UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií
Diplomová práce
2015
Petra Diepoldová
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií
Petra Diepoldová
Porovnání mediálního obrazu Ivana Martina Jirouse před a po roce 1989 Diplomová práce
Praha 2015
Autor práce: Petra Diepoldová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.
Rok obhajoby: 2015
Bibliografický záznam DIEPOLDOVÁ, Petra. Porovnání mediálního obrazu Ivana Martina Jirouse před a po roce 1989. Praha, 2015. 109 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.
Abstrakt Diplomová práce se zabývá mediálním zobrazením osobnosti Ivana Martina Jirouse, známého básníka, esejisty, výtvarného kritika, mluvčího a teoretika českého undergroundu. Ivan Martin Jirous, známý pod přezdívkou Magor, je především proslulý tím, že úzce spolupracoval s rockovou skupinou The Plastic People of the Universe, která byla za doby normalizace v opozici proti vládnoucí komunistické straně, a tudíž její členové byli perzekuováni a vězněni. Po roce 1989 se stal naopak významným disidentem a uznávaným básníkem moderní doby. Jeho životní proměny se samozřejmě promítají i do jeho mediálního obrazu, který je předmětem této diplomové práce. Cílem práce je na základě studia pramenů a odborné literatury zmapovat život Ivana Martina Jirouse v rovině osobní, publicistické i umělecké a získat ucelenou historickou a mediální analýzu textů o Martinovi Jirousovi. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola má spíše deskriptivní charakter a zaměřuje se na osobnost Ivana Martina Jirouse. Podává stručný přehled vývoje jeho osobnosti, zařazuje podkapitoly o rodině, studiu, zaměstnání. Druhá kapitola popisuje přehled o jeho publikační činnosti a dalších jeho kulturních aktivitách. Třetí kapitola zahrnuje chronologický výčet mediálních textů o Ivanu Martinovi Jirousovi dle jednotlivých období a jejich následnou interpretaci. Publikované texty jsou rozděleny do tří skupin – oficiální periodika do roku 1989, neoficiální periodika do roku 1989 (samizdat), oficiální periodika po roce 1989. Všechny tři skupiny textů jsou doplněny rozborem souvisejícího historického kontextu a vzpomínek jeho rodiny, blízkých, ale i například záznamem z jeho spisů správy Státní národní bezpečnosti. Závěrečnou částí diplomové práce je čtvrtá kapitola, která souhrnně analyzuje a srovnává všechny předmětné texty o Ivanu Martinovi Jirousovi.
Abstract This diploma thesis is about the media representation of Ivan Martin Jirous - a famous poet, essayist, art critic and the theorist of the czech underground. Ivan Martin Jirous, nicknamed Magor, is especially famous for the fact that he closely worked with the rock band The Plastic People of the Universe, which was at the time of normalization in opposition to communist political party, and therefore its members were persecuted and imprisoned. On the other hand after the year 1989 he became important dissident and the poet. His life changes affect into his media image, which is the subject of this diploma thesis. The main aim of this thesis is to point the life of Ivan Martin Jirous on a personal, journalistic and artistic level based on the study the professional sources and literature. But also obtain a comprehensive historical and media analysis of media texts about Ivan Martin Jirous. The thesis is divided into four main chapters. The first chapter, which follows after the introduction, has descriptive character, and focuses on the person of Ivan Martin Jirous. It offers a brief overview of his life, his family, studies and jobs. The second one describes his publications and his other cultural activities. The third chapter includes a chronological list of media texts about Ivan Martin Jirous with appropriate interpretation. Media texts are divided into three groups - the official periodicals until the year 1989, unofficial periodicals until the year 1989 (samizdat) and the last one is the periodicals after the year 1989. There are also mentioned the related historical context and memories of his family and his friends in these mentioned groups. The final part of the thesis is the fourth chapter, which finally analyzes and compares all media texts about Ivan Martin Jirous.
Klíčová slova Ivan Martin Jirous, Magor, mediální obraz, český underground, samizdat, publicistická činnost
Keywords Ivan Martin Jirous, Magor, media image, czech underground, samizdat, publishing activity
Rozsah práce:
153 645 znaků s mezerami
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 29. 4. 2015
Petra Diepoldová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své diplomové práce doc. PhDr. Barbaře Köpplové, CSc., za všechny hodnotné rady a připomínky a za velice vstřícný a odborný přístup k vedení mé práce.
1
Obsah OBSAH ....................................................................................................................................................... 1 ÚVOD.......................................................................................................................................................... 2 1
IVAN MARTIN JIROUS – OSOBNOST ....................................................................................... 6 1.1 1.2 1.3 1.4 1.4.1 1.4.2
2
IVAN MARTIN JIROUS – PUBLIKAČNÍ ČINNOST .............................................................. 17 2.1 2.2 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5 2.3.6 2.4 2.4.1 2.4.2 2.5 2.5.1
3
Počátky na střední škole (60. léta) ..................................................................................... 17 Samizdatové opisy – Opsáno na Brancourově (60. léta) ................................................... 18 Publikační činnost ve Výtvarné práci (1968 - 1971) .......................................................... 19 Politické a kulturní souvislosti (konec 60. a začátek 70. let) ............................................. 19 Časopis Výtvarná práce ..................................................................................................... 21 Články o výtvarném umění a hudbě (1968 - 1971)............................................................ 23 Články o beatové hudbě (1968 - 1971) ............................................................................. 26 Zpráva o činnosti Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu.......................................... 28 Konec časopisu Výtvarné práce a Výtvarné umění ............................................................ 29 Druhá kultura, 70. – 80. léta .............................................................................................. 31 Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975) ........................................................... 32 Jirousovy příspěvky do samizdatových a exilových časopisů ............................................. 35 Publikační činnost po roce 1989 ........................................................................................ 43 Divadelní noviny – „Na Oáze s Magorem“ ....................................................................... 45
IVAN MARTIN JIROUS A JEHO MEDIÁLNÍ ZOBRAZENÍ ................................................ 48 3.1 3.2 3.3 3.4
4
Rodina .................................................................................................................................. 6 Studium ................................................................................................................................ 7 Zaměstnání ........................................................................................................................... 9 Pobyt ve vězení ................................................................................................................... 10 Petice TAK DOST! ............................................................................................................. 15 Svazky v Archivu bezpečnostních složek ............................................................................ 16
Mediální zobrazení a účinky médií ....................................................................................... 48 Mediální zobrazení Ivana Martina Jirouse – rok 1976 ........................................................ 49 Mediální zobrazení Ivana Martina Jirouse – samizdatová periodika .................................. 57 Mediální zobrazení Ivana Martina Jirouse – po roce 1989 ................................................. 64
SOUHRNNÉ POROVNÁNÍ VŠECH MEDIÁLNÍCH TEXTŮ ................................................. 72 4.1 Média a stereotypizace ......................................................................................................... 72 4.2 Souhrnná analýza všech mediálních textů ............................................................................ 72
5
ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 75
6
SUMMARY..................................................................................................................................... 76
7
POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................................ 78
SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................................. 82 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 83
2
Úvod V České republice žijeme již relativně dlouho ve svobodné zemi. 25 let uběhlo od sametové revoluce a v médiích jsou často uváděny programy a pořady připomínající život před revolucí – život v komunistickém režimu. Myslím, že je velmi důležité nezapomenout a stále si všemi možnými způsoby historii připomínat, nejen historii událostí, ale také kultury a tehdejšího uměleckého smyšlení. Z tohoto důvodu jsem si vybrala i téma své diplomové práce, které bude zasahuje do prostředí tzv. druhé kultury, samizdatu a českého undergroundu. Již ve své bakalářské práci na Univerzitě Hradec Králové jsem se věnovala normalizačnímu období a snažila se charakterizovat opoziční revoltující český underground. Analyzovala jsem samizdatové básně spisovatele Jáchyma Topola, který je řazen mezi hlavní představitele tzv. nejmladší generace českého undergroundu. Nyní chci prohloubit náhled na samizdatovou kulturu a zaměřit se na vůdčího „ducha“ českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magor. Diplomová práce se zabývá mediálním zobrazením osobnosti Ivana Martina Jirouse. Ivan Martin Jirous byl proslulý jako umělecký vedoucí rockové skupiny The Plastic People of the Universe, která byla za doby normalizace pronásledována a byla jí zakazována činnost. Její členové včetně Jirouse byli perzekuováni a vězněni. Tato činnost je ve sdělovacích prostředcích vyzvihována. Ale ostatní jeho esejistické a publicistické činnosti jsou poměrně opomíjeny. Cílem diplomové práce je na základě studia odborné literatury a pramenů zmapovat život Ivana Martina Jirouse v rovině osobní, publicistické i umělecké a získat ucelenou historickou a mediální analýzu textů o Martinovi Jirousovi. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola se zaměřuje na osobnost Ivana Martina Jirouse. Podává stručný přehled vývoje jeho osobnosti, zařazuje podkapitoly o rodině, studiu, zaměstnání, věznění. Druhá obsahuje přehled o jeho publikační činnosti před rokem 1989 a o jeho působení po roce 1989. V této kapitole jsem se zaměřila především na esejistickou činnost a jeho polemické články. Diplomová práce se nezabývá básnickými sbírekami a prózou. Třetí kapitola zahrnuje chronologický výčet mediálních textů o Ivanu Martinovi Jirousovi dle jednotlivých období a jejich intepretací. Tyto texty jsou rozděleny do tří skupin – oficiální periodika do roku 1989, neoficiální periodika do roku 1989 (samizdat), oficiální periodika po roce 1989. Všechny tři skupiny textů jsou doplněny rozborem souvisejícího historického kontextu. První oblast z Jirousovy publikační činnosti tvoří jeho texty do oficiálních časopisů od roku 1968 do roku 1971. Diplomová práce se zabývá pouze články v časopise Výtvarná práce
3 vzhledem k tomu, že zde působil jako redaktor a většina jeho textů zde byla uvedena. Oproti schváleným tezím jsem tedy vypustila články z Výtvarného umění. Druhou oblastí jsou příspěvky do samizdatových a exilových časopisů. Všechny články v samizdatových a exilových časopisech, které v oficiálních periodikách nenajdeme, jsem získala v samizdatové knihovně Libri Prohibiti v Praze. Jedná se o časopisy Vokno (analyzované období 1979 - 1989), Voknoviny (1987 – 1989), Svědectví (1979 – 1989). Oproti schváleným tezím jsem rozšířila seznam o články v časopise Informace o Chartě 77 (1978 – 1989), kde jsem nalezla texty na podporu vězněného Ivana Jirouse a jeho dopisy z vězení, v časopise Revolver Revue (19861989) a dále o články v exilovém časopise Paternoster (1983 – 1989). Začátek období je vždy určen podle data prvního zveřejněného článku o Jirousovi, nebo data kdy začal v časopise publikovat. Většina materiálů v samizdatových a exilových časopisech je napsaná na stroji na průklepovém papíře a v knihovně jsem si pořídila jejich fotokopie. Samizdatový časopis Vokno, Voknoviny a Informace o Chartě 77 jsou již vedeny i v elektronické podobě na stránkách www.vons.cz, což jsem také při rozboru uvítala a využívala. Tímto bych chtěla vyjádřit díky knihovně Libri Prohibiti pod vedením Jiřího Gruntoráda za ochotu a za jeho nesmírnou trpělivost ve shromažďování a ucelování literatury a časopisů z tzv. druhé kultury. Z článků v oficiálních periodikách do roku 1989 jsem použila články informující o hlavním soudním procesu proti členům skupiny The Plastic People of the Universe (dále jen Plastic People) včetně Ivana Martina Jirouse z důvodu veřejné výtržnosti. Důvodem bylo konání II. Hudebního festivalu druhé kultury v Bojanovicích, který se konal dne 21. února 1976 při příležitosti soukromé oslavy svatby Ivana Martina Jirouse. Tomuto procesu se oficiální periodika velice věnovala. Z tohoto důvodu analyzuji ve své práci články pouze z roku 1976, a to především z deníků Rudé právo, Svoboda, Mladá Fronta, Mladý svět. Většina těchto článků je uveřejněna v tzv. „Hnědé knize“ o procesech s českým undergroundem,1 což je sborník, který uceleně dokumentuje tažení komunistické policie, justice a médií proti undergroundu v roce 1976. Zde jsem nalezla i přepisy soudních sporů, články a reakce v zahraničních médiích na předmětné zatýkání. Třetí skupinu analyzovaných článků tvoří články po roce 1989, kdy se po sametové revoluci objevilo mnoho textů a rozhovorů s Ivanem Martinem Jirousem. Bylo by velmi obsáhlé je analyzovat všechny. Určila jsem si tedy analyzované období 10 let od sametové revoluce, rok
1
MACHOVEC, Martin, Pavel NAVRÁTIL, František STÁREK. "Hnědá kniha"o procesech s českým undergroundem. 2012, 515 p.
4 1990 – 2000, a vybrala čtyři zástupce z masmédií, kde jsou publikovány články o Jirousovi – tj. Mladá Fronta Dnes, Lidové noviny, Respekt, Reflex. Závěrem diplomové práce je čtvrtá kapitola, která souhrnně analyzuje všechny předmětné mediální texty o Ivanu Martinovi Jirousovi. V závěrečném rozboru se zaměřím na srovnání mediálních článků o Martinovi Jirousovi, které jsem rozdělila do tří již zmíněných skupin. Mediální obraz Ivana Jirouse se samozřejmě životním vývojem, věkem, ale i politickou situací předrevoluční a porevoluční razantně mění. Aby byl tento vývoj kompletně zaznamenán a informace o Jirousovi byly ucelené, snažila jsem se dostat ke zdrojům, které by mě pomohly objasnit a přiblížit předrevoluční dobu. Obrátila jsem se například na Archiv bezpečnostních složek v Praze a vyžádala jsem si všechny spisy a archiválie týkající se osoby Jirouse. K práci jsem si také vyžádala osobní studijní spis Ivana Jirouse z archivu Univerzity Karlovy, kde Jirous vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Velkým pomocníkem při zpracování diplomové práce mi byla kniha Magorův zápisník, která je obsáhlým výborem z esejistických a kritických textů Ivana M. Jirouse od roku 1965 až do roku 1997.2 Dále jsem se osobně setkala s Janem Steklíkem, výtvarným umělcem, ředitelem Křižovnické školy a přítelem Ivana Jirouse, a s Františkem Stárkem, tehdejším šéfredaktorem samizdatového časopisu Vokno, také blízkým přítelem Jirouse. Toto setkání bylo velice příjemné, pánové mě zasvětili svými příběhy do tehdejší situace a sami si nostalgicky zavzpomínali. Při sestavování Jirousovy biografie jsem využila knihu Humpolecký Magor3. Na jejich stránkách chtěla autorka přiblížit osobnost Ivana Jirouse narozeného v Humpolci. Kniha přináší svědectví o jeho středoškolských létech, vzpomínky jeho spolužáků a středoškolských profesorů a přátel z Humpolce. Osobně jsem se obrátila na autorku a blízkou známou Ivana Jirouse Jarmilu Neomytkovou. Poskytla mi užitečné odkazující články a pomohla mi vypátrat minulost Jirousových rodičů a sehnat výpis z matriční knihy na Městském úřadu v Humpolci, kde se básník narodil.
2
JIROUS, Ivan Martin. Magorův zápisník. 1997, 801 p. Uspořádal, ediční poznámku s komentářem napsal a bibliografii sestavil Michael Špirit. 3 NEOMYTKOVÁ, Jarmila (ed.). Humpolecký Magor. 2007. 122 p.
5 Závěrem bych ráda citovala část emailu, který mi osobně napsala Jarmila Neomytková: „I.M.J. byla má studentská láska ... krásná, poetická a nezapomenutelná! Přeji ať se Vám vše podaří. Pište o něm tak, jak jej vnímáte z jeho tvorby, tam je jeho osobnost, jeho srdce ... a jeho čistá duše.“ 4
4
NEOMYTKOVÁ, Jarmila. Email ze dne 23.10.2014. Osobní korespondence.
6
1 Ivan Martin Jirous – osobnost Ivan Martin Jirous je autorem mnoha básnických sbírek, které vyšly po roce 1989 uceleně ve sbírce Magorova summa. V roce 1985 se stal držitelem ceny Toma Stopparda za Magorovy labutí písně, které jsou jeho nejznámější básnickou sbírkou napsanou ve vězení ve Valdicích. V roce 2006 získal Cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a v roce 2009 mu bylo uděleno čestné občanství města Humpolec. O události informoval Zbyněk Petráček v Lidových novinách v článku Čestný občan Magor s výstižným podtitulem – Humpolec oceňuje Ivana Jirouse, muže, jenž „bolševikovi zkurvil celou generaci“. 5 Dne 27.9.2014 byla u příležitosti nedožitých Magorových sedmdesátin odhalena v Humpolci jeho pamětní deska. Je umístěna v parku v Jihlavské ulici.6
1.1 Rodina Ivan Martin Jirous se narodil 23.9.1944 v Humpolci na Vysočině. Až do studií bydlel s rodiči na adrese Hradská 818, Humpolec.7 Jeho otec Josef Jirous, narozen 10.12.1906, byl ze sedmi dětí. Do roku 1948 pracoval jako státní zaměstnanec berního úřadu v Humpolci. Poté působil jako referent finančního odboru ONV Pelhřimov.8 Jeho matka Bohumila Emilie Jirousová (rozená Hodačová), narozena 19.11.1914, do roku 1948 pracovala jako švadlena, později působila jako referentka výchovy kádrů Spojených kartáčoven Pelhřimov.9 Ivan Martin Jirous měl starší sestru Zorku Jirousovou10, která se narodila v roce 1942. Později se provdala za fotografa Jana Ságla11.
5
PETRÁČEK, Zbyněk. Čestný občan Magor. Lidové noviny. 2009, ze dne 4.9., s. 11. Ivan Jirous má v Humpolci pamětní desku. In: Novinky.cz [online]. 2014 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kultura/348971-ivan-jirous-ma-v-rodnem-humpolci-pametni-desku.html 7 Dotazník pro uchazeče o přijetí na studiu na vysoké škole ze dne 30.10.1962. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse. 8 Tamtéž 9 Tamtéž 10 SÁGLOVÁ, Zorka (rozená Jirousová, 1942 – 2003), výtvarnice. Studovala v textilním ateliéru na VŠUP v Praze. V první polovině 60. let se představila poprvé na výstavách Konstruktivní tendence (1966). Na přelomu 60. a 70. let využila konstruktivní geometrickou malbu v land artových akcích s hudebníky The Primitives Group a The Plastic People of the Universe a s okruhem Křižovnické školy. Podílela se na výtvarné koncepci jejich koncertů a výstav. In: Zorka Ságlová. Artlist – Centrum pro současné umění Praha. [online]. 2014 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.artlist.cz/?id=499 11 SÁGL, Jan (1942), fotograf. Vystudoval SVVŠ v Humpolci (jako Ivan Martin Jirous) a poté se živil jako nezávislý fotograf. V letech 1965–69 spolupracoval s časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění. Spolupracoval s Ivanem Jirousem. Zároveň dokumentoval akce své manželky, výtvarnice Zorky Ságlové. Společně se též podíleli na výtvarné podobě koncertů skupin The Primitives Group a The Plastic People of the Universe. In: Jan Ságl. Leica Gallery Prague. [online]. 2014 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.lgp.cz/cz/fotografove/jan-sagl-2.html 6
7 Ivan Martin Jirous byl dvakrát ženatý, má čtyři děti. Jeho první ženou byla Věra Jirousová12, se kterou má syna Tobiáše Jirouse (1972). Martin Jirous je uveden v jeho rodném listě jako otec, ale ve skutečnosti je biologickým otcem Jiří Němec13. Sám Tobiáš skutečnost, že je nemanželské dítě, potvrzuje v rozhovoru s Vladimírem Hulcem ze dne 18.1.2004.14 Jeho druhou ženou se v roce 1976 stala Juliana Jirousová15, malířka. S ní měl dvě dcery: Františku Jirousovou (1980) a Martu Veselou Jirousovou (1981). Posledního syna Daniela Degtěva měl Jirous se svou bývalou přítelkyní Danielou Degtěvovou16.
1.2 Studium Ivan Martin Jirous navštěvoval základní devítiletou školu v Humpolci a poté vystudoval střední školu SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola) v Humpolci v letech 1958 - 1962. Maturitní zkoušku vykonal dne 12.6.1962 s výsledkem: český jazyk - 1, ruský jazyk - 2, matematika – 3, dějepis – 1. 17 V roce 1955 vstoupil do mládežnické organizace Pionýr a v roce 1958 do ČSM (Československý svaz mládeže). 18 Již na střední škole se projevoval jako velice inteligentní člověk, ale zároveň ve škole rebeloval a svými výroky dokázal okázale šokovat. Byl k nepřehlédnutí i svým zjevem. „V mládí hrál Jirous šachy na přeborech žactva a začal psát texty k písním, které zhudebňoval jeho přítel ze střední školy, vedl recitační soubor. (...) Jeho zájem se začal soustřeďovat
12
JIROUSOVÁ, Věra (rozená Vařilová, 25.2.1944 – 27.2.2011), kunhistorička, básnířka a prozaička. Studovala ve stejným roce s Ivanem Jirousem dějiny umění na FF UK. V roce 1971-1975 pracovala v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po roce 1990 pracovala na Ministerstvu kultury, poté jako redaktorka Lidových novin a v Národní galerii. V samizdatu vydala dva soubory spirituálně orientované poezie s názvy Co je tu, co tu není (smz. 1977) a Kde tady jsem (smz. 1987). Dále vydala knihu Krajina před bouří (1998). In: Slovník českých spisovatelů. 2000, s. 301. 13 NĚMEC, Jiří (18.10. 1932 - 4. 10. 2001), psycholog, filosof, překladatel a publicista. Studovat začal v roce 1952 Lékařskou fakultu UK, odkud přestoupil na Filosofickou fakultu UK, na obor zdravotnické psychologie. V letech 1958-1977pracoval jako klinický psycholog na Foniatrické klinice v Praze. Po roce 1971 se přiklání k undergroundu a přispívá do samizdatových a exilových časopisů. V letech 1983–1990 žil v emigraci v Rakousku, ve Vídni. Po roce 1989 vedl zpočátku Ústav humanitních věd při I. LF UK a od roku 1993 pracoval ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR. Jeho manželkou byla Dana Němcová, psycholožka, s kterou měl sedm dětí. In: Slovník českých spisovatelů. 2000, s. 466. 14 HULEC, Vladimír. Tobiáš Jirous: Život nemá pointu. Novinky.cz. [online]. 2004, [citováno dne 23.9.2014]. Dostupné z www: http://www.novinky.cz/kultura/23743-tobias-jirous-zivot-nemapointu.html 15 JIROUSOVÁ, Juliana (rozená Stritzková, nar. 17.9.1943 ve Staré Říši), malířka. V roce 1961 maturovala na střední škole v Telči. Poté začala malovat, vystavovala s pobočkou Svazu výtvarných umělců. V roce 1976 se provdala za Ivana Martina Jirouse. In: Juliana Jirousová. [online]. 2012, [citováno dne 21.10.2014]. Dostupné z: http://www.juliana-jirousova.cz/o-autorce/ 16 DEGTĚVOVÁ, Daniela (1969), překladatelka. Vystudovala FF UK, ústav translatologie. Věnuje se překladům. S Ivanem Martinem Jirousem má syna Daniela Degtěva. In: televizní dokument Rok bez Magora, 2012, režie: Oliver Malina-Morgenstern. 17 Přihláška ke studiu na vysoké škole z 30.10.1962. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse.
8 především na současnou výtvarnou tvorbu. (...) Postupně pak v šedesátých letech převládla fascinace beatovou hudbou, a to Jirouse ovlivnilo na další období. 19 Ve výběru vysoké školy ho ovlivnil bratranec Jiří Padrta20, kunsthistorik, kterého později nazýval svým „duchovním sponzorem“.21 Jeho bratranec vedl časopis Výtvarná práce22, kam později Jirous psal články o umění. Manželka Jiřího Padrty, Ludmila Padrtová23, vzpomíná na počáteční kariéru Ivana Jirouse v jednom z rozhovorů: „Ivan přijel do Prahy, bylo mu šestnáct. V té době to byl takový stydlivý kluk, který se červenal a který s hrůzou zjistil, že tady má nějakého inteligentního bratrance, kterého navštěvuje spousta zajímavých lidí (....). Nápad, že půjde studovat kunsthistorii, vlastně vzniknul v našem bytě. Přivedl ho k tomu Padrta, který ho vybavil literaturou a říkal mu co a jak. Byl to kluk z Humpolce, kterého Jirka nasměroval, aby dělal pro Výtvarnou práci, a seznámil ho s lidmi, kteří byli pro něj určující.“24 Dne 15.6. 1962 se hlásil Ivan Jirous poprvé na dějiny umění Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Nebyl přijat z důvodu, že neměl roční praxi v zaměstnání. 25 V posudku ze střední školy od třídního učitele Ing. A. Hučíka zaznívá, že „v oboru kulturního života má nejlepší činnost na celé škole. Z uvedených skutečností lze předpokládat, že obor o než má zájem, bude studovat s výborným prospěchem a že se stane i dobrým pracovníkem. (…) Výběrová komise doporučuje jmenovaného ke studiu na universitě pro jeho eminentní zájem a schopnost k tomuto studiu s připomínkami na jeho nesprávné vystupování
18
Životopis k přihlášce ke studiu na vysoké škole ze dne 30.10.1962. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse. 19 Kdo je Ivan Jirous? Vokno. 1979, č. 1. 20 PADRTA, Jiří (1929 – 1978), výtvarný teoretik, umělecký kritik, redaktor, kurátor, překladatel. 19481953 studium na PdF UK v Praze. Od roku 1955 působil jako redaktor a od roku 1970 – 1971 jako šéfredaktor časopisu Výtvarná práce. V roce 1963 založil spolu s Jiřím Kolářem výtvarnou skupinu Křižovatka a teoreticky formuloval program tzv. konstruktivních tendencí. Po zrušení Výtvarné práce v roce 1971 svůj zájem soustředil na studium ruské avantgardy. In: České umění 1938 – 1989 /programy/kritické texty/dokumenty/. 2001, s. 491. 21 KOSATÍK, Pavel. V útoku. In: Česká inteligence: [od Jaroslava Golla po Magora]. 2011, s. 372. 22 Výtvarná práce: časopis Ústředního svazu československých výtvarných umělců. Vychází od roku 1952 do roku 1971. Čtrnáctideník věnovaný výtvarnému umění a dějinám umění. Viz kapila 2.3.2 této práce. 23 PADRTOVÁ, Ludmila (14.9.1931), malířka a fotografka, narozená v Třeboni. Zprvu malovala poválečné lyrické abstrakce. Spolu s grafikem Vladimírem Boudníkem je považována za průkopnici českého informelního umění 60. let. Byla manželkou Jiřího Padrta, výtvarného teoretika a redaktora. In: PLACÁK, Petr. V evidenci jako abstraktní malířka: Rozhovor s malířkou Ludmilou Padrtovou. Paměť a dějiny. 2013, č. 04, s. 70. 24 Tamtéž. s. 75. 25 Přihláška ke studiu na vysoké škole z roku 1962. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse.
9 a některé jeho nesprávné morální vlastnosti, o kterých se domníváme, že jsou přechodným jevem.“26 O rok později se přihlásil znovu a dne 22.3.1963 byl přijat s výsledkem přijímacího řízení – nadprůměrný. Odůvodnění – „Loni se umístil mezi nejlepšími, neměl však praxi. Pracuje jako topič u kotle. Jeho znalosti moderního umění jsou neobyčejné a detailní. Svědčí o jeho nadání. Staré umění mu není blízké. Je to typ teoretický s citem pro umění. Je činný také literárně jako začínající autor povídek.“27 Od roku 1963 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a studium ukončil dne 30.9.1968. Diplomovou práci na téma Vizuální poezie – Jiří Kolář a Henri Michaux obhájil až 28.4.1970 s výsledkem - výborně. Celkové hodnocení diplomové práce – výborně. Soubornou závěrečnou zkoušku složil 28.5.1970 (z dějin českého umění – výsledek výborně, z dějin evropského umění – výsledek dobrý). 28 Časový odstup mezi ukončením studia a složením závěrečné zkoušky není ve studijním spise uveden. Ivan Martin Jirous v rozhovoru s Janem Pelcem ale zdůvodňuje, proč obhajoval diplomovou práci téměř o dva roky později: „Byl rok šedesát osm, šedesát devět a já jsem byl externím redaktorem Výtvarné práce, čtrnáctideníku Svazu výtvarníků. Šéfredaktorem byl Jirka Padrta, tam mě k sobě vzal. Do školy jsem v té době už moc nechodil, protože kvůli bigbítu mě přestala jakákoliv akademická kariéra zajímat. Dokonce jsem přemýšlel o tom, že se na školu vykašlu úplně, ale Věra mi pohrozila, že se se mnou rozvede, když nenapíšu diplomku. Sedl jsem a asi za čtrnáct dní jsem ji napsal.“29
1.3 Zaměstnání Po střední škole (od října 1962) pracoval Ivan Martin Jirous jeden rok jako topič v havlíčkobrodské tiskárně - národní podnik JISKRA, tiskařské závody Pardubice, provoz Havlíčkův Brod.30 Ještě před ukončením vysoké školy, tedy koncem šedesátých let, začal pracovat jako externí spolupracovník časopisu Výtvarná práce. V tomto časopise započal a rozvinul svou
26
Posudek na Ivana Martina Jirouse ze dne 26.2.1962 ze Střední všeobecné vzdělávací školy. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse. 27 Protokol o přijímacím řízení ze dne 22.3.1963. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse. 28 Zápis o státní závěrečné zkoušce ze dne 28.5.1970. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse. 29 JIROUS, Ivan Martin. Za čtyři roky se dá zapomenout na všechno (rozhovor s Janem Pelcem, 1994). In: Magorův zápisník, 1997. s. 527-528. 30 Životopis k přihlášce ke studiu na vysoké škole ze dne 30.10.1962. In: Archiv Univerzity Karlovy. Osobní studijní spis Ivana Martina Jirouse.
10 publikační činnost. Působil zde v letech 1968 až 1971. Podrobný popis publikovaných textů je uveden v kapitole 2.3. Od roku 1971, kdy byla činnost časopisu Výtvarná práce ukončena, přestal Jirous oficiálně publikovat a živil se jako noční hlídač a pomocný dělník. Co se týká jeho zákazu publikování, snažila jsem se dopátrat, zda byl Ivan Jirous oficiálně uveden na indexu zakázaných spisovatelů a redaktorů, ale bohužel se mi nepodařilo získat tento dokument. 31 V roce 1975, po publikační přestávce, začal psát do samizdatových časopisů a byl většinou bez stálého pracovního poměru. V samizdatu působil nejen jako publicista, ale především jako básník, teoretik a editor. Popisem činnosti v samizdatu se věnuji v druhé kapitole: Ivan Martin Jirous – publikační činnost. Po roce 1989 byl ve svobodném povolání, pořádal letní hudební festivaly, podnikal mnoho pracovních cest do zahraničí, účastnil se mnoha literárních besed, knižních konferencí a veřejných akcí, kde předčítal své básně.
1.4 Pobyt ve vězení Koncem srpna 1968 po invazi sovětských vojsk nastalo v Československu období normalizace. Šlo o proces, jehož cílem bylo podřídit společnost nové stranické sovětské linii a „vymazat“ z jejího vědomí vzpomínky na demokratické tendence šedesátých let a izolovat ty, 31
Mluvčí Klubu novinářů Pražského jara ´68 Jindřich Beránek (v roce 1968 redaktor kulturní rubriky regionálního deníku Průboj) mi písemně potvrdil skutečnost, že Ivan Martin Jirous se k sounáležitosti se Syndikátem novinářů (ani tedy s tehdejším Svazem českých novinářů) nehlásil. In: osobní emailová korespondence ze dne 21.10.2014. Ředitel knihovny Libri Prohibity Jiří Gruntorád mi také písemně potvrdil, že žádné oficiální záznamy o tom, že Ivan Martin Jirous měl zakázáno publikovat, neexistují. Bylo běžné, že se tyto informace předávaly jenom po telefonu dotyčné osobě. In: Osobní emailová korespondence ze dne 7.10.2014. Členka ediční rady sborníku 68 - 89 v Klubu novinářů Pražského jara ´68 PhDr. Blanka Stehlíková (kunsthistorička, v roce 1968 byla redaktorkou kulturní rubriky Večerní Prahy, v letech 1968 – 1970 také publikovala odborné články ve Výtvarné práci) mi telefonicky dne 12.1.2015 potvrdila, že dohledat oficiální doklad o zákazu publikování je velice obtížné a spíše tento dokument nenaleznu. A že většina zákazů probíhala pouze telefonickou formou. (Klub novinářů Pražského jara ´68 vznikl na podzim 1989 z iniciativy skupiny novinářů, kteří museli opustit redakce jako důsledek své činnosti v době reformního hnutí, zejména v období Pražského jara 1968. In: Syndikát novinářů ČR [online]. 2014, [citováno dne 23.10.2014]. Dostupné z: http://www.syndikat-novinaru.cz/kluby/klub-novinaru-prazskeho-jara-%C2%B468/ ) Ohledně této záležitosti jsme oslovila i Národní archiv v Praze, jestli v jejich fondu FÚTI není uložen spis týkající se osoby Ivana Martin Jirouse a jeho zákazu publikovat. Dne 12.2.2015 jsem obdržela písemnou odpověď ze 4. oddělení – fond státní správy z let 1945-1992 z Národního archivu v Praze, že pátrali ve fondu Ministerstva kultury ČSR. Pod signaturou periodika bohužel žádný svazek pro časopis Výtvarná práce není uložen. Dále hledali ve stejném fondu spisy ke jménu Ivan Martin Jirous, ale výsledek byl rovněž negativní. In: osobní emailová korespondence ze dne 12.2.2015.
11 kteří se nechtěli nové situaci přizpůsobit. Jednalo se o celé období dvacetiletého vládnutí neostalinismu, které trvalo až do roku 1989. Většina obyvatel s proměnou politické situace nesouhlasila. Své názory však dávaly veřejně najevo stále méně početné skupiny. I nově ustavený Svaz českých spisovatelů se vzdal nároku hovořit k záležitostem veřejného zájmu. Mezi lidmi převládal strach, deprese a rezignace. 32 Což nutně když se básník dusí exodus následovat musí? Labuť divný pták zpívá umírajíc přece stejně krásně z naší strany hranic 33 Ivan Martin Jirous patřil mezi tuto malou početnou skupinu. Nechtěl se přizpůsobovat, nechtěl mlčet - byl silným protivníkem komunistického režimu a totalitního režimu a kvůli tomu byl několikrát sledován tajnou policií a do konce osmdesátých let byl pětkrát vězněn. Celkem strávil osm a půl roku ve vězení. Poprvé byl Jirous uvězněn v roce 1973. Byl zadržen 30. července společně s Eugenem Brikciusem34, Jaroslavem Kořánem35 a Jiřím Daníčkem36. Ve vězení strávil osm měsíců v důsledku hospodského konfliktu s důstojníkem StB. Byl odsouzen Obvodním soudem Praha 2 z trestného činu výtržnictví a hanobení státu, rasy podle § 202 tr. zákona.37 Ivan Jirous své první zatčení popisuje takto: „Volal mi Eugen Brikcius, že s Jirkou Daníčkem zajdem na pivo. Stavili jsme se ještě pro Jardu Kořána. (...) Šli jsme fakt na jedno dvě piva. Zapadli jsme do hospody v Trojické ulici, vedle kina Vyšehrad. Seděla tam nějaká
32
JANOUŠEK, Pavel. Slovník české literatury po roce 1945. IV. 1969-1989. 2008, s. 9 - 10. JIROUS, Ivan Martin. Magorovy labutí písně. 2006, s. 9. 34 BRICKIUS, Eugen (30.8.1942), autor latinsko-české poezie, představitel akčního umění. V roce 19661968 studoval FF UK v Praze a dále studoval na londýnské University College (1968-1970, 1981-1982) – filozofie. Od 80. let žil v Rakousku, Vídeň. In: Slovník českých spisovatelů. 2000, s. 109-110. 33
35
KOŘÁN, Jaroslav (17.1.1940), překladatel, scénárista. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. V 60. letech psal rozhlasové hry, scénáře dokumentárních filmů, věnoval se televizní publicistice, později byl scenáristou Barrandova. V 70. a 80. letech překládá z angličtiny. Po listopadu 1989 byl primátorem města Prahy a šéfredaktorem české a slovenské edice časopisu Playboy. In: Obec překladatelů. [online]. 2014, [citováno dne 29.10.2014]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/K/KoranJaroslav.htm 36
DANÍČEK, Jiří (22.10.1948), básník, prozaik, dramatik. V roce 1967 začal studovat na PedF UK, studia nedokončil. V roce 1970 začal psát filmové scénáře. Po propuštění z vězení v roce 1974 dlouhodobě nezaměstnán. Od roku 1990 je šéfredaktorem věstníku židovských náboženských obcí Roš chodeš a od roku 1991 ředitelem nakladatelství Sefer. In: Slovník českých spisovatelů. 2000, s. 144. 37 Trestní spis č. 4T 103/73, § 202/1, 198/ a,b trest. zákona z roku 1961, 10 měsíců nepodmíněně, výkon propuštění 29.5.1974, ochr. psychiatr. léčení. In: Rejstřík trestů OP ČSR ze dne 3.11.1988. Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 210. V roce 2011 Nejvyšší soud ČR po 38 letech zrušil tento rozsudek. Všechny obviněné zprostil obvinění. "Formální znaky trestného činu výtržnictví tam skutečně naplněny byly, protože nelze připustit porušování veřejného klidu a pořádku obdobnými nepřístojnostmi," zdůraznil předseda soudu. Zároveň ale upozornil, že za to měly být vyneseny přiměřené tresty, které by byly maximálně podmíněné.“ In: Soud zprostil "Magora" Jirouse obvinění z roku 1973. Týden. 22.6.2011 [online]. 2011, [citováno dne 22.10.2014]. Dostupné z: mediasearch – mediální archiv.
12 společnost nepříjemných lidí a jeden z nich nás okřikl, že jsme špinaví vlasatci. My jsme mu odvětili, že on je holohlavý bolševik. Byla to poměrně smůla, protože dotyčný byl nějaký Holub, kapitán StB ve výslužbě. (...) Hlavně jsme ale zpívali píseň Stáli sokolíci na strahovských hradbách, ovšem s úpravou „...zahnat Rusy, vrahy“, kterou mě naučil Vláďa Borecký. (...) Každopádně jsem ve zmíněné hospodě někde našel Rudé právo, prokousal jsem se jím, prostrčil jsem hlavu novinami a řekl estébákovi, že dnes jsem sežral Rudé právo a zítra takhle sežereme komunisty.“ 38 Dne 17. března 1976 byl zatčen podruhé kvůli organizování a účasti na II. Hudebním festivalu druhé kultury v Bojanovicích, který se konal dne 21. února 1976 při příležitosti soukromé oslavy svatby Ivana Martina Jirouse s malířkou Juliánou. Byl odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody nepodmíněně do věznice na Mírově, opět obviněn z výtržnictví podle § 202 tr. zákona39. Tento tzv. „proces s Plastiky“ byl silně medializován. Po vynesení závěrečného rozsudku dne 23.9.1976 přinesly všechny hlavní deníky základní informaci o odsouzení „výtržníků“. Tématu se věnovalo Rudé právo, Svoboda, Mladá fronta, Mladý svět.40 Líbánky vzaly konec zlý. Svatbu jsme měli u Lojzy A slavili ji bujaře Tak jako v Čechách, ach. Pár týdnů nato Plastiky lízli. Spadla klec. Tehdy řek Padrta mojí ženě: Revolucionáře Jste si vzala přec, Tak netvařte se tak vyděšeně!
41
Na podporu vězněných propukla rozsáhlá kampaň, protože mnoho skutečností, které deníky uvedly, se nezakládaly na pravdě a ani nebyly předmětem soudního řízení. I zahraniční západní média psala o zatčení mladých hudebníků a poukazovala na represi proti umělecké opozici.42 „Je to v neposlední řadě i těžký úder proti kulturní opozici v zemi v nejširším slova 38
JIROUS, Ivan Martin. Za čtyři roky se dá zapomenout na všechno (rozhovor s Janem Pelcem, 1994). In: Magorův zápisník, 1997. s. 562-563. 39 Trestní spis č. T 379/76, § 9/2 - 202/1, 2 trest. zákona z roku 1961, 18 měsíců nepodmíněně, výkon propuštění 18.9.1977. In: Rejstřík trestů OP ČSR ze dne 3.11.1988. Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 210. 40 Odsouzení výtržníků. Rudé právo. 24.9.1976; Na lavici obžalovaných výtržníci. Rudé právo. 25.9.1976; Další bublina splaskla. Svoboda. 27.9.1976; Výtržnost, která se ocitla před soudem. Tučná dávka hrubosti. Mladá fronta. 16.10.1976; Případ Magor. Mladý svět. 3.12.1976. In: Hnědá kniha o procesech s českým undergroundem. 2012. s. 214-229. 41 JIROUS, Ivan Martin. Magorovy labutí písně. 2006, s. 82. 42 V Praze postavili před soud mladé hudebníky ve snaze potlačit československou „alternativní kulturu“. The Times. 13.7.1976; České rock stars bručí v base. Chicago Tribune. 30.8.1976; Pražský rock na
13 smyslu, neboť tato mládež není jen publikem pro již zavedené spisovatele, hudebníky a výtvarné umělce, je to především zoufale potřebný dorost této generace. Protože o těchto umělcích takřka nikdo na Západě neví, žádá si vlna jejich zatýkání mimořádnou pozornost.“43 Podrobný rozbor předmětných mediálních textů z roku 1976 je uveden v kapitole 3.2. Po propuštění Ivan Jirous podepsal Chartu 77, byl 40 dní na svobodě a byl opět zadržen za projev, který přednesl na výstavě Jiřího Laciny v jednom z pražských klubů SSM. Odsouzen dne 11.4.1978 na dalších 18 měsíců, které si odseděl ve věznicích Stráž pod Ralskem a Ostrov nad Ohří. 44 Po návratu začal ihned participovat na již třetím čísle samizdatového časopisu Vokno a u čtvrtého a pátého dílu už působil redakčně. Počtvrté byl zatčen 10.11.1981 v souvislosti s přípravou šestého čísla časopisu (společně s Františkem Stárkem45 alias Čuňasem, Milanem Fričem a Milanem Hýbkem) a odsouzen jako redaktor zakázaného časopisu. „Kdyby náhodou toto obvinění nestačilo, pro jistotu Magorovi připsali obvinění za držení omamné látky – marihuany.“46 Byl odsouzen ke třem a půl letům odnětí svobody nepodmíněně. Ve valdické věznici napsal dvě nejvýznamnější básnické sbírky, Magorovy labutí písně a Magor dětem. Propuštěn byl dne 9.5.1985.47 Odsouzení ve všech zmíněných trestních spisech je dle § 202 trestního zákona z roku 1961 (Výtržnictví).48
smutnou notu. Guardian. 30.8.1976; Čeští umělci žízní v kulturní pustině. Los Angeles Times. 1.10.1976. In: Hnědá kniha o procesech s českým undergroundem. 2012. s. 385-433. 43 Na svatbu přišla policie. V Praze zatkli popovou skupinu „Plastic People“. Die Zeit. 16.4.1976. In: Tamtéž. s. 410. 44 Trestní spis č. 2 T 72/78, § 202/1 trest. zákona z roku 1961, 18 měsíců nepodmíněně, výkon propuštění 25.4.1979. Ochr. psychiatrické ambulant. léčení. In: Rejstřík trestů OP ČSR ze dne 3.11.1988. Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 210. 45 STÁREK, František přezdívaný Čuňa (1.12.1952), publicista. V 70. letech po podpisu Charty 77 pracoval v dělnických profesích. Od roku 1978 vydává časopis Vokno. Po návratu z vězení obnovuje časopis Vokno a rozšiřuje jej o Edici Vokno, Videomagazín Vokno. Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů, kde se věnuje projektům k dokumentační činnosti českého undergroundu. Je držitelem vyznamenání Za zásluhy druhého stupně a Zlaté lípy. In: Autoři, Magorova konference. 2014, s. 192. 46 STÁREK, František. Magor a Vokno. In: Magorova konference. 2014, s. 71-72. 47 Trestní spis č. 5 T 176/82, § 202/1,2, § 41b, 187/1 tr.z. z roku 1961, 3 a ½ roku OS, výkon propuštění 9.5.1985. Propadnutí věci. Ochr.dohled na 2 roky. In: Rejstřík trestů OP ČSR ze dne 3.11.1988. Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 210. 48
Znění citovaného paragrafu 202 tr.z. z roku 1961: § 202 Výtržnictví (1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.
14
Ivan Jirous svérázně shrnuje svá dosavadní čtyři zatčení v rozhovoru s Petruškou Šustrovou v roce 1985: „Prvně jsem seděl za to, že jsem se ožral v hospodě. Byl to běžnej hospodskej konflikt, nikomu jsem neublížil, a pouze proto, že jsem to já, tak jsem šel sedět. Pak jsem seděl takzvaně za Plastiky, ale já jsem zase nehrál ani nezpíval, já jsem pouze umožňoval jim, aby to dělali. Potřetí jsem seděl za to, že jsem se na výstavě odvázal a něco jsem tam žvanil. Nebylo to nic chytrýho, a zase to nebylo žádný umění. Počtvrtý jsem seděl údajně za to, že jsem redaktor Vokna, ale já jím nikdy nebyl. Ani jednou jsem neseděl skutečně za to, čím jsem. Ve skutečnosti pravděpodobně sedím za to, že ve mně režim bytostně cítí osobu jemu nepřátelskou, to znamená osobu, která zná jeho pravou dimenzi“.49 Dne 15.5. 1981 se stal Ivan Jirous členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS)50 na základě Sdělení VONS č. 248 o účasti Ivana M. Jirouse na práci VONS po dobu věznění člena výboru Jana Litomiského.51 Naposledy byl zatčen 20.10.198852 za petici Tak dost!, kterou sepsal společně s Jiřím Tichým jako reakci na smrt Pavla Wonky v soudní vazbě v Hradci Králové. Pavel Wonka byl politický vězeň komunistického režimu a zemřel ve vězení. Petici podepsalo 271 lidí. Ivan Martin Jirous byl odsouzen na dalších 16 měsíců. Propuštěn byl po revoluci v roce 1989, dne 25. listopadu, na základě amnestie prezidenta republiky. 53
49
JIROUS, Ivan Martin. Jirous : pojmenonávat věci (Rozhovor Petrušky Šustrové s Ivanem M. Jirousem). In: Svědectví, 1986, č. 77, s. 131. 50 VONS - Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Výbor byl ustaven dne 27. dubna 1978 skupinou signatářů Charty 77 v čele s Ing. Rudolfem Battěkem a jeho prohlášení zní: „Cílem tohoto výboru je sledovat případy osob, které jsou trestně stíhány či vězněny za projevy svého přesvědčení nebo které se staly obětmi policejní nebo justiční svévole. Budeme s těmito případy seznamovat veřejnost i úřady a podle svých možností pomáhat postiženým osobám. Chceme přitom spolupracovat s každým, u nás i v zahraničí, kdo projeví o spolupráci zájem. Žádáme zároveň občany, aby nás (nejraději osobně) na takové případy upozorňovali. Věříme, že působení našeho výboru přispěje k tomu, aby lidé nebyli nespravedlivě pronásledování a vězněni.“ In: Informace o Chartě 77, 1978, č. 6, s. 2. 51 Sdělení VONS č. 248. In Informace o Chartě 77, 1981, č. 5, 16.4.-15.5.1981, s. 4. 52 Závěrečný rozsudek soudu č. 2T 11/89, obv. pro tr.čin pobuřování dle §100 tr.zákona. In: Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 313. 53 BLAŽEK, Petr. Akce "Ivan-2": Sledování Ivana Martina Jirouse příslušníky Správy sledování Státní bezpečnosti. Paměť a dějiny. 2012, č. 01.
15
1.4.1 Petice TAK DOST! Z důvodu vzniku a šíření této petice vznikl trestní a vyšetřovací spis č. V_15053_BR vedený odborem vyšetřování Státní bezpečnosti Brno proti Ivanu Jirousovi a Jiřímu Tichému.54 Spis obsahuje výslech třiceti svědků z listopadu 1988, kteří petici podepsali, dále předmětnou petici, žádost o sdělení Čsl. rozhlasu o uveřejnění petice a závěrečné odsouzení. Ivan Jirous s Jiřím Tichým sepsali petici, kterou rozeslali na Ministerstvo spravedlnosti ČSR, Ministerstvo vnitra ČSSR, vládě ČSSR a Federálnímu shromáždění ČSSR. Upozorňovali v ní na situaci po roce 1948, na popravování lidí v třídním boji, obvinili vládu ze zabití dr. Horákové, Záviše Kalandry a v současné době Pavla Wonky. Apelují na propuštění všech vězňů svědomí a všech politických vězňů. 55 V závěrečné zprávě předmětného trestního spisu s návrhem konečného opatření je uvedeno obvinění: „JIROUS Ivan, TICHÝ Jiří, obviněni pro tr.čin pobuřování podle §100 odst., písm. a), odst. 3, písm. a) tr. zákona, kterého se oba dopustili tím, že v době od 26.4.1988 do 6.5.1988 vyhotovili písemnost, jejíž obsah hrubě uráží a pomlouvá státní orgány ČSSR pro výkon jejich pravomoci a současně útočí nevybíravým způsobem proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení ČSSR (....) vědomě vytvořili možnost, aby se tato písemnost stala známou v zahraničí, neboť dne 23.8.1988 byl text písemnosti odvysílán v české relaci Radia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky, přičemž písemnost sama obsahuje jak nepravdivé, tak i hrubě zkreslené informace, které jsou schopny vyvolat nepříznivé představy o poměrech v ČSSR.“ 56 Dne 10.11.1988 založili v Praze Jan Brabec, Václav Havel, Zbyněk Hejda, Ivan Lamper, Dana Němcová, David Němec, Martin Palouš, Jan Ruml, Joska Skalník, Petr Placák, Petruška Šustrová, Jáchym Topol a Saša Vondra Výbor na obranu Ivana Jirouse, kde se v prohlášení výboru připomíná: „Jirous by měl být již po páté vězněn. Je to významná osobnost, která stála u zrodu české nezávislé kultury v 70. letech a dlouhé roky byl jejím hnacím motorem, a proto se výbor obává, že dojde-li k opětovnému věznění Martina Jirouse, bude to velké vítězství totalitních sil a půjde také o vážné ohrožení Jirousovy psychické integrity a fyzické likvidace. (...) Žádají o propuštění na svobodu. (...) Rovněž i v zahraničí byl vydán text petice za propuštění Ivana Jirouse, Jiřího Tichého, Dušana Skály a Petra Cibulky.“ 57
54
Archiv bezpečnostních složek, fond Krajská správa SNB, odbor vyšetřování Státní bezpečnosti Brno, svazek č. V-15053 Brno. Spis obsahuje celkem 310 listů včetně desek (elektronicky uložen v Archivu bezpečnostních složek v Praze 3). 55 Petice TAK DOST! In: Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 115-116 (viz Příloha č. 11) 56 Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 233. Závěrečný rozsudek soudu č. 2T 11/89. s. 313. 57 Výbor na obranu Ivana Jirouse. Informace o Chartě 77. 1988, r. 11, č. 20, s. 12.
16
1.4.2 Svazky v Archivu bezpečnostních složek Dle vyjádření Archivu ze dne 13.3.2014 nebyl osobní svazek č. 722186 MV (Praha) týkající se Ivana Jirouse převzat a pravděpodobně byl zničen. Další hlavní svazek v kategorii K (kontrolní), krycí název „Ivan“, r.č. 20716 X. Správa SNB (Správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli) byl zničen dne 28.2.1984. Další svazek r.č. 42203 Brno také zničen bez uvedení data. Byly dohledány následující spisy, které jsem ke své práci využila. Většina spisů se týká jednotlivých členů rockové skupiny The Plastic People of the Universe nebo jeho rodinných příslušníků a kamarádů, ale i různých undergroundových kulturních akcí, které byly policií sledovány. Informace ve spisech jsou velice zajímavé a cenné. Použila jsem z velkého výčtu následující: - svazek č. 687608 MV (r.č. 29083 Praha), krycí jméno Sutana, svazek kategorie OS (osobní) a NO (nepřátelská osoba), vedený na Svatopluka Karáska, - svazek č. 821542 MV (r.č. 9570 Praha), krycí jméno Kytarista, svazek kategorie OS (osobní), vedený na Milana Hlavsu, - svazek č. 723419 MV (r.č. 25513 Praha), krycí jméno Hudebník, svazek kategorie OS (osobní svazek), vedený na Vratislava Brabence, - svazek bývalé IV. Správy SNB (Správa sledování) s krycím jménem SL- „Hipis“, svazek MV č. 81-00298/02-8-76-234, vedený na Julianu Jirousovou, - svazek bývalé IV. Správy SNB (Správa sledování) s krycím jménem SL-„Ivan 2“, svazek MV č. 1108, vedený na Ivana Martina Jirouse, - vyšetřovací spis a.č. V-15053-Brno, objekt – Ivan Martin Jirous.
17
2 Ivan Martin Jirous – publikační činnost Ivan Martin Jirous je svým rozsáhlým básnickým, kritickým a teoretickým dílem neodmyslitelně a silně spjat s českou kulturou druhé poloviny 20. století a prvního desetiletí 21. století. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. stol. měl zásadní podíl na formování undergroundu. Vystupoval jako mluvčí a teoretik undergroundového hnutí a ve své Zprávě o třetím českém hudebním obrození z února 1975 formuloval jeho program (dále viz kapitola 2.4.1). I Jirousova poezie z tohoto období představovala nepochybný umělecký vrchol v rámci české podzemní poezie. 58 V této kapitole jsem chronologicky zobrazila postupný literární vývoj osobnosti Ivana Jirouse a zaměřila se především na publikační činnost a jeho polemické články.
2.1
Počátky na střední škole (60. léta) Hana Komrsová, profesorka českého jazyka a ruštiny na Jirousově střední škole,
vzpomíná na svého studenta se slovy: „Velmi brzo upoutal mou pozornost student v jedné z předních lavic u okna svými neobyčejně nadprůměrnými znalostmi a zájmem o českou meziválečnou literaturu, zejména o moderní básnické směry, zvláště pak poetismus. Ivan Jirous byl studentem, který nejen měl nadprůměrné znalosti, ale chtěl o nich diskutovat, ověřovat si své názory, konfrontovat je s někým.“59 Jirous na střední škole vedl recitační soubor, kde nacvičoval se spolužáky pásma poezie dle jeho výběru. Rozepsal jim tehdy poslední zachovanou báseň od Roberta Desnose, jeho oblíbeného básníka, Půda v Compiegne.60 Dále byl členem dramatického kroužku, který vedl Vladimír Konečný v letech 1961 – 1962. 61 Jirous již na střední škole začal s psaním vlastních textů, angažoval se i u vydávání třídního časopisu „Kvocánčata“. Psal texty k písním, které jeho spolužák Milan Adamec zhudebňoval. Takto vznikla v roce 1959 hymna třídy Pochod mrtvých kvocánčat na počest třídního učitele Miroslava Pavla, který měl mezi studenty přezdívku Kvocient.62
58
JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 211, 217. KOMRSOVÁ, Hana. Moje vzpomínky. In: Humpolecký Magor. 2007, s. 30 60 JIROUS, Ivan Martin. In: Humpolecký Magor. 2007, s. 118 61 Tamtéž, s. 49. Autorka knihy Jarmila Neomytková v letech 1961-1965 studovala SZŠ v Humpolci, členka recitačního souboru vedeného Ivanem Jirousem a členka dramatického kroužku, který vedl Vladimír Konečný. 62 ZEDNÍK, Pavel (profesor ruského jazyka). Malá vzpomínka na Ivana Jirouse. In: Humpolecký Magor. 2007, s. 33 59
18 Milan Adamec zhudebnil šest Jirousových textů. Jak sám vzpomíná, v té době náhodou dorazili do Humpolce lidé z Československého rozhlasu a dvě písničky jim nahráli. Zanedlouho je i odvysílali. Jedna z nich se objevila i v pořadu o vzniku blues.63 V knize Humpolecký Magor je uvedená ručně přepsaná píseň od Jirouse pod názvem Klára (1963). Jirous zde informuje, že od této skladby se odmlčel až do roku 1975, kdy napsal první básnickou sbírku Magorův ranní zpěv. 64
2.2
Samizdatové opisy – Opsáno na Brancourově (60. léta) V období studia na střední škole a po jeho ukončením, kdy byl Jirous na roční praxi
v havlíčkobrodské tiskárně, začaly vznikat Jirousovy samizdatové opisy, tedy v letech 1961 – 1964. Opisoval v té době nesnadno dostupné knihy, které on sám měl rád a chtěl je rozšířit mezi své známé. V rozhovoru s Viktorem Karlíkem a Janem Placákem s názvem Když nejde o život, jde o hovno65 Jirous vzpomíná na vznik zmíněných opisů. „Tenkrát jsme objevovali moderní umění, protože po tom přelivu padesátejch let tady nebylo nic, respektive nic volně k dosažení. Já jsem vyráběl samizdat, kterej se jmenoval Opsáno na Brancourově a datum.“66 Brancourov je poplužní dvůr za Humpolcem směrem na Havlíčkův Brod. Jirous měl toto místo moc rád, mělo pro něj magický význam. Edice zahrnuje díla francouzských moderních básníků, vybrané části Kafkova díla, Bretonovy manifesty, četné materiály k surrealistické tvorbě, studie o existencionalismu. V současné době je edice o obsahu 21 děl uložena v samizdatové knihovně Libri Prohibity67: Miguel de Unamuno – Tragický pocit v lidech a v národech; Martin Heidegger – Hölderlin a podstata básnictví; Rainere Maria Rilke – Elegie z Duina; Věra Linhartová – Kleopatra; Pierre Jean Jouve – Paulina 1880; Franz Kafka – Zámek; Charles Baudelaire – Malé básně v próze; Maurice Maeterlinck – Poklad pokorných; Paul Foulquié – Existencialismus; Jan Ruysbroeck – Ruysbroeck podivuhodný; Samuel Beckett – Konec hry; Eugene Ionesco – Nenajatý vrah; Vladimír Holan – Zuzana v lázni; Ivan Vyskočil – Povídky; Comte de Lautréamont – Maldorovy zpěvy; Garbiel Marcel – Nárys fenomenologie a metafysiky naděje; Garbiel Marcel – V jiném světě; Arnošt Procházka – Odilon Redon; Richard Weiner – Mezopotámie; Franz Kafka – Povídky (obsahuje doslov Albert Camus – Naděje a absurdnost v díle Franze Kafky); Franz Kafka – Pozorování.
63
ADAMEC, Milan. Nepamatuji se,. In: Humpolecký Magor. 2007, s. 39 JIROUS, Ivan Martin. Klára (1963). In: Humpolecký Magor. 2007, s. 37 65 KARLÍK, Viktor. PLACÁK, Jan. Když nejde o život, jde o hovno. In: Humpolecký Magor. 2007, s. 66 66 Tamtéž. 67 Knihovna Libri Prohibity: záznam z báze SAMI ze dne 12.5.2014, signatura – LP297, 298, 299, 302, 3489, 5669, 5671, 5672, 5791, 5673 - 5674, 5676 – 5683, 10847, 11443, 11898. 64
19
Tato průkopnická práce Ivana Jirouse vznikala v letech 1961 až 1964. Texty autor opisoval v několika průklepech s pečlivou grafickou úpravou. Jejich neúplný soupis najdeme i v Magorově zápisníku. 68 Jak zmiňuje ve svém příspěvku Jiří Gruntorád, ředitel samizdatové knihovny Libri Prohibity, na konferenci o Ivanu Martinovi Jirousovi uspořádané dne 14. – 15. listopadu 2013: „Mladý Jirous je tehdy opisoval na silnějším průklepovém papíře asi v šesti či sedmi exemplářích a rozdával přátelům. Dostávala je jeho sestra Zorka a také její pozdější manžel Jan Ságl, z jejichž knihovny pocházejí naše exempláře. Zdá se, že je ještě naděje, že časem budou objeveny další plody této aktivity mladého studenta, nejen na svou dobu pozoruhodné. Jeho tehdejší téměř bezchybné a graficky čistě upravené opisy ukazují široké Jirousovy zájmy i jeho snahu podělit se o nové objevy s přáteli.“ 69
2.3
Publikační činnost ve Výtvarné práci (1968 - 1971) Ivana Martina Jirouse známe především jako samizdatového autora, který od roku 1971
oficiálně nepublikoval autorskou tvorbu. Do této doby ale Jirous přispíval do časopisů Výtvarná práce, Výtvarné umění (časopisy Ústředního svazu československých výtvarných umělců), Divadlo, Sešity pro literaturu a diskusi, Host do domu. Tato část z jeho tvorby je často opomíjena. Nejvíce textů z výše zmíněných časopisů napsal pro časopis Výtvarná práce, kde od roku 1968 až do roku 1971 působil jako redaktor. Ivan Martin Jirous píše do Výtvarné práce v období na konci šedesátých let, kdy v Československu panovala svobodnější a tvůrčí atmosféra. Po dlouhé době nastal rozkvět literatury, filmu, divadla, sochařství, sklářství a textilního umění.
2.3.1 Politické a kulturní souvislosti (konec 60. a začátek 70. let) Co se týká kulturních souvislostí, 60. léta se vyznačovala obdobím změn, aktivity a tvorby. Byl umožněn určitý přísun informací ze zahraničí, možnost kontaktů se zahraničím, práce se zahraničními texty. To vše znamenalo pro českou kulturu obrovský rozkvět a snahu o prokázání světovosti českého umění. Docházelo k rozmachu všemožných tendencí, kulturních
68 69
JIROUS, Ivan Martin. Magorův zápisník. 1997. s. 773-774. GRUNTORÁD, Jiří. Ivan Martin Jirous v samizdatu. In: Magorova konference. 2014, s. 67.
20 směrů. Meda Mládková70 se výstižně vyjadřuje k českému a slovenskému modernímu umění v tomto období: „Konec šedesátých let byl možná v celém českém umění vůbec nejproduktivnější. (...) Následovalo množství výstav současného umění. Vydávaly se časopisy neuvěřitelné kvality přinášející do Československa obsáhlé informace o západním umění a také informace o československém umění na Západ. Celá řada stylů té doby byla nadále rozvíjena. Hodně inspirace skýtaly tehdejší nejpopulárnější styly Západu: pop art, op art, minimalistické umění, nová figurace. (...) Zatímco po roce 1968, po potlačení Pražského jara, se země opět stala kulturní pouští. Galerie se zavíraly, výtvarné časopisy byly zakázané, nově založený liberální Svaz výtvarných umělců rozpuštěn... (...) Umělci se stáhli do ústraní svých ateliérů, zaplněných díly, která konečně doufali ukázat světu. Výtvarní umělci žili a tvořili v jisté paralelní kultuře, jistým způsobem doplňující kulturu oficiální, která řídila všechno, od publikování přes divadla k muzeím a galeriím.“ 71 Po nástupu Gustáva Husáka do funkce prvního tajemníka komunistické strany v roce 1969 následovaly výrazné změny v celém stranickém vedení. Zasedání Ústředního výboru KSČ, konané 29. – 30. května 1969, potvrdilo odklon od reformního socialismu a schválilo program návratu k totalitní moci. Nad denním tiskem, rozhlasem a televizí získalo nové komunistické vedení téměř okamžitou kontrolu. Koordinační výbor tvůrčích svazů, který se naposledy sešel 22. května 1969, se nadále hlásil k demokratizačnímu úsilí a protestoval proti sílícímu omezování svobodného projevu. Většina obyvatel s proměnou politické situace nesouhlasila. Spontánní demonstrace se uskutečňovaly ve všech větších městech a režim proti tomuto vzdoru zahájil silnou demagogickou kampaň v denním tisku, rozhlasu a televizi a do ulic poslal příslušníky bezpečnostních složek.72 Všechny tyto události postupně uvrhly československou společnost do stavu apatie a deziluze. Představitelé KSČ usilovali všemi prostředky o změnu veřejného mínění. Především je znepokojoval kulturní tisk. Byla tedy znovu obnovena cenzura, a to již v září 1968 vznikem Úřadu pro tisk a informace73. Důsledkem této cenzorské praxe bylo i to, že během roku 1969
70
MLÁDKOVÁ, Meda (rozená Marie Sokolová, 8.9.1919). Sběratelka umění, zakladatelka Nadace Jana a Medy Mládkových a Musea Kampa. 1938 získává diplom profesionální tanečnice u prvorepublikové choreografky Marty Aubrechtové. 1948 emigruje. 1952 zakládá v Ženevě nakladatelství Edition Sokolova. 1975 se podílí na výstavě Františka Kupky v New Yorku. In: Časová osa. Meda Mládková můj úžasný život. 2014. 71 Úryvek z textů Medy Mládkové z katalogu výstavy Expressive, Muzeum moderního umění, Vídeň, 1987. In: Meda Mládková - můj úžasný život. 2014. s. 157-158. 72 JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 9-11. 73 nejdříve Český úřad pro tisk a informace a v roce 1981 i Federální úřad pro tisk a informace – ČÚTI, FÚTI. Úřad měl za úkol udělovat časopisům za otištění „nevhodných“ statí důtky a peněžní pokuty.
21 byla zastavena činnost většiny časopisů vydávaných Svazem československých spisovatelů. Široké spektrum kulturních periodik nahradil kulturně-politický týdeník Tvorba.74 Časopis Výtvarná práce byl jednou z posledních veřejných platforem kulturního dění, časopis byl zrušen až v roce 1971.
2.3.2 Časopis Výtvarná práce Časopis Výtvarná práce byl čtrnáctideník a byl vydáván Ústředním svazem československých výtvarných umělců. Začal vycházet v říjnu roku 1952. Toto periodikum přinášelo pravidelně zprávy o činnosti různých výtvarných spolků, informovalo o konferencích a výstavách regionálního a celorepublikového charakteru. Přinášelo diskuse, příspěvky čtenářů, různé polemiky, reflexe, články o aktuálním kulturním dění v celém Československu. Byly zde uvedeny spíše kratší formáty textů a k tomu jeden až dva obsáhlé texty týkající se výtvarné kritiky. Přesto, že časopis měl novinový formát, nalezneme zde i velké fotografie, reprodukce děl a kresby.75 Od roku 1968 až do roku 1971 napsal Ivan Martin Jirous ve Výtvarné práci celkem 43 publicistických textů. Podrobný seznam Jirousových článků v časopise Výtvarná práce (19681971) je uveden v příloze - viz Příloha č. 2.76 Seznam článků ve Výtvarné práci (1968-1971): Podpis u článku
Počet článků
Rok 1968
Podpis – Ivan Jirous
2
Monogram – I.J.
9 1969
Podpis – Ivan Jirous
6
Monogram – I.J.
6 1970
Podpis – Ivan Jirous
16
Monogram – I.J.
3 1971
Podpis – Ivan Jirous 74
1
Tamtéž, s. 12. KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 19481967. 2011, s. 1039. 76 Ve Výtvarné práci bylo nalezeno celkem 43 textů s podpisem Ivan Jirous nebo monogramem I.J. 40 textů je uvedeno v bibliografii In: Magorův zápisník, 1997. 3 texty (v Příloze č. 2 označeny červeně) byly nalezeny navíc při dalším osobním šetření v jednotlivých číslech časopisu. 75
22
Jirous začíná používat jako autor článků šifry – J., Ji., I.J., později užívá své přezdívky Magor nebo M. 77 „Během pětačtyřiceti let napsal Jirous přibližně stovku textů vztahujících se k problematice výtvarného umění. Mnohé z nich jsou zcela kratičké, žádný nemá vědecký aparát ani poznámky pod čarou. To by se mohlo zdát na profesionála trochu málo. Přesto poskytl české kunsthistorii zásadní podněty, např. základ k interpretaci tvorby umělců z okruhu Křižovnické školy. Za nejzávažnější Jirousův přínos oboru však považuji jeho podnět k přehodnocení modernistického vztahu umělecké tvorby a religiozity.“ zmínila závěrem kunsthistorička Pavla Pečinková na konferenci o Jirousovi, kde podrobně hodnotila Jirouse jako historika umění. 78 Závěrem zmíním poznámku Ludmily Padrtové, která v jednom rozhovoru zpochybňuje autorství některých textů Ivana Jirouse po roce 1969 ve Výtvarné práci. „Jirka pak už nemohl publikovat pod svým jménem. Jak vyšel u Viktora Sailova v Torstu Magorův zápisník, některé texty, co tam jsou jako Ivanovy, podle mě psal Padrta a podepisoval se jako Ivan Jirous, který tehdy ještě nebyl na indexu – a taky aby mu pomohl finančně. Ivan si to potom už asi ani nepamatoval“.
79
Toto prohlášení Ludmily Padrtové je nepravděpodobné vzhledem k tomu, že
Jiří Padrta byl až do konce roku 1970 šéfredaktorem časopisu Výtvarná práce a články s jeho podpisem tam byly nadále publikovány. 80 Ivan Jirous v rozhovoru s Janem Placákem a Viktorem Karlíkem uvádí jiný důvod: „Teď už to můžu říct, některý články byly podepsaný jenom monogramem. Když to nebylo celým jménem, tak to nebyly moje, to byly Padrtovy. On používal mý jméno kvůli daním.“81 Články s monogramem jsou vyznačeny v příloze č. 2 této práce. Tato skutečnost je sporná a pravděpodobného autora by bylo nejspíše možné určit na základě jazykové analýzy. Nicméně Michael Špirit, který tvořil Jirousovu bibliografii v Magorově zápisníku v roce 1997 tvrdí, že všechny texty v této publikaci Jirous pročetl a odsouhlasil, že texty jsou jeho. Popírá tedy tvrzení Ludmily Padrtové i Ivana Jirouse.82
77
Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 1998 [cit. 2014-09-11]. Dostupné z: www.slovnikceskeliteratury.cz 78 PEČINKOVÁ, Pavla. „Čas unáší Krásu, Čas odhaluje Pravdu...“. In: Magorova konference. 2014, s. 101. 79 In. PLACÁK, Petr. V evidenci jako abstraktní malířka: Rozhovor s malířkou Ludmilou Padrtovou. Paměť a dějiny. 2013, č. 04, s. 77. 80 Členka ediční rady sborníku 68 - 89 v Klubu novinářů Pražského jara ´68 PhDr. Blanka Stehlíková (kunsthistorička, v roce 1968 byla redaktorkou kulturní rubriky Večerní Prahy, v letech 1968 – 1970 také publikovala odborné články ve Výtvarné práci) mi telefonicky dne 12.1.2015 potvrdila, že tato záležitost s daněmi není pravděpodobná. Padrta v té době byl šéfredaktorem časopisu a neví o tom, že by se tyto záměny aplikovaly.
23
2.3.3 Články o výtvarném umění a hudbě (1968 - 1971) Ivan Martin Jirous začal přispívat do časopisů již na studiích. V dubnu 1965 jsou zaznamenány první krátké články, které byly uveřejněny v časopise Výtvarná práce. Jirousovy první články byly z oblasti historie výtvarného umění. Z oboru, který vystudoval. Naplno se začal věnovat publicistické tvorbě až od roku 1968, kdy získal již zmíněný post v redakci časopisu Výtvarná práce. Poměrně pravidelně začínal informovat veřejnost o výstavách obrazů, fotografií, keramiky, plastik a grafik, dále o sochařských sympoziích. Sledoval často umělce spojené s Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu a to Karla Nepraše, Jana Steklíka, Otakara Slavíka, Eugena Brikciuse83. Křižovnickou školou se práce dále zabývá v kapitole 2.3.5. V roce 1968 psal Jirous již obsáhlé celostránkové referáty, kde prosazoval svou vyhraněnou orientaci k progresivním trendům světového umění a ke konstruktivní tendenci výtvarné tvorby. Soustředil se na oblast současného výtvarného umění. Věhlasným činem je podrobný článek o Andy Warholovi, který byl v té době jedinečný a podával veřejnosti náhled na Warhola a jeho vlivy ve výtvarném umění a filmu.84 Dalším článkem je text Otevřené možnosti (Danuvius 68)85, ve kterém informuje čtenáře o prvním bienále mladých umělců Danuvius 68 a popisuje s lehkostí a občasným vtipem své dojmy. Zároveň svou kritiku umí nekompromisně zasadit do textu: „....a jestliže se jedná o díla přežvykující třicet let staré myšlenky, které se jim podařilo obohatit jenom čímsi nápadně podobným pornografii, je základním pocitem, který z takových děl můžeme mít, pocit hnusu; ale ne takového (...). Je to lepkavý, vleklý hnus ...“. 86 Z roku 1969 zmíním dva zajímavé texty. Jedním z nich je článek Socha v plenéru87, ve kterém Jirous recenzuje výstavu Socha, kde byl umístěn větší soubor sochařských děl do přirozenějšího a živějšího prostředí, než je ateliér nebo galerie. Srovnává s obdobnými
81
KARLÍK, Viktor. PLACÁK, Jan. Když nejde o život, jde o hovno. In: Magorův zápisník. 1997, s. 613. ŠPIRIT, Michael. IMJ po roce 1989. In: Magorova konference. 2014, s. 168-169. 83 Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. Byla založena v první polovině šedesátých let v hospodě U Křižovníků v Praze. Šlo o otevřené sdružení, ke kterému patřil neustále proměňující se okruh neoficiálních umělců se smyslem pro absurdní humor a ironii (Jan Steklík, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Karel Nepraš, Eugen Brikcius atd.). Její ředitelé Karel Nepraš a Jan Steklík vytvářeli kreslený humor. Šlo o volné umělecké seskupení. In: České umění 1938 – 1989 /programy/kritické texty/dokumenty/. 2001, s. 341 a 447. 84 JIROUS, Ivan Martin. Andy Warhol. Výtvarná práce, 1968, č. 20-21, s. 12. 85 JIROUS, Ivan Martin. Otevřené možnosti (Danuvius 68). Výtvarná práce 16, 1968, č. 22-23, s. 6-7. 86 Tamtéž, s. 6. 82
24 výstavami Socha piešťanských parkov a libereckou Socha a město. Nevybíravě kritizuje instalaci jednotlivých objektů („na plastikách je louže vody, Buryho plastika je umístěna na mizerném trávníku, plastiky umístěné v jezírku, kde plavou husté chuchvalce žabince ...“). Také upozorňuje na vandalismus publika.
88
Na téma devastace národních památek psal Jirous další
zajímavé texty v následujícím roce.
89
Druhým textem je článek Američané 90 v Praze, kdy Jirous představuje putovní výstavu amerického malířství po roce 1945. Vyzdvihuje Andyho Warhola91 a jeho expozici a potvrzuje, že Warhol je dnes skutečně umělcem číslo jedna. Závěrem konstatuje, že mnoho lidí považuje americkou kulturu za povrchní produkt zkomercionalizovaného světa a doufá, že tato výstava napomůže k odstranění tohoto hlubokého omylu. V roce 1970 nastalo plodnější období, Jirous publikoval články v časopisech Výtvarná práce, Výtvarné umění, Host do domu, Mladý svět, Divadlo. Předkládal veřejnosti články například o Naděždě Plíškové (grafika, sochy, vyšlo v katalogu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu), o obrazech Beatles, o land-artu Zorky Ságlové, o recenzi výstavy Otakara Slavíka a Karla Nepraše (hlavní představitelé Křižovnické školy), o sochařských sympoziích. Častokrát také ostentativně upozorňoval na masovou tvořivost umělců a varoval před přehlcenými sochařskými sympozii.92 Co se týká významnosti jeho textů, vrátím se k článkům zabývající se devastací národních památek. Na přelomu roku 1968 a 1969, kdy už nebyla příliš možnost psát a svobodně interpretovat moderní umění, začal Jirous psát tzv. „nezávadné“ texty týkající se historických památek a památkové péče. V roce 1970 napsal dva zásadní texty, kterými poukazoval na devastaci uměleckých děl. Tyto články vyvolaly širokou debatu v odborné veřejnosti93. Magorovy pochybnosti a výtky jsou stále v platnosti i po téměř padesáti letech. 87
JIROUS, Ivan Martin. Socha v plenéru. Výtvarná práce 17, 1969, č. 10-11, s. 1 a 3-4. Tamtéž, s. 3. 89 Čas unáší Krásu – Čas odhaluje Pravdu (Výtvarná práce č. 13/1970), Sporckův Kuks aneb Od minulosti k utopii (Výtvarná práce č. 19-20/1970), Liběchov Václava Levého (Výtvarná práce č. 21/1970), Opadá pětilistá růže? (Výtvarná práce č. 23/1970). 90 JIROUS, Ivan Martin. Američané v Praze. Výtvarná práce 17, 1969, č. 10-11, s. 8. 91 Vzpomínky Františka Stárka na osobním setkání dne 1.2.2015: Jirous byl v tomto období přezdíván „Warholec“, protože v té době obdivovat Andyho Warhola (americký malíř, grafik, filmový tvůrce, hlavní představitel moderního umění – popartu). 92 JIROUS, Ivan Martin. Sochy pro budoucí město? Výtvarná práce 18, 1970, č. 6, s. 3 – „Současné sochařství – nejen naše – je zaplaveno eklektickými tvůrci, epigony druhého a třetího řádu, jejichž výtvory žádnému městu na kráse nepřidají“. 93 Problematiku zchátralosti památkového areálu Kuks prohlubuje Jirous v dalším článku Sporckův Kuks, kdy zjišťuje další možnosti a vede rozhovor s ředitelem ZOO Dvůr Králové Josefem Vágnerem a Miroslavem Kopeckým. In: Výtvarná práce, 1970, č. 25-26, s. 1 a 3. Téma vyvolalo obsáhlé diskuse a v časopise byla vyhlášena anketa k tématu. Na Jirousovy polemické články navazují další debaty: článek Sporckův Kuks – vyjádření odborníků dr. Emanuela Pocheho a prof. Dr. Viktora Kotrby. In: Výtvarná práce, 1971, č. 1, s. 6. 88
25 Prvním textem je článek Čas unáší Krásu Čas odhaluje Pravdu 94, v němž Ivan Jirous barvitě popisuje svou návštěvu zámeckého parku ve Valči. Dle jeho soudu jde o jedno z nejpozoruhodnějších míst v Čechách. Skutečnost je ale taková, že v parku se postupně a beznadějně ničí sochařská výzdoba a mohutný theatron, do jehož zdiva byly vezděny fragmenty klasicistních soch, je postupně devastován návštěvníky taneční zábavy. Nádherné sousoší hraběte Sporcka je tedy v hlubokém úpadku a autor se zamýšlí nad kulturní vyspělostí národa. „Uvědomil jsem si, jak je v podstatě zrůdné určit jako prostředí pro taneční zábavy a podobné akce právě místo, kde je při současném hlubokém úpadku citu pro krásné věci v tomto národě naprosto zákonité, že dojde k jeho devastaci.“95 Druhým textem je Sporckův Kuks aneb Od minulosti k utopii. 96 Zde podrobně popisuje historii památkového areálu Kuks a vyzdvihuje jeho nespornou uměleckou a turistickou přitažlivost. Zaobírá se dílem Matyáše Brauna, který se ujímá sochařských prací na Kuksu v letech 1712-1713. Ale jak vypadá areál dnes? „Rozebralo se segmentové schodiště, do hrobky začala prosakovat voda, v roce 1968 se začala budovat nová kanalizace, což zničilo upravený trávník a zahrady, a ještě je tu nejzávažnější otázka týkající se umístění Braunových soch. Řada odborníků je chce přemístit do interiéru, ale to již nebude ten Kuks, který známe.“ Na samý závěr Jirous konstatuje odsouzení Kuksu k neodvratné zkáze. Vidí naději v záměrech Ing. Vágnera, tehdejšího ředitele zoologické zahrady ve Dvoře Králové: „Osobně si myslím, že ing. Vágner dokázal již uskutečněním projektu safari, že je mužem, který je schopný i v našich podmínkách realizovat nerealizovatelné. Ať tak či onak, dnes stojíme před dvěma možnostmi: buď nechat pustošit Kuks hutí na ochranu památek z Hostinného, nebo svěřit jeho další osud do rukou ing. Vágnera. Myslím, že volba je docela snadná.“97 Jak již bylo zmíněno, Jirous často představoval čtenářům tvorbu umělců ze svého blízkého okolí. Poukazoval např. na fotografa Jana Ságla (budoucího manžela jeho sestry), svou sestru malířku Zorku Ságlovou98, Eugena Brikciuse99, výtvarníka a na další kulturní akce a happeningy100.
Další článek Sporckův Kuks - vyjádření ředitele Státního ústavu památkové péče dr. Vladimíra Novotného. In: Výtvarná práce, 1971, č. 4, s. 3. 94 JIROUS, Ivan Martin. Čas unáší Krásu Čas odhaluje Pravdu. Výtvarná práce 18, 1970, č. 13, s. 1 a 8. 95 Tamtéž, s. 8. 96 JIROUS, Ivan Martin. Sporckův Kuks aneb Od minulosti k utopii. Výtvarná práce 18, 1970, č. 19-20, s. 1 a 4-5. 97 Tamtéž. s. 5. 98 JIROUS, Ivan Martin. Pocta Obermannovi. Výtvarná práce, 1970, č. 7, s. 2 – upozorňuje zde na landart Zorky Ságlové a fotografie Jana Ságla. 99 JIROUS, Ivan Martin. Jsme Prague – shaped. Výtvarná práce, 1970, č. 3, s. 6 – rozhovor s E. Brikciusem. 100 Happeningy představovaly na konci šedesátých let a na začátku sedmdesátých let významné gesto směrem k širšímu publiku. Významnou akcí se stal happening Zorky Ságlové ve Špálově galerii pod názvem Seno, sláma (1969). Další její projekty se konaly již v uzavřeném okruhu přátel Plastic People
26 Jirous ve svých textech často reflektuje duchovní hodnoty, vnitřní hodnoty uměleckého činu. Jeho články jsou velice živé, snadno srozumitelné, používá jednoduchý jazyk, bez kunsthistorických akademických výrazů, z textů je cítit silný vztah k národní tradici. Občasné metaforické a lyrické výrazy nezapřou, že tyto texty psal básník: „Neprašovy kresby, červené figurky i poslední železné odlitky, ačkoli stěží nalezneme odstín krutosti, který by v nich nebyl zastoupen, jsou převáděním každodenního, ubohého a deptaného života do roviny heroismu.“101 Další metaforická přirovnání básníka s romantickou duší: „Všechny tyto skulptury a reliéfy jsou čistým výrazem romantického citu, snažícího se přeměnit materiál pískovcových skal v umělou bizarní přírodu.“102
2.3.4 Články o beatové hudbě (1968 - 1971) Hranice oficiální kultury se na konci šedesátých let změnila. Veřejnost lačnila po zahraničních kulturních novinkách, přijímala vděčně každý nový tvůrčí počin - film zachvátila „nová doba“, v muzice kulminovala obliba jazzu a rock n´rollu.103 Mladí lidé v šedesátých letech byli postupně ovlivněni beatovou muzikou a jazzem. To je hlavní rys budoucího undergroundu, jehož počátky jsou spojovány s rockovou muzikou. Lidé byli ovlivněni tvorbou skupin Beatles, The Doors v čele se zpěvákem Jimem Morrisonem, The Fugs, Frank Zappa a také Velvet Underground, která byla silně pod vlivem amerického umělce Andyho Warhola. Začaly vznikat výrazné československé rockové skupiny jako je Aktual, experimentální skupina pod vedení Milana Knížáka, dále The Primitives Group, DG 307 pod vedením Pavla Zajíčka. Pořádaly se festivaly. Český underground byl ovlivňován trendy americké kultury (festival ve Woodstocku, hippies, etnická muzika, beatnictví). 104 Mladí lidé nechtěli být pouhými pasivními konzumenty oficiální kultury, chtěli mít prostor pro realizaci. Ivan Martin Jirous se sklonem k nekonvenčnímu modernímu umění se začínal zabývat rockovou muzikou a spolu s okruhem progresivních výtvarníků začal již v roce 1967 spolupracovat s psychedelickou skupinou The Primitives Group, která hrála repertoár skladeb od skupin jako je The Mothers of Invention, The Doors, The Fugs. Od roku 1969 byl uměleckým vedoucím skupiny The Plastic People of the Universe.105
(např. Házení míčů do Průhonického rybníka – 1969). In: ALAN, Josef a Tomáš BITRICH. Alternativní kultura: příběh české společnosti 1945-1989. 2001, s. 13. 101 JIROUS, Ivan Martin. Otakar Slavík, Karel Nepraš. Výtvarná práce, 1970, č. 14, s. 5. 102 JIROUS, Ivan Martin. Liběchov Václava Levého. Výtvarná práce, 1970, č. 21, s. 8. 103 ALAN, Josef a Tomáš BITRICH. Alternativní kultura: příběh české společnosti 1945-1989. 2001, s. 13. 104 JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 216-217. 105 Tamtéž.
27 Jeho zájem o rockovou muziku se odrážel i do jeho publicistické činnosti. V časopise Výtvarná práce uveřejňoval články nejen o výtvarném umění, ale i o koncertech The Primitives Group, Plastic People, o natáčení písně Johna Lennona a Yoko Ono. Jirousův první článek týkající se beatové muziky v časopise Výtvarná práce s názvem Mesaliance, či zásnuby mezi beatovou hudbou a výtvarným uměním? 106 prozrazoval Magorovu vyhraněnou orientaci k tehdejší rockové scéně. Představuje hudební skupinu The Primitives Group. Jejím cílem je psychické působení hudbou, zdůrazňuje progresivní myšlenky v současném výtvarném umění. Informuje o konání I. Beatového festivalu v Music f clubu v Domě kultury pod heslem hippies Nedělej válku, dělej lásku. V tomto smyslu vyzdvihuje výtvarné experimenty malíře Dušana Kadlece (ten vytvořil členům kapely posmrtné masky) a malířky Zorky Ságlové (ta namalovala pozadí dle japonské předlohy).107 Dalším článkem je Sedmá generace romantiků 108, který vyšel v časopise Divadlo v roce 1969. V něm opět seznamuje s kapelou The Primitives Group, upozorňuje na bouřlivé začátky kapely provázené nepřízní odborných kritiků a značnou popularitou u obecenstva. Představuje také osobu zpěváka Ivana Hajniše a odcházejícího člena kapely Pavla Peštu. Popisuje dění na festivalu Bird Feast v lednu 1969. Tento projekt měl za cíl sblížit psychedelickou hudbu s výtvarnou estetikou. Spolupracoval na něm fotograf Jan Ságl, promítaly se koláže Jiřího Koláře. „Beatová hudba je jedním z nejzajímavějších fenoménů současné kultury. Mnozí její představitelé patří do první linie avantgardního úsilí dnešního umění. Na tom, že se takto pozvedla oblast, považována ještě i dnes mnohými lidmi za periferní či komerční záležitost, má velkou zásluhu zázemí beatové hudby – její publikum.“109, uvádí Ivan Martin Jirous závěrem, který často do svých textů zasazoval nové poznatky o spojitosti hudby a výtvarného umění. Ivan Jirous se zajímal o moderní alternativní umění, které bylo často v konfiktu s oficiálním uměním. Docházelo ke střetu totalitní moci a moderní kultury. Umělci v alternativní kultuře prosazovali kreativitu, tvůrčí zájmy a myšlenky a nové kulturní proudy. Dalším oblíbeným Jirousovým zájmem byla Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, kde také nešlo o klasickou výstavu oficiálního výtvarného umění.110
106
JIROUS, Ivan Martin. Mesaliance či zásnuby mezi beatovou hudbou a výtvarným uměním? Výtvarná práce 16, 1968, č. 3, s. 8. 107 Tamtéž, s. 8. 108 JIROUS, Ivan Martin. Sedmá generace romantiků. Divadlo 20, 1969, č. 5, s. 13 - 19. 109 Sedmá generace romantiků. In: Magorův zápisník, 1997, s. 169. 110 POSPISZYL, Tomáš. Podivuhodný modernista. Respekt, 1998, č. 18, s. 5, ze dne 26.-1.2.
28
2.3.5 Zpráva o činnosti Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu Kolem poloviny 60. let (v roce 1963) byla založena Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. Šlo o volné sdružení neoficiálních a moderních výtvarných umělců, kritiků, básníků, hudebníků a herců. Aktivita Křižovnické školy kulminovala na přelomu 60. a 70. let. Zakladateli Křižovnické školy byli Karel Nepraš111 a Jan Steklík112. Mezi členy Křižovnické školy se dále řadili tito umělci a teoretici: Naděžda Plíšková, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Rudolf Němec, Aleš Lamr, Eugen Brikcius, Věra Jirousová. Věra Jirousová byla tajemnicí školy a psala pro ně předmluvy do katalogů výstav. Sama definovala působení Křižovnické školy v 70. letech takto: „Rozverné křižovničení, ponořené v šedé zóně hospod III. a IV. cenové skupiny pod záminkou landartu v nehostinné krajině 70. let.“113 V sedmdesátých letech definitivně padly naděje na rozvoj moderního umění. Umělci se museli rozhodnout, zda působit v oblasti „oficiálního“ umění nebo přejít do „neoficiální“ scény, kde se vytvářela kultura určená ke změně života. Šlo o existenciální revoluci. 114 Ivan Martin Jirous v letech 1968 až 1971 věnoval často své příspěvky do časopisu Výtvarná práce umělcům právě z Křižovnické školy, která zahrnovala malíře osobitě vyjadřující názor na život. Ve svých dílech kladli důraz na autentičnost, životní banality a absurdnost. V dílech Křižovnické školy se uskutečnil posun ve vnímání skutečnosti. Šlo o mytické prožívání každodennosti, čerpali z autentických činností a situací v hospodě. Umělci oscilovali mezi směšností a hrůzností, to vše je inspirovalo a dráždilo: „Podstatným rysem Křižovnické školy je neustálé vytváření živého mýtu, čerpající jako ze živné půdy z prostředí hospody, viděného prismatem iracionalizace.“115
111
NEPRAŠ, Karel (2.4.1932 – 5.4. 2002, sochař, kreslíř a grafik. Studoval na Keramické škole (19481951) a sochařství u u prof. J. Laudy na AVU v Praze (1953-1958). Od roku 1990 docent, od 1991 profesor na AVU v Praze. Člen Umělecké besedy. V 60. letech nejvýraznějším představitelem absurdní grotesky v české kresbě. V roce 1963 založil s malířem Janem Stehlíkem sdružení Křižovnická škola čistého humoru. Jeho objevem byla výtvarná podobenství založená na principu absurdity. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. 2002, s. 265-266. 112 STEKLÍK, Jan (5.6.1938), český výtvarník. Spolu s Karlem Neprašem založili Křížovnickou školu čistého humoru. Tvorbu Jana Steklíka charakterizuje zejména experiment s papírem. Široké spektrum jeho výrazových prostředků však sahá od akcí v krajině, které pořádá od počátku sedmdesátých let, přes mail-artové akce po tvorbu objektů. In: výstava Jan Steklík – Práce na papíře ze sbírek GASK. Konaná dne 14.9.2014 – 22.2.2015 v Galerii Středočeského kraje GASK Kutná Hora. Kurátorka výstavy: Adriana Primusová. 113 JIROUSOVÁ, Věra. Pracovní nástroje a jiné pomůcky. In: Katalog – ředitelské výstavy k neznámému výročí Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. 1994, předmluva. 114 České umění 1938 – 1989 /programy/kritické texty/dokumenty/. 2001, s. 339. 115 JIROUS, Ivan Martin. Karel Nepraš – Jan Steklík. Katalog výstavy, Dům umění města Brna, 1971. In: Magorův zápisník, 1997, s. 118.
29 V roce 1972 sepsal Jirous jedinou dobovou a téměř programovou stať Křižovnické školy, která byla poprvé publikována až v samizdatovém časopise Vokno v roce 1979.116 Definoval zde pojem moderní umělec a moderní umění. Představil v ní podrobně nástup mladých malířů na počátku šedesátých let (Zbyšek Sion, Karel Nepraš, Jan Steklík) a interpretoval jejich díla. Jejich tvorbu zařadil do proudu vyznačující se abstrakcí s postsurrealistickými a postimpresionistickými vlivy. Umělci z Křižovnické školy pracovali s rekvizitami hospodské každodennosti. Pro své umělecké výtvory používali například vajgly z cigaret, kávové sedliny, pivní tácky, hospodské účtenky.117 V jednom z článků Jirous glosoval hlavní námět Neprašových kreseb, který bychom mohli chápat jako reflexi tehdejší doby a manifest umělců - „Převáděl každodenní, ubohý a deptaný život do roviny heroismu (…) jeho morbidní výtvory jsou zrcadlem našeho světa skutečného a naše vztahy se v něm předvádějí jako na divadelním jevišti.“ 118 Dne 1.2.2015 jsem se osobně setkala s ředitelem Křižovnické školy panem Janem Steklíkem, který zavzpomínal na počátky Křižovnické školy a na první setkání s Ivanem Jirousem. Jan Steklík se s Jirousem setkal již roce 1961 v Pardubicích shodou náhod v restauraci. Ivan Jirous byl v Pardubicích na návštěvě se svým spolužákem Milanem Adamcem. Další shodou náhod se setkali o pár let později v Praze, kdy se Jirous pohyboval již v okruhu přátel Jiřího Padrty a začal se scházet i s umělci Křižovnické školy. Sám ředitel Jan Steklík definuje Křížovnickou školu jako neformální volné sdružení umělců, které fungovalo a scházelo se převážně v pražských hospodách. Umělci se navzájem inspirovali a podněcovali k účasti na společenských dílech nebo na výstavních projektech. Na Ivana Jirouse vzpomíná jako na svého blízkého přítele, který měl v Křižovnické škole funkci „ministra vnitra“, tzv. úředník, přezdívaný „Berjous“. 119
2.3.6 Konec časopisu Výtvarné práce a Výtvarné umění Komunističtí ideologové po srpnu 1968 nebyli stále uspokojeni svými represemi v kulturní oblasti a pokračovali dále.120 Vyvrcholením byl prosinec 1970, kdy vedení KSČ na
116
Zpráva o činnosti Křižovnické školy. (datováno prosinec 1972, Magor) In: Vokno, 1979, č. 2, s. 48-52. Po roce 1989 byla publikována In. Výtvarné umění č. 3-4/1995, s. 53-58. 117 JIROUS, Ivan Martin. Karel Nepraš – Jan Steklík. Katalog výstavy, Dům umění města Brna, 1971. In: Magorův zápisník, 1997, s. 118. 118 JIROUS, Martin Ivan. Otakar Slavík, Karel Nepraš. In: Výtvarná práce. 1970. č. 8, s. 5. 119 In: rozhovor Jan Steklík, dne 1.2.2015. 120 Listopad 1969 – odňalo ministerstvo kultury Svazu českých spisovatelů právo rozšiřovat periodické bulletiny, které vydával pro vnitřní potřebu, takže nemohl účinně informovat své členy o literárním a svazovém dění. Březen 1970 – Ministerstvo kultury odebralo Svazu českých spisovatelů právo vydávat neperiodické publikace i povolení zřizovat vydavatelský podnik s odůvodněním, že činnost organizace není v souladu
30 svém zasedání dne 10. a 11. prosince schválilo instruktážní text, nazvaný Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ. V něm odsoudilo tzv. Pražské jaro a zastavilo jakékoliv budoucí pokusy o reformu systému. „Zavazuje komunisty ve všech společenských organizacích, především v ROH, aktivně organizovat masovou politickou práci na podporu konkrétních úkolů plánu, rozvíjet pracovní iniciativu a socialistické soutěžení na počest 50. výročí založení KSČ.“121 Projednal dále výsledky zasedání politického poradního výboru Varšavské smlouvy, které se konalo 2. prosince 1970 v Berlíně, a souhlasil se stanoviskem delegace. Tento závazný výklad Poučení zůstal v platnosti až do závěru roku 1989. Nastalo tedy období autoritativní politiky, zastrašování, utlačování svobody projevu, nastolila se marxisticko-leninovská direktiva a to vše se odrazilo do uměleckého a kulturního života lidí v Československu.122 Dne 18.12.1970 proběhl celostátní aktiv umělců a kulturních pracovníků, kde byli informování o jednání prosincového zasedání ÚV KSČ. Zde bylo přijato celostátní prohlášení a stanovisko českých spisovatelů, skladatelů, výtvarníků, kteří podpořili normalizační politiku. Toto prohlášení se stalo východiskem pro českou oficiální kulturu v 70. a 80. letech. „My, čeští komunističtí umělci – spisovatelé, skladatelé, výtvarníci a dramatičtí umělci – vítáme výsledky zasedání prosincového pléna ÚV KSČ a vyjadřujeme plnou podporu jeho závažným usnesením. (…) Plněním jeho marxisticko-leninovské linie a zásad proletářského internacionalismu naše země naše národy překonaly hlubokou společenskou krizi způsobenou v letech 1968 až 1969 vystoupením pravicově oportunistických a protisocialistických sil. (…) Hledíme a vykračujeme vpřed – po boku dělnické třídy a pod vedením Komunistické strany Československa do zápasu za velkou, bohatou socialistickou budoucnost naší kultury i společnosti.“123 Dne 11.2.1971 se konalo první zasedání Přípravného výboru Svazu českých výtvarných umělců (SČVU). V duchu normalizační ideologie měl tento nový Svaz nahradit Svaz československých výtvarných umělců (SČSVU). Jeho veškerá dosavadní činnost byla anulována.124
s kulturní politikou státu. Tím spisovatelé ztratili nakladatelství Československý spisovatel, jež vydávalo většinu soudobé české beletrie. 1970 – Již od začátku roku 1970 začali straničtí ideologové oslovovat umělce stojící mimo tvůrčí svazy a při ministerstvu kultury zakládaly umělecké rady. In: JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 13-14. 121
Usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa. Rudé právo. 1970, č. 296, r. 51, s. 1 – ze dne 14.12.1970. 122 BEDNAŘÍK, JIRÁK, KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 2011, s. 323324 123 Stanovisko umělců a kulturních pracovníků ze dne 18.12.1970 (bez podpisů). In: Výtvarná práce, č.1, 5.1.1971, s. 1. 124 Návrh stanov SČVU, Z jednání Přípravného výboru SČVU. In: Výtvarná práce, č. 5, 2.3.1971, s. 1-3.
31 Časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění, které byly vydávány SČSVU, byly tudíž v roce 1971 zakázány. Posledním výtiskem bylo číslo 5, ročník 19 pro Výtvarnou práci a číslo 10, ročník 20 pro Výtvarné umění. Ivanu Jirousovi byla tímto krokem odejmuta poslední možnost publikovat a rozvíjet se ve vystudovaném oboru. Tato křivda byla způsobena mnoha lidem. Mnoha lidem zavřela dveře a způsobila jim existenční problémy. Od počátku sedmdesátých let totiž nepřetržitě přibývalo vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí, kteří skončili jako topiči, noční hlídači, uklizeči, skladníci a zaměstnanci pomocných prací. I Jirous nastoupil jako hlídač v Národní galerii, kde byl aspoň blízko svému prostředí. 125
2.4
Druhá kultura, 70. – 80. léta V důsledku masivních čistek se mimo oficiální scénu ocitlo mnoho uměleckých tvůrců
a spisovatelů. Za hranice oficiálního kulturního prostoru byly vykázány všechny myšlenkové a umělecké směry, které politická moc považovala za nežádoucí a nebezpečné – jako například spirituální a mystické proudy, existencionalismus, strukturalismus, surrealismus a mnohé další. Tito vyřazení umělci tvořili nesourodou, názorově velmi různorodou vrstvu. Do ní postupně přibývali lidé, kteří nastolený režim vnitřně odmítali a aktivit v oficiální sféře se nezúčastňovali, aby ukázali nesouhlas s politickou situací a trvali na požadavku svobody umělecké tvorby. Tak vznikal paralelní kulturní prostor (tzv. „druhá“ neoficiální kultura), který zahrnoval pestrou škálu umělců a teoretiků. Ti se setkávali v soukromí, v restauracích a pronajatých sálech, na přednáškách, koncertech, konspirativně vydávali sborníky, časopisy a kolovaly mezi nimi exilové zahraniční publikace.126 Václav Havel si ve své eseji Šest poznámek o kultuře127 pokládá otázku „Co je to vlastně „paralelní kultura“?“ a snaží se jí definovat. Upozorňuje na to, že je důležité si uvědomit, že „paralelní kultura“ není podřízena žádné oficiální ideologii, nemá žádný program a koncepci či orientaci a filosofii. A ani jí mít nemůže. Tato „paralelní kultura“ totiž zahrnuje stovky nejrůznějších lidí (mladých, starých, talentovaných, netalentovaných) a ty se nikdy nemohou na žádném společném programu domluvit, protože jediné, co je spojuje, je jejich rozmanitost. Závěrem konstatuje: „nezdá se mi být příliš smysluplné dělit umění na vládní a protivládní. A pakliže se mluví o „dvou kulturách“, té oficiální a té „paralelní“, nemíní se tím – aspoň jak já tomu rozumím – že by ta první sloužila jedněm politickým ideám a ta druhá jiným, ale míní se
125 126
Kdo je Ivan Jirous? In Vokno. 1979, č. 1. JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 22.
32 tím pouze vnější rámec, v němž se kultura děje: tou „první“ je rozuměna kultura žijící v onom ostře ohraničeném prostoru dovoleného, podporovaného, zatímco tou „druhou“ se rozumí kultura v onom svépomocně konstituovaném prostoru, do něhož se uchylují nebo jsou zaháněni ti, kteří slevovat nechtějí“ 128 Obdobným způsobem se nad rozdělením a definicí „druhá kultura“ zamýšlí lingvista Petr Fidelius129 ve své eseji Kultura oficiální a neoficiální130, kde si pokládá otázky, jak pojmout přívlastek oficiální a neoficiální kultura. Nejdříve bere v úvahu sociologicko-politický kontext určité doby. „Je zřejmé, že s objektivním sociologickým určením je v obecném povědomí „oficiální kultura“ takřka neodlučně spjata s představou čehosi konzervativního, konvenčního, akademického, podřízeno politickým stranám, institucím, státu. (…) Ve smyslu hodnotícím znamená „oficiální kultura“ výsledně asi tolika jako kultura špatná, méněcenná, prostřední. Pak je ale mnoho autorů zařazeno do škatulky neutrálních autorů, tudíž oficiálních, tedy špatných.“131 Proto začíná přemýšlet o smyslu dělení kultury v určitém společenském kontextu. V demokratických poměrech není dle jeho názoru zvláštní důvod pro užití pojmu „neoficiální“ kultura. Ale v kontextu totalizace společnosti připomíná, že pojem „oficiální“ získává ihned zvláštní zabarvení a jeho dosavadní platnost se od základu proměňuje. „Je to důsledek hlubokých
přeměn
politicko-ekonomických,
dochází
jednak
k násilnému
sjednocení
a koncentraci oficiální sféry a zároveň k její nevídané expanzi do všech oblastí společenského života. Totalismus tedy nastoluje oficialitu a vpád „oficiálního“ od základu mění životní podmínky pro rozvoj kultury a pak to je opravdu „kulturní revoluce“.“132
2.4.1 Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975) Když navážeme na paralelní kulturní prostor a druhou kulturu, tak na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se začalo formovat neoficiální společenství kolem rockové skupiny The Plastic People of the Universe. Začal se tvořit širší recepční okruh kolem
127
HAVEL, Václav. Šest poznámek o kultuře. In: PŘIBÁŇ, Michal; BLÁHOVÁ, Kateřina. Z DĚJIN ČESKÉHO MYŠLENÍ O LITERATUŘE 4 /1970–1989/. 2005, s. 256-265. 128 Tamtéž, s. 262-263. 129 PALEK, Karel - pseudonym FIDELIUS, Petr (15.12.1948), literární kritik, lingvista. Vystudoval filosofická studia na FF UK. V letech 1967-1974 pracoval jako topič. Publikoval v samizdatu a v exilových časopisech. Od roku 1981 se podílel na vydávání samizdatového čtvrtletníku Kritický sborník. Po roce 1989 se stává jeho výkonným redaktorem a po smrti Jana Lopatky roku 1993 se stal jeho editorem. In: Kritické eseje. 2000. 130 FIDELIUS, Petr. Kultura oficiální a neoficiální. In: Kritické eseje. 2000. s. 21-41. 131 Tamtéž, s. 23. 132 Tamtéž, s. 23.
33 hudebních formací. Normalizační režim hleděl samozřejmě s podezřením na rockovou hudbu, životní styl a orientaci hudebních rockových umělců považoval za nežádoucí. 133 Martin C. Putna ve své eseji My všichni buřiči a měšťáci uvažuje, co můžeme mít na mysli, řekneme-li „podzemí“, „okraj“ či „underground“.134 Zaměřuje se na typ podzemí, kam se vstupuje dobrovolně – tím dokládá vymezení českého undergroundu (anglický výraz „underground“ neboli „podzemí“). Putna se soustředí na výklad terminologie v dnešní době často užívaného pojmu „kulturní podzemí“ a definuje ho jako vědomé odmítnutí, negaci, zhnusení systémem. Dochází ke čtyřem krokům, které umělce do undergroundu dostaly: „a) odpor k oficiálnímu světu a jeho kultuře, b) odchod z něho, c) sdružení s lidmi podobně uvažujícími, d) vytváření jiného, paralelního světa s jinou kulturou a jinými hodnotami. Takto se umělec dostává do pravého podzemí – do skutečného paralelního světa, kdy společenství nevěří v proměnu světa, ani vlastní silou.“ 135 V undergroundu šlo tedy o jednoznačné odmítnutí konzumního způsobu života, odmítnutí oficiální kultury, moci a tehdejšího establishmentu. Takto byl ukotven duchovní a životní postoj undergroundového umělce. Zásluhu na konstituování českého undergroundu jako kulturní sféry měl svými statěmi především Ivan Martin Jirous, který přispěl ke komunikaci a vzájemnému pochopení teoretiků umění, výtvarníků a rockových hudebníků. „Klíčová osobnost a organizátor undergroundového hnutí, IVAN MARTIN JIROUS, vystupoval jako jeho programový mluvčí a teoretik. Ve Zprávě o třetím českém hudebním obrození z února 1975, rekapituloval historii undergroundu a vymezil základní rysy tohoto kulturně sociálního hnutí. Rozdělil kulturu na „první“ a „druhou“ (“establisment“ vs. „umělci a intelektuálové“).“ 136 Jeho manifestační prohlášení (třináctidílná esej) bylo velice zásadní, bylo spontánně opisováno a otištěno do samizdatových a exilových časopisů.137 Základní Jirousovy teze byly, že underground není vázán na určitý umělecký směr nebo styl. „Zběsilost a pokora“ jsou nezbytnými vlastnostmi těch, kteří si zvolili underground za svůj duchovní postoj. A dále: „Underground je duchovní pozice intelektuálů a umělců, kteří se vědomě kriticky vymezují vůči světu, ve kterém žijí. Je to vyhlášení boje establishmentu, zavedenému zřízení. Je to hnutí, které pracuje převážně s uměleckými prostředky, ale jehož představitelé si uvědomují, že umění není a nemá být konečným cílem snažení umělců. 133
JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 22. My všichni buřiči a měšťáci. In: PUTNA, Martin. My poslední křesťané. 1999, s. 139-150. 135 Tamtéž. 136 JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 144. 137 Zpráva vyšla In: Edice Expedice 1976, sv. 4.; Svědectví 13, 1976, č. 51.; Edice Popelnice, 1978. 134
34 Underground vytvářejí lidé, kteří pochopili, že uvnitř legality se nedá nic změnit a kteří ani neusilují do legality vstoupit. (…) Cílem undergroundu na Západě je přímo destrukce establishmentu. Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude naprosto nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment.“ 138
Polemiky o Jirousově Zprávě Literární kritik Václav Černý139, který se ve své stati z roku 1975 O povaze naší kultury140 zabývá hodnocením našeho kulturního světa a jeho postupným konzumním úpadkem, uvažuje také nad ideologií undergroundu. Vyčítá undergroundu nesourodost, roztříštěnost a prázdnou provokaci. „A do undergroundu zahrnuji i velmi širokou oblast společenských jevů průvodních a přilehlých, hnutí hippie, beatnictví, ale zrovna tak podvratnický anarchismus …. Hnutí nekonečně mnohotvárné a členité, nesourodé, roztříštěné, s averzí k myšlení; spoléhá de facto na anarchickou spontaneitu mas a čeká na jejich výbuch, jejž by podnítila konzumní přebytková nuda, stejně jako jeho vlastní kulturní a společenské protestatérství je pouze očistným sebezhnusením parazita. Ověřil jsem si to na subkultuře vytvářené undergroundem, na jeho umění: nejzřetelnější konstantou jeho uměleckých koncepcí i konkrétních výkonů je obscénní mystika sexu a kult smyslného blaha. Ne, underground ani „nová levice“ nejsou pro společnost naší kultury smrtelným nebezpečím; ale nepochybně jsou mementem.“141 Václav Černý svými názory o hledání smyslu v undergroundových dílech vyvolal živou diskusi spolu s hlavním představitelem undergroundu Ivanem Jirousem. Nejsilnější reakci vyvolalo kritické pojednání Václava Černého Nad verši Věry Jirousové a o kulturním stanovisku našeho undergroundu142, kde Černý stále chápal pojem underground jako nepříliš přínosný sociální jev. Nenacházel v dílech undergroundových umělců žádné smysluplné hodnoty, charakter děl nazval jako negativistický a nihilistický. Jirous mu oponoval v polemice Nebyla nikdy v troskách143, kde odmítl nihilistický postoj. Odmítl pojem underground jako negaci a opovržení. Naopak vyzdvihl vědomé intelektuální úsilí tohoto hnutí 138
JIROUS, Ivan Martin. Zpráva o třetím českém hudebním obrození. In: MACHOVEC, Martin. Pohledy zevnitř: Česká undergroundová kultura ve svědectvích, dokumentech a interpretacích. 2008. s. 33-34. 139 ČERNÝ, Václav (26.3.1905 – 2.7.1987), literární kritik, historik, překladatel a editor. Vystudoval FF UK bohemistiku, romanistiku a filozofii (1924-1929). Působil v Institutu slovanských studií v Ženevě. V roce 1938 profesorem romanistiky na FF MU v Brně. V letech 1968-70 se vrátil na FF UK, na počátku tzv. normalizace byl označen za jednoho z ideologických vůdců Pražského jara a byla mu znemožněna veřejná pedagogická a vědecká činnost. Texty zveřejňoval v exilu a samizdatu. In: Slovník českých spisovatelů. 2000, s. 135-136. 140 ČERNÝ, Václav. O povaze naší kultury. 1991. (Publikováno také In: Svědectví, 1976, č. 52, s. 701733.) 141 Tamtéž, s. 62. 142 In: Další studie o knihách. Edice Petlice. 1979. 143 JIROUS, Ivan Martin. Nebyla nikdy v troskách. In: Svědectví 16, 1980, č. 62. s. 250-261.
35 a autentičnost výpovědi v undergroundových dílech, která poukazuje na zoufalství a vnímavost světa kolem sebe. Opět definoval underground jako: „hnutí sociologicky pevně zakotvené především mezi lidmi bez chuti a možnosti uplatnit se v oficiální oblasti kultury, stručně řečeno mezi mladými dělníky.“144 Petr Fidelius navazuje na Václava Černého ve své eseji Posun po šikmé ploše.145 Reaguje přímo na Jirousovu Zprávu o třetím českém hudebním obrození a na článek Nebyla nikdy v troskách. Sám autor svůj „spisek“ charakterizuje slovy, že „to není kritika undergroundu jakožto sociálního fenoménu, nýbrž kritika obrazu, který o něm podává p. Jirous.“146 Ve své obsáhlé stati se vrací k zamyšlení nad undergroundem s tím, že otevřeně kritizuje negativismus undergroundu a odmítnutí spoluzodpovědnosti za tehdejší podobu světa. Vytýká Jirousovi, že pouze vyzdvihuje autenticitu mladé undergroundové generace, ale nepozastavuje se nad kvalitou jejich výpovědí. „Ať už tedy s panem Jirousem v tom či onom sebevíc nesouhlasíme, nebudeme o něm v žádném případě prohlašovat, že žije <jinde> než my: kdepak jinde by měl proboha žít? Není žádného <jiného světa>, kam bychom mohli odklidit, co se nám ve zdejším světě nelíbí. (…) Ve věci vztahu Jirousových myšlenek k dějinám se raději zdržíme jakéhokoliv úsudku. (…) Přičiníme se jen, podle svých sil a možností, aby Jirousovy texty nalezly v přítomnosti co nejméně nekritických čtenářů. Je to jediná služba, kterou můžeme dějinám prokázat.“147
2.4.2 Jirousovy příspěvky do samizdatových a exilových časopisů Frustrace z úplné ztráty publikačních možností, která se od roku 1971 stále zřetelněji ukazovala jako dlouhodobá, vedla vyřazené autory k hledání alternativních edičních forem. Předčítání rukopisů na uzavřených schůzkách a jejich zprvu spontánní opisování pro úzký okruh přátel a zájemců postupně přerostlo v organizovanou ediční činnost. Pro tuto alternativní ediční činnost se v českém prostředí ujalo původně ruské označení samizdat („samsebjaizda“), jež bylo parodickou obdobou zkratek názvů sovětských nakladatelství.148 Samizdat byl zpočátku omezen technickými možnostmi. Rozmnožovací a tiskařská zařízení byla velice špatně dostupná: pomocí psacích strojů, kopírovacích a průklepových papírů se dalo najednou přepsat maximálně šestnáct čitelných výtisků. Také zde hrozila vysoká 144
Tamtéž. s. 256. FIDELIUS, Petr. K Jirousově koncepci undergroundu. In: Kritické eseje. 2000. s. 47-81. Fidelius tuto stostránkovou esej Posun po šikmé ploše napsal v roce 1980. To je původní text. V roce 1993 se k textu vrátil a zkrátil ho zhruba na čtvrtinu původního rozsahu. Publikoval ho již pod novým názvem K Jirousově koncepci undergroundu. In: Tamtéž, s. 48. 146 Tamtéž. s. 48. 147 Tamtéž. s. 80-81. 148 JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 46. 145
36 trestní postižitelnost za nepovolené šíření textů. To se obcházelo tím, že pod autorovým podpisem bylo upozornění typu „pro svou vlastní potřebu opsal …“.149 První časopisy, tradičně označované jako samizdatové, se pohybovaly na pomezí sborníků a almanachů150. V jejich redakcích a redakčních radách působily především osobnosti, které Husákův režim považoval z nejrůznějších důvodů za nežádoucí. Časem nastoupil i časopisecký samizdat, kolem kterého se vytvořil širší okruh autorů i čtenářů. Prvními samizdatovými časopisy byly například Spektrum, Obsah nebo Kritický sborník151. Podstatnou složku časopisů tvořily polemiky, diskuse a recenze, které podávaly informace o knižní produkci v samizdatu, exilu i oficiální scéně.152 Více než předchozí tituly promlouvaly k širší čtenářské obci undergroundové časopisy a sborníky. Tato periodika nebyla tolik zatížená politikou. Patřily mezi ně časopisy Vokno (1979-1995), Revolver Revue (od roku 1985 Jednou nohou, roku 1987 přejmenovaný na Revolver Revue), Host (od roku 1985). Ivan Martin Jirous v roce 1971 po zrušení časopisu Výtvarná práce přestal oficiálně publikovat. Svou publikační přestávku skončil v roce 1975153, kdy vstoupil do samizdatu ve třech rolích - jako básník (samizdatově mu v roce 1975 vyšla první básnická sbírka Magorův ranní zpěv), jako teoretik (1975, Zpráva o třetím českém hudebním obrození) a jako editor (vydal sborník Egonu Bondymu k 45. narozeninám – Invalidní sourozenci; 1975, sborník Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám; 1975154). V těchto rolích už v samizdatu zůstal155. Překážkou mu nebylo ani jeho časté věznění156. Jirousovy nejznámější sbírky Magorovy labutí
149
Tamtéž. Jedním z těchto almanachů byl např. Hyperbibliofilie (1973-1974, vydával Ludvík Kundera), Almanach Q (1970 – 1975, Brno). 151 SPEKTRUM (1977-1979), časopis přinášel vedle tvorby básnické (mj. Karel Šiktanc, Ivan M. Jirous, Emil Juliš) a prozaické (Ivan Klíma, Karol Sidon) také recenze samizdatové a exilové literatury. 150
OBSAH (měsíčník, 1981-1989), časopis vznikl v souvislosti se samizdatovou knižní Edicí Petlice. Podobný autorský okruh jako u časopisu Spektrum, dále se rozšířil o Václava Havla, Ivu Kotrlou, Miroslava Červinku. KRITICKÝ SBORNÍK (1981-1989), vědomě navázal na časopis z druhé poloviny šedesátých let Tvář. Na jeho formování se podíleli Jan Lopatka, Josef Ohryzek, Miloš Rejchrt. Publikovaly zde spíše studie literárněvědné povahy, filozofické a umělecko-historické příspěvky. In: JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989, IV. 1969-1989. 2008, s. 60-61. 152 Tamtéž. 153 Od roku 1971 – 1975 byl jednou vězněn v roce 1973 na 8 měsíců. 154 Tyto sborníky Ivan Jirous uspořádal, ale vlastní básnické texty do nich nezařadil. 155 GRUNTORÁD, Jiří. Ivan Martin Jirous v samizdatu. In: Magorova konference. 2014, s. 64-65. 156 Březen 1976 – uvězněn na 18 měsíců; říjen 1977 – uvězněn na 18 měsíců; listopad 1981 – uvězněn na 3,5 let; říjen 1988 – uvězněn na 16 měsíců.
37 písně a Magor dětem vznikly právě ve vězeňských celách a patřily v samizdatu k nejrozšířenějším. Jirous začínal přispívat do samizdatových časopisů Vokno (1979-1989), Voknoviny (1987-1989), Revolver Revue (původně Jednou nohou, 1985-1989), Kritický sborník (19811989), Obsah (1981-1989), Spektrum (1977-1979), Jazzstop (1987-1989), Dialogy (1977-1980), Váhy (1977-1988), Host (1987-1988), tzv. mašličkový časopis (1979-1980, fotograficky rozmnožený časopis bez názvu). Jirousovy texty začaly vycházet také v exilových časopisech – Svědectví (1956 – 1989), Páternoster (1982 – 1989), a v mnoha samizdatových sbornících a antalogiích (The Best of Cs. Underground, 1977; Fandovi: Sborníček je k jeho šťastně dožitým 30. narozeninám, 1979; Moravská čítanka, 1983; Milanu Machovcovi k šedesátým narozeninám, 1985; Z Obsahu 1985, 1986; Básníci pražského undergroundu, 1986; Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpoždění dvou let, 1987; Čert má kopyto, 1987; Podzemní sborníček, 1987; Na střepech volnosti, 1987; Z Obsahu 1987, 1988; Sborník Egonu Bondymu k šedesátinám, 1990).157 Jirousův první publicistický text kolující v samizdatu byl článek Pocta Andy Warholovi158, který Jirous napsal při příležitosti akce nazvané „Pocta Andy Warholovi“159. Tato akce se konala dne 10.2.1971 v pražském Music f clubu a Jirous na tomto setkání přečetl svou přednášku osobně.160 Druhým jeho textem šířeným v samizdatu byla již zmíněná Zpráva o třetím českém obrození z roku 1975 (viz kapitola 2.4.1).
Samizdatový časopis Vokno Samizdatový časopis Vokno začal vydávat František Stárek (Čuňas) v roce 1979 se svými přáteli a stal se z něho významné periodikum kulturního undergroundu. Do roku 1989 vyšlo celkem 15 čísel. Z toho číslo 6 nikdy nevyšlo, protože Františka Stárka a Ivana Martina Jirouse zatkli právě při práci na tomto šestém čísle a z toho byli také obviněni – tzv. nepřátelská činnost vůči socialistickému zřízení.
157
Tamtéž. Informace ze vzpomínek Františka Stárka In: rozhovor František Stárek, dne 1.2.2015. Text také nalezneme In: Magorův zápisník, 1997, s. 107-117. 159 JIROUS, Ivan Martin. Pocta Andy Warholovi. Vokno. 1987, č. 12, 5 stran. Tento článek byl publikován ve Vokně v roce 1987 kvůli úmrtí Warhola v tomto roce. 160 Již dva roky zpětně publikuje Jirous úplně první text o Andy Warholovi v tehdejším Československu, který vyšel ve Výtvarné práci. In: Andy Warhol. Výtvarná práce. 1968, č. 20-21, s. 12. 158
38
Náplň a cíl časopisu si stanovila redakce na úvodních stránkách prvního čísla: „1/ Informovat o událostech, které se v druhé kultuře staly. Bohužel z pochopitelných důvodů nikoliv o tom, co se připravuje. 2/ Poskytnout prostor pro výměnu názorů a to pro to, že jedním z prostředků oné blokády, o které mluví Magor, jsou i bariéry postavené establishmentem mezi lidi v podobě nemožnosti normálních kontaktů a veřejného vyslovení názoru (…). 3/ Překlady – budeme přetiskovat to, co by vás mohlo zajímat ze zahraničních zpráv. 4/ Literární příloha složená jak z poezie, tak z prózy. 5/ Nechceme zapomenout ani na trochu humoru, který je v tuto dobu velice potřebný. Upozornění – budeme otiskovat vždy původní příspěvek bez jakékoliv cenzury – a n i j e d n o s l o v o n e b u d e v y p u š ť e n o!“161 V rozhovoru s Františkem Stárkem162 jsme podrobně probírali založení samizdatového časopisu: V počátcích formování undergroundu v tehdejším Československu (rok 1975), kdy ještě lidé z undergroundu nebyli tak komunikačně semknuti, plánoval František Stárek vydávat vlastní samizdatový časopis pro západní část Čech (okolí Teplic až po Mariánské Lázně) pod názvem Undergroundový magazín. Ve stejnou dobu Ivan Martin Jirous měl také plány na vlastní časopis, který se měl jmenovat Plastic People in the Sky. Již měl připravený první propagační materiály. Ivan Jirous si se Stárkem své utajené plány mezitím prozradili a dohodli se, že své projekty spojí. Stárek upustil od svého názvu časopisu a přistoupil na jméno Plastic People in the Sky. Bohužel plány z roku 1975 nebyly realizovány z časových důvodů, i když redakční rada se začala již scházet163. Stárek s Jirousem byli totiž zaneprázdněni organizováním akce Bojanovice v roce 1976, za kterou byl následně Jirous vězněn.164 Ve vězení si Jirous plánoval, že ihned po propuštění bude samizdatový časopis vydávat. Název si změnil na Nachové plachty.165 Bohužel ani toto nevyšlo, Jirous byl vězněn potřetí a z vězení byl propuštěn
161
Pár slov úvodem. In. Vokno. 1979. č. 1, s. 1-2. In: osobní rozhovor František Stárek, dne 1.2.2015. 163 Redakční rada plánovaného samizdatového časopisu Plastic People in the Sky: František Stárek, Ivan M.Jirous, Jiří Němec, Andrej Stankovič, Jan Patočka, Věra Jirousová, Blanka Dobešová. Scházeli se v nejmenované restauraci v Praze v salonku. Dnes si již Stárek nevzpomíná, jak se restaurace jmenovala, ale nemluvili o ní jinak než o restauraci „U Lojzy“, kde sloužil hospodský Alois Šíla, který zodpovědně vždy toto setkání utajoval před tajnou policií. In: rozhovor František Stárek, dne 1.2.2015. 164 Dne 17. března 1976 byl zatčen kvůli organizování a účasti na II. Hudebním festivalu druhé kultury v Bojanovicích, který se konal dne 21. února 1976 při příležitosti soukromé oslavy svatby Ivana Martina Jirouse s malířkou Juliánou. 165 Jirous byl v té době ovlivněn ruským novoromantickým básníkem Alexandrem Grinem a jeho básnickou sbírkou Nachové plachty. In: rozhovor František Stárek, dne 1.2.2015. 162
39 až v roce 1979, kdy již František Stárek vydával první čísla samizdatového časopisu Vokno a Jirous do něho začal přispívat.166 Časopis Vokno byl první časopisem, kde přistoupili k mechanickému rozmnožování, protože František Stárek v té době vlastnil rozmnožovací přístroj. Nelegálně přenášeli s kamarádem součástku po součástce z práce a poté z toho přístroj složili, neměla podávací mechanismus, ale z jedné blány rozmnožila asi 120 kusů. A díky tomu i první náklad časopisu Vokno byl 120 kusů.167 Ivan Martin Jirous začal participovat u třetího čísla v roce 1980, u čtvrtého a pátého čísla z roku 1981 působil již jako redaktor168 (předchozí dvě čísla vychází v roce 1979, to byl Jirous ve vězení). Při práci na šestém čísle byl opět zatčen, jak je zmíněno v kapitole 1.4., na tři a půl roku. František Stárek byl propuštěn o rok dříve než Ivan Jirous. Další výtisk Vokna vychází v roce 1985 ještě bez pomoci Jirouse. Na dalších číslech se již Jirous aktivně podílí po propuštění z vězení.169
Jirousovy příspěvky do samizdatového časopisu Vokno Vzhledem k tomu, že časopis Vokno byl významným periodikem kulturního podzemí, na němž se Jirous podílel jak organizátor i redaktor, budeme se v této kapitole věnovat jeho textům, které publikoval v časopise Vokno. Pokusit se dohledat všechny jeho texty uvedené ve všech samizdatových časopisech by přesahovaly možnosti a plány této diplomové práce. Od roku 1979 až do roku 1989 publikoval Ivan Martin Jirous v časopise Vokno celkem 21 publicistických textů, 1 básnickou sbírku (Magorovy Labutí písně) a jednu ukázku z chystané knihy. Podrobný seznam Jirousových článků je uveden v příloze - viz Příloha č. 3.170
166
Tamtéž. STÁREK, František. Magor a Vokno. In: Magorova konference. 2014, s. 71. 168 Redakční rada Vokna: František Stárek – šéfredaktor, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Martin Frind, Luděk Marks. In: rozhovor František Stárek, dne 1.2.2015 169 Tamtéž. 170 V Vokně bylo nalezeno celkem 21 publicistických textů, 1 básnická sbírka – Magorovy Labutí písně, 1 ukázka z chystané knihy - Pravdivý příběh Plastic People. Podepsáno Magor nebo M. Přičemž 18 textů 167
40 Seznam článků v časopise Vokno (1979-1989): Podpis u článku
Počet článků
Rok
Magor
1979
4
M.
1979
1 Celkem 5 článků
Magor
1980
1
Magor
1981
3
M.
1981
1
Celkem 1 článek
Celkem 4 články nepodepsáno
1985 183 básní – Magorovy labutí písně Celkem 1 básnická sbírka
Magor
1986
5 Celkem 5 článků
Magor
1987
5
M.
1987
1 Celkem – 4 články, 1 příspěvek s básněmi, 1 ukázka z chystané knihy
Magor
1988
1 Celkem 1 článek
Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, po roce 1971 se Jirous ideově přesunul od výtvarného umění k nekonvenční rockové muzice, která byla úzce spjata s undergroundem. Umělecko-kritický přístup v textech ale nemění. Stále nabízí čtenáři spirituální svět kultury, religiózní zaměření a předkládá vyhraněný pohled na duchovní funkci lidské umělecké tvorby. Svěcenou rosou postříkána je noc. Pán Bůh svou ukazuje moc stmíváním, tmou a svítáním. Nezbořitelně ční stěny kostelů. Modlicích mlýnků větrolamy krajinou humen volně vlají. 171 Jirousovo umělecko-kritické myšlení se povětšinou přenáší do polemiky o smyslu kultury. Výstižná reflexe o povaze druhé kultury se objevuje v textu Stalo se něco hrozného „Smyslem kultury není být účasten na duchovní hitparádě zhovadilého světa. Smyslem kultury je
je uvedeno v bibliografii In: Magorův zápisník, 1997. a 3 texty (v Příloze č. 3 označeny červeně) byly nalezeny navíc při dalším osobním šetření v jednotlivých číslech časopisu. 171 JIROUS, Ivan Martin. Magorovy labutí písně. 2006, s. 71.
41 buď religiózní, nebo není žádný.“
172
Doklad toho, jak Jirous klade důraz na duchovní kvalitu.
Je zde patrné Jirousovo náboženské vidění světa a lidské existence.173 Tuto myšlenku rozvíjel i v textu Bude religiózní nebo174, který byl publikován v časopise Vokno. Zde se věnuje tvorbě výtvarníka Davida Němce, který se podílel mimo jiné na výtvarné složce pro vystoupení skupiny DG 307 (tvořil oblečení pro hudebníky ze surovin z odpadkových košů). Jirous tu polemizuje o bezvýchodnosti a beznadějnosti umění v té době. Umění by mělo být osvobozující. Metaforicky komentuje současný stav umění – „Znovu se otevírají existenciální otázky, které si české umění kladlo na začátku šedesátých let. Otevírají se jako rána, která se nezacelí, protože svět do ní ustavičně bude sypat sůl.“175 Jirous spatřoval smysl života a kultury ve svobodě – ve vnitřní svobodě, vše je spojeno s intenzivním vztahem k životu, k vlastní zodpovědnosti vůči sobě a svému okolí. Rozsáhlou polemiku176 vyvolal Jirousův článek publikovaný ve Vokně pod názvem Di do hajzlu, ty sajrajte!177, kde velice svérázně reagoval na článek Ivana Svitáka178 Šmejd z andrgraundu179, který vyšel v exilovém periodiku Právo lidu č. 4/1985. Ivan Sviták se kriticky vyjadřoval ke generaci mladých lidí hlásících se k undergroundu. Radikálně odmítá hodnoty undergroundu, za které pokládá nihilismus, anarchismus, sexismus, destrukci, drogy a debilní 172
In. Magorův zápisník. 1997. s. 395. Rulf Jiří se ve své recenzi na Magorovu summu (básnické sbírky) zabývá tím, co Jirouse ovlivňovalo a upozorňuje na vliv Jiřího Reyneka a jeho křesťanskou spiritualitu. In: RULF, Jiří. Magorova Summa. Reflex. 1998, č. 16, s. 65. Ivan Jirous byl katolíkem, sám se přezdíval jako „hříšný katolík“ a to jeho tvorbu ovlivňovalo. Dále čerpal z básnické tvorby romantických a prokletých básníků. In: rozhovor František Stárek, dne 1.2.2015. 174 In: Vokno. 1979. č. 2, s. 3-6. Publikováno také In: Svědectví. 1980, č. 62, s. 249-250. 175 Tamtéž. s. 6. 176 Vyvolaná polemika o undergroundu, názory na Jirousův článek: - Iva Kotrlá. Usaď se už na WC, náš novodobý Zdeňku Nejedlý! Svou uvědomělostí! In: Vokno. 1987. č. 13. s. 127-130. - Jirous reagoval na článek Ivy Kotrlé další polemikou Kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by bejt rybníky In: Vokno. 1987. č. 13. s. 130-133. - P. Blumfeld. Jsou i jiný světy, jsou i jiný party…. In: Vokno. 1988. č. 14. s. 127-135. (reagoval na článek I. Svitáka a I. Jirouse) - Jiří Hrudka. Adresováno Egonu Bondymu … In: Vokno. 1988. č. 14. s. 143-145. (reagoval mimo jiné i na polemiku P. Blumfelda Jsou i jiný světy, jsou i jiný party…) - Y.P. Po nás potopa? In: Vokno. 1988. č. 14. s. 148-149. (reagoval na Jirousův článek) 173
177
In: Vokno. 1987. č. 12, s. 15-16. Tento článek byl publikován také In: Paternoster. 1986, č. 17, s. 88-97. V rubrice Polemika. Byl změněn název článku na „Lžeš. Lžeš tak hnusně a nepřirozeně, že jsem z toho vystřízlivěl.“ V Redakční poznámce je uvedeno: „Nemáme však v úmyslu zabývat se žalobou, která by mohla za urážku na cti od profesora z Chica přijít, a tak název cenzurujeme.“ 178
SVITÁK, Ivan (10.10.1925 – 20.10. 1994), filosof, kritik, básník, politik. V letech 1945-1949 vystudoval právnickou fakultu UK. Zároveň v roce 1949 získal titul doktora filozofie a přednášel filozofii na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V roce 1968 emigroval do Rakouska. V letech 19701990 působil jako vysokoškolský učitel California State University v Californii. Po návratu v roce 1990 působil v politice. In: Wikipedia. [online]. 2015, [citováno dne 4.4. 2014]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Svit%C3%A1k
42 antikomunismus. „Jen bezpáteřný, tj. liberální vrtichvost v nich může vidět budoucnost a naději národa. Ač mi není dvacet, chce se mi z nich zvracet.“ 180 Jirous, který se považoval za člověka formující hnutí underground, nevybíravě obhajoval underground a druhou kulturu. „Já považuju za podstatu undergroundu něco docela jiného. Něco, co v současné době nejsme schopni ještě ani zdaleka docenit. To, že se nastupující básníci a hudebníci již ani nepokoušejí o realizaci v oficiální kulturní sféře, je fakt historického významu. Nečekají, až je do undergroundu zaženou, ale vstupují do něj přímo. (…) Vzali jsme osud do svých rukou (…) underground patří k nepřehlédnutelné složce, v mnohém nejradikálnější, a v mnohém nejnaivnější. Nicméně je to podivuhodně životaschopná odnož současné české kultury.“ 181 Na Jirousův článek reagovala Iva Kotrlá článkem Usaď se už na WC, náš novodobý Zdeňku Nejedlý! Svou uvědomělostí!
, která obhajuje postavení Ivana Svitáka a odmítá
182
vyjadřování Magora, který proti Svitákovi použil sprostotu, domýšlivost a nadřazenost. „Tahle situace se mi nezamlouvá a proti takto prezentované autorově domýšlivosti Magora se musím ozvat i proto, že ve stejném čísle Vokna zpívá v poezii sobě vlastní jako křesťan. A to dokonce k samotné „sváté Panně“…“.183 Jirous naposledy opětoval polemiku Ivě Kotrlé dalším článkem Kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by bejt rybníky.184 I když se Jirous v samizdatu ideově odprostil od výtvarného umění, tak i přesto publikoval ojediněle texty věnující se výtvarnému umění. V časopise Vokno nalezneme tři texty věnující se výtvarnému umění a výtvarným umělcům (z celkových 21). Jedním z nich je již zmíněný text Bude religiózní, nebo ….; Fotografie Jana Šafránka185 (fotografie malíře Jana Šafránka – interpretace jeho tvorby) a Ach Nachtigal186 (zde se Jirous vrací k tvorbě Otakara Slavíka z Křižovnické školy, zaměřuje se na řadu obrazů – obrazy smrti). Jejich cílem bylo ale pouze informovat čtenářské publikum o uskutečněných akcích a přednáškách. Již se vytratila širší reflexe a kritické vnímání. I přesto se kunhistorička Pavla Pěčinková vyjadřuje o Jirousových pozdějších textech o výtvarném umění kladně: „Jirousovy texty o výtvarném umění z posledního období se výrazně vymykají zvyklostem oboru. Píše spíš vyznání nebo básně v próze, texty inspirované, nikoli interpretující, často jsou to jen volné koláže myšlenek
179
Článek uveřejněný také In: Vokno. 1987. č. 13, s. 134. Tamtéž. 181 JIROUS, Ivan Martin. Di do hajzlu, ty sajrajte! In: Vokno. 1987. č. 12. s. 16. 182 In: Vokno. 1987. č. 13. s. 127-130. 183 Tamtéž, s. 128. 184 Tamtéž. s. 130-133. 185 In: Vokno. 1979, č. 2, s. 43. 186 In: Vokno. 1981, č. 5, s. 64-67. 180
43 a asociací. Svými soudy přitom ale často dokáže postihnout, co je podstatné – na minimální ploše, bez frází a klišé.“ 187 Ostatní Jirousovy články v časopise Vokno se již nevěnovaly výtvarnému umění, nesledovaly nové trendy a tendence. Orientovaly se pouze na zobrazení undergroundových hudebních umělců a kulturních akcí v rámci druhé kultury. Informoval čtenáře o kulturních událostech z druhé kultury – psal recenze na koncerty již známých nebo začínajících rockových skupin (DOM, Psí Vojáci, DG 307, Plastic People), referoval například o průběhu I. a II. Hudebního festivalu druhé kultury. Zveřejňoval ale i literární interpretace, např. recenze na dramatické hry Václava Havla nebo na poezii Egona Bondyho.
2.5
Publikační činnost po roce 1989 Stoupající nespokojenost a averze vůči tradičnímu socialistickému státu a již
neúnosným společenským podmínkám v tehdejších establishmentu zaznamenávala pomalou proměnu chování lidí v Československu. Ozývaly se častěji veřejné požadavky na reformu ekonomiky, opakovaly se částěji spontánní manifestace, přibývalo veřejných dialogů. Lidé začali požadovat politickou otevřenost, provolávali návrat k demokratickému systému. To vše nakonec vyústilo ve studentskou demonstraci na Národní třídě v Praze dne 17. listopadu 1989, která byla násilně potlačena. Na protest proti brutálnímu zásahu na studentech se do boje za demokratická práva zapojili do oficiální manifestace i zástupci divadelních umělců a disidentů. V pražském Činoherním klubu bylo dne 19. listopadu 1989 ustaveno Občanské fórum. Členové vyjednávali s vládou o jejich rezignaci. 188 Dne 20. listopadu 1989 se v pražské výstavní síni Mánes spontánně shromáždili i výtvarní umělci, aby se vyjádřili k událostem ze 17. listopadu. Společně se zvoleným výborem připravili a schválili Provolání výtvarných umělců k vládě Československé socialistické republiky, ÚV KSČ, sdělovacím prostředkům a spoluobčanům189. Zde vyjádřili nesouhlas s policejní represí, požadovali revizi již neudržitelné situace politické, hospodářské a kulturní. Prohlašovali, že vedení státu, který brutálním způsobem likviduje protinázor lidu, ztrácí jeho důvěru. Požadovali, aby se SČVÚ připojil k protestním akcím studentů a divadelních umělců.190
187
PEČINKOVÁ, Pavla. „Čas unáší Krásu, Čas odhaluje Pravdu...“. In: Magorova konference. 2014, s. 100. 188 BEDNAŘÍK, JIRÁK, KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 2011, s. 361. 189 Toto prohlášení mohli spoluobčané podepisovat v dalších dnech v Mánesu a v Galerii V. Špály. Text byl také publikován v Ateliér, č. 24, 1989, s. 1. In: České umění 1938 – 1989 /programy/kritické texty/dokumenty/. 2001, s. 419. 190 Tamtéž.
44 Ivan Martin Jirous byl v této době stále vězněn. Byl propuštěn až 25. listopadu 1989 po nátlaku Občanského fóra na prezidenta, aby současným politickým vězňům udělil amnestii. Pod nátlakem dalších probíhajících demonstrací a vytrvalého jednání Občanského fóra s vládou byly demokratické snahy prosazeny. Dne 10. prosince 1989 abdikoval tehdejší prezident Československa Gustáv Husák a 29. prosince 1989 byl prezidentem zvolen Václav Havel. Listopadem 1989 tak skončil totalitní režim v Československu a země směřovala k parlamentní demokracii. Skončila tak i Jirousova ideologie undergroundu a vymezení druhé kultury. Český underground včetně Ivana Martina Jirouse se musel začít vymezovat k existenci již jen první kultury.191 Ivan Martin Jirous byl po roce 1989 literárně aktivní, ale bohužel pouze na krátko. Věnoval se drobnější publicistice. Publikoval několik kratších reportáží či polemických reakcí v časopisech Vokno a Voknoviny. Spolupracoval se čtrnáctideníkem Studentské listy, kde publikoval na pokračování prózu Pravdivý příběh Plastic People. Dříve vycházela na pokračování v exilovém periodiku Paternoster192. Přispíval polemickými statěmi a rozhovory do Divadelních novin, Hostu, Lidových novin, Literárních novin, Mladé fronty Dnes, Reflexu, Respektu, Revolver Revue. 193 Přestože publikační možnosti po roce 1989 byly neomezené, tak Jirousova činnost od roku 1992 ochabovala. Jirous jako autor kritik, esejí nebo polemik, kterého známe do této doby, přestal účinkovat a v podstatě jen poskytoval rozhovory.194 Jeho přítel František Stárek přiznal, že Jirous měl v letech 1992 – 1997 těžké období, trpěl maniodepresivní psychózou a k tomu holdoval ve velké míře alkoholu. To považuje Stárek za klíčový důvod, proč se jeho publikační aktivitiva snížila na minimum. Také pro něj bylo velice těžké se vyrovnat s novou „demokratickou“ realitou. Pociťoval do jisté míry i ztrátu výlučnosti, kterou prožíval v totalitní době.195 V tomto období, díky alkoholu, hrozilo Jirousovi stíhání pro trestný čin výtržnictví (zde již ale nešlo o skrytý boj proti establismentu jako před rokem 1989).196
191
ŠPIRIT, Michael. IMJ po roce 1989. In: Magorova konference. 2014, s. 162. In: Paternoster. 1983 – 1984, č. 1 – 7. In: Studentské listy. 1991, č. 16, 17, 18. 193 ŠPIRIT, Michael. IMJ po roce 1989. In: Magorova konference. 2014, s. 163-165. 194 Tamtéž. 195 In: osobní rozhovor dne 1.2.2015. 196 Viz další kapitola 3.4 Příkladem jsou články v masových médiích v těchto letech. In: - Obžalovaný se nedostavil. Mladá fronta Dnes, 1992, ze dne 25.3. - Básník Ivan Jirous přiznal, že pěstuje konopí. Mladá fronta Dnes, 1994, ze dne 19.12. - Ivan Jirous se zastával prostitutek před policisty. Mladá fronta Dnes, 1995, ze dne 15.5. 192
45
Po roce 1989 působil Jirous tedy převážně jako básník. V roce 1997 vyšel Jirousovi Magorův zápisník (soubor jeho publicistických textů napsaných do roku 1989) a o rok později v roce 1998 Magorova summa (soubor jeho veškeré samizdatové básnické tvorby, celkem třináct jeho básnických sbírek, tento soubor se v roce 1998 stal knihou roku v anketě LN). Toto ocenění Jirousovi zvedlo sebevědomí, jak se vyjádřil v rozhovoru pro Lidové noviny.197 Po roce 1998 mu vychází postupně další nové básnické sbírky: Magorova vanitas, 1999; Ubíječ labutí, 2001; Raptus norvegicus, 2004; Popelnice života, 2004; Okuje, 2008; Rok krysy, 2008; Úloža, 2013. V tomto směru byl Jirous aktivní. Ale k souvislé publicistické činnosti se již nevrátil. Až v roce 2008 ho přiměl k dlouhodobější spolupráci šéfredaktor Divadelních novin Vladimír Hulec. Ivan Jirous začal využívat v novinách pravidelný prostor a rubriku, ve které měl naprostou volnost psaní. Šlo o sloupek pod názvem „Na Oáze s Magorem“ tištěný převážně na poslední a předposlední straně čtrnáctideníku. Jde ale již o drobnou publicistiku, o textové miniatury. Nejde o rozsáhlé polemiky a recenze, na které jsme u Jirouse doposud zvyklí. Vzhledem k tomu, že jde o jeho poslední publicistickou činnost a v Jirousově publicistice je taková soustavnost unikum, budu se tomuto sloupku věnovat v další kapitole.
2.5.1 Divadelní noviny – „Na Oáze s Magorem“ Sloupek „Na Oáze s Magorem“ je pojmenovaný dle oblíbeného bufetu Ivana Jirouse na smíchovském nádraží, kde také texty vznikaly. Sloupky začal publikovat 22.1.2008 a ukončil 31.5.2011. Celkem jde o 67 textů. Podrobný seznam všech Jirousových fejetonů do Divadelních novin je uveden v příloze - viz Příloha č. 4 (včetně krátkého popisu sloupku a citací).
197
„LN: Změnilo to nějak váš život? Jistěže. Už jsem si poslední dva roky sebe sama přestával vážit. Opět mi narostly rohy – když mám knihu roku, nejsem žádné ořezávátko. A potěšil mě Vladimír Merta,
46 Seznam článků v časopise Divadelní noviny (2008-2011): Podpis u článku
Ivan Magor Jirous Vladimír Hulec Ivan Magor Jirous Ivan Magor Jirous Ivan Magor Jirous Vladimír Hulec
Počet článků
Rok 2008 2008 2008 2009 2009 2010 2010 2011 2011 2011
19 3 (redakční poznámka, Jirous nenapsal sloupek) 17 22 9 1 (konstatování redakce, že Jirous nic nenapsal)
Jednotlivé příhody a myšlenky ve sloupcích nemají významovou ani obsahovou souvislost, nenavazují na sebe. Jde spíše o volně plynoucí glosy, krátké zprávy, vzpomínky a subjektivní popisy událostí z jeho každodenního života. Spontánně vyjadřuje své osobní pocity. Velmi často se objevují pesimistické úvahy o vlastní sebedestrukci. V textech nalezneme často reflexi vlastní neschopnosti. Téměř každý druhý fejeton začíná stejným úvodem – „že neví co psát, že obdivuje lidi, co píší pravidelně do novin, že není schopný napsat pořádný text. Že má trauma ze dne, kdy se blíží uzávěrka a opět dorazí Vladimír Hulec (šéfredaktor Divadelních novin) do hospody Na Oáze a bude po něm chtít další text.“198 To také potvrzuje fakt, že v některých číslech sloupky nejsou vůbec uvedeny a redakce tam pouze konstatuje, proč Jirous text nedodal (deprese, neschopnost) a vyplňuje místo jeho básněmi, úryvky z dopisů z vězení, částmi z rozhovoru, který byl již uveřejněn. 199 Postupem času se témata ve fejetonech banalizují, jeho esejistický styl zaniká, jde o pouhé poznámky a plytké zprávy z jeho všedního dne (většinou z prostředí hospody) bez hlubšího významu a souvislostí. Jako příklad vyberu pár příhod z jeho všedního dne, které Jirous popisuje bez hlubšího významu: „Napsal jsem to v nonstop na Smíchově, když byla Oáza zavřená. Vzpomněl jsem na Kuběnu, který kdysi v Brně na autorském večeru pravil na adresu Pavla Řezníčka opovržlivě toto: tady vidíte rozdíl mezi básníkem inspirovaným pivem a básníkem inspirovaným vínem. Na vysvětlenou dodávám, že já byl inspirovaný nejen pivem,
když napsal, že jsem geniální básník.“ In: PLACÁK, Petr. Mám knihu roku – opět mi narostly rohy. Lidové noviny. 1999, č. 18, s. 13. 198 Viz Příloha č. 4: Seznam článků v DN (2008-2011). In: Milá Juliánko, Divadelní noviny, 2008, č. 20, s. 16; Rozloučení s DN. Divadelní noviny, 2009, č. 9, s. 16. 199 Divadelní noviny, roč. 17, č. 14 a 15 a 22, rok 2008; roč. 18, č. 10 – 14, rok 2009 (není sloupek uveden vůbec, Jirous se rozhodl nepublikovat); roč. 20, č. 20, rok 2011.
47 ale i tequilou.“ – potom uvedena krátká báseň200. „Co jsem napsal, hodil jsem do popelnice. Ráno odpad odvezli. Před rokem bych toho ještě želel. Teď je mi to jedno.“ – potom uvedena krátká báseň201. „Zkrátím tu příhodu, byla by na tři tyto sloupky. Probudil jsem se počůraný do kalhot (naštěstí jsem měl rezervní), vysprchoval se, pak jsem vzbudil Dášu, která spokojeně spala na „letišti“: Ty si tady spíš?! Řekla mi: S Čuňasem jsme tě tahali dvacet pět minut z výtahu do pokoje. A ty jsi stále jen opakoval: Nesahejte na mne, sám se doplazím ke své smrti.“202 Dle mého názoru se tyto nekompaktní komentáře a „peprné“ příhody do mediálních sloupků nehodí. Ale jak konstatoval Michael Špirit, jeho poslední texty nám určitý cenný komentář ve vztahu k autorovu básnickému a prozaickému dílu určitě skýtají. „Jakkoli rozpačitě se ale Jirousovy sloupky mohou jevit, něco do nich vepsáno určitě je. Těžko zahlédnutelné „zbytky zbytků“ – toho, co Jirous kdysi zachytil, a pak už to jako součást kultury, která ho s jásotem přijala a pohltila, jen ztrácel.“ 203 Poslední sloupek napsal 30. května 2011, ve kterém se definitivně rozloučil se čtenáři slovy: „Tak tohle je definitivně konec. Nikoli všeho, ale mého psaní do Divadelních novin. Chtěl jsem přestat už vícekrát, vždycky mne Vladimír Hulec ještě přesvědčil, tentokrát už je bez šance. Když nejsem schopen napsat nic než blbosti, jak bych mohl doufat, že je někdo bude číst? A ostatně, proč by to dělal? (…) Už jsem tuším zmiňoval, jak obdivuju každého, kdo je schopen jednou za týden dodat do novin nový text. Já toho, jak vidno, nejsem schopen ani jednou za čtrnáct dní. Nijak mne to už netrápí. Těm, co můj sloupek četli, děkuju a ujišťuji je, že beze mne budou DN jenom lepší.“204 Kriticky sebereflektujícím závěrem ukončuje Jirous svůj poslední esejistický článek v médiích. Co se týká jeho věcného a negativistického uvažování, musíme brát také v úvahu, že v této době byl již Jirous dlouhodobě nemocný205 a tato skutečnost ovlivnila určitě jeho mentální rozpoložení. Poslední článek zveřejnil 31. května 2011 a 9. listopadu 2011 Ivan Martin Jirous umírá.
200
Divadelní noviny, roč. 19, č. 3, rok 2010, s. 15. Divadelní noviny, roč. 18, č. 4, rok 2009, s. 16. 202 Divadelní noviny, roč. 17, č. 16, rok 2008, s. 16. 203 ŠPIRIT, Michael. IMJ po roce 1989. In: Magorova konference. 2014, s. 168. 204 JIROUS, Ivan Martin. Na Oáze s Magorem. In: Divadelní noviny, roč. 20, č. 11, s. 15. 201
48
3 Ivan Martin Jirous a jeho mediální zobrazení Cílem následujících kapitol je utvořit přehled mediálních zpráv o Martinovi Jirousovi a analyzovat jeho zobrazení ve zmíněných sdělovacích prostředcích. K analýze jsou použita pouze tištěná média. Články jsou rozděleny do tří skupiny. První skupinu tvoří články v oficiálních periodikách. Jméno Ivana Martina Jirouse se objevilo v médiích v roce 1976, kdy byl odsouzen a následně vězněn za tzv. „proces s Plastiky“. Tento proces byl pro média zajímavý a režim tuto akci náležitě využil k široké propagandistické akci. Zároveň byl také zobrazován v samizdatových médiích v období 1975-1989. Tyto články tvoří druhou skupinu. Samizdatová periodika měla naopak za cíl zpřístupnit veřejnosti umělecké a společenské názory a ideje umělců, které nebyly reflektovány tehdejším režimem. V legálním tisku ale mluvíme o masivní čtenářské skupině v porovnání s počtem samizdatových čtenářů. Tudíž z hlediska účinnosti na veřejnost musíme vzít v potaz, že oficiální periodika měla mnohem větší vliv na čtenáře. Totalitní vláda využívala své propagandy i v rozhlase a televizi (což ale není předmětem této diplomové práce)206. A třetí skupinu tvoří články o Jirousovi po roce 1989. Jeho mediální obraz se začal svobodně vytvářet až po roce 1989, kdy skončilo totalitní období a Ivan Martin Jirous byl propuštěn z vězení na svobodu a byl zobrazován jako disident a odpůrce komunistického režimu.
3.1 Mediální zobrazení a účinky médií Na konci sedmdesátých let dochází k novému pohledu na účinky médií. Nová teorie mediálních účinků se zabývá dvěma zásadními body: „média rámováním obrazů reality předvídatelným a typickým způsobem „konstruují“ sociální procesy a historii (ve fikci stejně jako ve zpravodajství); za druhé, lidé v publiku sami pro sebe konstruují svůj vlastní pohled na sociální realitu a své místo v ní ve spolupráci se symbolickými konstrukcemi nabízenými médii.“ 207
205
Trpěl maniodepresivní psychózou a již dlouhodobě měl zdravotní problémy s žaludečními vředy a byl několikrát hospitalizován v nemocnici. 206 Československou televizí byl v roce 1977 natočen dokonale manipulativní dokument Atenát na kulturu, který otevřeně odsuzuje tzv. „vlasatce“, prohlašuje je za narkomany a nemravné živly, kteří rozšiřují novou nežádoucí ideologii. Dokument byl poprvé uveden v televizi ve středu dne 8.6.1977 v 19.30h na I. programu. In: Kam za Kulturou. Pravda. 1977, r. 58, ze dne 4.6.1977, s. 4. 207 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 1999, s. 363.
49 Když zauvažujeme nad vnímáním reality, a jak nám média konstruují rámec pro vidění světa (vidění určité společenské skupiny, vidění určitého jedince), dospějeme k termínu teorie mediální socializace. Jde o to, že média nás vědomě usměrňují k pozornosti na určitá témata, zobrazují nám mediální realitu, kterou potom definujeme jako reálnou. 208 Dalším problémem je, že média jsou většinou někým vlastněna a kontrolována, buď státem nebo určitými obchodníky, kteří mají velkou politickou a ekonomickou moc. Je zcela jasné, že vlastníci médií sledují své zájmy, přizpůsobují je svému poznání a tudíž zveřejňované mediální zprávy manipulují s jednotlivci a ukazují jim mediální obraz reality dle svých představ.209
3.2 Mediální zobrazení Ivana Martina Jirouse – rok 1976 V totalitních režimech jsou média chápana jako nástroj prosazování politiky vládnoucí moci, jako účinný prostředek propagandy. Tak tomu bylo i v československých médiích v období 1948-1989, kdy mediální systém byl vysoce centralizovaný a cenzurovaný. Všichni vedoucí pracovníci, šéfredaktoři, řadoví pracovníci v redakcích, tiskových agenturách byli zodpovědni za ideologickou vhodnost mediálních obsahů, všichni museli vyhovět tlaku vládnoucí totalitní třídy. Mediované obsahy se kontrolovaly, aby média nabízela soudržný obraz světa. Zobrazovaly tudíž pozitivně všechny aktivity spojené s vlastním režimem a zároveň negativně vyzdvihovaly nepřátelé režimu, sociální živly. 210 Normalizační vedení KSČ vyžadovalo striktní cenzuru médií a dosáhla tím komplexní kontroly ideového působení na společnost. Ivan Martin Jirous byl dne 17. března 1976 zatčen kvůli organizování a účasti na II. Hudebním festivalu druhé kultury v Bojanovicích. Tento festival se konal dne 21. února 1976 při příležitosti jeho svatby s Juliánou Jirousovou, rozenou Stritzkovou. Ivan Martin Jirous, Pavel Zajíček211, Svatopluk Karásek212, Vratislav Brabenec213 byli dne 21. – 23. září 1976 rozsudkem č. T379/76 odsouzeni a všichni obžalovaní za trestný čin 208
Tamtéž, s. 392-393. Tamtéž, s. 402. 210 KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a jejich role v totalitním systému. In: Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989: kap. XIII. 2006, s. 9. 211 ZAJÍČEK, Pavel (15.4.1951), básník, textař a výtvarník. V roce 1973 založil s Mejlou Hlavsou undergroundovou skupinu DG307. Po propuštění z vězení v roce 1980 emigroval do Švédska a potom do USA, kde se věnoval převážně výtvarnému umění. Jeho undergroundová tvorba je především spjata s podzemní komunitou kolem skupiny Plastic People. Jeho vrcholné texty vznikají v druhé polovině 70. 209
50 výtržnictví podle § 9/2 k ust. § 202/1, 2 tr. zak. Ivan Jirous byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, vyslovený trest byl nepodmíněný.214 V rozsudku je uvedeno odůvodnění: „Všichni obžalovaní již po několik roků projevují velký zájem o určitý druh hudby. Ve snaze tento druh hudby provozovat, spojili se do několika hudebních skupin. Hudební skupiny, ve kterých obžalovaní působili, jedná se o jmenované skupiny „Plastic People Universe“ a „DG 307“, neměly potřebnou kvalifikaci k veřejnému vystupování, po případě jim tato kvalifikace byla v minulých letech odebrána. (…) Zprostředkovatelem a organizátorem veřejných vystoupení hudebních skupin byl obž. Jirous, který také v převážné většině případů vystoupení uváděl jako konferencier. (…) Repertoár hudebních skupin obsahoval zejména písně, jejichž texty skládal obž. Zajíček a které obsahovaly převážně vulgární výrazy podrobně uvedené ve vyšetřovacím spise, příčící se občanské morálce a zásadám estetického cítění. Písně samé a zejména jejich obsah a v neposlední řadě způsob projevu hudebníků a zpěváků vyjadřovaly negativní a protispolečenské rysy, které se projevovaly častými vulgárnostmi.“ 215 Tento tzv. „proces s Plastiky“ byl silně medializován. Po zatčení obžalovaných přinesly téměř všechny hlavní deníky dne 8. dubna zprávu o zatčení výtržníků. V den po vynesení rozsudku dne 24. září přinesl deník Rudé právo krátkou základní informaci o odsouzení „výtržníků“. Další podrobnější články pokračovaly v období září – prosinec roku 1976, kde se rozebíraly oficiální rozsudky a dopady chování „závadové mládeže“ na celou společnost.
let, jeho poetika je ovlivněna tvorbou Milana Knížáka. In: MACHOVEC, Martin. Šestnáct autorů českého literárního podzemí (1948-1989). 1991, s. 57. 212 KARÁSEK, Svatopluk (18.10.1942), český písničkář, evangelický duchovní. Roku 1964 začal studovat Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, kterou ukončil v roce 1968. Potom až do roku 1973 působil jako faráž a poté do roku 1976 pracoval jako kastelán. Od roku 1973 se začal angažovat v undergroundové muzice, začal organizovat festivaly druhé kultury. In: MACHOVEC, Martin. Šestnáct autorů českého literárního podzemí (1948-1989). 1991, s. 56. 213 BRABENEC, Vratislav (28.4.1943), český hudebník a literát. Brabenec se nejdříve vydal na dráhu studia teologie, ale posléze se stal známý jako hudebník ve skupině The Plastic People of the Universe, jíž členem byl v letech 1972-1982 a potom od roku 1997. Po propuštění z vězení emigroval v roce 1982 do Kanady. Jeho undergroundové texty pro Plastiky zůstávají dodnes poněkud ve stínu, vystavoval vynikající hudební pásma jako jsou Pašijové hry velikonoční (1978). In: Machovec, Martin. Šestnáct autorů českého literárního podzemí (1948-1989). 1991, s. 56. 214 Trestní spis č. T 379/76, § 9/2 - 202/1, 2 trest. zákona z roku 1961, 18 měsíců nepodmíněně, výkon propuštění 18.9.1977. In: Rejstřík trestů OP ČSR ze dne 3.11.1988. Archiv bezpečnostních složek, svazek č. V-15053-Brno, s. 210. 215 In: Hnědá kniha o procesech s českým undergroundem. 2012. s. 193.
51 Seznam článků v roce 1976 (viz Příloha č. 5) 216: Autor článku
(jh)
Název článku
Zbytečná starost.
Pomlouvačná kampaň západních sdělovacích prostředků. Růžička Pořádek si rozvracet V. nedáme.
ČTK
Pomlouvačná kampaň proti ČSSR.
(imj)
Jak lze z komára učiniti velblouda.
(vp)
Tonoucí se stébla chytá.
ČTK Odsouzení výtržníků. Houfová Na lavici obžalovaných Jarmila výtržníci. ČTK
Další bublina splaskla.
Hrabice Zdeněk
Výtržnost, která se ocitla před soudem. Tučná dávka hrubosti.
kolektiv redakce Případ Magor.
216
Stručný obsah Popis zadržených, popis události, závěrem sdělení, že západní sdělovací prostředky si nemusí dělat zbytečnou starost o naší kulturu. Zadržení hudební skupiny, přesný popis události, zásah Veřejné bezpečnosti. „Nejen z vystoupení samých, ale i fotografií, filmu a vulgárních textů, které u nich byly nalezeny, jsme se mohli přesvědčit, že tyto „hudební skupiny“ nemají s kulturou naprosto nic společného.“ Opět probírána pomlouvačná kampaň západních sdělovacích prostředků. Popis ostatních akcí hudební kapely v minulosti. Zásady Veřejné bezpečnosti. Popis účastníků: „Několik zkrachovaných vysokoškoláků, jeden absolvent filozofické fakulty, bývalý kněz, individua měnící zaměstnání se snažili zaujmout jen primitivní vulgárností.“ Zadržení výstředních vlasatých mladíků, kteří již delší dobu ignorovali všechny rozumné domluvy. „Téměř všichni holdovali drogám a jako narkomani také absolvovali pobyt v psychiatrických léčebnách.“ Krátký popis událostí a popis „novinářských kachen“ na Západě. Kratičká glosa. Termín odsouzení, jejich tresty, jména. Žádné komentáře. Průběh hlavního soudního líčení u okresního soudu Praha-západ. Průběh soudního zasedání. Podrobně popsán trestní čin výtržnictví, popis výtržníků. Obsáhlé shrnutí. Reakce západních sdělovacích prostředků, soudní líčení, proč byli zatčeni. Popis minulých akcí, kde zasahovala Veřejná bezpečnost. Závěrem propaganda KSČ: „Teprve socialismus otevřel netušené možnosti pro uplatnění tvořivých sil člověka, dal a dává široký prostor všem lidem bez rozdílu, věnuje mimořádnou pozornost talentům a kulturním hodnotám. Ale ti, kteří se ocitli před soudem, nebudeme nikdy za umělecké projevy považovat.“ Celkové shrnutí, obdobné jako článek v října v Mladé frontě. Podrobný popis „druhé kultury“, publikovány části písní od Plastic People a jejich hodnocení.
Noviny
Rok
Rudé právo 8.4.1976, s. 2
Práce
8.4.1976
Svoboda
8.4.1976
Zemědělské noviny Večerní Praha
8.4.1976 8.4.1976
Rudé právo 24.9.1976, s. 2 Rudé právo 25.9.1976, s. 2 Svoboda
Mladá fronta
Mladý svět
27.9.1976, s. 2
16.10.1976
3.12.1976
Další mediální články jsem hledala v týdeníku Tribuna (rok 1976, roč. 8, č. 2 – 27). V tomto týdeníku nebyla zmínka o procesu s Plastic People. TRIBUNA – týdeník, který byl založen v lednu 1969 jako periodikum ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích. Týdeník přinášel politické směrnice normalizačního vedení KSČ, přinášel projevy funkcionářů ÚV KSČ a diskusní příspěvky ze zasedání ÚV KSČ. Bylo to významné periodikum
52
Československá média, která byla pod cenzurní kontrolou státu, ostentativně popisovala hudebníky jako „prohnilé živly“, kteří se svým chováním staví do nepřátelského postoje vůči socialistickému zřízení: „Zadrženo a dáno do vazby bylo v posledních dnech několik mladých lidí, kteří se dopustili na různých místech republiky výtržností a dalších trestných činů. Jedná se o narušené osoby, požívající drogy, omamné látky a nadměrné množství alkoholu“.217 „Lidé, kteří se vyhýbají poctivé práci, nemohou mít zelenou. Proti takovým výtržníkům by zakročili v každé zemi. Buržoazní sdělovací prostředky však ztropily povyk o útlaku umělců v ČSSR.“218 Zároveň obviňovala zahraniční sdělovací prostředky z lží a předsudků: „Některé západní sdělovací prostředky jsou neúnavné ve vymýšlení různých pomluv a výmyslů na adresu socialistického Československa.(…) Možná že na Západě se považuje za umění i hudební sólo na hoblík, třískání na činely spojené dámskou podprsenkou, tlučení na výfuk auta nebo štípání dříví a házení polínek mezi většinou mladistvé obecenstvo. Prý se tomu říká třetí hudební kultura. My o ni u nás nestojíme. Ani o to, aby se někdo před mládeží předváděl s bezduchými texty hemžícími se vulgárnostmi a nabádáním k činům, které se příčí našim zákonům. (…) Na Západě mohou své zbytečné starosti pustit za hlavu.“219 Na konci září roku 1976 po uzavření soudního líčení a vynesení rozsudku nad obviněnými se opět objevily články v médiích proti nepřátelskému západnímu světu. Opětovně se hodnotilo chování hudebníků.
Ohlasy v zahraničních periodikách Na podporu vězněných propukla rozsáhlá kampaň v zahraničních médiích. Mnoho skutečností, které čsl. deníky uvedly, se totiž nezakládaly na pravdě a nebyly vůbec předmětem soudního řízení. Také se s velkou oblibou čsl. deníky stavěly a rády upozorňovaly na „pomlouvačnou kampaň na Západě“. Tudíž tehdejší československý čtenář neměl vůbec žádnou možnost si dotyčná zahraniční periodika obstarat a nemohl srovnat s fakty. Zbývalo mu jen podlehnout totalitní propagandě. Zahraniční články citovaly prohlášení organizace Amnesty
prosazující nesmlouvavý normalizační kurz, nalezneme zde silnou totalitní propagandu. In: BEDNAŘÍK, JIRÁK, KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 2011, s. 328-329. 217 Pomlouvačná kampaň západních sdělovacích prostředků. Pořádek si rozvracet nedáme. Práce. 8.4.1976 218 Tonoucí se stébla chytá. Večerní Praha. 8.4.1976 219 Zbytečná starost. Rudé právo. 8.4.1976.
53 International220, která se snažila bojovat za práva odsouzených hudebníků (citace uvedena v níže uvedené tabulce). Pro srovnání uvádím krátký sumář zahraničních ohlasů a citací, jak zahraniční média psala o zatčení mladých hudebníků a poukazovala na represi proti umělecké opozici. Seznam zahraničních článků (ohlasy na proces) v roce 1976 221: Název článku
Na svatbu přišla policie. V Praze zatkli popovou skupinu "Plastic People".
V Praze postavili před soud mladé hudebníky ve snaze potlačit československou "alternativní kulturu". Justice v ČSSR: přísné tresty za nezávažné přečiny. Jak probíhala čistka v českém undergroundu.
Název deníku, datum
Die Zeit, 16.4.1976
The Times, 13.7.1976
Suddeutsche Zeitung, 5.8.1976.
Rockové skupiny děsí český režim. Tři ve Socialist vězení, dvaadvacet před Worker, soudem. 14.8.1976 Hudebníci z pražského undergroundu před soudem.
Kurier, 28.8.1976
Chicago České rock stars bručí v Tribune, base 30.8.1976
220
citace, stručný obsah
Obraz roku 1970, "čistka" po XV. Sjezdu komunistické strany. Článek popisuje úžasné koncerty Plastiků v roce 1970, nadšený dav publika. A nyní zatčení - "Policie zatkla skupinu Plastic People. K malicherným důvodům patří "dlouhovlasé chuligánství" a údajné "užívání drog", dále pak "nepovolené veřejné vystupování" a "poškozování veřejných zařízení" - nehorázné vykonstruované výše uvedené obvinění.
Informace o soudním řízení, podrobný popis festivalu, seznam zatčených. "Východoevropští komunisté také měřili svoji úspěšnost podle toho, jaké odezvy se jim dostává od mládeže, kterou si sami vychovávali. A v tomto smyslu i zjevně apolitická povaha československé alternativní kultury je politickým projevem a je v ní obsaženo odmítnutí samotné podstavy Husákova režimu." V článku jsou zmíněna podrobně všechna soudní líčení s lidmi, co se postavili proti establishmentu. Jsou uvedeny i příklady, kdy občané odmítli vojenskou službu a byli stíháni před soudem. Jsou uvedeny další případy, které se týkají svobody náboženského vyznání a přesvědčení. Tvrdě ukazují na nespravedlivé tresty a nemožnost hájit své práva a svobodu. "Jsou to divný lidi. Jsou ochotni jít do vězení jen kvůli svým zásadám. To řekl český tajný policista pracující na obžalobě nové skupiny disidentů, kterou se česká vláda snaží postavit před soud." Podrobný článek o vývoji undergroundových skupin, postupné zákazy, ideová analýza soudního procesu: "Proč by se měl režim bát jedné malé subkultury mladých lidí? Odpověď je poměrně jednoduchá. Československá vláda se bojí všeho, nad čím nemá dohled, co nemůže řídit." Popis undergroundu, kulturní situace v Čsl. Kritika útlaku a popis soudního řízení. Uvedeny i citace ze soudního líčení. Sdělení Amnesty International, vyslání rakouského právníka, aby v Praze sledoval soud s hudebníky. V článku uvedeno prohlášení Amnesty International "Organizace také uvedla, že tito hudebníci měli potíže již v roce 1971, kdy komunistický režim v Československu začal uplatňovat agresivnější politiku vůči nonkonformnímu umění."
Amnesty International. Jde o celosvětové hnutí, které monitoruje porušování lidských práv a iniciuje kampaně proti jejich porušování. Za svou prospěšnou činnost organizace dostala v roce 1977 Nobelovu cenu míru. V roce 1978 získala Cenu OSN za hájení lidských práv. 221 V seznamu jsou uvedeny články vydané pouze v angličtině a němčině. In: MACHOVEC, Martin (editor). Hnědá kniha o procesech s českým undergroundem. 2012. s. 385-426.
54
Pražský rock na smutnou notu.
Tajná policie ČSSR uspořádala hon na nepohodlné hudebníky pop-music.
Čeští umělci žízní v kulturní pustině.
Guardian, 30.8.1976
Der Spiegel, 20.9.1976
Los Angeles Times, 1.10.1976
The Gazette, V Československu není Montreal, rock vítán. 2.10.1976
Proces proti čtyřem pražským hudebníkům pop-music. Obžalovaný: underground.
Amnesty International "Dát uvězněným najevo, že nejsou úplně opuštěni …"
Die Zeit, 1.10.1976
Die Furche, 25.12.1976
Článek uvádí stejné údaje, podrobnosti, prohlášení Amnesty International. "Párty začala jako česká venkovská svatba, a protože se sám ženich zúčastnil i jako muzikant, hrály kapely po celou noc. (…)Netrvalo ani čtyři týdny, a účast na této vesnické svatbě s hudbou již platila za státní zločin a tajná policie uspořádala hon na čarodějnice."
Zamyšlení nad čsl kulturou. "minulý týden však československé mocenské orgány spustily novou - a zlověstně působící kampaň. Poté, co zničily v Československu kutluru, chystají se zřejmě i na kontrakulturu. Tentokrát si došláply na rock." Článek přináší první signály k zatčení, popisuje soudní řízení a zatčení, vznik skupiny Plastic People. Československá prokuratura, snaha ovlivnění svědků, jejichž výpovědi jsou nesrozumitelné a chaotické. Popis odůvodnění rozsudku, §202, popis činnosti výtržnictví a konfrontace se skutečností. Podrobný popis, za jakého důvodu byli hudebníci zatčení - "hudba jako kritika". Chvála undergroundových skupin, jejich koncertů, kde nádherně spojují výtvarné umění a muziku. Spojení umělců a hudebníků. Vyzdvihují činnost skupiny Plastic People a DG307.
Popis pomoci od Amnesty International. Tato organizace poslala právního zpravodaje Wolfganga Aignera na pomoc uvězněným na oficiální misi v ČSSR. Zde sledoval celý proces. Ten tvrdí následující: "Důvod věznění byl přitažený za vlasy - důvodem zatčení prý bylo, že budili "veřejné pohoršení" - nikoli kvůli rozšiřování básní a písní kritizujících režim, kterých vyprodukovali dost a dost. Konkrétním důvodem bylo prostě a jednoduše slovo "hovno", které se vyskytlo v jedné básni. Nejhorší je ve východních státech to, když si lidé myslí, že jsou úplně opuštěni. Snažíme se je toho pocitu zbavit ...".
Zahraniční periodika prezentovala čtenářům pravdivě a reálně situace, které byly běžné v totalitním státě. Popisovala beznadějná a nespravedlivá jednání establishmentu, líčila soudní spory s občany. Ale tyto informace se tehdejší československý čtenář nedozvěděl.
Jazyk totalitního režimu Pro totalitní propagandu a využívání sdělovacích prostředků je typické především prolínání tří funkcí. Média mají informovat (funkce informační), dále mají funkci rituální a funkci působící. „Svět, který propaganda konstruuje, je důsledně rozlišen na svět „náš“, jemuž jsou vyhrazeny pouze pozitivní kvality, a svět nepřátelský, jemuž jsou vyhrazeny kvality přesně opačné.“222 Pro zesílení pozitivních informací o totalitním režimu je typické užívání kvantifikujících prostředků (např. souhlas všech stranických organizací, všeho sovětského lidu) 222
ŠEBESTA, Karel. Jazyk totalitního režimu. In: Slovníková příručka k československým dějinám 19481989: kap. XIII. 2006, s. 6.
55 a naopak, když chtějí média něco zamlčet, zredukovat negativní informace, užívají neurčité obecné označení (např. srpnové události, události minulých dnů…). Dalším znakem je „uvádění negativních jevů jako sporadických, ojedinělých, okrajových, přežívajících, popř. inspirovaných protivníkem (např. Nelze přehlížet případy, kdy některé prohnilé živly se pokoušejí využívat kritiky a sebekritiky k rozličným pomlouvačným výmyslům a protistranickým tvrzením (…)) a prezentování negativních jevů na pozadí vše zastiňujících skvělých úspěchů.“223 Funkce informační a působící je znatelná v každém článku referující o procesu s Plastic People. Články prezentovaly „náš bezchybný svět“ - „s hrdostí naše socialistická společnost bilancuje výsledky pětiletého období od XIV. Sjezdu KSČ a klade si k XV. Sjezdu náročnější cíle“224, označovaly totalitní režim slovem MY, což naznačuje semknutost národa „U nás to my nechceme.“ „My o ni nestojíme.“ „U nás o ně nemáme zájem“. A velice důrazně prezentovaly negativní vliv západní kultury – vliv našeho ideologického protivníka: „Novinářské „kachny“ na Západě se vyskytují často. Ve snaze pošpinit socialismus využívají i deklasovaných živlů“225 „Tito obžalovaní, ze kterých se západní žurnalisté v poslední době snažili udělat velké umělce a obětní beránky, po několik let vystupovali se skladbami, pro jejichž některé texty je pojmenování vulgární lichotivé. (…) Ve čtvrtek vynesl okresní soud Praha-západ rozsudky. Případ byl tedy uzavřen. Západním žurnalistům další jimi nafouknutá bublina splaskla. U nás nemá o podobné „umělce“ nikdo zájem. Naopak ti umělci a kulturní pracovníci, kteří chápou své společenské poslání v socialistické společnosti, mají nejen velké pole působnosti, ale i podporu nás všech.“226 Silná frazeologie a neustálé předkládání stále stejných pozitivních a negativních hodnocení se nazývá ritualizovaná propaganda. Jde o poslední funkci propagandy, a to rituální. Takto propaganda vyplňuje komunikační prostor mezi držiteli moci a příjemci, svou neměnnou existencí (svými neměnnými názory, dokola se opakujícími) manifestuje nezměnitelnost a platnost stavu věci. 227 Rituální propagandu nalezneme také v předmětných textech, když vezmeme příklad, jak hodnotí alternativní kulturu. V každém článku se předkládala stejně silná negativní hodnocení, stále se opakující, aby to zapůsobilo na čtenáře: „Nejen z vystoupení samých, ale i z fotografií, filmu a vulgárních textů, které u nich byly nalezeny, jsme se mohli přesvědčit, že tyto „hudební 223
Tamtéž. Pomlouvačná kampaň západních sdělovacích prostředků. Práce. 8.4.1976 225 Tonoucí se stébla chytá. Večerní Praha. 8.4.1976. 226 Další bublina splaskla. Svoboda. 27.9.1976. 227 ŠEBESTA, Karel. Jazyk totalitního režimu. 2006, s. 6. 224
56 skupiny“ nemají s kulturou naprosto nic společného.“228 „Téměř všichni holdovali drogám a jako narkomani také absolvovali pobyt v psychiatrických léčebnách. Činit z takové chásky umělce a navíc „politické případy“ nasvědčuje jen tomu, že každý prostředek je dobrý, když chce někdo z komára vyrobit velblouda.“229 Nejobsáhlejším a nejútočnějším propagandistickým článkem byl text Případ Magor230, který vyšel v Mladým světě dne 3.12.1976. Článek podrobně popisuje soudní líčení a jeho průběh. Uvádí konkrétní svědectví předsedkyně ZO SSM ve Zruči n.S. a dalších členů SSM. Svědectví a hodnocení koncertů Plastic People bylo samozřejmě negativní. „Jednalo se o hudbu dost monotónní, která spíš lidi oblbne, než dá nějaký užitek. Mně osobně se toto vystoupení vcelku nelíbilo. Jediné, co jsem z vystoupení měl, byla práce, protože jsem potom musel s dalšími členy SSM uklidit sál, na kterém zůstalo množství papírů a spousta lahví od piva a alkoholu.“
231
V článku jsou uvedeny i ukázky textů skupiny Plastic People se závěrečným
hodnocením. „Bratři a Sestry, buďte volný. Volný v lásce i sexu. Oddejte svou duši Ďáblu. Nebojte se LSD“. (...) Děkujeme umělcům „druhé kultury“ za poučnou lekci. Dále snad netřeba.“232 Článek nekompromisně označuje odsouzené hudebníky za osobnosti, které mají psychické poruchy a téměř všichni byli hospitalizováni na psychiatrické léčebně. „Skupina DG 307. Dg je zkratka slova diagnóza a diagnostické číslo 307 značí „občasné stressové stavy …“ Název nevznikl náhodně, neboť většina členů obou skupin se podrobila nebo podrobovala psychiatrickému léčení.“233 Ivan Jirous je v článku charakterizován takto: „Ivan Jirous (32) – přezdívaný Magor, absolvent dějin umění na filozofické fakultě, v létech 73 až 74 osm měsíců ve výkonu trestu za výtržnictví, od roku 1969 léčen ambulantně na psychiatrii. Působil jako umělecký vedoucí
228
Pomlouvačná kampaň západních sdělovacích prostředků. Práce. 8.4.1976 Jak lze z komára učiniti velblouda. Zemědělské noviny. 8.4.1976. 230 Případ Magor. Mladý svět. 3.12.1976 – autor článku nezveřejněn. Na konci článku pouze poznámka: Připravil: Kolektiv redakce MS Po roce 1989 vyšel v Mladým světě článek, který přímo reagoval na tento propagandistický text z roku 1976, který podrobně popisoval tehdejší situaci, soudní líčení, okolnosti kolem druhé kultury a Plastiků. Roman Lipčík na závěr článku uvádí „omluvu“: „A já už mám jen něco: jméno, které se skrývá pod onou málo říkající formulkou „kolektiv redakce MS“. Je pouze jedno a tady je, na důkaz upřímnosti i omluvy: Jan Krůta. Pamětníci těch dob na jeho obhajobu tvrdí, že se kroutil a zpěčoval všemi možnými způsoby. Proti příkazu StB tlumočenému prostřednictvím ÚV KSČ byl však bezmocný a jako mnozí v jiných případech i v jiných redakcích na konec tomuto soustředěnému tlaku podlehl.“ In: LIPČÍK, Roman. Případ Underground. Mladý Svět, 1990, č. 13, s. 11-13 231 Tamtéž. 232 Tamtéž. 233 Tamtéž. 229
57 Plastic People, organizoval srazy skupin a jejich příznivců, vystupoval jako hlavní ideolog „podzemní“ kultury.“ 234 Závěr článku je následující - „Případ Magor, jak jsme si ho nazvali, je u konce. Bublina o nekonvenčních avantgardních umělcích splaskla.“ 235 Jazykovědec Petr Fidelius, který se podrobně ve svých esejích zabýval totalitní řečí řečí komunistické moci, se ve svých studiích zamýšlí se nad hlavním cílem propagandy a jeho zjištění potvrzuje zmíněné funkce totalitní řeči. Ve své studii Zrcadlo komunistické řeči v úvodu uvažuje, co je pro poznání komunistického režimu nejspolehlivějším pramenem. A je to právě to, co tento režim sám o sobě vypovídá. A tomu vděčíme užití lidské řeči, kterou musíme tudíž pozorně studovat, a ani propaganda tedy řeč nepodceňovala. „Řečí komunistické moci zde míníme onen nutkavý monolog, jejž režim vede za účelem sebeospravedlnění. Komunistická řeč je tedy širší pojem než propaganda ve vlastním slova smyslu. Ostatně v řeči, kterou vede komunistická moc, už dávno nejde o to propagovat nějaké pozitivní ideje, přesvědčovat někoho o nějaké pravdě. Jazyk tu je nástrojem moci. Nejde tu o žádné šíření myšlenek, spíše naopak, o ochromení samotné schopnosti myslet.“ 236 Československá komunistická vláda případ Plastic People a jejich alternativní kulturu použila k jejich oficiální propagandě, využila případ jako „ideovou zbraň“. Totalitní moc totiž nedosahovala zdaleka svých cílů jen pouhým fyzickým terorem, ale využívala účinný psychický teror, který je dlouhodoběji účinnější. Je to řádný příklad toho, že totalitní hnutí svými účinnými myšlenkovými postupy, terminologií, slovními obraty uměla účinně dosáhnout svého cíle. V tomto případě poukázala přímo na socialistické nepřátelé, zastrašila obyvatele a zavrhla „druhou kulturu“. „Totalismus totiž vychází z poznání, že jen tehdy může udržet své panství a zajistit si poslušnost svých „subjektů“, podaří-li se mu podmanit si duši člověka.“ 237
3.3 Mediální zobrazení Ivana Martina Jirouse – samizdatová periodika Ivan Martin Jirous byl za totalitního režimu pětkrát vězněn a strávil ve vězení osm a půl roku238, články v samizdatu týkající se Jirouse byly tedy převážně ve formě různých vzpomínek, rozhovorů, vyjádření solidarity, zveřejňování dopisů na jeho podporu a propuštění.
234
Tamtéž. Tamtéž. 236 FIDELIUS, Petr. Řeč komunistické moci. 1998, s. 165. 237 FIDELIUS, Petr. O totalitním myšlení. In: Jazyk a moc. 1983, s. 161-162. 238 Červenec 1973 – uvězněn na 8 měsíců, Březen 1976 – uvězněn na 18 měsíců; říjen 1977 – uvězněn na 18 měsíců; listopad 1981 – uvězněn na 3,5 let; říjen 1988 – uvězněn na 16 měsíců. 235
58
Seznam článků v exilových a samizdatových periodikách (chronologicky seřazené)239 : Autor článku Název článku
Mejla Hlavsa
Marie Benetková
Stručný obsah příspěvku
Časopis, Rok, č.
Dopis generálnímu prokurátorovi ČSSR ze dne 30.5.1978
Dopis Generálnímu prokurátorovi ČSSR - nesouhlas s uvězněním Ivana Jirouse ze dne 5.5.1978, žádost o jeho propuštění. "Je absurdní a nesmyslné, že na konci 20. století, v době vysoce vyvinutých prostředků pro výměnu informací a ve státě s bohatou kulturní a demokratickou tradicí jako je ČSSR jsou lidé vězněni za to, že říkají nahlas co si myslí ...".
Informace o Chartě 77, 1978, č. 8, s. 20-21
Magorovi
báseň a vzpomínka na Magora
Informace o Chartě 77, 1978, č. 8, s 21-22
Kdo je Ivan Jirous?
Vzpomínka na Ivana Jirouse, který byl již třikrát vězněn. Popis jeho dětství, studia, zájmů. První zaměstnání, první články do Výtvarné práce. Podrobný popis jeho předchozích zatčení.
Vokno, 1979, č. 1, s. 16-24
"Plastic People" znovu před soudem
Stručná zpráva o novým procesu s Jirousem a Čuňasem kvůli spolupráci na časopise Vokno.
Svědectví, 1982, č. 67, s. 427-428
Magor
Vzpomínka na Jirouse, kdy se viděli naposledy na jeho zahrádce ve Staré Říši. Popis zásahu STB na Zinu Freundovou. Policisté krutě zbili Zinu a při vniknutí do bytu zneužili Magorovo jméno. Magor napsal na to báseň, kterou potom veřejně přečetl v hospodě.
Svědectví, 1982, č. 67, s. 428-429
Z dopisů Ivana Jirouse
zveřejněny části Jirousových dopisů domů z vězení (ze dne 8.5. a 19.6.)
Informace o Chartě 77, 1982, č. 7-8, s. 1112
Sdělení VONS č. 309
Rozsudek nad I. Jirousem, F. Stárkem, M. Hýbkem potvrzen. Zasedání soudu, konečný verdikt. Průběh soudního líčení. Zápis ze dne 3.10.1982
Informace o Chartě 77, 1982, č. 9, s. 7-8
Stížnost přátel
Uveřejněná oficiální stížnost na Justiční palác Ústí n.L. Stížnost na průběh soudního řízení .
Z dopisu Ivana Jirouse Nad Magorovými Martin Hybler Pamětmi Z dopisů Ivana Jirouse
239
recenze na jeho knihu Pravdivý příběh Plastic People
Informace o Chartě 77, 1982, č. 9, s. 9 Informace o Chartě 77, 1982, č. 10. s. 1718 Paternoster, 1983, č. 1, s. 25-28
Část dopisu domů ze dne 19.12. 1982, 9.1.1983, 30.1.983 - Valdice
Informace o Chartě 77, 1983, č. 2, s. 7-9
část dopisu Juliáně z vězení
Dopis Ivana Jirouse z vězení Dopis Juliáně ze dne 15.5.1983
Informace o Chartě 77, 1983, č. 5, s. 11-12
Dopis Ivana Jirouse z vězení Dopis Juliáně ze dne 18.9.1983
Informace o Chartě 77, 1983, č. 10, s. 9-10
Podrobný seznam rozdělený dle samizdatových a exilových časopisů je uveden v příloze – viz Příloha č. 6.
59
Magor mezi námi
3 fotografie s Jirousem s nápisem "Magor mezi námi" oslava Jirousova propuštění z vězení.
Vokno, 1985, č. 8, s. 2
Rozkaz vychovatele č. 4
Kopie rozkazu vychovatele z vězení, Jirous vězen č. 04826 dostává 3 dny kázeňského trestu. Důvod - na pracovišti hlasitě zpíval při práci.
Vokno, 1985, č. 8, s. 3
Dopis generálnímu prokurátorovi ČSSR
Zveřejněn historický dokument z 11.8.1982 (v době, kdy byl Jirous počtvrté zatčen za časopis Vokno). Šlo o oficiální dopis Anny Marvanové, Václava Malého a Radima Palouše (mluvčí Charty 77) generálnímu prokurátorovi. Hájí zde lidská práva odsouzených a zpochybňují naplnění podstaty, proč byli odsouzeni. Upozorňují na podlé svědectví profesora Karlovy Univerzity prof. Rzounka, který poskytl soudu znalecký posudek v oboru literatury a umění.
Vokno, 1985, č. 8, s. 29-30
Znalecký posudek v obotu literatury a umění
Kopie ze soudního spisu, kopie výše uvedeného znaleckého posudku prof. Rzounka, kde posuzoval a hodnotil ilegálně vydávaný časopis Vokno. Jeho závěry byly následující: "Jde o časopis, který šíří nenávist vůči společnosti. Nejsou tu žádné literární a umělecké hodnoty, obsah je v rozporu se socialististickou kulturní politikou Vokno, 1985, č. 8, s. našeho státu." 30-32
František Stárek
Závěrečná řeč u okresního soudu 23.6.1982
Závěrečná řeč Fr. Stárka u okresního soudu. "… chci se teď k něčemu skutečně přiznat. Obžaloba mě mimo jiné viní i z neúcty ke společnosti. A já musím říci, že v tomto bodě je obžaloba velmi přesná, protože ke společnosti skutečně žádnou úctu necítím. Zasluhuje si úcta společnost, která vězní kritika Jirouse a básníka Friče za to, že jejich práce se objevily v nezávislém časopise?"
Petruška Šustrová
Rozhovor ve Svědectví - rozhovor kolující v Jirous: pojmenovávat Československu na magnetofonovém pásku přepsali a věci (rozhovor s uveřejnili ho v mírně zkrácené verzi - bez vědomí Ivanem M. Jirousem) tazatelky i autora.
prof. Vítězslav Rzounek
Paul Wilson
Milan Hlavsa
Vokno, 1985, č. 8, s. 33
Svědectví, 1986, č. 77, s. 125-134
Jaký je to dělat rock v policejním státě?
Vzpomínky Paula Wilsona, jak začínal se skupinou Plastic People. Popis prvního setkání s Ivanem Jirousem. "V r. 1969 se Plastic People sešli s Ivanem Jirousem. Jirous byl chytrý, energický a velice rozhodný mladý muž, který miloval především literaturu a umění. Během několika týdnů se Jirous stal uměleckým vedoucím Plastiků a staral se o všechno kromě finančních a hospodářkých věcí." Popis prvních koncertů Plastiků. Popis událostí z roku 1976 - zatčení jejich členů. "Budějovický masakr byla dobře připravená operace vedená vojenským způsobem, která byla počáteční srážkou ve svaté válce proti nekonvenční rockové muzice, která od té doby stále Jednou Nohou, 1986, pokračuje." č. 3-4, 9 s.
Petice TAK DOST!
Kopie Petice TAK DOST!, kterou Ivan Jirous poslal na MK ČSR, Federálnímu shromáždění ČSSR, MV ČSR. Petici podepsalo 1083 občanů.
"… Tentokrát bez maskovacích manévrů.."
Interview Dereka Windbreakera, reportéra newyorského časopisu On the Conner, se členem skupiny Plastic People Milanem Hlavsou. V rozhovoru se mluví i o Ivanu Revolver Revue, Jirousovi, o jeho textech a Zprávě o undergroundu. 1987, č. 6, 11s.
Voknoviny, 1987, č. 3
60 Benefiční vystoupení Leden 1989 - konání v newyorském klubu "The Kitchen" newyorských umělců benefiční vystoupení za propuštění Ivana Jirouse. a jejich hostů Podrobný popis akce.
Paternoster, 1988, č. 23, s. 9-15
Z Rudé kroniky
Informace o zatčení a zadržení Petra Cibulky. Dne 20.10.1988 provedena domovní prohlídka i u I.M. Jirouse - kvůli petici Tak Dost!
Voknoviny, 1988, č. 11
Výbor na obranu Ivana Jirouse (10.11.1988)
Apelace na propuštění Ivana Jirouse z vězení. Jde již o jeho páté věznění, což by mohlo vážně ohrozit Jirousovu psychickou integritu.
Informace o Chartě 77, 1988, č. 20, s. 12
Výbor na obranu Ivana Jirouse (10.11.1988)
Apelace na propuštění Ivana Jirouse z vězení. Jde již o jeho páté věznění, co by mohlo vážně ohrozit Jirousovu psychickou integritu.
Revolver Revue, 1988, č. 11, 1 s.
Kurt Vonnegut Jr.
Ivan Martin Jirous
Osobní poděkování a projevená úcta Ivanu Jirousovi. "Za co by civilizace měla děkovat Jirousovi právě teď, je jeho příklad, který dal tím, že se celý svůj život opovážil chovat jako svobodný člověk, byť obývá neblahý a zjevně blbý stalinistický policejní stát.(...) Bůh žehnej Ivanovi Martinovi Jirousovi!"
Paternoster, 1989, č. 24-25, s. 1+160
Darrin Wood
Pražský rozhovor (leden 1988)
Rozhovor s Františkem Stárkem Čuňasem, Ivanem Martinem Jirousem.
Paternoster, 1989, č. 24-25, s. 101-112
Milan Daler
Krátká zpráva o pátém zatčení (soudní líčení) Ivana Jirouse a Jiřího Tíchého. "Dne 9.3. se budova jihlavského soudu začala postupně plnit mladými i staršími, dlouho krátko - i bezvlasými. Spolu s nimi přišli i nepostradatelní příslušníci StB a senzacechtivé pijavice z Čs. televize, "+++" přisáté a parazitující na všem, co režimu "zachutná"." Vyjádření solidarity: "Během 16-ti let již popáté vězněn. Naposledy odsouzen za to, že sepsal petici, kterou volal po změně a provolával TAK DOST! Vloni se ustavil Výbor na obranu Ivana Jirouse a vyzval k solidarizačním akcím. Jirous předložil vládě Petici s požadavky a oni je nejen Prohlášení výboru na odmítli a smetli to ze stolu, ale ještě Jirouse uvěznili." obranu Ivana Jirouse. Pocity bezradnosti a bezmocnosti. "V neděli 27.1. se na newyorském Manhattanu konal koncert na podporu Ivana M. Jirouse, Petra Cibulky a ostatních čsl "věžnů svědomí". Během vystoupení visel nad Zprávy z USA podiem emblém časopisu Vokno."
Vokno, 1989, č. 15
Vokno, 1989, č. 15 Voknoviny, 1989, č. 13
Publikované texty týkající se Jirouse jsou v samizdatových a exilových denících pravým opakem toho, jak byl Jirous zobrazován v oficiálních médiích. Tam byl charakterizován jako deklasovaný živel s primitivním chováním, individum měnící zaměstnání a zkrachovaný vysokoškolák holdující drogám. V samizdatu se naopak objevovaly opačné motivy a ideje. Důvodem, proč se články o Jirousovi publikovaly, bylo bojovat proti establishmentu, svobodně myslet, podpořit morálně Jirouse a všechny ostatní, kteří se snažili svým určitým způsobem s establishmentem bojovat.
61 Články informovaly o organizování solidarizační akcí, o stížnostech na soudní prokuratury a zveřejňovaly se dopisy s vyjádřením nesouhlasu. Velice výstižné je Jirousovo prohlášení v rozhovoru s Petruškou Šustrovou, kde odpověděl na otázku, jestli se považuje za umělce: „Ne. Nejhloub se považuju za toho, kdo vytváří neklid.“240 Kolem osoby Ivana Jirouse se opravdu vytvářel neklid a rozruch. Z uvedených textů je patrno, že jeho přátelé vyvíjeli nemalou aktivitu na jeho propuštění a obhajobu. „Podaříli se moci zlikvidovat tuto známou osobnost, co potom čeká ty desítky a stovky neznámých a proto mnohem bezbrannějších „nepohodlných“ lidí? (…) Vyzýváme všechny, aby spolu s námi usilovali o jeho okamžité propuštění“241 „Obranu Ivana Jirouse považujeme za těchto okolností za věc značného významu a vyzýváme všechny, jimž na budoucnosti naší země záleží, aby se připojili a spolu s námi usilovali o Jirousovo osvobození.“242 V Paternosteru v č. 23/1988 jsme se podrobně dozvěděli o Benefičním vystoupení newyorských umělců a jejih hostů za propuštění I. Jirouse (New York, 29.1.1989). Celou akci organizoval rockový umělec světového formátu Georgio Gomelski. „Pouštěla se z pásky muzika Plastic People, promítal se záznam z festivalu druhé kulury z roku 1974, na obrovském plátně byly promítány fotky Jirouse. Uprostřed sálu visel od stropu dřevěný okenní rám s nápisem VOKNO. Akce se zúčastnil Vráťa Brabenec, Pavel Zajíček, Paul Wilson a další známí umělci – zpěvák Ed Sanders, Steve Taylor, básník Allen Ginsberg.“ 243 Výbor na ochranu práva svobodného literárního projevu zvolil na svém zasedání dne 25.1. 1989 Ivana M. Jirouse za čestného člena americké pobočky mezinárodního PEN klubu.244 Jako velká poklona zní polemizující slova uvedená v Paternosteru ze dne 31.3. 1989 od spisovatele Kurta Vonneguta Jr. „Velcí bojovníci za svobodu, byť strašlivě trpící, jsou obvykle ve zprávách ignorováni, protože nejsou superhvězdami na nějakém jiném poli lidského snažení. Takoví lidé jsou všude na světě, ale jeden takový, který mne zaujal, je ještě jeden Čech. Žádám Washington Post, kde jsem tento kus přeložil, aby mu dali okamžitou, i když pomíjivou slávu
240
ŠUSTROVÁ, Petruška. Jirous: pojmenovávat věci. In: Svědectví, 1986, č. 77, s. 130. Výbor na obranu Ivana Jirouse. In: Informace o Chartě 77, 1988, č. 20, s. 12. 242 In: Vokno. 1989, č. 15. Vyjádření ze dne 31.3.1989, podepsaní: Jan Brabec, Zbyněk Hejda, Ivan Lamper, David Němec, Petr Placák, Jan Ruml, Petruška Šustrová, Jáchym Topol, Saša Vondra. 243 In: Paternoster, 1988, č. 23, s. 9-15. 244 In: Voknoviny. 1989, č. 13. 241
62
tím, že jeho jméno bude vysázeno do 24bodového typu, a které zní
Ivan Martin
Jirous.“
245
Když shrneme všechny uvedené články, ve všech nalezneme silné projevy úcty, projevy solidarity, snahu podpořit Ivana Martina Jirouse, snahu o jeho osvobození z vězení. Oficiální dopisy a stížnosti na státní aparát, zveřejněné články a vzpomínky v neoficiálních médiích zobrazují Jirouse jako odvážného bojovníka a člověka, který chce žít svobodně a svobodně se vyjadřovat. Člověka, který je ochoten postavit se za ostatní, kteří jsou nespravedlivě stíháni. Takový obraz Ivana Jirouse nám samizdatová a exilová periodika předkládají. Ze všech článků číší hrdost a zároveň hluboká beznaděj ze života v totalitním státě.
Ivan Martin Jirous – ve spisech Archivu Bezpečnostních složek Samotná STB ve svých spisech pozorně vedla a sledovala akce, které se týkaly osoby Ivana Jirouse. Sledovala blízké osoby Ivana Jirouse a podrobně zaznamenávala, jakým způsobem Jirousovi pomáhají. V kádrovém spise Svatopluka Karáska246 můžeme nalézt záznam například o návštěvě Jiřího Vaňka247, což byl undergroundový představitel z Karlových Varů, který přijel navštívit Svatopluka Karáska do Prahy dne 20. – 22. 1. 1978. „Pramen“ podával informaci o tom, že Karásek měl v bytě materiály závadového charakteru. „V době jeho příchodu bylo u Karáska několik osob z prostředí závadové mládeže, které držely hladovku na prostest proti vazebnímu stíhání I. Jirouse.“248 Ve stejném spise StB zaznamenává rozhovor Svatopluka Karáska a Juliany Jirousové249 o obhajobě Martina Jirouse, zmiňují se o pomoci JUDr. Motejla, který je ochoten ho obhajovat před soudem: „Juliana Jirousová, která při rozhovoru sdělila, že se často schází s obhájcem
245
Kurt Vonnegut Jr.. Washington Post, 31.3.1989. In: Paternoster. 1989, s. 1 a 160. Spis č. 687608MV na osobu Svatopluka Karáska (krycí jméno Sutana). In: Archiv bezpečnostních složek. 247 Záznam č. 15 ze dne 25.2.1978. In: Archiv bezpečnostních složek, svazek č. 687608MV_3_6, s. 11. 248 Tamtéž. 249 Záznam č. 28 (záznam k osobě JUDr. Otakara Motejla) ze dne 7.4.1978. In: Archiv bezpečnostních složek, svazek č. 687608MV_3_6, s. 29. 246
63 jejího manžela s JUDr. Motejlem, Případ „JIROUS“ se podle obhájce dlouho protahuje a nevede ke konci. Dále Jirousová sdělila, že je MOTEJL ochoten obhajovat příslušníky tzv. „undergroundu“ a proto je mezi nimi značně oblíben.“250 Dalším záznamem251 je například šetření ohledně finanční podpory disidentů. StB zjišťuje, z jakých zdrojů si disidenti nakupovali movité věci. Svatopluk Karásek si koupil nové auto Škoda 105. „Pramen“, který ho navštívil, zjišťuje, jak si mohl na toto auto našetřit. Karásek se o žádné zahraniční pomoci nezmiňuje a nic nepotvrzuje. „Pramen řekl, že bezpečně ví o tom, že všichni disidenti na území ČSSR pobírají poměrně značné finanční částky, které jim zasílá organizace International Amnesty. Tyto peníze přivážejí turistě do ČSSR.“252 StB se zajímala o osobu Jirouse a chtěla vědět, co dělá například ve svém volnu. Takový záznam můžeme nalézt ve spise Svatopluka Karáska253. „Pramen“ navštívil Karáska a rozhovor vedli o Ivanu Jirousovi. Zjišťuje Jirousovu pracovní dobu jako topič a co dělá v jeho osobnímu volnu. „Pramen sdělil, že při návštěvě Svatopluka Karáska zjistil, že je u něj opět přechodně hlášen přední představitel undergroundového hnutí Ivan Jirous. (…) Z rozhovoru, který probíhal u Karáska, pramen vycítil, že současné Jirousovo zaměstnání slouží pouze jako oficiální zdroj příjmů pro případnou kontrolu ze strany Bezpečnosti. Jinak se Jirous stále věnuje psaní různých publikací ve směru tzv. 2 kultury v domnění, že mu budou později vydána v zahraničí“254 V StB spise Milana Hlavsy255 nalezneme také záznamy o setkání Hlavsy s Jirousem. V jednom záznamu podrobně popisují, jak Mejla odvážel Jirouse po prouštění z vězení domů, jak probírali další akce s Plastic People, které budou organizovat. Ve spise nalezneme i samizdatové texty o Plastikách, přepisy jejich písní. Také je zde vložena píseň „Magorovi“ od Milana Hlavsy, která ho má psychicky podpořit. „Právo má právo má právo má právo má právo na všechno Kopnout do holeně do ledvin srazit pěstí na ulici Sevřít kohokoli jen tak Držet rukojmí Strkat lidi do nápravných zařízení (…) Teď je tam Ivan Jirous Magor z magorů náš Magor zavřenej potřetí (…) Ahoj Magore jsme tu s tebou„256 250
Tamtéž. Záznam č. 79 (záznam k finančním podporám disidentů na území ČSSR) ze dne 3.11.1978. In: Archiv bezpečnostních složek, svazek č. 687608MV_3_6, s. 89-91. 252 Tamtéž. 253 Záznam č. 122 (záznam k osobě IVAN JIROUS – poznatky k jeho osobě) ze dne 31.10.1979. In: Archiv bezpečnostních složek, svazek č. 687608MV_4_6, s. 125-127. 254 Tamtéž. 255 Spis č. 821542MV na osobu Hlavsa Milan (krycí jméno „Kytarista“) In: Archiv bezpečnostních složek. 256 Píseň Mejly Hlavsy „Magorovi“. In: Tamtéž, s.11. 251
64
3.4 Mediální zobrazení Ivana Martina Jirouse – po roce 1989 Česká média po roce 1989 prošla kompletní transformací. Změnilo se postavení médií, změnila se funkce ve společnosti, stejně jako organizace práce v médiích. Transformace českých médií začala hned v listopadu 1989, kdy se změnil obsah mediálních textů a zásadně se oslabila vazba na stát, státní cenzura zanikla. V rámci ekonomické a společenské proměny České republiky došlo samozřejmě i ke změně českých médií. Média se začala privatizovat a tím se stala „médii veřejné služby“. 257 Stávající tituly se přeměnily a začaly formovat nové mediální prostředí (např. Mladá fronta, Rudé právo, Hospodářské noviny). Po obsahové stránce se samozřejmě distancovaly od předlistopadového režimu a rychle se začaly přizpůsobovat novým poměrům a požadavkům. 258
K analýze mediálních článků o Ivanu Jirousovi po roce 1989 jsem vybrala texty pouze z tištěných médiích, a to ze dvou deníků a ze dvou časopisů: Mladá fronta259, Lidové noviny260, Respekt261, Reflex262 (dvě významná masmédia po roce 1989 a dva společensko-politické týdeníky) s časovým rozestupem 1990-2000. Časové rozmezí jsem si stanovila 10 let, abych mohla
efektivně
porovnat
bezprostřední
polistopadový
obraz
Ivana
Jirouse
s tím
předlistopadovým. Analyzovat celé období od revoluce až do roku 2011, kdy Jirous zemřel, by bylo velice obsáhlé a nad rámec této diplomové práce. Při hledání mediálních přispěvků o Jirousovi jsem využívala především elektronického archivu tištěných a elektronických českých médií Newton Media Search. Když jsem zadala do vyhledávače stanovené období a heslo „Jirous“, vyhledávač našel 277 příspěvků (z toho pouze 257
BEDNAŘÍK, JIRÁK, KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 2011, s. 365. Tamtéž, s. 371. 259 Deník Mladá fronta byla vydávána v předlistopadovém Československu ÚV SSM. Deník byl z rozhodnutí ÚV SSM k 1.1.1990 převeden pod vydavatelství Mladá fronta. V roce 1990 začaly dohady o převod deníku pod nově vzniklou akciovou společnost MaF, a.s.. Skončilo to dohodou a začala vycházet Mladá fronta Dnes. V současné době vydává Mladou frontu Dnes mediální společnost Mafra (nástupce MaF). In: Tamtéž. s. 372. 260 Lidové noviny patří mezi úspěšně obnovené tituly po roce 1989. Lidové noviny byly založený již v roce 1893 v Brně novinářem a politikem Adolfem Stránským. Po komunistickém převratu v roce 1948 a díky totalitní cenzuře bylo vydávání tohoto deníku nakonec v roce 1952 zastaveno. Po dlouhé přestávce začaly Lidové noviny vycházet v samizdatu v září roku 1987, kdy se snažily navázat na úspěšnou tradici z období první republiky. Od roku 1989 vychází noviny již legálně. V současné době vydává Lidové noviny mediální společnost Mafra (nástupce MaF). In: Tamtéž. s. 372. 261 Společenský týdeník Respekt vznikl v bytě mluvčího Charty 77 Alexandra Vondry spojením redakcí samizdatových časopisů Sport a Revolver Revue, nejdříve vycházel pod názvem INFORMAČNÍ SERVIS, od listopadu 1989. V roce 1990 se přejmenoval na časopis Respekt, prvním šéfredaktorem byl Jan Ruml a první číslo Respektu vychází 14. března 1990. In: 25 let? RESPEKT!. [online]. 2015 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.25respekt.cz/redakce/. 262 Společenský týdeník Reflex vznikl až po roce 1989. První číslo vyšlo 3. dubna 1990 a stal se z něj oblíbený společensko-politický titul. Reflex byl založený novinářem Petrem Hájkem, šéfredaktor týdeníku a pozdější poradce a mluvčí prezidenta Václava Klause. 258
65 6 autorských příspěvků Ivana Martina Jirouse). Když jsem zúžila vyhledávaní na deníky Mladá fronta, Lidové noviny, Respekt, Reflex, počet příspěvků se snížil na 169 (z toho stejných 6 autorských příspěvků).
Počet článků v Newton Media (1990-2000), heslo: Jirous Ve všech médiích
Pouze LN, MF Dnes, Reflex, Respekt
277
Z toho autorské články Ivana M. Jirouse
169
6
Ze 163 příspěvků se většina článků zmínila o Jirousovi jen okrajově (krátká poznámka, jedna věta). Šlo o pouhé zmínky v souvislosti s hudebními festivaly a kulturními akcemi (například krátká glosa, že byl Jirous přítomen) nebo jen ocitována jeho báseň. Mnoho textů je také jen informativní zpráva o jeho předčítání básní (např. v knihovně, ve škole, v restauraci). Dalším pomocníkem při shromažďování textů byl již víckrát zmíněný Magorův zápisník, kde je v závěru sestavena Jirousova bibliografie a namátkově jsou uvedeny významné texty o Jirousovi v médiích do roku 1997. Ve finálním výběru článků k samotné analýze jsem se řídila stanovenými tituly, vybraným analyzovaným obdobím a vybrala jsem texty, které se obsáhleji věnují přímo osobě Ivana Jirouse. Tyto texty nám pomohou ukázat, jak se vyvíjel a měnil mediální obraz Ivana Jirouse po roce 1989. V předmětných dvou novinách a dvou denících za období od roku 1990 – 2000 jsem vybrala 38 textů o Ivanu Jirousovi včetně rozhovorů. Souhrnný soupis článků je uveden v Příloze č. 7 a 8.
Počet článků Mladá Fronta Dnes
17
Lidové noviny
7
Reflex
7
Respekt
7
Celkem
38
Největší počet článků jsem našla v Mladé Frontě Dnes, v Lidových novinách bylo skoro o polovinu méně článků než v Mladé frontě Dnes. Společenské deníky Reflex a Respekt publikovaly stejný počet článků – viz graf č. 1 (Počet článků).
66 Graf č. 1 Počet článků
16%
Mladá Fronta Dnes 48%
18%
Lidové noviny Reflex Respekt
18%
Při vlastní analýze jsem si nejdříve rozdělila mediální příspěvky na žurnalistické články o Jirousovi a na rozhovory s Ivanem Jirousem.
Mediální články týkající se Ivana Martina Jirouse Po roce 1989 se podmínky pro utváření mediálního obrazu ve společnosti radikálně změnily. Český stát změnil přístup k minulosti a osoby jako byl Jirous, které bojovaly s minulým režimem, potřebovaly. Proto mnoho lidí z Jirousova okolí se hned po roce 1989 stávalo veřejně známými postavami – od prezidenta Václava Havla přes politiky, komentátory, umělce, spisovatele, redaktory. 263 Při rozboru předmětných článků zjistíme, že Jirousovo jméno je nejčastěji použito ve spojení: Jirous = básník nové doby, velký básník, prokletý básník, teoretik českého undergroundu, otec undergroundu, politický vězěn, disident, bojovník za lidská práva a svobodu, výtvarný kritik, umělecký vedoucí skupiny Plastic People. To jsou příklady264, které nám reprezentují, že Ivan Martin Jirous byl po roce 1989 v české společnosti ukotven jako „velká osobnost“. Články zmiňovaly jeho jméno v souvislosti 263
GEISLER, Michal. Magorova cesta do kolektivní paměti. In: Magorova konference. 2014, s. 173. „Básníka a mluvčího undergroundu Ivana Jirouse ….“ In: Obžalovaný se nedostavil. Mladá fronta Dnes. 1992, ze dne 25.3.1992. „Pro neorientované v bludišti českého undergroundu: IVAN MARTIN JIROUS vystudoval dějiny umění, pod přezdívkou Magor známý v samizdatu, kde publikoval eseje, články a hudební i literární recenze. Ve vězení strávil celkem přes osm let.“ In: Pohádky z mrtvého domu. Lidové noviny. 1992, ze dne 2.4.1992. „Básník, výtvarný teoretik a rocker Ivan Martin Jirous dnes slaví padesátiny. Za léta permanentních perzekucí šikan a pronásledování, a zároveň za léta neustálé práce v undergroundové kultuře se Jirousovi alias Magorovi podařilo přerůst v lokální český mýtus deklasovaného romantika.“ In: Magorovy padesátileté zpěvy. Mladá fronta Dnes. 1994, č. 224, s. 11. „Tento někdejší šéf undergroundové kapely Plastic People of the Universe ze sedmdesátých let a jeden ze známých disidentů byl před rokem 1989 tehdejším režimem pronásledovan a vězněn.“ In: Ivan Jirous se zastával prostitutek před policisty. Mladá fronta Dnes. Příloha Praha Dnes. 1995, ze dne 15.5., s. 11. 264
67 s tématem komunistické minulosti, Charty 77, věznění nežádoucích osob a boje proti establishmentu. Často autoři textů zdůrazňovali mravní aspekty vzniku jeho básnickýh sbírek Magor dětem a Magorovy Labutí písně, které psal ve Valdickém vězení. Zároveň se ale do popředí dostávala stále častěji veřejná prezentace Jirouse jako kontroverzní a provokativní osoby. Mainstreamovým novinám se Jirousova nezávislost a pobuřující historky z restaurace ve spojení se známým disidentem velice hodily pro nalákání čtenáře. Už v roce 1992 nás masmédia informovala, že Jirous byl obviněn z výtržnictví a útoku na veřejného činitele (svlékal se do naha a ohrožoval hosty v restauraci) a byl předvolán před jihlavský soud.265 V roce 1994 se objevil článek, že Jirous pěstuje doma konopí a hrozí mu tak obvinění z distribuce drog.266 V roce 1995 opět krátká zpráva o tom, jak Jirous téměř napadl policisty a zastával se prostitutek. Připomínají čtenářům soudní incident z roku 1992.267 Všechny tyto texty zveřejnila Mladá fronta Dnes. Lidové noviny o těchto pohoršeních mlčely. Velice rychle tak mizel obraz „velké osobnosti“, rychle mizel uctivý tón a do popředí se dostávaly laciné Jirousovy alkoholické excesy, jeho svlékání na veřejnosti a výtržnosti. "Pokud lze o někom bez zaváhání prohlásit, že zjizvil pohlednou tvář české kultury, pak je tímto člověkem Ivan Martin Jirous."268 „Teoretická ani básnická tvorba Ivana Martina Jirouse – Magora (nar. 1944) – není širší veřejnosti příliš známa. Její autor znám je, mnoha lidem bohužel pouze povrchně: jako výstřední exhibicionista z disentu, který se nedokázal etablovat v novýh poměrech, potácí se opilý po hostincích a občas také někde žvaní.“269 V roce 1997 vyšel Jirousovi Magorův zápisník (soubor jeho publicistických textů) a o rok později v roce 1998 Magorova summa (soubor jeho veškeré dosavadní básnické tvorby, tento soubor se v roce 1998 stal knihou roku v anketě LN). Vycházelo mnoho recenzí a textů, které interpretovaly jeho básnickou a publicistickou tvorbu. Z této doby nalezneme i články, kde se autoři snažili vymanit Jirouse ze skandálního zobrazení a ukazovali na jeho umělecké hodnoty. Zároveň kritizovali přístup masmédií: „V nakladatelství TORST vyjde příští rok pod
265
Obžalovaný se nedostavil. Mladá fronta Dnes. 1992, ze dne 25.3.1992. Básník Ivan Jirous přiznal, že pěstuje konopí. Mladá fronta Dnes. 1994, s. 4, ze dne 19.12. 267 Ivan Jirous se zastával prostitutek před policisty. Mladá fronta Dnes. 1995, Příloha Praha Dnes, s. 2, ze dne 15.5. 268 Většinu života jsem strávil v hospodách, říká s hrdostí Ivan Martin Jirous. Mladá fronta Dnes. 1997, ze dne 18.12.1997. 269 DRDA, Adam. Texty Ivana M. Jirouse konečně vyšly v nakladatelství TORST. Lidové noviny. 1997, ze dne 19.12. 266
68 názvem Magorova summa i soubor Jirousových básnických sbírek. Bude to další překvapení pro ty, kdo se autorem zabývají pouze tehdy, spáchá-li nějaký skandál“270 Kunsthistorik Tomáš Pospiszyl také obhajoval Jirousovo psaní a odmítl vidět Jirouse jen jako opilce: "Jirous navíc získal v porevolučních letech spíše pověst opilce než kritika. Nevím, co je na tom pravdy, a nevím, do jaké míry nás to musí zajímat. Na osmi stech stránkách Magorova zápisníku se sice o alkoholu mluví dost často, ale Jirousovo psaní je velice vzdáleno opileckému žvástu." 271 Vydání těchto obsáhlých spisů Ivanovi Jirousovi pomohlo, média ho začala vnímat i jako umělce a spisovatele. Ale obrazu zasloužilého skandalisty a sprosťáka se nezbavil. "Kdo označí Ivana Martina Jirouse, přezdívaného Magor, za nesnesitelného opilce, v podstatě se nemýlí. Magor určitě není člověk, který by znal míru, alespoň co se pití týče. Kdo s ním přijde do styku, může se nadít ledačeho. Někdy také něčeho krásného."272 Takto Jirouse uvedl Ondřej Němec ve svém mediálním textu s výstižným titulkem Jirous je velký magor a ještě větší básník. Pomalu se tak začínal ustalovat Jirousův obraz, kde se protnuly všechny uvedené roviny a zrodil se takřka všeobecně sdílený obraz: Jirous:
- bývalý disident, vězněn režimem, - kontroverzní osoba a skandalista, - provokující opilec, - skvělý básník moderní doby (ale s přívlastkem „prokletý“).273
Podrobný seznam 25 analyzovaných článků včetně krátkého obsahu je uveden v Příloze č. 7. Níže uvádím četnost jednotlivých rovin, dle kterým média Jirouse prezentovala čtenářům. Četnost je uvedena za celkové desetileté období od roku 1990-2000. ČETNOST VÝSKYTU: Jirous zobrazen jako: Bojovník proti režimu, bývalý disident
Kritik a vůdce undergroundu 8
270
9
Hospodský výtržník, opilec
Umělec básník 7
Tamtéž. POSPISZYL, Tomáš. Podivuhodný modernista. Respekt. 1998, č. 18, s. 5, ze dne 26.-1.2. 272 NĚMEC, Ondřej. Jirous je velký magor a ještě větší básník. Lidové noviny. 1999, s. 1, ze dne 21.5. 273 Stejným způsobem analyzuje Jirousův mediální obraz Adam Drda ve svém příspěvku. In: Atrakce: velký magor a ještě větší básník. Magorova konference. 2014, s. 179. 271
12
69
Rozhovory s Ivanem Martinem Jirousem Rozhovory s I. M. Jirousem po roce 1989 tvoří další specifickou masmediální kapitolu.274 Po prostudování analyzovaných rozhovorů lze vystopovat určitý stereotyp, který budeme ilustrovat na ukázkách. Tazatelé se dotazují Jirouse v určité spirále stále na to samé a snaží se ho vtlačit k tomu, aby z rozhovoru vyšlo něco senzačního, šokujícího, co čtenáře zaujme. Opět to souvisí s tím, jak byl Jirous zobrazován v médiích. Závěrem předchozí analýzy bylo, že Jirous je v médiích ustálen jako kontroverzní osoba a redaktoři jdou po senzacích. To samé klasifikují téměř všechny úvodní podtitulky v rozhovorech s Jirousem: „Rocker, exhibicionista, básník, notorik, disident, kriminálník, spisovatel, cvok, násilník, pohádkář, monarchista. Za to vše bývá označován a mnohým z toho Ivan Martin Jirous přezdívaný Magor opravdu je.“275 „Toto je článek o historikovi umění, básníkovi a teoretikovi alternativního směru zvaného underground. Řádky o člověku, který byl jedním z nejtalentovanějších ve své generaci, ale jenž stihl jen deset procent své práce. Těch zbylých devadesát procest se rozpustilo v alkoholu a v akcích, co mu vynesly přezdívku MAGOR.“276 V letech 1990, 1991 se rozhovory zpočátku točily hlavně kolem národa, který se učil svobodně žít, svobodně volit a utvářet nové kulturní prostředí. Téměř vždy byly zmíněny vzpomínky na totalitní režim, a jak underground fungoval. A také dotazy na jeho tvůrčí budoucnost – jeho publicistické a literární cíle, co chystá. Postupně (stejně jako tomu bylo v mediálních článcích o Jirousovi, které jsem probírala v předchozí kapitole) rozhovory začínaly směřovat k tématu kolem alkoholu, opileckých výstupů, soudních předvolání. Jako příklad vyberu rozhovor s Borisem Dočekalem. Podtitulek: Jirous se dopustil pohlavního zneužití. Alkoholismus mu zmordoval duši. Již v úvodu autor rozhovoru vyčísluje, kolik toho Jirous během rozhovoru vypil. Táže se zprvu jen na alkohol: Roky piješ. Co ti alkohol dal? Jaký bys byl, kdybys vůbec nepil? 277 Nebo rozhovor s Renatou Kalenskou, mladou reportérkou, která s Jirousem strávila odpoledne. Článek s podtitulkem Strastiplná jízda s největším žijícím českým básníkem z Prahy do Vydří, úvodní fotografie – Jirous zve přátelé na panáka v hospodě. Úvodní věta – citován Jirousův výrok „Dřív než zapneš ten diktafon, musím si někde dát deci vína, jinak odmítám odpovídat.“ Redaktorka pokládá otázky typu: Říká se o tobě, že jakmile se v Praze objevíš, jsi 274
Podrobný seznam analyzovaných rozhovorů včetně krátkého obsahu a výčtu nejčastějších otázek je uveden v Příloze č. 8. 275 DOČEKAL, Boris. Ten, který vyvolává neklid. Mladá fronta Dnes. 1993, č. 89, s. 5 (příloha). 276 DOLEŽAL, X. Jiří. Causa Ivan Martin Jirous. Reflex. 1994, č. 25, s. 44.
70 ihned jako utržený ze řetězu. Kolik máš dětí? Magore, píšeš básně jen pod vlivem alkoholu? Další otázky z vězení: Ty ses těchto sexuálních hrátek také zúčastnil? 278 Proč Jirouse redaktoři takto lacině předváděli? Proč zmizela úcta? Adam Drda, který se ve svém příspěvku na Magorově konferenci zabýval mediálním obrazem Ivana Jirouse, média z tohoto důvodu kritizuje. Kritizuje, že nechali Jirouse „plácat“ a vyhovovalo jím to. Osobně Jirouse znal a rozhovor s ním dělal: „Z vlastní zkušenosti vím, že udělat s Jirousem rozhovor koncentrovaný k jednomu tématu, k jednomu autorovi například, bylo sice obtížné a trvalo to dlouho, ale bylo to možné. (…) Ve většině rozhovorů však autoři nechali Jirouse říkat cokoli, bez ohledu na to, v jakém stavu se zrovna nacházel, protože očekávali „něco kontroverzního“.“279 Mohly být publikovány kvalitní rozhovory, které se opravdu zajímaly o osobnost Ivana Jirouse, ale masová média bohužel bojují o každého čtenáře a „alkoholové senzace ve spojení se známou osobností“ více zlákají čtenáře než kvalitní článek s úvahami například o literatuře, náboženství a kultuře. Povedlo se ale publikovat i rozhovory, které se nezabývaly jen Jirousovými senzacemi. Například Jiří Rulf z Reflexu se nevyptával pouze na alkohol a hospodské příhody, ale zajímal se o osobnost Jirouse. Zajímal se o jeho dětství, životní filosofii a jeho oblíbenou četbu. Předkládal čtenáři polemiky o křesťanství a hříchu. Jako titulek použil citát od K.H.Máchy – „Ani labuť, ani lůna…“.280 Když jsem si přečetla tento jeden z mála kvalitních rozhovorů s Jirousem, hned by mě napadlo více tipů na seriózní titulek k článku: Jaká je tvůrčí práce člověka, který přečetl v deseti letech Balzaka, Dostojevského? nebo Zpívají umírající labutě? nebo Pocity marnosti…může underground stále pomoci? Bohužel na druhou stranu i redaktoři to neměli asi někdy úplně jednoduché. Dokazuje nám to hned první rozhovor z roku 1990, kdy Jirous požadoval nezměnit ani slovo, redakce to respektovala a všechna vulgární slova a přímočaré názory uvedla. S tím, že v závěru uvedla: „Současně chceme upozornit, že redakce se nutně nemusí ztotožňovat s každou myšlenkou a formulací pana Jirouse. Nicméně rozhovor, který Jirous poskytl, pokládáme za tak závažný, že jsme respektovali přání této neopakovatelné postavy českého „undergroundu“ a nezměnili jsme v něm jediné slovo.“281
Ivan Martin Jirous byl prezentován po roce 1989 jako disident
a bojovník za lidská práva a z tohoto pohledu se první rozhovory k tomuto tématu upínaly. Ale Jirousovy reakce a polemiky byly občas opravdu nevkusné a bez úcty k národu: 277
DOČEKAL, Boris. Ten, který vyvolává neklid. Mladá fronta Dnes. 1993. KALENSKÁ, Renata. Opíjejte se! Lidové noviny. Magazín LN. 1999. s. 4. 279 DRDA, Adam. Atrakce: velký magor a ještě větší básník. Magorova konference. 2014, s. 181. 280 RULF, Jiří. I labuť, i lůna. Reflex. 1999, s. 20. 281 BERKOVÁ, Alexandra. Warning Jdu po vás. Reflex. 1990, č. 12, s. 50. 278
71 „Jestli nejseš na ten národ moc přísnej; měli jsme dvacet let na samostatnost: na samostatný myšlení, na demokracii, na sebevědomí, na slušnost – pořád máme nedospělou mentalitu chovanců.: Už jsem ti řek, že na ten národ seru. Já na něj nejsem přísnej – mě národ vůbec nezajímá; mě zajímá teritorium, mě zajímaj brouci, pokud nějací zbyli (….). Mě zajímá teritorium, aby ho neuchvátil bolševik, ale na národ seru, protože ten si skutečně nezaslouží nic než žít…“282 Z toho plyne zamyšlení, do jaké míry samotný Jirous svými názory a excentrickým chováním na veřejnosti napomáhal k utváření linií svého mediálního obrazu. Souvisí to s tím, že čtenáři ho zpočátku vnímali jako „porevoluční osobnost“, byl citován za disidentské zásluhy a v boji proti komunismu. Lidé naslouchali jeho příběh, vnímali jeho názory. To samo o sobě nese určitý závazek – závazek vůči posluchačům, závazek vůči čtenářům. Ale Jirous bohužel tento závazek nevnímal, nevnímal své mediální okolí. Adam Drda v již zmíněném příspěvku velice výstižně vyslovuje závěrečný soud nad jeho mediálním obrazem: „Ivan Jirous po roce 1989 do značné míry resignoval na svou odpovědnost. (…) Je-li člověk „pouze“ básník, zabýváli se výhradně uměním, je to pochopitelně složitější otázka, jenže to nebyl Jirousův případ – jeho autorita vycházela především z disidenství, z mravního působení. (…) Naprosto chápu situaci, kdy člověk nechce mluvit, protože má pocit, že už není, co rozumného by řekl. Jenom si myslím, že právě v takové chvíli má být schopný učinit rozhodnutí, že bude raději zcela mlčet. Jirous toto rozhodnutí neudělal. Jako by se Jirous přičinil o vlastní rozbřednutí.“283 Česká média po roce 1989 postupně zjednodušila a zkreslila mediální obraz Ivana Martina Jirouse a jeho mediální stereotyp byl hluboce zakotvený a v podstatě konečný. A jak jsem zmínila výše, ani Ivan Jirous se nesnažil o určitou změnu a v tomto pohledu na svůj obraz v médiích rezignoval. Závěrem uvádím soud Jáchyma Topola, který trefně popisuje mediální obraz slavných osobností po revoluci: „Média, noviny, časopisy a třeba i čítanky tě uchvátí a vytvoří o tobě nějaký obraz, který už pak žije vlastním životem nezávisle na tobě. Když člověk poprvé otevře noviny a uvidí svou fotku, je z toho dost vyplašenej. A teprve časem mu začně docházet, že ten jeho obraz je nutně zjednodušenej a zkreslenej. Podoba, kterou člověk v malý zemi díky masmédiím získá, je zhoubná, protože je konečná.“284
282 283
Tamtéž. s. 49. DRDA, Adam. Atrakce: velký magor a ještě větší básník. Magorova konference. 2014, s. 183-184.
72
4 Souhrnné porovnání všech mediálních textů 4.1 Média a stereotypizace Všechny sociální skutečnosti, tedy i mediované texty, jsou v dané společnosti reprezentovány určitou obecnou formou představ, hodnot, soudů, předsudků. V médiích se objevuje bezpočet postav, lidských osudů, příběhů, reportáží, rozhovorů s osobnostmi, které jsou určitým způsobem předkládány příjemci. Je předložen konkrétní příběh, určitý lidský osud a čtenář je tak vtažen do příběhu, utváří si vlastní názor. Ale to je jen zdánlivé. Nikdy nemohou média obsáhnout všechny okolní vlivy, související názory, všechny okolnosti. Ve skutečnosti se jedná o určitou formu zjednodušení, o mediální stereotyp. 285 Stereotypem se rozumí výrazně zjednodušené a povětšině hodnotící názory na postoje, chování či očekávání určitých skupin či jednotlivců. Pro stereotypy je typické, že jsou vysoce odolné proti změně a hraji významnou roli při formování postojů členů dané společnosti k ostatním lidem. Jsou tedy nevyhnutelnou součástí formování sociální skutečnosti, ale jsou také zdrojem utváření předsudků. 286 Jelikož jsou média v současné moderní době hlavním zdrojem zobrazovaní výše uvedených představ a příběhů svým čtenářům a divákům, utváří tak ve společnosti většinové stereotypy a to je spjato s konstrukcí hlavního myšlenkového proudu ve společnosti. Podstatným důvodem, proč je třeba mediální obsahy vnímat a analyzovat, jsou právě ty předpokládané dopady médií na společnost a postoje a chování jejích členů. Média nám nabízejí určitý obsah (s tím souvisí nějaké hodnoty, představy) a tím vzbuzují ve společnosti dojem, že tyto obsahy, soudy, názory, hodnoty jsou přirozené a správné. A vzhledem k masové působnosti médií na společnost jsou závěrečné soudy tedy zjednodušovány a paušalizovány. 287
4.2 Souhrnná analýza všech mediálních textů V této kapitole uvedu závěrečný krátký souhrn, jak média v jednotlivých obdobích prezentovala lidský osud jedné známé osobnosti. Jde o velice odlišná časová období, co se týká demokratického myšlení společnosti a její mediální logiky.
284
BŘEZINA, Ivan. Do čítanek. (rozhovor s Jáchymem Topolem, Petrem Placákem, I.M. Jirousem) Reflex. 1993, č. 39, s. 40. 285 JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Masová média. 2009, s. 299. 286 JIRÁK, Jan. Vliv médií na vytváření stereotypů a jejich dopad na společnost, postoje a chování. Metodický portál [online]. 2005, s. 1.
73 Předlistopadový režim shledal Jirouse nežádoucím, nebezpečným, snažili se ho umlčet a diskreditovat. Nebyl pod jejich kontrolou a tak byl režimem odsuzovaný a vězněný. Byl považován za protispolečenský živel. Opoziční aktivity v předlistopadovém období ho naopak viděly v opačném světle. Vystupoval zde jako významná osobnost, která tvořila klíčovou roli při utváření undergroundového společenství, tj. společenství vzniklé v souvislosti s aktivitami Plastic People v letech 1969 – 1989. Jirous svou teoretickou statí Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975 poskytl společenství důležitý zdroj poznání. Jeho studie identifikovala český underground a definovala opoziční cíle a hodnoty. Jirousova zpráva ovlivnila vesměs všechny neoficiální aktivity paralelní s aktivitami undergroundové komunity kolem Plastic People. 288 Jirous vzpomínal na to, jak „masově“ jeho Zpráva ovlivnila tehdejší mládež, a byl na to pyšný: „Dodnes dostávám dopisy: „Magore, nezlob se, že ti tykám, ale když mi bylo třináct, přečetl jsem si Tvoji Zprávu o třetím českém hudebním obrození, poslal svoje komunistický rodiče do prdele, utekl jsem a skrýval se, než mě dopadli …“ To mě vždycky zahřeje u srdce. Co je osm a půl roku kriminálu proti tomu, že jsem jim „zkurvil“ dvě generace mladejch lidí?“289 Jirousova básnická tvorba byla v 70. letech známá jen užšímu kruhu jeho přátel. Ale když byla v roce 1985 vydána samizdatově jeho sbírka Magorovy labutí písně došlo kritikům, že underground má nejen teoretika, ale také básníka par excellence.290 Jeho třináct básnických sbírek napsaných před rokem 1989 a vydaných samizdatem byly po revoluci vydány až v roce 1998 hromadně sbírkou Magorova summa, tedy téměř 9 let od revoluce. Jirousova esejistická aktivita po roce 1989 pomalu ustává, ale jako básník rozhodně neusíná na vavřínech. Po roce 1998 vydává postupně sedm nových básnických sbírek.291 V roce 2006 získává Cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní literární dílo. V roce 2006 zároveň získává ocenění Kniha roku – anketa Literárních novin za knihu Magorovy dopisy292.
287
Tamtéž, s. 3. MACHOVEC, Martin. Pohledy zevnitř: Česká undergroundová kultura ve svědectvích, dokumentech a interpretacích. 2008, s. 121-122. 289 BŘEZINA, Ivan. Ivan Martin Jirous. Reflex. 1997, č. 8, s. 45. 290 MACHOVEC, Martin. Šestnáct autorů českého literárního podzemí (1948-1989). 1991, s. 61. 291 Magorova vanitas, 1999; Ubíječ labutí, 2001; Raptus norvegicus, 2004; Popelnice života, 2004; Okuje, 2008; Rok krysy, 2008; Úloža, 2013. 292 JIROUS, Ivan Martin. Magorovy dopisy. 2005, ISBN: 80-7215-265-3. Soubor Jirousovy korespondence. Jde o dopisy, které v sedmdesátých a osmdesátých letech napsal z českých věznic svým ženám Věře a Julianě. 288
74 Porevoluční doba Jirouse zpočátku využívala jako ikonu - „odvážného disidenta a představitele undergroundu“, ale jak bylo zmíněno v předchozích kapitolách, pomalu se obraz měnil v Jirousovu kýčovitou prezentaci plnou nevkusných extempore. Postupně se ozývaly v médiích reakce i na to, jak dlouho bude ještě Jirous žít minulostí a stále jí prolínat do svých nových básnických sbírek. Proč již nevykročit jiným směrem? "Jenže jak dlouho může takto básník ze své minulosti těžit? Kdy se váhy definitivně přehoupnou na stranu křečovitého kýče a poezie I.M.Jirouse se stane opravdu vanitas - tedy marností?"293 V pozdějších porevolučních letech (po roce 1998, kdy byla vydána většina jeho samizdatových básní) byl v kulturním povědomí Ivan Martin Jirous vnímán především jako básník. Často označován za „prokletého“ básníka. Francouzští prokletí básníci si svou jedinečností také vydobyli uznávané místo v našich čítankách a literárních encyklopediích a již nikdo v médiích nesoudí jejich soukromý život. Stejný osud snad zastihne i Ivana Martina Jirouse. Média nemají důvod, téměř čtyři roky po jeho smrti, již probírat jeho soukromý život a čtenářům zůstávají jen jeho spisy s básnickou a esejistickou tvorbou.
293
KOPÁČ, Radim. Jirous 90.let: mezi poezií a kýčem. Mladá fronta Dnes. 2000, ze dne 19.1., s. 19.
75
5 Závěr Tato diplomová práce nabízí ucelenou historickou a jazykovou analýzu publicistické práce Ivana Martina Jirouse a jeho mediálního zobrazení v tištěných médiích. Zahrnuje informace o osobním životě a životních osudech tohoto básníka a publicisty. Kapitola týkající se osobnosti Ivana Martina Jirouse vychází převážně ze spisů, které jsem dohledala v archivu Univerzity Karlovy, kde jsem získala jeho osobní studijní spis, dále z Archivu bezpečnostních složek v Praze, kde jsem si vyžádala spisy a archiválie týkající se osoby Jirouse. Bohužel jeho osobní svazek se nedohledal, byl pravděpodobně zničen a jeho další hlavní svazek byl také zničen Správou kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli. Z osobních vzpomínek jeho známých (oslovila jsem Janu Neomytkovou – jeho známou ze střední školy, Františka Stárka a Jana Steklíka – jeho dlouholeté přátelé) jsem čerpala bližší informace o jeho duševním světě, o osobním životě, jeho rodičích, studiích a literární tvorbě. Kapitola o jeho publikační činnosti je chronologicky rozdělena a postavena na ukázkách z článků z různých období autorova působení. Jsou zmíněny již první publikační počátky na střední škole. V další podkapitole jsou podrobně rozepsány všechny publikační články, které napsal do Výtvarné práce v letech 1968 - 1971, kde působil jako redaktor již od konce studií na vysoké škole. Dalším obdobím jsou články publikované již v samizdatu od roku 1975 do roku 1989. Zde jsem využívala vzpomínek již zmíněného Františka Stárka, šéfredaktora samizdatového časopisu Vokno a Jana Steklíka, ředitele Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. A posledním závěrečným obdobím jsou články napsané po roce 1989. Zde jsem se zaměřila na Jirousovu poslední publicistickou činnost, a to na jeho sloupky do Divadelních novin od roku 2008 – 2011. Poslední kapitola diplomové práce se věnuje mediálnímu obrazu Ivana Jirouse v tištěných médiích. Je provedena celková analýza těchto textů rozdělených do tří základních skupin: texty publikované v oficiálních médiích před rokem 1989, v paralelních médiích – exilová a samizdatová periodika a ve svobodných médiích po roce 1989. Tato kapitola je postavena na článcích o Ivanu Jirousovi a případných ohlasech na tyto články. Celkový průrež těmito články, s doplněním kulturního a politického kontextu dle jednotlivých časových období, nám kontinuálně vykresluje životní mediální obraz Ivana Jirouse. Ivan Martin Jirous byl poměrně kontroverzní osobností. Ve svém životě prošel bouřlivým obdobím a přes osm let strávil v komunistickém vězení. Jirous byl v sedmdesátých a osmdesátých letech považován za člověka formující hnutí underground a poměrně často vedl nevybíravé polemiky týkající se obhajoby tzv. „druhé kultury“ publikované v samizdatových
76 a exilových časopisech. Po sametové revoluci v roce 1989 nedokázal využít svobodný tvůrčí prostor a jeho publicistické působení téměř zaniká. Již vydává jen nové básnické sbírky. Závěrem ale musím konstatovat, že se Ivan Martin Jirous svým pojetím umělecké práce stal
specifickou
ikonou
české
kultury
a
významným
představitelem
tehdejšího
undergroundového společenství. Tato diplomová práce dle mého názoru poskytuje základní instruktivní pohled do Jirousovy publicistické činnosti a do jeho duševního vidění světa.
6 Summary This diploma thesis offers complete historical and linguistic analysis of journalistic work by Ivan Martin Jirous and his media image in printed media. Includes information about the personal life of the important poet and journalist. A chapter regarding the person Ivan Martin Jirous contains the information obtained from the archives of Charles University, where I received his personal study file, then from Archiv bezpečnostních složek in Prague, where I used many archival materials concerning Ivan Martin Jirous and his friends. Unfortunately his personal file was not found it, was probably destroyed. From the personal memories of his friends (I contacted Mrs. Jana Neomytkova – his friend from the secondary school, Mr. František Stárek and Jan Steklík - his longtime friends) I used most of the information about his mental personal life, his parents, studies and literature work. The chapter about his publishing activities is chronologically divided based on the various periods of his artist's activities. There are mentioned his first publication beginnings in high school, all his publishing articles in Výtvarná práce in the period 1968 - 1971, where he worked as a journalist since the end of university studies, then all his articles published in samizdat (in magazíne Vokno) from 1975 to 1989, and finally his articles written after 1989. I focus on the last Jirous´s journalistic activity, on his column in the newspaper Divadelní noviny by 2008 - 2011.
The last chapter of this thesis deals with media image of Ivan Jirous in printed media. It is a complete analysis of the media texts about Ivan Martin Jirous divided into three basic groups: texts published in the official media before 1989, in samizdat and exil media efore 1989 and the liberal media after the revolution in 1989. The total view of these articles with added
77 cultural and political context of each time period offers us the media image of Ivan Martin Jirous.
Ivan Martin Jirous was quite a controversial person in medias. In the seventies and eighties years of 20th century Jirous spent nearly eight years in communistic prison, was important person helps forming czech underground, quite often wrote the polemical defensive articles concerning the „second culture“ published in samizdat and exile magazines. After the revolution in 1989 failed to take advantage of free creative journalistic space. His publishing job was coming down, he already issued only a new collections of poetry.
Finally, I must say that Ivan Martin Jirous is a specific icon of czech culture and an important performer of czech underground community. In my opinion this thesis provides the basic instructive sight into the Jirous´s journalistic activities and his mental vision of the world.
78
7 Použitá literatura Primární literatura Archiv bezpečnostích složek, fond Správy Sboru národní bezpečnosti, svazek MV č. 687608, krycí jméno Sutana – Karásek Svatopluk. Archiv bezpečnostích složek, fond Správy Sboru národní bezpečnosti, svazek MV č. 821542, krycí jméno Kytarista – Hlavsa Milan. Archiv bezpečnostích složek, fond Správy Sboru národní bezpečnosti, svazek MV č. 723419, krycí jméno Hudebník – Brabenec Vratislav. Archiv bezpečnostních složek, fond Správy Sboru národní bezpečnosti, svazek MV č. 8100298/02-8-76-234, objekt HIPIS – Juliana Jirousová. Archiv bezpečnostních složek, fond Správy Sboru národní bezpečnosti, svazek MV č. 1108, objekt Ivan -2 – Ivan Martin Jirous. Archiv bezpečnostních složek, fond Správy Sboru národní bezpečnosti, svazek MV č. V-15053Brno, vyšetřovací spis, objekt – Ivan Martin Jirous. Archiv Univerzity Karlovy, studijní spis Ivana Martina Jirouse. JIROUS, Ivan Martin. Magorovy labutí písně. 5. knižní vyd., 4. samostatné, V nakl. Torst 2. knižní vyd., 1. samostatné. Praha: Torst, 2006, 86 s. ISBN 80-721-5296-3. JIROUS, Ivan Martin. Humpolecký Magor. Editor Jarmila Neomytková. Praha: Torst, 2007, 122 s. ISBN 978-80-7215-299-5. JIROUS, Ivan Martin. Magorova summa. Praha: Torst, 1998, 878 s. ISBN 80-721-5045-6. JIROUS, Ivan Martin. Pravdivý příběh Plastic People. Praha: Torst, 2008, 245 s. ISBN 978807-2153-558. JIROUS, Ivan Martin. Magorův zápisník. Praha: Torst, 1997, 801 p. ISBN 80-721-5033-2.
Sekundární literatura ALAN, Josef a Tomáš BITRICH. Alternativní kultura: příběh české společnosti 1945-1989. Praha: Lidové noviny, 2001, 610 p. ISBN 80-710-6449-1. BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2011, 439 s. ISBN 978-802-4730-288. BLAŽEK, Petr, BOSÁK, Vladimír. Akce "Bojanovice" - 11. listopadu 1976. Paměť a dějiny. 2007, č. 01. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0701-120-133.pdf BLAŽEK, Petr. Akce "Ivan-2": Sledování Ivana Martina Jirouse příslušníky Správy sledování Státní bezpečnosti. Paměť a dějiny. 2012, č. 01. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1201/103-113.pdf
79 ČERNÝ, Václav. O povaze naší kultury. Brno: Atlantis, 1991. ISBN 80-7108-014-4. České umění 1938 - 1989: /programy/kritické texty/dokumenty/. Editor Jiří Ševčík, Pavlína Morganová, Dagmar Svatošová. Praha: Academia, 2001, 520 s. ISBN 80-200-0930-2. DIEPOLDOVÁ, Petra. Analýza básnických textů Jáchyma Topola. Hradec Králové, 2009. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Mediální a komunikační studia. ELŠÍKOVÁ, Monika. Aby radost nezmizela: Pocta Magorovi. Praha: Irbis s.r.o., 2011. ISBN 978-80-904991-I-9. FIDELIUS, Petr. Kritické eseje. Praha: Torst, 2000. ISBN 80-7215-134-7. FIDELIUS, Petr. Jazyk a moc. München: K. Jadrný Verlag, 1983, 184 p. Arkýř. ISBN 39-2281006-3. FIDELIUS, Petr. Řeč komunistické moci. Praha: Triáda, 1998, 216 s. ISBN 80-861-3803-8. JANOUŠEK, Pavel. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. AV ČR, Praha, 1998 [cit. 2014-09-11]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945-1989: IV. 1969 - 1989. Praha: Academia, 2008, 1 online zdroj. JIRÁK, Jan. Vliv médií na vytváření stereotypů a jejich dopad na společnost, postoje a chování. Metodický portál [online]. 13.9.2005, s. 3 [cit. 2015-01-21]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/284/O-STEREOTYPECH-V-MEDIICH-ANEB-SVET-KTERYVIDI-MEDIA.html/ JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-8073674-663. Katalog - Karel Nepraš a Jan Steklík, K.Š.: Ředitelské výstavy k neznámému výročí Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. 1994. vyd. Brno: CCB, s.r.o., 1994. KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha: Academia, 2011, 2 sv. Šťastné zítřky, sv.5 (Academia). ISBN 978-80-2002019-2. KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence: [od Jaroslava Golla po Magora]. Vyd. 1. Prague: Mladá fronta, c2011, 382 p. ISBN 80-204-2373-7. KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a jejich role v totalitním systému. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989: kap. XIII, s. 9-11. Dostupné z: www.usd.cas.cz/slovnikova-prirucka-k-ceskoslovenskym-dejinam-19481989/ KUNDRA, Ondřej. Meda Mládková - můj úžasný život. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-8087344-217. MACHOVEC, Martin, Pavel NAVRÁTIL, František STÁREK ČUŇAS. "Hnědá kniha"o procesech s českým undergroundem. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 515 pages. ISBN 978-80-87211-74-8.
80 MACHOVEC, Martin. Pohledy zevnitř: Česká undergroundová kultura ve svědectvích, dokumentech a interpretacích. Praha: Pistorius a Olšanská, 2008. Edice Scholares. ISBN 97880-87053-22-5. MACHOVEC, Martin. Šestnáct autorů českého literárního podzemí (1948-1989). In: Literární archiv: Sborník památníku národního písemnictví 25. 1991, s. 41-75. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, 447 s. ISBN 80717-8714-0. MENCLOVÁ, Věra, Bohumil SVOZIL a Václav VANĚK. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2000, 743 s. ISBN 80-727-7007-1. PAVLIŇÁK, Petr. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002, 341 s. Prameny a dokumenty. ISBN 80-861-7114-0. PILAŘ, Martin. UNDERGROUND: Kapitoly o českém literárním undergroundu. Brno: Host, 1999. PLACÁK, Petr. V evidenci jako abstraktní malířka: Rozhovor s malířkou Ludmilou Padrtovou. Paměť a dějiny. 2013, č. 04, s. 68-77. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pametdejiny/pad1304/068-077.pdf POKORNÁ, Terezie a Edita ONUFEROVÁ. Magorova konference: (k dílu I.M. Jirouse). Editor Edita Onuferová, Terezie Pokorná. Praha: Revolver Revue, 2014, 206 s. Revolver Revue sv. 79. ISBN 978-80-87037-62-1. PŘIBÁŇ, Michal a Kateřina BLÁHOVÁ. Z DĚJIN ČESKÉHO MYŠLENÍ O LITERATUŘE 4 /1970–1989/: Antologie k Dějinám české literatury 1945–1989. V tomto uspořádání vyd. 1. Editor Michal Přibáň. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2005, 552 s. Edice Dokumenty, svazek čtvrtý. ISBN 80-85778-48-3. Dostupné z: http://www.ucl.cas.cz/edicee/?expand=/antologie/zdejin/4 PUTNA, C. Martin. My poslední křesťané. 2. vyd. Praha: Torst, 1999. 401 s. ISBN 80-7215097-9 REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-89267. SLÁDKOVÁ, Hana. Výtvarně kritická práce Jiřího Šetlíka. Praha, 2009. Diplomová práce. FSV UK, Žurnalistika. STÁREK, František. Čau Magore, můj soudruhu,. Paměť a dějiny. 2011, č. 04. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1104/125.pdf ŠEBESTA, Karel. Jazyk totalitního režimu [online]. Praha, 2006 [cit. 2014-09-11]. Dostupné z: www.usd.cas.cz/slovnikova-prirucka-k-ceskoslovenskym-dejinam-1948-1989/. Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989.
81
Seznam použitých mediálních článků (autor Ivan Martin Jirous) viz Příloha č. 2, 3, 4
Seznam použitých mediálních článků o Martinovi Jirousovi viz Příloha č. 5, 6, 7, 8
Seznam ostatních použitých článků (řazeno chronologicky) Usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa. Rudé právo. 14. 12. 1970, s. 1. Stanovisko umělců a kulturních pracovníků ze dne 18.12. 1970. Výtvarná práce. 5. 1. 1971, č.1, s.1. KOTRBA, Viktor; POCHE, Emanuel. Sporckův Kuks. Výtvarná práce. 1971, č. 1, s. 6. NOVOTNÝ, Vladimír. Sporckův Kuks. Výtvarná práce. 1971, č. 1, s. 6. Návrh stanov SČVU, Z jednání Přípravného výboru SČVU. Výtvarná práce. 2. 3. 1971, č. 5, s.1,3. Kam za kulturou. Pravda. 4. 6. 1977, s. 4. VONS – Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Informace o Chartě 77. 1978, č. 6, s. 2. KOTRLÁ, Iva. Usaď se už na WC, náš novodobý Zdeňku Nejedlý! Svou uvědomělostí! Vokno. 1987, č. 13, s. 127-130. SVITÁK, Ivan. Šmejd z andrgraundu. Vokno. 1987, č. 13, s. 134. Blumfeld, P. Jsou i jiný světy, jsou i jiný party. Vokno. 1988, č. 14, s. 127-135. HRUDKA, Jiří. Adresováno Egonu Bondymu. Vokno. 1988, č. 14, s. 143-145. Y.P. Po nás potopa? Vokno. 1988, č. 14, s. 148-149. LIPČÍK, Roman. Případ Underground. Mladý Svět. 1990, č. 13, s. 11-13. KAZDA, Lubor. Disidenta ze mě udělal Antonín Kapek. Rudé právo. 31. 10. 1992, příloha RP, s. 14 – 15. PETRÁČEK, Zbyněk. Čestný občan Magor. Lidové noviny. 4. 9. 2009, s. 11. PLACÁK, Petr. V evidence jako abstraktní malířka: Rozhovor s malířkou Ludmilou Padrtovou. Paměť a dějiny. 2013, č. 04, s. 70.
82
Seznam příloh Příloha č. 1: Přehled Jirousovýho života – studium a věznění (tabulka) Příloha č. 2: Seznam článků ve Výtvarné práci (1968-1971), autor Ivan Martin Jirous (tabulka) Příloha č. 3: Seznam článků v samizdatovém časopise Vokno (1979-1989), autor Ivan Martin Jirous (tabulka) Příloha č. 4: Seznam článků v Divadelních novinách (2008-2011), autor Ivan Martin Jirous (tabulka) Příloha č. 5: Seznam mediálních článků o Martinovi Jirousovi v oficiálních periodikách – rok 1976 (tabulka) Příloha č. 6: Seznam mediálních článků o Martinovi Jirousovi v exilových a samizdatových časopisech (tabulka) Příloha č. 7: Seznam mediálních článků o Martinovi Jirousovi po roce 1989 (tabulka) Příloha č. 8: Seznam rozhovorů s Ivanem Jirousem po roce 1989 (tabulka) Příloha č. 9: Matriční list Ivana Jirouse (fotokopie) Příloha č. 10: Posudek Ivana Jirouse k přijetí na vysokou školu ze dne 26.2.1962 (fotokopie) Příloha č. 11: Petice TAK DOST! (fotokopie) Příloha č. 12: Foto vězně Ivana Martina Jirouse (fotokopie) Příloha č. 13: Výpis z Rejstříku trestů GP ČSR ze dne 3.11.1988 (fotokopie) Příloha č. 14: Benefiční vystoupení za propuštění Ivana Martina Jirouse (fotokopie)
83
Přílohy Příloha č. 1: Přehled Jirousovýho života – studium a věznění (tabulka)
Ivan Martin Jirous (23.9.1944 - 10.11. 2011) Studium Období Střední škola
Datum 1958 - 1962
Maturitní zkouška 1. přijímací zkoušky na FF UK
12.6.1962 16.6.1962
Topič v tiskárně NP JISKRA (povinná roční praxe) 2. přijímací zkoušky na FF UK Závěrečná zkouška na FF UK
říjen 1962 - srpen 1963 22.3.1963 28.5.1970 Pobyty ve vězení
Období
Datum
1. výkon trestu, rozsudek soudu č. 4T 103/73
nástup 6.11.1973, 10 měsíců odnětí svobody, propuštěn po 8 měsících dne 29.5.1974
2. výkon trestu, rozsudek soudu č. T 379/78
nástup 23.9.1976, 18 měsíců odnětí svobody nepodmíněně, propuštěn 18.9. 1977
3. výkon trestu, rozsudek soudu č. 2T 72/78
nástup 11.4. 1978, 18 měsíců odnětí svobody, propuštěn 25.4.1979
4. výkon trestu, rozsudek soudu č. 5T 176/82
nástup 9.7. 1982, 3 a půl roku odnětí svobody, výkon ukončen 9.5. 1985 nástup 9.3. 1989, 16 měsíců odnětí svobody, výkon ukončen 25.11.1989 na amnestii prezidenta republiky
5. výkon trestu, rozsudek soudu č. 2T 11/89
84
Příloha č. 2: Seznam článků ve Výtvarné práci (1968-1971), autor Ivan Martin Jirous (tabulka)
Název článku
VP číslo, datum, strana 1968 1, 22/1, s.10-11
Obsah Šéfredaktor – Miroslav Klivar Popis případu „Madona z Volkachu“, krádež uměleckých děl
Podpis
1.
Obchod s Leiningerem
2.
Mesaliance či zásnuby mezi beatovou hudbou a výtvarným uměním?
3, 2/3, s.8
článek o historii vzniku skupiny, popis jejich koncertů a využití Ivan Jirous výtvarné složky – beatová skupina The Primitives Group
3.
Šedesátiny Maxe Billa
11, 25/6, s. 7
výstava v bernské Kunsthalle, geometrická abstrakce
I.J.
4.
Plastické a prostorové geometrie Waltera Kuhna
11, 25/6, s. 7
Představení jeho tvorby – německý architekt
I.J.
5.
Dvě možnosti současné 11, 25/6, plastiky s.8
tvorba G.Sugarmana a J. Ipoustéguyho – pojetí plastiky jako „environment“
I.J.
6.
Roy Lichtenstein
12-13, 18/7, s.13
reprospektiva amerického výtvarníka, umělec pop-artu
I.J.
7.
Pocta Josefu Albersovi
12-13, 18/7, s.14
výstava „Cíl života“, putující po německých městech, op-art
I.J.
8.
Jesús Raphael Soto
15, 16/8, s.8
bernská výstava francouzského umělce 1968
I.J.
9.
Christo
19, 29/11, výtvarník Bulhar Christo a jeho s.7 výstava Dokumenta
I.J.
10. Andy Warhol
11.
Otevřené možnosti (Danuvius 68)
12. Wolsův svět 13.
Eiffelovka kybernetického věku
14. II. beatový festival 15.
Ve čtvrtek 3.července …
16. Marcel Duchamp
I.J.
20-21, 10/12, s.12 22-23, 28/12, s.67 1969 24, 10/1, s.4
článek o jeho díle - výtvarné a filmové dílo
I.J.
I. bienále v Bratislavě, mladí umělci – reportáž o výstavě
Ivan Jirous
24, 10/1, s.10-11
Zamyšlení nad rozmachem vědy a I.J. techniky – zdroj umění
25-26, 5/3, s. 9
avantgardní a komerční proudy
Ivan Jirous
5-6, 28/7, s.2
koncert Plastic People v Mánesu, 3.7.1969 – zpráva
I.J.
5-6, 24/5, s.6
Malířova výstava ve Špálově galerii
Ivan Jirous
Šéfredaktor – Miroslav Klivar Galerie D., výstava Wolsovy grafiky
Pozn.
1x celostránka
2x celostránka
I.J.
Bez titulku
85
17. Pavel Laška
5-6, 24/5, s.8
výstava v Galerii V. Kramáře, kolekce obrazů a reliéfů
Ivan Jirous
18. Revue Robho …
5-6, 24/5, s.10
komentář k článku na recenzi Filmu 4 od Yoko Ono
I.J.
19. Lygia Clark
10-11, Článek o tvorbě brazilské 13/10, s.1umělkyně žijící v Paříži 2
20. Socha v plenéru
10-11, 13/10, s.1 a 3-4
Reportáž - výstava Socha piešťanských parkov a Socha a město (umístění soch do živého prostředí)
Ivan Jirous
2x celostránka
21. Američané v Praze
10-11, 13/10, s.8
recenze výstavy amerického malířství po roce 1945
Ivan Jirous
1x celostránka
22. Comics
14/15, 10/11, s.7
výstava comicsů v MF - Jaroslav Tichý
Ivan Jirous
23. Lájos Kassák
16-17, 24/11, s.7
výstava maďarského konstruktivisty, smíchovská galerie D
I.J.
1970
Šéfredaktor – Jiří Padrta
24. Beatles v obrazech
3, 28/1, s.2
recenze knihy A. Aldridge Beatles Ivan Jirous v písních a obrazech
25. Jsme Prague-shaped
3, 28/1, s.6
rozhovor s E. Brikciusem a R. Němcem, mladí čeští výtvarníci
Ivan Jirous
26. Dejte šanci míru!
3, 28/1, s.8
zpráva o nahrávání Lennonovy skladby
I.J.
27. Claes Oldenburg
5, 2/3, s.7
výstava s Oldenburgovými texty
I.J.
Sochy pro budoucí 28. město?
6, 18/3, s.1 a 3
II. mezinárodní symposium prostorových forem – Ostrava (Karel Nepraš a jeho plastiky ve Vítkovických železárnách)
Ivan Jirous
29. Pocta Obermannovi
7, 25/3, s.2
land-art Zorky Ságlové na Brandsoudově, Humpolec
Ivan Jirous
30.
Otakar Slavík, Karel Nepraš
8, 14/4, s.5
recenze výstavy ve Špálově galerii Ivan Jirous
31.
Čas unáší Krásu - Čas odhaluje Pravdu
13, 23/6, s. 1 a 8
článek o devastaci zámeckého parku ve Valči
Ivan Jirous
1x celostránka
14, 7/7, s. 1a8
rozhovor o malířském symposiu, Roudnice n. L.
Ivan Jirous
Rozmlouval
32. Roudnice '70
Bez titulku
I.J.
Rozmlouval
1x celostránka
33.
Několik pražských výstav
16, 4/8, s.4
recenze výstav – červenec 1970
Ivan Jirous
1x celostránka
34.
Sporckův Kuks aneb Od minulosti k utopii
19-20, 28/9, s. 1 a 4-5
zpráva o chátrajícím stavu památkového areálu zámku Kuks
Ivan Jirous
2x celostránka
19-20, 28/9, s.8
recenze výstavy v Ostrově n.O.
Ivan Jirous
35. Kamil Linhart
86
Amerika jaká je. 36. Rozhovor s Milanem Knížákem.
19-20, 28/9, s.12- rozhovor 13
37. Jan a Josef Wagnerovi
21, 13/10, recenze výstavy, Galerie mladých, Ivan Jirous s.4 Praha 21, 13/10, devastace soch a reliéfů v s.8 Liběchově
Ivan Jirous
39. Koncert v Suché
22, 27/10, koncert Plastic People a Aktualu s.2 28/9 1970
I.J.
40. Opadá pětilistá růže?
23, 10/11, chátrání památek v Českém s.1, 3 a 6 Krumlově
Ivan Jirous
41. Sporckův Kuks
25-26, 15/12, s.1 a3
rozhovor o Kuksu – Josef Vágner, Miroslav Kopecký. Souvisí nepodepsáno s článkem o Kuksu – č. 19-20.
42. Konfrontace II
25-26, 15/12, s.2
recenze výstavy v galerii Nova
1971
Šéfredaktor – Jiří Padrta
4, 16/2, s.3
jednání o asanaci a rekonstrukci Č. Krumlova z ledna 1971
38.
43.
Liběchov Václava Levého
Ivan Jirous
Ještě k Českému Krumlovu
Ivan Jirous
Ivan Jirous
1x celostránka
1x celostránka
2x celostránka
87
Příloha č. 3: Seznam článků v samizdatovém časopise Vokno (1979-1989), autor Ivan Martin Jirous (tabulka)
Název článku
Vokno číslo, datum, Obsah strana
1.
Jiří Němec – kněz bez kolárku
1979, č. 2, s. 20-21
Článek o Jiřím Němcovi, přezdívaný Starý – po jeho zatčení (biografická stať) Když Vám přimázli první odstavec
Magor
2.
Krása bude křečovitá, nebo nebude vůbec
1979, č. 2, s. 3-6
Koncert DG 307 v dubnu 1979
Magor
3.
Bude religiózní nebo
1979, č. 2, s. 36-40
Tvorba výtvarníka Davida Němce
Magor
4.
Fotografie Jana Šafránka
1979, č. 2, s. 43
Recenze na Šafránkovy obrazy
M.
5.
Zpráva o činnosti Křižovnické školy
1979, č. 2, s. 43
Jirousova zpráva z prosince 1972
Magor
Šifra
1979 – 5 článků 6.
Kundy rty ústa tváře masky
1980, č. 3, s. 6-9
Recenze na vystoupení rockové skupiny Magor DG 307 1980 – 1 článek
7.
Jsou to divný kluci
1981, č. 4, s. 11-14
O rockové skupině DOM
8.
1. září 1974… (bez titulku)
1981, č. 4, s. 16-17
O Charliem Soukupovi – vystoupení na I. Hudebním festivalu rockové skupiny, M. vč. jeho biografie
9.
A hudebníky ve větvích nebylo vidět
1981, č. 5, s. 5-10
O projektu Plastic People a jejich dosavadních koncertech. Podrobná zpráva o koncertu z března 1981 u příležitosti narozenin Mejly Hlavsy
Magor
10.
Ach nachtigal
1981, č. 5, s. 64-67
O tvorbě malíře Otaraka Slavíka (řada obrazů smrti)
Magor
Magor
1981 – 4 články 11.
Magorovy labutí písně
1985, č. 7, s. 9-40
183 básní 1985 – 1 básnická sbírka
12.
Půlnoční myš
1986, č. 10, s. 2
10 let od zatčení – Bojanovice 1976, další článek o projektu Plastic People Půlnoční myš
Magor
13.
Psí vojáci
1986, č. 10, s. 40-42
O hudební skupině Psí vojáci
Magor
14.
Havlovy hlubiny
1986, č. 11, 5 stran
O hrách Václava Havla
Magor
88
15.
16.
Milé holky … (bez titulku)
1986, č. 11, 2 strany
Reakce na hodnotící články básní Lenky Marečkové
Magor
Moc píšu s malým m
1986, č. 11, s.4
Reakce na článek Santa Klause – „Česká neoficielní rocková scéna“ uvedený ve Vokně č. 10 (ideologie undergroundu)
Magor
1986 – 5 článků 17.
Modlitba za Jana Staňka
1987, č. 12, 2 strany
Básně – modlitba za Jana Staňka, neprávem vězněného ve valdickém vězení
Magor
18.
Pocta Andy Warholovi
1987, č. 12, 5 stran
V roce 1987 zemřel A. Warhol, proto byla znovu otištěna Jirousova přednáška z roku 1971
M.
19.
Di do hajzlu, ty sajrajte!
1987, č. 12, s. 15-16
Reakce na článek Ivana Svitáka – „Šmejd z andrgraundu“ (Právo lidu č. 4/1985)
Magor
20.
Pravdivý příběh Plastic People
1987, č. 12, 13 stran
Ukázka z chystané knihy
Magor
21.
Upřeli mu i jméno
1987/1988, č. 13, 2 strany
O Josifu Brodském – držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1987
Magor
1987/1988, č. 13, 4 strany
Reakce na článek Ivy Kotrlé „Usaď se už na WC, náš novodobý Zdeňku Nejedlý! Svou uvědomělostí!“, kdy autorka reagovala na Jirousův článek „Di do hajzlu, ty sajrajte!“ (Vokno č. 12)
Magor
22.
Kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by bejt rybníky
1987 – 4 články, 1 příspěvek s básněmi, 1 ukázka z chystané knihy 23.
Něžná je noc.
1988, č. 14, 4 strany
Reakce na dopis A.Marvanové Egonu Bondymu 1988 – 1 článek
Magor
89
Příloha č. 4: Seznam článků v Divadelních novinách (2008-2011), autor Ivan Martin Jirous (tabulka)
2008
podpis - Ivan Magor Jirous
Roč. číslo
Datum Str. obsah
17
8.1.
1
8-9 rozhovor s Jirousem, autor Vladimír Hulec
17
2
22.1.
16
17
3
5.2.
16
17
4
19.2.
16
17
5
4.3.
16
17
6
18.3.
16
17
7
1.4.
16
17
8
15.4.
16
17
9
29.4.
16
17
10
13.5.
16
17
11
27.5.
16
17
12
10.6.
16
17
13
24.6.
16
17
14
2.9.
16
17
15
16.9.
16
17
16
30.9.
16
17
17
14.10.
16
17
18
29.10.
16
17
19
11.11.
16
2008 aneb Osmička v českých dějinách, O rouhání a nemravnosti, Jiřímu Lábusovi koment toho, že se mu J. Lábus omluvil za Mimikry U baru, Odchod z Oázy - popis všedního dne, ČEZ (nemravnosti jejich chování)
Název sloupku název Nerozbíjím skleničky, ale držky Na Oáze s Magorem
Na Oáze s Magorem Na Oáze s V kriminále s Yektou Uzunoglu - sepsaná petice Magorem V kavárně Jericho - literární kavárna, aktuální Na Oáze s dění a pořady Magorem O stromech - zpráva o Staré Říši, vykácení Na Oáze s stromů (společnost Lidl a ČEZ) Magorem Fízl - reakce na recenzi knihy Petra Placáka od Na Oáze s Petra Zídka Magorem Umění hry - výstava Jana Steklíka Umění hry Na Oáze s (Křižovnická škola) Magorem Štěstí - nákupy v Andělu (skupina Na Oáze s náboženských fanatiků - koment) Magorem Brýle - oslava 65. narozenin Vráťi (pomoc Na Oáze s policajta při odchodu domů) Magorem Na Oáze s Vlakem do Košic - smrt Františka Sahuly Magorem Na Oáze s Živé květy - seznámení s touto kapelou Magorem O andělech - vernisáž Josefa Žáčka v Kutné Na Oáze s Hoře Magorem Redakční poznámka - Ivan Jirous se přesunul Vladimír na prázdniny mimo Prahu a tím se dočasně Hulec ukončí sloupek Redakční poznámka - stále nenavázali po prázdninách s Jirousem kontakt, uvádí pouze 3 Vladimír otázky z rozhovoru z roku 2008, č. 1/2008 v Hulec DN 17.září - Návrat ztraceného Magora, recenze na Na Oáze s Havlovo Odcházení a hodnocení Trutnovského Magorem Open Air music festivalu. Mám obavu - o hrách Václava Havla (Protest, S Magorem Odcházení) bez Oázy Montáž atrakcí, Houskové knedlíky s houbovou Na Oáze s omáčkou - galerie Ztichlá klika, kde se Magorem angažuje Jan Placák Nejdůležitější je láska - symposium o víně, Na Oáze s Kadaň, setkání s přáteli Magorem
umístění
xx
posl.strana
posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana
posl.strana
posl.strana posl.strana posl.strana posl.strana
90 Milá Juliánko - dopisy z Jirousovýho posledního komunistického vězení. V úvodu sloupku obdivuje ty, kteří píší každý týden "já mám trauma i z toho, že mám něco vymyslet jednou za 14 dní" opět zveřejněný část dopisu z vězení Juliáně, opět omluva, že nebyl schopný žádný text do sloupku sepsat "…. Nicméně jsem selhal a nijak mne to netěší." Rok krysy - Krátké konstatování, že zimní čas do Magorovy duše vnesl rozklíženost, nechuť pracovat a tak asi i končí tato rubrika, uveřejněny jeho básně U Rudolfina z nové sbírky podpis - Ivan Magor Jirous "Už se naštěstí schyluje konec mého psaní do DN …" komentář předvánočního času - popis Magorova dne před Štědrým dnem Lepší by bylo být popelářem - setkání s lidmi z časopisu Živel (konstatuje jeho rozhodnutí, že již nebude dávat rozhovory …. "mám čím dál větší nechuť cokoli vysvětlovat, zvlášť když se otázky obvykle týkají stejného okruhu témat…." kavárna Vrchlického divadla v Lounech - čtení jeho básní, opět zážitek s policií "co jsem napsal, hodil jsem do popelnice. Ráno odpad odvzeli. Před rokem bych toho ještě želel. Teď je mi to jedno" ….. Sloupek bez textu, pouze jeho básně
17
20
25.11.
16
17
21
9.12.
16
17
22
23.12.
16
18
1
6.1.
16
18
2
20.1.
16
18
3
3.2.
16
18
4
17.2.
16
18
5
3.3.
16
loučení s Vladimírem Boreckým
18
6
17.3.
16
loučení s Janem Vladislavem - zamyšlení nad odcházením jeho přátel
18
7
31.3.
16
popis zkoušky kapely The Hever and Vazelina
2009
18
8
14.4.
16
18
9
28.4.
16
18
10 - 14
18
15
22.9.
15
18
16
6.10
15
18
17
20.10.
15
18
18
3.11.
15
18
19
18.11.
15
opět úvod, že nemohl a nemá co psát - důvod alkoholický týden "život za střízliva je jiný než život s alkoholem, to je naprosto jasné", opět zmínka o zemřelém Karlu Moudrém, novinář Svobodné Evropy rozloučení s DN "Přestože se toho kolem mne děje dost, nemám ani sílu ani touhu se k tomu vyjadřovat. …. Měl jsem psaní do DN nechat včas, dokud snad to, co jsem psal, mělo nějaký smysl…" není sloupek Jirous se rozhodl pokračovat ve svém psaní pro DN. Recenze - Trutnovský Open Air festival, vernisáž v Pardubicích - Alžběta Kopecká oslava jeho pětašedesátin - krátká zpráva Hoch od bobří řeky - udělování cen Gratias Agit, pozvání ministra zahraniční Jana Kohouta - rozpolcené pocity krátká glosa o kuchařském umění - vaření a speciality konstatování listopadového počasí - spleen, Galerie Ztichlá klika
Na Oáze s Magorem
posl.strana
Na Oáze s Magorem
posl.strana
redakce
posl.strana
Na Oáze s Magorem
posl.strana
Na Oáze s Magorem
posl.strana
Na Oáze s Magorem
posl.strana
Na Oáze s Magorem
posl.strana
Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem
posl.strana posl.strana posl.strana
Na Oáze s Magorem
posl.strana
Na Oáze s Magorem
posl.strana
xx Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem
předposl. strana předposl. strana
91
18
20
1.12.
15
18
21
15.12.
15
18
22
30.12.
15
19
1
12.1.
15
19
2
26.1.
15
19
3
9.2.
15
19
4
23.2.
15
19
5
9.3.
15
2010
19
6
23.3.
15
19
7
6.4.
14
19
8
20.4.
19
vzpomínka na Křižovnickou školu debata o Joskovi Skalníkovi - reakce na článek v Reflexu vánoční básnička …. Opět Jirousův koment, že nebyl schopný nic napsat podpis - Ivan Magor Jirous Článek s Novým rokem. Zveřejněny Jirousovy dvě básně. Úvod článku: "…nic chytřejšího ze mě nevypadne, ostatně oba texty se týkají hospody". Ivan Medek zemřel, seznámení s jeho tvorbou. Narozeniny Jaroslava Kořána, s kterým seděl ve vězení v roce 1973 - Jirousovo první zatčení. Báseň, kterou napsal v nonstopu, protože na Oáze bylo ještě zavřeno. Komentář, že při psaní byl silně inspirován tequilou a pivem. Vzpomínka na práci ve Výtvarné práci. Pocta Dicku Francisovi, připomínutí jeho detektivek, které má Jirous rád. velikonoční oslavy Nesmíme zapomínat na své mrtvé: hrály se Mejlovy Muchomůrky na pohřbu Annetty Fárové, Jirous zde měl proslov. Dále vzpomínka na Mejlu Hlavsu. Komentování aktuální politické situace, upozorňuje na sesazení ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka Popis výletu vlakem do Svitav …. Hodnocení poskomunistického života. Příhoda, jak sedí v nonstopu a kontrolují ho policisté a chtějí jeho občanku, Jirous odmítá. "Kdo by je však školil v zemi, kde je zachována kontinuita komunistického režimu." kapela Katapult a její historie - příhoda před rokem 89 Vzpomínky na tři zemřelé (Jan Balabán, Otakar Motejl, Jarmila Bělíková) Východ slunce nad Kyjevem - nejúžasnější pohled. Popis krajiny. Pracovní výlet na Ukrajinu, setkání s umělci. Ještě se vrací k popisu Kyjeva. Pracovní oběd s redakcí literárně uměleckého časopisu Dnipro. Setkání básníků na Moravě. Město Zlín. Slivovice. Popis moravského folklóru. Proč nevypustíme rybníky - problém kácení stoletých stromů (líp) u Dašic, kritika Výlet do Duchcova, do měšťanského domu sochaře Jana Ignáce Poppela - jeho čtení básní o dracích
Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem
předposl. strana předposl. strana předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
xx
Na Oáze s Magorem
xx
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem
předposl. strana předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem
předposl. strana předposl. strana předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
19
9
4.5.
15
19
10
18.5.
15
19
11
1.6.
19
19
12
15.6.
15
19
13
29.6.
15
19
14
7.9.
15
19
15
21.9.
15
19
16
5.10.
15
19
17
19.10.
15
Libeňský most - ostrov, tři náhodná setkání
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
15
Pelhřimov městská knihovna - beseda se studenty. V časopise Biblio našel rozhovor s Eugenem Brickiusem - vzpomínky na jeho věznění.
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
19
18
2.11.
92
19
19
16.11.
15
Vzpomínka na nejlepšího kamaráda z mladých let …. Zemřel Otakar Slavík z Křižovnické školy. Smíření s tím, že jeho přátelé začnou často odcházet.
19
20
30.11.
15
Vzpomínky a báseň o Boskovicích.
19
21
14.12.
15
19
22
28.12.
15
20
1
11.1.
15
20
2
25.1.
15
20
3
8.2.
15
20
4
22.2.
15
20
5
8.3.
15
20
6
22.3.
15
20
7
5.4.
15
20
9
3.5.
15
20
10
17.5.
15
20
11
31.5.
15
2011
Přípravy na odlet do USA. Vzpomínky na svého přítele "Vojáka", kterého zmiňuje často v básních Magorovy labutí písně zájez do Spojených státu Amerických, návštěvy irských hospod, kulturní rubriky v The New Your Times - zpráva podpis - Ivan Magor Jirous Jest povánoční čas - Jirous jede do Vídně s Dášou Vokatou (zážitek s kufrem na nádraží) Vernisáž obrazů Sysla (občanské jméno Pavel Kirschner) v Tagasylu, ve Vídni. Příhoda, jak úvodní slovo nestihl. Návštěva divadla Na Zábradlí - Čekání na Godota. Nádherné představení. Nostalgické konstatování, že jeho dcerám vychází knižně básně a román - velká hrdost Telefonáty z Humpolce. Dva známí volají Jirousovi, aby se připojil do boje, aby nebylo zrušeno gymnázium v Humpolci, jak plánují politikové. Zhnusen politickou situací. Nikdy jsem Jima nepraštil - obhajoba dávného incidentu v hospodě Ivan Jirous má deprese a nic nenapsal konstatování redakce. Vladimír Hulec přepsal jejich šachový turnaj v dotyčném fejetonu (včetně tahů a Magorových komentářů) Popis Jirousova všedního dne. Básnička nakonec báseň Ukolebávka pro Rozálku pobyt v nemocnici v Střešovicích - poděkování doktorům a sestřičkám Tak tohle je definitivně konec …. Definitivní rozloučení s DN a Jirousovým sloupkem. "Nijak mne to už netrápí. Těm, co můj sloupek četli, děkuju a ujišťuji je, že beze mne budou DN jenom lepší."
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. Strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
Vladimír Hulec
předposl. strana
Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem Na Oáze s Magorem
předposl. strana předposl. strana předposl. strana
Na Oáze s Magorem
předposl. strana
93
Příloha č. 5: Seznam mediálních článků o Martinovi Jirousovi v oficiálních periodikách – rok 1976 (tabulka)
Autor článku
Název článku
Zbytečná starost. Pomlouvačná kampaň západnch sdělovacích prostředků. Růžička Pořádek si rozvracet V. nedáme. Pomlouvačná kampaň ČTK proti ČSSR. Jak lze z komára učiniti (imj) velblouda. (jh)
(vp)
Tonoucí se stébla chytá.
ČTK Odsouzení výtržníků. Houfová Na lavici obžalovaných Jarmila výtržníci. ČTK
Noviny
Rudé právo 8.4.1976, s. 2
Práce
8.4.1976
Svoboda Zemědělské noviny Večerní Praha
8.4.1976 8.4.1976 8.4.1976
Rudé právo 24.9.1976, s. 2 Rudé právo 25.9.1976, s. 2
Další bublina splaskla. Svoboda Výtržnost, která se ocitla před soudem. Tučná dávka Mladá hrubosti. fronta
Hrabice Zdeněk kolektiv redakce Případ Magor.
Rok
Mladý svět
27.9.1976, s. 2
16.10.1976 3.12.1976
94
Příloha č. 6: Seznam mediálních článků o Martinovi Jirousovi v exilových a samizdatových časopisech (tabulka)
Autor článku
Název článku
Rok, č., strana
Svědectví (1979-1989) "Plastic People" znovu před soudem
1982, č. 67, s. 427-428
Marie Benetková
Magor
1982, č. 67, s. 428-429
Petruška Šustrová
Jirous: pojmenovávat věci (rozhovor s Ivanem M. Jirousem)
1986, č. 77, s. 125-134
Paternoster (1983-1989) Martin Hybler
Nad Magorovými Pamětmi
1983, č. 1, s. 25-28
Milan Daler
Benefiční vystoupení newyorských umělců a jejich hostů
1988, č. 23, s. 9-15
Kurt Ivan Martin Jirous Vonnegut Jr. Darrin Wood
Pražský rozhovor (leden 1988)
1989, č. 24-25, s. 1+160 1989, č. 24-25, s. 101112
Vokno (1979-1989) Kdo je Ivan Jirous?
1979, č. 1, s. 16-24
Magor mezi námi
1985, č. 8, s. 2
Rozkaz vychovatele č. 4 Dopis generálnímu prokurátorovi ČSSR
1985, č. 8, s. 3
prof. Vítězslav Rzounek
Znalecký posudek v obotu literatury a umění
František Stárek
Závěrečná řeč u okresního soudu 23.6.1982 "+++" Prohlášení výboru na obranu Ivana Jirouse.
1985, č. 8, s. 29-30 1985, č. 8, s. 30-32 1985, č. 8, s. 33 1989, č. 15 1989, č. 15
Voknoviny (1987-1989) Petice TAK DOST! Z Rudé kroniky Zprávy z USA
1987, č. 3 1988, č. 11 1989, č. 13
Informace o Chartě 77 (1978-1989) Dopis generálnímu prokurátorovi ČSSR ze dne 30.5.1978
1978, č. 8, s. 20-21
95 Mejla Hlavsa Magorovi Z dopisů Ivana Jirouse Sdělení VONS č. 309 Stížnost přátel Z dopisu Ivana Jirouse Z dopisů Ivana Jirouse Dopis Ivana Jirouse z vězení Dopis Ivana Jirouse z vězení Výbor na obranu Ivana Jirouse (10.11.1988)
1978, č. 8, s 21-22 1982, č. 7-8, s. 11-12 1982, č. 9, s. 7-8 1982, č. 9, s. 9 1982, č. 10. s. 17-18 1983, č. 2, s. 7-9 1983, č. 5, s. 11-12 1983, č. 10, s. 9-10 1988, č. 20, s. 12
Revolver Revue (1986-1989) Paul Wilson Milan Hlavsa
Jaký je to dělat rock v policejním státě? "… Tentokrát bez maskovacích manévrů.." Výbor na obranu Ivana Jirouse (10.11.1988)
Jednou Nohou, 1986, č. 3-4, 9 s. RR, 1987, č. 6, 11s. RR, 1988, č. 11, 1 s.
96
Příloha č. 7: Seznam mediálních článků o Martinovi Jirousovi po roce 1989 (tabulka)
Autor článku Název článku
1
LOPATKA, Jan.
2
BLAHOTOVÁ, Magor i vašim dětem. Pavlína
3
Obžalovaný se nedostavil. Ivanu Jirousovi hrozí stíhání pro další trestný čin.
Případ Magor.
4
RANDÁK, Tomáš.
Pohádky z mrtvého domu.
5
PEŇÁS, Jiří.
Magorovy padesátileté zpěvy.
6
Básník Ivan Jirous přiznal, že pěstuje konopí.
7
Ivan Jirous se zastával prostitutek před policisty.
8
CHUCHMA, Josef.
9
10
POKORNÝ,
11 Marek.
12
Co s vámi a k čemu jste? Ptá se doba básníků.
Noviny
Rok, datum, strana
Obsah
Podrobné informace o jeho zatčeních před rokem 1989. Na závěr jeho hodnocení: "On je totiž ten člověk, 1990, 24.3., LN který si málem vysloužil pověst nejen s.5 českého kamikadze, ale i Bukowského, prokázal i to, co nerad přátelům přiznává: talent poetický." 1992, kladná recenze na knihu Magor dětem. MF Dnes č.3/125, s. "Vždyť mít doma v regále Magora, to 14 se dneska nosí …" Krátká zpráva o tom, že Jirous byl obžalován z výtržnictví a útoku na MF Dnes 1992, 25.3. veřejného činitele. Sepsán důvod svlékl se do naha, ohrožoval hosty a vulgárně jim nadával. Recenze na knihu Magor dětem. 1992, Zdůrazněn mravní aspekt - básně č.5/79, s.2 LN napsaný ve vězení svým dětem, které Příloha nemohl osobně táta předčítat svým Národní dcerám. 1994, Definice Ivana Jirouse. Jeho věznění, MF Dnes č.5/224, s. undergroundový život… 11 Krátká zpráva o tom, že Jirous pěstuje 1994, MF Dnes konopí a mohl by být kvůli svému 19.12., s.4 prohlášení obviněn z distribuce drog. Krátká zpráva - Jirouse se vracel z restaurace a podnapilý se zlobil na 1995, 15.5., MF Dnes mladé policisty, že otravují prostitutky. s.2 Připomenuli jeho soudní líčení z roku 1992. MF Dnes
1996, 1.10., Hrad Bítov - setkání literátů, básníků, s.18 kritiků (akce Česká poezie).
Co si myslí umělci o tom, že mají být Snímek o trojici autorů, zahrnuti do čítanek? "Dřív mne skoro 1997, kteří se ocitli v nových MF Dnes netiskli, teď mne mají studenti 27.10., s.11 čítánkách. takříkajíc direktivně". Konstatuje Ivan Jirous. V nakladatelství Torst 1997, recenze na knihu Magorův zápisník, vychází první svazek MF Dnes č.8/296, spíše stručný výpis, co kniha obsahuje. Jirousových spisů. s.19 Bez hodnocení. Krátké shrnutí - Jirous jako výtvarný Jde o to, co Magor 1997, kritik, jeho články do Výtvarné práce, znamená pro každého MF Dnes 18.12. práce s PPU. Proces v roce 1976. osobně. Věznění. Většinu života jsem Na úvod shrnuty jeho excesy, strávil v hospodách, 1997, hospodské šarvátky. Ale když toto MF Dnes říká s hrdostí Ivan 18.12. všechno pominem, jde o velmi Martin Jirous. vzdělanou a citlivou bytost.
97
Texty Ivana M. Jirouse 13 DRDA, Adam. konečně vyšly v nakladatelství TORST. BREZINA,
14 Ivan.
Ivan Martin Jirous.
LN
1997, č. 10/297, s. 12
Reflex
1997, č. 8/35, s.4445
Recenze na knihu Magorův zápisník, spíše stručný výpis, co kniha obsahuje. Na závěr připomínka o Jirousově minulosti - věžnění, komunistická propaganda. Popis všedního dne Ivana Jirouse na statku v Prostředním Vydří na Vysočině.
Magorova summa má 1998, 30.3., Recenze na nově vydaný svazek nad sebou nebe a uvnitř MF Dnes s.10 Magorova summa. hřích. Recenze na nově vydaný svazek Ivan Martin Jirous v 1998, Magorova summa. Popis vzniku básní 16 PLACÁK, Petr. básních oslovuje LN č.11/80, z Labutích písní - věznění ve přátele i nebesa. s.13 Valdicích. Podivuhodný Celostránkový článek. Autor 1998, č. (povoláním kunhistorik) vidí Jirouse POSPISZYL, modernista. Magorova 17 Respekt Tomáš. cesta v šaldovských 9/5, s.18 jako mýtotvůrce, kritika umění, Jirouse stopách. jako utopistu. Svatý Magor, básník z 1998, č. Celostránkový článek. Recenze na pouště. Básnická PUTNA, 18 Respekt 9/28, s. 18- Magorovu Summu. Podrobná Martin C. summa Ivana M. 19 interpretretace jeho básní. Jirouse. [Magorova summa]. "S Bohem jsem sepjat 1998, č. 19 RULF, Jiří. Reflex Recenze na Magorovu Summu. zvláštní přazkou / 9/16, s.65 láskou". Recenze na hodinový dokument VIS Režisér Andrej Krob 1999, MAGOR o Jirousovi. Kladné recenze o CHUCHMA, 20 Josef. svému básníku MF Dnes 13.10., s.23 zpracování a vytvoření Magorova Magorovi rozumí. obrazu. Shrnutí Jirousových zásluh - vězení, Jirous je velký magor a 1999, 21.5., duchovní vůdce undergroundu, autor NĚMEC, 21 Ondřej. LN ještě větší básník. s.1 manifestu, kritik a básník. Fotografie, jak Magor sedí v popelnici. Krátké zhodnocení Jirousova výroku, co se v jeho životě změnilo poté, co byla jakoho kniha - Magorova summa 1999, 25.1., 22 Minulý týden. Respekt vyhlášena knihou roku 1998 v LN. s.20 "Zvedlo mi to sebevědomí, řekl jsem si, že když jsem takový geniální básník, můžu snad i pít…". Článek reagující na Jirousovo negativní vyjádření v článku z LN ohledně uprchlíků z Kosova 1999, 24.5., (redaktorka Kalenská). Označili 23 PEŇAS, Jiří Magorovi kosi Respekt s.19 Jirouse: „Již ne provokatér, bohém a legenda undergroundu, ale zle blábolící křupan na hnojem zaneseném vesnickém dvorku.“ Glosa a vzkaz Jirousovi (reakce na Němcův článek v LN). "Magore, proč ze sebe děláš Kašpara pro radost prožraným idiotům, kteří si v 1999, 10.6., MLEJNEK, 24 Josef. Never More. Reflex zabezpečeném povzdálí myslí, že tohle s.65 snad má být ta pravá básnická existence. Never more posíláme s lítostí za I.M.Jirousem, který si nevidí do pusy." POKORNÝ,
15 Marek.
98
KOPÁČ,
Jirous 90. let: mezi poezií a kýčem.
VLČEK,
Magor lidi roztleskal, ale i utišil.
25 Radim.
26 Miroslav.
Recenze na novou básnickou sbírku. Autor článku poukázal na jeho práci ve 2000, 19.1., Výtvarné práci. Interpretoval básnický MF Dnes s.19 jazyk a Jirousovu poetiku. Závěrem konstatoval, že Jirous nemůže žít z minulosti věčně. Kulturní akce v Ostravě. Jirous zde předčítal své básně, sklidil velký úspěch. Závěrem přečetl dopis 2000, 7.11., MF Dnes Havlovi, který poslal - odezva na s.8 zveřejněnou šikanu mezi vojáky na Hradní stráži. Opět se konstatovala Jirousova rozpolcenost.
99
Příloha č. 8: Seznam rozhovorů s Ivanem Jirousem po roce 1989 (tabulka)
Autor článku
Název článku
Noviny
Rok
Témata, otázky
1
BERKOVÁ, Alexandra
Warning, Jdu po vás.
Reflex
1990, č.1/12, s.48-51
Svobodný národ, nový ministr kultury, proměna společnosti po revoluci
2
BLAŽEK, Bohuslav.
S Magorem o liliích, čínské poezii a Remingtonu.
Respekt
1990, č.1/23, s. 14-15
3
SRŠŇOVÁ, Milena.
Parlament nezávislé kultury.
Respekt
1991, č.2/4, s.14
4
DOČEKAL, Boris.
Ten, který vyvolává neklid.
Mladá Fronta Dnes
5
DOLEŽAL, Jiří X.
Causa Ivan Martin Jirous.
Reflex
6
BŘEZINA, Ivan.
7
8
9
DOČEKAL, Boris.
KALENSKÁ,
Renata.
PLACÁK, Petr
Do čítanek. (rozhovor s Jáchymem Topolem, Petrem Placákem, Martinem Jirousem) Magorovo noční přiznání: Skoro devět let prožil za mřížemi. Přesto Ivan Jirous říká, že alkohol mu zmordoval duši víc než kriminál. Magor: Opíjejte se! Strastiplná jízda s největším žijícím českým básníkem z Prahy do Vydří.
Reflex
1993, Poditulek - Magor se prý dal na čaj a č.4/89, s.5, minerálky. Téma - plány do budoucna, Příloha plány publicistické, nové volby … Víkend Jirousovo dětství, rodiče, škola … ukázky jeho básní. Optimistický závěr 1993, článku: "Asi nikdo nevěří tomu, že č.4/25, s. přestane pít. Když to dokáže, zachrání 44-46 pro českou literaturu jednoho geniálního básníka. Ale bude to zázrak." Jaké jsou pocity, když jste uvedeni do 1993, čítanek? Co to pro vás znamená? Jaký č.4/39, je pocit, když se o vás děti učí a mají s.40-42 vás v maturitních otázkách?
Mladá Fronta Dnes
1995, č.6/221, s. 42-44, Magazín Dnes
I.M. Jirous je obviněn z pohlavního zneužití. Magoro přiznání a politování, že mu alkohol vzal soudnost a cit.
Lidové noviny
1999, č.12/117, s.4-9, Pátek LN
Den strávený s Jirousem. Popis jeho dne, popis návštěvy u Juliany ve Staré Říši. Otázky se týkají spíše alkoholu, restaurací, citace Jirousových vulgárních slov …
1999, č.12/18, s.13
Euforie z úspěchu - kniha Magorova Summa vyhrála Knihu roku LN.
Mám knihu roku - opět mi Lidové narostly rohy. noviny
10 RULF, Jiří.
I labuť, i lůna.
Reflex
1999, 21.2., s.20
11
Tempora mutantur et nos mutamur in illis.
Respekt
1999, 15.1., s.7
12
MACHÁČEK, Jiří.
Katolictví a jeho hříšný život. Skandály a pěsti. Historie - časopis Vokno, Výtvarná práce. Zákaz KSČ po revoluci - polemika. založení Parlamantu nezávislé kultury - cílem je pomáhat nové struktuře, aby nepřežívaly zvyky a způsoby z totality. Rozhovor s J. Skalníkem, IM Jirousem a M. Knižákem.
Underground je tady stále, Mladá říká I.M.J. Fronta Dnes
2000, 22.5., s.4
Rozhovor, který nepídí po senzaci a ani se nezmiňuje o alkoholu zaměřuje se na Jirouse a opravdu se zajímá o jeho osobnost. Otázky typu: jeho nejoblíbenější četba, co četl ve vězení, jak to prožíval, jaké měl dětství, téma křesťanství a hříchu ... záznam rozhovoru s Ivanem Jirousem na téma, jestli čte časopis Respekt a co si myslí o vývoji časopisu. téma underground, druhá kultura, vztah k Bondymu
100
Příloha č. 9: Matriční list Ivana Jirouse (fotokopie)
101
Zdroj: osobní archiv Jarmily Neomytkové
102
Příloha č. 10: Posudek Ivana Jirouse k přijetí na vysokou školu ze dne 26.2.1962 (fotokopie)
103
Zdroj: osobní spis Archivu UK
104
Příloha č. 11: Petice TAK DOST! (fotokopie)
105
Zdroj: trestní spis č. V-15053-Brno In: Archiv bezpečnostních složek, s. 115-116
106
Příloha č. 12: Foto vězně Ivana Martina Jirouse (fotokopie)
Zdroj: trestní spis č. V-15053-Brno In: Archiv bezpečnostních složek
107
Příloha č. 13: Výpis z Rejstříku trestů GP ČSR ze dne 3.11.1988 (fotokopie)
Zdroj: trestní spis č. V-15053-Brno In: Archiv bezpečnostních složek, s. 210
108
Příloha č. 14: Benefiční vystoupení za propuštění Ivana Martina Jirouse (fotokopie)
109
Zdroj: Paternoster, č. 23/88, s. 9, 14