UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
David Štrup
Prolínání politické a mediální moci na případu Radka Johna a pořadu Bez cenzury Diplomová práce
Praha 2016
Autor práce: David Štrup Vedoucí práce: Mgr. Roman Hájek
Rok obhajoby: 2016
Bibliografický záznam ŠTRUP, David. Prolínání politické a mediální moci na případu Radka Johna a pořadu Bez cenzury. Praha, 2016. 163 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce Mgr. Roman Hájek.
Abstrakt Tato diplomová práce analyzuje roli Radka Johna v investigativním pořadu Bez cenzury TV Barrandov. John se jako aktivně působící politik a předseda strany Věci veřejné rozhodl vrátit k novinářské činnosti, přičemž nerezignoval na svou poslaneckou funkci, což můžeme považovat za specifický projev politického paralelismu. Práce popisuje případy, v nichž mohlo být působení Radka Johna v rozporu s normativními novinářskými hodnotami a žurnalistickou etikou. Zvláště se pak soustředí na to, zda se nějaké potenciální politické či mocenské zájmy a názory Radka Johna projevovaly v samotném pořadu. Metodologicky je výzkum veden jako případová studie, která kombinuje kvalitativní obsahovou analýzu, hloubkové rozhovory a další výzkumné postupy. Výzkum pořadu identifikoval v úvodních ohláškách i v některých reportážích bias reflektující antipatii Radka Johna k zavedeným politickým stranám a jejich představitelům, nicméně neodhalil přímou podporu Věcí veřejných nebo jejich politických představitelů. Diplomová práce reflektuje i mediální, odbornou a politickou odezvu na činnost Johna, respektive na jeho návrat k žurnalistice bez složení aktivních politických funkcí a možný střet zájmů.
Abstract This thesis considers the role of former politician and journalist Radek John in an investigative programme Bez cenzury on TV Barrandov. Even though John was a politician and leader of Czech political party Věci veřejné, he decided to return to journalism. He did so with no intention of resigning his chair in the Chamber of Deputies, part of the Parliament of the Czech Republic. With this in mind, this could be considered as a specific representation of political parallelism. This study describes specific cases where Radek John might have acted contrary to normative journalistic values and journalism ethics. Furthermore, the thesis analyses the possibility that Radek John’s own political interests and opinions affected the television programme itself. The research is conducted using the method of a case study which combines qualitative and quantitative content analysis, qualitative interviews and other research methods. Consequently, the analysis found signs of biased reporting in the programme’s introduction and some stories, which reflected Radek John’s antipathy towards traditional political parties and their leaders. However, the research did not reveal any direct support of Věci veřejné or their representatives. Furthermore, the thesis also presents media, academic and political responses to John‘s activities, especially to his return to journalism without giving up his political duties and to the possible conflict of interest.
Klíčová slova Radek John, Bez cenzury, politický paralelismus, střet zájmů, TV Barrandov, investigativní pořad, publicistika, novinářská etika
Keywords Radek John, Bez cenzury, political parallelism, conflict of interest, TV Barrandov, investigative programme, opinion journalism, journalism ethics
Rozsah práce: 262 738 znaků
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 10. 5. 2016
David Štrup
Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucímu mojí diplomové práce Mgr. Romanu Hájkovi, který mi umožnil toto téma zpracovat a inspiroval mě mnoha cennými radami a připomínkami. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mi věnovali svůj čas při hloubkových rozhovorech o tématu práce, jmenovitě Radku Johnovi, Robertu Maleckému, Petru Vrabcovi, Václavu Moravcovi a Barboře Osvaldové. Děkuji také Haně Havlíčkové z ATO za poskytnutí všech dat a materiálů, o které jsem požádal. V neposlední řadě chci poděkovat za podporu své rodině a přítelkyni.
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 2 1.
TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................... 5 1.1 1.1.1 1.1.2 1.1.2.1 1.1.2.2 1.2 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.3.1 1.2.3.2
Žurnalistika ve společenském kontextu........................................................ 5 Žurnalistika jako profese ............................................................................. 6 Normativní teorie médií ............................................................................... 8 Veřejná odpovědnost, samoregulace a etika .............................................. 10 Objektivita versus bias............................................................................... 16 Mediální systém, moc a politika ................................................................ 18 Moc médií a účinky .................................................................................... 20 Média a ekonomická moc .......................................................................... 22 Média a politická moc, politický paralelismus .......................................... 24 Mediální systém v České republice a jeho oligarchizace .......................... 27 Extrémní projev paralelismu – novinář a politik v jedné osobě ................ 34
2.
METODOLOGIE ...........................................................................................39
3.
VÝZKUMNÁ ČÁST .......................................................................................45 Radek John – scenárista, spisovatel, novinář, podnikatel a politik .......... 45 Představení TV Barrandov a Empresa Media, a. s. .................................. 48 Nástup Radka Johna do vydavatelského domu Empresa Media, a. s., a reakce veřejnosti, politiků a médií .......................................................... 52 3.3.1 Kvantitativní analýza pokrytí tématu návratu Radka Johna k žurnalistice vybranými tuzemskými médii v období od 31. 10. do 30. 11. 2012 a v období od 1. do 31. 3. 2013 ........................................ 58 3.4 Pořad Bez cenzury a role Radka Johna ..................................................... 61 3.4.1 Deskripce a tematická analýza pořadu Bez cenzury ve formátu vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013 (a v letních reprízách), jeho sledovanost a potenciální mediální vliv..................................................... 61 3.4.2 Role Radka Johna a jeho vliv na obsah pořadu Bez cenzury ve formátu vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013 ............................................ 67 3.4.2.1 Analýza problematických úvodních ohlášek a vybraných reportáží s politickou tematikou ................................................................ 70 3.4.2.2 Etika a střet zájmů ..................................................................................... 83 3.4.3 Bez cenzury ve formátu vysílaném od 29. 8. do 24. 10. 2013 .................... 88 3.1 3.2 3.3
ZÁVĚR ..................................................................................................................92 SUMMARY ...........................................................................................................96 POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY ..............................................................98 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................. 104
2
Úvod Uvedení investigativního publicistického pořadu Bez cenzury na TV Barrandov v roce 2013 přineslo do českého mediálního prostředí velmi neobvyklý jev. Pořad pro televizi připravil a následně i dramaturgicky vedl a moderoval Radek John, který zároveň působil jako poslanec za stranu Věci veřejné. Došlo tak k propojení dvou značně nesourodých funkcí – politika a novináře – v jedné osobě. Známý publicista, spisovatel a scenárista vstoupil do politiky v roce 2009 jako lídr ambiciózní strany Věci veřejné (dále jen VV), která se silně vymezovala vůči „tradičním“ politickým stranám jako ODS, ČSSD či TOP 09. O rok později v parlamentních volbách získaly VV 24 poslaneckých křesel a sestavily spolu s ODS a TOP 09 vládní koalici, přičemž Radek John byl jmenován ministrem vnitra a místopředsedou vlády. Kvůli vnitrostranickým i koaličním sporům a skandálům se však na jaře roku 2012 strana VV rozštěpila a její část spolu s Radkem Johnem odešla do opozice. Na konci října téhož roku proběhla médii zpráva, že se Radek John, v té době nejenom opoziční poslanec a předseda VV, ale také předseda sněmovního bezpečnostního výboru, vrací ke své původní novinářské profesi. Podle prvních zpráv měl vést publicistické oddělení vydavatelství Empresa Media, a. s., (např. magazíny Týden a Instinkt, od listopadu roku 2012 i TV Barrandov), které patří mediálnímu magnátovi Jaromíru Soukupovi. Toho v roce 2010, ještě před nákupem vydavatelství Empresa Media, a. s., označil Vít Bárta, hlavní zákulisní hybatel a později i předseda VV, za faktického podporovatele strany, neboť měl poskytovat VV výrazně levnější inzertní plochu prostřednictvím své mediální agentury Médea. 1 Nakonec se ale Radek John vrátil k žurnalistice v TV Barrandov, kde od března do června 2013 dramaturgicky vedl a moderoval, následně od konce srpna do druhé poloviny října roku 2013 už pouze moderoval publicistický investigativní týdeník Bez cenzury. Ačkoli byl odvolán z funkcí ve výborech a od února 2013 nebyl ani předsedou VV, ponechal si John až do rozpuštění Poslanecké sněmovny v srpnu 2013 poslanecký mandát. Jeho působení v čele investigativního pořadu tak vedlo k bezprecedentnímu
Vít Bárta: „Tak obecně my jsme dřív nepoužívali vlastně agenturu pro nákup inzerce, nakupovali jsme si to sami prostřednictvím jenom čistě reklamní agentury jako takové a nutno říct, že se takováto cenová politika jednoznačně nevyplatila v porovnání s cenama, které je schopná nám nabídnout společnost Médea pana Soukupa.“ Zdroj: ČERNÝ, Ondřej. Rozhovor s Vítem Bártou. ČRo Rádio Česko: Studio Česko, 8. 3. 2010 [přepis online]. 2010 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: mediasearch.newtonmedia.cz
1
3 smíšení žurnalistické a politické role, které bylo problematické nejen z hlediska novinářské etiky, ale i kvůli podezření z možného zneužívání pořadu k politickému boji. Cílem této diplomové práce je popsat a analyzovat tento nestandardní projev míšení politické a žurnalistické sféry 2. Teoretická kapitola diplomové práce má dvě hlavní části. V první je žurnalistika vymezena jako profese, k níž se váže významná společenská odpovědnost a tím pádem i požadavek na dodržování vysoké profesionality. Kromě základních normativních požadavků, které by žurnalistika měla naplňovat, popisuje kapitola i některé problematické aspekty, které se vztahují k tématu práce, jako je například střet zájmů při tvorbě žurnalistických obsahů. Jako významný prostředek dodržování normativních principů je zdůrazněna samoregulační činnost médií i jednotlivých novinářů, jež vychází z obecně závazné žurnalistické etiky, která vzešla jak z mnoha desetiletí profesního vývoje žurnalistiky, tak z klasické filozofie. Druhá část první kapitoly se zabývá propojením politiky a médií, přičemž využívá termínu politický paralelismus, který ve své knize Systémy médií v postmoderním světě přinesli Daniel C. Hallin a Paolo Mancini 3 (2008). Koncept politického paralelismu tato práce vztahuje i k extrémním průnikům novinářských a politických rolí, jako byl případ Radka Johna, přičemž poukazuje i na další podobné příklady v tuzemsku i zahraničí. Kapitola dále popisuje projevy politické, ekonomické a symbolické moci ve vztahu k médiím a krátce se zabývá i vývojem českého mediálního systému, který prošel v posledních letech výraznou paradigmatickou změnou. Druhá kapitola definuje metodologický postup výzkumu, který je koncipován jako případová studie s využitím triangulace kvantitativních i kvalitativních technik, konkrétně
kvantitativní
obsahové
analýzy,
sémioticko-strukturální
analýzy
a hloubkových rozhovorů. Cílem práce je odpovědět na tyto výzkumné otázky: 1) Jaká byla tematická skladba pořadu Bez cenzury? 2) Jak v pořadu figuroval Radek John? 3) Projevovaly se v pořadu nějak politické či mocenské zájmy a názory Radka Johna?
V době, kdy Radek John oznámil svůj návrat do médií, patřila ještě většina významných mediálních domů zaměřujících se na tisk (Mafra, Ringier, VLP) německým vlastníkům. O změně poměrů v tuzemských médiích po Babišově koupi Mafry a dalších akvizicích českými a slovenskými oligarchy informuje tato práce v závěru úvodní teoretické části. 3 Diplomová práce čerpá z překladu Tomáše Trampoty z roku 2008. Kniha v anglickém originále pod titulem Comparing Media Systems vyšla v roce 2004. 2
4 4) V čem byla Johnova činnost v rozporu s normativními požadavky na žurnalistiku? 5) Jak mediální a politická sféra reflektovala návrat Radka Johna k novinářské činnosti? Třetí, tedy praktická část diplomové práce, se krátce věnuje životopisu Radka Johna a taktéž popisu TV Barrandov. V další části sleduje kontext ohlášení návratu Johna do médií a následné kritické odezvy jak odborné veřejnosti, tak politické scény. K tomu využívá zpravodajských a publicistických materiálů vybraných celostátních médií z databází Newton Media a také rozhovorů s Radkem Johnem a významnými vysokoškolskými odborníky z mediální sféry, kteří se zabývají novinářskou etikou, Barborou Osvaldovou a Václavem Moravcem. Poslední a nejvýznamnější část kapitoly se už věnuje samotnému pořadu Bez cenzury a působení Radka Johna v něm. Kromě komplexní tematické obsahové analýzy všech dílů, která je doplněná o informace vycházející z rozhovorů s Radkem Johnem a reportéry pořadu Robertem Maleckým a Petrem Vrabcem, se detailně zaměřuje na vybrané problematické reportáže a hlavně moderátorské ohlášky Radka Johna, v nichž se mohly projevovat jeho politické zájmy. Téma této diplomové práce jsem si vybral proto, že jsem působení Radka Johna v dvojroli politik-novinář aktivně zúčastněně sledoval již od počátků, neboť jsem v letech 2012–2014 působil jako asistent zpravodajského štábu ČT v Poslanecké sněmovně. Toto téma na přelomu listopadu a prosince 2012 hýbalo mediální i politickou scénou. Na jaře roku 2013 jsem o pořadu Bez cenzury a působení Radka Johna psal krátkou seminární práci, přičemž jsem se s Radkem Johnem ve Sněmovně sešel a o pořadu s ním vedl asi hodinový rozhovor. Ten využívám jako jeden z výzkumných pramenů diplomové práce. Dodnes však toto téma nikdo komplexně na akademické půdě nezpracoval. V kontextu současných problémů „oligarchizace“ tuzemského mediálního systému je tedy vhodné jej připomenout jako jeden z prvních náznaků nestandardního míšení mocenské a žurnalistické sféry, kterého jsme v posledních letech svědky. Odchylky od tezí Diplomová práce se od schválené teze odchyluje jen minimálně. Zvýšil se počet výzkumných otázek, které jsou přesněji formulované. Na každou z nich následně hledá odpovědi vybraná kapitola výzkumné části (viz metodologie). Úvodní teoretická část se kromě normativních teorií, etiky a spojení politiky a médií (politického paralelismu) detailněji zabývá pojmem moci a jejími konkrétními projevy ve vztahu k médiím.
5
1. Teoretická část 1.1
Žurnalistika ve společenském kontextu Žurnalistika, slovo francouzského, respektive latinského původu 4, označuje
nejenom novinářské povolání, ale i produkt této činnosti, tedy zpravodajství a publicistiku v tištěné, elektronické či jakékoli jiné formě. Její součástí je sběr, třídění, zpracovávání a distribuování, faktů, aktuálních informací, v rámci publicistiky i názorů prostřednictvím médií. Jako důležitá součást novověké a následně moderní společnosti vznikla žurnalistika zhruba na konci 15. století, přičemž její rozvoj úzce souvisel nejenom s vynálezem knihtisku, ale i s rozvojem měst, obchodu a sjednocováním roztříštěných oblastí ve větší státní celky. Díky postupné přeměně novověké společnosti (renesance a humanismus, reformace, demokratizace v 19. a 20. století) se právo na informace a svoboda slova postupně staly ve většině světa součástí základních lidských práv. A právě žurnalistika je jedním ze základních společenských nástrojů, který umožňuje tato práva uplatňovat. (Osvaldová, Halada a kol., 2007: 244) „Bez žurnalistiky nemůže v podmínkách moderní společnosti, ve které žije velké množství lidí, vzniknout skutečně veřejný prostor ani možnost většiny účastnit se relevantních celospolečenských procesů samosprávy.“ (McQuail, 2016: 25) Samotní novináři podle McQuaila (2016: 24) možná pro vedení své každodenní činnost ani teorii tolik nepotřebují. Řídí se často svým instinktem a redakčními rutinami. Teoretický základ vycházející z historického vývoje a akademicko-vědeckého výzkumu žurnalistiky je však důležitý v případě, že se činnost žurnalistů stane z nějakého důvodu kontroverzní a je třeba ji vysvětlit, ospravedlnit nebo naopak odsoudit. McQuail (2016) rozlišuje pro účely teorie mezi třemi úrovněmi zájmu o praxi žurnalistiky: mezi společností, mediálními organizacemi a jednotlivými novináři. Na úrovni společnosti je žurnalistika aktérem i prostředníkem všech významných společenských událostí. Očekává se, že se vedení, organizace i chování tisku bude řídit stejnými principy jako zbytek demokratické společnosti 5, a tedy že bude ctít svobodu slova, rovnost všech občanů a právní stát. Společnost i sféra médií, potažmo žurnalistiky, na sebe vzájemně působí. Základní společenské hodnoty se projevují v žurnalistice a jsou
Francouzsky znamená „jour“ = den, „journal“ = deník, „journalisme“ = žurnalistika. Původ slova vychází z latinského „diurnus“ = denní. (Osvaldová, Halada, 2007: 244) 5 V případě, že společnost není demokratická, bude pravděpodobně velmi silně deformovaná a nesvobodná i sféra žurnalistiky. 4
6 tím pádem i dále šířeny. Žurnalistika vytváří tlak ke společenské odpovědnosti, společnost ovšem taktéž vyvíjí tlak na žurnalistiku. Ke společenské úrovni žurnalistiky se vztahuje i sociologické vnímaní funkce médií, které Brian McNair (2004) dělí na paradigma konkurence a paradigma dominance. Konkurenční paradigma je spojováno s tím, co označujeme jako normativní přístup. Je to ideální model, který říká, jak by věci měly být. K normativnímu přístupu fungování médií se odkazuje i tato diplomová práce. Sdělovací prostředky jsou v tomto modelu „hlídacím psem“ demokracie a správného fungování společnosti, přičemž jejich funkce je pomyslně staví do pozice „čtvrtého stavu“ vedle moci legislativní, exekutivní a soudní. Základem je fungování liberálněpluralistické společnosti severoamerického, respektive západoevropského typu, v rámci níž existuje rovná konkurence mezi odlišnými skupinami společenských subjektů. Jim média slouží a zároveň je zastupují, přičemž zprostředkovávají veřejnou debatu, která je zajištěna rovným přístupem všech názorů do veřejné diskuze. Paradigma dominance kritizuje ideu rovné soutěže a konkurence v rámci liberálního pluralismu a naopak obviňuje média z utužování dominantních soukromých sobeckých zájmů vládnoucích elit, které se snaží udržet svou nadvládu. (McNair, 2004: 25–28) Podle McQuailova dělení (2016) jsou druhou oblastí analýzy vazby mezi žurnalistikou a společností v úrovni mediálních organizací. Teorie odpovědnosti, která se vztahuje k chování zpravodajských médií, se obvykle zabývá uplatňováním právního a regulačního systému, strukturou vlastnictví a kontroly nebo propojením médií a politiky (viz kapitola 1.1.2.1). Na individuální úrovni navazuje novinář vztahy nejenom se svými zdroji, ale i se svým publikem, ačkoli se většinou jedná o rozptýlenou anonymní masu. Novinář si často konstruuje jakýsi ideální preferovaný typ příjemce, k němuž se obrací. V rámci teorie je významné, jak novináři vnímají sami sebe a svou práci, jaké mají osobní zázemí, hodnoty a názory a zda dodržují konvence a zvyky, respektive normy a kodexy své profese. Pokud tedy můžeme žurnalistiku nazývat profesí. (McQuail, 2016: 24–26)
1.1.1 Žurnalistika jako profese Tím, zda můžeme žurnalistiku považovat za profesi, nebo zda se jedná pouze o jakousi „poloprofesi“, se zabývala řada autorů. Sociolog Max Weber ve své významné přednášce „Politika jako povolání“, kterou přednesl členům Svobodného studentského svazu v Mnichově v roce 1919, označil novináře jako příslušníky „párijské kasty“, kteří postrádají, podobně jako umělci (a v té době i právníci), pevnou sociální klasifikaci. (Weber, 1990: 34) Denis McQuail (2009: 315) dochází k závěru, že „ve srovnání
7 například s právem, lékařstvím či účetnictvím jsou mediální profese jen slabě ‚institucionalizovány‘“ a považuje žurnalistiku za neúplnou profesi. Definuje (2009: 298) celkem pět kritérií profesionality (kontrolovaný vstup do povolání; základní dovednosti, k nimž je zapotřebí výcvik; prosazování etických kódů a norem; plnění významné společenské úlohy; autonomie při výkonu dovednosti), které však novináři většinou splňují nedostatečně. Například slovenská teoretička profesní etiky Anna Remišová (2010: 82–87) však žurnalistiku za profesi považuje. Remišová se odkazuje k sociologickému vymezení povolání naplňujícího znaky profese, které v knize Úvod do sociologie definoval Jan Keller. (2006: 185–186) Podle Remišové je totiž k výkonu žurnalistické profese potřeba (I) určitá teoretická znalost, která se ve světě i v tuzemsku vyučuje na mnoha vysokých školách, (II) seriózní tisk v průběhu historie získal určitou profesní autoritu, kterou si i v moderní době stále udržuje, (III) v České republice i ve světě existují profesní asociace 6, které sdružují novináře, (IV) existuje profesní etika žurnalistů. Právě existence a dodržování profesní etiky jsou základní prvky, které by měly odlišovat profesionální novináře od ostatních „neprofesionálních“ publikujících autorů, kterým zejména nástup internetu a nových médií (bloggy, Twitter, Youtube) umožnil téměř neomezený přístup k publikům. Hallin
a
Mancini
(2008:
61–64)
využívají
parametru
novinářského
profesionalismu jako jednoho z indikátorů, pomocí kterých definují modely mediálních systémů. 7 Profesionalizmus podle nich souvisí především s autonomií, existencí vlastních profesních norem a orientací na veřejnou službu. Autonomie je podle autorů klíčovým důvodem, proč řada povolání usiluje o „profesionalizaci“. Novinářům se do značné míry podařilo získat autonomii v rámci mediálních organizací. Profesní autonomie, podobné jako mají například lékaři nebo právníci, však nikdy nedosáhli, neboť nepotřebují k výkonu své profese tak široké a specificky ohraničené spektrum znalostí, které se dá získat pouze vysokoškolským studiem. Při osvojení určitých norem, znalostí a pravidel se novinářem může stát téměř každý průměrně vzdělaný člověk. Vlastní etické normy, které jsou podrobněji charakterizovány v další kapitole, úzce souvisí s autonomií, neboť pokud by byly definovány a kontrolovány vnějšími aktéry, mohly by jen těžko zaručit profesionální žurnalistickou praxi. Orientace na veřejnou službu souvisí s přijetím Nejvýznamnější profesní asociací v České republice je Syndikát novinářů ČR. Podle názoru více tuzemských autorů (Moravec, 2008: 56; Štětka, 2012: 25-26; Jirák, Trampota, 2008: 21), ale i aktivně působících novinářů, však není postavení Syndikátu novinářů ČR dostatečně silné a rozhodnutí Etické komise Syndikátu novinářů nemají mezi novináři velkou váhu. 7 Více viz kapitola 1.2 nebo kapitola 1.2.3.1 a poznámka pod čarou číslo 42. 6
8 ideologie žurnalistiky jako veřejného závazku a projevuje se v normativních teoriích přístupu k médiím.
1.1.2 Normativní teorie médií Existence normativních požadavků vůči médiím vychází z představy, že média nejsou běžným typem podnikání, ovšem zastávají ve společnosti specifickou a důležitou funkci, která by měla být pro společnost užitečná. (Trampota, 2006: 141) Často se používá fráze, že by média měla působit ve „veřejném zájmu“. Definice veřejného zájmu je však pro mediální teoretiky i novináře velmi obtížná. Média by podle McQuaila (2009: 176) v nejširším pojetí pojmu „veřejný zájem“ neměla působit společenské problémy, pohoršovat a měla by plnit i některá pozitivní očekávání. McQuail (1992: 20–33) ale považuje vnímání veřejného zájmu za značně ohebné a problematické. K jeho identifikaci v rámci společnosti nabízí dvě možná dělení podle Downse (1962) 8 a Heldové (1970) 9. Downs (1962) popisuje tři základní směry přístupu k identifikaci veřejného zájmu. První vychází z vůle občanů – veřejný zájem je to, co chce většina. Podle druhého přístupu je veřejný zájem podmíněn jistými absolutními standardními hodnotami, a to nezávisle na tom, co chtějí občané. Podle třetího, „realistického“ pojetí, je veřejný zájem výsledkem soustavy procesů rozhodování veřejných institucí, tedy pragmatickým výstupem, který nezahrnuje žádné etické implikace. Podobné dělení nabízí i Heldová (1970) 10. Ta podle McQuaila (tamtéž) dokonce navrhuje vyhnout se užívání termínu „veřejný zájem“, kdykoli je možné jej nahradit jiným adekvátnějším synonymem, například „preference většiny“. Pokud však operujeme s termínem veřejný zájem, můžeme jej dle Heldové (1970) v širším slova DOWNS, A. The Public Interest: Its Meaning in a Democracy. Social Research, 1962, 29(1): str. 1-36. HELD, V. The Public Interest and Individual Interests. New York: Basic Books, 1970. 10 Přístup k veřejnému zájmu, který vychází z vůle občanů, tedy z množiny podobných individuálních zájmů, nazývá „Preponderance theory“. K zjištění a prosazování tohoto většinového názoru se může dojít mnoha způsoby – může jej prosazovat dobře fungující trh, proces voleb, odborný ekonomický či jiný výpočet, atp. Slabinou této teorie je podle Heldové možný konflikt mezi konkrétními prostředky identifikace veřejného zájmu (například většinová poptávka spotřebitelů, vítězství ve volbách) a ideou veřejného zájmu v širším slova smyslu, než je pouze součet individuálních preferencí. Podobně jako Downs popisuje i Heldová možnost vzniku veřejného zájmu na základě nějakého absolutního normativního principu, který vychází z některé významné sociální teorie či ideologie. Takovou variantu identifikace veřejného zájmu nazývá Heldová „Unitary theory“. Poslední kategorií je tzv. „Common interest theory“, která je podle McQuaila i nejlépe aplikovatelná právě na definování veřejného zájmu v oblasti médií, respektive žurnalistiky. Vztahuje se k případům, kdy jsou příslušné diskutované zájmy považovány za společné pro všechny, a to s malým prostorem pro spor o preference. Typickými příklady jsou hromadná doprava, energetika, systém vlády, obrany, práva atp. Velmi se podobá Downsově výše zmíněné kategorii „realistického“ pojetí, ovšem s tím rozdílem, že staví atribut „veřejného blaha“ nad institucionalizované prostředky vedoucí k jeho identifikaci a docílení. 8 9
9 smyslu považovat za normativní tvrzení, že něco (určitá aktivita, cíl atp.) je ospravedlnitelné na základě širších výhod, které z tohoto plynou, v souladu s podmínkami daného politického systému a rámce norem. Ve své novější publikaci Žurnalistika a společnost navrhuje McQuail (2016) využívat termínu „obecný prospěch“. „Veřejný zájem“ podle něj v praxi většinou působí jen jako průvodce právy mediálních vlastníků a novinářů, kteří jím obhajují své konkrétní kroky v konkrétních případech. Měl by však být něčím víc, než jen reflexí stížností a právních debat, kde je jeho hranice. Obecný prospěch „v sobě zahrnuje přínosy, jako jsou zajištění univerzálního, cenově dostupného přístupu k informacím, bezpečný a otevřený veřejný prostor pro vyjádření, debatu a tak podobně, ale také zajištění kulturních a vzdělávacích potřeb.“ (McQuail, 2016: 50) Bohužel však nežijeme v ideálním světě, a tak většina komerčních médií neexistuje primárně kvůli naplňování veřejného zájmu nebo ideálu veřejného prospěchu, ale spíše kvůli ekonomickým, nebo dokonce jiným partikulárním cílům, které mohou být těžko identifikovatelné 11. I tak jsou díky historickému vývoji a významu tisku kladeny na žurnalistiku jisté normativní požadavky, které by seriózní média měla dodržovat. Podle Trampoty (2006: 137) se normativní požadavky „vážou jak k vlastnostem sociálního prostředí, ve kterém média fungují, tak ke způsobu jejich jednání a podobě zpravodajských obsahů.“ V rámci historického vývoje definování normativních požadavků na žurnalistiku byly velmi důležité výstupy Komise pro svobodu tisku ve 40. letech 20. století v USA. Ta vznikla kvůli pochybnostem o fungování tamějšího liberálního mediálního trhu, který jeho kritici považovali za příliš komercionalizovaný, senzacechtivý, politicky nevyvážený a monopolní. Hlavním výsledkem soukromé komise založené vydavatelem a novinářem Henry Lucem a vedené rektorem Chicagské univerzity Robertem Hutchinsem bylo to, co se později začalo nazývat „teorií společenské odpovědnosti“. (McQuail, 2009, 2016) Komise kritizovala chování tisku, přičemž jeho svoboda je podle názorů komise pouze podmínečným právem, k němuž se vztahuje mnoho závazků. Podle McQuaila (2009: 184) by média měla být dle teorie společenské odpovědnosti „svobodná, ale samoregulovaná. Média by měla dodržovat etické kodexy a profesionální zásady. Novinové zprávy by měly být pravdivé, přesné, slušné, objektivní a relevantní.“ Teorie společenské odpovědnosti, i kvůli ideji, že stát může „ve veřejném zájmu“ vůči médiím 11
Za taková média v tuzemsku považuji například Parlamentní listy nebo AENews.
10 zasáhnout, nebyla v americkém tiskovém průmyslu přijata nijak vřele. Byla v kontrastu s libertariánskou teorií, která se více zamlouvala majitelům tiskových koncernů, neboť za základní model fungování médií považovala svobodný konkurenční trh bez vnějších zásahů. Teorii společenské odpovědnosti, liberální/libertariánskou teorii a další dvě, autoritářskou teorii a její derivát, teorii sovětskou, představili v roce 1959 ve své slavné učebnici Čtyři teorie tisku autoři Fred Seaton Siebert, Theodore Peterson a Wilbur Schramm 12. Jejich práce byla v následujících desetiletích často kriticky reflektována mnoha dalšími mediálními teoretiky, přičemž tato práce využívá terminologie z více než o čtyři dekády novější typologie mediálních systému Hallina a Manciniho (2008). 13 1.1.2.1 Veřejná odpovědnost, samoregulace a etika Teorie společenské odpovědnosti, která byla představena v předchozí kapitole, se nejvíce projevila při formování vysílacích médií veřejné služby, které ve většině Evropských zemí (v případě PBS nebo NPR částečně i v USA) naplňují teze společensky odpovědných médií. Často jsou zřízena ze zákona nebo jinou podobnou formou a jejich úlohou je informovat i o menšinových tématech, poskytovat mediální obsahy pro všechny členy společnosti, a to pokud možno objektivně a vyváženě 14. To ovšem neznamená, že by na ostatní komerční či nezisková média neměly být kladeny podobné nároky odpovědnosti vůči společnosti. Podle McQuaila (2016), který parafrázuje Hodgese (1986) 15 můžeme identifikovat tři formy mediální odpovědnosti. Tu, která je udělena zvenčí (právní a regulační závazky, v tuzemsku například zákon 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání), odpovědnost, která je vyjednána nebo odsouhlasena stranami, kterých se týká (například Statut ČT, v němž je definováno poslání ČT a její vztah k divákovi) a tu, kterou si média, potažmo i jednotliví novináři, sami zvolí (například etické profesní kodexy, které by profesionální novináři měli dodržovat). Hlavními hodnotami, jimiž by se novináři měli v ideálním případě řídit, jsou pravdivost (informování bez stranění), svoboda (nezávislost), solidarita (podpora participace všech skupin společnosti v médiích) a řád a soudržnost (podpora legitimních orgánů, které je zajistí). (McQuail 2016: 72-73)
SIEBERT, Fred S., Theodore PETERSON a Wilbur SCHRAMM. Four theories of the press: the authoritarian, libertarian, social responsibility, and Soviet communist concepts of what the press should be and do. Urbana: University of Illinois Press, 1956. 13 Viz kapitola 1.2 a dále. 14 Respektive se tomuto ideálu blížit, protože nic nemůže být absolutně objektivní či vyvážené. 15 HODGES, L. W. Defining press responsibility: a functional approach. in ELLIOTT, D. Responsible Journalism. Beverly Hills, CA: Sage, 1986. s. 13-31. 12
11 Novináři jsou samozřejmě povinni dodržovat zákony, které se vztahují k jejich činnosti, ale jak je známo – právo je minimum morálky. A tak je velmi významná samoregulace novinářů a jejich profesní odpovědnost. Podle Remišové (2010) můžeme rozlišit čtyři základní formy novinářské samoregulace – novinářské profesní etické kodexy, tiskové/mediální rady, tiskového ombudsmana a profesní vzdělávání. Dva z těchto čtyřech samoregulačních institutů – tisková rada a ombudsman – v České republice scházejí. Absence tiskové rady, která je v zahraničí většinou složena ze zástupců vydavatelů a novinářů, je i důvodem nižší profesionalizace tisku ve srovnání s vyspělými západními či severskými zeměmi 16. K jejímu vytvoření se tuzemští vydavatelé zavázali v roce 1999 při projednávání nového tiskového zákona, aby zabránili plánovaným restrikcím proti nedisciplinovaným médiím. Ty se ve finální verzi zákona skutečně neobjevily, ovšem plán České tiskové rady a s tím spojeného etického kodexu zůstal pouze na papíře. 17 Remišová (2010: 128) rozlišuje v oblasti morálky dva mechanismy regulace chování – svědomí a veřejné mínění. A právě tiskové rady jsou v novinářské obci samoregulačním nástrojem projevu veřejného mínění. Kontrolují dodržování profesního kodexu a chrání svobodu médií. Tiskový ombudsman doplňuje úlohu tiskové rady a urychluje řešení stížností. Běžně působí ve skandinávských zemích, ve Švédsku již od roku 1969. Institut profesního vzdělávání, jako třetí prvek základní formy samoregulace, je samozřejmě záležitostí každého novináře. V České republice je mnoho vysokých či vyšších odborných škol, na nichž lze studovat žurnalistiku nebo mediální studia. Remišová (2009: 159) však podotýká, že je potřeba celoživotní vzdělávání a minimem každého mediálního pracovníka je znalost profesní novinářské etiky. Poslední a pro tuto diplomovou práci i stěžejní částí samoregulace žurnalistiky jsou profesní, respektive etické novinářské kodexy. „Mají-li být novináři přijímáni jako profesní skupina (stejně jako lékaři, právníci či akademičtí pracovníci), musí pracovat podle jednotného kodexu chování, který zaručuje jejich bezúhonnost, důvěryhodnost, a tudíž i jejich status informátorů o ‚pravdě‘.“ (McNair, 2004: 67). Novinářská etika a její kodifikované normy, novinářské kodexy, spadají do oblasti takzvané aplikované etiky, filozoficko-vědního oboru, který zkoumá rozhodnutí v dané oblasti (v našem případě žurnalistiky) z hlediska teorií etiky. (Thomson, 2004) Ačkoli jsou v běžné komunikaci Více o českém tiskovém systému viz kapitola 1.2.3.1. Zdroj: ŠMÍD, Milan. Čeští vydavatelé se dodnes sami neregulují, Česká tisková rada byla mrtvě narozené dítě. Mediář [online]. 12. 2. 2011 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/samoregulacevydavatelu-mrtve-narozene-dite-ceska-tiskova-rada/ 16 17
12 slova etika a morálka často používána jako synonyma, považuje Remišová (2009: 50) morálku za označení normativní regulace lidského chování, podle níž se chováme, zatímco etiku jako filozofickou disciplínu, která se zabývá zkoumáním morálky jako společenského jevu. Proto můžeme i etické kodexy považovat za souhrny teoretických a praktických norem a principů, podle kterých by se novináři v souladu se svou vlastní morálkou měli řídit. Kodexy ovšem nemohou shrnout vše, jsou minimem novinářovy morálky. Jak již bylo zmíněno, vývoj novinářské etiky je dlouhodobý a souvisí s postupným rozvojem a institucionalizací této profese, která začala již v 18., respektive hlavně v 19. století. Remišová (2009: 54–55) považuje za prvního předchůdce dnešních etických kodexů soubor morálních požadavků, které v zformuloval v roce 1868 majitel šestákových bulvárních novin The Sun (New York) Charles Anderson Dana. Kodex o 14 bodech mimo jiné formuloval požadavek pravdivosti (neunáhlit se, nepublikovat nic bez dokonalé jistoty), oddělení reklamy od zpravodajství, svobody a věrnosti americké ústavě či neútočení na slabé a bezbranné. Nejstarší národní etické kodexy začaly vznikat v první a druhé dekádě 20. století ve Francii, Skandinávii i v USA. Podle Remišové (2009: 101–103) obsahují etické profesní kodexy různé etické principy, existuje však jisté minimum, které by mělo být zahrnuto ve všech: neškodit jiným, chovat se čestně a participovat na společenském dobru. První zásada, neškodit jiným, je základní morální princip, kdy se novináři zavazují nezneužít své poslání, vědomosti a status na úkor jiných nebo ke svému vlastnímu prospěchu. Druhá zásada, čestnost, se váže k pravdivosti zpráv, mlčenlivosti ve vztahu ke zdroji, odmítání úplatků a ke schopností přiznat svou chybu. Participace na společenském dobru souvisí s činností novináře v duchu svého poslání, tedy shromažďování, zpracovávání a rozšiřování pravdivých a pokud možno objektivních informací. McQuail (2016: 75–76) definuje řadu kritérií, která slouží jako indikátory pravdivosti, a tak by se jimi měli řídit i novináři. Na prvním místě stojí přesnost a spolehlivost žurnalistických obsahů, které by měly být i relevantní, věrohodné a pro příjemce srozumitelné. Podstatná je i vyváženost, ačkoli jde o ideál, kterého nikdy nelze úplně dosáhnout. Dalším bodem je integrita, kterou se rozumí „dobrá víra zdroje nebo komunikátora, stejně jako reportéra, aby si dával pozor při sběru, výběru a editování informací. Příklady špatné žurnalistické praxe a nedostatku integrity zahrnují protežování někoho, nakupování informací nebo prodej mediální podpory či přístupu k publiku.“ Osobní integrita novináře však může být narušena i lhaním nebo jiným
13 nečestným či neetickým chováním. 18 S integritou se pojí i autenticita a osobní pravdivost. Nedílnou součástí je i odvaha. Posledním bodem výčtu je transparentnost, která znamená „jasnou identifikaci autorovy pozice, zájmů nebo hodnot, upřímnost a otevřenost jeho záměrů. Anonymní komunikace, skrytá propaganda nebo uplácení ze strany zdrojů stojí na opačném konci škály.“ (McQuail, 2016: 75–76) Podle Moravce (2005: 53) souvisel v tuzemsku počátek vývoje svobodných médií po roce 1989 s absencí hlubší diskuze o etických problémech novinářské práce. Novináři chápali jakákoli samoregulační opatření jako zásahy do svobody slova, což vycházelo z více než 40leté totalitní zkušenosti. První kodex schválila v roce 1995 Česká televize a byl přílohou Statutu ČT. Kodex vycházel z Rezoluce Rady Evropy č. 1003 z roku 1993 o etice žurnalistiky, která nabádala k vypracování etických kodexů a k samoregulaci médií. Kodex ČT byl na základě novely zákona o ČT č. 39/2001 Sb. v roce 2003 přepracován a rozšířen, přičemž je dle novely schvalován Poslaneckou sněmovnou, což jej ze samoregulačního opatření mění na externí, pracovněprávně kodifikovanou normu. To z pohledu novinářů není úplně správné řešení. Nejvýznamnější tuzemské profesní sdružení novinářů, Syndikát novinářů ČR, vydalo svůj etický kodex v roce 1998. 19 Etický kodex novináře je závazný pro všechny členy Syndikátu, přičemž k jeho dodržování jsou v preambuli vyzváni i všichni ostatní novináři. První část kodexu deklaruje právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace a definuje základní pravidla, jak novinář musí pracovat s informacemi: například znát jejich původ, rozlišovat mezi názory a fakty, odmítat jakékoli nátlaky či zásahy a hájit svobodu tisku. Druhá část kodexu definuje požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice, která vychází z odpovědnosti, jež má tato profese vůči
Příkladem může být kauza amerického moderátora televize NBC Briana Williamse, který si v průběhu let „upravil“ příběh, který prožil jako válečný reportér v Iráku. Ačkoli byl v roce 2003 pouze svědkem zasažení helikoptéry raketometem (seděl v jiném nesestřeleném stroji), v Late Night Show Davida Lettermana o deset let později už událost popisoval tak, že seděl v zasaženém stroji. Ze lži a přikrášlení příběhu byl usvědčen a kvůli ztrátě integrity byl televizí stažen z vysílání. Zdroj: MURPHY, Doyle. Brian Williams struggles to explain Iraq helicopter lie in newly released audio. NY Daily News [online]. 9. 2. 2015 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.nydailynews.com/news/national/brian-williams-struggles-explain-lies-interviewtape-article-1.2108834 Podobná je i kauza slovenské moderátorky hlavních zpráv TV Markíza Martiny Šimkovičové. Ta loni při čerpání své mateřské dovolené sdílela na svém Facebooku negativní příspěvky týkající se migrantů. Televize následně rozhodla, že už se na obrazovku nevrátí. Zdroj: Martina Šimkovičová v televízii Markíza skončila. Masmedialne.info [online]. 23. 10. 2015 [cit. 201603-15]. Dostupné z: http://www.masmedialne.info/martina-simkovicova-v-televizii-markiza-skoncila/ 19 Kodex v plném znění viz Příloha č. 1. Zdroj: Etický kodex. Syndikát novinářů [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex/ 18
14 veřejnosti. Novinář tak musí nést odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály, vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů, či jinak nezneužívat svého povolání. Poslední část kodexu se zabývá důvěryhodností, slušností a seriózností médií, které se dosahuje například díky respektování soukromí osob, dodržování presumpce neviny, uchování zdroje v tajnosti (pokud si tak přeje) nebo přísnému zákazu plagiování. O podezřeních na porušení etického kodexu, které zasílají Syndikátu diváci, posluchači a čtenáři, rozhoduje Komise pro etiku, která by měla být jedenáctičlenná 20. Její předsedkyní je vysokoškolská pedagožka Barbora Osvaldová. Ze soukromých médií přijal jako první, taktéž v roce 1998, etický kodex časopis Týden, jehož šéfredaktorem byl tehdy Karel Hvížďala. Poměrně obsáhlý kodex byl částečně i návodem (jednotlivé body byly psány jako otázky) 21. Kromě přesnosti byl velký důraz kladen na nestrannost a nepředpojatost: „[…] nepodporujeme politické strany, ale pluralitní demokracii, nezávislé soudnictví, dodržování lidských práv, tržní hospodářství, sociální stát a právo občanů na rovný přístup k informacím.“ Dalšími tématy byly různorodost, soukromí, pravidla využívání a používání fotografií, otevřenost, vztah mezi redaktorem a zdrojem informací a konflikt zájmů: „Zatímco vydavatel časopisu TÝDEN se zavazuje k přísnému oddělení obchodní a inzertní politiky od chodu vlastní redakce […], z podobných důvodů mají žurnalisté časopisu TÝDEN zakázáno být aktivní v politické straně, pracovat na krátkodobou smlouvu pro vládu, radnice a další organizace s nimi spojené či pro jakoukoli významnou průmyslovou, obchodní nebo finanční společnost.“ Časopis dnes spadá do koncernu Empresa Media, a. s., jeho redakční struktura je propojená s TV Barrandov a jeho redaktoři se významně podíleli i na pořadu Bez cenzury (viz kapitola 3.2 a dále). Podle zákulisních informací od novinářů TV Barrandov i časopisu Týden už v současnosti není žádný takový kodex v rámci Empresa Media, a. s., v platnosti. Tisková mluvčí koncernu Kristýna Šmejkalová i její předchůdkyně Barbora Šenfeldová na e-mailové dotazy nereagovaly, a to ani po telefonických urgencích. Další komerční média začala své kodexy vydávat až po roce 2000, v roce 2002 Hospodářské noviny a MF Dnes, v roce 2005 TV Nova.
Reálný počet členů je však nižší, v současnosti (16. 3. 2016) se hledá několik nových členů. Kodex je k dispozici v příloze této bakalářské práce: MUSILOVÁ, Jana. Etický kodex: ideál – realita. Olomouc, 2009. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická Fakulta. Katedra žurnalistiky. Vedoucí práce Dr. Vladimír Šiler. [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: https://theses.cz/id/qpd9v2/64704-158571891.pdf 20 21
15 V roce 2010 vydala svůj „Etický kodex redaktorů zpravodajských, politickopublicistických a ostatních publicistických pořadů“ 22 Asociace televizních organizací (dále jen ATO), která zastřešuje projekt elektronického měření sledovanosti. Řádnými členy organizace jsou mimo jiné Česká televize, FTV Prima spol. s. r. o. a CET 21 spol. s. r. o. Přidruženým členem asociace je i TV Barrandov. Ze všech zmíněných kodexů je kodex ATO nejrozsáhlejší a nejpodrobnější. V celkem dvaceti článcích, které obsahují od jednoho do patnácti bodů, se kodex zabývá mimo jiné problematikou cenzury, objektivitou, vyvážeností, oddělením názorů a faktů, zákonným omezením projevu, ochranou osobnosti, použitím skryté kamery, uveřejňováním odposlechů, ochranou dětí a mladistvých, ochranou zdroje nebo redaktorskou ctí. V posledním jmenovaném článku číslo 16 je i bod 6), který říká: „Redaktor zpravodajství a politické publicistiky není aktivně činný v politické straně, nepracuje pro politika či pro výkonnou moc státu a její složky, nepracuje pro významnou obchodní společnost či významný podnikatelský subjekt. Redaktor však může vykonávat funkce v samosprávě na lokální úrovni.“ 23 Podle stanov ATO jsou členové asociace povinni kodex dodržovat, přidružení členové na to mají právo. Za jeho nedodržení však žádný postih nehrozí. Etická komise ATO složená z jednatele ATO, právního zástupce ATO a právních zástupců členů ATO se může usnést na tom, že je daný příspěvek „neetický“. Podněty k etické komisi navíc podle Hany Havlíčkové 24, tajemnice ATO, podávají sami členové ATO, a to často na základě probíhajícího správního řízení s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle složení komise i procesu podávání podnětů je zřejmé, že spíše než o samoregulační žurnalistický orgán se jedná o obranný „samoregulační“ právní nástroj ATO, jak se vyhnout případným zdlouhavým soudním sporům. Pokud totiž na základě rozhodnutí etické komise sama ATO přizná pochybení svého člena dle kodexu a označí dané jednání za neetické, je méně pravděpodobné, že spor skončí u soudu, což nepřímo potvrdila i tajemnice Havlíčková. Novináři by dodržováním etických kodexů měli předcházet profesním i morálním prohřeškům, které snižují kredit nejenom jim, ale i celé profesi. Teoretik novinářské etiky a televizní a rozhlasový moderátor Václav Moravec (2005: 51–52) definoval celkem šest etických problémů, s nimiž se novináři často potýkají. Jsou jimi narušování soukromí, Viz Příloha 2. Zdroj: Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních publicistických pořadů. ATO [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.ato.cz/pravniagenda/samoregulace/eticky-kodex-redaktoru-zpravodajskych-politicko-publicistickych-a-ostatnichpublicistickych-poradu 23 tamtéž 24 Informace čerpané na základě telefonického rozhovoru ze dne 16. 3. 2016 a e-mailové komunikace ze dne 17., respektive 18. 3. 2016. 22
16 střet zájmů, úplatky, klamání, osobní účast na zprávě a plagiátorství. Z hlediska tématu této diplomové práce je důležitá především definice střetu zájmů. Moravec (tamtéž) považuje za střet zájmů politickou kariéru novináře, poradenskou činnost novináře pro politický či podnikatelský subjekt, referování novináře o firmě, jejíž akcie vlastní, atp. Smith (2008) z amerického pohledu na etiku médií za střet zájmů považuje i méně závažné prohřešky, jako například účast na demonstraci či pochodu. „Několik novin a televizních zpravodajských stanic upozornilo své zaměstnance, že se nesmí zúčastňovat veřejných demonstrací. […] Mnoha novinářům bylo zakázáno, aby se zúčastnili koncertů Bruce Springsteena, Pearl Jam a dalších rockových skupin, které podporovaly Demokratickou stranu ve volbách v roce 2004.“ (Smith, 2008: 277) Lee Wilkins ve své studii „Covering Antigone: Reporting on Conflict of Interest“ (1995) přibližuje vnímání střetu zájmů i v jiných profesích, než je žurnalistika. Například americká asociace právníků ABA rozeznává tři úrovně konfliktu zájmů – samotný konflikt zájmů, opodstatněnou pravděpodobnost vzniku konfliktu zájmů (jinak nazývanou latentní konflikt zájmů) a potenciální konflikt zájmů. Kodex ABA zavrhuje všechny tři úrovně jako neetické. Podle Wilkinse (1995: 26) žádný zkoumaný profesní kodex nedefinoval přesně, co je konflikt zájmů, nicméně kodexy často spojovaly tento termín se zneužíváním profesní pozice pro privátní výhody, míšením finančních, společenských či rodinných vztahů s profesními, a to většinou v rozporu s daným profesním kodexem, nebo stavěním vlastních zájmů nad povinnosti vůči ostatním. Obecně by se dalo říci, že alespoň podle Smithe (2008) je střet zájmů vnímán v USA velmi citlivě a editoriální politika zpravodajských redakcí si na něj dává velký pozor. 1.1.2.2 Objektivita versus bias Koncept objektivity a vyváženosti vychází z představy médií jako nestranného pozorovatele dění. Váže se k roli médií veřejné služby, je však veřejností očekávána i od všech ostatních seriózních médií. McQuail (1992) i Osvaldová (2011) však upozorňují, že absolutní objektivity není možné dosáhnout, a tak „většina novinářských organizací a redakcí médií formuluje základní pravidla, které pomáhají novinářům objektivitě se přiblížit, do profesních a etických kodexů.“ (Osvaldová, 2011: 13) Podle McQuaila (1992: 187): 1) dochází k selekci zpráv na základě subjektivních rozhodnutí gatekeepera (novináře), kterým se nelze vyhnout,
17 2) všechny události, které mají zpravodajskou hodnotu, musí být umístěny do širších referenčních rámců, které jim dávají hodnotící významy, 3) informační opomenutí, mezery a mlčení, které jsou nevyhnutelné, mohou taktéž nést význam, odrážející implicitní úsudek a předpoklady o společnosti a jejích hodnotách, 4) na zpravodajství působí soustavně mnoho externích i interních nátlakových sil, které jej mají za cíl odklonit od cíle líčit „pravdu“. Pokud v médiích systematicky (i když ne nutně záměrně) dochází k odchylování od neutrální, objektivní linie, nazýváme takovou inklinaci/sklon/předpojatost slovem bias 25. Ten lze téměř vždy identifikovat v publicistice, kterou se zabývá i tato diplomová práce, záleží však na jeho typu, míře a adekvátnosti. McQuail (1992: 193) identifikuje celkem 4 typy bias (viz tabulka níže), a to podle toho, zda je pro čtenáře/publikum otevřený či skrytý a zda je ze strany autora zamýšlený nebo nezamýšlený. Otevřený
Skrytý
Zamýšlený
Stranící bias
Propagandistický bias
Nezamýšlený
Bezděčný bias (selektivita)
Ideologický bias
Stranící bias (partisanship) je podle McQuaila běžně identifikovatelný v názorových publicistických příspěvcích, jako je editorial nebo názorový sloupek, a také samozřejmě v placené reklamě. V tisku by takové reklamní příspěvky měly být odděleny od reklamy. U některých specifických tiskovin se může zamýšlená a otevřená předpojatost objevovat ve všech textech (např. Haló noviny). „Ačkoli ne výhradně předpojatě, je pravděpodobně potřeba dělat otevřené kampaně a investigativní/kritickou žurnalistiku v rámci této kategorie [kategorie bias, pozn. autora], protože faktické a hodnotící aspekty jsou často neoddělitelně propojené.“ (McQuail, 1992: 193) Za bezděčný bias (selektivitu) se považuje systematické zvýznamnění, nebo naopak opomíjení určitých témat, které není opodstatněné nějakou statistickou realitou, ovšem zároveň
které
není
podezřelé
z propagandistických
cílů. Váže
se
většinou
k novinářské rutině a závislosti na určitých stejných zpravodajských zdrojích.
V češtině neexistuje přesný překlad slova bias. Můžeme jej překládat jako předpojatost, což je ovšem vzhledem k jeho možné nezáměrnosti příliš omezující termín. 25
18 Nebezpečnější a těžko identifikovatelné jsou ovšem další dvě kategorie, propaganda a ideologie. Propagandistický bias je podle McQuaila (2016: 77) „vědomé a systematické úsilí využívat prostředky veřejné komunikace k prosazení ideologických nebo materiálních záměrů komunikátora či zdroje informací, často za použití skrytých prostředků (například opominutí faktů, jejich překroucení nebo dezinterpretace) a bez ohledu na pravdu někoho jiného, nebo na potřebu pravdivých informací, které má publikum.“ Novináři sami většinou propagandu neprovozují z vlastní iniciativy, ale mohou vědomě či nevědomě zprostředkovávat propagandu druhých, a to například pokud jsou silně závislí jen na tiskových zprávách a oficiálních informacích. Skrytý a nezamýšlený ideologický bias je podle analytiků i publika ve zpravodajských reportážích všudypřítomný a nevyhnutelný. Ideologii můžeme definovat jako implicitní normativní směřování žurnalistických obsahů, které vychází z nezpochybňovaného přesvědčení či hodnotového systému. Z pohledu paradigmatu konkurence lze ideologii považovat na nezáměrný důsledek zpravodajského rámcování 26 a dalších zpravodajských hodnot. Podle paradigmatu dominance, respektive kritické teorie, je ovšem ideologie systematická, nikoli náhodná. Příkladem ideologií, které jsou v médiích běžně přítomné, mohou být etnocentrismus, vlastenectví, antikomunismus nebo v posledních letech třeba odpor k migraci. Street (2011) však podotýká, že pokud absolutní neutralita neexistuje a pokud jsou vyváženost a objektivita neslučitelné, tak ani bias nemůže být jednoduše posuzován jako „odchylka od reality“. „Neznamená to, že bias je bezvýznamný termín, je pouze třeba jasně definovat hranici mezi tím, co je přijatelné a přiměřené a co už není. Rozlišení těchto hranic záleží na podobě a fungování mediálního systému.“ (Street, 2011: 29)
1.2
Mediální systém, moc a politika O definování modelů fungování médií na základě relevantních kritérií se snažilo
mnoho mediálních teoretiků. Tato práce bude využívat terminologie a poznatků Daniela C. Hallina a Paola Manciniho, kteří v roce 2004 vydali knihu Systémy médií v postmoderním světě (v českém překladu 2008). Ta srovnává mediální systémy na základě historického vývoje vztahu médií a politiky, přičemž významným měřítkem je hodnota provázanosti moci ekonomicko-politického aparátu a médií. Proto je třeba
26
Definice viz kapitola 1.2.1.
19 nejprve definovat, co je to moc, a v navazujících kapitolách rozvést její projevy ve spojitosti s médii a mediálními systémy. Podle Thompsona (2004: 17) můžeme moc v nejširším slova smyslu chápat jako „schopnost jednat, podnikat kroky v zájmu dosažení vlastních cílů a naplnění vlastních zájmů, tedy schopnost vstupovat do běhu událostí a ovlivňovat jejich výsledek.“ Jednotlivci při uplatňování moci využívají zdroje, které jsou jim dostupné, a to jak hmotné, tak společenské a kulturní (například ve formě významných společenských institucí). Jak však upozorňují Trampota, Křeček a Nečas (2006), je takové chápání moci vhodné pro konkrétní aktivitu, ale v provázaném vztahovém systému s mnoha proměnnými, jako je například mediální systém, je takový pohled nedostačující. Ze sociologického hlediska, v již zmíněném McNairově (2004) paradigmatu konkurence a dominance, je moc v prvním případě chápana pozitivně, jako kolektivní schopnost docílit společného prospěchu. V paradigmatu dominance je na moc zjednodušeně nahlíženo jako na prostředek, jímž nadřazený, mocí disponující, ovládá podřazeného. Média jsou brána jako prostředek vykonávání a udržování takové moci. Podrobnější rozlišení moci vhodné pro mediální studia přináší John B. Thomson (2004), který rozvíjí a doplňuje poznatky Michaela Manna. 27 Thompson rozeznává čtyři hlavní typy moci – ekonomickou, politickou, donucovací a symbolickou. Tyto čtyři moci se v praxi překrývají a prolínají, proto má toto rozdělení spíše analytický charakter. Ekonomická moc vychází z výrobní činnosti člověka. Výroba, směna a spotřeba s sebou nesou možnost akumulace rozmanitých materiálních a finančních zdrojů, které zvyšují jednotlivci či organizaci ekonomickou moc. Typickou institucí, která takovou moc nese, je například firma. Politická moc vychází z úsilí koordinovat jednotlivce a jejich vzájemné vztahy do pravidelných vzorců jednání. Primárně se na takovou činnost soustředí centralizované instituce státu (vláda, parlament, krajská správa atp.). Schopnost státu prosazovat vlastní autoritu, tedy aplikovat politickou moc, je do velké míry závislá na dalších dvou jmenovaných mocích, donucovací a symbolické. Donucovací moc má obvykle represivní charakter a opírá se o fyzickou, respektive dnes už spíše technologickou sílu. Symbolická, neboli kulturní moc, je nutná pro fungování všech ostatních typů mocí, a proto ji dle Trampoty, Křečka a Nečase (2006: 6) můžeme do značné míry považovat za nejžádanější a nejuniverzálnější. Opírá se „informační a komunikační prostředky“, kterými jsou: „(1) technická zařízení na uchovávání MANN, Michael. The Sources of Social Power, svazek 1: A History of Power from the Baginning to AD 1760. Cambridge: Cambridge University Press, 1986. 27
20 a přenášení sdělení, (2) dovednosti, schopnosti a znalosti nezbytné pro produkci, přenos a přijímání informací a symbolického obsahu […] a (3) akumulovaná prestiž, uznání a úcta, přiznávané určitým výrobcům symbolických obsahů nebo určitým institucím (‚symbolický kapitál‘).“ (Thompson: 2004: 20). Symbolická jednání mohou podle Thompsona (tamtéž) vyvolat odezvu, aktivní jednání, ovlivnit preference v rámci rozhodování, dodat nebo odebrat důvěru, potvrdit svou podporu danému stavu věcí nebo se vzepřít. „Symbolická moc“ pak znamená schopnost „zasahovat pomocí prostředků produkce a přenosu symbolických sdělení do vývoje událostí, ovlivňovat jednání ostatních, a dokonce i vytvářet události.“ Nejvýznamnější postavení v oblasti kulturní moci mají díky dějinnému vývoji náboženské, vzdělávací a mediální instituce. Právě média nás v oblasti distribuce moci nejvíce zajímají.
1.2.1 Moc médií a účinky Mediální instituce se orientují na velkovýrobu a šíření symbolických sdělení v prostoru a čase. McQuail (2009: 477) nabízí několik hlavních způsobů uplatňování symbolické moci v rámci médií: prostřednictvím informací, podněcováním k činu, různým směřováním pozornosti, přesvědčováním a definováním situací a rámcováním „skutečností“. Ne všechny způsoby mají stejný potenciál. Podle posledních průzkumů, souvisejících se sociálněkonstruktivistickým pohledem 28 na vliv médií, se více mediálních účinků objevuje v souvislosti s rámcováním skutečností a definováním situací, s informováním a směřováním pozornosti (s tím souvisí zesílení určitých obrazů a myšlenek) než s podněcováním k činu a přesvědčováním. Trampota, Křeček a Nečas (2006: 6) ovšem upozorňují, že se nesmí klást rovnítko mezi mediální moc a moc symbolickou. Média jsou pouze jednou z institucí, které mediální mocí disponují. Kromě toho ale média mohou disponovat i ostatními zmíněnými typy moci. „Média mají ekonomickou moc, mediální instituce (organizace) jsou obchodní společnosti, operují s materiálními a finančními zdroji (moc funguje i předběžně – budoucí zdroje ovlivňují současnou produkci a podobu mediálních produktů). Média mají politickou moc, jestliže dokáží skrze mediální obsahy mobilizovat a organizovat publika k nějakému politickému jednání, ať už jde o klasický politický akt (např. volby), podporu požadavku vázáného na
Podle tohoto paradigmatu, k němuž se dospělo na konci 70. let, „spočívá nejvýznamnější účinek médií v konstruování významů a v systematickém nabízení těchto významů publiku. Publikum pak tyto významy na základě jisté „dohody“ včleňuje (či nikoli) do osobních významových struktur, často formovaných předchozími kolektivními identifikacemi. Význam (a tedy i účinky) je vytvářen samotnými příjemci.“ (McQuail, 2009: 473)
28
21 politické téma (sociální aspekt svázaný s ‚provozem médií‘, tradičně např. cenzura) nebo jen na ekonomický zájem mediální instituce.“ Podle autorů mohou média dokonce disponovat i donucovací mocí, pokud poruší normativní pravidla, která si na nich společnost vydobyla. Cílená medializace může značně ublížit a vést až k exkluzi, a pokud je navíc ovládána represivní složkou státu v nesvobodných mediálních systémech (např. Severní Korea), je o to nebezpečnější. Paradoxem mediálních studií je to, že ačkoli se obecně předpokládá, že masová média jsou mocným nástrojem, který formuje a ovlivňuje chování a názory lidí, je těžké tyto účinky předvídat nebo po určité události dokázat. (McQuail, 2009: 468) James Curran (2002:157) v této souvislosti zmiňuje hlavně omezené možnosti vědeckého výzkumu, které nedokáží pokrýt tak komplexní a složitý problém s mnoha proměnnými, jako je vliv a moc médií. Na empirický výzkum a s tím spojené měření vlivu médií na publikum je potřeba analyzovat dlouhé období. Přesto například studie vlivu politických kampaní trvají většinou pouze tři až čtyři týdny, což je podle Currana (tamtéž) zcela nedostatečné. Probíhají i dlouhodobé studie vlivu médií, zde však dochází k jinému problému – jak v dlouhodobém horizontu odlišit mediální a nemediální vlivy? Čím delší je časový úsek výzkumu, tím je pravděpodobnější, že budou nasbíraná data ovlivněna i jinými nemediálními působeními, například názory rodiny,
známými nebo
společenskými náladami. Ačkoli výzkum mediálních účinků nikdy nemůže být komplexní a rozsah samotné moci médií je vždy diskutabilní, existují poměrně stabilní teorie, které vědecká obec vesměs uznává. Například Florian Arendt a Jörg Matthes (2014: 547–565) shrnují pět základních konceptů výzkumu politické komunikace, které se vztahují ke kognitivním efektům politických masových médií: „knowlege gains and gaps, teorii kultivace, agenda setting, priming a teorii rámcování. Cílem této diplomové práce není zkoumat, jaké účinky na diváky pořad Bez cenzury měl, nicméně například poslední zmíněná teorie rámcování je pro poukázání na potenciální možnosti ovlivnění diváků celkem užitečná. Podle Entmana (2010: 391) zahrnuje rámcování výběr několika aspektů vnímané reality a jejich propojení v rámci narativu, který podporuje určitou interpretaci. Entman (tamtéž) identifikuje až čtyři funkce rámců: definovat problémy, určit příčiny, zprostředkovat morální hodnocení a podporovat určitá opatření k nápravě. Rámcování určité reality (například politické kauzy v investigativním pořadu) tak do jisté míry může ovlivnit vnímání i interpretaci této reality mediálním publikem, ačkoli samozřejmě hraje roli ještě mnoho dalších proměnných. Dlouhodobé tendenční rámcování mediálních sdělení (které
22 podporuje určitou stranu/ideologii v boji o moc) nazývá Entman (2010: 393) „obsahovým biasem“, kdežto rámcování ve prospěch jedné strany v rámci konkrétního politického konfliktu a konkrétního mediálního výstupu nazývá „slant“. 29 V rámci úvah o moci médií je pro účely této práce ještě podstatné zaměřit se na moc konkrétního média, tedy televize. „Experimentální výzkum televizního pokrytí zpravodajských událostí rozhodně prokázal, že lidé mohou být ovlivněni tím, co vidí. Odlišně inklinované reportáže mohou mít za následek odlišné odpovědi diváků v průzkumech. Proto můžeme předpokládat, že televize, která není omezená povinnostmi média veřejné služby – jako například Fox News v USA nebo kanály Silvia Berlusconiho v Itálii – má větší vliv.” (Street, 2011: 112–113) Do úvah o vlivu televize nebo konkrétního pořadu na publikum se však musí promítnout i sledovanost a dosah pořadu, cílová divácká skupina, hodina, v níž je pořad vysílán (s čímž souvisí i pozornost, kterou pořadu divák věnuje), nebo i pověst a důvěryhodnost televizní stanice.
1.2.2 Média a ekonomická moc Jak definuje McNair (2004: 104), „ekonomická moc se prostřednictvím vlastnictví médií přímo proměňuje v moc kulturní.“ Hlavním cílem jakéhokoli komerčního subjektu by měl být zisk, a tak je zřejmé, že pokud média fungují na komerční bázi, měla by pro své majitele být především zisková. Tedy pokud majitelé nemají ještě jiné, například politické zájmy. 30 Pokud mají být komerční média zisková, vykazují podle McNaira (2004) prosystémové mediální výstupy, které vedou k uchování společensko-politického systému, jenž jim umožňuje vytvářet zisk. Příkladem je chování médií Ruperta Murdocha od 80. let do současnosti ve Velké Británii, která nejprve velmi podporovala politiku vládnoucích konzervativců (M. Thatcherové a Johna Majora), aby následně po výhře levice obrátila svou podporu ke kabinetu Tonyho Blaira a v nedávné době opět otočila ve prospěch konzervativců Davida Camerona. „Tyto obraty v podpoře mohou být vnímány jednak jako pozorné monitorování aktuálních populárních nálad (respektive čtenářských preferencí), nebo jako důsledek jeho vlastních preferencí individuálním lídrům, nebo jako důsledek jeho očekávání, kdo nejspíše vyhraje volby, a jeho potřeby zajistit, že jeho obchodní zájmy budou mít vládní podporu.“ (Street, 2011: 168) Normativní a společenské teorie zabývající se veřejným zájmem a ideálním fungováním médií ve společnosti oceňují rozmanitost mediálního trhu. Proti tomu však 29 30
Dalo by se přeložit jako tendenční zkreslení. Viz kapitola 1.2.3.1 a současnost českých médií.
23 stojí tendence k vlastnické koncentraci, která je pro majitele médií ekonomicky výhodná. Podle McQuaila (2009) můžeme obecně rozlišit dvě formy koncentrace – horizontální a vertikální. Horizontální koncentrace se týká médií v rámci stejného trhu (například konkurenčních celostátních novin, jako jsou Lidové noviny a MF Dnes koncentrované ve vlastnictví Mafry), vertikální koncentrace se nejčastěji objevuje v rámci vlastnictví různých stádií výroby a distribuce (například noviny, jejich tiskárna i distribuční síť). Jirák a Köplová (2015: 145) ještě přidávají třetí typ koncentrace vlastnictví – diagonální. Ta se projevuje tím, že vlastník nebo vlastnická skupina rozšiřují své aktivity do různých dalších oblastí podnikání, které často s mediální produkcí nějak souvisí (například telefonní společnost nabízející ve své síti i televizní vysílání, jako O2). Hrozeb, které se váží ke koncentraci vlastnictví médií, je mnoho. Nejvýznamnější je jistě hrozba názorové i obsahové unifikace. K ní často vede touha majitelů ušetřit a zefektivnit výrobu pro více mediálních obsahů/titulů najednou, nejlépe v jednom centralizovaném newsroomu. Podle Jakubowicze (2013) můžeme mluvit buď o organizační konvergenci 31, která je nižším stupněm korporátní a socio-funkcionální konvergence v rámci mediálních podniků, nebo o programově produkční konvergenci. První varianta konvergence se vztahuje k mediálním podnikům, které v sobě sice integrují produkční činnost orientovanou na různé distribuční platformy (například tištěná média, televize a internet), ovšem každý z těchto procesů je odlišný a na sobě nezávislý. Vyšší formou je druhý případ programově produkční konvergence, která integruje celé mediální instituce. Vznikají tak multimediální newsroomy, které produkují obsahy šiřitelné pomocí různých platforem. James Curran v knize „Media and Power“ (2002) definuje celkem jedenáct hlavních faktorů, které vedou média k podpoře dominantních mocenských zájmů, přičemž více než polovina z nich má původ v oblasti ekonomické moci. Kromě již zmíněné koncentrace médií a korporátního vlastnictví jsou velmi významné i tlaky trhu masového tisku, vlivy inzerentů a vlivy mediálních příjemců (respektive orientace na bohatá publika). Trh tradičních médií navíc zažívá v posledním desetiletí útlum, hlavně kvůli nástupu nových médií a změně preferencí publik, což ohrožuje hlavní účel komerčních médií – generování zisku pro svého majitele. To pak může vést k využívání médií vlastníky k uplatňování jiné, například politické moci, nebo jiných partikulárních zájmů.
Karol Jakubowicz (2013: 27) definuje konvergenci v jejích dvou hlavních významech: „jako popis technických aspektů integrace telekomunikace, informatiky a médií, a také jako metaforu rozsáhlého procesu změn, k němuž tento jev přispívá.“
31
24
1.2.3 Média a politická moc, politický paralelismus Představa o „neutrálních“ a „objektivních“ médiích, která vychází z liberální teorie a teorie společenské odpovědnosti, je odlišná od dřívější historické funkce médií. Jak upozorňují Hallin a Mancini (2008: 54), byla od počátky éry tisku, zejména pak od období reformace, hlavní funkcí tištěných médií obhajoba politických názorů. Koncem 18. a začátkem 19. století se noviny stávaly nástrojem politického života. Mnohdy byly zakládány politickými stranami a reprodukovaly stranické názory, čímž ovlivňovaly veřejné mínění. Odlišné smýšlení o politice je patrné například v již zmiňovaném morálním kodexu šestákových novin The Sun (New York) z roku 1868, kde 7. bod říká: „Podporuj svou stranu, pokud se k nějaké hlásíš, ale nemysli si, že všichni dobří lidé jsou v této straně a všichni zlí v té druhé.“ (Remišová, 2010: 55) Postupně se tisk začal více komercionalizovat – zvyšoval se význam zisku z prodeje a reklamy a slábl model dotovaného provozu od politických aktérů. Zároveň se na konci 19. století začal objevovat odlišný model politické žurnalistiky, který vnímal novináře jako neutrální arbitry politické komunikace. Tento model se v posledních desetiletích stal dominantním. Propojení médií a politických stran můžeme nazývat paralelismem. Termín stranicko-tiskový paralelismus přinesl v roce 1974 Colin Seymour-Ure v knize „The political impact of mass media“. Seymour-Ure v rámci případových studií uvedených v knize rozeznával spojení mezi jednotlivými tiskovinami a stranami (které lze měřit v závislosti na organizaci, cílech a podporovatelích dané strany) nebo spojení mezi tiskovými a stranickými systémy. (Seymour-Ure, 1974: 160–176) Právě v souvislosti s propojením systémů médií a politiky, jež definoval dle různých historických, socioekonomických a politických ukazatelů včetně Blondelova členění stranických systémů, charakterizoval Seymour-Ure i míru stranicko-tiskového paralelismu. Případová studie Seymour-Urea se týkala pouze tisku a vycházela samozřejmě z dobových dat, takže její konkrétní výstupy již nejsou aktuální. Tisk byl v 70. letech podle výzkumu Hallina a Manciniho (2008) ve většině evropských států mnohem více „politizovaný“, respektive hodnota paralelismu byla vyšší, než dnes. Přesto je zajímavé i v kontextu dnešní doby citovat některé výstupy Seymour-Ureova výzkumu: „Čím větší jsou konfliktní linie mezi soupeřícími ideologiemi stran, tím větší je pravděpodobnost tiskového paralelismu.“ „V systémech více než jedné strany mají levicové strany větší tendenci mít těsnější paralelismus s tiskem.“ „Čím více se strana opírá o charismatické vůdce, tím spíše s ní bude tisk paralelistický.“ „Čím větší je vliv strany v politickém systému, tím větší je pravděpodobnost stranicko-tiskového paralelismu.“ (Seymour-Ure, 1974: 194–199)
25 Z terminologie Seymour-Urea vychází i Hetty van Kempen, která ve své studii „Media-Party Parallelism and Its Effects: A Cross-National Comparative Study“ (2007) přináší nový termín mediálně-stranický paralelismus. Ten podle ní lépe než „stranickotiskový paralelismus“ vyhovuje popisu současného stavu, kdy se paralelismus týká nejenom tisku, ale i vysílacích médií, respektive televize. (van Kempen, 2007: 303–304) Hetty van Kempen ( 2007: 307) identifikuje celkem čtyři úrovně, kde se paralelismus může projevovat: v mediálních obsazích; v rámci vlastnických struktur; v afiliaci novinářů, vlastníků nebo managementu; a ve čtenářských návycích. Jak uvádějí Hallin a Mancini (2008: 55), vnímal Seymour-Ure „paralelismus jako míru podobnosti struktury mediálního systému se strukturou stranického systému,“ respektive často v jeho nejvýraznější podobě v případě napojení zpravodajských organizací přímo na politické strany. Tento typ paralelismu je dnes už spíše vzácný a v rámci tiskového paralelismu se projevuje spíše spojení s politickými směry. Proto se Hallin a Mancini (2008: 56) rozhodli používat obecnější termín politický paralelismus. Ten v nejjednodušším slova smyslu odkazuje na mediální obsahy – v jaké míře se odlišná politická orientace jednotlivých médií projevuje ve zpravodajských či zábavních obsazích. Historicky významné bylo i organizační propojení médií a politických stran, nebo dalších organizací napojených na politické strany, jako jsou odbory, církve atp. Dnes už jsou taková propojení spíše výjimečná. Další rovinou politického paralelismu je tendence mediálních osobností aktivně se podílet na politickém životě, ať už ve straně nebo ve veřejném úřadě. Podle autorů je i tato tendence dnes již méně častá, ačkoli, jak dokazuje téma této diplomové práce, výjimka potvrzuje pravidlo. Další rovinou je tendence některých systémů formovat kariérní dráhu novinářů a mediálních osobností v návaznosti na jejich politické přesvědčení. Takoví novináři buď pracují pro mediální organizace, které zastávají stejné politické a názorové hodnoty jako oni, nebo které vyjadřují postoje, jež mohou pootevřít jistá politická dvířka. Politický paralelismus můžeme vnímat i na straně příjemců, kteří odebírají mediální obsahy, jež konvenují jejich stranickému přesvědčení. Poslední rovinou je pojetí role novinářů a žurnalistická praxe. V některých mediálních systémech i historických obdobích, jak už bylo zmíněno v úvodu kapitoly, zdůrazňovali novináři více svou publicistickou, názorovou roli, formující veřejné mínění. V jiných se naopak novináři více hlásili k neutrální roli poskytování informací či zábavy, která se váže k nízké úrovni politického paralelismu. Kromě rovin, na nichž se politický paralelismus projevuje v rámci médií, mediálních obsahů, novinářů a publik, je důležité rozlišovat i přístupy k politickému
26 paralelismu v rovině mediálních systému. Zde můžeme pracovat s termíny vnitřní a vnější pluralita, kde systém s vnější pluralitou lze definovat jako ten, který nabízí celé spektrum mediálních organizací a produktů odrážejících názory odlišných skupin a směrů ve společnosti. Zde je potom tradičně přítomen vyšší politický paralelismus. Naopak vnitřní pluralita se váže k jednotlivému mediálnímu produktu, organizaci nebo i systému, které se vyhýbají vazbám na politické skupiny a udržují obsahovou „vyváženost“ a neutralitu. Můžeme ji však vztáhnout i k mediálním organizacím, které formálně zastupují svou strukturou i obsahem v rámci jedné organizace rozmanité poltické cíle. 32 (Hallin, Mancini, 2008: 57) Zatímco tisk v Evropě tradičně zastával více politickou roli a systém tištěných médií většinou disponoval spíše vnější pluralitou, u vysílacích médií, zvláště televize, tomu bylo naopak. Vnitřní pluralismus se projevuje tradičně nižší hodnotou politického paralelismu. Hetty van Kempen (2007) to dokazuje v již zmiňované studii, která na základě kritéria čtenářských a diváckých návyků a jejich politických preferencí srovnávala přítomnost mediálně-tiskového paralelismu v roce 1999 v patnácti evropskounijních státech. Ve většině z nich (s výjimkou Itálie, Portugalska a Vlámska 33) byl zjištěn vyšší paralelismus v tisku než v televizi, přičemž ve většině zemí byl televizní paralelismus naprosto minimální. „Oproti novinám se televize v západní Evropě obvykle vyvíjela nezávisle na politických stranách. Částečně to bylo kvůli politickým pravidlům a regulacím vedoucím k nestrannosti ve vysílání, částečně kvůli technologickým a ekonomickým omezením. Protože ve státech existovaly většinou jen jeden nebo dva televizní kanály, bylo televizní zpravodajství vytvářeno většinou ve formátu ‚catch-all‘, který cílil na co nejširší publikum a který nebyl omezený zřetelnými stranickopolitickými zájmy. Zdá se, že výskyt více (komerčních) kanálů ve všech evropských zemích tuto tendenci nezměnil: dostupnost více kanálů ve většině zemí nevedla k jejich politicko-stranické diverzifikaci.“ (Van Kempen 2007: 305) S paralelismem úzce souvisí i pojem instrumentalizace médií, který ostře kontrastuje s mediální profesionalizací. Instrumentalizaci lze definovat jako kontrolu médií nebo mediálních obsahů vnějšími aktéry – politiky, stranami, vlivovými skupinami a hnutími, ekonomickými aktéry atp. –, kteří je užívají k zásahům do světa politiky. (Hallin,
Mancini,
2008:
64) Mancini
(2012) rozlišuje tři
základní
formy
instrumentalizace: (I) masová média mohou být nástroji pro různé činnosti související s budováním nebo naopak ničením image individuálních veřejných aktérů; (II) média 32 33
Příkladem může být fungování italské veřejnoprávní televize RAI. Autorka rozdělila kvůli silně odlišným výsledkům Belgii na Vlámsko a Valonsko.
27 mohou být užívána jako nástroj k získávání prostředků od státu (například prostřednictvím státem zadávané reklamy nebo přímých či nepřímých finančních zvýhodnění za informování v souladu s vládní politikou – například v Rusku); (III) média mohou být využívána jako nástroj k ovlivnění veřejných rozhodovacích procesů. Toto rozdělení má spíše analytický charakter, v praxi se všechny tři roviny prolínají. (Mancini, 2012: 273) Trampota (2006: 155) připomíná ještě další označení pro propojování mediální a poltické moci v osobě a zájmech vlastníka – pojem berlusconizace. Ten vychází z činnosti již zmiňovaného Silvia Berlusconiho (viz. kapitola 1.2.1), který v Itálii vlastnil celou síť komerčních televizí a dalších médií. Následně se stal i s přispěním moci svých médií italským premiérem. Pojem instrumentalizace médií je velmi důležitý i vzhledem k aktuální situaci v tuzemské mediální sféře. „Působení mediálních magnátů a oligarchů, kteří jsou široce rozptýleni ve většině postsovětských zemí, ale nejen v nich, je dokonalým příkladem mediální instrumentalizace, protože ta představuje prolínání vlastnictví médií, podnikání a politiky.“ (Mancini, 2012: 271) 1.2.3.1 Mediální systém v České republice a jeho oligarchizace Tištěná i elektronická média v České republice se v posledních letech potýkají se zásadní změnou paradigmatu svého novodobého působení, kterou Štětka (2015) nazývá oligarchizací, respektive nástupem oligarchického modelu vlastnictví médií. Začátkem této změny byla jak v tuzemsku, tak v ostatních zemích centrální a východní Evropy 34, ekonomická krize, která způsobila dramatický pokles zisků v už tak slabém sektoru tištěných médií. Mezinárodní společnosti, které zde od 90. let vlastnily většinu tištěných médií, se rozhodly tento sektor opustit. Už rok před začátkem krize, v roce 2008, však z českého trhu odešel první významný německý vydavatelský dům Verlagsgruppe Handelsblatt, který prodal svůj podíl ve vydavatelství Ekonomia miliardáři Zdeňku Bakalovi 35. Ekonomia dnes vydává Hospodářské noviny, časopisy Respekt a Ekonom, on-line tituly iHned.cz, Aktuálně.cz a další. Opravdové zemětřesení však zažil český mediální trh v letech 2013–2015, kdy čtyři hlavní zahraniční vlastníci, RheinischBergische Verlagsgesellschaft (RBVG), Ringier Axel Springer, finská Sanoma a Verlagsgruppe Passau, prodali své podíly v tuzemských médiích českým a slovenským Spadajících do dřívější sféry vlivu SSSR. KLÍMOVÁ, Jana. Bakala koupil noviny, dal za ně až dvě miliardy korun. iDnes.cz [online]. 1. 9. 2008 [cit. 2016-03-22]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/bakala-koupil-noviny-dal-za-ne-az-dve-miliardykorun-fhp-/ekonomika.aspx?c=A080901_1037988_ekonomika_pin 34 35
28 oligarchům. Mediální skupinu Mafra (MF Dnes, iDnes.cz, Lidové noviny, Lidovky.cz, Metro, 5plus2, TV Óčko) koupila od RBVG společnost Agrofert miliardáře, současného ministra financí a místopředsedy vlády Andreje Babiše. Ringier Axel Springer prodal svůj tuzemský
mediální
holding
(Blesk, Aha!,
Reflex)
podnikatelům
(nejenom)
v energetickém průmyslu Danielu Křetínskému a Patriku Tkáčovi, kteří jej přejmenovali na Czech News Centre. Verlagsgruppe Passau prodal v roce 2015 společnost VltavaLabe-Press (VLP), tedy celou síť regionálních Deníků, tiskárnu Novotisk a další mediální a distribuční společnosti, slovenské investiční skupině Penta (Marek Dospiva, Jaroslav Haščák a další) 36. VLP patří i vydavatelství Astrosat Media, které převzalo v roce 2013 tituly finské Sanomy (Vlasta, Květy, Překvapení, National Geographic). Posledním významným mediálním magnátem je Jaromír Soukup, vlastník mediálního domu Empresa Media, a. s., a největší mediální agentury Médea. Svoje hlavní tištěné tituly, časopisy Týden a Instinkt, koupil v roce 2011 od švýcarského podnikatele Sebastiana Pawlowského 37. V druhé polovině roku 2012 odkoupil od Moravia Steel v čele s Tomášem Chrenkem celoplošnou televizní stanici TV Barrandov 38. Ta je tak dnes jedinou plnoformátovou komerční televizní stanicí, která je alespoň částečně v českém vlastnictví. 39 V únoru roku 2016 byl totiž potvrzen vstup čínské investiční společnosti CEFC, která zakoupila 49% podíl v Empresa Media, a. s., a 30% podíl v Médea Group 40. Ačkoli poslední zmíněná akvizice se nastolenému trendu vymyká, je zřejmé, že tuzemská média nyní ovládají čeští a slovenští oligarchové. Čtyři miliardáři, Andrej Babiš, Zdeněk Bakala, Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, vlastní pět ze šesti celostátních tištěných deníků, tedy více než 86 % vydání denního celostátního tisku 41. Podle Štětky
VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Co si kupuje Penta? VLP už prošla řadou změn. Mediaguru.cz [online]. 13. 8. 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2015/08/co-si-kupuje-penta-vlp-uz-proslaradou-zmen/#.VvKFxvnhCUk 37 AUST, Ondřej. Časopisy Týden a Instinkt ovládl mediální magnát Jaromír Soukup. Mediář.cz [online]. 30. 9. 2011 [cit. 2016-03-22]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/casopisy-tyden-a-instinkt-ovladlmedialni-magnat-jaromir-soukup/ 38 AUST, Ondřej. Jaromír Soukup koupil televizi Barrandov, šéfem představenstva bývalý obchodní ředitel ČT Kvapil. Mediář.cz [online]. 12. 9. 2012 [cit. 2016-03-22]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/jaromirsoukup-koupil-televizi-barrandov-sefem-predstavenstva-byvaly-obchodni-reditel-ct-kvapil/ 39 Vysílací licence na TV Nova vlastní CET 21, s. r. o., spadající pod nadnárodní společnost CME. Vysílací licence FTV Prima vlastní FTV Prima Holding, a. s., který ovládají nadnárodní korporace GES MEDIA EUROPE B. V. a MTG Broadcasting A. B. 40 AUST, Ondřej. Číňani získali 30 % v Médee a 49 % v Emprese. Mediář.cz [online]. 20. 2. 2016 [cit. 201603-22]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/cina-cefc-30-pct-medea-49-pct-empresa/ 41 Celostátními deníky jsou Blesk (bez Nedělního Blesku) – průměrný náklad 241 855, MF DNES – p. n. 151 961, Právo (jediné mimo vlastnictví zmíněných oligarchů, vydává jej Borgis, a. s., Zdeňka Porybného) – p. n. 88 038, Sport – p. n. 39 950, Aha! (bez Nedělního Aha!) – p. n. 39 333, Hospodářské noviny – p. n. 32 868. Zdroj: Media projekt, 1. 7. – 17. 12. 2015. [online]. [cit. 2016-03-23]. (odkaz viz další strana) 36
29 (2015) je spojuje hlavně to, že média nevlastní primárně kvůli generování zisku, což by ale měl být pro majitele hlavní účel komerčního média. Všichni zmínění noví vlastníci tuzemských médií, s výjimkou podnikatele Jaromíra Soukupa, generují svůj zisk v jiném odvětví, a to ať už v energetickém, potravinářském či chemicko-technologickém průmyslu nebo jinde. Navíc investovali z velké části do oblasti tištěných médií, která je ve velké většině ztrátová. Nabízí se tak pouze dvě vysvětlení, proč tyto kroky učinili. První, méně pravděpodobné je, že se jedná o filantropický akt miliardářů, kteří chtějí sponzorovat chod médií bez toho, aby nějak ovlivňovali obsah produkce. Druhým, mnohem pravděpodobnějším vysvětlením je však to, že nově nabytá média disponující symbolickou mocí jim mohou v budoucnu být nápomocná (nebo již jsou) v uplatňování partikulárních ekonomických a politických zájmů. „Skutečné praktiky instrumentalizace médií ve střední a východní Evropě ze strany jejich vlastníků se do značné míry liší. V rámci mediálních výstupů se může jednat o PR články na podporu podnikání vlastníka, nebo až o otevřenou pomlouvačnou kampaň proti soupeři. Stejně tak se liší i to, jakou formou a v jakém rozsahu se vměšují do činnosti vedení novin a redakčního obsahu. V souvislosti s tímto preferuje mnoho majitelů jemné a nenápadné kroky oproti přímé a explicitní kontrole, čímž dávají iluzi redakční svobody.“ (Štětka, 2015) To je zřejmé i u nás, kde noví majitelé veřejně deklarují, že do žurnalistických obsahů svých médií nezasahují. Důležitou roli ovšem může hrát například autocenzura – jak potvrdí mnoho novinářů, o svém zaměstnavateli se píše jen těžko. Štětka (2015) navíc považuje minimálně za znepokojující, že okolo 30 % novinářů, editorů a manažerů opustilo po vstupu Agrofertu do Mafry její dva hlavní tituly, MF Dnes a Lidové noviny, a to včetně šéfredaktorů obou listů. Navíc se tyto deníky stávají nedůvěryhodnými, pokud jakkoli informují o problémech a kauzách svých majitelů, protože za každou zprávou i komentářem je stín podezření, že byly vytvořené záměrně či na objednávku. Tato podezření však zatím prokázána nebyla. Je tedy zřejmé, že během necelých deseti let, respektive hlavně posledních pěti, se mediální systém v České republice, alespoň co se týče tištěných a on-line médií, výrazně změnil. V roce 2008 se Jan Jirák a Tomáš Trampota pokusili v úvodu k českému překladu Systémů médií v postmoderním světě (Hallin, Mancini, 2008) zařadit tuzemský mediální systém do jednoho z modelů představených Hallinem a Mancinim. Ti na základě čtyřech ukazatelů – míry paralelismu, vývoje tisku s masovým nákladem, vývoje Dostupné z: http://www.unievydavatelu.cz/gallery/files/P%C5%99ehled%20v%C3%BDsledk%C5%AF%20%20v%C3%BDstupy%20za%203_%20a%204_%20%C4%8Dtvrtlet%C3%AD%202015.pdf
30 novinářského profesionalismu a stupně, respektive způsobu intervence státu do mediálního systému – identifikovali tři modely mediálních systémů: středomořský model (neboli polarizovaně-pluralitní), severo/středoevropský model (neboli demokratickokorporativistický) a severoatlantský (liberální) model. 42 Podle Jiráka a Trampoty (2008: 15–21) je nám z geografického hlediska blízký model demokraticko-korporativistický, jehož rysy naplňoval i vývoj tisku na konci 19. a na začátku 20. století (váhavý rozvoj masového tisku a bulváru, velký význam stranického tisku). To vše však přerušila válka a následně komunistická totalita, a tak zde po roce 1989 začal vznikat značně odlišný systém inspirovaný liberálním modelem, který se značně komercializoval. Je zřejmé, že v roce 2007 byla výrazně vyšší čtenost denního tisku, než je dnes, přičemž na základě tehdejších dat byly náklady a čtenost českých novin někde na pomezí hodnot států polarizovaně-pluralitního a liberálního modelu. Zajímavý je především pohled na politický paralelismus. Ten v roce 2008 podle autorů rozhodně nebyl silný a projevoval se především implicitní politickou inklinací deníků na pravolevém spektru. Politický paralelismus byl slabší než ve většině středoevropských států, přičemž stranický paralelismus se, až na výjimky (Haló noviny), neprojevoval. Tuzemští novináři spíše tíhli k pravicové orientaci a inklinace deníků se dala podloženě odvozovat pouze ze čtenářských preferencí. Vysílací média (podobně jako německá či jiná vysílací média demokraticko-korporativistického modelu) byla dle autorů spíše interně pluralitní, tištěná Tisk středomořského modelu (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko a v jistých ohledech i Francie) nikdy nedosáhl skutečně masových nákladů, a tak zde novinářská profesionalizace není tak silně vyvinutá jako u ostatních modelů. Orientoval se vždy na elity a byl silně politický, což souvisí s vyšší mírou politického paralelismu. Častá byla a stále je instrumentalizace médií vládou, politickými stranami či průmyslníky s politickými vazbami. Ústřední roli zde mají elektronická média, přičemž charakteristický je díky „divoké deregulaci“ (hlavně v Itálii) i rychlý nástup komerčních vysílacích médií, která ovládla trh. Stát hrál důležitou autoritářskou, regulační i vlastnickou roli jak u veřejnoprávních médií, tak často i u komerčních. Severo/středoevropský model (Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Švýcarsko) je charakterizován jako velmi rozvinutý, jak z hlediska nákladů, tak i profesionalizace tisku. V historii zde dominoval politický tisk, který se však rozvíjel souběžně s komerčním, přičemž v poslední době je stranickost na ústupu. Vysoké náklady i důležitost médií v rámci formování společenského života vedly k profesionalizaci, autonomii a samoregulaci. Zároveň však důležitou roli hraje i sociální stát, který do mediální oblasti intervenuje, neohrožuje však svobodu slova. Projevem těchto intervencí jsou silná média veřejné služby, v jejichž řízení se angažují strany i organizované sociální skupiny, avšak samotné novinářské obsahy jsou autonomní. V rámci tisku převládala vnější pluralita spojená s tradicí názorové žurnalistiky a tím pádem i intenzivního politického paralelismu, který však značně oslabuje ve prospěch ideálů liberálního, severoatlantského modelu médií (Velká Británie, Irsko, USA, Kanada). Jak totiž poznamenávají Hallin a Mancini (2008: 275), struktura, praxe a hodnoty liberálního modelu postupně nahrazují vlastnosti jiných mediálních systémů. V rámci tohoto modelu převládá informačně zaměřená žurnalistika, s výjimkou silné britské komentářové tradice a politické orientace britského bulvárního tisku. Politický paralelismus není příliš rozvinutý a souvisí s interním pluralismem médií (opět s výjimkou britského tisku) i s vysokou profesionalizací žurnalistiky. Novinářská autonomie je ohrožována spíše vysokou komercionalizací, nežli politickými intervencemi. V rámci Británie (ale částečně taky Irska a Kanady) hraje významnou roli vysílání médií veřejné služby. 42
31 média spadala někam mezi ideál interní a externí plurality. V rámci profesionalizace vyzdvihli Jirák a Trampota roli a úroveň profesního vzdělávání, ale co se týče samoregulace, respektive profesních sdružení, byli spíše skeptičtí. „Postavení české profesní organizace, Syndikátu novinářů, není příliš silné (zejména ve srovnání s mediální krajinou Francie, Německa a skandinávských zemí), což souvisí nejen s velmi omezenými možnostmi a pravomocemi organizace a jejich legislativnímu ukotvením v českém mediálním systému, ale především se zřejmou malou autoritou této organizace v samotné novinářské obci.“ (Jirák, Trampota, 2008: 21) Na základě různorodých ukazatelů je zřejmé, že český mediální trh nelze přímo zařadit do ani jednoho z nabízených modelů, ale pouze jej definovat na základě zmíněných parametrů. O čtyři roky později se ve své zprávě pro projekt „Media and Democracy in Central and Eastern Europe“ pokusil na základě stejných parametrů definovat tuzemský mediální systém Václav Štětka (2012). Co se týče historického vývoje a nákladů, zjištění jsou shodná jako u Jiráka a Trampoty (2008), přičemž Štětka (2012) dodává, že trh je celkem omezený, neboť nabízí jen čtyři seriózní celoplošné deníky. Roli politického paralelismu přikládá větší význam, považuje jej za základní součást české mediální scény. „Ačkoli mnohé mediální tituly proklamují neutralitu jako svou základní hodnotu, identifikují se s určitou politickou ideologií, která se odráží v jejich orientaci a následné podpoře konkrétních stran.“ (Štětka, 2012: 25) Česká mediální scéna je podle něj spíše pravicová a trpí předpojatostí proti levicovým politickým aktérům. Problém je také nižší vnější pluralismus systému. Štětka (tamtéž) považuje profesionalizaci žurnalistiky za nedostatečně rozvinutou, neboť kvůli generační výměně v 90. letech pracují v redakcích často mladí a nezkušení novináři. Navíc jejich fluktuace mezi různými tituly, ale i jinými mediálními oblastmi (PR, marketingem, nebo dokonce politickými stranami), je vysoká. Syndikát novinářů považuje, stejně jako Jirák a Trampota, za slabý. Státní intervenci hodnotí jako relativně vysokou, hlavně v případě médií veřejné služby, ale i zákonných opatřeních vztahujících se k médiím (např. tzv. „náhubkový zákon“ 43). S oligarchizací velkých českých tiskových domů se změnil i model tuzemských médií. Zřetelně narostl politický paralelismus, neboť kromě již zmíněné pravolevé ideologické inklinace tištěných médií nyní některá z nich patří přímo vicepremiérovi, ministru financí a druhému nejbohatšímu podnikateli v jedné osobě, Andreji Babišovi.
Zákon č. 52/2009 Sb., novela trestního zákona, která mimo jiné definovala přísnější podmínky v oblasti poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných. 43
32 Podle kvantitativní obsahové analýzy textů o Babišovi v MF Dnes i Lidových novinách, kterou realizovalo Svobodné fórum 44, výrazně narostlo množství pozitivních zpráv o Andreji Babišovi, které je tří až čtyřnásobně vyšší než počet zpráv negativních. Relevantní akademický výzkum na toto téma však zatím není k dispozici. Není ale sporu o tom, že například šéfredaktor Lidových novin István Léko je dlouholetým přítelem Babiše 45. Roste také podezření z možné instrumentalizace médií k prosazování různých partikulárních zájmů vlastníků, což naznačil například Marek Dospiva, jeden z vlastníků Penty, která ovládá Vltava Labe Press: „Třetí důvod [nákupu VLP, pozn. aut.] vy novináři nazýváte atomovým kufříkem, štítem. Nebudu chodit kolem horké kaše. To, že média vlastníme, nám dává jistotu, že pro kohokoli bude horší nás iracionálně napadat.“46 Odklon od neutrálního informování je patrný i u celostátních vysílacích médií. FTV Prima byla některými lidskoprávními aktivisty odsuzována za negativní reportáže vůči muslimským přistěhovalcům 47. Zřetelně je instrumentalizace patrná na TV Barrandov. Ta v roce 2015 odvysílala dva monotematické „speciály“ večerní zpravodajské relace TV Barrandov „Naše Zprávy“ namířené proti Andreji Babišovi 48, respektive jeho družce Monice 49. Obě relace byly výjimečné, televize do té doby monotematický „speciál“ večerních zpráv nevysílala. Zatím poslední „speciál“ o Andreji Babišovi zaměřený na kauzu „Čapí hnízdo“ odvysílala televize 14. března 2016. 50 Dalším faktem, který lze spojit se změnami posledních let, je oslabení role investigativní žurnalistiky v tradičních komerčních médiích. Tištěná média, respektive Je třeba ovšem dodat, že v čele Svobodného fóra stojí velký kritik A. Babiše, novinář Pavel Šafr. Navíc se nejedná o akademický recenzovaný výzkum. Zdroj dat: BESSER, Vilém. Jak se MFD a LN změnily po Babišově vstupu do Mafry. Svobodné fórum [online]. 9. 1. 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://svobodneforum.cz/analyza-jak-se-mfd-a-ln-zmenily-po-babisove-vstupu-do-mafry-zasadne/ 45 Léko to přiznává například v knize O Babišovi bez Babiše (Hanzelka, Kuchařová, Vořechovský, 2014: 48– 51). Na otázku, zda Babiše volil, odpovídá: „Samozřejmě! Je můj kamarád, tak jsem ho jednoduše musel volit.“ Znají se přes dvacet let a chodí spolu pravidelně hrát tenis. Babiš dříve financoval jeho server Česká pozice. Po Babišově akvizici Mafry Léko obsadil post šéfredaktora LN. 46 MIKULKA, Milan. Spolumajitel Penty Dospiva: Chceme mediální štít proti iracionálním útokům. iHned.cz [online]. 24. 4. 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-63893810-spolumajitelpenty-dospiva-chceme-medialni-stit-proti-iracionalnim-utokum 47 KABÁTOVÁ, Šárka. Stížnost kvůli ‚kravínu‘. Spornou reportáž Primy o uprchlících posoudí televizní rada. Lidovky.cz [online]. 15. 2. 2016 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/stiznost-kvulikravinu-spornou-reportaz-primy-o-uprchlicich-posoudi-televizni-rada-gol-/zpravydomov.aspx?c=A160215_122706_ln_domov_sk 48 Naše Zprávy Special – Je Babiš ministr nebo podnikatel? [video]. Barrandov TV [online]. 24. 4. 2015. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/31439-trampoty-pani-babisove-24-4-2015 49 Trampoty paní Babišové [video]. Barrandov TV [online]. 24. 4. 2015. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/31439-trampoty-pani-babisove-24-4-2015 50 Speciál Našich zpráv ke kauze Čapí hnízdo sledovalo 335 000 diváků. Barrandov TV [online]. 15. 3. 2016. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/rubriky/novinky/special-nasich-zprav-ke-kauzecapi-hnizdo-sledovalo-335-000-divaku_1464.html 44
33 hlavně MF Dnes byla dříve „vlajkovou lodí“ investigativní žurnalistiky. Kvůli zjištěním jejích reportérů (například Jaroslava Kmenty), kteří měli možnosti a zázemí pro dlouhodobou práci na jednotlivých případech, padali ministři i vlády. Stejně tak i pořady komerčních televizí, jako například Na vlastní oči Radka Johna, Josefa Klímy a Janka Kroupy měly na začátku milénia miliony diváků. To už je dnes minulostí. Jak říká Street (2011: 193), jsme podle některých mediálních odborníků dnes svědky „smrti“ investigativní žurnalistiky. Doby rozkvětu investigativní žurnalistiky 51 jsou pryč. Noviny dnes jen vzácně mají zdroje na financování takové činnosti a televize, které dříve umisťovaly pořady aktuální publicistiky do hlavního vysílacího času, je dnes posouvají do pozdějších a pozdějších hodin, nebo je ruší úplně. (Street, 2011: 193–194) Street (tamtéž) také upozorňuje na „hloupnutí“ aktuální publicistiky, která se vydává za investigativní, ale ve skutečnosti se zabývá jen skandálními bulvárními příběhy ze životů politiků a celebrit, nebo přináší „human interest stories“ 52.
V kontextu úpadku
investigativní tradice žurnalistiky zmiňuje McNair (2004: 123) fenomén infotainmentu, tedy infozábavy. Odklon od ideje veřejné služby zpravodajství a publicistiky a orientace na komerci a „dodávání publika inzerentům“ vedly k tomu, že se zpravodajské hodnoty změnily a přizpůsobily bulvárním hodnotám. Zdá se, že se tak potvrdily obavy Václava Štětky a Henrika Örnebringa, kteří v roce 2013 zkoumali stav investigativní žurnalistiky ve střední a východní Evropě (včetně České republiky): „Zejména s ohledem na snižující se počet novinářů a médií zaměřených na dlouhodobou a důkladnou investigativní činnost a také na minimální dopad investigativních výstupů na ty, kteří jsou u moci, se zdá, že postavení investigativní žurnalistiky v tomto regionu je obecně slabé a možná ještě dále bude oslabovat pod vlivem hospodářské krize, která zdaleka ještě není u konce.“ (Štětka, Örnebring, 2013: 427) Podle tohoto výzkumu, ale i aktuální praxe, kterou můžeme sledovat na tuzemském mediálním trhu, se investigativní žurnalistika přesunula do on-line médií, a to často do takových, která jsou financována alternativně, nezávisle na velkých mediálních domech. Působí v nich i někteří novináři, kteří odešli po příchodu oligarchů z tradičních médií. Příkladem může být Ústav nezávislé žurnalistiky a jeho projekt HlídacíPes.org nebo České centrum pro investigativní žurnalistiku. Významná je nadále role médií Street mluví od obě rozkvětu investigativní žurnalistiky v USA v 60. a 70. letech, kdy se rozkrývaly skandály jako Thalidomide a Watergate. V České republice bychom spíš mohli mluvit o prvních dvou desetiletích po pádu totality. 52 Slangově často překládané jako HLP, hluboký lidský příběh. Výraz by se taktéž dal přeložit jako lidsky jímavý příběh, ale původní anglické názvosloví je běžnější. Více viz kapitola Metodologie. 51
34 veřejné služby, kde má investigativní žurnalistika i aktuální publicistika stále vysokou kvalitu. 1.2.3.2 Extrémní projev paralelismu – novinář a politik v jedné osobě Kromě stavu českých médií a investigativní žurnalistiky je ještě třeba se pozastavit nad dalším důležitým aspektem, který se váže k pořadu Bez cenzury. Je jím působení Radka Johna v dvojroli aktivního politika a novináře. Jak bylo uvedeno výše v kapitole 1.2.3, paralelismus je ve většině definic vnímán jako vzájemné propojení a ovlivňování politických aktérů a novinářů. Jeho extrémním projevem v tuzemsku bylo právě propojení obou rolí v činnosti jedné osoby. Občas se stává, že se novinář rozhodne opustit své povolání a díky svým konexím i znalostem veřejné sféry se přesune do oblasti PR, marketingu nebo dokonce politiky. Příkladem poslední jmenované varianty z posledních let je bývalý komentátor MF Dnes Martin Komárek, který byl v roce 2013 zvolen poslancem za hnutí ANO. Jako novinář začínal i pozdější ministr životního prostředí vlády Petra Nečase, Tomáš Chalupa (ODS), který vystudoval žurnalistiku na FSV UK a pracoval v 90. letech v Denním Telegrafu 53. Dalšími politiky s žurnalistickou minulostí byli například Jan Ruml, Michael Žantovský nebo Vladimír Mlynář. Všechny však spojuje jedno: jakmile se rozhodli přejít do politické sféry, svou žurnalistickou činnost ukončili. Maximálně dále přispívali do názorových rubrik novin, nikdo však nepůsobil jako televizní publicista. Příčinu můžeme hledat v mediálním systému, který se u nás po revoluci vyvinul. Ten se totiž inspiroval liberální atlantskou tradicí „objektivních“, otevřeně nestranících komerčních médií (odlišnou od britské deníkové tradice založené na externím pluralismu a silném paralelismu, kde se hlavně bulvární deníky veřejně hlásí k určité politické ideologii). (Jirák, Trampota, 2008: 16) Tuzemské deníky se až na dvě výjimky (již zmíněný Denní Telegraf a Haló noviny) otevřeně nehlásily k žádné konkrétní straně nebo ideologii 54, ačkoli to, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, neznamená, že by později politický paralelismus nehrál v tuzemsku významnou roli. Kromě politiků, kteří byli původní profesí novináři, existuje v českém prostředí i minimálně jeden případ opačný, List vycházející pod tímto názvem od roku 1994 do roku 1996 byl jedním z mála případů přímého stranicko-tiskového paralelismu v České republice. Noviny totiž spoluvlastnila ODS. Tento projekt však skončil komerčním neúspěchem. (Jirák, Trampota, 2008: 19) 54 Výjimkou z dosud běžné praxe byly například prezidentské volby v roce 2013, kdy některá periodika (například Lidové a Hospodářské noviny) podpořila konkrétního kandidáta. Zdroj: Pravicové deníky podpořily Schwarzenberga. Mediaguru.cz [online]. 12. 1. 2013. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2013/01/pravicove-deniky-podporily-schwarzenberga/#.VxUT7vmLSUk 53
35 kdy se z politika vyvinul novinář. Je jím Martin Fendrych, v současné době komentátor Aktuálně.cz, který v 90. letech zastával vysoké funkce na Ministerstvu vnitra a angažoval se v dnes již zaniklé ODA. V roce 1997 s aktivní politikou skončil a nastoupil do týdeníku Respekt. „Zejména v počátečních Fendrychových komentátorských letech si u jeho názorů na činnost vnitra a policie bylo nemožné odmyslet, že s fungováním těchto struktur je nadmíru obeznámen a že píše chtě nechtě jako ten, kdo tam byl a už není.“ (Harris, Chuchma, 2012: 34) Příkladem eticky sporného návratu do médií je také příběh Lenky Králové, která jako aktivní novinářka a reportérka TV Nova v 90. letech spolupracovala s BIS. Jako agentka tajné služby sehrála významnou roli v aféře z roku 1997 známé jako „Zemanův kufřík“, ve kterém měl Miloš Zeman údajně mít listinné důkazy kompromitující tehdejší vedení Ministerstva vnitra v čele s Janem Rumlem. Ačkoli byly tyto dokumenty po prostudování experty i nejvyššími ústavními činiteli označeny z velké části za falza, Králová je ve své reportáži v pořadu Na vlastní oči označila prostřednictvím různých tajných zdrojů a protagonistů za pravé. I v rámci vyšetřování vystupovala proti vedení BIS, přičemž následná složitá spleť událostí vedla ke změnám na vedoucích postech služby, kam se dostali lidé spříznění se sociální demokracií. Králová později pracovala v reklamní agentuře, ovšem v roce 2004 se vrátila zpět do médií, a to dokonce do České televize do investigativního pořadu Reportéři ČT, kde působila až do roku 2008 55. Podobně jako Radek John v dvojroli televizního publicisty a politika působil i europoslanec za ODS Edvard Kožušník. Ten v letech 2012 a 2013 pro pražskou regionální televizi Metropol vytvářel diskuzní pořad „Evropa z Metropole“. Ve studiu ve Štrasburku, které slouží pro mediální výstupy poslanců, natáčel rozhovory se svými kolegy z parlamentu a dalšími politickými hosty. Na rozdíl od Johna však Kožušník před začátkem vysílání pořadu neavizoval, že se chystá být novinářem, který bude v rámci diskuzí odkrývat „politické kauzy“ a tvořit aktuální publicistiku. Kožušník z role europoslance nevystoupil, nebyl v zaměstnaneckém nebo autorském poměru s televizí a pořad byl součástí jeho sebepropagace. Dodával jej televizi vyrobený takzvaně „na klíč“ – ta jej pouze odvysílala. Z pohledu TV Metropol i Edvarda Kožušníka se jednalo o vzájemně výhodný obchod – regionální televize získávala zdarma zajímavý obsah, na který by jen stěží sama dosáhla (rozhovory s významnými evropskými politiky i dalšími
55
Zdroj: Agentka BIS v České televizi. Respekt. 2004, XV.(37), s. 5. ISSN 0862 - 6545.
36 zajímavými osobnostmi), a Edvard Kožušník si dělal sám sobě reklamu 56 (v rámci pořadu či závěrečných titulků byl dobře viditelný odkaz na jeho webové stránky). I tak ale mohl být pořad pro diváky matoucí, protože v jeho úvodu, průběhu ani závěru nebylo dostatečně jasně uvedeno, že se jedná o soukromou činnost poslance Evropského parlamentu, která nevychází ze zpravodajské či publicistické tvorby redakce TV Metropol. Po necelém roce vysílání se na pořad zaměřila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen RRTV), která zahájila s televizí pro možné porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 správní řízení. Ve zprávě RRTV se mimo jiné píše: „[…] účinkováním moderátora Edvarda Kožušníka, který je představitelem politické strany ODS, v pravidelně vysílaném pořadu Evropa z metropole, může být v celku vysílaného programu zvýhodňována politická strana, kterou reprezentuje. Tato skutečnost je navíc nadstandardně zdůrazňována opakovaným uvedením odkazu na webové stránky, které mají za úkol představit a zviditelnit moderátora-politika Edvarda Kožušníka jako představitele určitého politického směru a které jsou propagací jeho politických aktivit. Pravidelným zařazováním tohoto pořadu do vysílání programu Metropol TV tak provozovatel poskytl prostor k propagaci představiteli určité politické strany, čímž je tato strana pravidelně, trvale a jednostranně zvýhodňována oproti ostatním politickým stranám a hnutím.“ 57 Později však RRTV správní řízení ukončila z důvodu „absence předchozího typově shodného upozornění na porušení zákona dle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb.“ 58 Televize Metropol navíc měla ve srovnání s TV Barrandov, kde působil Radek John, vždy minimální sledovanost, nebyla zahrnuta ani v peoplemetrovém měření, a tak měl pořad Kožušníka jen minimální divácké ohlasy. 59 Příklady prolnutí rolí politika a novináře existují i v zahraničí. V kontextu americké liberální tradice je tato činnost v jasném střetu zájmů, jak uvádí i Smith (2008, 208): „Většina kodexů novin výslovně zakazuje zaměstnancům redakce kandidovat nebo působit v jakékoli volené politické pozici.“ Smith (tamtéž) v tomto kontextu zmiňuje, že za střet zájmů jsou považovány i jakékoli finanční příspěvky straně nebo spolupráce s kandidáty dané strany. Jeden poměrně historický příklad je z roku 1971, kdy se
Edvard Kožušník není zdatný řečník a už vůbec ne moderátor, což se projevovalo častými chybami, přeřeky a nejistotou. Je tedy otázkou, zda pořadem skutečně dosáhl kýžené sebepropagace. Jeho vystupování působilo vždy značně amatérsky. 57 Zdroj: Tisková zpráva ze 17. zasedání, konaného dne 17. 9. 2013. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_17_13.pdf 58 Zdroj: Tisková zpráva z 6. zasedání, konaného dne 18. 3. 2014. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_06_14.pdf 59 Zde mohu mluvit i z vlastní zkušenosti, neboť jsem v té době s TV Metropol spolupracoval. 56
37 demokratický senátor za Havaj Mason Altiery vrátil k moderování zpráv, aniž by opustil svůj politický úřad. V místních médiích se proti tomu zvedla vlna kritiky, novináři jej podezřívali z možné inklinace k prosazování svých politických názorů do zpravodajství, přičemž vydali i oficiální prohlášení: „Nechceme zpochybňovat integritu a motivy senátora Altieryho, nebo samotnou televizní stanici. Avšak povolání předpojatého politika ve volené funkci do zpravodajského programu nepříznivě ovlivňuje image žurnalistiky samotné.“ (Keir, 1972: 28) Další příklad, taktéž z televizního prostředí, je z 90. let. Texaský hlasatel lokální televize ze sítě NBC, Mike Snyder, moderoval předvolební shromáždění tehdejšího kandidáta na texaského guvernéra (a pozdějšího prezidenta) George W. Bushe. Snyder o Bushovi na kampani mluvil jako o „dalším guvernérovi Texasu“ a Bush ho za to chválil slovy, že by mělo být víc takových moderátorů zpráv, jako je Snyder. Televize moderátora suspendovala. 60 Ačkoli dle Hallina a Manciniho (2008) spadá do liberálního modelu jak USA, tak i Velká Británie, je britský mediální systém přeci jen poněkud odlišný. U televize je tradiční silný interní pluralismus a minimální paralelismus, důležitou roli má médium veřejné služby BBC. Kultura britské deníkové a časopisecké žurnalistiky je však odlišná. Tisk je více názorový, výrazná politická orientace je patrná hlavně u bulvárních listů. Politický paralelismus je patrný u většiny novin a politických časopisů, neboť je běžné, že se listy hlásí k nějaké politické ideologii (konzervativní, liberální nebo jiné). Británie se ovšem vyznačuje umírněným pluralismem s politikou tíhnoucí ke středu, a tak spektrum názorů, politických stran a ideologií projevujících se v tisku není zase tak široké, jako například v jihoevropských zemích. (Hallin, Mancini, 2008: 235–236) V Británii tak existují případy, kdy byl slavný politik zároveň i aktivně působícím novinářem. V historii bychom našli několik slavných jmen, například Winstona Churchilla, který dokonce dostal Nobelovu cenu za literaturu. Z nedávné doby je například případ novináře, poslance a pozdějšího starosty Londýna Borise Johnsona. Charizmatický a nepřehlédnutelný konzervativní novinář, který mimo jiné působil i jako euroskeptický zpravodaj z Bruselu pro Daily Telegraph, byl v roce 2001 zvolen poslancem, ovšem už od roku 1999 působil jako šéfredaktor konzervativního magazínu The Spectator. Novinářské role se nevzdal a na postu šéfredaktora vydržel až do konce
Zdroj: Conflict of interest. Quill [online]. 1994, 82(9), 13 [cit. 2016-03-30]. ISSN 0033-6475. Dostupné z: http://web.a.ebscohost.com/ehost/detail/detail?vid=17&sid=af9bdd09-27ea-4591-ae33c366b5be9325%40sessionmgr4003&hid=4207&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl##AN=941 1283871&db=ufh 60
38 roku 2005. Generální ředitel časopisu Andrew Neil k jeho odchodu mimo jiné řekl: „Boris opouští časopis, který je nyní v lepší kondici, než kdy byl v jeho dlouhé slavné historii, a to jak po redakční tak finanční stránce. Prodeje dosáhnou v prosinci rekordních 70.000 výtisků a časopis zaznamenal v roce 2005 zdravý ekonomický růst a profit. Redakční šíře a kvalita jeho šéfredaktorské činnosti byly bezkonkurenční.“ 61 V současnosti je Boris Johnson jako dosluhující starosta Londýna jedním z nejvlivnějších politiků konzervativní strany, avšak stále píše pondělní sloupky pro Daily Telegraph. Jak podotkl v rozhovoru pro účely této diplomové práce Václav Moravec, existují i další případy z nedávné doby: „Kromě zmíněného Johnsona si vzpomínám například na Grega Dykea, generálního ředitele BBC, který po zvolení za Blairovy vlády čelil obrovské kritice, že sám byl donátorem a podporovatelem labouristů v předvolební kampani. I o tom se vede v britské žurnalistice veřejná diskuze a člověk je tam pod daleko větší veřejnou kontrolou.“ 62
Boris Johnson resigns as Spectator editor. Press Gazette [online]. 12. 12. 2005 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: https://www.pressgazette.co.uk/node/32770 62 MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016. 61
39
2. Metodologie Cílem této práce je analyzovat roli Radka Johna v pořadu Bez cenzury a popsat možné případy, v nichž bylo působení novináře a politika Radka Johna v rozporu s normativními novinářskými hodnotami. Zvláště se pak výzkum soustředí na to, zda se nějaké potenciální politické či mocenské zájmy a názory Radka Johna projevovaly v samotném pořadu. Kromě toho reflektuje i mediální, odbornou a politickou odezvu na činnost Johna, respektive na jeho návrat k žurnalistice bez složení aktivních politických funkcí. Zastřešující výzkumnou metodou je případová studie. Robert K. Yin (2014) ji definuje jako „empirické šetření, které zkoumá současné jevy (‚případ‘) do hloubky a ve svém reálném kontextu, zvláště když hranice mezi jevem a kontextem nemusí být úplně zřejmé.“ (Yin, 2014: 17). Podle Trampoty a Vojtěchovské (2010: 62) rozlišujeme studie vícepřípadové
nebo
jednopřípadové.
Yin
(2014:
52)
doporučuje
využívat
jednopřípadovou studii v takových výzkumech, kdy je „případ“ extrémní nebo neobvyklý a odchyluje se od teoretických norem nebo běžných událostí, což zkoumaná Johnova žurnalisticko-politická dvojrole naplňuje. Tato jednopřípadová studie využívá triangulace 63 dalších kvalitativních, ale i kvantitativních metod. U kvalitativních metod se jedná především o hloubkové rozhovory a sémiotickou, respektive sémioticko-strukturální analýzu. Z kvantitativních metod je využito především kvantitativní obsahové analýzy samotného pořadu Bez cenzury, ale taktéž vybraných celostátních médií reflektujících dění okolo „případu“, k čemuž se váže i zhodnocení valence/tonality těchto mediálních příspěvků. Diplomová práce hledá odpovědi na pět výzkumných otázek: 1) Jaká byla tematická skladba pořadu Bez cenzury? 2) Jak v pořadu figuroval Radek John? 3) Projevovaly se v pořadu nějak politické či mocenské zájmy a názory Radka Johna? 4) V čem byla Johnova činnost v rozporu s normativními požadavky na žurnalistiku?
Podle Sedlákové (2014: 78) spočívá triangulace „ve využití kombinace více postupů sběru a analýzy dat, což slouží především k redukci nedostatků určité výzkumné metody. […] údaje získané různými technikami se vzájemně doplňují, ale jejich užití umožňuje i vzájemnou komparaci.“
63
40 5) Jak mediální a politická sféra reflektovala návrat Radka Johna k novinářské činnosti? Výzkum se zabývá primárně prvními 16 díly pořadu Bez cenzury, které byly vysílány na TV Barrandov od 5. března do 18. června 2013 v úterní večerní premiéře 64. Radek John byl totiž v této době aktivním politikem (poslancem za VV) a zároveň i dramaturgem a moderátorem pořadu. Výzkumný vzorek ovšem čítá pouze 13 dílů – 4. díl vysílaný 26. 3. 2013, 10. díl vysílaný 7. 5. 2013 a 11. díl vysílaný 14. 5. 2013 již nebyly v době shromažďování potřebných dat v první polovině roku 2015 k dispozici 65. Od 17. dílu vysílaného 29. 8. 2013 se formát pořadu Bez cenzury výrazně změnil (více viz kapitola 3.4.3). V rámci letní pauzy se původní publicistický tým částečně rozpadl a i Johnova role se stala méně důležitou – nebyl už dramaturgem pořadu, ale pouze moderátorem 66. Navíc od rozpuštění Poslanecké sněmovny 28. srpna 2013 přestal působit i v nejvyšší politice 67. Dílům vysílaným od 29. 8. do 24. 10. se tak výzkum věnuje pouze okrajově (jedná se celkem o 8 dílů). Na první výzkumnou otázku odpovídá kapitola 3.4.1. Deskripce pořadu vychází z triangulace poznatků z hloubkových rozhovorů (hlavně s Radkem Johnem a Robertem Maleckým, který byl jedním z nejzkušenějších reportérů pořadu) 68, kvantitativní obsahové analýzy všech dostupných dílů pořadu a dalších poznatků (například dat o sledovanosti 69). Kvantitativní obsahová analýza všech dostupných dílů vychází ze dvou
Přesný čas vysílání jednotlivých dílů je uveden v tabulce v kapitole 3.4.1. Seznam všech odvysílaných dílů a jejich repríz včetně data a času je také k dispozici z následujícího zdroje: Bez cenzury. DigitalniTelevize.cz [online]. [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://www.digitalnitelevize.cz/tv-program/bez-cenzury.html 65 Podle e-mailu Nikoly Štěpánkové z 2. května 2015 již pořad Bez cenzury není možné ve videoarchivu zhlédnout. 66 Dramaturgem byl nově Jaroslav Spěváček, šéfredaktorem (tato funkce se v 1.–16. dílu v titulcích neobjevuje) František Nachtigall. Oba jsem e-mailem, respektive i prostřednictvím Facebooku požádal o rozhovor – František Nachtigall nereagoval, Jaroslav Spěváček mě odkázal na tiskovou mluvčí Barboru Šenfeldovou a následně její nástupkyni Kristýnu Šmejkalovou. Ani jedna na moje e-mailové i telefonické urgence nereagovala a na zaslané otázky neodpověděla. 67 Stále ovšem byl až do října 2014 zastupitelem Prahy 5. 68 A taktéž z krátkého rozhovoru s reportérem Petrem Vrabcem, který ovšem nemůžeme považovat za hloubkový. Rozhovory s Radkem Johnem byly vedeny dva – 16. 5. 2013 (pro účely krátké seminární práce na předmět Úvod do etiky žurnalistické práce) a 30. 3. 2016. 69 Podrobná data o sledovanosti 1.–16. dílu laskavě poskytla Hana Havlíčková z ATO. Sledovanost pracuje se třemi základními pojmy – share, který udává podíl sledovanosti daného pořadu na celkové sledovanosti v daném časovém úseku, rating, jenž udává v procentech podíl osob z cílové skupiny, které živě sledovaly průměrnou sekundu daného pořadu, a rating v tisících (neboli projekce), což je odhad průměrného počtu osob z cílové skupiny v populaci, které živě sledovaly průměrnou sekundu daného pořadu. Všechna data jsou pro věkovou kategorii 15+. Zdroj: Definice základních výpočetních ukazatelů. ATO [online]. [cit. 201604-23]. Dostupné z: http://www.ato.cz/tv-vyzkum/pem-iv/definice-zakladnich-ukazatelu 64
41 hlavních proměnných, tématu příspěvku a jeho stopáže (viz Příloha č. 9). Identifikoval jsem celkem šest zastřešujících témat, do kterých jednotlivé reportáže řadím: •
Celostátní politika – reportáže o událostech souvisejících s politikou, které vycházejí z rozhodnutí státních orgánů (vlády, parlamentu atp.) nebo které se týkají celostátních politických subjektů (například politických stran a hnutí).
•
Regionální politika – reportáže o událostech souvisejících s regionální politikou, které vycházejí z rozhodnutí regionálních zastupitelských orgánů (např. krajská a obecní zastupitelstva) nebo které se zabývají záležitostmi regionálních (krajských, obecních) politických subjektů.
•
Human interest stories (dále HIS) – reportáže, které se zabývají příběhy jednotlivců nebo skupin zasažených nějakou (většinou) negativní událostí, která u diváků vyvolává emoce (Figenschou, Thorbjørnsrud, 2015: 785–786). Semetko a Valkenburg (2000: 100) definovaly pět charakteristik, které často HIS naplňují – obsahují příběhy a tváře konkrétních lidí, užívají adjektiva a osobní charakteristiky, zdůrazňují, jak jsou jednotlivci a skupiny konkrétní událostí postiženi, zasahují do privátního/osobního života aktérů a využívají vizuálních informací (video, foto), které vyvolávají rozhořčení nebo pocity empatie, sympatie či soucitu.
•
Krimi – reportáže o událostech, v nichž je referováno o dění souvisejícím s pácháním přestupků, trestných činů, ale i se soudním řízením, které ovšem nespadají do kategorie HIS.
•
Zvířata – reportáže o událostech spjatých se zvířaty, například o jejich chovu.
•
Zajímavosti/ostatní – reportáže se silně infotainmentovým 70 příběhem, případně kuriozity, zajímavosti, nebo příspěvky nehodící se do jiné předchozí kategorie.
Rolí Radka Johna v pořadu Bez cenzury, tedy druhou výzkumnou otázkou, se zabývá kapitola 3.4.2, přičemž hlavním zdrojem jsou rozhovory s Radkem Johnem a reportéry pořadu Robertem Maleckým a Petrem Vrabcem. Podkapitola 3.4.2.1 hledá odpovědi na třetí výzkumnou otázku, tedy zda se v pořadu nějak projevovaly politické
Infotainment, tedy „infozábava“, je vlastnost příspěvků, jejichž tzv. zajímavost vytlačuje užitečnost informace pro občana. „Zároveň je sdělení co nejstručnější a nejjednodušší, s důrazem na zábavu, rozptýlení, a nikoli společenskou relevantnost informace.“ (Osvaldová, Halada, 2007: 92) 70
42 či mocenské zájmy a názory Radka Johna. Výchozími premisami jsou vyjádření Johna z rozhovorů vedených s autorem této práce v letech 2013 a 2016, v nichž deklaruje silnou antipatii k tradičním politickým stranám a jejich představitelům. Tato Johnova ideologie mohla mít souvislost i se stranickou rétorikou Věcí veřejných, které vystupovaly proti tradičním politickým stranám a politikům, jež nazývaly „politickými dinosaury“ 71. Vybrané ohlášky a reportáže práce analyzuje pomocí sémioticko-strukturální analýzy, přičemž se snaží identifikovat případné projevy výše zmíněné ideologie „proti tradičním stranám“, případně projevy podpory VV, jejich členů nebo jejich politického programu. Kvůli omezeným rozhodovacím možnostem, které měl v roli dramaturga a jež jsou v kapitole podrobně popsány, měl Radek John největší prostor pro vyjádření právě v moderátorských vstupech, takzvaných ohláškách, které nazýval „spojováky“. „Úkolem moderátora/ů ve studiu je provést příjemce pořadem. Anglické označení anchor (kotva) vystihuje jeho/jejich hlavní funkci, ukotvit sdělení o jednotlivých událostech, zarámovat je a vztáhnout k obecnějším tématům. Moderátor/ři uvozují zprávu a od jejího začátku ji dávají
do
souvislosti
s širším
sociopoliticko-ekonomicko-kulturním
kontextem
a ostatními částmi relace.“ (Sedláková, 2014: 346–347) Cílem sémioticko-strukturální analýzy je odhalit, „jaký význam komunikuje struktura znaků použitých ve sdělení. […] Při sémioticko-strukturální analýze vždy postupujeme od jednotlivých znaků textu a odhalení jejich struktury v rámci sdělení ke složitějším konceptům (mýtům 72)“. (Sedláková, 2014: 342) Pro účely této práce se výzkum soustředí primárně na druhý stupeň označování (v němž jsou analyzovány hlavně konotace a multiplikace významů, případně identifikovány mýty) a třetí stupeň označování (který analyzuje ideologický rámec čtení a možnou přítomnost určité ideologie). Primární identifikace materiálu a analýza denotace v rámci prvního stupně označování se omezuje na stručný popis obsahu a citaci vybraných problematických pasáží. U případů, v nichž hraje významnější roli vizuální část sdělení, jsou popsány technické kódy obrazu, hlavně kompozice a scéna.
K tomuto programu VV se v projevu na sjezdu ODS (kde vystupoval jako host) hlásil i sám Radek John. Zdroj: John na kongresu: Kmotrové a velrybáři musí skončit. Aktualne.cz [online]. 19. 6. 2010 [cit. 2016-0323]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/john-na-kongresu-kmotrove-a-velrybari-musiskoncit/r~i:article:671157/ 72 „Při systematickém opakování souboru znaků pro vyjádření určitého sdělení dochází ke zřetězení konotací a vytvoření mýtu. […] uchopuje existující znak a vytváří z něj nový tím, že jej nutí fungovat jako označující na druhém stupni označování. Jestliže konotace je druhým stupněm významu označujícího, mýtus je druhým stupněm významu označovaného. To, co je na prvním stupni znakem (asociativním celkem označujícího a označovaného), se na druhém stupni označování stává označujícím.“ (Sedláková, 2014: 339) 71
43 Čtvrtou výzkumnou otázkou se zabývá kapitola 3.4.2.2. Na základě analýzy vybraných ohlášek a reportáží, hloubkových rozhovorů s odborníky na žurnalistickou etiku (doc. Barbora Osvaldová a PhDr. Václav Moravec, Ph.D.) a pro autory pořadu závazných etických kodexů (Etický kodex Syndikátu novinářů a kodex ATO) identifikuje možné prohřešky vůči normativním požadavkům na žurnalistickou činnost. Speciálně se zaměřuje na téma střetu zájmů, ale i na jiné prohřešky, například zobrazení fotografií obětí tzv. „lesního vraha“ ve 12. dílu pořadu, které významně porušilo právo na soukromí příbuzných obětí. Poslední, pátou výzkumnou otázkou, tedy jak mediální a politická sféra reflektovala návrat Radka Johna k novinářské činnosti, se zabývá kapitola 3.3. Kombinuje kvantitativní obsahovou analýzu vybraných titulů 73 a chronologický popis dění vycházející z těchto a dalších pramenů. K zasazení do kontextu též využívá citace a parafráze z hloubkových rozhovorů s již zmíněnými osobnostmi. První informace o návratu Radka Johna do médií se objevila 31. října. 2012. Pořad Bez cenzury se ovšem začal vysílat o více než čtyři měsíce později, 5. března 2013. První část mediální analýzy se proto soustředí na období 31. 10. až 30. 11. 2012 a druhá na měsíc březen roku 2013. Kvůli rozsahu zkoumaného materiálu bylo nutné omezit množství médií, které práce analyzuje, a to podle následujícího klíče: Prvotní ideou bylo vybrat na základě čtenosti či sledovanosti dva tištěné deníky, dva online deníky, jeden týdeník a zpravodajskou rozhlasovou a televizní stanici. Takto jsem vybral deníky Blesk a MF Dnes (pestrost vzorku umocňuje i přítomnost bulvárního a seriózního média). Nejnavštěvovanějšími tuzemskými on-line deníky jsou Novinky.cz a iDnes.cz. Druhý jmenovaný server jsem se ale rozhodl nahradit on-line deníkem z vydavatelství Economia, konkrétně iHned.cz, neboť je pravděpodobné, že by se texty z MF Dnes a iDnes.cz částečně překrývaly a podobaly se. Z týdeníků jsem zvolil Respekt, zpravodajskou televizi ČT24 a rozhlasovou stanici ČRo1 – Radiožurnál. ČT24 však v rámci databází Newton Media neobsahuje hlavní zpravodajskou relaci Události, a proto jsem do výzkumného vzorku zahrnul i ČT1. Aby byl vzorek pestřejší a zajímavější, zařadil jsem do něj navíc časopis Týden a online deník Týden.cz společnosti Empresa Media, a. s., kam Radek John nastupoval. Právě přítomnost těchto dvou médií ve výzkumném vzorku ukázala největší rozdíly v informování o celé události. V rámci tohoto výzkumného vzorku deseti médií
73
Čerpaných z databáze Newton Media Mediasearch.
44 (Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24, ČRo1) bylo nutné v rámci databáze Mediasearch správně definovat hledaný textový vzorec. Ve výzkumu období 31. 10. až 30. 11. 2012 je to kombinace jména Radka Johna a jednoho nebo více ze slov: žurnalistika, novinařina, publicistika, žurnalista, novinář, publicista, média. 74 Po odfiltrování duplicitních zpráv nebo těch, které se tématu vůbec netýkaly, zbylo 75 příspěvků. Ty jsem následně chronologicky zanesl do tabulky a identifikoval u nich, zda se jedna o zpravodajství či publicistiku (u publicistiky i žánr, konkrétně interview, komentář, editorial, glosa nebo esej 75). U příspěvků jsem též označil, zda jsou Radek John a jeho žurnalisticko-politická aktivita hlavními tématy, nebo zda pouze vedlejšími. Kromě toho jsem u každého příspěvku definoval, jaká hlavní témata ve vztahu k Radku Johnovi řešil (etiku a střet zájmů, informace o návratu k novinařině, odvolání z výborů 76, jiné). Poslední část analýzy se týkala vyznění zpráv, respektive jejich hodnotící valence/tonality ve vztahu k Radku Johnovi. Zde jsem vytvořil tři kategorie – negativní, neutrální a pozitivní.77 Jak však upozorňuje Sedláková (2014: 304), je takové měření valence/tonality textu značně subjektivní, většinou sporné a málo reliabilní. Proto je třeba jej brát s rezervou, ačkoli u explorace mediální reakce na poměrně kontroverzní krok Radka Johna je takový výzkum přínosný. Kódovací kniha je k dispozici v Příloze č. 3. Podobně jsem postupoval i druhého období, tedy března roku 2013. Zde byla vyhledávaným textovým vzorcem kombinace jména Radka Johna a názvu pořadu nebo televize nebo slov publicistika, publicista či investigativní. 78 Zkoumaná média ovšem uvedení pořadu již příliš nesledovala, a tak po odfiltrování irelevantních textů zbylo pouze sedm příspěvků. Zbylý postup byl stejný, lišila se pouze hlavní témata, která jsem v textech identifikoval: etika a střet zájmů, nový pořad a informace o něm, informace o reportáži/reportážích v pořadu a sebepropagace.
Vyhledávaný vzorec zněl: Radek AND John AND (novinář OR žurnalista OR publicista OR novinařina OR publicistika OR žurnalistika OR média) 75 Jiné žánry publicistiky se ve výzkumném vzorku nevyskytovaly. 76 Tato tři témata byla ve vztahu k předmětné události nejvýznamnější. 77 Za negativně vyznívající publicistické texty a příspěvky vůči Radku Johnovi považuji ty, v nichž kritické hodnocení činnosti Johna převažuje nad neutrálním či pozitivním hodnocením. Za negativně vyznívající zprávy vůči Radku Johnovi považuji příspěvky, v nichž převažují kriticky hodnotící citace účastníků (politiků, mediálních odborníků, novinářů atp.) nad neutrálními nebo pozitivně hodnotícími citacemi. V zařazení do jednotlivých kategorií se promítá i celková valence/tonalita zprávy (zda je kritická, neutrální či pozitivní). 78 Radek John AND (Bez cenzury OR pořad OR Barrandov OR publicistika OR publicista OR investigativní) 74
45
3. Výzkumná část 3.1
Radek John – scenárista, spisovatel, novinář, podnikatel a politik Vystudovaný dramaturg a scenárista Radek John působil od roku 1980 jako
redaktor časopisu Mladý svět. V roce 1986 napsal svůj nejznámější román o drogově závislých Memento, kterého se prodalo na milión výtisků. 79 Podle jeho scénářů bylo natočeno přes deset filmů, mezi nejúspěšnější patří Sněženky a machři nebo Bony a klid. V roce 1993 se stal redaktorem nově vznikající TV Nova, kde spolu s Josefem Klímou od roku 1994 připravovali publicistický pořad Na vlastní oči. (Poláková, 2013) John se stal známou tváří televizní publicistiky a vyhrál celkem deset diváckých cen TýTý 80. Většinu let však působil v pořadu Na vlastní oči pouze jako moderátor. Od roku 1997 do roku 2007 totiž vedl publicistiku celé TV Nova a na natáčení vlastních reportáží mu nezbýval čas 81. Podle Josefa Klímy (2009: 131) natočil John od roku 1996 do konce svého působení na Nově už jen pět autorských reportáží. „Dokud byl novinářem, vážil jsem si ho za jeho práci, a dokud byl naším šéfem, měli jsme podvědomý pocit, že se nás tam nahoře, kam se chodí pro pochvalu málokdy, někdo účinně zastane. Dělal to nejmoudřejší, co může šéf udělat: nechával nám svobodu – a bránil ji před tlaky okolí.“ (Klíma, 2009: 133) Z Novy John odešel v roce 2009. V té době se v některých médiích objevily spekulace, že za tím stálo jeho kontroverzní podnikání. 82 V letech 2002 až 2009 byl totiž předsedou představenstva firmy Ora print, a. s., kterou v roce 2000 spoluzakládal lobbista a podnikatel Roman Janoušek. Společnost v letech 2002–2010 vydávala pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu časopisy pro pojištěnce, které byly podle interního auditu VZP předražené 83. John se navíc jako předseda představenstva společnosti zavázal zajistit pro Zdroj: MALINDA, Jan. Radek John: Z Novy odcházím dobrovolně, skončily zlaté časy. iDnes.cz [online]. 4. 3. 2009 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/radek-john-z-novy-odchazim-dobrovolneskoncily-zlate-casy-p3w-/domaci.aspx?c=A090304_125135_media_klu 80 TýTý. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%BDT%C3%BD#Osobnost_televizn.C3.AD_publicistiky 81 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 82 Radek John tento důvod odmítá. Odešel prý z vlastní vůle. Tomu ale odporuje vyjádření tehdejšího Johnova přímého nadřízeného, vedoucího publicistiky Stanislava Brunclíka: "Doba se už však změnila. Když chceme po řadových reportérech, aby ctili nějaká pravidla, těžko to lze tolerovat u těch, kteří stojí na pomyslném vrcholu.“ Zdroj: KREČ, Luboš. Johnův byznys už Nova tolerovat nebude. iHned.cz [online]. 24. 2. 2009 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-34674390-johnuv-byznys-uz-novatolerovat-nebude 83 Interní audit VZP po třech letech od uzavření zakázky ukázal, že je zakázka předražená, a tak se snížily roční náklady na výrobu časopisů ze 111 milionů na 87 milionů. I tak ale konkurenční společnost vydávala 79
46 VZP reklamu i v TV Nova, kde přitom v té době pracoval jako vedoucí publicistiky84. Firma zároveň realizovala i kontroverzní zakázku 1000 výtisků reklamní kuchařky pro státní podnik Lesy ČR, kdy jedna publikace vyšla v přepočtu na 4 165 Kč 85. To, že minimálně v případě zakázky pro VZP se mohlo jednat o střet zájmů a porušení etického kodexu 86, připustil v roce 2009 v rozhovoru pro iDnes.cz i sám John: „Mně to nepřišlo jako porušení kodexu do chvíle, než se nad tím pozastavily noviny. Teď, když o tom přemýšlím, říkám si – dobře, že jsem odešel [z Novy, pozn. aut]. Pokud to byl konflikt zájmů, tak už není.“ 87 Několik měsíců po odchodu z TV Nova vstoupil Radek John do politiky. Stal se předsedou strany Věci veřejné (dále jen VV), která se ve svém programu silně vymezovala proti korupci a „politickým dinosaurům“, tedy většině tradičních politických stran 88 a jejich představitelům. Strana, která od roku 2001 působila na komunální úrovni v Praze 1, prosazovala prvky přímé demokracie, zejména referenda. (Poláková, 2013: 33) Sám John svůj nástup k Věcem veřejným popsal pro Hospodářské noviny takto: „Loni v březnu [roku 2009, pozn. aut.] jsem koukal v televizi, jak byla svržena vláda Mirka Topolánka, a nevěřil jsem vlastním očím. Tehdy začínaly volby do evropského parlamentu, přečetl jsem si programy a vyšly mi nejzajímavější Věci veřejné. Tak jsem si říkal: Podpořím je. Napsal jsem článek, že tohle se mi zdá jako cesta. A Věci veřejné říkaly: Co kdybyste s námi spolupracoval? A já říkal: Kdepak. Pak mi lidi psali: To je toho, podpora, to umí každej. Jestli to myslíte vážně, vstupte do strany. Tak jsem říkal: od roku 2010 časopisy za méně než 50 milionů ročně. Zdroj: BÁRTOVÁ, Eliška. Pohled do smluv: Jak Johnova firma předražovala zakázky. Aktuálně.cz [online]. 18. 7. 2010 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/pohled-do-smluv-jak-johnova-firma-predrazovalazakazky/r~i:article:672717/ 84 Zdroj: viz předchozí poznámka 85 Zdroj: ŠILHAN, Jan. Milionová kuchařka s gurmánským příplatkem. Česká televize [online]. 4. 6. 2010 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1337712-milionova-kucharka-sgurmanskym-priplatkem 86 Konkrétně například odstavce dva, bodů b), e), f) Etického kodexu Syndikátu novinářů ČR: Novinář je povinen vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů; nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy; nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity. Zdroj: Etický kodex. Syndikát novinářů ČR [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.syndikatnovinaru.cz/etika/kodex/ 87 Zdroj: SUCHOMEL, Petr. Střet zájmů? Nedošlo mi to, říká Radek John. iDnes.cz [online]. 25. 2. 2009 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/stret-zajmu-nedoslo-mi-to-rika-radek-john-fpe/domaci.aspx?c=A090224_214150_domaci_dp 88 Za tradiční politické strany můžeme dle Uherka (2015) rozumět v tuzemském prostředí ty, které mají kompaktní ideologii a program, a to ať už pravicovou, křesťansko-demokratickou nebo levicovou, opírající se o dříve poměrně stabilní voličské jádro (ODS, ČSSD, KSČM i například TOP 09). Naopak nové strany jsou ty, které se nehlásí ani k pravici či levici, ale především se vymezují vůči tradičním stranám (jedná se například o VV, ANO atp.).
47 Dobře. A pak mi psali, to je toho, vstoupit do strany, jestli to myslíte vážně, kandidujte na předsedu! A bylo to.“ 89 Faktickým lídrem strany byl podle studie Víta Hlouška – Věci veřejné: politické podnikání strany typu firmy (2012) – Vít Bárta, zakladatel bezpečnostní agentury ABL. VV byly podle Hlouška (2012: 333–334) příkladem konceptu „politické strany-firmy“, kdy soukromá společnost (ABL, respektive Vít Bárta) „převzala pro naplnění svých politicko-ekonomických cílů již existující a slibně se vyvíjející formaci a přeorientovala její aktivity z komunální úrovně do roviny celostátní politiky.“ 90 Angažování Radka Johna v čele VV můžeme z hlediska politické komunikace vnímat jako prvek profesionalizace a celebritizace politiky. Podle jedné z definic Streeta (2011: 245) je „celebrity politician“ 91 zvolený nebo kandidující politik, který je slavný díky svému působení v oblasti zábavy, šoubyznysu nebo sportu a který na základě tohoto původu (mravního kreditu, dosažené popularity nebo souvisejících atributů) staví svou kandidaturu. Křeček (2013: 108) vnímá tyto „profesionály odjinud“ jako nezbytné položky na kandidátkách catch-all a kartelových stran. 92 Jak však upozorňuje Louw (2008: 173), konvergence mezi rolí politika a celebrity způsobuje to, že „celebrity politician“ má méně času na reálnou politickou a rozhodovací činnost, tedy menší reálnou politickou moc. Strana získala v roce 2010 v parlamentních volbách 10,88 % hlasů, což činilo 24 poslaneckých mandátů. VV sestavily spolu s ODS a TOP 09 vládní koalici a Radek John byl jmenován do pozice ministra vnitra a místopředsedy vlády. „Já jsem do VV šel s tím, že mě štve korupce a udělám všechno pro to, aby se zastavila. A do vlády jsme šli proto, aby se podařilo vyměnit policejního prezidenta, pod nímž ta policie prostě nefungovala. A já jsem strávil půl roku dennodenně tichý boj s premiérem Nečasem
Zdroj: KUBITA, Jan a Marie VALÁŠKOVÁ. John: Že jsem pracoval pro Janouška? To byl jen kluk s tenisovou raketou. iHned.cz [online]. 19. 5. 2010 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://ihned.cz/volby/c1-43636170john-ze-jsem-pracoval-pro-janouska-to-byl-jen-kluk-s-tenisovou-raketou 90 To konec konců potvrdilo i odhalení investigativního týmu MF Dnes pod vedením Jaroslava Kmenty. Zdroj: MF Dnes. [online]. 8. 4. 2011 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://data.idnes.cz/soubory/domaci/A110410_ABR_MFD_BARTA_2.PDF 91 Česky lze přeložit jako celebrita-politik nebo politická celebrita. Druhá varianta je nepřesná, neboť původ „slávy“ „celebrity politician“ nepochází z oblasti politiky, první varianta taktéž není vhodná. Držím se proto raději původního anglického názvosloví. 92 Věci veřejné naplňovaly rysy kartelové strany, respektive strany kádrů: „Vzniká-li před volbami, pak musí být napojena na dostatečné finanční zdroje, které je možno do strany investovat. Pozornosti mezi voličstvem je dosahováno zapojením veřejně známých osobností […], místo komplexního politického programu je kladen důraz na intenzivní kampaň zaměřenou na několik málo aktuálně živých / oživených / k životu přivedených témat, například korupce nebo právě „zkostnatělost“ tradičních stran.“ (Křeček, 2013: 85) Právě boj proti korupci a proti „politickým dinosaurům“, tedy tradičním stranám, byly hlavní body programu VV. 89
48 o výměnu policejního prezidenta, který ho držel zuby nehty,“ 93 odůvodňuje dnes Radek John své vládní angažmá. Policejního prezidenta se sice vyměnit podařilo, Johnovo působení v čele ministerstva vnitra ovšem nebylo dlouhé. Čelil totiž kromě jiného silné kritice odborů bezpečnostních sborů kvůli snižování platů. Petici za jeho odvolání podepsalo na 30 tisíc policistů, hasičů a dalších členů bezpečnostních sborů 94. Zároveň se v médiích začaly objevovat zprávy týkající se pochybného „obálkového uplácení“ poslanců VV Vítem Bártou 95 i údajný plán bezpečnostní agentury ABL připravený Bártou v roce 2008 na ovládnutí české politiky96. Tyto kauzy způsobily vládní krizi, která vedla k odvolání některých ministrů včetně Radka Johna. Ten nově obsadil pozici předsedy Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí a nadále zůstal místopředsedou vlády. Na novém postu vydržel přesně rok, na jaře 2012 byli totiž Vít Bárta i Jaroslav Škárka, aktéři kauzy „obálkového uplácení“, odsouzeni. Od strany VV se odštěpila nová frakce pod vedením Karolíny Peake, která se později pojmenovala LIDEM – liberální demokraté, a VV v čele s Radkem Johnem odešly koncem dubna 2012 do opozice. Radek John pokračoval v práci řadového poslance a předsedy Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny97. Dále působil ještě v Mandátovém a imunitním výboru a v komisi pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Na přelomu října a listopadu 2012 Radek John oznámil, že se vrací k žurnalistice a bude pracovat v koncernu Empresa Media, a. s., Jaromíra Soukupa.
3.2
Představení TV Barrandov a Empresa Media, a. s. Do koncernu Empresa Media, a. s., byl Radek John přijat k vytvoření nového
publicistického formátu na TV Barrandov. Ta začala vysílat jako jedna z prvních plně digitálních televizí 11. ledna 2009. Vlastnil ji a financoval podnikatel Tomáš Chrenek, který ovládá společnost Třinecké železárny, respektive Moravia Steel. (Boubínová, JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. Zdroj: Petici proti Johnovi podepsalo 30 tisíc lidí. Česká televize [online]. 20. 3. 2011 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1277976-petici-proti-johnovi-podepsalo-30-tisiclidi 95 Hlavní aktéři této kauzy, Vít Bárta i Jaroslav Škárka, byli 24. ledna 2014 prohlášeni za nevinné Nejvyšším soudem. Zdroj: VÁLKOVÁ, Hana. Kauza půjček u VV definitivně končí, Bárta se Škárkou jsou osvobozeni. iDnes.cz [online]. 24. 1. 2014 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/barta-skarka-nejvyssisoud-dd2-/domaci.aspx?c=A140124_085910_domaci_wlk 96 MF Dnes. [online]. 8. 4. 2011 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://data.idnes.cz/soubory/domaci/A110410_ABR_MFD_BARTA_2.PDF 97 Kromě těchto vysokých politických funkcí navíc od října 2010 do října 2014 působil jako zastupitel v Městské části Praha 5. 93 94
49 2011: 15) Televize ale byla dlouhodobě ztrátová, a tak ji v září roku 2012 98 odkoupila vydavatelská společnost Empresa Media, a. s., kterou společně s největší komunikační skupinou tuzemského trhu Médea Group ovládá podnikatel Jaromír Soukup 99. Ve druhé polovině roku 2015 vstoupil do společností Médea Group (30% podíl) a Empresa Media, a. s., (49% podíl) čínský investor CEFC. Došlo i k personálnímu propojení, kdy například dlouholetá ředitelka TV Barrandov Marcela Hrdá 100 odešla do nově vzniklé společnosti CEFC Group (Europe) Company, kde působí jako viceprezidentka. Zároveň by se měla stát členkou statutárních orgánů Médey i Empresa Media, a. s. 101 Společnosti ovládané Jaromírem Soukupem jsou příkladem horizontální, vertikální i diagonální koncentrace médií, respektive křížení všech typů koncentrace. (Jirák, Köplová, 2003: 66, 2015: 145) V rámci horizontální koncentrace můžeme hovořit především o dvou největších týdenících vydavatelství Empresa Media, a. s., Týdnu a Instinktu, a dalších titulech (Sedmička, MarketingSalesMedia atp.). U vertikální koncentrace se jedná především o kombinaci podniků zajišťující různé fáze výrobního cyklu, kterou lze identifikovat u spolupráce vydavatelství Empresa Media, a. s., a reklamní agentury Médea Group. Ta zajišťuje tištěným titulům Empresa Media, a. s., inzerci. Diagonální koncentrace se projevuje ve vlastnictví dalších podniků sdružených v rámci Médea Group, jejichž činnost s mediální produkcí úzce souvisí (například PR, rešeršní a poradenské sekce Médey). S činností reklamní a mediálně-poradenské skupiny Médea se pojí sporné politické aktivity Jaromíra Soukupa. Médea dělala například v roce 2006 kampaň Straně zelených. Poté, co se v roce 2009 Soukup dostal do sporu s předsedou strany Martinem Bursíkem, začala Médea, respektive Jaromír Soukup, Akvizice byla formálně dokončena až v červnu 2013. Podle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku společnosti Empresa Media, a. s., (ke dni 5. 4. 2016) je Jaromír Soukup předsedou představenstva společnosti a předsedkyní dozorčí rady je Monika Soukupová. Společnost vydala 200 ks akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč. V roce 2013 však byla situace odlišná. 15. 5. 2013, kdy jsem se o strukturu společnosti zajímal poprvé, jméno Jaromíra Soukupa ve výpisu z obchodního rejstříku této společnosti nefigurovalo. Stoprocentním akcionářem Empresa Media byla firma JALUMONA ADVERTISING, S.L., registrovaná v Marbelle ve Španělském království. Jejími jednatelkami byly dle španělského výpisu z obchodního rejstříku (www.empresia.es) Maria Haydee Mourenza Gonzales a Monika Soukupová. 100 Poměrně zajímavý je i příběh Marcely Hrdé, a to jak ve vztahu k CEFC, tak k Radku Johnovi. V letech 2004-2006 pracovala v ČSA, kde byl jejím šéfem Jaroslav Tvrdík, současný předseda představenstva evropského zastoupení CEFC. V roce 2009 se stala generální ředitelkou České pošty. Z postu byla ale odvolána v roce 2011 ministrem vnitra Radkem Johnem, který jí vyčítal rušení poboček i výsledky hospodaření. Odtud zamířila do Médey a následně po odvolání tehdejšího generálního ředitele TV Barrandov Vladimíra Železného v březnu 2014 obsadila jeho místo. 101 Zdroj: Strategické partnerství: Společné prohlášení EMPRESA MEDIA a MÉDEA GROUP a CEFC China. Týden.cz [online]. 19. 2. 2016 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/media/spolecne-prohlaseni-empresa-media-a-medea-group-a-cefcchina_373089.html 98 99
50 podporovat Olgu Zubovou, bývalou členku a odpůrkyni Strany zelených 102. Soukupova agentura stála za kampaní Jiřího Paroubka a ČSSD v roce 2009, respektive 2010, kdy socialisté získali v parlamentních volbách vítězství, ale s „pouhými“ 22 % hlasů, a tak nakonec zamířili do opozice. V rámci prezidentských voleb v roce 2012 vedla Médea kampaň Jana Fišera. Zároveň byl v roce 2012 na Médee kromě jiného existenčně závislý deník Právo, protože mu agentura zajišťovala inzerci 103. Některá média 104 se proto pozastavovala nad tím, proč zrovna redaktor Práva 105 a redaktor Týdne (vlastněného Jaromírem Soukupem) jeli jako jediní z tuzemských médií v roce 2012 s prezidentským kandidátem Janem Fischerem do USA, kde pokrývali (s velmi pozitivním vyzněním) jeho setkání s tamějšími politiky. Celou cestu platila kancelář Fischera. V tomto kontextu je zajímavé, že po neúspěchu v prezidentských volbách se bývalá mluvčí Fischerovy kampaně Jana Víšková stala šéfredaktorkou časopisu Instinkt 106 a jeden z hlavních ideových vůdců kampaně z agentury Médea Tomáš Vyšohlíd moderátorem Témat týdne na TV Barrandov 107. S Věcmi veřejnými, jimž předsedal od roku 2009 Radek John, měl Jaromír Soukup také obchodní a možná i politické vztahy. Jak prozradil v roce 2010 Vít Bárta, poskytoval Soukup Věcem veřejným výrazně levnější inzertní plochu prostřednictvím své mediální agentury Médea: „Tak obecně my jsme dřív nepoužívali vlastně agenturu pro nákup inzerce, nakupovali jsme si to sami prostřednictvím jenom čistě reklamní agentury jako takové a nutno říct, že se takováto cenová politika jednoznačně nevyplatila v porovnání s cenama, které je schopná nám nabídnout společnost Médea pana Soukupa.“ 108 Radek John, tehdejší předseda VV, který následně se Soukupovým mediálním koncernem spolupracoval, v tom ale problém neviděl. Podle Johna se jednalo o množstevní slevy, které jsou v oblasti zadávání reklamy běžné. Navíc, Zdroj: Magnát Soukup má zpátky 12 milionů. Věci veřejné splatily dluh za reklamu. Lidovky.cz [online]. 9. 3. 2011 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/magnat-soukup-ma-zpatky-12milionu-veci-verejne-splatily-dluh-za-reklamu-1nh-/zpravydomov.aspx?c=A110309_113349_ln_domov_ter 103 Zdroj: KUDRNA, Ondřej. Na zájezdu s Fischerem. Respekt [online]. 28. 10. 2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/c1-58138610-na-zajezdu-s-fischerem 104 Například Ondřej Kudrna z Respektu, viz předchozí poznámka. 105 Tím redaktorem nebyl nikdo jiný než Jiří Ovčáček, dnešní mluvčí prezidenta Zemana. 106 Ve své funkci skončila v únoru 2016. Zdroj: KYŠA, Leoš. Šéfredaktorka Instinktu Víšková v tichosti skončila. Nahradila ji Tréglová. Mediahub.cz [online]. 5. 2. 2016 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://mediahub.cz/media-35808/sefredaktorka-instinktu-viskova-v-tichosti-skoncila-nahradila-jitreglova-1054446 107 SEDMÍK, R. Novým moderátorem pořadu Témata týdne je Tomáš Vyšohlíd. Týden.cz [online]. 15. 5. 2013 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/televize-radio/novym-moderatorem-poradutemata-tydne-je-tomas-vysohlid_270218.html 108 Zdroj: ČERNÝ, Ondřej. Rozhovor s Vítem Bártou. ČRo Rádio Česko: Studio Česko, 8. 3. 2010 [přepis online]. 2010 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz 102
51 v roce 2013, kdy John v TV Barrandov působil, už prý podobným způsobem Jaromír Soukup politické strany nepodporoval: „Tam už nehrál pro žádnou politickou stranu. […] Myslel si o nich podle mě podobné věci, jako já.“ 109 To, že by se Jaromír Soukup přestal prostřednictvím svých médií a mediálních agentur angažovat v politice, však úplně neplatí. V teoretické části (viz kapitola 1.2.3.1) již bylo zmíněno poměrně tendenční využití dvou mimořádných dílů „Našich zpráv“ TV Barrandov proti Andreji Babišovi a podezření z instrumentalizace televize jejím vlastníkem. „Tyto dvě mimořádné relace se vysílaly v době, kdy Jaromír Soukup nesl nelibě, že mu Andrej Babiš do MAFRY přetahuje lidi z mediálního domu. Když pak nejsou další mimořádné zpravodajské relace věnované jiným politikům, tak se logicky nabízí úvaha, že vydavatel a vlastník média Jaromír Soukup využívá v rámci podnikatelských bojů své médium, aby posílal vzkazy Andreji Babišovi,“ uvedl v rozhovoru pro tuto diplomovou práci Václav Moravec, teoretik mediální etiky a televizní moderátor. 110 Dalším zajímavým aspektem je funkční propojení jednotlivých médií Soukupova konglomerátu. To se projevuje jednak sdílením obsahů, ale také personálně. Například od ledna 2013 vyrábí část reportáží hlavní zpravodajské relace TV Barrandov Naše zprávy také reportéři časopisu Týden. „Je to poprvé v Česku, kdy dochází k tak pevnému propojení tištěných a televizních médií. Hlavní zprávy uvidíte denně od 18.45, a protože je vytvářejí zkušení novináři, budou rychle a jasně informovat o tom nejpodstatnějším, co se v Česku i ve světě právě děje,“ oznamoval 30. 12. 2012 editorial časopisu Týden 111. Takováto programově-funkční konvergence, jak intermediální spolupráci nazývá Karol Jakubowicz (2013), se často projevovala i mezi časopisem Týden a pořadem Bez cenzury (viz kapitola 3.4). Běžné bylo (a stále i je) vzájemné promování titulů vydavatelství, které se projevovalo například v již zmiňovaném pořadu Témata týdne, kde slovo „týdne“ bylo vyvedeno ve stejném formátu, barvě i fontu, jako logo časopisu Týden. TV Barrandov se profiluje především jako zábavní televize. I v minulosti dominovaly v rámci její vlastní tvorby různé zábavní pořady a show, ale televize vyráběla i vlastní publicistické pořady (Dobrý večer, Česko!, Bez cenzury, Témata týdne) a pravidelné zpravodajství (ranní, odpolední, večerní a noční). V současnosti již televize nevysílá žádné pořady aktuální publicistiky a ve večerním zpravodajství (jiné premiérové JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016. 111 NACHTIGALL, František. Nová éra. TV Barrandov a TÝDEN. Těšte se. Týden.cz [online]. [cit. 2016-0407]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/editorial/nova-era-tv-barrandov-a-tyden-testese_256799.html 109 110
52 zprávy se v televizním programu nevyskytují 112) byly umocněny prvky infotainmentu.113 V roce 2015 zahájily postupně vysílání tři další televizní stanice Empresa Media, a. s., sdružené pod značkou TV Barrandov – Kino Barrandov, Barrandov Plus a Barrandov Muzika.
3.3
Nástup Radka Johna do vydavatelského domu Empresa Media, a. s., a reakce veřejnosti, politiků a médií Ve středu 31. října 2012 se v pozdních odpoledních hodinách objevila
v tuzemských médiích zpráva, že se Radek John vrací k novinařině. Podle tiskové zprávy ČTK i autorské zprávy114, kterou vydal server Týden.cz, měl od 1. 11. 2012 nastoupit na pozici vedoucího publicistického oddělení vydavatelství Empresa Media, a. s. Radek John v tiskovém prohlášení uvedl, že hodlá zůstat v politice, nicméně svolá na začátek roku 2013 volební sjezd VV, kde již nebude kandidovat na předsedu. Své ostatní politické funkce opozičního poslance, předsedy Výboru pro bezpečnost, člena Mandátového a imunitního výboru a člena Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů si však plánoval ponechat. „Vzhledem k tomu, že mafiánskou chobotnici rozkrádající veřejné peníze v této zemi nelze zřejmě porazit pouze politickými prostředky, rozhodl jsem se vrátit také k autorské práci. Hodlám publikovat fakta o rozkrádání v této zemi a informace z české politiky, které má česká veřejnost právo znát,“ odůvodnil svůj návrat do médií John. 115 Šéfredaktor Týdne František Nachtigall komentoval avizovaný nástup Johna do vedení publicistiky Týdne, Instinktu, Sedmičky a dalších časopisů Empresa Media, a. s., takto: „Jsem rád, že jsme se s Radkem domluvili a že bude pracovat pro nás. Radek John za svou novinářskou kariéru dokázal odhalit spoustu nešvarů, korupce. V Česku asi není novinář, který by měl na svém kontě tolik psaných či televizních reportáží, úspěšných knih, filmových scénářů. Jsem přesvědčen,
Zdroj: Televizní program 4. – 10. dubna 2015. iDnes.cz [online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://tvprogram.idnes.cz/ 113 Například pořadem Explosiv, který navazuje na hlavní večerní zpravodajskou relaci a mísí se v něm „krimi s událostmi a zábavou“. Zdroj: Zpravodajství televizní stanice TV Barrandov nastupuje s novým vzhledem i novým pořadem. TV Barrandov [online]. 20. 8. 2015 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/rubriky/novinky/zpravodajstvi-televizni-stanice-tv-barrandovnastupuje-s-novym-vzhledem-i-novym-poradem_1432.html 114 Zdroj: Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John. Týden.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-0409]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/vydavatelstvi-empresa-media-posili-radekjohn_250826.html 115 Zdroj: JIŘIČKA, Jan, Jakub POKORNÝ a Markéta BŘEZINOVÁ. John povede investigativce Týdne. Zůstane i šéfem bezpečnostního výboru. iDnes.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/john-se-vraci-k-praci-novinare-d2y-/domaci.aspx?c=A121031_181509_domaci_jj 112
53 že Radek bude významnou posilou nejen pro Týden a Instinkt, ale i pro další plánované projekty do budoucna.“ 116 Tato zpráva vyvolala ještě týž den (respektive spíše už večer) ve veřejné i politické sféře značně negativní odezvu. Novináři a mediální teoretici, například předseda Syndikátu novinářů Adam Černý nebo Karel Hvížďala, upozorňovali na střet zájmů nejenom na úrovni Radka Johna, ale i v souvislosti s osobou Jaromíra Soukupa. „Je to konflikt zájmů ve dvou úrovních, protože Jaromír Soukup, […] kromě toho, že je majitelem vydavatelství, tak je taky majitelem reklamní agentury Médea. […] Může mít nepřímo velký vliv i na jiná tištěná média, která od něj přebírají reklamu. A v případě Radka Johna je to prostě ta klasická situace, kterou jsme znali i v jiných případech, ale ne takhle masivní. Byly tu odchody novinářů do oblasti PR a zpátky mezi novináře, což já pokládám za neetické. Myslím si, že ten pohyb je možný jen jedním směrem, a tady je zcela zřejmé, že člověk, který se ve vrcholné politice maximálně exponoval a měl nějaký politický program, tak ten politický program by přeci měl prosazovat i teď, jako v uvozovkách novinář. Pominu-li, že ta doba, kdy dělal výkonného novináře, už je poměrně daleko,“ řekl v Událostech, komentářích dne 31. 10. 2012 Adam Černý117, předseda Syndikátu novinářů ČR. Podobně zněla i první vyjádření vládních politiků. Premiér Petr Nečas označil spojení role vrcholného politika a novináře za zcela nestandardní, místopředseda vlády a ministr Kalousek poukázal v ironické nadsázce na to, že se alespoň časopis Týden už nesnaží jako ostatní média předstírat, že je nezávislý. 118 Poněkud mírněji reagoval předseda opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka: „Já si myslím, že z pohledu výkonu práce poslance to přímý střet zájmů není. Pan poslanec John zřejmě neporušuje žádný zákon, ale myslím, že z hlediska toho, aby svět médií fungoval nezávisle na politice, tak to určitým konfliktem zájmu asi bude.“ 119 Ve čtvrtek 1. listopadu zareagovali i další političtí představitelé. Prezident Václav Klaus řekl: „Přiznám se ve své nevinnosti, když mně to píplo jako SMS na můj
Zdroj: Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John. Týden.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-0409]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/vydavatelstvi-empresa-media-posili-radekjohn_250826.html 117 Zdroj: Události, komentáře. [textový záznam videa] ČT24. [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz 118 Zdroj: JIŘIČKA, Jan, Jakub POKORNÝ a Markéta BŘEZINOVÁ. John povede investigativce Týdne. Zůstane i šéfem bezpečnostního výboru. iDnes.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/john-se-vraci-k-praci-novinare-d2y-/domaci.aspx?c=A121031_181509_domaci_jj 119 Zdroj: Klause zarazilo Johnovo rozhodnutí zůstat ve Sněmovně jako novinář. Novinky.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/283406-klause-zarazilo-johnovorozhodnuti-zustat-ve-snemovne-jako-novinar.html 116
54 mobilní telefon, tak jsem si říkal, koho ty VV postaví, koho mají v řadě za tím, aby nastoupil na jeho místo do Poslanecké sněmovny. Neboli přitom, když jsem tu zprávu četl, tak mě ve snu nenapadlo, že by pokračoval v práci poslance.“ 120 Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová uvedla, že považuje Johnův krok za naprosto absurdní, neboť povolání politika a novináře musí být striktně oddělena. Podle Němcové měl John rezignovat jak na funkci poslance, tak samozřejmě i na funkce ve výborech a v komisi. 121 V rámci zprávy na iHned.cz, z níž pochází i předchozí parafráze prohlášení Miroslavy Němcové, nalezneme i čtenářskou anketu týkající se návratu Radka Johna do médií. Z 309 hlasujících čtenářů vyzývá 72 % Johna k tomu, aby se vzdal mandátu poslance, 7 % ho vyzývá k odchodu ze všech výborů a 20 % naopak nevidí v jeho setrvání ve všech funkcích žádný problém. Kritika ohledně Johnovy činnosti ve výborech, kde se dostával i k utajovaným informacím, zněla z úst většiny politiků, k odchodu z těchto funkcí jej dokonce vyzývali i někteří členové vlastní strany, například vedoucí poslaneckého klubu VV Kateřina Klasnová: „Neustále by byl pod tlakem, jak politiků i médií, že je v konfliktu zájmů, a proto chci na něj apelovat, aby zvážil setrvání v těchto orgánech. Myslím si, že by se střetu zájmů nedopustil, mohu mu i věřit, ale byl by neustále v podezření a čelil by nařčení, že je ve střetu zájmů, proto by pro něj bylo lepší, kdyby tyto výbory opustil a byl v jiných, kde to není tak citlivé.“ 122 Sám John však z výborů odstoupit nehodlal, neboť za tím viděl politické důvody: „Oni prostě chtějí, abych neměl možnost bránit policii před zásahy ODS. To je ta podstata.“ 123 Nesouhlasné reakce se objevily i v samotné redakci časopisu Týden, jehož publicistické oddělení (kromě jiného i Instinktu a dalších periodik vydavatelství Empresa Media, a. s.) měl podle prvotního vyjádření Radek John vést. Na svou funkci se rozhodl rezignovat
například
komentátor Martin
Fendrych 124
(v
současnosti
pracuje
v Aktuálně.cz) nebo Renata Kalenská (dnes moderuje mimo jiné pořad Pro a proti na ČRo Plus). V průběhu 1. listopadového dne však vydal František Nachtigall prohlášení, že
Zdroj: Události. [textový záznam videa] ČT1 [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz 121 Zdroj: John musí opustit místa ve výborech. Pokud to neudělá sám, politici ho odvolají. iHned.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1-58245020-john-musi-opustit-mistave-vyborech-pokud-to-neudela-sam-politici-ho-odvolaji 122 Zdroj: Klause zarazilo Johnovo rozhodnutí zůstat ve Sněmovně jako novinář. Novinky.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/283406-klause-zarazilo-johnovorozhodnuti-zustat-ve-snemovne-jako-novinar.html 123 Zdroj: Radek John pod tlakem. Události. [textový záznam videa] ČT1 [online]. 2. 11. 2012 [cit. 2016-0409]. Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz 124 O kontroverzním nástupu Martina Fendrycha do médií – viz kapitola 1.2.3.2. 120
55 dosavadní publikované informace byly plné nepřesností a že Radek John nebude vedoucím publicistiky časopisů Týden a Instinkt, ale jako externí spolupracovník pracuje na přípravách nového publicistického formátu pro televizi. „Chápu, že politici jsou zděšení z toho, že doteď vynášeli kuloární informace tajně ‚svým‘ novinářům, a najednou je tu někdo, kdo stejné informace má a sám je také pod svým jménem a veřejně chce využít. […] Pokud Radek John napíše článek a nabídne jej časopisům Týden a Instinkt, bude k tomuto materiálu přistupováno stejně, jako kdyby jej napsal kterýkoli politik, ať už prezident republiky, či ministr financí – redakce zhodnotí, zda bude mít jeho otištění pro čtenáře nějaký přínos.“ 125 Sám John to později komentoval takto: „První zpráva, která vyšla do médií, byla naprosto nepravdivá, šla mimo mě. To byl naprostý nesmysl. Vzniklo to proto, že v té době ještě nový majitel [Jaromír Soukup, pozn. aut.] neměl koupenou televizi, takže se nemohlo napsat, co tam budu dělat. Od začátku jsem byl osloven, abych udělal projekt investigativního pořadu a postavil investigativní tým reportérů a moderoval to, a když budu mít čas, tak i natáčel reportáže.“ 126 I v následujících dnech ovšem média Johnův návrat k žurnalistické profesi řešila. Shrnující zprávu s titulkem „Memento“ se zákulisními informacemi nabídla například 3. 11. 2012 MF Dnes. „Barrandovská obdoba Na vlastní oči se však připravuje natolik utajeně, že Nachtigall [František, tehdejší šéfredaktor časopisu Týden, pozn. aut.] raději ‚zamaskoval‘ celou informaci tvrzením o novém šéfovi publicistického oddělení. To však neměl dělat. Radek John mu příliš nepomohl, protože okamžitě vycítil příležitost podělit se o svou touhu ‚publikovat fakta o rozkrádání v této zemi a informace z české politiky‘. Přitom podle zdroje blízkého Soukupovi se ani příliš neuvažovalo, že by se John měl v pořadu věnovat politice. ‚Nachtigall se na zvláštní poradě dušoval, že John má moderovat pořad o lidských příbězích, kde by politiky bylo minimum,‘ potvrdila i jedna z novinářek Týdne.“ 127 Nástup Johna do médií zaskočil i jeho dlouholetého kolegu z TV Nova Josefa Klímu, který v sobotu 3. listopadu zveřejnil v Lidových novinách silně kritický, Johnovi osobně adresovaný text. V pohlednici 128, jak útvar nazval, nejprve
Zdroj: NACHTIGALL, František. Radek John do TÝDNE nepůjde. Týden.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/radek-john-do-tydnenepujde_250945.html 126 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 127 Zdroj: POKORNÝ, Jakub. Memento. MF Dnes [online]. 3. 11. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz 128 Zdroj: KLÍMA, Josef. Klíma píše Johnovi: Radku, že chceš tepat chobotnici, nikdo neuvěří. Lidovky.cz [online]. 4. 11. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/klima-pise-johnovi-radku-zechces-tepat-chobotnici-nikdo-neuveri-pxm-/media.aspx?c=A121103_213637_ln_nazory_sk 125
56 popsal situaci, kdy se ho lidé na různých setkáních ptají na návrat Johna do médií, a on se dostává do obtíží, jak celou situaci vysvětlit: „Takže jim odpovídám stokrát opakovanou větou, že jsem Tě varoval, když ses rozhodl jít do politiky, zda chceš, aby na Tebe lidi vzpomínali jako na dobrýho novináře, nebo na blbýho politika.“ Následně velmi kriticky zmiňuje, že John nebyl v posledních letech novinářem, natož dobrým novinářem, a nenatočil či nenapsal jedinou reportáž. A zrušení pořadu Na vlastní oči dává do souvislosti s Johnovou podnikatelskou aktivitou. „Ale když ses dal přímo dohromady s tuneláři, začal dojit předraženým časopisem zdravotní pojišťovnu a dotacemi na kuchařku o zvěřině státní lesy a nakonec šéfoval nakladatelství, úzce spojenému s Janouškem, přece jen jsme se rozhodli domluvit Ti. Ale bylo už stejně pozdě. Tehdejší šéfové televize už byli rozhodnuti, že náš pořad zruší – a ty že se necháš nalepit jako plakát na partaj, která navenek troubí do světa, jak chce bojovat proti korupci, ale ve skutečnosti se sama hodlá dostat ke korytu.“ Dále Klíma zmiňuje, že se lze vrátit z politiky k podnikání, advokacii nebo k lékařství, ale ne k žurnalistice, protože základní předpoklad novináře je nestrannost, nikoli politická stranickost. „Slyšíš rozpor už v těch dvou slovech? I kdyby stokrát proklamoval, že chce zase tepat tu chobotnici, už to nejde. Už mu nikdo neuvěří, že jen jedno chapadlo chobotnice nebojuje s druhým – a samo se tím maskuje.“ Radek John následující den uvedl, že Klímův text je velmi podlý a ranil ho. „Šokovala mě hloubka zášti bývalého kamaráda. Zapomněl uvést jednu velkou drobnost: těch deset let jsem byl šéfredaktorem publicistiky a měl jsem na starost deset pořadů s týmem 60 lidí, mezi něž jsem musel svoji pozornost dělit. Když jsem se přesně před deseti lety stával šéfredaktorem, na poradě pořadu Na vlastní oči jsme říkali, že to znamená, že Radek John nebude moct točit, nicméně bude pořad bránit, i když bude mít úplně jinou práci. Opravdu nevím, jak bych mohl dělat to, co Pepík Klíma, jehož úvazek byl dvě reportáže měsíčně. Že takovou věc vynechal, mně přijde mimořádně podlé.“ Obvinění, že pořad Na vlastní oči skončil kvůli kauze Oraprint, byla podle Johna taktéž nepravdivá: „Jeho konec je spojen se dvěma reportážemi, které televize nechtěla odvysílat. Jedna se týkala Ivana Langera a podivného pronájmu lázeňských domů, druhá byla o Petru Bendlovi, který jako hejtman pořádal jízdu Karla IV. na Karlštejn za 20 milionů. To byly skutečné důvody zrušení pořadu.“ 129
Zdroj: GOLIS, Ondřej. Klímův text je mimořádně podlý a ranil mě, tvrdí John. Lidovky.cz [online]. 5. 11. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/klimuv-text-je-mimoradne-podly-a-ranil-mepriznava-john-pgs-/zpravy-domov.aspx?c=A121105_130956_ln_domov_ogo 129
57 Situace ohledně odvolání Johna z výborů a případného odchodu z postu poslance však nabrala více politické, než etické rozměry. Důležitou roli hrály počty poslaneckých křesel – vláda držela křehkou většinu hlasů v Parlamentu, a pokud by John jako opoziční poslanec VV odstoupil ze svého postu, byl jeho náhradníkem Kamil Jankovský, který se ale v té době již hlásil k odštěpené části VV pod vedením Karolíny Peake nazvané LIDEM. To samozřejmě nebylo v zájmu opozice. Ta se taktéž Radka Johna zastala 9. listopadu 2012, kdy jej Sněmovna na základě návrhu TOP 09 a Starostů odvolala z Výboru pro bezpečnost i z Mandátového a imunitního výboru. „Já se domnívám, že to prohlášení Radka Johna o tom, že současně se tedy chystá vrátit k novinařině, tak bylo použito jako záminka proto, aby vládní koalice změnila poměr sil ve dvou výborech Poslanecké sněmovny, protože potom, co Věci veřejné odešly do opozice, tak vládní koalice ztratila většinu v bezpečnostním výboru, ztratila většinu i v mandátovém a imunitním výboru,“ 130 řekl pro Český rozhlas 1 Radiožurnál předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. John za svým odvoláním viděl stejné důvody, a to snahu koalice obsadit kontrolní posty ve výborech. Podle vládních stran byl hlavním důvodem strach z vynesení tajných informací, které se ve výborech projednávaly. Po více než třech letech od těchto událostí Radek John v rozhovoru přiznal, že disponoval různými zákulisními informacemi. Tajné informace však v rámci pořadu nezveřejnil: „Popravdě, když jsem přijal tu nabídku a doufal jsem, že stihnu i točit, tak jsem měl určitý seznam reportáží, které byly vlastně interními informacemi, jež nikdo jiný nevěděl. Některé informace byly v režimu důvěrný, ty jsem samozřejmě používat nikdy nemohl, to by mě zavřeli. Ale pak jsou informace, které nejsou utajované, a to jsem považoval za výhodu.“ 131 Zájem médií i veřejnosti o toto téma pak postupně utichl. Radek John na předsedu VV již skutečně nekandidoval, a tak byl na post zvolen 16. února 2013 Vít Bárta. Radek John se stal čestným předsedou strany a mimo jiné prohlásil, že se nevzdá programu Věcí veřejných a neopustí místo poslance 132. Pořad Bez cenzury začala vysílat TV Barrandov od 5. března 2013. Silná mediální odezva ovšem nenásledovala. Zatímco mezi 31. říjnem a 30 listopadem 2012 se dle databáze Newton Media Mediasearch tématem návratu Radka Johna k žurnalistice zabývalo ve sledovaných médiích (Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk,
Zdroj: Zprávy v 17:00. [textový záznam rozhlasového vysílání] ČRo1. [online]. 9. 11. 2012 [cit. 2016-0409]. Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz 131 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 132 Zdroj: Předsedou Věcí veřejných se stal Bárta, čestnou funkci bude zastávat John. Novinky.cz [online]. 16. 2. 2013 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/293467-predsedou-veciverejnych-se-stal-barta-cestnou-funkci-bude-zastavat-john.html 130
58 MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24, ČRo1) celkem 75 zpráv a publicistických příspěvků, od 1. do 31. března 2013 vyšlo k tématu nového pořadu Radka Johna ve sledovaných médiích pouze 7 příspěvků, přičemž 5 z nich vydal Týden.cz nebo časopis Týden. To už je ovšem součástí kvantitativní analýzy pokrytí tohoto tématu.
3.3.1 Kvantitativní analýza pokrytí tématu návratu Radka Johna k žurnalistice vybranými tuzemskými médii v období od 31. 10. do 30. 11. 2012 a v období od 1. do 31. 3. 2013 Období 31. 10. až 30. 11. 2012 Aplikace Mediasearch společnosti Newton Media našla ve vybraných médiích 133 celkem 89 příspěvků, přičemž odstraněním duplicitních či netematických textů vznikl základní vzorek 75 příspěvků. Z nich 81 %, tedy 61 příspěvků, mělo návrat Radka Johna jako hlavní téma, ve zbytku byla tato informace vedlejším tématem. Většinu (63 %) příspěvků tvořily zprávy, zbytek byly publicistické útvary (18 interview, 6 komentářů, dvě glosy a po jednom editorialu a eseji). V rámci vzorku jsem identifikoval tři základní témata: informace o návratu k žurnalistice (toto téma bylo zahrnuto v 54 příspěvcích), etika a střet zájmů (zahrnuto v 50 příspěvcích), odvolání z výborů (zahrnuto ve 29 příspěvcích) 134. Tabulka1. Počet příspěvků věnujících se návratu Radka Johna k žurnalistice v jednotlivých médiích Médium
ČT1, ČT24
Radiožurnál
MF Dnes
Blesk
Týden.cz
iHned.cz
Novinky.cz
Respekt
Týden
Počet příspěvků
21
13
10
7
7
6
6
3
2
Média se vůči návratu Radka Johna k žurnalistické profesi stavěla velmi kriticky, jak je patrné z následujícího Grafu 1 (více viz Příloha č. 6).
Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24, ČRo1. Přesné metodologické popsání výzkumu viz kapitola 2. 134 Všechna data jsou graficky znázorněna v Příloze č. 4. 133
59 Graf 1. Vyznění/tonalita sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi 5 7% 12 16%
negativní neutrální pozitivní 58 77%
Ve většině médií dominovaly ve vztahu k Johnově návratu k žurnalistice negativní příspěvky, v nichž se vyskytovala kritika spojená nejčastěji s etikou, střetem zájmů, potenciálním vynesením utajovaných informací nebo s hrozbou zneužití Johnových mediálních výstupů pro prosazení vlastních politických témat. Jedinou výjimkou mezi dominujícími kritickými příspěvky byla produkce vydavatelství Empresa Media, a. s., kam Radek John nastupoval. V rámci Týdne a Týdne.cz byly příspěvky vyrovnané, čtyři negativní, jeden neutrální a čtyři pozitivní. V jednom z nich byl Radek John označen za posilu vydavatelství nemající v tuzemsku konkurenci v počtu psaných a televizních reportáží, úspěšných knih a filmových scénářů. 135 I z produkce Empresa Media, a. s., však pocházely negativní příspěvky, například komentář Martina Fendrycha s titulkem „Radek John – hlídací pes sebe sama“, v němž Fendrych mimo jiné píše: „Ale dnešní stav je tak absurdní, že by si to ani Václav Havel ve svých hrách nevymyslel. John nemůže sedět na dvou židlích, nemůže jako novinář kontrolovat sám sebe jako politika, nemůže střílet na obou stranách barikády. Nemůže být hlídacím psem sebe sama.“ 136 Komentátor ale následně podal z Týdne výpověď. Velmi negativní byly texty například v bulvárním deníku Blesk. Vypovídající jsou i samotné titulky: Šílený veletoč Radka Johna!; Kozel John zahradníkem; Radku, to se nedělá!; Válka NA VLASTNÍ OČI; Radku, kdy VYPADNEŠ z politiky? atd. Posledně jmenovaný titulek uváděl krátké interview
Zdroj: Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John. Týden.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-0409]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/vydavatelstvi-empresa-media-posili-radekjohn_250826.html 136 Zdroj: FENDRYCH, Martin. Radek John – Hlídací pes sebe sama. Týden.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/glosar/radek-john-hlidaci-pes-sebesama_250902.html 135
60 s Radkem Johnem, přičemž perex zněl takto: „Návrat pokrytce! Loutkový šéf Věcí veřejných (VV) Radek John (57) se vrací do médií. Své stranické funkce i poslanecký mandát si ale bere s sebou! A nevidí na tom vůbec nic špatného!“ 137. Výsledky tonality příspěvků, které jsou podrobně zanesené v grafech v Příloze č. 6, tak ukazují, že tuzemská média hodnotila návrat Radka Johna k publicistice velmi kriticky, s jedinou výjimkou vydavatelství Empresa Media, a. s. Čtyři z pěti pozitivních příspěvků vůči Johnovi pocházely právě odsud.
Období 1. 3. 2013 až 31. 3. 2013 V březnu se zkoumaná média již tématu nového pořadu Radka Johna téměř nevěnovala, tedy s výjimkou Týdne a Týdne.cz. Z celkových sedmi článků k tomuto tématu, jež byly dle databáze Newton Media Mediasearch relevantní, vydalo pět textů právě vydavatelství Empresa Media, a. s., (jeden časopis Týden a čtyři Týden.cz). Z těchto textů měl pouze jeden neutrální vyznění vůči Radku Johnovi, zbylé čtyři měly pozitivní tonalitu. Jednalo se totiž o články, které v rámci sesterského média promovaly nový pořad TV Barrandov Bez cenzury. Proto i hlavní identifikovaná témata příspěvků byly informace o novém pořadu nebo reportáži v něm vysílané. Kromě titulů vydavatelství Empresa Media, a. s., věnoval tématu jeden text i Blesk a MF Dnes. V Blesku vyšlo interview s Johnem, které mělo na rozdíl od listopadových negativních textů neutrální tonalitu, a to hlavně kvůli nekonfrontačním otázkám. Jediný negativní komentář k prvnímu dílu pořadu Bez cenzury s titulkem „John působil směšně, aniž pořád chápe proč“ vydala MF Dnes. 138 Ze srovnání obou zkoumaných období (31. 10. až 30. 11. 2012 a 1. 3. až 31. 3. 2013) je tedy patrné, že se média věnovala hlavně prvotní informaci o návratu Radka Johna k novinářské činnosti. Samotné uvedení pořadu už nevzbudilo výraznější mediální odezvu.
POŽÁR, Ondřej. Pokrytec John aneb Nevěříme vlastním očím: Radku, kdy vypadneš z politiky? Blesk.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://www.blesk.cz/clanek/zpravypolitika/184633/pokrytec-john-aneb-neverime-vlastnim-ocim-radku-kdy-vypadnes-zpolitiky.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy 138 Všechna data z období 1. 3. až 31. 3. 2013 jsou graficky znázorněna v Příloze č. 7 a 8. 137
61
3.4
Pořad Bez cenzury a role Radka Johna Investigativní publicistický pořad Bez cenzury vysílala TV Barrandov v premiéře
každý týden od 5. 3. do 18. 6. a od 29. 8. do 24. 10. 2013. V letních měsících se reprízovaly starší díly. Podle dostupných informací bylo vyrobeno celkem 25 epizod, přičemž každý díl měl stopáž okolo 30 minut. Jak už bylo zmíněno v úvodu diplomové práce i v metodologické části, zabývá se výzkum primárně prvními 16 epizodami, které byly vysílány před letní pauzou. Další díly už nevycházely z původního konceptu pořadu navrženého Radkem Johnem, navíc ani sám John už nepůsobil v nejvyšší politice jako poslanec. Kapitola 3.4.3 se ale krátce věnuje i deskripci zbylých dílů.
3.4.1 Deskripce a tematická analýza pořadu Bez cenzury ve formátu vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013 (a v letních reprízách), jeho sledovanost a potenciální mediální vliv Televize Barrandov charakterizovala nově uváděný investigativní pořad Bez cenzury sloganem: „Radek John o vinících současného marasmu bez pardonu a beze strachu” 139. Radek John byl hlavní osobou projektu, dramaturgem, moderátorem a v prvním dílu i reportérem. Johnův koncept, díky kterému navázal s Empresa Media, a. s., spolupráci, se velmi podobal pořadu Na vlastní oči, který vycházel ze slavného investigativního pořadu americké televize CBS 60 Minutes. „Pro české poměry to znamená tři reportáže. Jednu naprosto zásadní investigaci, jednu reportáž, která je o pomoci lidem, o průšvizích, které se jim mohou stát, případně o jejich řešení, a třetí reportáž je odlehčená a měla by plnit funkci nějaké zajímavosti. Takové pořady se totiž nasazují cca v 21:40,“ popsal v květnu roku 2013 John svůj prvotní dramaturgický plán 140. Vedení televize se ovšem podle Johna rozhodlo nasadit pořad Bez cenzury už od 20:05 a odlákat tak diváky TV Nova ke konci Televizních novin. Podle Johna to byl „experiment, kterému se velmi bránil“ 141. Od dubna potom televize začala Bez cenzury reprízovat ve čtvrtek od 22:55, jeden díl se tedy vysílal dvakrát týdně. Radek John měl původně představu, že jeho nový tým budou tvořit bývalí reportéři pořadu Na vlastní oči (nebo jiných podobných publicistických pořadů, například z ČT). Nový majitel TV Barrandov Jaromír Soukup ovšem chtěl podle Johna využívat
Zdroj: Bez cenzury. TV Barrandov [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/48774 140 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 141 tamtéž 139
62 spíše interních sil – novinářů působících v časopisu Týden a Instinkt. Nakonec část redakce pořadu tvořili externisté, často právě bývalí televizní novináři (Mercedes Wimmerová – dříve Na vlastní oči a Reportéři ČT, Robert Malecký – dříve editor Událostí ČT, Petr Vrabec – dříve Fakta ČT, Kateřina Kašparová – dříve moderátorka TV Nova a Bohumil Roub – dříve a i nyní TV Prima), část pracovníci koncernu Empresa Media, a. s., (Tomáš Čechtický, Leoš Kyša nebo Jan Čáp). Kromě nich se v týmu pořadu Bez cenzury objevili i další tvůrci jako Jindra Pelikánová, Petr Ballek nebo rozhlasový moderátor Luboš Xaver Veselý, kteří natočili jednu až dvě reportáže. Celý pořad režíroval Rudolf Kudrnáček, který se podle Johna i kameramansky podílel na výrobě prvního dílu. Vzhledem k velkému tlaku na úspory si ovšem každý reportér režíroval svůj příspěvek sám (na rozdíl od pořadu Na vlastní oči, kde měla každá reportáž svého režiséra), nezbývaly finance ani na obhlídku před samotným natáčením. „Složitě se to počítá, ale dejme tomu, že díl pořadu Na vlastní oči stál nějakých 370 tisíc. Tak tady se pořad musel dostat na 100 tisíc. […] To byl i důvod, proč jsme neměli studio,“ popsal John rozpočty na jeden díl pořadu 142. Absenci studia, v němž moderátor uvádí jednotlivé reportáže, vyřešili autoři prostě a zároveň vizuálně atraktivně. Takzvané „spojováky“, jak Radek John i jeho kolegové tyto úvodní – běžně studiové – ohlášky nazývali, se natáčely ve večerních a nočních hodinách v ulicích města, opuštěných interiérech nebo prostorách, které přímo konotovaly obsah následující reportáže 143. Autoři využívali projekcí na stěny budov či na jiné plochy za moderátorem Johnem, dramatického osvětlení i častých přestřihů. Stejného efektu – projekcí záběrů, tentokrát však na různé postavy včetně Radka Johna – využívala i úvodní znělka pořadu (viz Příloha č. 18). Znělka, grafické vizuální zpracování pořadu i „nestudiové“ ohlášky Radka Johna tak působily dynamicky a moderně, částečně i kvůli výrazné a dramatické podkresové hudbě. V rámci tzv. „spojováků“ ovšem lze nejzřetelněji identifikovat průnik některých politických názorů Radka Johna, a proto se jimi detailněji zabývá kapitola 3.4.2.1. Schéma a členění každého půlhodinového dílu však bylo stejné, po úvodní znělce (tzv. „jinglu“) následovalo krátké představení všech tří reportáží (čtené Radkem Johnem přes obraz, tedy sestřih z jednotlivých příspěvků, s dynamickou podkresovou hudbou), následovala úvodní ohláška, někdy spojená s glosou aktuální politické situace, která zároveň uvedla i první
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. Například na hřbitově u reportáže, která se týkala záhadného náhrobního kamene stále žijícího muže, nebo u divadla Goja Music Hall ve tvaru pyramidy na pražském Výstavišti, které se vizuálně metaforicky vázalo k tématu příspěvku o pyramidovém podvodném podnikatelském systému. Fotografie z úvodních „spojováků“ viz Příloha č. 18. 142 143
63 příspěvek. Ten byl oddělen krátkou grafickou znělkou (opět viz Příloha č. 18) s názvem reportáže a jménem reportéra. Po prvním příspěvku se (kvůli pauze na reklamní blok) opakovalo krátké připomenutí následujících dvou reportáží s titulkem „dnes ještě uvidíte“. Zbývající dva příspěvky byly taktéž uvedeny ohláškou Radka Johna a odděleny úvodní a závěrečnou grafikou, respektive na poslední reportáž většinou rovnou navazovaly závěrečné titulky. V první tiskové zprávě o svém návratu k žurnalistice z přelomu října a listopadu John avizoval, že hodlá publikovat fakta o rozkrádání této země a informace z české politiky, které má veřejnost právo znát. 144 Podobné vyznění mělo i již zmiňované motto pořadu „o vinících současného marasmu bez pardonu a beze strachu“. Tematická analýza příspěvků z prvních 13 dílů 145 shrnutá v Grafu 2 však ukazuje, že politická témata rozhodně nedominovala, spíše naopak. Graf 2. Tematická skladba pořadu Bez cenzury, 5. 3. až 18. 6. 2013 2 8
7
Celostátní poltiika Regionální politika
3
HIS - human interest stories Krimi 9 10
Zvířata Kuriozity/ostatní
Reportáže, které se týkaly celostátního politického tématu, byly pouze dvě. Jednu z nich – o problematických dotacích na solární energetiku – natočil sám John, přičemž reportáž uváděla i první díl pořadu. Podle Roberta Maleckého to byl jediný příspěvek, který naplňoval Johnovy původní sliby o publikování informací ze zákulisí politiky: „Radek mluvil o ‚solárech‘ od první porady, ale natočily se pak relativně pozdě. Byla to snad jeho jediná reportáž, kterou natočil, a vycházel při ní z podkladů, které načerpal jako Zdroj: JIŘIČKA, Jan, Jakub POKORNÝ a Markéta BŘEZINOVÁ. John povede investigativce Týdne. Zůstane i šéfem bezpečnostního výboru. iDnes.cz [online]. 2012 [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/john-se-vraci-k-praci-novinare-d2y-/domaci.aspx?c=A121031_181509_domaci_jj 145 Základní vzorek pro tuto analýzu obsahuje 13 ze 16 odvysílaných reportáží. Důvody nekomplexnosti vzorku i jednotlivé proměnné jsou přesně definovány v metodologické kapitole, výchozí data jsou v Příloze č. 9 a vizualizována v Příloze č. 10. 144
64 poslanec. Čili tam naplňoval to, co sliboval národu, že on je na jejich straně a z politiky ‚vysosá‘ to největší zlo, které jim pak předloží jako reportáž. V tomto případě to udělal, nehodnotím výsledek, ale metoda jeho sliby naplňovala.“ 146 Tato reportáž, stejně tak jako druhá odvysílaná reportáž s celostátně-politickou tematikou, je analyzována v kapitole 3.4.2.1. Podle Johna bylo příčinou absence velkých celospolečenských politických kauz v pořadu Bez cenzury to, že se již v letech 2012 a 2013 žádné neděly 147, a proto se reportéři více soustředili na regionální případy. V rámci sedmi regionálních politických reportáží se autoři často zaměřovali na problematiku čerpání dotací a s tím spojené korupce, případně na jiné závažné regionální problémy. Například Robert Malecký, který dlouhodobě žije a působí v Ústí nad Labem, natočil reportáž o neutěšeném stavu ghetta v Předlicích nebo o problematické činnosti ROP Severozápad. „Žiju tady v Ústí nad Labem, témata jsem přinášel více méně odtud. Nakonec jsem dosáhl toho, že jsem si reportáže napsal i zrežíroval. Kromě toho se mi podařilo dohodnout, že mi je bude natáčet a stříhat kamarád, který bydlí tady v Ústní nad Labem,“ řekl o svém působení v pořadu Malecký 148. Z Grafu 2 je patrné, že v pořadu dominovaly spíše příběhy s kriminálním podtextem (zločinnost v centru Prahy; korupce soudce lahví whisky; podvodný systém pyramidového prodeje šperků), human interest stories (rodina truchlící nad dítětem, které zemřelo kvůli údajně nevhodné péči; umírající muž, kterého opustila s veškerým majetkem ziskuchtivá žena) nebo lehčí témata s prvky infotainmentu (řazená do sekce ostatní – například o věštci; o kartářkách; o vysloužilém pornoherci). Na Johna se podle jeho slov v rámci poslaneckých dnů, kdy se setkával s voliči, obracely stovky občanů s konkrétními podněty, přičemž některých z nich se reportéři jeho pořadu ujali: „Ti lidé se na mě obraceli s pocitem, že to do týdne vyřeším, a popravdě, jako poslanec to nevyřešíte. Když to přinesete do pořadu, tak se to často vyřeší. Paní, která nezaplatila pokutu a ani se o ní nedozvěděla, měla najednou exekuci za 50 tisíc – to jsme zrovna vysílali. To má samozřejmě smysl, dokonce tyhle drobnější věci mají větší šanci na
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016. Což je však minimálně v kontextu zatýkání na Úřadě vlády na začátku léta 2013 a kauze Nagyová poměrně zavádějící. Podle Johna „už totiž byla jiná doba. Do roku 2010 se kradlo na ministerských úrovních. To byly ty nákupy Pandurů, letadel Casa. Kalousek říkal Sněmovně, když policie obvinila Parkanovou, že přece v politice bylo prosazeno, že ministr nemusí zjišťovat cenu obvyklou. Což je to, co tady způsobilo ty krádeže. A to skončilo v roce 2010. Od té doby ty velké krádeže už opravdu nejsou. Ale na té regionální úrovni, tam se kradlo pořád, protože to bylo méně vidět.“ Zdroj: JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 148 MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016. 146 147
65 vyřešení, než když řeknete: ‚V Pandurech nebo v letadlech Casa se ukradlo x miliard korun z veřejných peněz.‘ A stejně je to tak dobře zabezpečené, že se nic nestane. A na to já mám jediné heslo – lepší je zapálit malou svíčku, než proklínat temnotu.“ 149 Kromě těchto inspiračních zdrojů a témat, která přinášeli sami redaktoři, fungovalo ještě jedno důležité, již zmiňované spojení, a to s časopisem Týden. Řada reportáží totiž vycházela z tištěných článků. Robert Malecký takto například zpracoval reportáž o hnutí Pro sport Josefa Dobeše, jejímž autorem v Týdnu byl Marek Přibil (ten v reportáži ovšem vystupoval pouze jako jeden z odborných mluvčích), nebo také reportáž Inženýrská odysea o podvodném nákupu a prodeji domů v Opletalově ulici. „V rámci Empresa Media byl tlak na předtáčení reportáží psaných pro Týden. […] To byla zakázka. To prostě zavolal Franta Nachtigall [tehdejší šéfredaktor týdne, pozn. aut.] a řekl: ‚Hele, Marek Přibil napsal reportáž o tom, jak chce někdo ukrást nějaké domy fakult v Praze, dej tomu nějaké obrázky.‘ A udělala se z toho ‚repka‘,“ popisuje Robert Malecký 150. Ačkoli například v reportáži „Inženýrská odysea“ bylo zmíněno, že časopis Týden dění okolo případu detailně zpracoval, autor původních reportážních článků z Týdne, Martin Přibil, nebyl v závěrečných titulcích ani jedné zmíněné reportáže uveden. Sledovanost pořadu ale podle Johna nenaplnila očekávání majitele. Už v květnu roku 2013, kdy jsem s Radkem Johnem vedl první rozhovor 151 o pořadu Bez cenzury (v den rozhovoru se premiérově vysílal 7. díl), konstatoval, že v součtu premiéry a čtvrteční reprízy dosahuje pořad sledovanosti 150 tisíců diváků 152. Poměrně nízká čísla přičítal již zmiňovanému nevhodnému času vysílání ve 20:05, respektive později (viz tabulka níže). O tři roky později komentoval John sledovanost takto: „Myslím, že se nevymykala průměrnému sharu té televize. Investor ale asi doufal, že to dosáhne čísel jako pořad Na vlastní oči. Ale upozorňuji, že Na vlastní oči byly jediným publicistickým pořadem ze všech televizí. V počátcích takovou publicistiku nevysílala ani ČT a divák neměl na výběr 20 kanálů.“ 153 Data z ATO-Mediaresearch ovšem ukazují, že pořad byl sledovaností i v rámci televize spíše podprůměrný.
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016. 151 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 152 Jedná se o takzvaný rating v tisících, definice pojmů share i rating viz kapitola Metodologie. 153 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 149 150
66 Tabulka 2. Sledovanost pořadu Bez cenzury, 1.–16. díl Zdroj: ATO-Mediaresearch 15+
15+
15+
Titul
Datum
Začátek
Konec
Rating (%)
Bez cenzury, 1. díl
5. 3. 2013
20:06:16
20:49:34
1,7
145
3,43
Bez cenzury, 2. díl
12. 3. 2013
20:07:53
20:37:05
1,8
153
3,73
Bez cenzury, 3. díl
19. 3. 2013
20:07:24
20:38:38
1
87
2,16
Bez cenzury, 4. díl
26. 3. 2013
20:12:01
20:42:04
1,6
136
3,27
Bez cenzury, 5. díl
2. 4. 2013
20:15:43
20:47:20
1,6
139
3,25
Bez cenzury, 6. díl
9. 4. 2013
20:14:56
20:45:23
1,6
142
3,4
Bez cenzury, 7. díl
16. 4. 2013
20:16:30
20:47:18
1,1
93
2,32
Bez cenzury, 8. díl
23. 4. 2013
20:15:34
20:44:35
1,3
116
3
Bez cenzury, 9. díl
30. 4. 2013
20:17:07
20:47:56
1,3
111
3,36
Bez cenzury, 10. díl
7. 5. 2013
20:15:20
20:44:38
1
91
2,4
Projekce (v tis) Share (%)
Bez cenzury, 11. díl
14. 5. 2013
20:14:08
20:44:10
0,9
75
1,95
Bez cenzury, 12. díl
21. 5. 2013
20:13:59
20:43:53
1,1
98
2,52
Bez cenzury, 13. díl
28. 5. 2013
20:12:49
20:43:03
0,9
77
2,04
Bez cenzury, 14. díl
4. 6. 2013
20:55:08
21:25:43
1
89
2,1
Bez cenzury, 15. díl
11. 6. 2013
20:45:34
21:18:43
0,9
77
2
Bez cenzury, 16. díl
18. 6. 2013
20:45:51
21:17:13
0,8
70
1,89
Průměr
1,23
106,19
2,68
Průměrná sledovanost TV Barrandov za 1. pol. r. 2013
-
-
4,46
Průměrná sledovanost (věkové skupiny 15+) premiérového dílu pořadu byla něco málo přes 106 tisíc diváku (tzv. reach v tisících, respektive projekce). Průměrný share (15+) pořadu byl ovšem pouze 2,68 %, což je téměř o dvě procenta méně, než byl průměrný share (15+) TV Barrandov za první polovinu roku 2013, který činil 4,46 %154. Nízká sledovanost byla podle Radka Johna i jedním z hlavních důvodů, proč v říjnu 2013 televize pořad (tehdy už v pozměněném formátu) stáhla z vysílání: „Když se stal Vladimír Železný ředitelem TV Barrandov [v říjnu 2013, oficiálně ovšem nastoupil až 1. listopadu, pozn. aut.] a tehdy ještě běžel pořad Bez cenzury, tak Železný říkal vlastníkovi televize: ‚Já proti Johnovi nic nemám, jestli toužíte po tom pořadu, tak ho tam mějte, ale sledovanost vám to neudělá. Protože existuje pyramida,‘ a teď namaloval pyramidu a říkal: ‚Vrchol pyramidy, to jsou vysokoškoláci, těch je málo, pak jsou středoškoláci, těch je víc a pak jsou ti lidé s nižším vzděláním. A těch je nejvíc. Vy musíte cílit na ten
Zdroj: Nova za první pololetí lídrem. Bez Fandy, Smíchova a Telky by ale meziročně klesla. Digizone.cz [online]. 19. 7. 2013 [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/nova-za-prvnipololeti-lidrem-bez-fandy-smichova-a-telky-by-ale-mezirocne-klesla/ 154
67 spodek té pyramidy, abyste dostali tu sledovanost. Středoškoláci a vysokoškoláci, to je hlavní publikum investigativních publicistických pořadů, těch je ale tak málo, že vám to TV neuživí.‘ A statisticky to tak vždycky bylo.“ 155 Ačkoli dnes již není možné přesně určit, jaký měl pořad Bez cenzury mediální dopad, respektive zda nějak výrazně ovlivňoval názory diváků či veřejnou agendu, je možné na základě hodnot o sledovanosti konstatovat, že jeho vliv nemohl být příliš vysoký. Podobný názor má i Radek John: „Ta moc se odvíjí od sledovanosti, čili jestliže Na vlastní oči měly sledovanost milion a půl a tohle mělo 200 tisíc, tak ta moc je úměrně nižší. A dneska jsou pořady, kdy nikomu ani nestojí za to reagovat, protože je to pro pár tisíc lidí. Ta doba, kdy se večer v televizi řeklo něco a celý národ to vzal jako svatou pravdu, je pryč.“ 156 O vlivu pořadu na veřejnost vypovídá i to, že Etické komisi Syndikátu novinářů nepřišly dle Barbory Osvaldové (viz Příloha č. 15) žádné stížnosti a ani média jeho uvedení v březnu 2013 příliš nereflektovala (viz kapitola 3.3.1). Osvaldová se ovšem domnívá, že určitý vliv na diváky pořad měl: „Když se něco objeví na televizní obrazovce, tak je to pro ty diváky daleko směrodatnější, než když jim to někdo řekne. ‚To jsme viděli v televizi, to musí být pravda!‘ Televize má podle mě větší moc než tištěná média.“ 157
3.4.2 Role Radka Johna a jeho vliv na obsah pořadu Bez cenzury ve formátu vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013 Návrat poslance a do února 2013 i předsedy VV Radka Johna do médií provázely obavy některých mediálních teoretiků i politiků ze střetu zájmů a z ovlivňování či dokonce instrumentalizace obsahů (viz kapitola 3.3). Radek John později nazval tyto obavy „směšnými“, „bouří ve sklenici vody“, a dokonce je komentoval 158 tak, že mu novináři i politici zdarma udělali reklamu 159. Mediální nátlak z října a listopadu 2013 na něj však možná jistý vliv měl – na otázku, proč podle jeho názoru média věnovala takovou pozornost vyjádření, že bude přinášet zákulisní informace z politiky, odpověděl: „Lumpové v politice se báli, že na ně prozradím nějaké lumpárny, ale v provozu toho pořadu to bylo naprosto nestihnutelné. To by tam musel být jiný dramaturg a já bych
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 157 OSVALDOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016. 158 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 159 To ale podle kvantitativní obsahové analýzy vybraných médií (viz kapitola 3.3.1) není úplně pravda, neboť samotné uvedení pořadu již provázela značně nižší mediální pozornost. Příspěvky z října a listopadu 2012 se vázaly k novému pořadu jen minimálně (nebyly známé žádné podrobnosti) a informovaly spíše o návratu Johna k žurnalistice, a to s převážně negativní valencí/tonalitou k jeho osobě. 155 156
68 musel dělat jenom reportéra. Vzhledem k tomu, že se strhla taková bouře, tak já jsem zase neměl zájem zažívat další a další komentáře, že něco prozrazuju.“ 160 Mediální nátlak na Johna 161 a nedostatek času kvůli kombinaci rolí dramaturga, moderátora a poslance mohly být mezi důvody, proč se politická témata podle obsahové analýzy (viz Přílohy č. 9 a 10) objevila jen v méně než čtvrtině vysílaných reportáží. Podle Petra Vrabce neměl být pořad na politiku zaměřený vůbec: „Jestli Robert [Malecký, pozn. aut.] měl občas reportáž z Ústí, tak šlo hlavně o to, že se tam jak bez rozumu kradlo. Nakonec, ROP Severozápad je dnes řešený už u soudů, někteří aktéři už dokonce sedí.“ 162 Nejvýznamnější funkcí Radka Johna v rámci pořadu Bez cenzury byla dramaturgie. Podle Osvaldové a Halady (2007: 59) je dramaturg odpovědný za vytváření koncepce publicistického (nebo jiného) díla, je odpovědný za obsah, na jehož výrobě spolupracuje s dalšími pracovníky štábu, a obvykle vybírá i vhodné náměty pro zpracování. „Podstatná role dramaturga je schvalování reportáží. To znamená, že ve střižně, když redaktor postaví kostru příběhu, tak dramaturg je ten, který se na to podívá, případně to rozporuje, případně žádá něco dodělat nebo dovysvětlit atd.,“ 163 popsal svou činnost John. V rámci redakce však podle Johna, Maleckého i Vrabce fungovala takzvaná kolektivní dramaturgie, která rozhodovací moc Johna částečně omezovala. „Znamená to, že autoři musí ta svá témata obhajovat na poradách před ostatními. Což je hrozně dobrý, protože tam nejde hrát kuloárová politika a něco zametat pod koberec. Vysílá se jen reportáž, o které všichni řeknou – jo, to je zajímavé. Když na poradě řeknou, to je pitomost, tak ta věc nejde vůbec do výroby,“ vysvětloval John 164. Potvrdil to i Petr Vrabec: „Takhle to funguje ve všech redakcích publicistiky. Je nutné si uvědomit, že v redakcích publicistiky jsou povětšinou silné osobnosti, které si tou televizí prošly. Akorát to není, jeden reportér = jeden hlas. Někdo má větší slovo, někdo menší. Záleží na tom, kdo jak má definovanou svou integritu a dokáže pro ni přesvědčit ostatní.“ 165. Robert Malecký dokonce považuje své působení v pořadu Bez cenzury za období největší tvůrčí svobody: „Já jsem nikdy nezažil atmosféru, alespoň v televizi, kdy se člověk mohl
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. Na potenciální vliv mediálního tlaku na Johna upozorňuje i teoretik mediální etiky, pedagog a moderátor Václav Moravec: „Když se novinář ocitne pod větší kontrolou a tlakem, tak si myslím, že ho to může do větší míry omezovat v tom, že by začal využívat vlivu pořadu pro prosazování vlastní politické agendy.“ Zdroj: MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016. 162 VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016. 163 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 164 tamtéž 165 VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016. 160 161
69 věnovat úplně všemu, co si vymyslel, a když to téma dostatečně zvonilo, tak ho prostě přinesl do porady a to téma se točilo. Nikdo mi do ničeho lidově řečeno nekecal.“ Později se přestal podle svých slov zúčastňovat i těchto kolektivních porad a svá témata hlásil pouze po telefonu, případně e-mailem. „Je to hodně nestandardní, ale asi jsem měl důvěru a nikdy mi nic nezastavili. Nebyl jsem v té redakci úplně typický.“ 166 Podle Johna byl Malecký v rámci týmu solitérem, ale zároveň největším profesionálem s dobrými a srozumitelnými reportážemi, a tak mu jeho přístup – častou neúčast na poradách – tolerovali 167. Kromě kolektivní dramaturgie působil na Radka Johna v rámci dramaturgické činnosti ještě další element, a to tehdejší šéfredaktor časopisu Týden, František Nachtigall. Robert Malecký jej v rozhovoru pro účely této diplomové práce označil za „superšéfredaktora“ Týdne a „nadšéfa“. Podle Maleckého měl totiž na tvorbu obsahu pořadu Bez cenzury – skladby relace a částečně i dramaturgie reportáží – větší vliv než Radek John. 168 „Nachtigall vedl publicistiku vydavatelství, takže úvodní domluva byla, že on bude koordinovat témata, která by byla zajímavá pro pořad Bez cenzury. A taky, že bude hlídat původně píšící redaktory Týdne, kteří se v rámci pořadu Bez cenzury angažovali,“ popisoval John původní rozdělení rolí v rámci přípravy pořadu. V konfrontaci s výše zmíněným tvrzením Roberta Maleckého ovšem John částečně přiznal, že František Nachtigall mohl mít i kontrolní roli: „To byl projekt pana Soukupa, ten to vymyslel, já jsem dal nějaké podmínky, za kterých bych do toho šel. Pan Soukup jako majitel věřil Nachtigallovi, který s ním spolupracoval dlouho, a myslím si, že mu řekl: ‚Dávej na toho Johna pozor, aby si tam nehřál nějaké své polívčičky.‘ S čímž jsem ale naprosto souhlasil, protože ani já jsem neměl zájem, aby někdo říkal, že si tam hřeju své polívčičky.“ František Nachtigall na opakované prosby o rozhovor či vyjádření k tématu nereagoval. Radek John tedy rozhodně nebyl dramaturgem s neomezenou rozhodovací pravomocí, naopak na něj působila řada vnějších vlivů, která jeho rozhodovací pravomoci omezovala. Reportáže navíc připravovali jiní reportéři (s výjimkou zmiňované úvodní reportáže prvního dílu pořadu), a tak měl John autorský prostor především ve svých moderátorských vstupech – v úvodních ohláškách, které autoři nazývali „spojováky“. Podle Vrabce byly „spojováky“ výsostnou úlohou moderátora. „Jestli do toho Radkovi MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016. JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 168 MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016. 166 167
70 někdo kecal, tak já jsem to nebyl. Vzpomínám si, že na začátku nám Radek ukázal pilot spojováků a my řekli tak nějak jednomyslně – OK.“ 169. I Robert Malecký v hloubkovém rozhovoru uvedl 170, že s ním John úvodní ohlášku k reportáži „Komu se zelení“, která je analyzována v další kapitole, nijak nekonzultoval. Podle Johna však „spojováky“ vznikaly vždy až po dohodě s redaktory: „Spojovák je uvedení do situace a vždycky vzniká dohromady s tím, který v tom tématu pracuje od začátku.“ 171 V rámci obou rozhovorů v roce 2013 i 2016 Radek John opakovaně zdůrazňoval, že pořad Bez cenzury byl nezávislý a že nenatáčel reportáže, které by nadržovaly nějaké straně či obhajovaly politiku VV (nebo kohokoli jiného). Na otázku, jak jeho činnost vnímali spolustraníci z VV, odpověděl: „No tak oni si asi mysleli, že jim budu nějak nadržovat. Říkali, že to je super, ale já jsem říkal, vážení, to je nezávislá novinařina a to s mým koníčkem, který se jmenuje politika, nemá nic společného. Samozřejmě, že si každý myslel, včetně těch komentátorů – John tam teď začne dělat prasárny –, ale to by zcela popřelo tu novinářskou práci. A to nejde. […] Všichni malovali čerta na zeď, ale ono to z principu opravdu nejde udělat. Ani kdybych si řekl, že budu svině a popřu všechno, tak by to nešlo v té kolektivní dramaturgii. Říkal jsem si, že když se budou na ten pořad koukat, tak uvidí, že ta podezření jsou směšná. A také se to nepotvrdilo, čili praxe ukázala, že všechna podezření byla nesmyslná.“ 172 Otevřená podpora stranických idejí, strany nebo členů VV se v pořadu skutečně neobjevila. Přesto však lze hlavně v rámci některých úvodních ohlášek identifikovat řadu problematických aspektů, které mohly souviset s jistou politickou instrumentalizací nebo s bias pořadu ve prospěch Johnových světonázorů a hodnot. To se týká i jediné reportáže, kterou připravil sám John. 3.4.2.1 Analýza problematických úvodních ohlášek a vybraných reportáží s politickou tematikou Obsahová kvalitativní analýza se snaží především nalézt odpověď na výzkumnou otázku, zda se v pořadu nějak projevovaly politické či mocenské zájmy a názory Radka Johna. Proto je potřeba nejprve definovat, jaké by takové politické či mocenské zájmy a názory mohly být. Radek John v rozhovoru 173 z května roku 2013 velmi podrobně VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor autorem ze dne 7. 4. 2016. MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016. 171 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 172 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 173 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 169 170
71 popsal své ambice a zájmy v rámci dramaturgie pořadu založené na nedůvěře v tradiční politické strany, která byla i v souladu s jedním ze základních volebních hesel VV – boji proti „politickým dinosaurům“. „To, že já si myslím, že ty zavedené strany jsou zločinecké organizace, které jsou tu nastavené na rabování veřejných zakázek a na rozkrádání veřejného majetku, z čehož část používají na financování svých volebních kampaní, to není nic nového. To si tady myslí 99 % národa. Ten jediný rozdíl je, že zatímco ostatní novináři také mají nějaké sympatie a většinou neříkají, koho volí, tak já naprosto otevřeně říkám, že nemám sympatie k zavedeným stranám, protože jsou to struktury organizované tak, že rozkrádají veřejný majetek. Ode mě tohle divák ví, to já netajím. S tímhle se na to dívá a nevím, co by na tom bylo špatného. Proč neříkat fakta, když si myslím, že ty stávající strany jsou špatné a že by stát měl projít dramatickou změnou volebního systému, abychom se dostali k nějaké jiné organizaci demokracie, než je teď. Musím říct, že když vypukla ta aféra, že John jde dělat novináře, tak tehdy se novináři tvářili, že jsou nezávislí, ale ono to není pravda.“ V jiné části téhož rozhovoru John dále tuto ideu rozvíjí: „Některá média určitá témata vynechávají. Ta se mohou dostat na veřejnost prostřednictvím tohoto pořadu. Za druhé, jistá výhoda je, že já vidím do střev toho, jak politika vzniká, takže ten pořad může upozorňovat například na systém Miroslava Kalouska, jak udělal politickou dohodu s Josefem Dobešem. Tohle jsou věci, které lidi mají vědět, když na ně politici hrají nějaké mediální finty. To je hrozně cenné pro budoucí volby, kdo je tady ten škůdce, kdo zabránil, aby se opravdu zrušily anonymní akcie, kdo zabránil, aby se prodloužila doba promlčení atd. Také jsem udělal reportáž o fotovoltaikách a teď chce ČSSD zřídit vyšetřovací komisi na to, co jsem ukázal v reportáži. Všichni poslanci, kteří seděli ve Sněmovně v roce 2009, přestože Energetický regulační úřad udělal 42 intervencí, aby se snížila podpora, to neudělali, čili viníci jsou zcela jasní. Bod dvě je tedy upozorňovat, protože žádný normální občan nesleduje všechno dění ve Sněmovně, ale jsou tam nějaké naprosto klíčové okamžiky, podle nichž se potom mohou rozhodovat, jak kdo pro co hlasuje nebo nehlasuje. Kdo je tady škůdce a žába na prameni.“ 174 V pozdějším rozhovoru John řekl, že se jeho nedůvěra vůči zavedeným politickým stranám ještě zvětšila 175, dále však tyto své názory z roku 2013 nerozvíjel. Radek John tedy v době, kdy jako dramaturg, moderátor i reportér tvořil pořad Bez cenzury (v době rozhovoru 16. 5. 2013 bylo odvysíláno 11 dílů), otevřeně řekl, že 174 175
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
72 v pořadu upozorňuje na „klíčové okamžiky“, podle kterých se lidé mohou rozhodovat, kdo je „škůdce a žába na prameni“. Toto slovní spojení dal do přímé souvislosti s reportáží o expanzi fotovoltaických elektráren (obsahová analýza viz níže), v rámci níž kritizoval téměř všechny zavedené strany působící v roce 2009 (tedy ještě před vstupem VV do celostátní politiky). Tradiční strany považuje za zločinecké struktury, o čemž podle něj divák pořadu věděl 176. Kromě toho ještě zmínil dva politiky – Miroslava Kalouska a Josefa Dobeše – se kterými působil ve vládě, ale ve zlém se s nimi rozešel. „My jsme se s ministrem Kalouskem nikdy názorově nesešli a byli jsme v ostrém sporu od začátku. My jsme přišli zničit dinosaury, což ale nešlo jinak, než s dinosaury vstoupit do vlády, protože jinak nebyly žádné zbraně na zničení,“ řekl mimo jiné John177. Josef Dobeš byl ministrem školství za VV, ale na jaře 2012 stranu kvůli neshodám opustil. V podobné pozici byli i politici z frakce LIDEM, která se odštěpila taktéž na jaře 2012 od VV a vytvořila s ODS a TOP 09 novou koalici.
Úvodní ohláška a reportáž „Bilion za Slunce“, 1. díl pořadu, 5. 3. 2013 Jediná reportáž, kterou připravil Radek John (ve spolupráci s reportérkou Anetou Jungerovou), otevírala první díl pořadu Bez cenzury. Podle Johna se částečně jednalo o pilotní díl, a proto i úvodní ohlášky byly natočené na poslední chvíli, a to samotným režisérem pořadu, Rudolfem Kudrnáčkem. 178 Navíc v nich ještě nefigurovala jakákoli projekce za moderátorem. Radek John celou reportáž uvedl z lávky pro pěší nad Nuselským mostem v Praze, a to v pozdních večerních hodinách (většina ohlášek se točila až za tmy). Prostředí je vizuálně atraktivní (noční doprava na mostě, osvětlené budovy v pozadí), nicméně s tématem reportáže nemá spojitost. Záběr je mírně roztřesený, avšak statický, přičemž střihovými skoky po ose se postupně mění z úvodního polocelku na detail Johnovy tváře v závěru. Tím je i poslední věta sdělení nejvíce zvýznamněná. Celá úvodní ohláška Radka Johna zní takto: „Největší tunel na veřejné finance České republiky je bezesporu podpora slunečních elektráren. Selhání zákonodárců při jejím nastavení a zejména jejich šokující nečinnost při prvních známkách obrovského průšvihu nás bude stát tisíc miliard korun. Dnes hází vinu za tohle jeden na druhého. Kdo ale ve skutečnosti může za tuto národní
S tím se ovšem dá silně polemizovat. Viz závěr této kapitoly. JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 178 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 176 177
73 finanční katastrofu?“ 179 Informace o částce tisíce miliard korun 180 je navíc vizuálně graficky zvýznamněná textem „1 bilion“, který se v rámci ohlášky objeví v obdélníkovém titulku v dolní části obrazu a potom se často objevuje i v samotné reportáži (viz Příloha č. 18). Expresivní a ze strany mnoha politiků nadužívané slovní spojení „největší tunel“, zdůraznění částky „tisíce miliard“ (slovně i vizuálně) a závěrečného spojení „kdo může za národní finanční katastrofu“ jasně tematicky rámcují celé sdělení reportáže, přičemž závěrečná řečnická otázka ve spojení s informací o selhání zákonodárců rovnou přináší nevyřčený soud – mohou za to tehdejší špatní politici. V tomto duchu se nese i celá reportáž. Radek John v ní popisuje dění v letech 2005–2010 po přijetí zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, který v § 6 odst. 3 zafixoval maximální každoroční snížení dotační podpory na 5 %. V pozdějších letech ovšem nákupní cena solárních panelů a tedy i prvotní investice prudce klesla, ovšem zodpovědní politici nedokázali (nebo nechtěli) na vzniklou situaci zareagovat pozměňovacím zákonem, který by upravil nebo úplně zrušil maximální pětiprocentní fixaci. Velmi výhodné podmínky pro podnikání v tomto odvětví tak zůstaly i pro rok 2010 a způsobily expanzi solárních elektráren v tuzemsku 181. Reportáž je poměrně dlouhá (s časem 14:05 je nejdelším příspěvkem, který byl v pořadu odvysílán 182), přičemž hlavní složkou jsou rozhovory s jednotlivými aktéry celého dění (mnoha zainteresovanými politiky a tehdejším předsedou Energetického regulačního úřadu). Obrazová složka hraje minimální roli (většinu záběrů tvoří tzv. „talking heads“, tedy jednotliví respondenti, případně ilustrační záběry na sluneční elektrárny, budovu a interiér Poslanecké sněmovny atp.) a celkově tak reportáž ve srovnání s většinou ostatních politických i nepolitických příspěvků postrádá dynamiku. Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013 180 Tato částka je navíc nadsazená. Podle zprávy NKÚ z ledna 2015 bude sice stát podpora tzv. „zelené energie“ Českou republiku cca bilion korun, provoz fotovoltaických elektráren ovšem bude tvořit pouze dvě třetiny z této částky. Zdroj: Podpora zelené energie vyjde Českou republiku na bilion korun, dvě třetiny této částky odčerpají provozovatelé fotovoltaických elektráren. NKÚ [online]. 6. 1. 2015 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.nku.cz/cz/media/podpora-zelene-energie-vyjde-ceskou-republiku-na-bilionkorun--dve-tretiny-teto-castky-odcerpaji-provozovatele-fotovoltaickych-elektraren-id7419/ 181 Podle zprávy NKÚ bylo tempo růstu výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren v letech 2009 až 2012 v České republice asi 2320 %, zatímco v Německu 300 %, Slovensku 424 % a Rakousku 588 %. Zdroj: viz předchozí poznámka 182 Stopáž byla o více než čtyři a půl minuty nad délkou průměrné stopáže reportáže z prvních 16 dílů pořadu. 179
74 Jediným vizuálně zajímavým prvkem je krátká grafika/jingle rozsvěcujících se žárovek, která člení jednotlivé úseky rozhovorů (jež vedou Radek John či Aneta Jungerová s protagonisty jak z očí do očí, tak po telefonu). Tehdejší zákonodárci bezesporu pochybili, John však vinu posouvá z několika desítek politiků, kteří měli daný segment na starosti (předkladatelů pozměňovacích návrhů, členů Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny a Senátu, zodpovědných poslanců, senátorů a členů vlád Miroslava Topolánka a Jana Fischera, hlavně ministrů průmyslu a obchodu Martina Římana a Vladimíra Tošovského), na celé tehdejší vrcholné politické zastoupení, respektive na příslušné politické strany. To činí nejenom v komentářích, ale i v grafikách, kde používá ke zdůraznění stranické příslušnosti daného mluvčího/viníka 183 vzniklé situace i loga mateřské strany. Tyto grafické znaky tak zvýznamňují sdělení obsažená v komentáři (viz Příloha č. 18). Ve třetí minutě například asynchronní komentář Johna říká: „Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů z roku 2005 je zmetek. Požadoval zaručené patnáctileté návratnosti investice. Pak ale neměl bránit snižování ceny dotované elektřiny v situaci, kdy prudce klesnou pořizovací ceny solárních panelů. Místo patnáctileté návratnosti investic tak poslanci zařídili investorům kšeft století. Zákon odporující logice prohlasovali poslanci ČSSD, KSČM, Unie Svobody a KDU-ČSL včetně Miroslava Kalouska. V Senátu zákon hladce schválily všechny poslanecké kluby včetně klubu ODS.“ 184 Výčet jednotlivých stran redundantně doplňuje grafika zobrazující postupně loga jednotlivých stran – divákovi jsou tak „viníci zákonného zmetka“ zvýznamněni stejným způsobem jako částka 1 bilion v úvodní ohlášce. To je také hlavní sdělení, které si z reportáže mají odnést: neschopnost těchto tradičních stran vás – diváky – bude stát tisíc miliard korun. Výčet „viníků“ se opakuje i v 11. minutě reportáže, kdy se strany objeví pouze pomocí grafiky s logy ČSSD, KSČM, ODS, KDU-ČSL a Strany zelených pod tímto komentářem: „Takhle je možné ptát se každého poslance, který byl ve sněmovně v roce 2009 například Petra Nečase, Miroslava Kalouska, Bohuslava Sobotky. Kdokoli z 200 poslanců v té době mohl podat novelu zákona, která byla dokonce připravena Energetickým regulačním úřadem a byla by České republice zachránila stamiliardy.“ 185 Jméno Miroslava Kalouska tak v komentářích zazní dokonce dvakrát, ačkoli je v kontextu tématu irelevantní (stejně tak jako jméno Petra Z tehdejších politiků jsou Johnovou optikou větší či menší mírou viníci všichni. Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013 185 Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013 183 184
75 Nečase či Bohuslava Sobotky, kteří neměli v roce 2009 exekutivní funkci spojenou s oblastí energetiky). Jak je popsáno níže v této kapitole, kritika vůči Kalouskovi zaznívala i v dalších úvodních ohláškách. Lze se proto domnívat, že se jednalo o projekci osobní antipatie Johna vůči osobě tehdejšího místopředsedy TOP 09, respektive i vůči dalším představitelům tradičních stran, které VV, potažmo Radek John, nazývali politickými dinosaury. Druhým možným souvisejícím důvodem je nevydařené vládní působení Radka Johna, který měl s Petrem Nečasem i Miroslavem Kalouskem časté politické konflikty. Kalousek se navíc divákům mohl konotovat jako symbol záporné politické postavy, neboť byl v době Nečasovy vlády opozičním a částečně i mediálním diskurzem vybudován mýtus 186 „Kalouska, který může za všechno“ 187. V reportáži naopak výrazně schází linka mapující podnikatelské lobby, která, jak naznačují výpovědi poslanců i tehdejšího předsedy Energetického regulačního úřadu Josefa Fiřta, hrála v nečinnosti zákonodárců velkou roli 188. Radek John se v druhé polovině reportáže soustředí opět na politiky. Tentokrát na ty, kteří v oblasti energetiky podnikali a mohli mít na pozdržení změny zákona zájem – zdůrazněna je hlavně ODS. Žádné nové odhalení či důkaz o lobby nějakého konkrétního politika ovšem nepřináší 189. Důležitou část celého příběhu, kterou je nečinnost Fischerovy vlády v druhé polovině roku 2009 190, ovšem reportáž příliš podrobně nerozebírá – stačí pouze ujištění od tehdejšího ministra průmyslu Tošovského, že novelu zákona v listopadu předložila vláda „Při systematickém opakování souboru znaků pro vyjádření určitého sdělení dochází ke zřetězení konotací a vytvoření mýtu.” (Sedláková, 2014: 339 – 340) 187 Tohoto mediálně-politického mýtu si byl dobře vědom i sám Kalousek, který jej dokonce využíval mezi svými příznivci k sebepropagaci. Zdroj: Kalousek: Podpořte TOP 09, kupte si triko "Za všechno můžu já" EuroZprávy.cz [online]. 11. 6. 2014 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/95255-podporte-miroslava-kalouska-kupte-si-triko-za-vsechnomuzu-ja/ 188 Jak uvedl v reportáži například poslanec KSČM Ladislav Urban: „Nebylo to [novela zákona pozměňující 5% limit, pozn. aut.] průchodné ve Sněmovně, protože tam fungovala nějaká lobby.“ Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013 189 Vede pouze rozhovor s Janem Špikou, tehdejším poslancem za ODS, který v roce 2009 působil v dozorčí radě firmy, jež stavěla fotovoltaické elektrárny. Toho John obviňuje ze střetu zájmů a z nečinnosti. Konkrétní důkaz o provinění však schází, jedná se pouze o morální soud. 190 „Příprava nových projektů byla v podstatě ukončena po schválení novely, kterou připravila předchozí Fischerova vláda, a která byla schválena v dubnu 2010. Problém této, jinak vcelku dobré novely je, že přišla pozdě. Vláda sice 24. 8. 2009 oznámila, že prosadí snížení výkupních cen od 1. 1. 2010, jenže návrh byl předložen Poslanecké sněmovně až v polovině listopadu, a už tehdy s navrhovanou účinností od 1. 1. 2011. Namísto aby boom zastavila, Fischerova vláda jej naopak umožnila. Otázkou navíc zůstává, co by se stalo, kdyby vláda předložila návrh dříve a s původně navrhovaným termínem účinnosti. Jednání Poslanecké sněmovny bylo totiž v kritické době zcela zablokováno obstrukcemi poslanců ODS.“ Zdroj: BECHNÍK, Bronislav. Byly výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky stanoveny přiměřeně? TZB-info.cz [online]. 25. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/9698-byly-vykupni-ceny-elektriny-zfotovoltaiky-stanoveny-primerene 186
76 do Sněmovny. To, že za ni aktivně nebojovala a předložila ji pozdě, se už ovšem příliš neřeší. Můžeme jen spekulovat, zda je tato linka celého příběhu oslabena jen proto, že za úřednickou vládou nestály konkrétní politické strany, nebo už byla stopáž reportáže příliš dlouhá (toto téma se řeší v úplném závěru). V hloubkovém rozhovoru z roku 2016 vyjádřil Radek John potřebnost kritiky stran, které jsou u moci, neboť ty „páchají největší zlo“ 191. V tomto kontextu je důležité si i znovu připomenout již výše citovaný úryvek z rozhovoru z roku 2013, který byl vedený jen dva měsíce po odvysílání předmětné reportáže: „Všichni poslanci, kteří seděli ve Sněmovně v roce 2009, přestože Energetický regulační úřad udělal 42 intervencí, aby se snížila podpora, to neudělali, čili viníci jsou zcela jasní. Bod dvě je tedy upozorňovat, protože žádný normální občan nesleduje všechno dění ve Sněmovně, ale jsou tam nějaké naprosto klíčové okamžiky, podle nichž se potom mohou rozhodovat, jak kdo pro co hlasuje nebo nehlasuje. Kdo je tady škůdce a žába na prameni.“ 192 Radek John pomocí výše zmíněných poměrně jednoznačných znaků divákovi ukázal, kdo je oním „škůdcem a žábou na prameni“ – všechny tradiční politické strany a jejich zástupci, kteří v roce 2009 působili ve Sněmovně. To je v souladu s mýtem „politických dinosaurů“, který vytvořily VV a v různých obměnách se jej drží i nové populistické strany (například ANO s heslem „my nejsme politici“). V rámci třetího stupně označování sémioticko-strukturální analýzy sdělení dle Sedlákové (2014) tak lze identifikovat zřetelný rámec preferovaného čtení i ideologické sdělení, kterým je silná kritika tradičních politických stran, respektive i systému, který reprezentují. Jak řekl John v roce 2013: „Proč neříkat fakta, když si myslím, že ty stávající strany jsou špatné a že by stát měl projít dramatickou změnou volebního systému, abychom se dostali k nějaké jiné organizaci demokracie, než je teď.“ 193 Důležité je vnímat i Johnovu stranickou příslušnost k VV, která mohla mít vliv na formování jeho názorů. Je už pouze spekulací, zda tvrzení o „klíčových okamžicích, podle nichž se potom mohou občané rozhodovat“, neodkazovalo například k rozhodování u voleb mezi tradičními politickými stranami – škůdci na prameni – a těmi novými, například VV. Přesto neexistují žádné důkazy o tom, že by tato ideologická instrumentalizace reportáže „Bilion za Slunce“ byla vedena z nějakých vyšších míst nebo za nějakým určitým mocenským účelem.
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 193 tamtéž 191 192
77 Závěrem analýzy této reportáže je třeba dodat, že příspěvek neobsahoval žádné výrazné faktické chyby (kromě nepřesné částky 1 bilion korun, viz poznámka pod čarou č. 180), pouze přílišně, v duchu ideologie nesnášenlivosti vůči tradičním stranám, generalizoval vinu konkrétních zodpovědných politiků na celý vrcholný stranický systém. A téma nepovedeného zákona o obnovitelných zdrojích se k tomu hodilo.
Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 3. díl pořadu, 19. 3. 2013 Upoutávka po prvním příspěvku třetího dílu pořadu Bez cenzury ze dne 19. 3. 2013 lákala diváky na reportáž Petra Maleckého „Komu se zelení“ takto: „Dnes ještě uvidíte, jak vládne v této vládě Miroslav Kalousek a jaké to má důsledky.“ Dva záběry, které tuto upoutávku pokrývají (na časopis s titulkem „Sportovní dinosaurus Dobeš“ a na čísla napsaná fixem, pravděpodobně na jackpotu Sportky), konotují spolu s jasným sdělením mluveného komentáře reportáž o působení ministra financí Miroslava Kalouska a jeho důsledcích, které budou pravděpodobně spojené právě s Josefem Dobešem, Sazkou nebo penězi. Tuto prvotní konotaci potvrzuje i úvodní ohláška: „Jak vládne v této zemi ministr financí Miroslav Kalousek? Že nařizuje ministrům, kteří Mirka zlobí, škrty přísnější než jiným, je dávno známé. A že když ministr Mirka nezlobí, nějaké přilepšení pro jeho rezort se najde, to také není žádná novinka. Ale Miroslav Kalousek má v záloze ještě jeden úžasný trik. Umí škrtnout v rozpočtu nějakého rezortu několik set miliónů korun, aby pak umožnil tomu, koho má rád, anebo tomu, kdo za to poskytne nějakou protislužbu, ty peníze pro rezort jakoby znovu vybojovat. V roce 2012 tak škrtl 800 miliónů ministerstvu školství na sport na rok 2013, aby je znovu umožnil vybojovat, tentokrát Josefu Dobešovi, protože Josef Dobeš jako protislužbu neudělal nic menšího, než svým hlasem podpořil vládu, tedy samu existenci Mirka Kalouska a Petra Nečase. A že stejný pozměňovací návrh podávali i jiní poslanci? No těm by ho přeci koalice neodhlasovala, protože žádné hlasy na udržení vlády jako protislužbu nenabízeli. A jaký je výsledek celé operace? Ministerstvo školství mělo mít péčí Miroslava Kalouska v roce 2013 na sport o 800 miliónů méně, než v roce 2012. A po hrdinném boji Josefa Dobeše bude mít stejně jako v roce 2012. A my máme navíc jednoho hrdinu, který zachránil český sport.“ 194
Zdroj: Bez cenzury, 3. díl [video]. TV Barrandov [online]. 19. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/4982-bez-cenzury-26-3-2013 194
78 Reportáž „Komu se zelení“ se ovšem Miroslavem Kalouskem vůbec nezabývá, nepadne v ní ani jeho jméno. Příspěvek popisuje politické aktivity Josefa Dobeše spojené s Hnutím pro sport. Informace o 800 milionech získaných zpět pro sport díky podpoře Nečasovy vlády se sice objeví hned v druhé minutě reportáže, není však rozhodně hlavním tématem. Tím je činnost Josefa Dobeše, který spolu s informacemi o přerozdělování této částky mezi sportovní kluby rozesílá přihlášky do svého hnutí Pro sport a získává tak stranickou základnu. Reportáž je natočena, jak už bylo zmíněno v kapitole 3.4.1, na základě článku Marka Přibila v časopisu Týden, přičemž na jejím zpracování nespatřuji nic problematického, kromě Johnovy úvodní ohlášky. Ta pracuje s řadou hlavních a vedlejších znaků, a to jak v rovině textové, tak i – na rozdíl od analyzovaného ohlášky reportáže „Bilion za Slunce“ – v oblasti vizuální. Dominantní kód mluvené řeči využívá hlavně ironii. Té dosahuje například použitím familiárních slovních spojení, které v kontextu nesou negativní konotace: „kteří Mirka zlobí“, nebo použitím hyperboly: „úžasný trik“, „máme navíc jednoho hrdinu, který zachránil český sport“. Dalším znakem je použití řečnických otázek, na které ovšem John rovnou odpovídá. Divák tedy dostává jasný preferovaný rámec čtení celého sdělení: Jak vládne Kalousek? – nadržuje těm, kteří jsou s ním zadobře; Proč koalice neschválila návrh jiných poslanců? – protože jako protislužbu nenabízeli podporu vlády. K negativnímu popisu činnosti Miroslava Kalouska v úvodu ohlášky navíc nevyužívá jakéhokoli argumentu, ale pouze významové zkratky společensky sdílené „pravdy“, jež vychází z již zmíněného paradigmatu mýtu „Kalouska, který může za všechno“: „Že nařizuje ministrům, […] je dávno známé. A že když ministr Mirka nezlobí, […] to také není žádná novinka.“ Mýtus i tato ohláška jej líčí jako symbolickou zápornou politickou postavu – zákulisního hráče, který ovládá ostatní. Takovéto rámcování reportáže opět zapadá do již zmíněné ideologie boje proti tradičním stranám a jejich vrcholných představitelů, „politických dinosaurů“. Nestudiová ohláška (foto viz Příloha č. 18) se odehrává ve dvou prostředích – úvodní část na pravém nábřeží Vltavy naproti budově Úřadu vlády. Tu divák vidí v druhém plánu za moderátorem a spolu se sdělením o tom, „jak v této zemi vládne Miroslav Kalousek“, jasně konotuje jeho vládní působení. Po úvodní části ohlášky, která končí s větou: „Ale Miroslav Kalousek má v záloze ještě jeden úžasný trik.“, se dění přesouvá k hřišti, na němž trénují fotbalisté. To v divákovi již vyvolává konotace spojené se sportem. Závěr poměrně rozsáhlé ohlášky dokončí John přímo na hřišti, přičemž ho kamera snímá skrz síť fotbalové brány. Takto volený záběr může konotovat nějaký cíl, vyvrcholení. V rámci sportu gól, v kontextu závěrečných vět ohlášky „výsledek celé
79 operace“, tedy že Dobeš v ironickém slova smyslu „vybojoval“ 800 miliónů a je „hrdinou“ českého sportu. Zdůraznění závěru podporuje i postupná transfokace z celku na polocelek. Z hlediska normativní teorie a požadavků na etiku práce novináře lze jako největší profesní selhání považovat to, že v samotné reportáži Miroslav Kalousek nevystupuje – nebyl ani osloven a nemůže se tak ke všem obviněním z úvodní ohlášky vyjádřit. Podle Sedlákové (2014: 346–347) má moderátor za úkol sdělení (následujícího) příspěvku ukotvit, zarámovat jej a případně i vztáhnout k obecnějším tématům. Pokud je ovšem součástí tohoto obecnějšího tématu i určité obvinění, měl by se dle základních zásad novinářské objektivity poskytnout prostor k vyjádření i obviněné straně. A to John neudělal, ačkoli se jeho tvrzení o 800 milionech odebraných a následně znovu přidaných ministrem Kalouskem zakládalo na pravdě 195. Ohlášku navíc ani nekonzultoval s autorem reportáže, Robertem Maleckým, který jeho činnost v rozhovoru pro účely této diplomové práce okomentoval takto: „Myslím, že mě zcela výjimečně nekontaktoval. Je to normální podraz ze strany Radka, neumětelství, chyba.“ Na otázku, zda to s Radkem Johnem nějak více řešil, odpověděl: „No jo, my jsme si v hospodě řekli, že to posr** (smích).“ Z toho se dá usuzovat, že tomuto redakčnímu sporu nepřisuzoval Malecký přílišný význam. Radek John v rozhovoru v roce 2013 celou ohlášku okomentoval takto: „Jde o to, jak se díváte na spojováky. Buď může být spojovák zcela bezobsažný a je jenom stylem ‚podívejte se‘, nebo tam může být nějaká přidaná hodnota, a pak to má podobný charakter jako úvodník v novinách. Ty informace jsou mimochodem z otevřených zdrojů, snadno dohledatelné, na to nepotřebujete ani Miroslava Kalouska. On to i přiznal, že to takhle Dobešovi dal. Pokud je tedy ten spojovák charakteru úvodníku, tak opravdu dávat všem stranám prostor v úvodníku, to je mimo žánr.“ V rozhovoru z roku 2016 nejprve hájil obsahový přínos ohlášky, neboť se podle Johna jednalo o zveřejnění vnitřní informace z kuloárů Poslanecké sněmovny, což bylo i ideálem pořadu. V jedné z dalších odpovědí ovšem zdůraznil, že je potřeba dát prostor i straně, která je kritizovaná. Po opakované
To ostatně přiznal i sám ministr Kalousek přímo v projevu v poslanecké sněmovně: „A jestliže vláda se s panem poslancem Dobešem dohodla a pan poslanec Dobeš podpoří vládní návrh zákona o státním rozpočtu, tak pan poslanec Dobeš opravdu může říct: ‚Ano, já jsem pro své voliče, pro někoho, koho jsem v tuto chvíli zastupoval, něčeho dosáhl. Spousty věcí jsem asi nedosáhl, ale tohoto jsem dosáhl, protože jsem uzavřel dohodu a ta dohoda se stala společenskou realitou.‘ Promiňte, ale tohle je reálná politika. A vy to všichni dobře víte. Je jenom potřeba, aby to zaznělo.“ Zdroj: Promluva ministra financí Miroslava Kalouska, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. 2010–2013, 49. schůze, 19. prosince 2012 [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/049schuz /s049271.htm 195
80 otázce k výše zkoumané ohlášce už jisté pochybení přiznal: „To byla chyba no, dokonce jsem mohl vzít jenom ten synchron z té Sněmovny. Ale to máte výrobu pořadu, tři reportáže týdně, nějakou uzávěrku. Kdyby na to byl čas, bylo by dobré říct reportérovi – máš půl dne, vezmi štáb – Kalousek by s ním samozřejmě nemluvil. […] Jo uznávám, máte pravdu, že by bylo mnohem lepší, kdyby tam Kalousek i v reportáži k tomu řekl svoje. To je pravda.“ 196 Posledním bodem, který je třeba zmínit, je politická minulost samotného Josefa Dobeše, který po neshodách odešel na jaře 2012 z VV. Radek John jako čestný předseda a poslanec této strany k němu jistě neměl dobrý vztah, zvláště potom, co podpořil novou koalici ODS, TOP 09 a LIDEM při hlasování o důvěře vládě ze 7. listopadu 2012 197. Je tedy možné pochybovat o tom, zda bylo celé téma dramaturgicky uchopeno nestranně a objektivně, o čemž ovšem lze kvůli politicko-žurnalistické dvojroli Radka Johna pochybovat i u ostatních reportáží s politickou tematikou.
Příklady dalších problematických ohlášek a reportáží Negativní poznámka k Miroslavu Kalouskovi se objevila i v úvodní glose k inauguraci prezidenta Miloše Zemana ze začátku druhého dílu pořadu (12. 3. 2013): „Dobrý večer. Tak máme nového prezidenta, novou dobu. Když jsem při prezidentském slibu seděl mezi poslanci, bylo zábavné je sledovat. Sociální demokraté v duchu počítali, kolik z nich je na seznamu hříšníků, kteří ho před lety při volbě prezidenta zradili. Členové koalice se při prezidentském projevu, když došlo na to, že Česká republika je svírána mafiemi, pěkně vrtěli. Nejvíc Miroslav Kalousek.“ 198 Kalousek tak byl jako symbol politického zla tentokrát konotačně propojen s mafií. Ačkoli byl odpor Johna k tradičním stranám personifikován několikrát právě v osobě Miroslava Kalouska, často se objevovaly i negativní komentáře či náznaky kritizující celou vládní koalici nebo další tradiční strany. Například v úvodní ohlášce k tématu problematických dotací na Ústecku prostřednictvím ROP Severozápad, které s vládou neměly nic společného: „[…] Evropská komise teď nařídila vrátit dvě a půl miliardy korun za chyby v čerpání dotací z Regionálního operačního programu
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. Zdroj: 47. schůze, 144. hlasování, 7. listopadu 2012, 13:32. Vl.n.z. o změně daňových, pojistných a dalších zákonů – EU. [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=56792 198 Zdroj: Bez cenzury, 2. díl [video]. TV Barrandov [online]. 12. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/5296-bez-cenzury-12-3-2013 196 197
81 Severozápad. Chyby v čerpání dotací je diplomatické slovo pro kradení, konkrétně nadhodnocování projektů a obcházení veřejných zakázek. Za vlády údajné rozpočtové odpovědnosti tak přicházíme o obrovské peníze a ještě nám hrozí, že další evropské dotace, až 10 miliard korun, už na sever Čech nepřijdou.“ 199 V rámci frázování celého sdělení navíc John slovo „údajné“ zdůraznil, čímž vládu ve spojení s „kradením“ na Ústecku ještě více dehonestoval. V 9. díle John v ohlášce reportáže o možném podvodném financování ČSSD v Pardubickém kraji připomněl vzkaz Davida Ratha z vězení, že za podporu vlastní strany se není co stydět. V ohlášce k reportáži z 16. dílu pořadu, která řešila podezření z neoprávněného čerpání dotací v Moravskoslezském kraji, John v narážce na zatýkání na Úřadu vlády (které proběhlo jen několik dní před tím) řekl: „[…] Český Těšín získal za neprovedené stavební práce 345 milionů korun. V posledních dnech vidíme, že ryba smrdí od hlavy. Ale až k ocasu, dodáváme k tomu my.“ 200 Žádná analyzovaná reportáž ani úvodní ohláška pořadu Bez cenzury se nezabývala děním ve VV. To ovšem neplatí v případě bývalých členů VV, kteří stranu po neshodách opustili. Kromě Josefa Dobeše v reportáži „Komu se zelení“ se v 7. dílu pořadu objevuje i jméno Karolíny Peake. Na rozdíl od analyzované reportáže Roberta Maleckého, která se zabývala politickou činností Josefa Dobeše, ovšem Karolína Peake neměla s příběhem představeným Janem Čápem v reportáži „Diamantová horečka“ nic společného. Peake byla zmíněna hned v úvodu v souvislosti s prodejem své vily jistému Luboši Říhovi. Transakci neuvedla v daňovém přiznání, za což se, slovy reportéra Čápa, „dostala do hledáčku médií“ 201. Celá reportáž se ovšem zabývala prodejem šperků společností D.I.C., a. s., Luboše Říhy, která připomínala zakázané pyramidové podnikání. S Karolínou Peake už obsah celé reportáže nesouvisel, nijak v něm nefigurovala. Z hlediska příběhu byla tedy informace o prodeji vily v úvodu reportáže naprosto irelevantní. Lze tedy jen spekulovat, zda toto propojení Karolíny Peake s kriminálním případem okolo pyramidového prodeje šperků bylo jen náhodou, nebo záměrem. Analyzované projevy antipatie vůči tradičním stranám, jejich lídrům nebo bývalým politikům VV můžeme považovat za projevy specifického bias, tedy systematického odchylování od neutrální objektivní linie (McQuail, 1992, 2016). Radek
Zdroj: Bez cenzury, 5. díl [video]. TV Barrandov [online]. 2. 4. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/4195-bez-cenzury-2-4-2013 200 Zdroj: Bez cenzury, 16. díl [video]. TV Barrandov [online]. 18. 6. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/13969-bez-cenzury-18-6-2013 201 Zdroj: Bez cenzury, 7. díl [video]. TV Barrandov [online]. 16. 4. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/4824-bez-cenzury-16-4-2013 199
82 John v citovaném rozhovoru z roku 2013 označil tradiční politické strany za „zločinecké organizace, které jsou tu nastavené na rabování veřejných zakázek a na rozkrádání veřejného majetku“202. Diváci pořadu Bez cenzury podle Johna věděli, že má takové názory, a s vědomím toho i pořad sledovali 203. Pokud by to byla pravda, mohli bychom podle McQuailova členění (1992) tento bias považovat za otevřený a zamýšlený, tedy stranící. Radek John ovšem v rozhovoru z roku 2016 opakovaně zdůraznil, že v rámci pořadu nebyl stranický, žádné politice nenadržoval a nemanipuloval obsahy ve prospěch svých politických zájmů: „Já si příliš vážím novinářské práce na to, abych to řemeslo nějak ničil. Protože to je řemeslo a jeho první bod je říkat pravdu.“ 204 Pořad Bez cenzury se navíc k Johnově antipatii k tradičním politickým stranám a jejich představitelům nikde otevřeně nehlásil. Není proto jisté, zda diváci – jak tvrdil John – o jeho názorech věděli. Nevěděl o nich dokonce ani autor reportáže „Komu se zelení“ Robert Malecký: „To je rétorika, kterou jsem tehdy moc nezaznamenal. Otázka je, jestli tomu věřil, nebo jestli to měl nalité do hlavy jako nějaké fráze. Je to přece taková ta obecná protikorupční rétorika, která se tady ozývá od té doby daleko silněji. Babiš jí má dneska jako program.“ 205 Z tohoto hlediska bychom identifikovaný bias podle McQuailova členění (1992) mohli považovat za skrytý. Zda byl zamýšlený – tedy propagandistický – nebo nezamýšlený – tedy ideologický – lze ovšem jen těžko určit. Analyzované projevy můžeme považovat i za instrumentalizaci samotného pořadu Bez cenzury. Podle Hallina a Manciniho (2008: 64) je jednou ze tří základních forem instrumentalizace činnost masových médií „související s budováním nebo naopak ničením image individuálních veřejných aktérů“. John negativním rámcováním tradičních politických stran, jejich představitelů i dalších politiků jednoznačně poškozoval jejich image. Analýza neodhalila přímou či nepřímou podporu VV či jejich politiků. Antipatie vůči tradičním stranám však byla v souladu s předvolebním programovým heslem VV o „odstranění politických dinosaurů“. Bohužel nelze s určitostí říct, zda šlo o souvislost kauzální, nebo pouze náhodnou.
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. tamtéž 204 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 205 MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016. 202 203
83 3.4.2.2 Etika a střet zájmů Extrémní projev politického paralelismu – Radek John, novinář a politik v jedné osobě – vnesl do veřejné sféry debatu o úrovni střetu zájmů, který z hlediska novinářské profese nastal. Radek John ve všech rozhovorech jakýkoli střet zájmů popíral: „Já jsem naprosto nebyl ve střetu zájmů, protože jsem nebyl stranický. Já jsem v tom pořadu nikdy nestranil nějaké politice, se kterou já jsem byl spojen. Já jsem nedělal reportáže obhajující kohokoli z Věcí veřejných.“ 206 V poslední větě má Radek John pravdu, nicméně vzhledem ke kvalitativní obsahové analýze, která v některých příspěvcích odhalila přítomnost bias zaměřeného proti tradičním stranám a jejich představitelům, je Johnova obhajoba minimálně sporná. Jedním ze základních politických hesel VV byl totiž boj proti „politickým dinosaurům“, jenž souzní i s názory Radka Johna o zavedených stranách, které jsou podle něj „zločinecké organizace nastavené na rabování veřejných zakázek“207. Střet zájmů ovšem není v rámci kodexu Syndikátu novinářů, který je hlavní, obecně závaznou českou novinářskou profesní normou, přesně definovaný. V bodě 2. b) je pouze uvedena povinnost vyloučit všechny činnosti, které by k němu mohly vést (viz Příloha č. 1). Nejasné vnímání tohoto pojmu považuje v tuzemském kontextu za problém i Václav Moravec 208, který za střet zájmů kromě jiného považuje jakoukoli politickou kariéru novináře nebo poradenskou činnost pro politický či podnikatelský subjekt (Moravec, 2005: 51–52). Problematické je i vnímání přechodu mezi žurnalistikou a PR či politikou. Podle oslovených teoretiků mediální etiky, Barbory Osvaldové 209 a Václava Moravce 210, jsou takové přechody neetické a neměly by se dít. Bývalý reportér pořadu Bez cenzury, Petr Vrabec, ovšem považuje přechod mezi PR a žurnalistikou nebo politikou a žurnalistikou za možný. Zlomem byl podle něj případ bývalé reportérky TV Nova Lenky Králové, která se po působení v BIS a činnosti v reklamní agentuře vrátila do médií, konkrétně do ČT (podrobněji viz kapitola 1.2.3.2). „Když jí to prošlo a nikdo to neřešil, tak se od té doby začalo běžně potichu přecházet,“ řekl Vrabec 211. Radek John vnímá tuto problematiku podobně jako Vrabec, což se potvrdilo i v letech 2002–2009, kdy paralelně se svou činností na TV Nova působil ve firmě Ora print, a. s., spojené s Romanem Janouškem, která svým klientům mimo jiné zajišťovala i reklamu v médiích
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 208 MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016. 209 OSVALDOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016. 210 MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016. 211 VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016. 206 207
84 – včetně TV Nova (více viz kapitola 3.1). Radek John ani tehdy svou činnost za střet zájmů nepovažoval. 212 Radek John neuznává ani již zmíněný bod Etického kodexu Syndikátu novinářů, podle kterého je každý novinář povinen vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly z hlediska novinářské profese a odpovědnosti k veřejnosti kompromitovat nebo vést ke střetu zájmů: „Za prvé máme uprděný, provinciální novinářský kodex, zatímco ve Francii, Německu, Anglii je běžné, že novinář je i poslancem a normálně dál píše. V Anglii byl slavný poslanec, který byl dokonce editorem novin [Boris Johnson, pozn. aut.] a tam je to zcela běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky, stejně tak Karel Havlíček Borovský. Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí držet, je absolutní objektivita, která je daná tím, že ctí žánr. A ten žánr investigativní reportáže, to je velmi jednoduchý, ta pravidla jsou: slovo musí dostat obě strany, nikomu nelze upřít možnost vyjádření a vše, co je uvedené, musí být nejlépe listinnými důkazy ověřené. A když ctíte toto pravidlo, ctíte žánr, tak to nemůžete zkreslit.“ 213 V rozhovoru z roku John 2016 uvedl, že už byl v opozici a nechtěl dále kandidovat na předsedu, takže svůj přechod od politiky k žurnalistice považoval za plynulý 214. Faktem ovšem zůstává, že na poslanecký mandát nerezignoval a v dvojroli politik novinář působil až do srpna 2013. John ve své argumentaci využívá historickou i zahraniční paralelu. V minulosti bylo skutečně běžné, že novináři byli politicky činnými a míra politického paralelismu byla vysoká. Současná moderní evropská žurnalistika má ovšem odlišné standardy a ideály, které se inspirují především liberálním modelem fungování médií. Stranická žurnalistika 19. století a období první republiky, ke kterým se John v tuzemském kontextu odkazuje, jsou již překonanými modely fungování médií. V tomto kontextu ovšem nelze opomenout paradigmatické změny českého mediální systému v posledních několika letech, na což upozorňuje i Václav Moravec: „[…] Je ovšem otázkou, jestli směřujeme ke konceptu nestranné žurnalistiky, která předkládá fakta, jež nejsou selektivní a neslouží zájmům vlastníků médií a politických stran, nebo jestli se vracíme k tomu modelu, že máme média jako tiskové orgány ekonomických skupin, politických stran či ideologií. „Moji redakční práci v Nově a schvalování reportáží to nikterak neovlivňovalo. V Nově byla dramaturgie kolektivní, což právě bránilo šéfredaktora před vydíráním, vyhrožováním a útoky. Na každé poradě redaktor navrhl téma a musel ho obhájit před všemi. Takže já jsem neměl kde uplatnit nějaký konflikt zájmů.“ Zdroj: Radek John: Protestuji proti tomu, že jsme protestní strana. E15.cz [online]. 12. 4. 2010 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://nazory.e15.cz/rozhovory/radek-john-protestuji-proti-tomu-ze-jsme-protestni-strana193789#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink 213 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013. 214 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 212
85 Pak ale zapomeňme na nestrannou žurnalistiku.“ 215 Zahraniční paralela Johnovy argumentace, respektive srovnání s britskou žurnalistikou a Borisem Johnsonem, je zavádějící. Jak bylo zmíněno v kapitole 1.2.3.1 a 1.2.3.2, britský mediální systém se od tuzemského liší a tradice politického paralelismu v rámci tištěných médií je v něm vyšší. Poslanec Johnson navíc působil jako editor jasně politicky orientovaného listu, přičemž v rámci britského tisku, pro který jsou silnější politický paralelismus a vnější názorová pluralita běžné, je taková politicko-žurnalistická dvojrole akceptovatelná, nikoli však běžná. Podobná analogie ovšem neplatí u britských vysílacích médií, v nichž by takováto dvojrole pravděpodobně nebyla možná. Podle Anastázie Harris a Josefa Chuchmy (2012: 32) je politicko-kulturní The Spectator, který Johnson vedl, časopis dlouhé konzervativní tradice, přičemž Johnson nebyl prvním novinářem, pro nějž byla práce v tomto týdeníku buď můstkem k politické dráze, nebo paralelní aktivitou k ní. „Průnik politiky a žurnalistiky není a priori neetický, ale ďábel tkví v detailech, i když detaily nejsou v Johnově případě asi to správné slovo. Je totiž něco jiného být sloupkařem nebo šéfredaktorem týdeníku, který se otevřeně hlásí k hodnotám zavedené politické strany, jejímž jsem členem (viz Johnson), a něco jiného ‚vyhrožovat‘ investigativními texty nebo pořady, v nichž budu odhalovat nepravosti svých politických soupeřů, přičemž u Johna navíc není jasné, kdo, kdy a proč tím politickým soupeřem je a kdo, kdy a proč jím není.“ (Harris, Chuchma, 2012: 33) Kromě etického kodexu Syndikátu novinářů však Radek John porušil i etický kodex ATO 216, konkrétně článek 16, bod 6), který výslovně zakazuje, aby byl redaktor zpravodajství či politické publicistiky aktivně činný v politické straně 217. Podobně by se prohřešil i vůči dnes již neužívanému kodexu časopisu Týden, který výslovně zakazoval jakoukoli aktivitu zaměstnanců v politické sféře. Ačkoli bylo porušení kodexů Syndikátu novinářů i ATO zřejmé, nevzešla ze strany obou organizací žádná aktivita. Podle Barbory Osvaldové nepodal k případu nikdo žádnou stížnost, a proto se jím Komise pro etiku Syndikátu novinářů nezabývala 218. Podobnou odpověď zaslala i Hana Havlíčková z ATO 219, jejíž etická komise se případem taktéž nezabývala. Je ovšem třeba zdůraznit,
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016. Asociace televizních organizací, viz kapitola 1.1.2.2. 217 Zdroj: Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních publicistických pořadů. ATO [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.ato.cz/pravniagenda/samoregulace/eticky-kodex-redaktoru-zpravodajskych-politicko-publicistickych-a-ostatnichpublicistickych-poradu 218 OSVADOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016. 219 E-mailová komunikace s Hanou Havlíčkovou z 18. 3. 2016. 215 216
86 že k etické komisi ATO podávají podněty hlavně členové samotné asociace, a to často na základě již běžícího sporu s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Etická komise ATO tak slouží primárně jako vnitřní institut této organizace při řešení případných sporů s RRTV. Nečinnost Komise pro etiku Syndikátu novinářů, potažmo i ATO, ukazuje na formální fungování obou institucí, které nemají v rámci žurnalistické samoregulace velký vliv. To si myslí i Václav Moravec: „Pokud ATO chce mít důvěryhodnost jako sdružení televizních vysílatelů a vede-li se o takovémto prohřešku jejího člena, TV Barrandov, řeč ve veřejném prostoru, tak by do toho měla aktivně vstoupit. Stejný je i můj pohled na Syndikát novinářů.“ 220 Všechny výše zmíněné aspekty střetu zájmů vycházejí z žurnalistické profesní etiky a jejích kodifikovaných norem – kodexů –, nicméně nejsou právně vynutitelné. Na poslance Radka Johna se ovšem vztahoval i zákon č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů 221, který podobnou souběžnou činnost poslanci nezakazuje, pokud ji písemně oznámí ve stanovené lhůtě a později podá oznámení o příjmech. Novinář a spisovatel Karel Hvížďala upozorňoval na přelomu října a listopadu 2012 na hrozící porušení § 3 odst. 2 tohoto zákona, který říká, že veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že využije svého postavení, pravomocí nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu 222: „Je evidentní, že to je pro něj osobní výhoda. On může zpoplatnit, co ví z výkonu svých funkcí, a bude placen třeba dvojnásobně než v Poslanecké sněmovně. Myslím, že to je porušení zákona.“ 223 Ambicí Johna skutečně bylo využívat zákulisních informací, které získal v politice: „Měl jsem určitý seznam reportáží, které byly vlastně interními informacemi a nikdo jiný je nevěděl. Některé informace byly v režimu důvěrný, ty jsem samozřejmě používat nikdy nemohl, to by mě zavřeli. Ale pak jsou informace, které nejsou utajované, a to jsem považoval za výhodu.“ 224 Jak ovšem ukázala obsahová kvalitativní i kvantitativní tematická analýza pořadu, vznikly pouze dva příspěvky z celostátní
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016. Zákon č. 159/2006 Sb. ve znění zákona 216/2008 Sb., 158/2009 Sb., 350/2009 Sb., 281/2009 Sb. a 167/2012 Sb., o střetu zájmů. [online]. [2016-05-03]. Dostupné z http://www.psp.cz/docs/laws/2006/159.html 222 tamtéž 223 Zdroj: John povede publicistiku časopisů Týden i Instinkt, VV musí hledat nového šéfa. Rozhlas.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/johnpovede-publicistiku-casopisu-tyden-i-instinkt-vv-musi-hledat-noveho-sefa--1130848 224 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 220 221
87 politiky (Bilion za Slunce, Komu se zelení), v nichž John (v druhém případě pouze v ohlášce) informace z politického zákulisí skutečně využil. Ty ovšem byly veřejně dostupné, a tak je mohl získat kdokoli. Podrobný text, který mapuje dění okolo fotovoltaických elektráren, napsal například i Bronislav Bechník 225 v odborném časopise TZB-info. „Zákulisní“ informace o 800 milionech, kterými Miroslav Kalousek dorovnal v rámci politické dohody s Josefem Dobešem výši rozpočtu na oblast sport, jsou snadno dohledatelné ve stenoprotokolech ze záznamu jednání Sněmovny 226. Proto si myslím, že Radek John zákon o střetu zájmů neporušil. Z hlediska žurnalistické etiky se ovšem kromě střetu zájmů objevily i další sporné momenty, které mohly být v rozporu s profesními novinářskými kodexy a etickou praxí. V kapitole 3.4.2.1 rozebíraná ohláška o ministru Kalouskovi, která poukazuje na jeho nemorální politické chování pomocí obecně sdílené „pravdy“ 227, může naplňovat znaky osočování. Podle Remišové (2010: 178) se jedná o činnost, „kdy se danému subjektu připisují negativní charakterové vlastnosti, nízké pudy a nemorální nebo nelegální aktivity s cílem snížit jeho vážnost a důvěryhodnost.“ V rámci kodexu Syndikátu novinářů existuje bod, který mohl být tímto porušen: „[…] novinář je povinen nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů.“ 228 Negativním vystupováním proti tradičním stranám a jejich zástupcům, které John v hloubkových rozhovorech z let 2013 i 2016 přiznal a hájil, mohl zneužívat své mediální moci, neboť prostřednictvím pořadu prezentoval tyto své osobní postoje. Podle Johna se ovšem jedná o úlohu novináře: „Já si ale myslím, že je potřeba kritizovat strany, které jsou u moci, protože ty páchají největší zlo, protože ty nedělají to, co by měly dělat, a současně mají prst na veřejných penězích.“ 229 Za největší etický prohřešek lze považovat zobrazení fotografií obětí násilných trestných činů v reportáži Jana Čápa „Vyšetřování televizní a skutečné“ (12. díl, 21. 5. 2013). Příspěvek, jak je patrné z názvu, srovnával reálné kriminalistické postupy s těmi, BECHNÍK, Bronislav. Byly výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky stanoveny přiměřeně? TZB-info.cz [online]. 25. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/9698-byly-vykupniceny-elektriny-z-fotovoltaiky-stanoveny-primerene 226 Promluva ministra financí Miroslava Kalouska, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. 2010–2013, 49. schůze, 19. prosince 2012 [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/049schuz /s049271.htm 227 „Jak vládne v této zemi ministr financí Miroslav Kalousek? Že nařizuje ministrům, kteří Mirka zlobí, škrty přísnější než jiným, je dávno známé. A že když ministr Mirka nezlobí, nějaké přilepšení pro jeho rezort se najde, to také není žádná novinka.“ Zdroj: Bez cenzury, 3. díl [video]. TV Barrandov [online]. 19. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/4982-bez-cenzury-26-3-2013 228 Kodex v plném znění viz Příloha č. 1. 229 JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. 225
88 které vídáme v televizních seriálech. Ve třetí minutě kriminalista popisoval postup vyšetřování případu tzv. lesního vraha, přičemž kamera mimo jiné snímala i spis obsahující fotografie zavražděných obětí. Materiál nebyl nijak graficky upraven, oběti byly snadno identifikovatelné, což mohlo způsobit újmu jejich příbuzným (viz Příloha č. 19). Podle Remišové (2010: 218) je takové zobrazování velmi problematické, neboť postiženým zasahuje do soukromí a způsobuje jim bolest. Příbuzní či známí obětí tyto fotografie mohli vidět poprvé, a to v rámci vysílání celoplošné televizní stanice, což by pro ně mohl být mimořádně stresující a nepříjemný zážitek. Protože však RRTV ani Syndikát novinářů tento případ neřešili, je možné, že žádní příbuzní ani známí zobrazených obětí tento díl nesledovali 230. TV Barrandov by měla dodržovat kodexy Syndikátu novinářů a ATO. Kodex Syndikátu novinářů se zobrazováním obětí trestných činů nezabývá, ovšem v bodě 3. c) nabádá k respektování soukromí osob, které zde bylo jasně porušeno. Kodex ATO je podrobnější a v článku 4, bodě 6) říká: Reportáž „nesmí bezdůvodně zobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Bezdůvodným zobrazením však není takové zobrazení, které je vzhledem ke společensky závažné příčině ve veřejném zájmu.“ 231 Tento bod vychází z ustanovení § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který taktéž zakazuje zobrazovat bezdůvodně umírající osoby. Protože neexistoval žádný závažný zpravodajský důvod tyto fotografie ukázat, porušila reportáž „Vyšetřování televizní a skutečné“ jak kodex ATO a Syndikátu novinářů, tak možná i zákon. Vina je ovšem nejenom na straně reportéra Jana Čápa, ale i na straně editora, respektive dramaturga pořadu Radka Johna, který měl Čápa na nevhodnost zobrazení mrtvých upozornit a reportáž v tomto provedení nepustit do vysílání. Možným řešením bylo předmětné záběry odstranit, případně je alespoň graficky upravit, například rozmazat či rozrastrovat.
3.4.3 Bez cenzury ve formátu vysílaném od 29. 8. do 24. 10. 2013 Premiérový sedmnáctý díl pořadu Bez cenzury byl po letní pauze nasazen do vysílání ve čtvrtek 29. 8. 2013 od 22:05. Formát pořadu prošel značnou proměnou. Ačkoli se stopáž téměř nezměnila (stále cca 30 minut), vzrostl počet reportáží ze tří na pět, což vedlo ke snížení jejich průměrné délky na 4 minuty a 43 sekund. Kromě toho přibyla nová rubrika „Zápisník z Malé Strany“, která krátce glosovala události v politice za uplynulý 230 231
Premiéru pořadu vidělo cca 98 000 diváků, což činilo share (15+) 2,52 %. Zdroj: ATO-Mediasearch Viz Příloha č. 2.
89 týden, přičemž se autoři viditelně inspirovali „Malostranskými korekcemi“ Miroslava Koreckého z pořadu 168 hodin na České televizi. Lišila se i nová znělka, která se skládala z rychlého sestřihu různých událostí (válka, operace, povodně, policejní zásah). Radek John se přesunul z ulic do minimalisticky zařízeného studia. Jedinou rekvizitou v něm byla dřevěná židle, které se John buď přidržoval, nebo na ní seděl. Za ním se za pomoci klíčovacího plátna promítaly záběry z daného příspěvku. Tvůrci studia se zřejmě inspirovali pořadem 60 Minutes (srovnání viz Příloha č. 18), divák se ovšem neubrání dojmu velmi laciného provedení (kancelářský koberec na zemi, špatně natažené klíčovací plátno atp.). Úspory byly totiž jedním z hlavních důvodů změny celého formátu. Radek John je komentoval následovně: „Ve chvíli, kdy investor zjistil, že na tom prodělává, tak se to ještě pokusil překlopit tak, že to krmil skutečně ze zdrojů Týdne. Překlápěly se tam články z týdeníku. Byl takový pokus udělat levnou náhražku investigativního pořadu s tím, že to diváci nepoznají. Já jsem tam moderoval a samozřejmě jsem taky mluvil do reportáží, ale už to prostě nebyl ten koncept, na který já jsem byl najat. Já už jsem ten pořad považoval za ztracený, byla to už v podstatě agónie.“ 232. V závěrečných titulcích už John nebyl veden jako dramaturg, tím byl nově Jaroslav Spěváček. Funkci šéfredaktora, která se objevila až od 17. dílu, zastával František Nachtigall. Externě působící reportéři, jako Robert Malecký či Petr Vrabec, odešli. Vrabec popisuje svůj odchod z pořadu takto: „Tenkrát Soukup zjistil, že to stojí hrozný peníze. Publicistika ale vždycky stojí velké peníze, to je top televizní žurnalistiky. My jsme mu už na začátku v lednu říkali, že to bude drahé. A on že dobrý, že s tím počítá. No a v červnu si uvědomil, jaký to je ranec. Tak nám František Nachtigall nabídnul nové podmínky, že bych musel zpátky do zpravodajství držet služby. A to už jsem nechtěl, na to už jsem starej kozák.“233 Jak uvedl John, natáčeli reportéři již převážně témata převzatá z časopisu Týden. Velké odlišnosti ve srovnání s formátem vysílaným do června 2013 odhaluje i obsahová analýza posledních devíti dílů pořadu Bez cenzury, jak je patrné i Grafů 3 a 4 (viz níže nebo Příloha č. 10 a 11). Časový prostor věnovaný tématu „kuriozity/ostatní“ vzrostl z 21 % na 59 %, tedy téměř trojnásobek. Naopak značně ubyl prostor věnovaný všem ostatním tématům. Například 19. díl pořadu vysílaný 12. 9. 2013 tak mimo jiné informoval o problematice zánětů v dutině ústní nebo o léčení rakoviny smíchem. Celkem pět reportáží z celostátní politiky a tři z regionální se zabývaly problémy ODS (jak v rámci celostátní politiky, tak i v Praze), problémy SPOZ nebo zrušením zdravotnických 232 233
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016. VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016.
90 nadstandardů. V kontextu Johnovy minulosti je úsměvný úvodník k reportáži o celebritách na kandidátkách stran do předčasných voleb: „Co by některé politické strany daly za známou tvář na své kandidátce, v naději, že jim přivábí voliče. Která z nich se v těchto volbách bude snažit těžit z popularity zpěváků, nebo třeba sportovců? A která se naopak nebojí dát na svou kandidátku nepříliš populární tváře, nebo dokonce extremisty? Podívejte se, kdo všechno se nabízí voličům na letošních kandidátkách do Poslanecké sněmovny.“ 234 Graf 3. Podíl stopáže věnované jednotlivým tématům, Bez cenzury, 1.-16. díl
1:14:06 21%
Graf 4. Podíl stopáže věnované jednotlivým tématům, Bez cenzury, 17.-25. díl
0:04:03 4% 0:09:43 9% 0:06:14 6%
0:22:07 6% 1:02:55 18%
0:07:18 7%
0:29:38 8%
1:25:36 24%
Zápisník z Malé Strany HIS - human interest stories Kuriozity/ostatní
1:21:41 23%
1:00:20 59%
Celostátní politika Krimi
0:10:27 10% 0:05:00 5%
Regionální politika Zvířata
Obsahovou analýzu posledních sedmi dílů pořadu Bez cenzury provedla v rámci předvolebního monitoringu médií i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání: „Z celkové analýzy pořadu Bez cenzury můžeme říci, že se jedná o pořad na hranici publicistiky a bulváru. Nepočítáme-li ‚Zápisník z Malé Strany‘, který je spíše kritickým či zesměšňujícím glosátorem politické situace v České republice, poskytoval pořad ve sledovaném období prostor politickým tématům jen nepatrně. Pokud se již o politická témata jednalo, vybíral pořad z takových, která jsou spojena se skandály politických subjektů či spory uvnitř jednotlivých partají. Typickým znakem pořadu pak bylo rámování politických událostí do kritických rámců skandálů, konfliktů, korupce. To však
Bez cenzury, 21. díl [video]. TV Barrandov [online]. 26. 9. 2013 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/17284-bez-cenzury-26-9-2013 234
91 nelze a priori považovat za pochybení. Obecně lze konstatovat, že odvysíláním uvedených reportáží pořadu Bez cenzury provozovatel neporušil povinnost dbát zásad objektivity a vyváženosti a nezvýhodňoval žádnou politickou stranu ani hnutí.“ 235 Pořad byl stažen z programu TV Barrandov po odvysílání 25. dílu dne 24. 10. 2013. Podle tehdejší tiskové mluvčí se jednalo jen o dočasné stažení, pořad se měl vrátit v inovované podobě, ale to se nestalo. 236 Celkem tak bylo od srpna do října odvysíláno devět epizod.
Zdroj: Analýza vysílání: Barrandov Televizní Studio a.s.; Televize Barrandov/Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR/12. 9. 2013– 25. 10. 2013. RRTV [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/monitoring/2014_Analyza-PS_PCR-Barrandov.pdf 236 ZELENKA, Jakub. Johnův pořad Bez cenzury na Barrandově dočasně končí. Lidovky.cz [online]. 16. 10. 2013 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/johnuv-porad-bez-cenzury-na-barrandovedocasne-konci-pcm-/media.aspx?c=A131016_160911_ln-media_jzl 235
92
Závěr Paralelní působení Radka Johna v pořadu TV Barrandov Bez cenzury a ve vrcholné politické funkci můžeme podle terminologie Hallina a Manciniho (2008) považovat za ojedinělý a extrémní projev politického paralelismu, tedy prolínání mediální a politické moci. Tato případová studie měla za cíl komplexně analyzovat působení Johna v této paralelní dvojroli a identifikovat, zda tím byl pořad Bez cenzury nějak ovlivněn. Johnův krok někteří mediální odborníci a politici vnímali značně negativně a upozorňovali hlavně na hrozící střet zájmů. V podobném duchu o celé události informovala i média. Obsahová analýza vybraných tuzemských deníků, týdeníků a elektronických médií identifikovala negativní vyznění vůči Johnovi u více než tří čtvrtin zkoumaných příspěvků, které se tématem od 31. října do 30. listopadu 2012 zabývaly. Některá média, například deník Blesk, MF Dnes nebo iHned.cz, nevydala o Johnově návratu k žurnalistice jedinou zprávu s neutrální či pozitivní valencí – všechny texty měly negativní vyznění. Výjimkou byla pouze média vydavatelského domu Empresa Media, a. s., kam John nastupoval – čtyři z pěti textů, které měly v rámci analyzovaného vzorku vůči Johnovi pozitivní vyznění, vydal časopis Týden nebo on-line deník Týden.cz. Pořad Bez cenzury se začal vysílat až v březnu 2013 a jeho uvedení podle obsahové analýzy vybraných médií již nevzbudilo výraznější reakci. Vysílání pořadu Bez cenzury lze z hlediska formátu obsahu i působení Radka Johna rozdělit na dvě odlišná období. První z nich – od března do června 2013, kdy vzniklo prvních šestnáct dílů237 – bylo i hlavním předmětem výzkumu. Radek John působil v tomto období jako dramaturg, moderátor a v jednom případě i jako reportér, přičemž byl i autorem formátu vycházejícího z pořadu Na vlastní oči TV Nova, respektive 60 Minutes americké stanice CBS. Ačkoli docházelo k výrazné programově-produkční konvergenci v rámci koncernu Empresa Media, a. s., která se projevovala obsahovým a personálním propojením s časopisem Týden, přinášel pořad v tomto období z velké části svá vlastní témata, která zpracovával tým externích spolupracovníků i interních zaměstnanců Empresa Media, a. s. Každý díl se skládal ze tří reportáží, které měly průměrnou délku přes devět minut. Po letní pauze se koncept značně změnil – zdvojnásobil se počet příspěvků v jednom dílu, zkrátila se jejich stopáž a podle Johna se
Analyzovaný vzorek činil pouze 13 dílů. Tři díly, 4., 10. a 11., již nebyly na webovém archivu dostupné a TV Barrandov je ani na základě e-mailové komunikace k výzkumu neposkytla. 237
93 i snížila jejich kvalita 238. John již nepůsobil na pozici dramaturga, ale pouze jako moderátor. Kromě menšího vlivu na obsah navíc od konce srpna, po rozpuštění Poslanecké sněmovny, nepůsobil v nejvyšší politice. Tomuto období se proto obsahová kvalitativní analýza nevěnovala. Pořad byl stažen z programu TV Barrandov po odvysílání 25. dílu dne 24. října 2013. Ačkoli televize nikdy nesdělila přesný důvod zrušení pořadu, z výpovědí Radka Johna i reportérů pořadu Roberta Maleckého a Petra Vrabce vyplývá, že nízká sledovanost v kombinaci s vysokými náklady na výrobu dlouhodobě nesplňovaly představy majitele Empresa Media, a. s., Jaroslava Soukupa. V období března až června 2013 měly premiérové díly pořadu průměrný share (15+) 2,68 %, což bylo téměř o dvě procenta méně než byl průměrný share TV Barrandov v první polovině roku 2013. Ačkoli Radek John před zahájením vysílání několikrát avizoval, že se v pořadu hodlá zaměřovat hlavně na témata ze zákulisí české politiky a poukazovat na špatnosti, které se v ní dějí, obsahová analýza 1.–16. dílu 239 odhalila, že politické téma měla pouze méně než čtvrtina reportáží. Dominovaly kriminální příběhy, tzv. human interest stories nebo různé kuriozity. Z rozhovorů s Radkem Johnem vyplývá, že ho jistým způsobem ovlivnil negativní mediální tlak z října a listopadu 2012 a navíc při kombinaci funkcí dramaturga, moderátora a poslance neměl dostatek času na přípravu vlastních reportáží ze zákulisí politiky. Podle obsahové analýzy se pouze dva příspěvky zabývaly celostátními politickými tématy a sedm regionálními. V redakci fungovala takzvaná kolektivní dramaturgie – redaktoři si před svými kolegy museli svá témata obhájit – což podle Johna snižovalo možnost jakékoli manipulace. Hlavní funkcí Radka Johna v roli dramaturga bylo obsahové a formální schvalování reportáži. Na jeho činnost podle Roberta Maleckého dohlížel šéfredaktor časopisu Týden František Nachtigall. Kvalitativní obsahová analýza 1.–16. dílu identifikovala v některých ohláškách a příspěvcích přítomnost specifického politického bias. Z hloubkových rozhovorů s Radkem Johnem z let 2013 a 2016 vyplynulo, že tuzemskou politickou scénu hodnotil velmi negativně. Silnou antipatii choval hlavně k tradičním politickým stranám a jejich představitelům, nejvíce k ODS, TOP 09 a osobě Miroslava Kalouska. Je otázkou, do jaké míry za tím stála neúspěšná spolupráce s pravicovými stranami ve vládě, politický
Podle tematické obsahové analýzy 17.–25. dílu pořadu nově mezi příspěvky dominovaly kuriozity a zajímavosti (59 % vysílacího času) na úkor ostatních témat. Tým tvořili už pouze zaměstnanci Empresa Media, a. s., přičemž zpracovávali především témata převzatá z časopisu Týden. 239 Viz poznámka 237. 238
94 program VV postavený na odstranění „politických dinosaurů“ nebo prosté osobní přesvědčení. V samotném obsahu pořadu se tato antipatie nejvíce projevila v ohlášce a reportáži Radka Johna z prvního dílu pořadu nazvané „Bilion za Slunce“ a také v úvodní ohlášce k reportáži Petra Maleckého „Komu se zelení“. První zmíněný příspěvek, který jako jediný reportérsky zpracovával sám Radek John, hledal příčinu a viníky expanze fotovoltaických elektráren. 240 John celý případ rámcoval jako selhání a chybu tradičních politických stran a jejich zástupců, která bude stát daňové poplatníky jeden bilion korun. Využíval k tomu dehonestující expresivní rétoriku („největší tunel“, „selhání zákonodárců“, „jejich šokující nečinnost“) i pomocné grafiky, které zdůrazňovaly loga tradičních stran, aby si s nimi divák mohl snadno spojit vinu za celý problém. Kromě politiků, kteří měli energetiku v gesci a nesou za vzniklou situaci odpovědnost, John v komentáři dvakrát zmínil i Miroslava Kalouska, který s tématem neměl příliš společného. V úvodní ohlášce k reportáži „Komu se zelení“ (3. díl pořadu) byl Kalousek vylíčen jako politický zákulisní hráč, který pomocí svého resortu a přísunu financí do rozpočtů ovládá ostatní ministry a politiky. Ačkoli téměř celá ohláška popisovala Kalouskovu úlohu v politickém obchodu, který uzavřel s Josefem Dobešem, v samotné reportáži Kalousek vůbec nefiguroval, dokonce nezaznělo ani jeho jméno. Reportáž „Komu se zelení“ se zabývala činností Josefa Dobeše a jeho hnutí Pro sport, které lákalo nové členy. Přihlášku rozesílal Dobeš spolu s informacemi o rozdělení sumy 800 milionů korun získaných pro podporu sportu na základě zmíněného politického obchodu (podpory vlády v hlasování o důvěře). Z analýzy je zřejmé, že John pracoval se společensky zakořeněným mýtem „Kalouska, který může za všechno“ – symbolu nečestného a negativního politického hráče – a tento mýtus pomocí některých ohlášek a reportáže „Bilion za Slunce“ upevňoval. Podobně negativním způsobem rámcoval i další lídry politických stran, případně politiky, se kterými měl nějaké neshody (například Karolínu Peake). Volbou tématu úvodní reportáže, jejím zpracováním, ale také dalšími projevy identifikovanými v rámci analýzy se zároveň vymezoval proti tradičním politickým a vládním stranám.
Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů zafixoval maximální každoroční snížení dotační podpory na 5 %. V pozdějších letech ovšem nákupní cena solárních panelů a tedy i prvotní investice prudce klesla, ovšem zodpovědní politici na vzniklou situaci v roce 2009 nezareagovali pozměňovacím zákonem, který by upravil nebo úplně zrušil maximální pětiprocentní fixaci. I v roce 2010 tak podnikatelé dosáhli na výhodné dotace při stavbě solárních elektráren. 240
95 Analyzované případy můžeme považovat za projevy specifického bias, ale i instrumentalizace samotného pořadu Bez cenzury za účelem poškodit image zmiňovaných veřejných aktérů – tradičních politických stran a jejich čelních představitelů. Obsahová analýza nicméně neidentifikovala jakoukoli přímou či nepřímou podporu VV, jejich straníků nebo programu (kromě zmíněné antipatie vůči tradičním stranám). Reálná mediální symbolická moc pořadu však byla vzhledem k minimální sledovanosti celkem nízká, čemuž napovídá i mediální odezva při jeho uvedení či absence jakýchkoli stížností u Komise pro etiku Syndikátu novinářů na obsahy pořadu. Z hlediska novinářské etiky porušoval John svou činností etické kodexy Syndikátu novinářů i ATO. Vzhledem k jeho působení v poslanecké funkci a paralelní činnosti v oblasti politické publicistiky docházelo ke střetu zájmů, což oba kodexy zakazují. Radek John ovšem svou činnost nikdy za střet zájmů nepovažoval a porušení výše zmíněných kodexů pro něj nemělo žádné následky. Jak vyplynulo z rozhovoru s předsedkyní Komise pro etiku Syndikátu novinářů Barborou Osvaldovou a z e-mailové komunikace s tajemnicí ATO Hanou Havlíčkovou, ani jedna ze zmíněných institucí neobdržela žádnou stížnost k pořadu Bez cenzury, a proto se tímto tématem nezabývala. Z hlediska zákona o střetu zájmů, který byl John jako poslanec povinen dodržovat, k žádnému porušení práva nedošlo. Analýza kromě toho identifikovala ve 12. dílu pořadu velmi závažný prohřešek proti žurnalistickým profesním normám a kodexům, a to zobrazení posmrtných fotografií obětí tzv. „lesního vraha“. Materiál nebyl nijak graficky upraven, oběti byly snadno identifikovatelné, což mohlo způsobit újmu jejich příbuzným. Ačkoli John nebyl autorem příspěvku, jako dramaturg byl zodpovědný za jeho schválení do vysílání. Posledních sedm dílů pořadu Bez cenzury vysílaných v září a říjnu 2013 zkoumala v rámci předvolebního monitoringu médií Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Analýza Rady nedospěla ke zjištění, že by pořad porušoval zásady objektivity a vyváženosti. Zároveň však konstatovala, že typickým znakem pořadu bylo rámcování politických událostí do kritických rámců skandálů, konfliktů a korupce. Závěrem je třeba dodat, že pořad Bez cenzury přinesl hlavně v prvních 16 dílech mnoho zajímavých a dobře zpracovaných publicistických reportáží, a nelze jej proto jako celek odsuzovat. Působení Radka Johna v pozici dramaturga, reportéra a moderátora však ubralo na důvěryhodnosti všem politickým tématům, které reportéři pořadu zpracovávali.
96
Summary Radek John’s parallel activity as an editor, presenter and reporter of the TV Barrandov investigative programme Bez cenzury and as a top political representative and leader of the Czech political party Věci veřejné can be described according to the terminology introduced by Hallin and Mancini (2008) as a unique and extreme representation of political parallelism. This theory is concerned with combining political and media power. The aim of the case study was to thoroughly analyse Radek John in his parallel roles and identify whether his television programme was in any way influenced by this fact. The return of the Member of Parliament to his previous journalistic profession without resignation was perceived negatively both media professionals and politicians. They were especially concerned with the possibility of conflict of interest. Additionally, the Czech media covered his return in a similar way. The content analysis of the selected Czech dailies, weeklies and electronic media showed negative tone in the representation of John’s return to television in more than three quarters of all posts covering the case between 31st of October and 30th of November 2012. The programme Bez cenzury did not start broadcasting until March 2013, however analysis showed that media was not interested in covering this topic by that time any more. Even though Radek John intended to focus primarily on stories from behind the scenes of Czech politics and on revealing wrongdoings of politicians, the content analysis of thirteen episodes of the programme showed that only less than a quarter of the stories had political background. The rest of the programme was filled with criminal stories, human interest stories and various curiosities. Nevertheless, the qualitative content analysis identified the presence of bias in some reports and introductions, especially when reporting on traditional parties and their leaders. Biased reporting was found mostly in the coverage of parties ODS, TOP 09 and of TOP 09 leader and former Minister of Finance Miroslav Kalousek. The cause of the bias probably lied in John’s personal antipathy towards his political opponents. On the other hand, it was also on the Věci veřejné’s agenda to get rid of ‘political dinosaurs’, meaning the leaders of traditional political parties. However, the link between the biased programme and the activities of Věci veřejné cannot be proved. The analysed cases could be considered as a sign of instrumentalization of the show Bez cenzury in order to destroy the image of the public figures who were John’s
97 political opponents. On the contrary, the content analysis did not show any sign of direct support of the party Věci veřejné, its members or their political agenda. The real media impact of the programme was minimal due to the low viewership, which could explain the low media interest in the programme as well as lack of filed complaints about the content at the Ethics Commission of the Czech Syndicate of Journalists. Considering Radek John’s role as a member of Chamber of Deputies and in parallel as a political journalist, there was a conflict of interest. This is banned by codes of ethics of the Syndicate of Journalists and Association of TV Organizations, which are both obligatory for the show Bez cenzury creators. In spite of that, Radek John never considered his activities as a conflict of interest and breaching of the mentioned codes had no consequences for him. In terms of the law on conflict of interest, which is obligatory for any member of parliament, there was no violation of law. Nevertheless, there has been another, equally serious breach of ethical norms. The programme Bez cenzury displayed postmortem photos of victims killed by the so called ‘forest murderer’ in the 12th episode of the show. The photos were not graphically modified and the victims were easily identifiable, which could have possibly harmed their families. Even though John was not the author of this story, as an editor he was still responsible for the approval to broadcast it. To conclude, it is necessary to add that especially in the first 16 episodes the programme Bez cenzury broadcasted a lot of interesting well conducted stories showing quality opinion journalism. Therefore, it cannot be condemned as a whole. However, the presence of Radek John as an editor, reporter and television presenter lowered the credibility of all of the political issues covered by the programme Bez cenzury.
98
Použitá literatura a prameny Literatura ARENDT, Florian a Jörg MATTHES. Cognitive effects of political mass media. In: REINEMANN, Carsten. Political communication. Berlín: Walter de Gruyter, 2014. ISBN 978-311-0238-167. BOUBÍNOVÁ, Karolína. TV Barrandov: Nová televizní stanice. Praha, 2011. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí práce PhDr. Petr Bednařík. CURRAN, James. Media and Power. New York: Routledge, 2002. ISBN 978-0-41507739-2. ENTMAN, R. M. Media framing biases and political power: Explaining slant in news of Campaign 2008. Journalism [online]. 2010, 11(4), 389-408 [cit. 2016-05-09]. DOI: 10.1177/1464884910367587. ISSN 1464-8849. Dostupné z: http://jou.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1464884910367587 FIGENSCHOU, T. U. a K. THORBJØRNSRUD. Faces of an Invisible Population: Human Interest Framing of Irregular Immigration News in the United States, France, and Norway.American Behavioral Scientist [online]. 2015, 59(7), 783-801 [cit. 201604-22]. DOI: 10.1177/0002764215573256. ISSN 00027642. Dostupné z: http://abs.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0002764215573256 HALLIN, Daniel a Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807-3673-772. HANZELKA, Karel, Kateřina KUCHAŘOVÁ a Vladimír VOŘECHOVSKÝ. O Babišovi bez Babiše. Praha: Agrofert, 2014. ISBN 978-80-260-6639. HARRIS, Anastázie a Josef CHUCHMA. Radek není Boris. MF Dnes, Kavárna. 10. 11. 2012. s. 33-34. HLOUŠEK, Vít. Věci veřejné: politické podnikání strany typu firmy.Politologický časopis - Czech Journal of Political Science [online]. 2012, (4), 322-340 [cit. 2016-0510]. DOI: 10.5817/PC2012-4-322. ISSN 12113247. Dostupné z: http://www.ceeol.com/search/article-detail?id=221068 JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Zlín: Verbum, 2013. ISBN 978-80-87500-38-5. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. 2. přepracované vyd. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0743-6. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-71786-97-7.
99 JIRÁK, Jan a Tomáš TRAMPOTA. O vztahu médií a politiky v komparativní perspektivě. In: HALLIN, Daniel a Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. Praha: Portál, 2008, s. 9–23. ISBN 978-807-3673-772. KEIR, Gerry. TV Anchorman, State Senator, But Not Noth? Columbia Journalism Review: The New Press Critics. 1972, (2). Dostupné také z: http://connection.ebscohost.com/c/articles/16349112/tv-anchorman-state-senator-butnot-both KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vydání. Praha: Slon, 2006. ISBN 80-86429-39-3. KLÍMA, Josef. Vlastníma očima, aneb, Před kamerou i za ní. Praha: Andrej Šťastný, 2009. ISBN 9788086739380. KŘEČEK, Jan. Politická komunikace: od res publica po public relations. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-3536-8. LOKŠÍK, Martin. Televizní zpráva a televizní zpravodajství. In: OSVALDOVÁ, Barbora. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2011, s. 73 - 89. ISBN 978-80246-1899-9. LOUW, P. Eric. The Media and Political Process. London: SAGE Publications, 2008. ISBN 978-0-7619-4084-5. MANCINI, Paolo. Instrumentalization of the media vs. political parallelism. Chinese Journal of Communication [online]. 2012, 5(3), 262-280 [cit. 2016-03-30]. DOI: 10.1080/17544750.2012.701415. ISSN 17544750. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/17544750.2012.701415 McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-840-6. McQUAIL, Denis. Media performance: mass communication and the public interest. Newbury Park, Calif.: Sage Publications, 1992. ISBN 08-039-8295-X. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vydání. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5. McQUAIL, Denis. Žurnalistika a společnost. Praha: Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3090-9. MORAVEC, Václav. Etika a česká média. In: JIRÁK, Jan. 10 let v českých médiích. Praha: Portál pro Newton Information Technology, 2005. ISBN 80-717-8925-9. MUSILOVÁ, Jana. Etický kodex: ideál – realita. Olomouc, 2009. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická Fakulta. Katedra žurnalistiky. Vedoucí práce Dr. Vladimír Šiler. [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: https://theses.cz/id/qpd9v2/64704-158571891.pdf OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 9788072772667
100 OSVALDOVÁ, Barbora a kolektiv autorů. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1899-9. POLÁKOVÁ, Kateřina. Média a jejich vliv na vznik nové politické osobnosti na příkladu Radka Johna. Praha, 2013. 71 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí práce PhDr. Jan Křeček, Ph.D. REMIŠOVÁ, Anna. Etika médií. Bratislava: Kalligram, 2010. ISBN 978-80-8101-3768. SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-3568-9. SEMETKO, Holli A. a Patti M. VALKENBURG. Framing European politics: A content analysis of press and television news. Journal of Communication [online]. 2000, 50(2), 93-109 [cit. 2016-04-22]. Dostupné z: http://www.distancelearningcentre.com/access_2014/assessments/Social_Issues/Plannin g_Research_Project/Semetko_and_Valkenburg.pdf SEYMOUR-URE, Colin. The political impact of mass media. London: Constable, 1974. ISBN 0-09-457760-9. SMITH, Ron F. Ethics in journalism. 6th ed. Malden, MA: Blackwell Pub., 2008. ISBN 9781405159340. ŠTĚTKA, Václav. The Czech Repulic: A country report for the ERC-funded project on Media and Democracy in Central and Eastern Europe [online]. 2012 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.academia.edu/attachments/36597806/download_file?st=MTQ2MjczNjMyN SwzNy40OC4xNC4xMjI%3D&s=swp-splash-paper-cover ŠTĚTKA, Václav. The rise of oligarchs as media owners. In: ZIELONKA, Jan. Media and politics in new democracies: Europe in a comparative perspective. Oxford: Oxford University Press, 2015. ISBN 01-987-4753-5. ŠTĚTKA, Václav a Henrik ÖRNEBRING. Investigative Journalism in Central and Eastern Europe: Autonomy, Business Models, and Democratic Roles. The International Journal of Press/Politics [online]. 2013, 18(4), 413-435 [cit. 2016-05-08]. DOI: 10.1177/1940161213495921. ISSN 1940-1612. Dostupné z: http://hij.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1940161213495921 STREET, John. Mass media, politics and democracy. 2nd ed. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2011. ISBN 9781403947345. THOMPSON, John B. Média a modernita: sociální teorie médií. Praha: Karolinum, 2004. Mediální studia. ISBN 8024606526. TRAMPOTA, Tomáš, Jan KŘEČEK a Vlastimil NEČAS. Média a moc. Praha: FSV UK, 2006. ISSN 1801-5999. Dostupné také z: http://publication.fsv.cuni.cz/attachments/102_001_Trampota_cj.pdf
101 TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736-7096-8. TRAMPOTA, Tomáš a Martina VOJTĚCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-736-7683-4. UHEREK, Pavel. Co se rozumí tradiční politickou stranou? Listy: Dvouměsíčník pro kulturu a dialog [online]. 2015, (2) [cit. 2016-04-30]. ISSN 1210-1222. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=152&clanek=021512 VAN KEMPEN, Hetty. Media-Party Parallelism and Its Effects: A Cross-National Comparative Study. Political Communication [online]. 2007,24(3), 303-320 [cit. 201605-09]. DOI: 10.1080/10584600701471674. ISSN 1058-4609. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584600701471674 WEBER, Max. Politika ako povolanie. Bratislava: Spektrum, 1990. ISBN 8021800550. WILKINS, Lee. Covering Antigone: Reporting on Conflict of Interest. Journal of Mass Media Ethics [online]. 1995, 10(1), 23-36 [cit. 2016-05-08]. DOI: 10.1207/s15327728jmme1001_2. ISSN 08900523. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1207/s15327728jmme1001_2 YIN, Robert K. Case study research: design and methods. 5th ed. SAGE Publications, 2014. ISBN 978-1-4522-4256-9.
Prameny JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013, Praha. JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016, Praha. MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016, Ústí nad Labem. MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016, Praha. OSVALDOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016, Praha. VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016. 47. schůze, 144. hlasování, 7. listopadu 2012, 13:32. Vl.n.z. o změně daňových, pojistných a dalších zákonů – EU. [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=56792 Agentka BIS v České televizi. Respekt. 2004, XV.(37), 5. ISSN 0862 - 6545. Analýza vysílání: Barrandov Televizní Studio a.s.; Televize Barrandov/Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR/12. 9. 2013– 25. 10. 2013. RRTV [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/monitoring/2014_AnalyzaPS_PCR-Barrandov.pdf
102
Bez cenzury, 1.–3. díl, 5.–9. díl, 12.–22. díl, 24.–2. díl. [video] TV Barrandov [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/?page=450 Conflict of interest. Quill [online]. 1994, 82(9), 13 [cit. 2016-03-30]. ISSN 0033-6475. Dostupné z: http://web.a.ebscohost.com/ehost/detail/detail?vid=17&sid=af9bdd0927ea-4591-ae33c366b5be9325%40sessionmgr4003&hid=4207&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9z dC1saXZl##AN=9411283871&db=ufh Definice základních výpočetních ukazatelů. ATO [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.ato.cz/tv-vyzkum/pem-iv/definice-zakladnich-ukazatelu Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních publicistických pořadů. ATO [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.ato.cz/pravni-agenda/samoregulace/eticky-kodex-redaktoruzpravodajskych-politicko-publicistickych-a-ostatnich-publicistickych-poradu Etický kodex. Syndikát novinářů [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex/ Media projekt, 1. 7.– 7. 12. 2015. Unie vydavatelů ČR [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.unievydavatelu.cz/gallery/files/P%C5%99ehled%20v%C3%BDsledk%C5% AF%20%20v%C3%BDstupy%20za%203_%20a%204_%20%C4%8Dtvrtlet%C3%AD%20201 5.pdf Promluva ministra financí Miroslava Kalouska, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. 2010 -2013, 49. schůze, 19. prosince 2012 [online]. [cit. 2013-05-19]. Dostupný z: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/049schuz/s049271.htm Tisková zpráva ze 17. zasedání, konaného dne 17. 9. 2013. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_17_13.pdf Tisková zpráva z 6. zasedání, konaného dne 18. 3. 2014. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_06_14.pdf TýTý. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%BDT%C3%BD#Osobnost_televizn.C3.AD_public istiky Zákon č. 159/2006 Sb. ve znění zákona 216/2008 Sb., 158/2009 Sb., 350/2009 Sb., 281/2009 Sb. a 167/2012 Sb., o střetu zájmů. [online]. [2016-05-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/2006/159.html
103 Zpravodajské a publicistické texty z následujících on-line zdrojů (konkrétní odkazy uvedeny v poznámkách pod čarou): •
mediasearch.newtonmedia.cz
•
www.aktualne.cz
•
www.barrandov.tv
•
www.blesk.cz
•
www.ceskatelevize.cz
•
www.digitalnitelevize.cz
•
www.digizone.cz
•
www.e15.cz
•
www.eurozpravy.cz
•
www.idnes.cz
•
www.ihned.cz
•
www.lidovky.cz
•
www.masmedialne.info
•
www.mediaguru.cz
•
www.mediahub.cz
•
www.mediar.cz
•
www.nku.cz
•
www.novinky.cz
•
www.nydailynews.cz
•
www.pressgazette.co.uk
•
www.respekt.cz
•
www.rozhlas.cz
•
www.svobodneforum.cz
•
www.tyden.cz
•
www.tzb-info.cz
104
Seznam příloh Příloha č. 1: Etický kodex Syndikátu novinářů (text) Příloha č. 2: Etický kodex ATO (text) Příloha č. 3: Kvantitativní analýza příspěvků k tématu návratu Radka Johna do médií a jeho nového pořadu za období 31. 10. až 30. 11. 2012 a 1. 3. až 31. 3. 2013 ve vybraných médiích (Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24 a ČRo1 – zdroj Newton Media) (2 tabulky) Příloha č. 4: Žánrové a tematické rozdělení příspěvků o Radku Johnovi za období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy) Příloha č. 5: Počet příspěvků v tištěných a elektronických médiích za období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy) Příloha č. 6: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi za období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (9 grafů) Příloha č. 7: Počet příspěvků o Radku Johnovi a jejich žánrové a tematické rozdělení za období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy) Příloha č. 8: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi za období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (1 graf ) Příloha č. 9: Seznam reportáží pořadu Bez cenzury, jejich hlavní témata a stopáž (tabulka) Příloha č. 10: Témata a stopáž reportáží 1. – 16. dílu (2 grafy) Příloha č. 11: Témata a stopáž reportáží 17. – 25. dílu. (2 grafy) Příloha č. 12: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 5. 2013, Poslanecká sněmovna, Praha. (text) Příloha č. 13: Ústní rozhovor s Robertem Maleckým vedený dne 11. 2. 2016, Ústí nad Labem. (text) Příloha č. 14: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 2. 2016, Praha. (text) Příloha č. 15: Ústní rozhovor s doc. PhDr. Barborou Osvaldovou vedený dne 14. 3. 2016, Praha. (text) Příloha č. 16: Ústní rozhovor s PhDr. Václavem Moravcem, Ph.D., vedený dne 30. 3. 2016, Praha. (text) Příloha č. 17: E-mailový a telefonický rozhovor s Petrem Vrabcem vedený dne 7. 4. 2016, Praha. (text) Příloha č. 18: Ukázky z pořadu Bez cenzury – zdroj: TV Barrandov (11 fotografií) Příloha č. 19: Eticky sporné fotografie obětí trestných činů (2 fotografie)
105
Přílohy Příloha č. 1: Etický kodex Syndikátu novinářů (text) Etický kodex novináře Deklarace ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznala v bodě 11 c, že „novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy např. ve formě etického kodexu.“ V rezoluci č. 2 této konference se říká, že kodexy chování mají být „dobrovolně přijaty a dobrovolně uplatňovány“ a že „výkon novinářského povolání je založen zejména na základním právu na svobodu projevu, zaručenou článkem č. 10 Evropské konvence o lidských právech.“ Kodexy chování novinářů, které byly přijaty v řadě evropských demokratických zemí, se snaží různým způsobem sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů tak, aby se nedostávaly do konfliktu, a stanovit odpovědnost novinářů za jejich činnost. Syndikát novinářů České republiky na základě studia mezinárodních i národních dokumentů vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu. 1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace. Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl.17 Listiny práva svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti. Novinář je proto povinen:
a. zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami,
b. respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat c. d. e. f. g. h. i. j.
informace, které slouží všeobecnému zájmu, i přes překážky, dbát na rozlišování faktů od osobních názorů, hájit svobodu tisku i svobodu jiných medií, neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti, nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat, odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace, odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení, přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností, nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.
2. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice. Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska je novinář povinen:
a. nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály, b. vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů,
106 c. nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho d. e. f. g.
novinářskou činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace, nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou odměnu přímou nebo nepřímou od zájemců o reklamu, odmítnout podílet se na publikování skryté reklamy, nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy, nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity, nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů, h. nezneužívat možných výhod, plynoucích z členství v Syndikátu novinářů, k uspokojování soukromých potřeb.
3. Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií. Z tohoto hlediska je novinář povinen řídit se těmito požadavky:
a. nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena,
b. jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže,
c. respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky d. e. f. g. h. i. j.
svých výpovědí, dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez jejich jasného svolení, považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za nejzávažnější profesionální chyby, kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně, novinář nesmí využívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu svého povolání dříve, než budou tyto informace zveřejněny, nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace, při reprodukci jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor formou adekvátní k rozsahu přetištěného materiálu, plagiát se zásadně zakazuje.
Etický kodex novináře přijala jako otevřený dokument valná hromada Syndikátu novinářů ČR dne 18. 6. 1998 a na návrh Komise pro etiku při Syndikátu novinářů jej aktualizovala správní rada dne 25. 11. 1999.
107 Příloha č. 2: Etický kodex ATO (text) Asociace televizních organizací Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních publicistických pořadů Preambule
1) Cílem tohoto Etického kodexu redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních
2) 3) 4) 5) 6) 7)
publicistických pořadů (dále „Kodex“) je vést k odpovědnosti za zpracování a vysílání zpravodajských a publicistických pořadů a současně napomáhat k naplnění práva veřejnosti na informace v zájmu fungování demokratické společnosti. Kodex nenahrazuje právní regulaci. Interní předpisy a etické kodexy členů ATO nejsou tímto Kodexem dotčeny a mají přednost před tímto Kodexem, jde-li o ustanovení přísnější. Kodex je určen šéfredaktorům, redaktorům, novinářům a dalším osobám zúčastněným na výrobě a vysílání pořadu (dále jen redaktoři), kteří působí v oblasti zpravodajství a publicistiky členů Asociace televizních organizací (dále jen ATO). Členové ATO budou usilovat o to, aby respektovali tento Kodex, za tím účelem seznámí s Kodexem osoby, jimž je určen, a budou vyžadovat plnění tohoto Kodexu. Pravidla tohoto Kodexu musejí být respektována všemi členy ATO jako etické minimum. Při aplikaci tohoto Kodexu členové etické komise vycházejí zejména z článku 17 Listiny základních práv a svobod: Článek 17 Listiny základních práv a svobod
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem,
jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. “ Čl. 1 Cenzura
1) Cenzura je nepřípustná. 2) Cenzurou se pro účely tohoto Kodexu rozumějí jakékoliv neoprávněné zásahy orgánů veřejné 3)
4)
moci či třetích osob proti svobodě projevu slovem i obrazem a jejich šíření televizním vysíláním. Redaktor odmítá cenzuru. Redaktor však bere v úvahu oprávněné požadavky orgánů veřejné moci či třetích osob. Redaktor odmítne jakýkoliv nátlak orgánů veřejné moci či třetích osob, v jehož důsledku by mělo dojít ke zveřejnění nepravdivé nebo zkreslené informace či nezveřejnění pravdivé informace. Za cenzuru nelze považovat výběr a filtrování informací prováděných provozovateli televizního vysílání, protože je věcí každého provozovatele televizního vysílání, která sdělení a v jaké formě bude uveřejňovat.
108 Čl. 2 Objektivita a vyváženost, zdroje informací, další povinnosti
1) Redaktor respektuje, že výkonem svobody projevu bere na sebe současně i odpovědnost objektivně a vyváženě informovat o otázkách důležitého veřejného zájmu.
2) Redaktor respektuje právo veřejnosti na objektivní informace. Objektivními informacemi jsou
3) 4) 5)
6) 7)
8) 9) 10) 11) 12) 13)
takové informace, které jsou pravdivé; to znamená, že se jedná o takový popis skutečnosti, při němž redaktor podle svého nejlepšího svědomí využije všech dostupných informací, které byly v době odvysílání reportáže, resp. pořadu (dále jen reportáže) k dispozici. Redaktoři musejí brát rovněž v úvahu, že se mezi výrobou a odvysíláním reportáže může objevit nová informace, která nebyla v době výroby k dispozici. V takovém případě je třeba, aby veřejnost byla vhodnou formou o nové skutečnosti informována, pokud je to z technických důvodů vysílání možné. Informace je předkládána veřejnosti, pokud je její zdroj redaktorovi znám. Jedná-li se o zdroj neznámý, lze sice informaci podat, ale s výhradou či s upozorněním, že zdroj není znám. Redaktor vyhodnocuje různé zdroje informací a bere ohled na předpokládanou validitu zdroje. To však neznamená, že neoficiální zdroj nemůže mít dle okolností stejnou validitu jako oficiální. Redaktor ověřuje informaci alespoň ze dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů. Výjimku lze připustit, jsou-li dány mimořádné okolnosti. Výjimku lze dále připustit, je-li zdrojem obecně uznávaná agentura či vysílání např. ČTK, APTN, CNN nebo orgán veřejné moci či osoba oprávněná jménem orgánu veřejné moci sdělovat informace; v takovém případě vždy musí být divák informován o zdroji informace (verbálně nebo v obraze). Redaktor podává přesné informace a v takovém kontextu, aby nemohlo dojít k jejich zkreslení. Redaktor nezamlčuje podstatnou informaci, je-li redaktorovi známa. Pokud je uváděno jméno, příjmení, funkce, obchodní jméno apod., či pokud reportáž obsahuje jinou identifikaci osob, je třeba příslušné údaje uvádět v rámci zvyklostí při vysílání zpravodajských a publicistických pořadů; zejména je třeba dbát na to, aby nedošlo k záměně v označení osob. Redaktor dává hlas osobám nebo skupinám osob, jichž se informace v reportáži dotýká. Zejména je třeba, aby zaznělo stanovisko osob, kterých se týká kritika. Pokud se takové osoby odmítnou v reportáži vyjádřit, je to redaktor povinen v reportáží sdělit. Nelze padělat dokumenty za účelem doložení informace. Redaktor respektuje pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít. Redaktor vyhledává informace, které slouží veřejnému zájmu, i přes překážky. Redaktor při zpracování reportáže bere zvláštní ohledy na osoby, které nejsou zvyklé vystupovat na veřejnosti a hovořit na mikrofon či na kameru. Redaktor postupuje citlivě při zařazování výpovědí a záběrů na osoby, které jsou osobami blízkými obětí dopravních nehod, katastrof apod. či osob poškozených trestným činem. Čl. 3 Názory a hodnotící komentáře
1) Je třeba rozlišovat mezi skutkovým tvrzením (tedy mezi empiricky ověřitelným faktem, neboli 2) 3) 4) 5)
konstatováním objektivní skutečnosti) na straně jedné a hodnotícím komentářem, soudem resp. subjektivním názorem na straně druhé. Názory a hodnotící komentáře musejí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Polemiku není možno posuzovat vůči všem údajům v reportáži, ale jen vůči těm údajům, na které byla vázána. Nelze vydávat domněnku za ověřený fakt. Při sdělování názorů a hodnotících komentářů je třeba dbát takové formy, aby nevybočily z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti. Určité přehánění, šokování a provokace jsou však možné. Vždy je třeba vzít v úvahu kontext, místo a čas.
109 Čl. 4 Zákonné omezení svobody projevu
1) 2) 3) 4)
5) 6)
Reportáž: nesmí propagovat válku nebo líčit krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, nesmí podněcovat k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva, nesmí utvrzovat stereotypní předsudky týkající se etnických, náboženských nebo rasových menšin, nesmí obsahovat pornografii; to ale neznamená, že by nemohla zaznít žádná zmínka o pornografii. Je však zakázáno odvysílat pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, nebo v němž se zobrazuje násilí či neúcta k člověku, nebo které zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, nesmí obsahovat hrubé samoúčelné násilí, nesmí bezdůvodně zobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Bezdůvodným zobrazením však není takové zobrazení, které je vzhledem ke společensky závažné příčině ve veřejném zájmu. Čl. 5 Ochrana osobnosti některých obětí trestných činů
1) V souvislosti s trestným činem spáchaným na osobě mladší 18 let, nelze uveřejnit žádnou 2)
3) 4)
informaci, která by obsahovala jméno, příjmení takové osoby nebo žádnou informaci, která by mohla takovou osobu identifikovat (např. fotografie obličeje, místo bydliště, škola). V souvislosti s trestným činem kuplířství podle § 204 trestního zákona, šíření pornografie podle § 205 trestního zákona, proti rodině a mládeži, proti rodině a zdraví nebo proti svobodě a lidské důstojnosti, nelze uveřejnit žádnou informaci, která by obsahovala jméno, příjmení oběti takového trestného činu nebo informaci, která by mohla oběť trestného činu identifikovat (např. fotografie obličeje, místo bydliště, pracoviště). Zákazy uvedené v odst. 1 a 2 se nevztahují na případy, kdy oběť trestného činu dá k uveřejnění informace souhlas. U osoby mladší 18 let je třeba vždy žádat o souhlas jejího zákonného zástupce (zpravidla rodič). Souhlasů osob uvedených v odst. 3 není třeba, pokud je dán mimořádně silný veřejný zájem na uveřejnění informace o trestném činu spáchaném na osobě mladší 18 let nebo informace o některém z trestných činů uvedených v odst. 2. Čl. 6 Určité zjednodušení je možné U pořadů určených pro informování nejširší (nikoli odborné) veřejnosti je možno přistupovat na určitá zjednodušení, především s ohledem na rozsah jednotlivých reportáží a laický zájem diváků. Mohou nastat situace, kdy z těchto důvodů lze stěží trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tak na redaktory – ve svých důsledcích – nesplnitelné nároky. Podmínkou je, že celkové vyznění informace musí vždy odpovídat pravdě. Čl. 7 Použití skryté kamery a skrytého mikrofonu
1) Skrytou kameru a/nebo skrytý mikrofon lze použít pro zpravodajské a publicistické účely v
2)
případě, že záběry nelze získat jinak a současně jsou nezbytné pro zpracování reportáže. Pro zpracování reportáže lze použít jen ty záběry získané skrytou kamerou a/nebo skrytým mikrofonem, které mají přímý vztah k tématu reportáže, která je ve veřejném zájmu. O použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu musí být divák vhodným způsobem informován při vysílání reportáže.
110 3) Příslušný redaktor příp. provozovatel televizního vysílání zajistí, aby ostatní záběry pořízené za
použití skryté kamery či skrytého mikrofonu, které nebudou použity v reportáži, nebyly zpřístupněny třetím osobám. Čl. 8 Uveřejnění odposlechů
1) Odposlechy může redaktor uveřejnit, pokud k uveřejnění dá souhlas osoba, které se informace 2)
3)
obsažené v odposlechu týkají. Odposlechy může redaktor uveřejnit, i když nezíská souhlas osoby, které se informace obsažené v odposlechu týkají, pokud je zde veřejný zájem na uveřejnění takové informace. Redaktor vždy zvažuje právo presumpce neviny na straně jedné a svobodu projevu na straně druhé. Redaktor odposlech neuveřejní, pokud by jejím jediným účelem byla bulvarizace osoby, které se odposlechy týkají. K uveřejnění odposlechů se redaktor vyžádá vždy stanovisko šéfredaktora. Čl. 9 Ochrana dětí a mladistvých před nežádoucím obsahem
1) Při zařazování reportáží do vysílání mezi 6. – 22. hodinou respektuje redaktor povinnost 2) 3)
stanovenou zákonem nezařazovat reportáže, které by mohly ohrozit fyzický, psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých. Redaktor věnuje zvláštní pozornost zpracování reportáží, ve kterých jsou veřejnosti podávány informace o násilí, vulgarismech, sexu, drogách, či které mohou vyvolat strach. Redaktor váží právo veřejnosti na informace na jedné straně a veřejný zájem na ochranu dětí a mladistvých na straně druhé. Pokud v případě kolize těchto zájmů upřednostní právo na informace, doporučuje se vhodným způsobem před odvysíláním reportáže varovat diváky. Čl. 10 Vystupování dětí a mladistvých
1) Ve zpravodajských a publicistických pořadech mohou vystupovat i osoby mladší 18 let (tj. děti 2)
do 15 let věku a mladiství do 18 let věku). Redaktor musí vždy zvažovat, zda nezletilý je schopen s ohledem na charakter pořadu a podmínky natáčení vždy posoudit podstatné aspekty své účasti. Pokud je ze všech okolností patrno, že nezletilý není schopen s ohledem na své rozumové schopnosti posoudit své vystoupení v reportáži, vyžádá si redaktor souhlas zákonného zástupce. Čl. 11 Dvoustupňová kontrola
1)
V rámci své působnosti provozovatel televizního vysílání vytváří takové podmínky, aby obsah informace, která je určená ke zveřejnění, kontroloval nejen redaktor, ale nejméně ještě další osoba, která odpovídá za redakční nezávislost např. vedoucí vydání, dramaturg nebo šéfredaktor. Čl. 12 Ilustrační a archivní záběry Ve zpravodajských a publicistických pořadech lze používat ilustrační a archivní záběry. Tyto záběry je třeba důsledně rozlišovat. Pokud jsou použity, musí být divák o jejich použití informován obvyklým způsobem.
111 Čl. 13 Autorská díla v reportážích
1) Redaktor musí respektovat autorská práva třetích osob. Pokud redaktor hodlá užít autorské dílo
2)
3)
bez souhlasu autora a bezplatně, musejí být splněny následující podmínky: a) dílo bude užito ve spojení se zpravodajstvím o aktuální události, a to v přiměřeném rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu, nebo b) dílo bude v odpovídající míře převzato do reportáže ze zpravodajství v jiném hromadném sdělovacím prostředku (např. televizní vysílání, periodický tisk, webové portály), pokud takové užití nebylo výslovně zakázáno, nebo c) dílo bude bez spojitosti s účelem reportáže užito zcela náhodně a okrajově. Při užití autorského díla je vždy nutné uvést jméno autora (např. režiséra při užití děl audiovizuálních), a dále název díla a pramen (zdroj), ledaže uvedení těchto údajů není objektivně možné nebo není za daných okolností obvyklé. Redaktor musí v případě potřeby prokázat oprávněnost neuvedení těchto údajů. V nejednoznačných nebo ve složitých případech se doporučuje vyžádat si stanovisko právníka. Čl. 14 Získávání informací a nakládání s nimi
1) Nelze monopolizovat informace, které jsou významné pro veřejnost, a bránit tak jinému
2)
provozovateli televizního vysílání, aby je uveřejňoval později. Jakmile byla informace uveřejněna, mohou s ní pracovat jakékoliv sdělovací prostředky. Autorská práva je třeba respektovat. Redaktor nevydává cizí myšlenky za své vlastní. Nelze vytvářet dojem, že provozovatel vysílání získal informaci výhradně zásluhou svých redaktorů, pokud objektivně věděl, že tomu tak není. Čl. 15 Ochrana zdroje a obsahu informací
1) Redaktor, který se podílel na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo 2)
3) 4)
uveřejněných v televizním vysílání, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy informace o původu či obsahu těchto informací. Redaktor, který se podílel na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v televizním vysílání, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy předložení nebo vydání věci, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto i n f o r m a c í . Právy podle odst. 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti stanovené trestním zákonem (nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin, § 367 trestního zákona) a s nimi související další povinnosti stanovené v trestním řízení. Povinnost překazit trestní čin je v trestním zákoně stanovena pro tyto trestní činy (§ 368 trestního zákona): vlastizrada, rozvracení republiky, teror, teroristický útok, záškodnictví, sabotáž, vyzvědačství, ohrožení utajované informace podle § 106, válečná zrada, porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi, porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, poškozování finančních zájmů Evropských společenství podle § 129a odst. 5, padělání a pozměňování peněz, účast na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 4, násilné překročení státní hranice podle § 171b odst. 2, 3, porušování mezinárodních sankcí podle § 171e, neoprávněné nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 3, obecné ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 a 188, týrání svěřené osoby, vražda, loupež, braní rukojmí, znásilnění, pohlavní zneužívání podle § 242, krádež podle § 247 odst. 5, zpronevěra podle § 248 odst. 4, podvod podle § 250 odst. 4, pojistný podvod podle § 250a odst. 5, úvěrový podvod podle § 250b odst.
112
5)
5, podílnictví podle § 251 odst. 3 a 4, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 4 a 5, genocida, používání zakázaného bojového prostředku a nedovolené vedení boje, válečná krutost, plenění v prostoru válečných operací, neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 2 písm. a), zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti podle § 275 odst. 2 písm. a), porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 3 a § 279b odst. 3, zběhnutí nebo ohrožení morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 2. (Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.) Povinnost oznámit trestný čin je v trestním zákoně stanovena pro tyto trestné činy (§ 168 trestního zákona): vlastizrada, rozvracení republiky, teror, teroristický útok, záškodnictví, sabotáž, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi, porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, padělání a pozměňování peněz, porušování mezinárodních sankcí, neoprávněné nakládání s osobními údaji, účast na zločinném spolčení, obecné ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, týrání svěřené osoby, vražda, genocida, používání zakázaného bojového prostředku, nedovolené vedení boje. Čl. 16 Redaktorská čest
1) Redaktor respektuje právní předpisy České republiky. 2) Redaktor hájí svobodu projevu, ale současně koriguje svůj projev tak, aby byl v souladu s tímto Kodexem.
3) Redaktor, o němž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na osobní poměr k věci, k osobám,
4) 5) 6)
7) 8)
o nichž reportáž pojednává či jim blízkým osobám takový zájem na vyznění reportáže, pro nějž lze pochybovat o jeho nepodjatosti, odmítne podílet se na výrobě reportáže, aby nemohl ovlivnit výslednou podobu reportáže. Redaktor nesmí přijímat úplatky v jakékoliv formě za účelem zatajení nebo naopak zveřejnění informace. Redaktor nesmí pro sebe ani pro jiného získávat finanční prostředky, věcné dary či jiné výhody, aby jeho postavení jako redaktora nemohlo být ohroženo. Redaktor zpravodajství a politické publicistiky není aktivně činný v politické straně, nepracuje pro politika či pro výkonnou moc státu a její složky, nepracuje pro významnou obchodní společnost či významný podnikatelský subjekt. Redaktor však může vykonávat funkce v samosprávě na lokální úrovni. Redaktor nesmí účinkovat v reklamě ani v obdobné inzerci. Pro tyto účely se za reklamu nepovažuje účinkování v charitativním spotu nebo spotu ve veřejném zájmu, pokud není spojeno s finančním nebo jiným příjmem. Redaktor se nepodílí na dehonestaci (znectění, zneuctění) názorů ostatních redaktorů. To však neznamená, že nemůže vyjádřit odlišný a kritický názor. Čl. 17 Vztah k obecné veřejnosti
1) Redaktor nesmí využívat ve svůj prospěch informace, které získá při výkonu svého povolání. 2) Redaktor nesmí svou činností dostat do osobní tísně osoby, o nichž podává informace, ledaže by se jednalo o silný veřejný zájem.
3) Redaktor respektuje presumpci neviny. 4) Redaktor respektuje soukromí osob, které nejsou osobami veřejného zájmu. U osob veřejného zájmu jsou zásahy do soukromí akceptovatelné v podstatně širší, nikoli však absolutní míře. Prostředky použité k získání informace musejí být vždy přiměřené.
113 Čl. 18 Veřejný zájem Veřejným zájmem se rozumí obecný zájem společnosti na tom, aby obdržela určitou informaci. Jedná se např. o informace týkající se činnosti veřejně činných osob (politici, herci, zpěváci sportovci apod.) či o informace, které mohou mít společenský dopad. Čl. 19 Interpretace Kodexu
1) Kodex je interpretován výlučně etickou komisí ATO. Členy komise jsou vždy: jednatel ATO,
2) 3) 4) 5)
6) 7)
8) 9) 10) 11) 12) 13) 14)
právní zástupce ATO a právní zástupci členů ATO - provozovatelů televizního vysílání. Právní zástupci provozovatelů vysílání informují o jmenování maximálně dalších tří členů z řad redaktorů. Předsedou komise je jednatel ATO. Etická komise posuzuje uveřejněné informace na základě stížnosti či podnětu dotčených subjektů. Stížnost či podnět se podává na adresu ATO Praha 2, Salmovská 11. Etická komise se může rovněž zabývat podněty Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále „RRTV“) k obsahu zpravodajských či publicistických pořadů a na její vyžádání sděluje stanoviska. Etická komise rozhoduje tak, že porovnává obsah odvysílané informace s Kodexem. Etická komise si může vyžádat zejména stanovisko příslušného redaktora a dalších osob zúčastněných na výrobě reportáže a případně provozovatele televizního vysílání. Etická komise je usnášeníschopná, je-li přítomno alespoň 5 členů, přičemž každý provozovatel vysílání musí být zastoupen alespoň jedním členem. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise. Z rozhodování je vyloučen redaktor, který se podílel na zpracování reportáže, o níž se hlasuje. V naléhavých případech může být hlasování provedeno hlasováním per rollam. V takovém případě rozhoduje nadpoloviční většina členů komise. Etická komise vydá rozhodnutí – nález (dále „nález“). Pokud bude zjištěno, že informace byla získána či uveřejněna v rozporu s tímto Kodexem, bude reportáž či její část prohlášena za neetickou. Pokud bude zjištěno, že informace byla získána či uveřejněna v souladu s tímto Kodexem, bude reportáž prohlášena za etickou. Nález etické komise se zasílá v jednom vyhotovení provozovateli televizního vysílání, který informaci zveřejnil, dotčené osobě a redaktorovi, který je autorem reportáže. Pokud je proti provozovateli vysílání zahájeno správní řízení a provozovatel vysílání o to požádá, zašle se nález i RRTV v rámci výkonu samoregulace. Nález etické komise nenahrazuje rozhodnutí správních orgánů a soudů. Pokud se nejedná o informaci odvysílanou v rámci zpravodajského nebo publicistického pořadu, etická komise podnět nebo stížnost odmítne. Etická komise stížnost odloží, pokud nebude mít k dispozici dostatek podkladů k tomu, aby mohla rozhodnout. Etická komise odmítne stížnost, která se netýká vysílání členů Asociace televizních organizací. Etická komise zasedá podle potřeby, zpravidla 1x čtvrtletně. Etickou komisi svolává jednatelka ATO.
Příloha č. 3: Kvantitativní analýza příspěvků k tématu návratu Radka Johna do médií a jeho nového pořadu za období 31. 10. až 30. 11. 2012 a 1. 3. až 31. 3. 2013 ve vybraných médiích (Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24 a ČRo1 – zdroj Newton Media) (2 tabulky)
1
1
John ve střetu zájmů: bude politikem i novinářem
Sněmy ODS před konferencí
John ve střetu zájmů?
Radek John do TÝDNE nepůjde Vydavatel Týdne couvá, John prý do časopisu nenastoupí Radek John – hlídací pes sebe sama John zároveň poslancem a novinářem? Divné, řekl Klaus Nečas: Sněmovna musí odvolat pana Johna ze všech funkcí John nevidí v práci novináře střet zájmů. Prezident Klaus je překvapen Klause zarazilo Johnovo rozhodnutí zůstat ve Sněmovně jako novinář John musí opustit místa ve výborech. Pokud to neudělá sám, politici ho odvolají Odvolejte Johna ze všech funkcí, pozic a výborů, vyzývá Nečas sněmovnu
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1
1
1
Rozhodnutí Radka Johna vykonávat novinářskou profesi
Ostré reakce na Radka Johna
Radek John by měl opustit všechny politické funkce
2.11.2012
2.11.2012
2.11.2012
1
1
Mediální spor o Radka Johna
1
1
1
2.11.2012
2.11.2012
1.11.2012
1
Johnovo porušení zákazu incestu Interview s místopředsedkyní VV Kateřinou Klasnovou Nečas: Johnův krok je za hranicí skandálnosti, musí být zbaven funkcí Radek John pod tlakem
1.11.2012
1.11.2012
1
1
1
1
1
Johnovo kontroverzní angažmá
1
1
1
1
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
Kozel John zahradníkem Je nástup Radka Johna do vydavatelství Empresa Media konfliktem zájmů?
Radek John /VV/ se vrací k žurnalistice. Poslancem zůstává, chce psát o nepravostech v politice
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1.11.2012
1
Možný střet zájmu Radka Johna
1.11.2012
1
Radek John: proti všem
1.11.2012
1
Radek John se vrací k novinařině
1.11.2012
Radek John nastupuje do vydavatelství Empresa Media Šílený veletoč Radka Johna! Předseda Věcí veřejných Radek John pracuje ode dneška zase v médiích Poslanec a novinář Radek John v souběhu obou prací střet zájmů nevidí
Radek John chce znovu pracovat jako novinář
1.11.2012
1
1
Interview s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou
31.10.2012
1
1
Poslanec novinářem?
31.10.2012
1
Odchází John z politiky? John míří zpět k novinařině, mandátu poslance se vzdát nehodlá
31.10.2012
31.10.2012 1
ČT24
ČRo 1
1
1
1
1
1
1
1
1
ČT1
1
1
iHned
Radek John údajně nastupuje jako vedoucí publicistiky vydavatelství Empresa Media
Novinky
Radek John už nechce šéfovat Věcem veřejným
MFD
31.10.2012
Blesk
31.10.2012
1
Respekt
Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John
Týden.cz
John se vrací k novinařině. Povede pub-licistiku v Týdnu a zároveň zůstane v politice
Týden
Médium
31.10.2012
(pozn.: řazení mediálních výstupů v jednotlivých dnech není podle časové osy)
Titulek
31.10.2012
Datum
Kódovací kniha - obsahová analýza vybraných médií v období 31. 10. 2012 až 30. 11. 2012
Zprávy v 9:00
Studio ČT 24, zprávy
Studio ČT 24, zprávy
Události, komentáře
Události
Interview ČT 24
Události, komentáře
Studio 6
Studio 6
Ozvěny dne
zprávy ve 12:00
Zprávy v 18:00
zprávy ve 12:00
zprávy v 9:00
Ranní interview
Události
Studio ČT 24, zprávy
Ozvěny dne
Interview ČT 24
Události, komentáře
Události
Ozvěny dne
Stalo se dnes
(v případě TV či rozhlasu)
Název pořadu
1
1
1
1
hlavním
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1 1
1
1
1
1
1
1
1
1 1
1
1
1
1
1
1
1
esej
1
1
glosa
1
Editorial
1
1
1
interview komentář
1
1
vedlejším
Info. o Johnovi je tématem
1
1
1
publicistika
Žánr publicistiky
1
1
1
zpravodajství
Typ
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
info. o návratu k novinařině
1
1
1
1
1
1
1
1
odvolání z výborů
1
1
1
1
jiné
Řešená témata vztahující se k Johnovi etika a střet zájmů
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
neutrální
1
1
pozitivní
Valence/tonalita negativní
interview s Fr. Nachtigallem
rozhvor s K. Klasnovou (VV)
interview s T. Jarolímem (VV) a Zdeňkem Bezecným (TOP 09)
rozhovor s Ondřejem Austem
jedna z otázek rozhovoru s L. Kopečkem, politologem
rozhovor John, Nachtigall a Bublan
první zpráva Událostí, hodně řeší jeho možné odstoupení z politiky rozhovor s A. Černým, předsedou Syndikátu novinářů
interview s M. Nemcovou, M. Fendrychem
rozhvor s B. Sobotkou
vyjádření politiků, rozhovor s A. Černým, předsedou Syndikátu novinářů
aktuální zpráva do vysílání, podrobnosti se připravují
host Karel Hvížďala
Poznámka
114
Johnova dvojrole: politici nevěří vlastním očím
Nečase podporuje 10 krajů ze 14
Memento
Sněmovní šachy - budoucnost Nečasova kabinetu
O dvojí etice a estetické lži
Deset českých zpráv, které by vás neměly minout
Vážení a milí čtenáři! Zápisník z Malé Strany Radek John neodejde z čela bezpečnostního výboru sněmovny
Válka NA VLASTNÍ OČI
Máme tu akvarijní politiku
2.11.2012
2.11.2012
2.11.2012
3.11.2012
4.12.2012
5.11.2012
5.11.2012
5.11.2012 5.11.2012
7.11.2012
7.11.2012
Koalice odvolala Johna z výborů ve Sněmovně
Deset českých zpráv, které by vás neměly minout
Radka Johna bych už nevolil
Poslanci bezpečnostního výboru zvolí nového předsedu
Interview s Janem Fischerem
75 (pozn.: řazení mediálních výstupů v jednotlivých dnech není podle časové osy)
10.11.2012
12.11.2012
14.11.2012
21.11.2012
21.11.2012
Suma
7
Týden.cz
Týden
1
1
2
1 1
Respekt
3
1
1
1
Blesk
7
1 1
1
1 1
7.3.2013
5.3.2013
5.3.2013
5.3.2013
4.3.2013
4.3.2013
3.3.2013
Datum
Radek John se vrací na obrazovky: Chystám se "nabourat" do vosího hnízda Politici nás připravili o miliard, 1000 tvrdí politik John John působil směšně, aniž pořád chápe proč
Návrat Radka Johna. Bez cenzury odhalí největší tunel v dějinách
(pozn.: řazení mediálních výstupů v jednotlivých dnech není podle časové osy) TV Barrandov: Radek John se vrací na obrazovku. Co chystá? Radek John startuje. Bez cenzury V TV Barrandov startuje pořad Bez cenzury s Radkem Johnem
Titulek
1
1
Týden
4
1
1
1
1
Týden.cz
0
Respekt
1
1
Blesk
Kódovací kniha - obsahová analýza vybraných médií v období 1. 3. 2013 až 31. 3. 2013
9.11.2012
9.11.2012
9.11.2012
9.11.2012
10.11.2012 10.11.2012 10.11.2012
9.11.2012
John skončil ve sněmovních výborech. Kvůli angažmá v médiích byl odvolán Předseda VV John už nebude rozhodovat o vydávání poslanců. Ve výborech skončil John odvolán z výborů, koalici vadí jeho novinářská činnost Johnovo ukončené členství ve dvou sněmovních výborech Johnovi vzali funkce i peníze Vítěz & Poražený Klíma o Johnovi: Byl bublina, která praskla
Pekárek a John vs. sněmovna
John ve výborech skončil, poslanci ho odvolali
9.11.2012
9.11.2012
9.11.2012
7.11.2012
7.11.2012
John nemá v plánu odejít z čela bezpečnostního výboru Vláda prosadila svou a přežila Odvolání Radka Johna z mandátového a imunitního výboru Pekárek a John vs. sněmovna
Ach Joo...hn
2.11.2012
7.11.2012
Poprask kolem Johna. Musí opustit výbory
Jak vyštípat Johna z výborů? Poslanci oživili dva měsíce starý plán
2.11.2012
Radku, to se nedělá! Radku, kdy VYPADNEŠ z politiky? John: úkaz, ne norma
2.11.2012 2.11.2012 2.11.2012
1 1
MF Dnes
6
1
1
Novinky.cz
0
Novinky
Médium
MF Dnes
10
1
1
1
1
1
1
1
1
1
0
iHned
iHned.cz
6
1
0
ČT1
ČT1
7
1
1
0
ČT24
ČT24
14
1
1
1
1
1
0
Čro
ČRo 1
13
1
1
1
1
(v případě TV či rozhlasu)
Název pořadu
Interview ČT 24
Studio ČT 24, zprávy
Stalos se dnes
Ozvěny dne
Události, komentáře
Události
Zprávy v 17:00
Hyde park
Ozvěny dne
Otázky Václava Moravce
Studio ČT 24, zprávy
0
0
glosa
0
esej
esej
1
1
hlavní
1
5
1
1 2
1
1
1 7
1
1
13
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
vedlejší
0
vedlejší
Téma
hlavní
62
1
1
1 1 1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1 1
editorial
glosa
2
1
1
1
1
interview komentář
Žánr publicistiky
editorial
1
1
1
1
1
1
1
1
1 1 1
1
1
6
1
interview komentář
18
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
zpravodajství
publicistika
publicistika
zpravodajství
Typ
28
1
1
1
1
1
1
1
1 1
1
1
1
1
1
47
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
54 info. o návratu k novinařině
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1 1 1
29 odvolání z výborů
1
1
1
1
1 1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
jiné
16
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
etika a střet zájmů
1 6
1
1
1
1
1
nový pořad
1 6
1
1
1
1
1
5
1
1
1
1
1
reportáž/e z sebepropořadu pagace
Řešená témata vztahující se k Johnovi
50 etika a střet zájmů
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1 1 1
negativní
1 1
neutrální
12
1
1
1
1
1
1
1
1
2
1
1
neutrální
5
1
1
1
pozitivní
4
1
1
1
1
pozitivní
Valence/tonalita
negativní
58
1
1
1
1 1 1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1 1 1
Poznámka
krátká zmínka v rozhovoru s J. Fischerem
rohovor s Dobešem, ale většinou o něčem jiném
Klíma o Johnovi - výčitky
rozhovor s Gazdíkem a Richterem z Lidovek
hlavní téma Pekárek
pouze výrok Sobotky, který Johna obhajuje hlavní téma Pekárek
hádka Klímy, Johna a Bajgara rozhovor B. Tachecí s Randákem (jedna z podotázek o Johnovi)
editorial Nachtigalla
Autor Karel Hvížďala
John, Gazdík, Kováčik
nejkomplexnější, přesná shrnující zpráva
komentář Komárka o neetickém chováni Johna sám se později stal politikem
extrémně negativní
115
116 Příloha č. 4: Žánrové a tematické rozdělení příspěvků o Radku Johnovi za období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)
Mediální výstupy o Radku Johnovi za sledované období, jejich žánr a počet
18 24%
zpravodajství 28 37%
47 63%
6 8%
publicistika
1 1%
1 1%
interview
komentář
editorial
glosa
Návrat Radka Johna jako hlavní nebo vedlejší téma příspěvku
13 17%
Hlavní Vedlejší 62 83%
2 3%
esej
117
Témata mediálních výstupů 80
Počet příspěvků
70 60 50 40 30 20 10 0
Etika a střet zájmů Info o návratu k Odvolání z výborů novinařině
Jiné
Celkový počet příspěvků: 75
Příloha č. 5: Počet příspěvků v tištěných a elektronických médiích za období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)
Počet článků v tištěných médiích
Počet článků v online médiích
2 6
3
7
10
7
Týden
Respekt
Blesk
6
MF Dnes
Týden.cz
Novinky.cz
iHned.cz
118
Počet vysílaných příspěvků
7
ČT1
13
ČT24 ČRo 1 14
Příloha č. 6: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi za období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (9 grafů) Celkové vyznění sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi
12 16%
5 7%
58 77%
negativní neutrální pozitivní
Vyznění textů vůči Johnovi v Týdnu a Týdnu.cz
Vyznění textů vůči Johnovi v časopisu Respekt
1 4
4 2 1
119
Vyznění textů vůči Johnovi v deníku Blesk
Vyznění textů vůči Johnovi v deníku MF Dnes
7
10
Vyznění textů vůči Johnovi v online deníku Novinky.cz
Vyznění textů vůči Johnovi v online deníku iHned.cz
2 4 6
Vyznění příspěvků vůči Johnovi v ČRo1
1
Vyznění příspěvků vůči Johnovi v ČT1 a ČT24
3
4 8 18
negativní
neutrální
pozitivní
120 Příloha č. 7: Počet příspěvků o Radku Johnovi a jejich žánrové a tematické rozdělení za období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy) Počet článků o žurnalistické činnosti Radka Johna v březnu 2013
1
Týden
1
Týden.cz
1
Blesk MF Dnes
4
Žánry mediálních výstupů o žurnalistické činnosti Radka Johna z března 2013
zpravodajství 5
1 2
interview komentář
publicistika 1
Počet příspěvků
Témata mediálních výstupů 8 7 6 5 4 3 2 1 0
Etika a střet zájmů
Nový pořad
Reportáž/e z pořadu
Sebepropagace
Celkový počet příspěvků: 7
121 Příloha č. 8: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi za období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (1 graf )
Celkové vyznění sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi
1 Negativní (MF Dnes)
4
2
Neutrální (Týden.cz, Blesk) Pozitivní (3x Týden.cz, 1x Týden)
Příloha č. 9: Seznam reportáží pořadu Bez cenzury, jejich témata a stopáž (2 tabulky)
122 Pořad Bez cenzury, 1. - 16. díl Datum
Název
5.3.2013
1.díl
Bilion za Slunce
5.3.2013
1.díl
Na václavským Václaváku
5.3.2013
1.díl
Odsouzeni k smrti?
12.3.2013
2. díl
Byznys s chudobou
12.3.2013
2. díl
Bankrot z tramvaje
12.3.2013
2. díl
Muž, který měl zemřít
19.3.2013
3.díl
Boj s korupcí po česku
19.3.2013
3.díl
Komu se zelení
19.3.2013
3.díl
Kdo jezdí na tygru
26.3.2013
4. díl
Chybí
2.4.2013
5.díl
Chobotnice zn. Severozápad
Kódovaná hlavní témata reportáží Celostátní politika
Regionální politika
HIS
Krimi
Zvířata
Kuriozity/ostatní
1
1 1
1
Reportér
Stručný obsah
Poznámky k ohlášce a obsahu
Stopáž
Radek John, Aneta Jungerová
Hledána příčina neregulace dotace na sluneční elektrárny v roce 2009, 2010 - podle Johna byla příčinou nečinnost tehdejších politiků - vypíchnut Kalousek, Nečas i Sobotka. Náznak lobby, ta však není odhalena - výstupem pouze to, že tradiční politické strany selhaly a nás to bude stát hodně peněz.
stejná rétorika jako v reportáži
0:14:05
Tomáš Čechtický
Upozornění na problém zločinnosti a prostituce v centru Prahy.
0:09:45
Kateřina Kašparová
Slovenské zákony umožňují odchyceného psa usmrtit.
0:08:44
Robert Malecký 1
Leoš Kyša 1 1
Mercedes Wimmerová Mercedes Wimmerová
1
1
stojí za zmínění - o Neutěšený stav ústeckého ghetta v Předlicích, plány prezidentské volbě - jak se kdo na zbourání domů a hrozící sociální napětí. tvářil - narážka na Kalouska Exekuce bytu za nezaviněné dluhy z jízd na černo.
0:08:39
Náhrobní kámen v Jihlave pro záhadného podnikatele s předem určeným datem úmrtí. Korupce soudce lahví whisky, která je nesmyslně řešena soudy.
Robert Malecký
Úvod o zlém Kalouskovi, který přihrál Dobešovi peníze na sport za podporu vlády. Reportáž o Dobešovi, jeho hnutí a o problémech financování sportu.
Tomáš Čechtický
O chovou exotických zvířat v domácím prostředí.
0:08:58
0:08:50 0:09:00 úvodní komentář o Kalouskovi vs obsah o Dobešovi a získaných milionech na sport
0:08:02
0:10:23
jedno z témat - obviněný za sexuální obtěžování, které mohlo být vykonstruované 1
Robert Malecký
Ústecký kraj odmítl zaplatit pokutu z Bruselu za podvodné čerpání evropských dotací.
za vlády údajné rozpočtové odpovědnosti - úvod zmínit. Použití slova chobotnice
0:08:04
2.4.2013
5.díl
Musela zemřít?
1
Mercedes Wimmerová
O dítěti, které zemřelo po nevhodné péči v nemocnici.
2.4.2013
5.díl
Návrat na planetu Zemi
1
Luboš Xaver Veselý
O vězni, který se dostal na svobodu - jaký je návrat.
9.4.2013
6.díl
Solární Klondike
Petr Vrabec
Popis pochybného financování a stavby solární elektrárny na Moravě. Lokální případ.
9.4.2013
6.díl
Partnerka do deště?
Kateřina Kašparová
Těžce nemocný muž převedl majetek pod nátlakem na svoji ženu, ta se o něj přestala starat a vyčerpala i účet na jeho pěči .
0:09:47
Petr Ballek
Jak těžce se žije olympijským vítězům v důchodu bez podpory a vděku státu.
0:08:18
Mercedes Wimmerová
Nejméně smysluplná dotace z evropských fondů a propracovaný podvod v případě bobové dráhy v Němčičkách u Břeclavi.
9.4.2013 16.4.2013
6.díl 7.díl
1
1
Poslední závod
1
Boby na vinici
16.4.2013
7.díl
Diamantová horečka
16.4.2013
7.díl
Věřte nevěřte?
1
1
1
0:09:26 0:10:21 1000 miliard v úvodu velkolepý úvod k regionálnímu případu
0:08:51
0:08:11 V úvodním komentáři zmíněn nezdaněný prodej domu Kateřiny Peake majiteli společnosti Diamond International Corporation
Jan Čáp
Podvodný pyramidový systém v prodeji diamantových šperků.
Tomáš Čechtický
Redaktor okusil různorodý výklad své budoucnosti od několika kartářek.
0:10:11
0:06:56
0:08:07
23.4.2013
8. díl
Inženýrská odysea
1
Robert Malecký
Prodej dvou domů v Opletalově ulici firmě Apuro, která domy bez jediné investice prodala zpět státu a vydělala tak za přispění ministerstev desítky milionů korun.
23.4.2013
8. díl
Neplatíte zbytečně?
1
Petr Vrabec
Padající ceny za služby mobilních operátorů, jejich neseriozní jednání s klienty a podvodné praktiky inkasních agentur.
0:08:55
Petr Ballek
Jak přispívá ČR v boji proti terorismu a jak se díváme na službu v misích. Složitý návrat zraněných vojáků do běžného života.
0:08:29
Bohumil Roub
Podvodné financování voleb v Pardubickém kraji soud posuzovat nebude.
23.4.2013
8. díl
Válka s terorismem
30.4.2013
9.díl
Za co podržet hejtmana?
1
1
30.4.2013
9.díl
Dluh za smrt
1
Mercedes Wimmerová
30.4.2013
9.díl
Vrah nebo oběť?
1
Leoš Kyša
7.5.2013
10. díl
Chybí
14.5.2013
11. díl
Chybí
21.5.2013
12. díl
Podvod nepodvod?
21.5.2013
12. díl
Ukradené letiště
21.5.2013
12. díl
Vyšetřování televizní a skutečné
28.5.2013
13. díl
Loupeže z katastru
28.5.2013
13. díl
Prachy v prachu
28.5.2013
13. díl
Válka o delfíny
4.6.2013
14. díl
Mercedes Wimmerová
1
Jan Čáp 1
Jan Čáp Bohumil Roub a Lucie Nekvasilová
1 1
1
Jan Čáp
Kateřina Kašparová
1
Petr Vrabec
14. díl
Kostel, nebo postel?
1
Robert Malecký
4.6.2013
14. díl
Češi v pornobyznysu
1
Jindra Pelikánová
11.6.2013
15. díl
Koňská opera
15. díl
Viník bez viny?
15. díl
Asociální péče
18.6.2013
16. díl
Těšínská jablíčka
18.6.2013
16. díl
Sebevrazi na vodě
18.6.2013
16. díl
1 1 1
1
0:09:24 0:09:19
1
Podnikatel nasliboval obcím nové čističky, obce okradl, odsouzen nebyl. Odsoudili starostu, který se proti němu postavil. Projektanti dokončující část letiště využili návrh předchozích architektů bez jejich souhlasu. Soud probíhá již 14 let. Vyšetřovací metody našich policistů a jejich srovnání se seriálovými kolegy.
0:08:33
0:07:10 Neetické fotografie mrtvých
Zlodějské gangy ročně odcizují majitelům nemovitosti za miliardy korun.
0:11:52 0:07:08
Fond Českých výtvarných umělců rozprodal mnohamilionové majetky. Hrozí, že přijde i o komplex Mánes. Na delfinárium v Praze chybí povolení a nejsou ani delfíni, ale příprava stála nemalé peníze. Ochranáři jsou proti.
0:08:25
0:10:31
Primátor Svoboda skončil ve funkci starosty Prahy, nesplnil očekávání ani v případě řešení korupčních kauz v Dopravním podniku Praha.
0:10:00
Jednání stavebního úřadu o povolení vestavby sedmi pokojíků pro krátkodobé ubytování v odsvěceném kostele sv. Michaela. Zpověď vysloužilého a psychicky poznamenaného pornoherce.
0:07:12 0:09:16
Bohumil Roub
Zkorumpovaná výběrová řízení na veřejné zakázky, zatýkání viníků i v Hřebčíně v Kladrubech.
Mercedes Wimmerová
Muž, který nespáchal autonehodu a ani u ní nebyl, byl podmíněně odsouzen.
0:09:54
Leoš Kyša
Úřady rozhodly o navrácení dvou chlapců s poruchou ADHD jejich drogově závislé matce. Babička je prý nezvládá.
0:07:58
Petr Vrabec 1
Řekni kde ty kytky jsou součet
0:09:30
jedno z témat TOR, internet pod internetem 1
4.6.2013
11.6.2013
Nemocnice ani po sedmi letech nevyplatila rodině odškodné za smrt rodičky, matky dvou dětí . Týraná žena skočila se svoji dvouletou dcerkou z okna. Obě přežily, žena zůstala na vozíku. Na čin lze nahlížet ze dvou pohledů. jedno z témat Lochkovský most a jeho rozpad
Návrat starých časů?
11.6.2013
Zmínka o Davidu Rathovi, který vzkázal z vězení, že za podporu vlastní strany se není co stydět.
Tomáš Čechtický Leoš Kyša
letitý odpor ods - kopnutí do ods
NKÚ zjistil u několika projektů v Moravskoslezském kraji neoprávněné čerpání prostředků z evropských fondů. Každoročně na jezech utone několik vodáků, zbytečně riskují životy.
0:09:21 0:08:59
Bruselští vědci vyhlásili tzv. Evropskou skeptickou cenu za prokázání paranormálních jevů. Jediný účastník, český věštec a léčitel, ji nezískal.
2
7
9
10
3
8
průměrná délka reportáže
Celostátní politika
Regionální politika
HIS
Krimi
Zvířata
Kuriozity/ostatní
0:09:08
0:10:08
0:09:21 celkový čas věnovaný jednotlivým tématům 0:22:07
Celostátní politika
1:02:55
Regionální politika
1:21:41
HIS - human interest stories
1:25:36
Krimi
0:29:38
Zvířata
1:14:06
Kuriozity/ostatní
123 Pořad Bez cenzury, 17. - 25. díl Datum
Název
29.8.2013
17. díl
29.8.2013
17. díl
Panika v ODS
29.8.2013
17. díl
Turné brouků
29.8.2013
17. díl
Ze dna zpátky na výsluní
29.8.2013
17. díl
Rubrika Zápisník z Malé Strany
29.8.2013
17. díl
Tělo nás varuje
5.9.2013
18. díl
Brutalita "mladého Roubala"
Kódovaná hlavní témata reportáží Celostátní politika
Regionální politika
HIS
Geniálně jednoduchá hra
Krimi
Zvířata
Kuriozity/ostatní
1 1 1 1
Reportér
Stručný obsah
Bohumil Roub
Mladá matka s dítětem vylákala z lidí už 11 milionů korun na základě podvodu s výměnou valut.
0:05:04
Eva Hofrichterová
ODS oslabila a již není silnou stranou. Bojuje se v ní o moc, soupeří v ní různé frakce.
0:05:19
Jan Brodníček
Jaké okolnosti vedly k tvorbě nejslavnějších desek Beatles.
0:01:21
Leoš Kyša
Pád a vzestup Reginy Rázlové.
0:05:22
Kristýna Fantová
Varující signály závažných chorob se nesmí podceňovat.
1
0:05:16
Jan Čáp
Šestadvacetiletý muž brutálním způsobem zabil své devatenáctileté spolubydlící kvůli neshodám v úklidu bytu.
0:05:23 0:02:54 0:04:25
5.9.2013
18. díl
Krize očima Syřanů
1
Jakub Černý
5.9.2013
18. díl
Poker: recept na bohatství?
1
Zdeněk Rejšek
Oblíbenost pokeru v Česku stoupá, lidé hrají pro zábavu i pro peníze.
5.9.2013
18. díl
Strážníci neuhlídali pistole
Kristýna Fantová
Strážníci při povodni nevyklidili objekt, tím se ztratilo 7 let dokumentace a jedna pistole.
5.9.2013
18. díl
rubrika Zápisník z Malé Strany
5.9.2013
18. díl
Stydí se Češi za sex?
12.9.2013
19. díl
Pinkertoni hlídají Prahu
19. díl
Lesk a bída Ostravy
12.9.2013
19. díl
Nový lék: smích
12.9.2013
19. díl
Extrémisté využívají bezmoc lidí
12.9.2013
19. díl
rubrika Zápisník z Malé Strany
12.9.2013
19. díl
Zanedbané zuby - skrytý zabiják
19.9.2013
20. díl
Výhodná půjčka nebo past?
19.9.2013
20. díl
Na hraně života a smrti
19.9.2013
20. díl
20. díl
Slepý bojovník za svobodu
19.9.2013
20. díl
rubrika Zápisník z Malé Strany
19.9.2013
20. díl
Umění svádět
26.9.2013
21. díl
Luxus pro pacienty? Zrušeno!
26.9.2013
21. díl
Kraf maga - izraelská sebeobrana pro policisty
26.9.2013
21. díl
Celebrity: past na voliče?
26.9.2013
21. díl
Lov pirátů silnic
26.9.2013
21. díl
rubrika Zápisník z Malé Strany
26.9.2013
21. díl
Největší svátek pivařů
3.10.2013
3.10.2013
22. díl
22. díl
Ohrozí Šlouf Zemanovce?
22. díl
Milion za telepatii
3.10.2013
22. díl
rubrika Zápisník z Malé Strany
3.10.2013
22. díl
Otisky prstů - ochrana nebo hrozba
10.10.2013
23 díl
chybí
24. díl
1 1 1
Petra Květová Pšeničná
Jak se v průběhu století proměňovaly cnosti a neřesti Čechů. Jsme jedni z nejtolerantnějších.
0:05:02
Jan Čáp
Magistrát si najal soukromou bezpečnostní agenturu Pinkerton, aby za veřejné peníze zkoumala Opencard.
0:04:56
Leoš Kyša 1
1
Jan Brodníček a Jana Kubíková Bohumil Roub
Stále větší nezaměstnanost v Ostravě způsobuje její úpadek a vznikají ghetta. Ve filipínské Manile léčí rakovinu smíchem, neboť zbavuje stresu. Českým učitelem smíchu je MUDr. Karel Nešpor.
0:05:36 0:03:10
V Česku se šíří protiromské demonstrace, do obce Staré Ždánice byli pozváni na pomoc příznivci DSSS.
0:06:14 0:01:19
1
1
Kristýna Fantová
Jindra Pelikánová
1
1
1
Leoš Kyša
Zanedbaný zánět v ústní dutině se může krevním oběhem roznést do hlavy i celého organismu.
0:04:04
Nebezpečí půjček na internetu. Lidé požádají o půjčku, tu nedostanou a ještě platí vymahačům za nezaplacený poplatek. Naše elitní jednotka policejních potápěčů čistí řeku Sávu v Bosně a Hercegovině od nevybuchlé munice a zaučuje místní potápěče.
Petra Květová Pšeničná
Muž na mateřské dovolené již není raritou, český právní systém volbu pečujícího rodiče umožňuje.
Jan Brodníček a Martin Valeš
Slepý čínský právník bojující za lidská práva v Číně se zúčastnil v Praze světové konference Forum 2000.
0:04:58
0:04:38
0:05:10
0:01:56 0:01:28
1 1 1 1 1
Jan Čáp
Seznamování přes internet je v dnešní době snadnější.
0:04:14
Petra Květová Pšeničná
Na podnět ČSSD zrušil Ústavní soud zdravotnické nadstandardy, což nahrává úplatkům pro lékaře.
0:05:04
Kristýna Fantová
Příprava policistů na střety při protiromských demonstracích.
0:04:56
Eva Hofrichterová
Do poslanecké sněmovny kandidují i známé tváře umělci a sportovci.
0:04:24
Bohumil Roub
Redaktor se zúčastnil s reportážní kamerou policejní směny na silnicích.
0:05:00 0:01:28
1
1
1
1
Jakub Černý a Jana Kubíková
Oktoberfest by mohl být v příštích letech vzorem pro Den českého piva.
0:01:41
Kristýna Fantová
Chlapec postižený fenolketonurií je považován úřadem práce za zdravého, a proto jeho rodičům zrušil finanční příspěvek.
0:05:10
Eva Hofrichterová
Miroslav Šlouf uvažuje o vystoupení ze SPOZ kvůli nedemokratickým poměrům a informuje média o situaci ve straně.
0:03:44
Leoš Kyša
Český psychotronik se zúčastnil testu na potvrzení existence paranormálních jevů. Neuspěl a milion eur nevyhrál.
0:05:09 0:01:25
1
Ochrnutý hasič
1
1
Jan Čáp
Zabezpečení iPhonu vlastním otiskem prstu není bezpečné, lze prolomit.
0:04:40
Bohumil Roub
Mladý hasič po skoku do poloprázdné nádrže ochrnul, přátelé ho podporují a hledají alternativní metody léčby.
0:04:39
Petra Květová Pšeničná
Digitální vysílání DVB-T se bude měnit na DVB-T2. Nové televize však zatím jistotu příjmu signálu nezaručí.
17.10.2013
24. díl
Výměna televizí
17.10.2013
24. díl
rubrika Zápisník z Malé Strany
17.10.2013
24. díl
Miliardáři v Česku a na Slovensku
1
Jakub Černý
17.10.2013
24. díl
Prezidentova dcera v náručí pornomafie
1
Josef Hympl
17.10.2013
24. díl
Váňa se loučí
24.10.2013
25. díl
Mezi životem a smrtí
24.10.2013
25. díl
Předvolební lákadla
24.10.2013
25. díl
Slasti diktátorů
24.10.2013
25. díl
rubrika Zápisník z Malé Strany
24.10.2013
25. díl
Život s prasetem součet
0:03:26 0:01:23
Úřady nevěří dětskému trápení
3.10.2013
17.10.2013
1
Mateřská naruby
19.9.2013
Stopáž
0:01:19 1
Situace v zemi je neúnosná, 80% Syřanů by podpořilo vojenskou pomoc ze Západu.
12.9.2013
Stopáž Zápisníku z Malé Strany
0:04:56 0:01:27
1 1 1 1
Časopis Týden přinesl přehled nejbohatších Čechů a Slováků a seznam nejbohatších lidí z celého světa. Stále vede Bill Gates. Kateřina Zemanová účinkovala na pornopárty, video se dostalo do celého světa.
0:02:49 0:05:39
Bohumil Roub
V roce 2013 Josef Váňa nedojel do cíle, přemýšlí o konci kariéry. Jeho trenérská kariéra se rozjíždí naplno.
0:02:54
Leoš Kyša
Vědci se snaží získat objektivní vědecký důkaz o životě po smrti.
0:05:00
Kristýna Fantová
Nerozhodnuté voliče může den před volbami ovlivnit cokoli. Volební sliby se většinou týkají snížení DPH.
0:05:11
Jan Čáp
Nejznámější diktátoři světa měli a mají své zvláštní záliby, ke kterým se upínají.
0:05:44
Zdeněk Rejšek
Někteří nezkušení chovatelé miniprasátek naletěli podvodníkům a dnes jim z malých selátek vyrostli metrákoví mazlíčci.
0:01:46 1 5
3
5
4
1
20
Celostátní politika
Regionální politika
HIS
Krimi
Zvířata
Kuriozity/ostatní
průměrná délka reportáže
0:05:00 celkový čas věnovaný jednotlivým tématům
0:04:43
0:04:03
průměrná délka rubriky Zápisník z Malé Strany
0:09:43
Zápisník z Malé Strany Celostátní politika
0:01:21
0:06:14
Regionální politika
0:07:18
HIS - human interest stories
0:10:27
Krimi
0:05:00
Zvířata
1:00:20
Kuriozity/ostatní
124 Příloha č. 10: Témata a stopáž reportáží 1. – 16. dílu (2 grafy)
Témata příspěvků pořadu Bez cenzury, 1.-16. díl
Celková stopáž reportáží věnovaná jednotlivým tématům pořadu Bez cenzury, 1.-16. díl 0:22:07 6%
2 8
1:14:06 21%
7
1:02:55 18%
0:29:38 8%
3
9
1:21:41 23%
1:25:36 24%
10
Celostátní politika
Regionální politika
HIS - human interest stories
Krimi
Zvířata
Kuriozity/ostatní
Příloha č. 11: Témata a stopáž reportáží 17. – 25. dílu. (2 grafy) Témata příspěvků pořadu Bez cenzury, 17.-25. díl
Celková stopáž reportáží věnovaná jednotlivým tématům pořadu Bez cenzury, 17-25. díl 0:04:03 4% 0:09:43
7
9% 0:06:14 6% 5
20
3
5 1
Zápisník z Malé Strany Regionální politika Krimi Kuriozity/ostatní
4
Celostátní politika HIS - human interest stories Zvířata
0:07:18 7% 1:00:20 59%
0:10:27 10% 0:05:00 5%
125 Příloha č. 12: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 5. 2013, Poslanecká sněmovna, Praha. (text) Jak se daří pořadu Bez cenzury více jak dva měsíce po jeho startu? My vysíláme od 5. března a asi po měsíci se pořad začal reprízovat, takže publikum se nám rozdělilo a v součtu je to tak 150 000 diváků týdně. Od začátku si myslím, že se pořad měl vysílat od 21:40, což je ověřený čas pro publicistiku. TV Barrandov zkusila experiment ve 20:00 a já jsem se tomu velmi bránil. Oni tvrdili, že po osmé hodině je tam díra, protože zpráv už mají všichni dost a závěr Televizních novin Novy by se mohl přetáhnout, že se musí maximum stihnout, než začne Ordinace v Růžové zahradě. To byla ta teorie. Ale bohužel je tam teď tolik reklam, že se to nestíhá. Proč spolupracuje pořad Bez cenzury s Týdnem? To byl záměr vlastníka televize i Týdne (Empresa Media, a. s., pozn. aut.) využít potenciál reportérů tištěných médií, protože doba je taková, že budou tištěná média skomírat, padá jim náklad. Takže pro zlevnění provozu je ideální, když člověk umí psát pro tištěné médium, ale i točit. Jsou to dvě odlišné disciplíny a existují lidé, kteří to zvládají, ale také tací, kteří ne. Ideálně například, když teď byla reportáž o internetu pod internetem, o projektu Tor, tak se odvysílala reportáž v televizi, která měla vysokou sledovanost, plus v Týdnu šestistranný článek, kde jsou doplňkové informace. To je cesta, kterou se musejí vydat tištěná média. První zpráva v médiích z přelomu října a listopadu minulého roku informovala o tom, že se chystáte vést publicistiku nakladatelství Empresa Media. První zpráva, která vyšla do médií, byla naprosto nepravdivá, šla mimo mě. To byl naprostý nesmysl. Vzniklo to proto, že v té době ještě nový majitel (Jaromír Soukup, pozn. aut.) neměl koupenou televizi, takže se nemohlo napsat, co tam budu dělat. Od začátku jsem byl osloven, abych udělal projekt investigativního pořadu, postavil investigativní tým reportérů, moderoval to, a když budu mít čas, tak i natáčel reportáže. Jaká je Vaše úloha v pořadu Bez cenzury? Já jsem napsal projekt, který TV Barrandov přijala. Ten projekt vychází z mých zkušeností z Novy, kde jsem vedl zhruba 10 let pořad Na vlastní oči, 4 roky reportéra a rok dramaturga. Vychází ze stejných zdrojů jako pořad Na vlastní oči, který se inspiroval z ověřeného formátu slavného amerického pořadu 60 Minutes, který tam běží již 40 let. Na rozdíl od pořadu Na vlastní oči, kde byli jen samí točící reportéři, tak u pořadu Bez cenzury můžeme navíc využít znalostí specialistů z tištěných médií, ať už na justici, bezpečnost, hospodářské věci atd. Necítíte se v dvojroli politik – novinář ve střetu zájmů? Za prvé máme uprděný, provinciální novinářský kodex. Zatímco ve Francii, Německu, Anglii je běžné, že novinář je i poslancem a normálně dál píše. V Anglii byl slavný poslanec, který byl dokonce editorem novin a tam je to zcela běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky, stejně tak Karel Havlíček Borovský. Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí držet, je absolutní objektivita, která je daná tím, že ctí žánr. A ten žánr investigativní reportáže, to je velmi jednoduchý, ta pravidla jsou: slovo musí dostat obě strany, nikomu nelze upřít možnost vyjádření a vše, co je uvedené, musí být nejlépe listinnými důkazy ověřené. A když ctíte toto pravidlo, ctíte žánr, tak to nemůžete zkreslit. Jinak ten systém je naprosto stejný jako v pořadu Na vlastní oči. Dramaturgie pořadu je kolektivní, což značí, že na poradu přinášejí novináři témata a mezi nimi se vybírají ta nejlepší. Nějaké řízení typu „natočte to jinak, než je realita“, to je úplně nemožné. Žádný novinář by na to za prvé nesměl přistoupit, za druhé ani není kudy takový tlak
126 vytvořit a za třetí nikdo nemá zájem takový tlak dělat. Některá média určitá témata vynechávají. Ta se mohou dostat na veřejnost prostřednictvím tohoto pořadu. Za druhé, jistá výhoda je, že já vidím do střev toho, jak politika vzniká, takže ten pořad může upozorňovat například na systém Miroslava Kalouska, jak udělal politickou dohodu s Josefem Dobešem. Tohle jsou věci, které lidi mají vědět, když na ně politici hrají nějaké mediální finty. To je hrozně cenné pro budoucí volby, kdo je tady ten škůdce, kdo zabránil, aby se opravdu zrušily anonymní akcie, kdo zabránil, aby se prodloužila doba promlčení atd. Také jsem udělal reportáž o fotovoltaikách a teď chce ČSSD zřídit vyšetřovací komisi na to, co jsem ukázal v reportáži. Všichni poslanci, kteří seděli ve Sněmovně v roce 2009, přestože Energetický regulační úřad udělal 42 intervencí, aby se snížila podpora, to neudělali, čili viníci jsou zcela jasní. Bod dvě je tedy upozorňovat, protože žádný normální občan nesleduje všechno dění ve Sněmovně, ale jsou tam nějaké naprosto klíčové okamžiky, podle nichž se potom mohou rozhodovat, jak kdo pro co hlasuje nebo nehlasuje. Kdo je tady škůdce a žába na prameni. A další důležitá věc – přijdou témata, která rovnou mohou iniciovat změnu zákona, což například byla reportáž o olympionicích, kteří do roku 92 neměli žádné bonusy, neměli nic. Měli nějakou práci, které se nemohli věnovat, takže jsou pod průměrným důchodem. Například Věra Čáslavská má 6 tisíc korun. Na základě této reportáže rovnou vznikla iniciativa v parlamentu, aby sportovci z olympiád konaných do roku 1992 mohli žít alespoň s průměrným důchodem. Takže to přináší i zákonnou iniciativu a může to přispět dobré věci. Za mnou do mojí poslanecké kanceláře neustále chodí občané s řadou zcela konkrétních problémů, které zákonodárce není schopen řešit. Já, když jsem byl ministr vnitra, tak přicházeli se stížnostmi, kterak co policie zametala pod koberce, co státní zástupci. A jediné, co jsem jako ministr mohl dělat, bylo dávat to oddělení vnitřní kontroly policie, nesměl jsem do toho více zasahovat. Obávám se, že ta úspěšnost odboru vnitřní kontroly byla minimální. Zatímco když se to natočí, tak ten mediální tlak vede k tomu, aby lidi konali, protože všichni mají strach ze zveřejnění. Všichni chtějí dělat ty svoje drobné sviňárny ve tmě a nechtějí, aby se na ně vidělo. Takže konkrétní příklady, které nelze přetavit do zákona, jde publikovat a tím vytvářet mediální tlak i na úředníky, policisty, soudce, státní zástupce, aby nedělali věci, který by neradi potom viděli zveřejněné. Jako poslanec jsem dostal asi 200 námětů, které já postupně uvolňuju a budu uvolňovat pro ten pořad. Vy jste zmínil reportáž o Josefu Dobešovi a jeho hnutí Pro sport. V úvodu se hodně mluvilo o činnosti ministra Kalouska, ale v rámci reportáže už nevystupoval, k celé věci neměl prostor se vyjádřit. Jde o to, jak se díváte na spojováky. Buď může být spojovák zcela bezobsažný a je jenom stylem „podívejte se“, nebo tam může být nějaká přidaná hodnota, a pak to má podobný charakter jako úvodník v novinách. Ty informace jsou mimochodem z otevřených zdrojů, snadno dohledatelné, na to nepotřebujete ani Miroslava Kalouska. On to i přiznal, že to takhle Dobešovi dal. Pokud je tedy ten spojovák charakteru úvodníku, tak opravdu dávat všem stranám prostor v úvodníku, to je mimo žánr. Jaký je váš vztah s panem Kalouskem? My jsme se s ministrem Kalouskem nikdy názorově nesešli a byli jsme v ostrém sporu od začátku. My jsme přišli zničit dinosaury, což ale nešlo jinak, než s dinosaury vstoupit do vlády, protože jinak nebyly žádné zbraně na zničení. My jsme vážili, jestli to za prosazení našich cílů stojí. Pečlivě jsme formulovali koaliční smlouvu a věřili jsme, že oni splní vše, co slíbili. Tak jsme si řekli, že budeme vládnout s těmito lidmi, se kterými nesouhlasíme. Protože z opozice by se nám nepodařilo změnit vůbec nic. Ukázalo se, že je naprosto nemožné sedět ve vládě, jejíž koaliční partnery považujeme za škůdce a nepřátele. Vyvzdorovali jsme na Kalouskovi mnoho věcí. Nebýt nás, tak Kalousek i Nečas chtěli jednotné DPH 21 %, což se nám povedlo zastavit. Ministr Heger
127 chtěl zpoplatnění všech plomb včetně amalgámových, což se nám podařilo tehdy zastavit. Kdybychom nebyli v koalici, tak bychom neprosadili vůbec nic. To, že já si myslím, že ty zavedené strany jsou zločinecké organizace, které jsou tu nastavené na rabování veřejných zakázek a na rozkrádání veřejného majetku, z čehož část používají na financování svých volebních kampaní, to není nic nového. To si tady myslí 99 % národa. Ten jediný rozdíl je, že zatímco ostatní novináři také mají nějaké sympatie a většinou neříkají, koho volí, tak já naprosto otevřeně říkám, že nemám sympatie k zavedeným stranám, protože jsou to struktury organizované tak, že rozkrádají veřejný majetek. Ode mě tohle divák ví, to já netajím. S tímhle se na to dívá a nevím, co by na tom bylo špatného. Proč neříkat fakta, když si myslím, že ty stávající strany jsou špatné a že by stát měl projít dramatickou změnou volebního systému, abychom se dostali k nějaké jiné organizaci demokracie, než je teď. Musím říct, že když vypukla ta aféra, že John jde dělat novináře, tak tehdy se novináři tvářili, že jsou nezávislí, ale ono to není pravda. Některé noviny nepíšou o některých věcech a vynechávají fauly některých stran, kterým fandí. Ta sympatie je skrytá a ty lidi jsou zmatení, protože nevědí, komu ty novináři fandí. Když byly prezidentské volby, tak se většina novin odkopala a naprosto napřímo fandila jednomu prezidentskému kandidátovi tak, že už se staly taky závislými a politickými. Na Západě jsou ale noviny, které jednoznačně říkají: my fandíme této straně, ale nebudeme vám lhát. To si myslím, že je mnohem férovější přístup ke čtenářům, než že noviny fandí tajně nějaké straně a dělají, že nefandí žádné. Kdyby se objevila kauza ve VV, točil byste o ní? No jo, kdyby tam byly fakta, tak by mi nezbývalo nic jiného než to točit, že jo. Tomu se říká padni komu padni ve chvíli, kdy přijdou hard fakta. Kdyby byl býval někdo z Věcí veřejných ukradl byť jen jedinou korunu z veřejných zakázek, tak to bych musel natočit reportáž: našel se takový hajzl. Nikdo takový není. A co Vít Bárta a jeho kauza? Já jsem teď půjčil jednomu reportérovi peníze, protože je potřeboval, a on mi píše: „Ahoj, ještě jednou díky, doufám, že nedopadneme jak Bárta se Škárkou. Číslo mého účtu je tolik a tolik.“ Neboli, Bárta prostě dělal to, na co byl zvyklý z byznysu. Bárta je člověk, kterého když někdo požádal o půjčku, tak mu půjčil, protože na to měl. Byla to hrozná chyba, protože v politice se nesmí dělat to, co se v byznysu dělá zcela běžně. Speciálně kvůli tomu, že já to znám zevnitř, tak jsem verzi, že Bárta uplácel, považoval za pitomost. Jo, kdybych se dozvěděl, že Bárta na ministerstvu dopravy nějakou zakázku nějak podivně ovlivnil, tak to je jiná píseň a hurá na to, stejně jako když se to dozvím o ODS nebo ČSSD.
128 Příloha č. 13: Ústní rozhovor s Robertem Maleckým vedený dne 11. 2. 2016, Ústí nad Labem. (text) Jak vzpomínáte na pořad Bez cenzury? Pro mě to bylo období maximální tvůrčí svobody. Já jsem nikdy nezažil atmosféru, alespoň v televizi, kdy se člověk mohl věnovat úplně všemu, co si vymyslel, a když to téma dostatečně zvonilo, tak ho prostě přinesl do porady a to téma se točilo. Nikdo mi do ničeho lidově řečeno nekecal. Jak jste se dostal k reportérské práci v pořadu Bez cenzury? Ještě v druhé polovině roku 2012 jste pracoval v ČT. Od září 2012 jsem v rámci České televize kvůli interním personálním neshodám skončil s editorskou prací a byl jsem využíván na dvě věci. Zaprvé jako styčný důstojník pro porady, na které nikdo nechtěl chodit. A moje druhá funkce byla, že jsem po dohodě s Norou Fridrichovou sem tam něco točil pro 168 hodin. To mě bavilo. Když jsem pak v ČT skončil úplně, což byla gentlemanská dohoda se Zdeňkem Šámalem, začal jsem shánět práci. Poohlížel jsem se trochu do PR, ale naštěstí jsem tehdy nepřekročil tu hranici, protože cesta zpátky není, ačkoliv si někdo myslí, že je. Někdy kolem ledna přišel Petr Vrabec, letitý publicista z ČT, že prý na Barrandově něco vzniká. Tak jsme se tam šli podívat a oni nás vzali. Od poloviny února se předtáčelo. S tím, že se formát pořadu schválí a pak se když tak materiály dotočí. To se týkalo i té mé první reportáže o kšeftování s chudobou v Předlicích, která se dotáčela už za úplně jiného počasí. Jak jste vnímal, když jste ještě působil v ČT, že se Radek John vrací k žurnalistice, ačkoli je stále aktivním politikem? Já rozumím těm argumentům, že by se takový člověk neměl vracet do médií, jednoznačně. Ty argumenty, které zaznívaly na podzim, byly jasné, tam není moc co dodávat. Byl to předseda strany, bývalý ministr vnitra, tou dobou byl poslancem… Měl spoustu angažmá, které je možné vnímat jako střet zájmů. Možná, že ve světle toho, co dnes vidíme, to byla jenom taková první vlaštovka, ale tehdy to bylo úplně jasný. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Soukupovi nebo Marcele Hrdé (do 30. 1. 2016 ředitelka TV Barrandov, pozn. aut.) tou dobou nikdo nemohl nakazovat, co mají dělat. Je to soukromá firma a bavíme se o etické rovině, nikoliv o nějaké závazné právní rovině. Jak fungovala vaše spolupráce na pořadu? Já jsem si ta témata nosil sám, zpočátku jsem dokonce jezdil do Prahy na porady, které byly milé a nic moc se na nich nevyřešilo. Je to dané obecně účelem porad – svolávají je lidi, kteří mají rádi porady. Spoustu času na těch poradách se vyplácalo na lidi, kteří podle mého názoru byli přizvaní do toho projektu z důvodu okrasného nebo nějakých minulých zásluh, ale nebyli přínosem pro publicistiku. Mohl bych jmenovat třeba Kateřinu Kašparovou, to byl relikt minulosti. Ona dělala reportáž o nějakých pejscích – nevím, zda se to vůbec dá nazývat aktuální publicistikou. Pak jsem na ty porady úplně přestal jezdit. Žiju tady v Ústí nad Labem, témata jsem přinášel více méně odtud. Nakonec jsem dosáhl toho, že jsem si reportáže napsal i zrežíroval. Kromě toho se mi podařilo dohodnout, že mi je bude natáčet a stříhat kamarád, který bydlí tady v Ústní nad Labem. Kromě první reportáže, kterou točil štáb z Barrandova, jsme takto odjeli celé jaro. A já jsem s Radkem Johnem nebo s Františkem Nachtigallem, k jehož roli dojdeme, mluvil výhradně po telefonu. Byl jsem asi třikrát na poradě a pak jsme se viděli dvakrát.
129 Takže vlastně skoro žádný kontakt. Vy jste s panem Johnem nijak nespolupracoval na dramaturgii vašich reportáží? Já jsem mu nahlásil téma a probrali jsme ho spolu po telefonu. Možná proběhly nějaké maily, ale rozhodně to nebylo z porady. Je to hodně nestandardní, ale asi jsem měl důvěru a nikdy mi nic nezastavili. Nebyl jsem v té redakci úplně typický. Nemohla vám osobně nějak spolupráce s panem Johnem uškodit, poškodit vaši profesní integritu? Nikdo mi to zatím „o hubu“ neomlátil. Za svými reportážemi si stojím. Myslím si, že řemeslně a novinářsky ty reportáže, které jsem dělal já i někteří kolegové, měly hlavu a patu a obstály by i jinde. Obstály by v reportérech ČT, někdy tam byla i lehčí témata, která by obstála ve 168 hodinách. Formátově to bylo něco mezi kratší až střední publicistikou. Původně se říkalo 10 minut, nakonec jsme točili 7,5 – 8 minut. 168 hodin dělá pětiminutové a Wollner dělá od 10 do 18 minut. Takže je to spíš uprostřed. Zbytečně tomu kazily pověst ty Radkovy spojováky, zbytečně rozdmýchávaly ty oprávněné výtky k jeho osobě a střetu zájmů. Čili kdyby to mělo jiného dramaturga, tak by si ten pořad obstál lépe. Jak vnímáte v rámci pořadu Bez cenzury propojování žurnalistiky a politiky? Myslíte si, že Radek John měl nějaké skryté zájmy? Podle mého názoru neměl žádné skryté zájmy, myslím si, že se o něj „postaral“ Soukup. Jako o kamaráda, kterému nabídl práci, aby měl nějaké angažmá. Vůbec nechci toto nějak rozebírat. Zároveň si asi Soukup spočítal, že mu to přinese nějakou popularitu, byl to marketingový tah. U skupiny „přestárlých diváků TV Nova“, na kterou cílí TV Barrandov, mohl ten pořad bodovat. S tím mimochodem hodně bojují dodneška, ale už si tu svou roli našli. Já si nemyslím, že Radkovi šlo o ovlivňování politiky prostřednictvím reportáží, nikdy jsem takový tlak nezaznamenal. Ty spojováky tam podle mě dával, protože si myslel, že to je vtipné. Takže myslíte si, že to nebyl žádný příkaz z VV? Jsem přesvědčený o tom, že ne. To by přece nedávalo ani žádný smysl. Myslíte ten dopad na tu cílovku, jestli tisíc lidí nebo kolik se na to mohlo koukat? Ne… Jak vnímáte novinářskou integritu Radka Johna? Jednoznačně narušená, ale to se bavíme o době x let zpátky, kdy se Radek John stal předsedou VV, což byl zase marketingový tah, podobný tomu Soukupovu, který ovšem zafungoval. Už tehdy o něm nebylo možné mluvit jako o novináři. Ten návrat k žurnalistice tedy z vašeho pohledu není možný? PR i politika je to samé v bledě modrém. Bohužel tady máme příklady lidí, kterým bylo umožněno jít do PR a pak se vrátit zpátky. Dodneška sedí na pozici šéfky krimi oddělení Práva Radka Kovářová. Bývalá mluvčí na Ministerstvu vnitra, kterou Porybný po konci Paroubkovy vlády, když se o ní v PR nikdo „nepostaral“, vzal zpátky a dodneška tam ta holka sedí. A to mluvíme o krimi oddělení, které je jedno z nejlepších v republice. Můžeme si jen klást otázku, zda toto oddělení nemá informace, které jsou pro Právo důležité na trhu, vzhledem k jejím kontaktům. Je jasné, že ty kontakty jsou už vyčpělé, ale minimálně v počátcích to tak bylo a rozhodně to byla i Porybného motivace, když ji přijal. A pro druhý příklad nemusíme chodit daleko, je ještě markantnější. Tereza Palečková, krimi zpravodajka a soudní zpravodajka veřejnoprávní ČTK, která má za sebou angažmá jako mluvčí na Ministerstvu spravedlnosti.
130 Kontakty asi fungují. Ale zpět k pořadu. Vy jste v úvodu mluvil o roli pana Františka Nachtigalla, tehdejšího šéfredaktora časopisu Týden. Jak fungovala spolupráce mezi Týdnem a pořadem Bez cenzury a jaký vliv na pořad měl pan Nachtigall? Oni si uvědomili, že při proměně a multimedializaci redakcí je sdílení obsahů cestou. Je to docela chytrý model, který se tam tehdy začal prosazovat a později po něm sáhli i ostatní. Bylo to poprvé, co jsem se s tím ve větší míře setkal. Před tím na iDnes fungovala iDnes TV, ale vím, že to nefungovalo. V rámci Empresa Media byl tlak na předtáčení reportáží psaných pro Týden. Sám jsem jednu nebo dvě natočil, které byly v podstatě obrázkové pokrytí tématu, které vyšlo jako reportáž v Týdnu. To byla zakázka. To prostě zavolal Franta Nachtigall a řekl: „Hele, Marek Přibil napsal reportáž o tom, jak chce někdo ukrást nějaké domy fakult v Praze, dej tomu nějaké obrázky.“ A udělala se z toho repka. Franta Nachtigall tam působil jako „superšéfredaktor“ Týdne. A co je důležitá věc – na tvorbu obsahu, ať už skladby relace, tak asi i na dramaturgii reportáží, měl rozhodně větší vliv on, než Radek John. To znamená, že ačkoliv byl v pořadu psán Radek John jako dramaturg, tak… Franta byl prostě „nadšéf“. Takže i on musel souhlasit s tím, jakým způsobem pan John jednotlivé příspěvky uváděl. Já nevím, jak to „koproval“. Vím, že se to předtáčelo, myslím většinou v pátek večer nebo o víkendu večer. Oni využívali atmosféry večera, točilo se to v ulicích, protože tam hrály nějakou roli stíny, a promítačky. Ale jak mu to Nachtigall „koproval“, to nemám nejmenší tušení. Když pan John vytvářel pořad Bez cenzury, tak se zaštiťoval tím, že bude vytahovat ty největší kauzy z oblasti politiky. Nakonec jediná kauza z celostátní politiky byly snad jen ony fotovoltaiky. Radek mluvil o solárech od první porady, ale natočily se pak relativně pozdě. Byla to snad jeho jediná reportáž, kterou natočil a vycházel při ní z podkladů, které načerpal jako poslanec. Čili tam naplňoval to, co sliboval národu, že on je na jejich straně a z politiky „vysosá“ to největší zlo, které jim pak předloží jako reportáž. V tomto případě to udělal, nehodnotím výsledek, ale metoda jeho sliby naplňovala. Pojďme nyní k vašim reportážím. Vy jste natočil celkem pět příspěvků: o Předlicích, o Dobešovi, o ROP Severozápad, o prodeji klasicistních paláců v Opletalově ulici, o klubu Kostel-Postel. Všechno, co jste natočil, se odvysílalo? Ano. Jak vznikala reportáž Komu se zelení z třetího dílu pořadu odvysílaná 26. 3. 2013? Byl to jeden ze dvou případů, kdy celý příběh pocházel z dílny Týdne, že? Tam se už dál do toho příběhu ani nesahalo. Tam šlo o to, abychom to pokryli obrázky, když to řeknu hodně zle. To znamená, že jsem si reportáž přečetl, promluvil jsem si s autorem Markem Přibilem, který tam vystupoval jako respondent. Udělal jsem si plán natáčení a objel jsem mluvící hlavy. Vážně si nepamatuju, že bych ji někam posouval, spíš možná dramaturgicky, než obsahově. Celý úvodní „spojovák“ Radka Johna je o tom, jak Miroslav Kalousek „přihrál“ peníze Josefu Dobešovi za podporu vlády. A pak přijde reportáž, v níž Kalousek vůbec nevystupuje. Co si o tom myslíte? Neozval se vám potom pan Kalousek, že jste mu nedali prostor?
131 Myslím, že mě zcela výjimečně nekontaktoval. Je to normální podraz ze strany Radka, neumětelství, chyba. Řešil jste to s Radkem Johnem nějak? No jo, my jsme si v hospodě řekli, že to pos***. (smích) Radek John v rozhovoru, který se mnou vedl v roce 2013, řekl, že nemá sympatie k zavedeným tradičním stranám a politikům. A že to o něm jeho diváci vědí. Dokonce zmínil, že by měl stát projít dramatickou změnou volebního systému a dosáhnout jiné organizace demokracie. Co si o tom myslíte? To je rétorika, kterou jsem tehdy moc nezaznamenal. Otázka je, jestli tomu věřil, nebo jestli to měl nalité do hlavy jako nějaké fráze. Je to přece taková ta obecná protikorupční rétorika, která se tady ozývá od té doby daleko silněji. Babiš jí má dneska jako program. Prostě všechno bylo špatně a my nabízíme cosi jako „nepolitiku“. Sněmovnu zavřít, protože je to tlachárna. Já si myslím, že to je program, který by měl být předmětem pozornosti BIS. Můžeme se bavit o tom, jestli se kradlo, kdo kradl, zda se to stíhalo nebo zametalo, to jsou všechno negativní projevy mnoha společností. Ale pak je něco nad tím. A to se jmenuje parlamentarismus. Já jsem přesvědčen, že útok na základy parlamentarismu je hoden pozornosti kontrarozvědky. Je to horší, než ty negativní projevy samotné. Ty je třeba stíhat, můžeme se bavit o tom, zda je prorostlé celé státní zastupitelství, jak se nám někteří noví prokurátoři snaží říct, nebo zda jsou i horší problémy. Ale tahle rétorika byla zárodek toho, co se tady později rozjelo ještě daleko ve větším. Jak jste vnímal to, že pan John kritizoval v rámci „svého“ pořadu své dřívější kolegy z vlády? Když pomineme, co jsme si řekli na začátku, že ta hranice překročena být neměla, tak už se pohybujeme v rámci politického rybníčku. Jestli může být s někým kamarád a s někým ne? Tam jsou kamarádi všichni. Co se stalo v létě? Proč jste už od září v pořadu nepůsobil? Neskončila spolupráce, on de facto skončil ten původní pořad. To bylo tak, že od května šly zvěsti, co bude přes léto. Já jsem se na to sám iniciativně ptal, protože veškerá televizní publicistika, která je drahá, se přes léto zavírá. Radek říkal – jedeme dál, já se o vás postarám, od září to znovu rozjedeme a budeme si zatím točit do šuplíku. Zvěsti pak začaly sílit, Radek přestal brát telefony, stejně tak i František Nachtigall. Později, už nevím kdy, se řeklo, že tedy nebudeme vysílat přes léto a že se v září sejdeme. Potom se začalo mluvit o tom, že to od září bude, ale v jiném, menším formátu. Ale toho už jsem se neúčastnil. Pochopil jsem, že to nemá budoucnost, a začal jsem dělat jiné věci. Pořad byl poté ukončen po dalších osmi epizodách v říjnu 2013… Asi se znovu přehodnotila vnitřní politika v rámci vydavatelství Empresa Media. To se dělalo tak jednou za týden… Na Barrandově vymyslí nový projekt, ale pan Soukup nebo Marcela Hrdá, která tam nad tím podle mě držela ruku finančně, nemají problém s tím ukončit finančně neúspěšný projekt po dvou vysíláních.
132 Příloha č. 14: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 2. 2016, Praha. (text) Jak po dvou a půl letech vzpomínáte na pořad Bez cenzury? Já vidím soumrak novinařiny, protože tyhle pořady už na soukromých televizích nebudou. Problémem těchto pořadů je to, že jsou drahé a že by musely mít sledovanost přes milion diváků, aby se to investorovi vyplatilo. To se ještě dařilo pořadu Na vlastní oči, protože ten vlastně 15 let vydržel, ale poté, co vzniklo tolik televizí a ta sledovanost milion se nedaří ani často těm velkým, tak prostě na to nejsou peníze. Pořad Bez cenzury ještě vzniknul z představy investora, že by se to dalo zkusit při maximálním šetření, že by to mohlo přinést nějakou prestiž, ale samozřejmě v průběhu toho vysílání majitel televize zjistil, že to je pro něj prostě ztrátový byznys a ztrátový byznys už může dělat jenom veřejnoprávní televize, které to přísluší a která by to měla dělat. Když začneme chronologicky a vrátíme se do roku 2012, tak vy jste tehdy byl aktivní politik, byl jste v opozici. Proč jste se tehdy rozhodl vrátit k novinařině? Tak šlo to od pana Soukupa, který měl představu a hledal známé lidi z novin a doufal, že přes ně navýší sledovanost. Já už jsem nechtěl kandidovat, takže já to vlastně považuji za plynulý přechod. Tehdy kolem toho byla bouře ve sklenici vody, dnes aktivní politik vlastní dokonce média, tak já si myslím, že mě dávno překonala praxe. Proč jste neodešel z té politiky hned? Já jsem byl v opozici a bylo jasné, že nebudu už dál kandidovat. Tam bylo třeba začít co nejrychleji, protože každý další rok by bylo těžší začít. Samozřejmě normálně bych řekl, počkejte rok. Jenomže ten mediální trh se tak rychle vyvíjí, že za rok už by se do toho pokusu asi investor ani nepustil a vlastně je to důkaz, že investigativní pořady už neexistují. Na Primě, která má reportážní pořad Josefa Klímy, se náklady na výrobu pořadu snižují tím, že se dělají „pokusy“. Jsou to v podstatě ankety, je to jednoduché. Zabetonuje se kamera, vymyslí se situace, natočí se to za jedno odpoledne a je to levné. Takže aby vůbec na soukromé televizi byl reportážní investigativní pořad, tak už není ani moc reportážní ani moc investigativní. To je ten soumrak. Investigativní pořady už budou jen na veřejnoprávních médiích. Tehdy 31. října 2012 médii proběhla zpráva, že budete řídit publicistiku vydavatelství Empresa Media, což se nakonec ukázalo, jako… (skočí do řeči). To byl úplný nesmysl, to nikdo neplánoval, to je úplná pitomost a já bych ani nechtěl řídit publicistiku. Já jsem dostal nabídku postavit publicistický pořad a přinesl jsem takový manuál, jak by měl vypadat. Ten manuál byl velmi podobný manuálu pořadu Na vlastní oči, který byl tehdy zrušený televizí Nova. Zajímavé je, že byl poprvé zrušen v roce 2009, když ještě vydělával - nebo neprodělával, ale byly tam dvě reportáže, které televize Nova nechtěla odvysílat a nechtěla říct, že je nechce odvysílat, tak zrušila pořad. A pak byl znovu uveden pořad Na vlastní oči do éteru asi po roce, kdy si právě podle mého soudu myslela Nova, že na tom vydělá. Jenže už na tom nevydělala, už prodělávala. Podruhé už byl myslím zrušený z ekonomických důvodů. A v téhle situaci majitel televize Barrandov doufal, že to uhraje při levnějším provozu tak, aby to byl ziskový a prestižní pořad.
133 Mělo vaše angažování panem Soukupem souvislost s vaší aktivní politickou činností? Vůbec, on říkal, doufám, že se na to vykašlete, já jsem říkal, jak jen to půjde. A já jsem hlavně přinesl body, které jsem považoval za nutné pro ten pořad. To jsou takové principy, které byly v pořadu Na vlastní oči taky, to jest nezávislost a kolektivní dramaturgie, což je hrozně důležité. Znamená to, že autoři musí ta svá témata obhajovat na poradách před ostatními. Což je hrozně dobrý, protože tam nejde hrát kuloárová politika a něco zametat pod koberec. Vysílá se jen reportáž, o které všichni řeknou – jo to je zajímavé. Když na poradě řeknou, to je pitomost, tak ta věc nejde vůbec do výroby. Čili přinesl jsem ty podmínky fungování a majitel řekl ano, postavte tým. Jak jste si vybíral tým? No já jsem hledal mezi starými spolupracovníky. To znamená? Mělo to svůj vývoj. Já jsem se obrátil na nějaké lidi, které jsem znal z pořadu Na vlastní oči. Ovšem odvěký sen majitelů televizí je, že budou mít současně noviny a že ti novináři, kteří dělají noviny, budou současně točit. To byl i sen Vladimíra Železného, který tehdy spolupracoval s deníkem Super a pořád měl představu, že reportéři pořadu Na vlastní oči budou současně psát články do Supru. No a majitel TV Barrandov měl taky představu, že lidi, kteří píšou do Týdne, budou současně točit pro pořad Bez cenzury. Takže vlastně já jsem sestavil část týmu ze starých spolupracovníků, které jsem znal, a postupně přibývali lidé – redaktoři Týdne. Musím říct, že se to velmi rychle naučili a byli v tom týmu platní. Taková práce je ale strašně náročná, investor je ochoten platit jen limitované množství lidí. Moje zkušenost je, že nikdo nedokáže udělat více než dvě pořádné televizní reportáže za měsíc a to ještě úplně zničený. Jediný Standa Motl dokázal víc než 2, to jinak nikdo neumí. Další podmínka byla, že se musí začít pořad připravovat půl roku dopředu, předtáčet a vytvářet nějakou rezervu. No a v okamžiku, kdy se to spustí, tak prostě těch 10 lidí jede na doraz. Tak, aby naplnili schéma klasického investigativního pořadu, stejného jako u pořadu Na vlastní oči, který toto schéma převzal ze slavného amerického pořadu 60 Minutes. Pro české poměry to znamená tři reportáže. Jednu naprosto zásadní investigaci, jednu reportáž, která je o pomoci lidem, o průšvizích, které se jim mohou stát, případně o jejich řešení, a třetí reportáž je odlehčená a by měla plnit funkci nějaké zajímavosti. Takové pořady se totiž nasazují cca v 21:40, takže tam už se připozdívá. Čili stejné schéma jako Na vlastní oči, stejní lidé, plus lidé z Týdne, tři reportáže v jednom pořadu. Nicméně zase šlo o to, aby to bylo levnější, tak třeba na rozdíl od Na vlastní oči se to točilo bez režisérů… Režisérem byl autor dané reportáže? Ano, zatímco na Nově jsme tehdy prosadili, že tam vždycky bude režisér, potom autor reportáže, kameraman a zvukař, tak tady to bylo o jednoho méně. A Na vlastní oči měly takové výsadní právo jezdit na obhlídky, točilo se 2-3 dny, kdežto u pořadu Bez cenzury byl tlak samozřejmě mnohem větší a všechno se dělalo rychle, pokud možno bez průtahů… Byl velký tlak na úspory? No jasně, ve chvíli, kdy nejsou peníze, tak hledáte jakékoli způsoby, jak ušetřit.
134 Jaký byl třeba rozdíl v nákladech oproti pořadu Na vlastní oči? Já bych řekl třetinový, a potom v létě ještě nižší. To znamená? Ono je to složité, protože máte kameramany, kteří jsou ve stavu, kteří jsou externě. Složitě se to počítá, ale dejme tomu, že díl pořadu Na vlastní oči stál nějakých 370 tisíc. Tak tady se pořad musel dostat na 100 tisíc. To byl i důvod, proč jste neměli studio? A točili jste venku někde na ulici s projektorem? To byl i důvod, proč jsme neměli studio. Ale na druhou stranu to natáčení na ulicích je dobré. Do léta 2013, konkrétně do 13. dílu, jste byl v titulkách uváděn jako dramaturg a moderátor. Jaká tehdy byla přesně vaše úloha a o čem jste rozhodoval? Dramaturg vede porady a samozřejmě má větší slovo, ale ve chvíli, kdy by redaktoři řekli, že je něco pitomost, tak ani dramaturg to nemůže prosazovat. Podstatná role dramaturga je schvalování reportáží. To znamená, že ve střižně, když redaktor postaví kostru příběhu, tak dramaturg je ten, který se na to podívá, případně to rozporuje, případně žádá něco dodělat nebo dovysvětlit atd. Čili stará se o finalizování reportáží. Stávalo se často, že jste do reportáží musel zasahovat, nebo byli reportéři spíše samostatní? Vždycky jsou dobré další oči, protože reportér, který je v daném tématu ponořen, nemusí některé věci divákům, kteří dané téma neznají, dobře vysvětlit. Dramaturg tam přijde s čistou hlavou a ukáže, čemu divák nemusí rozumět. To není nic o kvalitě těch redaktorů, ale i tomu nejlepšímu reportérovi se stane, že se občas ustřelí a vytvoří nesrozumitelný kus reportáže, nebo rovnou celou reportáž. Proto jsou opravdu potřeba druhé oči. Jsem první divák, který samozřejmě tu reportáž většinou pochopí, ale mohu říct: pozor, tohle vám lidi, kteří se na to dívají unavení v 10 večer po práci, nepochopí. A pak je ještě otázka, kdo se na to dívá. To by mě třeba také zajímalo, kdo se na to vlastně díval? To je jeden z důvodů, proč byl pořad Bez cenzury zrušen. Když se stal Vladimír Železný ředitelem TV Barrandov a tehdy ještě běžel pořad Bez cenzury, tak Železný říkal vlastníkovi televize: „Já proti Johnovi nic nemám, jestli toužíte po tom pořadu, tak ho tam mějte, ale sledovanost vám to neudělá. Protože existuje pyramida,“ a teď namaloval pyramidu a říkal: „Vrchol pyramidy, to jsou vysokoškoláci, těch je málo, pak jsou středoškoláci, těch je víc a pak jsou ti lidé s nižším vzděláním. A těch je nejvíc. Vy musíte cílit na ten spodek té pyramidy, abyste dostali tu sledovanost. Středoškoláci a vysokoškoláci, to je hlavní publikum investigativních publicistických pořadů, těch je ale tak málo, že vám to TV neuživí.“ A statisticky to tak vždycky bylo. Jak se pohyboval ten share, jestli si to pamatujete? Já už si to nepamatuju, já vím, že Na vlastní oči měly jednou asi 2 miliony diváků, ale běžně bývaly přes milion a tady jsme se pohybovali na nějakých 300 tisících.
135 To mluvíte asi o ratingu v tisících, víte, jaký byl cca share? Share televize Barrandov měla odedávna nízký, ale přesná čísla nevím. Myslím, že se nevymykal průměrnému sharu té televize. Investor ale asi doufal, že to dosáhne čísel jako pořad Na vlastní oči. Ale upozorňuji, že Na vlastní oči byly jediným publicistickým pořadem ze všech televizí. V počátcích takovou publicistiku nevysílala ani ČT a divák neměl na výběr 20 kanálů. Proč jste dělal jako reportér pouze jednu reportáž? Dělal jsem úvodní reportáž solární panely. Já jsem to pak nemohl stihnout, protože ve chvíli, kdy se to rozjede a připravujete a schvalujete tři reportáže týdně, do toho chystáte nové. Ještě jste pracoval v Poslanecké sněmovně… No ale já jsem byl vždycky zvyklý dělat víc věcí, o to by nešlo, ale ani v pořadu Na vlastní oči dramaturg netočil, to nejde. V rozhovoru v roce 2013 jste mi řekl, že jste jako poslanec získával náměty právě i od občanů. Ony existovaly povinně jednou týdně poslanecké dny, kdy mi pravidelně sedělo v chodbě 40 lidí a jiným poslancům přišel jeden nebo dva. A samozřejmě, že přišli i s náměty pro pořad Bez cenzury. Často to byly bizarní věci, které jsem ani řešit nemohl. Přišla vyděšená žena, že jí KGB zamontovala do zubů kameru a že jí sledují. Nebo paní, že jí soused hází šváby do kuchyně atd. Ale pak přišly také náměty, že starosta krade… Pamatujete si, jaká konkrétní témata jste na návrh od občanů zpracoval? To už nedám dohromady a pravda je, že mám ještě pořád stoh dopisů, který by stál za zpracování, vůbec jako kronika naší doby. Ti lidé se na mě obraceli s pocitem, že to do týdne vyřeším, a popravdě, jako poslanec to nevyřešíte. Když to přinesete do pořadu, tak se to často vyřeší. Paní, která nezaplatila pokutu a ani se o ní nedozvěděla, měla najednou exekuci za 50 tisíc – to jsme zrovna vysílali. To má samozřejmě smysl, dokonce tyhle drobnější věci mají větší šanci na vyřešení, než když řeknete: „V Pandurech nebo v letadlech Casa se ukradlo x miliard korun z veřejných peněz.“ A stejně je to tak dobře zabezpečené, že se nic nestane. A na to já mám jediné heslo – lepší je zapálit malou svíčku, než proklínat temnotu. Jakou roli hrály ty „spojováky“, které vy jste vytvářel před těmi jednotlivými reportážemi? Mluvili do nich sami redaktoři, nebo to byla pouze vaše autorská činnost? To bylo po dohodě s redaktory, protože občas bylo zbytečné něco říkat v reportáži nebo na něco chyběly obrázky a synchrony, takže někdy spojovák pomáhal tím, že dovysvětlil věci, který v reportáži nebylo jak ukázat. Vždy to ale bylo po dohodě s redaktory. Spojovák je uvedení do situace a vždycky vzniká dohromady s tím, který v tom tématu pracuje od začátku. U tohoto tématu se zastavím. Zabýval jsem jedním spojovákem, o němž jsme se již bavili před 3 lety, který byl k té reportáži Petra Maleckého „Komu se zelení“. Spojovák byl o tom, že Kalousek zpětně navýšil v rozpočtu peníze na sport výměnou za údajnou Dobešovu loajalitu. Ten úvodník byl značně ironizující a negativní vůči Kalouskovi. Po tom byla reportáž, která se ovšem zabývala pouze panem Dobešem a jeho novým politickým hnutím.
136 Kalousek v ní nefiguroval. Pan Malecký říkal, že tento úvodník jste s ním vůbec nekonzultoval, že jste ho vytvořil sám a on s ním byl poté celkem nespokojen. Jo, to nevím, to mi neřekl. Říkal, že jste si to nějak vyřešili u piva a že to potom nějak hlouběji neřešil. Tak mě jen zajímá, jak vy to vnímáte. No to naopak, to byly vnitřní informace z kuloáru Poslanecké sněmovny, takže to jsem naopak považoval za velmi dobré říct něco, co nikdo nevěděl. To bylo ideálem pořadu. Ten pořad měl říkat věci, které nikdo neví, což je u týdeníku hrozně těžké. Noviny vydávají dennodenně všechny zprávy a dostat se k informaci, kterou nikdo jiný nemá, to bylo vždycky cílem. Jaká byla spolupráce s Robertem Maleckým? On byl profesionál, měl ty reportáže hodně srozumitelné. On se v té pyramidě dokázal dostat s vysvětlováním i do toho spodního patra, že to pochopil každý. Do jeho reportáží nebylo třeba zasahovat. Pan Malecký říkal, že ani nejezdil na porady. Tak to nás ale štvalo. Takže to byl trochu problém. No ale zase když byl dobrej. Byl dobrej a rychlej. On byl profesionál, ale kecá, on také někdy na ty porady jezdil. Tam byl problém čistě mezi námi, že oni mu špatně platili faktury a on vždycky vyhrožoval, že nemá na cestu do Prahy a ať mu zaplatí za reportáž. Pak vždycky vyhrožoval, že musel zastavit počítač, takže nemůže pracovat. Hrál takovou solitérnější roli, ale byl nejprofesionálnější z těch reportérů. Vraťme se zpět k vaší dramaturgické činnosti. Jaké byly vaše hlavní novinářské zásady při tvorbě pořadu? Před třemi lety jste mi řekl, že nejdůležitější je dát prostor oběma stranám a říkat pravdu. Tam je kouzlo střihu a jde o to, kdo bude mluvit poslední. Jestli bude mluvit poslední Hitler nebo Žid. Celá vyváženost je zaklínadlo, které nejde naplnit. Pravda je, že je třeba dát slovo i té straně, která je kritizována. A to se samozřejmě reportérovi nechce, protože je to nepříjemné. Čili samozřejmě tam musí zaznít obě strany, ale chtě nechtě dáváte střihem za pravdu jedné straně. Podle zdravého selského rozumu jeden lže a druhý nelže, jeden krade a druhý nekrade. To je jediné, co to může rozsoudit. Ale zaznít musí oba. Teď jste mi trochu nahrál k té otázce, o které jsme tu již před chvílí debatovali – spojováku k reportáži Roberta Maleckého Komu se zelení. Proč se Kalousek neobjevil v té reportáži? Proč se v úvodu řeklo, že Kalousek přihrál Dobešovi peníze – ačkoli je to pravda, to jsem si ověřil – ale reportáž už je o něčem jiném a Kalousek v ní nevystupuje. Nebyla to trošku chyba? To byla chyba no, dokonce jsem mohl vzít jenom ten synchron z té Sněmovny. Ale to máte výrobu pořadu, tři reportáže týdně, nějakou uzávěrku. Kdyby na to byl čas, bylo by dobré říct reportérovi – máš půl dne, vezmi štáb – Kalousek by s ním samozřejmě nemluvil.
137 Ale ono by to stačilo, kdyby řekl – já se k tomu nechci vyjadřovat. Jo uznávám, máte pravdu, že by bylo mnohem lepší, kdyby tam Kalousek i v reportáži k tomu řekl svoje. To je pravda. Jaká politická odhalení a témata pořad přinesl? Myslím, že třeba reportáž o solárních panelech v té době byla revoluční. A zase to byly vnitřní informace. Popravdě, když jsem přijal tu nabídku, tak jsem doufal, že stihnu i točit. Měl jsem určitý seznam reportáží, které byly vlastně interními informacemi a nikdo jiný je nevěděl. Některé informace byly v režimu důvěrný, ty jsem samozřejmě používat nikdy nemohl, to by mě zavřeli. Ale pak jsou informace, které nejsou utajované, a to jsem považoval za výhodu. Když jste poutal na tento pořad, tak jste říkal, že budete přinášet z politiky zákulisní informace, které nikdo jiný nemá. Tehdy se strhla velká bouře o všem kolem tohoto vyjádření. Proč si myslíte, že se taková bouře strhla? Ale to je úplně směšné, vždyť to byla prostě bouře ve sklenici vody. Lumpové v politice se báli, že na ně prozradím nějaké lumpárny, ale v provozu toho pořadu to bylo naprosto nestihnutelné. To by tam musel být jiný dramaturg a já bych musel dělat jenom reportéra. Vzhledem k tomu, že se strhla taková bouře, tak já jsem zase neměl zájem zažívat další a další komentáře, že něco prozrazuju. A co z hlediska novinářské obce, tam se ozývaly dost podobné kritické komentáře. Od syndikátu, komentátorů, vašeho kolegy pana Klímy… No to byla zvláštní kapitola, pan Klíma, ale já jsem ty komentáře opravdu považoval za směšné. Já vůbec nevím, proč by kdokoli, ať je v kterékoli funkci, nemohl dělat reportáže. Tam je jiná věc - ta reportáž musí být pravda. Blbý by bylo, kdybych si vymýšlel něco, co není pravda, kdybych manipuloval lidmi. Ale ve chvíli, kdy máte věc ověřenou, založenou na faktech a je to pravda, tak si myslím, že jakákoli kritika je úplně směšná. My se tady dostáváme k tématu, které je také jedním z témat mé práce, a to je určité prolínání politiky a médií. Co si o tom myslíte, měla by se sféra politiky a médií nějak vzájemně prolínat nebo by spíš měla být média nezávislá, od politiky oddělená? Média dávno ztratila svou nezávislost, protože jsou již vlastněna někým, kdo většinou zasahuje do politiky. Tam nejde o to, jestli někdo, kdo někam píše, je či není v politice. Když se podíváte třeba na Parlamentní listy, tak do nich píšou politici, a já musím říct, že si někdy mnohem radši přečtu článek od politika než od komentátora, pokud ten politik nekecá, nemanipuluje a říká fakta. Vývoj českých médií byl strašně smutný. Po roce 89 novináři zprivatizovali svoje listy, což je také poměrně zvláštní kapitola. My jsme tehdy zprivatizovali Mladý svět a v éře nadšení to bylo rozhodnutí - ano, teď uděláme nezávislé svobodné noviny. Posléze dostali novináři nabídky od zahraničních investorů, které byly v některých případech tak vysoké, že neodolali a prostě to prodali. Nicméně to byla ještě dobrá etapa, protože třeba když vlastnili Němci deník, tak do obsahu prakticky nezasahovali, ale šlo jim o zisk. Nicméně nastala doba, kdy naopak čeští investoři skoupili média od zahraničních investorů a jsou to všechno lidé, kteří se buď podílí na politice, nebo se podílí na získávání veřejných peněz. Tím skončila éra svobody a začala éra lobbingu a ovlivňování. Ti novináři se v tom teď plácají naprosto zoufale, protože jejich majitelé mají nějaké své zájmy, které prosazují.
138 Nebylo vaše angažování v pořadu právě první vlaštovkou prolínání médií a politiky? Úplný nesmysl, já jsem naopak z politiky chtěl odejít a říkal jsem si, že ještě uděláme poslední pokus, jestli jde ještě znovu udělat investigativní pořad poté, co Na vlastní oči byly zrušeny. Jak vnímáte rozdíl mezi pojmy stranickost a nestrannost u novináře? Já si myslím, že je úplný nesmysl, že novinář nemůže být stranický. Novinář musí být pravdivý a ve chvíli, kdy by pravda byla proti jeho straně, tak musí pravdu zjevit. Proč se tedy podle vás zvedla taková vlna nevole vůči vašemu angažmá v TV Barrandov? Tak mě to hrozně pobavilo, protože třeba v Británii je slavný politik, který pak byl starostou Londýna, ale zároveň i novinářem. Myslím si, že ve chvíli, kdy člověk jde do novinařiny, tak se musí držet zdravého selského rozumu a pravdy. V tu chvíli to se stranou nemá a nesmí mít nic společného a já jsem také nikdy nenadržoval žádné straně, ve které bych byl nebo která by mi byla sympatičtější nebo méně. Ale velmi často se v pořadu objevovala kritika stran, které v té době byly u moci… Já si ale myslím, že je potřeba kritizovat strany, které jsou u moci, protože ty páchají největší zlo, protože ty nedělají to, co by měly dělat, a současně mají prst na veřejných penězích. Například KSČM nemá žádné aféry s krádežemi, protože nemá kudy ukrást veřejné peníze, protože byla navždy v opozici. To znamená, že když jdete po krádežích veřejných peněz, tak se dostanete chtě nechtě k vládnoucím stranám, protože oni mají tu možnost to ukrást a také jí zhusta využívají. A teď, když se změnila struktura politiky a nevládnou pravicové strany, se objevují problémy u Agrofertu, biopaliv, čerpání veřejných peněz. Teď by reportáže byly i o sociální demokracii, protože TOP 09 a ODS je v této chvíli bezzubý klub důchodců. A proč byste točil o klubu důchodců. Vy jste mi v roce 2013 řekl, že váš divák ví, že nemáte důvěru v zavedené politické strany. Jak je to nyní? Ano, má nedůvěra se ještě zvětšila. A nové strany? Je naprosto šílené stvořit novou politickou stranu a je to prakticky nemožné. U zavedených stran, které bohužel zabloudily a zdiskreditovaly se kradením, působí lidé, kteří se znají 20 let a vědí co a jak, znají se. Kdežto do nové strany přijdou lidé, u nichž jen doufáte, že to jsou ti praví, ti čestní, ti, kteří budou na straně dobra proti zlu. A nikdy nevíte, co se z toho vyvine, takže každá nová strana má takový kádrový problém, že se časem roztříští. Kdyby se dostala jen trochu do nějakých pozic, tak bude úplně zničená, protože se tam dostanou i lidé, kteří se tam nikdy dostat neměli. To je i příklad VV? To je i příklad VV, samozřejmě. Do těch lidí nevidíte a jen zíráte, co jsou pak někteří schopni provést.
139 Vy jste tehdy se stranou VV spojil své jméno, byl jste jejím předsedou. Nemohlo se potom stát, že si vás i divák Bez cenzury spojil s VV? To si nemyslím, protože já i dnes, když někam přijdu, tak všichni vzpomínají na Na vlastní oči. Do dneška se lidé ptají, když někam přijdu – co tady točíte? Čili si myslím, že mých 40 let novinařiny přebilo ty 3 roky politiky. A já jsem se v té novinařině taky naprosto jako politik nechoval, žádné nadržování jakékoli straně. Mnozí vás tehdy obviňovali ze střetu zájmů a vy jste mi v roce 2013 řekl, že střet zájmů považujete za nesmysl. Změnil se ten názor nějak? Já jsem naprosto nebyl ve střetu zájmů, protože jsem nebyl stranický. Já jsem v tom pořadu nikdy nestranil nějaké politice, se kterou já jsem byl spojen. Já jsem nedělal reportáže obhajující kohokoli z Věcí veřejných. Nemohlo spojení role novináře a politika poškodit vaši integritu? Kdybych říkal něco, co není pravda, tak samozřejmě. Já jsem byl třikrát víc opatrný než v pořadu Na vlastní oči, aby všechno, co tam je, byla pravda. Vraťme se teď ještě k obsahové stránce pořadu. Jak probíhala spolupráce s časopisem Týden? Ve chvíli, kdy Týden přinesl svoji investigaci, kterou v té době neměly žádné jiné noviny, tak plným právem toto téma patřilo i do pořadu Bez cenzury. Kritériem bylo pouze to, zda je to vlastní, dobře zpracované téma. To znamená, že tam otevřeně pracovali a v titulcích byli uvedeni redaktoři Týdne. Jaká byla role pana Františka Nachtigalla? Nachtigall vedl publicistiku vydavatelství, takže úvodní domluva byla, že on bude koordinovat témata, která by byla zajímavá pro pořad Bez cenzury. A taky, že bude hlídat původně píšící redaktory Týdne, kteří se v rámci pořadu Bez cenzury angažovali. Protože píšící novinář má většinou nechuť k natáčení. Musí změnit svůj přístup k novinařině – nestačí to jen vidět, musí se to natočit. Mnozí novináři z Týdne by tehdy raději pro pořad Bez cenzury netočili, protože psaní je jednodušší. Čili Nachtigall, pokud šlo o dobré téma, tak ty své novináře popoháněl, aby nebyli pohodlní a i kvůli jednomu synchronu přejeli celou Prahu, což by normálně jako píšící udělali po telefonu. Robert Malecký mi v rozhovoru pro účely této diplomové práce řekl, že pan Nachtigall měl v rámci dramaturgie rozhodující roli. Jak to tedy bylo? To byl projekt pana Soukupa, ten to vymyslel, já jsem dal nějaké podmínky, za kterých bych do toho šel. Pan Soukup jako majitel věřil Nachtigallovi, který s ním spolupracoval dlouho, a myslím si, že mu řekl: „Dávej na toho Johna pozor, aby si tam nehřál nějaké své polívčičky.“ S čímž jsem ale naprosto souhlasil, protože ani já jsem neměl zájem, aby někdo říkal, že si tam hřeju své polívčičky.
140 Takže vy jste se vlastně trošku obával toho, že vás budou podezřívat z manipulace ve prospěch vašich politických zájmů. Neobával, naopak, já jsem chtěl jasně dokázat, že to tak není. Říkal jsem: „Pořad bude říkat pravdu a bude nezávislý. Klidně si to kontrolujte, já nemám zájem být nařčený z toho, že tam hraji nějaké politické hry.“ A to se nikdy nestalo. Nestalo, já jsem se toho nikdy neobával, protože jsem nic takového nikdy neplánoval a velmi jsem se bavil tím novinářským ohlasem, který byl neplacenou reklamou pořadu, to bylo výborné. Takže vás to vlastně i potěšilo, že se o vás tolik mluví. Samozřejmě, nebo takhle, já si třeba nemyslím nic o syndikátu novinářů, protože ti dobří novináři v něm ani nejsou. Myslím, si, že nikdo tady nemá takové renomé, aby mohl dělat takového soudce, to prostě v Čechách není. Čím to je? Tak je to samozřejmě těmi 40 lety, kdy všechno bylo z hlediska etiky úplně na hlavu postavené. Noviny za totáče prostě lhaly, vždyť známe heslo: „Lže, jako když Rudé právo tiskne“. Ve společnosti, kde se ví, že noviny lžou, se nemůže takováto autorita vytvořit. A teď, když jsou noviny koupené politiky, se nemůže vytvořit zase. To je marné a je to celé jen o tom, že si každý novinář má hlídat sám sebe, aby mu po letech nemohli říct: „Tady jsi lhal.“ To by byl průšvih. Existoval v rámci pořadu nějaký etický kodex, kterým se redaktoři museli řídit? Můj etický kodex byly podmínky, které jsem sepsal při schvalování návrhu pořadu. Co bylo v těch podmínkách? Že to bude pravda, že se pořad nebude ovlivňovat podle nějakých politických zájmů, že se bude ověřovat, že to bude nestranné, že hlavní hledisko je zdravý selský rozum a nikoli stranické hrátky. A to si myslím, že je celý etický kodex – pravda, ověření a žádné manipulace. A mimochodem, tyhle tři věci stačí, protože my jsme na Nově vytvořili mnohastránkový etický kodex, který stejně nikdo nečetl. Ale byli tam lidé, kteří z principu nechtěli lhát. Největší urážka tehdy, když někdo udělal reportáž, by byla říct – hele, to je lež. To by ten reportér odešel. Profesní etický kodex má dvojí roli – jednak tu, že se podle něj novináři řídí, ale také tu, že se na něj mohou odvolat, když jsou v nějakém sporu. Když by vás třeba někdo osočil, že jste v konfliktu zájmů… (skočí do řeči) To vám ale říkám – můj etický kodex je to, co jsme vymysleli v pořadu Na vlastní oči. To je ta kolektivní dramaturgie. To jsem dělal z důvodu sebeobrany v pořadu Na vlastní oči, protože na mě samozřejmě tlačily různé vlivové skupiny, abychom něco natočili nebo něco nenatočili. A já jsem mohl vždy říct: „Hele, to nejde, já to na poradě řeknu, a buď to bude dobré a všichni to podpoří, nebo to bude blbé a oni to nepodpoří.“ Ty vlivové skupiny se snaží manipulovat jednotlivá média, pořady i novináře. Kolektivní dramaturgie je nejlepší obrana. Já jsem vždycky dostával zlomený tužky nebo nábojnice, ale stejně jsem všude říkal, že to nemohu ovlivnit, tak proč mi vyhrožujete? Kolektivní dramaturgie je nejlepší obrana před manipulací a nátlakem.
141 Kolektivní dramaturgie tedy fungovala i v rámci pořadu Bez cenzury. Snažily se vás nějaké ty skupiny ovlivňovat i v rámci tohoto pořadu? V pořadu Na vlastní oči se snažily, samozřejmě, a tam se občas snažilo i vedení. A jak to bylo v pořadu Bez cenzury? Pan Soukup vlastnící Empresa Media má určité politické zájmy, má určité sklony, má určité kontakty. Mě se nikdy majitel Empresa Media nesnažil ovlivnit. Před parlamentními volbami v roce 2010 řekl Vít Bárta v rozhovoru na Českém rozhlase, že pan Soukup mu dává reklamu za poloviční cenu, jinými slovy, že podporuje Věci veřejné. Sociální demokracii to dával, myslím, za třetinovou cenu, to je prostě politika reklamní agentury a to jsou množstevní slevy. Dostane tolik milionů z reklamy, že se mu to vyplatí dát za čtvrtinu. No a v době, kdy se pořad vysílal, tak Soukup už s politickými stranami neměl nic společného. Myslel si o nich podle mě podobné věci, jako já. To znamená, že tam nebyly z jeho strany žádné tlaky? Tam už nehrál pro žádnou politickou stranu. A jiné vlivové skupiny? My jsme měli tu malou výhodu, že už jsme nebyli tak mocní a masoví, jako byly Na vlastní oči, kde se samozřejmě ty vlivové skupiny snažily zasahovat. A jak vnímáte vy moc pořadu Bez cenzury, měl nějakou? Měl možnost ovlivnit veřejné mínění, měl nějakou mediální moc? Ta moc se odvíjí od sledovanosti, čili jestliže Na vlastní oči měly sledovanost milion a půl a tohle mělo 200 tisíc, tak ta moc je úměrně nižší. A dneska jsou pořady, kdy nikomu ani nestojí za to reagovat, protože je to pro pár tisíc lidí. Ta doba, kdy se večer v televizi řeklo něco a celý národ to vzal jako svatou pravdu, je pryč. Jak se změnil pořad po létě 2013? Ve chvíli, kdy investor zjistil, že na tom prodělává, tak se to ještě pokusil překlopit tak, že to krmil skutečně ze zdrojů Týdne. Překlápěly se tam články z týdeníku. Byl takový pokus udělat levnou náhražku investigativního pořadu s tím, že to diváci nepoznají. Já jsem tam moderoval a samozřejmě jsem taky mluvil do reportáží, ale už to prostě nebyl ten koncept, na který já jsem byl najat. Já už jsem ten pořad považoval za ztracený, byla to už v podstatě agónie. Proč jste v pořadu neodhalil žádnou velkou celostátní korupční kauzu nebo podobnou aféru, ale pouze regionální politické případy? Už totiž byla jiná doba. Do roku 2010 se kradlo na ministerských úrovních. To byly ty nákupy Pandurů, letadel Casa. Kalousek říkal Sněmovně, když policie obvinila Parkanovou, že přece v politice bylo prosazeno, že ministr nemusí zjišťovat cenu obvyklou. Což je to, co tady způsobilo ty krádeže. A to skončilo v roce 2010. Od té doby ty velké krádeže už opravdu nejsou. Ale na té regionální úrovni, tam se kradlo pořád, protože to bylo méně vidět. Až teď konečně budou
142 zveřejňované smlouvy, tak to nepůjde ani na té regionální úrovni. Já jsem do VV šel s tím, že mě štve korupce a udělám všechno pro to, aby se zastavila. A do vlády jsme šli s VV proto, aby se podařilo vyměnit policejního prezidenta, pod nímž ta policie prostě nefungovala. A já jsem strávil půl roku dennodenně tichý boj s premiérem Nečasem o výměnu policejního prezidenta, který ho držel zuby nehty. A vyměnil se. Potom ODS zešílela, protože se začaly objevovat ty kauzy, a říkala – John musí okamžitě z vnitra, musíme sestřelit policejního prezidenta, protože takhle to nejde. Čili, můj jediný zájem v politice byl, aby se začala vyšetřovat korupce. Policie je polovojenská organizace a dělá, co ministrovi na očích vidí. A pokud chce ministr vyšetřovat, tak vyšetřuje. A když mu vidí na očích opak, tak to nevyšetřuje. Takže podle vás vedly vaše kroky k tomu, že se tu začaly vyšetřovat velké korupční kauzy? Naprosto klíčové bylo vyměnit policejního prezidenta, protože ten starý policejní prezident hlásil Nečasovi věci a policie nic nevyšetřovala. A po té výměně se pustila do těch velkých kauz. Sice bylo na vyšetření některých věcí už pozdě, ale přece jenom například kauza Rath je toho důsledkem. Velmi důležitý byl ještě nový nejvyšší státní zástupce Zeman a vrchní státní zástupkyně v Praze Bradáčová. Setkala se jak výměna policejního prezidenta, tak lidí na protikorupčním oddělení, tak státních zástupců a znovu se korupce začala vyšetřovat. A to bylo jediné, co mě v té politice zajímalo. Jinak nějaké strany mě vlastně nezajímaly. Teď poskočila ČR v anketě Amnesty International asi o 16 míst ve vnímání korupce, že už tu není taková. A sama Amnesty International řekla, že základy položila Nečasova vláda. Neřekla trošku, že to bylo přes odpor Nečase, který opravdu nechtěl vyměnit policejního prezidenta, ale skutečně nastala chvíle, kdy se ta policie nadechla a začala vyšetřovat. Jiná otázka je, jestli už zase nedodýchala, a jestli bude dál vyšetřovat, to nevím. Záleží, co teď vidí na očích panu ministrovi, a to uvidíme v budoucnu. Ale tehdy se v tomhle něco pohnulo. A jinak to je tak strašně dlouhodobé, že za jedno volební období stihnete vlastně strašně málo. Vy jste zmínil několikrát jméno pana Kalouska, vůči kterému jste se velmi často vymezoval v rámci „spojováků“. Proč je to podle vás takový démon? Protože je z těch lidí nejchytřejší. On má strašnou výhodu, že v té státní správě je od roku 89, takže on to „umí“. A my, když jsme točili Na vlastní oči, tak jsme vždycky měli podezření, co všechno Kalousek udělal, ale on nikdy nic nepodepsal. On zorganizoval spoustu věcí, ale nikde není jeho podpis. Je opravdu démon. Poté, co se začalo trošku vyšetřovat, se přeci jen v těch vrcholných institucích a na ministerstvech lekli. Trošku mi je tedy podezřelé ministerstvo dopravy, tam pracuje velká lobby. Jak vnímali vaši činnost spolustraníci z VV? No tak oni si asi mysleli, že jim budu nějak nadržovat. Říkali, že to je super, ale já jsem říkal, vážení, to je nezávislá novinařina a to s mým koníčkem, který se jmenuje politika, nemá nic společného. Samozřejmě, že si každý myslel, včetně těch komentátorů – John tam teď začne dělat prasárny –, ale to by zcela popřelo tu novinářskou práci. A to nejde.
143 Takže to zůstalo jen u představ? Všichni malovali čerta na zeď, ale ono to z principu opravdu nejde udělat. Ani kdybych si řekl, že budu svině a popřu všechno, tak by to nešlo v té kolektivní dramaturgii. Říkal jsem si, že když se budou na ten pořad koukat, tak uvidí, že ta podezření jsou směšná. A také se to nepotvrdilo, čili praxe ukázala, že všechna podezření byla nesmyslná. Já si příliš vážím novinářské práce na to, abych to řemeslo nějak ničil. Protože to je řemeslo a jeho první bod je říkat pravdu. Jaká pro vás byla role politika-novináře v jedné osobě? Byla pro mě zábavná. Byla pro vás zábavná, ale udělal byste to stejně? Rozhodně. Protože realita dala za pravdu mně. Jo, kdybych byl chycen a zjistilo by se, že ti, kteří mě kritizovali, mají pravdu, to by bylo špatné. Ale oni pravdu neměli, takže bych to udělal znovu. Ale kdyby mi dnes někdo řekl, pojďme udělat investigativní pořad, tak bych se ho ptal za kolik? Protože to šetření nejde do nekonečna. Neboli investigativní pořad už se nedá udělat. Existuje dnes nějaké svobodné médium? Ne. Existovalo dřív? Bylo to vaše médium svobodné? Pořad Na vlastní oči byl úplně svobodný. A Bez cenzury? Na pořad Na vlastní oči byly mnohé útoky a snahy jej ovlivnit, ale Na vlastní oči je úspěšně odrazily. Měly reálné nepřátele, proti kterým bojovaly. Zatímco tady to už nebyl tak významný pořad, aby se ho nějací nepřátelé snažili ovlivnit…
144 Příloha č. 15: Ústní rozhovor s doc. PhDr. Barborou Osvaldovou vedený dne 14. 3. 2016, Praha. (text) Když se přeneseme do roku 2012, jak jste vnímala zprávu z přelomu října a listopadu, že se R. John vrací k novinařině a má – podle tehdejších zpráv – vést publicistiku nakladatelství Empresa Media? Když je politik jednou politik, tak se pak nemá co vracet do médií. Ale upřímně řečeno, nikdo na to nepoukazoval kromě několika lidí a nikomu to nevadilo. Vám se neobjevily žádné stížnosti? Nikdo si na to nestěžoval, nikdo nenapsal, že by to měl být problém. A Komise pro etiku Syndikátu novinářů se toho iniciativně nechopila? Ne, býval by si musel někdo iniciativně stěžovat zvenčí. Nebo by to musela vzít ta komise za své, ale nevím, zda jsme náhodou v tom roce 2012 také neměli nějaké další problémy, které jsme opravdu museli řešit. Nakonec se ale ukázalo, že povede „pouze“ svůj investigativní pořad Bez cenzury. Dochází v takovéto situaci z pohledu novinářské etiky ke střetu zájmů? To je pořád ten samý problém, jako když někdo dělá novináře, pak začne dělat v PR a pak se zase vrátí k té novinařině. Pokud by se zaměřoval na oblast, ve které nepracoval, tedy pokud by se John nezaměřoval na politiku, ale třeba na sport, na vaření, na kulturu, tak by v tom konfliktu zájmů nebyl. John mimo jiné argumentoval tím, cituji: „Za prvé máme uprděný, provinciální novinářský kodex. Zatímco ve Francii, Německu, Anglii je běžné, že novinář je i poslancem a normálně dál píše. V Anglii byl slavný poslanec, který byl dokonce editorem novin a tam je to zcela běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky, stejně tak Karel Havlíček Borovský. Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí držet, je absolutní objektivita a ta je daná tím, že ctí žánr.“ Absolutní objektivita neexistuje. A jinak to není pravda, že by to bylo v Anglii či Německu běžné. Vzorem našeho etického kodexu byl kodex BBC a tam skutečně bylo řečeno, že člověk, který je v konfliktu zájmů, by na to měl dokonce aktivně upozornit. Pokud má pan John dojem, že ten náš kodex je špatný, tak zároveň je i špatný kodex BBC. A navíc, když už mluví o první republice, tak i za první republiky byl úzus takový, že představitelé poltických stran dělali úvodníky, editorialy. Bylo to podepsané a vědělo se, že to je představitel dané politické strany. Pokud by to činil stejně, tak je to jiné, než když se tvářil jako takzvaně nezávislý publicista. Vezměte si třeba Komárka. Ten by mohl říci to samé, ale protože byl zvolený poslancem, tak poměrně kulantně přestal do těch médií psát. Jeden z Johnových argumentů mimo jiné byl i ten, že už se nechystal v politice pokračovat. To ale byla jeho interní záležitost, to se nikomu nesvěřil. John mimo jiné řekl: „Když jsem domlouval ten pořad, napsal jsem své podmínky, tak to byl můj etický kodex. Co bylo v těch podmínkách? Že to bude pravda, že se to nebude ovlivňovat podle nějakých politických zájmů, že se to bude ověřovat, že to bude nestranné, že hlavní hledisko je zdravý selský rozum a nikoli stranické hrátky. A to si myslím, že to je celý etický kodex – pravda, ověření a žádné manipulace.“ Dalším jeho argumentem byla
145 kolektivní dramaturgie, kdy se na tematickém spolurozhodování podíleli, podle jeho slov, všichni redaktoři. Co si o tom myslíte? On říkal, že to bude pravda… Ale všichni víme, že každý z nás má nějaké sociokulturní zázemí a z toho vyplývá, že žádná objektivita neexistuje. Jak říká A. J. Liehm – existuje pouze vědomá subjektivita, která vychází vždy ze zázemí daného člověka. John byl příslušníkem určité politické strany, to samo o sobě dává najevo, že někam patřil. Že by najednou zapomněl, že je předsedou VV? Nicméně musím říct, že si nepamatuji, že by si na ten pořad někdo stěžoval, nebo na jakoukoli reportáž v něm odvysílanou. Na Reportéry ČT tu máme mnoho stížností, ale na tento pořad ne. Má takový televizní pořad moc? Když se něco objeví na televizní obrazovce, tak je to pro ty diváky daleko směrodatnější, než když jim to někdo řekne. „To jsme viděli v televizi, to musí být pravda!“ Televize má podle mě větší moc než tištěná média. Ne jenom ve zpravodajství a v publicistice, ale například i v dramatické tvorbě – pokud někdo hraje zápornou postavu, tak se k němu potom ta veřejnost takto staví a vůbec nebere v potaz, že ta osoba má nějaký jiný život. Je tady herec – hraje negativní postavu – tudíž je špatný. A platí to i v případě, že TV Barrandov má sledovanost v jednotkách procent sharu? Samozřejmě. Jak vnímáte TV Barrandov? Já TV Barrandov neberu jako směrodatnou celoplošnou televizi. Považuji je za určitý projekt, který nezajišťuje ani minimální míru objektivity. A co pan Soukup a jeho vlastnictví médií a mediální agentury, či jeho politické zájmy? Stejný problém jako Babiš.
146 Příloha č. 16: Ústní rozhovor s PhDr. Václavem Moravcem, Ph.D., vedený dne 30. 3. 2016, Praha. (text) Když se přesuneme na přelom října a listopadu roku 2012, kdy prvně vyšla informace o tom, že se Radek John vrací k žurnalistice a povede publicistiku vydavatelství Empresa Media, jak jste to vnímal? Vnímal jsem to jako pokračování trendu ne zcela jasné definice a chápání pojmu „střetu zájmů“ v novinařině a médiích jako takových, protože těch příběhů už bylo před tím několik, včetně Radka Johna samotného. To, co mu zlomilo vaz v rámci TV Nova, byl podobný příběh střetu zájmů novinařiny a jeho podnikatelské a manažerské aktivity ve společnosti Ora print a vydávání časopisu Pohoda pojištěnce pro VZP. Nakonec se ukázalo, že se angažuje „jenom“ v investigativním pořadu Bez cenzury, kde byl dramaturgem a moderátorem. Zde je zřejmá určitá paralela. Radek John vedl dramaturgicky investigativní pořad na Nově, Na vlastní oči, který měl mít nějakou důvěryhodnost vůči publiku, pak se k tomu přidala ještě pozice ředitele publicistiky TV Nova. A mezitím přibyly jeho manažerské aktivity, které byly navázány na podnikatele Romana Janouška. A to samé nyní s pořadem Bez cenzury v médiu Jaromíra Soukupa a politickou činností. Mezi tím vidím rovnítko. Tu podstatu toho, že někdo je aktivním politikem a poslancem a do toho dramaturgicky vede a moderuje investigativní pořad, vnímám jako střet zájmů. V čem je to nebezpečné? Je to nebezpečné pro to médium samotné, protože to narušuje jeho důvěryhodnost. Novinář by podle mě neměl mít jiné aktivity, ať už politické nebo podnikatelské, protože se tím vystavuje riziku střetu zájmů. Pokud děláte investigativní pořad, pátrací žurnalistiku, je pro ni důvěryhodnost klíčovým faktorem. Těch nebezpečných rovin je ale celá řada, kromě ohrožení důvěryhodnosti ve vztahu k publiku je to samozřejmě i nastolování agendy, která může být pro dramaturga zajímavá a politicky prospěšná, zneužívání svého vlivu na obsah pořadu atd. Má Radek John novinářskou integritu? Myslím, že stěží. Ta integrita je pojem nejen z etiky, ale i z psychologie. Je třeba svou profesi respektovat jako životní profesi a to jeho přeskakování mezi žurnalistikou, politikou, podnikáním a spisovatelstvím… V mých očích je to velmi problematické. R. John porušil v bodě o střetu zájmů kodex Syndikátu novinářů i kodex ATO. Když jsem však mluvil s docentkou Osvaldovou i s paní Havlíčkovou z ATO, obě mi řekly, že nebyla podána žádná stížnost, a tak tento případ nebyl řešen. Jak by podle vás měly reagovat samoregulační instituce? Nejen ta slova, ale celkový pohled na uplatňování samoregulace ve vztahu k žurnalistice ukazují na formalizmus, respektive jen formální fungování těchto samoregulačních platforem, pokud vůbec fungují a jsou ustaveny. Radek John čelil veřejné diskuzi o jeho střetu zájmů, kdy se nad tím pozastavovala ostatní média. Pokud ATO chce mít důvěryhodnost jako sdružení televizních vysílatelů a vede-li se o takovémto prohřešku jejího člena, TV Barrandov, řeč ve veřejném prostoru, tak by do toho měla aktivně vstoupit. Stejný je i můj pohled na Syndikát novinářů. Jsme tady svědky formálního fungování bez nějaké výrazné, byť neformální autority nebo neformálního vlivu, což ukazuje na slabou samoregulaci médií a žurnalistiky v České republice, o čemž jsem přesvědčen celých pětadvacet let.
147 Radek John mimo jiné argumentoval tím, cituji: „Za prvé máme uprděný, provinciální novinářský kodex. Zatímco ve Francii, Německu, Anglii je běžné, že novinář je i poslancem a normálně dál píše. V Anglii byl slavný poslanec B. Johnson, který byl dokonce editorem novin a tam je to zcela běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky, stejně tak Karel Havlíček Borovský. Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí držet, je absolutní objektivita a ta je daná tím, že ctí žánr.“ Myslíte si, že máme „uprděný provinciální kodex“? A jaký je rozdíl mezi například Borisem Johnsonem a Radkem Johnem? Myslím, že Radek John míchá několik věcí. Máme-li nějaký ideál nestranné žurnalistiky, tak se zároveň nemůžeme ohánět příběhy, které pochází z ideologické žurnalistiky nebo dokonce stranického tisku. Nemůže odkazovat na 19. století, první republiku, do éry stranické žurnalistiky. Možná se k tomu česká žurnalistika vrací. Ano, pokud je „neuprděná žurnalistika“, řečeno Johnovými slovy, ta žurnalistika, kdy tu budou jednotlivé ekonomické skupiny nastolovat agendu podle svých ekonomických zájmů a podmaní si veřejnou sféru, je to jedna z možností. Čílí-li se Radek John, že se o tom vůbec diskutuje, tak i ve Velké Británii se o tom diskutuje. Kromě zmíněného Johnsona si vzpomínám například na Grega Dykea, generálního ředitele BBC, který po zvolení za Blairovy vlády čelil obrovské kritice, že sám byl donátorem a podporovatelem labouristů v předvolební kampani. I o tom se vede v britské žurnalistice veřejná diskuze a člověk je tam pod daleko větší veřejnou kontrolou. Je ovšem otázkou, jestli směřujeme ke konceptu nestranné žurnalistiky, která předkládá fakta, jež nejsou selektivní a neslouží zájmům vlastníků médií a politických stran, nebo jestli se vracíme k tomu modelu, že máme média jako tiskové orgány ekonomických skupin, politických stran či ideologií. Pak ale zapomeňme na nestrannou žurnalistiku. Má být publicista nestranný nebo stranický? Rozhodně nemá být stranický. Publicistika má stranit faktům, nicméně slovo nestrannost je problematické. Pokud přistoupíme k nestrannosti mechanicky a zformalizovaně, tak postavíte jeden blábol vedle druhého blábolu a vydáváte to za nestrannou žurnalistiku nebo publicistiku. Nestrannost přirovnávám studentům ke psaní akademické práce. Musíme zjistit fakta, co o tom kdo publikoval, ověřit je a případně je prokázat nebo falzifikovat. Varoval bych před tím, co se v České republice žádá po publicistice – Reportérech ČT, Otázkách, 168 hodinách, Na vlastních očích –, aby to bylo vyvážené. Že dáme deset sekund Žida a deset Hitlera, protože to je nestrannost. Ne, to je pseudonestrannost a formalizmus. John svou činnost mimo jiné obhajoval tím, že pořad stavěl na otevřené kolektivní dramaturgii, tedy že rozhodování o tématech a jejich zpracování bylo kolektivní. Já nerozumím Johnově formulaci kolektivní dramaturgie. Myslím si, že pokud ten novinář ctí integritu, tak pak ať není on dramaturgem, ale ať je dramaturgem někdo, kdo za to ponese odpovědnost a bude tím korektivem Radka Johna. Ale dramaturgem byl on, byl pod tím formálně podepsaný, já jsem neviděl v titulcích kolektivní dramaturgii 10 redaktorů, kteří do toho mluvili. Pokud se bavíme o integritě novináře, tak je třeba držet nejen ty neformální postupy, neformální diskuzi v rámci redakce, ale i ty formální věci. Pokud on teď odkazuje na kolektivní dramaturgii, tak já tomu nevěřím, protože jako dramaturg byl pod tím podepsán jenom on. Například ve vztahu k Otázkám – já mám dramaturgyni, která je pod tím podepsaná a nese před publikem odpovědnost za to, že já si neprosazuju, kdo v těch otázkách bude. Jsou tam druhé třetí oči, které jsou korektivem mých vlastních nápadů nebo mého vedení rozhovorů. Má takovýto investigativní pořad mediální, respektive symbolickou moc, která může ovlivnit diváky nebo společenskou agendu či veřejné mínění? Bezesporu se přeceňuje vliv médií a ukazují to i ta nejnovější sociologická šetření v rámci tuzemského kontextu. Teorie magické střely nebo injekční stříkačky jsou překonané. Jsme-li v éře
148 rozptýleného fragmentovaného publika, tak domnívat se, že by nějaký jeden pořad televize, která je až snad pátá nebo šestá televize ve sledovanosti, mohl něco výrazně ovlivnit, je pošetilé. Myslíte si, že John mohl svůj pořad instrumentalizovat k šíření nějaké ideologie či politických názorů? Když se novinář ocitne pod větší kontrolou a tlakem, tak si myslím, že ho to může do větší míry omezovat v tom, že by začal využívat vlivu pořadu pro prosazování vlastní politické agendy. Já jsem ale před začátkem tohoto rozhovoru ukazoval studentům dvě mimořádné zpravodajské relace nazvané Naše zprávy, které odvysílala TV Barrandov. Jedna nesla podtitul „Trampoty paní Babišové“, druhá „Je Babiš ministr nebo podnikatel?“. Tyto dvě mimořádné relace se vysílaly v době, kdy Jaromír Soukup nesl nelibě, že mu Andrej Babiš do MAFRY přetahuje lidi z mediálního domu. Když pak nejsou další mimořádné zpravodajské relace věnované jiným politikům, tak se logicky nabízí úvaha, že vydavatel a vlastník média Jaromír Soukup využívá v rámci podnikatelských bojů své médium, aby posílal vzkazy Andreji Babišovi. Robert Malecký, který pracoval pro pořad Bez cenzury jako reportér, vyslovil názor, že nástup pana Johna pravděpodobně nebyl politickým tahem p. Soukupa, spíš si chtěl jeho známou tváří nahnat nové diváky. Co si tom myslíte? Částečně to mohly být politické úsluhy, protože Jaromír Soukup byl politickým lobbistou. Známé jsou jeho aktivity ve vztahu k Věcem veřejným a dalším politickým stranám. Je u něj těžko rozlišitelné, co je opravdu marketingový tah a co je vděčnost. Zajímavá je například poslední událost – přechod Alexandry Mynářové do TV Barrandov. U ní si nemyslím, že to je jen marketingový tah. Není totiž tak veřejně známá, že by přitahovala diváky ke zprávám. Můžeme se ptát, zda to není úsluha Vratislavu Mynářovi, když mají společné zájmy – Čínu, podporu Zemana a tak podobně. Jaromír Soukup dělal rozhovor s prezidentem Zemanem o čínských investicích, přičemž část jeho mediálního impéria vlastní čínská investiční skupina CEFC. U Jaromíra Soukupa je tedy velmi těžké rozlišit ty jednotlivé roviny zájmů a vlivů.
149 Příloha č. 17: E-mailový a telefonický rozhovor s Petrem Vrabcem vedený dne 7. 4. 2016, Praha. (text) Radek John říkal, že v pořadu fungovala tzv. kolektivní dramaturgie – že se všichni redaktoři podíleli na rozhodnutí - taková forma "redaktorské demokracie". Je to pravda a jak to probíhalo v realitě? Takhle to funguje ve všech redakcích publicistiky. Je nutné si uvědomit, že v redakcích publicistiky jsou povětšinou silné osobnosti, které si tou televizí prošly. Akorát to není, jeden reportér = jeden hlas. Někdo má větší slovo, někdo menší. Záleží na tom, kdo jak má definovanou svou integritu a dokáže pro ni přesvědčit ostatní. Takhle jsem to zažil i v ČT, kde jsme dělali pořad Fakta. Robert Malecký mimo jiné řekl, že hlavní "dramaturgické" slovo měl spíše pan Nachtigall. Je to pravda, nebo byl spíše pro vás tím hlavním pan John? František, kterého znám profesně patnáct let, má neobyčejný cit pro témata a umí rozeznat palčivost problému. Naproti tomu Radek má zase talent rozpoznat, jak to bude vidět na obraze. Naše parta byla vždycky zastáncem toho, že z obrázků a výpovědí by měl divák pochopit sdělované téma. Což u současných publicistických formátů není běžné. Často jsou to takové rozhlasové reportáže, dokumenty, pokryté nějakými obrázky a dopovídané, dovysvětlené v asynchronech. Podívejte se třeba na tvorbu TS Ostrava. Nebo i někteří v Reportérech ČT. To někdy jednoho bolí oči. Všiml jste si, že by si pan John prosazoval nějaká svá politická témata, že nějak ovlivňoval reportáže vaše či kolegů? Nebo se nic takového nedělo? My jsme nedělali politiku. Jestli Robert měl občas reportáž z Ústí, tak šlo hlavně o to, že se tam jak bez rozumu kradlo. Nakonec, ROP Severozápad je dnes řešený už u soudů, někteří aktéři už dokonce sedí. Konzultoval pan John s vámi úvodní „spojováky“, nebo to byla čistě autorská činnost? Spojováky beru jako výsostnou úlohu moderátora. Jestli do toho Radkovi někdo kecal, tak já jsem to nebyl. Vzpomínám si, že na začátku nám Radek ukázal pilot spojováků a my řekli tak nějak jednomyslně - OK. Protože to bylo originální, nebýt ve studiu, ale na ulici, kde se to všechno odehrává. Obecně to funguje tak, že reportér napíše k reportáži „studio“ a moderátor si to udělá po svém, aby mu to šlo „do huby“. Je to stejně jako v printu, napíšete článek a editor si k tomu udělá titulek. Konec rozhovoru po e-mailu – další otázky byly kladeny v telefonním rozhovoru. Nevadilo vám, že pan John byl aktivním politikem a novinářem, tedy že mohl být ve střetu zájmů? Do roku 2000 se držel úzus, že novinář, pokud začne jednou dělat v politice nebo v PR, že už nazpátek nesmí. Ale potom, co se Lenka Králová, bývalá agentka BIS pracující v té době v jedné PR reklamní agentuře, vrátila k práci v ČT, dokonce u Reportérů, tak tento úzus padl. Když jí to prošlo a nikdo to neřešil, tak se od té doby začalo běžně potichu přecházet.
150 A proč si myslíte, že to tak média řešila u pana Johna v roce 2012, když oznámil návrat k novinařině? Protože Radek je nejvýraznější osobnost televizní publicistiky. Kdyby nebyl známý, tak se to v médiích neřeší. Do té doby to bylo tak, že všichni potichu přecházeli tam a zpátky, tam a zpátky. A najednou, když šel Radek zpátky z politiky, tak se všichni vyděsili – ježíšmarjá, on tady veřejně upozornil na něco, co už děláme roky. Všichni tenhle byznys jedeme už roky, přechází se tam a zpátky. Ještě k vašemu působení v pořadu – proč jste nepokračoval i po létě 2013? Tenkrát Soukup zjistil, že to stojí hrozný peníze. Publicistika ale vždycky stojí velké peníze, to je top televizní žurnalistiky. My jsme mu už na začátku v lednu říkali, že to bude drahé. A on že dobrý, že s tím počítá. No a v červnu si uvědomil, jaký to je ranec. Tak nám František Nachtigall nabídnul nové podmínky, že bych musel zpátky do zpravodajství, držet služby. A to už jsem nechtěl, na to už jsem starej kozák.
151 Příloha č. 18: Ukázky z pořadu Bez cenzury – zdroj: TV Barrandov (11 fotografií)
Popisek: Úvodní znělka (1. – 16. díl)
Popisek: Logo pořadu, úvodní znělka (1. – 16. díl)
Popisek: Úvodní ohláška s promítáním na budovu za Johnem (3. díl)
152
Popisek: Úvodní ohláška s využitím prostředí konotujícího obsah reportáže (7. díl)
Popisek: Zdůraznění 1 bilionu grafikou (1. díl)
Popisek: Zdůraznění tradičních stran, které se podílely na problému spojeném s fotovoltaickými elektrárnami (1. díl)
153
Popisek: Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 1. prostředí (3. díl)
Popisek: Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 2. prostředí (3. díl)
Popisek: Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 3. prostředí (3. díl)
154
Popisek: Studio pořadu Bez cenzury, 17. – 25. díl
Popisek: Možný zdroj inspirace, studio pořadu 60 Minutes, zdroj: CBS
155 Příloha č. 19: Eticky sporné fotografie obětí trestných činů (2 fotografie)
Popisek: Nevhodné využití záběrů na vyšetřovací spis s fotografiemi obětí lesního vraha, 12. díl
Popisek: Nevhodné využití záběrů na vyšetřovací spis s fotografiemi obětí lesního vraha, 12. díl
