Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta Katedra germanistiky Doporučení pro zpracování bakalářské práce Bakalářskou prací (BP) student prokazuje, že je schopen písemně prezentovat zpracování zadaného tématu. BP by měla obsahovat vlastní přínos studenta k dosavadnímu stavu zpracovávané problematiky. Student má prokázat schopnost orientace v odborné literatuře a práce s prameny, jako i dovednost aplikovat teoretické poznatky při zpracování konkrétního tématu. Vypracování bakalářské práce je integrální součástí studijního programu, obhajoba práce probíhá v rámci státní závěrečné zkoušky.
Rozsah bakalářské práce Rozsah BP ovlivňuje zvolené téma a použité metody. Převážně teoretické práce založené na studiu, analýze a srovnávání různých dokumentů jsou zpravidla rozsáhlejší než práce založené na empirickém výzkumu. Bakalářská práce má rozsah nejméně 40 normostran ve formátu A4. Přílohy se do uvedeného minimálního rozsahu nezahrnují.
Postup a harmonogram tvorby práce Student postupuje při zpracovávání BP podle pokynů, doporučení a instrukcí vedoucího bakalářské práce. Nejdříve zpracuje teze práce, její strukturu a zformuluje cíle práce. Sestaví harmonogram tvorby BP. Po jejich odsouhlasení vedoucím bakalářské práce pracuje samostatně. Průběžně však postup prací konzultuje s vedoucím bakalářské práce.
Bakalářská práce obsahuje: 1. Titulní list (obsah a struktura titulního listu jsou uvedeny v samostatné příloze - šablona) 2. Prohlášení Student vypracuje závěrečnou práci samostatně. Tuto skutečnost potvrdí čestným prohlášením, které uvede ve spodní polovině samostatného listu a vlastnoručně podepíše s udáním data. Prohlášení může mít toto znění: “ P r o h l a š u j i, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval/a samostatně a veškerou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil/a, uvádím v Seznamu použité literatury.“ Datum Podpis (Text lze upravit.)
1
3. Poděkování Poděkování je fakultativní, lze ho uvést pouze pokud souhlasí vedoucí práce, konzultant či jiná osoba, která poskytla studentovi významnou pomoc. Děkujte spíše jednotlivci (jednomu, dvěma), není příliš vhodné „rodinné děkování“ nebo vyjmenování většího počtu lidí, neboť v prohlášení uvádíte, že jste práci zpracovali sami, rozsáhlý výčet lidí by toto tvrzení zpochybnil.
4. Anotace bakalářské práce Anotace bakalářské práce obsahuje název práce, stručnou anotaci a klíčová slova, vše v jazyce českém a anglickém. Název práce nemusí být zcela totožný se zadaným tématem, ale má vyjadřovat co nejpřesněji obsah a zaměření BP. Název práce, její struktura a obsah musí navzájem korespondovat.
V anotaci se uvede stručné shrnutí řešené problematiky, dosažené výsledky a případně také možnosti jejich praktického využití. Uvádí se maximálně 5 – 10 klíčových slov, která vystihují obsah a odborné zaměření práce.
5. Obsah práce Obsah práce je uváděn s čísly stran, dělí se většinou do tří úrovní. Struktura obsahu je uvedena v samostatné příloze – šabloně. Je třeba sledovat číselnou návaznost kapitol, častá chyba vzniká zejména při tvorbě automatického obsahu a následného doplňování kapitol.
6. Vlastní textová a grafická část práce V úvodu student uvede cíl práce a nastíní postup možného řešení. Úvod je určen k zasazení řešené problematiky do širšího kontextu a definování struktury práce. Musí obsahovat zdůvodnění zvoleného tématu, netriviální zdůvodnění výběru tématu, nastínění problému, který bude v práci řešen, charakteristiku současného stavu řešené problematiky a přehled nejvýznamnějších literárních pramenů, které jsou k zadanému tématu zpracovány, a to včetně jejich autorů. Pokud student neodkazuje na žádné dosavadní poznatky, má se za to, že celá práce a všechny definice, názory, teoretické i praktické poznatky jsou originálem, který nelze s žádnými jinými poznatky srovnávat. V každém případě musí úvod obsahovat kromě stanovení cíle práce i soubor vědeckých metod, které k dosažení cíle budou využívány, včetně zdůvodnění jejich výběru. Úvod může obsahovat i pracovní hypotézy – domněnky o stavu zkoumaného tématu, které bude student v dalších kapitolách ověřovat, a které v závěru potvrdí nebo vyvrátí.
2
Další část úvodu prezentuje strukturální členění BP se stručnou charakteristikou jednotlivých kapitol. Rozsah úvodu: 2 – 3 stránky. Nejdůležitější částí BP je prezentace vlastní práce a přístupů k řešení - jádro práce. Vlastní text práce je obvykle členěn na teoretickou a praktickou část. a) Teoretická část práce – popis a specifikace východisek řešeného tématu, teoretické základy, analýzy, podklady pro řešení tématu – výstupy musí mít přímou souvislost s následující praktickou částí. V této části je hlavní prostor pro práci s literaturou. Text je nutné průběžně prokládat vlastním hodnocením či komentářem. b)
Praktická část práce – kreativní část práce. Student aplikuje teoretické poznatky v praxi, vytváří „přidanou hodnotu“ a formuluje dílčí závěry. I zde je žádoucí pracovat podpůrně s odbornou literaturou.
c)
Dle specifiky tématu lze a) a b) spojit bez členění na a) a b).
Student se ve své práci vyjadřuje odborně, slohově i gramaticky přesně. Je třeba dávat pozor na pravopis, překlepy a styl jazyka.
Práce musí vyváženě obsahovat analýzu zadání, popis metodického přístupu k jeho řešení, vlastní řešení, syntézu získaných poznatků a formulaci závěrů s vyznačením vlastního přínosu, popřípadě také možných aplikací v praxi nebo ve výzkumu. Irelevantní odbočky od tématu mohou být fatální chybou. I jednotlivé kapitoly by měly mít svůj úvod i závěr – přechod z kapitoly na kapitolu musí být logický a plynulý, je třeba dodržovat obsahovou strukturu práce, která v logických souvislostech směřuje k dosažení cíle práce. Kapitoly nesmí být neuspořádané nebo poskládané z několika samostatných částí bez logické návaznosti nebo souvislosti.
Nesmí být převzat doslovný (ani krátký) text, aniž by nebyl uveden odkaz (zdroj)! To platí i pro parafráze. Každý uváděný údaj je třeba doplnit odkazy na literaturu, ze které je informace přebírána. Doporučuje se čerpat z původních pramenů. Možné způsoby citací jsou uvedeny v příloze č. 1. Všechny citované práce a odkazy musí být uvedeny v seznamu použité literatury. Je zcela nepřípustné kopírování textu z jiných zdrojů bez uvádění citací. Citované pasáže je nutné prokládat vlastním textem – nelze složit celou kapitolu pouze z citací. Je třeba citovat i jiné než jen internetové zdroje. Zdroje uvedené v závěrečném souhrnu musí mít odraz v citacích uvnitř textu BP.
Dílčí výsledky jsou uváděny přehlednou formou. Lze zařadit diskusi dosažených výsledků. Každý z nich by měl být zdůvodněn nebo alespoň vysvětlen. Může být diskutováno i více verzí interpretace. Závěrem student stručně a maximálně konkrétně zhodnotí dosažené výsledky a jak byl splněn cíl práce. Nemělo by se jednat o doslovné opakování toho, co lze najít průběžně v dílčích částech textu, ale o vnitřně propojené shrnutí všeho, čeho bylo při studování a řešení dané problematiky dosaženo, co se podařilo prokázat. Student se vrací k cílům a hodnotí, jak 3
se mu je podařilo splnit, resp. zdůvodní, proč došlo pouze k částečnému splnění cílů. Pokud v úvodu práce stanoví pracovní hypotézy, poukáže na to, jak se je podařilo potvrdit či vyvrátit. Rozsah závěru práce by měl být cca. 2 – 3 stránky. Do vlastního textu práce je nutné vkládat svoje hodnocení popisovaných skutečností, analýzu, názory a doporučení. Např. vložíte-li tabulku, zhodnoťte slovně její obsah apod.
Formální úprava BP Práce musí být sepsána prostřednictvím textového editoru (procesoru), resp. jiného na tvorbu textových a kombinovaných dokumentů orientovaného programu. BP se píše nebo tiskne po jedné (pravé) straně papíru. Při psaní (tisku) se vychází z ČSN 016910 z 1997 "Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory". Sazebním obrazcem stránky textu, do kterého se umisťují i obrázky a tabulky, je obdélník, jehož rozměry a pozice na papíru formátu A4 jsou definovány rozměry okrajů stránky. Při psaní standardního textového dokumentu se vychází z minimálního požadavku 60 znaků na řádce a 30 řádků na stránce, tj. 1800 znaků na stránce (tzv. normostrana). Tomu je třeba uzpůsobit velikost písma, vzhled stránky, okraje a řádkování. Při psaní proporcionálními fonty nelze definovat stránku z hlediska počtu znaků na řádce ani na stránce vzhledem k jejich různé šířce závislé na konkrétním písmenu. Minimálnímu požadavku počtu řádek na stránce se však dá přiblížit např. při psaní fontem Times New Roman o velikosti 12 bodů a řádkování 1,5 řádků, resp. přesně 20 bodů, nastavením horního okraje 35 mm, dolního okraje 30 mm, levého okraje 35 mm a pravého okraje 25 mm. Při psaní fontem Arial o velikosti 12 bodů a řádkování 1,5 řádků, resp. přesně 20 bodů, je možné nastavení horního okraje 30 mm, dolního 25 mm, levého 30 mm a pravého okraje 25 mm. Mezery mezi odstavci se doporučují o velikosti 6 bodů. Pro nadpisy a tituly kapitol se doporučuje písmo velikosti 14 - 16 bodů a pro vlastní text písmo velikosti 12 bodů. Poznámky, resp. poznámky pod čarou lze psát písmem o velikosti 10 bodů. Text je oboustranně zarovnán (zarovnán do bloku). Stránky jsou číslovány arabskými čísly. Číslují se všechny platné stránky počínaje první fyzickou stránkou diplomové práce. Na některých stránkách se číslo stránky nezobrazuje (např. prázdné stránky, titulní stránka, poděkování, prohlášení, stránky se zvláštní grafickou úpravou aj.). Stránky se číslují nahoře nebo dole (v záhlaví či zápatí stránky), zpravidla uprostřed stránky. Přílohy se do číslování stran nezahrnují. Způsob označování částí textů stanoví norma ČSN ISO 2145 „Dokumentace číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů“. Pro označení kapitol a podkapitol se nejčastěji používá desetinné třídění (Úvod a Závěr se nedoporučuje číslovat). Na konci číselného výrazu se tečka nedělá (např. 1.1.3). Mezi číslem a textem se dělají dvě pevné mezery. Používají se 3 (výjimečně 4) úrovně. Další odlišení úrovní můžeme zajistit volbou fontu a řezem písma. Nadpisy kapitol první úrovně se píší na nový list. První odstavec každé kapitoly, či podkapitoly je zapsán stylem Odstavec první, který není zleva odsazený. Je odvozen ze stylu Normální. Po něm následující odstavce jsou pak zapsány stylem Odstavec další, který je zleva odsazený. Styl Odstavec další je odvozen ze stylu Odstavec první. Příklad členění a číslování kapitol je uveden v samostatné příloze BP - šablona. 4
7. Obrázky, grafy, tabulky Obrázky, grafy a tabulky tvoří výstupy výzkumu nebo dokumentují podmínky práce, použitý materiál, postup či výsledky. Obrázky, grafy a tabulky jsou v přiměřeném množství zařazeny buď přímo do textu, nebo jsou součástí příloh. Vkládají se do stránek v elektronickém tvaru prostřednictvím příslušných editorů. Průběžně se číslují a opatřují výstižným názvem nad grafickým prvkem a přesnou specifikací zdroje původu pod grafickým prvkem. (Např.: NAD: Graf č. 1 – Četnost výskytu jevů…, POD: Zdroj: Věstník…. V případě vlastního zpracování uvádějte jako zdroj dat: zpracováno autorem/autorkou). Seznam obrázků, grafů a tabulek bývá uveden za obsahem práce nebo před seznamem použité literatury. Na všechna vyobrazení a tabulky musí být odkaz v textu. U tabulek a grafů je třeba dbát na vyjádření lokální specifikace, pro niž jsou data platná, na vyjádření časové specifikace (data za období:…) a na správné označení jednotek.
8.Cizojazyčné Resumé Je-li BP psána česky, je resumé uvedeno v němčině. Je-li BP psána v němčině, resumé bude v češtině případně. Resumé shrnuje stručně obsah celé práce a zejména výsledky, ke kterým se dospělo.
9. Seznam použité literatury Způsoby strukturování bibliografických záznamů v seznamu použité literatury jsou uvedeny v příloze č. 2.
10. Přílohy Přílohy tvoří především různé dvourozměrné materiály. Přílohou mohou být ukázky vyplněných dotazníků, pomocné tabulky, statistické výpočty, grafy, různé obrazové materiály, fotografie a CD-nosiče. Přílohy mohou být svázány do vlastní diplomové práce. Při velkém rozsahu mohou přílohy tvořit samostatný svazek. Přehled příloh se uvádí v obsahu a za seznamem bibliografických záznamů. Přílohy se odlišují většinou velkými písmeny abecedy (Příloha A, Příloha B apod.). Následuje název a do závorky se uvede o jaký druh přílohy se jedná – obrázek, tabulka, graf, schéma apod.
Odevzdání práce Bakalářská práce se odevzdává ve dvou knihařsky svázaných exemplářích v pevných deskách a jedenkrát v elektronické verzi na nepřepisovatelném CD-mediu. Vzor textu na deskách je uveden v samostatné příloze - šablona. Jeden výtisk spolu s paměťovým mediem se uchovává v archívu UK, druhý ve fondu Knihovny UK PedF. Zároveň se BP při odevzdávání vkládá do databáze SIS pro zveřejňování závěrečných prací. Místo, termín a způsob odevzdání je stanoven vyhláškou vedoucí katedry, harmonogramem a opatřeními děkana. Na CD se ukládají pouze 3 soubory: 1. text bakalářské práce bez příloh uložený ve formátu .doc nebo .rtf 2. přílohy samostatně ve formátu .doc nebo rtf. 5
3. kompletní bakalářská práce včetně příloh uložena ve formátu .pdf Název souborů je tvořen podle následujícího schématu: Příjmení_BP/Prilohy_Rok odevzdání.doc/pdf Např.: Novak_BP_2011.doc Novak_Prilohy_2011.doc Novak_BP_2011.pdf
Kritéria hodnocení bakalářské práce obsažená v posudcích vedoucího práce a oponenta
Vztah schválených tezí a výsledné práce Použité metody práce Struktura práce Splnění formálních a obsahových požadavků na bakalářské práce Relativní úplnost zpracovávané literatury ke zvolenému tématu Pochopení zpracovávané literatury Schopnost aplikovat prostudovanou literaturu Zvládnutí zvolené techniky zpracování materiálu Logičnost struktury práce Dodržení citační normy Oprávněnost a vhodnost příloh Jazyková a stylistická úroveň práce Grafická a formální úprava Samostatný přístup ke zpracování Zhodnocení možností teoretického či praktického využití práce Zhodnocení celkové úrovně bakalářské práce, správnost a argumentační úroveň závěrů
Přílohy 1 Citace a metody citování literatury v závěrečných pracích 2 Strukturování bibliografických záznamů 6
1 Citace a metody citování literatury v závěrečných pracích Citace je krátká forma bibliografického záznamu umístěná buď v závorkách uvnitř textu citujícího dokumentu nebo připojená jako poznámka na straně textu pod čarou, na konci textu kapitoly nebo na konci celého textu dokumentu. Dle normy ISO existují 3 základní metody citování. 1.1 Citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání, tzv. Harvardský systém (často uplatňovaná metoda, doporučovaná pro zpracovávání závěrečných prací) V textu citujícího dokumentu se do kulaté závorky uvede první údaj (příjmení autora nebo první slova jména korporace nebo první slova názvu dokumentu, nemá-li dokument autora). Jména i názvy se v závorce píší malými písmeny (1). Pokud se první údaj v textu již vyskytuje, v závorce se uvádí jen rok vydání citovaného dokumentu (2). Výjimku tvoří situace, kdy je jméno cizí autorky v textu počeštěno, v závorce se pak musí uvést příjmení v originálním tvaru (3). V závorce se v případě potřeby může uvést i strana k přesnějšímu označení umístění citátu nebo parafrázované myšlenky. Závorka může být umístěna na jakémkoliv místě ve větě, je-li na konci věty, pak vždy před tečkou. Pozn.: Místo kulatých závorek lze výjimečně použít i hranatých, a to především v případě, kdy autor textu často používá kulatých závorek pro doplňující informace. U dokumentů s více autory (3 a více) lze v citaci v textu uvádět příjmení pouze prvního autora a připojit výraz „et al.“ nebo „aj.“ (4). Mají-li dva nebo více dokumentů stejný první údaj i rok vydání, lze je rozlišit pomocí malých písmen za rokem vydání bez mezery (2006a, 2006b, 2006c, …) (5). Stejným způsobem je třeba rok vydání s písmenem uvést v seznamu bibliografických záznamů. Příklady: (1) Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven (Rowlands, 1999, s. 195). (2) Greenberg (1998, s. 106) označil termín „digitální knihovna“ za oxymóron. (3) Problematikou digitálních knihoven se podrobně zabývala i Ch. Bergmanová (Bergman, 2003). (4) Autoři slovníku sociologických pojmů (Brumer et al., 2008, s. 365) definují tento výraz následovně: „…“. (5) Autorka analyzuje komplex otázek týkajících se funkcí knihoven v minulosti a současnosti (Bergman, 2003a, s. 169-208). Blíže také zkoumá knihovny z hlediska současných funkcí (Bergman, 2003b).
7
V případě použití tzv. Harvardského systému se bibliografické záznamy v závěrečném seznamu na konci dokumentu zásadně nečíslují a jsou uspořádány abecedně podle prvního údaje a na druhé úrovni podle roku vydání (6). Příklad: (6) BORGMAN, Ch. 2003a. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. BORGMAN, Ch. 2003b. The invisible library. Library trends. May 2003, vol. 51, issue 4, s. 652-674. ISSN 0024-2594. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667.
1.2 Citování pomocí průběžných poznámek (často uplatňovaná metoda) Za každým citovaným nebo poznámkovaným místem v textu se zapisuje číslice (v horním indexu nebo v kulaté závorce na řádce), která se vztahuje k číselně řazeným poznámkám uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu. Pokud je jedna publikace citována vícekrát, přiděluje každé další citaci příslušné nové číslo v poznámkách. Není však nutné, aby citace obsahovala všechny údaje – lze uvést odkaz na číslo dřívější (poprvé uvedené) citace daného dokumentu, ale s jiným vymezením stránek. První citace určitého dokumentu má obsahovat potřebný počet údajů k zajištění vazby mezi místem, na kterém se v textu cituje, a příslušným záznamem v seznamu bibliografických záznamů. Požadováno je alespoň jméno autora (autorů) a název dokumentu doplněný přesným vymezením stránek. Pokud uvedené minimum nepostačuje k identifikaci dokumentu (více stejných autorů a názvů apod.), doplňují se údaje další. Údaje se oddělují pomocí čárek (7). Příklad: (7)Text s číselnými odkazy: Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven25. Někteří26;27 označili termín „digitální knihovna“ za oxymorón28. Problematikou digitálních knihoven se podrobně ve své monografii z roku 200329 zabývala Ch. Borgmanová30. Citace v rámci číselně řazených poznámek (pod čarou na stránce textu, na konci kapitoly, na konci dokumentu): 25. ROWLANDS, I., Digital libraries, s. 195. 26. GREENBERG, D., Camel drivers and gatecrashers, s. 106. 27. LYNCH, C., Where do w ego from here? 28. Termín „oxymóron“ (protimluv) znamená v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje (například „živá mrtvola“, „svítání na západě“ aj.). 29. BORGMAN, Ch., From Gutenberg to the global information infrastructure. 30. Ch. Bergmanová je profesorkou informační vědy na Kalifornské univerzitě v USA. Seznam bibliografických záznamů je uspořádán abecedně na konci publikace, záznamy se 8
nečíslují: BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667. Často citované dokumenty lze u první citace označit nějakým zkráceným výrazem, který je identifikuje a který je pak použit v dalších citacích (8). Příklad: (8) JUNGMANN, J. Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. 2. vyd. Praha : České museum, 1849, s. 120 (dále citováno jako Historie literatury české). … 69. Historie literatury české, s. 430. Není-li na konci dokumentu uveden seznam bibliografických záznamů, je třeba uvádět citace se všemi údaji povinnými pro identifikování dokumentu v rámci číselně řazených poznámek pod čarou, nebo na konci kapitoly, případně na konci dokumentu (9). Příklad: (9) 29. BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. 30. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192-202. ISSN 0024-2667. 31. BORGMAN, cit. 29, s. 208. Kromě toho lze uvádět pod čarou i odkazy na poznámky z jiných částí textu. Příklad: 31. viz pozn. 29, s. 208. 31. siehe Anm. 29, 208.
1.3 Citování pomocí číselných odkazů (méně uplatňovaná metoda, pro závěrečné práce příliš se nedoporučuje) Citace dokumentů se uvádějí v rámci textu v kulatých, popř. hranatých závorkách pomocí číselných odkazů (číslo reprezentuje bibliografický záznam dokumentu jako celku) zapisovaných v řádce. Citace dokumentů jsou uváděny v pořadí, v němž byly poprvé uvedeny, celkový seznam bibliografických záznamů proto není uspořádán abecedně podle prvních údajů bibliografických záznamů. Znamená to, že po sobě následujícím citacím 9
určitého dokumentu je přiděleno stejné číslo jako citaci první. Pokud je citována určitá věta či odstavec, lze za číslo v kulaté závorce uvést příslušnou stranu nebo rozsah stran (10). .
Příklad: (10) Text s citacemi: Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven (9, s. 195). Někteří označili termín „digitální knihovna za oxymóron (20, s. 106; 12). Problematikou digitálních knihoven se podrobně ve své monografii zabývala Ch. Bergmanová (5). Seznam bibliografických záznamů na konci publikace, uspořádaný podle čísel citací: 5. BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. 9. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667. …
10
2 Strukturování bibliografických záznamů 2.1 Bibliografické záznamy tradičních tištěných dokumentů 2.1.1 Tištěné monografie Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost. Název : podnázev. Podřízená odpovědnost. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání. Rozsah. Edice. Poznámky. Dostupnost. Standardní číslo (ISBN). Příklady: PEŠKOVÁ, Jaroslava. Role vědomí v dějinách a jiné eseje. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1988, 140 s. Knižnice dějin současnosti, sv. 5. Obsahuje bibliografické odkazy a rejstřík. ISBN 80-7106-217-0. POKORNÝ, Jaroslav; SNÁŠEL, Václav; KOPECKÝ, Michal. Dokumentografické informační systémy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 184 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1148-1. Pokud je publikace uvedena též na internetu: POKORNÝ, Jaroslav; SNÁŠEL, Václav; KOPECKÝ, Michal. Dokumentografické informační systémy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 184 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. Dostupný také z WWW:
. ISBN 80-246-1148-1. Název publikace je uveden kurzívou. Příjmení se zapisuje vždy s velkými písmeny, křestní jméno může být zapsáno i jen pomocí iniciály. Jména více autorů se oddělují středníkem (starší norma používala čárku). Má-li publikace více než tři autory, lze v primární odpovědnosti uvést jen jméno prvního z nich, popř. i druhého a třetího a připojit latinskou zkratku „et al.“ nebo českou zkratku „aj“: POLDAUF, Ivan aj. Anglicko-český a Česko-anglický slovník. 9. zcela přeprac. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1994. 1015 s. ISBN 80-04-23997-8. U publikací s neznámou odpovědností se prvním údajem záznamu stává její hlavní název. Příklad záznamu vícesvazkové publikace bez primární odpovědnosti: Lesnický naučný slovník. Praha : Agrospoj, 1994-1995. 2 sv. ISBN 80-7084-111-7 (1. sv.). ISBN 80-7084-131-1 (2. sv.).
11
2.1.2 Kapitola v tištěné monografii, sborníku Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k příspěvku. Název : podnázev příspěvku. In Primární odpovědnost ke zdrojovému dokumentu. Název : podnázev zdrojového dokumentu. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání, Lokace ve zdrojovém dokumentu. Dostupnost. Standardní číslo. JONES, Ken. Knowledge as power. In HOUTON, V. a RICHARDSON, K. (ed.). Reccurent education. London : Ward Lock Educational, 1974, s. 45-56. Dostupná také na WWW: . ISBN 0-7062-3380-8.
2.1.3 Články v časopisech, novinách Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k článku. Název : podnázev článku. Podřízená odpovědnost k článku. Název : podnázev zdrojového dokumentu. Vydání. Rok vydání, Svazek/Ročník, Číslo, Rozsah stran. Dostupnost. Standardní číslo. KRSKOVÁ, L.; HILSKÁ, I.; KOPECKÁ, P. aj. Molekulární diagnostika maligních lymfomů řady B : stručný přehled problematiky s vlastními výsledky. Časopis lékařů českých. 2004, roč. 143, č. 3, s. 191-194. ISSN 0008-7335. Názvy zdrojových dokumentů (časopisů, novin) se zapisují kurzivou. Názvu nepředchází žádné návěstí typu „In“ (jako u příspěvků do monografií či sborníků).
2.2 Bibliografické záznamy elektronických dokumentů 2.1.1. Elektronické monografie Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost [Druh nosiče]. Podřízená odpovědnost. Vydání a/nebo Verze. Místo vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů]. Edice. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. LAGOZE, C. aj. (ed.) The Open Archives Initiative Protocol for Metadata Harvesting [online]. Protocol Version 2.0 of 2002-06-14, Dokument version 2008-12-07T20:42:00Z. 2008 [cit. 2008-12-12]. Dostupný z WWW: .
12
2.1.2 Příspěvky do elektronických monografií, sborníků Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k příspěvku. Název : podnázev příspěvku. In Primární odpovědnost ke zdrojovému dokumentu. Název : podnázev zdrojového dokumentu [Druh nosiče]. Podřízená odpovědnost ke zdrojovému dokumentu. Vydání a/nebo Verze. Místo vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů]. Číslování v rámci zdrojového dokumentu. Lokace v rámci zdrojového dokumentu. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. DUDEK, Petr. Řízení zpravodajského systému ve skupině Unipetrol. In INSOURCE 2008 : konference o profesionálníh informačních zdrojích, Praha 5. - 6. února 2008 : sborník příspěvků konference [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2008 [cit. 2008-12-22]. Dostupný z WWW: .
2.1.3 Články v elektronických časopisech a novinách Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k článku. Název : podnázev článku. Název : podnázev zdrojového dokumentu [Druh nosiče]. Vydání. Datum vydání zdrojového dokumentu, Svazek/Ročník, Číslo, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů], Lokace v rámci zdrojového dokumentu. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. SRNEC, Martin; ONČÁK, Milan; ZAHRADNÍK, Rudolf. Rozencova reakce : Mechanismus oxidace organických molekul kyselinou fluorovou. Chemické listy [online]. 2008, roč. 102, č. 12 [cit. 2008-12-12], s. 1089-1091. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-7103.
2.3 Bibliografické záznamy dalších typů dokumentů, např. tzv. šedá literatura 2.3.1 Vysokoškolské kvalifikační práce VALA, Ladislav. Projektový management velké dopravní stavby. Praha, 2008. Diplomová práce (Ing.). České vysoké učení technické, Fakulta dopravní, Ústav ekonomiky a managementu dopravy, 2008-06-19. MARKOVÁ, Jana. Modelování trhu vysokoškolských vzdělávacích služeb. Praha, 2008. 111 s. Disertační práce (Ph.D.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Dostupný také z WWW: .
13
2.3.2 Legislativní dokumenty Záznam zákona ČR a jeho novely zveřejněné v tištěné Sbírce zákonů: Česko. Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zkonů (zákon o vysokých školách). In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5388-5419. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244. V pozici primární odpovědnosti je v záznamu uvedeno jméno země ve smyslu působnosti zákona: Československo. Zákon č. 172 ze dne 14. května 1990 o vysokých školách. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1990, částka 30, s. 682-691. Dostupný také z WWW: . ISSN 1210-0005. V záznamu je za jménem země po tečce a mezeře uvedeno jméno orgánu státní správy, který usnesení, nařízení apod. schválil: Česko. Ministerstvo životního prostředí. Vyhláška č. 696 ze dne 21. prosince 2004, kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí a skleníkových plynů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 235, s. 12306-12358. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244.
Použitá literatura a standardy ČSN ISO 690: 1987. Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura. 2. vyd. Praha : Český normalizační institut, 1996-12-01. 31 s. Třídící znak 01 0197. ČSN ISO 690-2: 1997. Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. 1. vyd. Praha : Český normalizační institut, 200001-01. 22 s. Třídící znak 01 0197. BRATKOVÁ, Eva (zprac.). Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 : Metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací [online]. Verze 2.0, aktualiz. a rozšíř. Praha : Odborná komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací, Asociace knihoven vysokých škol České republiky, 2008-12-22 [cit. 2008-02-11]. 60 s. (PDF). Dostupný z WWW: .
14