UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Katedra genderových studií
Bc. Kateřina Hlavoňová
Komparace hlavních večerních zpravodajských relací ČT1 a TV Nova z genderového hlediska
Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Petr Pavlík, Ph.D.
Praha 2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.
V Praze dne 2. 1. 2012
.......................................... Bc. Kateřina Hlavoňová 2
Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Petru Pavlíkovi, Ph.D. za ochotu, vstřícný přístup a konstruktivní kritiku při vedení mojí práce. Dále děkuji svým nejbližším za jejich trpělivost a dlouhodobou podporu. A také děkuji všem, kteří nebo které nějakým způsobem přispěli/y k mojí práci – pro ně možná maličkost, na kterou už zapomněli/y – pro mě obrovská pomoc. .
3
OBSAH Abstrakt ...................................................................................................................................... 8 Abstract ...................................................................................................................................... 9 1. ÚVOD................................................................................................................................... 10 2. TEORETICKÁ ČÁST.......................................................................................................... 12 2.1 Média .............................................................................................................................. 13 2.1.1 Společenský vliv médií ........................................................................................... 19 2.2 Gender v médiích ........................................................................................................... 24 2.3 Gender v televizi ............................................................................................................ 28 2.4 Gender v televizním zpravodajství ................................................................................. 33 2.4.1 Otázka publika a téma produkce ............................................................................. 34 2.4.2 Genderová analýza zpravodajských obsahů ............................................................ 37 2.5 Teoretická koncepce vlastního výzkumu ....................................................................... 42 3. EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 46 3.1 Lokalizace badatelky ...................................................................................................... 46 3.2 Výzkumná strategie ........................................................................................................ 48 3.2.1 Kvantitativní obsahová analýza .............................................................................. 48 3.2.2 Technika sběru dat .................................................................................................. 52 3.2.3 Výběr vzorku a prostředí výzkumu ......................................................................... 53 3.2.4 Metody vyhodnocování a interpretace získaných dat ............................................. 55 3.3 Vlastní zjištění ................................................................................................................ 56 3.3.1 „Mužské“ a „ženské“ zprávy................................................................................... 56 3.3.2 Reflexe feministických/genderových témat ve zpravodajství ................................. 60 3.3.3 Muži, ženy a transgender lidé ................................................................................. 63 3.3.4 Moderátoři a moderátorky, reportéři a reportérky a osoby ve zprávě ..................... 64 3.3.5 Věkové kategorie..................................................................................................... 65 3.3.6 Zmínka o pohlaví, věku a sexuální orientaci ........................................................... 74 3.3.7 Osoby z hlediska tématu zprávy.............................................................................. 77 3.3.8 Povolání a pozice .................................................................................................... 81 3.3.9 Funkce ..................................................................................................................... 86 3.3.10 Expertíza................................................................................................................ 91 3.3.11 Rodinné a intimní vazby ....................................................................................... 93 3.3.12 Veřejná a soukromá sféra ...................................................................................... 95 3.3.13 Oběti a hrdinové .................................................................................................... 97 3.3.14 Nahota ................................................................................................................... 99 3.3.15 Emocionalita........................................................................................................ 101 4
4. SHRNUTÍ .......................................................................................................................... 105 Použitá literatura ................................................................................................................... 109 Přílohy .................................................................................................................................... 113
5
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1 - Téma zprávy - ČT1 ..................................................................................................... 58 Graf 2 – Téma zprávy – TV Nova............................................................................................ 58 Graf 3 – Téma zprávy - kategorizované – ČT1 ........................................................................ 59 Graf 4 – Téma zprávy – kategorizované – TV Nova ............................................................... 59 Graf 5 – Genderový rozměr – ČT1 .......................................................................................... 61 Graf 6 – Genderový rozměr – TV Nova................................................................................... 61 Graf 7 – Genderová nerovnost – ČT1 ...................................................................................... 61 Graf 8 – Genderová nerovnost – TV Nova .............................................................................. 61 Graf 9 – Genderové stereotypy – ČT1 ..................................................................................... 62 Graf 10 – Genderové stereotypy – TV Nova ........................................................................... 62 Graf 11 – Osoby podle věkových kategorií – celkový soubor ................................................. 66 Graf 12 – Osoby podle věkových kategorií – ČT1 .................................................................. 67 Graf 13 – Osoby podle věkových kategorií – TV Nova .......................................................... 67 Graf 14 – Osoby podle pohlaví a tématu zprávy – ČT1........................................................... 80 Graf 15 – Osoby podle pohlaví a tématu zprávy – TV Nova ................................................... 80 Graf 16 Povolání/pozice osoby – ČT1 ..................................................................................... 83 Graf 17 Povolání/pozice osoby – TV Nova ............................................................................. 83 Graf 18 Povolání/pozice osoby podle pohlaví osoby – ČT1 .................................................... 84 Graf 19 Povolání/pozice osoby podle pohlaví osoby – TV Nova ............................................ 84 Graf 20 - Funkce osoby podle pohlaví osoby – ČT1 ............................................................... 90 Graf 21 - Funkce osoby podle pohlaví osoby – TV Nova ....................................................... 90
6
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 - Osoby podle pohlaví – celkový soubor................................................................. 63 Tabulka 2 – Osoby podle pohlaví – komparace ČT1 a TV Nova ............................................ 63 Tabulka 3 – Osoby podle pohlaví a role – celkový soubor ...................................................... 65 Tabulka 4 – Osoby podle pohlaví a role - komparace ČT1 a TV Nova ................................... 65 Tabulka 5 – Osoby podle věkových kategorií a role – komparace ČT1 a TV Nova ............... 68 Tabulka 6 – Osoby moderátorů a moderátorek podle věkových kategorií – TV Nova ........... 69 Tabulka 7 – Osoby reportérů a reportérek podle věkových kategorií ...................................... 71 – komparace ČT1 a TV Nova .................................................................................................. 71 Tabulka 8 – Osoby ve zprávě podle věkových kategorií a pohlaví – celkový soubor ............. 72 Tabulka 9 – Osoby ve zprávě podle věkových kategorií a pohlaví ......................................... 73 – komparace ČT1 a TV Nova .................................................................................................. 73 Tabulka 10 – Pohlaví osoby - zmínka – komparace ČT1 a TV Nova...................................... 76 Tabulka 11 – Věk osoby - zmínka – komparace ČT1 a TV Nova ........................................... 77 Tabulka 12 – Osoby podle pohlaví a tématu zprávy – komparace ČT1 a TV Nova ............... 79 Tabulka 13 – Povolání osoby – zmínka - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova 86 Tabulka 14 – Funkce osoby - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova ................. 89 Tabulka 15 – Expertíza - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova ........................ 92 Tabulka 16 – Rodinné vazby - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova ............... 94 Tabulka 17 – Intimní vazby - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova ................. 95 Tabulka 18 – Veřejná/soukromá sféra - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova . 97 Tabulka 19 – Oběť - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova ............................... 98 Tabulka 20 – Hrdina/ka - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova........................ 99 Tabulka 21 – Nahota - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova .......................... 100 Tabulka 22 – Emocionalita vnitřní - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova ..... 103 Tabulka 23 – Emocionalita vnější - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova ...... 104
7
Abstrakt
Komparace hlavních večerních zpravodajských relací ČT1 a TV Nova z genderového hlediska
Tématem práce je komparace hlavních večerních zpravodajských relací ČT1 (Události) a TV Nova (Televizní noviny) z genderového hlediska. Ve své diplomové práci navazuji na feministické studie, které byly uskutečněny zejména v angloamerickém kontextu, a pokouším se ověřit, nakolik teorie formulované západními feministickými teoretičkami a badatelkami o androcentrické povaze televizního zpravodajství platí v českém prostředí. Moje práce je primárně založena na kvantitativní obsahové analýze zpravodajských relací, jejímž prostřednictvím zkoumám genderovanost českého televizního zpravodajství, tedy aspekty jako
genderovou ne/rovnost, způsoby reprezentace mužů a žen (případně transgender osob), genderové role, genderové stereotypy (jejich reprodukce či subverze) a/nebo míru reflektování myšlenek feminismu ze strany zkoumaných médií. Základním cílem výzkumu je srovnání zpravodajství přední české veřejnoprávní televize (ČT1) a přední komerční televize (TV Nova) - pokouším se zjistit, zda závazek veřejné služby nějakým způsobem ovlivňuje genderovou korektnost televizního zpravodajství.
Klíčová slova: média, zpravodajství, televize, gender, feminismus, androcentrismus
8
Abstract The comparison of ČT1 and TV Nova evening newscasts from a gender perspective
Study is focused on the comparison of ČT1 (Události) and TV Nova (Televizní noviny) evening newscasts from a gender perspective. In my diploma thesis I follow some feminist studies that were done mainly in the anglo-american context - I try to verify if western theories about androcentrism in television newscast are valid in the czech context. My study is primarily based on the quantitative content analysis of the news – I am interested in aspects like gender inequality, representations of men and women (alternatively of transgender people), gender roles, gender stereotypes (reproduction or subversion) and reflection of the feminist thought by these media. The main aim of reasearch is to compare evening newscasts of leading czech public television (ČT1) and leading czech commercial television (TV Nova) – I try to find out if the commitment of public service has an influence on the gender aspects of these newscasts.
Key words: media, newscast, television, gender, feminism, androcentrism
9
1. ÚVOD
V rámci své diplomové práce porovnávám hlavní večerní zpravodajskou relaci české veřejnoprávní televize (ČT1 - Události) a české komerční televize (TV Nova – Televizní noviny) z genderového hlediska. Moje práce je primárně založena na kvantitativní obsahové analýze zpravodajských relací, jejímž prostřednictvím zkoumám genderovanost českého televizního zpravodajství, tedy aspekty jako genderovou ne/rovnost, způsoby reprezentace mužů a žen
(případně transgender osob), genderové role, genderové stereotypy (jejich reprodukce či subverze) a/nebo míru reflektování „ženské otázky“ (feministického myšlení, genderové ne/rovnosti) ze strany zkoumaných médií. Ve své diplomové práci navazuji na feministické studie, které byly uskutečněny zejména v angloamerickém kontextu, a pokouším se ověřit, nakolik teorie formulované západními feministickými teoretičkami a badatelkami o androcentrické povaze televizního zpravodajství platí v českém prostředí. Zajímá mě konkrétně, zda jsou ženy v televizním zpravodajství ČT1 a TV Nova zastoupeny v menší míře než muži (tj. podreprezentovány), zda v televizním zpravodajství ČT1 a TV Nova figurují transgender osoby (kde a jak), zda „mužská“ témata jako je například ekonomika nebo politika dominují nad těmi „ženskými“ jako je například kultura nebo rodina, zkrátka zda je zpravodajství „mužským“ žánrem. Stěžejní osou mojí diplomové práce je právě komparace dvou TV stanic, kde jsem záměrně vybrala přední českou veřejnoprávní TV stanici – ČT1 a přední českou komerční TV stanici – TV Nova, abych mohla porovnat, zda závazek vůči veřejnosti, kterým je ČT1 pověřena, nějakým způsobem ovlivňuje či řekněme podmiňuje genderovou korektnost televizního zpravodajství. Mým základním předpokladem bylo, že veřejnoprávní televize bude mít zpravodajství genderově vyváženější než komerční televize - odhadovala jsem, že TV Nova nebude dbát na aspekt genderové rovnosti v takové míře jako ČT1, protože ji netrápí „občanská povinnost“. Diplomovou práci jsem rozdělila do dvou hlavních částí – teoretické a praktické. V teoretické části nejprve obecně vymezuji koncept masových médií, následně diskutuji problematiku vlivu médií na společnost, v další kapitole přecházím k otázce feministické kritiky/analýzy médií, dále se věnuji přímo tématu feministické kritiky/analýzy televizního vysílání, kde se zaměřuji na oblast zpravodajství a v závěrečné kapitole nastiňuji teoretickou koncepci vlastního výzkumu. Tímto pozvolna přecházím do empirické části svojí diplomové práce, kde nejprve vymezuji svá východiska, dále diskutuji výhody a nevýhody zvolené výzkumné strategie, přičemž informuji o mnou použité technice sběru dat, způsobu výběru 10
vzorku, prostředí výzkumu a metodách vyhodnocování a interpretace získaných dat a v poslední kapitole potom prezentuji vlastní zjištění – tj. výstupy z analýzy dat ve formě grafů a tabulek, které komentuji s ohledem na teoretickou část diplomové práce.
11
2. TEORETICKÁ ČÁST Feministická analýza/kritika médií obecně poukázala na mužskou nadvládu1 v mediálním prostředí. Taktéž zpravodajství, které bývá tradičně považováno za vysoce objektivní a neutrální žánr, je ve skutečnosti sociálním konstruktem, jenž je vystavěn ve vztahu k dominantním, tj. androcentrickým2, společenským hodnotám. To, že zpravodajství není rozhodně zrcadlovým odrazem reality, konstatuje například Barbora Osvaldová (2001): „Při všem tom, co o žurnalistické práci víme, je jasné, že i v důsledku lidského faktoru nemůže
existovat
žádný
zcela
neideologický,
apolitický,
nestranný
systém
zpravodajského výběru a referování. Tím méně komentování“ (13, tučné písmo v originále). Podle Osvaldové je zpravodajství vždy určitým způsobem tendenční a zaujaté, tedy není a nemůže být vytvářeno v hodnotovém vakuu, protože zpravodajství je koncipováno jednotlivými lidmi, kteří mají určité preference, předsudky a názory, které se do značné míry formují v závislosti na sociálním prostředí, ve kterém se tito lidé pohybují. Osvaldová například zdůrazňuje, že již samotný výběr „faktů“, které mají být do vysílání zahrnuty, je procesem značně neobjektivním. V současné době je tedy názor o zpravodajství jako o věrném obrazu společnosti již překonán, avšak přesto anebo spíše právě proto se v žurnalistice uplatňuje snaha o dosažení co největší objektivity zpravodajství:
„Proto také dnes je spíš zdůrazňována vyváženost, vědomá nezaujatost a zdravý skepticismus a mezi metody, kterými lze alespoň přibližné rovnováhy dosáhnout, jsou řazeny: přesnost, jasnost a úplnost informování, odstup od tématu, diskriminaci vylučující přístup ke zdrojům informací, vědomá neutralita ve sporu několika skupin, pluralita uveřejňovaných názorů, vyloučení skrytých motivů i v dobré víře neřku-li stranění velkým inzerentům, jednoznačný zákaz zasahovat do skutečnosti, o které se referuje, a přísné dodržování terminologické neutrality (Osvaldová 2003: 13, tučné písmo v originále).
Teoretická část mojí diplomové práce, ve které argumentačně podložím úvodní tezi o androcentrické povaze televizního zpravodajství, je tematicky rozdělena do čtyř kapitol: 1
Mužskou nadvládu můžeme definovat jako kulturní systém patriarchální povahy, vytvořený úzkou skupinou mužů (tvz. hegemonní muži), „přičemž objektem, obětí, produktem tohoto řádu jsou nejen ženy, ale i řadoví muži“ (Havelková 2004: 178). 2 V 50. letech 20. století k tématu mužské nadvlády významně přispěla filozofka Simone de Beauvoir (1966), jež ve své knize Druhé pohlaví mimo jiné upozorňuje na androcentrismus západního myšlení, tzn. na skutečnost, že v západní společnosti platí mužské normy jako základní nebo standardní, přičemž žena těmto normám logicky nemůže dostát, následkem čehož se ustanovuje a stvrzuje genderová hierarchie (mužská nadvláda).
12
1. Média, kde se věnuji vymezení konceptu (masových) médií a dále otázce společenského vlivu médií, 2. Gender v médiích, kde se zaměřuji na feministickou analýzu/kritiku médií obecně, 3. Gender v televizi, kde se zabývám feministickou analýzou/kritikou televizního vysílání a 4. Gender v televizním zpravodajství, kde se zaměřuji specificky na feministickou analýzu/kritiku zejména televizního zpravodajství.
2.1 Média
Média můžeme společně s předním teoretikem médií Johnem B. Thompsonem (2004) zcela jednoduše charakterizovat jako prostředky komunikace, tj. nástroje procesu produkce, přenosu a recepce symbolických sdělení. Thompson (2004) s ohledem na základní funkci médií používá specifický termín „technické médium“, čímž rozumí „hmotný podklad symbolických sdělení – tedy hmotné prvky, jejichž prostřednictvím je informace nebo symbolický obsah zachycen a přenesen od dodavatele k příjemci“ (21). Široce vymezený termín „technické médium“ odkazuje k velmi rozsáhlému spektru možností – za „technická média“ lze podle Thompsona považovat například fyzické prvky umožňující lidem interakci tváří v tvář (hrdlo, hlasivky, ušní bubínky), dále tradiční formy zaznamenávání informací (psaní na papír či pergamen, rytí do dřeva či kamene) a taktéž technické vymoženosti moderní doby (telefony, reproduktory). Podle Thompsona vykazují „technická média“ několik společných rysů: za prvé umožňují určitý stupeň uchování symbolických sdělení (míra uchování je však u jednotlivých typů médií odlišná, stejně jako možnost opravit nebo pozměnit zaznamenané sdělení), za druhé umožňují určitý stupeň reprodukovatelnosti, tedy umožňují vyrobit kopie původního záznamu (zde byl klíčový vynález a rozvoj knihtisku, stejně jako moderní vynálezy litografie, fotografie, gramofonu nebo magnetofonu), a za třetí umožňují jistý stupeň prostorového a časového odloučení (opět se liší podle typu média). Rozvoj moderních „technických médií“, které dnes umožňují uchovávat symbolická sdělení na prakticky neomezenou dobu, přičemž dovolují jejich případnou revizi, které umožňují velmi jednoduše kopírovat původní sdělení a které umožňují překonat velké vzdálenosti v čase a prostoru, byl naprosto zásadním předpokladem pro vznik a rozvoj „masové komunikace“. Co tento pojem označuje?
13
Thompson upozorňuje, že termín „masová komunikace“ je značně zavádějící, a to jak z hlediska své první části „masová“, tak z hlediska své druhé části „komunikace“. Slovo „masová“ totiž podle Thompsona vyvolává mylnou představu o tisících či dokonce miliónech jedinců, kteří tvoří obecenstvo. V některých případech tomu tak sice může být (například populární televizní programy), avšak většinu mediálních produktů konzumuje poměrně malé a specializované publikum (platí zejména o historii – doba raného vývoje periodického tisku, týká se však také současnosti – například některá vydavatelství knih a časopisů). Pro označení masová komunikace by podle Thompsona neměly být rozhodující počty lidí skutečně přijímajících určitý mediální produkt, ale spíše potencionální dostupnost daného mediálního produktu velké a rozmanité skupině příjemců a příjemkyň. Druhý problém, na který Thompson poukazuje, se týká skutečnosti, že výraz „masový“ evokuje představu publika ve smyslu nediferencované a pasivní masy:
„Tato představa je spojena s některými dřívějšími kritikami 'masové kultury' a 'masové společnosti', kritikami, které obecně řečeno předpokládají, že vývoj masové komunikace měl a má v podstatě velmi negativní dopad na moderní společenský život, a to tím, že vytváří jakousi vemlouvavou a homogenní kulturu, jež jednotlivce baví, aniž by na ně kladla jakékoliv nároky, pohlcuje jejich pozornost, aniž by zaměstnávala jejich kritické schopnosti, zajišťuje okamžité uspokojení, aniž by zpochybňovala východiska, na nichž je uspokojení založeno“ (Thomspon 2004: 26).
Tento směr kritiky není podle Thompsona nezajímavý, neboť k sociálně-vědnímu diskurzu přispěl důležitými otázkami, nicméně v současnosti jsou mnohé z jeho tezí již překonány. Publikum z dnešního pohledu rozhodně nelze považovat za skupinu nepřemýšlejících a nečinných příjemců a příjemkyň mediálních sdělení, a ani proces přenosu mediálních sdělení od vysílajících k přijímajícím není možné považovat za jednoduchý a naprosto přímočarý. Použití termínu „komunikace“ je podle Thompsona zavádějící z důvodu, že masová komunikace se z hlediska svého charakteru do značné míry odlišuje od běžné, každodenní mezilidské komunikace. Zatímco v případě interakce tváří v tvář je výměna sdělení mezi účastníky či účastnicemi komunikačního aktu v zásadě dialogická (jedna/jeden něco řekne, druhá/druhý na to reaguje a tak stále dokola), v případě masové komunikace je celý komunikační proces asymetrický (sdělení jde od vysílající/ho k mnoha příjemcům a
14
příjemkyním, kteří/které často bývají vzdáleni v čase a prostoru, navíc možnost reakce na původní sdělení je velmi omezená). Označení „masová komunikace“, které je často chápáno jako synonymum pro „hromadné sdělovací prostředky“ (televize, rozhlas, tisk), připadá Thompsonovi celkově zastaralé:
„Posun od analogového k digitálnímu systému kódování informací v kombinaci s rozvojem nových způsobů přenosu (včetně velice výkonných družic a vysokokapacitních kabelů) vytvářejí nové technické možnosti, díky nimž lez zvládat informace a komunikace daleko pružněji než dřív … je-li sousloví 'masová komunikace' poněkud zavádějící jako výraz popisující tradičnější formy mediálního přenosu, pak pro označení nových druhů informačních a komunikačních sítí, jež jsou dnes stále běžnější, mi připadá zcela nevhodný“ (Thompson 2004: 27).
Thompson doporučuje nahradit termín „masová komunikace“ výstižnějšími pojmy, sám používá například označení „mediovaná komunikace“ nebo jen „média“ z důvodu, aby se vyhnul zavádějícím konotacím. To však neznamená, že tímto termín „masová komunikace“ opouští zcela. Naopak, Thompson nejprve očišťuje termín „masová komunikace“ od nežádoucích významů, aby ho následně opatřil konkrétní definicí, jež poukazuje na vzájemnou provázanost vzniku nových komunikačních jevů s vývojem společnosti. Thompson (2004) výstižně charakterizuje „masovou komunikaci“ jako odkaz k „institucionalizované produkci a všeobecně dostupnému šíření symbolického zboží pomocí fixace a přenosu symbolického obsahu“ (28; kurziva v originále). Svoje tvrzení rozvádí dále, když poukazuje na pět základních rysů masové komunikace, jimiž jsou: „technické a institucionální prostředky pro produkci a šíření obsahů, komodifikace symbolických sdělení, strukturovaný předěl mezi produkcí a příjmem sdělení, široká dostupnost mediálních produktů v čase a prostoru a obíhání mediovaných symbolických sdělení ve veřejnosti“ (28). Pod technickými a institucionálními prostředky, které jsou nezbytné pro produkci a šíření obsahů, rozumí Thompson „technická média“, a dále celý „mediální průmysl“ neboli organizace, které mediální prostředí po staletí formovaly. Komodifikaci symbolických sdělení Thompson definuje jako proces přeměny symbolických sdělení ve zboží (symbolické sdělení se stává předmětem ekonomického zhodnocení, tedy je ho možné prodávat a kupovat na trhu), který se uskutečňuje různými způsoby: u tištěných materiálů je rozhodující schopnost vyrobit dostatečné množství kopií původního dokumentu, v televizním vysílání se jedná zejména o prodej vysílacího času inzerentům a inzerentkám nebo o koncesionářské poplatky, které platí 15
diváci a divačky za možnost přijímat televizní signál, na trhu s uměním je zase důležitá „velikost“ díla či autora nebo autorky atd. Strukturovaný předěl mezi produkcí a příjmem sdělení podle Thompsona znamená oddělení kontextů produkce symbolického sdělení od kontextů jeho recepce v několika ohledech: zatímco kontexty produkce vykazují relativní homogenitu, neboť symbolické zboží vyrábějí instituce s podobným charakterem (mediální průmysl), kontexty recepce vykazuje značnou heterogenitu, neboť jednotliví/é adresáti/adresátky konzumují symbolická sdělení ve velmi rozmanitých kontextech (v závislosti na mnoha faktorech - například místo, čas, …), kontexty produkce navíc nejsou současně kontexty recepce a naopak, a tok sdělení je převážně jednosměrný (od vysílající/ho k příjemcům a příjemkyním). To má podle Thompsona za následek jakousi neurčitost procesů produkce a vysílání, neboť výrobci mediálních produktů mají k dispozici pouze velmi omezenou možnost zpětné vazby od publika (například čerpání z historie – používání „osvědčených“ formátů, výzkumy sledovanosti aj.). Což taktéž znamená, že příjemci a příjemkyně mediálních produktů jsou vůči vysílající/mu v nerovném postavení, neboť nemohou do procesů produkce a vysílání nijak významně zasahovat, tedy nemohou ani obsah komunikace kontrolovat. Dostupnost symbolických sdělení v čase a prostoru Thompson vysvětluje jako možnost (opakovaně) konzumovat mediální produkty v jinou dobu a v jiném prostředí než vznikly. To zahrnuje taktéž fakt, že dnes jsou mediální sdělení dostupná mnohem většímu počtu lidí než dříve, na mnohem rozsáhlejším území než dříve, a v neposlední řadě také mnohem rychleji než dříve. A konečně, poslední charakteristika masové komunikace podle Thompsona, obíhání symbolických sdělení ve veřejnosti, odkazuje ke skutečnosti, že symbolická sdělení může v současnosti sdílet každý/á, kdo vlastní potřebné technické vybavení:
„Skutečnost, že mediální produkty jsou dostupné nespočetnému množství příjemců, znamená, že tyto produkty jsou nade všechny pochyby veřejné povahy, a to v tom smyslu, že jsou 'otevřené' čili 'dostupné veřejnosti'“ (Thompson 2004: 31).
Problematičnost termínu „masová komunikace“ potvrzuje taktéž další významný teoretik médií Denis Mc-Quail (2002), který upozorňuje na mnohoznačnost významů jak slova „masový“, tak slova „komunikace“. Přesto nachází přijatelný kompromis jak definovat „masovou komunikaci“: „Pojem 'masový' odkazuje k velkému počtu, rozsahu či množství (ať už lidí nebo produktů), zatímco 'komunikace' označuje předávání a přebírání významů, 16
vysílání a přijímání sdělení“ (31). Mc-Quail (2002) vymezuje proces komunikace několika základními charakteristikami: velký rozsah, jednosměrný tok, asymetrie, neosobní, anonymní a propočítaný vztah a standardizovaný obsah (60). Velký rozsah znamená podle Mc-Quaila jak velký počet mediálních sdělení, tak velký počet potencionálních příjemců a příjemkyň, jednosměrný tok znamená, že mediální sdělení, která jsou produkována centralizovanými a byrokratickými organizacemi, putují od těchto mediálních institucí směrem k jednotlivým příjemcům a příjemkyním, kteří/které mají velmi omezenou možnost zpětné vazby, a asymetrie zase odkazuje ke skutečnosti, že postavení mediálních institucí a adresátů či adresátek mediálních sdělení je nerovné (mediální instituce disponují nesrovnatelně větší společenskou prestiží, mocí, zdroji, autoritou a zkušenostmi než příjemci a příjemkyně mediálních sdělení). Neosobní, anonymní a propočítaný vztah je podle Mc-Quaila založen na skutečnosti, že producenty či producentky mediálních sdělení dělí od příjemců a příjemkyň obrovská vzdálenost (čas, místo, kontext), a dále na skutečnosti, že jednotliví/é příjemci/příjemkyně netvoří publikum v pravém slova smyslu (navzájem se osobně neznají, nemají ani představu o podobě a velikosti publika, kterého jsou součástí). Ze strany mediálních institucí, které předpokládají nediferencované a vzdálené publikum, je tak proces masové komunikace často vypočítavý a manipulativní. A konečně, standardizovaný obsah sdělení odkazuje k „sériové výrobě“ mediálních produktů, která napomáhá jejich komodifikaci:
„Symbolický obsah 'sdělení', předávaný v procesu masové komunikace, bývá častěji spíše 'vyroben' standardizovaným způsobem (masovou produkcí), než aby se vyznačoval jedinečností, kreativitou či překvapivostí. Je to 'produkt', výsledek pracovního procesu, který má směnnou hodnotu (na mediálním trhu) i užitnou hodnotu (pro příjemce), a proto je považován za obchodovatelnou komoditu“ (Mc-Quail 2002: 59).
Mc-Quail (2002) krom termínu „masová komunikace“ vymezuje taktéž pojem „masová média“, která chápe jako „organizované postupy a technologie, které masovou komunikaci umožňují“ (31). Masová média jsou pro Mc-Quaila v první řadě společenské instituce, které jsou umístěny ve veřejné sféře (mediální sdělení jsou otevřena do veřejnosti, média se zabývají veřejnými záležitostmi, média formují veřejné mínění, média odpovídají za svoje aktivity veřejnosti). Základní činností masově mediálních institucí je podle Mc-Quaila produkce a distribuce symbolických sdělení. Tuto aktivitu vykonávají média jako službu společnosti, 17
díky čemuž jsou relativně svobodná. S poměrně vysokým stupněm svobody médií koresponduje podle Mc-Quaila skutečnost, že mediální instituce jako takové nedisponují formálně žádnou mocí. Krom toho Mc-Quail dále uvádí, že participace v médiích je dobrovolná a to jak ze strany producentů či producentek symbolických sdělení, tak ze strany příjemců či příjemkyň, přičemž taktéž poukazuje na provázanost médií s volným časem a odpoutáním se od práce nebo jiných povinností. Mc-Quail zmiňuje několik základních typů masových médií, se kterými se dnes běžně setkáváme: tištěná média (knihy a noviny), film, vysílání (rozhlas a televize), hudební nahrávky
a
elektronická
média
(internet,
počítačové
videohry,
virtuální
realita,
videonahrávky, …), přičemž poukazuje na vztah mezi vznikem či rozmachem konkrétních médií a společenským vývojem. Za sociální trendy, které významně ovlivnily podobu masové komunikace, považuje Mc-Quail zejména internacionalizaci (stírání státních hranic, rozvoj mezinárodní spolupráce, globalizace), informatizaci (nárůst povolání založených na poskytování služeb a informací, vědění jako zdroj bohatství a moci, zvyšující se závislost jednotlivců a institucí na informačních a komunikačních technologiích, postmoderní kulturu (důraz na pomíjivost a povrchnost v umění a kultuře) a individualizaci (oslabení třídního systému, volný trh). Tyto proměny společnosti se podle Mc-Quaila zrcadlí v proměnách médií. Za pravděpodobně nejvýraznější změnu je možné považovat stále se zvyšující objem médií a mediálních produktů, což lze podle Mc-Quaila vysvětlit s ohledem na rostoucí počet lidí na planetě, obecné zvyšování životního standardu a dále vývoj nových produkčních a distribučních technologií, které pomáhají snížit náklady. Rozvoj nových interaktivních typů médií a rostoucí počet společností, jež mediální sdělení produkují, má za následek to, že příjemci či příjemkyně mají v současnosti mnohem větší možnost volby. Média se taktéž stávají čím dál více mezinárodními, což je podle Mc-Quaila zapříčiněno nejen technickými změnami, které podstatně zjednodušily výměnu a sdílení informací, ale taktéž značným oslabením kontroly médií ze strany jednotlivých státních politických aparátů, dále mezinárodními dohodami (týkající se zejména regulace obsahů mediálních sdělení, práva na komunikaci, intelektuálního vlastnictví aj.) a v neposlední řadě transnacionální strukturou mediálních institucí (Mc-Quail používá termín „mezinárodní mediální kultura“, což jsou globálně sdílené profesní standardy, obsahy mediálních sdělení, žánrové typy aj.). Současná masová média se podle Mc-Quaila (2002) vyznačují „intertextualitou“, tedy vzájemnou provázaností na celosvětové úrovni: Média se překrývají svým obsahem 18
i komerčními závazky a navzájem se zásobují (50). Mc-Quail dále upozorňuje, že v důsledku postmoderního myšlení, které mimo jiné zpochybňuje dřívější teorie o přímém a jednosměrném vlivu mediálních sdělení na publikum, se taktéž poněkud změnily požadavky, jež jsou na masová média kladena ze strany veřejnosti. Zatímco v minulosti byla média považována za jakési strážce kulturních hodnot, takže se často volalo po jejich důsledné kontrole a regulaci ve jménu „veřejného zájmu“, v současnosti se uplatňuje spíše postmoderní pohled, který dříve propagovaný „veřejný zájem“ označuje spíše za mocenský zájem (čí jsou to kulturní hodnoty?), takže potřeba dozorovat média podle Mc-Quaila (2002) obecně klesá: „Větší prosperita, otevřenost, relativizace hodnot, orientace na individuální konzumerismus a ekonomický liberalismus zjevně dohromady převažují váhy na stranu co nejmenšího dozoru a regulace a přehlížejí všechny změny, které se objevují v samotných médiích“ (50). Mc-Quail však zároveň upozorňuje, že vzhledem k proměnám společnosti, zejména pak s ohledem na oslabený vliv společenských institucí, které v tradiční společnosti zajišťovaly pro jednotlivce jakýsi „návod na život“ (politické strany, církve, rodiny, komunity), a na procesy formující moderní společnost jako je globalizace, sekularizace či individualizace, které zvyšují zranitelnost a závislost většiny lidí, naopak potřeba veřejného zájmu ve vztahu k masovým médiím spíše sílí – „veřejný zájem“ je však třeba definovat s velikou dávkou opatrnosti:
Na druhé straně dnes může být povaha každého 'veřejného zájmu' daleko rozmanitější a
nepostižitelnější a bude vyžadovat neustálé ujasňování a redefinování“ (Mc-Quail 2002: 51).
2.1.1 Společenský vliv médií
Problematikou společenského vlivu médií se dosud zabývalo mnoho teoretiků a teoretiček z rozmanitých oblastí vědy (zejména sociologie, kulturní studia, mediální a komunikační studia, taktéž genderová studia). Základní přehled teoretických východisek, která se vztahují k otázce společenského vlivu médií, poskytuje například již zmíněný Denis Mc-Quail (2002), který se mimo jiné věnuje komplikovanému vztahu mezi médii, mocí a sociálními nerovnostmi. Mc-Quail přistupuje k mediální problematice převážně ze
19
společenskovědního hlediska, využívá však taktéž některé myšlenky tzv. kulturálního přístupu, jež rozvádím níže. Mc-Quail navazuje na kritiky mediální produkce (respektive masové kulturní produkce), jež byly přibližně od 50. let 20. století vznášeny ze strany kulturních studií (osobnosti jako Richard Hoggart, Raymond Williams, později Stuart Hall), přičemž se zaměřuje zejména na koncept hegemonie (původně Antonio Gramsci), který „pomáhá uchopit řadu nejrůznějších představ o tom, jak mediální kultura (zpravodajství, zábava, fikce) pomáhá udržovat třídně rozdělenou a jedinou třídou ovládanou společnost“ (123). Mc-Quail přitom upozorňuje, že se nejedná ani tak o uplatňování politické a hospodářské moci, ale spíše o prosazování určité definice skutečnosti, tj. určitého vidění světa. V tomto bodě se argumentace Mc-Quaila protíná s myšlením Stuarta Halla (1996), který se složitým vztahem mezi vysílající/m, mediálním sdělením a příjemci/příjemkyněmi zabývá již od 70. let 20. Století. Hall totiž uvádí, že média díky své performativní povaze, tj. neustálému opakování „pravd“, disponují schopností vytvářet „common sense“, tedy „to, co každý či každá ví“. Zdánlivě přirozený sociální řád je tedy podle Halla sociálně-kulturní konstrukcí, která vzniká a reprodukuje se skrze performanci, tj. opakované vykonávání něčeho, což v případě médií znamená neustálé předkládání určitých re/prezentací světa a lidí v něm žijících. Podle Halla není vztah mezi médii a příjemci/příjemkyněmi mediálních sdělení přímočarý a jednoduchý. Diváky a divačky, posluchače a posluchačky či čtenáře a čtenářky nelze považovat za „ovce“, které pouze slepě a pasivně přebírají všechno, co vidí v televizi, slyší v rozhlase nebo čtou v tisku. Naopak, podle Halla přistupují jednotlivci k mediálním sdělením aktivně, což znamená, že je rozmanitým způsobem čtou, dekódují a dále s nimi pracují - v závislosti na vlastní sociální pozici a zkušenostech. Samotná mediální sdělení pak podle něj nejsou v žádném případě jednoznačná a transparentní (každé sdělení je produkované), což znamená, že pokud výrobci mediálních produktů vyprodukují sdělení s určitým významem či záměrem, tento význam či záměr nemusí být diváctvem, posluchačstvem či čtenářstvem vůbec rozpoznán, anebo může být rozpoznán, ale nemusí být akceptován, takže mediální sdělení může ve výsledku dostat naprosto odlišný význam, než jeho autoři či autorky původně zamýšleli/y. Jinými slovy, pokud se kontext vysílající/ho nekryje s kontextem přijímající/ho, může mediální sdělení na cílovou skupinu zapůsobit zcela jinak, než jeho tvůrci či tvůrkyně předpokládali/y. Podle Halla to vyplývá ze skutečnosti, že ačkoli každé mediální sdělení s sebou nese určitý hegemoniální kód, tedy něco jako návod „jak dané mediální sdělení 20
správně číst“, který je definován s ohledem na dominantní hodnoty ve společnosti, v konečném důsledku záleží na tom, jak se příjemci a příjemkyně mediálního sdělení s daným hegemoniálním kódem vyrovnají, tj. jestli jej přijmou nebo odmítnou. V této souvislosti uvádí Hall tři typy čtení mediálních sdělení: za prvé je to preferované čtení, kdy příjemci a příjemkyně mediálního sdělení upřednostní při čtení hegemoniální kód, takže mediální sdělení je jimi pochopeno tak, jak jeho autoři a autorky zamýšleli, tedy se odehrává to, co Hall (1996) nazývá „perfektně transparentní komunikací“ (136), za druhé je to vyjednávané čtení, které je v podstatě směsicí adaptivních a opozičních reakcí publika, což znamená, že příjemci a příjemkyně mediálních sdělení sice uznávají dominantní kód v globálu, avšak z hlediska svých lokálních podmínek (situovaná úroveň) ho zároveň určitým způsobem popírají, a za třetí je to opoziční čtení, kdy publikum hegemoniální kód zcela odmítá, tedy mediální sdělení dekóduje naprosto odlišným způsobem, než bylo původně nakódováno. Důležité je upozornit, že Hall tyto tři způsoby čtení mediálních sdělení předkládá jako ideálně-typické konstrukce, tedy v žádném případě netvrdí, že se vždy setkáváme s jejich „čistou“ verzí. Ještě dodám, že opoziční čtení považuje Hall (1996) za velmi významné z hlediska jeho potencionálního využití v politickém boji: „Jeden z nejvýznamnějších politických momentů … je bod, kdy události, které jsou normálně dekódovány v rámci vyjednávaného čtení, začnou být čteny opozičním způsobem“ (138). Hallovy teze se ubírají podobným směrem jako argumentace Johna B. Thompsona (2004), který mimo jiné upozorňuje na zvyšující se závislost jednotlivců a jednotlivkyň na produkci médií, jež však může nést výrazně ideologická poselství. Podle Thompsona jsme na jednu stranu sice stále svobodnější ve formování si vlastních identit, ale na druhou stranu čím dál tím více závisíme na neosobních systémech, v tomto případě na médiích:
„Vývoj médií otevřel před člověkem nové možnosti nelokalizovaného poznání a nabídl další typy symbolických materiálů, čímž obohatil a současně zdůraznil reflexivní uspořádání sebepojetí. Obohatil je v tom smyslu, že lidé – s tím, jak získávají přístup ke zprostředkovaným formám komunikace – jsou k budování sebepojetí schopni využívat stále širší rejstřík symbolických sdělení. (…) Rozvoj médií také prohloubil a zdůraznil reflexivní uspořádání sebepojetí v tom smyslu, že s nárůstem objemu symbolických materiálů, jež je možné využít v procesu utváření sebepojetí, jsou lidé průběžně konfrontováni s novými možnostmi, jejich obzory se neustále posunují, jejich symboličtí protihráči se neustále mění“ (Thompson 2004: 170).
21
Za negativní důsledky zvýšeného významu médií pro formování vlastní identity Thompson považuje zejména mediované vnucování ideologických sdělení, tj. předkládání sdělení, která slouží k legitimizaci asymetrických mocenských vztahů – jedná se o určitá pojetí věcí ve světě (například z genderového hlediska významné pojetí maskulinity a feminity), která zahrnujeme do formování své vlastní identity a dále dvojnásobný charakter mediované závislosti, tj. skutečnost, že čím více obohacujeme proces formování vlastní identity mediálními symbolickými sděleními, tím více se naše sebepojetí stává závislé na mediálních systémech, nad kterými nemáme žádnou kontrolu. Jako další záporné body zmiňuje Thompson dezorientaci jako důsledek přetížení symbolickými materiály, tj. ztráta přehledu v záplavě symbolických sdělení – z mnoha symbolických materiálů si vybíráme pouze minimum, které následně zakomponujeme do příběhu o sobě, přičemž si vyvíjíme rozmanité „navigační strategie“ – můžeme se řídit například názorem svých blízkých („významných druhých“) nebo odbornými kritikami, a dále pohlcení sebepojetí v procesu zprostředkované kvaziinterakce, tj. situaci, kdy symbolické materiály přestanou být pouhým zdrojem pro formování naší vlastní identity, ale stanou se samy o sobě cílem, takže jsme nakonec do sociálního života zapojeni primárně skrze tyto symbolické materiály a pak teprve skrze jiné aspekty. Thompson (2004) dále uvádí, že média disponují symbolickou mocí, tedy schopností „zasahovat pomocí produkce a přenosu symbolických sdělení do vývoje událostí, ovlivňovat jednání ostatních, a dokonce i vytvářet události“ (20). Zde myšlenkově čerpá z teoretické práce Pierra Bourdieho (1998), který chápe sociální život jako „pole vzájemného působení“ (či vzájemných interakcí), v němž jednotlivci usilují o různé cíle za předem daných okolností. Podle Bourdieho zaujímají sociální aktéři ve společenském prostoru rozdílné (hierarchicky uspořádané) pozice, což je založeno na jejich nerovném přístupu ke zdrojům. Přístup ke zdrojům, respektive vlastnictví určitého typu kapitálu (například ekonomického, politického či kulturního) je potom předpokladem uplatňování moci ve společnosti. Thompson, který se orientuje na mediální problematiku, se logicky věnuje především moci symbolické (přičemž uvádí další typy moci jako moc ekonomickou, politickou či donucovací), která se podle něj kumuluje a uplatňuje právě v rámci a skrze kulturní instituce jako jsou mediální průmysl, církve nebo vzdělávací zařízení, které jsou na produkci a šíření symbolických sdělení primárně založeny. Koncept symbolické moci si přitom půjčuje od již zmíněného Bourdieho, který symbolickou moc spojuje s vlastnictvím symbolického kapitálu, což je „kterákoli vlastnost (kapitál kteréhokoli druhu – fyzický, ekonomický, kulturní,
22
sociální), pokud je nahlížena sociálními činiteli, jejichž kategorie vnímání jsou takové, že ji dokáží poznat (vidět) a uznat, ocenit“ (Bourdieu 1998: 81). Podle Bourdieho tedy akt uplatňování symbolické moci závisí jak na kumulaci (tj. míře vlastnictví) symbolického kapitálu jednotlivci či institucemi, tak na schopnosti jednotlivých sociálních aktérů, vůči nimž je tato symbolická moc uplatňována, tento kapitál rozpoznat. Což nás přivádí k tezi, že podmínkou působení symbolické moci je za prvé sociální struktura obsahující určité sociální normy, které definují to, co je společensky prestižní a hodnotné a to, co je naopak společensky méně prestižní, méně hodnotné nebo dokonce zavrženíhodné a dále za druhé internalizace těchto sociálních norem jednotlivými sociálními aktéry. Pokud bychom to chtěli vyjádřit slovy Bourdieho (1998: 7, kurzíva v originále), nezbytným předpokladem aktu uplatňování symbolické moci je tedy „dvousměrný vztah mezi strukturami objektivními (strukturami sociálního pole) a strukturami osvojenými (strukturami habitusu)“. Musejí však sociální normy, jež určují hodnotu veškerých věcí ve světě, působit řekněme „podprahově“, aby byly „funkční“? Thompson má v odpovědi na tuto otázku lehce odlišný názor než Bourdieu. Jak sám upozorňuje, jeho používání konceptu symbolické moci není zcela totožné s tím, jak jej používá Bourdieu. Thompson (2004: 20) totiž polemizuje zejména s Bourdieho tezí, že „uplatňování symbolické moci nezbytně předpokládá jistou formu 'neznalosti' (méconnaissance) na straně těch, kdo jsou jí vystaveni“ a spíše se přiklání k přesvědčení, že od lidí, na něž dopadají účinky symbolické moci, je často vyžadováno „sdílené přesvědčení a aktivní spolupráce“, i když, jak dále tvrdí, toto přesvědčení může být také mnohdy mylné, respektive založené na nesprávných úvahách o povaze moci a jejího působení v rámci společnosti. Thompsonův názor na působení symbolické moci tedy koresponduje s jeho představou sebepojetí člověka jakožto symbolické projekce:
„Chápání sebe sama je tu spíš jakási symbolická projekce, kterou si člověk sám aktivně buduje. Tuto projekci si vytváří ze symbolických materiálů, které má k dispozici a které spřádá do koherentního výkladu sebe sama, do narace sebe sama, do příběhu vlastní identity. Je to příběh, který většina lidí v průběhu času mění a upravuje – jak se seznamuje s novými symbolickými materiály, získává nové zkušenosti a zážitky a na své životní pouti postupně redefinuje vlastní identitu“ (Thompson 2004: 169).
23
2.2 Gender v médiích Média tedy nejenom že reflektují, ale taktéž aktivně vytvářejí sociální realitu. Právě tato skutečnost vedla feministické teoretičky a badatelky k tomu, aby se blíže zaměřily na jejich analýzu. Ta zahrnuje mnohé: od zkoumání toho, kdo média vlastní a kontroluje, přes analýzu zaměstnanecké struktury jednotlivých mediálních institucí, otázku mediálních zdrojů, analýzu mediálních obsahů (jak média konstruují gender), až po problematiku společenského vlivu médií, přičemž všechny tyto oblasti jsou vzájemně provázány (přehledově viz například Carter – Steiner 2004 nebo Carter – Branston – Allan 1998). Feministickou analýzu/kritiku médií zmiňuje taktéž Denis Mc-Quail (2002), který charakterizuje genderovanost médií jako otázku „rozdílných hodnot spojovaných s mužstvím a ženstvím“ související s „všeprostupující 'patriarchální' ideologií v masově mediovaných kulturních formách“ (126). Mc-Quail upozorňuje zejména na problematiku „genderové slepoty“ komunikačních studií (tj. přehlížení genderového rozměru mediální produkce či komunikačních aktů obecně), přičemž zároveň uvádí některé z výzkumů zaměřující se na genderovanost médií (týkajících se například problematiky konstrukce genderu v médiích nebo percepce mediálních sdělení publikem s ohledem na jeho genderové charakteristiky). Gaye Tuchman (1978), která se analýze mediálních obsahů systematicky věnovala, hovoří v souvislosti s prezentací žen v médiích o „symbolické anihilaci žen“, což znamená, že ženy jsou v médiích zneviditelňovány, přehlíženy a trivializovány. Tuchman upozornila zejména na skutečnost, že masová média zobrazují mizivé procento žen, ačkoli ženy ve skutečnosti tvoří přibližně padesát procent populace, a pokud už jsou ženy v masových médiích zobrazovány, potom se zpravidla jedná o genderově stereotypní3 reprezentace: „Pracující ženy jsou odsuzovány. Ostatní jsou bagatelizovány: symbolizují dětinské okrasy, které potřebují být chráněny nebo které jsou vykázány do ochranných hranic domova“ (8). Masová média tedy podle Tuchman neodrážejí společenskou realitu, ale spíše dominantní společenské hodnoty, včetně představ o genderových vztazích. Jako příklad uvádí typickou americkou televizní rodinu 50. let 20. století (tj. matka, otec a dvě děti z vyšší střední třídy, žijící samostatně v domě na předměstí), která symbolizovala ideální typ americké domácnosti, reprezentující hodnoty americké společnosti. Tyto mediální symbolické reprezentace fungují podle Tuchman jako jakési návody „jak správně žít“ - masová média ukazují, že právě taková rodina je společensky přijatelná a hodnotná. 3
Jednu z definic přinášejí Renzetti a Curran (2003), kteří genderové stereotypy nazývají „zjednodušujícími popisy toho, jak má vypadat 'maskulinní muž' či 'femininní žena'“ (20).
24
Claire M. Renzetti a Daniel J. Curran (2003) k tématu ještě dodávají, že k symbolické anihilaci v médiích nedochází jen z hlediska genderu, ale taktéž na základě dalších charakteristik jako je etnicita, třída, věk, sexuální orientace nebo fyzické schopnosti. Renzetti a Curran taktéž uvádějí ve své publikaci „Ženy, muži a společnost“ celou řadu výzkumů, které odhalují mužskou dominanci v mediálním světě. Studie, které zde zmiňují, přinášejí zjištění, že o ženách se píše a/nebo hovoří mnohem méně než o mužích, že zprávy o ženách jsou mnohem častěji prezentovány jako méně důležité než zprávy o mužích a dále, že o ženách a mužích je v médiích referováno odlišným, často genderově stereotypním, způsobem. Jak připomínají Renzetti a Curran, genderově stereotypním zobrazováním mužů a žen v rámci masových médií jsou proslulé zejména reklamy, které obvykle pracují se zjednodušeným pojetím světa. Není tedy divu, že se feministické teoretičky a badatelky na analýzu reklamních mediálních sdělení v minulosti cíleně zaměřovaly. Dosavadní zjištění v oblasti feministického výzkumu reklamy (týká se zahraničního kontextu), která jsou podle mého názoru relevantní taktéž z hlediska feministické analýzy/kritiky masových médií obecně, shrnuje například Vickie Rutledge Shields (1997). Shields, která zmapovala celkem tři dekády feministického výzkumu reklamy, uvádí, že zvýšený zájem feministických výzkumníků a výzkumnic o reklamu můžeme pozorovat od 70. let 20. století, přičemž jako zásadní impulsy identifikuje: za prvé, zvyšující se počet feministických textů v akademickém prostředí, které volně navázaly na proslulou knihu „Feminine Mystique“ od Betty Friedan (vyšlo 1963). Ta jako jedna z prvních otevřela problematiku zobrazování žen v ženských magazínech a reklamách zde publikovaných, přičemž poukázala na proměnu reprezentací ženské role ze strany médií srovnáním 30. a 50. let 20. století (zatímco v třicátých letech se objevovaly autonomní hrdinky, primárním úkolem ženy v padesátých letech je být dobrou manželkou, matkou a hospodyňkou). Za druhé, ženy začaly dominovat v mnoha spotřebitelských skupinách, na něž byla reklama zaměřena a výzkum reklamy byl proto mnohdy motivován snahou zjistit, jaký typ reklamy budou ženy z cílových spotřebitelských skupin preferovat – zda je ke koupi výrobku přiměje spíše reklama reprezentující tradiční genderové role (například žena v domácnosti) nebo naopak reklama reprezentující netradiční genderové role (například žena dělající kariéru). Podle Shields se v těchto výzkumech zjistilo, že ani tak nezáleží na tom, jestli bude reklama zobrazovat tradiční nebo progresivní pojetí genderových rolí, ale spíše na tom, aby vše v reklamě vzájemně korespondovalo (inzerovaný produkt, prezentované role, prostředí). Feministický výzkum reklamy v průběhu 70. let 20. století, který byl založen zejména na obsahové analýze mediálních sdělení a který se zaměřil zejména na genderové role, přinesl 25
mnohá zajímavá zjištění. Shields zmiňuje konkrétní analýzy, které poukázaly na genderově stereotypní zobrazování žen (okrajově taktéž mužů) v reklamě: ženy bývají zpravidla zobrazeny v domácím prostředí, ženy nedělají důležitá rozhodnutí nebo důležité věci, ženy jsou závislé a potřebují mužskou ochranu, muži považují ženy za sexuální objekty, muži pracují zpravidla mimo domov. V 80. a 90. letech 20. století pak podle Shields feministických výzkumů zaměřených na genderově stereotypní role v reklamě celkově ubylo. Pozornost byla nasměrována spíše ke specifickým tématům a/nebo ke zjišťování toho, zda se reklamní obrazy v průběhu let změnily nebo nezměnily. Shields uvádí vybrané studie z let devadesátých, které prokazují, že většina reklamní produkce stále zobrazuje ženy stereotypním způsobem, přičemž tyto reprezentace zároveň neodpovídají současné realitě. Jinými slovy, ačkoliv ženy za poslední roky ušly obrovský kus cesty - například ve sféře placeného zaměstnání, v reklamě to podle výsledků analýz, které Shields uvádí, není absolutně vidět – zásadní rozhodnutí dělají muži, muži mají mnohem širší rejstřík rolí v placeném zaměstnání než ženy, muži vystupují na rozdíl od žen jako nezávislé osoby, ženy jsou na rozdíl od mužů stále zobrazovány v mnoha stereotypních rolích - zejména jako manželky, matky, nevěsty, servírky, herečky nebo tanečnice a v neposlední řadě jako objekty mužské sexuální touhy. Shields dále podotýká, že obsahová analýza reklamních sdělení, zaměřená na genderové role, byla kritizována, a to hned z několika důvodů: podle kritiků a kritiček nerozlišuje mezi obsahem a formou, takže nedokáže integrovat tyto dvě úrovně významu do společného rámce, poskytuje pouze statický obraz (jedná se o reprezentaci zachycenou v jednom jediném okamžiku), a místo, aby pojímala reklamu jako součást sociální reality, zabývá se spíše pravdivostí či nepravdivostí reklamních sdělení vzhledem k sociální realitě, navíc sám koncept „genderové role“ je problematický, neboť homogenizuje rozmanité lidské zkušenosti a „gender“ není jednoduše demografickou kategorií. V návaznosti na tyto kritiky se objevuje alternativní přístup ve výzkumu genderu v reklamě - Shields jej nazývá „rituální“ perspektivou, neboť se zaměřuje na reklamu jako součást společnosti a zejména pak na schopnost reklamy „promlouvat“ k jednotlivým sociálním aktérům a aktérkám, přičemž za klíčovou oblast zkoumání považuje „umění“ reklamních tvůrců a tvůrkyň poskládat dohromady ritualizované kousky reálného genderovaného chování tak, aby byl cílovým spotřebitelským skupinám nabídnut dobře známý obraz genderu. Podle tohoto přístupu je reklama vlastně pouze zkresleným a zveličeným (hyper-ritualizovaným) odrazem reálných genderových vztahů. 26
Shields v souvislosti s „rituální“ perspektivou zmiňuje jejího zakladatele Ervinga Goffmana, který na základě analýzy reklam odhalil hned několik kategorií hyper-ritualizace – ženy častěji než muži užívají svoje prsty a ruce, pro ženy taktéž typické sebe-dotýkání, muži vykonávají akci, dávají instrukce nebo dohlížejí, přičemž ženy bývají zobrazovány spíše v opačné roli (v reklamě je často taktéž vyjádřen/a obdiv či úcta těch, co jsou instruovány, k tomu, kdo je instruuje). Pokud už jsou muži zobrazeni v tradiční doméně žen (zejména domov), potom se buď vyskytují v nepřispívající roli, takže se vyhnou podřízení či kontaminaci „ženským úkolem“ nebo jsou stylizováni do jakoby dětské či směšné role, čímž se svět reklamy stane „fiktivním“ světem (v reálném světě jsou totiž muži vždy kompetentními osobami), anebo muž převezme „ženský úkol“ právě pod dohledem ženy. Podle Shields je z feministického hlediska nejdůležitější Goffmannova „ritualizace subordinace“, kterou můžeme charakterizovat jako vyjádření nerovného postavení mužů a žen v reklamních sděleních (například vzpřímené tělo a hlava muže, které symbolizuje jeho nadřazenost nebo umístění muže výše než ženy symbolizující totéž nebo naopak skloněná pozice ženy vyjadřující její podřazenost, ale taktéž třeba vysledovaná tendence, že ženy se v reklamě usmívají častěji než muži, což může být chápáno jako výraz souhlasu a utišení mužské aktivity nebo emocí). Jak ukazuje Shields, Goffmanův přístup byl dále rozvíjen dalšími teoretiky a teoretičkami, kteří/které se zabývali/y například rozdílným pojetím mužského a ženského těla v reklamě (žena je fragmentována, muž je celý) a dalšími genderovými opozicemi (muži jsou zobrazováni spíše v aktivních rolích, ve veřejné sféře, v oblasti placeného zaměstnání – jsou často zachyceni v pracovním procesu, když telefonují nebo dávají rozkazy, případně jako konzumenti nabízených produktů, ženy jsou spíše zobrazovány v pasivních rolích, v soukromé sféře, v oblasti neplacené práce, často jsou situovány do pozice produktu, který je možno konzumovat). Shields uvádí ještě další dva přístupy k výzkumu genderu v reklamě: za prvé „sémiotický“ nebo „sémiologický“ (čerpá z díla francouzského lingvisty Ferdinanda de Saussure, významným zástupcem je Roland Barthes), který pojímá reklamní sdělení jako text, přičemž se zabývá vztahem mezi vlastní významovou strukturou reklamy a kulturními kódy, které nám reklamu „pomáhají“ číst (obrazy genderu jsou vysoce strukturované kulturní kódy v naší společnosti), a za druhé „psychoanalytický“ (čerpá z díla Jacquese Lacana, jenž revidoval myšlenky Sigmunda Freuda), který se zabývá reprodukcí mužské a ženské subjektivity skrze reklamu.
27
Druhý ze zmíněných přístupů přispěl k tématu genderu v reklamě zejména tím, že definoval koncept „mužského pohledu“ („male gaze“), pod kterým se skrývá předpoklad mužského diváka a ženského „objektu k dívání se“, přičemž tento pohled není pouze čistě voyeuristický, ale taktéž kontrolující. Shields uvádí vybrané teorie, které koncept „male gaze“ dále rozvádějí: nejenom, že muži na ženy pohlížejí skrze „male gaze“, který je definuje jako „ty jiné“ a „ty druhé“, navíc ženy samy sebe vidí skrze „male gaze“ – tedy považují samy sebe za „objekty k dívání se, za „ty jiné“ a „ty druhé“. Společenský tlak na to, abychom vypadaly a chovaly se žádoucím způsobem, tj. v souladu s „male gaze“, potom může zapříčinit mnohé životní problémy – jak připomíná Shields, reklamy mohou značným způsobem přispívat například k rozvoji tzv. poruch příjmu potravy (anorexie, bulimie aj.). Shrnuto, masová média, k nimž neodmyslitelně patří reklamy, podle Shields předkládají velmi omezující ideál ženské krásy, který odráží dominantní společenské hodnoty – ty jsou mužské, bílé a heterosexuální. Feministická analýza/kritika médií se v minulosti zaměřovala taktéž na samotnou prezentaci feminismu či ženského hnutí v médiích, která, jak připomínají Renzetti a Curran (2003), vyznívala ze strany médií zpravidla negativně. To potvrzuje i studie Barbory Osvaldové (2004), která se problematice prezentace feminismu v médiích věnuje v kontextu českého prostředí. Situaci v českém mediálním prostředí po roce 1990 výmluvně komentuje v předmluvě ke své publikaci Česká média a feminismus:
„O pojmu feminismus kolovala také celá řada mýtů. Důvodem bylo mimo jiné to, že jde zároveň o teorii, politické hnutí i jeho praktické projevy. Byl vnímán jako další –ismus, tedy ideologie, navíc levicová, a na tu byla naše společnost po mnohaleté zkušenosti s různými diktaturami velmi alergická, ať už šlo o ženské, nebo mužské příjemce. Naopak feministicky orientovaní autoři a autorky si stěžovali, že většinová společnost pojem, hnutí i jeho projevy bagatelizuje, zlehčuje, zesměšňuje a nepopřává jim ve veřejném prostoru odpovídající místo.“ (Osvaldová 2004: 10).
2.3 Gender v televizi
Vývoj v oblasti feministické analýzy/kritiky televizního vysílání zmapovala například E. Ann Kaplan (1992), která se věnuje převážně angloamerickému kontextu. Kaplan zmiňuje obtíže, které vznik a rozvoj feministické analýzy/kritiky televizního vysílání ve Spojených státech provázely – v 60. a 70. letech 20. století se totiž v akademickém prostředí televize 28
nepovažovala za „umění“ třeba jako film, kterým se již v této době zabývala celá řada humanitních oborů. Studium televize bylo tedy odsunuto spíše do oblasti sociálních věd a/nebo pod hlavičku žurnalistiky. Kaplan dále uvádí, že v Británii byla situace poněkud odlišná, protože zde se analýza/kritika televizního vysílání rozvinula díky intelektuálům a intelektuálkám mimo univerzity, kteří/které pro výzkum televize vyvinuli/y metody, jež se v mnohém podobaly metodám používaným v raných dobách kulturních a filmových studií. Významnou institucí na poli výzkumu televize pak bylo Birminghamské centrum pro současná kulturní studia, díky kterému se výrazně rozvinula kritická debata o televizním vysílání. Zatímco v americkém akademickém prostředí bylo v 70. letech 20. století podle Kaplan preferováno „objektivní“ měření televizních obsahů, britští teoretici a britské teoretičky diskutovali/y spíše otázku „jakou roli hraje televize v britské společnosti“. Kaplan dále uvádí, že sedmdesátá léta však přes veškerou rozsáhlou diskuzi o televizním vysílání přinesla jen minimum feministických prací zaměřených na analýzu/kritiku televize. Jak je to možné, když právě v této době feministky rozvíjely mnoho důležitých teorií pro analýzu klasického hollywoodského filmu? Za velmi pravděpodobné vysvětlení považuje Kaplan nízkou koncentraci amerických feministických teoretiček v sociálních vědách (neboť ty se soustřeďovaly spíše do humanitních oborů) a s tím související dominanci „mužských“ zájmů a „mužských“ metod v sociologickém výzkumu televize (kvantitativní obsahová analýza, zaměření výzkumu na téma produkce). Kaplan zde připomíná, že například sice vzniklo několik výzkumů televizních soap oper, což je z feministického hlediska žánr velmi výživný, avšak tyto konkrétní studie nelze nazvat feministickými, neboť se jednalo zpravidla o kvantitativní „mužskou“ perspektivu, která se vyznačuje falešnou objektivitou. Britské feministky, které byly podle Kaplan více aktivisticky orientované než ty americké, se zase zabývaly spíše proměnami televize jakožto sociální instituce, než že by se zaměřovaly přímo na feministickou analýzu/kritiku televizního vysílání (jejich teorie byly úzce svázané s praxí, neboť se týkaly zejména „ženských“ aktivit v nezávislé filmařině – tím pádem chyběly teorie o televizním vysílání, neboť s ohledem na povahu televize je nezávislá „ženská“ tvorba v rámci tohoto média velmi obtížná). Nedostatek feministických prací, debat a/nebo konferencí na téma televize Kaplan (1992) dále vysvětluje s ohledem na specifické institucionální nastavení televize, které je odlišné od klasického hollywoodského filmu: jedná se o „její formy produkce a exhibice; její situovanost jakožto převládajícího komerčního režimu v rámci soukromých domovů; její 29
nedostatek historických dokumentů od žen a/nebo o ženách; nouze o alternativní způsoby vyjadřování tak, jak je vždy poskytoval film“(251). Kaplan uvádí, že situace se změnila až v 80. letech 20. století, kdy feministické teoretičky, které se dosud zabývaly čistě feministickou analýzou/kritikou klasického hollywoodského filmu, začaly produkovat texty zabývající se reprezentacemi žen v televizním vysílání, přičemž zde využívaly právě teorie a koncepty vyvinuté v rámci feministické filmové analýzy/kritiky. Záhy se taktéž připojili/y badatelé a badatelky z dalších vědních disciplín (zejména literatury), začaly se organizovat veřejné debaty a konference. Kaplan upozorňuje, že feminismus není jednotný směr, což výmluvně ilustruje prostřednictvím přehledu vývoje dosavadní feministické analýzy/kritiky (televize). Kaplan rozlišuje feminismy z politického hlediska na feminismus buržoazní, feminismus marxistický, feminismus radikální a feminismus poststrukturální, přičemž ještě zmiňuje postmoderní myšlení, které se s feminismem taktéž protíná a přináší zase nová témata a otázky. Z filozofické perspektivy Kaplan rozlišuje přístup „esencialistický“, který je obvykle spojován s feminismem buržoazním, marxistickým a radikálním, ačkoliv ani tady se nemusí nutně vyskytovat ve své „čisté“ podobě (jak připomíná Kaplan, většina dnešních feministek nezastává striktní biologický esencialismus - spíše rozlišuje „mužské“ a „ženské“ hodnoty, které považuje za sociálně konstruované), a dále přístup „antiesencialistický“, který je obvykle spojován s feminismem poststrukturálním:
„Esencialistický feminismus předpokládá, že existuje základní 'pravda' o ženách, kterou patriarchální společnost ukryla. Podle něj existuje určitá skupina - 'ženy' -, která může být oddělena od jiné skupiny - 'mužů' – co se týče identity, která předchází nebo je vnější kultuře a tedy nutně musí mít biologický původ“ … „Antiesencialistické teoretičky se pokoušejí porozumět procesům, skrze které se v patriarchální kultuře ustanovuje ženská subjektivita, avšak za sociálně konstruovanými subjekty neshledávají žádnou 'esenciální' feminitu“ (Kaplan 1992: 252 – 253).
Buržoazní feminismus, primárně zaměřený na získání rovných práv a svobod uvnitř kapitalistického systému, generuje podle Kaplan dva přístupy: buď jsou vyzdvihovány patriarchálně konstruované „femininní“ vlastnosti („ženská“ mírumilovnost a vzájemnost jako protipól „mužské“ agrese a individuality) – věří se, že díky nim může být dosaženo „lepšího“ světa (pozor - „ženské“ hodnoty jsou zde často chápány jako ženám „přirozené“) a nebo je kladen důraz na požadavek rovnosti mužů a žen ve veřejné sféře (rovný přístup k práci a institucionální moci). Druhý z přístupů, který Kaplan označuje jako liberální feminismus, vedl 30
k feministické kritice televizního vysílání, jež je založena na obsahové analýze – tato zahrnovala zejména zkoumání typů a počtu ženských postav v rozmanitých televizních pořadech, přičemž nasbíraná data mohla být dále porovnávána s realitou. Jak uvádí Kaplan, studie zaměřené na toto téma přinášejí významná zjištění: ženy jsou zobrazovány ve stereotypním rejstříku rolí, který je zpravidla vyjádřením extrémních poloh na ose dobro-zlo („diblík“, oběť, dobrá manželka, děvka, čarodějnice aj.); pokud žena vyjádří vlastní autonomii nebo sexualitu, je to chápáno jako nebezpečné a/nebo škodlivé; zatímco muži bývají zobrazováni v povoláních, kde kontrolují, ženy bývají zobrazeny v povoláních, kde poskytují služby, ženy na rozdíl od mužů nevystupují v hrdinských rolích atd. Kaplan dále poznamenává, že tyto typy výzkumů jsou z hlediska feminismu velmi užitečné v tom, že nám ukazují převládající způsoby zobrazování žen v televizním vysílání, avšak na druhou stranu nám neposkytují žádné informace o tom, jakým způsobem jsou tyto obrazy produkovány a jakým způsobem jsou „čteny“ jednotlivými divačkami, eventuelně diváky (problematické body se týkají zejména skutečnosti, že postavy v televizi nejsou reální lidé, že tyto postavy „čteme“ na základě širších významových struktur přesahujících rámec televizního pořadu, že tyto postavy slepě nekopírujeme aj.). Marxistický feminismus, jenž je primárně zaměřený na útlak žen a dalších sociálních skupin (pracující třída, gayové a lesby, …) v rámci širších kapitalistických struktur, vedl podle Kaplan ke studiím, které se zabývaly zejména otázkou, do jaké míry jsou reprezentace žen na televizní obrazovce ovlivněny tím, že televize je kapitalistická instituce. V tomto přístupu je žena viděna především jako konzumentka a televizní stanice jako komerční instituce, které jde v první řadě o zisk. Studie, inspirované marxistickým feminismem, které jsou podobně jako liberálněfeministické výzkumy mnohdy založeny na obsahové analýze, poukázaly podle Kaplan zejména na rozpory mezi televizním a reálným světem práce, přičemž opět odhalily celou řadu genderově stereotypních obrazů zejména pracujících žen (počet pracujících žen je v televizi mnohem nižší než ve skutečnosti, ženy bývají často zobrazeny v povoláních s nízkým statusem – mnohdy jsou tato povolání doplněna o trapné oblečení, zvířata, děti nebo ponižující situace, které potom vytvářejí dojem, že pracující žena je hloupost). Radikální feminismus, který považuje muže za odlišné od žen a požaduje ustanovení ženských komunit, aby bylo možné vyhovět specifickým ženským zájmům a potřebám, přinesl další zajímavá zjištění. Kaplan zmiňuje zejména studie kritizující idealizované obrazy televizních rodin v soap operách (pracující muž/otec zajišťuje rodinu ekonomicky, zatímco
31
žena je domácnosti), které upozorňují, že zde je aspekt mužské nadvlády skryt pod nánosem uměle vytvořeného porozumění, vzájemné lásky, respektu a sexuality. Poststrukturální feminismus, tak jak jej charakterizuje Kaplan, předpokládá, že je potřeba analyzovat jazyk, skrze něhož se kulturně ustanovují „ženy“ a „muži“, abychom se mohly/i pokusit o změny, které budou pro ženy pozitivní. Podle Kaplan poststrukturální feminismus výrazně ovlivnily dva myšlenkové směry – Lacanovy teorie o utváření subjektu v rámci patriarchálního jazykového řádu a dále Foucaultovy teorie o diskursivní povaze vědění a moci. Kaplan taktéž uvádí, že feministická analýza/kritika televizního vysílání byla taktéž silně inspirována feministickou filmovou teorií. Kaplan v této souvislosti zmiňuje Lauru Mulvey, která se zabývala analýzou klasického hollywoodského filmu - ta definovala tři základní „pohledy“, které uspokojí „mužské“ nevědomí:
„Za prvé je to pohled kamery při filmovém natáčení; ačkoli technicky neutrální, tento pohled je inherentně voyeuristický a obvykle 'mužský', v tom smyslu, že filmy obecně dělají muži. Za druhé, jsou to pohledy mužských postav v rámci filmového příběhu, a tyto jsou organizovány skrze záběrprotizáběr tak, aby učinily ženu objektem. A konečně, je to pohled diváka, který imituje (nebo je nutně v té samé pozici jako) první dva pohledy“ (Kaplan 1992: 263).4
Voyeurismus a fetišismus jsou podle tohoto přístupu dva základní mechanismy, prostřednictvím nichž konstruuje klasický Hollywood předpoklad „mužského“ diváka. Zatímco voyeurismus je výrazem přesměrování rozkoše v mužském pohlavním orgánu k rozkoši při sledování milujících se lidí, fetišismus se objevuje tehdy, když je potřeba „fetišizovat“ ženské tělo z toho důvodu, aby byl zmírněn „mužský“ strach z odlišnosti pohlaví, tedy možné kastrace. Kaplan dále uvádí, že některé novější studie, v nichž bylo využito metod používaných pro analýzu hollywoodského filmu, zkoumají televizi jakožto „aparát“. To znamená, že pojímají televizi komplexně - zabývají se jak technologií, která pomáhá produkovat a prezentovat rozmanité obrazy, tak televizním vysíláním, jehož jednotlivé složky chápou jako „text“, otázkou sponzoringu a televizních reklam, a v neposlední řadě také různými kontexty konzumace televizních sdělení. Jedou z hlavních otázek těchto studií potom je, zda televizní „aparát“ konstruuje subjekt podobným způsobem, jako to dělá film. 4
Záběr-protizáběr (v anličtině Shot reverse shot nebo shot-countershot) je filmová technika, při níž je jedna postava zobrazena jak se dívá na druhou postavu (často mimo plátno), poté je druhá postava zobrazena jak se dívá na první postavu (Shot reverse shot in Wikipedia).
32
Kaplan prezentuje zajímavé závěry některých feministických výzkumů, zaměřených na soap opery - výběr žánru byl mnohdy motivován snahou feministických teoretiček navázat na Mulvey a zjistit, zda tento „typicky ženský“ žánr předpokládá „ženskou“ divačku, případně snahou zjistit, jakým způsobem „promlouvají“ soap opery k reálným ženám. Podle uvedených studií se formát soap opery opravdu v mnohém shoduje se sociálně konstruovaným módem „ženského“ života: Soap opery jsou stejně nekonečné jako je nekonečná „ženská“ práce, soap opery jsou epizodické, stejně jako ženy jsou „přerušitelné“ (ženy jsou zvyklé vykonávat více činností naráz, pořád někam odbíhat - jednou je potřebuje dítě, podruhé manžel), soap opery generují specifický druh ztotožnění se seriálovými postavami, které je podobné symbiotickému vztahu matka-dcera, děj soap oper se zpravidla točí kolem tématu mezilidských vztahů a otázky „správného“ jednání postav, což opět odkazuje k ženám, které jsou tradičně situovány do pozic strážkyň morálních hodnot společnosti. Postmodernismus podle Kaplan přináší ještě mnohé další otázky, které je potřeba v rámci feministického výzkumu televizního vysílání zodpovědět. Kaplan se přiklání k názoru, že televize nekonstruuje jeden jediný „mužský“ pohled (již zmiňovaný „male gaze“) tak, jako to dělal klasický hollywoodský film, ale spíše celou řadu pohledů, jež vykazují rozmanité genderové implikace, avšak předpoklad diváka či divačky s určitými genderovými charakteristikami je možno vysledovat při rozdělení televizního vysílání na jednotlivé žánry či pořady:
„To znamená, že aparát sám, ve svých režimech fungování, není genderově specifický. Avšak napříč jeho 'segmenty' – ať už jsou to soap opery, kriminální seriály, zprávy nebo ranní show – je možné nalézt celou škálu 'pohledů', které indikují určenost jistému typu mužských nebo ženských 'Imaginárních'“ (Kaplan 1992: 269).
2.4 Gender v televizním zpravodajství Genderovanost zpravodajství reflektuje například Jan Jirák (1998). Podle Jiráka lze vztah mezi médii a genderem zkoumat třemi různými způsoby – 1. Gender může sloužit jako třídící hledisko ve výzkumu publika (tj. příjemců/příjemkyň mediálních sdělení), 2. Gender může sloužit jako rozlišující aspekt ve výzkumu složení skupin profesních komunikátorů (novináři/novinářky, moderátoři-moderátorky, baviči-bavičky atd.), 3. Gender může sloužit 33
jako podklad pro studium rolí a stereotypů, jež jsou médii preferovány nebo naopak potlačovány. Ačkoli moje výzkumná práce se týká především třetího ze zmíněných směrů, první a druhý směr alespoň okrajově zmíním, neboť všechny tři směry jsou podle mého názoru vzájemně propojeny.
2.4.1 Otázka publika a téma produkce Co se týče otázky publika, zde Jirák čerpá z díla Johna Fiskeho (Television Culture) – na tomto základě upozorňuje na skutečnost, že tím, že televize předpokládá a oslovuje určité divácké skupiny (muže a ženy), je zároveň vytváří. Tento mechanismus zahrnuje mimo jiné genderově stereotypní dělení televizního vysílání na „mužské“ a „ženské“ žánry (zpravodajství či sportovní přenosy jako typicky „maskulinní“ pořady a „soap opery“ nebo telenovely jako typicky „femininní“ pořady). Předpokládané publikum, respektive odhadovaný vkus či zájem cílových diváckých skupin, zároveň slouží televizi jako jakýsi základ pro výběr toho, co půjde a/nebo co nepůjde do vysílání. Toto je podle Jiráka (1998) více znatelné u soukromých televizních stanic, jako jsou například komerční TV Nova nebo TV Prima, jejichž cílem je udržet „co nejdéle co nejvíc lidí u obrazovky“ (29), méně znatelné pak u veřejnoprávních televizních stanic jako je ČT1, kde je vysílání do značné míry podřízené zákonu (televize jako služba veřejnosti). A co více, publikum se pak zpětně do značné míry ztotožňuje s hodnotami, které televize prezentuje. V tomto smyslu tvoří podle Jiráka (1998) české komerční a veřejnoprávní televize jeden kulturní celek, „o němž lze předpokládat, že zvýrazňuje, dotváří a distribuuje podobné hodnoty, jaké jsou společností nejen akceptovatelné, ale přímo sdílené“ (29). Co se týče zpravodajství, to tedy podle Jiráka (1998) nefunguje tak, že by odráželo realitu jako takovou (mýtus o zpravodajství jako odrazu skutečnosti), ale tak, že odráží „extramediální hodnoty, tj. 'předsudky a mýty, jimž podřizuje výběr a zpracování zpráv'“ (28), přičemž tyto ve zpravodajství obsažené hodnoty jsou dále zpětně vstřebávány publikem. Co je tedy podstatné z hlediska mého výzkumného záměru? Skutečnost, že prostřednictvím analýzy zpravodajských obsahů lze odhalit obecně sdílené hodnoty společnosti, tj. mimo jiné stereotypy, mýty a předsudky, včetně těch genderových. Jirák se ve svém textu dále věnuje otázce profesních komunikátorů a komunikátorek. Zde si všímá zejména odlišností mezi zpravodajstvím komerční TV Nova a zpravodajstvím veřejnoprávní ČT1. Zatímco TV Nova sází na „rodinnou atmosféru“, kdy moderátor a 34
moderátorka (moderátorská dvojice ve složení muž a žena je typická) spolu komunikují, dalo by se říci, že až laškují a občas nechají diváka/divačku nahlédnout „pod pokličku“ televizního zpravodajství
(„střípky
ze
zákulisí“),
ČT1
staví
na
rovnocenném
vztahu
mezi
divákem/divačkou a moderátorem/moderátorkou, což je vyjádřené zejména tím, že vždy hovoří pouze jeden moderátor či moderátorka a obrací se přímo k divákovi/divačce. TV Nova a ČT1 však podle Jiráka vykazují některé shodné rysy, jedná se zejména o snahu působit seriózně a mít autoritu, což je obojí pro zpravodajství velmi důležité. Dosaženo toho bývá různými způsoby, Jirák zmiňuje zejména efektní proces „zestaření“ moderátorů a moderátorek, kdy je prostřednictvím symbolických módních doplňků vytvářeno zdání jakési seniority a potažmo důvěryhodnosti moderátora či moderátorky (typicky brýle, decentní kostýmky moderátorek aj.). Jirák uvádí, že tato snaha je patrnější na TV Nova, kde se zároveň více než na ČT1 akcentuje fyzická atraktivita moderátorek (jedná se zpravidla o štíhlé a pohledné ženy). Obě televizní stranice taktéž shodně uplatňují střídání mužského a ženského elementu ve zpravodajství (moderátor – moderátorka). Tématem genderovanosti zpravodajství se zabývá taktéž Tomáš Trampota (2006), který výrazně čerpá zejména ze zahraničních zdrojů (opět John Fiske, Patricia Holland aj.). Trampota stejně jako Jirák upozorňuje, že zpravodajství je mužský žánr. Co to konkrétně znamená? Že ženy jsou ve zpravodajství obecně zastoupeny mnohem méně než muži – a to jednak jako redaktorky či zpravodajky, ale taktéž jako osoby ve zprávách vystupující. A dále, že ženy a muži okupují rozdílné, hierarchicky uspořádané (!)-, pozice a to jak v redaktorské práci, tak v obsazích zpráv. Jak upozorňuje Trampota, ženy-redaktorky se totiž objevují převážně v souvislosti s „lehčími“ tématy jako jsou lidsky jímavé příběhy, umění či vzdělání a muži-redaktoři naopak v souvislosti se „seriózními“ tématy jako je ekonomika či politika, přičemž tyto „mužské hard news“ jsou ve zpravodajství jasně privilegované (jsou obvykle umísťované na začátek zpravodajství a obecně se těší větší vážnosti). Přesně na tuto problematiku se zaměřila například Studie Gender Studies o.p.s. (Analýza přítomnosti žen v médiích, 2003), která probíhala v rámci projektu „Ženy a média“ v období leden 2002 až duben 2003. Do studie byly zahrnuty jednak zpravodajské stránky a komentáře českých normotvorných tištěných periodik (MF DNES, Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a dále pak televizní a rozhlasové zpravodajství (Česká televize, NOVA, Prima, a Český Rozhlas 1 – Radiožurnál). Tato studie se mimo jiné zabývala otázkou personálního obsazení redakcí z genderového hlediska, ovšem relevantní data jsou dostupná pouze v souvislosti s tištěnými medii, protože v případě televizního zpravodajství metodika výzkumu položku pohlaví autora/autorky příspěvku nezahrnovala. 35
Co se tedy novin týče, nejvíce žen-autorek podle výsledků studie zaměstnává Mladá Fronta Dnes (více než 80 novinářek), pro ostatní zkoumané deníky pracuje žen-autorek o něco méně (55 – 60 novinářek). Překvapivé bylo zjištění, že ženy-autorky se věnují nejvíce hospodářské politice a zdravotnictví (téměř 40% novinářek), za kterými následují témata justice, hospodářský život a bezpečnost, neboť výzkumný tým předpokládal, že ženy-autorky se v duchu genderových stereotypů budou nejvíce věnovat „ženským“ oblastem jako je kultura či sociální oblast. Pro úplnost, v případě mužů-autorů se naopak předpokládaný genderový stereotyp potvrdil, protože novináři psali nejčastěji o „mužských“ tématech jako je obrana a NATO, mezinárodní události a stranická oblast. Problematikou personální struktury zpravodajských institucí z genderového hlediska se zabývá mnoho zejména zahraniční literatury, základní přehled k tématu poskytuje například Vernon A. Stone (2004), který poukazuje na dlouhodobě nízkou míru participace žen na tvorbě zpravodajských sdělení. Vernon A. Stone upozorňuje, že v USA v období od 30. let 20. století až do doby 2. světové války, kdy bylo televizní a rozhlasové zpravodajství ještě „v plenkách“, se ženy na tvorbě zpravodajských relací podílely minimálně, a to převážně na lokálních zpravodajských stanicích. Ženy začínají do zpravodajských redakcí více pronikat až v 60. letech 20. století pod vlivem formujícího se „Women´s Liberation Movement“ a dále od 70. let 20. století díky afirmativní akci. Pro představu, Stone uvádí, že v roce 1989 tvořily ženy přibližně třetinu osazenstva zpravodajských redakcí, v roce 1991 již byl poměr mužů a žen ve zpravodajských redakcích takřka vyrovnaný. A navíc, ženy se nově uplatňují taktéž na vyšších pozicích, v 90. letech 20. století je vedení zpravodajských relací z jedné čtvrtiny v ženských rukou. Nicméně, jak dále poznamenává Stone, ve zpravodajství do dnešní doby přetrvávají mnohé genderové problémy a stereotypy jako je „gender gap“, tedy skutečnost, že muži vydělávají v průměru více než ženy, což je možné vysvětlit s ohledem na překážky, které ženám ztěžují nebo případně docela znemožňují kariérní postup. Mezi tyto bariéry podle něj patří například dvojí zatížení žen – žena musí zvládat jak placenou práci, tak neplacenou práci v domácnosti (domácí práce, starost o závislé členy rodiny – děti a seniory/seniorky) nebo tradiční mužská dominance v tom smyslu, že ženy jsou ve větší míře ochotné stěhovat se „za prací“ svého protějšku než muži, tedy, že ženy svoji vlastní práci zkrátka opustí ve prospěch kariérního uplatnění svého partnera. A v neposlední řadě zde hraje velikou roli také „mýtus krásy“ neboli obrovský tlak na to, aby se ženy zabývaly svým vzhledem, neboť fyzická atraktivita (zejména) ženy je v oblasti zpravodajství (a potažmo v celém mediálním průmyslu) velice žádaným artiklem. 36
2.4.2 Genderová analýza zpravodajských obsahů Co se týče zobrazení mužských a ženských rolí ve zpravodajství, Jirák (1998) uvádí, že všechny české televize „se snaží respektovat imperativ věcné rovnosti, tj. zpravidla neprosazují ženský či mužský element jen proto, že se jedná o muže nebo ženu, nýbrž se v podstatě řídí tradičními zpravodajskými hodnotami, které se podílejí na sociální konstrukci reality v médiích“ (29). To znamená, že televizní stanice se při snaze o rovné zastoupení žen a mužů ve vysílání ani tak neřídí logikou genderové rovnosti jako spíše logikou vyváženého vysílání, které dobře funguje směrem k divákům/divačkám. Jak ostatně upozorňuje Jirák dále ve svém textu, televize uměle vyrovná nerovnosti, které existují v reálném světě. Jako příklad zmiňuje vlastní výzkum z roku 1997, kdy bylo zjištěno, že poměr poslankyň a poslanců objevujících se na televizní obrazovce je mnohem vyrovnanější než ve skutečnosti. Jirák dále uvádí, že ženy a muži se v televizním vysílání objevují v rozdílných rolích. O jednotlivé konkrétní ženy mají televize zájem zpravidla v případě, že tyto ženy jsou partnerkami mocných, slavných a/nebo významných mužů (typicky manželky či přítelkyně politiků). V případě, že daného muže již dále neprovází mediální aura celebrity (například v případě odstoupení politika a tedy jeho zmizení z politické scény), dotyčná žena se jakožto jeho partnerka stává - morbidně řečeno - mediální mrtvolou. A dále podle Jiráka platí, že rejstřík rolí, ve kterých se ženy v televizi objevují, je mnohem skromnější než rejstřík rolí, ve kterých se v televizi objevují muži. Obou pohlaví se však zároveň týká pravidlo, že soubor rolí, ve kterých se objevují v televizi, je mnohem chudší než ve skutečném světě. Trampota (2006) k tématu uvádí, že ženy ve zprávách vystupují nejčastěji v roli anonymních spotřebitelek, jako oběti různých neštěstí a zločinů, jako něčí matky, dcery či manželky (zpravidla nějakého muže), jako osoby v domácnosti nebo jako příklady „hlasu z lidu“. Naproti tomu muži-aktéři ve zprávách zaujímají mnohem širší spektrum rolí, zpravidla však z veřejné sféry – objevují se jako představitelé služeb, výdělečné i nevýdělečné osoby, politikové, manažeři, odborníci. Ženy tedy ve zprávách vystupují spíše v pasivních rolích, přičemž reprezentují zpravidla soukromou sféru. Muži naopak ve zprávách vystupují často v aktivních rolích, přičemž obvykle reprezentují veřejnou sféru. Muži také ve zpravodajství promlouvají mnohem déle a mnohem častěji než ženy5.
5
Trampota ale zároveň naznačuje, že genderově nevyvážené zpravodajství může být transformováno. Mediální průmysl totiž přibližně od 90. let 20. století zažívá velké změny, kdy do tradičního pojetí žurnalistiky pronikají prvky dříve vyhrazené časopisecké produkci – konkrétně zábava a nové typy informací, což podle něj může vést k nárůstu žen-redaktorek i žen-aktérek.
37
Zajímavá zjištění přinesla taktéž již zmíněná studie Gender Studies o.p.s. (Analýza přítomnosti žen v médiích, 2003). Za prvé, ženy-političky se v médiích objevovaly (byly citovány nebo popisovány) v mnohem vyšší míře než by odpovídalo jejich skutečnému zastoupení v politice (20% podíl žen-političek v médiích oproti 12,4% podílu žen-političek v Senátu a Poslanecké sněmovně). Jedná se tedy o jev, o kterém referoval ve svém textu Jirák (1998), tedy o tendenci televizního vysílání uměle „vylepšovat svět“: „Realita je konstruována tak, aby vypadala lépe než ve skutečnosti“ (30). Za druhé, v žebříčku deseti nejčastěji citovaných a/nebo popisovaných žen v daných médiích se umístilo pět političek, čtyři tiskové mluvčí a manželka bývalého prezidenta Václava Havla - Dagmar Havlová. To znamená, že pokud byly citovány a/nebo popisovány konkrétní ženy, jednalo se téměř z poloviny o mluvčí, které nevyjadřují svůj vlastní názor, ale hovoří za určitou instituci. Případ Dagmar Havlové zase svědčí o tom, že žena je mediálně zajímavá v případě, že její manžel (partner) je společensky významným mužem. Naopak žebříček deseti nejčastěji citovaných a/nebo popisovaných mužů nefiguruje ani jeden mluvčí a v žádném případě pak muž, který by byl mediálně zajímavý z důvodu, že je partnerem společensky významné ženy. Za třetí, ženy byly nejčastěji popisovány a/nebo citovány v pořadech, které se věnují převážně tématu kultury (nejvíce žen bylo zastoupeno v pořadu Události v kultuře na ČT2) a které mají spíše lokální dosah či význam (Regiony jako pořad s druhým nejvyšším zastoupením žen). Naopak, nejméně žen figurovalo v pořadu Události ve světě. Co se týče témat jednotlivých příspěvků, ženy byly popisovány a/nebo citovány zejména v příspěvcích z oblasti školství a vědy (32% žen), zdravotnictví (31% žen), společnost, umění a kultura, nehody, příroda (25-30% žen). Naproti tomu jako výhradně mužská témata se jeví mezinárodní události, obrana a NATO (96% mužů). To odkazuje ke dvěma genderovým stereotypům: jednak, že ženy jsou považovány za nekompetentní v otázkách světového dění a jejich místo je spíše v lokálním zpravodajství, a dále, že ženy se mohou vyjadřovat maximálně ke kultuře, ale (zejména vysoká) politika či ekonomika je jim zapovězena. Za čtvrté, veřejnoprávní ČT věnovala ženám celkově více prostoru než komerční TV Nova, v relativním srovnání však z hlediska genderové vyváženosti komerční televize nad veřejnoprávní televizí vítězí, neboť TV Nova cituje a/nebo popisuje ve svých zpravodajských relacích ženy z 25 %, oproti 18 % na ČT1. Genderová korektnost TV Nova je však pouze zdánlivá, protože pokud se blíže podíváme, v souvislosti s jakými tématy se ženy ve zpravodajských relacích komerční televize objevují, zjistíme, že ženy jsou zpravidla spojovány se společensky méně významnými, bulvárními či „odlehčenými“ tématy jako jsou 38
trestné činy, dopravní nehody, povodně a fauna (zejména domácí mazlíčci). ČT1 na tom však není o moc lépe, neboť ve zpravodajských relacích ČT1 ženy taktéž figurují nejčastěji v příspěvcích s tématikou kriminality či povodní, až na dalších místech se objevují témata jako soudní rozhodnutí, informace o podnicích nebo volba prezidenta/prezidentky ČR. Genderová analýza zpravodajských obsahů se v hojné míře uplatňuje taktéž v oblasti tištěných médií, přičemž výsledná zjištění často korespondují se zjištěními v oblasti televizního vysílání. Zajímavé postřehy přináší například Lee Jolliffe (1996), která přibližuje výzkum provedený na prestižním americkém deníku New York Times v roce 1985, kdy výzkumný tým vybral do vzorku novinové zprávy tak, že ve 45 zprávách ze vzorku byla hlavní osobou žena a v dalších 45 zprávách ve vzorku byl hlavní osobou muž. Výzkum přinesl genderově významná zjištění: muži se na fotografiích doprovázejících zpravodajské příspěvky objevovali 25x častěji než ženy, přičemž muži byli popisováni nejčastěji jako pracovníci (zaměstnanci ve veřejné sféře), dokonce přibližně v 50% míře byli označováni titulem své pracovní pozice místo vlastním jménem, naproti tomu ženy byly popisovány jako pracovnice (zaměstnankyně ve veřejné sféře) pouze v 12% míře, přičemž titulem své pracovní pozice namísto vlastního jména byly označovány pouze v 1% míře. Genderově netradičně vyznívá zjištění, že 53 % ze zkoumaných novinových titulků evokovalo muže v pasivních rolích a to zejména jakožto oběti zločinu. Tam, kde byl muž textem postaven do netradiční role, však obvykle chyběl obrazový materiál (ve vzorku se nevyskytla ani jedna fotografie muže jakožto oběti zločinu). Naopak tam, kde byl muž popisován v genderově tradiční roli, se doprovodný obrazový materiál zpravidla objevoval. Navíc bylo vysledováno, že fotografie celkově prezentovaly poněkud odlišnou realitu než text zprávy – muži byli nejčastěji zobrazováni jako násilníci, kriminálníci, samotáři nebo bezejmenní a bezvýznamní pracovníci. Analýza fotografií dále ukázala, že zatímco ženy byly na snímcích často zachyceny celé (nebo případně ze tří čtvrtin), u mužů byla zpravidla vyfotografována pouze jejich tvář. To odkazuje ke skutečnosti, že ženy jsou tradičně vnímány jako sexuální objekty, tj. že ženské tělo je věcí, kterou je možno si přivlastnit pro svoji potěchu. Naproti tomu mužské tělo je z tohoto hlediska bezvýznamné, muž není uzavřen ve své tělesnosti jako žena. Muži se také častěji na fotografiích objevovali jako samotáři, přičemž snímky se rovněž vyznačovaly minimálním pozadím, tedy vytržeností z prostředí. Naproti tomu ženy byly často zobrazovány s jinými lidmi (specificky s dalšími ženami), v domácnosti, se zvířaty, což znamená, že byla naopak akcentována vztahovost k jiným lidem a k prostředí.
39
Muži se na fotografiích zpravidla neusmívali, ani se nedotýkali jiných osob, což odkazuje k stereotypnímu vnímání muže jako seriózního, neemotivního, nepečujícího. Muži se také často objevovali v roli „zástupce druhu“, kdy jejich individuální osobnost byla potlačena ve prospěch určitého povolání či příslušnosti k určité sociální skupině, což bylo dosaženo prostřednictvím toho, že na sobě nesli znaky typické pro dané povolání či sociální skupinu – například vojenskou uniformu nebo církevní kolárek. Taková depersonalizace se v případě fotografií žen vyskytovala pouze zřídka. Podobným způsobem se genderovou analýzou mediálních obsahů zabývá text „What´s News?“ M. Junior Bridge, publikovaný ve sborníku „Women and Media: Content, Careers, Criticism“ (1995, ed. C. Lont). Článek referuje o výsledcích rozsáhlé studie provedené pod záštitou WMM (Women, Men and Media Project) v roce 1993, která zahrnovala obsahovou analýzu deseti velkých a deseti menších amerických novin z různých geografických oblastí, přičemž předmětem zkoumání byly první strana, dále první lokální strana a potom úvodník. Výsledky ukázaly, že muži dominovali jak na prvních stranách novin – z 85 % komentovali zprávy na první straně muži, 66 % zpráv na první straně napsali muži, 73 % fotografií na první straně zobrazovalo muže, tak v úvodnících (článcích vyjadřujících názory redakce) – zde muži napsali 74 % komentářů a v neposlední řadě i na prvních lokálních stranách novin – ze 77 % komentovali zprávy na první lokální straně muži, muži vyprodukovali 59 % článků na první lokální straně a muži byli zobrazeni na 71 % z veškerých fotografií publikovaných na první lokální straně. Naproti tomu ženy byly ve všech zmíněných kategoriích podreprezentovány, komentáře ženských vůdčích osobností či ženských odbornic byly ojedinělé nebo chyběly zcela, o ženách se psalo v mnohem menší míře než o mužích, ženy byly taktéž v mnohem menší míře zastoupené na publikovaném obrazovém materiálu. Nicméně, jak dále zmiňuje Bridge, (nejen) první strany novin věnují ženám více prostoru než v minulosti. Pro představu, v roce 1989 bylo ženám vyhrazeno pouze 11 % textového obsahu prvních novinových stran, zatímco v roce 1993 vzrostlo toto číslo na 15 %. Stejně tak vzrostlo procento žen objevujících se na fotografiích na první straně novin – z 24 % v roce 1989 na 34 % v roce 1993. Bridge však obratem upozorňuje, že daný posun zčásti zapříčinila skutečnost, že do výzkumu v roce 1993 byly oproti výzkumu z roku 1989 nově zahrnuty menší lokální noviny, které obecně najímají více žen-reportérek a pokrývají ženy mnohem lépe než velké noviny. Obsahová analýza novin provedená VMM však přinesla ještě další zajímavá zjištění. Například skutečnost, že v novinách existuje tendence uvádět v případě mužského aktéra opakovaně jeho jméno (pan XY udělal to, pan XY řekl to…), zatímco v případě ženské 40
aktérky opakovaně pouze zájmeno (paní XY udělala to, ONA řekla to…). O ženě noviny také často referují jako o „slečně XY“ či „paní XY“, tedy je zdůrazňován rodinný stav ženy, což se v případě muže neobjevuje. Noviny rovněž málokdy uvádějí v souvislosti se ženou její pracovní pozici („slečna XY“ namísto „ministryně XY“), zatímco v souvislosti s mužem je to běžné („ministr XY“ nebo jenom „XY“). To má co do činění s tradiční rolí ženy, kdy byl společenský status ženy definován skrze příslušnost k jejímu otci a později manželovi. Ženy byly rovněž po celá staletí společností umravňovány tak, že jim nepříslušelo projevovat vlastí vůli a názory, nezbývalo jim tedy nic jiného než být tichou a poslušnou dcerou či manželkou. S tím přímo souvisí další zjištění VMM – ženy ve zkoumaných novinových textech málokdy promlouvaly vlastním hlasem, což platilo i v případě záležitostí, které se týkaly jich samotných v první řadě. Bridge uvádí velmi výstižný příklad z roku 1992, kdy VMM analyzovalo diskuzi o případné škodlivosti silikonových prsních implantátů. Studie odhalila, že v této debatě se angažovali především muži. Pokud se referovalo o ženách nebo pokud byly komentátorkami ženy, potom zejména v roli poškozených (tj. obětí) „díky“ plastické chirurgii. Pokud se referovalo o mužích nebo pokud byli komentátory muži, potom zejména v rolích vysoce kvalifikovaných odborníků – tedy jako plastičtí chirurgové, univerzitní profesoři, vědci atd. Neméně podstatné bylo rovněž zjištění, že u žen byl na rozdíl u mužů často zmiňován či akcentován jejich vzhled – opět se nám zde tedy objevuje motiv ženy jako mužského sexuálního objektu nebo jako krásného doplňku muže. A dále zjištění, že v typicky maskulinních rolích či funkcích se ženy v novinovém tisku neobjevovaly vůbec nebo velmi sporadicky. Příkladem je válečné zpravodajství, kde ženy absentovaly jak v textu, tak v obraze, ačkoliv v reálném světě je již mnoho žen součástí armády. Stejně tak sportovní zprávy byly odhaleny jako mužská doména, neboť většina času byla rezervována pro mužské sportovce a pro mužská sportovní odvětví. Bridge se na začátku svého textu ptá: jaký obrázek vytvářejí noviny o ženách? A v konfrontaci s výše uvedenými zjištěními odpovídá:
„Poselství, které noviny vysílají, je zavádějící a chybné: Ženy neříkají a nedělají nic důležitého, nic co by stálo za to zaznamenat. Jejich intelekt, jejich schopnosti, jejich perspektiva, jejich myšlenky a jejich činy jsou znehodnoceny prostřednictvím nedostatečného zastoupení a neviditelnosti ve zpravodajství“ (Bridge 1995: 16).
41
2.5 Teoretická koncepce vlastního výzkumu
Účelem mého výzkumného projektu je za prvé obecně zmapovat genderové aspekty 6, večerních zpravodajských relací (ČT1 - Události a TV Nova – Televizní noviny) jako takové a za druhé zjistit, zda a do jaké míry se z genderového hlediska liší večerní zpravodajská relace veřejnoprávní televize (ČT1) a komerční televize (TV Nova). Vycházím přitom ze základního předpokladu, že vysílání obou televizních stanic je podřízeno Zákonu č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který mimo jiné obsahuje ustanovení o povinnosti sestavovat genderově vyvážený program a rovněž ustanovení o povinnosti zajistit, aby vysílání nepodněcovalo k nenávisti z důvodu pohlaví:
ČÁST PÁTÁ
PRÁVA A POVINNOSTI PROVOZOVATELŮ VYSÍLÁNÍ A PROVOZOVATELŮ PŘEVZATÉHO VYSÍLÁNÍ
HLAVA I PRÁVA A POVINNOSTI PŘI VYSÍLÁNÍ PROGRAMU
§ 31 Obsah programů
„(4) Provozovatel vysílání ze zákona je povinen sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině. … § 32
6
Vycházím z koncepce genderu Sandry Harding (1990, in Šmausová 2002), která rozlišuje tři roviny genderu: 1) symbolické (nebo taktéž genderové) univerzum, tj. tendenci vnímat a popisovat svět ve dvou protikladných a vzájemně se vylučujících kategoriích, z nichž vždy jedna je přiřazena principu „mužskému“ a druhá principu „ženskému“, přičemž vzájemné postavení těchto kategorií není rovnocenné, ale „mužský“ princip stojí výše než ten „ženský“ (například „mužský“ rozum versus „ženské“ emoce), 2) dělbu práce, tj. rozdělení veškerých činností na „mužské“ a „ženské“, zejména obecné dělení světa na „mužskou“ veřejnou sféru (oblast produkce, placené práce) a „ženskou“ soukromou sféru (oblast reprodukce, neplacené práce), přičemž „mužská“ práce má opět vyšší hodnotu a význam než „ženská“ práce a konečně za 3) genderové role, tj. učení se být „ženou“ nebo „mužem“.
42
Základní povinnosti provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání
(1) Provozovatel vysílání je povinen ... c) zajistit, aby
vysílané pořady nepodněcovaly
k nenávisti z důvodů
rasy,
pohlaví,
náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva, … „
Rozdíl mezi ČT1 a TV Nova je v tom, že vysílání veřejnoprávní televize (ČT1) je navíc podřízeno Kodexu (Kodex ČT: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání) schválenému dne 2. července 2003 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Kodex ČT nejen že zapovídá diskriminaci na základě pohlaví (Článek 13.2), ale navíc přímo vyzývá k podpoře rovnoprávnosti v uplatnění mužů a žen (Článek 13.5):
„13.2 Česká televize nebude kohokoliv při svém provozu nebo v programu diskriminovat, zejména z důvodů pohlaví, věku, rasy, sexuální orientace, národnosti, etnické příslušnosti, náboženství nebo příslušnosti k určité sociální skupině.“ „13.5 Česká televize věnuje zvláštní péči rovnoprávnosti uplatnění mužů a žen, a to jak v provozu České televize, tak ve skladbě programu.“
TV Nova podobným kodexem nedisponuje, v roce 2005 pouze přijala etický kodex na ochranu práv dětí a mladistvých (Open Society Institut 2008).
Obě televizní stanice jsou kontrolovány převážně muži, veřejnoprávní ČT1 dokonce ve větší míře než komerční TV Nova. Management ČT1 (uveden na webových stránkách televizní stanice7) se skládá z devíti mužů (generální ředitel, ředitel TS Brno, ředitel TS Ostrava, finanční ředitel, ředitel programových okruhů, ředitel techniky, provozní ředitel, ředitel výroby, ředitel obchodu a marketingu) a pouze jediné ženy (ředitelka vývoje programu a programových formátů). Management TV Nova (taktéž uveden na webových stránkách televizní stanice8) tvoří osm mužů (generální ředitel, finanční ředitel, obchodní ředitel, ředitel zpravodajství a publicistiky, technický ředitel, ředitel sekce kanál NOVA sport, ředitel sekce internetu a 7
Dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/lide/management/vedeni-ceske-televize/
8
Dostupné na http://tv.nova.cz/management
43
ostatních interaktivních služeb, ředitel sekce kanál MTV) a tři ženy (ředitelka televizních kanálů a programu, ředitelka sekce řízení lidských zdrojů, ředitelka sekce kanál Nova Cinema). Veřejnoprávní ČT1 na svých webových stránkách navíc uvádí personální obsazení vedení redakce zpravodajství9, kde opět převažují muži nad ženami – konkrétně se jedná o osm mužů (šéfredaktor, vedoucí redaktor zahraničního zpravodajství – zástupce šéfredaktora, vedoucí redaktor regionálního zpravodajství – zástupce šéfredaktora, vedoucí redaktor ekonomické redakce, vedoucí domácí redakce – zástupce šéfredaktora a tři šéfeditoři denního kontinuálního vysílání) a tři ženy (vedoucí redakce večerního kontinuálního zpravodajství, vedoucí redakce počasí, vedoucí redakce Studia 6). Ve své výzkumné práci se pokusím ověřit, nakolik teorie o androcentrické povaze zpravodajství, které byly formulovány převážně v zahraničním (zejména angloamerickém) kontextu, platí v případě dvou významných českých televizních stanicích - ČT1 a TV Nova. Zajímá mě tedy, zda moje výzkumná práce přinese zjištění, která poukážou spíše na genderovou nerovnost než na genderovou rovnost obsaženou v jejich vysílání, a zda bude nebo nebude vysílání obou televizních stanic odpovídat výše uvedenému Zákonu č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který nedovoluje podněcování k nenávisti z důvodu pohlaví a ukládá povinnost sestavovat genderově vyvážený program. Konkrétně se pokusím zjistit, zda je zastoupení mužů a žen (stejně jako zastoupení „mužských“ a „ženských“ témat) ve zpravodajských relacích ČT1 a TV Nova nerovnoměrné (zda muži a „mužská“ témata dominují), zda se ženy se vyskytují v souvislosti s (podle obecného soudu) méně významnými tématy či událostmi než muži, zda jsou ženy a muži prezentováni/y rozdílným způsobem (například zda je u žen častěji než u mužů akcentován jejich vzhled či rodinný status, a/nebo u mužů zase častěji než u žen jejich povolání či sociální postavení), zda ženy a muži vystupují v rozdílných funkcích/pozicích - například zda muži vystupují v expertní roli častěji než ženy, zda jsou ženy častěji než muži zobrazovány v roli oběti a muži naopak častěji než ženy v roli hrdiny aj.). Taktéž se pokusím zjistit, kolik prostoru věnují zpravodajské relace „ženské otázce“ (feminismu či problematice genderové ne/rovnosti) v poměru k celkovému rozsahu večerního zpravodajství, případně zda je vyznění takových zpráv vesměs negativní nebo zda je tato problematika bagatelizována a trivializována. Dále chci vysledovat, do jaké míry obě televizní 9
Dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/lide/redakce-zpravodajstvi/
44
stanice prezentují alternativní genderové identity (transgender, queer) a zda v jejich vysílání převažují spíše zástupci a zástupkyně tradičního (tj. patriarchálního) pojetí genderových vztahů (heterosexuální maskulinní muž a heterosexuální femininní žena). A konečně chci taktéž ověřit svůj hypotetický předpoklad, že zpravodajská relace veřejnoprávní televize (ČT1 - Události) bude s ohledem na svoji deklaraci dodržování Kodexu ČT a vůbec vzhledem ke své obecné funkci „média sloužícího veřejnosti“ genderově vyváženější než zpravodajská relace komerční televize (TV Nova – Televizní noviny). Na základě svého výzkumného zájmu/cíle jsem následně sestavila sérii základních výzkumných otázek:
Jaký je podíl mužů a žen (případně transgender lidí) vyskytujících se v hlavní zpravodajské relaci ČT1 a TV Nova?
V jakých rolích (funkcích, pozicích) vystupují muži a ženy (případně transgender lidé) v hlavní zpravodajské relaci ČT1 a TV Nova?
Jaký je podíl “mužských” a “ženských” témat v hlavní zpravodajské relaci ČT1 a TV Nova (a to jak témat kódovaných médiem jako „mužská“ a „ženská“, tak témat obecně považovaných za „mužská a „ženská)?
V souvislosti s jakými tématy se objevují muži a ženy (případně transgender lidé) v hlavní zpravodajské relaci ČT1 a TV Nova?
Do jaké míry reflektuje večerní zpravodajská relace ČT1 a TV Nova „ženskou otázku“, tj. otázku genderové ne/rovnosti (feminismu)?
Do jaké míry večerní zpravodajská relace ČT1 a TV Nova reprodukuje/rozbíjí genderové stereotypy?
45
3. EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část diplomové práce je rozdělena do následujících kapitol: 1. Lokalizace badatelky, kde vymezuji svá teoretická, ontologická a epistemologická východiska, 2. Výzkumná strategie, kde nejprve diskutuji výhody a nevýhody kvantitativního výzkumu (zejména) z feministické perspektivy, poté informuji o mnou použité technice sběru dat, způsobu výběru vzorku, prostředí výzkumu a dále uvádím metody vyhodnocování a interpretace získaných dat a 3. Vlastní zjištění, kde prezentuji tabulkové výstupy z analýzy dat, které komentuji s ohledem na teoretickou část diplomové práce.
3.1 Lokalizace badatelky Caroline Ramanazoglu (2002: 149) upozorňuje, že před započetím každého (feministického) výzkumu je třeba vždy specifikovat svoji výchozí pozici: „Váš projekt bude již od samotného začátku zahrnovat vaše vlastní hodnoty (ať už explicitně či implicitně), vaši teorii (vaše předpoklady o genderu a moci), vaši ontologii (vaše přesvědčení o tom, jaké povahy jsou aspekty genderu a moci, které jste si vybrali jako předmět své studie) a vaši epistemologii (to co bude považováno za autoritativní vědění o genderu)“. Moje diplomová práce je vypracována z pozice studentky oboru gender studies a díky tomu má povahu feministického výzkumného projektu: „Výzkumný projekt může být považován za feministický, pokud je vystavěn na feministické teorii a jeho cílem je produkce takového vědění, jež bude užitečné pro efektivní transformaci genderové nespravedlnosti a subordinace“ (Ramanazoglu 2002: 147). Moje výzkumné úsilí je tedy politicky zabarvené, neboť pracuji s cílem ukázat, jak v českém televizním zpravodajství funguje gender a tedy zaujímám určitou pozici v rámci feministické aktivistické tradice. V tomto smyslu je však zaujatý každý výzkum, neboť každý je realizován z perspektivy nějaké teoretické tradice a každý má potenciálně dopad na sociální realitu. Základním teoretickým východiskem mojí diplomové práce je předpoklad, že z genderového hlediska je moc v naší společnosti distribuována nerovnoměrně, neboť muži jako skupina kontrolují většinu politických, ekonomických i kulturních zdrojů. Za klíčový koncept
tedy
logicky
považuji
koncept
mužské
nadvlády/dominance.
Základním
ontologickým východiskem mojí diplomové práce je přesvědčení, že gender není kategorie přirozená/přírodní, ale sociálně konstruovaná, což platí i o sociální realitě jako takové.
46
Vycházím tedy z konstruktivistických teorií genderu, jež zpochybňují přesvědčení o „přirozenosti“ (danosti, neměnnosti, stálosti, univerzálnosti) patriarchálního genderového řádu. Podle konstruktivistických teorií genderu neexistují ani univerzální kategorie „žena“ a „muž“, ani neexistují tzv. mužské a ženské vlastnosti. Maskulinita a feminita jsou ve skutečnosti sociální konstrukty, jež jsou konstituovány v závislosti na specifickém historickém, politickém a ekonomickém kontextu. Mužská a ženská identita je znovuutvářena v každodenní realitě, je neustále stvrzována v síti sociálních vztahů. Gender je sice „pouhá“ konstrukce, přesto má dopady na společenskou realitu. Jako příklad můžeme uvést sociálně konstruované genderové role - ty jsou určitým způsobem zafixované v čase, takže se stávají relativně stabilní společenskou normou, ke které se chtě nechtě musejí vztahovat jednotliví/é sociální aktéři/aktérky. Tímto se myšlenkově odvolávám na paradigma kritické teorie, které sice předpokládá, že svět je konstruovaný, ovšem zároveň upozorňuje, že se sociální konstrukce vyznačují značnou mírou trvanlivosti v čase a tedy mají reálný dopad na lidské životy. A konečně, základním epistemologickým východiskem mojí diplomové práce je standpoint teorie, což je jedna z feministických epistemologií, jež vzešly z kritiky klasické mužské vědy, která se vyznačuje mimo jiné androcentrismem, vyloučením žen jakožto subjektů i objektů vědeckého poznání, ignorováním kategorie gender či mužským jazykem (viz například Letherby 2003). Standpoint teorie, kterou v rámci feministického myšlení významně rozvinula Sandra Harding (2004), je založena na předpokladu, že veškeré vědění je situované, tj. že proces poznání je vždy ovlivněn výchozí pozicí subjektu poznání a že tyto dvě entity nelze ve výzkumu od sebe oddělit. Standpoint teorie koncipuje objektivitu vědeckého zkoumání odlišným způsobem než mužská pozitivistická vědecká tradice. Zatímco „malestream“ věda říká, že abychom dosáhli maximální objektivity, je třeba vědecké zkoumání zcela oprostit od subjektivních hodnot badatele/badatelky, standpoint teorie jde naprosto opačným směrem a říká, že abychom dosáhli maximální objektivity, je třeba ve vědeckém zkoumání vždy přiznat subjektivní hodnoty badatele/badatelky tak, aby tyto mohli být vystaveny stejnému kritickému pohledu jako samotný objekt vědění (Harding 2004). Od subjektivních hodnot se totiž nelze oprostit, lze je pouze kriticky reflektovat a ve světle této reflexe nahlížet proces produkce poznání a hodnotu produkovaného poznání. Standpoint teorie v podání S. Harding tedy staví na tzv. silné objektivitě, kdy subjekt poznání přiznává ve výzkumu svoji výchozí pozici (tj. svoji motivaci, preferované hodnoty, názory a přesvědčení) z toho důvodu, aby tato mohla být podrobena kritickému přezkoumání 47
stejně jako samotný výzkum, čímž je maximalizována objektivita vědeckého poznání. To odlišuje standpoint teorii od klasické „mužské“ vědy, která je podle S. Harding založena na tzv. slabé objektivitě, kdy je subjekt poznání v procesu produkce vědění zneviditelněn a vědecké poznání se potom zdá být vysoce neutrální, ačkoliv ve skutečnosti je vždy ovlivněno tím, že vědu tvoří konkrétní lidé s určitou hodnotovou orientací.
3.2 Výzkumná strategie
3.2.1 Kvantitativní obsahová analýza
Moje diplomová práce je založena na kvantitativní obsahové analýze hlavních večerních zpravodajských relací veřejnoprávní televize (ČT1 – Události) a komerční televize (TV Nova – Televizní noviny). Schulz a kol. (1998) tuto metodu charakterizují následovně: „Obsahová analýza je dobře zavedená metoda fungující na základě standardizovaných pravidel. Díky využití počítačů a statistického softwaru lze tímto postupem zpracovat velké soubory dat. Obsahová analýza je také nejfrekventovanější metodou na poli výzkumu masové komunikace“ (7). Obecně platí, že kvantitativní výzkum je založen na deduktivní logice, kterou Miroslav Disman (2005) popisuje následovně: „Deduktivní metoda vychází z teorie nebo obecně formulovaného problému. Teoretický nebo praktický problém je převeden do jazyka hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi proměnnými bychom měli najít, je-li hypotéza pravdivá. Pak následuje sběr dat. Odpovídají-li závislosti mezi sebranými daty vzorci předpovězenému v hypotézách, přijmeme hypotézy jako platné. Jinak musíme hypotézy odmítnout.“ (76). Omezení kvantitativního výzkumu spočívá podle Dismana (2005) zejména v tom, že kvantitativní výzkum „může nalézt řešení jen pro takové problémy, které je možno popsat v termínech vztahů mezi pozorovatelnými proměnnými“ (77) a dále že hypotézy definované v rámci kvantitativního výzkumu musejí splňovat následující kritéria: „1. Pracovní hypotéza je tvrzení, předpovídající existenci souvislosti mezi dvěma proměnnými, 2. Všechny proměnné zmíněné v hypotéze musí mít validní operační definici, 3. Soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné reprezentující zkoumané koncepty, ale i ty proměnné, které mohou významně zkreslit interpretaci testovaných vztahů“ (79). 48
Z hlediska redukce informace je podle Dismana (2005) pro kvantitativní výzkum typický: „omezený rozsah informace o velice mnoha jedincích, silná redukce počtu pozorovaných proměnných a silná redukce počtu sledovaných vztahů mezi těmito proměnnými“ (286), výhodou je pak to, že „generalizace na populaci je většinou snadná a validita této generalizace je měřitelná“ (286). Kvantitativní výzkum se v důsledku silné standardizace vyznačuje vysokou reliabilitou (spolehlivostí, tj. že při opakovaném měření dostaneme shodné výsledky), avšak nízkou validitou (platností, tj. zda opravdu měříme to, co měřit chceme). Silná standardizace, která je pro kvantitativní výzkum typická, pak ale podle Dismana (2005) znamená, „stejně jako každá redukce informací, … povážlivou ztrátu informací: bohatý, životaplný, mnohotvárný a mnohodimenzionální charakter skutečného světa je proměněn do krajně zjednodušeného schématu několika málo proměnných a do velice omezeného počtu kategorií.“ (131). Shrnuto, podle Dismana je výhodou kvantitativního výzkumu je zejména vysoká reliabilita a možnost analyzovat informace o velkém množství jednotek, přičemž závěry získané z analýzy vzorku je možné poměrně snadno zevšeobecnit na základní soubor (populaci), nevýhodou je pak nízká validita, silná redukce počtu proměnných a počtu sledovaných vztahů mezi nimi, dále problematický (avšak pro kvantitativní výzkum klíčový) proces operacionalizace, kdy každá z proměnných musí dostat validní operační definici a v neposlední řadě také mnohem menší míra porozumění sociálnímu světu než v případě výzkumu kvalitativnímu. Další omezení kvantitativního výzkumu uvádějí Egon G. Guba a Yvonna S. Lincoln (1994), kteří kritiky kvantitativního výzkumu rozdělují do dvou kategorií – podle toho, zda námitky vůči kvantitativnímu výzkumu byly vzneseny v rámci jeho domovského paradigmatu či nikoliv: 1. kritiky v rámci pozitivistického paradigmatu a 2. kritiky mimo pozitivistické paradigma. Jako alternativu kvantitativního výzkumu pak nabízejí výzkum kvalitativní, který se podle jejich názoru dobře vyrovnává s tím, s čím se potýká výzkum kvantitativní. Intraparadigmatické kritiky kvantitativního výzkumu upozorňují na následující problémy: vzdalování se od kontextu (zkoumány jsou pouze vybrané aspekty jednotlivých proměnných, což významně ovlivňuje výsledná zjištění a zároveň snižuje relevantnost a zobecnitelnost výzkumu), vyloučení významu a smyslu, jenž lidé přisuzují svému jednání (bez toho nemůže být lidskému chování porozuměno), nesoulad „velkých“ teorií s lokálním kontextem (etické dilema), nemožnost aplikovat obecná data na individuální případy,
49
vyloučení objevitelské dimenze z výzkumu (za vědu je považováno pouze to, co odpovídá kvantitativní metodologii - klasickému testování hypotéz). Extraparadigmatické kritiky kvantitativního výzkumu upozorňují na následující problémy: teorií obtěžkaná fakta (fakta a teorie jsou na sobě vzájemně závislé – fakta jsou určena prostřednictvím teorie, není možné od sebe striktně oddělit hypotézy a pozorování, která mají dané hypotézy buď potvrdit a nebo vyvrátit), problém indukce (stejný soubor faktů může podpořit různé teorie), hodnotami obtěžkaná fakta (fakta nejsou hodnotově neutrální) a interaktivní povaha vztahu mezi výzkumníkem/výzkumnicí a zkoumanými (zjištění jsou generována v rámci interakce mezi výzkumníkem/výzkumnicí a zkoumanými, nejedná se tedy o objektivní pozorování „reality“). Kvantitativní výzkum je taktéž kritizován z feministických pozic. Například Shulamit Reinharz (1992) považuje silně standardizovaný kvantitativní výzkum za součást mužské patriarchální („malestream“) vědy, v jejímž rámci byly ženy (a kategorie gender jako taková) tradičně zneviditelňovány. Podle Reinharz je tradiční kvantitativní výzkum androcentrický a sexistický, což se promítá jak do volby výzkumných témat, tak do volby teoretických konceptů a výzkumných metod, jakož i do procesu vlastního sběru dat a jejich následné analýzy, interpretace a prezentace. Reinharz krom toho upozorňuje, že kvantitativní šetření nedovoluje postihnout sociální fenomény komplexně, takže mnoho dimenzí/aspektů jednotlivých sociálních fenoménů zůstává skryto. Reinharz však kvantitativní výzkum nezavrhuje zcela, naopak poukazuje na některé jeho přednosti. Ve svém textu zmiňuje kvantitativní obsahovou analýzu, kterou feministické badatelky využívají k tomu, aby identifikovaly určité zákonitosti vztahující se ke kulturním artefaktům (tj. produktům lidské činnosti, nevytvořeným ale za účelem studie): například otázky autorství (autoři/autorky – v jakém poměru, případně jací muži/jaké ženy?), otázky subjektu (kdo nebo co je předmětem – muži/ženy – v jakém poměru, případně jací muži/jaké ženy?), a/nebo otázky metod a interpretace. Závěry těchto analýz poté slouží k tvorbě a testování hypotéz a/nebo taktéž k prosazení sociální změny (reinterpretace kulturních artefaktů z feministické perspektivy). Jako alternativu ke kvantitativnímu výzkumu předkládá Reinharz výzkum kvalitativní, který podle jejího názoru lépe odpovídá požadavkům feministické metodologie. Ta totiž upřednostňuje nehierarchický, nemanipulativní a reciproční vztah mezi výzkumníkem či výzkumnicí a zkoumanými osobami, dává prostor zkoumaným osobám vyjádřit se svým vlastním hlasem (zejména těm, které byly tradičně umlčovány – ženy a marginalizované
50
skupiny) a podílet se tak na produkci vědění, přičemž respektuje pluralitu názorů, zkušeností a perspektiv zkoumaných osob. Obdobný názor jako Reinharz zastává taktéž Gayle Letherby (2003), která shodně kritizuje tradiční (mužskou/sexistickou) vědu (pozitivistické paradigma), slibující objektivní a hodnotově nezatížené poznání. Letherby na příkladu konkrétního výzkumného nástroje (interview) ukazuje, že dosažení zcela objektivního a neutrálního poznání není možné. Navíc upozorňuje na nerovný vztah mezi výzkumníkem (tazatelem) a zkoumaným (respondentem), který je příznačný pro kvantitativní výzkum (standardizovaný dotazník), ale může se objevit samozřejmě i v kvalitativním výzkumu (hloubkové rozhovory). Do protikladu k tradiční (mužské/sexistické) vědě pak Letherby staví feministický přístup, který klade důraz na rovnocenný vztah mezi výzkumníkem a zkoumaným (reciprocita), participaci zkoumaných osob na produkci vědění, prostor pro vyjádření zkoumaných osob (specificky možnost vyjádření pro ženy). Letherby se dále pokouší oprostit tradiční dichotomii kvantitativní/kvalitativní od významu mužský-vědecký/ženský-nevědecký (důraz na volbu výzkumné metody podle potřeby výzkumu bez ohledu na její svázanost s kvalitativním/kvantitativním přístupem), čímž poukazuje na skutečnost, že dělení výzkumu na kvantitativní a kvalitativní může být z feministického hlediska kontraproduktivní. Někteří autoři a některé autorky pak považují dělení na výzkumu na kvantitativní a kvalitativní za zcela falešné. Například Raymond A. Morrow (1994), který poukazuje na konstruovanost distinkce kvalitativní/kvantitativní a zároveň pak apeluje na nutnost její dekonstrukce. Morrow upozorňuje, že obě tyto výzkumné strategie, které jsou v tradiční vědě obvykle stavěny do hierarchicky uspořádaného protikladu (nejenže charakteristika kvantitativního výzkumu je opačná vzhledem k charakteristice výzkumu kvalitativnímu, kvantitativní výzkum je navíc výzkumu kvalitativnímu nadřazen), ve skutečnosti prezentují jeden společný způsob smýšlení o vědeckých metodách. Kvalitativní a kvantitativní se podle Morrowa vzájemně nevylučuje, ve skutečnosti se jedno prolíná s druhým (například návrh výzkumu, sběr dat a analýza dat v kvantitativním výzkumu je nutně založena na vzájemné souhře konstruovaných významů, což odkazuje ke kvalitativnímu výzkumu). Navíc, pokud se při vědeckém zkoumání řídíme pouze distinkcí kvalitativní/kvantitativní, unikají nám jiné zásadní věci jako například distinkce týkající se objektu zkoumání - v sociologii buď zkoumáme soubor individuí jakožto sociální skupinu (mající sociální vazby) nebo soubor individuí jako sociální agregát (chybí skutečné sociální vazby mezi jednotlivci).
51
Tyto dva zmíněné přístupy v sociologickém výzkumu Morrow rozlišuje jako sociální teoretizování, v němž je hlavním cílem pochopit jak společnost funguje, přičemž získané vědění zároveň přispívá k transformaci společnosti a sociální inženýrství, v němž ve skutečnosti nejde o pochopení fungování společnosti, ale pouze o uplatňování společenské kontroly. Sociální inženýrství napomáhá stávající sociální řád spíše reprodukovat než transformovat, neboť jeho výstupem jsou empirické popisy, které jsou využívány k prosazování mocenských zájmů (například jako obhajoba pro zavádění rozmanitých programů a opatření ze strany státu). Z hlediska diskuze výhod a nevýhod kvantitativního výzkumu je důležité zmínit, že sociální inženýrství koresponduje právě s logikou kvantitativního výzkumu, neboť je postaveno na statisticko-kauzálních modelech, které sociální realitu konstruují jako vztahy závislosti mezi standardizovanými proměnnými (například vztah mezi vzděláním a věkem), přičemž opomíjí (respektive nepředpokládají a ani nepotřebují předpokládat) skutečné vazby mezi jednotlivými sociálními aktéry a aktérkami, takže nepostihují sociální realitu ve smyslu opravdového společenského života.
3.2.2 Technika sběru dat Technikou sběru dat, kterou jsem ve svém výzkumu použila, je standardizovaná obsahová analýza dokumentů. Disman (2003: 124) charakterizuje analýzu dokumentů následovně: „To je analýza jakýchkoliv dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem našeho výzkumu. Záznamem mohou být právě tak dobře psané dokumenty jak jakékoliv materiální stopy lidského chování“. Jako konkrétní inspirace pro moji výzkumnou práci posloužil “Global Media Monitoring Project”, který se zabývá právě genderovou analýzou zpravodajských relací10. Tento výzkumný projekt disponuje podrobně vypracovanou metodikou sběru dat, která je určena pro dobrovolnické participanty a participantky výzkumu. Z metodiky jsem převzala systém kódování vybraných základních proměnných, se kterými tento mezinárodní projekt pracuje (například proměnné týkající se zpravodajského příspěvku jako je jeho pořadí ve zpravodajské relaci či jeho téma nebo proměnné týkající se osob figurujících ve zpravodajství
10
Dostupné na http://www.whomakesthenews.org/
52
jako je jejich pohlaví, věk, role či povolání). Dále jsem postupovala tak, že jsem si k základnímu setu proměnných nadefinovala vlastní proměnné, které jsou relevantní z hlediska mého výzkumného tématu. Celkový počet sledovaných proměnných v mém výzkumném projektu je 34, z toho 12 se vztahuje ke zpravodajskému příspěvku (Číslo zprávy, TV stanice, Datum vysílání, Pořadí zprávy v relaci, Téma zprávy, Genderový rozměr tématu, Genderová nerovnost, Genderové stereotypy, „Ženská“ zpráva, „Mužská“ zpráva, Význam zprávy, Stopáž zprávy) a 22 k osobám ve zpravodajství figurujícím (Číslo osoby, Role osoby, Pohlaví osoby11, Věk osoby, Pohlaví osoby – zmínka, Věk osoby – zmínka, Sexuální orientace osoby – zmínka, Povolání/pozice osoby, Povolání osoby – zmínka, Osoba – subjekt/objekt, Funkce osoby, Osoba - expertíza, Osoba - rodinné vazby, Osoba – intimní vazby, Osoba - oběť, Osoba – hrdina/ka, Osoba - hlas, Osoba - vzhled, Osoba - nahota, Osoba – veřejná/soukromá sféra, Osoba – emocionalita vnitřní, Osoba – emocionalita vnější)12.
3.2.3 Výběr vzorku a prostředí výzkumu Základní soubor jednotek v mém výzkumu tvoří všechny večerní zpravodajské relace ČT1 (Události) a TV Nova (Televizní noviny) odvysílané v měsíci říjnu roku 2009, tzn. v období od 1. 10. 2009 do 31. 10. 2009, celkem tedy 62 pořadů odvysílaných ve 31 dnech. Vzorek ze základního souboru jednotek jsem získala prostřednictvím náhodného výběru, který Disman (2005: 97) charakterizuje následovně: „Náhodný (pravděpodobnostní) výběr je takový výběr, ve kterém každý element populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku“. Velikost vzorku jsem určila dle Dismanova (2005: 102) doporučení: „Snažme se vytvořit co největší vzorek, jaký nám naše časové a finanční podmínky dovolují; ne však za cenu vážného narušení pravidel náhodného výběru“. Pro účely analýzy jsem náhodně vybrala (vylosovala) 3 dny (7. 10. 2009, 9. 10. 2009 a 22. 10. 2009), ve kterých byly odvysílány oba zpravodajské pořady (Události a Televizní noviny). Vzorek tak tvoří celkem 6 zpravodajských relací - po 3 zpravodajských relacích každé televize, celkový počet zpravodajských příspěvků ve vzorku je pak 109, z toho 56 bylo odvysíláno na ČT1 a 53 na TV Nova. Celkový počet osob, které se ve vzorku vyskytují, je 11
Jsem si vědoma toho, že termín „pohlaví“ je dosti zavádějící, používám jej s ohledem na zjednodušující konvence statistické analýzy dat, avšak rozhodně tím nemyslím biologické pohlaví jako takové, ale spíše gender – viz předchozí definice genderu podle Sandry Harding. 12 Jednotlivé proměnné jsou podrobně definovány v kódovací knize, která je přílohou mojí diplomové práce.
53
620, z toho 292 se objevilo na obrazovce ČT1 a 328 na obrazovce TV Nova (moderátoři a moderátorky, případně reportéři a reportérky, jsou kódováni/y jako nově se vyskytující osoby v každém jednotlivém zpravodajském příspěvku, i když se prakticky jedná pořád o ty samé). Jak délku sledovaného období, tak velikost vzorku jsem oproti původním plánům musela značně zredukovat, neboť jsem zjistila, že kódování jednotlivých zpravodajských příspěvků je práce časově velmi náročná a že by jednoduše nebylo v mých možnostech sebrat v rozumném časovém horizontu takové kvantum dat, jaké jsem ze začátku zamýšlela. Moje prvotní představa byla totiž taková, že budu sledovat celé 4. čtvrtletí roku 2009, tzn. období od 1. 10. 2009 do 31. 12. 2009, což znamená, že základní soubor by tvořilo celkem 184 pořadů odvysílaných v 92 dnech. Z těch jsem chtěla následně vybrat vzorek o velikosti 28 zpravodajských relací – po 14 pořadech každé televize, což by odhadem činilo celkově asi 560 zpravodajských příspěvků (při předpokladu zhruba 20 reportáží na jeden pořad). Takové období jsem zvolila především z obavy, že v případě monitoringu zpravodajství v kratším časovém intervalu by mohla být data jednostranně ovlivněna některou ze zpravodajsky významných událostí (například volby, úmrtí významné osobnosti apod.) Na druhou stranu bych musela počítat s tím, že mnou zvolené období zahrnuje Vánoce, které jsou tradičně koncipovány jako rodinný svátek, a tedy je možné, že by ve zpravodajských obsazích figurovalo více žen než je běžné v jiných obdobích roku. Ještě zmíním, že v původním záměru, ani v opravdu realizovaném výzkumu jsem neplánovala analyzovat (ani jsem neanalyzovala) sportovní zpravodajství a relaci o počasí. Jsem si vědoma toho, že tyto části zpravodajských relací jsou z hlediska genderové analýzy velmi výživným materiálem, avšak rozhodla jsem se takto vzhledem ke svým omezeným časovým možnostem. Vzhledem k tomu, že jsem nakonec zvolila jakožto sledované období pouze měsíc říjen 2009, vyhnula jsem se nebezpečí zkreslení dat vlivem vánočních svátků a zároveň se mi podařilo zachovat dostatečně dlouhý časový interval, aby nedošlo k výraznému ovlivnění dat některou ze zpravodajsky významných událostí (naštěstí se mi do vzorku nedostal státní svátek 28. říjen – Den vzniku samostatného Československa, při jehož příležitosti televize zhusta referují o velkých historických osobnostech, což jsou v tomto případě zpravidla výhradně muži). Ještě bych dodala, že výběr vždy obou konkurenčních zpravodajských relací v jeden den je dle mého názoru důležitý právě s ohledem na zamýšlenou komparaci obou televizních stanic. Jsem si vědoma, že velikost mého vzorku (necelých 10 % zpravodajských relací ze základního souboru – tj. 62 pořadů odvysílaných v říjnu 2009) není z hlediska své reprezentativnosti zcela ideální (čím menší je základní soubor, tím větší by měl být výzkumný 54
vzorek, aby se minimalizovalo riziko zkreslení) a ani ne zcela vyhovující z hlediska generalizace výstupů z vlastního výzkumu (komparace zpravodajství ČT1 a TV Nova z aspektu genderu), avšak přesto věřím, že v rámci svého výzkumného úsilí jsem vyprodukovala mnohá užitečná a informačně hodnotná zjištění, která mohou minimálně posloužit jako orientační vhled do dané problematiky a/nebo jako podklad pro prosazování feministické politiky, případně jako vodítko k dalšímu zkoumání. Výzkum jsem provedla v prostředí vlastního domova. Obsahy zpravodajských relací ČT1 jsem kódovala prostřednictvím archivu ČT na webových stránkách televize, který disponuje záznamy pořadu Události zpět v čase až do roku 200513. TV Nova na svých webových stránkách zpřístupňuje záznamy pořadu Televizní noviny zpětně pouze v řádu několika dní, nahrávala jsem proto ve vybraných dnech zpravodajské relace na video. Veškeré zpravodajské příspěvky jsem kódovala výhradně sama, na základě vlastní kódovací knihy. Data jsem zaznamenávala ručně do kódovacích listů v papírové podobě. S následným přepisem dat do programu SPSS mi pomáhali moji blízcí – jednalo se o diktování dat. Samotné zpracování získaných dat v programu SPSS (včetně jejich interpretace) bylo už v mé vlastní režii.
3.2.4 Metody vyhodnocování a interpretace získaných dat Data získaná prostřednictvím standardizovaného procesu kódování jsem zpracovávala za pomoci statistického programu pro sociální vědy SPSS. Jednotkou analýzy byla v některých případech zpráva, v jiných případech osoba – v závislosti na typu výzkumných otázek. Prostředkem vyhodnocování a interpretace získaných dat tedy byla statistická analýza dat – konkrétně popisná statistika (zejména četnosti) a statistické usuzování (zobecňování závěrů získaných analýzou vzorku na základní soubor). Výstupy (tabulky, grafy), které jsem získala z programu SPSS, informují například o podílu mužů a žen figurujících ve zpravodajské relaci ČT1 a TV Nova, podílu tzv. „mužských“ a „ženských“ témat ve zpravodajství, podílu zpráv centralizovaných na feminismus (genderovou ne/rovnost, “ženskou otázku“) vzhledem k celkovému souboru odvysílaných zpráv, míře zastoupení mužů a žen ve zpravodajských relacích ČT1 a TV Nova podle rolí, věkových kategorií, povolání, funkcí, témat atd. 13
Dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/
55
Díky začlenění proměnné „TV stanice“, která nabývala dvou hodnot (ČT1 a TV Nova), bylo možné provést komparaci obou stanic, přičemž zároveň jsem měla stále k dispozici “celková data“ (data pro obě televizní stanice dohromady). Se základním souborem dat by bylo možné navíc dále pracovat, například lze vytvořit nové proměnné jako „reportérmuž“, „reportérka-žena“ a zkoumat v souvislosti s jakými tématy se spíše objevují „reportéřimuži“ a s jakými spíše „reportérky-ženy“.
3.3 Vlastní zjištění
3.3.1 „Mužské“ a „ženské“ zprávy Večerní zpravodajské relace ČT1 a TV Nova, jež byly vybrány do vzorku, se do značné míry lišily svojí tematickou strukturou (viz Grafy 1,2,3,4). Zatímco na veřejnoprávní ČT1 vedla s výrazným náskokem politika zahraniční (17,9 %), následovaná tématy ekonomika – trh, kriminalita – nenásilné činy (shodně po 10,7 %) a politika domácí (7,1 %), na komerční TV Nova se nejčastěji objevovala témata kriminalita – nenásilné činy, kriminalita – násilné činy (shodně po 11,3 %), dále násilí – katastrofy (9,4 %) a násilí – demonstrace (7,5 %) a teprve potom politika domácí a politika zahraniční (shodně po 7,5 %)14. Vidíme, že ve vybraných zpravodajských relacích obou TV stanic byla věnována většina vysílacího času tématům, která jsou obecně považována za spíše „mužská“ – jedná se především o politiku, ekonomiku, kriminalitu a násilí (viz zejména Grafy 3 a 4, které ukazují podíl témat ve zpravodajství ČT1 a TV Nova, kategorizovaných do skupin). Témata, která jsou obecně považována za „ženská“, jako je například sociální nebo zdravotní problematika (zejména rodina) a/nebo kultura (zejména krása a celebrity), se ve vybraných zpravodajských relacích obou TV stanic vyskytovala v mnohem menší míře. Co se týče analýzy dat z hlediska podílu témat, která jako „ženská“ nebo „mužská“ kódují přímo jednotlivé TV stanice, vychází nám obdobné výsledky. V celkovém vzorku 109 14
Rozložení hodnot jednotlivých proměnných (jednorozměrná analýza) bylo ve všech případech testováno
pomocí chí-kvadrát testu pro jeden výběr – nulová hypotéza zněla, že rozložení hodnot proměnné bude rovnoměrné.
56
zpravodajských příspěvků se totiž vyskytly pouze 4 zprávy, které televize prezentovala jako vyloženě „ženské“ (dle kódovacího listu to znamená, že zpráva je primárně o ženách a/nebo téma je prezentováno jako výlučně „ženské“ a/nebo výlučně pro ženy a/nebo výlučně o ženách), a to konkrétně 2 na ČT1 (tematické skupiny sociální – feminismus a právo – rodina), a 2 na TV Nova (tematických skupiny sociální – rodina a kultura – celebrity)15. Naproti tomu, vyloženě „mužských“ zpravodajských příspěvků (logika kódování proměnné „mužská“ zpráva byla shodná s logikou kódování proměnné „ženská“ zpráva) se na obou TV stanicích objevilo mnohem více, konkrétně 8 na ČT1 (tematické skupiny politika – domácí, politika – zahraniční, politika – jiné, ekonomika – trh, ekonomika – doprava, násilí – války, násilí – demonstrace) a 12 na TV Nova (tematické skupiny politika – domácí, politika – zahraniční, politika – národní obrana, věda, kriminalita – nenásilné činy, kriminalita – násilné činy, násilí – demonstrace, kriminalita/násilí – jiné, kultura – sport)16. Pro vybrané zpravodajské pořady obou TV stanic tedy platí, že zpravodajství je spíše mužský žánr, neboť ve vybraných zpravodajských obsazích obou TV stanic převažovala témata, která jsou v obecném povědomí vnímána jako „mužská“, „ženská“ témata zde plnila funkci spíše doplňkovou. Nicméně se dá říci, že vybrané zpravodajské relace komerční TV Nova byly svým způsobem „proženštější“ než ty ČT1, protože ve zpravodajství komerční televize se objevilo větší množství témat „pro celou rodinu“ než ve zpravodajství veřejnoprávní televize. Každopádně zpravodajské příspěvky, jež jsou ze strany média přímo cílené na „ženské“ publikum, se ve vzorku vyskytly jen v minimální míře.
15 16
Pro data ČT1 i TV Nova platí Sig<0,05 Pro data ČT1 i TV Nova platí Sig<0,05
57
é jin ní é - ě fy jin tura - um tro ace s tr l ku tura ata ns l k o ku lí - em si d y iln ná ilí - válk nás si s - á ná ilí - lita nen s a ná in ita a mu im l in is kr ina rod in im - m e kr o - fe ic áv í ad ie pr iáln - tr em c í d i so iáln ep c é a in v so ví - j pra ra zd a ika - do zum d m n a vě o ka o ob on mi - k ud ek no ika ch o ek nomika trh o m ek no ika n o m é ič ek o jin an on - hr í ek tika - za ác m li po ika do lit po itika l po
4
2 0
Percent
10
0
Percent
Graf 1 - Téma zprávy - ČT1
Téma zprávy 20
2 TV Nova TV_1:
1 ČT1 TV_1:
Téma zprávy
Chí-kvadrát test pro jeden výběr v tomto případě nebylo možné použít, protože 100 % polí mělo očekávanou četnost menší než 5.
Graf 2 – Téma zprávy – TV Nova
Téma zprávy
12
10
8
6
é jin é - ort jin ura sp ia lt - d y ku ra mé rit ltu - eb ku ura cel silí lt - á ku ura ta/n rofy ce lt li st ra ku ina ata st im k on kr ilí - em s d y iln ná lí - lk s si vá ná si ná ilí - ta - ená s li n a ná ina a - tiv im lit la kr ina gis im le na kr o - odi áv r é pr vo - - jin ina í á í d n pr áln ro lá ci í - dě e so iáln - vz mi c í e so áln pid ci - e ío so í v dn ra ro ičn zd ná an da - hr í vě tika za ác li - m po tika do li po tika li po
Téma zprávy
Chí-kvadrát test pro jeden výběr v tomto případě nebylo možné použít, protože 100 % polí mělo očekávanou
četnost menší než 5.
58
Graf 3 – Téma zprávy - kategorizované – ČT1
Téma zprávy - kategorizované TV_1:
1 ČT1
jiné kultura politika
kriminalita/násilí ekonomika právo
věda
sociální
zdraví
Sig<0,05
Graf 4 – Téma zprávy – kategorizované – TV Nova
Téma zprávy - kategorizované TV_1:
2 TV Nova
jiné kultura
politika věda zdraví sociální právo
kriminalita/násilí
Sig<0,05
59
3.3.2 Reflexe feministických/genderových témat ve zpravodajství Analýza témat vybraných zpravodajských příspěvků zároveň ukázala, že ve vzorku se nevyskytly téměř žádné zpravodajské příspěvky, které by se týkaly problematiky feminismu nebo genderových otázek – z celkového počtu 109 zpravodajských příspěvků se objevil pouze jeden, který tematicky spadal do oblasti sociální – feminismus – a to na ČT1 (Graf 1). Toto zjištění odpovídá tomu, co víme z teoretické literatury – feminismus je téma, jenž se v médiích objevuje spíše sporadicky. Součástí mého výzkumu byly taktéž proměnné „Genderový rozměr“, která se týkala skutečnosti, zda zpráva reflektuje genderový rozměr tématu (například problematika feminizace chudoby), dále „Genderová nerovnost“, která se týkala skutečnosti, zda zpráva reflektuje genderovou nerovnost a zda ji případně prezentuje jako problém a taktéž „Genderové stereotypy“, která se týkala skutečnosti, zda zpráva převážně reprodukuje a/nebo podporuje genderové stereotypy. Vyhodnocení proměnné „Genderový rozměr“ dopadlo u obou TV stanic obdobně, neboť genderový rozměr tématu reflektovaly pouze 4 zpravodajské příspěvky z celkového počtu 109 – jednalo se o 2 zpravodajské příspěvky na ČT1 a 2 zpravodajské příspěvky na TV Nova (viz Grafy 5 a 6). Proměnná „Genderová nerovnost“ vyšla lépe pro ČT1, kde z celkového počtu 56 příspěvků, které byly zahrnuty ve vzorku, 2 reflektovaly problematiku generové nerovnosti tak, že ji považovaly za společenský problém, u TV Nova se naopak nevyskytl ani jeden zpravodajský příspěvek, který by genderovou nerovnost nějakým způsobem reflektoval (viz Grafy 7 a 8). A konečně, z hlediska proměnné „Genderové stereotypy“ vychází taktéž lépe ČT1, kde 53,6 % zpravodajských příspěvků spíše nereprodukovalo a/nebo nepodporovalo genderového stereotypy, 28,6 % zpravodajských příspěvků naopak genderového stereotypy spíše reprodukovalo a/nebo podporovalo a u 17,9 % tuto skutečnost nebylo možné jednoznačně určit. Naproti tomu ze vzorku zpravodajských příspěvků TV Nova jich genderové stereotypy spíše reprodukovalo a/nebo podporovalo 45,3 %, spíše nereprodukovalo a/nebo nepodporovalo 35,8 %, bez jasného určení pak bylo 18,9 % (viz Grafy 9 a 10).
60
Graf 5 – Genderový rozměr – ČT1
Genderový rozměr TV_1:
1 ČT1 ano
ne
Sig<0,05 Graf 6 – Genderový rozměr – TV Nova
Genderový rozměr TV_1:
2 TV Nova ano
ne
Sig<0,05
Graf 7 – Genderová nerovnost – ČT1
Genderová nerovnost TV_1:
1 ČT1 ano - je problém
Sig<0,05 ne
61
Graf 8 – Genderová nerovnost – TV Nova
Genderová nerovnost TV_1:
2 TV Nova
ne
Chí-kvadrát test pro jeden výběr zde nebylo možné použít, protože tato proměnná nabyla v100 % případů pouze jediné hodnoty.
Graf 9 – Genderové stereotypy – ČT1
Genderové stereotypy TV_1:
1 ČT1
neurčeno ano
ne
Sig<0,05 Graf 10 – Genderové stereotypy – TV Nova
Genderové stereotypy TV_1:
2 TV Nova
neurčeno
ano
ne
Sig>0,05 (avšak hodnota je na hraně klasické hranice, neboť Sig=0,058)
62
3.3.3 Muži, ženy a transgender lidé Z celkového počtu 620 osob ve výzkumném vzorku bylo 432 mužů a 188 žen, což znamená, že muži ve vybraných zpravodajských obsazích výrazně převažovali (téměř 70% podíl). Lidé, které bychom označili termínem transgender, což pro účely mého výzkumu představuje zjednodušeně skutečnost, že na základě svých charakteristik (důraz je zde kladen zejména na vnější vzhled) nejsou jednoznačně zařaditelní jako muži nebo jako ženy – v duchu genderově stereotypních společenských konvencí, se ve vzorku nevyskytly vůbec (viz Tabulka 1). Srovnání obou televizních stanic vychází obdobně, ve vybraných relacích TV Nova převažovali muži o malinko více než ve vybraných relacích ČT1 (viz Tabulka 2). Tato skutečnost může mít podle mého názoru jistou souvislost s tématy, jež se ve vybraných zpravodajských příspěvcích obou TV stanic nejčastěji objevovala – jak jsem uvedla výše, jednalo se převážně o „mužská“ témata. Zjištění každopádně odpovídají tomu, co už kdysi zmiňovala Gaye Tuchman (1978) - že ženy jsou v médiích obecně podreprezentovány (jsou přehlíženy a zneviditelňovány). Tabulka 1 - Osoby podle pohlaví – celkový soubor Pohlaví osoby
Počet
Procenta
žena
188
30,3
muž
432
69,7
celkem
620
100
Sig<0,05
Tabulka 2 – Osoby podle pohlaví – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Pohlaví osoby
Počet
Procenta
ČT1 žena
91
31,2
ČT1 muž
201
68,8
ČT1 celkem
292
100
TV Nova žena
97
29,6
TV Nova muž
231
70,4
TV Nova celkem
328
100
Sig<0,05
63
3.3.4 Moderátoři a moderátorky, reportéři a reportérky a osoby ve zprávě Pokud se dále zaměříme na jednotlivé role v rámci vybraných zpravodajských příspěvků, pak můžeme konstatovat, že moderátoři a moderátorky byli/y zastoupeni/y přibližně rovným dílem (49,1 % žen vs. 50,9 % mužů), a to jak na ČT1, tak na TV Nova (viz Tabulka 3 a 4), což je dáno skutečností, že obě televize se shodně drží divácky vděčného modelu, kdy hlavní večerní zpravodajskou relací provází moderátorská dvojice ve složení muž – žena, kteří střídavě uvádějí jednotlivé zpravodajské příspěvky – tedy se potvrdilo Jirákovo (1998) tvrzení o střídání mužského a ženského elementu v uvádění zpráv. V případě reportérů a reportérek byla ovšem situace odlišná, ve vzorku totiž poměrně výrazně převažovali muži nad ženami (36,5 % žen vs. 63,5 % mužů – viz Tabulka 3), ovšem zjištěný rozdíl není statisticky signifikantní. Nerovné zastoupení mužů a žen v roli reportérů a reportérek, odhalené v celkovém souboru dat, je možné přesněji interpretovat, když data necháme rozpadnout na jednotlivé TV stanice (viz Tabulka 4). Propast v podílu mužů a žen v roli reportérů a reportérek byla totiž mnohem markantnější v datech TV Nova (26,9 % žen vs. 73,1 % mužů) než ČT1 (46,2 % žen vs. 53,8 % mužů), ovšem rozdíl zjištěný na TV Nova není statisticky významný (na rozdíl od ČT1). Není tedy možné jednoznačně konstatovat, že komerční TV Nova „kazí průměr“. Nerovnoměrný podíl mužů a žen ve vybraných zpravodajských příspěvcích se ukazuje taktéž v případě osob ve zprávě17. V celkovém souboru dat, který zahrnuje obě TV stanice, se objevilo v roli osoby ve zprávě 96 žen a 310 mužů (23,6 % žen vs. 76,4 % mužů – viz Tabulka 3), z toho 41 žen a 146 mužů figurovalo na ČT1 (21,9 % žen vs. 78,1 % mužů – viz Tabulka 4) a 55 žen a 164 mužů na TV Nova (29,6 % žen vs. 70,4 % mužů – viz Tabulka 4). Poměrně překvapivé bylo zjištění, že z hlediska osob ve zprávě vykázaly vybrané zpravodajské příspěvky veřejnoprávní ČT1 ještě více genderově nevyvážený obsah než vybrané zpravodajské příspěvky komerční TV Nova. Podle mého názoru je tuto skutečnost možné vysvětlit opět s ohledem na „mužská“ témata, která ve zpravodajství ČT převažovala ještě více než ve zpravodajství TV Nova, neboť ta jsou výrazně spojena s výskytem mužských aktérů (typickými mužskými doménami je zejména politika a ekonomika18). 17
Osoba ve zprávě je pro účely mého výzkumu každý/á, kdo ve zprávě vystupuje nebo o němž/níž zpráva je a zároveň to není ani moderátor/ka, ani reportér/ka. Podrobnější definici uvádím ve své kódovací knize, která je přílohou diplomové práce. 18 Muži vlastní drtivou většinu světového bohatství, řídí většinu velkých institucí, kontrolují oblast vědy, převažují ve vrcholné politice. Ženy se ve veřejné sféře angažují mnohem méně než muži, vykonávají většinu domácích prací a stále jsou to ony, na kom leží největší díl péče o děti a závislé členy rodiny. Poměr ekonomické aktivity žen k ekonomické aktivitě mužů je celosvětově dvoutřetinový (údaj z roku 1997). A když už ženy pracují, dosahují celosvětově pouze 56% průměrného příjmu mužů. Ženy také tvoří dvě třetiny z celosvětové
64
Tabulka 3 – Osoby podle pohlaví a role – celkový soubor Role osoby
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
moderátor/ka
Procenta
49,1*
50,9*
100
reportér/ka
Procenta
36,5
63,5
100
osoba ve zprávě
Procenta
23,6*
76,4*
100
celkem
Procenta
30,3
69,7
100
Sig<0,05 * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Tabulka 4 – Osoby podle pohlaví a role - komparace ČT1 a TV Nova Role osoby
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
ČT 1 moderátor/ka
Procenta
49,1*
50,9*
100
ČT 1 reportér/ka
Procenta
46,2*
53,8*
100
ČT 1 osoba ve zprávě
Procenta
21,9*
78,1*
100
ČT 1 celkem
Procenta
31,2
68,8
100
TV Nova moderátor/ka
Procenta
49,1*
50,9*
100
TV Nova reportér/ka
Procenta
26,9
73,1
100
TV Nova osoba ve zprávě
Procenta
25,1*
74,9*
100
TV Nova celkem
Procenta
29,6
70,4
100
Sig<0,05 (platí pro data ČT1 i TV Nova) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
3.3.5 Věkové kategorie Co se týče věkových kategorií (Graf 11), ve vybraných zpravodajských příspěvcích obou TV stanic se nejčastěji objevovali lidé ve věku 34 – 49, tedy dospělí středního věku (33,1 %) a dále lidé ve věku 50 – 64 let, tedy starší dospělí (22,4 %). Další v pořadí,
populace negramotných. V mnoha částech světa jsou ženy (zvláště ženy s dětmi) zcela závislé na mužích, kteří na nich uplatňují svá „mužská práva“ – mnoho žen na světě je bitých, mrzačených, ponižovaných, znásilňovaných, omezovaných v osobní svobodě a vlastní vůli, zkrátka je s nimi zacházeno jako s majetkem muže, tzn. jako se zbožím, ne jako s lidskou bytostí, která má svoji vlastní autonomii (Connell 2002).
65
z hlediska četnosti výskytu, byly osoby, u kterých věk nebylo možné určit (21,1 %) – zde se jednalo zejména o osoby reportérů a reportérek (méně často pak moderátorů a moderátorek), které v některých případech provázejí zpravodajský příspěvek pouze mluveným slovem, tedy aniž by se na obrazovce ukázali/y nebo o osoby ve zprávě, které nebyly na obrazovce vidět, ale zpráva o nich referovala a/nebo ve zpravodajském příspěvku zazněl jejich hlas (názor). Často se jednalo o experty a expertky, jejichž odborný komentář byl ve zprávě mnohdy zprostředkován po telefonu, případně byl citován reportérem nebo reportérkou. Pro zařazení osoby do určité věkové kategorie byl rozhodující její fyzický vzhled. Hlas osoby byl tedy pro účely výzkumu považován za příliš slabé vodítko pro určení věku kódované osoby. Vraťme se ale zpět k věkovému složení osob ve výzkumném vzorku. Osoby ve věku 19 – 34 let, tedy mladí dospělí, byly zastoupeny už v menší míře (13,9 %), ještě méně se na televizní obrazovce objevovali senioři a seniorky nad 65 let (8,9 %), děti pak téměř vůbec (v celém vzorku se vyskytly pouze 2 děti ve věku do 12 let a pouze 2 dospívající ve věku 13 – 18 let). Graf 11 – Osoby podle věkových kategorií – celkový soubor
Věk osoby 40
30
Percent
20
10 0
ne no če ur
ři io
pě os
pě os
ěk ív
íd rš
n se
a st
dn
d dí la
í íc aj ív sp
ti
ře st
m
do
dě
lí
lí
Věk osoby
Sig<0,05
Při vzájemném srovnání ČT1 a TV Nova (Grafy 12 a 13) vycházejí obdobné výsledky, jen s tím rozdílem, že ve vybraných zpravodajských příspěvcích komerční TV Nova se osoby patřící do věkové kategorie mladý/á dospělý/á, tedy lidé ve věku 19 – 34 let, vyskytovaly přibližně dvakrát častěji než na obrazovce veřejnoprávní ČT1 (9,6 % na ČT1 vs. 17,7 % na TV Nova). Nutno ještě podotknout, že zpravodajství TV Nova bylo takto omlazeno na úkor 66
skupiny dospělých středního věku, tedy lidí ve věku 34 – 49 let, kteří naproti tomu zcela dominovali na ČT1 (37,7 % na ČT1 vs. 29 % na TV Nova). Již zmíněné děti a dospívající se vyskytli pouze na TV Nova, na ČT1 se neobjevili vůbec. Graf 12 – Osoby podle věkových kategorií – ČT1
Věk osoby TV: 1 ČT1 40 30
Percent
20 10 0 u ne
o ni se
o
k vě
en rč
í dn
ě sp do
ři
ě sp do ší ar st
ře st
dí la m
lí
lí
Věk osoby
Sig<0,05
Graf 13 – Osoby podle věkových kategorií – TV Nova
Věk osoby TV: 2 TV NOVA 40 30
Percent
20 10 0 č ur ne o en
i
os íd
oř ni se
š ar st
l pě í
67
ěk
Sig<0,05
ív
lí pě
í íc
s do dí
j va pí
dn ře st
la m
s do
ti dě
Věk osoby
Pokud však data znovu vyhodnotíme z hlediska rolí, jež kódované osoby v rámci zpravodajství zaujímají (Tabulka 5), zjistíme, čím že je vlastně rozdíl mezi ČT1 a TV Nova, týkající se věkových kategorií mladý/á dospělý/á (19 – 34 let) a dospělý/á středního věku (43 – 49 let), zapříčiněn. Celková data totiž zásadním způsobem ovlivňuje skutečnost, že TV Nova dosazuje do moderátorské židle mnohem mladší ročníky než ČT1. Tabulka 5 – Osoby podle věkových kategorií a role – komparace ČT1 a TV Nova Role osoby
Věková kategorie
do 12let
13-18 let
19-34 let
34-49 let
50-65 let
Celkem
nad
neurčen
65 let
ČT 1 moderátor/ka
Procenta
*
88,7*
*
*
11,3
100
ČT 1 reportér/ka
Procenta
30,8*
40,4
1,9*
*
26,9
100
ČT 1 osoba ve zprávě
Procenta
6,4*
22,5*
36,4*
14,4*
20,5
100
ČT 1 celkem
Procenta
9,6
37,7
23,6
9,2
19,9
100
TV Nova moderátor/ka
Procenta
33,3*
52,6*
14
*
*
100
TV Nova reportér/ka
Procenta
19,2
36,5
*
*
44,2*
100
TV Nova osoba ve zprávě
Procenta
0,9
0,9
13,2*
21*
28,3*
12,8*
22,8
100
TV Nova celkem
Procenta
0,6
0,6
17,7
29
21,3
8,5
22,3
100
Sig<0,05 (platí pro data ČT1, v případě TV Nova by bylo použití Pearsonova chí-kvadrát testu nekorektní – 38,1 % polí mělo očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,32) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Reálný počet moderátorů a moderátorek obou TV stanic ve vzorku je sice malý, ale protože moderátoři a moderátorky jsou opakovaně kódované osoby, což znamená, že každý jejich výskyt v novém zpravodajském příspěvku má váhu jedné osoby, takže se jejich charakteristiky v celkovém souboru dat projeví celkem výrazně. Systém opakovaného kódovaní moderátorů a moderátorek tak vyžaduje zaměřit se spíše na interpretaci dat ve smyslu četnosti výskytu osob moderátorů a moderátorek s určitými vlastnostmi (tj. kolikrát se objevili/y ve vysílání = podíl na vysílání) než na jejich skutečné počty (tj. kolik se jich objevilo ve vysílání). Z genderového hlediska je dále velmi významné, že jsou to právě ženy, kdo stahuje věkový průměr moderátorů a moderátorek ve vybraných zpravodajských příspěvcích TV Nova směrem k nižším číslům (viz Tabulka 6). Věkovou kategorii mladí dospělí (19 – 34 let) 68
totiž ve vybraných zpravodajských příspěvcích komerční televize okupovaly výhradně ženy (100%), mužskou doménou pak byla věková kategorie dospělí středního věku (34 – 49 let), kde muži tvořili 70% podíl a ženy tvořily 30% podíl, a zejména pak věková kategorie starší dospělí (50 – 64 let), kde muži drželi 100% podíl. Tabulka 6 – Osoby moderátorů a moderátorek podle věkových kategorií – TV Nova Věková kategorie (moderátor/ka TV Nova)
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
mladý/á dospělý/á (19 – 34 let)
Procenta
100*
0*
100
dospělý/á středního věku (34 – 49 let)
Procenta
30*
70*
100
starší dospělý/á (50 – 64 let)
Procenta
0*
100*
100
celkem
Procenta
49,1
50,9
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – 33,3 % polí mělo očekávanou četnost menší než 5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Tato čísla odkazují ke genderově stereotypnímu pojetí moderátorské dvojice ve zpravodajské relaci, kdy TV Nova kombinuje mladou pohlednou moderátorku (dojem nezkušenosti) se starším moderátorem (dojem zkušenosti), čímž je deklarována mužská převaha ve smyslu seniority moderátora. ČT1 má naopak moderátorskou základnu z pohledu věku genderově vyváženou, všechny moderátory a moderátorky ČT1 ze vzorku můžeme najít v kategorii dospělí středního věku (34 – 49 let), pokud si tedy odmyslíme kategorii „neurčeno“ (viz Tabulka 5). Potvrzují se tedy Jirákova (1998) slova o tom, že na TV Nova je mnohem více než na ČT1 kladen důraz na fyzickou atraktivitu moderátorek. Co se týče osob reportérů a reportérek, tak nejvíce obsazená byla v případě obou TV stanic věková kategorie dospělí středního věku (34 – 49 let), kam spadalo 40,4 % všech reportérů a reportérek na ČT1 a 36,5 % všech reportérů a reportérek na TV Nova (při předpokladu, že nezohledňujeme kategorii „neurčeno“) – ovšem zde se může jednat o dílo náhody, protože rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností v těchto dvou kategoriích není statisticky významný. Data dále odhalují, že ČT1 disponovala větším množstvím mladých reportérů a reportérek než TV Nova (30,8 % na ČT1 vs. 19,2 % na TV Nova), TV stanice si tedy zde vyměnily role.
69
Toto zjištění je ale potřeba brát s rezervou, a to jednak vzhledem ke skutečnosti, že na TV Nova je rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností v této kategorii statisticky nevýznamný, a že dále ke skutečnosti, že na TV Nova byla, na rozdíl od ČT1, nejpočetněji zastoupena skupina „neurčeno“ (26,9% na ČT1 vs. 44,2% na TV Nova), kde mohou být mladí reportéři a mladé reportérky schovaní/é (připomínám, že pokud na obrazovce zazněl pouze hlas osoby, byla tato osoba z hlediska svého věku zařazena do kategorie „neurčeno“). Starší reportéři a reportérky (nad 50 let) jsou pak podle dat doslova „nedostatkové zboží“, což evokuje dojem, že obě TV stanice shodně preferují na svých obrazovkách spíše své mladší zaměstnance a zaměstnankyně. Pokud se podíváme na obsazenost reportérských pozic podle pohlaví a věkových kategorií osob (Tabulka 7), zjistíme, že v kategorii mladých reportérů a reportérek shodně ve vybraných příspěvcích obou TV stanic převažovaly ženy (75 % žen vs. 25 % mužů na ČT1 a 60 % žen vs. 40 % mužů na TV Nova), v kategorii reportérů a reportérek středního věku se u obou TV stanic poměr pohlaví otáčí a naopak převažovali muži – v datech TV Nova se dokonce neobjevila ani jedna reportérka v této věkové kategorii (28,6 % žen vs. 71,4 % mužů na ČT1 a 0 % žen vs. 100 % mužů na TV Nova). V kategorii starších reportérů se, jak bylo avizováno v předchozím odstavci, vyskytla pouze jedna osoba a to konkrétně muž na ČT1, v kategorii „neurčeno“ pak ve vybraných zpravodajských příspěvcích spíše převažovali muži nad ženami (42,9% žen vs. 57,1% mužů na ČT1 a 34,8 % žen vs. 65,2 % mužů na TV Nova) – ovšem rozdíly mezi empirickými a očekávanými četnostmi v kategorii „neurčeno“, stejně tak jako v kategorii starších reportérů/reportérek nejsou statisticky významné.
70
Tabulka 7 – Osoby reportérů a reportérek podle věkových kategorií – komparace ČT1 a TV Nova Věková kategorie (reportér/ka)
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
ČT 1 mladý/á dospělý/á (19 – 34 let)
Procenta
75*
25*
100
ČT 1 dospělý/á středního věku (34 – 49 let)
Procenta
28,6*
71,4*
100
ČT 1 starší dospělý/á (50 – 64 let)
Procenta
0
100
100
ČT 1 neurčeno
Procenta
42,9
57,1
100
ČT 1 celkem
Procenta
46,2
53,8
100
TV Nova mladý/á dospělý/á (19 – 34 let)
Procenta
60*
40*
100
TV Nova dospělý/á středního věku (34 – 49 let)
Procenta
0*
100*
100
TV Nova starší dospělý/á (50 – 64 let)
Procenta
0
0
0
TV Nova neurčeno
Procenta
34,8
65,2
100
TV Nova celkem
Procenta
26,9
73,1
100
Sig<0,05 (platí pro data TV Nova, v případě ČT1 by bylo použití Pearsonova chí-kvadrát testu nekorektní – 25 % polí mělo očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,46) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Když obě TV stanice porovnáme z hlediska osob ve zprávě (Tabulka 5), odhalíme, že ve vybraných zpravodajských obsazích komerční TV Nova se objevovali v průměru mladší lidé než ve zpravodajských obsazích veřejnoprávní ČT1. Rozdíl ale není způsoben ani tak odlišným podílem osob dospělých středního věku (34 – 49 let) – jak bychom možná na první pohled předpokládali, neboť zde byly obě televizní stanice docela vyrovnané (22,5 % na ČT1 vs. 21 % na TV Nova), ale spíše odlišnými poměry osob ze skupiny mladých dospělých (19 – 34 let) a starších dospělých (50 – 64 let). Zatímco data TV Nova vykázala výrazně vyšší podíl mladých dospělých (6,4 % na ČT1 vs. 13,2 % na TV Nova), data ČT1 naopak výrazně vyšší podíl starších dospělých (36,4 % na ČT1 vs. 28,3 % na TV Nova). Pokud se zaměříme na osoby ve zprávě, rozdělené do skupin podle věkových kategorií a pohlaví (Tabulka 8), odhalíme, že v kategorii dětí (do 12 let) a dospívajících (13 – 18 let) byl poměr pohlaví vyrovnaný (50 % dívek vs. 50 % chlapců), avšak pozor, při počtu celkem 2 dětí a 2 dospívajících není možné tato data považovat za validní, v kategorii mladých dospělých (19 – 34 let) pak lehce převažovali muži (43,9 % žen vs. 56,1 % mužů), v kategorii dospělých středního věku (34 – 49 let) panovala již mužská převaha (26,1 % žen vs. 73,9 % mužů), ještě výrazněji pak muži dominovali v kategorii starších dospělých (23,1 % žen vs. 76,9 % mužů) a vůbec nejmarkantněji byla mužská dominance znát v kategorii seniorské (1,8 71
% žen vs. 98,2 % mužů). Kategorii „neurčeno“ tvořili/y ženy z 25 % a muži ze 75 %. Jako statisticky významné se však jeví pouze rozdíly v kategoriích „mladí dospělí“ a „senioři“. Tabulka 8 – Osoby ve zprávě podle věkových kategorií a pohlaví – celkový soubor Věková kategorie (osoba ve zprávě)
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
dítě (do 12 let)
Procenta
50
50
100
dospívající (13 - 18 let)
Procenta
50
50
100
mladý/á dospělý/á (19 – 34 let)
Procenta
43,9*
56,1*
100
dospělý/á středního věku (34 – 49 let)
Procenta
26,1
73,9
100
starší dospělý/á (50 – 64 let)
Procenta
23,1
76,9
100
senior/ka (nad 65 let)
Procenta
1,8*
98,2*
100
neurčeno
Procenta
25
75
100
celkem
Procenta
23,6
76,4
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – 28,6 % polí mělo očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,47) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Komparace ČT1 a TV Nova vychází obdobně (Tabulka 9), vybrané zpravodajské příspěvky ČT1 jen dosahovaly rovnějšího zastoupení mužů a žen v kategorii mladých dospělých (50 % žen vs. 50 % mužů), statisticky významné byly na obou TV stanicích opět pouze kategorie „mladí dospělí“ a „senioři“.
72
Tabulka 9 – Osoby ve zprávě podle věkových kategorií a pohlaví – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice - Věková kategorie (osoba ve zprávě)
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
ČT 1 dítě (do 12 let)
Procenta
0
0
0
ČT 1 dospívající (13 - 18 let)
Procenta
0
0
0
ČT 1 mladý/á dospělý/á (19 – 34 let)
Procenta
50*
50*
100
ČT 1 dospělý/á středního věku (34 – 49 let)
Procenta
21,4
78,6
100
ČT 1 starší dospělý/á (50 – 64 let)
Procenta
26,5
73,5
100
ČT 1 senior/ka (nad 65 let)
Procenta
0*
100*
100
ČT 1 neurčeno
Procenta
21,1
78,9
100
ČT 1 celkem
Procenta
21,9
78,1
100
TV Nova dítě (do 12 let)
Procenta
50
50
100
TV Nova dospívající (13 - 18 let)
Procenta
50
50
100
TV Nova mladý/á dospělý/á (19 – 34 let)
Procenta
41,4*
58,6*
100
TV Nova dospělý/á středního věku (34 – 49 let)
Procenta
30,4
69,6
100
TV Nova starší dospělý/á (50 – 64 let)
Procenta
19,4
80,6
100
TV Nova senior/ka (nad 65 let)
Procenta
3,6*
96,4*
100
TV Nova neurčeno
Procenta
28
72
100
TV Nova celkem
Procenta
25,1
74,9
100
Sig<0,05 (platí pro data ČT1, v případě TV Nova by bylo použití Pearsonova chí-kvadrát testu nekorektní – 28,6 % polí mělo očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Data, porovnávající osoby ve zprávě z hlediska jejich genderu a věku, tedy odhalují zajímavou tendenci - čím vyšší věková kategorie, tím více v ní pravděpodobně bude zastoupeno mužů a tím méně žen. Z genderového aspektu je situace tristní zejména v kategorii osob nad 65 let, neboť seniorky ve vybraných zpravodajských příspěvcích figurovaly ojediněle – v celém vzorku se vyskytla pouze jedna jediná (srovnej oproti 54 mužům seniorského věku!). Výsledky analýzy dat napovídají, že máme co do činění s genderovými stereotypy, které nám sdělují, že ve společnosti (zvláště pak ve sféře veřejné) se mohou uplatnit pouze ženy mladé a krásné (samozřejmě pro svoji mladost a krásu), neboť s pokročilejším věkem žena upadá po všech možných stránkách, a že mužům s přibývajícími léty naopak rostou šance na společenské uplatnění, neboť muži postupem času svůj společenský kapitál neustále zvyšují (rozhodující jsou zejména zkušenosti, sociální kontakty, prestiž). 73
Můžeme říci, že vybrané zpravodajské příspěvky obou TV stanic fungují v tomto ohledu v souladu s principem „male gaze“ – mužským kontrolujícím pohledem. Jak připomněla například Shields (1997), masová média předkládají ideál ženské krásy, který je založen na dominantních společenských hodnotách – tj. tento ideál krásy je definován z pozice bílého, heterosexuálního muže. Žena, neboť je považována za „objekt k dívání se“, má být podle těchto měřítek mladá a pohledná, sexuálně přitažlivá. Pokud žena tyto atributy postupem věku ztrácí, potom již přestává být z hlediska „male gaze“ zajímavá.
3.3.6 Zmínka o pohlaví, věku a sexuální orientaci Součástí mojí výzkumné práce byly taktéž otázky, zda jednotlivé TV stanice explicitně zmiňují pohlaví osob, věk osob a dále sexuální orientaci osob objevujících se v jejich zpravodajských obsazích, a pokud ano, jakým způsobem se to vztahuje k genderu dané osoby, tedy zjednodušeně řečeno ke skutečnosti, zda se jedná o muže, ženu či případně transgender osobu. Tato analýza se týkala pouze osob ve zprávě, osoby moderátorů a moderátorek, stejně jako reportérů a reportérek, nebyly do této části výzkumné práce zahrnuty. O tomto jevu se zmiňuje například Michael S. Kimmel (2000), který upozorňuje, že jednotlivé maskulinity a feminity jsou uspořádány v určité společenské hierarchii. V moderní západní společnosti tak dominuje bílý, heterosexuální, středostavovský a vzdělaný muž, přičemž nositelé této hegemonní maskulinity si užívají „privilegia neviditelnosti“. To znamená, že zatímco jejich vlastní charakteristiky jsou jakoby neviditelné (univerzální, samozřejmé, nepojmenované, všeobecné), charakteristiky jiných maskulinit a všech feminit jsou neustále viditelné (jsou zdůrazňovány, pojmenovávány jako „ty druhé“, odvozovány z dominantní definice „mužství“). Výstižným příkladem z mediálního prostředí, který Kimmel uvádí, je jednak tendence novinářů a novinářek zdůrazňovat ve zprávách o ženách skutečnost, že se jedná právě o ženy (muž je zde ta neviditelná norma, u muže není potřeba zdůrazňovat pohlaví, neboť jeho „mužství“ je samozřejmé – tedy pokud se zrovna nejedná o muže v genderově netypické situaci – například otec na rodičovské dovolené, což je pochopitelně druhá strana dané problematiky) a/nebo také tendence novinářů a novinářek zdůrazňovat sexuální orientaci lidí, jejichž zaměření není heterosexuální (heterosexuál/ka je zde ta neviditelná norma a/nebo samozřejmý předpoklad).
74
Zmínku o pohlaví osoby jsem pro účely svého výzkumu definovala jako skutečnost, že ze strany média bylo pohlaví osoby explicitně zmíněno (například muž, žena, pán, paní …). Za zmínku o věku jsem považovala buď přímé uvedení věku osoby (například 25 let) nebo použití výrazu označujícího stáří osoby (například mladý, stará …). Za zmínku o sexuální orientaci jsem považovala její explicitní označení (například heterosexuál, bisexuálka…) nebo její explicitní obrazové vyjádření, kde by sexualita byla dominantním prvkem. Data ukazují, že v drtivé většině případů nebylo pohlaví osoby ve vybraných zpravodajských příspěvcích zmíněno (Tabulka 10). Na ČT1 bylo pohlaví osoby zmíněno u 12 osob z celkových 187, z toho se v 8 případech jednalo o ženu a ve 4 případech o muže, na TV Nova pak bylo pohlaví zmíněno u 19 osob z celkových 219, z toho se v 8 případech jednalo o ženu a v 11 případech u muže. Můj předpoklad, že pohlaví bude spíše zmiňováno u žen, se potvrdil pouze v případě ČT1 (na TV Nova byl navíc rozdíl mezi empirickými a očekávanými četnosti statisticky nevýznamný). Ve vybraných zpravodajských příspěvcích TV Nova se tedy zmíněný předpoklad neprokázal, což podle mého názoru může souviset se skutečností, že TV Nova obecně zařazuje do svého zpravodajství více „krimi“ zpráv než ČT1 (28,6 % zpravodajských příspěvků v kategorii kriminalita/násilí na ČT1 vs. 47,2 % ve stejné kategorii na TV Nova viz Grafy 3 a 4), kde často figurují muži jakožto pachatelé trestných činů19 - zde totiž televizní stanice zpravidla explicitně referují o pohlaví (typický příklad: „agresivní muž s pistolí v ruce ohrožoval“). Tomuto předpokladu by taktéž odpovídalo to, že celkově se ve vybraných zpravodajských příspěvcích TV Nova vyskytlo více „zmínek o pohlaví“ než na ČT1.
19
Tyto skutečnosti přímo souvisejí s patriarchálním genderovým řádem, pro nějž je typické, že (především mladí) muži jsou tlačeni k tomu, aby zaujímali sice zpravidla společensky prestižní, avšak z hlediska lidského zdraví velmi riskantní pozice – jako sportovci, vojáci, policisté, hasiči, záchranáři, ale třeba také zločinci (Connel 2002).
75
Tabulka 10 – Pohlaví osoby - zmínka – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
ČT1 Pohlaví osoby - zmíněno
Procenta
66,7*
33,3*
100
ČT1 Pohlaví osoby - nezmíněno
Procenta
18,9*
81,1*
100
ČT1 celkem
Procenta
21,9
78,1
100
TV Nova Pohlaví osoby - zmíněno
Procenta
42,1
57,9
100
TV Nova Pohlaví osoby - nezmíněno
Procenta
23,5
76,5
100
TV Nova celkem
Procenta
25,1
74,9
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě obou TV stanic mělo 25 % polí očekávanou četnost menší než 5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Co se týče zmínky o věku osoby, je situace obdobná jako u zmínky o pohlaví osoby, ve vybraných příspěvcích obou TV stanic byl zmíněn věk osoby spíše výjimečně (viz Tabulka 11). Na ČT1 byl věk zmíněn u 7 osob z celkových 187, z toho se ve 3 případech jednalo o ženu a ve 4 případech o muže, na TV Nova byl věk zmíněn u 15 osob z celkových 219, z toho se ve 4 případech jednalo o ženu a v 11 o muže. Vysvětlit by se to opět dalo vyšším podílem „krimi“ zpráv na TV Nova, kdy bývá u podezřelých a/nebo zločinců uvedeno zpravidla nejen pohlaví, ale taktéž věk. Nicméně, tendence vysledovaná v datech může být taktéž náhodná, neboť v případě proměnné „Věk osoby – zmínka“ nebyla prokázána statistická významnost uvedených zjištění.
76
Tabulka 11 – Věk osoby - zmínka – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
ČT1 Věk osoby - zmíněn
Procenta
42,9
57,1
100
ČT1 Věk osoby - nezmíněn
Procenta
21,1
78,9
100
ČT1 celkem
Procenta
21,9
78,1
100
TV Nova Věk osoby - zmíněn
Procenta
26,7
73,3
100
TV Nova Věk osoby - nezmíněn
Procenta
25
75
100
TV Nova celkem
Procenta
25,1
74,9
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě obou TV stanic mělo 25 % polí očekávanou četnost menší než 5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Sexuální orientace osoby potom nebyla explicitně zmíněna a/nebo vyjádřena ani u jedné osoby ve vzorku. To ovšem neznamená, že by vybrané zpravodajské příspěvky stály zcela mimo oblast sexuality. Spíše můžeme říci, že vybrané zpravodajské příspěvky obecně kopírovaly pravidla normativní heterosexuality, tedy že heterosexuální vztahy zde byly předpokládány jaksi automaticky a bezděčně jakožto běžná norma. Vzorek zpravodajství, který jsem analyzovala, byl poměrně malý, takže je možné, že při rozsáhlejší analýze by bylo možné objevit tendenci novinářů a novinářek zdůrazňovat sexuální orientaci u lidí, kteří nejsou heterosexuálové.
3.3.7 Osoby z hlediska tématu zprávy Osoby ve zprávě jsem taktéž zkoumala z hlediska tématu zprávy, ve které vystupují – tj. zajímalo mě, v souvislosti s jakým tématy se vyskytovaly ženy a s jakými tématy se vyskytovali muži (viz Tabulka 12 a Grafy 14 a 15). Analýza dat ukázala, že ženy převažovaly ve vybraných příspěvcích ČT1 ve třech tematických skupinách – nejvíce v kategorii „právo“ (100 % žen vs. 0 % mužů), dále pak v kategorii „zdraví“ (60% žen vs. 40% mužů) a v kategorii „sociální“ (58,3 % žen vs. 41,7 % mužů). Ve vybraných příspěvcích TV Nova převažovaly ženy pouze v kategorii „sociální“ (57,1 % žen vs. 42,9 % mužů). Dá se předpokládat, že tato zjištění nebyla způsobena náhodou, neboť rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností byl ve všech těchto kategoriích statisticky významný. Statisticky 77
signifikantní bylo rovněž zjištění, že ve vybraných příspěvcích ČT1 muži dominovali v kategorii „politika“ (12,3 % žen vs. 87,7 % mužů). Moje výsledky tedy do značné míry korespondují se závěry studie Gender Studies o.p.s. (Analýza přítomnosti žen v médiích, 2003), podle kterých nejvíce žen figurovalo v oblasti školství, vědy, zdravotnictví, společnosti, umění a kultury a naproti tomu nejvíce mužů figurovalo v oblasti mezinárodní události, obrana a NATO. Dalo by se namítnout, že téma „právo“, kde se v mém vzorku na ČT1 vyskytovaly pouze ženy, není typicky „ženskou“ oblastí, ovšem při rozpadu na podrobné kategorie témat dostaneme vysvětlení - všechny ženy, které se v kategorii „právo“ objevily, spadají totiž pod téma „právo – rodina“ (rodinné právo, právo na majetek, dědické právo, aj.), které odkazuje k legislativním úpravám soukromé, tj. tradičně „ženské“ sféry20.
20
Dalšími podkategoriemi „práva“ byly ještě „právo – legislativa“ (právní systém, soudnictví, legislativa odlišné od „právo – rodina“) a „právo – jiné“.
78
Tabulka 12 – Osoby podle pohlaví a tématu zprávy – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Téma zprávy
Pohlaví osoby žena
muž
Celkem
ČT1 politika
Procenta
12,3*
87,7*
100
ČT1 ekonomika
Procenta
9,1
90,9
100
ČT1 věda
Procenta
0
100
100
ČT1 zdraví
Procenta
60*
40*
100
ČT1 sociální
Procenta
58,3*
41,7*
100
ČT1 právo
Procenta
100*
0*
100
ČT1 kriminalita/násilí
Procenta
18,3
81,7
100
ČT1 kultura
Procenta
25
75
100
ČT1 jiné
Procenta
0
0
0
ČT1 celkem
Procenta
21,9
78,1
100
TV Nova politika
Procenta
16,1
83,9
100
TV Nova ekonomika
Procenta
0
0
0
TV Nova věda
Procenta
0
100
100
TV Nova zdraví
Procenta
40
60
100
TV Nova sociální
Procenta
57,1*
42,9*
100
TV Nova právo
Procenta
45,5
54,5
100
TV Nova kriminalita/násilí
Procenta
24,2
75,8
100
TV Nova kultura
Procenta
18,5
81,5
100
TV Nova jiné
Procenta
28,6
71,4
100
TV Nova celkem
Procenta
25,1
74,9
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 50 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,44, v případě TV Nova mělo 37,5 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,75) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
79
Graf 14 – Osoby podle pohlaví a tématu zprávy – ČT1
TV: 1 ČT1 60 50 40 30
Pohlaví osoby Count
20 žena
10 0
muž ra
it al in
ltu ku
im kr
o áv pr ní ál ci so
ví ra zd
ná a/
da a vě ik om on ek a ik lit po
lí si
Téma zprávy 2
Graf 15 – Osoby podle pohlaví a tématu zprávy – TV Nova
TV: 2 TV NOVA 80
60
40
Count
Pohlaví osoby 20
žena 0
muž
ná a/ lí si
80
é jin
ra
it al in
ltu ku
im kr
o áv pr ní ál ci so
ví ra zd
da vě a ik lit po
Téma zprávy 2
3.3.8 Povolání a pozice V této kapitole představím data, která dokládají, v jakých povoláních (eventuálně pozicích) se objevovaly osoby ve zprávě – a to jak bez ohledu na pohlaví osoby, tak s ohledem na pohlaví osoby, výstupy srovnávají ČT1 a TV Nova (Graf 16, 17, 18, 19). Povolání osoby jsem určovala bez ohledu na skutečnost, zda toto bylo ve zpravodajském příspěvku explicitně zmíněno, stačilo tedy, že povolání osoby bylo zjevné z obsahu zprávy. Pouze povolání veřejně známých osob (členové a členky vlády, celebrity …) jsem kódovala taktéž v případě, že to z kontextu zprávy přímo nevyplývalo. V některých případech byly osoby přiřazeny k určité pozici na místo k povolání, a to jen pokud zrovna neodpovídalo žádné z klasických povolání nebo pokud upřednostnění pozice nad povoláním vyplývalo z kontextu zprávy (typicky „krimi“ zprávy, kde se vyskytovali lidé podezřelí z trestné činnosti, u nichž ale zároveň bylo zmíněno jejich „občanské“ povolání). Každé osobě mohlo být přiřazeno pouze jedno povolání nebo jedna pozice - pokud tedy ze zprávy vyplývalo, že osoba zastává více povolání nebo pozic, pak bylo vybráno to, co bylo z hlediska kontextu zprávy nejdůležitější. Ve vybraných příspěvcích obou TV stanic spadal největší podíl osob do kategorie vláda, na ČT1 ještě mnohem výrazněji než na TV Nova. To je podle mého názoru dáno odlišnou tematickou strukturou zpravodajství ČT1 a TV Nova – ČT1 totiž podle mých zjištění zařadila do svého vysílání mnohem více zpravodajských příspěvků z oblasti politiky (eventuelně ekonomiky) než TV Nova (viz Graf 3 a 4, z něhož je patrné, že zatímco témata politika a ekonomika zabrala dohromady ve zpravodajství ČT1 téměř polovinu vysílacího času, na TV Nova zabralo téma politiky pouze zhruba pětinu vysílacího času a téma ekonomiky se dokonce neobjevilo vůbec). Žebříček „top“ povolání/pozic na ČT1 vypadal následovně. Na prvním místě byla vláda (32,1 %), kam patří například prezidenti a prezidentky, politikové a političky, ministři a ministryně, na druhém místě byl se značným odstupem obchod (11,2 %), kam patří například obchodníci a obchodnice, manažeři a manažerky, ekonomové a ekonomky, burzovní makléři a makléřky, a konečně na třetím místě státní správa (10,7 %), kam patří například státní zaměstnanci a zaměstnankyně či diplomati a diplomatky. Na opačném konci spektra se umístila povolání královská rodina, řemeslo a dělnické profese, zemědělství a hornictví, sexuální služby, sport a z pozic příprava na povolání, děti a dospívající, senioři a nezaměstnaní (ani jedna osoba zastupující tyto kategorie).
81
Ve vybraných příspěvcích TV Nova dominovala již zmíněná vláda (24,7 %), na druhém místě byla kategorie jiné (9,6 %), což podle mých podrobných poznámek byly ve větší míře oběti (případně svědkyně a svědci) nejrůznějších nehod, katastrof nebo zločinů, v menší míře potom něčí příbuzní, a o třetí pozici se svorně dělili povolání/pozice zločinci a podezřelí, státní správa a obrana státu (po 8,7 %). Ani jedna osoba se nevyskytla v kategorii zemědělství a hornictví, sexuální služby, senioři a nezaměstnaní. Pokud se na povolání a pozice osob ve zpravodajských obsazích podíváme znovu skrze prizma genderu, zjistíme, že ženy se ve vybraných příspěvcích ČT1 nejvíce kumulovaly v kategoriích vláda (22 %), státní správa (17,1 %) a právo (12,2 %), zatímco muži se ve vybraných příspěvcích ČT1 nejvíce soustřeďovali do kategorií vláda (34,9 %), obchod (13,7 %) a státní správa (8,9 %), ve vybraných příspěvcích TV Nova pak ženy zaujímaly v největší míře pozice v kategorii jiné (18,2 %), státní správa (16,4 %), domácnost a rodičovství (12,7 %), zatímco muži ve vybraných příspěvcích TV Nova okupovali kategorie vláda (30,5 %), zločinci a podezřelí (11 %) a obrana státu (9,8 %). Pokud se dále zaměříme na obsazenost jednotlivých kategorií muži a ženami, pak můžeme konstatovat, že z hlediska analýzy vybraných dat obou TV stanic se projevují jako „mužská“ povolání či „mužské“ pozice zejména vláda (15 % žen vs. 85 % mužů na ČT1 a 7,4 % žen vs. 92,6 % mužů na TV Nova), obrana státu (10 % žen vs. 90 % mužů na ČT1 a 15,8 % žen vs. 84,2 % mužů na TV Nova) a obchod (4,8 % žen vs. 95,2 % mužů na ČT1 a 9,1 % žen a 90,9 % mužů na TV Nova), na ČT1 krom toho muži hojně převažovali v kategoriích vzdělání (18,2 % žen vs. 81,8 % mužů) a místní obyvatelé (20 % žen vs. 80 % mužů), na TV Nova zase muži dominovaly ještě v kategoriích právo (9,1 % žen vs. 90,9 % mužů) a zločinci a podezřelí (5,3 % žen vs. 94,7 % mužů)21. Ženy ve vybraných příspěvcích ČT1 převažovaly v oblastech práva (5 žen vs. 4 muži), nevládního neziskového sektoru (4 ženy vs. 2 muži), domácnosti a rodičovství (1 žena), ve vybraných příspěvcích TV Nova pak v oblastech domácnosti a rodičovství (7 žen vs. 1 muž), sportu (1 žena), dětí a dospívajících (2 dívky vs. 1 chlapec) a místních obyvatel (4 ženy vs. 3 muži). Ovšem jak je vidět, počty osob v jednotlivých kategoriích jsou natolik nízké, že tyto výstupy můžeme brát spíše jako orientační. Ostatně co se týče statistické významnosti, jako statisticky významné se jeví rozdíly v zastoupení mužů a žen na ČT1 pouze ve 3 kategoriích (právo, obchod a nevládní neziskový sektor), na TV Nova potom v 7 kategoriích (vláda, státní správa, domácnost a rodičovství, místní obyvatelé, zločinci, jiné a neurčeno). 21
Jako kritérium pro určen „mužského“ povolání či „mužské“ pozice jsem určila minimální podíl mužů v dané kategorii na 80% a minimální počet osob v dané kategorii 10.
82
í el no zř če de ur s po elé ov ne é i a at di č jin inc byv ro oč o a s zl tní ost vý ís n m ác s ko m ny is z do yz ne u sl ub ní a šo lád a v iv ne ev rat rk st cí ini m ad od ch ob v o ka l ni í s á pr ia ch áln éd t e c i m a a so d a v ě av í ání r v u zd lá tát dě s a vz ana ráv r p ob ní s át st a ád vl
10
0
Percent
20
10
0
Percent
Graf 16 Povolání/pozice osoby – ČT1
Povolání/pozice osoby TV: 1 ČT1 40
30
Povolání/pozice osoby Sig<0,05
Graf 17 Povolání/pozice osoby – TV Nova
Povolání/pozice osoby
TV: 2 TV NOVA 30
20
lí ře no ez če pod lé s ur te í v neé ci ayvaajíc ičo í jin čin ob pív rod lán o í zl tn os t a vo ís d s o m ti acno a p s n děmá va vý doípra s isko p př ort znynez ké spuby ní lnicslu d šovlá dě a a a nekev lo ativ r s cí e istr m ře in d m a ad ho c ik sl ob vo chnální á i pr dia te oc a é m a a sí d í n věrav vá átu á t zd ěl s va d a á vz ran spr ina d ob tní ro á st a ká ád s vl lov á kr
Povolání/pozice osoby
Sig<0,05
83
lí ře no ez če od lé ovs ur p e ič neé i a vat rod c y jin čin ob t a vý o í s ko zl tn o ís cn s is m á y ez lu n n m z s do by dní a u šo vlá tiva e a *n kev istr r cí min d o ad ch b ka l *o vo hni lní s rá *p dia tec ciá o é m a s da í a í vě av ván tu r á zddělá st va a á vz ran spr ob tní á st da á vl
10
žena
muž
0
Count
žena 10
muž 0
Count
Graf 18 Povolání/pozice osoby podle pohlaví osoby – ČT1
TV: 1 ČT1 60
50
40
Pohlaví osoby 30
20
Povolání/pozice osoby
Graf 19 Povolání/pozice osoby podle pohlaví osoby – TV Nova
TV: 2 TV NOVA 60
50
40
Pohlaví osoby 30
20
l ře o ez en od lé v rč p atecí ičo eu i ayv ají d ní *nné incobpív roolá *ji ločtní os st aov *z ísa d noa p ý s *mti ác n ov děomava isk p *díprt nysez ké př or yz í n lnicslu spub dn dě a šoevláv a tiva n rke slotra cí meinis a l ředm od ik í s a cho hn ln obávia tec ciá préd a soí mědaví aán tua v ra lávstááv zdděnaspr ina vzbratní rod o tá a á *sládvsk *válo kr
Povolání/pozice osoby
84
Platí pro Graf 18 a 19: Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 72,2 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,22, v případě TV Nova mělo 69,6% polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,25) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Výše uvedené výstupy z dat spíše potvrzují to, co víme z teoretické části – viz například Shields (1997): že televize jednak obecně zobrazují osoby ve velmi omezeném spektru povolání/pozic, a za druhé, že povolání/pozice, jež muži a ženy v rámci zpravodajství zaujímají, se vzájemně liší. Muži se objevují ve více povoláních/pozicích než ženy, a jejich povolání/pozice bývají zpravidla více prestižní (pokud vezmeme v úvahu obecná patriarchální měřítka) než povolání/pozice žen. Při srovnání obou TV stanic vychází jako genderově korektnější zpravodajství veřejnoprávní ČT1, stačí se podívat na žebříček „top“ povolání/pozic, který platí pro ženy na TV Nova. Ženy zde totiž často byly zobrazené jako oběti nebo něčí příbuzné (ze svých zápisků bych citovala například „oběť znásilnění lékaře – pacientka v narkóze“, „oběť prasečí chřipky“, „oběť zločinu“, „manželka amerického viceprezidenta“, „první manželka amerického viceprezidenta“), pozor, ve dvou případech ovšem ženy figurovaly v genderově netradičních povoláních/pozicích („šéfka ženské extremistické organizace“ a „členka ženské extremistické organizace). Ženy zde taktéž často vystupovaly jako zástupkyně oblasti domácnost a rodičovství, což odkazuje ke genderově stereotypnímu vnímání žen jakožto především matek a manželek. Povolání osoby vystupující v televizním zpravodajství obě TV stanice ve většině případů explicitně uváděly, na ČT1 bylo ovšem zmiňováno mnohem častěji než na TV Nova (81,8 % na ČT1 vs. 67,1 % na TV Nova) – zjištění ovšem vyšla jako statisticky signifikantní pouze pro data TV Nova. Celková čísla na TV Nova byla pravděpodobně ovlivněna skutečností, že komerční TV stanice přistupovala ve vybraných zpravodajských příspěvcích k mužům a ženám rozdílným způsobem (viz Tabulka 13). Zatímco v případě mužů TV Nova zmínila jejich povolání v 74,4 % případů, v případě žen už jen ve 45,5 % případů – tyto rozdíly vyšly jako statisticky signifikantní. Podle mého názoru se do výsledků promítá již zmíněná tendence TV Nova zobrazovat ženy stereotypně jako matky nebo manželky, případně jako oběti, tedy mimo klasická povolání. ČT1 se zdá být oproti TV Nova genderově korektnější, neboť povolání zmínila u mužů a žen přibližně ve
85
stejné míře (82,9% v případě žen vs. 81,5% v případě mužů) – ovšem jak již bylo uvedeno, zjištění na ČT1 se nejeví jako statisticky významná. Tabulka 13 – Povolání osoby – zmínka - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Povolání osoby - zmínka
ČT1 povolání zmíněno
ČT1 povolání nezmíněno
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova povolání zmíněno
TV Nova povolání nezmíněno
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
22,2
77,8
100
Procenta - sloupcová
82,9
81,5
81,8
Procenta - řádková
24
76
100
Procenta - sloupcová
14,6
13
13,4
Procenta - řádková
11,1
88,9
100
Procenta - sloupcová
2,4
5,5
4,8
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
17*
83*
100
Procenta - sloupcová
45,5
74,4
67,1
Procenta - řádková
43,1*
56,9*
100
Procenta - sloupcová
45,5
20,1
26,5
Procenta - řádková
35,7
64,3
100
Procenta - sloupcová
9,1
5,5
6,4
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Sig<0,05 (platí pro data TV Nova, v případě ČT1 platí Sig>0,05, tedy zjištění nejsou statisticky významná) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
3.3.9 Funkce Osoby ve zprávě jsem taktéž zkoumala z hlediska funkcí, které ve zpravodajských obsazích zastávají (viz Tabulka 14, Graf 19 a 20). Rozdělení osob z hlediska funkcí bylo ve vybraných příspěvcích obou TV stanicích obdobné, nejvíce osob spadalo do funkce „subjekt/objekt“, kam jsem zařazovala osoby, o kterých zpráva referuje22 (50,8 % na ČT1 vs. 60,3 % na TV Nova), druhá v pořadí z hlediska obsazenosti osobami byla funkce „mluvčí“, 22
Zpráva je o této osobě a/nebo o něčem, co tato osoba dělá nebo říká – osoba může být jak v pozici subjektu, tak v pozici objektu, případně může přecházet mezi oběma polohami.
86
kam jsem zařazovala osoby reprezentující jinou osobu, skupinu lidí nebo organizaci (20,3 % na ČT1 vs. 19,6 % na TV Nova) a třetí místo potom patřilo funkci „expert/ka“, kam jsem zařazovala osoby poskytující komentář založený na expertním vědění (20,3 % na ČT1 vs. 11 % na TV Nova). Následovaly funkce „osobní zkušenost“, kam jsem zařazovala osoby poskytující názor založený na vlastní zkušenosti (5,9 % na ČT1 vs. 4,1 % na TV Nova) a „očitý svědek/kyně“, kam jsem zařazovala osoby poskytující informace na základě přímého pozorování určité události (2,7 % na ČT1 vs. 4,1 % na TV Nova). Na posledním místě pak byla funkce „hlas veřejnosti“, kam jsem zařazovala osoby reprezentující „běžného občana či občanku“, která se ve vybraných příspěvcích ČT1 neobjevila vůbec a ve vybraných příspěvcích TV Nova pouze ve 2 výskytech (0,9 %). Významnější rozdíl mezi oběma TV stanicemi tedy vidíme pouze v případě funkce „expert/ka“, kdy data ČT1 vykázala mnohem více expertů a expertek než data TV Nova, což podle mého názoru může souviset se skutečností, že veřejnoprávní ČT1 mnohem více než komerční TV Nova záleží na tom, aby se jevila v očích veřejnosti jako seriózní a objektivní. Ještě můžeme dodat, že těch přibližně 10 % expertů a expertek, které má veřejnoprávní ČT1 „navíc“, bylo na TV Nova „nahrazeno“ osobami ve funkci „subjekt/objekt“. Co se týče pohlaví osob, tak ve vybraných příspěvcích ve všech funkcích převažovali muži – a to na obou TV stanicích (výjimkou je pouze funkce „osobní zkušenost“ na TV Nova, kde figurovalo konkrétně 5 žen oproti 4 mužům – tento rozdíl se ukázal jako statisticky významný). Mužská převaha byla ve vybraných příspěvcích obou TV stanic nejvíce patrná v případě funkce „subjekt/objekt“ (16,8 % žen vs. 83,2 % mužů na ČT1 a 18,9 % žen vs. 81,1 % mužů na TV Nova – statisticky významný je však pouze rozdíl na TV Nova) a zvláště pak „expert/ka“ – jako více genderově stereotypní se jeví zpravodajství komerční TV Nova (13,2 % žen vs. 86,8 % mužů na ČT1 a 8,3 % žen vs. 91,7 % mužů na TV Nova – rozdíl je ale opět statisticky významný pouze na TV Nova). Skutečnost, že v expertních rolích byli ve vybraných zpravodajských příspěvcích obou TV stanic preferováni muži, potvrzuje taktéž pohled na data z malinko jiné perspektivy. Pokud se podíváme na rozdělení žen do jednotlivých skupin z hlediska funkcí, jež zastávají ve zpravodajství, zjistíme, že ženy se ve vybraných příspěvcích obou TV stanic nejčastěji objevovaly ve funkcích „subjekt/objekt“ – na TV Nova ještě ve vyšší míře než na ČT1 (39 % na ČT1 vs. 45,5 % na TV Nova) a „mluvčí“ (31,7 % na ČT1 vs. 30,9 % na TV Nova) – jako statisticky signifikantní se však jeví pouze četnosti na TV Nova. Další pořadí se již na jednotlivých TV stanicích lišilo. Zatímco ve vybraných příspěvcích ČT1 ve funkci 87
expertek figurovalo poměrně slušné procento žen (12,2 %), na TV Nova se ženy jakožto expertky vyskytovaly spíše ojediněle (3,6 %) – rozdíly mezi empirickou a očekávanou četností byly statisticky významné opět pouze v případě TV Nova, což může také znamenat, že relativně vysoké číslo expertek na ČT1 mohlo být pouze dílem náhody. Vybrané příspěvky TV Nova dále charakterizovalo vyšší zastoupení žen ve funkci „očitý svědek/kyně“ (4,9 % na ČT1 vs. 7,3 % na TV Nova) a naopak o malinko nižší zastoupení žen ve funkci „osobní zkušenost“ (12,2 % na ČT1 vs. 9,1 % na TV Nova) – statisticky významné jsou však pouze četnosti v kategorii „osobní zkušenost“ na TV Nova. Pokud se na totéž zaměříme u mužů, zjistíme, že ve vybraných příspěvcích obou TV stanic se muži nejčastěji objevovali ve funkci „subjekt/objekt“ – na TV Nova o něco více než na ČT1 (54,1 % na ČT1 vs. 65,2 % na TV Nova – zjištění jsou avšak opět statisticky signifikantní pouze v případě TV Nova). Další pořadí bylo již odlišné, neboť na ČT1 zaujala druhé místo funkce „expert/ka“ (22,6 %) a třetí místo funkce „mluvčí“ (17,1 %), kdežto na TV Nova to bylo přesně naopak, na druhém místě se objevila funkce „mluvčí“ (15,9 %) a na třetím místě funkce „expert/ka“ (13,4 %) – rozdíl se ukázal statisticky významný v případě kategorií „mluvčí“ na ČT1 a v případě „mluvčí“ a „expert/ka“ na TV Nova. Co je však z genderového aspektu důležité, je skutečnost, že drtivá většina mužů byla ve vybraných příspěvcích obou TV stanic seskupena do těchto tří funkcí, a zbylé funkce tedy logicky zastávali ve velmi malé míře (4,1 % na ČT1 a 2,4 % na TV Nova ve funkci „osobní zkušenost“ a dále 2,1 % na ČT1 a 3 % na TV Nova ve funkci „očitý svědek“, ve funkci „hlas veřejnosti“ se ve vybraných příspěvcích obou TV stanic neobjevil ani jeden muž). Rozdíly se ukázaly jako statisticky významné v případě TV Nova – konkrétně v kategoriích „osobní zkušenost“ a „hlas veřejnosti“ – tedy data TV Nova odpovídají tomu, co víme z teoretické literatury – že ženy ve zprávách často vystupují v rolích anonymních spotřebitelek nebo jako osoby v domácnosti nebo jako příklady „hlasu z lidu“ (Trampota 2006).
88
Tabulka 14 – Funkce osoby - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Funkce osoby
ČT1 subjekt/objekt
ČT1 mluvčí
ČT1 expert/ka
ČT1 osobní zkušenost
ČT1 očitý svědek/kyně
ČT1 hlas veřejnosti
ČT1 jiná
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova subjekt/objekt
TV Nova mluvčí
TV Nova expert/ka
TV Nova osobní zkušenost
TV Nova očitý svědek/kyně
TV Nova hlas veřejnosti
TV Nova jiná
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
16,8
83,2
100
Procenta - sloupcová
39
54,1
50,8
Procenta - řádková
34,2*
65,8*
100
Procenta - sloupcová
31,7
17,1
20,3
Procenta - řádková
13,2
86,8
100
Procenta - sloupcová
12,2
22,6
20,3
Procenta - řádková
45,5
54,5
100
Procenta - sloupcová
12,2
4,1
5,9
Procenta - řádková
40
60
100
Procenta - sloupcová
4,9
2,1
2,7
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
18,9*
81,1*
100
Procenta - sloupcová
45,5
65,2
60,3
Procenta - řádková
39,5*
60,5*
100
Procenta - sloupcová
30,9
15,9
19,6
Procenta - řádková
8,3*
91,7*
100
Procenta - sloupcová
3,6
13,4
11
Procenta - řádková
55,6*
44,4*
100
Procenta - sloupcová
9,1
2,4
4,1
Procenta - řádková
44,4
55,6
100
Procenta - sloupcová
7,3
3
4,1
Procenta - řádková
100*
0*
100
Procenta - sloupcová
3,6
0
0,9
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
89
Procenta - sloupcová
100
100
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 30 % polí očekávanou četnost menší než 5, v případě TV Nova mělo 33,3 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Graf 20 - Funkce osoby podle pohlaví osoby – ČT1
TV: 1 ČT1 100 80 60
Pohlaví osoby
Count
40
žena
20
muž
0 ní
/á itý oč
ob os
ěd sv
t os
ě yn /k ek
t
n še
k je
u zk
ka
b t/o
rt/
čí
pe ex
v lu m
ek bj su
Funkce osoby
Graf 21 - Funkce osoby podle pohlaví osoby – TV Nova
TV: 2 TV NOVA 120 100 80 60
Pohlaví osoby
Count
40 žena
20 0
muž
sv
ti
ně
st no
y /k ek ěd
še ku
os jn ře ve
/á tý
íz bn
a t/k er
í vč
t ek bj t/o
90
as hl
i oč
o os
p ex
lu m
ek bj su
Funkce osoby
3.3.10 Expertíza Další proměnná, expertíza, se částečně překrývá s tou předchozí. V rámci této proměnné jsem zkoumala, zda osoba ve zprávě zastává spíše pozici experta nebo expertky či naopak spíše laika nebo laičky (viz Tabulka 15). Rozdíl oproti předchozí proměnné spočívá především v tom, že jako expert nebo expertka zde mohla být označena taktéž osoba, která nebyla přímo zařazená jako expert či expertka v předchozí proměnné - funkce osoby. A samozřejmě, v předchozí proměnné – funkce osoby - se vůbec neobjevila možnost označit osobu jako laika či laičku. Proměnná expertíza ale nefungovala tak, jak jsem předpokládala. V praxi bylo totiž velmi obtížné určit, zda je či není zkoumaná osoba expertem či expertkou, respektive jestli je daným médiem považována za experta či expertku. Při kódování mi byla vodítkem spíše formální expertíza, která vyplývala z kontextu zprávy. Jako experty a expertky jsem tedy označila pouze osoby, u nichž jsem si byla jistá, že je televize prezentuje jako odborníky a odbornice v určité oblasti, jako laiky a laičky jsem zase označila osoby, u nichž jsem si byla jistá, že je televize prezentuje jako „názor obyčejného člověka“. Spousta osob mi tím pádem uvízla v kategorii „neurčeno“, jednalo se například velmi často o politiky a političky, u kterých televize nedávala najevo, zda je považuje za experty a expertky či nikoliv. Nicméně přesto jsem z dat získala výstupy, které odkazují na sílu genderových stereotypů – jako statisticky významné se ukázaly rozdíly na TV Nova, kde v kategorii „expert/ka“ výrazně převažovali muži – a to jak z pohledu řádkových procent (6,7 % žen vs. 93,3 % mužů), tak z pohledu sloupcových procent (pouze 3,6 % ze všech žen na TV Nova se objevilo v pozici expertky – srovnej s 17,1 % ze všech mužů na TV Nova). Nerovné zastoupení mužů a žen v expertní roli ve zpravodajství TV Nova se ukázalo taktéž při pohledu na obsazení pozice „laik/laička“ – z hlediska řádkových procent je podíl mužů a žen sice celkem vyrovnaný (54,1 % žen vs. 45,9 % mužů), avšak z hlediska procent sloupcových je zde evidentní ženská převaha (36,4 % ze všech žen na TV Nova se objevilo v laické roli – srovnej oproti 10,4 % ze všech mužů na TV Nova). Tato zjištění tedy odpovídají tomu, o čem referuje feministická literatura – expertní role bývají zpravidla vyhrazeny mužským aktérům a to i v případech, když se jedná o projednávání „ženských“ témata – viz například Bridge (1995) a diskuze o škodlivosti silikonových prsních implantátů, v níž se angažovali především muži – ženy zde vystupovaly zejména v rolích obětí plastické chirurgie, naproti tomu muži zejména v rolích vysoce kvalifikovaných odborníků (vědců, plastických chirurgů, …). A nebo vzpomeňme reklamu – 91
viz například Shields (1997), v níž jsou muži často zobrazeni v roli odborníků, kteří dávají instrukce ženě, přičemž ta příkazy následně vykonává. Máme tedy co do činění s genderovým stereotypem, který ženám – na rozdíl od mužů – nepřiznává odborné kompetence.
Tabulka 15 – Expertíza - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Expertíza
ČT1 expert/ka
ČT1 laik/čka
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova expert/ka
TV Nova laik/čka
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
11,9
88,1
100
Procenta - sloupcová
12,2
25,3
22,5
Procenta - řádková
33,3
66,7
100
Procenta - sloupcová
7,3
4,1
4,8
Procenta - řádková
24,3
75,7
100
Procenta - sloupcová
80,5
70,5
72,7
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
6,7*
93,3*
100
Procenta - sloupcová
3,6
17,1
13,7
Procenta - řádková
54,1*
45,9*
100
Procenta - sloupcová
36,4
10,4
16,9
Procenta - řádková
21,7
78,3
100
Procenta - sloupcová
60
72,6
69,4
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Sig<0,05 (platí pro data TV Nova, v případě ČT1 platí Sig>0,05, tedy zjištění nejsou statisticky významná) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
92
3.3.11 Rodinné a intimní vazby Další proměnnou, kterou jsem u osob ve zprávě zkoumala, byla proměnná rodinné vazby, která vyjadřuje, zda osoba byla nebo nebyla ze strany média zobrazena a/nebo popsána v termínech rodinných vazeb (například obraz matky či otce obklopené/ho dětmi a/nebo výrazy vyjadřující příbuzenské vztahy – něčí dcera, syn, matka, otec, manžel, manželka, …). Cílem bylo zjistit, do jaké míry obě TV stanice přebírají genderové stereotypy týkající se automatického spojování žen s prostředím rodiny (viz Tabulka 16). Předpoklad, že v termínech rodinných vazeb budou častěji zobrazovány ženy než muži, se potvrdil v případě komerční TV Nova, kde se zjištěné rozdíly jeví jako statisticky signifikantní – potvrzují to jak řádková procenta (63,6 % žen vs. 36,4 % mužů), tak sloupcová procenta (38,2 % ze všech žen na TV Nova bylo zobrazeno v termínech rodinných vazeb – srovnej oproti 7,3 % ze všech mužů na TV Nova). Ve vybraných příspěvcích ČT1 byli v termínech rodinných vazeb naopak zobrazováni častěji muži než ženy (36,4% žen vs. 63,6% mužů), ovšem tento rozdíl není statisticky významný, takže se může jednat o náhodu. Zjištění na TV Nova tak odpovídají genderovému stereotypu, na který upozorňovala celá řada feministických teoretiček – totiž, že ženy bývají tradičně vnímány v termínech rodinných vazeb – viz například Kaplan (1992), která vzpomíná soap opery, ve kterých jsou ženy zobrazovány především skrze optiku rodiny – jako manželky, matky, strážkyně rodinné pohody, vždy přerušitelné a odvolatelné osoby, vždy připravené starat se o své blízké, řešící neustále osobní vztahy ve svém okolí.
93
Tabulka 16 – Rodinné vazby - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Rodinné vazby
ČT1 ano
ČT1 ne
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova ano
TV Nova ne
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
36,4
63,6
100
Procenta - sloupcová
9,8
4,8
5,9
Procenta - řádková
20,7
79,3
100
Procenta - sloupcová
87,8
94,5
93
Procenta - řádková
50
50
100
Procenta - sloupcová
2,4
0,7
1,1
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
63,6*
36,4*
100
Procenta - sloupcová
38,2
7,3
15,1
Procenta - řádková
18,4*
81,6*
100
Procenta - sloupcová
61,8
92,1
84,5
Procenta - řádková
0
100
100
Procenta - sloupcová
0
0,6
0,5
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 50 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,44, v případě TV Nova mělo 33,3 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,25) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
Obdobného tématu se týká další proměnná – intimní vazby, kde jsem zkoumala, nakolik jsou osoby v televizním zpravodajství prezentovány a/nebo zobrazovány v termínech soukromých vztahů (ve smyslu mileneckého/sexuálního poměru) a zda zde existují případné rozdíly mezi muži a ženami (viz Tabulka 17). Tato proměnná nezahrnuje intimní vztahy v rámci rodiny, neboť ty spadají do předchozí proměnné – rodinné vazby. Obě televizní stanice prezentovaly a/nebo zobrazovaly ve vybraných zpravodajských příspěvcích osoby v termínech soukromých vztahů spíše ojediněle, na ČT1 se tak stalo v případě 2 osob (1,1 %), na TV Nova 3 osob (1,4 %), z hlediska pohlaví převažovali na obou TV stanicích muži (na ČT1 se jednalo o 2 muže, na TV Nova o 1 ženu a 2 muže), avšak vzhledem k celkově nízkému počtu osob prezentovaných a/nebo zobrazených v termínech intimních vazeb zde není možné vyvodit validní závěry o tom, jakou roli v tomto případě hraje gender osoby (veškeré četnosti vycházejí jako statisticky nevýznamné). 94
Tabulka 17 – Intimní vazby - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Intimní vazby
ČT1 ano
ČT1 ne
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova ano
TV Nova ne
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
0
100
100
Procenta - sloupcová
0
1,4
1,1
Procenta - řádková
22,2
77,8
100
Procenta - sloupcová
100
98,6
98,9
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
33,3
66,7
100
Procenta - sloupcová
1,8
1,2
1,4
Procenta - řádková
25
75
100
Procenta - sloupcová
98,2
98,8
98,6
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 50 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,44, v případě TV Nova mělo 50 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,75) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
3.3.12 Veřejná a soukromá sféra V podobném duchu jako proměnné rodinné a intimní vazby byla koncipována další proměnná – veřejná/soukromá sféra. Zde jsem sledovala, zda a do jaké míry se v televizním zpravodajství obou TV stanic objevuje genderový stereotyp, který se týká chápání veřejné sféry (čili sféry práce) jakožto mužské domény a soukromé sféry (čili sféry domácnosti) jakožto ženské domény (viz Tabulka 18). Jako statisticky významná se jeví data TV Nova, kde podle mých očekávání v soukromé sféře výrazně převažovaly ženy (84,2 % žen vs. 15,8 % mužů) a naopak ve sféře veřejné výrazně převažovali muži (15,3 % žen vs. 84,7 % mužů). To, co odhalují řádková 95
procenta, se potvrzuje, pokud se podíváme na procenta sloupcová (29,1 % ze všech žen na TV Nova bylo zobrazeno v termínech soukromé sféry – srovnej oproti pouhým 1,8 % ze všech mužů na TV Nova). Data TV Nova tedy potvrzují výraznou přítomnost genderového stereotypu, který byl diskutován v teoretické části – vzpomeňme například Tuchman (1978), která poukázala na skutečnost, že pracující ženy, tj. ty ve veřejné sféře, jsou v médiích odsuzovány, respektive, že ženy jsou obecně odsunovány do ochranných hranic soukromého domova nebo Lee Jolliffe (1996), která prezentuje závěry výzkumu analyzujícího zpravodajské příspěvky prestižního amerického deníku New York Times, kde se ukázalo, že ženy byly jednak často zobrazovány s jinými lidmi (zejména s dalšími ženami) – což odkazuje ke stereotypům zjištěným v případě předchozích proměnných „soukromé a intimní vazby“, a dále často v domácnosti. Ještě bych ráda podotkla, že relativně velké procento osob na obou TV stanicích skončilo v kategorii „neurčeno“ (19,8 % na ČT1 a 25,6 % na TV Nova), což znamená, že dané osoby nebylo možné jednoznačně zařadit ani do soukromé sféry, ani do veřejné sféry, do značné míry proto, že tyto dvě sféry se ve zprávě prolínaly a nedalo se snadno určit, která sféra má v kontextu zprávy vyšší prioritu. Tato potíž podle mého názoru souvisí se skutečností, že dělení světa na soukromou a veřejnou sférou je ve skutečnosti sociálním konstruktem (pro moji práci je to jedna z analytických kategorií).
96
Tabulka 18 – Veřejná/soukromá sféra - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Veřejná/soukromá sféra
ČT1 soukromá
ČT1 veřejná
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova soukromá
TV Nova veřejná
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
33,3
66,7
100
Procenta - sloupcová
4,9
2,7
3,2
Procenta - řádková
21,5
78,5
100
Procenta - sloupcová
75,6
77,4
77
Procenta - řádková
21,6
78,4
100
Procenta - sloupcová
19,5
19,9
19,8
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
84,2*
15,8*
100
Procenta - sloupcová
29,1
1,8
8,7
Procenta - řádková
15,3*
84,7*
100
Procenta - sloupcová
40
74,4
65,8
Procenta - řádková
30,4
69,6
100
Procenta - sloupcová
30,9
23,8
25,6
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Sig<0,05 (platí pro data TV Nova, v případě ČT1 statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 33,3 % polí očekávanou četnost menší než 5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
3.3.13 Oběti a hrdinové Následuje dvojice proměnných, oběť a hrdina/ka, které vyjadřují skutečnost, do jaké míry jsou ženy a muži ve zpravodajství zobrazovány/i či prezentovány/i v těchto rolích (viz Tabulka 19 a 20). Oběť byla pro účely mého výzkumu definována jako osoba, která byla televizí takto přímo označena, ale také jako osoba, která byla televizí jako oběť prezentována (jazyk či obrazy evokující určité emoce jako například lítost či soucit směrem k danému člověku). Jako hrdina nebo hrdinka pak byla kódována osoba, o níž se televize takto explicitně vyjádřila, ale také osoba, která byla jako hrdina/ka televizí prezentována (jazyk či obrazy evokující určité emoce jako obdiv nebo respekt směrem k danému člověku). 97
Co se týče obětí, tak v této roli se ve vybraných příspěvcích obou TV stanic objevilo poměrně málo osob, v míře kupodivu shodné (5,9 % na ČT1 vs. 5,5 % na TV Nova). Z hlediska absolutních čísel sice převažovali v pozici oběti na obou TV stanicích muži (4 ženy vs. 7 mužů na ČT1 a 4 ženy vs. 8 mužů na TV Nova), z hlediska procentuálního zastoupení osob v pozici oběti zvlášť ve skupině žen a zvlášť ve skupině mužů ale převažovaly na obou TV stanicích ženy (9,8% žen vs. 4,8% mužů na ČT1 a 7,3% žen vs. 4,9% mužů na TV Nova). Hrdinky a hrdinové figurovali/y ve vybraných příspěvcích obou TV stanic ojediněle, ve vzorku se objevily pouze dva výskyty, a to konkrétně jeden muž na ČT1 a jeden muž na TV Nova. Veškeré rozdíly mezi empirickou a očekávanou četností se však jeví jako statisticky nevýznamné, takže není možné učinit platné závěry o vztahu mezi genderem a pozicí oběti a/nebo hrdiny/ky. Tabulka 19 – Oběť - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Oběť
ČT1 ano
ČT1 ne
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova ano
TV Nova ne
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
36,4
63,6
100
Procenta - sloupcová
9,8
4,8
5,9
Procenta - řádková
21
79
100
Procenta - sloupcová
90,2
95,2
94,1
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
33,3
66,7
100
Procenta - sloupcová
7,3
4,9
5,5
Procenta - řádková
24,3
75,7
100
Procenta - sloupcová
90,9
95,1
94,1
Procenta - řádková
100
0
100
Procenta - sloupcová
1,8
0
0,5
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 25 % polí očekávanou četnost menší než 5, v případě TV Nova mělo 50 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,25) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
98
Tabulka 20 – Hrdina/ka - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Hrdina/ka
ČT1 ano
ČT1 ne
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova ano
TV Nova ne
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
0
100
100
Procenta - sloupcová
0
0,7
0,5
Procenta - řádková
21,6
78,4
100
Procenta - sloupcová
97,6
99,3
98,9
Procenta - řádková
100
0
100
Procenta - sloupcová
2,4
0
0,5
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
0
100
100
Procenta - sloupcová
0
0,6
0,5
Procenta - řádková
25,2
74,8
100
Procenta - sloupcová
100
99,4
99,5
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 66,7 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,22, v případě TV Nova mělo 50 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,25) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
3.3.14 Nahota Proměnná nahota, která se týká vizuální prezentace osob ve zpravodajství, byla definována následovně: Osobě bylo v kódovacím listě přiřazeno „ano“ v případě, že figurovala v televizním zpravodajství buď velmi spoře oděná, nebo dokonce nahá a/nebo s odhalenými intimními partiemi těla (ovlivněno západním myšlením, ve kterém se pohybuji – za intimní partie jsem považovala především „primární pohlavní znaky“, tedy zejména genitálie, budeme-li se držet terminologie konvenčního medicínského diskurzu). Podle mého očekávání, především vzhledem k Zákonu č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který mimo jiné zakazuje vysílat „pořady, které mohou 99
vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí“, se ve vybraných zpravodajských příspěvcích obou TV stanic objevilo mizivé procento spoře oděných či dokonce zcela nahých osob (viz Tabulka 21). Ve zpravodajství ČT1 se nevyskytla žádná osoba z dané kategorie, ve zpravodajství TV Nova pouze 2 osoby, konkrétně se jednalo o jednu ženu – dezorientovanou seniorku, která pouze v plavkách postávala na kraji silnice a jednoho muže – veřejně známého vězně Kajínka, který byl zatýkán nahý (intimní partie ovšem odhaleny neměl). Z tak nepočetné skupiny osob v dané kategorii bohužel nelze vyvodit charakter vzájemného vztahu mezi genderem a nahotou v televizním zpravodajství ČT1 a TV Nova (napovídá tomu i skutečnost, že veškeré rozdíly mezi empirickou a očekávanou četností byly statisticky nevýznamné). Tabulka 21 – Nahota - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Nahota
ČT1 ano
ČT1 ne
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova ano
TV Nova ne
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
21,8
78,2
100
Procenta - sloupcová
95,1
95,9
95,7
Procenta - řádková
25
75
100
Procenta - sloupcová
4,9
4,1
4,3
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
50
50
100
Procenta - sloupcová
1,8
0,6
0,9
Procenta - řádková
24,9
75,1
100
Procenta - sloupcová
98,2
99,4
99,1
Procenta - řádková
0
0
0
Procenta - sloupcová
0
0
0
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 25 % polí očekávanou četnost menší než 5, v případě TV Nova mělo 50 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
100
3.3.15 Emocionalita Poslední dvojicí proměnných, které se týkají charakteristik osob vyskytujících se ve zpravodajských obsazích, je emocionalita vnitřní a emocionalita vnější (viz Tabulka 22 a 23). Tyto proměnné byly koncipovány za účelem zjistit, zda a případně do jaké míry TV stanice reprodukují genderově stereotypní tendenci dělit veškeré lidstvo na základě emocionality na dvě protikladné skupiny - na emocionální ženy a racionální muže. Jak již název napovídá, proměnná emocionalita vnitřní odkazuje k soukromým emocím, jež ale zkoumaná osoba vyjadřuje navenek, proměnná emocionalita vnější se zaměřuje na otázku, zda byla zkoumaná osoba ze strany média označena a/nebo prezentována jako výrazně emocionální, případně emocionálně nestabilní, bez ohledu na skutečnost, zda své emoce opravdu projevuje navenek. Obě proměnné jsou do značné míry problematické. V případě proměnné emocionalita vnitřní bylo obtížné určit, kdy už osobu kódovat jako výrazně emocionální a kdy ještě ne, obecně jsem se řídila následujícím pravidlem - pokud obrazový nebo zvukový materiál vztahující se ke zkoumané osobě vykazoval vysokou míru indikátorů emocionality, jako je například pláč, smích či řev, potom daná osoba dostala označení „ano“. Jsem si vědoma, že taková definice proměnné emocionalita vnitřní umožňuje pouze povrchovou genderovou analýzu, pokud bychom chtěli proniknout do hlubších vrstev dané problematiky, museli bychom proměnnou emocionalita více diferencovat a možná dokonce zcela opustit kvantitavní logiku výzkumu. Tak například smích, který jsem pro účely výzkumu stanovila jako známku emocionality, má celou škálu významů – existuje radostný smích, škodolibý smích, zoufalý smích, vítězný smích aj. Charakter mojí definice proměnné emocionalita vnitřní tedy neumožňuje rozlišovat jednotlivé varianty emocionality, takže nemohu například zkoumat, zda muži jsou spíše spojováni s emocionalitou v pozitivním smyslu (= stabilita) a ženy naopak s emocionalitou v negativním smyslu (= labilita). Data, která mám k dispozici, tedy poskytují značně omezené výstupy - pouze poukazují na podíl „emocionálních“ osob v celkovém souboru a dále na souvislost mezi „emocionalitou“ a pohlavím. Co se týče proměnné emocionalita vnější, kde jsem měla v úmyslu zkoumat, zda televize prezentuje jako více emocionální spíše ženy nebo naopak spíše muže, zde jsem měla obdobný problém jako v případě proměnné emocionalita vnitřní – bylo velmi obtížné určit, zda je osoba médiem vnímána jako vysoce emocionální, případně emocionálně nestabilní. Obě proměnné tím pádem generují poměrně vysoké procento osob v kategorii „neurčeno“.
101
Pokud se podíváme na konkrétní data, můžeme konstatovat, že z hlediska emocionality vnitřní nebyl mezi vybranými zpravodajskými příspěvky obou TV stanic zjištěn žádný velký rozdíl, obě vykazovaly přibližně 6% podíl „emocionálních“ osob (5,3 % na ČT1 vs. 6,8 % na TV Nova). Co se týče genderu osob kódovaných jako „emocionálních“, ve vybraných příspěvcích obou TV stanic mírně převažovaly ženy (9,8% ze všech žen na ČT1 vs. 4,1% ze všech mužů na ČT1 a 7,3% ze všech žen na TV Nova vs. 6,7% ze všech mužů na TV Nova) – zjištěné rozdíly ovšem nejsou statisticky signifikantní. Označení „médiem považovaný/á za výrazně emocionální či emocionálně nestabilní“ pak získalo jen mizivé procento osob, konkrétně se jednalo o 1 ženu v datech ČT1 a 2 muže v datech TV Nova (veškeré rozdíly mezi empirickou a očekávanou četností byly navíc statisticky nevýznamné). Z takto chudých dat bohužel není možné vyvodit platné závěry, můžeme pouze spekulovat o tom, že se obě televize v duchu nehodnotící novinářské etiky pravděpodobně zdráhají kohokoliv přímo označit za emocionálně nestabilního, ať už by se mělo jednat o muže nebo ženu, případně transgender osobu.
102
Tabulka 22 – Emocionalita vnitřní - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Emocionalita vnitřní
ČT1 ano
ČT1 ne
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova ano
TV Nova ne
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
40
60
100
Procenta - sloupcová
9,8
4,1
5,3
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
68,3
68,5
68,4
Procenta - řádková
18,4
81,6
100
Procenta - sloupcová
22
27,4
26,2
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
26,7
73,3
100
Procenta - sloupcová
7,3
6,7
6,8
Procenta - řádková
25,7
74,3
100
Procenta - sloupcová
63,6
61,6
62,1
Procenta - řádková
23,5
76,5
100
Procenta - sloupcová
29,1
31,7
31,1
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Sig>0,05 (platí pro data ČT1 i TV Nova, tedy zjištění nejsou statisticky významná) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
103
Tabulka 23 – Emocionalita vnější - podle pohlaví osoby – komparace ČT1 a TV Nova TV stanice – Emocionalita vnější
ČT1 ano
ČT1 ne
ČT1 neurčeno
ČT1 celkem
TV Nova ano
TV Nova ne
TV Nova neurčeno
TV Nova celkem
Pohlaví osoby
Celkem
žena
muž
Procenta - řádková
100
0
100
Procenta - sloupcová
2,4
0
0,5
Procenta - řádková
23,1
76,9
100
Procenta - sloupcová
90,2
84,2
85,6
Procenta - řádková
11,5
88,5
100
Procenta - sloupcová
7,3
15,8
13,9
Procenta - řádková
21,9
78,1
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Procenta - řádková
0
100
100
Procenta - sloupcová
0
1,2
0,9
Procenta - řádková
25,6
74,4
100
Procenta - sloupcová
100
97,6
98,2
Procenta - řádková
0
100
100
Procenta - sloupcová
0
1,2
0,9
Procenta - řádková
25,1
74,9
100
Procenta - sloupcová
100
100
100
Statistická významnost nebyla určena, neboť použití Pearsonova chí-kvadrát testu by zde bylo nekorektní – v případě ČT1 mělo 33,3 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,22, v případě TV Nova mělo 66,7 % polí očekávanou četnost menší než 5 a minimální očekávaná četnost byla 0,5) * rozdíl mezi empirickou a očekávanou četností je statisticky významný (alfa = 0,05; hodnota adjustovaného rezidua vyšší než 2)
104
4. SHRNUTÍ V úvodu svojí diplomové práce jsem nastínila, že mým cílem je zjistit, do jaké míry platí teorie o androcentrické povaze televizního zpravodajství, jež byly formulovány převážně v angloamerickém kontextu, pro české prostředí. Stěžejní osou práce dále byla komparace dvou předních českých TV stanic, které reprezentují opačné póly televizního zpravodajství – veřejnoprávní ČT1 a komerční TV Nova. V poslední kapitole svojí diplomové práce shrnu zjištění, která analýza dat přinesla, a současně vyvodím odpovídající závěry. Analýza dat z hlediska tématu zpráv spíše potvrdila tvrzení feministických teoretiček o tom, že televizní zpravodajství je „mužský“ žánr: ve vybraných příspěvcích obou TV stanic převažovaly „mužské“ zprávy (ekonomika, politika, kriminalita/násilí), „ženské“ zprávy (sociální a zdravotní problematika, kultura) zde měly funkci spíše doplňkovou. Hlavní rozdíl mezi ČT1 a TV Nova byl v tom, že zatímco na ČT1 byla téměř polovina vybraných zpravodajských příspěvků věnována tématům politiky a ekonomiky, na TV Nova spadala téměř polovina vybraných zpravodajských příspěvků do tématu kriminalita/násilí – tedy zpravodajství TV Nova se jeví být více „černou kronikou“. Obě TV stanice dopadly obdobně z hlediska vyhodnocení reflexe feministických témat – ty byly ve vybraných zpravodajských příspěvcích obou TV stanic reflektovány minimálně. To samé se ukázalo v případě reflexe genderového rozměru tématu – ve vzorku celkem 109 analyzovaných zpravodajských příspěvků se vyskytly pouze 4 (po 2 na každé TV stanici), které se nějakým způsobem k genderovým otázkám vztahovaly. Problematiku genderové nerovnosti pak reflektovaly pouze 2 z celkových 56 zpravodajských příspěvků na ČT1 a dokonce žádný z celkových 53 zpravodajských příspěvků na TV Nova. Z hlediska reprodukce genderových stereotypů skrze zpravodajství se jeví jako korektnější veřejnoprávní televize, neboť v případě ČT1 reprodukovala genderové stereotypy necelá třetina z vybraných zpravodajských příspěvků, avšak v případě TV Nova to byla téměř celá polovina. S převahou „mužských“ témat ve vzorku zpravodajských příspěvků obou TV stanic souvisí podle mého názoru další zjištění, které podporuje tvrzení o androcentrické povaze zpravodajství – ve vybraných zpravodajských příspěvcích obou TV stanic totiž výrazně převažovali muži (70% podíl) – nejvíce v kategorii „osoby ve zprávě“ – v datech ČT1 dokonce ještě více než v datech TV Nova (téměř 80% podíl), což je možné vysvětlit opět s ohledem na téměř 50% podíl zpráv s tématy ekonomika a politika ve vybraných zpravodajských příspěvcích ČT1 (tyto oblasti jsou typickými „mužskými“ doménami). Transgender osoby se ve vzorku nevyskytly vůbec. 105
Vyrovnaný počet mužů a žen se ukázal pouze v případě osob moderátorů a moderátorek, neboť obě TV stanice shodně uplatňují princip střídavého uvádění zpravodajských příspěvků moderátorskou dvojicí ve složení muž – žena. Z genderového hlediska je ovšem významné, že zatímco ve vzorku ČT1 spadali/y všichni/všechny moderátoři a moderátorky do stejné věkové kategorie – tj. dospělí středního věku (34 – 49 let), ve vzorku TV Nova věkovou kategorii mladí dospělí (19 – 34 let) okupovaly výhradně ženy (100%), mužskou doménou pak byla věková kategorie dospělí středního věku (34 – 49 let), kde muži tvořili 70% podíl a ženy tvořily 30% podíl, a zejména pak věková kategorie starší dospělí (50 – 64 let), kde muži drželi 100% podíl. To odkazuje ke genderově stereotypnímu pojetí moderátorské dvojice, kdy komerční televize kombinuje mladou moderátorku a staršího moderátora (důraz na fyzickou atraktivitu moderátorky, mládí může evokovat nezkušenost). Z genderového hlediska je taktéž významné zjištění, že podíl mužů a žen nad 65 let byl ve zpravodajských obsazích obou TV stanic značně nevyrovnaný. Z celkového počtu 406 „osob ve zprávě“ bylo 55 lidí seniorského věku, ovšem konkrétně se jednalo o 54 mužů a pouze jednu jedinou ženu – navíc zobrazenou v celkem ponižující pozici – jednalo se totiž o dezorientovanou seniorku, která pouze v plavkách postávala na kraji silnice. Analýza dat tedy napovídá, že se zde silně uplatňuje genderový stereotyp, který prosazuje dominantní ideál „ženské“ krásy – tj. ženy mladé, krásné, sexuálně přitažlivé – ten je definován z pozice bílého, heterosexuálního, středostavovského, západního muže. Analýza dat dále ukázala, že ve vybraných zpravodajských příspěvcích obou TV stanic ženské aktérky převažovaly v souvislosti s „ženskými“ tématy: ženy převažovaly ve vybraných příspěvcích ČT1 ve třech tematických skupinách – nejvíce v kategorii „právo“ (100 % žen vs. 0 % mužů; jednalo se o kategorii „právo-rodina“!), dále pak v kategorii „zdraví“ (60% žen vs. 40% mužů) a v kategorii „sociální“ (58,3 % žen vs. 41,7 % mužů). Ve vybraných příspěvcích TV Nova převažovaly ženy pouze v kategorii „sociální“ (57,1 % žen vs. 42,9 % mužů). Významné bylo rovněž „opačné“ zjištění, že ve vybraných příspěvcích ČT1 muži výrazně dominovali v kategorii „politika“ (12,3 % žen vs. 87,7 % mužů). Při srovnání obou TV stanic z hlediska povolání či pozic, ve kterých se objevovali osoby ve zprávě, se jeví jako genderově korektnější zpravodajství veřejnoprávní ČT1, stačí se podívat na žebříček „top“ povolání/pozic, který platí pro ženy na TV Nova – zatímco ženy zde zaujímaly v největší míře pozice v kategorii jiné (18,2 %), státní správa (16,4 %), domácnost a rodičovství (12,7 %), muži ve vybraných příspěvcích TV Nova okupovali kategorie vláda (30,5 %), zločinci a podezřelí (11 %) a obrana státu (9,8 %) – krom kategorie obrana státu vychází veškeré rozdíly statisticky signifikantní. 106
Ženy byly ve vybraných příspěvcích TV Nova často zobrazené jako oběti nebo něčí příbuzné (například „oběť znásilnění lékaře – pacientka v narkóze“, „oběť prasečí chřipky“, „oběť zločinu“, „manželka amerického viceprezidenta“), avšak pozor, ve dvou případech ovšem ženy figurovaly v genderově netradičních povoláních či pozicích („šéfka ženské extremistické organizace“ a „členka ženské extremistické organizace“). Ženy zde taktéž často vystupovaly jako zástupkyně oblasti domácnost a rodičovství, což odkazuje ke genderově stereotypnímu vnímání žen jakožto především matek a manželek. Ženy se ve vybraných příspěvcích obou TV stanic nejčastěji objevovaly ve funkcích „subjekt/objekt“ (39 % na ČT1 vs. 45,5 % na TV Nova) a „mluvčí“ (31,7 % na ČT1 vs. 30,9 % na TV Nova) – jako statisticky signifikantní se však jeví pouze četnosti na TV Nova. Další pořadí se již na jednotlivých TV stanicích lišilo. Zatímco ve vybraných příspěvcích ČT1 ve funkci expertek figurovalo poměrně slušné procento žen (12,2 %), na TV Nova se ženy jakožto expertky vyskytovaly spíše ojediněle (3,6 %) – rozdíly mezi empirickou a očekávanou četností byly statisticky významné opět pouze v případě TV Nova, což může také znamenat, že relativně vysoké číslo expertek na ČT1 mohlo být pouze dílem náhody. Přítomnost genderového stereotypu týkajícího se obecného vnímání mužů jako kompetentních osob, expertů či odborníků a žen jako nekompetentních osob a laiček dále potvrzuje další proměnná „expertíza“, kde vyšly statisticky významné rozdíly pro data TV Nova - v kategorii „expert/ka“ zde výrazně převažovali muži (pouze 3,6 % ze všech žen na TV Nova se objevilo v pozici expertky – srovnej s 17,1 % ze všech mužů na TV Nova), v kategorii „laik/laička“ naopak výrazně převažovaly ženy (36,4 % ze všech žen na TV Nova se objevilo v laické roli – srovnej oproti 10,4 % ze všech mužů na TV Nova). Předpoklad, že v termínech rodinných vazeb budou spíše zobrazovány ženy než muži, se potvrdil v případě komerční TV Nova, kde se zjištěné rozdíly jeví jako statisticky signifikantní – potvrzují to jak řádková procenta (63,6 % žen vs. 36,4 % mužů), tak sloupcová procenta (38,2 % ze všech žen na TV Nova bylo zobrazeno v termínech rodinných vazeb – srovnej oproti 7,3 % ze všech mužů na TV Nova). Ve vybraných příspěvcích ČT1 byli v termínech rodinných vazeb naopak zobrazováni častěji muži než ženy (36,4% žen vs. 63,6% mužů), ovšem tento rozdíl není statisticky významný, takže se může jednat o náhodu. Data TV Nova taktéž vykázala statisticky významné rozdíly v zobrazování mužů a žen v soukromé a veřejné sféře – podle mých očekávání v soukromé sféře výrazně převažovaly ženy (84,2 % žen vs. 15,8 % mužů) a naopak ve sféře veřejné výrazně převažovali muži (15,3 % žen vs. 84,7 % mužů). To samé potvrdila procenta sloupcová (29,1 % ze všech žen na TV Nova bylo zobrazeno v termínech soukromé sféry – srovnej oproti pouhým 1,8 % ze všech 107
mužů na TV Nova). Ve vybraných příspěvcích TV Nova se tedy objevil genderový stereotyp, který se týká chápání veřejné sféry (čili sféry práce) jakožto mužské domény a soukromé sféry (čili sféry domácnosti) jakožto ženské domény. Pokud výše uvedené shrneme, můžeme konstatovat, že analýza vybraných zpravodajských obsahů poukázala na celou řadu genderových stereotypů, o nichž referovaly mnohé feministické teoretičky a badatelky – v první řadě se spíše potvrdilo, že zpravodajství obou předních českých TV stanic je především „mužský“ žánr – tedy přinejmenším v tom smyslu, že zde převažují „mužská“ témata a „mužští“ aktéři. Podle mého názoru ale nelze jednoznačně rozhodnout, zda byly genderově vyváženější vybrané zpravodajské příspěvky ČT1 nebo TV Nova (komplikací „technického“ rázu byla taktéž skutečnost, že mnohdy vycházela jako statisticky významná pouze data jedné TV stanice) – spíše se dá říci, že v některých oblastech byla genderově korektnější ČT1 (například koncepce moderátorské dvojice) a v jiných zase TV Nova (například více témat „pro celou rodinu“).
108
Použitá literatura „Analýza přítomnosti žen v médiích“. 2003. Ostrava: InnoVatio - Media Tenor pro Gender Studies, o. p. s.23
Beauvoir, S. 1966. Druhé pohlaví. Praha: Orbis.
Bourdieu, P. 1998. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum.
Bourdieu, P. 1998. Teorie jednání. Praha: Karolinum.
Bridge, M. J. „What´s News?“ In Women and Media: Content, Careers, Criticism, ed. C. Lont. 1st edition. Betmont: Wadsworth, 1995, 15 - 28.
Carter, C. – Branston, G. – Allan, S. (ed.). 1998. News, gender and power. London and New York: Routledge.
Carter, C. – Steiner, L. (ed.). 2004. Critical Readings: Media and Gender. Maidenhead: Open University Press.
Connell, R. W. 2002. Gender. Cambridge: Polity Press.
Disman, M. 2005. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum.
Guba, E. G. – Lincoln, Y. S. 1994. „Competing paradigms in qualitative research. In Handbook of qualitative research, ed. N. K. Denzin, Y. S. Lincoln. London: SAGE Publications, s. 105 – 116.
Hall, S. 1996. „Encoding/Decoding“ In Culture, media, language. London: Routledge. 128 138.
23
Dokument dostupný ke stažení na http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=141831
109
Harding, S. 2004. „Rethinking Staindpoint Epistemology: What Is 'Strong Objektivity'?“ In The Feminist Staindpoint Theory Reader, ed. S. Harding. New York: Routledge, s. 127 – 140.
Havelková, H. 2004. „První a druhá vlna feminismu: podobnosti a rozdíly“ In ABC feminismu. Brno: Nesehnutí. 169-182.
Jirák, J. 1998. „O mužských a ženských rolích v televizních zpravodajství“ In Žena a muž v médiích (H. Havelková – M. Vodrážka). Praha: Nadace Gender Studies.
Jolliffe, L. 1996. „The Disposable Sex: Men in the News“ In Images that injure: pictorial stereotypes in the media, ed. P. M. Lester. Westport: Praeger. 97 – 103.
Kaplan, E. A. 1992. „Feminist Criticism and Television“ In Channels of Discourse, Reassembled (2nd ed.), ed. R. C. Allen. Chapel Hill, N. C.: The University of North Carolina Press. 247 – 283.
Kimmel, Michael S. 2000. The Gendered Society. New York – Oxford: Oxford University Press.
Letherby, G. 2003. Feminist research in theory and practice. Buckingham/Philadeplhia: Open University Press.
Mc Quail, D. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.
Morrow, R. A. 1994. Critical theory and methodology. London: SAGE Publications.
Open Society Institut. 2008. Televize v Evropě: doplňující zprávy 2008. Budapest: Open Society Institut.
Osvaldová, B. 2004. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon.
Osvaldová, B. - Lábová, A (et al.). 2001. Zpravodajství v médiích. Praha : Karolinum.
110
Ramazanoglu, C. 2002. Feminist Methodology: Challenges and Choices. Sage Publications: London.
Reinharz, S. 1992. Feminist methods in social reasearch. New York: Oxford University Press.
Renzetti, C. M. – Curran, D. J. 2003. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum.
Shields, V. R. 1997. „Selling the Sex that Sells: Mapping the Evolution of Gender Advertising Research Across Three Decades. In Communication Yearbook 20, ed. B. Burleson. Thousand Oaks, CA: Sage.
Schulz, W. (et al.). 1998. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum.
Stone, V. A. 2004. „The changing status of women in television and radio news“ In Race, gender, media: considering diversity across audiences, content and producers, ed. R. A. Lind. Boston: Pearson publishing. 331 – 338.
Šmausová, G. 2002. „Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze gender a pohlaví“. In: Sociální studia 7. Brno: FSS MU. 15-27.
Thompson, J. B. 2004. Média a modernita: sociální teorie médií. Praha: Karolinum.
Trampota, T. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál.
Tuchman, G. 1978. Hearth and Home: Images of Women in the Mass Media, ed. by G. Tuchman, A. K. Daniels and J. Benét. New York: Oxford University Press.
111
Elektronické zdroje:
„Global Media Monitoring Project“ Who Makes the News [online]. [cit. 2009-09-03]. URL:< http://www.whomakesthenews.org/>
„Kodex ČT: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání“ Česká televize [online]. [cit. 2009-09-03]. URL:< http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/index.php>
„Shot reverse shot.“ Wikipedia [online]. [cit. 2011-12-09]. URL:< http://en.wikipedia.org/wiki/Shot_reverse_shot>
„Zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání“ Digizone [online]. [cit. 2009-09-03]. URL:
112
Přílohy Příloha č. 1 – Kódovací kniha
ID PROMĚNNÉ
PROMĚNNÁ
1
ID zprávy
2
Název stanice
KÓD
DEFINICE
POZNÁMKA
1
první kódovaná zpráva
vzor konstruování proměnné
2
druhá kódovaná zpráva
3
třetí kódovaná zpráva
…
a další v pořadí
1
ČT 1
2
TV Nova
3
Datum vysílání
7.10.2009
7. října 2009
vzor konstruování proměnné
4
Pořadí zprávy
1
první zpráva v relaci
vzor konstruování proměnné
2
druhá zpráva v relaci
3
třetí zpráva v relaci
…
a další v pořadí
ad 4) pořadí zprávy ve zpravodajské relaci 5
Téma zprávy
lokální, regionální, národní politika, vláda, volby, projevy, politické procesy zahraniční politika, mezinárodní vztahy, vyjednávání, dohody, mírová politika národní obrana, zbrojení, vojenské přehlídky, armádní výcvik
1
politika - domácí
2
politika - zahraniční
3
politika - národní obrana
4
politika - jiné
5
ekonomika - modely
politika/vláda - ostatní ekonomické politiky, modely, strategie (národní, mezinárodní)
6
ekonomika - trh
ekonomické ukazatele, statistiky, obchod, trh, burza
7
ekonomika - chudoba
chudoba, bytová situace, sociální péče
8
ekonomika - práce
trh práce, ne/zaměstnanost, odbory, stávky
9
ekonomika - zemědělství
10
ekonomika - konzum
zemědělství, agrokultura konzumní společnost, ochrana spotřebitele, ceny, regulace
11
ekonomika - doprava
doprava, silnice
12
ekonomika - jiné
ekonomika - ostatní
13
věda
věda, výzkum, objevy, rozvoj, technologie
14
zdraví - medicína
medicína, zdraví, hygiena
15
zdraví - HIV/AIDS
HIV/AIDS, nakažení lidé
16
zdraví - epidemie
17
zdraví - reprodukce
jiné epidemie a viry reprodukce, kontrola porodnosti, těhotenství, plánované rodičovství, sterilizace
18
zdraví - ekologie
životní prostředí, příroda, znečištění
19
zdraví - jiné
zdraví - ostatní
20
sociální - rozvoj
21
sociální - vzdělání
rozvoj, udržitelnost, rozvoj komunity vzdělání, výchova, péče o děti, vzdělávání dospělých, gramotnost
22
sociální - rodina
23
sociální - lidská práva
24
sociální - tradice
rodinné vztahy, mezigenerační konflikt, rodičovství lidská práva, práva dětí, práva sexuálních a etnických menšin
25
sociální - migrace
náboženství, kultura, tradice migrace, uprchlické tábory, etnické konflikty, rasismus, xenofobie
26
sociální - feminismus
ženské hnutí, feminismus
27
sociální - gender
genderové vztahy a role a jejich proměny
28
sociální - jiné
sociální - ostatní
113
29
právo - rodina
30
právo - legislativa
rodinné právo, právo na majetek, dědické právo právní systém, soudnictví, legislativa (odlišné od právo - rodina)
31 32
právo - jiné kriminalita - nenásilné činy
právo - ostatní korupce, úplatky, distribuce drog, nenásilné trestné činy
33
kriminalita - násilné činy
vraždy, únosy dětí, napadení, násilné trestné činy
34
násilí - války
války, terorismus, občanské války
35
násilí - demonstrace
36
násilí - katastrofy
demonstrace, veřejné nepořádky, výtržnosti nehody, záplavy, požáry, zemětřesení, autonehody, pády letadel, hurikány
37
kriminalita/násilí - jiné
kriminalita/násilí - ostatní
38
kultura - celebrity
soukromý život celebrit
39
kultura - umění
40
kultura - média
umění, divadlo, kino, tanec média - internet, reprezentace mužů a žen, pornografie
41
kultura - krása
42
kultura - sport
krása, plastické operace, kosmetika, modeling sport, události, sportovci/sportovnkyně, trénink, služby, financování
43
kultura - jiné
kultura - ostatní
44 jiné ostatní ad 5) vždy vybrat pouze jedno hlavní téma zprávy - vybrat téma, na které je kladen největší důraz ze strany média (časový prostor, komentáře atd.) zpráva reflektuje genderový rozměr tématu Genderový 1 reflektuje (například problematika feminizace chudoby) 6 rozměr
7
8
9
10
11
Genderová nerovnost
Genderové stereotypy
"Ženská" zpráva
"Mužská" zpráva
Význam zprávy
2
nereflektuje
3
nelze určit
1
reflektuje - je problém
2
reflektuje - není problém
3
nereflektuje
4
nelze určit
1
reprodukuje
2
nereprodukuje
3
nelze určit
1
ano
2
ne
3
nelze určit
1
ano
2
ne
3
nelze určit
zpráva nereflektuje genderový rozměr tématu nelze jednoznačně určit, zda zpráva reflektuje genderový rozměr tématu zpráva reflektuje genderovou nerovnost a prezentuje ji jako společenský problém zpráva reflektuje genderovou nerovnost, ale neprezentuje ji jako společenský problém zpráva nereflektuje genderovou nerovnost nelze jednoznačně určit, zda zpráva reflektuje problematiku genderové nerovnosti zpráva převážně reprodukuje a/nebo podporuje genderové stereotypy zpráva převážně nereprodukuje a/nebo nepodporuje genderové stereotypy nelze jednoznačně určit, zda zpráva reprodukuje nebo nereprodukuje genderové stereotypy zpráva je primárně o ženách (téma je prezentováno jako ženské a/nebo pro ženy a/nebo o ženách) zpráva není primárně o ženách (téma není prezentováno jako ženské a/nebo pro ženy a/nebo o ženách) nelze jednoznačně určit, zda je zpráva primárně o ženách zpráva je primárně o mužích (téma je prezentováno jako mužské a/nebo pro muže a/nebo o mužích) zpráva není primárně o mužích (téma není prezentováno jako mužské a/nebo pro muže a/nebo o mužích) nelze jednoznačně určit, zda je zpráva primárně o mužích zpráva má význam pro určité lokální místo (komunitu, město) v rámci státu
1
lokální
2
národní
3
mezinárodní
zpráva má význam pro celý národ (stát) zpráva má význam pro vztahy mezi národem (státem) s jinými národy (státy)
4
globální
zpráva má celosvětový význam
ad 11) roszah zprávy z perspektivy kódujícího subjektu 12
Stopáž zprávy
250
zpráva trvající 250 vteřin
vzor konstruování proměnné
13
ID osoby
1
první kódovaná osoba
vzor konstruování proměnné
2
druhá kódovaná osoba
(pořadí určeno výskytem nové osoby ve zprávě)
3
třetí kódovaná osoba
114
…
a další v pořadí
1
moderátor/ka, hlasatel/ka
osoba uvádějící zprávu, obvykle v televizním studiu obvykle mimo studio; platí i pro osoby, které nejsou 2 reportér/ka na obrazovce vidět, ale je slyšet jejich hlas sportovní reportér/ka, osoba předpovídající počasí, 3 jiný žurnalista/tka komentátor/ka zpovídaná osoba, komentátor/ka, analytik/čka, 4 osoba ve zprávě mluvčí, osoba o níž je zpráva (mimo i ve studiu) ad 14) kóduje se každá nová osoba ve zprávě - tzn. každý nový/á moderátor/ka či hlasatel/ka (kódujeme v každé nové zprávě, i když se jedná o ty samé osoby), reportér/ka, novinář/ka, osoba, která ve zprávě hovoří, osoba o níž je zpráva (i v případě, že tato osoba nemluví); nekódují se skupinové subjekty, nekódují se organizace, instituce, filmové (literární, divadelní) postavy pokud není zpráva přímo o nich, zesnulé historické osoby pokud není zpráva přímo o nich, nekóduje se tlumočník/nice, která/ý tlumočí něcí mluvený projev
14
Role osoby
15
Pohlaví osoby
16
Věková kategorie
1
žena
2
muž
3
transgender
transgender, transsexuál/ka
4
neurčeno
pohlaví osoby nelze určit
1
12 let a méně
dítě
2
13 - 18 let
dospívající
3
19 - 34 let
mladá/ý dpspělá/ý
4
35 - 49 let
dospělá/ý středního věku
5
50 - 64 let
starší dospělá/ý
6
65 a více let
senior/ka
7 neurčeno věk osoby nelze určit ad 16) pokud není věk osoby ve zprávě zmíněn, zařazujeme osoby do věkové kategorie podle toho, jak staré se nám zdají být (jejich věk nemusí být ve zprávě explicitně zmíněn); zesnulé historické osoby kódujeme podle vizuálního materiálu, který je ve zprávě zachycuje; pokud se rozhodujeme mezi dvěma sousedícími věkovými kategoriemi, přiřazujeme osobu do té vyšší věkové kategorie PROMĚNNÁ 17 A VÝŠE PLATÍ POUZE PRO ROLI OSOBY KÓD 4 - NEKÓDUJE SE POKUD JE OSOBOU MODERÁTOR/KA, NOVINÁŘ/KA NEBO JINÝ ŽURNALISTA/TKA pohlaví osoby explicitně zmíněno ve zprávě, platí i Pohlaví 1 pohlaví zmíněno pro užití výrazů označujících pohlaví (dáma, slečna..) 17 zmínka
18
Věk - zmínka
2
pohlaví nezmíněno
3
nelze určit
1
věk zmíněn
2
věk nezmíněn
9
právo
10
obchod
pohlaví osoby explicitně nezmíněno ve zprávě nelze jednoznačně říci, že pohlaví osoby bylo explicitně zmíněno věk osoby explicitně zmíněn, platí i pro případy použití výrazů označujících stáří (mladý, starý…)
věk osoby explicitně nezmíněn nelze jednoznačně říci, že byl explicitně zmíněn 3 neurčeno věk/stáří osoby heterosexuální orientace osoby explicitně zmíněna Sexuální 1 heterosexuál/ka nebo explicitně obrazově vyjádřena 19 orientace homosexuální orientace osoby explicitně zmíněna 2 homosexuál/ka nebo explicitně obrazově vyjádřena - zmínka bisexuální orientace osoby explicitně zmíněna nebo 3 bisexuál/ka explicitně obrazově vyjádřena zpráva nekóduje osobu z hlediska sexuální orientace 3 nezmíněna tzn. sexuální orientace nezmíněna/nevyjádřena ad 19) vždy je nutné vycházet z kontextu zprávy, pokud ve zprávě budou například zobrazeny dvě líbající se ženy, nemusí to znamenat, že médium kóduje tyto ženy jako homosexuální člen/ka královské rodiny, monarcha, panovník/ce Povolání/ 1 královská rodina (vládnoucí i sesazení/é) 20 sociální pozice prezident/ka, politik/čka, ministr/yně, člen/ka vlády 2 vláda (současní/é i bývalí/é) vládní zaměstnanec/kyně, státní zaměstnanec/kyně, 3 státní správa státní úředník/ce, diplomat/ka policista/ka, voják/yně, hasič/ka, vězeňský 4 obrana státu dozorce/dozorkyně, člen/ka bezpečnostní agentury akademický pracovník/nice, učitel/ka (všechny 5 vzdělávání stupně škol vč. školek), lektor/ka, vychovatel/ka zdravotník/nice, lékař/ka, zdravotní sestra/bratr, 6 zdraví a sociální služby pracovník/nice v laboratoři, sociální pracovník/nice vědecký pracovník/nice, technik/čka, pracovník/nice 7 věda a technika v IT pracovník/nice v médiích, žurnalista/tka, režisér/ka 8 média (filmový/á, divadelní), producent/ka právník/čka, soudce/kyně, advokát/ka, koncipient/ka obchodník/nice, manažer/ka, vedení podniku, ekonom/ka, finanční expert/ka, burzovní makléř/ka
115
11
pracovník/nice v administrativě nebo ve službách (obchody, restaurace...), nemanažerské pozice řemeslník/nice, dělník/nice, řidič/ka, stavař/ka, pracovník/nice v továrně pracovník/nice ve sféře zěmědělství, rybářství, lesnictví, hornictví
12
administrativa a služby řemeslo a dělnické profese
13
zemědělství, hornictví
14
církev
15
nevládní neziskový sektor
16
sexuální služby
17
šoubyznys
sexuální pracovník/nice, prostitut/ka celebrita, umělec/kyně, herec/čka, zpěvák/čka, televizní osobnosti
18
sport
sportovec/kyně, hráč/ka, rozhodčí, trenér/ka
19
příprava na povolání
žák/čka, student/ka
20
domácnost a rodičovství
osoba v domácnosti, rodiče
21
děti a dospívající
osoby do 18 let věku
22
místní obyvatelé
místní obyvatel/ka
23
důchodci
důchodce/kyně, senior/ka
24
zločin
zločinci a podezřelí
25
nezaměstnanost
26
jiné
nezaměstnaný/á osoba používat pouze jako poslední možnost - v kódovacím listě specifikovat povolání/pozici
představitel/ka církve pracovník/nice v nevládním neziskovém sektoru, člen/ka občanské společnosti…
27 neurčeno nelze určit povolání/pozici osoby ve zprávě ad 20) pro každou osobu vybrat pouze jeden kód - pokud je zmíněno více povolání/pozic osoby (například úředník, který je zároveň zločincem), vybrat vždy to, které je více relevantní vzhledem ke kontextu zprávy; osoby samostatně výdělečně činné zařadit podle oblasti jejich činnosti; veřejně známé osoby zařadit i pokud to není zjevné z obsahu zprávy (prezident/ka, celebrity), naopak osoby známé pouze kódující osobě, avšak jinak veřejně neznámé, kódovat jak kdyby je kódující osoba neznala, tzn. řídit se obsahem zprávy - pokud jejich povolání není zmíněno, ani nevyplývá z kontextu zprávy, zařadit jako 27 Povolání 1 povolání zmíněno povolání explicitně zmíněno 21 zmínka 2
povolání nezmíněno
3
neurčeno
povolání explicitně nezmíněno nelze jednoznačně říci, že bylo explicitně zmíněno povolání osoby
ad 21) platí pouze pro kódy 1 - 18 proměnné Povolání/pozice 22
23
Pozice osoby
Funkce osoby
1
subjekt
osoba je spíše aktivním subjektem zprávy
2
objekt
3
neurčeno
1
subjekt/objekt zprávy
2
mluvčí
3
expert/ka, komentátor/ka
4
osobní zkušenost
5
očitý svědek/kyně
6
hlas veřejnosti
7
jiná
osoba je spíše pasivním objektem zprávy nelze jednoznačně určit, zda je osoba aktivním subjektem nebo pasivním objektem zpráva je o této osobě a/nebo o něčem co tato osoba dělá nebo říká osoba reprezentuje (a/nebo hovoří za) jinou osobu, skupinu lidí nebo organizaci osoba komentuje, poskytuje dodatečné informace či názor založený na expertním vědění osoba komentuje, poskytuje názor založený na její individuální zkušenosti osoba přináší komentář založený na přímém pozorování (přítomnost na místě události) osoba reprezentuje "běžného občana" - je zde implikace názoru sdíleného "veřejností" použít pouze jako poslední možnost - v kódovacím listě specifikovat funkci osoby
8 neurčeno funkci osoby není možné určit ad 23) pro každou osobu vybrat pouze jeden kód - pokud má osoba více funkcí, vždy vybrat tu významnější podle klíče nevýznamnější =kód1 - nejméně významná=kód6 osoba je ze strany média prezentována spíše jako 1 expert/ka expert/ka (odborník/odbornice) 24 Expertíza osoba je ze strany média prezentována spíše jako 2 laik/čka laik/čka 3 neurčeno nelze jednoznačně určit ad 24) vztahuje se zpravidla ke kontextu tématu zprávy, daná osoba je/není médiem kódována jako odborník/odbornice v určité oblasti může jít i o neformální expertízu osoba je popsána a/nebo zobrazena v termínech 1 ano rodinných vazeb 25 Rodinné vazby osoba není popsána a/nebo zobrazena v termínech 2 ne rodinných vazeb
116
nelze jednoznačně určit, zda je osoba 3 neurčeno popsána/zobrazena v termínech rodinných vazeb ad 25) kódujeme "ano" v případě, že jsou zmíněny rodinné vazby osoby (je například prezentována jako něčí "dcera", "syn" atd., případně je osoba vizuálně prezentována v termínech rodinných vazeb (je například zobrazena obklopena svoji rodinou); pracujeme s širším pojetím rodiny - tzn. zahrneme jak vztahy pokrevní příbuznosti, tak vztahy vzniklé na základě práva, ale také vztahy vzniklé společným soužitím osob, které jsou obvykle chápány jako rodinné - například teta, strýc, dědeček, babička, druh, družka, partner, partnerka (včetně netradičních rodinných soužití - homosexuální páry atd.), do rodinných vazeb naopak nezahrnujeme osobní vztahy obvykle chápané jako mimorodinné - kamarád/ka, milenec/ka, chráněnec/chráněnka osoba je popsána/zobrazena skrze osobní vztah k 1 ano někomu jinému 26 Osobní vztahy osoba je/není popsána/zobrazena skrze osobní vztah 2 ne k někomu jinému nelze jednoznačně určit, zda je osoba popsána/zobrazena skrze osobní vztah k někomu 3 neurčeno jinému ad 26) nezahrnuje "rodinné vazby", které jsou již zahrnuty v předchozí proměnné; jedná se spíše o osobní vazby typu něčí milenec/milenka, chráněnec/chráněnka… 27
Oběť
1
ano
osoba je ze strany média prezentována jako oběť
2
ne
osoba není ze strany média prezentována jako oběť
3 neurčeno nelze jednoznačně určit ad 27) osoba je kódována jako oběť jak v případě, že je to ve zprávě explicitně zmíněno, tak v případě, že to vyplývá z kontextu zprávy (jazyk či obrazy evokující určité emoce jako šok, hrůzu, lítost směrem k osobě); kódování osoby jako oběti nevylučuje označit tu samou osobu zároveň jako hrdinu (proměnná 27), pokud to odpovídá reprezentaci osoby v příslušné zprávě osoba je ze strany média prezentována jako hrdina 1 ano (ve smyslu odvahy, statečnosti) 28 Hrdina osoba není ze strany média prezentována jako hrdina 2 ne (ve smyslu odvahy, statečnosti) 3 neurčeno nelze jednoznačně určit ad 28) osoba je kódována jako hrdina (ve smyslu odvahy, statečnosti) jak v případě, že je to ve zprávě explicitně zmíněno, tak v případě, že to vyplývá z kontextu zprávy (jazyk či obrazy evokující určité emoce jako obdiv nebo respekt směrem k osobě); kódování osoby jako hrdiny nevylučuje označit tu samou osobu zároveň jako oběť (proměnná 26), pokud to odpovídá reprezentaci osoby v příslušné zprávě osobě byl dán prostor ze strany média vyjádřit se 1 ano sama za sebe 29 Hlas osobě nebyl dán prostor ze strany média vyjádřit se 2 ne sama za sebe
30
31
32
Vzhled
Nahota
Prostředí
33
Emocionalita zevnitř
34
Emocionalita zvnějšku
3
neurčeno
nelze jednoznačně určit vzhled osoby je explicitně zmíněn a/nebo je výrazně zvýznamněn médiem (slovně a/nebo vizuálně) vzhled osoby není explicitně zmíněn, vzhled osoby není nijak významný
1
ano
2
ne
3
neurčeno
1
ano
2
ne
3
neurčeno
1
soukromé
2
veřejné
3
nelze určit
1 2
ano ne
3
nelze určit
1
ano
2
ne
nelze jednoznačně určit osoba je médiem označena jako výrazně emocionální, případně emocionálně nestabilní osoba není médiem označena jako výrazně emocionální, případně emocionálně nestabilní
3
nelze určit
nelze jednoznačně určit
nelze jednoznačně určit osoba vystupuje velmi spoře oděná, nahá a/nebo má odhalené intimní partie těla osoby nevystupuje velmi spoře oděná, nahá, nemá odhalené intimní partie těla nelze jednoznačně určit osoba je prezentována/zobrazena v soukromé sféře (domov) osoba je prezentována/zobrazena ve veřejné sféře (práce) nelze jednoznačně určit osoba výrazně vyjadřuje emoce (vztek, pláč, rozrušení, řev atd.) - obrazně a/nebo slovně osoba nevyjadřuje výrazně emoce
117