MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ČESKÉ LITERATURY A KNIHOVNICTVÍ Informační studia a knihovnictví
Petr Křivánek
Uživatelské rozhraní online katalogu knihovny Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Kadlec 2007
Bibliografický záznam: KŘIVÁNEK, Petr. Uživatelské rozhraní online katalogu knihovny. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. 2007. 95 s. Vedoucí diplomové práce Dr. Ing. Zdeněk Kadlec.
Anotace: Diplomová práce „Uživatelské rozhraní online katalogu knihovny“ je rozdělena do tří hlavních částí. Nejprve je popsán online katalog a některá pravidla s ním spjatá, a jsou také naznačeny některé problémy OPACu. Ve druhé části jsou podány teorie grafického uživatelského rozhraní, webdesignu a použitelnosti. Jsou také zmíněny webové služby podobné katalogu knihovny. V poslední části jsou definovány hlavní funkční bloky rozhraní katalogu a jsou navržena jejich zlepšení. Klíčová slova: OPAC, online katalog knihovny, uživatelské rozhraní, webdesign.
Annotation: The diploma work „User Interface of Online Library Catalog“ is divided into three main parts. First, online catalog and some rules bound with it are described, and some problems of OPAC are outlined too. Second, theories of graphical user interface, webdesign and usability are given. A look at some library catalog-like web services is mentioned too. In the last part the main functional blocks of catalog interface are defined and some improvements of them are suggested. Keywords: OPAC, online library catalog, user interface, webdesign.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 25. dubna 2007
Petr Křivánek
Poděkování Děkuji Dr. Ing. Zdeňku Kadlecovi za veškerou pomoc a rady poskytnuté při psaní této práce.
Myšlenka je pták prostoru, který v kleci slov může sice mávat křídly, ale nemůže létat. Chalíl Džibrán
OBSAH Obsah ......................................................................................................................................... 6 Úvod ........................................................................................................................................... 7 1 Online Public access Catalog.......................................................................................... 8 1.1 Historie a vývoj........................................................................................................ 8 1.2 Funkce katalogu..................................................................................................... 10 1.3 OPAC a jeho současné problémy........................................................................... 12 1.4 Uživatel OPACu..................................................................................................... 15 2 Uživatelské rozhraní...................................................................................................... 19 2.1 Interakce ................................................................................................................ 19 2.2 Grafické uživatelské rozhraní ................................................................................ 20 2.3 Webdesign.............................................................................................................. 21 2.3.1 Vybrané standardy pro tvorbu webových aplikací............................................ 22 2.3.2 Testování použitelnosti ..................................................................................... 28 2.3.3 Čtení a typografie na webu ............................................................................... 29 2.3.4 Návrh stránky.................................................................................................... 30 2.3.5 Navigace ........................................................................................................... 32 2.4 Konkurenční služby pro srovnání .......................................................................... 34 2.4.1 Webové vyhledávače ........................................................................................ 34 2.4.2 Amazon ............................................................................................................. 39 2.4.3 Komerční databáze............................................................................................ 42 3 Funkční bloky ................................................................................................................ 46 3.1 Úvodní obrazovka .................................................................................................. 47 3.2 Vyhledávání ........................................................................................................... 59 3.3 Zobrazení vyhledaných zdrojů ............................................................................... 62 3.4 Zobrazení záznamu jednoho provedení.................................................................. 69 3.4.1 Zobrazení struktury jednoho díla ...................................................................... 72 3.5 Zobrazení rejstříku (procházení) ........................................................................... 75 3.6 Zobrazení jedné položky rejstříku .......................................................................... 81 3.7 Uživatelský účet a související položky ................................................................... 83 Závěr ........................................................................................................................................ 88 Seznam obrázků ...................................................................................................................... 89 Použitá literatura .................................................................................................................... 90
6
ÚVOD Vývoj informačních technologií nutí všechny instituce k tomu, aby se vhodným způsobem prezentovaly také ve světě internetu. Současné knihovny se profilují jako sociální instituce, místa setkávání lidí, a tento trend stále sílí. A tak by se mohlo zdát, že investice do internetového přístupu ke knihovním sbírkám jdou jaksi „proti“ onomu sociálnímu poslání knihoven. Myslím, že tomu může být právě naopak. Více než tři čtvrtiny populace dosud nevyužily služeb knihovny [9, s. 23]. Zbývající část knihovnu sice používá, ale pokud se podíváme na průzkumy povědomí o tom, co všechno vlastně knihovna svým čtenářům nabízí, můžeme usoudit, že máme stále poměrně značné rezervy v prezentaci našich možností. Široké pole působnosti se také otevírá v oblasti informační gramotnosti, vzdělávání obyvatelstva, využívání volného času. Ve všech těchto sférách může být online katalog knihovny (OPAC) zajímavým prostředníkem mezi knihovnou, jejím fondem a čtenáři. OPAC si můžeme představit jako výkladní skříň obchodního domu zaznamenaných znalostí, jako obálku knihy nebo časopisu, která nás přímo láká k prolistování obsahu. Proč by právě po dobré zkušenosti s OPACem se nemohl internetový uživatel rozhodnout využít služeb knihoven a stát se čtenářem? Myslím, že tohle je cesta, kterou je třeba se vydat. Stávajícím čtenářům OPAC již slouží, jsou poučeni o všech aspektech spolupráce s knihovnou. Ale co nabízí OPAC těm dosud neosloveným? Může lidem usnadnit cestu do knihovny, přilákat je, upoutat jejich pozornost? Možná to jsou na úvod moc odvážné otázky. Můžeme se také zeptat, jak je OPAC vybaven právě pro stávající čtenáře, kteří s ním běžně pracují. Ve své práci se zabývám uživatelským rozhraním online knihovního katalogu. Předkládám určité odpovědi na právě položené otázky, pokouším se nalézt správné prostředky k posouzení uživatelského rozhraní či k jeho tvorbě, a také nabízím některá řešení s cílem zlepšit rozhraní OPACu. To vše s primární snahou vyjít vstříc uživateli OPACu, podívat se na problém jeho očima a zohlednit jeho potřeby.
7
1 ONLINE PUBLIC ACCESS CATALOG Knihovní katalog obecně můžeme definovat jako „sekundární informační zdroj obsahující soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje, vytvářený podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů“ [24, s. 2]. Knihovní katalog dostupný veřejnosti prostřednictvím internetu — tak bychom mohli přeložit výraz Online public access catalog (OPAC). OPAC je jednou ze součástí integrovaného knihovního sytému, který slouží knihovnám pro správu veškeré agendy spojené s jejich posláním — „shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat zaznamenané lidské zkušenosti, znalosti a prožitky“ [17, s. 100]. Knihovní systémy obsahují výpůjční, katalogizační, akviziční modul, modul pro správu seriálů a pro meziknihovní výpůjční službu, a samozřejmě OPAC [14, s. 2270].
1.1
Historie a vývoj
Pohled do historie knihovních katalogů podávám především pro správné pochopení toho, jakým způsobem dnešní OPAC vypadá a funguje; jaké vlivy v tomto směru působily. První katalog nosil nejspíše nějaký člověk ve své hlavě, později byly samozřejmě vytvářeny a udržovány písemné seznamy majetku knihovny. Prvním knihovním katalogem, který využíval určitou standardizaci, byl katalog lístkový. Lístky se psaly ručně, později na psacím stroji. V dnešní době bývají zobrazení takových lístků k vidění v online katalozích nebo na stránkách knihoven. V roce 1876 vydal Charles Ammi Cutter (1837-1903) Rules for a Dictionary catalog [69]. V těchto pravidlech je funkce katalogu popsána takto: Cíle 1) Umožnit čtenáři najít knihu, u které je znám: a. autor b. název c. předmět 2) Ukázat, co knihovna má d. od daného autora e. daného předmětu f. daného druhu literatury 3) Pomoci při volbě knihy 8
g. podle jejího vydání h. podle jejího charakteru (literárního či tématického) Prostředky -
Autorský přístup s nutnými odkazy (pro a. a d.) Názvový přístup nebo odkazy na název (pro b.) Předmětový přístup, křížové odkazy a setříděná tématická tabulka (pro c. a e.) Druhový přístup (pro f.) Uvedení vydání a tisku, s poznámkami, pokud jsou nutné (pro g.) Poznámky [18]
Na tomto místě je třeba upozornit na snahu nabídnout přístup ke knihám podle jejich předmětu. Ještě je třeba uvést, že již Cutter se svým přístupem snaží katalogizovat knihu jako objekt, nikoliv dílo/díla v knize obsažená. Toto pravidlo přetrvává až do dnešních dnů. S nástupem počítačů bylo možné vytvořit katalogizační záznam pouze jednou a potom ho neomezeně kopírovat a šířit. Proto byl zaveden standard pro vytváření takových záznamů, MARC (machine readable cataloguing). Záznamy byly uchovávány v databázích, kde později byla samozřejmě nějaká vyhledávací funkce nutností. Nicméně o nějakých užitečných uživatelských funkcích zatím nemůže být ani řeč — tato databáze zpočátku nebyla přístupná čtenářům. Následně se pomocí této databáze také automatizoval proces půjčování. [podle 14] Dalším krokem bylo zpřístupnění této databáze čtenářům. Zde jsou pro mě pozoruhodné zejména myšlenky a pohnutky, se kterými tehdejší knihovníci první uživatelské katalogy vytvářeli, a kterými v podstatě určili směr, jímž se katalogy ubírají až do dneška (a ze kterého se stále nemohou vymanit). První elektronické katalogy nebyly navrženy proto, aby nahradily lístkové katalogy, nebo aby nějakým způsobem vylepšily, povýšily práci s nimi. Jedinou pohnutkou bylo urychlení, zefektivnění práce se stávajícím systémem. Parabolicky to vyjadřuje následující obrázek 1.
Obrázek 1: První elektronický katalog (vpravo). Opravdu jen ten první? [podle 36]
9
První veřejné elektronické knihovní katalogy nebyly přístupné po síti (pouze lokálně na určitém počítači přímo v knihovně). Umožňovaly hledání podle autora/názvu [36, část 2] — nebylo zavedeno předmětové hledání ani možnost upravit dotaz; výsledkem procesu hledání bylo zobrazení příslušného katalogizačního záznamu. Systémy byly hodnoceny jako uživatelsky nepřívětivé, dokonce jako horší než katalogy lístkové. Jednalo se o systémy, které si jednotlivé instituce vyráběly samy nebo si je pro své potřeby nechaly vyrábět. Vývoj takzvané druhé generace veřejného katalogu (vstříc OPACu) vzešel jako reakce na paralelně probíhající vývoj komerčních databázových (neknihovnických) systémů (DIALOG, BSR). Veřejně přístupné elektronické katalogy si začala objednávat knihovní konsorcia a součástí požadavků na systémy se stalo to, aby mohly být snadno používány i nezkušenými uživateli, aby se způsob práce s nimi přiblížil používání lístkového katalogu. Na celé situaci je poněkud paradoxní to, že nebyly brány v úvahu úspěchy online databází časopisů, jejichž vývoj nikterak nezohledňoval předchozí zkušenosti s papírovými rejstříky časopisů. Stejně tak digitální knihovny ve svém vývoji pracovaly s knihovnickými zkušenostmi jen minimálně. Současné webové služby, o kterých hovořím níže, slaví značné úspěchy s technologiemi, které jsou primárně postaveny na uživatelském komfortu — nikoliv na komfortu obsluhujícího pracovníka nebo na základně staletých tradic.
1.2
Funkce katalogu
V roce 1961 na Mezinárodní konferenci o zásadách katalogizace v Paříži bylo přijato ustanovení známé jako „Pařížské principy“. Funkce katalogu jsou zde definovány takto: Katalog by měl být efektivním nástrojem pro zjištění, • zda knihovna obsahuje konkrétní knihu určenou o autorem a názvem, nebo o pokud není autor v knize uveden, pouze názvem, nebo o pokud autor i název jsou nevhodné či nedostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názvu; • a dále o která díla určitého autora a o která vydání určitého díla jsou v knihovně [66] Protože se konference zabývala převážně jmenným popisem, požadavky na katalog žádným způsobem nereflektují možnost hledání podle předmětu díla. To se ale změnilo o 42 let později, kdy bylo na setkání expertů IFLA ve Frankfurtu (2003) [65] přijato Ustanovení mezinárodních zásad katalogizace. To si klade za cíl nahradit Pařížské principy a upravit současná pravidla tak,
10
aby co nejlépe vyhovovala využívání online katalogů. Funkce katalogu jsou potom definovány tak, aby katalog umožnil: •
Najít bibliografické zdroje o Lokalizovat jeden zdroj o Lokalizovat soubor zdrojů patřící k jednomu dílu patřící k jednomu vyjádření patřící k jednomu provedení vytvořená jednou osobou, rodinou či korporací vztahujících se k jednomu předmětu definovaných jiným kritériem (jazyk, země vydání, datum vydání, fyzický formát) přičemž jednotlivé složky díla/publikace nemusejí mít z ekonomických důvodů vlastní záznamy • Identifikovat bibliografický zdroj • Vybrat bibliografický zdroj • Získat přístup k popsaným jednotkám či k jejich bibliografickým záznamům • Navigovat uživatele katalogu o prostřednictvím logického uspořádání bibliografických informací o jasnou prezentací způsobu, jak se v katalogu pohybovat o prezentací vztahu mezi díly, vyjádřeními, provedeními a jednotkami
Obecně lze k celému funkčnímu schématu říci, že se snaží dodržet sled přístupu od nehmotného k hmotnému (od abstraktního ke konkrétnímu) při vyhledávání informačního zdroje. Schematicky to znázorňuji na následujícím obrázku 2.
Obrázek 2: Funkce katalogu podle Frankfurtských principů
Konkrétně první položka „Najít“ je nejabstraktnější, nejširší a podle mě znamená vlastně první krok k tomu, aby byla definována určitá podmnožina 11
z celkového fondu knihovny, která potenciálně může vyhovovat potřebám čtenáře. Další krok je identifikace, čili podle textu pravidel potvrzení toho, že se jedná skutečně o entity vyhovující požadavku čtenáře; je to pohled na nalezenou množinu zdrojů. Na základě těchto údajů si čtenář vybere to, o co má skutečně zájem, a následně se dozví, jak dané zdroje získá — rezervuje si jednotku, případně obdrží dokument elektronicky atd. Navigaci jsem pro přehlednost znázornil čárkovaně jen v první části obrázku — ta umožní čtenáři prostřednictvím zachycených vztahů mezi entitami přístup k dalším informacím, podobným dokumentům, které by ho mohly zajímat; k dokumentům, které přímo nevyhovují jeho zadání, ale jsou mu blízké atd. Jak je vidět, je zde již také zohledněn koncept Funkčních požadavků na bibliografické záznamy (FRBR) [30].
1.3
OPAC a jeho současné problémy
V této kapitole se pokusím podat přehled o tom, jak jsou online katalogy a jejich funkce hodnoceny v literatuře. Po prostudování materiálů jsem téma rozdělil do několika hlavních oblastí zájmu „kritiků“. Jako souhrnné stanovisko úvodem lze uvést názor R. Tennanta, že knihovní systémy „...by měly být odstraněny veřejnosti z dohledu“ [72]. Autor kritizuje především často deklamované snahy udělat z knihovního katalogu univerzální informační zdroj, přičemž často katalog neumožní prohledat ani všechno to, co má daná knihovna skutečně k dispozici, nemluvě o prohledání sbírek dalších knihoven, webu, databází, knihkupectví. Poukazuje rovněž na nevhodnost zpracování uživatelského rozhraní OPACu. OPAC školních knihoven (ale samozřejmě nejen ten) může plnit určitou specifickou funkci tím, že prostřednictvím děl, která jsou v něm dostupná, naznačí jejich určitou potenciální „relevanci“, hodnotnost — tím, že jsou k dispozici právě tato a ne některá jiná. Studenti na to rádi spoléhají [2]. Tedy zejména v situaci, kdy využívají předmětové hledání. Hledání knih podle požadovaného předmětu a všechny jeho aspekty je jedna z oblastí, kterou se literatura skutečně hodně zabývá. Podle mého názoru je to tím, že oborové hledání v online katalogu vlastně do značné míry reprezentuje jejich hledání v policích volného výběru, kde mnohdy bývají podle předmětu stavěny. 30-45% uživatelských hledání v katalogu končí hledáním v knihovních regálech. Přesto předmětové hledání v současných katalozích patří mezi nejproblematičtější: -
Uživatelé umějí dobře vyjádřit hledané téma pomocí klíčových slov. Avšak neprojevují znalost prekoordinace předmětových hesel [54]. 12
Booleovské operátory používá naprosté minimum uživatelů, i když jsou naznačeny v interaktivní formě a není tedy nutné je zapisovat či dokonce vytvářet složitější logické výrazy. Bývají zadávána 1-2 slova. -
Neúspěšnost předmětových hledání je vyšší než u jiných hledání — můžeme se setkat s hodnotami 40-60% [80]. Také se jeví jako nejproblematičtější [34]. Přesto bývá charakterizováno jako nejpopulárnější [31].
-
I přes nepochybný rozvoj webových technologií jsou označovány dnešní možnosti předmětového hledání v OPACu jako stejné s těmi „pre-webovými“. Zatím se nepodařilo správně uchopit tezaurus či další uživatelsky přívětivé metody předmětového přístupu k dokumentům. Pokud jsou uživatelé nuceni zadat předmětové heslo přesně v předepsaném formátu (minimálně reversní podoba, např. předmětových hesel kongresové knihovny, LCSH) z důvodu porovnávání řetězců, potom je pochopitelné, že nejméně úspěšným druhem hledání bude právě pokus o předmětové hledání [31].
Nejsou tohle ty správné argumenty pro započetí revize celé koncepce jak předmětového zpracování fondu, tak i jeho následného zpřístupňování? Existují projekty, které se touto koncepcí podrobně zabývaly; pokusy o všepokrývající řešení, jako byl například HILT — High Level Thesaurus, byly shledávány nerealistickými či utopickými [78], na druhou stranu však naděje samozřejmě existuje (viz kapitola 2.4). Dosavadní věcné selekční jazyky (MDT, DDT, ale třeba i Konspekt) jsou jistě vyhovujícím základem pro prohloubení již započatých úvah nad takovým způsobem věcného popisu dokumentů, který by byl dostatečně flexibilní, rozsáhlý, ale současně respektoval online prostředí se svými specifiky — zde je nutno vyřešit zejména přehlednost, uživatelskou přívětivost, vícejazyčný přístup, právní aspekty spojené s v podstatě volnou dostupností takového produktu. Potřeba předmětového přístupu k dokumentům a povýšení jeho současných schopností byla tedy vyslovena. Literatura se dále vyjadřuje také k uskutečnění této funkce katalogu. V současnosti stále aktuálnější využití prohledávání plného textu dokumentů je sice určitým řešením, ale je naprosto nepostačující v případě, kdy uživatel neví, co vlastně hledá. Stejně tak nedostatečné se jeví freetextové hledání v předmětovém zpracování fondu (v podstatě jde o hledání klíčových slov v celém záznamu). Uživateli je nutné nabídnout pohled na věcný selekční jazyk použitý pro předmětový popis dokumentů. Jedině tak potom uvidí vše, co by sám možná nebyl schopen definovat, vyjádřit. Uživatelé jsou překvapeni, „co všechno“ knihovní katalogy (konkrétně např. pomocí LCSH) umějí vyjádřit, jakou mají hesla strukturu. Zkušenosti referenčních knihovníků to dokládají [48], 13
nicméně uživatel přistupující online má značně ztížené podmínky — musí si poradit sám. A jaké prostředky k tomu v dnešním OPACu má k dispozici? Jedná se o browsing neboli prohlížení, procházení lexikálních jednotek použitých pro popis jednotlivých dokumentů. Přestože se připouští, že prohlížení je uživatelsky přátelštější forma zadání požadavku oproti vymyšlení a zapsání nějakého termínu; forma, kterou je prohlížení realizováno v současných katalozích je nedostatečná [50, 78, 80]. S tím nemohu než souhlasit. Pokud například knihovna používá systematický selekční jazyk pro popis fondu a uživatel může zahájit procházení pouze tak, že zadá část numerické notace, je to naprosto nevhodný přístup.
Obrázek 3: Prohlížení autoritní báze nkp.cz (Aleph), heslo drogy
Neméně pozoruhodným prostředkem současných výrobců OPACů je výpis termínů použitých pro indexaci seřazený podle abecedy (viz obrázek 3). Pokud se jedná o volně tvořená klíčová slova, ta pochopitelně žádnou strukturu nemají, neexistují zde nadřazené ani podřazené termíny, fasetové uspořádání atd. Může sice být nějakým způsobem např. vyřešen systém nedeskriptorů, ale to stále zůstáváme pouze na prahu toho, co jsme schopni (a povinni) uživatelům nabídnout a co by jim knihovní fond ohromným způsobem zprůhlednilo, zpřehlednilo, učinilo dostupnějším ve všech jeho částech. Rozsáhlý přehled literatury na téma prohlížení podává Ch. Hildreth [36, část 5]. Je patrné, že úloha „...cíleného či bezcílného procházení zdrojů, časopisů, knih či jiných médií s nadějí, že bude objevena nespecifikovaná nová, užitečná informace“ je v knihovnické literatuře známá již několik desítek let; Hildrethův článek, který toto téma ostře konfrontuje se současným stavem OPACů, pochází z roku 1995. Žádná zásadní reflexe ze strany výrobců online katalogů však není patrná — možná proto, že knihovníci nevznášejí svoji objednávku dost důrazně, pokud vůbec. Celých 12 let zůstávají nerealizovány také návrhy, které Ch. Hildreth ve svém 14
článku předestírá, resp. jsou stále ve stadiu nesmělých pokusů a úvah o tom, jak „by to uživatelé nejspíš chtěli“ [příklad: 11]. Pro hodnocení úspěšnosti hledání z pohledu uživatele bývá používán počet vrácených záznamů. Za neúspěch se považuje jak prázdná množina („no-hit search“), tak velké množství záznamů, přičemž 30 a více záznamů je pro uživatele nepoužitelným počtem. To zájem uživatele opadá, dále záznamy neprochází; nebo do procházení takového počtu výsledků raději vůbec nepustí. Z výzkumů podle Ch. Hildretha vyplynulo, že optimální počet je 15 záznamů [36, část 4]. Porovnejme to s Google, který na dotaz vrátí stovky tisíc záznamů, a přesto je tak populární. Svůj podíl na této úspěšnosti má samozřejmě řazení výsledků dle relevance, hledaná klíčová slova zobrazená v kontextu jejich použití, okamžitý přístup k plným textům, ale také jednoduchost a střízlivost celého designu. Vnímání celého systému jako celku je do značné míry spjato s prvním dojmem, jaký systém u návštěvníka vytvoří [36, část 2]. Celý způsob práce působí velice návykově, fixuje se jako vzorec chování, který se uživatelé pokoušejí aplikovat univerzálně. Podle human-computer interaction (HCI) je tohle typický obecný příklad příčiny vzniku chyb v životě [22, s. 46]. Často se můžeme také setkat s výtkou, že OPAC dává čtenáři k dispozici pouze málo materiálu popisujícího knihu [72], jedná se vlastně o velice stručný bibliografický záznam. Pro 75% uživatelů je sice důležitým údajem pouze název a předmět díla [54], což ale není argument, který by měl obhájit současné katalogizační záznamy. Ale je to jasným vodítkem pro zobrazení soupisu vyhledaných dokumentů.
1.4
Uživatel OPACu
Práce s informacemi je základní funkční potřebou lidského mozku, potažmo každého lidského individua. Mozek (orgán na zpracování informací) přijímá a zpracovává obrovské množství dat, která do něho vstupují automaticky, řečeno počítačovou terminologií, nezávisle na vědomí jedince prostřednictvím různých senzorů (smyslů) z vnitřního i vnějšího prostředí. Mozek s nimi dál samostatně nakládá (různě s různými informacemi); tuto vlastnost ostatně vykazují již jednotlivé buňky mozku — neurony. Nicméně člověk je obdařen myšlením a vědomím coby evoluční „třešničk[ou] na dortu, která umožňuje velmi rychlé rozhodování“ [71, s. 178]. Myšlení člověka je bez ustání probíhající proces, a právě svobodné rozhodování, jedna ze základních vlastností (funkcí) myšlení, vyžaduje vědomý přísun různých informací. Tím se dostáváme k fenoménu informační potřeby, součásti informačního chování. V tom nejužším smyslu je podle J. Steinerové informační chování definováno přímo jako interakce s informačními zdroji a systémy jak na fyzické úrovni 15
(technologie, dokumenty), tak na úrovni kognitivní [67, s. 10]. Steinerová uvádí i další, podrobnější dělení informačního chování a jeho modelů. Zajímavé jsou psychologické, emoční aspekty těchto procesů. To, že samotné lidské chování a rozhodování není ani zdaleka nějakým racionálním procesem, jak se v minulosti tvrdilo, je dnes již poměrně rozšířenou pravdou. A tak samozřejmě emoce působí nejen na počátku informačního procesu (stres, frustrace z nedostatku informací), ale dostavují se a manipulují lidským chováním také v průběhu celého aktivního informačního procesu. Pokud si tento proces představíme jako jednotlivou, konkrétní akci (např. zjistit vše o cestování do Japonska), potom nejistota, vágní myšlenky, úzkost jsou tedy typické jak na začátku informačního procesu, tak dále v jeho průběhu i v samotném závěru (to samozřejmě už ne v takové míře jako na začátku; pokud není účastníkem procesu neurotik). Jak všechny tyto informace využít při návrhu uživatelského rozhraní katalogu? Designer s výše uvedenými znalostmi má celou řadu možností, jak uživateli usnadnit proces jeho in-formování či ho nějakým způsobem přímo iniciovat (mnohdy jsou totiž uživatelovy informační potřeby neuvědomělé). Můžeme celý proces upravit tak, aby vyšel uživateli maximálně vstříc, respektoval ho či se mu přímo pokoušel (v rámci svého rozhraní) přizpůsobit. Klasickým „univerzálním“ dělením uživatelů je jejich rozlišení na experty a nováčky, případně lze přidat i mezistupeň — středně pokročilého uživatele. Jednotlivým stupňům také odpovídá rozlišení podle frekvence práce se systémem: návštěvník přistupující poprvé, občasný návštěvník a pravidelný uživatel [62]. J. Steinerová [67, s. 108] zohledňuje ještě téma/oblast, ve kterém si uspokojuje návštěvník určitého webu svoji informační potřebu, z čehož nám vyjde následující tabulka různých kombinací (obrázek 4). ☺ V tématu
N
N
E
E
Na webu (inf. zdroji)
N
E
N
E
Obrázek 4: Možné kombinace nováčka (N) a experta (E) v jedné osobě při setkání s webem
Každý sloupec tabulky reprezentuje určitého uživatele, míra jeho předpokládané frustrace je znázorněna emotikonem. Současná uživatelská rozhraní různých systémů s tímto dělením nakládají tak, že například vytvářejí „základní“ a „rozšířené“ verze vyhledávacích formulářů, standardní a komplexní zobrazení výstupu. Můj názor (podložený zkušenostmi) ale je, že ne vždy vedou výsledky práce se současnými takto „na míru šitými“ prostředky ke shodným výsledkům. To je 16
ale důležitým předpokladem nejen pro práci s knihovním katalogem — nezávisle na použitých prostředcích (cestě) se dostat na stejné místo, ke stejným informacím. Vstupní znalosti uživatele, jeho kulturní prostředí, jazyk, technologické či jiné schopnosti by neměly v žádném případě limitovat výsledek práce se systémem. Aby knihovna plnila co nejlépe požadavky svých čtenářů, musí svého čtenáře nejprve poznat, vytvořit jeho profil, případně profily těch, jejichž nárokům chce vycházet vstříc. Podle toho potom lze určit poměrně dobře jejich předpokládané současné znalosti a vzdělání, schopnosti práce s technologiemi, určitým způsobem vytvářet modely jejich požadavků. Každý systém, pokud se nepředpokládá využívání skupinou s homogenními vlastnostmi, by měl být navržen tak, aby vyhovoval charakteristikám všech typů uživatelů [62, s. 68]. Tutéž myšlenku potvrzuje i S. Krug, konkrétně se jedná o mýtus průměrného uživatele na internetu: žádný takový uživatel pochopitelně neexistuje [45]. Argument „průměrného uživatele“ většinou znamená obhajování svých vlastních názorů a pohledů na svět, které se ale objektivitě mohou přiblížit jen s rozsáhlými zkušenostmi posuzovatele, ale nikdy se objektivními nestanou. Další zajímavou charakteristikou uživatelů, kteří mají nějakou (uvědomělou) informační potřebu, je způsob, jakým jsou schopni tuto potřebu vyjádřit. D. Maurer ve svém článku 4 styly hledání informací a jak pro ně navrhovat [49] uvádí následující dělení: -
Vědí, co chtějí Tito uživatelé mají konkrétní představu o informaci, kterou potřebují: umějí ji popsat slovy a mají představu, kde začít hledat. Tohle je snad jediná skupina, které dnešní OPAC může vyhovovat. Hledání klíčových slov pomocí porovnávání řetězců kdekoliv nebo dokonce v konkrétním poli bibliografického záznamu jejich očekávání splní dokonale — pokud katalog vyhovující záznam obsahuje. Dalšími vhodnými prostředky k hledání požadovaných informací jsou zde A-Z index (výpis indexačních termínů seřazený podle abecedy), odkazy na často hledané položky, a také prohlížení/navigace.
-
Prozkoumávají Často má uživatel pouze rámcovou představu o tom, co by chtěl; zná již například téma, přesto nemusí být schopen použít konkrétní slova. Nebo slova, která používá při svém hledání stávajícími prostředky, nejsou vhodná, nedostačují k přesnému nalezení žádané informace. Vhodnými prostředky pro tyto uživatele jsou: nabídka podobných témat k právě prohlíženému, vyhledávání, které poskytne širší informace a
17
další klíčová slova pro následující hledání, a navigace jak v různých hloubkách hierarchie, tak v horizontálních směrech. -
Nevědí, co mají vědět V různých situacích se člověk dostává do stavu, kdy nějaké informace existují a jsou pro něho vhodné nebo důležité, ale dotyčný prostě nemá ponětí o tom, že něco takového existuje, tudíž ho ani nenapadne, aby takovou informaci hledal. Vlastně k tomu ani nemá prostředky, nezná informační zdroje. Přirovnal bych to k situaci v autobuse, kdy všichni koukají na něco venku, ale pouze ten, kdo má tím (zajímavým) směrem sloupek mezi okny, netuší, že by se měl naklonit a koukat taky. Může zůstat klidný a ostatních si nevšímat, nebo se rozhodne vyřešit svůj informační deficit (nakloní se, odloží noviny atp.). V tomto směru je užitečné nabídnout přímočaré, jasné a stručné informace tak, aby přístup k detailnějším informacím byl jednoduchý.
-
Hledají již jednou nalezené Mnoho lidí má podle D. Maurerové potíže s tím, že potřebuje zpětně dohledat informaci, kterou někdy dříve někde viděli. Mohou dokonce vědět na kterém webu, jenom neví, kde přesně to bylo. Systémy by proto měly umožňovat ukládání historie — buď automaticky, nebo pouze na uživatelův pokyn.
Na závěr tématu citát z článku: „Nejdůležitější není to, že jste našli styl hledání informací, který se shoduje s jednou z těchto kategorií, ale to, že tato škála vůbec existuje“.
18
2 UŽIVATELSKÉ ROZHRANÍ V této kapitole se zabývám teoretickými i ryze praktickými oblastmi, které jsou využitelné pro popis funkcí a vlastností uživatelského rozhraní. Vycházím zejména z poznatků human-computer interaction (HCI). Jedná se o multioborovou disciplínou, zahrnující zkušenosti z psychologie a kognitivní vědy, ergonomie, sociologie, informatiky a strojírenství, obchodu, grafického designu, psaní odborných textů a mnoha dalších. Studiu je podrobována jak fyzická interakce člověk-počítač (běžné PC s myší a klávesnicí, řídící centrum elektrárny, které obsluhuje několik pracovníků současně), tak i její nehmotné aspekty (estetika, pedagogika, psychologie). [22] V dalších částech kapitoly potom hovořím o webdesignu a popisuji vybrané webové služby, které mohou sloužit pro srovnání či jako inspirace pro vylepšení současných OPACů.
2.1
Interakce
Historicky výzkumu interakce člověka s počítačem předcházel výzkum interakce člověk-stroj, jehož počátky sahají do období druhé světové války. Přechod zájmu na oblast počítačů je tedy jen přirozeným vývojem. Samotný způsob interakce člověk-počítač můžeme rozdělit do několika oblastí, které samozřejmě do značné míry kopírují historické formy takové interakce. Jedná se o: - rozhraní s příkazovým řádkem - rozhraní s menu - zapojení přirozeného jazyka - dotazovací prostředí (otázka/odpověď) - formulářové šablony * - WIMP (vysvětluji níže) * - klikací rozhraní * - 3D rozhraní (virtuální realita) [podle 22, s. 115] Pro moji práci jsou zajímavé oblasti označené hvězdičkou *. Každý z těchto způsobů interakce je v současnosti běžně a úspěšně používán ve webových prohlížečích. Internetový prohlížeč považuji za prostředek vhodný pro práci s online katalogem knihovny — alternativou jsou různé klientské aplikace, které uživatel stáhne, rozbalí nebo nainstaluje. I když mají některé výhody, přesto se ve své práci zaměřuji na OPAC realizovaný v okně webového prohlížeče. V literatuře se můžeme setkat i s poněkud hrubším dělením vývoje uživatelského rozhraní: -
příkazový řádek (command line) 19
- menu - grafické uživatelské rozhraní (GUI) [37], které v přehlednější formě opět popisuje jednotlivé způsoby interakce; všechny varianty jsou opět používány ve větší či menší míře až do dnešních dnů. Pojmem interakce rozumíme komunikaci, výměnu informací mezi dvěma systémy. Z tohoto pohledu lze i člověka zúžit na systém pro zpracování informací, který má svoje vstupy a výstupy. Přesto v HCI mluvíme o interakci člověk-počítač jako o interakci dvou rozdílných systémů. [22, s. 102] Pro realizaci takové komunikace mezi systémy je nutné nějaké komunikační rozhraní (interface). Jak již bylo řečeno, HCI se zajímá o všechny aspekty takového komunikačního rozhraní. V případě ovládacího panelu přístroje s několika tlačítky můžeme řešit ona tlačítka, v případě počítače se HCI může zabývat ergonomií klávesnice a myši, stejně jako vlastnostmi GUI, které v určitých případech slouží pro výměnu informací mezi člověkem a počítačem. Následující schéma zobrazuje takovou komunikační situaci obecně.
Obrázek 5: Obecný systém interakce [podle 22, s. 106]
Stručný popis obrázku 5 můžeme začít tím, že interakci by měl začít vždy uživatel (uvedení systému do pohybu). Ovšem ne pokaždé je to nutné. Jakýsi první „vstřícný“ krok můžeme očekávat i ze strany počítače. Každá ze šipek na obrázku znamená určitou akci, která používá svůj vlastní jazyk. Vstup a výstup (v elipse) společně reprezentují komunikační interface. Důležitým pravidlem, které souvisí s použitelností prostředí, je v rozhraní pro interakci zaměnitelnost výstupu a vstupu (kapitola 2.3.1.2.2), tedy možnost použít výstup systému ihned (interaktivní metodou) jako vstup, bez nutnosti si např. hodnoty kopírovat/pamatovat a přecházet do rozhraní zajišťujícího vstup dat.
2.2
Grafické uživatelské rozhraní
Prvním skutečným „rozhraním“ v komunikaci člověk-počítač byl příkazový řádek. Příkazový řádek má své výhody — umožňuje přímý přístup ke všem 20
funkcím systému, je flexibilním a velice silným nástrojem; příkazy lze zadávat přímo s hodnotami parametrů atd. [22, s. 116] Tyto vlastnosti nicméně „odsoudily“ příkazový řádek k tomu, že v dnešní době je využíván téměř výhradně odborníky, kteří jsou ochotni a schopni se všechny příkazy naučit zpaměti a poté je používat v poměrně strohém prostředí. „Nepochybně největší inovací na poli HCI bylo zavedení grafického uživatelského rozhraní“ [27]. Stalo se tak v sedmdesátých letech v Xerox Palo Alto Research Center. Prvním projektem s implementovaným grafickým rozhraním, který byl komerčně úspěšný, byl počítač Macintosh; stalo se tak v roce 1988. Toto rozhraní podle jeho základních prvků neslo označení WIMP, což značí „windows, icons, menus, pointers“ nebo také „windows, icons, mice, pull-down menus“. Nicméně kvůli negativní konotaci tohoto názvu v angličtině bylo zavedeno pojmenování grafické uživatelské rozhraní (GUI). Síla GUI spočívá v tom, že je na obrazovce určitým způsobem prezentováno velké množství informací. Dále už vše závisí pouze na zraku uživatele. Zrak je vysoce efektivním smyslem v oblasti vnímání informací člověkem i v jejich následném zpracování — zaostřování na důležité, ignorování nedůležitých. „Většině lidí, kteří GUI vyzkoušeli, se zdálo jeho používání mnohem jednodušší než používání alternativ.“ [27] Výhody GUI, které byly zřetelné od počátku, si ale mnoho výzkumníků nechtělo uvědomit. O tom například hovoří ve svém článku J. Grudin: Na konferenci CHI 1983 byl problematice GUI věnován pouze jeden příspěvek z osmapadesáti všech přihlášených [32, s. 46]. Nicméně polovina osmdesátých let znamenala počátek obratu — od „ohromného pohrdání použitelností a povyšování uživatelů [počítačů (odborníků) nad všechny ostatní, 16, s. 506]“ k přístupu, kdy použitelnost je ověřována empiricky. Ovšem „GUI nejsou vždy jednodušší než rozhraní s příkazovým řádkem.“ [19, s. 5] Tuto větu zde uvádím pouze jako upozornění na to, že v případě GUI vždy záleží na kvalitě jeho provedení.
2.3
Webdesign
Literatura k tématu webdesign je skutečně rozsáhlá. Dokonce můžeme najít články, které samotný rozsah poznatků z této oblasti kritizují, pozastavují se nad jejich komplexností [47, s. 164]. Je vůbec reálné, aby vše, co bylo o webdesignu kdy napsáno, doporučeno, vyzkoumáno, navrženo, prosazeno, změřeno, otestováno na uživatelích nebo jen na matematickém modelu, bylo v reálné praxi opravdu aplikováno? A to dokonce vše společně, s vizí „dokonalého“ webu před očima? Nebo jsou návrháři odsouzeni k tomu, aby každý pracoval s myšlenkou sobě nejbližší a ostatní zásady aplikoval mlhavě či vůbec, pouze s tím, že jejich zařazení do „to-do-list“ je dostačujícím řešením? 21
Obecně lze říci, že neexistuje jediná nejlepší varianta designu, vždy je třeba vytvořit přijatelný funkční kompromis [22, s. 213]. V této kapitole využívám také poznatky, které jsem načerpal při zpracování svojí bakalářské práce [46].
2.3.1 Vybrané webové standardy Úpravou webových stránek se zabývá mnoho standardů. Ve své práci jsem se rozhodl popsat dva, které se bezprostředně týkají vzhledu stránek a jejich funkčnosti: přístupnost a použitelnost. Přístupnost stránek kodifikuje v České republice zákon 365/2000 Sb., použitelností se zabývá norma ISO 9241-11; na internetu lze k této problematice nalézt nepřeberné množství dalších informací.
2.3.1.1
Přístupnost
Aplikace následujících sedmatřiceti pravidel si klade za cíl usnadnit práci s webovými stránkami osobám s různými druhy postižení zraku, koncentrace, učení. Když si ale pravidla prohlédneme pořádně, zjistíme, že výhody jejich použití nesporně ocení i ti návštěvníci stránek, kteří nepoužívají čtečky s hlasovým výstupem či speciálním softwarem upravený vzhled stránek. Ne vždy se totiž všichni chováme jako „standardní, předpokládatelný“ návštěvník. Pokud na stránky přistupujeme z počítače s pomalým připojením, je vhodné vypnout načítání obrázků. Pokud však obrázky, použité jako tlačítka či položky menu, nemají alternativní texty (atribut ALT), práce s webem je nemožná. Stejně tak si můžeme představit, že budeme potřebovat text prezentovaný na webu doopravdy přečíst a nikoliv pouze přejet pohledem (jak činí většina uživatelů webu), potom budou jistě vítány vhodně použité kontrastní barvy, font v relativních jednotkách, celková úprava struktury textu. Psané sdělení také značně zpřehlední grafické odlišení textu odkazů, přičemž text odkazu by neměl být vyjádřen slovy „zde, další strana, na tomto místě“ atd. Všechno tohle je kodifikováno v pravidlech přístupnosti a současně tohle všechno nebývá respektováno v online katalozích. Podle mého názoru je to chyba hodná napravení. Zohlednění uživatelů se speciálními potřebami doporučuje také směrnice IFLA pro návrhy OPACů [33, s.14]. Pravidla přístupnosti [70]: Obsah webových stránek je dostupný a čitelný 1) Každý netextový prvek nesoucí významové sdělení má svou textovou alternativu 2) Informace sdělované prostřednictvím skriptů, objektů, appletů, kaskádových stylů, obrázků a jiných doplňků na straně uživatele jsou dostupné i bez kteréhokoli z těchto doplňků 3) Informace sdělované barvou jsou dostupné i bez barevného rozlišení 22
4) Barvy popředí a pozadí jsou dostatečně kontrastní. Na pozadí není vzorek, který snižuje čitelnost 5) Předpisy určující velikost písma nepoužívají absolutní jednotky 6) Předpisy určující typ písma obsahují obecnou rodinu písem Práci s webovou stránkou řídí uživatel 7) Obsah www stránky se mění, jen když uživatel aktivuje nějaký prvek 8) Webová stránka bez přímého příkazu uživatele nemanipuluje uživatelským prostředím 9) Nová okna se otevírají jen v odůvodněných případech a uživatel je na to předem upozorněn 10) Na webové stránce nic nebliká rychleji než jednou za sekundu 11) Webová stránka nebrání uživateli posouvat obsahem rámů 12) Obsah ani kód webové stránky nepředpokládá ani nevyžaduje konkrétní způsob použití ani konkrétní výstupní či ovládací zařízení Informace jsou srozumitelné a přehledné 13) Webové stránky sdělují informace jednoduchým jazykem a srozumitelnou formou 14) Úvodní webová stránka jasně popisuje smysl a účel webu. Název webu či jeho provozovatele je zřetelný 15) Webová stránka i jednotlivé prvky textového obsahu uvádějí své hlavní sdělení na svém začátku 16) Rozsáhlé obsahové bloky jsou rozděleny do menších, výstižně nadepsaných celků 17) Informace zveřejňované na základě zákona jsou dostupné jako textový obsah webové stránky 18) Na samostatné webové stránce je uveden kontakt na technického správce a prohlášení jasně vymezující míru přístupnosti webu a jeho částí. Na tuto webovou stránku odkazuje každá stránka webu Ovládání webu je jasné a pochopitelné 19) Každá webová stránka má smysluplný název, vystihující její obsah 20) Navigační a obsahové informace jsou na webové stránce zřetelně odděleny 21) Navigace je srozumitelná a je konzistentní na všech webových stránkách 22) Každá webová stránka (kromě úvodní webové stránky) obsahuje odkaz na vyšší úroveň v hierarchii webu a odkaz na úvodní WWW stránku 23) Všechny webové stránky rozsáhlejšího webu obsahují odkaz na přehlednou mapu webu 24) Obsah ani kód webové stránky nepředpokládá, že uživatel již navštívil jinou stránku 25) Každý formulářový prvek má přiřazen výstižný nadpis 26) Každý rám má vhodné jméno či popis vyjadřující jeho smysl a funkčnost 27) Označení každého odkazu výstižně popisuje jeho cíl i bez okolního kontextu 28) Stejně označené odkazy mají stejný cíl 23
29) Odkazy jsou odlišeny od ostatního textu, a to nikoli pouze barvou 30) Obrázková mapa na straně serveru je použita jen v případě, že nebylo možné pomocí dostupného geometrického tvaru definovat oblasti v obrázkové mapě. V ostatních případech je použita obrázková mapa na straně uživatele. Obrázková mapa na straně serveru je vždy doprovázena alternativními textovými odkazy 31) Uživatel je předem jasně upozorněn, když odkaz vede na obsah jiného typu, než je webová stránka. Takový odkaz je doplněn sdělením o typu a velikosti cílového souboru Kód je technicky způsobilý a strukturovaný 32) Kód webových stránek odpovídá nějaké zveřejněné finální specifikaci jazyka HTML či XHTML. Neobsahuje syntaktické chyby, které je správce webových stránek schopen odstranit 33) V metaznačkách je uvedena použitá znaková sada dokumentu 34) Prvky tvořící nadpisy a seznamy jsou korektně vyznačeny ve zdrojovém kódu. Prvky, které netvoří nadpisy či seznamy, naopak ve zdrojovém kódu takto vyznačeny nejsou 35) Pro popis vzhledu webové stránky jsou upřednostněny stylové předpisy 36) Je-li tabulka použita pro rozvržení obsahu webové stránky, neobsahuje záhlaví řádků ani sloupců. Všechny tabulky zobrazující tabulková data naopak záhlaví řádků a/nebo sloupců obsahují 37) Všechny tabulky dávají smysl čtené po řádcích zleva doprava
2.3.1.2
Použitelnost
Pojem použitelnost ve vztahu k webové aplikaci neznamená pouze „možnost použít ji k nějakému účelu“, ale vyjadřuje potřebu udělat věci takovými, aby se používaly co nejlépe, nejpříjemněji, nejužitečněji, nejvýhodněji, nejefektivněji, nejpohodlněji, po co nejkratší době zaškolení. Kleště nebo skleněná láhev jsou jistě „použitelné“ k zatloukání hřebíků. Ale zkuste to s klempířským kladivem a hned vám bude jasné, co se myslí slovem použitelnost. Prvky, které mohou různé interaktivní systémy využít pro podporu použitelnosti, můžeme rozdělit do tří skupin: prvky podporující naučitelnost, flexibilitu a robustnost [podle 22, s. 162].
2.3.1.2.1 Naučitelnost Naučitelnost prostřednictvím jednotlivých složek specifikuje, jak dobře se nový uživatel v systému zorientuje, a jak rychle lze dosáhnout maximální úrovně práce se systémem. Předvídatelnost (predictability): ukáže systém uživateli výsledek akce, kterou uživatel hodlá provést? Myslím, že do této kategorie spadá také 24
naznačení možností pokračování činnosti z právě dosaženého stavu („Co udělat teď? Čím mám pokračovat a jaký to bude mít efekt?“). Do této kategorie patří například zvýrazňování odkazů v textu. Znám webové stránky, jejichž designer navrhl odkazy tak, že na první pohled není možné rozeznat, na co lze kliknout. Pozná se to až po najetí myší nad příslušný text — ten se podbarví modře. To je pochopitelně chyba. Stejně tak je dobré dodržovat pravidlo, že pokud se dá na nějaký prvek kliknout, změní se tvar kurzoru na „ruku“. To je jasný signál uživateli v případě, že například tlačítka jsou tvořena obrázky a nemají tvar, z něhož je jasné, že se jedná o tlačítko (např. 3D objekt). Podle dalšího pravidla by totiž měly objekty svým tvarem naznačovat, k čemu jsou vhodné; čili za rukojeť se dá zatáhnout, tlačítko se dá stisknout. Slučitelnost (synthesizability): na základě sloučení poznatků o předchozím chování systému si uživatel vytvoří mentální model toho, jak systém funguje. Mentální modely jsou ambivalentní záležitostí: jistě je výhodné předpokládat, že určité funkce už bude uživatel znát z jiných podobných aplikací (má vytvořen jejich mentální model). Jenže nikde není řečeno, že se tyto funkce na jiných místech uživatel skutečně naučil používat, případně že je využívá správně. Pokud uživatel svojí akcí vyvolá nějakou změnu, je třeba, aby na to systém zřetelně upozornil (současně s provedením té akce). To slouží také jako kontrola, že byla akce provedena. Příkladem důležitosti takového oznámení je případ, kdy uživatel stiskne tlačítko webového formuláře, nicméně kurzor myši ještě před provedením akce přejede mimo tlačítko. Jelikož akce tlačítka jsou odesílány až na „mouse up“, k akci přirozeně nedojde; ovšem uživatel zřetelně viděl, jak tlačítko stisknul [22, s. 371]. Srozumitelnost (familiarity): mnoho systémů, resp. jejich uživatelských rozhraní, má podobné vlastnosti. Umožňuje nový systém uživateli nějak uplatnit jeho předchozí zkušenosti? Je to samozřejmě výhodou. Hranice mezi jedinečností, originalitou zpracování systému a snadností jeho pochopení a použití je nezanedbatelnou veličinou. Velice důležitou záležitostí z hlediska použitelného webu je srozumitelnost pro neodborníky.
25
Obrázek 6: Výřez z FRBR OPACu Virtua [28, snímek 24]
Obrázek 6 je přejat z prezentace J. Espleye, jedná se o aplikaci modelu FRBR v OPACu [28]. Z hlediska srozumitelnosti však za povšimnutí stojí odkaz „FRBR tree“ — mohou knihovníci předpokládat, že čtenáři tuší, co je to FRBR? A o jaké filtry se to jedná v horizontálním navigačním menu nahoře? Čtenářova session je jistě zajímavá v logu serveru, ale co se pod ní asi skrývá v OPACu? Naopak popis tlačítka „Save to Cart“ je podle mě mnohem lepší než často používané ikonky nákupního košíku (obyčejně neopatřené tagem „title“). Konzistence (consistency): pro uživatele je mnohem výhodnější, když se systém chová v různých situacích podobným způsobem — podobné prvky nebo funkce se chovají podobně, mají podobný slovní popis, nápověda je přístupná vždy stejně atd. Například tlačítko pro zahájení hledání by vždy mělo mít stejný popis, střídání výrazů Vyhledat, Najít, Go! není vhodné [13].
2.3.1.2.2 Flexibilita Flexibilita popisuje pružnost systému ve výměně informací s uživatelem, tedy pružnost interakce. Podnět k dialogu (dialog initiative): kdo v interakci člověk-systém vlastně první „iniciuje“ dialog? Podle autorů knihy [22] je žádoucí, aby se maximalizovala aktivita uživatele v tomto směru, nicméně sami připouštějí, že v určitých situacích má systém právo (povinnost) dialog iniciovat sám. Myslím, že pokud je systém navržen tak, aby ve správnou chvíli inicioval správný dialog, je to jeho velkou výhodou; například v oblasti řešení chyb. To se týká také nabídnutí pomoci, kterou systém poskytuje [15, s. 9]. 26
Multi-threating: tato funkcionalita je spíše doménou oblasti HCI v širším smyslu; je běžně používána např. v systému rozhraní s více okny, nicméně její použití v rozhraní reprezentovaném oknem prohlížeče nebudu uvažovat; podobně jako přenositelnost úloh (task migratability) — schopnost systému určitou úlohu splnit automaticky, nebo její plnění přenechat uživateli. Zaměnitelnost (substitutivity): je poměrně zajímavá vlastnost interaktivních systémů. Můžeme ji uvažovat z několika hledisek. Existuje pravidlo, které říká, že každý výstup by mohl/měl být současně i vstupem: „Pokud to vidíte, můžete to použít“. Například klinutí na název článku naviguje čtenáře na text článku, odkaz „Podobné články“ provede hledání článků s příbuznou tématikou. To je důležité nejen z hlediska použitelnosti a přístupnosti webu, ale všímají si toho také internetové vyhledávače. Další variantou může být zastupitelnost/zaměnitelnost různých vstupních hodnot — uživatel provede zadání vstupu podle svého uvážení a dále je ponecháno na systému, aby takový vstup zpracoval. Pokud systém určitou hodnotu očekává (např. číslo v určitém intervalu), je schopen také ověřit, zda hodnota byla zadána správně. V rámci použitelnosti by se potom mohl se zadanou hodnotou vyrovnat lépe než chybovým hlášením — rozpoznat, jestli nebyly uvažovány jiné fyzikální jednotky, jestli kombinace číslic a písmen nelze převést pouze na slova (6 medvědů s Cibulkou) atd. Poslední variantou je zaměnitelnost výstupu: tutéž výstupní hodnotu lze zobrazit v několika možných interpretacích, potom nechť má uživatel právo vybrat si tu vhodnou. Příklad: míra relevance nalezených článků vůči hledanému řetězci vyjádřená v procentech, ale také na grafické škále. Přizpůsobitelnost (customizability): jedná se o možnost přizpůsobení se vlastního systému uživateli a jeho požadavkům/potřebám. Může být iniciováno buď samotným systémem, nebo může být provedeno uživatelem. V současné době se otázka výhodnosti obsahu, který je uživateli „šitý na míru“, stává značně populární, zejména ve světě obchodu. Ovšem jen málo výzkumů potvrzuje domněnku, že právě možnost individuálního přizpůsobení má tak silný psychologický efekt, jaký jí bývá přikládán [43, s. 111]. Takovým obecným předpokladem může například být, že pokud uživatel na webovém portále rozpozná své vlastní preference, povede to u něj k větší oblibě tohoto portálu před ostatními [43, s. 113]. Přizpůsobení obsahu lze dosáhnout třemi cestami: a) přímé manuální nastavení — uživatel je vyzván k identifikování vlastních preferencí například při registraci do služby. b) filtrování na základě navštíveného obsahu — systém za pomoci strojového učení identifikuje zájmy a potřeby uživatele (jejich předmětnou oblast) a na tomto základě potom nabízí podobný obsah
27
c) filtrování obsahu na bázi preferencí podobných uživatelů — systém předpokládá, že pokud vás zaujme položka, která zaujala i jiné uživatele, mohly by vás zaujmout i další položky těchto uživatelů [dle 43]. Příklad je v kapitole 2.4.2. Pokud by byl uživateli nabízen pouze určitým způsobem přizpůsobený obsah s vyloučením všeho ostatního, nebude to samozřejmě ve všech situacích tím nejlepším řešením.
2.3.1.2.3 Robustnost Rozpoznatelnost (observability): dává systém dostatečným způsobem najevo svůj aktuální stav v celé jeho šíři? V tomto směru můžeme zkoumat, jestli systém kdykoliv umožní přehledně projít všemi jeho funkcemi, zda předdefinovaná nastavení jsou pro uživatele užitečná/jasná. Hodnocení trvalosti komunikačních akcí systému je také zajímavá — pokud vám systém oznámí např. na nový email pípnutím a současně nějakým vizuálním upozorněním, je tak zajištěno, že i když v daném momentě nepřijmete zvukový signál, vizuální upozornění setrvá. Možnost návratu zpět (recoverability): tato funkce je známá z naprosté většiny kancelářských aplikací — jedná se o možnost kdykoliv pohodlně vrátit zpět právě provedenou akci. V klientských aplikacích pracujících s daty na serveru jsem se zatím s touto funkcí nesetkal. Nicméně velice dobře funguje v oblasti webové navigace. Schopnost reakce (responsiveness): neboli jakási pružnost v komunikaci systém-uživatel. Ve webových aplikacích bude nejvýraznější veličinou ovlivňující rychlost reakce zřejmě kvalita internetového připojení, ale samozřejmě také samotný návrh webové aplikace, použitá technologie, složitost, rozsah zobrazované stránky atd. Přizpůsobenost práci (task conformance): tato veličina se podle mě do značné míry liší od předešlých. Jedná se o celkové posouzení systému v oblasti funkcí — nabízí opravdu ty, které by nabízet měl; a nabízí ty, které uživatel očekává? Můžeme se zajímat o to, jestli je například OPAC vhodným systémem pro přístup ke komerčním nebo rovnou internetovým zdrojům. A umožnil by to vůbec knihovní systém jako celek?
2.3.2 Testování použitelnosti Smyslem uvažování o použitelnosti stránek je jejich přizpůsobení cílovým uživatelům. Na samém počátku samozřejmě lze vytvářet modely s ohledem na dosavadní zkušenosti vlastní nebo publikované v knihách. Celý teoreticky navržený model může vypadat sebeharmoničtěji až do chvíle, kdy se setká s praxí (obrázek 7a).
28
Harmonicky vypadající model
Praxe destrukce
Test použitelnosti
Opravy
Model obstál
Obrázek 7: Setkání harmonicky vypadajícího modelu s praxí
Výsledkem může být naprostá destrukce původního záměru, která v případě webové aplikace nebo některé její části může být za plného provozu zjištěna z logu serveru až po nějaké době, pokud vůbec. Aby se tomu předešlo, zavádí se testování návrhů stránek v několika úrovních (na obrázku 7b je testování označeno symbolem plus), přičemž nejdůležitější je ověření funkce již hotových stránek před jejich zveřejněním. Lze samozřejmě otestovat již fungující stránky. První test použitelnost může odhalit až 80% potíží, které mohou v interakci se systémem nastat [76]. K praktickému provedení testu není zapotřebí mnoho: kamera, která bude snímat reakce uživatelů při práci s webem pro pozdější analýzu, přičemž na celém testování je pozoruhodné to, že testovacích osob stačí několik – například pět. [45] Moje vlastní zkušenost je taková, že už první pohled někoho jiného, jeho dotazy a připomínky, bývají pro mě značně podnětné. Ale doporučuji konfrontaci více lidí.
2.3.3 Čtení a typografie na webu Všeobecně známé, přesto často nedodržované pravidlo pro publikaci na webu zní: uživatelé nemají rádi rozsáhlé texty. Jsou preferovány spíše přehledné, dobře strukturované texty, odrážkové seznamy. Důležitá slova mají být typograficky zvýrazněna. Většina uživatelů na webu totiž texty pouze skenuje pohledem, slovo od slova čte pouze 16% z nich [53]. Koncentraci na obsah prezentovaného textu, a samozřejmě následně i jeho pochopení, ovlivňuje také délka řádku textu. Toto pravidlo je dostatečně známé z oblasti tištěných médií, přesto na webu bývá často nerespektováno. Schopnost koncentrace na text uspořádaný v užším sloupci je až 1,5x větší než při čtení textu, který je „rozlitý“ na celou šířku okna, resp. má více jak optimálních 60-80 znaků na řádek [7]. Poznatky z oblasti používání fontů neboli typů písma na webu se stávají pomalu klasikou, přesto jsem mnohdy udiven, čeho všeho se může v zájmu estetiky designer dopustit. Bezpatková písma jsou na webu jednoznačně 29
preferovaná pro svoji všeobecnou oblíbenost (oproti kurzívním typům), ale také pro nejvyšší rychlost čtení [4]. V rozpoznatelnosti ale pokulhávají za rodinou monotype a jsou srovnatelná s patkovými. To je využitelné například při zpracování signatur, krátkých označení, které je třeba zřetelně prezentovat. Na zřetelnost textu má také vliv použití velkých písmen — to se u delších řetězců nedoporučuje, protože se tím obecně snižuje jejich čitelnost. Člověk totiž rozpoznává slova podle jejich tvaru „automaticky“ [22, s. 83]. Nicméně u „nesmyslných“ slov, kterými mohou být například opět signatury, to rozpoznatelnost zvýší. Dalším argumentem potvrzujícím to, že mozek velice rád zpracovává zrakové informace automaticky bez potřeby usilovné vědomé činnosti, je rozpoznávání informací na stránce na základě jejich umístění a tvarového uspořádání (předpokládaného, očekávaného podle zkušenosti) [55].
2.3.4 Návrh stránky Každou webovou stránku můžeme popsat pomocí prvků, které se na ní nacházejí, a jejich vzájemných vztahů. U jednotlivých prvků se můžeme zaobírat také jejich vlastnostmi. Ve webovém prohlížeči můžeme předpokládat v zásadě každý z druhů zajištění interakce člověk/počítač (kapitola 2.1). Mohou být vytvořeny pomocí textu, obrázků, multimediálních objektů. Na webové stránce by se obecně měly nacházet pouze prvky, které slouží k nějakému účelu, obsahují a sdělují důležité informace. Tato zásada vylučuje z webových stránek elementy, které tam jsou pouze proto, že tam být „mohou“ (např. javascriptová kalkulačka), prvky, které nenesou žádnou informační hodnotu v kontextu webu. Z výzkumů chování uživatelů vyplývá, že některé prvky již uživatelé očekávají na určitých místech na stránce [6]. To je velice důležité z hlediska použitelnosti stránek, zejména pro předvídatelnost dalších činností, které mohou být právě teď vykonávány. Následující obrázek 8 ukazuje předpokládané umístění šesti obvyklých webových objektů.
30
a) Vyhledávání
b) Help
c) Home
d) Externí odkazy
e) Interní odkazy
f) Reklamní banner
Obrázek 8: Předpokládané umístění prvků na webové stránce [6]
Tato schémata považuji za velice důležitá. Mám vlastní zkušenost např. s webem, kde navigační menu je vpravo: neintuitivnost takového uspořádání je pozoruhodná. Zřejmě to souvisí i se směrem čtení obvyklého v naší kultuře: z levého horního rohu do toho protějšího. Vlevo se můžu podívat, kde vlastně jsem a co čtu, a vpravo si to přečíst. Vše je dáno samozřejmě zažitými konvencemi; tím, co bývá na webových stránkách praktikováno v největší míře. A z toho důvodu odchylky od těchto schémat způsobují překvapení, zmatení, nedůvěryhodnost, uživatel se musí příliš soustředit na to, aby pochopil ovládání webu (způsob, ale i důvod), místo aby se soustředil na samotný obsah. Oblast, kde bývá předpokládán reklamní banner (obr. 8f), by neměla obsahovat žádné důležité položky, a rozhodně ne objekty, které mohou být za reklamu pokládány, např. grafická tlačítka menu, ikony atd. V této souvislosti se dokonce hovoří o „bannerové slepotě“ — uživatel ignoruje vše, co je v nebo nad tímto segmentem [52, s. 27]. Barvy a jejich kombinace na stránce nejsou pouze činitelem estetickým, ale také informačním. Barvy na člověka silně působí podprahově, ale řídíme se jimi i zcela vědomě (červený klobouk muchomůrky sděluje podobné informace jako určité dopravní značení). Přesto bychom se měli vyhnout použití barevného rozlišení jako jediného nosiče informace — vždy by to měl být pouze prvek pomocný, pouze zdůrazňující informaci textovou/grafickou. Harmonicky sladěné stránky jsou uživateli jednoznačně přijímány lépe, přičemž spolu s uspokojením estetických požadavků tím dosáhneme také pocitu jejich snadnějšího použití [73, 10]. Estetičnost by však vždy měla brát v potaz typografické zásady čitelnosti textu.
31
2.3.5 Navigace Cílem webové navigace je poskytnout přehled o obsahu a funkcích, které jsou z dané stránky dostupné, zpřístupnit je a umožnit pohyb mezi nimi. Na nejvyšší úrovni by to tedy měl být přehled o všem, co je celkově k dispozici na daném webu, co zde uživatelé mohou najít a provádět. Na daném webu můžeme rozdělit navigaci na globální ve smyslu celého rozsahu stránek a lokální, která slouží pro pohyb uvnitř určité části webu, např. v rámci jedné stránky či jednoho modulu [12].
Obrázek 9: Umístění webové navigace [12]
Běžně se ale setkáváme pouze s jediným navigačním systémem (globálním) — v horizontálním nebo vertikálním umístění. V případě lokální navigace nejsou preference uživatelů v jejím umístění nikterak vyhraněné, pouze použití rámců (frames) uživatelům nějakým způsobem imponuje [5], ale z hlediska použitelnosti i přístupnosti jsou rámce nevhodným prvkem. Další výzkum provedený v této oblasti ale dokládá, že uživatelské preference horizontální navigace výrazně pokulhávají za jejím vertikálním umístěním či za použitím indexu [8]. Aby mohl navigační systém co nejlépe plnit svoji funkci, měl by poskytnout přístup do všech koutů webu, což v případě obsáhlých stránek může být problém: na úvodní stránce bývá zobrazen obsah, který musí nějak upoutat návštěvníky (což je také jistý druh navigace), „pozvat je dovnitř“. A tak je třeba vyrovnat poměr mezi -
navigací, která musí přehledně, strukturovaně rozčlenit a zpřístupnit celý web, a konkrétním obsahem hlavní stránky a jejími funkčními prvky.
To bývá řešeno pomocí různých dynamických menu, která ve svých položkách naznačí hesla nejvyšší úrovně, a po aktivaci jedné z nich je buď nabídnut konkrétní obsah, nebo zpřístupněna další úroveň menu s jemnějším členěním atd.
32
ABCDEFGHIJ - Boty - Brambory - Balóny - Buráky - Brouci
a) Fly-out menu
b) Drop-down menu
c) Index
Obrázek 10: Tři druhy menu [8]
Úspora místa je tedy, zdá se, vyřešena, nicméně tato menu mají mnoho sporných aspektů, které musejí být brány v úvahu, pokud se designer rozhodne takové menu využít. Celý obsah webu zde není zřejmý na první pohled a lehce dostupný. Zejména u rozbalovacích menu (např. obrázek 10b) je vše skryto a uživatel tím pádem musí nejprve kliknout, aby vůbec zjistil, jaké má možnosti. Navíc v HTML prvku <select> se položky nedají rozumně formátovat, což snižuje informační potenciál tohoto prvku. Některé osoby mohou mít také motorické problémy při práci s interaktivními prvky. Lidská paměť je schopna najednou pojmout 7 ± 2 prvků (chunků) proto, aby s nimi mohl člověk dále pracovat [61, s. 70]. Jako klasický příklad této psychologické teorie se uvádí telefonní číslo nebo jiný řetězec znaků a jeho zapamatování buď po jednotlivých znacích či po jejich skupinách (lépe se pamatují skupiny, protože jich je méně). Celá věc je ale značně individuální, navíc hodně záleží na tréninku paměti atd. Důsledek tohoto poznatku pro webdesign je následující: pokud dáváme k dispozici uživatelům několik různých možností (funkcí, postupů, nástrojů), u kterých je třeba si pamatovat jejich charakteristiku a použití, potom by jejich počet neměl překročit počet chunků. Stejně tak se to týká např. dílčích kroků potřebných ke splnění určité akce. Moje vlastní zkušenost s online systémem rezervace letenek o sedmi krocích byla poměrně frustrující — není vůbec jednoduché změnit některé z předchozích nastavení, když nevíte, ve kterém kroku bylo provedeno, a na uložení těchto informací má lidská paměť volných právě 7 ± 2 pozic. Podobně je tomu u položek menu — samozřejmě může platit, že čím více položek má menu na nejvyšší úrovni, tím lépe je daná oblast roztříděná. Ale proto, aby byl čtenář schopen se rozhodnout, kterou položku má použít ke správnému účelu (aby je všechny mohl obsáhnout do paměti), je nejlepší, pokud je položek maximálně 7 až 9. Velice důležitou navigační informací pro uživatele je signál „Zde se nacházíte“. Do určité míry to zajisté řeší nadpis stránky, ale nutné je označení 33
pozice v rámci webové navigace či v rámci struktury webu. Použité menu by tedy mělo umožňovat uchovat informaci o provedené volbě a současně zobrazit zvolený obsah. OPAC > Sbírky > Strašidelné knihy > Příběhy zla.
Obrázek 11: Příklad navigace pomocí drobků
Alternativou či doplněním orientační funkce menu mohou být „drobky“ („breadcrumbs“, obrázek 11), webový navigační prvek realizovaný v podobě horizontální lišty, do které je zanášena struktura tak, jak se uživatel postupně „noří“ do hlubin webu. V této liště má uživatel jednak kontrolu toho, kde se právě nachází, a může ji také využít pro okamžitou navigaci do libovolné vyšší úrovně.
2.4
Konkurenční služby pro srovnání
Tato kapitola stručně popisuje internetové služby, které jsem vybral jako nejzajímavější pro moji práci. Důvodem volby je vždy jistý originální přínos v oblasti vyhledávání informací, použitého uživatelského rozhraní, v oblasti prezentaci výsledků hledání a funkcí pro práci s nimi. Tedy inspirace a poučení se z chyb. Nabyté poznatky poslouží k diskusi o směru, kterým bychom se měli ubírat při hledání optimálního řešení současné situace na poli online katalogů.
2.4.1 Webové vyhledávače 2.4.1.1
Předmětové adresáře
Jednou z alternativ, kterou může použít uživatel pro hledání informací na internetu, jsou předmětové adresáře (katalogy, vyhledávače). Ty v dnešní době často integrují kromě základního předmětového adresáře mnohé další služby, vznikají více či méně mohutné informační portály. Nicméně základní myšlenka adresáře je vždy stejná: vytvořit přehlednou předmětovou strukturu tak, aby do ní bylo možné vřazovat odkazy na webové stránky a tím vybudovat jakýsi rozcestník. Stránky jsou do struktury přidávány ručně, stejně jako struktura je dopředu vytvořená s určitými pravidly.
34
Obrázek 12: Příklad předmětové struktury adresáře Seznam.cz
Příkladem takovým služeb jsou portály Yahoo!, Seznam, Centrum; na obrázku 12 vidíme ukázku předmětové struktury portálu Seznam.cz. Jednotlivé fasety bývají pojmenovány s pochopitelnou snahou naznačit vše, co se v nich ukrývá, ještě přesněji se ale dá říci, že se snaží pojmenovat věci tak, jak je nejspíše budou hledat uživatelé, jak jim přijdou srozumitelné. Může si dovolit takový portál vyčlenit některé odvětví lidského poznání jako nezajímavé a vůbec ho nezařadit? Podle mě ne. V čem je potom nejzajímavější přínos takové služby? Adresáře si nekladou za cíl podat vyčerpávající přehled stránek na dané téma. Obsahují utříděné a zhodnocené zdroje k danému tématu. Pokud uživatel potřebuje získat základní přehled o webech z nějaké oblasti, potom nejlepší cesta (v současnosti) vede přes konkrétní heslo předmětového adresáře. Nicméně existuje několik věcí, na které je vhodné u předmětových adresářů upozornit. Provozovatelé těchto služeb se v honbě za co největší atraktivitou a zřejmě vyšší „informační hodnotou“svých stránek snaží dostat co nejvíce obsahu na úvodní obrazovku. To je mnohdy na úkor samotného předmětového katalogu, který musí být různě redukován, dostává se až pod zlom úvodní obrazovky atd. Jako ambivalentní vnímám stále populárnější snahu činit stránky co nejaktivnější, integrovat prvky přímé manipulace a další dynamické funkce, realizované většinou pomocí JavaScriptu. Tyto funkce mohou sice být uživatelsky zajímavé, nicméně daň v podobě značné nespolehlivosti, křehkosti celé aplikace a zejména znatelného zpomalování práce s webem i na vysokokapacitním připojení a výkonném PC je poměrně vysoká. Potvrzují to některá doporučení ohledně minimalizace datové náročnosti stránky (ze
35
kterých se už před léty stala téměř všeobecně uznávaná fakta), jiné výzkumy to naopak popírají. Roste opravdu frustrace uživatele přímo úměrně době trvání načítání stránky do prohlížeče? Ch. Perfetti tvrdí, že nikoliv [58]. Podává zajímavé zjištění: „[byla zjištěna] silná korelace mezi vnímaným časem stahování stránky a tím, zda uživatel na stránce úspěšně splnil svůj úkol. Nicméně nebyla potvrzena mezi skutečným časem stažení a úspěšností úlohy [...]. Zdá se, že pokud lidé na stránce dosáhnou toho, co zamýšleli udělat, vnímají stránku jako rychlou.“ Implikace pro uživatelská rozhraní jsou tedy zřejmé: nárůst datové náročnosti stránky lze považovat za akceptovatelný jen v případě, že zobrazený obsah bude uživatel vnímat jako užitečný.
2.4.1.2
Google
V současnosti představuje Google nejen nejpoužívanější [57] internetový vyhledávač vůbec s nejobsáhlejší databází indexovaných webových stránek (v tzv. povrchovém webu) [20, s. 60], ale také neustále sílící obchodní značku s ambicemi, ze kterých se tají dech ekonomům a knihovníkům běhá mráz po zádech.
Obrázek 13: Google
Co je příčinou tohoto úspěchu? Především jednoduchost. Obrázek 13 ukazuje úvodní stránku vyhledávače, které se ostatní služby mohou jen velice těžko vyrovnat. Je ale skutečně v jednoduchosti taková síla? Průzkumy vyhledávací strategie uživatelů ukazují, že ne vždy jsou uživatelé schopni skutečně využít 36
potenciálu jediného vstupního políčka — nevyužívají booleovské operátory, struktura zadávaného dotazu také není nikterak závratná [např. 68, s. 23]. Spíše bývá uplatňována strategie „zkusit štěstí“. Úspěch (i když relativní) je zaručen téměř vždy — v naprosté většině případu jsou nějaké stránky nalezeny. Tedy pokud se nejedná o chybu při zadávání vstupu — překlep apod. Ale i s tím si umí google poradit, ovšem zatím jenom při hledání anglických termínů. Výsledky jsou řazeny podle relevance, čili nejrelevantnější dokument se objeví jako první. Relevance dokumentů (PageRank) je počítána podle určitého vzorce, který zohledňuje počet odkazů vedoucích na stránky, které vyhovují požadovanému zadání, přičemž samotné zpracování těchto stránek rovněž ovlivní jejich umístění „v žebříčku“ [42]. Kladně je hodnoceno zpracování stránky v rámci určitých pravidel (titulek, úprava odkazů a samotného textu, klíčová slova atd.). Funkce Podobné stránky umožní uživateli jediným kliknutím provést takové hledání, jehož výsledkem budou stránky odpovídající té zvolené, z jejíhož vyhledaného záznamu („hitu“) byla funkce zavolána. Způsob, jakým Google ovlivňuje vyhledávací praktiky (a požadavky) uživatelů, ilustruje také následující Obrázek 14 ze sekce prohledávání závěrečných prací Informačního systému Masarykovy univerzity.
Obrázek 14: Formulář vyhledávání v závěrečných pracích, IS MU [29]
Google Adresář V kapitole Předmětové adresáře jsem pohovořil o významu předmětného třídění elektronických online zdrojů pro uživatele, které je poskytováno s určitým omezením počtu vřazených stránek. Google se samozřejmě chopil i této příležitosti — využil opensource projektu Open Directory [56] a vznikl tak Google Adresář. Jednotlivé kategorie jsou upravovány dobrovolníky z celého světa, celý adresář je rovněž nabízen ke stažení zdarma. Google umožňuje například omezit fulltextové vyhledávání pouze na určitou kategorii, výsledkem čehož je větší relevance vrácených dokumentů. 37
Google Adresář zde uvádím především jako příklad předmětové struktury, která je hodná komparace se současnými předmětnými klasifikacemi používanými například v knihovnictví. Bylo by možné využít tohle nebo podobné klasifikační schéma pro uspořádání dokumentů klasického formátu? Jak by bylo nutné vylepšit například tohle schéma a jak by bylo nutné změnit současné integrované knihovní systémy včetně online katalogu? A co by to znamenalo pro současný způsob tvorby (a uchování) hotových bibliografických záznamů?
2.4.1.3
KartOO a Vivisimo
KartOO i Vivisimo jsou pouze vybranými zástupci skupiny, která představuje nový směr v prohledávání online zdrojů, ale zejména v prezentaci vyhledaných výsledků. Relevance dokumentů v podání např. Google, navíc lineárně setříděných, nemusí být vždy vyhovující požadavkům uživatele, tím spíše uživatele nezkušeného. V každé takové vrácené sadě dokumentů lze nalézt podskupiny dokumentů s podobnými vlastnostmi (chce se říci s podobnými obsahovými vlastnostmi). A tyto vyhledávače právě takovéto skupiny vytvářejí a potom s nimi různým způsobem pracují. [20, 75, 40]
Obrázek 15: KartOO a Vivisimo — ukázka výstupu
KartOO (obrázek 15) využívá pro znázornění dokumentů a vzájemných vztahů mezi nimi (skupinami) sémantické mapy. Relevance zdroje je znázorněná velikostí ikony symbolizující příslušný dokument. Graficky znázorněné vtahy mezi dokumenty lze využít pro provádění nových hledání, stejně jako klíčová slova vypsané v levém sloupci vedle zobrazení mapy. Vivisimo se pokouší na základě zjištěných vztahů mezi nalezenými dokumenty vytvořit hierarchickou strukturu, ve které potom prezentuje výsledky hledání. K takové analýze jsou opět potřeba nějaká zdrojová data. Obě služby fungují jako metavyhledávače — pro svoji práci využívají výsledků hledání jiných vyhledávacích strojů.
38
2.4.2 Amazon Důvod pro zařazení tohoto internetového obchodu do mojí práce je prostý: oproti ostatním online službám pracuje také Amazon s týmiž médii, jako tradiční knihovny — s knihami a AV nosiči. Nicméně Amazon uchopil ještě 35 dalších produktových kategorií, které nabízí svým zákazníkům, a ne bez úspěchu. Zákazník samozřejmě nechce kupovat zajíce v pytli. A pokud se rozhodne koupit si např. knihu pouze na základě informací zprostředkovanými online, aniž by ji kdy držel v ruce, Amazon se opravdu snaží poskytnout mu k tomu maximum informací. V následujícím textu poukážu na některé prvky tohoto pozoruhodného serveru.
Obrázek 16: Úvodní stránka serveru Amazon (výřez)
Začněme úvodní obrazovkou (obrázek 16). Levé navigační menu tvoří hrubé třídění nabízeného sortimentu, což bývá u těchto služeb typické. Horní horizontální panel (oproti předchozím verzím designu) je poměrně střízlivý: základní navigace, jednoduchý vyhledávací formulář, vyhledávání na webu (tento prvek není vhodný z hlediska použitelnosti stránek), přístup k základním funkcím důležitým pro nákup: registrace, vlastní účet, nákupní košík. Obsahem stránky jsou potom nabídky zboží zaměřené podle různých hledisek, většinou se jedná o nabídky, které by podle názoru prodejců neměly návštěvníkům stránek uniknout, jsou zde výčty nejprodávanějších položek atd.
39
Arts & Photography Home & Garden Audiocassettes Horror Audio CDs Literature & Fiction Audio Downloads Mystery & Thrillers Bargain Books Nonfiction Biographies & Memoirs Outdoors & Nature
Business & Investing Parenting & Families Children's Books Professional & Technical Christian Books Reference Comics & Graphic Novels Religion & Spirituality Computers & Internet Romance Cooking, Food & Wine Science
e-Books Science Fiction & Fantasy Entertainment Sports Español Teen Gay & Lesbian Travel Health, Mind & Body Women's Fiction History
Obrázek 17: Předmětové kategorie knih na serveru Amazon.com
Pokud vybereme položku „knihy“, vstupujeme do předmětového katalogu, který ve stručnosti uvádím na obrázku 17. Jak je vidět, vytvořit a následně zobrazit takovou strukturu není nemožné. Na obrázku 18 vidíme zobrazení záznamů téže knihy prezentovné na stránkách Amazonu (a) a v katalogu Moravské zemské knihovny Brno (Aleph, b). Jedná se o knihu Steva Kruga Nenuťte uživatele přemýšlet, jejíž české vydání také používám pro svoji práci. Nepoměr uváděných informací je zcela jasný. V následujícím textu stručně projdu vše, co o knize zveřejňuje Amazon. Nejprve vidíme stručné bibliografické údaje včetně obrázku obálky a údaje o dostupnosti jednotky, cenách, výhodných nákupech. Následuje pozoruhodná pasáž Zákazníci, kteří si koupili tuhle položku, si koupili také..., jejíž informace mohou být pro mnoho zájemců inspirativní. Je zde k dispozici 50 takových knih. Jedná se o typický příklad přizpůsobitelnosti obsahu (kapitola 2.3.1.2.2). Následují recenze vydavatele, přejaté z obálky knihy. V bližších informacích nalezneme například výsledek hlasování návštěvníků webu — jakési bodové hodnocení, ale také prodávanost knihy (sales rank). K dispozici jsou kromě obálek také ukázka z knihy, obsah, rejstřík, seznam knih, které toto dílo citují; seznam knih, které si uživatelé koupili poté, co si prohlédli toto dílo s možností jejich srovnání. Návštěvníci stránek jsou neustále vtahováni do hry, mají možnost se sami vyjadřovat ke knize, psát vlastní recenze, klíčová slova, zasílat náměty pro zlepšení popisu knihy (obrázek 18c).
40
(b)
(c) (a) Obrázek 18: Záznam téže knihy na stránkách Amazon.com (a) a aleph.mzk.cz (b). Některé možnosti vyjádření pro uživatele Amazonu (c).
V popisu, který poskytují běžní uživatelé, nelze očekávat žádnou konzistenci, systematičnost, nelze vyloučit chyby nebo dokonce zlomyslnost. Samozřejmě je otázkou k zamyšlení, do jaké míry se produkty této dobrovolné činnosti 41
například zlepšuje vyhledatelnost dokumentů v rámci celého systému. Nebo stávající funkce a prvky zpřístupňující všechna díla jsou postačující a tyto funkce mají za úkol pouze dokreslit, zpřesnit, přiblížit dané dílo virtuálnímu zájemci? Jisté je, že na podobném principu funguje stále více internetových služeb, komunit, principů tvorby software, encyklopedií, a je pozoruhodné, jak dobrých výsledků lze takto dosáhnout.
2.4.3 Komerční databáze Oproti internetovým vyhledávačům z předešlé kapitoly mají komerční databáze určitá specifika. Především se jedná o skutečnost, že při tvorbě a správě těchto databází hraje lidský faktor roli mnohem významnější než v případě služeb zprostředkovávajících obsah „celého“ internetu zcela automaticky. Databáze můžeme rozdělit na oborové a multioborové, přičemž multioborovost může znamenat jak uchopení různých disciplín z humanitní, či naopak přírodní větve, tak také kombinaci vědních okruhů napříč lidským poznáním. Databáze mohou obsahovat plné texty dokumentů nebo pouze abstrakty, můžeme se setkat s encyklopediemi, sbírkami knih v elektronické podobě (digitálními knihovnami), sbírkami časopisů k určitým tématům, sbírkami prací určitého vydavatelství atd. Producenti těchto databází, podobně jako internetové služby, musejí o svoji pozici na trhu bojovat jak mezi svými konkurenty, tak mezi čtenáři/zákazníky. Jedná se jak o nabídku obsažených zdrojů, tak samozřejmě o komfort přístupu k nim. Uživatelská rozhraní databází mají implementováno mnoho funkcí a prvků založených na stejném principu jako internetové vyhledávače. Je to dáno jednak tím, že plné texty v digitální podobě nebo alespoň abstrakty, obsahy knih, recenze atd. jsou k dispozici téměř vždy (proto podobnost s internetovými vyhledávači); ale také přirozeně oním konkurenčním bojem, snahou vyhovět zákazníkovi, co nejlépe uspokojit jeho potřeby, zpracovat neustále narůstající množství informací co nejefektivněji. Mohou si producenti databází dovolit neúspěch na trhu, být horší než kolegové, mohou si dovolit nezohlednit koncového uživatele, který k jejich službám přistupuje prostřednictvím internetového prohlížeče? Mnoho prvků, které používají uživatelská rozhraní databází, je shodných s nástroji internetových služeb. Opět se věnuji těm podle mě nejzajímavějším, nejinspirativnějším, s pozoruhodnou užitnou hodnotou. Rovněž je třeba poznamenat, že jednotlivé příklady vybírám na základě osobních zkušeností; můj výběr je omezen službami, které má aktuálně předplaceny Masarykova univerzita. Snad největší odlišnost mezi různými databázemi jsem zaznamenal v oblasti předmětového přístupu k dokumentům. Vždy je k dispozici klasický 42
vyhledávací formulář s možností kombinovat různá pole, nicméně jako možnost procházení (browsing) je v některých případech nabízen jak abecední seznam použitých indexačních termínů (např. Ulrych’s periodical directory, obrázek 19a), tak (na opačném pólu) oborově strukturované fasety (Proquest, obrázek 19b).
(a)
(b)
Obrázek 19: Tématické prohlížení (a) Ulrichsweb, (b) ProQuest [74, 60]
Bibliografické citace vyhledaných záznamů bývají prezentovány v tabulce s možností různých řazení včetně relevance. Bývá k dispozici také možnost vybrat určité záznamy a dále s nimi pracovat: ukládat je, analyzovat je z hlediska podílu autorství či z hlediska předmětu (obrázek 20), pracovat s jejich citovaností atd.
Obrázek 20: Předmětová analýza určitého článku na Web of Science [77]
43
Pozoruhodným počinem je v tomto směru „Visual search“ dostupný v databázích Ebsco. Tento Javový applet funguje jako alternativa ke klasickému hledání s „tabulkovým“ výstupem — vyhledané dokumenty jsou seskupeny podle předmětových charakteristik, přičemž uživateli je prezentováno nejprve hrubší třídění a následným procházením podskupin je možné zobrazit až konkrétní dokumenty, nebo se vrátit o úroveň výše a zvolit jinou podskupinu atd. (obrázek 21).
Obrázek 21: Visual Search v databázích Ebsco [26]
Poslední zmínka patří zobrazení jednoho záznamu. Pokud jsou k dispozici plné texty dokumentů, potom je samozřejmě k dispozici soubor pdf/html. Jinak je k dispozici kromě bibliografických údajů také abstrakt, případně seznam použité literatury. Jako další možnosti jsou nabízeny hledání podobných dokumentů. Podobné dokumenty lze najít podle zobrazených indexačních termínů, případně jsou přímo dostupné citované dokumenty (pokud jsou v dané databází přístupné; u nich se samozřejmě předpokládá, že nějakým způsobem relevantní budou). Někdy je nabídnuto přímo několik konkrétních podobných relevantních dokumentů, což vnímám jako velice zajímavé.
44
Závěrem uvádím následující obecné shrnutí poznatků nabytých při průzkumu profesionálních databází: rozhraní, které zprostředkovává obsah těchto databází uživatelům, je z pochopitelných důvodů značně komplexní, nabízí mnoho funkcí, které by mohly jako jednotlivosti posloužit jako inspirace pro rozvoj knihovních katalogů. Tyto funkce jsou stále naléhavější nutností pro přístup k ustavičně rostoucímu množství zaznamenaných informací. Pokud jsou nabídnuty uživateli tak, aby mu vstřícně a co nejlépe posloužily k uspokojení jeho informačních požadavků, což v případě odborných databází nevylučuje ani nutnost použít nejprve vhodný manuál, potom to je jen ku prospěchu věci. Kdybych měl označit nejvýraznější nedostatek rozhraní těchto databází, který mne upoutal, bylo by to nejspíše časté neplnění některého z elementárních požadavků přístupnosti a použitelnosti webových stránek.
45
3 FUNKČNÍ BLOKY Celý proces práce s online katalogem od samého začátku lze rozdělit na jednotlivé kroky, které uživatel musí provést, aby dosáhl požadovaného cíle. Ideově tuto věc řeší Frankfurtské principy — jedná se o nalezení, identifikaci, výběr, získání přístupu a navigaci k určitému informačnímu/bibliografickému zdroji. Při hlubším pohledu se však tyto kroky mohou ubírat různými cestami — ty jsou tvořeny přesností uživatelova požadavku, znalostí cíle. Již jsme si řekli, že cíl může být přesně známý, přibližně známý nebo neznámý. V současném OPACu jakékoliv hledání začíná u webového formuláře, kam uživatel zadá nějaký termín. Většinou může (ve vlastním zájmu) provést další nastavení — uvést pole, ze kterého se má hledat, případně použít funkce nahrazující zápis booleovských operátorů. Následně je zobrazen výsledek hledání — podle toho, jestli bylo hledání zahájeno ve vyhledávacím formuláři (1.) či ve formuláři, který iniciuje procházení jednotlivých indexačních termínů (autorů, názvů, předmětových hesel, vydavatelů, míst vydání atd.) (2.). Přehledně to zobrazuje následující obrázek 22. Nalezení ↓
Vyplnění a odeslání vyhledávacího formuláře.
Identifikace 1. vyhledávání Tabulka obsahující ↓ všechny vyhovující záznamy.
Výběr ↓ Získání přístupu
2. procházení rejstříku Tabulka obsahující vyhovující termíny nebo jim podobné, plus několik abecedně předcházejících a následujících položek. Po kliknutí na jeden termín se zobrazí tabulka dokumentů, v jejichž bibliografickém záznamu se tento termín nachází.
Výběr je proveden na základě údajů z tabulky výsledků, případně je upřesněn zobrazením bibliografického záznamu. Volba konkrétní jednotky daného záznamu. Obrázek 22: Kroky vedoucí k získání určité jednotky
Ke všem těmto krokům můžeme přidat ještě další funkce OPACu, které nesouvisí bezprostředně s procesem „Najít -> Získat“, tj. zobrazení uživatelského účtu se všemi dostupnými informacemi uvnitř. 46
Na základě těchto cest potom můžeme definovat funkční bloky — od sebe oddělené celky, které jsou interaktivně (hypertextově) dostupné mezi sebou, mají své specifické funkce, a prostřednictvím kterých OPAC zajišťuje celý proces získání určitého informačního zdroje: Úvodní obrazovka Vyhledávání Zobrazení rejstříku (procházení) Zobrazení jedné položky rejstříku Zobrazení vyhledaných informačních zdrojů Zobrazení struktury jednoho díla Zobrazení záznamu jednoho provedení Uživatelský účet a související položky V následujícím textu budou jednotlivé položky blíže popsány, revidována jejich funkce a účelnost pro požadavky dnešního čtenáře a budou předloženy návrhy na možná zlepšení. Hodné zamyšlení nejsou samozřejmě pouze tyto funkční bloky, ale také vlastní cesta systémem k prameni, který uživateli uspokojí jeho informační potřebu, ať už vědomou či nevědomou. Vždy začínám popisem současného stavu. Tento popis je založený na mých vlastních zkušenostech s OPACy. Spíše než rozsáhlým detailním analýzám současných rozhraní OPACů se věnuji vlastním návrhům na zlepšení funkcí a vzhledu rozhraní.
3.1
Úvodní obrazovka
Úvodní obrazovka OPACu v současnosti vždy zobrazuje přímo nějaký vyhledávací formulář a pokyny k vyhledávání. Obsahuje také navigační prvky v rámci katalogu — vstup do čtenářského konta, odkazy na další formy vyhledávání. Ovšem může obsahovat také odkazy na další služby knihovny, které s OPACem přímo nesouvisí nebo souviset nemusejí, například meziknihovní výpůjční služba, různé seznamy pramenů podle určitých hledisek. OPAC může například na vhodném místě upozornit na výpůjční dobu knihovny nebo na její změnu („Knihu si můžete za 2 hodiny vyzvednout u výpůjčního pultu. Dovolujeme si vás upozornit, že knihovna má po dobu prázdnin otevřeno pouze do 16:00.“)
47
Můžeme předpokládat, že pokud knihovna má OPAC, má také nějakou vlastní webovou stránku, která nemá za cíl apriori přístup k dokumentům, ale informuje o knihovně a dění v ní, o službách atd. M. Krčál uvádí následující součásti webových stránek (vysokoškolských) knihoven: -
Základní informace o knihovně Prezentace služeb knihovny Informace o fondech Zprostředkování informací (myšleno zejména elektronických informačních zdrojů) - Dokumenty - Diskuze - Nadstandardní služby (novinky, seznam časopisů, informace o akcích pro veřejnost atd.) [44] Městská knihovna na svých stránkách zobrazí informace pouze mírně odlišné, stejně jako např. knihovna národní nebo knihovna Centra výzkumu polních škůdců. Můžeme si ale představit, že knihovna na svých stránkách poskytne čtenářům „bleskové hledání“ v katalogu v podobě formulářového textového políčka, které po odeslání provede přesměrování na OPAC a následně (zřejmě po hledání ve všech polích) přímo zobrazí výsledek hledání. Nestírá se tím rozdíl mezi homepage knihovny a OPACem? (obrázek 23)
Obrázek 23: OPAC a web knihovny
Nyní se pokusím zamyslet nad tím, jakým způsobem může OPAC efektivně nabízet fond knihovny, tj. co nejjednodušší cestou ho zpřístupnit, poskytnout informace o něm v maximální šíři, pokud možno interaktivně. Ovšem s nutným zachováním přehlednosti, s přihlédnutím k tomu, že plocha webového prohlížeče je omezená. Střídmost je požadována také z hlediska designu a informačního obsahu: paměť uživatele by neměla být zahlcována ani na začátku procesu, ani po třech kliknutích [47, s. 164]. Čtenář by se ale také neměl nudit.
48
Moje konkrétní představa je taková, že by OPAC (skrze svoji úvodní stránku) měl umožnit čtenáři dostat se k určité jednotce bez použití klávesnice (bez nutnosti zapisovat nějaké znaky). Tedy projít celým procesem hledání, identifikace, výběru jen pomocí myši. Počátek této cesty leží pochopitelně na hlavní stránce katalogu (na homepage knihovny). K cíli ale vede použití konkrétních nástrojů, které by měly umožnit čtenáři „proplout“ až ke konkrétnímu dílu. Jejich návrhy obsahují následující kapitoly. Všechny nástroje by měly být součástí určité jednotné koncepce, jejímž základem musí bezpochyby být již způsob uložení dokumentů (informací o nich) v databázi. Jednotlivé nástroje si lze představit jako brýle, které si čtenář nasadí a jejichž prostřednictvím bude pozorovat obsah databáze. Potom si může vzít jiné brýle, které ukáží databázi z jiného pohledu. Anebo si nasadí oboje brýle současně. Tento pohled ho inspiruje a vybere si pouze určitou výseč toho, co viděl, a zaměří se na ni.
Obrázek 24: Některé pohledy na fond
Tímto způsobem bude získávat stále přesnější představu o tom, co mu databáze nabízí, až do úrovně konkrétních informačních pramenů, ze kterých si bude moci některý vybrat. V momentě, kdy pozná, že oblast, kterou pozoruje, nevyhovuje jeho potřebám a zájmům, může se porozhlédnout po okolí, případně se přesunout do jiné oblasti atd. Tyto nástroje by měly umožnit zejména: přístup k fondu podle předmětu, podle žánru, podle druhu nosiče (vyjádření/provedení). Čímž v žádném případě nechci upozadit funkci „klasického“ vyhledávacího formuláře. Jako další možností pro přístup k dokumentům se zabývám problematikou „sbírek“, nicméně alternativou jsou také seznamy pramenů generované podle určitých pravidel — např. nejnovější knihy, prameny vybrané zcela náhodně nebo se specifikací některého údaje (obor, žánr, klíčové slovo), prameny vybrané na základě přizpůsobitelnosti, na základě hodnocení jiných uživatelů (ať už pozitivního nebo negativního), na základě půjčovanosti určitou kategorií 49
uživatelů (např. učitelé v případě školní knihovny). Všechny tyto možnosti by měly nejenom existovat, ale čtenáři by se o nich měli také vhodným způsobem dozvědět. Koncepce hlavní strany Hlavní strana by měla působit střízlivě a lehce, a současně by měla poskytnout jednoduchý přístup k většině důležitých funkcí katalogu. Nezbytnou součást bude tvořit formulář základního vyhledávání (kapitola 3.2) spolu se vstupem do autorského a předmětného rejstříku. Hlavní navigace: Hlavní strana Nástroje: Prozkoumejte náš fond Pokročilé vyhledávání Nápověda
Alternativa hlavní navigace:
1. Logo + identifikace stránky + drobky 2. Základní hledání 3. Vstup do rejstříků 4. Hlavní navigace 5. Nápověda 6. Uživatelské konto 7. Sbírky 8. Další nabídky
Hlavní strana Nástroje katalogu Pokročilé vyhledávání Nápověda
Obrázek 25: Koncepce hlavní strany OPACu
Schematický návrh hlavní strany ukazuje obrázek 25. Hlavní navigační panel (levý sloupec) by měl být k dispozici kdykoliv během práce s OPACem. Obvykle doporučované umístění tlačítka nápovědy je vpravo nahoře (blok 5). Alternativou je odkaz z menu vlevo; je ale třeba zvolit buď jednu nebo druhou variantu. Pokud jsou na stránce dva odkazy na tutéž funkci, uživatelé přemýšlejí, v čem se vlastně liší. Tlačítko nápovědy by obecně mohlo být kontextově závislé, vstup na „hlavní stranu“ nápovědy (včetně úvodních informací, tutoriálu atd.) lze realizovat až ze stránky s nápovědou. Blok 6 obsahuje prostředky pro práci s uživatelským kontem. Pro přihlášení do katalogu by zde neměly být přímo textová políčka pro jméno a heslo, jak je to na některých stránkách běžné, protože ta mohou být zaměněna za vyhledávání. Lepší je použít odkaz „Přihlásit se“; po kliknutí na něho by se příslušná políčka mohla objevit přímo v tomto bloku. Pokud knihovna umožňuje „předregistraci 50
čtenáře“, potom zde bude k dispozici také odkaz na stránku s registračním formulářem (ten by měl obsahovat popis účelu, ke kterému tato předregistrace slouží). Po přihlášení by tento blok měl obsahovat „monitor“ čtenářského konta: „Máte 6 vypůjčených publikací. 2 z nich musíte do dvou dnů vrátit.“ nebo „Nemůžete si rezervovat knihy, protože máte dlouhodobě nevrácenou publikaci.“ K hlavní stránce, ale také k dalším stránkám katalogu, lze obecně říci, že by neměly obsahovat žádnou odbornou knihovnickou terminologii: OPAC, FRBR Tree, MARCový záznam, pole, kódy polí, konspekt, MDT, LOC, záznam, autoritní záznam, hlavní záhlaví, rejstřík, MVS, Z39.50, SFX, jednotky, prezenčně/absenčně. Tato slova by měla být nahrazena nebo doplněna jejich slovním opisem, který stručně vyjádří, o co se jedná [1]. Mnohé čtenáře možná ani nenapadne, co se pod takovým termínem skrývá, a pokud se neodhodlá a nezkusí kliknout, nikdy to nezjistí. Odkazy pro vstup do rejstříků, do sbírek, do pokročilého vyhledávání či do dalších alternativních nabídek materiálů jsou pouze „vytaženy“ na úvodní stránku pro rychlý přístup. Podle míry integrace OPACu s homepage knihovny se zde mohou nacházet také další odkazy. Sekce „Nástroje“ hlavního menu pouze uvozuje dvě důležité položky: pokročilé vyhledávání a odkaz na stránku „Prozkoumejte náš fond“ („Nástroje katalogu“), která uživateli nabídne přehled a popis všech funkcí určených ke čtenářskému přístupu do databáze knihovny. V podstatě až zde se katalog čtenáři „otevře“. Nástroje katalogu Každý z nástrojů by měl sloužit jako výše zmíněné brýle, které pomohou čtenáři zaostřit přesně na ty dokumenty, které jsou pro něho nejvhodnější. Obecně by těchto brýlí nemělo být k dispozici příliš mnoho, protože to může uživatele dezorientovat [37]. Kromě úvodního Základního hledání tu tedy budeme mít přístup do Rozšířeného hledání. Stěžejním nástrojem by však měl být Předmětový katalog, ať už v html podobě, známé z internetových služeb, nebo v podobě dynamicky reagující grafické shlukové mapy. V její těsné blízkosti by měl čtenářovu pozornost poutat také „Katalog žánrů“, funkčně založený na stejném principu jako katalog předmětový. Čtenář má jistě právo definovat svůj dotaz také zadáním způsobu zpracování požadovaného tématu, které souvisí sice s žánrem, ale především se jedná o způsob provedení díla vázaný na konkrétní nosič. Tím vším tedy myslím umožnit základní výběr obsahující knihu, CD/DVD, časopis, hudební zápis, 51
film, fotografie. Jsem si vědom značné komplikovanosti tohoto přístupu, která vyplývá z nejednoznačnosti (spíše však mnohoznačnosti) přiřazení této charakteristiky buď k dílu, nebo k jeho nosiči. Dále se touto problematikou zabývám v kapitole 3.4. Přesto by však OPAC měl nějakým způsobem tento čtenářský požadavek ošetřit. Některé další nástroje vyplývají z charakteristiky výsledku, který může čtenář obdržet. Proto by další brýle mohly být „sociální“ — zohledňující chování ostatních čtenářů. To je obecně důvod, o kterém si myslím, že zaujme mnoho čtenářů. Kdo by se rád nepodíval, které knihy jsou dlouhodobě nejvíce půjčované? Můžeme předpokládat, že takové knihy jsou půjčeny i právě teď, a proto OPAC promptně nabídne čtenáři nalezení knih podobných. Další zajímavou skupinou jsou knihy nejméně půjčované, nebo dokonce dosud nevypůjčené. Každá knihovna určitě nějaké takové vlastní. S tím souvisí také uživatelské hodnocení jednotlivých zdrojů. Pokud bude čtenář chtít učebnici html, potom jistě ocení doporučení ostatních zájemců o tuto problematiku. Naopak například zájemce o poezii může napadnout prozkoumat důvod, proč některé knihy získaly negativní hodnocení čtenářů, a proto bude chtít výsledek seřadit právě podle stoupajícího hodnocení čtenářů. Pokud uvážíme možný rozsah kterékoliv z předešlých kategorií, potom by jistě přišlo vhod tlačítko „Vybrat náhodné dokumenty z této kategorie“, zejména v součinnosti s předchozím použitím předmětového/žánrového rejstříku. Následovat by mohlo rovnou zobrazení vyhledaných dokumentů s ukázkami jejich textu (strana 65). Neměla by chybět také možnost zobrazení novinek za určité období. Obrázek 26 schematicky znázorňuje uspořádání jednotlivých funkcí na stránce nástrojů. Čtenář může použít buď jednotlivé prvky (2, 3, 4) samostatně, nebo může vytvořit kombinovaný dotaz. Při práci s předmětovým rejstříkem se obsah ostatních prvků dynamicky mění v závislosti na skutečné struktuře fondu knihovny. Tlačítko (5) potom celý formulář odešle, nicméně počet všech dokumentů odpovídající aktuálnímu nastavení nástrojů by mohl být zobrazován dynamicky. Výsledek hledání se může zobrazit přímo pod sekcí nástrojů, tím bude jednak zachována informace o tom, co výsledek obsahuje, a bude přímo možné s ním dále pracovat (například rozšířit dotaz zvolením nadřazených struktur).
52
1 Nástroje v hlavním navigačním menu 2 Shluky (předmětový rejstřík) 3 Další pohledy na databázi (žánry, vyjádření/provedení, jazyky)
4 Řazení výsledku, půjčovanost a čtenářské hodnocení 5 Odeslání „formuláře“ 6 Další funkce (sbírky, novinky) 7 Zobrazení výsledku
Obrázek 26: Návrh stránky nástrojů OPACu
Tímto způsobem se vlastně uživatel bude pohybovat pouze v rozsahu fondu příslušné knihovny (případně jejích elektronických zdrojů či webových stránek zahrnutých do fondu), bude využívat navigaci. Tak bude také zabráněno výsledkům obsahujícím nula záznamů. Uživatel nebude muset znát syntaxi tvoření předmětových hesel — pouze si vybere ten obor, který potřebuje, nebo ten, který ho zaujme. Propagace fondu prostřednictvím sbírek Poslání knihoven se věnuje celá řada směrnic a deklarací, přičemž hlavní myšlenky bych průřezově shrnul asi takto: -
Knihovny zpracovávají a uchovávají určitý fond podle svého zaměření. Fondem může být například kulturní dědictví národa, fond sestavený pro potřeby určité komunity — vědecké, lékařské, náboženské aj. Takto vzniklý fond knihovny zpřístupňují svobodně, nezávisle, podle zásad intellectual freedom. Knihovny podporují svobodu vyjadřování.
53
-
Knihovny uspokojují informační potřeby občanů, tj. umožňují a zprostředkovávají přístup ke všem druhům informací včetně elektronických tak, aby byla zachována objektivita a nestrannost poskytnutých informací. - Knihovny podporují celoživotní vzdělávání občanů. - Knihovny jsou centra kulturního a mezikulturního setkávání. [podle 23] Jak vlastně knihovny zprostředkovávají svoje fondy podle těchto zásad ve fyzickém světě? K tomu, aby knihovna mohla všechny tyto informační funkce plnit, první zamyšlení musí směřovat ještě dále než k akvizici — k poznání uživatele knihovny, jejího čtenáře. V případě školních či vědeckých knihoven je tato otázka téměř zcela vyřešena — čtenáři jsou studenti a akademičtí i neakademičtí pracovníci. To samo o sobě tvoří poměrně širokou a nekonzistentní skupinu osob. Veřejné knihovny na tom ale nejsou o nic lépe. Zde se považuje za nutnost v zájmu poznání čtenáře, nebo alespoň pro vytvoření určité představy, provést nějaký demografický průzkum, případně sociologický průzkum zaměřený přímo na otázky a potřeby knihovny. Na základě poznání čtenáře a jeho potřeb je pak možné uvažovat o struktuře fondu a poté o akvizici. Mnohdy tento úkol neleží pouze na knihovníkovi samotném, knihovník může plnit pouze roli „vykonavatele“, přesto se knihovna ve svém vlastním zájmu nemůže zříkat shromažďování informací v zájmu všestrannosti, objektivity, širšího pohledu. Po zpracování jsou informace přístupné v knihovním katalogu. Samozřejmě tedy záleží na kvalitě jejich zpracování. Tím ale úkol knihovníka nekončí. Rozhodně není v dnešní době ponecháno na invenci čtenáře a na jeho badatelských schopnostech, aby si sám našel příslušná předmětová hesla a MDT hodící se ke všem možným pohledům na konkrétní problematiku, aby se sám zorientoval ve změti argumentů a protiargumentů, či dokonce aby pouze daný problém/téma/aktuální událost sám zaregistroval a zamyslel se nad tím, co mu v tomto směru může poskytnout knihovna! Tohle za něj přece dělají knihovníci. A nejenom to. Jaké aktivity se vlastně v rámci propagace vlastních zdrojů pořádají v knihovnách? Významný historická témata, výročí či nové publikační počiny místních umělců/vědců, zajímavé akce z lokality knihovny, otázky z aktuálního politického, kulturního, ekologického, sportovního dění v našich životech, k tomuto všemu knihovníci připravují výstavky knížek a dalších materiálů, stoly či nástěnky, kam jsou umístěny relevantní informační zdroje — knihy, časopisy, plakáty, dobové fotografie, umělecké artefakty atd. Často bývá na takovéto akce prováděna propagace i mimo budovu knihovny — plakáty, tisk, rozhlas, blízká škola, nákupní centra, domovy pro seniory či nemocnice.
54
Tímto způsobem knihovna plní svoji roli. Mým úkolem je zamyslet se nad aspekty přenosu této praxe do online světa. Nejlépe je vše popsat na modelovém příkladě. Knihovna se rozhodne v rámci výročí konce války uspořádat prezentaci svých materiálů. To je ale pouze část jejího úkolu; důležitým vyzněním celé akce bude také vzpomínka na oběti a na válečné hrdiny, důležité poučení z celé situace do budoucna pro malé i velké prostřednictvím zaznamenaných prožitků, upozornění na paralely a možné hrozby v současné politice některých zemí atd. K tomuto všemu knihovna pro dokreslení zdigitalizuje několik stran dobového tisku, požádá pamětníka o účast na besedě, kterou hodlá u této příležitosti uspořádat, získá krátké videoukázky k nastínění bojových situací, které upraví pro použití na webu. A jako stěžejní záležitost připraví sbírku knih, které danou situaci zobrazí z mnoha možných pohledů: - historické publikace popisující válečné období - memoáry, vzpomínky jedinců postižených celou událostí - dobové dokumenty, dobový tisk - knihy dobových anekdot - vzpomínky válečných letců, techniků, konstruktérů, vojáků - publikace o zbrojení, válečných strategiích - reflexe tohoto období a celé situace v zahraničních publikacích - beletrie s tématikou válečného období, odehrávající se za války - časopisy pro modeláře s vláčky, letadélky, pevnostmi Pokud se podíváme na šíři problematiky a zvážíme postupy nutné k vypracování takové rešerše, jistě nelze počítat s tím, že by čtenáři byli sami schopni tak dalece mapovat knihovní fond. Navíc ani z předmětového hlediska nelze očekávat všechny knihy na jedné polici (pod jedním předmětovým heslem v OPACu). V tom je právě úkol knihovníka — vytvořit takový soupis a dále s ním pracovat. Podobně bychom se mohli zamyslet nad materiály týkající se například jedné osobnosti, ať už skutečné či literární, jednoho přírodního jevu, jednoho uměleckého žánru, jednoho technologického odvětví atd. Ve fondu knihovny jsou různé druhy dokumentů lokalizovány na různých místech, a prací knihovníka bývá vytvořit nějakou uspořádanou sbírku vždy pro požadované téma — podobně, jako to ukazuje následující obrázek:
55
Obrázek 27: Sestavení sbírky ze zdrojů různých oborů
Takovéto soupisy zdrojů na (úzce specializované) téma bývají většinou vytvářeny na objednávku a následně objednatelem zaplaceny. Pokud se jedná o téma, které by mohlo zajímat více lidí, nestálo by za to rešerši vytvořit (na náklady knihovny) a poté ji jako určitou sbírku také prezentovat dále? Časová neaktuálnost takové sbírky by nemusela být vždy na závadu, případně doplnění o nové dokumenty není tak složité jako vytváření celé sbírky znova. No a už jsme jenom krůček od toho, že taková sbírka by měla být k dispozici všem zájemcům právě v OPACu. S možností využít všech výhod, které OPAC v souvislosti s dokumenty v něm obsaženými nabídne, samozřejmě včetně možnosti si knihu vypůjčit, rezervovat. Důležitou myšlenkou je také to, že tyto sbírky budou v OPACu k dispozici permanentně, což ocení nejenom studenti zpracovávající referáty na dané téma, ale pomůže to k důkladnějšímu roztřídění fondu Součástí informací o knize v zobrazení jejího záznamu pak může být to, ve kterých sbírkách je zařazena, což bude neocenitelným přínosem při volném procházení zdrojů, pátrání po tom, co jiného, podobného, by mohl OPAC čtenáři nabídnout. OPAC tím vlastně získá další rozměr pro možnost vyhledávání dokumentů na určité téma: téma bude zobrazeno i z dalších hledisek. Navíc součástí této tématické sbírky by mohl být i nějaký text, uvozující celou situaci — proč a kdy byla vytvořena, proč je důvod vytvoření tak důležitý; možným „obecným úvodem“ je také poskytnutí nějakého článku z online encyklopedie (z wikipedie nebo nějakého EIZ, který knihovna vlastní). Následovat by mohly například fotografie z prvního (a dalších) ročníku akce, při jejíž příležitosti byla sbírka vytvořena, reportáž, ohlasy v médiích i od jednotlivých účastníků atd.
56
Obrázek 28: Zobrazení dokumentů jedné sbírky plus nabídka dalších sbírek
Jelikož celý princip vychází ze zkušenosti fyzické „výstavky“ knih, rozhraní v OPACu by tomu podle mě mohlo odpovídat. Celou situaci nastiňuje obrázek 28. Na úvod výčtu knih by se hodil předmětový a/nebo žánrový přehled sloužící k rychlému omezení zobrazovaných dokumentů. Mohl by mít podobu shlukové mapy nebo pouze soupisu jednotlivých druhů dokumentů s odkazy na další publikované materiály (obrázky, ohlasy, reportáže). Následovat by mohl přímo výpis dokumentů v některé z jeho variant. Vlevo je patrný sloupec, který umožňuje prohlédnout si další sbírky. Jakým způsobem vybírat sbírky do tohoto sloupce? Nabízí se několik řešení seřazených podle vhodnosti: zobrazit sbírky podle podobnosti obsažených dokumentů, podle podobnosti tématické, podle podobnosti literárních žánrů. Tato řešení jakoby říkala: „Pokud vás zajímá téma P, mohlo by vás zajímat i R, S, T, N, O.“ Proč by ale nemohlo čtenáře zaujmout také téma „B“ nebo „G“? Zde by bylo možné využít například srovnání toho, co si kdy čtenář půjčil/prohlížel s nabídkou možných témat. Pokud uvážíme možnost volby sbírek z jejich celkového soupisu, pak by jistě bylo možné doporučit další sbírky větou: „Čtenáři, kteří si prohlíželi sbírku M, si prohlíželi také N, O, C, Q, Ž.“ Což vytvoří další předpoklad pro situaci, že čtenáře zaujme kniha, kterou by ho původně vůbec nenapadlo hledat, případně by ani nevěděl, jak takovou knihu hledat. Při zobrazení výsledků uživatelského hledání by do takového výstupu mohla být začleněna i nabídka odpovídajících sbírek, případně by mohly být relevantní sbírky nabídnuty ve zvláštním oddíle výsledku. Vhodné upozornění je například: Na váš dotaz „karel čapek“ byly nalezeny také následující tématické sbírky: 57
Divadlo pod drobnohledem (11 děl) Cestující novináři (21 děl) 70 let od úmrtí Karla Čapka (17 děl) V samotném OPACu by pak sbírkám mohl být věnován jeden z bloků v postranních sloupcích — byla by zde zobrazena upoutávka na aktuální sbírku, případně náhodná sbírka (obrázek 29). Aktuální tématická sbírka 18 let po pádu komunismu - 22 dokumentů, například: ⋅ Nový, K. Před tím a po tom ⋅ Maršík, R. Bít nebo nebít? (Zobrazit další sbírky) Obrázek 29: Zobrazení bloku sbírky
Sbírky jsou ale pouze jedním z mnoha způsobů „otevřené, přímé“ prezentace knihovního fondu, kdy je čtenáři nabízeno konkrétní dílo. To může být efektivní v případě elektronického obchodu, který tímto způsobem (vystavit vhodné dílo ve vhodný okamžik) může zvyšovat své tržby. Pokud ale knihovna vystaví zajímavé dílo, můžeme předpokládat, že budou všechny jednotky poměrně rychle vypůjčeny a dále rezervovány; o prezenční kusy bude také zájem (dokud je někdo neukradne). Knihovna tím ale především upozorní na své služby; kniha z hlavní strany webu určitě není to jediné, co by upoutalo zájem čtenáře jak o knihovní sbírky, tak posléze i o knihovnu jako sociální instituci. Problematika elektronických informačních zdrojů V současnosti, kdy informačním pramenem už dávno není pouze klasická kniha, je také otázkou k diskusi to, co všechno by měl pojmout knihovní katalog (knihovní systém). Elektronické informační zdroje (EIZ, ve smyslu komerční databáze) jsou asi nejaktuálnějším problémem. Elektronický obsah již zpracovává (katalogizuje) vydavatel, „aggregator“ [11]. Knihovna, která v rámci svých služeb poskytuje také přístup k nějakému EIZ, může tak učinit jedním z následujících způsobů: -
umístit odkaz na EIZ na web knihovny umístit odkaz na EIZ do OPACu zkatalogizovat EIZ a přidat URL zkatalogizovat jednotlivé položky z databáze EIZ a přidat URL 58
-
vytvořit uspořádaný seznam EIZ a umístit ho do OPACu nebo na web knihovny
Každé z řešení má svoje výhody i nevýhody. Pokud jednotlivé EIZ zkatalogizujeme, budou je potom uživatelé v OPACu vůbec hledat? A mají knihovníci a jejich současné knihovní systémy vůbec potenciál zabývat se správou EIZ? A z druhé strany: proč by neměl mít uživatel nárok ke všem zdrojům přistupovat z jediného rozhraní a pak se rozhodnout pro prameny, které budou nejlépe vyhovovat jeho požadavkům? Využívali by vůbec tradiční informační zdroje, pokud by jim OPAC nabídnul k jejich dotazu i elektronické zdroje, které by byly přístupné okamžitě online? [11] Podle výzkumu OCLC mnoho uživatelů vůbec netuší, jaké různé materiály současné knihovny nabízejí [57, s. 60]. Podle mého názoru by knihovna mohla srozumitelným způsobem nabídnout obě možnosti, tedy jak speciální seznam EIZ pro ty, kteří mají zájem o online obsah, tak EIZ v rámci jejich popularizace integrované do OPACu, alespoň ve formě odkazu na určitý EIZ např. podle hledaného oboru.
3.2
Vyhledávání
Vyhledávání je v současných katalozích realizováno pomocí webového formuláře. Ty mívají různou podobu a složitost, avšak společným prvkem je vždy to, že po uživateli vyžadují dopředu specifikovat, co vlastně hledá. Čím přesněji (specifičtěji) uživatel zadá svůj dotaz, tím menší množina výsledků ho po vyhledání čeká. Nebudu se zde zabývat přesností a úplností výsledku takového hledání, které mají pochopitelně vztah ke kvalitě a konzistenci indexace fondu. K tomu, aby uživatel mohl zvyšovat úspěšnost svého hledání, bývají k dispozici různě komplexní, pozoruhodně neintuitivní a nepřehledné formuláře s možností buď zadat písemně booleovské operátory (potom se někde poblíž nachází také návod, jak takové hledání provést, plus návod k zadání náhradních znaků), nebo logicky omezit výsledek hledání zadáním další podmínky interaktivně (viz obrázek 30).
Obrázek 30: Příklad formuláře pro rozšířeného hledání
59
Na obrázku 30 je k vidění také příklad nevhodně odborného popisu k pravostrannému rozšíření hledaného termínu: upřednostnil bych například: „Hledaná slova můžete zkrátit pomocí hvězdičky, například ‚lamp*‘ vyhledá lampa i lampión“. Příklad je důležitý. Procházení (browsing) bývá iniciováno obdobným formulářem, ale například z jiné stránky. Aleph má k dispozici ještě další formulář pro hledání pomocí jazyka CCL. Čtenář, který si chce jen vypůjčit knížku, nemusí být žádný specialista. Spíše než nabídnout několik různých vyhledávacích nástrojů (každému podle jeho libosti) je trendem poskytnout jeden účinný („hammer“). Přemírou úkonů, které je potřeba udělat dopředu, což obnáší také rozhodnutí o tom, co a jak se vlastně použije, může být jedině zahlcen uživatel. Dalším důležitým poznatkem je tedy to, že uživatelé by neměli být nuceni specifikovat dopředu to, co chtějí [80, s. 174]. Ta volba by ale samozřejmě k dispozici být měla. Jak dokládá výzkum M. Soškové, uživatelé systému Aleph ve zkoumaném období použili cca v 9 z 10 hledání základní vyhledávací formulář, přičemž v 78% všech hledání bylo ponecháno nastavení „Ze všech polí“ [63, s. 40]. Základní hledání Na obrázku 31 předkládám návrh formuláře pro základní hledání vytvořený s přihlédnutím k pravidlům IFLA pro výstupy OPACu [33] a pravidlům srozumitelného a použitelného webdesignu.
Obrázek 31: Návrh vyhledávacího formuláře
Pole „Hledat kdekoliv“ by mělo fungovat jako „google input“ [80]. Po uživatelském zadání bude vstup analyzován a přistoupí se k zobrazení výsledků: byl rozpoznán čárový kód, signatura, ISBN nebo například rok? Byl zadaný řetězec nalezen jak v předmětových strukturách, tak i v autorských údajích? Byla nalezena pravděpodobně gramatická chyba? Čtenář bude vyzván k upřesnění svého dotazu dodatečně, nebude po něm vyžadováno žádné nastavení hledání dopředu. Nebude muset volit z termínů, kterým nerozumí 60
(MDT, ISBN, Předmětová hesla do roku 1950), žádné komplikované formuláře, kde chyba ve vyplnění způsobí v podstatě katastrofu — není nic nalezeno. Podle doporučení pro hledání v katalozích, v zájmu vyhovění čtenáři s přesným požadavkem a vzhledem ke snížení náročnosti zpracování čtenářova požadavku (a částečně i v zájmu zachování dosavadní tradice) jsou k dispozici i další vstupy: autor a název [79, s. 50]. Vstupní pole Předmět slouží pro písemnou specifikaci předmětu díla. Vpravo je k dispozici také odkaz zpřístupňující interaktivní volbu předmětu. V případě, že dokumenty v databázi jsou indexovány prekoordinovaným selekčním jazykem, nabízí se zajímavá možnost procházet tuto strukturu (v novém okně) a kliknutím na zvolené termíny je „přidat“ do pole Předmět. Podobně funkční by mělo být také políčko Autor, které zpřístupní autorský rejstřík. Oba odkazy (tlačítka) by mohly fungovat v podstatě jako odeslání celého formuláře s tím, že pokud byl zadán nějaký vstup (autor/předmět), provede se rovnou jeho hledání v rejstříku — rejstřík to do určité míry předpřipraví; a pokud nebylo vyplněno vůbec nic, přistoupí se k procházení příslušného rejstříku. V této situaci by nebylo vhodné zabývat se konjunkcí či disjunkcí hledaných termínů (hesel). Není nutné zatěžovat uživatele sofistikovanými vyhledávacími postupy (booleovské operátory na libovolně interaktivním základě), ale o to naléhavější je potřeba vhodného zpracování vráceného výsledku. Nechci ovšem tvrdit, že by například booleovské operátory neměly být k dispozici! Nicméně jejich použití by nemělo být podmínkou pro omezení vrácené „záplavy dat“, která zejména u obecnějších dotazů může následovat. Je tedy na systému, aby si poradil i s obecným, širokým dotazem a zpracoval ho tak, aby se uživatel interaktivní formou dopracoval přesně k tomu, co původně hledal. Nebo aby si uvědomil celý možný kontext interpretace svého dotazu a sám dotaz zadal přesněji. Rozšířené hledání OPAC je nástroj pro všechny čtenáře, tedy i pro ty poučené, kteří rádi specifikují svůj dotaz co nejpřesněji. Jiní zase mají zkušenosti z jiných rešeršních systému, případně to jsou profesionálové, kteří nemají zájem o brouzdání fondem, ale tvoří rešerše apod. Myslím, že současné formuláře rozšířeného hledání jsou dostatečně srozumitelné i interaktivní. Zaměřit se ale můžeme na poskytnutí nápovědy, která by mohla být přítomná v podobě vhodných příkladů přímo u formuláře: vysvětlení funkcí booleovských operátorů (not: vyhledá dokumenty, které odpovídají zadání prvního políčka, ale vynechá ty, které obsahují slova z druhého políčka), bližší popis jednotlivých prohledatelných polí, pokud je to
61
potřeba (u „MDT“ se má zadávat číselná notace nebo bude fungovat i slovní vyjádření?).
Obrázek 32: Hledání časopisu
Další možností je nabídnout kromě obecného formuláře ještě některé další, přednastavené přímo pro hledání určitých druhů dokumentů: kniha, časopis, sborník. Na obrázku 32 je příklad takového formuláře — položky potřebné pro identifikaci určitého informačního zdroje mají svoje zvláštní vstupy, které stačí pouze vyplnit.
3.3
Zobrazení vyhledaných zdrojů
Současný katalog jako odpověď na odeslaný dotaz zobrazí přímo výpis jednotlivých děl, resp. soupis jejich provedení. Většinou ve formě tabulky s nějakými dopředu danými sloupci (autor, název, rok, jednotky). Ve webových databázových aplikacích obecně potom není problém vytvořit soupis výsledků ne ve formě tabulky, ale např. jako jednotlivé bibliografické citace. Nejprve se můžeme zamyslet nad tím, které údaje vůbec jsou zobrazeny. Není redundantním údajem vypisovat u jednotlivých záznamů autora (ať už v citacích nebo jako sloupec tabulky), pokud byl např. odeslán dotaz „Karel Čapek“ s nastavením: hledat v poli „autor“? Stejně tak by měly být zohledněny další vstupní parametry hledání a podle toho omezeno zobrazení výsledku do přehledné formy. Potom by mohlo mít zobrazení výstupu nadpis: „Díla, jejichž autorem je Karel Čapek“. To lze použít v případech, kdy autorem je jak jedna či více osob, tak korporace. Pokud dotazem bude „Orwell 1984“, může být výsledek (dokumenty ve fondu) rozdělen následovně: -
autor Orwell, rok vydání 1984 62
-
autor Orwell, název 1984 autor XX, rok vydání 1984, předmět Orwell autor XX, rok vydání YY, předmět Orwell & 1984
Touto cestou se ale dostávám k závažnější myšlence. Výsledek hledání je výběrem určité podmnožiny ze všech dokumentů. V případě zadání s poměrně konkrétní a homogenní množinou výsledků (autor = Karel Čapek), ale i v kterémkoliv jiném případě, lze přece výsledek rozdělit do dalších podmnožin (jazyk, provedení, různé dílčí druhy fondu — např. sbírky). Motivací k těmto úvahám je jednak snaha lépe přiblížit čtenáři výsledek hledání, usnadnit mu orientaci v něm, ale také splnění požadavku na co nejmenší počet hitů, které by měl OPAC na dotaz vrátit. Proto si myslím, že by byl vhodný určitý mezistupeň mezi hledáním a samotným zobrazením výsledků, jakýsi dílčí krok mezi „Nalezením“ a „Identifikací“ informačního pramene (obrázek 2 na straně 11), protože může být podle mě považován jak za součást hledání, tak identifikace. Technicky to znamená uchopit množinu vyhledaných relevantních dokumentů a provést její analýzu.
Obrázek 33: Proces hledání s roztříděním výsledku
Obrázek 33 celý proces znázorňuje: ve fázi I. je odeslán dotaz do databáze (II.), která osahuje nějakým způsobem rozdělená a popsaná data. Odpovídající dokumenty byly nalezeny v různých sekcích databáze (a, b, c), a toto dělení je zachováno až do fáze III., kde je výsledek ještě lépe prozkoumán a jsou vytvořeny shluky podle určitých hledisek. Tato hlediska mohou být dopředu daná, aby se výsledek dělil např. pouze podle jazyků, předmětu, žánru, ale už ne podle vydání, místa vydání atd. 63
Nejlepší variantou je ale prezentovat výsledek tak, aby byly patrné všechny v něm obsažené skupiny z různých zjišťovaných hledisek. Například dotaz „hadi“ by mohl vrátit výsledek, který lze rozdělit takto: Obor
Žánr
Jazyk
1. Beletrie 2. Přírodověda
a. Encyklopedie b. Sci-fi román c. Odborné návody d. Kuchařka e. Pohádka
CZ EN CHI
Příklady dokumentů z jednotlivých kombinací podmnožin (pro přehlednost nebyly vyznačeny jazykové kombinace): 1b: • Hadi útočí. • Náčelník Velký Had dobývá New York. 1c. • Postřehy začínajícího chovatele. 2c: • Chov plazů krok za krokem. • Jak je fotit a neumřít při tom? 2a: • Encyklopedie plazů 1d: • Exotická kuchařka aneb Chutné svačiny z výletu do Číny. 1e: • Sssssladké ssssssny : Hadí pohádky. Fáze IV. na obrázku 33 naznačuje současnou prezentaci výsledku v tabulce, která je seřazena podle určitého pole, což vůbec nemusí respektovat nějaké vnitřní logické uspořádání a vztahy mezi vyhledanými dokumenty. Vpravo dole je ukázka možné prezentace podmnožin výsledku v podobě shluků. Výpis výsledků v tabulce je podle mě méně vhodné řešení, nicméně OPAC by ji měl umožňovat také. Po zobrazení shluků by bylo vhodné nabídnout odkaz „Zobrazit výsledky v tabulce“, což zejména v případě méně komplexních výsledků by mohlo být stejně přehledné nebo i přehlednější řešení. Tím se jakoby blížíme extrémnímu případu, kdy je nalezen pouze jeden informační zdroj (jedno dílo) — to by měl být rovnou zobrazen jeho záznam. Formy zobrazení výpisu zdrojů Úvodem považuji za nutné zmínit se o tom, že budu jako jednu položku tohoto výpisu uvažovat jedno dílo v pojetí FRBR, které spolu se svým vyjádřením i provedením odpovídá zadání čtenářova dotazu. Potom tedy může jedna položka výpisu (dílo jakožto abstraktní entita) nabývat „konkrétní podoby“ — mít např. obrázek obálky, který bude převzat např. z některého provedení. Stručný souhrn možností zobrazení vyhledaných záznamů, které jsou ale běžné v různých webových aplikacích, by vypadal asi takto:
64
-
shluková mapa výsledku podle uvnitř objevených zajímavých odlišností tvoří předvýsledek — jednotlivé dokumenty nejsou zobrazeny, možná pouze naznačeny klasická tabulka s relevantními, nikoliv dopředu pevně danými sloupečky soupis bibliografických citací.
Vytvoření shluků nejenže zpřehlední výsledek (první pohled na něj), ale také zajistí to, že konečné dílčí sady dokumentů (jednotlivé podmnožiny) nebudou obsahovat příliš mnoho záznamů, resp. budou jich obsahovat několikanásobně méně, než kdyby byl zobrazen celý výsledek rovnou. Omezí se tak počet případů, kdy bude potřeba stránkovat seznam vyhledaných zdrojů. Myslím, že v rozsáhlém fondu se ani rozdělením výsledku hledání na menší skupiny nepodaří vždy zabránit tomu, aby zobrazený výpis zdrojů nebylo nutné stránkovat. K ověření by ovšem byla potřeba analýza nějakého stávajícího fondu. O tom, jestli větší množství dat rozdělit na stránky nebo zobrazit vcelku, se vedou diskuse. J. M. Spool ve svém článku uvádí výsledky pokusů, kdy uživatelé sice říkali, že nemají rolování (scroll) rádi, přesto ale stránku rolovali a prohlíželi [64]. Podle dalšího výzkumu rozdíly mezi stránkovaným a nestránkovaným (rolovaným) zobrazením obsahu jsou signifikantní pouze u doby čtení, která je o cca 1/8 delší u stránkovaného zobrazení. Ostatní rozdíly zkoumaných hodnot jsou zanedbatelné [3]. Proto si myslím, že výsledek by měl být nabídnut ve stránkovaném zobrazení pouze pro urychlení načtení takové stránky; vždy by pak měla být k dispozici následující volba. |< Předchozí
1 2 3 4
Další >|
[Zobrazit nestránkovaný výsledek]
V internetových obchodech se setkáváme s tím, že výpis zboží obsahuje jeho obrázky. Proto by i výpis vyhledaných zdrojů mohl obsahovat obrázky obálek. V případě šedé literatury by se jednalo např. o symboly/loga. Ale pokud bude jednou z podmnožin výsledku šedá literatura, jejíž obálky nebývají nosiči hlubokých sdělení, může být položka „obálka“ pro větší přehlednost ze soupisu vypuštěna. Poslední možností, kterou ve své práci navrhuji, je zobrazení výpisu vyhledaných děl včetně jejich ukázek. Jednalo by se o krátký úryvek knihy o rozsahu třeba několika odstavců, který by musel být v knihovním systému uložen v textové podobě (nikoliv obrázek). Bude dostupný samozřejmě v zobrazení záznamu jednoho díla, nicméně principem tohoto zobrazení je vytvořit něco jako čítanku (obrázek 34).
65
Obrázek 34: Výpis dokumentů zobrazený s ukázkami
Umožnit čtenáři projít si (bez neustálého klikání) nalezená díla také s tím, že ho může zaujmout jazyk (styl), kterým je dílo psáno, v případě cizojazyčných textů může posoudit jejich srozumitelnost pro sebe a podle toho si některé vybrat. Může si soupis vytisknout nebo ho jen tak pročítat online. Obrázek 34 ukazuje také možnost přepínání mezi jednotlivými zobrazeními pomocí html prvku <select>. Zde se skutečně může stát, že uživatel tyto varianty „neobjeví“ a spokojí se s implicitním nastavením (např. citace). Alternativou tedy je vytvořit verzi pouze s odkazy, kde všechny možnosti budou na první pohled jasné, nicméně za cenu zvýšení informačního šumu na již tak dost přeplněné stránce: Výsledek hledání zobrazit jako: Citace děl | Tabulku | Výpis s ukázkami Na základě vlastních zkušeností preferuji méně použitelnou <select> variantu, avšak při realizaci této funkce OPACu je jistě možné vytvořit obě varianty a následným testováním použitelnosti zvolit tu vhodnější. Určování relevance dokumentu vzhledem k zadanému dotazu Vyhledávací systém by měl mít prostředky k určení toho, jaké dokumenty jsou relevantní k zadanému dotazu, aniž by potřeboval bližší specifikaci. Poté dokumentům přidělí určitou míru relevance a rozdělí je do kategorií. Tyto kategorie by zřejmě opět do určité míry korespondovaly např. s oborovým členěním, žánry. Na obrázku 35 se pokouším vyjádřit míru relevance dokumentů k zadanému dotazu, jak by mohla být reprezentována ve velkém souboru dokumentů. Jsem si ale vědom problematičnosti tohoto návrhu: jak vlastně automatizovaně určit relevanci k uživatelskému požadavku? Je možné uvažovat o přiřazování váhy jednotlivým polím, ve kterých se hledá nebo o obsahové analýze plného textu díla či abstraktu.
66
Zadaný řetězec: „němcová babička“:
Přiblížení díla
Babička Boženy Němcové (BBN)
Nejrelevantnější je samozřejmě primární dokument. V knihovně existuje v několika vydáních.
Babička Boženy Němcové: Kritické vydání
Ve sbírce existuje několik vydání této knihy, navíc fond obsahuje i kritické vydání, jehož součástí je poznámkový aparát, životopis autorky, ukázky rukopisu, fotografie atd. Tyto údaje řadí toto provedení díla do zvláštní kategorie — myslím, že pro určitého čtenáře může být takovéto vydání relevantnější, pro většinu spíš naopak.
Babička Boženy Němcové – filmové zpracování
U filmového vyjádření původní předlohy je v bibliografické popisu uveden jako autor režisér, B. Němcová je zanesena jako další původce díla. Popis by měl nicméně zachytit tuto vazbu dílo-provedení patřičně ji prezentovat zájemci. V tomto případě se jedná o jiné vyjádření téhož díla, proto je relevance vysoká.
Božena Němcová a její Babička: Diplomová práce
Práce, které se zaobírají daným dílem, jsou samozřejmě vyhodnoceny jako značně relevantní. V tomto případě se jedná o zcela nové dílo, ale jeho hlavním předmětem je BBN.
Pozdní období tvorby Boženy Němcové
Bibliografie
Knihy, které ovlivnily můj život: Zpověď prezidenta ropné společnosti
BBN je jednou ze složek díla, je pouze zlomkově obsažena v předmětu díla. Autor ji samozřejmě určitým způsobem hodnotí, možná se jí ale zaobírá mnohem hlouběji; toto dílo literární vědci jistě ocení.
Detektiv Němcová: případ unesené babičky (detektivka)
Toto dílo je do výsledku zařazeno pouze proto, že byla nalezena shoda v klíčových slovech (v plném text/abstraktu). Je hodnoceno jako nejméně relevantní.
Míra relevance
Příklad díla určité skupiny nalezených záznamů
Obrázek 35: Dokumenty podle jejich relevance k zadanému dotazu
67
Pro uživatelské zobrazení výsledků a pro manipulaci s nimi navrhuji následující řešení: uživatel sám nastavuje požadovanou míru relevance a ihned může kontrolovat například počet vrácených dokumentů, předmětové začlenění těchto dokumentů i se vzájemnými vztahy předmětových oblastí např. na mapě celého fondu. Mapa fondu by mohla být ale pro přehlednost redukovaná tak, jak to uvádím na obrázku 36 — jedná se o prezentaci vytvořených shluků pro příkladu z předchozího obrázku; relevance dokumentů je nastavena na nižší hodnotu. Nejefektnější by byla dynamická flashová animace s posuvníkem, který by plynule reguloval relevanci, současně s tím i zobrazované počty dokumentů, příklady jejich názvů, rozsah, který zaujímají tyto dokumenty v celkovém fondu dané předmětové třídy. Nicméně vhledem k nevhodnosti používání flashe a pravidlům přístupnosti (možná i datové náročnosti takového řešení, možného omezení plynulosti zobrazení v určitých situacích) lze uvažovat také o html řešení, případně různých kombinacích.
Obrázek 36: Interaktivní určení relevantních dokumentů
Po najetí myší na příslušnou kategorii by se mohly zobrazit náhledy děl (seřazené dle relevance v příslušné třídě). Obrázek 36 ukazuje také tuto nabídku. Přestože jsou k dispozici čtyři jednotky vždy jiného vydání, jedná se o totéž dílo, a proto vidíme stručný záznam pouze tohoto díla včetně obálky jednoho z vydání. 68
Kliknutím na objekt reprezentující danou třídu se zobrazí seznam zdrojů. Za objekt by bylo vhodné považovat i „pozadí“ shlukové mapy — klinutím zde bude vlastně zadán příkaz, který by v hierarchickém html zobrazení výsledku byl reprezentován odkazem „Zobrazit vyhledané dokumenty všech podskupin“.
3.4
Zobrazení záznamu jednoho provedení
V dřívějších dobách bylo zobrazení hledaného záznamu cílem práce s počítačovým katalogem. V některých online katalozích to v podstatě přetrvává dodnes, jinde lze použít zobrazení některého pole přímo jako vstup (pokyn) k dalšímu hledání tohoto konkrétního pojmu. [37] Záznam jednoho díla by měl být bránou k dalšímu hledání, k prozkoumávání fondu, k mnoha dalším informacím. Je potřeba zvětšit obsažnost, detailnost, komplexnost, pestrost, interaktivitu, poutavost bibliografického záznamu díla. To je samozřejmě úkolem knihovníků, ale do určité míry lze do procesu zvětšování rozsahu údajů o knize zapojit také čtenáře, uživatele OPACu. Funkce pro zapojení uživatelů Následující funkce by měly sloužit pro získání lepšího obrazu o určitém informačním zdroji — buď jako zpětná vazba pro knihovníky, tak pro potenciální zájemce o určitý zdroj. -
-
-
Možnost přidávat komentáře. OPAC by měl umožnit čtenáři přidávat si ke knihám nejrůznější textové poznámky. Samozřejmě nezávisle na tom, zda měl čtenář jednotku půjčenou. Pro jednoduchost bych volil jediné formulářové políčko pro textovou poznámku s tím, že by této poznámce byl přiřazen „typ“ (např. v podobě html prvku <select>): komentář, recenze, výpisek, citát z knihy, shrnutí/anotace, vlastní překlady do jiných jazyků, jiné. Možnost „jiné“ by měla umožnit pojmenovat typ čtenářova vstupu, čímž se publikační možnosti OPACu rozmnoží například o přebásnění díla, parafráze, seznamy nejvtipnějších vět atd. Následně by tedy měl OPAC umožnit zobrazit nejčtenější komentáře (recenze atd.), nejlépe/nejhůře hodnocené, současně se seznamem všech ostatních typů pojmenovaných textových vyjádření. Kliknutí na jméno autora komentáře zobrazí profil uživatele s dalšími možnostmi (viz níže). Možnost hodnotit komentáře, uchovávat údaje o jejich čtenosti. Pokud například komentář nebude k dispozici ihned celý, ale bude nutné kliknutím zobrazit zbytek, čtenář byl tedy jistě komentářem nějak zaujat. Hodnocení titulu (komentáře). Nejlépe na nějaké škále (lickertova typu), případně může být k dispozici škál několik. Vždy by mělo být na první pohled jasné, co vlastně má čtenář hodnotit, a zároveň smysl udávané odpovědi. Vhodný příklad: 69
-
S knihou jsem spokojen: Vůbec ......Velice Informace o knize na této stránce jsou: Nedostačující ......Vynikající Emocionálnost, subjektivnost těchto otázek/odpovědí je zřejmá, nicméně je vždy dobré takové informace shromažďovat a poskytovat. Extrémní hodnoty odpovědí, pokud se průzkumu zúčastní reprezentativní počet osob, o něčem vypovídat může. Na internetu jsou takováto hodnocení používána dosti často. Možnost vytvářet sbírky. Katalog by měl umožnit čtenáři ukládat si výsledky svých hledání, které by potom mohly být pojmenovávány z důvodu následné manipulace. Takový výsledek hledání by mohl být základem (ale ne nutným) pro vytvoření sbírky. Sbírku lze ale založit prostě i tím, že čtenář najde zajímavé dílo, které uloží do nové sbírky, potom k němu může přidávat díla další. Příkladem takových sbírek může být: Chci si někdy přečíst; Vše o marťanech; Filmy, které se odehrávají na českých zámcích.
Rozšíření bibliografického popisu Je pozoruhodné, jak některé OPACy trvají na zobrazení záznamu díla ve formě katalogizačního lístku, když zejména mladší generace čtenářů možná vůbec netuší, co to lístkový katalog je. Ale pro zachování kontinuity, pestrosti by tato možnost zobrazení možná mohla být zachována, stejně jako možnost zobrazit záznam v MARC formě. Tyto varianty lze obhájit i tím, že v době, kdy bude standardem pro uchování záznamu např. xml, najdou se jistě i tací čtenáři, kteří si takový záznam díla zobrazí, případně nějak zužitkují. Knihovníci by mohli doplnit současné bibliografické záznamy o některé další položky. Uvádí se, že nejpřínosnějším prvkem v tomto směru je připojovat knižní obsahy (table of contents, TOC‘s) k záznamům děl. Zlepší se tak pravděpodobnost nalezení dokumentu, ale i jeho prezentace čtenářům — ti se mohou podle obsahu lépe rozhodnout, zda je pro ně daný titul skutečně relevantní [15]. Dále by bylo vynikající přidat určitou pasáž textu, zejména v případě beletrie. U odborných děl to může být předmluva, anotace, shrnutí. Vhodné jsou i recenze, kritiky. Obrázek obálky může být v mnoha případech také údaj, na jehož základě čtenář o danou publikaci projeví zájem. Ve fyzické knihovně čtenář vidí podobné knihy té, kterou si našel, často hned vedle na polici, pokud to umožňuje řazení fondu. Také OPAC by měl umožnit takový přístup; nejlépe zobrazením předmětového zatřídění právě zkoumaného díla. Nebo zobrazením přiřazených předmětových hesel s interaktivní možností nalézt dokumenty buď indexované úplně stejnými, nebo pouze některými z termínů. Lze zobrazit žánrové zařazení tohoto díla. Cílem je zařadit data do struktury [37], umožnit pohodlné rozšíření dotazu a vůbec další interaktivní práci s právě zobrazeným záznamem. 70
Na obrázku 37 je návrh stránky jednoho informačního zdroje. Jedná se o případ, kdy dílo nemá více vyjádření či provedení. Celý záznam začíná začleněním dokumentu do předmětové struktury; jednotlivé fasety je možné použít jako vstup do vyhledávání; podobně jako odkaz „Najít podobná díla“. Ten by měl zohledňovat více parametrů pro hledání než pouze předmět. Jméno autora a další údaje v záhlaví fungují jako odkazy na zobrazení pojmů rejstříků. Slovní spojení „Zapamatovat si tuto knihu“ je lepším vyjádřením pro funkci „schránka, vložit do schránky, uložit záznam, export atd.“, které na první pohled nemusejí říkat nic o tom, co se se záznamem ve skutečnosti stane. Bude nabídnuto uložení do některé uživatelské sbírky. Beletrie > Literatura pro děti a mládež > Pohádky Název:
Kopretinové pohádky
Autor:
Kleofáš Havránek
Vydání:
1. vyd. Praha : Odeon, 2003.
Půjčit knihu:
Kniha je momentálně půjčená do 3. 9. 2007. [Rezervovat] [Zapamatovat si tuto knihu]
Najít podobná díla. Čtenáři, kteří si půjčili tuto knihu, si půjčili také: - O peskovi a kočičce - Neználkovy příhody [Doporučit více knih] Recenze: Věděli jste, že i květiny mají svoje pohádky? V této knížce vám přinášíme sed... [Číst recenzi] Jak se vám kniha líbí? ☺ Hlasovalo 11 čtenářů, průměrná známka je 1,1. Komentáře (6): Moc hezká knížka, jen mě trochu mrzí, že tam není víc obrázků!!!! Nám se knížka moc líbila. Slyšela jsem, že má druhý díl. Nevíte někd... [Číst komentáře] [Přidat komentář] Sbírky: Toto dílo bylo zařazeno do následujících sbírek: - Knížky pro prvňáčky - Díla současných mladých autorů [Další sbírky] Obrázek 37: Zobrazení záznamu konkrétního provedení jednoho informačního zdroje
Jako další položky jsou zde vidět hodnocení knihy, recenze, komentáře čtenářů. Mohou být samozřejmě vypsány rovnou v plném znění, ale je nutné počítat s tím, že stránku to znepřehlední, zpomalí to její načítání atd. 71
Doporučení dalších knih na základě přizpůsobitelnosti OPACu může být provedeno včetně náhledů obálek či s rozsáhlejšími bibliografickými údaji. Kliknutí na obrázek obálky či na zobrazení dalších stránek knihy může spustit virtuální „listování“ knihou.
3.4.1 Zobrazení struktury jednoho díla V pojetí dnešních katalogizačních pravidel se jeden bibliografický záznam tvoří pro: -
každé další vydání téhož díla (včetně doplněných, upravených), totéž dílo, které je k dispozici na několika různých nosičích, různé jazykové verze každý z několika nosičů, na kterých jsou části jediného díla nosič, na kterém je několik různých děl
Principem je katalogizovat fyzický objekt, nosič, nikoliv autorský výtvor na něm zaznamenaný [39]. Nový záznam vzniká i v případech, kdy tentýž produkt umělecké nebo intelektuální činnost se již v databázi nachází. To pochopitelně nebývá problém v té části případů, kdy díla vycházejí v jediném vydání a jsou vytvořena např. pouze v písemné, výtvarné, nebo audiovizuální podobě (možná až 60% případů [25, s. 6]). Zbývající část případů si ale zaslouží řešení, protože současné katalogizační praktiky se ukazují jako nadále nevyhovující. Příkladem reakce na dosavadní způsob tvorby záznamů je model FRBR — Funkční požadavky na bibliografické záznamy, vytvořený v roce 1998 studijní skupinou IFLA [30]. FRBR představuje detailně propracovaný model entit, jejich atributů a jejich vztahů (obrázek 38).
FRBR
1. skupina entit Dílo je realizováno pomocí (primární vztahy) Vyjádření, které je ztělesněno v Provedení, a to je reprezentováno konkrétními Jednotkami 2. skupina entit (odpovědnost)
Osoba a Korporace Entity odpovědnosti se váží ke každé entitě z 1. skupiny — jako tvůrci, realizátoři, výrobci a vlastníci.
3. skupina entit (vztahy předmětu)
Předmětem každého díla může být kterákoliv entita z libovolné skupiny.
Obrázek 38: Stručný přehled entit FRBR
Jedná se o nový přístup k popisu skutečností, které nastaly až v souvislosti s diverzifikací dokumentu. Pro názornost nyní vše popíšu na příkladě (obrázek 39). Jedno dílo (např. nějaký příběh) autor vyjádří jako román, a pro velký 72
úspěch ho sám později upraví na divadelní hru. Tím vzniká druhé dílo. Postupem času jsou vydávána další vydání románu (čili nová provedení), k narozeninám autora vyjde speciální rozšířené vydání obsahující autorův životopis, ukázky rukopisu, fotografie z představení, ukázky překladů do různých světových jazyků atd. Knihovna bude mít ve svém fondu také překlady románu do jiných jazyků (tedy další vyjádření), a také záznamy divadelního představení — jako video a jako zvukový záznam.
Obrázek 39: Příklad struktury FRBR
Jak vidíme, celá situace je poměrně komplikovaná. Rozsáhlá (nepřehledná) bude tabulka v současném OPACu, která bude obsahovat záznam každého provedení, ale uživatelsky náročný (i když podle mě v podstatě „správný“) bude FRBR strom, který by vygenerovaly některé současné prototypy FRBR OPACů. Zobrazení předchozího příkladu striktně podle pravidel by znamenalo změť termínů (vyjádření, provedení...), mnoho různých kombinací nosičů a obsahů na nich zaznamenaných. Proto si myslím, že je nutné velice zvážit použití FRBR v plném rozsahu pro zobrazení v OPACu. Nepopírám, že v určitých případech je třeba získat přístup skutečně k přesně definovanému vyjádření, provedení, možná i jednotce (např. z vědeckých důvodů; je nutné zkoumat 6. vydání díla, které bylo „tajně“ cenzurováno, aniž by to bylo uvedeno). To je ale nutné vyvážit s případem „obyčejného“ čtenáře, který definuje svůj požadavek takto: Chci dílo X, a chci si ho přečíst. Chci také dílo Y, které však nechci číst, ale poslouchat cestou vlakem. Na ostatních podrobnostech mu vůbec nemusí záležet.
73
Dalším problémem, patrným ze schématu 39 (a hlavně z praxe dnešních OPACů), jsou názvy děl v různých jazycích. K tomu, aby po zadání dotazu „kupec benátský“ byly vráceny i zdroje v jiném než českém jazyce, by mělo v databázi existovat propojení různých materiálů právě na úrovni díla. Podobně by tomu mělo být i s alternativními názvy děl (každé vydání, vyjádření, provedení se může jmenovat trochu jinak), včetně dalších položek různých rejstříků (autorských, věcných). Pokud čtenář zadá svůj požadavek do OPACu přesně, bude vrácen přímo záznam příslušného díla. V případě méně přesného zadání OPAC nabídne několik záznamů seřazených podle stupně relevance. Soupis vyhledaných zdrojů bude tedy obsahovat: -
záznamy konkrétních provedení — v případech, že dílo má jediné vyjádření i provedení.
-
záznamy děl — v případě, že dílo má více vyjádření/provedení (nosičů).
U děl s bohatou strukturou různých vydání/provedení se ve výpise děl zobrazí obrázek obálky některého z provedení. Vydavatelské informace atd. se pochopitelně vztahují až ke konkrétnímu provedení, proto zde k dispozici nebudou. Důležitou položkou však bude znázornění druhu dokumentu/nosiče, na kterém je dílo k dispozici. To lze vyjádřit ikonami (příklady na obrázku 40), nebo i slovně.
Obrázek 40: Příklady ikon pro znázornění vyjádření/provedení
Myslím, že další informace o struktuře příslušného díla by se mohly objevit až po kliknutí na záznam, případně na konkrétní symbol provedení díla. Obrázek 41 ukazuje zobrazení struktury díla (oblast 1) včetně nějakého stručného popisu díla (název, autor), zatímco oblast 2 zobrazuje záznam konkrétního provedení.
74
Obrázek 41: Umístění seznamu různých provedení jednoho díla
Všechny navigační funkce by měly být přístupné až z oblasti 2, dílo jako startovací bod další navigace k jiným zdrojům má nevýhodu menšího možnosti specifikace požadavku. Oblast 1 tedy umožňuje navigovat pouze v rámci jediného díla, možná až na úroveň konkrétních jednotek. To by současně řešilo problém vždy stejného přístupu k získání jednotky. Ať už dílo nějakou složitější strukturu má nebo ne, jednotky příslušných vydání (vyjádření/provedení) by mohly být okamžitě k dispozici — čtenář vidí, zda si knihu, jejíž záznam si právě prohlíží, může odnést domů, nebo si ji má rezervovat, nebo pouze uložit např. do své sbírky „Zajímavé knihy“.
3.5
Zobrazení rejstříku (procházení)
Rejstřík je vlastně soupis všech termínů použitých pro indexaci informačních zdrojů. Rejstříky dělíme na jmenné a věcné, konkrétně existují např. tématické, autorské, geografické. Principem indexace je potom přiřazení určitého termínu k určitému informačnímu prameni. Čtenář, který neví přesně, jaký termín má zadat pro vyhledávání, může použít zobrazení rejstříku. Nejenže zde vidí, které pojmy a jména byly použity pro indexaci dokumentů, ale pokud je rejstřík strukturovaný (má vyznačeny vertikální či horizontální vazby), může čtenář využít pro lepší orientaci také této struktury. Abecedně řazené soupisy pojmů jsou vhodné snad pouze pokud žádné vazby zachyceny nejsou — např. v případě výpisu jmen autorů děl. Ovšem i ten může určité vazby obsahovat: sourozenecké/rodinné vztahy, může řešit otázku pseudonymů nebo naopak pouhé shody jmen, příbuznost k určitému směru/skupině, i když zde už to hraničí s tématickou či žánrovou problematikou. Ve své práci jsem již několikrát narazil na problematiku vytváření shluků. Tato metoda je v současnosti stále populárnější, protože výsledky její aplikace jsou velice vstřícné k uživatelům. Jedná se o grafické vyjádření obsahu databáze, 75
což je neocenitelné zejména při celkovém pohledu na rozsáhlé strukturované databáze [35, s. 44]. Tématickou mapu databáze lze vytvořit na základě obsahové analýzy plných textů, ale méně náročnou variantou je využít stávající obsahové zpracování dokumentů v databázi (např. pomocí MDT). Takové zobrazení předmětové struktury knihovního fondu má přece velikou hodnotu již samo o sobě. Čtenář vidí, jakým způsobem knihovníci uchopili veškeré zaznamenané vědění, a jak ho dále třídili do větších detailů. Určité informace lze načerpat i pouze na základě tohoto rozdělení. Podívejme se na čtyři možné klasifikační struktury [podle 21]: -
Hierarchická struktura rozděluje věci do skupin a podskupin s tím, že vše, co platí o nadřazené skupině, platí i o té podřazené.
-
Stromová struktura se od hierarchické liší tím, že zde neplatí pravidla o dědičnosti vlastností.
-
Paradigmatická struktura při klasifikaci zohledňuje dva parametry, proto si ji můžeme představit jako tabulku.
-
Fasety se používají v případě, kdy klasifikované skutečnosti můžeme charakterizovat třemi a více aspekty. „Fasety mohou být použity k popisu celého světa znalostí, nebo oblečení ve vaší skříni, nebo čehokoliv mezi tím.“ [21, s. 2]
Ať už bude použita kterékoliv z metod zobrazení předmětového roztřídění knihovního fondu, z hlediska jeho uživatelského rozhraní bude důležité vyřešit několik následujících problémů. Přehlednost celé struktury a pohyb v ní jsou aspekty, které musejí být nezbytně zohledněny už při návrhu celé struktury. V případě nepřehledné, nelogické, špatně pochopitelné struktury se pak ztrácí její smysl pro čtenáře, i kdyby sebelépe poskytovala přehled o daném fondu. Dále je třeba vyřešit fyzický pohyb ve struktuře a současně s ním i možnost prozkoumat jedinou položku a údaje o ní (řeší následující kapitola), také možnost vypsat konkrétní díla indexovaná touto (nebo touto a dalšími) položkami. Jednotlivé horizontální vztahy mezi položkami jsou také důležitými údaji při prohlížení fondu, ale pro přehlednost bych je zařadil až do zobrazení jediné položky.
76
Obrázek 42: Příklad zobrazení předmětového rejstříku
Na obrázku 42 uvádím příklad zobrazení předmětového rejstříku. Naznačuji také základní funkční vlastnosti: pro zachování přehlednosti jsou zobrazeny pouze indexační termíny. Možnost vypsat příslušné dokumenty se zobrazí až při najetí myší do boxu konkrétního termínu. Kliknutí zde (nebo raději až do zatrhávacího políčka vlevo) přidá termín do složeného dotazu, který je vidět na obrázku dole. Po najetí myší se také zobrazí podtržení textu — tímto odkazem čtenář přejde na zobrazení záznamu konkrétního indexačního termínu. Otevírání a zavírání skupin je řešeno kliknutím na symbol „+“. Tato struktura by měla zobrazovat nanejvýš tři úrovně, aby seznam nebyl příliš dlouhý. Přechod zpět do vyšších úrovní (se současným uzavřením nižších) by mohl být realizován pomocí naznačeného tlačítka S „O úroveň výše“. Alternativou je také zapisovat postupné vnořování do struktury do zvláštního navigačního pruhu drobků. V určitých fázích procházení rejstříku by bylo možné využít také barev k naznačení horizontálních vztahů. Po zatržení jednoho indexačního termínu se barva pozadí jeho bloku (nebo pouze pozadí textu) změní, a stejnou barvu mohou nabýt také další termíny. Jednalo by se pouze o orientační řešení, pravidla přístupnosti by pak splnilo textové zobrazení těchto vztahů v zobrazení záznamu konkrétního indexačního termínu.
77
Problematika žánrů Jedním z možných přístupů, jak uspokojit požadavek čtenáře, který neví přesně, co chce, by mohlo být využití literárních žánrů. Literární žánr by mohl být dalším prvkem, který splní účel zpřesnění údajů o díle či jejich skupině s cílem jejich specifičtější a efektivnější selekce [38]. Může potenciálnímu čtenáři ještě více přiblížit obsah knih, pomoci vytáhnout knihu z anonymity současného bibliografického popisu. Smyslem prezentace literárních žánrů v katalogu by mělo být upoutání pozornosti čtenáře, lze v něm vzbudit zaujetí danou oblast prozkoumat. Měl by v poskytnutém dělení identifikovat svoje zájmy, nikoliv probouzet vzpomínky na nudné hodiny literatury, kdy byl nucen se různá členění učit zpaměti. Myslím, že důležité je zobrazit také věci neobvyklé, věci, které třeba nejsou ve fondu zastoupeny rozsáhlým množstvím děl. Pokud přijde čtenář, jehož cílem nebude právě sebevzdělání, ale OPAC mu ukáže, že i ve skupině „odborná literatura“ může nalézt například „komiks“, mohlo by ho to zaujmout. Stejně tak je potřeba ukázat, že pod slovem „epika“ lze najít například anekdoty, ve skupině „drama“ se nacházejí i hry pro loutkové divadlo. Zvláštní přínos by žánrové členění mohlo mít ve spojení s oborovou strukturou. Právě zde totiž specifika žánru mohou ještě lépe vyniknout. Pokud například budeme uvažovat obor psychologie v nejširším smyslu, potom kromě dokumentů žánru odborné literatury (kterých by zde mohlo být největší množství) se zde zajisté mohou vyskytnou například publicistické žánry v sekci populárně naučné literatury; historické romány tam, kde autor bude analyzovat nějaké historické události, nebo dokonce pohádky a divadelní hry v alternativních psychologických přístupech. Konkrétní uživatelské rozhraní přístupu pomocí literárního žánru by jistě mohlo mít podobu abecedního rejstříku, ale také propracovanější struktury (obrázek 43) — s obojím se lze setkat např. na wikipedii. Právě prezentace členité struktury by mohla být přidanou hodnotou pro čtenáře — jsou zde patrné vztahy mezi jednotlivými žánry, lze vypozorovat i určitá opozita. Zajímavé by bylo také zanesení a zviditelnění jistých vazeb mezi literárními druhy. Příkladem takové vazby může být kriminální drama či dramatická tvorba pro děti. Nebo pouze ukázat vzájemnou blízkost či vzdálenost, příbuznost jednotlivých žánrů. Určitý druh schematizace je podle mě nutný, protože pokud bychom měli prezentovat celou škálu prekoordinovaných indexačních termínů představujících možné žánrové kombinace, pokud by to vůbec bylo možné, byl by takový seznam značně nepřehledný. Umožnění volit kombinace žánrů (a případně i oborů) je tedy jedna cesta, 78
vizualizace těchto (již vytvořených) vazeb by mohla být cesta druhá (podobně jako činí vyhledávač kartOO). Potom by bylo zřetelné, kde nějaké kombinace mají smysl a kde nikoliv.
Obrázek 43: Struktura žánrů podle wikipedie [59]
Problematika literární žánrů se vyznačuje nepřeberným množstvím teorií, přístupů, pohledů, přičemž žádné z možných dělení nedokáže separovat dané penzum dokumentů přesně — vždy se vyskytují určité přechodné literární útvary, některá literární díla splňují charakteristiky více žánrů anebo při hodnocení záleží na úhlu pohledu hodnotícího, na jeho kulturním prostředí, vzdělání atd. Žánr je definován zejména jako obsahová charakteristika díla, morfologie v něm hraje jen pomocnou roli. Encyklopedie literárních žánrů popisuje celkem 123 různých druhů, žádnému zpřehlednění či hierarchii se
79
však nevěnuje [51]. Dokonce se můžeme setkat s názorem, že nějakou hierarchickou strukturu v oblasti literárních druhů vytvořit nelze [41, s. 35]. Přesto by měl OPAC uchopit celou problematiku tak, aby vyhovovala čtenáři a jeho potřebám. Jelikož vývoj ve zpracování přirozeného jazyka není na takovém stupni, aby bylo možné přenechat rozpoznání žánru na počítači (a je otázkou, zda to někdy reálné bude), bude zřejmě nutné navrhnout nějakou strukturu dopředu a jednotlivá díla k ni připojovat. Přestože to není cílem mojí práce, z důvodu návrhu vhodného uživatelského rozhraní se pokusím určitou strukturu naznačit.
Obrázek 44: Nabídka žánrů
Jedná se pouze o jedno z možných dělení, OPAC by mohl umožnit přecházení mezi různými hledisky dělení, případně by po základním zvolení mezi lyrikouepikou-dramatem bylo k dispozici několik různých pohledů. Dovedu si představit například i trojrozměrné uspořádání místo plošného. Uživatelsky přitažlivější variantou by ale nejspíše bylo při volbě „vybrat dílo podle žánru“ podat rovnou přehled žánrů epických. Podkladem pro toto rozhodnutí může být například půjčovanost ostatních (neepických) forem děl, můžeme ale přihlédnout také k nářkům vydavatelů poezie apod. Přesto by veškeré žánrové dělení mělo být snadno dostupné a stejně kvalitně zpracované. Schéma na obrázku 44 reprezentuje část žánrového zobrazení sekce epiky. Jak je vidět, jednotlivé oblasti reprezentující žánry jsou velké přiměřeně podílu svého zastoupení ve fondu. Určitým způsobem je také zachycena jejich vzájemná blízkost/vzdálenost, případně průniky, hraniční formáty. Nejedná se tedy o pouhou stromovou strukturu s vertikálními vztahy, ale jsou zde patrné také horizontální vztahy, příbuznost, důležité pro navigaci. V případě, že 80
existují vazby mezi různými literárními žánry (např. dějiny–román, fantasy– krimi, povídky–publicistika), mohl by být znázorněny až při najetí myší nad jednu z oblastí, což by umožnilo aplikovat také tuto volbu. To je alternativní řešení pro případy, které jsem na obrázku naznačil dalšími podmnožinami (román historický). Další alternativou ale je dynamické chování celého modelu — po kliknutí na Dějiny se provede „zoom in“ dané oblasti, a budou patrné podskupiny (studie, dokumenty, fotografické publikace...). Podobně se chová Visual search databáze Ebsco. V závislosti na koncepci celého hledání/procházení by mohla být dána k dispozici také oborová mapa příslušného žánru, která by mohla být k dispozici neustále, nebo se objevovat pouze v případech, kdy to bude mít smysl (mají pohádky nějaké obory?). Ovšem jako nejsystematičtější se mi jeví možnost dát obě mapy (obory a žánry) rovnou vedle sebe. Zamezí se tak frustraci uživatele z náhodného mizení některé z map. Navíc bude umožněna interaktivní možnost vyhledávání tím, že pokud uživatel klikne na některý obor, graficky se zvýrazní („rozsvítí“) relevantní žánry. Pokud si některý vybere (nebo to prostě jenom vyzkouší), zvolený obor myší přetáhne na oblast preferovaného žánru, čímž se provede hledání takto zadaných údajů. Podle výsledku se samozřejmě dále také překreslí obě mapy — pokud bude k dispozici detailnější dělení pro interaktivní zúžení dotazu.
3.6
Zobrazení jedné položky rejstříku
Rejstříky, řízené slovníky, soupisy autorit, to všechno jsou seznamy pojmů, které současný knihovní systém obsahuje a v určité podobě je také prezentuje čtenářům v prostředí OPACu. V současnosti má čtenář k dispozici pouze minimum rozšiřujících údajů o daném indexačním termínu (pokud vůbec nějaké), pomocí kterých určí, zda se jedná o relevantní položku pro jeho požadavek. Mnohdy mu mohou být nabídnuty také nějaké jemu neznámé položky (jako oprava jeho překlepu, synonyma atd.), a on se bude muset nějakým způsobem rozhodnout o jejich relevanci. Na webu můžeme najít mnoho služeb, které nabízejí jednooborové nebo multioborové slovníky, databáze pojmů, encyklopedie. Existují placené, komerční varianty, ale také otevřené encyklopedie, jejichž obsah tvoří kterýkoliv návštěvník webu; nejznámější takovou encykolpedií je asi Wikipedia. Principem je vždy nějaký slovník pojmů, které jsou doplněny podrobným popisem. V encyklopedii můžeme najít profily literárních autorů, vědců, korporací, geografických lokalit, předmětů, jevů, vlastností, stavů atd. Pro uživatele OPACu by bylo jistě velice přínosné, kdyby na jednom místě získali nejen přehled indexačních termínů a jejich vazeb, přehled dokumentů, které jimi byly popsány, ale mohli by se zde dovědět definici příslušného 81
pojmu. V případě autorského záznamu bude k dispozici životopis autora, přehled jeho děl (s vyznačením těch, která jsou v knihovně dostupná) nebo obecně přehled děl, ke kterým má nějaký vztah (např. je jejich předmětem). Hypertext potom nabízí široké možnosti při zanášené vazeb vertikálních (autor — literární směr, historické období) i horizontálních (autor — jeho kolegové, přívrženci, odpůrci). V případě záznamu konkrétního preferovaného indexačního termínu nějakého tezauru používaného pro předmětné zpracování fondu by mělo být přehledně zobrazeno jeho začlenění do struktury nadřazených i podřazených pojmů. Uvedeny by měly být také variantní termíny (ekvivalenty), na jejichž základě bude jistě v některých případech celý záznam nalezen a zobrazen. Zachyceny by měly být také asociativní vazby. Všechno toto zobrazení si můžeme představit jak v tabulce (Obrázek 45), tak na interaktivní shlukové mapě (Obrázek 46). Naše knihovna > Předmětový katalog > Zobrazení pojmu „Modemy“ Informační technologie (318) Hardware (88) Modemy (6) Interní Externí
Synonymum: modulátor Příbuzné oblasti: Internet, Informační právo, Kutilství.
Zobrazit dokumenty s tématikou modemy. Výklad pojmu zpracovaný knihovníky: Jedná se o technické zařízení, které převádí digitální signál na analogový, a ten je následně přenášen po telefonních linkách. Otevřená encyklopedie Naší knihovny: Modemy [Editovat] Také váš počítač vydává podivné pípání a hvízdání, když se připojujete na internet? Potom zcela určitě používáte modem. Toto zařízení se začalo používat ....
Obrázek 45: Příklad zobrazení pojmu OPAC-encyklopedie, předmětová struktura v html
82
Obrázek 46: Příklad zobrazení shluků reprezentujících pozici pojmu v předmětové hierarchii
Tvorba těchto záznamů by mohla být sice úkolem knihovníků, ale její „otevření“ světu by mohlo přinést zájem aktivních čtenářů, spolupráci se školami, s vědci či s samotnými autory některých děl. Což přispěje jak k propagaci knihovny jako instituce, tak jejího fondu. Bylo by také možné motivovat některé čtenáře získáním určitých výhod v procesech knihovny tím, že by se starali o některá hesla. Použití v tomto směru běžných a nutných editačních prostředků (wiki, html) bych se nebál. Čtenáře tradičních dokumentů to například může motivovat k poznání a zvládnutí těchto technologií. Můžeme se také setkat s námitkou důvěryhodnosti takového řešení tvorby záznamů v prostředí knihovny, jejíž tradice je založena právě na kvalitě, ověření, zhodnocení poskytovaných informací. Lze ji řešit poskytnutím nějakého základního stručného výkladu pojmu dodaného knihovnou, který by tak byl také označen, a čtenáři by ho následně pouze doplňovali a rozvíjeli. Avšak zkušenosti z internetu naznačují, že není nutné se obávat nějakého úmyslného uvádění nepravdivých informací atd. Na celosvětově podporovaných službách se nepravdivá informace/chyba může udržet maximálně několik minut — vždy se najde někdo, kdo chybu opraví, upozorní na ni atd.
3.7
Uživatelský účet a související položky
Knihovní systém uchovává o každém čtenáři různé údaje, především tedy ty, které souvisí s identifikací jeho osoby, a dále údaje o jeho činnosti v rámci fondu knihovny — výpůjčky, rezervace, čtenářská disciplína. K některým z těchto položek čtenář přístup nemá, jiné může pouze číst, a další může aktivně měnit.
83
V předchozích kapitolách jsem popsal několik funkcí, které jsou založeny na tom, že OPAC „pozná“ uživatele a jeho charakteristiky, a tuto znalost dále používá: a) pouze ve prospěch tohoto uživatele (zobrazení vlastních výpůjček), anebo b) ve prospěch dalších uživatelů (přečtu si komentář, který napsal konkrétní čtenář), či c) kombinace obou předchozí (na základě výpůjček mých a mě podobných čtenářů jsou dalšímu podobnému čtenáři doporučeny určité zdroje). V případě (c) by se nemuselo jednat pouze o skutečné výpůjčky; některé webové služby svým uživatelům nabízejí seznam navštívených (prohlédnutých) položek. To je, myslím, také velice důležitá věc — když si čtenář vzpomene na nějaký komentář ke knize, o které ví pouze to, že si její záznam v katalogu prohlížel někdy těsně po Velikonocích. Doporučit další knihy čtenáři pak můžeme nejen funkcí „Tato díla si půjčili čtenáři, kteří si půjčili také toto dílo“, ale i „Ostatní čtenáři, kteří projevili zájem o toto dílo, si prohlíželi také“. Zobrazení vlastních výpůjček Zobrazení vlastních výpůjček nebo jejich historie jsou příklady základních čtenářských funkcí OPACu (a). Současná praxe je v podstatě dostačující, vylepšit by však šlo jak rozhraní tohoto soupisu zdrojů, tak i související činnosti. V případě výpisu aktuálně vypůjčených dokumentů by bylo možné zlepšit orientaci v něm například přidáním grafické reprezentace výpůjční lhůty (obrázek), a dokumenty implicitně seřadit podle doby zbývající k jejich vrácení. Soupis momentálně vypůjčených zdrojů by pokračoval již vrácenými dokumenty (historií výpůjček), avšak s přehledným oddělením. Myslím, že v případě historie je vhodné zachovat časovou souslednost jednotlivých položek i v případě, že si čtenář určité dílo půjčoval opakovaně, půjčil si různá vydání téhož díla atd.
84
Obrázek 47: Příklad zobrazení seznamu výpůjček
Další funkce dostupné z tohoto místa jsou „Vyhledat knihy podobné těm, které jsem si půjčoval“ a „Vyhledat knihy ostatních čtenářů, kteří si půjčují to, co já“. První možnost nabídne čtenáři výběr zdrojů sestavený na základě oborové, žánrové charakteristiky jeho dosavadních výpůjček. Druhá možnost pak jakoby zohlednila více ten čtenářský, pestřejší, spontánnější, přirozenější faktor volby. Implicitně fungují na všechny knihy v seznamu, je možné ale i vybrat pouze některé a na základě toho provést hledání. Profil uživatele Každý registrovaný čtenář knihovny by měl mít možnost v rámci svého čtenářského konta vytvořit a spravovat si svoji „identitu“ v rámci knihovny a jejího katalogu resp. svojí činnosti v něm. Samozřejmě je nutné zajistit celou věc tak, aby nebyly zveřejněny žádné údaje o čtenáři bez jeho výslovného souhlasu, který nejlépe udělí on sám prostřednictvím nastavení různých parametrů svého konta. Předpokládejme čtenáře, který si knihy v online katalogu vyhledává, rezervuje, a následně v knihovně půjčuje. K jiným účelům OPAC nikdy nevyužije, proto by měl v celém systému vystupovat maximálně jako „číslo“ zvyšující o jedničku počet aktivních čtenářů knihovny. Nicméně při pohledu na život na síti internetu zjistíme, že mnozí uživatelé nejenže rádi sdílí svoje zkušenosti či je vyměňují s jinými, ale dokonce si rádi vytvářejí určité online identity s často až pozoruhodně vysokou mírou sdílnosti. Takoví uživatelé jsou v mnoha situacích neocenitelnými pomocníky při hledání informací — ať už tím, že svoje poznatky a názory zaznamenají a publikují, 85
nebo je lze například kontaktovat a informační problém s nimi online konzultovat. OPAC by tedy měl umožnit kteroukoliv z těchto možností uspokojování informačních potřeb. Aby tedy bylo možné uživatele nějak identifikovat, případně mu umožnit například uvedení svojí osoby na seznamu čtenářů knihovny, je potřeba nabídnout mu uložení těchto údajů a zapnutí/vypnutí určitých funkcí: -
-
Zobrazovat moji identitu ve vztahu k naší knihovně v online katalogu — čtenář tím vystoupí z anonymity čísel. Primární podmínka, která poskytuje souhlas s uvedením všech následujících položek. Jméno/přezdívka — je prvním krokem ke zhmotnění ve virtuálním světě. Dále může být k dispozici upload obrázku (avatar). Kontakt — email, icq, telefon, adresa, skype, cokoliv z toho může být k dispozici ostatním čtenářům. Zobrazovat ostatním seznam mých výpůjček — vytvoří vlastně čtenářský deník online. Zobrazovat ostatním mé komentáře ke knihám. Ne vždy ale čtenář musí dávat souhlas k tomu, aby byla tato data dostupná ostatním. Lze potom samozřejmě nabídnout řízení viditelnosti i jednotlivých příspěvků, nicméně vše by mělo zůstat jednoduché a transparentní. Zobrazovat ostatním mé sbírky. Nebo vybrat pouze některé. Další publikační možnosti. Knihovna dosud byla místem, kde díla tradičně nevznikala (až na výjimky), ale kde začínala nový (veřejný) život. Nyní by se mohl OPAC stát místem vzniku nových děl, jejich prezentace veřejnosti. Mnozí čtenáři se zajisté rádi pokochají ruským klasikem, ale najdou se i lidé, které by mohla zaujmout tvorba někoho, koho možná potkávají v knihovně, ve městě, i když online katalog tato geografická omezení samozřejmě nemá. Autor sám by mohl potom svoje dílo „katalogizovat“ — přiřadit mu žánr, předmětnou klasifikaci. Díla by potom mohla být k dispozici při standardním hledání v OPACu, např. ve zvláštní sekci výsledku hledání. Poptávku po publikační činnosti v dnešní době uspokojí zcela dokonale web sám o sobě; existují specializované služby zaměřené na amatérskou tvorbu (www.pismak.cz), blogy atd. Nicméně informace v nich obsažené jsou jen zřídka nějak roztříděné, dostupné v širším kontextu tvorby. Navíc knihovna jako veřejná instituce může s tvorbou svých čtenářů dále nakládat — může uspořádat setkání publikujících autorů, veřejná čtení, podle vlastního uvážení může některé práce vytisknout, svázat a zařadit do svého fondu, aby byly přístupné i čtenářům, kteří tuto formu upřednostní před čtením online. Tyto možnosti webovými službami prozatím nabízeny nejsou.
86
Uživatelským interface pro tato nastavení bude zajisté nějaký formulář s textovými a zatrhávacími políčky. Obecným pravidlem pro tyto formuláře bývá jasné označování jednotlivých políček, a jasná definice toho, jaké nastavení se tímto vstupem provede. Jelikož formulář pro výše uvedené nastavení by byl poměrně rozsáhlý, lze uvažovat také variantu soustavy jednotlivých dialogů, které společně vytvoří „průvodce“ nastavením veškerých funkcí. Každá obrazovka takového dialogu by měla obsahovat část společnou a část s konkrétním nastavením parametru. Společná část umožní navigaci mezi jednotlivými kroky nastavení a současně bude indikovat aktuální pozici v právě probíhajícím nastavení, zbytek obrazovky bude tvořit nadpis právě prováděné operace, políčko jejího nastavení, popis všech aspektů tohoto nastavení, konkrétní příklad (screenshot), případně i soupis všech hodnot, o které se jedná. Příklad nastavování viditelnosti komentářů k dílům: Jste autorem 21 komentářů. Můžete je všechny vymazat, zobrazit si je (s možností editace), nastavit skrytí všech najednou nebo jednotlivě.
87
ZÁVĚR Svoji práci jsem rozdělil na tři hlavní části. Nejprve popisuji online knihovní katalog teoreticky, jeho vývoj, funkce, a uživatele. Také zmiňuji některé nedostatky současných řešení jeho uživatelského rozhraní. Ve druhé části se věnuji teorii grafického uživatelského rozhraní a vybraným webovým standardům, jejichž dodržení považuji za nezbytný aspekt rozhraní OPACu realizovaného ve webovém prohlížeči. Zabývám se také některými webovými službami, které jsou svojí podstatou blízké knihovním katalogům. Ve třetí části své práce definuji funkční bloky katalogu a každým z nich se potom zabývám podrobně. Nejdůležitějšími pasážemi mé práce jsou pak návrhy jednotlivých funkčních zlepšení současných OPACů: koncepce hlavní strany a procesu práce s katalogem, návrh propagace fondu prostřednictvím sbírek, úprava celého procesu vyhledávání a identifikace zdrojů včetně možnosti využít žánr díla jako jeden z možných přístupů při vyhledávání a prohlížení. Rozšíření a zkvalitnění popisu jednoho informačního zdroje (jeho záznamu) včetně funkcí pro zapojení čtenářů považuji za zásadní požadavek. Všechna tato vylepšení navrhuji s maximálním ohledem na běžného čtenáře či internetového uživatele, kterým OPACy slouží primárně. Proces evoluce života na Zemi tvořila období, kdy se dlouho nic neměnilo. Změny však přicházely ve skocích, nečekaně. Až budou jednou odkryty pozůstatky naší civilizace, bude OPAC charakterizován jako druh, který zanikl jenom proto, že se nevyvíjel a proto neobstál v konkurenci životaschopnějších odnoží větve informačních zdrojů? Nebo fosílie OPACu, orientačně zařazené na počátek 21. století, budou vykazovat takové změny oproti nejstarším reziduím, že z nich archeologové budoucnosti usoudí, že právě objevili důležitý evoluční skok? Změny, po kterých volají uživatelé OPACu i odborníci, budou možná jednou označeny za tolik hledaný chybějící článek, který spojuje původní knihovní katalogy s těmi, které jsou používány v budoucnosti. Můžeme ovšem také zvážit variantu, že vytvoříme žraloka — živou fosílii, která si bude žít navěky svůj život v hloubce moří, a když se náhodou objeví u pobřeží, všichni utečou z vody.
88
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: První elektronický katalog (vpravo). Opravdu jen ten první? ................................. 9 Obrázek 2: Funkce katalogu podle Frankfurtských principů .................................................... 11 Obrázek 3: Prohlížení autoritní báze nkp.cz (Aleph), heslo drogy ........................................... 14 Obrázek 4: Možné kombinace nováčka (N) a experta (E) v jedné osobě při setkání s webem 16 Obrázek 5: Obecný systém interakce ....................................................................................... 20 Obrázek 6: Výřez z FRBR OPACu Virtua ............................................................................... 26 Obrázek 7: Setkání harmonicky vypadajícího modelu s praxí.................................................. 29 Obrázek 8: Předpokládané umístění prvků na webové stránce ................................................ 31 Obrázek 9: Umístění webové navigace .................................................................................... 32 Obrázek 10: Tři druhy menu .................................................................................................... 33 Obrázek 11: Příklad navigace pomocí drobků .......................................................................... 34 Obrázek 12: Příklad předmětové struktury adresáře Seznam.cz ............................................... 35 Obrázek 13: Google .................................................................................................................. 36 Obrázek 14: Formulář vyhledávání v závěrečných pracích, IS MU ........................................ 37 Obrázek 15: KartOO a Vivisimo — ukázka výstupu................................................................ 38 Obrázek 16: Úvodní stránka serveru Amazon (výřez).............................................................. 39 Obrázek 17: Předmětové kategorie knih na serveru Amazon.com ........................................... 40 Obrázek 18: Záznam téže knihy na stránkách Amazon.com a aleph.mzk.cz ........................... 41 Obrázek 19: Tématické prohlížení (a) Ulrichsweb, (b) ProQuest ............................................ 43 Obrázek 20: Předmětová analýza určitého článku na Web of Science .................................... 43 Obrázek 21: Visual Search v databázích Ebsco ....................................................................... 44 Obrázek 22: Kroky vedoucí k získání určité jednotky.............................................................. 46 Obrázek 23: OPAC a web knihovny......................................................................................... 48 Obrázek 24: Některé pohledy na fond ...................................................................................... 49 Obrázek 25: Koncepce hlavní strany OPACu........................................................................... 50 Obrázek 26: Návrh stránky nástrojů OPACu............................................................................ 53 Obrázek 27: Sestavení sbírky ze zdrojů různých oborů ............................................................ 56 Obrázek 28: Zobrazení dokumentů jedné sbírky plus nabídka dalších sbírek .......................... 57 Obrázek 29: Zobrazení bloku sbírky......................................................................................... 58 Obrázek 30: Příklad formuláře pro rozšířeného hledání ........................................................... 59 Obrázek 31: Návrh vyhledávacího formuláře ........................................................................... 60 Obrázek 32: Hledání časopisu................................................................................................... 62 Obrázek 33: Proces hledání s roztříděním výsledku ................................................................. 63 Obrázek 34: Výpis dokumentů zobrazený s ukázkami ............................................................. 66 Obrázek 35: Dokumenty podle jejich relevance k zadanému dotazu........................................ 67 Obrázek 36: Interaktivní určení relevantních dokumentů......................................................... 68 Obrázek 37: Zobrazení záznamu konkrétního provedení jednoho informačního zdroje .......... 71 Obrázek 38: Stručný přehled entit FRBR ................................................................................. 72 Obrázek 39: Příklad struktury FRBR........................................................................................ 73 Obrázek 40: Příklady ikon pro znázornění vyjádření/provedení............................................... 74 Obrázek 41: Umístění seznamu různých provedení jednoho díla ............................................. 75 Obrázek 42: Příklad zobrazení předmětového rejstříku ............................................................ 77 Obrázek 44: Struktura žánrů podle wikipedie .......................................................................... 79 Obrázek 45: Nabídka žánrů....................................................................................................... 80 Obrázek 46: Příklad zobrazení pojmu OPAC-encyklopedie, předmětová struktura v html...... 82 Obrázek 47: Příklad zobrazení shluků reprezentujících pozici pojmu v předmětové hierarchii ..... 83 Obrázek 48: Příklad zobrazení seznamu výpůjček ................................................................... 85
89
POUŽITÁ LITERATURA 1
ABILOCK, Debbie. Focus on the user. Knowledge quest. 2005. Vol. 33. No. 3. p. 6-7.
2
ARIYAPALA, P. G., EDZAN, N. N. Foreign postgraduate students and the online catalogue at the University of Malaya library. Malaysian Journal of Library & Information Science. 2002. Vol. 7. No. 1. p. 57-67.
3
BAKER, J. Ryan. The impact of paging vs. scrolling on reading online text passages [online]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu:
.
4
BERNARD, Michael aj. A Comparison of Popular Online Fonts: Which is Best and When? [online]. 2001. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: .
5
BERNARD, Michael L. Are frames ever appropriate? [online]. 2003. [cit. 2. 4. 2007]. Dostupné na internetu: .
6
BERNARD, Michael L. How should information be positioned in a typical website? [on-line]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: .
7
BERNARD, Michael, FERNANDEZ, Marissa, HULL, Spring. The Effects of Line Len-gth on Children and Adults’ Online Reading Performance [online]. 2002. [cit. 19. 3. 2007]. Dostupné na internetu: .
8
BERNARD, Michael, HAMBLIN, Chris. Cascading versus Indexed Menu Design [on-line]. 2003. [cit. 2. 4. 2007]. Dostupné na internetu: .
9
BORCHARDT, Peter. Marketing pro veřejné knihovny. 1. vyd. Praha : Národní knihovna v Praze. 1994. 187 s. ISBN 80-7050-173-1.
10 BRADY, Laurie, PHILLIPS, Christine. Aesthetics and usability : A look at color and balance [online]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 11 BRISCOE, Georgia, SELDEN, Karen, NYBERG, Cheryl R. The Catalog vs. the Home Page? Best Practices in Connecting to Online Resources [online]. 2003. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 12 BUREŠ, David. Artefakty informační architektury : navigační systémy [online]. 16. 11. 2004. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: .
90
13 BUREŠ, David. Artefakty informační architektury : označovací systémy [online]. 2. 11. 2004. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 14 BUTTERFIELD, Kevin. Online public access catalogs. In Encyclopedia of library and information science. New York : Marcel Dekker. 2003. s. 22682273. 15 BYRUM, John D., Jr. Recommendations for urgently needed improvement of OPAC and the role of the National Bibliographic Agency in achieving it [online]. 2005. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 16 CARROLL, John M. Human-computer interaction : psychology as a science of design. International journal of human-computer studies. 1997. No. 46. s. 501522. 17 CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha : Karolinum. 1998. 179 s. ISBN 80-7184-767-4. 18 Core concepts in cataloging [online]. 2005. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 19 CROW, D., JANSEN, B. J. The graphical user interface : An introduction. SIGCHI Bulletin. 1998. Vol. 30. No. 3. p. 24-28. 20 ČERNÁ, Lenka. Trendy ve vyhledávání na Internetu : Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2006. 125 s. Vedoucí práce Mgr. Petr Škyřík. 21 DENTON, William. How to make a faceted classification and put it on the web [online]. 2003. [cit. 28. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 22 DIX, Alan J., FINLAY, Janet E., ABOWD, Gregory D., BEALE Russel. Human-computer interaction. 2. vyd. Harlow : Prentice Hall. 1999. ISBN 0-13-239864-8. 23 DRÁBKOVÁ, Kateřina. Poslání knihoven a jejich služby [online]. 2005. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 24 DROBÍKOVÁ, Barbora. Budování katalogu a uživatelský přístup [online]. 2003. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 25 DROBÍKOVÁ, Barbora. Nový model bibliografického univerza podle FRBR a česká katalogizační praxe [online]. 2003. [cit. 24. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 26 Ebscohost [online]. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: .
91
27 EDWARDS, Alistair D. N. The rise of the graphical user interface [online]. [cit. 15. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 28 ESPLEY, John. Differentiating libraries through enriched user searching: FRBR implementation in Virtua [online]. 2007. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 29 Fulltextové hledání : Informační systém Masarykovy univerzity. [online]. [cit. 14. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 30 Funkční požadavky na bibliografické záznamy : závěrečná zpráva [online]. 25. 11. 2004. [cit. 28. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 31 GRAHAM, Rumi Y. Subject no-hits searches in an academic library online catalog: An exploration of two potentional ameliorations. College & research libraries. 2004. Vol. 65. No. 1. p. 36-54. 32 GRUDIN, Jonathan. The GUI shock : Computer graphics and human-computer interaction. Interactions. March + April. 2006. p. 45-47, 55. 33 Guidelines for online public acces catalogue (OPAC) displays [online]. 2003. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 34 HALCOUSSIS, Dennis aj. An Empyrical analysis of web catalog user experience. Information technology and libraries. Vol. 21. No. 4. p. 147-157. 35 HERRERO-SOLANA, Victor aj. Graphical table of contents for library collections : The application of Universal decimal classification codes to subject maps. Information technology and libraries. 2006. Vol. 25. No. 1. p. 43-47. 36 HILDRETH, Charles R. Online catalogs design models : Are we moving in the right direction? [online]. 1995. [cit. 15. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . Tato zpráva má celkem sedm částí uvedených níže; při citování ve svém textu uvádím vždy číslo příslušné kapitoly: 1) Introduction 2) OPAC access models 3) Conventional information retrieval systems : The boolean model 4) Advanced IR research and the probabilistic retrieval model 5) Browsing and exploring : A new paradigm for IR/OPAC system design 6) Conclusion : Outline of the next generation of online catalogs 7) References 37 HILDRETH, Charles R. The GUI OPAC : Approach with Caution. The Public-Access Computer Systems Review [online]. 1995 [cit. 15. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 38 HOFFMAN, Herbert H. Online Catalog Retrieval of Works by Genre. Technicalities. Vol. 23. No. 3. 2003. ISSN 0272-0884.
92
39 HOFFMAN, Herbert H. Subject acces to works in online catalog. Technicalities. 2001. Vol. 21. No. 5. p. 9-11. 40 How to use KartOO [online]. [cit. 25. 2. 2007]. Dostupné na internetu: <www.kartoo.net/a/en/aide01.html>. 41 HRABÁK, Josef. Úvod do studia literatury. 1. vyd. Praha : SPN. 1977. 151 s. 42 JANOVSKÝ, Dušan. Google PageRank : Vzorec, vysvětlení a odpovědi [online]. [cit. 18. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 43 KALYANARAMAN, Sriram, SUNDAR, S. Shyam. The psychological appeal of personalized content in web portals: Does customization affect attitudes and behavior? Journal of communication. 2006. No. 56. p. 110-132. ISSN 00219916. 44 KRČÁL, Martin. Tvorba webových stránek v prostředí vysokoškolských knihoven : Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2006. 88 s. Vedoucí práce Dr. Ing. Zdeněk Kadlec. 45 KRUG, Steve. Web design : Nenuťte uživatele přemýšlet! 1. vyd. Brno : Computer Press. 2003. 144 s. ISBN 80-7226-892-9. 46 KŘIVÁNEK, Petr. Analýza elektronických výukových prostředí : Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2005. 59 s. Vedoucí práce Mgr. Petr Škyřík. 47 LOHR, L. L. Designing the instructional interface. Computers in Human Behavior. 2000. Vol. 16. No. 2. p. 161-182. 48 MANN, Thomas. Why LC subject headings are more important than ever. American libraries. 2003. Vol. 34. No. 9. s. 52-54. 49 MAURER, Donna. Four modes of seeking information and how to design for them [online]. 14. 3. 2006. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 50 MILSTEAD, Jessica L. Use of thesauri in the full-text environment [online]. 1998. [cit. 17. 3. 2006]. Dostupné na internetu: . 51 MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha a Litomyšl : Ladislav Horáček – Paseka. 2004. 704 s. ISBN 80-7185-669-X. 52 NIELSEN, Jakob, TAHIR, Marie. Použitelnost domovských stránek. 1. vyd. Brno : Zoner press. 2004. 323 s. ISBN 80-86815-18-8. 53 NIELSEN, Jakob. How Users Read on the Web [online]. 1997. [cit. 19. 3. 2007]. Dostupné na internetu: .
93
54 NOVOTNY, Eric. I don’t think i click. College & Research libraries. 2004. Vol. 65. No. 6. p. 525-537. 55 NYGREN, Else. From paper to computer screen : Human information processing and user interface design. Uppsala university. Faculty of science and technology. Department of technology. 1996. 31 s. ISBN 91-554-3699-4. 56 Open Directory Project [online]. [cit. 22. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 57 Perceptions of libraries and information resources : A report to the OCLC membership. 1. vyd. Dublin : OCLC. 2005. 290 s. ISBN 1-55653-364-0. 58 PERFETTI, Christinne. The truth about downloading time [online]. 2001. [cit. 22. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 59 Portál : Literatura [online]. [cit. 2. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 60 ProQuest [online]. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 61 ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 1. vyd. Praha : Portál. 2005. 288 s. ISBN 80-7178-923-2. 62 SHNEIDERMAN, Ben — PLAISANT, Catherine. Designing the user interface. 4. vyd. Boston : Pearson Education. c2005. 652 s. ISBN 0-321-26978-0. 63 SOŠKOVÁ, Michala. Analýza a vyhodnocení činností uživatelů souborného on-line katalogu Masarykovy univerzity : Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2006. 58 s. Vedoucí práce Dr. Ing. Zdeněk Kadlec. 64 SPOOL, Jared M. As the page scrolls [online]. 1998. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 65 Statement of international cataloguing principles : Draft approved by the IFLA meeting of experts on an International cataloguing code, 1st, Frankfurt, Germany, 2003 [online]. 2005. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 66 Statement of principles adopted by The international conference on cataloguing principles [online]. 2003. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 67 STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie : pohľady informačnej vedy. 1. vyd. Bratislava : Centrum VTI SR. 2005. 189 s. ISBN 80-85165-90-2. 68 STEINEROVÁ, Jela. Prieskum používateľov akademických a vedeckých knižníc na Slovensku [online]. 2004. [cit. 22. 2. 2007 ]. Dostupné na internetu: .
94
69 STROMGREN, Pip. Charles Ammi Cutter : Library systematizer extraordinaire [online]. 2004. [cit. 4. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 70 Špinar, David. Pravidla tvorby přístupného webu [online]. [cit. 24. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 71 TANĚV, Pavel. Hřebci nepatří do guláše : Rozhovor s biologem a filosofem Stanislavem Komárkem. 1. vyd. Brno : NC Publishing. 2006. 205 s. ISBN 80-239-8224-9. 72 TENNANT, Roy. Library catalogs: the wrong solution. Library journal. 2003. Vol. 128. No. 3. p. 28. 73 TRACTINSKY, N., KATZ, A. S., IKAR, D. What is beautiful is usable. 2000. Interacting with computers. Vol. 13. Iss. 2. p. 127-145. 74 Ulrich’s periodical directory [online]. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 75 Vivisimo : Enterprise search products [online]. [cit. 25. 2. 2007]. Dostupné na internetu: . 76 WALBRIDGE, Sharon L. Usability testing of user interface in libraries. In Encyclopedia of library and information science. New York : Marcel Dekker. 2003. s. 3022-3027. 77 Web of science [online]. [cit. 17. 3. 2007]. Dostupné na internetu: . 78 WILL, Leonard. Thesauri in the age of the Internet: HILT and related projects. Catalogue & Index. 2002. No. 146. p. 8-11. 79 YEE, Martha M. Guidelines for OPAC displays [online]. 1998. [cit. 5. 4. 2007]. Dostupné na internetu: . 80 YU, Holly — YOUNG, Margo. The impact of web search engines on subject searching in OPAC. Information technology and libraries. 2004. Vol. 23. No. 4. p. 168-180.
95