Učební text pro Dívčí katolické střední školy
Nejsme sami
Luboš Hošek
- 1 -
Platnéřská 4, Praha 1
Učebnice k předmětu Křesťanská spiritualita oboru Pečovatelské služby Dívčí katolické střední škloly v Praze
© Dívčí katolická střední škola, 2012 © Mgr. Luboš Hošek, 2012 Foto © Mgr. Ondřej Staněk, 2012 Ilustrace © Bc. Jana Schlutterová, 2012 Vytiskla Tiskárna F&F, Praha 4
ISBN 978-80-87755-04-4 Dívčí katolická střední škola
- 2 -
Obsah Nejsme sami Kdo nás má rád? Mít rád znamená usilovat o dobro druhého, o jeho štěstí, spokojenost Kdo hledá, najde! Věřit je normální! Jaká jsou hlavní světová náboženství – jak, čemu věří lidé jinde ve světě? Sekty Církev nebo církve? Bible – o čem vypráví? Kdo napsal bibli? Kterak se stát svatým snadno a rychle Památka zesnulých – 2. 11. Advent Tajemství vánoc Bloudění Tří králů Dary Tří králů Postní doba Velikonoce Co se událo o velikonocích? Svátost křtu Ustrašení učedníci Církev – nejsme sami! Církev – místo božího setkávání s lidmi Bůh nás sytí Smíření Trojjediný bůh (svatá trojice) Co bible říká o stvoření světa? Člověk odmítá boží přátelství, člověk opouští rajskou zahradu Kain a Abel Vyprávění o potopě Babylonská věž Abrahám Abrahám a Izák Záchrana izraelitů z Egypta Desatero
- 3 -
5 7 8 11 13 15 24 30 32 35 36 39 42 45 49 50 51 54 59 66 68 70 73 74 77 81 85 89 91 92 94 95 96 98 104
Platnéřská 4, Praha 1
Dívčí katolická střední škola
- 4 -
NEJSME SAMI I. Americké přísloví říká: „je lépe být šťastným popelářem, než utrápeným univerzitním profesorem“ Rozumíte tomuto přísloví? Jak byste ho vyjádřili jinak? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Co asi chybí panu univerzitnímu profesoru? Čím je naopak asi to, že popelář v přísloví je šťastný? V čem je „recept“ ke šťastnému životu? – ve zdraví, bohatství, slávě, úspěchu, kráse, inteligenci, v osvobození od povinností, v životě bez překážek, ...?
Potkala jsi v životě někoho, víš o někom, kdo je doopravdy šťastný? Jak se to projevuje, jak se to dá poznat? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
II. Bible ve vyprávění o stvoření říká: „není dobré, aby byl člověk sám“ Kolik na naší planetě žije lidí? Kolik obyvatel žije v naší zemi, v našem městě, v našem domě ...? Když jdeš do školy, potkáváš mnoho neznámých lidí, možná se mezi nimi cítíš sama, i když si jimi obklopena. Ale – můžeš mít taky přátele, známé, příbuzné – spřátelené bytosti, s nimiž si rozumíš, jejichž kontakt, společenství a blízkost opakovaně vyhledáváš.
- 5 -
Platnéřská 4, Praha 1
Koho považuješ za blízkého člověka? Komu by ses svěřila, komu důvěřuješ ...? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Proč není „dobré být sám“? Proč chci mít kolem sebe ne neznámé, ale hlavně blízké lidi? Proč vlastně? Proč nechci zůstávat natrvalo v anonymitě, proč se „musím“ s někým sdílet, i když je to často nelehké? Proč nikdo doopravdy nechce být sám? Proč bych ráda jednou partnera napořád ...? ODPOVĚĎ je jedna a tatáž na obě otázky:
ČLOVĚK, ABY BYL OPRAVDU ŠŤASTNÝ, POTŘEBUJE LÁSKU PŘIJÍMAT I DÁVAT Přemýšlej: jak bývá označován člověk, který není ochoten nebo schopen milovat druhé ...?
Dívčí katolická střední škola
- 6 -
KDO NÁS MÁ RÁD? Existuje někdo, komu na mě opravdu záleží, kdo mě má doopravdy rád a já se na něj mohu spolehnout? Jak se to pozná? Dá se vůbec bezpečně poznat, že na mě někomu záleží? Na hoře Moria žili dva bratři, každý na opačné straně. Jeden byl ženatý, se sedmi dětmi. Druhý rodinu neměl. Oba byli zemědělci. Úroda toho roku byla slabá – nebylo vůbec jisté, zda jim sklizené obilí postačí na přečkání zimy. Jedné noci ten svobodný nemohl usnout. Dělal si starosti o svého bratra – říkal si: „Cožpak já, já to mám snazší, živím jen sebe. Ale můj bratr živí manželku a děti, jak asi přečká blížící se zimu?“ Ještě chvíli se převaloval na lůžku, pak vstal a za svitu měsíce se mlčky vydal přes vrchol kopce Moria s pytlem svého obilí přes rameno, aby je tajně přidal do bratrovy sýpky. Následující noci pro změnu nemohl starostí o svého sourozence zamhouřit oči druhý bratr. Říkal si: „Což pak my, je nás víc, pomůžeme si navzájem, blížící se zimu nějak přečkáme. Ale co můj bratr – je sám a obilí se letos sklidilo tak málo. Jak asi přečká zimu?“. Také on po chvíli vstal, nabral do pytle ze svého obilí a nesl nocí přes kopec ke svému bratru, aby tajně přisypal do jeho sýpky. Další noci neusnul žádný z bratří, dělali si totiž, aniž by to o sobě navzájem tušili, starost jeden o druhého. Svobodný si říkal: “Měl jsem bratrovi přidat víc než jen jeden pytel, živí početnou rodinu“. Ten ženatý si zase v duchu říkal: „Měl jsem svému bratru přidat více obilí, zima se kvapem blíží a on je na všechno sám.“ Oba bratři, aniž to o sobě navzájem věděli, tu noc vstali, nabrali pytel obilí a každý se trmácel s pomocí přes rameno po vrcholu kopce Moria přilepšit tomu druhému. Málem do sebe vrazili, když se potkali. Na chvilku se oba zastavili, podívali se na sebe, pak každý položil svůj náklad a objal toho druhého. A když Bůh viděl, jak se mají rádi, sestoupil a bydlel s nimi.
- 7 -
Platnéřská 4, Praha 1
1. 2. 3. 4.
Měli se bratři navzájem opravdu rádi? V čem konkrétně se to projevilo? Vztah bratrů se ukázal v pohodové situaci, nebo spíš v situaci těžké? Když bratr druhému nesl obilí – bylo to snadné, nebo musel překonat překážky – jaké? 5. Měli oba bratři třeba i nějaké chyby, lidské nedostatky, nebo byli prostě dokonalí? 6. Bůh oba bratry odměnil – čím? Kdo byl – je – mně v životě „bratrem“? Komu na mně nejvíc záleželo, záleží? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
MÍT RÁD ZNAMENÁ USILOVAT O DOBRO DRUHÉHO, O JEHO ŠTĚSTÍ, SPOKOJENOST. Kde – při jaké příležitosti, ve výuce i mimo ni, se učím být pro druhého „bratrem“, tedy užitečným? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Kdo nejvíc prospěl mně, v mém životě, kdo pro mě nejvíc skutečně udělal a dělá? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Dívčí katolická střední škola
- 8 -
Kdysi dávno dovedl anděl jednoho poutníka až k nebi, aby mu ukázal, jaké to v nebi je. Poutník nejprve ucítil vůni, kterou už ale jakoby dobře znal. Ano – je to jeho oblíbená polévka! Kolem kotlíku nad ohněm sedí spokojení, dobře živení lidé. Každý má v ruce několik metrů dlouhou dřevěnou lžíci – tou postupně nabírá z kotlíku a podává k ústům někomu z druhých nebeských strávníků ... Potom anděl přivedl poutníka k bráně pekla. Zprvu to vypadalo stejně – kolem kotlíku nad ohněm sedí lidé s dlouhými dřevěnými lžícemi. Dokonce podobná vůně polévky! „Tak v čem je tedy rozdíl?“, táže se v duchu poutník. Podívá se pozorněji a hle – účastníci pekelné hostiny jsou hladoví, hubení a rozzlobení. Žádnému se totiž nedaří přiložit tak dlouhou lžíci ke svým vlastním ústům, byť se o to snaží stále znovu a znovu, celou věčnost ...
- 9 -
Platnéřská 4, Praha 1
Víš, jakým trochu nezvyklým způsobem někteří novomanželé v naší zemi jedí polévku při svatební hostině? …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
K čemu jsou asi novomanželé i ostatní svatebčané tím zvykem vybízeni? …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Dívčí katolická střední škola
- 10 -
KDO HLEDÁ, NAJDE! Začneme společnou hrou – „Na ticho“ Účastníci hry se rozptýlí po učebně. Vyučující pak tleskne a hráči v tu chvíli zavřou oči, zastaví se na místě a zůstanou v naprostém tichu. Vyučující tiše ukryje domluvenou věc – poklad na neznámé místo, ale tak, aby k jeho nalezení hledající vůbec nepotřeboval ruce, jen oči. Pak vyučující znovu tleskne a hráči otevřou oči, procházejí učebnou a poklad hledají. Při celé hře zachováváme naprosté ticho. Když hráč poklad najde, nic na sobě nedá znát – ještě chvíli mlčky předstírá hledání a sedne si pak na své místo. Hra trvá, dokud poklad neobjeví poslední hledající. Kdo se při hře tvářil spokojeněji, klidněji – ten, kdo tajemství hledal, nebo ten, kdo ho už nalezl? Bude snazší hledat sám, nebo by bylo jednodušší nechat si napovědět? Kdy budu mít větší radost – když si nechám prozradit, kde se tajemství skrývá, nebo když vynaložím i vlastní úsilí na jeho objevení? …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
- 11 -
Platnéřská 4, Praha 1
Už tě někdy někdo třeba na ulici nebo ve vestibulu metra zastavil, oslovil nějakou otázkou a tvoji odpověď si pak zapsal nebo zaznamenal do kolonky? Už jsi někdy vyplňovala dotazník, kde se odpovídalo buď ANO nebo NE? Představ si následující situaci – v rámci prázdninové brigády máš oslovit nejprve lidi ve tvém městě nebo vesnici, pak každého člověka v Čechách, nakonec každého člověka na Zemi s následující otázkou: „Myslíš, že je Bůh, že nad námi ještě něco nebo někdo je?“ Kolik lidí jsi oslovila ve svém městě či vesnici? …………… Kolik lidí bys musela oslovit v České republice? …………… Kolik lidí žije na planetě Zemi? …………… Bylo by v tvém dotazníku více kladných nebo záporných odpovědí, co myslíš? …………………………………………………………………………………………… Uvádí se, že zhruba 98˝% všech lidí na Zemi v někoho nebo v něco věří! Zkus uvést názvy hlavních světových náboženství: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Je pro tebe překvapením, že je naprostá většina lidí na Zemi věřících? Víš o někom ze svého okolí, kdo je věřící? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Slyšela jsi někdy o význačných historických osobnostech jako Charles Darwin, Albert Einstein, Mahátma Gándhí ... – co si o nich pamatuješ? Myslíš, že to byli spíše jednoduší lidé, nebo naopak byli vzdělaní, inteligentní? Kromě jiného byli věřící ……………
Dívčí katolická střední škola
- 12 -
VĚŘIT JE NORMÁLNÍ! Ateismus – názor, podle kterého neexistuje Bůh, nesmrtelná duše, posmrtný život Teismus – názor, připouštějící existenci Boha, duchovního světa, posmrtného života Deismus – říká, že Bůh existuje, ale nestará se o nás, nevstupuje do lidského života Už jsi někdy přemýšlela, ptala ses, zda přeci jen nemůže existovat někdo nebo něco, kdo nás přesahuje? Zakusila jsi někdy situaci, kdy jsi Boha volala, i když o jeho existenci přesvědčena nejsi? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Ve vesmíru je zatím jen jedno místo, o němž bezpečně víme, že je příhodné k životu. Pokud by Země byla od Slunce vzdálenější, než je – jak by se změnily podmínky na jejím povrchu? Pokud by naopak byla Země Slunci blíž – jak by na ní bylo? K čemu je dobrá atmosféra? Jaký význam má pro život na Zemi voda? Mají nějaký praktický užitek rostliny? Poutník se trmácí pouští, došly mu už veškeré zásoby jídla i vody. Ve dne zmírá vedrem, v noci je sužován zimou. Už se zdá, že na poušti zahyne, když tu hle – před ním docela malinká oáza a v ní krásný dům. Z posledních sil vstoupí poutník do domu a zajásá – je zachráněn! Dům je klimatizovaný, není v něm ani horko, ani zima. Je v něm dostatek vody, jídla i pití ... Poutník netuší, jak se dům na poušti octl, ale je za něj vděčný a snaží se jej udržovat v pořádku, aby jeho majitel nebyl zklamaný, kdyby se náhle objevil ve dveřích ...
- 13 -
Platnéřská 4, Praha 1
Co myslíš, jak se pohostinný dům na poušti objevil – vznikl náhodou, jak se tak neustálým otáčením Země na poušti samovolně přesýpají zrnka písku ... Nebo je pravděpodobnější, že dům někdo postavil, jeho majitel ...? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Předchozí příběh dopadl pro jiného poutníka jinak – s vypětím posledních sil se doplazil na okraj malé ale vodou a zelení oplývající oázy, také on spatřil útulně vyhlížející dům. Chvíli tu nádheru plnou života pozoroval, ale dovnitř nevešel. Řekl si totiž pro sebe: „To mě jen šálí smysly, jistě se jedná o pouhou fata morganu a přede mnou je ve skutečnosti jen prázdná poušť, tak těsně před oázou zemřel .... Co nám říká toto podobenství? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Dívčí katolická střední škola
- 14 -
JAKÁ JSOU HLAVNÍ SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ – JAK, ČEMU VĚŘÍ LIDÉ JINDE VE SVĚTĚ? Slyšela jsi už někdy o tom, že jinde ve světě převažují jiná náboženství než křesťanství? Elektronická prezentace: power-point, obrázky, reportážní foto – lidé oblečení v islámském stylu, budhističtí mniši v oranžovém, hinduisté v sárí, Židé v tradičních oděvech, synagogy, mešity s minarety, ... Tedy jsme společně vyjmenovali: 1. židovství 2. hinduismus 3. budhismus 4. islám 5. křesťanství ad 1. – znáš zakladatele, nebo význačné postavy tohoto náboženství? (Abraham a Sára, Mojžíš, David) – kdo si o nich připraví do příští hodiny referát? – jaké další pojmy jsou příznačné pro židovskou kulturu, náboženství? (desatero, rabín, chrám, synagoga, šabat) – jaké hlavní události si Židé při svých svátcích připomínají (záchranu z egyptského otroctví, ustanovení desatera, ochranu před útoky silnějších národů ve starověku, vystavění a obnovu chrámu v Jeruzalémě, ...) – proč je v ČR Židů spíše nemnoho? – co znamenají slova „ŠOA“, „HOLOKAUST“, „ANTISEMITISMUS“? kdo si připraví o těchto událostech, jevech, referát? – co víš o současném státu Izrael? proč vznikl? kdo zhotoví prezentaci na toto téma? EXKURZE: – následující hodinu půjdeme ven, do Židovského města, muzea, navštívíme židovský hřbitov a synagógu – školním fotoaparátem exkurzi zdokumentujeme, vytvoříme prezentaci pro školní web - 15 -
Platnéřská 4, Praha 1
ad 2. – Co se ti vybaví v souvislosti s hinduismem? – Hinduisté považují některé řeky za posvátné – které to jsou? Jakou mají pro hinduisty praktický význam? – Co je to jóga? Cvičil ji někdo z vás? Kdo si o ní připraví referát? – Co jsou to kasty, slyšela jsi už to slovo? Co to znamená „kastovnictví“? (podle víry hinduistů je lidská společnost rozdělena do skupin – KAST – které se od sebe liší rovněž sociálním, společenským postavením a bohatstvím. Lidé z různých kast se mezi sebou nemají mísit, tedy ani ženit či vdávat. Podle hinduistického učení není ani správné snažit se během svého života proniknout, třeba díky profesnímu či podnikatelskému úsilí do vyšší kasty – trpělivým snášením svého údělu podle hinduistů docílíme toho, že se v příštím životě narodíme do kasty vyšší, podle hinduistů není ani správné zlepšovat sociální nebo ekonomickou situaci druhých ...) – Jaký je tvůj názor na hinduistické kastovnictví? Slyšela jsi naopak někdy pojem „americký příběh?“, „americký sen“ Co to znamená? ( jedná se o snahu „prorazit“, zlepšit svůj úděl včetně společenského postavení a hmotného zázemí trpělivou usilovnou prací, být úspěšný v osobním, pracovním i společenském životě, „udělat kariéru“) – Víš o někom, komu se „americký příběh“ povedl? Kdo byli kupř. pánové Laurin, Klement, Tomáš Baťa? – Znáš někoho, kdo proslul snahou zlepšit sociální a ekonomickou situaci druhých? – Kdo byla Matka Tereza z Kalkaty? Připrav si o ní referát, prezentaci. – Co podle tebe člověka více motivuje k pilné práci na sobě samém a k práci pro druhé – víra v kastovní uspořádání nebo „americký příběh“? – V Indii Česká katolická charita úspěšně realizuje projekt „Adopce na dálku“ – zjisti, co je jeho posláním? – Slyšela jsi jméno Mahátma Gándhí? Připrav o něm referát, prezentaci. Doporučení: společná videoprezentace filmu Milionář z chatrče s následnou společnou diskuzí k filmu ad 3. – buddhismus založil princ Sidhátra, kterému se později začalo říkat buddha (tzn. osvícený) – znáš buddhův životní příběh? ( jako princ vyrůstal mladý Sidhátra v nádherném paláci obklopeném rozlehlými opečovanými zahradami, obehnanými Dívčí katolická střední škola
- 16 -
vysokou zdí ... Sidhátra byl vychován v tom, že za zdí už nic není, o mladého prince se starali mladí, krásní a zdraví usměvaví sluhové, měl všeho dostatek, nic ho netrápilo. Myslel, že podobně žijí všichni lidé, ve zdraví, štěstí, dostatku. Jednou ale došel až na konec zahrad a přelezl zeď. Vydal se na cestu a byl šokován, když na jejím okraji spatřil starého nemocného žebráka, když ve vesnici uviděl plakat pozůstalé při pohřbu jejich blízkého ... Otřesený princ se začal ptát, jak uniknout v životě trápení, bolesti ... Došel k přesvědčení, že člověku musí přestat záležet na tom, co prožívá, měl by přestat usilovat o štěstí, protože pak podle Sidhátry nebude smutný, když štěstí nedosáhne ... Úplným oproštěním se od závislosti na věcech a lidech se pak člověk vysvobodí z kolotoče dalších znovuzrození do dalších životů, reinkarnace, a dosáhne nirvány – tedy „vyvanutí“, jakéhosi rozplynutí, kdy již nebude nic cítit, žádnou strast, ani své vlastní já ...) – někdo si připraví podrobnější referát o budhistickém učení – jiný připraví prezentaci Tibetu – jeho kultuře, historii a současnosti – další připraví referát, prezentaci o osobě dalajlámy, nezapomene při tom na dalajlámův vztah k Čechám Doporučení: společná videoprojekce filmu Sedm let v Tibetu s následným kolokviem k němu V čem se ti zdá buddhismus inspirující, zajímavý? Je správný jeho důraz na soucit s ostatními lidmi i živými tvory? Jaký je tvůj názor na myšlenku neodporování zlu? Jaké může mít důsledky v praxi? Existují ještě dnes země, kde je utlačována svoboda názoru a vyznání, jako je tomu v dnešním Tibetu? Jak to bylo se svobodou vyznání, názoru a projevu v naší zemi? Jak je tomu u nás dnes? ad 4. – Kdo je zakladatelem Islámu? Připrav si referát o životě Mohameda. Jak na tebe vyprávění o Mohamedově životní cestě působí? Dokážeš v něčem srovnat jeho život třeba s životní cestou Buddhy? – Co je korán? – Co je mešita? – Co je minaret? – Co je džihád? - 17 -
Platnéřská 4, Praha 1
– Co je ramadán? Slyšela jsi už o muslimech, o islámu? V kterých zemích je islám nejrozšířenější? Proč někdy bývá islám spojován s terorismem? Máš dojem, že si muslimové mezi sebou, třeba uvnitř rodiny, dokáží navzájem pomáhat více, než je tomu běžné třeba v naší zemi? Co si slyšela o postavení žen u muslimů – jak je to třeba s jejich vzděláním či pozicí v rodině? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Doporučení: uspořádat besedu se ženou, pocházející z muslimského prostředí. Muslim bývá přirovnáván k člověku, který se snaží přejít na druhou stranu propasti po nataženém laně – pokud dodrží všechny zákazy a všechna nařízení, podaří se mu dostat do nebe. V opačném případě do propasti (pekla) spadne. – jaká jsou to nařízení, jaké jsou to zákazy? (kupř. zákaz alkoholu nebo vepřového masa, příkaz několika denních modliteb, alespoň jedné pouti do Mekky za život, příkaz boje za šíření islámské víry, …) V naší zemi žijí rovněž muslimové, většinou jsou to přistěhovalci z arabských zemí, jsou mezi nimi ale i Češi, kteří přijali islámskou víru, mohou si u nás i stavět mešity, kupř. v Brně. Mnoho (miliony) muslimů rovněž žije v ostatních zemích Evropy, především v západních. Naopak v některých muslimských zemích křesťané zažívají pronásledování, stavět kostely tam (kupř. v Saudské Arábii) nesmějí. Zdá se ti to správné? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Dívčí katolická střední škola
- 18 -
ad 5. A) Stopy křesťanství u nás Jaké jsou stopy křesťanství v naší zemi? Je možné v Čechách vidět třeba nějaké stavby, které jsou přímo spojeny s křesťanskou tradicí? – Vyjmenuj nějaké známé stavby – Jsou v obci, kde žiješ, nějaké církevní památky? Zjisti o nich něco. – Co víš o budově, v které se nachází naše škola? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Slavíme nějaké svátky, které mají původ v křesťanské tradici? – Jakou křesťanskou souvislost mají Vánoce? – Jak s křesťanstvím souvisejí Velikonoce? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Mají u nás církve jen kostely, kaple a modlitebny, nebo vykonávají i nějakou prospěšnou činnost pro celou společnost? – – – – –
Znáš nějakou církevní nemocnici? Znáš nějaký církevní domov, ve kterém žijí staří lidé? Znáš nějakou školu, kterou zřizuje Církev? Kdo je zřizovatelem naší školy? Víš o nějakých dalších dobročinných organizacích, které zřizují křesťané?
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… - 19 -
Platnéřská 4, Praha 1
V naší zemi žijí křesťané, muslimové, Židé, ale i buddhisté či hinduisté. Které náboženství má v naší zemi nejdelší tradici a jeho vyznavači u nás tvoří mezi věřícími většinu? …………………………………………………………………………………………… B) Obsah křesťanství Kdo je zakladatelem křesťanství? Co o něm víš - o jeho životě, o jeho poselství? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Připrav si referát, prezentaci na téma životní příběh a poselství Ježíše Krista. Ježíš nás nenechává čekat jen na to, co přijde „po tom“, po smrti. Ujišťuje nás Boží blízkostí a Božím provázením už nyní, v tomto našem životě, pokud v Něho uvěříme. Příběh č. 5 Do města zavítal veliký cirkus. Vysoký, pestře malovaný cirkusový stan přilákal na nedělní představení spoustu diváků. Program se návštěvníkům líbil. Zvláště při jednom čísle všichni tajili dech – pod střechou cirkusového stanu dokázal akrobat přejet na kole tam i zpět přes mezi dvěma tyčemi natažené tenké lano, jel bez jakéhokoli jištění, pod ním žádná záchranná síť. Sklidil bouřlivý potlesk. Když ale artista nabídl, že kteréhokoli dobrovolníka sveze převeze přes lano na rámu svého kola, zavládlo náhle ticho, nikdo nechtěl, každý se bál. Lano bylo tak vysoko ... Náhle se přeci jen někdo mezi diváky našel – asi desetiletý chlapec šel nebojácně k artistovi. Ostatní jej zrazovali: „Nejezdi, je to nebezpečné ...!“ Chlapec se ale odradit nedal. Vylezl po žebříku k akrobatovi a sedl na rám jeho kola. Ve stanu zavládlo napětí, ale chlapec nevypadal, že by právě umíral strachy, ale držel se akrobata a rámu jeho kola pevně ... Artista jej převezl tam i zpět v pořádku. Následný aplaus nebral konce ... Když si odvážný klučina šel zase sednout mezi ostatní, ptali se ho: „Ty ses nebál?“. On jim všem odpověděl s úsměvem: „Ne, akrobat je můj tatínek, nic se mi nemůže stát ...“ Dívčí katolická střední škola
- 20 -
Křesťanství není náboženství zákazů a příkazů – věřící křesťané v Ježíši mají někoho, kdo je na „laně jejich života“ nenechává samotné. Křesťanská víra je určena ke společnému prožívání, můžeme se po cestě podpírat, povzbuzovat, čekat jeden na druhého. Bůh v křesťanství pro nás sestupuje, pokud se octneme někde mimo lano, neláme nad námi hůl, jde pro nás. Doma i ve třídě bychom se k sobě měli chovat navzájem – nevyčítat si, nepovyšovat se, ale pomáhat si na cestě ...
Ježíš nepřinesl soustavu dobrých rad, zákazů a příkazů – nabízí pomoc každému, kdo o ni stojí. Pomoc v proměně naší osobnosti, našeho já, pomoc na cestě životem. Letící balón jako by náhle začal ztrácet výšku. Již nebylo co vyhodit z cestovního koše, aby se mu odlehčilo. Hrozil pád. V koši balonu cestuje 5 cestujících, každý z nich je vyznavačem jednoho z hlavních světových náboženství, o nichž jsme si spolu vyprávěli. Každý na nebezpečnou situaci reaguje trochu odlišně. Dokážeš podle reakcí jednotlivých cestujících na hrozící pád odhadnout světové náboženství, ke kterému se pravděpodobně hlásí? - 21 -
Platnéřská 4, Praha 1
Otázky k příběhu o balónu: 1. jakého vyznání asi bude cestující, který začne dávat rozkazy a příkazy, při jejichž dodržení se balon „zaručeně“ udrží ve vzduchu? Případně řekne, že pád je zasloužený, protože je to trest za porušení pravidel řízení balonu? …………………………………………………………………………………………… 2. jakého vyznání bude zřejmě cestující, který začne vzpomínat, jak kdysi dávno jeho předkové zázračně vyvázli, když byl jejich let rovněž v ohrožení? …………………………………………………………………………………………… 3. jaké hlavní světové náboženství nejspíše vyznává cestující, který ostatní uklidňuje, že když teď rezignovaně spadnou, narodí se znovu a příště poletí kvalitnějším, bezpečnějším balonem? Dívčí katolická střední škola
- 22 -
…………………………………………………………………………………………… 4. kterého světového náboženství pravděpodobně bude ten cestující, který se nikterak neupíná k tomu, že se balon udrží ve vzduchu, proto ani nemá strach, že spadne? …………………………………………………………………………………………… 5. kterého vyznání možná bude cestující, který se v pádem ohroženém balonu bude modlit o pomoc, případně si možná bude zahrávat s myšlenkou, že když on sám z balonu vyskočí, ostatní budou mít naději, že je balon unese? …………………………………………………………………………………………… Samozřejmě, příběh o letícím – padajícím balonu je vymyšlený. Rozdíly v reakcích na nebezpečnou situaci se jistě nedají tak schematicky vysvětlit vyznáním.
- 23 -
Platnéřská 4, Praha 1
SEKTY Možná jsi už někdy zažila, že původně výborný nápad se nějak zvrtnul, nepovedl. Že dobrá myšlenka byla zneužita. V historii, kupř. ve vědě a technice, k tomu dochází bohužel dost často. V jádru dobrý úmysl byl zneužit – vynález, který byl učiněn v zájmu člověka, v zájmu rozvoje lidstva, byl obrácen proti člověku, proti lidem. Znáš z dějin takové případy? Víš třeba o objevech, vynálezech, které sice posloužily, nebo stále slouží člověku, ale došlo také k jejich zneužití proti lidem? (Možná každý vynález, objev, dobrý nápad lze využít, ale také zneužít.) Zkus u každého následujícího příkladu techniky, objevu či vynálezu uvést příklad jeho správného využití a zároveň uveď, jak byl, nebo ještě je zneužit proti dobru člověka: Střelný prach: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Raketový pohon: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Jaderná energie: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Internet: …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Dívčí katolická střední škola
- 24 -
Alkohol: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Automobilová doprava: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Samy o sobě jsou uvedené věci, objevy, vymoženosti, dobré. Člověk, který ale nebývá jen dobrý, je někdy zneužil, zneužívá. Není ale řešením podobné technické pokroky zavrhovat, spíše je třeba pracovat na zlepšení člověka, na zlepšování sebe samých. Podobně se v minulosti stalo a někdy ještě děje s náboženstvím, s vírou lidí. V jádru ušlechtilý, možná nejušlechtilejší projev lidského ducha může být i deformován, nebo dokonce zneužit. V minulosti byly náboženstvím, které má při tom generovat lásku a úctu mezi lidmi, odůvodněny dokonce zločiny, i některé války. V současnosti je některými extremistickými muslimy zneužíván islám jako obhajoba terorismu, byť naprostá většina muslimských věřících chová vůči ostatním lidem úctu a přátelství. Podobně sekty – zneužívají vytržené části některých náboženství k tomu, aby manipulovali lidmi a znemožňovali jejich svobodný rozvoj. Jaké sekty působí v Čechách? Znáš názvy některých z nich? Už jsi se se členy nějaké sekty setkala? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
- 25 -
Platnéřská 4, Praha 1
V naší zemi se můžeme setkat s těmito sektami: 1. Svědkové Jehovovi 2. Hare Krišna (Společnost pro uvědomování si Krišny) 3. Vesmírní lidé 4. Satanisté 5. Moonisté (Církev sjednocení) 6. Scientologové Co to vůbec je sekta? Sekta vždycky zdůrazňuje jen část nějaké pravdy, zatímco ostatní části celku pravdy zastírá. Proto se v sektě člověk nemůže rozvíjet harmonicky, nějaká část jeho osobnosti je vždy potlačována, hrozí až psychické poškození. Sekta člověkem manipuluje, obvykle jej vyčleňuje z jeho přirozených rodinných a přátelských vazeb. Po nějakém čase člověk v sektě ztrácí schopnost vlastního úsudku, ztrácí i přátele, často i rodinu, má vztahy obvykle především se členy sekty – nemá se tak obvykle kam vrátit, pokud by ze sekty odešel. Připravte si referáty – prezentace k působení jednotlivých sekt u nás. Zaměřte se zvláště na to, čím je ta která nebezpečná! Svědkové Jehovovi – odmítají krevní transfuzi, i když by mohla zachránit život jim, život jejich blízkých, i jejich dětí. Odmítají službu v armádě, ale i obranu své osoby či osoby blízkých lidí třeba před kriminální agresí. Podle jejich učení skončí všichni, kdo nejsou členy této sekty, v zavržení. Své učení mění podle toho, jak se ukazuje jako nepravdivé – několikrát už neúspěšně předpověděli konec světa, když se nedostavil, předpověděli termín jiný („nové světlo“). Poměrně bohatá organizace, jež kritizuje za bohatství jiné, především katolickou církev – sami „jehovisté“ však nikde na světě nepůsobí dobročinně, nevedou žádnou nemocnici, žádný útulek pro chudé, žádnou školu, ... Hare Krišna – sekta odvolávající se na hinduistický původ, skuteční hinduisté ji však, kupř. v Indii rovněž považují za sektu. Uplatňován je mantrický systém v naprosto extrémní poloze – člen sekty musí zprvu tisíckrát, později tří tisíckrát denně zopakovat svoji mantru – nesrozumitelný text, který, každému trochu jiný, pod tajemstvím svěří, pošeptá, guru – osobní duchovní vůdce, kterého každý člen musí bezpodmínečně poslouchat. Je kladen důraz na opuštění, co nejúplnější, vlastního rozhodování, úsudku. Praktikován „výplach mozku“.
Dívčí katolická střední škola
- 26 -
Vesmírní lidé - rovněž manipuluje lidmi, jejich myšlením. Předkládá tvrzení, která jsou v očividném rozporu s vědeckým pozorováním. Satanisté – většina jejich příznivců zůstává na úrovni pózy, stylizuje se do rolí zamračených nositelů satanské symboliky. Málo početné tvrdé jádro ale může být nebezpečné, provozuje destruktivní rituály, pokouší se škodit druhým, ovládat je, pomocí praktik černé magie. V Evropě jsou popsány i jejich útoky proti druhým jedincům. Moonisté (církev sjednocení) – její nebezpečí spočívá ve skrytém působení, nepředstaví se, pořádají konference a víkendové semináře na ušlechtilá témata, nejčastěji o rodině, aniž by pozvaným na začátku prozradili, kdo stojí v zákulisí. Vůči pozvaným, které chtějí získat do své sekty, uplatňují taktiku „love bombing“ (bombardování láskou), neustálou pozorností, laskavou přítomností někoho z členů, obvykle opačného pohlaví, neumožňují oběti zůstat chvíli o samotě a získat nadhled, reflexi toho, co se kolem něj (a s ním) vlastně děje. Členy této sekty čeká úplné odloučení od rodiny a dosavadních přátel. Představení, vedoucí sekty členovi po nějaké době oznámí, že mu vybrali nevěstu, ženicha, nejčastěji odněkud z jiného kontinentu – s nimi se dotyčný uvidí až několik hodin před svatebním obřadem, při němž je obvykle sezdáno větší množství párů. Scientologové – za značnou sumu peněz člověku nabízejí rozhovor (auditing), při němž platícího uvádějí do hypnózy. Slibovaným výsledkem je nejčastěji psychické uvolnění. Po čase se obvykle dostaví jiné – nové psychické obtíže, které scientologové „řeší“ stejně, placenou hypnózou ... V některých zemích, kupř. v Německu, je sekta zakázána, protože kromě manipulace s lidmi se pokoušela i o ovládnutí některých státních struktur. Nejznámějším členem scientologů je zřejmě herec Tom Cruise. Kdo bývá snadnou obětí sekt? Kdo může mít předpoklady pro to, stát se členem sekty? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Pozor – se vzděláním nebo naopak nevzdělaností riziko propadnutí sektě nesouvisí. V některých sektách je relativně vysoké procento vysokoškolsky vzdělaných lidí! Kdo tedy podle tebe může snáze uvíznout v síti nějaké sekty, kdo k tomu může mít předpoklady?
- 27 -
Platnéřská 4, Praha 1
Jako nápověda může posloužit příběh o chlapci, který se ze školy vrátil s pláčem ... Malý Honzík se vrátil odpoledne ze školy a smutně plakal. „Co se stalo, Honzo?“ ptal se ho tatínek. „Dostal si poznámku?“ „Ne,“ odpověděl chlapec, „poznámku jsem nedostal.“ „Tak ti paní učitelka dala špatnou známku?“, ptala se maminka. „Žádnou špatnou známku ze školy nenesu“, odpovídá uslzený Honzík. „Ublížil ti tedy někdo?“ ptali se rodiče. „Ne, nikdo mi neublížil.“ Odpověděl malý Honza. „Hráli jsme chvíli po škole se spolužáky na schovávanou a mě nikdo nehledal ...“ Možná, že snazší kořistí pro sektu může být někdo v tvém okolí, kdo nedokáže příliš dobře navazovat vztahy, kdo se z nějakých důvodů ocitá na okraji kamarádských, spolužáckých vztahů ... Není třeba v tvém okolí někdo, kdo je izolovaný, kdo by se mohl cítit sám a mohl v těžké chvíli vzít za vděk přijetím v sektě? Takové spolužačky nebo jiné lidi v okolí není dobré ponechat v jejich samotě, opuštěnosti. A když přeci jen někoho z tvého okolí pohltí sekta – co pro něj můžeš dělat? Pravděpodobně ne mnoho. Ale něčím přeci jen můžeš dotyčnému pomoci – nelámat nad ním hůl! Když z tebe neucítí naštvanost, výčitku, bude se mít ke komu vrátit, až jednou třeba bude uvažovat o odchodu (návratu) ze sekty. To je důležité, ale těžké, především pro rodiče dítěte, které se zapletlo se sektou. Přečti si příběh o otci, který něco podobného dokázal. Ztratil, ale nezatratil syna, který ho opustil. Nezanevřel na něj, spíše se těšil na synův návrat ... Dokázal i otcův druhý syn přijmout nazpět svého opět nalezeného bratra? Lukášovo evangelium, 15. kap. 11-32 „Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: „Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.“ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země: ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: „Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba naDívčí katolická střední škola
- 28 -
zbyt, a já tu hynu hladem!“ Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem, přijmi mě jako jednoho ze svých nádeníků.“ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a HNUT LÍTOSTÍ běžel k němu, objal ho a políbíl. Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem hoden nazývat se tvým synem. Ale otec rozkázal svým služebníkům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ A začali se veselit. Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: „Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.“ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on odpověděl: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz, a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel TENHLE TVŮJ SYN, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.“On mu řekl: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž TENTO TVŮJ BRATR byl mrtev a zase žije, ztratil se a je nalezen.“
- 29 -
Platnéřská 4, Praha 1
CÍRKEV NEBO CÍRKVE? Je jedna jediná církev, která uznává autoritu Ježíše Krista, nebo existuje křesťanských církví, denominací a sborů více? Zkus nějaké křesťanské církve vyjmenovat. …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… V čem je hlavní rozdíl mezi katolickou církví a ostatními křesťanskými církvemi a sbory? Církev katolickou jako jedinou založil osobně Ježíš Kristus (ustanovil dvanáct apoštolů včele s Petrem, prvním papežem). U zrodu ostatních církví vždy stál nějaký člověk. Třeba německou reformaci zahájil Martin Luther – další výborná příležitost pro přípravu referátu. Československou církev husitskou založil 1920 katolický kněz Karel Farský. Jan Hus sám byl katolík, dokonce kněz. Víš, ve společenství které církve žil J. A. Komenský? – připrav si o něm referát, prezentaci Co myslíš, bylo by křesťanské poselství přesvědčivější, kdyby jej podávala jediná církev, do níž by patřili všichni křesťané? Nebo je více oslovující současný stav, kdy vedle sebe, spolu, může spolupracovat víc křesťanských církví? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Proč vůbec lidé jako Luther, Zwingli, Kalvín nebo Farský zakládali nové církve, když se v podstatných bodech jejich nauka shodovala s učením katolické církve? Často je k tomu vedla nespokojenost se skutečnými nebo domnělými nedostatky v katolické církvi. Tito a podobní reformátoři chtěli společenství, které bude v tom či onom lepší než to původní.
Dívčí katolická střední škola
- 30 -
Někteří křesťané volili jinou cestu – když viděli chyby a nedostatky, snažili se jít příkladem, aby strhli ostatní k následování. Nezakládali jiné společenství, ale osobní ryzostí a někdy i napomínáním se snažili původní společenství proměnit – církev takové křesťany posléze považuje za svaté. Je to jako v manželství a v rodině – i zde lidé dělají chyby. Co myslíš – je lepší snažit se druhého povzbudit, přimět k nápravě a na druhé straně zapracovat na svých slabostech, nebo, když to mezi námi právě skřípe, opustit partnera, rozvést se a hledat partnera nového?
- 31 -
Platnéřská 4, Praha 1
BIBLE – O ČEM VYPRÁVÍ? Bible má dvě hlavní části – které to jsou? (Starý zákon a Nový zákon) Četla sis v Bibli už někdy? Máte ji doma? Znáš nějaké příběhy, o nichž se v Bibli vypráví? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Starý zákon začíná vyprávěním o stvoření světa a prvních dvou lidí – jak se jmenovali? Další známé biblické příběhy vypráví kupř. o Noemovi a arše, o Babylonské věži, o Abrahámovi, Sáře a Izákovi, o Mojžíšovi a záchraně z egyptského otroctví, o Davidovi, Šalamounovi a stavbě chrámu v Jeruzalémě, o neustálém ohrožení maličkého Izraele ze strany jeho mocnějších sousedů ... Starý zákon rovněž obsahuje knihy prorocké – některé z nich několik set let před Ježíšovým narozením předpovídají jeho narození v maličkém bezvýznamném Betlémě, ačkoliv většina Židů očekávala, že se narodí spíše v Jeruzalémě, jejich slavném hlavním městě. Jiné prorocké knihy předvídají, že tolik očekávaný mesiáš bude tichý, služebníkem všech, dokonce že bude zabit a poté vstane z mrtvých – většině tehdejších Izraelitů tato proroctví nezněla příjemně, představovali si mesiáše jako mocného vojevůdce, pod jehož vedením se Izrael stane velikým a mocným impériem. V první části Bible rovněž najdeme knihu žalmů – nesouvisí se žalem, jak by se podle názvu možná někomu mohlo zdát, naopak nabízejí povzbuzení v různých situacích, v nichž se v životě ocitáme. Starý zákon kupř. také obsahuje Píseň písní, oslavující lásku mezi mužem a ženou, lásku, která může být i podobenstvím lásky Boha k člověku:
Dívčí katolická střední škola
- 32 -
„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.“ (Píseň písní 8. 6-7) Nový zákon začíná vyprávěním o Ježíši Kristu, ve čtyřech evangeliích podává zprávu o Ježíšově narození, slovech, činech – o jeho ukřižování a vzkříšení. Evangelia napsali Matouš, Marek, Lukáš a Jan podle svých vlastních zkušeností z osobního setkání s Ježíšem, s jeho učením. Nový zákon a tím celá Bible končí Apokalypsou – viděním Jana o událostech, které se mají dovršit na sklonku lidských dějin. Bible vlastně není kniha, ale celá knihovna, svazek knih.
Vypráví o zkušenosti izraelského národa a dalších mnoha lidí s Bohem, Jeho slovem a působením. O Bibli se někdy mluví jako o knize knih – patří k nejstarším světovým literárním památkám, byla opakovaně přeložena (z hebrejštiny a řečtiny) do většiny jazyků, byla mnohokrát ztvárněna do filmové podoby – viděla jsi nějaké filmové zpracování?
- 33 -
Platnéřská 4, Praha 1
Pro věřícího člověka může být četba, rozjímání Bible (Písma svatého, zkráceně jen Písma) prostředkem k modlitbě – osobní rozmluvě s živým Bohem. Písmo je pak jako mobilní telefon – slouží ke sdílení se s někým, s kým máme vztah.
Dívčí katolická střední škola
- 34 -
KDO NAPSAL BIBLI? Už víme, že Bible není jedna kniha, nýbrž svazek několika desítek knih. Podívej se do obsahu Bible a uveď názvy některých biblických knih, resp. částí Bible (Písma). …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Protože Písmo sestává z desítek částí, knih, má také mnoho autorů. Mnoho z autorů Bible nám zůstává neznámých, protože se zpočátku šířila – předávala – ústně. Lidé si při osobních setkáních vyprávěli o zkušenostech svých vlastních i druhých lidí s Božím jednáním. Nejčastěji podobná vyprávění probíhala při večerních setkáních kolem ohně. Má tvá vlastní rodina ve zvyku se setkávat a vyprávět si? Kdy a kde se tak děje? Myslíš, že to má pro rodinné vztahy nějaký význam? Autory Bible byli různí lidé – měli však cosi společné! Zahrajeme si nyní hru: Vyučující vybere čtyři žákyně, každá se postaví do jednoho rohu učebny, zády do jejího středu. Při hře je nutné úplné ticho. Vyučující se postaví do středu místnosti a velmi potichu, šeptem, vysloví libovolnou větu. Která z žákyň ji jako první uslyší a porozumí jí, zvedne ruku a větu zopakuje. Pokud žádná ze žákyň šeptaná slova neslyší, nebo jim nerozumí, zopakuje vyučující sdělení znovu hlasitěji. Bibli napsali lidé, kteří v srdci slyšeli Boží hlas, Boží slovo. Tak nám vlastně Bible předává Boží poselství zapsané lidmi, lidskými slovy a myšlenkami.
- 35 -
Platnéřská 4, Praha 1
KTERAK SE STÁT SVATÝM SNADNO A RYCHLE 1. 11. – slavnost všech svatých Viděla jsi, třeba někdy v kostele, obraz nějakého světce či světice? Zaujal tě něčím podobný portrét, nebo se ti zdála podoba svatého spíše fádní, jakoby bledá, málo životná? Chtěla by jsi být taky podobně vyhlížející svatou? Že ne? Ani se ti nedivím! A co tvé křestní (rodné) jméno – vztahuje se k osobě nějakého světce? Nevíš? Tak si to do příští hodiny zjisti, čí jméno nosíš ... Slyšela jsi někdy o nějakých svatých? Zjisti do příští hodiny, kdo byla Matka Tereza z Kalkaty, kdo byl Maxmilián Kolbe, Zdislava z Lemberka, Anežka česká ...? Skuteční svatí nejsou strnulé bledule z obrazů! Skuteční svatí mají především radost – radost z Boha, radost z lidí. Představ si, jakou má radost maminka z dítěte, které se jí právě narodilo! Jako by ve chvíli, kdy novorozeně poprvé sevře v náručí, zapomněla na porodní bolesti! Tak se Bůh raduje z každého z nás – z tebe i ze mě! Dokonce, i když děláme špatné věci – ty Boha samozřejmě rmoutí, protože si jimi škodíme a ubližujeme i druhým, ale z nás jako takových se Bůh raduje! Svatí chtějí být každou chvíli s Bohem, v duchu jakoby s ním stále rozmlouvají, tulí se k němu, i když navenek pracují, starají se o druhé, plní své povinnosti, odpočívají. Jako zamilovaní – nosí milovanou osobu stále v srdci ... Kdo se s Bohem stýká, modlí se, ten se od Něj lecčím „nakazí“! Tak třeba – raduje se z Boha a raduje se i z druhých lidí, protože Bůh je bytost plná radosti. Dokonce i v těžkých chvílích je v tom, kdo se s Bohem osobně zná, někde uvnitř ta hluboká radost a pokoj ...!!! Bůh je Radost a kdo se s Bohem kamarádí, ten se Jeho radostí nakazí! Kdybys teď měla namalovat obraz svatého – byl by strnule bledý, nebo by měl rozzářenou tvář ...?
Dívčí katolická střední škola
- 36 -
Kdo se modlí, naučí se postupně Bohu víc rozumět, naslouchat mu. Pak i druhým lidem víc naslouchá, jakoby vnímal jenom je, když je s nimi v kontaktu, jako by byl jenom pro ně! Podívej se teď na elektronickou prezentaci o nečekané návštěvě – jakmile uvidíš, že je něco špatně – zapískej, nebo vykřikni: „FUJ!“
- 37 -
Platnéřská 4, Praha 1
Když se ti ale bude přijetí neohlášeného hosta hostitelem líbit, zatleskej, nebo zakřič: „To je ono!“ I svatí mají chyby. Svatý není ten, kdo je dokonalý, svatý člověk se pozná podle toho, že dokáže přiznat svoji chybu a snaží se o nápravu. Kde svatí bydlí? To je důležitá otázka – ti, co už zemřeli, bydlí v nebi, hledí na Boha tváří v tvář. Jenom část z nich církev prohlásí za svaté (svatořečí), abychom my ostatní měli vzor, povzbuzení – že to jde, že i my s Boží pomocí můžeme být proměněni. V nebi je ale mnohem více svatých, než církev svatořečila! V nebi jsou zástupy svatých maminek, co se během života staraly o své děti, modlily se za ně. V nebi je spousta svatých tatínků, co se během svého života zde na zemi hezky starali o své ženy a děti….. V nebi je množství svobodných dívek a mužů, kteří se snažili řídit své kroky a životy zde na zemi podle Boží vůle. A v nebi jsou také svatí kněží a řádové sestry – ti už na zemi zasvětili život plně Bohu ... Co svatí v nebi dělají? Možná tě zklamu, ale nespí – radost z Boží blízkosti jim nedovolí usnout. A modlí se za nás, za tebe i za mě. Jejich modlitba k Bohu snadno dolehne, protože jsou Bohu blízko. Tedy je možné, že se svatým člověkem mohu setkat i zde na zemi? Ano, a nemusíš si toho při tom ani všimnout! Měli a mají svatí lidé snazší život? Možná spíš naopak. Ale čerpali sílu z Boží blízkosti ... Odpověz na otázky elektronického dotazníku – kdo podle tebe je a kdo není, nemusí být svatý? A jak odpovíš teď – takovou svatost bys brala?
Dívčí katolická střední škola
- 38 -
PAMÁTKA ZESNULÝCH – 2. 11. Příběh: Duše právě zemřelého člověka stojí před Boží tváří a říká: „Pohleď, Bože, v životě jsem se ničeho špatného nedopustil – mé ruce jsou zcela čisté.“ Bůh se na příchozího podívá a zesmutní. Člověk trochu znejistí, ale znovu opakuje: „Opravdu, mé ruce jsou čisté!“ Bůh smutně pokývá hlavou a odpoví: „Ano, tvoje ruce jsou opravdu čisté. Ale zcela prázdné!“ Co nám chce příběh říci? Že nezáleží na tom, jak se chováme? Jací jsme? Nebo nás chce povzbudit, abychom v životě mysleli na druhé, byli pro ně užiteční? K výkonu jaké profese se můžeš připravit během studia na naší škole? Myslíš, že jako pečovatelka – pracovník v sociálních službách – budeš mít příležitost druhým posloužit, prokázat, že je máš ráda?
- 39 -
Platnéřská 4, Praha 1
Proč má vůbec pro tebe takový význam být dobrá k druhým? K čemu ti to vůbec je – mít zájem o druhé, pomáhat jim, myslet na druhého? Protože se ti bude lépe žít mezi lidmi, kteří jsou šťastní, než mezi těmi, kteří jsou smutní třeba z toho, že si jich nikdo nevšímá. A na tom je třeba pracovat! Snažit se nejen o štěstí své, ale i o štěstí lidí, kteří tě obklopují – bude se ti pak mezi nimi lépe žít.
Dívčí katolická střední škola
- 40 -
Naši prapředci, babičky a dědečkové, měli hezké přísloví: „Jak si kdo ustele, tak si i lehne“ Co myslíš, co všechno toto přísloví znamená, co nám chce říct? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Pokud ti bude už v tomto životě na zemi záležet na tom, aby kolem tebe byli lidé spokojení či dokonce šťastní, smrti se, jakkoli je nepříjemná, nemusíš bát – bude branou do shledání s Někým, kdo má za odměnu připraveno štěstí pro tebe. Štěstí, které si, dokud jsme na této zemi, ani neumíme představit. Štěstí z věčného života. Matouš 25, 31-46 • • • • • • • • • •
Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; 32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, 33 ovce postaví po pravici a kozly po levici. 34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. 35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, 36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ 37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?‘ 38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ 40 Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ 31
- 41 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • • • • •
Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! 42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, 43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ 44 Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ 45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ 46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.‘ 41
Z přečteného vysvítá, že když pomáháš bližnímu, přibližuješ se Ježíši.
ADVENT Slovo „advent“ je latinského původu – znamená „příchod“. Advent je doba, která trvá čtyři neděle, během nichž se připravujeme na příchod Vánoc. Pro většinu dětí i mnoho dospělých jsou Vánoce nejmilejšími svátky roku. A pro tebe – jsou Vánoce rovněž nejkrásnějšími svátky roku? Dokážeš odpovědět proč? V obchodech a reklamách advent neuvidíš. Od října, nejdéle od listopadu, vyrostou ve výlohách lesy vánoční stromků, ze všech stran se ozývají koledy, ... Vánoce jsou tak zbaveny jednoho ze svých hlavních kouzel – překvapení. Tak, jako k Vánocům patří betlémy, stromečky a koledy, má i advent svoji symboliku. Víš, jaké symboly se vážou k adventu – době těšení na Vánoce? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Dívčí katolická střední škola
- 42 -
Adventní věnec: bývá zdoben jehličím a fialovou stuhou (fialová není barva smutku, spíše soustředění, rozjímání). Nejdůležitější jsou čtyři svíce – první neděli se zapaluje první, další druhá ... Nejčastěji bývá věnec na stole, kolem něhož se schází rodina. Roráty: dnes již téměř zapomenuté slovo. Víš, co znamená? Jsou to velmi hezké písně, které se zpívají v době adventní při bohoslužbách. V době adventu dříve lidé chodili na mši každý, i všední den – ráno, ještě před východem slunce. Mše byly kratší, s krátkou promluvou, nehrály varhany, svítilo se jen svíčkami – každý si svoji do kostela přinesl. Malí, mladí i staří, pokud jim zdraví dovolilo, se ráno za tmy den co den brodili sněhem ke kostelu, aby se spolu pomodlili, zazpívali roráty, slyšeli čtení z Písma – zkrátka, aby se společně těšili na Světlo, které se narodilo pro každého ... Pak se rozešli za svými povinnostmi, do zaměstnání ... Dnes kromě kostelů duch adventního očekávání, těšení, žije obvykle jen v křesťanských rodinách. Obvykle se v nich udržuje i zvyk adventních předsevzetí – každý si podle svého uvážení stanoví své vlastní – třeba že omezí čas strávený u počítače a věnuje ho místo toho někomu z rodiny. Katoličtí křesťané se spolu v rodině připraví k předvánoční zpovědi (svátost smíření), aby nejen byt či dům, ale především duše byla připravena pro příchod vánočního hosta. Častěji se společně čte z bible. Předvánoční atmosféra tak není jen o úklidu a shánění dárků, má i svůj hlubší, tajemnější rozměr. Znáš nějakou křesťanskou rodinu? ……………………………………………………………………………………………
- 43 -
Platnéřská 4, Praha 1
Zkuste si v adventní době ve třídě zahrát hru „Host a hostitel“. Do čepice nebo krabice dá vyučující malé lístečky – na každém je jméno jedné žákyně třídy. Každá žákyně si na začátku vylosuje lísteček se jménem nějaké spolužačky – té však nesmí říci, že si ji vylosovala. Během adventu se, aniž by to vyslovila, k vylosované kamarádce chová jako hostitel ke svému hostu – je vůči ní pozornější, prokazuje jí zvýšenou pozornost ... Na konci adventního času pak společně zkoušíme uhodnout, kdo byl čím Hostem, kdo byl naopak komu Hostitelem ... Vzpomínáš na jedno z prvních podobenství, které jsme si spolu říkali? To o bratrech na hoře Moria? Byli k sobě více než pozorní, ohleduplní. Vzpomeneš si, jaký nečekaný host k nim přišel? Tak i mezi vámi ve třídě, ve škole, se budou cítit skuteční hosté, nebo třeba nové žákyně, lépe, když mezi sebou budete mít prima vztahy – právě Advent nabízí šanci na nich zapracovat – s chutí do toho! Ještě je tu pro tebe adventní hádanka – Izraelité čekali na narození Ježíše jako na narození někoho, kdo změní k lepšímu jejich životy. Na narození Spasitele se bez přehánění těšili. Uhodneš, kdo z lidí se na narození dítěte Ježíše ale těšil bezpochyby nejvíce? Je to podobné, jako když ses měla narodit ty – kdo nejvíc se na tebe těšil? Příchod nového člověka, početí a narození dítěte, není dobré uspěchat. Lepší je počkat na správný čas, na správného člověka, který se jednou na vaše dítě bude těšit s tebou, pomáhat ti, provázet tě, jako se staral Josef o Marii čekající narození Ježíše.
Dívčí katolická střední škola
- 44 -
Lukáš 1, 30 - 31 • •
Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
30 31
TAJEMSTVÍ VÁNOC Proč má význam před Vánoci krášlit nejen byt a dům, nýbrž (především) vztahy mezi námi doma i ve škole? Co myslíš? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Je to jednodušší, než by se zdálo! Protože k Vánocům neodmyslitelně patří vánoční hostina - společné stolování lidí, kteří se mají rádi, je mnohem příjemnější, než sedět u stolu mezi někým, kdo jsou si navzájem lhostejní, nebo se dokonce „nemusí“.
- 45 -
Platnéřská 4, Praha 1
Jak jsme naznačili při povídání o Adventu – Vánoce mohou být, nejen díky dárkům, svátky překvapení, tajemství. Židé očekávali, že se spasitel narodí v jejich tehdejší metropoli – Jeruzalémě. Ale Ježíš se narodil v Betlémě, malinkém městečku. Když do něj Josef s Marií přišli, aby se dali zapsat při právě probíhajícím sčítání lidu. Pro toho ale, kdo bral vážněji slova bible než své vlastní představy, to ale až takové překvapení nebylo. Několik set let před Ježíšovým narozením jeden ze starozákonních proroků předpověděl, že židovský král, jak se také Ježíši říkalo, se narodí právě v Betlémě: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele‘“ (Micheáš 5,1) Jak mohl prorok Micheáš tak dlouho dopředu vědět, kde se narodí spasitel? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Vzpomínáš, co jsme si před několika hodinami říkali o lidech, kteří napsali bibli? Že slyšeli v srdci Boží hlas ... Slovo Betlém znamenalo ve starém hebrejském jazyce „dům chleba“. Ježíš je pro věřící stejně důležitý duchovní pokrm. Ježíš se narodil ve chlévě. Jak je možné, že nikdo z betlémských občanů nepostil Josefa a těhotnou, už skoro rodící Marii do svého domu ? Co myslíš? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Dívčí katolická střední škola
- 46 -
Možná, že už měli betlémští obyvatelé na večer jiné plány – příchod nečekaných hostů by znamenal nejspíš „čáru přes rozpočet“, nechtěnou změnu programu, ... Dokázali bychom my ke stolu pozvat někoho, komu by jinak hrozilo, že zůstane na Štědrý večer sám ...? Čím jsou pro tebe Vánoce? Proč je vlastně slavíš? Co je pro tebe tím nejdůležitějším na Vánocích? Někdo Vánoce chápe jako svátky dárků a dobrého jídla. Pro jiného Vánoce znamenají především setkání s rodinou. Křesťan se samozřejmě také raduje z dárků a jídla, je vděčný za čas společně prožitý s blízkými lidmi. Vánoce ale slaví především jako oslavu Ježíšova příchodu na zem, do našich „stájí“ – životů.
- 47 -
Platnéřská 4, Praha 1
Dívčí katolická střední škola
- 48 -
BLOUDĚNÍ TŘÍ KRÁLŮ Zkus nyní říci, co všechno „se ví“ o třech králích! – – – –
byli tři jmenovali se Kašpar, Melichar a Baltazar byli to králové byli to každým coulem uvážliví mužové
Tolik praví legenda. Nyní si přečti, co o příchodu „třech králů“ říká evangelista Matouš: Matouš 2, 1-12 • • • • • • • • • • • •
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 2 „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ 3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5 Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: 6 ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ 7 Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: 8 „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ 9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. 12 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. 1
- 49 -
Platnéřská 4, Praha 1
V čem jsou rozdíly mezi legendou a vyprávěním bible? Kolik bylo králů – víme to? A byli to opravdu králové? Uvádí bible jejich jména? A byli zpočátku opravdu tak uvážliví, když vzbudili rozruch v celém Jeruzalémě a přivedli na stopu narozeného Ježíše i krále Heroda, který chtěl Ježíše zabít? Nebo volili správnou cestu až poté, co našli Ježíše ...? Co pocítili, když konečně dorazili k hvězdě zářící nad místem, kde byl Ježíš?
DARY TŘÍ KRÁLŮ Mudrci přinesli Ježíši, Marii a Josefovi na tehdejší dobu velmi vzácné a drahé dary. My si také o Vánocích dáváme navzájem dárky – velikým darem je pak pro nás to, když má druhý radost z našeho dárku. Jakoby nás v tu chvíli něco poblíž srdce, někde uvnitř, zahřeje. I mudrci byli naplněni radostí ... Příběh: V lese, v ubohé chatrči z větví, na hliněné podlaze, jen se stolem, židlí a lehátkem, žil starý žebrák. Každé ráno vstal, krátce se pomodlil, přes rameno dal žebráckou mošnu, do ruky uchopil žebráckou hůl a obcházel vsi kolem lesa a žebral, aby měl alespoň něco k jídlu. Jednoho dne se mu ale vůbec nedařilo – nikde pro starého muže neměli čas, kousek chleba ani vlídné slovo. U jednoho stavení na něj dokonce poštvali psa. Až v malém chudém domku za vesnicí mu dali alespoň tři hrsti rýže. Žebrák byl rád, že nepůjde spát s prázdným žaludkem. Vracel se lesem už za šera. Když přišel na mýtinu, z níž mu už zbývalo jen pár desítek metrů domů, k chatrči, uviděl náhle světlo, doslova záři! Uprostřed mýtiny se v záplavě světla objevil kočár, celý ze zlata, okýnko jeho dvířek bylo zakryto hedvábnou záclonkou zdobenou nezvykle krásnou výšivkou. Žebrák zůstal stát Dívčí katolická střední škola
- 50 -
na místě jako přikovaný. V hloubi duše jakoby vycítil, kdo je cestujícím v kočáře, byť jej neviděl. Klekl si, protože srdce mu jasně říkalo, že uvnitř zlatého kočáru je Bůh. Až po dlouhé době si dodal odvahu a vstal. Po krůčkách se přiblížil a čekal. Tu se záclonka jemně rozvlnila a z kočáru se ukázala napřažená ruka s otevřenou, žebrající dlaní. Bůh prosil o almužnu. Žebrák byl bez sebe údivem – tak i v nebi se žebrá! Kromě vyžebrané rýže, tří hrstí rýže, kterou se žebrák chystal uvařit k večeři, neměl nic. Jen neochotně sáhl do mošny – přece se s Bohem nemůže rozdělit o své jediné i tak jen skromné jídlo! Žebrák zaváhal. Pak skoro rozzlobeně vzal do prstů tři zrnka rýže, položil je do žebrající Boží dlaně a zklamaně odcházel. Boží ruka se pohnula, jakoby poděkovala a celé zjevení naráz zmizelo. Cestou do chatrče se snažil žebrák porozumět tomu, co právě zažil. Když pak již skoro za úplné tmy vysypal z mošny na stůl vyžebranou rýži, aby ji přebral a dal uvařit, znovu ustrnul. Mezi vysypanou rýží cosi světélkovalo. Podíval se pozorněji a hle – přesně tři zrnka rýže byla z pravého zlata! Žebrák se hořce rozplakal, litoval, že Bohu nedal všechno ... Pokud se dokážu s Ježíšem „dělit“ – tedy svěřovat mu svá rozhodnutí, své starosti i naděje, můj život nebude jednodušší, ale bude jakoby proměněný, jiný, naplněný. Kdo dokáže dát Bohu své srdce, Bůh jej postupně uzdravuje, proměňuje – je pak svým způsobem „zlaté“ ...
POSTNÍ DOBA Jako je Advent dobou přípravy na Vánoce, je postní doba časem, kdy se můžeme připravit na Velikonoce, abychom je pak dokázali prožít jinak než jindy nebo než většina lidí kolem. Přečti si nyní úryvek z evangelia o tom, jak se Ježíš postil na poušti: Matouš 4, 1-11 • • •
Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3 Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ 1 2
- 51 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • • • • • • •
On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ 5 Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu 6 a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“ 7 Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ 8 Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9 a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ 10 Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ 11 V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. 4
Víš ještě, jak dlouho trvá Advent? ……………………………………………… Postní doba je vždy 40 dnů dlouhá, připomíná nám Ježíšův pro nás trochu zvláštní pobyt na poušti. Ježíš se postil na poušti čtyřicet dní – neznamená to ale, že vůbec nejedl a nepil. Přijímal potravu tak, jak potřeboval k životu. Připravoval se tak na své veřejné vystoupení – po návratu z pouště začal veřejně kázat, konat zázraky a vybízet k následování. Na konci jeho tříletého působení bylo nespravedlivé odsouzení, smrt na kříži a zmrtvýchvstání k věčnému životu, tedy Velikonoce. Do té doby vlastně Ježíše znalo jen několik nejbližších. Ježíš byl na poušti pokoušen, jeho nepřítel se ho nesnažil přimět přímo ke zlu, usiloval ale Ježíše odvrátit od naplnění poslání, kvůli němuž přišel – tedy otevřít lidem cestu k blízkému přátelství s Bohem, které bylo narušeno pýchou Adama a Evy v ráji. Možná máš podobnou zkušenost – rozhodla jsi se, že něco konkrétního dokážeš, nebo že ve svém životě něco změníš, napravíš. A pak se ti najednou nechtělo, měla jsi chuť svoje předsevzetí vzdát, dělat něco jiného ... Není chyba, ani hřích, když se dostaví pokušení odstoupit od svého úkolu, vzdát povinnost, vymluvit se z dobrého předsevzetí. I Ježíš, Boží syn, byl podobně pokoušen.
Dívčí katolická střední škola
- 52 -
Smutné je, když takovému našeptávání podlehneme. Neměli bychom otálet se změnou směru jízdy, když poznáme, že jsme sjeli z cesty. Do postní doby katoličtí křesťané vstupují popeleční středou – postí se a účastní se bohoslužby. Při bohoslužbě v tento den znamená kněz účastníky na čele popelem. Ne proto, aby v nich vyvolával chmurné myšlenky. Půst spíš člověku usnadní poznat nebo si znovu připomenout, co je v jeho životě a ve vztahu k Bohu, k sobě i k druhým lidem opravdu důležité. Vzpomínáš ještě na první hodinu – lekci – křesťanské výchovy, respektive první kapitolu této knihy? Zkoušeli jsme najít nějaký „zaručený recept“ k tomu, aby byl život šťastný, naplněný – aby měl smysl. Jakou jsme tenkrát spolu objevili odpověď? Jeden bohatý americký rabín se na svých cestách po Evropě zastavil na návštěvě u svého vzdáleného polského příbuzného, taktéž rabína, ve Varšavě. Když seděl na obyčejné dřevěné židli v jeho malém, jen nejnutnějším nábytkem vybaveném bytě, podivil se host ze zámoří nahlas, s jak málo věcmi si jeho příbuzný z Varšavy vystačí. „A ty teď u sebe máš víc věcí, než já ve svém bytě?“ Zeptal se svého hosta polský rabi. Zámožnější návštěvník se podíval na své dva cestovní kufry a odpověděl: „To ne, nemám s sebou moc věcí. Ale já jsem na cestě.“ „To já také“, odpověděl hostitel, „jsem také na cestě.“ Postní dobu samozřejmě pravděpodobně nebudeme trávit někde na poušti – pokud se ale během ní alespoň trochu času odvážíme strávit o samotě a v tichu, možná snáz uvidíme („uslyšíme“), co je pro nás doopravdy důležité, užitečné, a bez čeho se můžeme vlastně docela dobře obejít.
- 53 -
Platnéřská 4, Praha 1
VELIKONOCE Je jeden den v roce, či spíše noc, kdy do kostela na bohoslužbu přicházejí i mnozí lidé, kteří sami sebe nevnímají jako tradičně věřící – víš, který den to je? Bývá to štědrý večer, vánoční půlnoční mše svatá. Čím tato bohoslužba bývá jiná, čím se liší od všech ostatních v roce? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Popravdě řečeno – téměř ničím. Vánoční půlnoční mše je odlišná pouze zpěvem koled. A možná i tím, že v kostele je už vystaven betlém, jak říkají děti – jesličky. Jinak „půlnoční“ probíhá podobně, jako se odehrávají všechny mše v roce. Pokud do kostela běžně nechodíš, a chtěla bys zažít bohoslužbu, která se „vymyká“ – je velice odlišná od všech ostatních, které se během roku odehrávají, měla bys do kostela zavítat jiný den, respektive jinou noc – víš kdy to je? Právě o Velikonocích – v kostelích se v těchto dnech dějí věci, které jindy k vidění nejsou. Kupř: kněží myjí během bohoslužby některým účastníkům nohy, před kostely hoří ohně, při bohoslužbě je tma – lidé si musí svítit svíčkami, je ticho bez varhan a hudby – pak se naopak v jeden okamžik najednou rozezní všechny zvony a zvonky, i věřící při bohoslužbě jako na povel začnou zvonit zvonky, které si přinesli, rozezní se varhany a všechny nástroje – často bez melodie, prostě naráz začnou hlučet a současně se rozzáří všechna světla – svatý bengaál se tomu říká. Místo miminek jsou křtěni dospělí lidé ... Těžko říct, proč „nekostelní lidé“ nepřijdou raději na velikonoční bohoslužbu. Vždyť je tam toho „víc ke koukání“ než o Vánocích. Ale tak nějak trochu podobně tomu vlastně bylo i tenkrát, před téměř dvěma tisíci lety. Dívčí katolická střední škola
- 54 -
Při Ježíšově narození „asistovaly“ nebeské zástupy, andělé: (Lk 2, 9-14) • • • • • •
Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ 9
Pastýři dokonce na chvíli opustili pracoviště, když zanechali svá stáda a šli se rovněž podívat na narozené miminko do Betléma: (Lk 2, 15-20) • •
Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ 16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 15
- 55 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • • •
Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. 19 Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20 Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. 17
18
Marii, Josefa a narozeného Ježíše dále přišli navštívit mudrcové od Východu: ( Mt 2, 9-11) • • •
Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. 9
Ale když byl Ježíš jako dospělý muž zatčen, vyslýchán, bičován a nespravedlivě odsouzen na smrt, když musel na horu Golgota nést svůj kříž, na kterém pak byl ukřižován a zabit, to se od něj naopak většina lidí odvrátila. V hodinu jeho smrti ho opustili i mnozí nejbližší. Petr, jeden z dvanáct apoštolů, první papež v historii církve, nejen že utekl, ale dokonce Ježíše třikrát zapřel – třikrát zalhal, že Ježíše nezná, když s ním byl kýmsi spojován. Tak se bál, že zemře s ním. Nic nepomohlo ani to, že Petra den před tím sám Ježíš varoval, že takto zklame, selže: (Mt 26, 69-75) • • • • • •
Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ 70 Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“ 71 Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ 72 On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ 73 Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ 74 Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout; 69
Dívčí katolická střední škola
- 56 -
•
tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
75
Zdá se ti to hrozné? Ale nemusíme přeci chodit dva tisíce let nazpět – dnes je to velmi podobné. Na narozené miminko se přijde podívat každý rád. Přítomnost tatínků u porodu již je samozřejmostí – a je to tak dobře, moc dobře. Ale na smrt dnes raději nemyslíme, nepřemýšlíme o ní, vytěsníme ji raději i z myšlenek. Necháme ji samotnou. Jako by smrt neexistovala. Dříve, když někdo v rodině umíral, sešli se k němu příbuzní, modlili se za něj, modlili se s ním. Snažili se podpořit jeho nejbližší rodinu. Také se spolu navzájem usmiřovali – prosili umírajícího o odpuštění, děkovali mu za vše, co pro ně znamenal. On naopak děkoval a odpouštěl jim. Dnes nejčastěji lidé umírají sami, v opuštění nemocničních pokojů – je to pro ně těžké, ale jednodušší pro rodinu, pro pozůstalé ... Zdá se ti to smutné? Ale – ruku na srdce – půjdeš raději vykonávat odbornou pečovatelskou praxi mezi děti, nebo k seniorům či dokonce k umírajícím do hospice? Když se v naší škole stalo, že některá studentka zemřela, byla za ni sloužena mše svatá. Ředitel přerušil vyučování, studentky a vyučující se za naši odcházející šli modlit, děkovat za to, čím pro nás byla ... Zdá se ti to správné? Když totiž my učitelé i vy studentky budeme držet pohromadě, přes všechny občasné problémy se budeme mít rádi, bude i o nás (a jednou i tvé rodině) platit: „Ani smrt je nerozdělí!“
- 57 -
Platnéřská 4, Praha 1
Pozůstalým po zesnulých, kromě vzpomínek a vděčnosti, zůstává i odkaz, dědictví. Odkaz, dědictví Ježíšovy smrti se nabízí každému – víra ve vzkříšení a věčný život, Boží přátelství a útěcha v obyčejných, radostných i těžkých chvílích.
Dívčí katolická střední škola
- 58 -
CO SE UDÁLO O VELIKONOCÍCH? Zelený čtvrtek Pán Ježíš věděl, co ho čeká. Neoddával se ale sebelítosti ani si nestěžoval na to, jak je svět špatný. Rozloučil se se svými učedníky při Poslední večeři – nabádal je, aby zůstali v lásce i po jeho ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Dokonce jim symbolicky umyl nohy. On, Boží syn, obyčejným hříšným lidem – tím spíš si my mezi sebou navzájem máme prokazovat úctu a lásku. Po večeři pak proměnil chléb a víno ve své tělo a krev – dal se učedníkům za duchovní pokrm, protože s nimi, s každým z nás, chce být v co nejosobnějším vztahu – to byla první mše svatá v historii. I přes tyto projevy náklonnosti Spasitele k nám, lidem, jej Pilát, jeden z apoštolů, zradil a vydal židovským představitelům. Když se Ježíš modlil v Getsemanské zahradě, byl zatčen a odveden k výslechu. Učedníci a ostatní přátelé se rozutekli • • • • • • • • • • • •
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ 27 Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. 28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. 29 Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ 43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“ 45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho. 46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 48 Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. 49 Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“ 50 Všichni ho opustili a utekli. 26
- 59 -
Platnéřská 4, Praha 1
Jak jsme četli předtím, Petr dokonce Ježíše třikrát zapřel. Pak ale svého selhání hořce litoval, činil pokání. Po Ježíšově zmrtvýchvstání se stal horlivým hlasatelem radostné zprávy (evangelia) o Ježíši Kristu. Dokonce se sám nechal popravit během velkého pronásledování křesťanů v Římě za císaře Nera. Položil život, než aby se znovu zřekl toho, v kom je věčný život pro všechny. To je naděje i pro nás – každé selhání nám může být odpuštěno, pokud jej litujeme a snažíme se o nápravu ...! Velký pátek Na Velký pátek byl Ježíš ukřižován a uložen do hrobu. Židovští předáci totiž na něj žárlili, nesnesli, že lidé více důvěřovali jemu než jim. Pilát, římský místodržící v Jeruzalémě, který měl Ježíše soudit, sice rozpoznal, že Ježíš je nevinný. Vytušil dokonce, že před sebou nemá obyčejného obžalovaného, že se v Ježíši ukrývá tajemství. Přesto ho Pilát nechal bičovat a vydal k ukřižování, protože chtěl s židovskými představenými vyjít zadobře. (Mt 27, 22-24) (Mk 15, 24-39) • • •
• • • • • • •
Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ 23 Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“ 24 Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ 24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. 25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. 26 Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“ 27 S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. 28 Tak se naplnilo Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ 29 Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, 30 zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ 22
Dívčí katolická střední škola
- 60 -
• • • • • • • • •
Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. 32 Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním. 33 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ 35 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“ 36 Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ 37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. 38 Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. 39 A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ 31
Bílá sobota V tento den Ježíšovo tělo leželo v hrobě. V noci ze soboty na neděli se splnilo to, co předpovídali starozákonní proroci, co sám Ježíš opakovaně předem sděloval učedníkům – Ježíš vstal z mrtvých. (Mt 28, 1-10) • • • • • • • • •
Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4 Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. 5 Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ 8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. 9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 1
- 61 -
Platnéřská 4, Praha 1
•
Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“
10
(Řím 6, 1-11) • • • •
• • • • • • •
Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít? 3 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? 4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. 5 Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. 6 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. 7 Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. 8 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. 10 Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. 11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. 1 2
Dívčí katolická střední škola
- 62 -
Správná odpověď na otázku po nejjinačejší bohoslužbě v celém roce je: Bílá sobota! Ano, tento den, vlastně noc, je v církvi úplně jiný! Vigilie (noční bohoslužba) Bílé soboty musí začínat až po Slunce západu. Věřící, účastníci bohoslužby, se sejdou ne v kostele, nýbrž před kostelem, Shromáždí se kolem připravené hranice - kněz ji zapálí. Všichni se chvíli ztiší a mlčky hledí do ohně (nový oheň). Pak kněz, nebo některý z jeho pomocníků, ministrantů, od ohně zapálí velikou dlouhou svíci – paškál. Od paškálu si zapálí své svíčky všichni ostatní. Pak se společně jde do kostela – kde je tma a ticho. Kněz, nesoucí paškál, se třikrát zastaví a třikrát nahlas zvolá: „Světlo Kristovo!“ Kněz, stále v přítmí a do ticha, varhany nehrají, zazpívá starobylý, mnoho set let starý zpěv, který vysvětluje, že paškál symbolizuje světlo Boží pravdy a Kristovo vítězství nad smrtí. Pak se všichni posadí a následuje několik čtení ze Starého zákona – o stvoření světa, o Adamu a Evě, o ztrátě Edenu – ráje, o zaslíbení mesiáše, který, až přijde na svět, lidem znovu otevře cestu k životu s Bohem. Dále se čte o arše, ve které se plavili Noe s rodinou a dalšími tvory, o Abrahámovi, Sáře a Izákovi, dále o Mojžíšovi, který s Boží pomocí vyvedl Izraelity z Egypta, když jim tam hrozilo postupné vyvraždění. Mezi jednotlivými čteními se také zpívají krátké zpěvy. Jeden z nich je píseň o Mojžíšovi, který, protože spoléhal na Boha, vyvedl z Egypta Izraelity a provedl je Rákosovým mořem, v němž ale zahynuli pronásledovatelé, Egypťané, kteří Židy chtěli na faraónův příkaz pobít. Událost vyvedení z egyptského otroctví má pro Židy zcela mimořádný význam. Dodnes si svůj odchod do „země zaslíbené“, tedy do Izraele, pod Mojžíšovým vedením a Boží ochranou každoročně připomínají. V období, kdy křesťané slaví Velikonoce jako příběh Ježíšovy oběti za nás, Židé oslavují Pesach, židovské velikonoce – oslavu záchrany z egyptského zajetí. Některá jejich symbolika přitom velice upomíná naše symboly i zvyky, to se týká kupř, velikonočního beránka, ...
- 63 -
Platnéřská 4, Praha 1
(2. Moj 15, 1-19) • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. 2 Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. 3 Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno. 4 Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva. 5 Tůně propastné je zavalily, klesli do hlubin jak kámen. 6 Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle, tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele. 7 Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře. 8 Dechem tvého chřípí počaly se kupit vody, příboje zůstaly stát jako hráze, sesedly se tůně propastné v klín moře. 9 Nepřítel si řekl: ‚Pustím se za nimi , doženu je , rozdělím kořist, ukojím jimi svou duši, meč vytasím, podrobí si je má ruka.‘ 10 Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách. 11 Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích , konající divy? 12 Vztáhl jsi pravici a země je pohltila. 13 Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, provázel jsi jej svou mocí ke své svaté nivě. 14 Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje. 15 Tehdy se zhrozili edómští pohlaváři, moábské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kenaanu propadli zmatku. 16 Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal. 17 Přivedeš a zasadíš je na hoře svého dědictví, kde jsi, Hospodine, připravil své sídlo k přebývání, kde tvé ruce, Panovníku, svatyni si přichystaly. 18 Hospodin kraluje navěky a navždy.“ 19 Když totiž faraónovi koně s jeho vozy a jízdou vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody. Ale Izraelci šli po suchu prostředkem moře. 1
Dívčí katolická střední škola
- 64 -
Před začátkem čtení textů z Nového zákona, na znamení Ježíšova zmrtvýchvstání a jako symbolu toho, že i my můžeme prožít vzkříšení ze tmy do světla, se v kostele najednou nahlas rozezní varhany, všechny další nástroje, všechny zvony a zvony. Naráz se současně rozsvítí všechna světla v kostele. Naše vzkříšení ale bude ještě větší síla!
- 65 -
Platnéřská 4, Praha 1
SVÁTOST KŘTU Po četbě z evangelia a kázání na Bílou sobotu následuje křest. Křtí se obvykle v neděli, často malé děti. Na Bílou sobotu jsou však křtěni dospělí, lidé - kteří v Ježíše uvěřili a přijali ho do svého života jako nejbližší osobu, nejdůležitější vztah (alfa i omega), až v dospělosti. Takovým lidem se říká konvertité. Ve starověku, za tzv. prvotní církve, trvala příprava ke křtu někde dva, někde tři, někdy i sedm let. I dnes trvá příprava obvykle alespoň rok. Období, během něhož se žadatel připravuje ke křtu, se nazývá katechumenát. Člověk, který se na přijetí křtu připravuje, je katechumen. I křest samozřejmě – bohužel – může být považován jen za nějaký zvyk, nebo za snahu o nápodobu ostatních. Kdo však touží po křtu z lásky k Pánu Ježíši, projeví se v jeho životě ovoce, účinky křtu v plné síle. Jaké jsou účinky křtu? Křest smývá z duše člověka tzv. dědičný hřích, tedy láme oddělenost od Boha. Lidské nitro je naplněno Boží přítomností – podobně jako ji zažívali Adam s Evou, než odešli z ráje. Pokud se člověk před křtem dopustil nějakých osobních provinění, jsou mu v okamžiku křtu odpuštěna. Je však nutné nahradit škody, které jsme svým špatným jednáním druhému způsobili. Křest nás rovněž začleňuje do církve – ostatní křesťané jsou nám pak víc než jen pouhými známými, jsou našimi duchovními sourozenci, bratry a sestrami. Křtí se obyčejnou vodou, dříve, za starověku, byli dospělí křtěni tzv. úplným ponorem, nejčastěji v tekoucí vodě. Při křtu se vysloví tzv. křestní formule: „já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.
Dívčí katolická střední škola
- 66 -
Pokřtěný jako symbol Božího světla dostane křestní svíci. V upomínku obmytí hříchů a začátku nového života ještě obdrží křestní roušku. Pokřtěný není na život z víry sám. Zvláště na začátku jej povzbuzují a pomáhají mu kmotři, je proto dobré vybrat si kmotra nebo kmotru zodpovědně. Historie zná mnoho případů, kdy byl katechumen pro svoji víru zabit dříve, než stačil přijmout křest. Za starověkého Říma byli věřící předhazováni jako potrava lvům, když se odmítli poklonit císaři a uznat, že je bůh. Věřící křesťané byli rovněž ve velkém pronásledováni za komunismu – někteří byli vězněni, třeba řeholníci. Dětem z věřících rodin nebylo dovoleno studovat některé typy škol. Rovněž za Hitlerova Německa byli křesťané často pronásledováni. V Holandsku bylo na padesát tisíc katolíků, kněží, řeholníků i laiků odvezeno do vězení a koncentračních táborů, protože se holandští biskupové oficiálně vyslovili proti nacistické zvůli. Mnozí z nich byli popraveni – kupř. blahoslavená Edith Steinová. Jeden z hitlerovských koncentračních táborů, v Dachau, byl dokonce určen přednostně pro duchovní. Ještě dnes zažívají křesťané v některých částech světa diskriminaci, někde jsou přímo pronásledováni nebo i zabíjeni. Děje se tak kupř. v Severní Koreji, kde bylo už náboženství brutálním násilím téměř vymýceno. Těžká situace pro církev zůstává v Číně, na Kubě. Tradičně je nebezpečné vyznávat křesťanství v arabských zemích, v zemích s tradicí Islámu. Co myslíš – je li někdo pro víru v Ježíše zabit dříve, než byl pokřtěn, uvidí po smrti Boha, tedy dostane se do nebe? – zcela jistě ano. Mučednictví pro Krista se někdy říká křest krve. Někdy se stane, že katechumen zemře přirozenou smrtí dříve, než je pokřtěn – i on ale může vstoupit do věčného života. V takové souvislosti hovoříme o křtu vůle (dotyčný už byl rozhodnut pro přijetí křtu, pokřtěn nebyl ne ze svého zavinění) Také v naší škole se stává, že se některá ze žákyň rozhodne připravit ke křtu. Rádi ji v tom pomůžeme – mimo rámec vyučování ji provázíme katechumenátem.
- 67 -
Platnéřská 4, Praha 1
USTRAŠENÍ UČEDNÍCI Co jsme si při výkladu o Velikonocích řekli o chování učedníků a přátel Pána Ježíše, když byl zatčen, vyslýchán, odsouzen ... Jak se choval Petr? Přečteme si nyní úryvek z Písma vyprávějící o učednících, apoštolech dalších Ježíšových přátel po Zmrtvýchvstání. Všímej si, jak se chovají – jsou už odvážnější, když vědí, že se naplnilo proroctví a jejich Mistr vstal z mrtvých, nebo jsou spíše stále ustrašení, bázliví? Podle čeho, podle jakých částí následujícího úryvku se dá o jejich odvaze či naopak zakřiknutosti usuzovat? (Jan 20,19-29) •
• •
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ 19
Dívčí katolická střední škola
- 68 -
• • • •
• • • •
Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ 24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25 Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ 26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ 28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ 29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ 22 23
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Učedníci byli i po Ježíšově vzkříšení nejistí, ustrašení. Dvakrát se jim Ježíš v úryvku dal uvidět, dvakrát při tom byli ze strachu za zavřenými dveřmi. Skoro se tomu nedá věřit – tolik událostí s Ježíšem prožili, několikrát se jim zjevil po svém vzkříšení, a oni jsou stejně schovaní za dveřmi, aby nebyli připočteni k Ježíši, aby třeba nebyli kvůli víře v něho pronásledováni, nebo dokonce zabiti jako on. A přitom právě jim, nechápavým a ustrašeným, svěřil Ježíš nepředstavitelný úkol – víru v něho rozšířit do celého světa! (Mk 16,14-17) • • •
Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. 15 A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. 16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; 14
- 69 -
Platnéřská 4, Praha 1
CÍRKEV – NEJSME SAMI! A – světe div se - oni to dokázali! Evangelium rozšířili, ne hned ale postupně, do celého světa. Počínali si při tom s odvahou i uvážlivostí, ale především s neúnavným zápalem. Neustále při šíření víry v evangelium spoléhali na Boží pomoc, na Boží vedení, Boží moc. Jak je to možné? Co se s nimi asi muselo udát za zázračnou proměnu? Písmo, ve Skutcích apoštolů, nám příčinu – zdroj této proměny popisuje takto: (Sk 2, 1-4) • • • •
Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 1 2
Ježíš seslal apoštolům Ducha svatého, jakoby se s nimi rozdělil o Boží sílu, moc, odvahu ... Do apoštolů vstoupila energie, Boží život. Svoji osobní zkušenost s Ježíšem, svoje poslání, náhle uviděli v jasném světle. Bůh je s nimi – na co se bát. Opouštějí bezpečí zavřených dveří a jdou zvěstovat víru v Ježíše právě těm, kterých se dosud báli: (Sk 2, 14,22-24) •
Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: 22 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 14
Dívčí katolická střední škola
- 70 -
• •
Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. 23
Apoštol Petr, který předtím třikrát zapřel Ježíše, najednou na ulici mluví k zástupu. Učedníci, kteří se do té doby schovávali za dveřmi, spolu s ním svědčí o tom, že Bůh Ježíše opravdu vzkřísil. Jejich svědectví působí na posluchače mocně. Mnozí z nich uvěřili, že Ježíš je cesta k osobnímu setkání a přátelství s Bohem, zatoužili po křtu. (Sk 2,41) „Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.“ Křest jako brána k věčnému životu, k Bohu, je dar, který se v církvi uchoval dodnes. Církev křtila tehdy, v době, o níž píše bible, a křtí i dnes. Stejně tak lze v církvi i dnes přijmout Ducha svatého. Biskupové jakožto následníci apoštolů i dnes v modlitbě vzkládají ruce na toho, kdo prošel průpravou, a vyprošují u Boha, aby na prosícího sestoupil Duch svatý, stejný jako na apoštoly o Letnicích. Této službě církve říkáme svátost biřmování. Nebo také svátost křesťanské dospělosti. Křesťan, který přijal skrze modlitbu následníků apoštolů, biskupů, Ducha svatého ve svátosti biřmování, už se jenom neveze – podílí se aktivně na životě a službě rodinného, farního či jiného společenství.
- 71 -
Platnéřská 4, Praha 1
CÍRKEV – MÍSTO BOŽÍHO SETKÁVÁNÍ S LIDMI Bůh je všudypřítomný – ne pro to, že nás všude kontroluje, ale pro to, že chce být stále s námi, nablízku lidem. Jeho přítomnost tak lze vytušit v druhém člověku, ve vesmíru, v přírodě kolem ... Přesto nejmocněji působí ve společenství těch, kteří uvěřili v Ježíše, Božího syna. Ježíš nás v Písmu ujišťuje: „Tam, kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem i já uprostřed nich“. Jistě – církevní společenství sestává z lidí a každý člověk má své přednosti ale také své chyby. Ani Církev není dokonalá. Ale Ježíš, který v ní přebývá a působí, stojí za překonávání lidských chyb a nedostatků. Jeden indiánský kmen odkudsi z amerického vnitrozemí, se na své cestě za úrodnější zemí a hlavně buvolími stády ocitl v neznámé končině. Starší kmene rozhodli, že vyšlou tři udatné bojovníky, aby vylezli na vzdálenou velmi vysokou horu, něco z cesty přinesli na důkaz toho, že došli až k hoře a hlavně aby přinesli zprávu o tom, co z vysoké hory uvidí. Když se po dvou dnech vrátil první ze zvědů, všichni z kmene, malí i velcí se shromáždili a čekali, s čím se bojovník vrátil. Ten ukázal k hoře a řekl: „Došel jsem až pod vysokou horu, cestou jsem viděl spousty zvěře. Na důkaz svých slov jsem přinesl buvolí roh!“. Náčelník i starší kmene bojovníka pochválili. Za další dva dny se vrátil druhý zvěd. Celý kmen se opět s velkou zvědavostí seběhl. Každý chtěl vidět, co bojovník přinesl, co viděl. „Vylezl jsem až na skalnatou stěnu hory!“ Vykřikl druhý bojovník a na důkaz pravdivosti svých slov ukázal kus kamene, který na hoře nalezl. Sdělil rovněž, že okolí hory vypadá bezpečně, bez jiných lovců. Náčelník i starší kmene druhého zvěda rovněž pochválili. Třetí bojovník se ke kmeni vrátil až za sedm dní. Byl velmi unavený a měl prázdné ruce. Ostatní indiáni nespokojeně reptali. Jen náčelník si povšiml neuvěDívčí katolická střední škola
- 72 -
řitelně radostného jasu v jeho očích – pokynul ostatním, aby je utišil, a dal třetímu zvědu slovo: „Podařilo se mi vylézt až na vrchol a viděl jsem moře!“ Mít účast na církevním společenství jde také jen za zvyku. Nebo proto, že v církvi jsou často hodní lidé. Opravdovou radost ale zakouší ten, kdo ve společenství církve vnímá Boží působení – Ježíšovu přítomnost.
- 73 -
Platnéřská 4, Praha 1
BŮH NÁS SYTÍ • • • • • •
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. 56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. 58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“ (Jan 6, 53-58) 53
Každý vztah je živ setkáváním, rozhovorem těch, kdo vztah živí. Jednou můžeš druhým sloužit jako pečovatelka – pracovník v sociálních službách. Klienti od tebe budou podvědomě očekávat nejen pomoc hmotnou, ale také ochotu, otevřenost ke sdílení. Zvlášť v manželství a rodině vůbec jde o vzájemné sdílení, kontakt, nejen o rozdělení povinností. To platí i o vztahu člověka k Bohu – roste rozmluvou, nasloucháním. Naslouchání Bohu a rozhovor s ním nazýváme modlitbou. Skupinka mladých lidí se na prázdninovém výletě octla na břehu řeky. Nevěděli, jak se dostat na druhou stranu. Po chvíli ke břehu přirazil starší člověk s pramicí a nabídl mladým, že je převeze na druhou stranu. Pomalu se opíral do vesel a mířil k druhému břehu. Byli zhruba uprostřed řeky, když si mladí všimli, že vesla jsou něčím trochu zvláštní – na každém je vyryt krátký latinský nápis. Na levém veslu „Ora“ a na pravém „labora“. Převozník si všiml zvědavosti pasažérů svého prámu a nápisy jim přeložil. „Ora“ znamená modli se, „labora“ znamená pracuj. Modli se a pracuj. Cestující mezi sebou chvíli hovořili o tom, že v dnešní době má jistě práce svůj význam, ale modlitba? Modlitba je přeci něco zastaralého, nepraktického. Něco, co už v běžném životě dávno nemá význam. Převozník své spolucestující slyšel, ale nic neodpovídal. Pouze jedno z vesel vytáhl z vody a přestal používat – právě to s latinským slůvkem „modli se“. Loď, poháDívčí katolická střední škola
- 74 -
něná teď jen jedním veslem, plula sice dál, alek druhému břehu se neblížila, jen se točila se dokola. Bylo by smutné, pokud bychom se jeden o druhého zajímali jen pro to, že si navzájem můžeme být užiteční, prospěšní, že je to výhodné, že se potřebujeme. Postupně by se tak vytrácela radost z druhého, schopnost opravdu si naslouchat. Ježíš netouží jenom po tom, aby nám mohl pomáhat, plnit přání, něco pro nás vykonat. Především nám chce naslouchat. Touží rovněž, abychom my slyšeli jeho hlas. Proto nás vybízí k modlitbě. Sám, jak o něm můžeme číst v evangeliu, často vyhledával samotu, aby se modlil. Jsou různé druhy modlitby - vlastními slovy, když Bohu spontánně předkládáme naše prosby, díky, obavy.. Jsou také různé osvědčené texty (Zdrávas, Sláva Otci…). Je jedno, jak se člověk modlí. Bůh však nikdy nepřeslechne modlitbu, která pramení z vnitřní naléhavosti a upřímnosti, modlitbu srdce. Bůh upřímnou modlitbu vždy vyslyší, protože je dobrý. Někdy třeba jindy a jiným způsobem, než si představujeme, ale pak je to pro nás způsob a čas ve skutečnosti prospěšnější, požehnanější. Je jeden text, jedna modlitba, kterou nám doporučuje sám Ježíš. Říká se jí „Otčenáš“. Kdo se tuto modlitbu modlí upřímně, může zakusit Boží pomoc především v tom, že je snáz vysvobozen od strachu – Bůh si nepřeje, abychom podléhali strachu – a také může zjistit, že skrze tuto modlitbu dokáže snáz v srdci odpustit druhému. • • • • • •
Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8 Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. 9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. 10 Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. 11 Náš denní chléb dej nám dnes. 12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. 7
- 75 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • •
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15 jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 6,7-15) 13 14
Ježíš s námi ale netouží pouze rozmlouvat, slyšet nás. Chce s námi prostě být, touží, abychom i my prodlévali s ním. Proto se nám dává za pokrm. Vzpomeneš si – kdy tak učinil prvně? Kdy užaslým učedníkům dal za pokrm sám sebe pod způsobem chleba a vína? Tak se to od té doby opakuje při každé mši svaté – když si věřící přijímají proměněnou hostii, kousek nekvašeného chleba, je v ní tajemným způsobem přítomný sám Ježíš. Stejně tak, když se přijímá z kalicha proměněného vína – pak spolu s ním přijímáme duchovně jeho krev. Aby on byl v nás a my v něm. Ani smrt nás pak nerozdělí. Jako když jsme s někým, s kým se máme rádi, s kým si důvěřujeme – slova jsou nadbytečná, prostě prodléváme spolu. V tom může být někdy nejúčinnější služba druhému – být s ním, v jeho blízkosti. Bůh má radost, když plníme jeho vůli. Raduje se však také, když se učíme jen tak být s ním. • • •
• •
Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, 39 která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. 40 Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ 41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. 42 Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ (Lk 10, 38-42) 38
Dívčí katolická střední škola
- 76 -
SMÍŘENÍ
Už se vám, holky, stalo, že jste se ve třídě pohádaly, přestaly spolu mluvit? No jasně! A dokázaly jste si potom mezi sebou věci vyříkat, odpustit si a začít spolu zase „péct“? To je dobře! Je to těžké, ale musíme se snažit – dost dobře se může stát, že v nebi spolu budeme navždy! Tedy se na to už dnes připravujme! Jako nedokonalí (nebo – je snad některá z vás dokonalá?) lidé o sebe vždy někdy nějak zavadíme, zklameme jeden druhého, jedna druhou, a nemusí to být ani schválně. Pak je nejdříve dobré chvilku počkat, než horká hlava vychladne. A za okamžik lze použít dvou osvědčených kouzelných slov :“promiň“ a „odpouštím“.
- 77 -
Platnéřská 4, Praha 1
• •
Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ 22 Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Mat 18,21-22) 21
Kdo zakusil, zakouší, jaké to je, když mu odpustí, odpouští Bůh, stvořitel vesmíru, bývá obvykle sám pohotovější k odpuštění druhému. Také může mít menší potíž s uznáním vlastní chyby. Ve křtu jsou nám odpuštěny všechny hříchy. Vždy ale platí, že bychom se měli pokusit nejen dosáhnout odpuštění, smíření, ale i napravit škody, které jsme svojí chybou mohli napravit. Pokud zhřeší člověk již pokřtěný, prosí Boha a lidi za odpuštění. Je vždycky smutné, když zklameme druhého, zvláště blízkého člověka. Smutné je zarmoutit milujícího Boha. Ale díky odpuštění se nakonec můžeme radovat ze smíření. Svátost křtu je v nás jako pramen živé vody – a každý pramen je třeba čas od času očistit, obnovit. Křest obnovujeme ve zpovědi – ve svátosti smíření. •
• • • • • • •
Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. 18 A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. 19 Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. 20 Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ 21 Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy než sám Bůh?“ 22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete? 23 Je snadnější říci ‚Jsou ti odpuštěny tvé hříchy‘, nebo říci ‚Vstaň a choď‘? 24 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ 17
Dívčí katolická střední škola
- 78 -
• •
A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“ (Lk 5,17-26)
25
26
Zákoníci a farizeové nemohli snést Ježíšovo počínání. Co jim více vadilo? To, že Ježíš uzdravil chromého, nebo že mu odpustil hříchy? Tehdejší židovské představené pohoršovalo, že Ježíš odpouštěl hříchy – viděli v něm totiž pouze člověka, nebyli ochotni připustit, že v Ježíši je současně Boží syn. Dneska je to podobné – mnozí lidé nepřipouštějí, že během zpovědi, svátosti smíření, dochází ke skutečnému odpuštění. To stačí k odpuštění hříchů, vyzpovídat se panu faráři? Vidí totiž v církvi jenom lidskou organizaci, jen konkrétní lidi, kněze, jednotlivé věřící ... Církev sice sestává z lidí, je ale ustanovena samotným Kristem. Říkali jsme si, že vzkříšený Ježíš v církvi tajemným způsobem přebývá, a působí. Poslání a schopnost udělovat kajícníkům Boží odpuštění církvi svěřil sám vzkříšený Ježíš při jednom ze svých zjevení. •
• • • •
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20, 19-23) 19
- 79 -
Platnéřská 4, Praha 1
Odpuštění hříchů předpokládá lítost a snahu o nápravu. Uznáním chyby a lítostí neztrácíme na důstojnosti, naopak ji získáváme znovu a ve větší míře.
Odpuštěním se nad druhého nevyvyšujeme – naopak se navzájem stáváme bližšími.
Dívčí katolická střední škola
- 80 -
TROJJEDINÝ BŮH (SVATÁ TROJICE) Bůh je jeden. Písmo o něm ale hovoří jako o třech osobách – Bůh Otec, Syn a Duch svatý. Někteří světci toto tajemství zkoušeli vyjádřit vhodným přirovnáním. Kupř. svatý Patrik, který šířil křesťanskou víru v Irsku, nejsvětější Trojici přirovnával k trojlístku. Někteří myslitelé poukazovali na tři skupenství vody ... Tajemství jediného Boha, v němž přebývají tři osoby – Otec, Syn a Duch svatý - neodporuje rozumu. Jen převyšuje jeho schopnosti. Asi jako kdyby se po prvňáčkovi vyžadovaly výpočty složitých rovnic. Legenda vypráví o sv. Augustinovi, velikém křesťanském teologovi 4. století, že se jednou procházel po břehu moře a přemítal o tajemství jediného Boha žijícího ve třech osobách. Tu na břehu spatřil malého chlapce, jak si hraje v písku - do vyhloubené jamky přelévá lasturou moře. Augustin se podivil a jemně se dítěte zeptal, zda ví, že to, co dělá, je pošetilost. Chlapec prý ale odpověděl velmi překvapivě. „Spíš já přeliju malou škeblí celé moře do dolíku v písku, než ty bys pochopil tajemství nejsvětější Trojice.“ Ježíš apoštoly vyzývá, aby nové křesťany křtili ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Jedna ze základních křesťanských modliteb, nebo spíše začátek modlitby, se stejně vyslovuje při znamení kříže: ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. V nebi uvidíme Boha tváří v tvář. Uvidíme ho takového, jaký je. V jediném Bohu jsou tři osoby - Otec miluje Syna a Syn Otce. Jejich vzájemná láska je tak silná, vzájemně prostupující, že není jen „něco“, ale „někdo“ – třetí Božská osoba, Duch svatý. Duch svatý je tedy tou vzájemnou láskou mezi Otcem a Synem ... Ano, na první pohled je těžké si něco takového, jako jsou tři osoby v jediném Bohu představit. - 81 -
Platnéřská 4, Praha 1
Přesto ale se zde na zemi, už v tomto našem životě, můžeme setkávat relativně často s něčím, v čem se vnitřní život trojjediného Boha věrně a srozumitelně odráží, ukazuje. Je to fungující manželství, kde muž miluje svoji ženu a žena svého muže tak hluboce a stále, že pak ta jejich láska, to jejich osobnostní, citové i tělesné pronikání, spojení, už přestává být „něčím“ a stává se „někým“ – tedy novým životem, novým člověkem, z lásky počatým dítětem ... Manželská láska a rodinné společenství zrcadlí nejsrozumitelněji tajemství nejsvětější Trojice. Proto nás Bohu přiblíží spíše láska, je li opravdová, nesobecká a trvalá, než nějaké rozumové úvahy. Nejvýstižnějším obrazem vnitřního života samotného Boha je láskyplné rodinné společenství. Církevní autoři od starověku dokonce lásku Ježíše Krista k církvi přirovnávali k lásce mezi mužem a ženou. Křesťanské manželství, vztahy uvnitř něho, se v lecčems liší od manželství a rodin založených na jiném než křesťanském základě. Křesťanská rodina není lepší ani horší než rodina lidí bez křesťanského vyznání. Zde uvádím některé odlišnosti: Manželství křesťanů bývá trvanlivější. V České republice se rozpadá téměř polovina všech uzavřených manželství, křesťané se naproti tomu rozvádí jen velmi vzácně, výjimečně. Co ty – přála by sis, aby tvé manželství, až do něj jednou vstoupíš, vydrželo, nebo bys byla raději, kdyby se za pár let rozpadlo? Křesťané spolu tělesně žijí až po svatbě. Věří totiž, že intimní život nemá jen účel požitku, ale že je vzájemným obdarováním a přijetím, které je natolik zásadní a důležité, že je lze uskutečnit jen v trvalém vztahu. A co ty – měla bys radost z muže, který by čekal až na tebe? A co on – vážil by si více ženy, která čekala až na něj? Křesťanské rodiny mívají děti. Mohou si to dovolit. Mají sice třeba méně peněz, ale větší naději – že překonají námahu spojenou s výchovou dětí společně, že se nerozejdou, že se podpoří navzájem. Dívčí katolická střední škola
- 82 -
Co ty – chtěla bys mít jistotu, že tě jednou otec tvého dítěte podpoří, že, až mu oznámíš, že jsi těhotná, dá najevo chuť se o tebe i dítě starat? Nebo myslíš, že je to jedno, že dítě mít nemusíš, nebo ho vychováš sama? Křesťané odmítají interrupci a abortivní antikoncepci. Berou život jako posvátný dar, který je nedotknutelný. Co ty – byla bys ráda, kdybys ve svém manželovi a rodině měla takové zázemí, abys o něčem, jako je potrat, ani nebyla nucena uvažovat? Vnitřní život křesťanské rodiny bývá obvykle pestrý. Pravidelné návštěvy bohoslužeb, denní společné modlitby v rodině, společné čtení bible, modlitba před jídlem, společné slavení svátostí, dosti časté slavení svátků – to pro rodinu i po přirozené stránce nabízí bohatý program po celý rok. A co ty – myslíš, že je lepší, aby rodinu spojovaly nějaké hlubší zájmy, nebo postačí televize a počítač? Křesťanská rodina se přátelí se značným počtem jiných rodin. Křesťanský rozměr rodiny je perspektivou pro spíše více nežli méně společenský život, přátelství, společenství i navenek rodiny. Děti zpravidla netrpí nedostatkem kamarádů ... Co ty – měla bys ráda kolem sebe i mimo vlastní rodinu dobré přátele a známé, s nimiž by tě spojovalo i něco hlubšího ... Je pro tebe něčím oslovující text manželského slibu, jehož vyslovením vstupují věřící snoubenci během svatebního obřadu do manželství? „Já, (moje jméno), odevzdávám se tobě, (jméno ženicha, nevěsty), a přijímám tě za manželku / manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“
- 83 -
Platnéřská 4, Praha 1
„... seďte klidně na židli a čtěte bibli – tam to všechno je ...!“ ( z písně Osvobozeného divadla)
Dívčí katolická střední škola
- 84 -
CO BIBLE ŘÍKÁ O STVOŘENÍ SVĚTA? (genesis, 1.–2. kap.) • • • • • • • • • • •
•
• • • • • • • •
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. 3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. 4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. 5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. 6 I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ 7 Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. 8 Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. 9 I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. 10 Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. 11 Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. 12 Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. 13 Byl večer a bylo jitro, den třetí. 14 I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. 15 Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. 16 Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. 17 Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, 18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. 19 Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. 20 I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ 1 2
- 85 -
Platnéřská 4, Praha 1
•
• • • • •
• •
• •
• • • •
I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. 22 A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“ 23 Byl večer a bylo jitro, den pátý. 24 I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. 25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. 26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ 27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ 29 Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. 30 Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. 31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. 32 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 33 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 34 A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. 21
Uvedený úryvek nutně netvrdí, že Bůh učinil svět a vesmír v šesti dnech. Spíše nám říká, že věci mají svůj původ v Bohu. Důležité je také sdělení, že Bůh učinil vše jako „dobré“ – tedy že nic není špatné samo o sobě, záleží ale na tom, jak s čím zacházíme ... Člověk je stvořen k „Božímu obrazu“ – co se tím myslí? Dívčí katolická střední škola
- 86 -
Máme svobodnou vůli, můžeme se svobodně rozhodovat. Adam s Evou dokonce měli takovou svobodu volby, že bylo jen na nich, zda v Edenu, rajské zahradě, tedy ve stavu blízkého přátelství s Bohem, setrvají a zůstanou tak i se svými dětmi, které se jim jednou narodí, v „ráji“, nebo zda život v Boží blízkosti a péči odmítnou a zůstanou tak i se svým potomstvem od Boží moudrosti a lásky oddělěni. Pro koho Bůh stvořil „zahradu“? Kdo jí měl „vládnout?“ …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Vládnout zahradě však znamenalo pečovat o ni. Člověk měl být v přírodě jako starostlivý hospodář – mohl si brát pro svoji obživu, ale jako ten, kdo o „rajskou zahradu“ pečuje, ne jako ten, kdo pouze kořistí. Bůh člověku svěřil poslání – pečovat o rajskou zahradu a rozšířit ji postupně na celý svět. Člověk mohl ve svobodě spolupracovat na Božím díle. • •
• • • •
I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ 19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. 21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23 Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ 18
- 87 -
Platnéřská 4, Praha 1
• 24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. • 25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. (genesis 2. kap.) Příběh o stvoření muže a ženy byl mnohokrát a různými způsoby ztvárněn. Říká nám, že šťastni budeme pouze ve vztahu s druhým člověkem. Stvoření „ženy ze žebra“ je symbol – znamená, že muž má o ženu pečovat, být jí oporou, ochranou. Písmo také odhaluje, že vztah muže a ženy je těsnější než vztah dětí k rodičům. Při uzavření manželství si manželé dál svých rodičů váží a mají je rádi. Za svůj vztah a další život však už odpovídají jen jeden druhému, všechna svá rozhodnutí pak již činí ve dvou, spolu. Pro muže byla jeho žena nejvyšším projevem Boží přízně, péče o něj, požehnáním. Rovněž tak muž pro ženu byl darem, požehnáním. Kdo věří v Boha, prosí ho o dobré rozlišení, poznání, zda dotyčný – dotyčná je ten pravý, ta pravá ... • •
A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (genesis 2. kap.) 16 17
Bůh nabízí člověku péči, věčný život, harmonii vztahů, „mír“ mezi lidmi navzájem. Lidé tehdy, v rajské zahradě, měli důvěrný osobní vztah s Bohem – lidé Boha znali, přátelili se s ním, proto dokázali být „přáteli“ i mezi sebou. Jejich život byl naplněn, měl smysl v Milujícím Bohu – proto se dobře starali jeden o druhého i o svěřenou rajskou zahradu. Bůh mohl člověka donutit, aby v zahradě zůstal, aby se nedotkl ovoce „zapovězeného stromu“. Ale Bůh si nade vše cení lidské svobody, svobodné volby. „Strom poznání“ tedy Bůh neobehnal elektrickým ohradníkem, aby se jej Adam s Evou nesměli dotknout. Dívčí katolická střední škola
- 88 -
Naopak – člověku dal Bůh naprostou svobodu. Člověk se mohl svobodně rozhodnout pro Boha nebo proti němu. Pro život neohrožený smrtí nebo pro život pomíjivý. Pro „mír“, tedy harmonii v lidských vztazích, nebo pro napětí, střetávání, nepřátelství mezi lidmi ... Každý z nás má podobnou svobodu. Bůh učinil svět i člověka ne proto, že by se cítil sám. Bůh jako dokonalá bytost netrpí samotou. Bůh vše činí pro to, že je dobrý – chce se podělit o své vnitřní štěstí. Asi jako když máš z něčeho velikou radost, máš chuť se o ni s někým podělit, někomu ji říct ...
ČLOVĚK ODMÍTÁ BOŽÍ PŘÁTELSTVÍ, ČLOVĚK OPOUŠTÍ RAJSKOU ZAHRADU • • • • • •
• •
•
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 2 Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ 4 Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ 6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. 7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. 8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. 9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ 1
- 89 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • • • •
• • •
• • • • • • •
On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ 11 Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ 12 Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ 13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ 14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ 16 Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ 17 Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ 20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. 21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. 22 I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ 23 Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24 Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. (genesis 3. kap.) 10
Člověk pohrdl Boží blízkostí. Proto už ji ani nesnesl, nebyl schopen se „Bohu podívat do tváře“. Proto lidé odcházejí ze zahrady Božího pečování, ztrácí požehnání. Lidé Boha opouští. Bůh však dál na člověka myslí – z kterých pasáží textu to vyplývá? Dívčí katolická střední škola
- 90 -
KAIN A ABEL • • • • • • • • • • • • • •
•
•
I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ 2 Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. 3 Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. 4 Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, 5 na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. 6 I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? 7 Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ 8 I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. 9 Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ 10 Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. 11 Nyní budeš proklet a odvržen od země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. 12 Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“ 13 Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. 14 Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ 15 Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. 16 Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. (Gn 4, 1-16) 1
Text je jasný. O jednom se nezmiňuje. Jak asi bylo Adamovi a Evě, rodičům obou bratří, když zjistili, že jeden zavraždil druhého? - 91 -
Platnéřská 4, Praha 1
Co myslíš? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
VYPRÁVĚNÍ O POTOPĚ Je zvláštní, že příběhy o potopě, která ohrožuje Zemi a lidi, se nacházejí v mýtech snad každé starověké kultury, civilizace. • • • • • • • • • • • •
•
Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. 10 A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta. 11 Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. 12 Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. 13 I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. 14 Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. 15 A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. 16 Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro . 17 Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. 18 S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. 19 A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. 20 Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. 21 Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“ 9
Dívčí katolická střední škola
- 92 -
•
22
Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. (Gn 6,1-22)
Archa, kterou Noe vystavil, byla v něčem jiná, než jsou ostatní lodě – poznáš v čem, co jí chybělo? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Chybějící vesla, kormidlo a plachty naznačovaly ochotu Noe nechat vést loď samotným Bohem. Ostatním lidem kolem byla taková loď k smíchu, nechtěli změnit své chování, proto do ní nevstoupili a nezachránili se. Podle bible archa po opadnutí vod dosedla na souš v pohoří Ararat – zkus je najít na mapě. Zbytky a otisk obrovského korábu zde badatelé opravdu našli. • • •
• • • • • •
Bůh řekl Noemu a jeho synům: „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem 10 i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. 11 Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“ 12 Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: 13 Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14 Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, 15 rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. 16 Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ (Gn 9, 8-16) 8 9
- 93 -
Platnéřská 4, Praha 1
Zmínku o potopě obsahují mýtická vyprávění více národů. Pouze v bibli najdeme ujištění, že potopa, která by hrozila zaplavením celého světa, nepřijde. Je to ale čistě Boží příslib, není to důsledkem toho, že by se snad lidstvo jako celek natolik změnilo k lepšímu.
BABYLONSKÁ VĚŽ • • • • • •
• • •
Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. 3 Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. 4 Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ 5 I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. 6 Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. 7 Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ 8 I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. 9 Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek) , že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi. (Gn 11, 1-9) 1 2
Možná ale, že si lidé při stavbě věže přestali rozumět i z jiného důvodu – byli k sobě natolik bezohlední a sobečtí, že se mezi sebou ani dohodnout nemohli. Jak je to v tvé třídě – dohodnete se? Co myslíš? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Dívčí katolická střední škola
- 94 -
ABRAHÁM • • • • • •
Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ 2 Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ 3 Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ 4 Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ 5 Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ 6 Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (Gn 15, 1-6) 1
Abraham byl zámožný člověk, měl moc i bohatství, požíval vážnosti druhých lidí. Přesto na svém hmotném bohatství nelpěl, neviděl v něm hlavní smysl své životní cesty. Rozpoznal, že s jeho životem má Bůh svůj plán – ač bezdětný, má se stát praotcem velkého národa. Víš kterého? Abrahám se na Boží slovo zcela spolehl – podobně i jeho žena Sára. Bůh jim požehnal – už ve vyšším věku se jim narodil syn Izák. Ani dnes není narození dítěte úplná samozřejmost – za dar života bychom měli být vděční. Každému z nás Bůh nabízí cestu – pro každého je trochu jiná. Nemusíme ji přijmout. Nebývá totiž zcela snadná. Pokud ji ale přijmeme, bude náš život mít smysl, bude naplněn, bude mít užitek pro nás i druhé.
- 95 -
Platnéřská 4, Praha 1
ABRAHÁM A IZÁK • 1 Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ • 2 A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ • 3 Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. • 4 Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, • 5 řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ • 6 Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. • 7 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ • 8 Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál . • 9 Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. • 10 I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka . • 11 Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ • 12 A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ • 13 Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. • 14 Tomu místu dal Abraham jméno „Hospodin vidí“. Dosud se tu říká: „Na hoře Hospodinově se uvidí.“ • 15 Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: • 16 „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, • 17 jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel Dívčí katolická střední škola
- 96 -
• 18 a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Gn 22, 1-18) Abrahám si je vědom, že syn Izák se jemu a Sáře narodil jako projev Božího požehnání. Izák byl pro Abraháma obdarováním. Abrahám přijal Boží plán se svým životem, ani Izáka nevychovával jenom podle svých představ – snažil se i své děti vést podle Božího srdce, Boží vůle. Život každého z nás je na začátku jako velký kus kamene, z něhož má být jednou socha. Můžeme vzít sochařské kladivo a dlátko do rukou jen my sami – pak ale obvykle výsledek není nijak oslnivý. Nebo se při opracování kamene můžeme radit se skutečným mistrem sochařem. Pak může být i náš život mistrovským dílem ... Příběh o obětování Izáka je ale hlavně předobrazem toho, že za nás nebeský Otec obětoval svého syna Ježíše, abychom měli svobodný přístup k Bohu, mohli s ním navázat přátelství, které ztratili Adam s Evou.
- 97 -
Platnéřská 4, Praha 1
ZÁCHRANA IZRAELITŮ Z EGYPTA • • •
• • • • • • • • • • • •
V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl. Ten řekl svému lidu: „Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější než my. 10 Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země.“ 11 Ustanovili tedy nad ním dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses. 12 Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu. 13 Proto začali Egypťané Izraelce surově zotročovat. 14 Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě ztěžovali surovostí. 15 Egyptský král poručil hebrejským porodním bábám, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa: 16 „Když budete pomáhat Hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej; bude-li to dcera, aťsi je naživu.“ 17 Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem egyptského krále se neřídily. Nechávaly hochy naživu. 18 Egyptský král si porodní báby předvolal a řekl jim: „Co to děláte, že necháváte hochy naživu?“ 19 Porodní báby faraónovi odvětily: „Hebrejky nejsou jako ženy egyptské; jsou plné života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde.“ 20 Bůh pak těm porodním bábám prokazoval dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. 21 Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domům. 22 Ale farao všemu svému lidu rozkázal: „Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu; každou dceru nechte naživu.“ (Ex 1 ,8-22) 8 9
V čem se projevovalo špatné zacházení Egypťanů se Židy (Izraelity, Hebreji)? Co nakázal farao hebrejským porodním bábám? Poslechly ho? Znáš z historie i jiný příklad zlého zacházení se židovským národem?
Dívčí katolická střední škola
- 98 -
Co je antisemitismus? • • •
• •
• • • • •
Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. 3 Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu. 4 Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane. 5 Tu sestoupila faraónova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházely podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla. 6 Otevřela ji a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: „Je z hebrejských dětí.“ 7 Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: „Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?“ 8 Faraónova dcera jí řekla: „Jdi!“ Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte. 9 Faraónova dcera jí poručila: „Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím.“ Žena vzala dítě a odkojila je. 10 Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: „Vždyť jsem ho vytáhla z vody.“ (Ex 2 ,1-10) 1 2
Malému Mojžíši rovněž hrozil úděl ostatních židovských chlapečků, kteří nalezli smrt v Nilu. Svoji záchranu Mojžíš později chápal jako ne zcela náhodnou, proto hledal, jak jej má naplnit. • • • • •
Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. 2 Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. 3 Řekl si : „Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří.“ 4 Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ Odpověděl: „Tu jsem.“ 5 Řekl: „Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ 1
- 99 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • •
• • • • •
• •
•
•
•
• •
A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. 7 Hospodin dále řekl: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. 8 Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. 9 Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. 10 Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta.“ 11 Ale Mojžíš Bohu namítal: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“ 12 Odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“ 13 Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ 14 Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ 15 Bůh dále Mojžíšovi poručil: „Řekni Izraelcům toto: ‚Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení. 16 Jdi, shromažď izraelské starší a pověz jim: ,Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, a řekl: Rozhodl jsem se vás navštívit, vím , jak s vámi v Egyptě nakládají, 17 a prohlásil jsem: Vyvedu vás z egyptského ujařmení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem.‘ 18 Až tě vyslechnou, půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: ‚Potkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu.‘ 19 Vím, že vám egyptský král nedovolí jít, leda z donucení. 20 Proto vztáhnu ruku a budu bít Egypt všemožnými svými divy, které učiním uprostřed něho. Potom vás propustí. (Ex 3, 1-20) 6
Dívčí katolická střední škola
- 100 -
Sám by se Mojžíš nikdy neodvážil jít k faraonovi se žádostí o propuštění Izraelců na svobodu. Co mu k tomu dodalo odvahu? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Mojžíš měl vyvést své soukmenovce z Egypta, aby netrpěli v otroctví, aby mohli svobodně uctívat skutečného Boha, ne vymyšlené bohy Egypťanů. Měl je zavést do země, kterou měl Bůh pro Abrahamovy potomky připravenou. Farao však Mojžíše neposlechl, začal se naopak k Izraelitům chovat ještě krutěji. Farao se vědomě vzpíral Bohu, i když viděl jeho působení. Strhl tak do problémů své poddané i sebe samotného. Zůstal však přesto zatvrzelý. Dokonce i když hrozila smrt všem prvorozeným v Egyptě – farao ji mohl odvrátit, neučinil tak ale. Tak je to v tvém životě – svým jednáním ovlivňuješ lidi kolem sebe. A naopak – lidé z tvého příbuzenstva, z tvého okolí, ovlivňují svým rozhodováním tebe, tvoji cestu. Farao bránil sobě i druhým ve štěstí. Naopak Mojžíš byl ten, kdo přinášel zlepšení, naději, svobodu. Kdo je v tvém životě Mojžíšem? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… • •
Mojžíš svolal všechny izraelské starší a řekl jim: „Jděte si vzít kus z bravu podle vašich čeledí a zabijte velikonočního beránka. 22 Potom vezměte svazek yzopu, namočte jej v misce s krví a krví z misky potřete nadpraží a obě veřeje. Ať nikdo z vás až do rána nevychází ze dveří svého domu. 21
- 101 -
Platnéřská 4, Praha 1
•
• • • •
•
Až Hospodin bude procházet zemí , aby udeřil na Egypt, uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích. Hospodin ty dveře pomine a nedopustí, aby do vašeho domu vešel zhoubce a udeřil na vás . 24 Dbejte na toto ustanovení. To je provždy platné nařízení pro tebe i pro tvé syny. 25 Až přijdete do země, kterou vám Hospodin dá, jak přislíbil, dbejte na tuto službu. 26 Až se vás pak vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená, 27 odpovíte: ‚Je to velikonoční obětní hod Hospodinův. On v Egyptě pominul domy synů Izraele. Když udeřil na Egypt, naše domy vysvobodil.‘“ Lid padl na kolena a klaněl se. 28 Izraelci pak odešli a učinili přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi a Áronovi přikázal. (Ex 12, 21-28) 23
Krev beránků na veřejích domů ochránila Izraelity před smrtí tu noc, kdy vycházeli z Egypta. Je to symbol Ježíše Krista – skrze jeho oběť jsme zachráněni pře věčným odloučením od Boha. Egypťané pronásledovali Židy i po jejich útěku z Egypta. Dohnali je u Rákosového moře a chtěli je na faraonův příkaz pobít. Židé neměli kam uprchnout – za nimi byli egyptští vojáci, před nimi vodní hladina. • • • • • •
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. 16 Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu. 17 Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě. 18 Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím , co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou.“ 19 Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně 20 a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili. 15
Dívčí katolická střední škola
- 102 -
• • • • •
• • • • • •
Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. 22 Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. 23 Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. 24 Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek. 25 Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli: „Utečme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin.“ 26 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu.“ 27 Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře. 28 Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. 29 Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva. 30 Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. 31 Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. (Ex 14, 15-31) 21
Egyptští vojáci, kteří topili narozené hebrejské chlapečky v Nilu, sami nalezli smrt ve vodách moře. Pro nás je projití mořem z otroctví do svobodné země předobrazem křtu, který smývá z duše hříchy, naplňuje nás Božím životem a přičleňuje do společenství Božího lidu.
- 103 -
Platnéřská 4, Praha 1
DESATERO • • • • •
• • • • •
•
• • • • • •
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, 6 ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. 7 Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. 8 Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 10 Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. 11 V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. 12 Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 13 Nezabiješ. 14 Nesesmilníš. 15 Nepokradeš. 16 Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 17 Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (Ex 20,1-17) 1 2
Dívčí katolická střední škola
- 104 -
Bůh cestou z Egypta svěřuje Mojžíšovi desky s deseti Božími přikázáními. Spíš než nařízení jsou to ale rady na cestu – pro Izraelity, aby se neztratili na cestě do Izraele. I pro nás, abychom se nenechali strhnout a setrvali na správné cestě. Desatero je tak pro nás jakousi Boží GPS! Izraelité po příchodu do zaslíbené země konečně získali domovinu, kterou jim jako potomkům Abrahámovým kdysi přislíbil Bůh. Svoji víru, víru v Abrahámova Boha, zde mohli vyznávat svobodně. Přesto se od ní někteří z nich často odvraceli. Izrael je poměrně malé území – byl ve starověku i v moderních dějinách kupř. minulého století často ohrožován ze strany početnějších sousedů. Ani dnes tato malá krásná země nepřestává být trnem v oku vládcům některých zemí. Biblický příběh o útoku Filišťanů vedených hromotlukem Goliášem proti Izraelitům, do jejichž čela se postavil vzrůstem nevelký David, může být povzbuzením i do našich situací, v nichž, jak se zdá, nám „pomoci může jen zázrak“. (1 Sam. 17, 1-11,40-54) • • • • • • • •
Pelištejci shromáždili své šiky k bitvě. Shromáždili se do Sóka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sókem a Azekou v Efes-damímu. 2 Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v dolině Posvátného stromu a seřadili se k bitvě proti Pelištejcům. 3 Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí. 4 I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. 5 Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. 6 Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. 7 Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš. 8 Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: „Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Pelištejec a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. 1
- 105 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • • • • • • • •
•
• • • • •
•
•
Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“ 10 A Pelištejec dodával: „Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat.“ 11 Kdykoli Saul a celý Izrael slyšeli tato Pelištejcova slova, děsili se a velice se báli. 40 Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci. 41 Pelištejec se k Davidovi pomalu přibližoval a před ním jeho štítonoš. 42 Pelištejec se podíval, spatřil Davida a pohrdl jím, protože to byl mladíček, ryšavý, krásného vzhledu. 43 Pelištejec na Davida pokřikoval: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy. 44 Pokřikoval na Davida: „Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu.“ 45 Ale David Pelištejci odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. 46 Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. 47 A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.“ 48 Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci. 49 David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. 50 Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč. 51 David přiběhl a stanul u Pelištejce. Popadl jeho meč, vytrhl jej z pochvy a usmrtil ho; uťal mu jím hlavu. Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk. 52 Izraelští a judští muži vyskočili, spustili válečný pokřik a pronásledovali Pelištejce až tam, kudy se vstupuje do údolí, a až k branám Ekrónu; i padali ranění Pelištejci cestou od Šaarajimu až ke Gatu a k Ekrónu. 53 Pak Izraelci přestali Pelištejce stíhat a vyplenili jejich tábory. 9
Dívčí katolická střední škola
- 106 -
•
David vzal Pelištejcovu hlavu, přinesl ji do Jeruzaléma a jeho zbroj uložil ve svém stanu.
54
Nový zákon nás pak vede spíše než k zápolení s vnějším nepřítelem ke snaze o vnitřní zdokonalení, vnitřní proměnu. Evangelia nevyhrožují, nepřikazují. Spíše staví vzor. Když si některé novozákonní pasáže přečteme, něco uvnitř nás jakoby říkalo, že to by bylo dobré i pro nás. • • • • • • • • • • • •
Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2 Tu otevřel ústa a učil je: 3 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. 4 Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. 5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7 Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. 8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. 9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. 10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. 11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. (Mat 5, 1-12) 1
Ježíšova blahoslavenství jsou příslibem a nadějí ke vnitřnímu zkrásnění pro každého. Ježíš ustanovuje manželství jako posvátné. Manželství a rodina jsou pro Ježíše nedotknutelné. Rodina je rodinnou církví.
- 107 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • • • • • • • •
Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán. 2 Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. 3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ 4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? 5 A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ 6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ 7 Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ 8 Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. 9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží (Mt 19, 1-9) 1
Ježíš ale nezůstává u vyhlášení nerozlučitelnosti manželství. Každému manželovi, každé manželce nabízí svoji osobní pomoc, milost, aby pramen lásky v rodině nevyschl, nýbrž aby se stále obnovoval. Dívčí katolická střední škola
- 108 -
Pokud ale někdo tvrdost nebo nemoc svého srdce léčit, uzdravovat nechce, dopouští se stále nevěry, nebo je závislý na alkoholu, drogách či gemblerství, nebo svého partnera dokonce týrá a změnu trvale odmítá, je přímé soužití s takovým člověkem nutno přerušit – do doby, než i on začne usilovat o upřímnou změnu, hledat pomoc ... Mluví li Ježíš o přikázání lásky, pak je to vždy spojeno s nabídkou, že nám on sám toto přikázání pomůže den co den naplňovat: • • • • • • •
Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: 36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ 37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je největší a první přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22 ,34-40) 34 35
Děti Ježíš staví jako vzor nám, starším, abychom jako ony byli bezprostřední v přístupu k lidským i duchovním výzvám. • • • •
Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ 16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10, 13-16) 13 14
Je poměrně rozšířený omyl, že podle evangelia nemáme čelit nepřátelům. Právě naopak, při střetnutí se zlem nesmíme být pasivní! Vůči těm, kdo nám ubližují, máme postupovat rozhodně – ale ne tak, abychom je ničili, nýbrž tak, abychom je přiváděli k proměně, k lásce.
- 109 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • • • • • • • •
Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. 29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! 30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. 31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. 32 Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33 Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. 34 Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. (Lk 6, 27-35) 27
Lásku nepoznáš podle úsměvu, sympatií či milého chování. To samo o sobě je dobré, ale samo o sobě to ještě láska není. Rád tě nemusí mít nutně ani ten, kdo má na věci stejný názor. • • • • • • • •
Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ 30 Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. 31 Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. 32 A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. 33 Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; 34 přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 35 Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ 36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ 29
Dívčí katolická střední škola
- 110 -
•
Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (Lk 10, 29-37 37
Jedno z nejznámějších podobenství nás učí, že nikdy nad nikým není namístě lámat hůl. Ani nad sebou samými. • • • • • • • • • • • • • • • •
Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. 13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. 15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. 16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. 17 Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! 18 Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. 19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ 20 I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. 21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘ 22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. 23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit. 25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. 11
12
- 111 -
Platnéřská 4, Praha 1
• • •
• • •
On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘ 28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. 29 Ale on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘ 31 On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. 32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“ (Lk 15, 11-32) 27
Mladší syn byl opravdu problémový. Ale dokázal se obrátit, vrátit se a odprosit svého otce. Zakusil otcovo milosrdenství v takové míře, že se z něj stal nový člověk. Nebuď smutná, pokud tě druzí, nebo i blízcí považují za problémovou. Zapracuj na sobě! V naší škole studovalo už hodně „mladších synů“, tedy dívek s různými problémy – právě takové ale mnohdy byly nejlepšími pečovatelkami u potřebných, dětí i seniorů ...! Pro ty, kteří si na nic nehrají, dokáží si přiznat pravdu, i o sobě, litují ale při tom nerezignují, snaží se o změnu k lepšímu, má Ježíš připravenu mimořádnou milost. Tu naopak nepřijme ten, kdo se jen lituje, nebo je spokojený sám se sebou, jak o tom vypráví evangelium v dalším podobenství: (Lk 18, 9-14) • • • •
O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10 „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ 9
Dívčí katolická střední škola
- 112 -
• •
Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ 14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 13
Evangelista Jan píše o Ježíši jako o světlu světa. Píše o Ježíši jako o slovu, které, necháme li se jím vést, nás má moc vyvádět ze tmy do světla, z chaosu a zmatku do smysluplného, obyčejného krásného života. Necháme si říct? (Jan 1, 1-18) • • • • • • • • • • • • • • • • •
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí. 5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. 6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. 7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. 8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. 9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 15 Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ 16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 1 2
- 113 -
Platnéřská 4, Praha 1
•
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
18
Víš, jaký zázrak Ježíš vykonal jako první – hned na začátku své veřejné činnosti? Proměnil vodu ve víno, když ho bylo málo na svatbě, kam byl se svojí maminkou Marií a s učedníky pozván. • • • • • • • • • • •
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ 4 Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ 5 Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ 6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7 Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. 8 Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. 9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha 10 a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ 11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. 1 2
Samozřejmě to neznamená, že by Ježíš holdoval vínu. Spíše je rád, když lidé nejsou smutní, když se radují. Každý, kdo uvěřil a pozval Ježíše, nejen na svatbu nebo jinou událost, ale do svého srdce, do celého života, získal podobnou zkušenost – zažil proměnu. Obdržel radost, která není závislá na tom, co právě navenek prožíváme, protože je od Boha. Nic a nikdo nám ji nemůže vzít. • • •
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11 To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ 9
10
Dívčí katolická střední škola
- 114 -
• • • •
•
•
„To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. 14 Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. 15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. 17 To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. (Jan 15, 9-17) 12 13
Biblické texty jsou vzaty z Českého ekumenického překladu.
- 115 -
Platnéřská 4, Praha 1
Dívčí katolická střední škola
- 116 -