Thomas More humanista, státník a sociální kritik

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Katedra společenských věd

Bakalářská práce

Thomas More – humanista, státník a sociální kritik

Vypracoval: Jan Polinský Vedoucí práce: PhDr. Pavel Hejtman, CSc. České Budějovice 2014

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracoval samostatně a použitou literaturu jsem citoval. Též prohlašuji, že v souladu s § 47b. zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím s uveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě Pedagogickou fakultou elektronickou cestou ve veřejném přístupu části databáze STAG provozovanou Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách.

V Českých Budějovicích dne 26. 6. 2014 Jan Polinský

Poděkování: Děkuji všem, kteří mi pomáhali cennými radami, korekturou textu i dalšími způsoby.

Rád

bych

poděkoval

svému

vedoucímu

bakalářské

práce

PhDr. Pavlu Hejtmanovi CSc., jenž mi pomáhal po celou dobu psaní bakalářské práce užitečnými radami, připomínkami i vhodnou kritikou.

Anotace Tato práce na téma Thomas More – humanista, státník a sociální kritik zachycuje v základních rysech významnou osobnost XVI. století. K tomu je využito seznámení čtenáře s historickým kontextem Anglie, s myšlenkovým směrem humanismu a kritickým hodnocením vybraných sociálních a ekonomických dobových poměrů v tehdejší Anglii, jak je Thomas More reflektuje ve svém díle Utopie. Jedním z dílčích cílů bakalářské práce je pomoct pedagogům s přípravou vyučovaní dané problematiky.

Abstract This bachelor’s thesis focused on the theme of Thomas More – humanist, stateman and social critic captures the basic features of this important person of the 16 century. This has been achieved through introduction to the historical context of England and to the philosophical stance of humanism and through critical evaluation of select social and economic conditions of England at the time, which are reflected in Thomas More’s Utopia. One of the partial aims of this thesis is to facilitate the pedagogues’ preparation for teaching this issue.

Obsah Úvod ........................................................................................................... 8 1 Vybrané ekonomické a sociální charakteristiky Anglie na přelomu XV. a XVI. století ................................................................................................ 10 1.1 Výroba látek, nezaměstnanost a její důsledky ................................... 10 1.2 Anglická populační exploze XVI. století a její dů sledky ...................... 11 1.3 Lodní průmysl .................................................................................. 12 1.4 Objevování Nového světa – zámořské objevy...................................... 13 2

Thomas More – státník za Tudorovců .................................................. 15 2.1 Morův život před vstupem do služeb Jindřicha VIII. .......................... 15 2.2 Jindřich VIII. .................................................................................... 18 2.2.1 Jindřich VIII. – jeho snaha zachovat královský trůn pro Tudorovce ........................................................................................................... 21 2.3 Nástup do královských služeb .......................................................... 22 2.4 Rozvodová pře a její důsledek pro Mora ............................................ 23

3 Thomas More – humanista ..................................................................... 29 3.1 Humanismus ................................................................................... 29 3.1.1 Pojem humanismus.................................................................... 29 3.1.2 Humanismus jako vymezení vůči středověku .............................. 29 3.2 Morův humanismus ......................................................................... 30 3.3 Morův postoj k reformaci.................................................................. 32 3.4 Vztah dvou významných humanistů: More & Erasmus Rotterdamský .............................................................................................................. 34 4 Thomas More – sociální kritik ................................................................. 37 4.1 Vznik Utopie..................................................................................... 37 4.2 První část Utopie – kritika daných poměrů ........................................ 38 4.2.1 Kritika kapitalismu .................................................................... 39

4.2.2 Kritika reformace ....................................................................... 40 4.2.3 Kritika panovníka....................................................................... 41 4.2.4 Kritika válečnictví....................................................................... 42 4.2.5 Kritika za rady králi ................................................................... 42 4.2.6 Závěr první části Utopie .............................................................. 43 4.3 Druhá část Utopie – náprava společnosti v konkrétních návrzích ...... 43 4.3.1 Řešení kapitalistické krize .......................................................... 43 4.3.2 Řešení náboženské krize............................................................. 45 4.3.3 Skromnost panovníků ................................................................ 46 4.3.4 Řešení vojenských strategií......................................................... 46 4.3.5 Řešení lidských malicherností .................................................... 47 4.4 Thomas More – zakladatel utopického komunismu ........................... 48 4.5 Thomas More – světec ...................................................................... 49 5 Chronologické uspořádání života Thomase Mora..................................... 51 Závěr......................................................................................................... 54 Seznam literatury ...................................................................................... 56

Úvod Thomas More je předmětem badatelského zájmu odborníků i vzdělané veřejnosti i na počátku jednadvacátého století. Dodnes se dá vysledovat mnohdy až úporná snaha o interpretaci této osobnosti 1 z rozlišných výchozích pozic – teologických, politických. Thomas More byl velice komplexní osobností se silným přesvědčením, za své přesvědčení zaplatil nejvyšší cenou – vlastním životem. Thomas More je nezapomenutou osobností XVI. století. Tento významný humanistický učenec je autorem mnoha spisů, ale jeho nejznámějším dílem je Utopie. Nejznámější spis dal poté jméno celému utopickému žánru. Cílem bakalářské práce je v základních rysech zachytit osobnost Thomase Mora – státníka, humanisty a sociálního kritika. K tomu je využité seznámení čtenáře s historickým kontextem Anglie, s myšlenkovým směrem

1

Tampierová je českou autorkou, která vydala biografii Thomase Mora – Thomas More –

státník a teolog v roce 2002, dílo bylo původně sepsáno jako disertační práce. Tampierová se zaměřila na profesní kariéru Thomase Mora, ale hluboce se zabývala i teologickou stránkou Thomase Mora. V roce 2006 vyšel překlad korespondence Thomase Mora z věznění v Toweru Dopisy z vězení, za překlady stojí Sonntag F. P. Ve světe vyšla v roce 2005 kniha The history of King Richard the Third napsána Loganem M. G. Dalším autorem je Wegemer G. B., jenž vydal v roce 2004 knihu A Thomas More source book. Na světě existuje mnoho center zaměřujících se na Thomase Mora, tyto centra pořádají konference téměř každý rok. Jedním z nejznámějších institutů zabývající se Thomasem Morem je na univerzitě v Dallasu. Univerzita v Dallasu má centrum zabývající se studiem Thomase Mora. Toto centrum pořádalo několik konferencí zabírající se Thomasem Morem v minulosti. V nejbližší době pořádá konferenci, která se bude zabývat teologií Mora. Morův teologický pohled na svět bude vykládat z jeho dopisů z věže. Konference se uskuteční sedmého a osmého listopadu 2014. Čtvrtého až šestého července 2012 proběhla mezinárodní konference v Paříži, která propojila tři důležitá témata začátku šestnáctého století: tyranii, Thomase Mora a renesanci. Akce byla pořádána centrem s oficiálním názvem Centre d’Études du Saulchoir. Speciálním hostem byl historik John Guy, jenž napsal několik knih zabývající se Thomasem Morem a Anglií XVI. století.

8

humanismu a kritickým hodnocením vybraných sociálních a ekonomických tehdejších dobových poměrů v Anglii, jak je reflektuje ve svém díle Utopie. Pro dosažení výše uvedeného cíle jsou využity metody kvalifikované heuristiky, metody výběru, komparace, analýzy a odborné kompilace. Práce je postavena na prostudování základní historické i odborné literatury nejen v českém

jazyce.

Součástí

výsledné

práce

je

i

prezentace

v aplikaci

PowerPoint, která může posloužit učitelům na základních školách i na středních školách při přípravě na výuku uvedené tématiky. Thomas More byl kritikem se vším všudy. Za své názory se nestyděl a kritizoval vše, co si podle něj kritiku zasluhovalo. V dnešní době nedokáže moc lidí ukazovat na problémy s takovou vervou, s jakou vervou to činil Thomas More, ale dala by se vysledovat řada potencionálních následovníků, kteří i dnes dokážou společenskou realitu kritizovat; mezi výrazné kritiky dnešní doby patří Edward Snowden. Osobnost Thomase Mora je vykládána z různých výchozích stanovisek. Thomas More byl, je a bude diskutovanou osobností. Jeho názory si přivlastnili katolíci, dokonce ho svatořečili v roce 1935. Za jiné paradigma2 je považován přístup Karla Marxe, jenž využívá Morův pojem utopický. Po Marxovi tento pojem používali všichni, kteří si mysleli, že je to správně z hlediska marxismu-leninismu.

2

Podle široce přijímané koncepce T. S. Kuhna je paradigma souhrn základních domněnek,

předpokladů, představ dané skupiny vědců. Ke každému paradigmatu patří i metodická pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů.

9

1 Vybrané ekonomické a sociální charakteristiky Anglie na přelomu XV. a XVI. století 1.1 Výroba látek, nezaměstnanost a její důsledky Když historikové charakterizují Anglii druhé poloviny XV. století, většinou zdůrazňují, že „za politického zmatku XV. stol. se Anglie stala z producenta vlny výrobcem látek. Výroba látek, ačkoliv zaměstnávala mnohem méně lidí než zemědělství, stala se rozhodujícím v anglickém hospodářském životě, ostře jej odlišila od hospodářství v jiných evropských zemích a určila směr a rychlost jeho vývoje.“3 V Anglii se setkáváme s některými významnými kapitalistickými rysy. Problém nezaměstnanosti existoval v XVI. století, avšak neexistoval sociální systém, proto se obyčejně nezaměstnaný stával žebrákem. Přeměna polí na pastviny způsobila, že mnoho rolníků přišlo o zaměstnání. Chudí lidé a žebráci mohli dostat stravu v klášterech, když byly kláštery zrušeny, nastal obrovský sociální problém. More tento vývoj předvídal a varoval před ním. Kláštery byly zrušeny až po Morově smrti. More u sebe zaměstnával více lidí, než bylo zapotřebí.4 Kvůli nedostatku pachtýřů klesly nájmy za zemědělskou půdu v XV. století. Z anglické krajiny vymizeli nevolní chalupníci roku 1485. Po roc e 1348 vzrostly mzdy kvůli nedostatku námezdní síly. Pachtovné stouplo do závratných výšin. Vlastníci odnímali půdu pachtýřům i nájemcům statků. „Bublina umělé prosperity, které dala vznik stagnující populace, však pod tlakem vzrůstající poptávky po roce 1500 praskla. Okrajové pozemky se proměnily na pastviny k výnosnějšímu chovu ovcí. Ohradily se obecné pastviny a půdu dosud ležícím ladem počali obdělávat vlastníci či lidé, kteří ji obsadili a přivlastnili si ji, čímž zaniklo právo obecní pastvy.“ 5 Ne každý,

3

Srovnej: MORTON, A. 1950, s. 118

4

SEUFFERT, J. 2001, s. 82

5

TAMPIEROVÁ, H. 2002, s. 13-14

10

kdo vlastnil půdu, nárokoval si ji či zabíral, tak že by postupoval zcela svědomitě a ohleduplně. Ve sporech o půdu docházelo k mnoha příkořím. Kvůli zvyšování pachtovného anebo ohrazování pastvin přicházely vlny nezaměstnaných do měst za prací. Průměrné ceny základních potravin vstouply o 488 % za Jindřicha VIII. Systém zaručující pevně dané náklady a zvýšené prodejní ceny vyhovoval nejvíce vlastníkům půdy, investorům do nemovitostí

a

komercionalizovaným

sedlákům. 6

Nejrozhodněji

a

nejnemilosrdněji byli v celé Evropě vyháněni rolníci ze svých pozemků na území Anglie. Tedy v zemi, kde žil Thomas More.7

1.2 Anglická populační exploze XVI. století a její důsledky Podle historika Johna Guye byl silným společenským hybatelem v XVI. století v Anglii demografický růst. V roce 1525 žilo na území spravovaném Jindřichem VIII. 2,26 miliónů obyvatel, zatímco o pouhých šestnáct let později v roce 1541 žilo již v Anglii 2,77 miliónů lidí.8 Hlad a nemoci tudorskou ekonomiku bezpochyby narušovaly a sužovaly, avšak až do základů, jak tomu bylo ve XIV. století, ji nezničily. Narůst pracovní síly i zvýšená poptávka, kterou vzrůstající populace vyvolala, podněcovaly hospodářský rozvoj a komercializaci zemědělství, podporovaly obchod a oživení měst, vedly k převratu v bydlení, zjemňovaly anglické mravy, zejména v Londýně – a, což je problematičtější – posilovaly v Angličanech nové a dráždivé náhledy, zvláště pak individualistické názory odvozené z renesančních ideálů a kalvínské teologie… K nejzhoubnějším nešvarům tudorovské Anglie patřila inflace 9, která dosáhla až 488 %, spekulace s pozemky, ohrazování, nezaměstnanost, potulka, chudoba a městská

špína,

to

vše

byly

další

příznaky

populačního

vzrůstu

a

komercializace zemědělství. Nájmy za zemědělskou půdu byly v XIV. století

6


7

Srovnej: SKAZKIN S. D., A. S. SAMOJL, a A. N. ČISTOZVONOVA. 1954, s. 27

8

GUY J. in MORGAN. 1999, s. 206

9

Pod pojmem inflace lze rozumět růst cen, jenž se projevuje jako vzestup cenové úrovně.

11

nízké, jelikož pachtýře nebylo snadné sehnat; páni přestali své statky využívat přímo a půdu pachtýřům pronajímali za příznivých podmínek. Nízké byly i nájmy ze zvykových selských majetků, měnila se robota a z tváře anglické krajiny do roku 1485 prakticky vymizeli nevolní chalupníci. Hlad po půdě vymrštil pachtovné do závratných výšin. Podnikaví pozemkoví vlastníci odnímali půdu pachtýřům a nájemcům statků. Jednotlivá přiléhající hospodářství se za účelem vyšších zisků propojovala a scelovala, na úkor usedlých nájemců je takto užívali investoři zvenčí. Okrajové pozemky se proměnily na pastviny k výnosnějšímu chovu ovcí. Ohradily se obecní pastviny a půdu dosud ležící ladem počali obdělávat vlastníci či lidé, kteří ji obsadili a přivlastnili si ji, čímž zaniklo právo obecní pastvy. Anglie se vymanila ze středověkého řádu, určovaného pohromami, a směřovala k novému rozbřesku nepřepjaté rovnováhy. K pokroku ovšem došlo za jistou cenu, kterou platili ti slabí a kterou si vybírali ti silní.10 John

Guy

přišel

se

zajímavým

demografickým

pohledem,

narůst

obyvatelstva hrál svoji roli. Důležitou až přelomovou roli hraje vznik kapitalismu, do XVI. století měl každý sedlák své zemědělství a byl soběstačný, kdežto s přeorientováním zemědělství na pastevectví přišlo mnoho lidí o vlastní obživu. Z mnoha lidí se stali námezdní dělníci, kteří odešli za prací do měst, kde tito lidé tvořili masy nezaměstnaných.

1.3 Lodní průmysl Množství ovcí v souladu s masou nezaměstnaných byly podhoubím pro zájem raně kapitalistických podnikatelů. Produkce vlny přesahovala potřeby národního trhu. Textilní odvětví vykazovalo takový růst, že nestačila pro něj odbytiště pouze na Britských ostrovech, proto se muselo začít vyvážet přes moře do Evropy a pak následně na další kontinenty. V roce 1505 vznikla společnost anglických Odvážných obchodníků (Merchant Adventurers), která usilovala o nahrazení cizích (zvláště německých, nizozemských a italských) obchodních a přepravních společností.“ 11 10

GUY J. in MORGAN O. 1999, s. 205-211

11

BEJBLÍK, A. 1979, s. 35

12

Vznik dalších lodních obchodních společností podtrhuje násled ující výčet, který

ukazuje

trend

v rozvoji

námořního

obchodu:

Ruská

obchodní

společnost (1555), Levantská obchodní společnost (1579), Společnost pro styk s východem (1581); číslo v závorce odkazuje na rok vzniku dané firmy. Kromě vyjmenovaných společností vznikaly v následujících letech další společnosti, jež podtrhují expanzivní kapitalistický vývoj Británie. 12

1.4 Objevování Nového světa – zámořské objevy Konkvistador Krištof Kolumbus (1446-1506) změnil život lidstva. Zlato bylo jeho hnací silou. V Evropě bylo tolik zlata jako nikdy předtím. Idealisté byli fascinováni Amerikou, životem Indiánů, kteří měli jiné náboženství, jinou pleť, jiné mravy. Z této atmosféry vyplavala na svět Morova Utopie.13 Potom, co se dostal Ital Kryštof Kolumbus ve španělských službách v roce 1492 k břehům nového světadílu, i když se domníval, že připlul k Indii ze západu, vydal se stejným směrem další Ital, kosmograf Amerigo Vespucci. Vespucci plul dvakrát v letech 1498-1501. Když plula posádka pod vedením Hojeda podél severního pobřeží Brazílie, nazval ji už tehdy A. Vespucci kontinentem. V květnu 1501 vypravili Portugalci tři lodě k prozkoumání ostrova (dnešní Jižní Ameriky). Amerigo Vespucci se vydal s touto výpravou jako astronom. Očekávaný ostrov při druhé Vespucciho výpravě nepřicházel, proto A. Vespucci označil tuto pevninu „Novým světem“ ve svém dopisu Lorenzu Medicimu. Právě na tento popud navrhl německý kosmograf Waldsee Miller označit kontinent jménem Amerigovým – „Amerikou“.14 Amerigo Vespucci vydal knihu o zámořských plavbách již v roce 1507. S touto knihou se seznámil Thomas More v roce 1515, když ho Jindřich VIII. pověřil diplomatickou cestou do Flander, aby obnovil obchodní smlouvy. 15 Kniha 12

Ameriga

Vespucciho

byla

výrazným

svědectvím

vypovídajícím

BEJBLÍK, A. 1979, s. 37

13

RÁDL, E. 1999, s. 12-13

14

SKAZKIN S. D., A. S. SAMOJL, a A. N. ČISTOZVONOVA. 1954, s. 51

15

TAMPIEROVÁ, H. 2002, s. 60

13

o nových ostrovech, zemích, kmenech. Lidé na počátku XVI. dychtili po takových knihách. Tato touha lidí mohla inspirovat Mora při psaní Utopie, kdy More na začátku první knihy popisuje divokou přírodu kolem rovníku, jiné kmeny. Kniha Ameriga Vespucciho měla dopad na Thomase Mora.

14

2 Thomas More – státník za Tudorovců 2.1 Morův život před vstupem do služeb Jindřicha VIII. Thomas More žil mezi léty 1477 až 1535. Narodil se v Londýně 7. února 1478 nebo možná 1477. Jeho otec John More byl právníkem a soudcem, evidentně doufal, že syn půjde v jeho šlépějích. 16 Thomas More se naučil latinu na škole sv. Antonína v Londýně. Škola sv. Antonína zahrnovala obvyklé trivium – latinskou gramatiku, rétoriku a logiku; škola patřila k nejprestižnějším školám.17 Ředitel školy sv. Antonína, kam chodil Thomas More do své první školy, vydal roku 1497 latinskou gramatiku s názvem Lac puerorum,18 při vydání této knihy si vzpomněl na svého talentovaného žáka a zařadil několik básní tehdy devatenáctiletého Thomase Mora. 19 Na škole sv. Antonína učil John Morton, pozdější lord kancléř v letech 1487-1500.20 Otec John More dal svého dvanáctiletého syna Thomase k Johnu Mormonovi, který coby canterburský arcibiskup zastával nejvyšší úřad v anglické církvi; to vypovídá o tom, že Thomas More byl vychováván jedním z nejvýznamnějších mužů v Anglii. More vychválil svéh o vychovatele v roce 1516 v Utopii. „Z té doby za mnoho vděčím ctihodnému otci Johnu Mortonovi,

canterburskému

arcibiskupovi

a

kardinálu,

potom

také

anglickému kancléři. Byl to muž… stejně vážený jako rozumný a úctyhodně ctnostný… tvář vzbuzující úctu, ne hrůzu; ve styku nebyl nepřístupný, ale opravdový a vážný. Jeho libůstkou bylo někdy spustit na prosebníky s jistou drsností, ostatně nijak urážlivou… Jeho řeč byla vybroušená a účinná; veliké měl vědomosti právní,

bystrost

nevyrovnatelnou,

paměť

až

zázračně

znamenitou.“21

16

LOGAN, G. M. 2005, s. 17

17


18

Český překlad z latiny zní: Mléko pro chlapce

19


20

ROPER, W. 1992. s. 197-198

21

MORE, T. 1978, s. 33-34

15

John Morton poslal Thomase Mora na studie na Oxford na Canterbury College, kde vydržel pouze dva roky, za prvé ho otec pouze střídmě podporoval, za druhé z něj chtěl mít právníka, jako byl on, Thomasův dědeček i pradědeček. V Oxfordu pokračoval More nejprve v triviu a pak pokračoval v quadriviu. Při studiích na Oxfordu se zdokonalil v latině a naučil se řecky, seznamoval se s antickými spisovateli, filozofy. 22 Po seznámení s mladými humanisty v Oxfordu se stal jejich vůdčí osobností. 23 Thomas More se vydal cestou svých předků a nastoupil v roce 1494 na právnická studia do New Inn v Londýně. Tato škola byla mezi studenty proslulejší než Oxford či Cambridge. Po osmnáctých narozeninách byl More přijat na Lincoln’s Inn. Právnická kariéra byla skvělá. Thomas More měl jednu z nejlepších právnických pověstí v Evropě.24 More žil napůl církevní život u Karteziánů v letech 1501-1505. Usiloval o znovuzrození původních křesťanských ideálů a inklinoval k myšlence racionalizace teologie. „V jeho nitru se v těchto letech odehrával konflikt mezi novým a starým, mezi humanistou, příjemným společníkem, filozofem a praktikem na jedné straně a ještě středověkým člověkem se sklonem k askezi a rozjímání na straně druhé.“ 25 Thomas More byl zvolen do Dolní komory v roce 1504, v té době vládl Jindřich VII., který vládl v letech 1485-1509. „Prioritou vlády Jindřicha VII. bylo vytvoření nové monarchie, zajištění stability po období domácích nepokojů války dvou růží a upevnění pozice panovníka jako skutečného vládce, „krále a imperátora“ (rex imperator)“. 26 Jindřich VII. byl zakladatelem nové dynastie. Díky Jindřichovi VII. se objevilo v Anglii „moderní učení“: renesance a humanismus.27 Jindřich VII. byl člověk plný paradoxů. Řadil se 22

ROPER, W. 1992. s. 198

23

DAVIDOV, N. 1972, s. 31

24

SEUFFERT, J. s. 13-15

25

KŘIVSKÝ, P. 1978, s. 210-211

26


27

POLIŠENSKÝ, J. 1982, s. 78

16

mezi výtečné vojáky, ale nenáviděl války, proto se jim vyhýbal. Jindřich VII. rozhodoval a využíval své království odborně a důkladně, stejně jako se noví kapitalisté starali o své statky. Jindřich VII. také těžil z podpory jak od venkovské buržoasní třídy, tak i od střední třídy žijící ve městech. 28 Jindřich VII. netoužil po krveprolití, šlo mu o bohatství, proto svým odpůrcům zabavoval majetek a půdu, ale na život jim nesahal. Podařilo

se

mu

z lidí

vytáhnout

peníze

tak,

že

je

přesvědčil

o nevyhnutelnosti boje se Skoty a Francouzi, naivní lidé očekávali z bitev ohromné finanční žně, proto králi přispívali na vyzbrojování. Když Jindřich VII. nashromáždil dostatek peněz, vyhlásil, že nechce zbytečně prolívat krev nevinných lidí a v rámci míru plánované války zrušil, čímž si finančně přilepšil. 29 Thomas More později tuto politickou kličku odsoudil v Utopii.30 More prokázal silnou osobnost, když se ve svém projevu postavil proti požadavku krále. Jindřich VII. žádal Dolní komoru o 90 000 liber na svatbu svého syna Artura s Kateřinou Aragonskou. Morův proslov byl příčinou snížení králova požadavku z 90 000 liber na 40 000 liber. Odvážit se postavit proti králi s takovým to požadavkem vyžadovalo odvahu, kterou More tímto činem prokázal.31 Počátkem roku 1505 byl More přijat za člena „Mercers Company“32. More se stal prvním právním zástupcem této firmy. 33 V roce 1507 byl More jmenován finančním tajemníkem pro Lincoln’s Inn, tamtéž byl jmenován majordomem, roku 1510 byl zvolen tajemníkem a jmenován mimořádným profesorem pro podzimní semestr 1511 na Lincoln’s Inn. Navržen byl též na post mimořádného profesora pro jarní semestr na rok 1515, což byla největší

28

MORTON, A. 1950, s. 134

29

PLAIDY, J. 1998, s. 11-12

30

Srovnej: MORE, T. 1978, s. 48

31


32

Mercers company. Jednalo se o společnost zaměřující se na obchod se sukny a hedvábím.

33

SONNTAG, P. F. 2006. s. 26

17

pocta, jakou mohl od soudního dvora obhájce získat; titul mu byl přidělen v roce 1514 na svátek Všech Svatých prvního listopadu. 34 V lednu 1505 se oženil More s Janou Coltovou, která byla o devět let mladší než More. Jana Morová zemřela roku 1511. Thomas More se podruhé oženil s vdovou Alicí Middletonovou, která byla starší o sedm či osm let. Pro potvrzení k sňatku přišel za knězem měsíc po smrti první manželky. 35 Se svojí první manželkou měl tři dcery a jednoho syna. 36

2.2 Jindřich VIII. Nejvlivnějším panovníkem v Morově životě se stal Jindřich VIII., jenž se stal panovníkem v osmnácti letech (1509), protože jeho starší bratr Artur zemřel v roce 1502. Na nátlak rádců započal Jindřich triumfální sňatkovou vládu s vdovou, po zesnulém bratru, Kateřinou Aragonskou. 37 Jindřich VIII. nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1509 a vládl až do své smrti v roce 1547, tento král zemřel o dvanáct let později než Thomas More. Jindřich VIII. pokračoval v otcově tradici a stýkal se s humanisty, Erasmu Rotterdamskému dokonce nabídl profesuru v Cambridgi za překlad Nového zákona do anglického jazyka, známého kazatele Johna Coleta pozval z Oxfordu do Londýna a učinil z něj dvorního kazatele, Thomase Mora jmenoval svým dvořanem a následně z něj udělal osobního kancléře. Za filipiku o sedmi svátostech proti Martinu Luterovi psanou v latině obdržel Jindřich VIII. od papeže v roce 1521 titul ochránce víry (Defensor Fidei). Tento panovník též proslul tím, že měl šest manželek, odklonil od katolické církve a založil si Anglikánskou církev, kde se stal sám hlavou. Příčinou rozkolu s katolickou církví byla rozvodová pře s první manželkou Kateřinou Aragonskou, následně měl pak král ještě pět manželek. Velikost Jindřicha VIII. spočívala v tom, že se obklopil schopnými spolupracovníky a dával jim

34


35

SEUFFERT, J. 2001, s. 25-28

36

ROPER, W. 1992. s. 199

37

GUY J. in MORGAN. 1999. s. 216

18

významné úkoly; dále reagoval rychle na měnící se situace s veškerou energií.38 Někteří autoři se snaží charakterizovat Jindřicha VIII. z psychologického hlediska výčtem jeho vlastností jako například John Guy: „Povahy byl Jindřich VIII. jistě uhrančivé, výhružné a místy chorobné. Jeho egoismus, licoměrnost a schopnost nořit se do hlubokých úvah vyvěraly ze splynutí zdatné, avšak druhořadé mysli s čímsi, co se podezřele blížilo komplexu méněcennosti.“39

Zjednodušit

charakteristiku

osobnosti

takovým

to

způsobem nemůžeme v postmoderním jednadvacátém století považovat za dostačující. Povaha a charakter Jindřicha VIII. se proměňovaly v souladu s jeho nemocí, jež potvrzují nové výzkumy tohoto století. 40 Nemoc je ovlivněna bílkovinou, tzv. Kell antigenem, jež umožní narození prvního zdravého potomka, ale po prvním těhotenství Kell pozitivního muže s Kell negativní ženou zůstávají v těle rodičky látky, které útočí na další potomky již v těle matky, anebo napadají narozené dítě, které následně umírá v raném věku. Jindřich VIII. postupnými kroky přestupoval z feudálního pojetí vládnutí k vládnutí imperiálnímu. Toužil po tom, aby se z Anglie stala imperiální velmoc. Velice dychtil po dobývání – chtěl se vyrovnat vítězstvím Černého prince a Jindřicha V., vydat se za zlatým rounem, jímž byla francouzská koruna.41 Jak hodnotil Jindřicha VIII. Thomas More? Být středem pozornosti, to byl jeho účel, navíc chtěl ukazovat svůj přepych. Chyběla mu oduševnělost i hloubka, necítil žádnou lásku ke svému bližnímu. Jindřich VIII. se vyznačoval tím, že nosil výstřední oblečení, na kterém si zakládal a dokonce se považoval za nejlépe oblékaného panovníka. Jindřich VIII. byl proslulý slavnostmi, které pořádal a při kterých vynikal divokými tanci. 42 Přátelství 38

POLIŠENSKÝ, J. 1982, s. 89

39


40

(http://www.sciencedaily.com/releases/2011/03/110303153114.htm) [28. 4. 2014]

41

GUY, J. in MORGAN. 1999, s. 217

42

SONNTAG, P. F. 2006. s. 35

19

krále podryl More v dopisu zeťovi W. Roperovi z roku 1524, kde More píše, že kdyby mu má hlava vynesla jednu pevnost ve Francii, už by se tam řítil. 43 Počátkem roku 1510 More vstoupil do prvního parlamentu svolaného Jindřichem VIII. Září stejného roku se stal zastupujícím šerifem v Londýně. Úlohou starostova zástupce bylo radit starostovi v právních záležitostech a vykonávat úřad soudce v občanskoprávních záležitostech, které patřily do kompetencí města. More soudil s jistotou, šetřil při tom čas i prostředky a především ho nebylo možno podplatit. 44 „Soudcem se stal More v září 1510 vzápětí potom, co se stal poradcem a soudcem u londýnského nejvyššího soudu.“ 45 Soudcovství vykonával do července 1518. V roce 1517 se stal členem královské rady. Tento krok se těžko interpretuje, jelikož nastal rok po vydání Utopie. V roce

1536

nechal

Jindřich

VIII.

setnout

hlavu

královny

Anny

Boleynové.46 Jindřich VIII. se oddal s Janou Seymourovou, ta zemřela přirozenou smrtí a Jindřich VIII. se oženil s Annou Klévskou, manželství skončilo rozvodem; Jindřichovo manželkou se stala Kateřina Howardová i ona byla popravena. Jindřich VIII. se potom oženil s Kateřinou Parrovou, jež ho přežila. More spatřoval zlo v pýše a povýšenosti a k těmto vlastnostem vedli Jindřicha VIII. jeho vychovatelé od raného dětství. 47 Jindřich VIII. oproti svému otci považoval psaní za „nudnou a úmornou“ věc; raději lovil, tancoval, lelkoval a hrál na loutnu. Občas studoval teologii a astronomii; kdy pak v noci probouzel T. Mora, aby spolu z královského paláce hleděli na hvězdy. Roku 1515 byl Wolsey jmenován lordem kancléřem a předsedou královské rady, využíval rady i Hvězdné komory jakožto 43

WEGEMER, G. B. 2004; s. 27

44


45


46

Anna neporodila Jindřichu VIII. očekávaného mužského potomka, král to považoval za zradu. Anna Boleynová byla obviněna z cizoložství, uvězněna v Toweru a 19. května 1536 popravena. 47


20

nástrojů ministerské moci. Největším aktivem Wolseyho bylo jedinečné postavení vzhledem k anglické církvi. S Jindřichem VIII. dohnali papeže k tomu, aby Wolseymu udělil doživotní hodnost: legáta a latere. Tím se stal Wolsey nejvyšší církevní autoritou Anglie, proto mohl svolávat legátské synody. Tyto pravomoci využil Wolsey k získávání daní; Jindřich se tehdy ještě domníval, že je lepší, když řídí anglickou církev profánní hodnostář než hodnostář sekulární. Po dobu zastávání úřadu Wolseyem byla církev před nejhoršími excesy laického mínění uchráněna. Během čtrnácti let (15151529), kdy byl tento zpupný, ale schopný prelát u moci, setrvával král v poměrně umírněné náladě.48 2.2.1 Jindřich VIII. – jeho snaha zachovat královský trůn pro Tudorovce Po válce dvou růží a sloučením valčících rodů 49 hledal Jindřich VIII. způsob, jak by zajistil dědičné právo na trůn pro svého potomka. Jindřich VIII. proto nechal popravit údajného pretendenta na trůn, hraběte Buckinghama. 50 Z pěti narodivších dětí s Kateřinou Aragonskou přežila pouze princezna Marie, narozena 1516. Král chtěl mužského potomka, aby zajistil vládu dynastii Tudorovců. Zrušení královských sňatků nebylo ničím neobvyklým, vše mohlo proběhnout v pořádku, kdyby Jindřich VIII. nebyl zdatný, ne-li prolhaný teolog.51 Jindřich VIII. se může jevit jako panovník, kterému šlo pouze o sebe a vlastní blaho. Několikrát se rozvedl, některé manželky nechal popravit, popravit nechal své spolupracovníky, to nepůsobí příliš lidsky. Navíc stanovil sám sebe hlavou Anglikánské církve. Co podněcovalo tyto kroky Jindřicha VIII.? Za prvé chtěl udržet dědičnou pozici královského trůnu pro svého potomka, ale s nástupcem byl problém, za problém může již výše zmíněný 48

GUY J. in MORGAN. 1999, s. 217-218

49

Mezi roky 1455-1485 probíhaly boje mezi šlechtickými rody: Yorky z jihy a Lancastery ze severu. V roce 1485 v bitvě u Bosworthu zvítězil Jindřich Tudor (potomek Lancasterů), Jindřich Tudor čili král Jindřich VII. založil dynastii Tudorovců. 50

Srovnej: BEJBLÍK, A., 1979, s. 32

51


21

Kell-antigen. Za druhé, svatý stolec nesouhlasil s rozvodem s Kateřinou Aragonskou, nejspíš zatím stály politické důvody nežli důvody náboženské. Odtrhnutí Anglie od Vatikánu otevřelo Jindřichu VIII. nový manévrovací prostor s nově získaným majetkem, takže odlukou od Říma sledoval Jindřich VIII. i mocenské cíle. Kdyby papež svolil k rozvodu, tak by nedošlo k odluce od katolické církve.

2.3 Nástup do královských služeb Po nástupu na královský dvůr v roce 1517 se stal More pro Jindřicha VIII. důležitou osobou. More byl panovníkovým rádcem i průvodcem. Morova podzimní mise do Calais roku 1517 byla prvním úkolem pro anglického krále. More zvládl první úkol v zahraničí úspěšně a udobřil anglické obchodníky s těmi francouzskými. Tampierová dochází k názoru, že More nebyl donucen vstoupit do královských služeb, nýbrž tam vstoupil i proto, aby uživil rodinu a lidi, kteří žili v jeho domě.52 Prvního května roku 1517 proběhly v Londýně nepokoje. Jádrem konfliktů byl odpor londýnských občanů vůči přistěhovalcům. Přistěhovalci často porušovali zákon a podle mínění londýnských učňů nekalým způsobem konkurovali londýnským usedlíkům. Sir Thomas More smířil obě strany, čímž se mu povedlo zabránit masakru cizinců. 53 Titul Sir obdržel More v roce 1521, pak se stal podkancléřem pokladu i kancléřem vévodství Lancasterského.54 V dubnu 1523 byl More zvolen hlavním speakerem Parlamentu. 55 More ve svém prvním projevu nabádal ke svobodě slova, což se považuje za první světovou výzvu ke svobodě slova v evropských dějinách.56

52


53

SHAKESPEARE, W. 2011, s. 1631

54

SONNTAG, P. F. 2006. s. 29

55

ROPER, W. 1992. s. 202

56


22

Jindřich VIII. i Wolsey využívali jeho řečnických, literárních a jazykových schopností více jak schopností právnických. More ve své práci pro krále měl na starosti stále soudcovské záležitosti, i když se jednalo o malichernosti, More každý případ řešil svědomitě. 57 25. října 1529 byl Wolsey nahrazen Thomasem Morem ve funkci lorda kancléře58. Thomas More byl prvním laikem ve funkci lorda kancléře. Skutečnost, že More přijal tento úřad, nebyla vedena jeho touhou po moci, ale byla vedena přesvědčením, že jako intelektuál bude mít možnost ovlivňovat věci veřejné ku prospěchu celého společenství. More v této funkci musel řešit přes dva a půl tisíce majetkových sporů během tří let. Kromě výkonu spravedlnosti v majetkových sporech, musel More zastávat úřad vrchního smírčího soudce. More se stal známým díky svým právnickým schopnostem. More jako právník pracoval nadstandardně, ale všechny své záměry nedotáhl do důsledku. More prosadil v roce 1529 devět zákonů, čímž přinesl reformu do starého soudního systému, zákony se týkaly občanského a kriminálního práva. 59

2.4 Rozvodová pře a její důsledek pro Mora Jindřich VIII. usiloval o rozvod s Kateřinou Aragonskou a potřeboval, aby jeho spolupracovníci s ním souhlasili. Thomas More byl váženým mužem v celé Anglii, proto král chtěl, aby s ním byl More za jedno. Nejprve na otázku krále

Jindřicha

VIII.

ohledně

jeho

rozvodu

s Kateřinou

Aragonskou

odpověděl Thomas More šalomounsky, že nemá patřičné vzdělání v oboru teologie a kanonického práva. V roce 1529 se král zeptal znovu, co si myslí o jeho rozvodu, když lord kancléř vyjádřil svůj nesouhlas s rozvodem, tak mu panovník doporučil své duchovní rádce ke konzultaci, aby Morovi jeho nesouhlas rozmluvili. Otázka rozvodu se stala klíčovým bodem zvratu ve vztahu mezi Morem a králem, jelikož měla dopad na celý Morův život. More nikdy nesouhlasil s rozvodem, protože podle jeho vlastního výkladu 57


58

Lord kancléř = volně přeloženo funkce šéfa královské rady

59


23

mluví kniha Deuteronomium o rozvodu jasně a More respektoval Boží slovo jako nejvyšší autoritu. Rozvodová pře byla akutním politickým problémem až do roku 1533, kdy došlo k finálnímu vyřešení. More odstoupil z postu lorda kancléře. Odchod z funkce lorda kancléře pomohl Morovi vyřešit vnitřní dilema, jestli naslouchat křesťanskému svědomí, či pokračovat v upřímné oddanosti panovníku. V rámci loajality nabídl králi své služby v jiné sféře.60 Nesouhlas s rozvodem vnímal Jindřich VIII. jako nepřátelský akt vůči vlastní osobě, vůči státnímu zájmu, který král představoval. Nabídnutou loajalitu bral jako zradu, když Thomas More nesouhlasil s rozvodem. Morovi nepřišel rozvod legální, ve své prozíravosti spatřoval královu chamtivost po církevním majetku a v součtu se svým náboženským přesvědčením to vnímal jako zradu proti svému morálnímu přesvědčení, této zrady se nechtěl zúčastnit. Morovi bylo zabaveno jmění. 3. září 1529 zaslal More dopis své druhé manželce Alici, ve které ji povzbuzuje, aby nereptali, ale podřídili se Božímu osudu. More píše dopis ve stylu Joba; Bůh dal, Bůh vzal. Nabádá manželku, ať jde s každým členem domácnosti do kostela a modlí se k Bohu. V dopise podporuje manželku, aby udělala patřičné kroky, aby další rok opět mohli zajistit obživu pro sebe i sousedy. More prokazuje své sociální cítění, když nabádá manželku, ať nejdřív sežene jinde pracovní místa pro své čeledíny a až potom je může propustit.61 Nástupce Wolseyho v úřadu lorda kancléře, Sir Thomas More vyhlásil v proklamaci z 22. června 1530, že „není nezbytné, aby řečené písmo bylo v jazyce anglickém a v rukou prostého lidu, ale aby šíření řečeného Písma, a povolení či odepření téhož, záviselo jen na úvaze představených, budou-li je považovat za vhodné“62. More prováděl přísnou cenzuru: nepřivážely se jakékoli knihy v angličtině mimo území království, ani se nemohly tisknout biblické a náboženské knihy bez předchozího biskupského svolení. Tímto 60


61

SONNTAG, P. F. 2006. s. 72-73

62


24

krokem šel T. More proti hlavnímu proudu v západní Evropě, tedy proti šíření protestantské literatury za pomoci knihtisku. Poptávka po Bibli v domácím jazyce neutichla, byla neodbytná a široká; i Jindřich VIII. toužil po Bibli v mateřském jazyce – oficiální Bible vyšla v anglickém překladu v roce 1535 se souhlasem Jindřicha VIII., v roce Morovy smrti.63 Kvůli nesouhlasu s rozvodem byl More v roce 1530 vyloučen z jednání královské rady, jeho loajalita byla tímto zpochybněna. More nepřidal svůj podpis ani na dopis papeži Klementovi VII. třináctého července 1530, kde je rozvod

vysvětlován

Cromwella

se

jako

spisem

národní zájem.

Okruh

Collectanea satis copios

lidí kolem jdoucí

Thomase

proti Kateřině

Aragonské se stal osudným i Morovi, po předložení tohoto spisu rezignoval More do roka na funkci králova kancléře v květnu 1532.64 14. června 1532 se svěřuje More Erasmovi, že se mu naplnil dětský sen, který žil i v dospělosti, totiž že byl osvobozen od všech úřadů a konečně mohl žít nějaký čas žít jen pro Boha a pro sebe, i když to není za takových okolností, za kterých si to sám představoval.65 More nechtěl být s králem ve sporu, ale měl osobní vysoký morální kredit, jehož hranici nepřekročil, ani když šlo o spor s králem. V dubnu 1534 odmítl More přísahat Jindřichově dceři Alžbětě věrnost, současně s tím More odmítl zřeknutí se papežské autority nad Anglií; díky těmto faktům byl na patnáct měsíců uvězněn v Toweru, navíc mu byl zabaven všechen jeho majetek. 66 Thomas More odmítl přísahat na královu svrchovanost nad anglikánskou církví, avšak důvod neuvedl. Mora uvrhli nejdříve do vězení ve Westminsterském opatství. Po čtyřech dnech, 17. dubna 1534, ho však převezli do Toweru. Důvodem zatknutí bylo odmítnutí přísahy. Když neuvedl své důvody k odmítnutí přísahy, nemohli ho obžalovat

63


64


65

SONNTAG, P. F. 2006. s. 76-77

66

Tamtéž, s. 41

25

z vlastizrady. Rok strávil More v Toweru bez oficiálního výslechu. Během věznění Mora je 1. února 1535 schválen tzv. Akt o svrchovanosti, který mimo jiné zahrnoval, že kdo odmítne uznat krále za svrchovaného představitele anglikánské církve, bude pokládán za vlastizrádce. 67 Thomas More píše své nejstarší dceři pravděpodobně 17. dubna 1534 z Toweru v Londýně: „Co se ale při vší vážnosti týká mne samého, vede mě mé svědomí v této věci k závěru, že bych přísahu na následovnictví sice nepopřel, ale přísahu na supremát, jak mně ji předložili, nemohl bych složit bez nebezpečí, že bych tím vydal svou duši věčnému zatracení.“ 68 Po řadě neúspěšných soudních jednání, kdy More stále mlčel, takže ho nemohli právoplatně odsoudit, vystupuje Rich jako křivý svědek, kterému More údajně řekl, že král nemůže být oficiálním představitelem církve. Na základě křivého svědectví je More vinen ve smyslu obžaloby.69 Když navštívila Mora jeho nejstarší dcera v Toweru. Předal jí dopis, který napsal úhlem ve vězení, jenž zobrazuje jeho zbožnost, kde prosí své přátelé, aby se za něj modlili. V dopisu též stálo, že i on se za ně modlí. 70 Druhého, nebo třetího května roku 1535 napsal More z Toweru nejstarší dceři, že byl seznámen s novým zákonem o velezradě. Kdo se tomuto zákonu nepoddá, zahyne.71 Morova řeč, proč radši zemře, než aby žil „Já jsem,“ řekl jsem, „králův věrný, pokorný poddaný a každodenní přímluvce u Boha, modlím se za jeho výsost a za všecky jemu náležející a za celou říši. Nikomu nepůsobím škodu, neříkám nic škodlivého, nemyslím na nic nebezpečného, nýbrž přeji každému dobro. A není-li to dostatečné, aby tím byl muž zachován naživu bez nebezpečí, pak nemám žádnou chuť déle žít. Ano, já již umírám a byl 67


68

SONNTAG, P. F. 2006, s. 80

69


70

Tamtéž, s. 92

71

SONNTAG, Peter Franz. 2006, s. 141-142

26

jsem v době svého zdejšího pobytu několikrát v takovém stavu, že jsem věřil, že během hodiny zemřu, a děkuji Bohu, že jsem nad tím nebyl smutný, nýbrž že jsem byl smutný pak, když jsem poznal, že ten záchvat pominul. A proto je mé ubohé tělo zcela v rukou králových. Dej Bože, aby mu má smrt byla prospěšná!“ 72 V Toweru 5. července 1535 napsal More dopis své nejstarší dceři s vysvětlením svého rozhodnutí: „Já Tě velmi rmoutím, dobrá Markétko, avšak bylo by to smutnější, kdyby to trvalo ještě déle než do zítřka, neboť to je předvečer svatého Tomáše a oktáv svatého Petra; a proto si přeji, abych zítra vešel k Bohu. Byl by to velice vhodný a náležitý den pro mne. Nikdy jsem nemiloval tvou bytost víc nežli v tom okamžiku, kdy jsi mne naposledy políbila, neboť mám rád, přestanou-li dětská láska a vroucí slitování dbát na světské ohledy.“ 73 Po prvotním rozsudku král uděluje milost Thomasu Morovi ve způsobu zabití a z původní odporné smrti mu kat pouze setne hlavu. Lidem oznamuje, že podstoupí smrt ve víře a za víru katolické církve. Před svou smrtí prosí přítomné lidi, aby se za něj modlili tady na tom světě , a on se za ně bude modlit jinde. Potom je požádá, aby se modlili za krále, aby mu Bůh dal dobré rádce.74 Musím zde podotknout, že slova Thomase Mora vydaná Seuffertem je nutno brát s reservou, neboť autor usiluje o to, aby vykreslil Thomase Mora jako světce, bohužel Seuffert neuvádí prameny, odkud čerpá. Česká televize odvysílala stejný úryvek jako používá Seuffert v dokumentu Světci a svědci – Thomas More 75. More po svém odsouzení z velezrady 1. července 1535 pronesl tato slova: „Vy, moji páni lordové, jste jako knížata království výslovně slíbili a svů j slib přísahou stvrdili, že budete dbát na práva Církve a nezkráceně je dodržovat. Proto vám musím říct, že jste se dopustili bezpráví, když jste tento verdikt

72

SONNTAG, Peter Franz. 2006, s. 144

73

Tamtéž, s. 157-158

74


75

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123417216-svetci-a-svedci/208562211000005thomas-more/ [24.6.2014]

27

vyslovili.

Neboť

v tomto

království

stojíte

sami

a

v protikladu

k jednomyslnému stanovisku křesťanstva. Vaše nové zákony jednotu, mír a soudržnost Církve zrušily a zničily. Církev je však, jak to každý ví, tělo, které je jediné po veškerém světě. Celé a nedělitelné. A proto se nesmí a nemůže v náboženských otázkách rozhodnout bez souhlasu celé Církve. Vím však přesně, co je hlavním důvodem mého odsouzení: jsem odsouzen, protože bych nikdy nedal svůj souhlas k tomuto novému sňatku… Modlím se k Bohu, aby vás všechny chránil, zvláště mého pána, krále, a modlím se, aby mu Bůh dal vždycky poctivé rádce.“ 76

76

SONNTAG, P. F. 2006. s. 42

28

3 Thomas More – humanista 3.1 Humanismus 3.1.1 Pojem humanismus Pod pojmem humanismus se označuje historické, filozofické, literární a kulturní období; které se šířilo z Itálie ve druhé polovině XIV. století. Humanismus zasahoval do století XVI.. Mezi filozofické pilíře humanismu zahrnuje Blecha M. Ficiniho a P. della Mirandelu. Pico della Mirandela měl vliv na Thomase Mora, Thomas More přeložil jeho biografii do angličtiny. 77 Podstatou humanismu je, aby učinil člověka pravdivějšího, poskytuje člověku účast v přírodě i podílení se na historii (soustředěním světa do člověka); zároveň požaduje, aby člověk rozšiřoval svoje možnosti, své tvůrčí síly a život rozumový. 78 Mezi podstatné znaky humanismu patří program odklonu od starého světa, jiná forma výchovy a jiný způsob života společnosti, nový vztah mezi přírodou a člověkem. 79 3.1.2 Humanismus jako vymezení vůči středověku Maritain

vymezuje

humanismus

jako

negaci

středověkých

hodnot.

Ve středověku nebyl člověk nadán rozumem, nýbrž pouze ovládán smysly a duchem, který ho spojoval s transcendentnem. Středověký člověk nebyl bytostí prostě přirozenou. „Je to bytost vyvrácená, zraňovaná – ďáblem, jenž ji zraňuje žádostivostí, Bohem, jenž ji zraňuje láskou.“ 80 Z existenciálního hlediska lze říct, že je člověk bytostí přirozenou a zároveň nadpřirozenou; přirozená bytost je determinována prvotním hříchem, bytost je též učiněna k tomu, aby došla totožného života jako Bůh, je pronikána milostí, pokud se Bohu svobodně nevzepře, tak ji přímo prostoupí Boží milost a je posvěcena božími dary. Ve středověku došlo k uvědomění vlastní osobnosti, ať 77

BLECHA, I. 1995, s. 184

78

MARITAIN, J. 1946, s. 12

79

SELTENREICH, R. 1996, s. 32

80

MARITAIN, J. 1947, s. 20-25

29

z metafyzického zaměření, tak i teologického myšlení směrem k jsoucnu a k Bohu. Chybělo uvědomění po stránce záměrného i reflexivního zkoumání. „Vlastní styl středověkého křesťanství se tak vyznačuje nevědomou a nezamýšlenou prostotou odvetného hnutí člověka na zdrojné hnutí Boží… stvořená bytost byla tvrdě rozervána, a tím právě oslavena, zapomínala pro Boha na sebe samu.“81

3.2 Morův humanismus More upřednostňoval historii a filologii, což nebylo typické pro scholastiky, ale udržoval scholastické formy organizace a nalézal inspiraci ve výkladu Aristotela.82 More nezařekl scholastiku jako celek, nýbrž z ní využíval to, co považoval za vhodné, nejčastěji se jednalo právě o scholastickou formu organizace. Případ Thomase Mora svědčí o tom, že humanismus a svatost můžou existovat vedle sebe.83 Zde Maritain naráží na to, že rozum není pouze nástrojem záhuby a neodvádí člověka od Boha, jak tomu bylo ve středověku, nýbrž že lze prolnout racionalitu s vírou, čehož je příkladem Thomas More. Po přestupu z Oxfordu na právnická studia na New Inn a později na Lincoln’s Inn se More věnoval humanistickým vědám, s nimiž se setkal na Oxfordu, během právnické praxe se zdokonaloval v latině a řečtině, navíc se z něj začal stávat spisovatel. 84 Ideály humanisty vložil More do Rafaela Hytlodaia85, jenž je znalec především řeckého a také latinského jazyka. Rafael studuje hlavně řeckou filozofii a z římské filozofie si vybírá eklektika Cicera, který překládal řeckou filozofii a sám byl spíše řečníkem, nežli

81

MARITAIN, J. 1947, s. 20-25

82

COPENHAVER, B. P.. 2002, s. 126

83

MARITAIN, J. 1947, s. 13

84

KAUTSKY, K., 1959, http://www.marxists.org/archive/kautsky/1888/more/ch06.htm [30.5.2014] 85

Jde o jednu z hlavních postav Utopie.

30

filozofem; More ještě jmenuje z římské filozofie Seneku z prvního století našeho letopočtu.86 Z řecké filozofie inklinoval More k Platónovi. Kautsky poukazuje na to, že Platónův vliv lze rozeznat v několika pasážích Utopie. Kautsky uvádí, že když reflektoval utopijskou ústavu a porovnal ji s ústavami jiných národů, tak došel k přesvědčení, že Platón měl na Mora.87 Po smrti Sokrata cestoval Platón po Středomoří a obeplul různé země. Když napsal Platón Ústavu, vycházel z mnoha ústav, které prostudoval během svých cest. Komparaci a kompilaci využil i More při psaní Utopie. V mnoha ohledech byla Platónova republika inspirací pro Morovu Utopii. Doposud je Utopie geniálním humanistickým dílem. Utopie anebo alespoň její konstruktivní část je čistě akademickým výtvorem, literárním cvičením, pokusem popsat Platónovu republiku novým způsobem. Nic nemůže být chybné. Můžeme vidět, že Utopie je produktem podmínek, za nichž More žil, že má v podstatě moderní charakter a že podobnost s Platónovu republikou je pouze zevnější. Utopie vyvíjela tlak na národní osud. Navíc More ukázal svůj humanistický charakter tím, že nenapsal dílo lidovým jazykem, nýbrž zvolil latinu, kterou pochopil jen zlomek národa. More nepsal výhradně v latině, avšak humanismus podporoval klasickou pohanskou latinu. Od Danteho, Petrarky a Boccacia přebírali humanisté více než pouhou klasickou latinu; oni vytvořili národní prózu, vytvořili prostor pro práci s vědeckým a uměleckým materiálem a v tom chtěli humanisté pokračovat. More byl jedním z nejelegantnějších latinských učenců své doby; byl také „otcem anglické prózy“, jak na něj volal Sir James Macintosh. Před tím než napsal More

Utopii,

napsal

díla

v angličtině.

V roce

1510

přeložil

z latiny

do angličtiny biografii humanisty Pico dela Mirandoly (The life of Pico della Mirandola). V roce 1513 napsal The history of King Richard III., ze které zůstal jen fragment, tato práce vyšla oficiálně až v roce 1543, po smrti Mora,

86

MORE, T., 1927, s. 24

87

KAUTSKY, K., 1959, http://www.marxists.org/archive/kautsky/1888/more/ch06.htm [30.5.2014]

31

dílo se stalo klasickým vylíčením Morovy humanistické tvorby. Zbytek Morovým děl napsaných anglicky vyšel až po Utopii (1516) a navazoval na Utopii. Tyto díla vznikala v období reformace a jsou zcela polemické povahy, jedná se o The Writings of the same, latinská Epigrammata a některé dopisy, tyto protireformační díla a dopisy vycházejí v letech 1523 až 1535. 88 V lidských záležitostech byl More víc než humanista. Zájem o umění sdílel se všemi humanisty, osobně More inklinoval nejvíce k hudbě. Výtvarné umění také získalo jeho pozornost, v tomto ohledu je zajímavý jeho vztah s Hansem Holbeinem, ten přišel do Anglie v roce 1526 s doporučujícím dopisem od Erasma, More ho přivítal s otevřenou náručí. Holbein setrval v Morově domě delší čas, na oplátku mu malíř namaloval obraz s celou jeho rodinou. Vedle Morových zájmů o umění je pozoruhodný Morův přehled v přírodních vědách. Thomas More byl jedním z nemnohých v šestnáctém století, kteří se zajímali o přírodní zákony a přiřadil širší cíle začínajícím přírodním vědám než jen zaměření na uspokojení momentálníc h potřeb. To je zřejmé z části, která se přiřadí přírodním vědám v jeho utopickém společenství. More se zajímal i o astrologii, tento svůj zájem zužitkoval při nástupu do králových služeb, kdy byl Jindřichu VIII. ze začátku spíše astrologickým partnerem nežli státníkem. 89 Morův humanismus se významnou mírou prolínal s vírou. Ačkoliv More používal rozum a jeho roli nepopíral, přesto kladl důraz na víru. „Kdo chce přijít k Bohu, musí nejprve uvěřit. Člověk nemůže přijít k Bohu bez víry.“ Dále More říká, že „bez víry je nemožné prosit Boha“. 90

3.3 Morův postoj k reformaci Thomas More byl věřícím člověkem, byl členem římskokatolické církve, v XVI. století vystupují proti římskokatolické církvi nová náboženská hnutí, 88

KAUTSKY, K., 1959, http://www.marxists.org/archive/kautsky/1888/more/ch06.htm [30.5.2014] 89

KAUTSKY, K. 1959, http://www.marxists.org/archive/kautsky/1888/more/ch06.htm [30.5.2014] 90

HOLECZEK, H.: 1975. s. 58

32

která chtějí odstranit deformaci v křesťanské praxi i náboženském učení a hlásají návrat k původnímu textu Bible 91. Humanisté také cítí potřebu změn uvnitř katolické církve, ale nevydávají se cestou reformace, nýbrž vydávají spisy volající po obnově katolické církve. Příkladem humanistické knihy volající po nápravě je Chvála bláznovství od Erasma Rotterdamského. Thomas More nebyl reformátorem, usiloval o nápravu katolické církve, ale s reformací nesouhlasil. More nesouhlasil s Luterem. Mezi Morem a Luterem probíhala ostrá korespondence týkající se nového duchovního směru – luteránství. Morův kritický postoj proti Luterovi využil Jindřich VIII . v roce 1521. Proti ‚babylónskému zajetí církve‘ napsal král Jindřich VIII. Assertio Septem Sacramentorum92, částečně z osobního zápalu a žárlivosti na francouzského krále za titul udělen od papeže, při spisu na obranu sedmi svátostí byl More při nejmenším korektorem a rádcem. Za ‚Assertio‘ byl Jindřichu VIII. udělen titul ‚Defensor fidei‘ 93, na který byl král patřičně hrdý.94 V díle se potvrzuje platnost papežského úřadu v duchovní oblasti, hájí se platnost tradičního učení římskokatolické církve, atakuje se Luterova doktrína Sola scriptura. Thomas More po celý svůj život nepřekročil římskokatolické smýšlení. Sblížení Mora s Jindřichem VIII. kvůli heretickému postoji vůči Luterovi bylo dobrým začátkem pro politickou kariéru Thomase Mora. Později za své přesvědčení More zaplatil tou nejvyšší cenou, když král nebral jako krok loajality Morův odstup z postu lorda kancléře a nabídnutí jeho služeb na jiná místa v královském paláci, Jindřich VIII. to považoval za vzpouru vůči králi. Thomas More odmítl podepsat zákony, které prohlašovaly Jindřicha VIII. za

91

Luter nazval tuto doktrínu Sola scriptura.

92

Assertio Septem Sacramentorum = Obrana sedmi svátostí

93

Defensor fidei = Ochránce víry

94

HOLECZEK, H. 1975. s. 280

33

jedinou

hlavu

Anglikánské

církve,

též

More

nepodepsal

zákon

o

následovnictví trůnu pro královy potomky. 95

3.4 Vztah dvou významných humanistů: More & Erasmus Rotterdamský Morův zeť W. Roper96 si nemohl svého tchána vynachválit. Když ho začíná popisovat, používá Erasmova slova, že byl čistší a bělejší než nejbělejší sníh.97 Rádl

považuje

za

nejvýznamnějšího

humanistu

Erasma

Desideria

Rotterdamského (1467-1536). Erasmovy spisy Rozmluvy (Colloquia) a Chvála bláznovství (Encomium moriae) byly považovány za nejvýznamnější v tehdejší době,

díla

působila

jako

neškodná

hra

nápadů,

lehce

okořeněná

pesimismem.98 Erasmus ve svých dílech nešetřil kritikou kněží a mnichů, katolických předsudků, a dokonce kritizoval i papežství. Vydal Rukověť křesťanského

vládce

(1503),

Chválu

bláznovství

(1511)

i

Výchovu

křesťanského vladaře (1516), ještě než papežství napadl Luter. V roce 1516 vydal řecký text Nového zákona s přehledným latinským překladem. 99 Erasmův i Morův humanismus byl křehký, jelikož se vzájemně přela víra s rozumem. More tvrdil, že nadřazenou silou je víra; a že katolické vyznání je třeba hájit, protože vzniklo z Božího příkazu. Kdežto Erasmus Rotterdamský upřednostňoval racionalitu, neboť nemohl připustit, že by Bůh zkoušel lidskou víru tím, že by lidé věřili něčemu, co renesanční učenost zpochybnila. Roztržky mezi důrazem na víru a rozum daly popud pro šíření

95

TAMPIEROVÁ, H., 2002, s. 27

96

W. Roper se oženil s Margaretou Morovou, nejstarší dcerou Thomase Mora.

97

ROPER, W. 1992. s. 197

98

RÁDL, E. 1999, s. 18-19

99


34

luteránství, proud nového učení Martina Lutera působil ve dvacátých a třicátých letech nejmocněji ze všech moderních proudů tehdejší doby. 100 „Erasmus byl klasický filolog bez porozumění pro filozofii, pro náboženství a pro hybné síly veřejného života. S opovržením mluvil o scholastice a o lidovém hnutí. Byl nemírně slávychtivý a nedovedl se nadchnout pro žádnou živou pravdu, a proto zůstal kosmopolitou nejen politicky, nýbrž i nábožensky; chtěl zůstat neutrální ve světovém zápase s papežem a Luterem. Byl to první liberál; někteří ho jmenují předchůdcem Voltairovým. “101 Morův vztah k humanismu upevnilo setkání roku 1499 s Erasmem Rotterdamským, přátelství utvořeno v tomto roce trvalo po celý život a jednalo se o pevné přátelství, jak lze vyčíst z Erasmovy předmluvy ke Chvále bláznovství „nuže, první podnět mi poskytlo tvé rodné jméno Mórus, které je řeckému slovu Mória (Bláznivost) tak blízké, jako ty sám jsi významem tohoto slova vzdálený; vlastně, jak jest všeobecným míněním, jsi jeho pravý opak… ačkoliv totiž na jedné straně tvůj geniální duch tě staví nesmírně vysoko nad průměrnost ostatních lidí, přece na druhé straně úžasná roztomilost tvé povahy a tvá ochota ti umožňují, že dovedeš s každým jednat jako prostý člověk, a to zcela nenuceně.“102 S Erasmem Rotterdamským spojila Mora nechuť k dobové filozofii a teologii,

především

s ohledem

na

odtažitost

spekulativního

myšlení

od reálného života a na vyprázdněné formule scholastického myšlení. V roce 1509 navštěvuje Erasmus Rotterdamský opět Mora a zdržuje se u něj na patnáct měsíců, při nichž napíše Chválu bláznovství. V roce 1516 se Erasmus stará o vydání Morovy Utopie. Naposledy se setkali tváří v tvář v roce 1521, i když potom mezi nimi probíhala písemná korespondence. 103

100


101

RÁDL, E. 1999, s. 19

102

ERASMUS R., 1966, s. 7-8

103


35

Rozdíl mezi Morem a Erasmem spočíval v tom, že More byl velkomyslný a šlechetného srdce, kdežto Erasmus sám o sobě prohlásil, že není uzpůsobilý pro mučednictví.104 Přátelství mezi Morem a Erasmem je velice pozoruhodné, protože se jedná o významné osobnosti první poloviny XVI. století. Oba usilovali o nápravu společnosti, církve; ale oba nepřekročili katolickou víru a usilovali o nápravu katolické církve zevnitř.

104

SONNTAG, P. F. 2006. s. 18

36

4 Thomas More – sociální kritik 4.1 Vznik Utopie Roku 1515 byl Thomas More pověřen Jindřichem VIII., aby ve Flandrech obnovil obchodní smlouvy; ve Flandrech měl možnost hovořit o zámořských plavbách, o neznámých zemích, kniha Ameriga Vespucciho vyšla již v roce 1507.105 Utopie vznikla na základě nedokonalostí a nespravedlností, které vládly v tehdejší době. More skrze svoji empatii cítí, jak se politická moc prohřešuje vůči prostému lidu na hmotných i duševních statcích. More vychází z poměrů v tehdejší Anglii. 106 Humanistická tvorba Mora spadá do období 1510 až 1520. V tomto období přeložil a drobně upravil životopis Pico della Mirandoly The life of Pico della Mirandola, napsal The Writings of the same, historickou práci The history of King Richard III., humanistický manifest Utopie, latinská Epigrammata a některé dopisy.107 Thomas More se nechal inspirovat při psaní Utopie Erasmovým dílem Chvála bláznovství, neboť chtěl, aby společnost moudrých byla paralelou k zemi bláznů.108 Thomas More začleňuje svůj stát Utopii na ostrov do kartografické fikce. Ostrov je vyčleněn od ostatních ostrovů a kontinentů, díky čemuž je soběstačný. V Utopii panuje mimočasovost, neznají se historické okolnosti vzniku Utopie, minulost zůstává neznámá, nezná se ani budoucnost, žije se pouze přítomností.

105


106

FOUSTKA, B. in MORUS, T. 1927, s. 3-4

107


108

KŘIVSKÝ, P. in MORE, T. 1978, s. 124

37

Thomas More rozdělil Utopii na dvě části. První část pojednává o poměrech v Anglii na přelomu XV. a XVI. století. More zvolil název Utopie, slovo utopie se dá vyložit jako místo, které neexistuje. Předpona u značí negaci, topos označuje místo. More v první knize kritizuje poměry v jeho zemi v tehdejší době, názvem se kryje před kritikou, protože se jedná o nonsens, to místo neexistuje. More se setkává s Rafaelem Hytlodaiem díky Petru Aigidovi. Rafael poznával svět po boku Ameriga Vespucciho. Může jít o opravdové setkání s Rafaelem anebo se jedná o humanistické myšlenky vtělené do fiktivní osoby naplňující ideály Morova humanismu. Rafael je znalec latinského a řeckého jazyka. Studuje filozofii především řeckou, z římské filozofie se zaměřuje na Seneku a Cicera. Rafael však není nikde popsán, nevíme, jak vypovídá. Možná More vytvořil bytost Rafaela, jako Hašek udělal Švejka. Švejk vypil láhev tvrdého alkoholu, ušel padesát kilometrů a nic to s ním neudělalo. More vložil do Rafaela ideály humanisty, ale popis jeho zevnějšku není uveden v překladu z roku 1927 ani 1978 (popřípadě 1950). Ve druhé části Utopie popisuje More ideální společnost. Tuto část lze interpretovat jako Morův pokus přijít s konkrétními návrhy na změnu společnosti kvůli společenské krizi v tehdejší Anglii.

4.2 První část Utopie – kritika daných poměrů První část Utopie začíná Rafaelovým popisem krajiny kolem rovníku, krajina je vzdálena od Anglie, tento krok můžeme považovat za krycí manévr pro kritiku společenských poměrů. Thomas More popsal zmatky v anglické politice v této části. Rafael vypraví Morovi, že při plavbě po moři zastavili na pevnině a navštívili státy s neobyčejně pozoruhodným státním zřízením. Rafael konstatuje, že se panovníci starají o válku a vojenství, kdežto on usiluje o mír. Panovníci usilují o rozšíření svého království, nesejde n a tom, jestli mají právo na dané území či se dopouští bezpráví. Postoj k válkám a míru podporuje tuto tezi o ideálech Morova humanismu, které vkládá do úst Rafaelových a sám More mu v některých věcech oponuje.

38

4.2.1 Kritika kapitalismu Thomas

More

viděl

ze

své

pozice

společenské

problémy.

Přechod

ze zemědělství na chov ovcí glosuje v Utopii, kde Rafael Hytlodaios popisuje ovce ze svého pohledu. „Vaše ovce, které bývají tak mírné a kladou jen skromné požadavky na výživu, začaly nyní být, jak se vypráví, tak žravé a nezkrocené, že ohrožují i lidi a plení i pustoší pole, domy i městečka. Věru všude tam, kde se v království rodí vlna jemnější a proto cennější, vznešení a urození páni – a dokonce někteří svatí mužové, opati – nespokojují se ročním výtěžkem a výnosem, jaký ze statků vyplýval jejich předkům. Nemajíce dost na tom, že zahálčivým a okázalým způsobem života nijak neprospívají obecnému zájmu, ledaže mu dokonce škodí, neponechávají ani kus půdy polím, kol dokola všechnu věnují pastvinám, strhávají domy a boří městečka, ponechávajíce stát nanejvýš kostel, aby z něho udělali stáj pro ovce.“ 109 Thomas More kritizuje nenasytnost všech – kněží, majitelů pozemků, chovatelů ovcí. Aby se nenasytný břichopas dostal k tisícům jitrům půdy, zbavuje jedny lstí či násilím, druzí po všelikém příkoří jsou nuceni k prodeji pozemků. Vypuzení lidé prodávají nábytek za pakatel a ani neví, kam mají jít. Když utratí peníze za nábytek, musí nutně začít krást a nechávat se věšet; nebo můžou žebrat, i když potom jsou zavíráni do žalářů za zahálčivé potloukání. V navyklém zemědělství již není práce, protože na pastvě pro ovce stačí přítomnost jednoho pastevce; kdežto na obilnou setbu bylo zapotřebí mnohem více lidí. Cena ovcí neklesne, protože se jedná o zájem oligopolu. Jelikož se trh zaměřil na chov ovcí, prodej přeživších obchodníků s ostatními zvířaty začal prosperovat, protože opět otěže náleží rukám oligarchů, kteří nadhodnocují své produkty.110 Bohaté vrstvy se vyznačují touhou po přepychu, nosí přehnané okázalosti v oblečení a hodují si i v rozmařilých jídlech. „Dále tu jsou krčmy, brlohy, nevěstinec na nevěstinci, vinárny, pivnice, konečně tolik neušlechtilých her, 109

MORE, T., 1978, s. 36-37

110

Tamtéž, s. 37-38

39

v kostky na desce i v trychtýři, v karty, míčem, koulí, diskem. Cožpak to všechno rychle nevyhání peníze a neposílá zasvěcené pěstitele rovnou někam loupit? Vyvrhněte tyto zhoubné hlízy! Zabraňte onomu boháčskému skupování

a

jejich

choutce

provozovat

bezmála

monopol…

obnovte

soukenictví, aby tu bylo počestné zaměstnání, jímž by se užitečně obíraly ony zástupy zahalečů anebo ti, z nichž nouze již nadělala zlodějů, anebo kteří jsou posud jen tuláky nebo zahálečnými služebníky, majíce se v obou případech nepochybně stát zloději v budoucnosti!“ 111 „Vždyť kde můžeš najít více sporů nežli mezi žebráky? Kdo přeje převratu usilovněji než ten, komu se zhola nelíbí přítomný stav života? Anebo kdopak má odvážnější puzení k tomu, aby bylo vše uvedeno ve zmatek s nadějí odjinud kořistit, nežli ten, kdo již nemá, co by mohl ztratit?“ 112 „… mně se zdá, že všude tam, kde trvá soukromé vlastnictví a kde všichni všechno měří penězi, stěží může kdy nastat, aby byl stát zřízení spravedlivé a prospěšné. Ledaže bys myslil, že tam je zřízení spravedlivé, kde se právě nejlepších věcí dostává lidem nejhorším, nebo tam že je šťastné, kde se úhrn statků rozděluje mezi nepatrný počet občanů a ti jsou vybaveni všestrannými výhodami, zatímco ostatní žijí v naprosté bídě. „Věru bystře předvídal tento velmi rozvážný muž, že je jen jedna jediná ona cesta k veřejnému blahu, totiž vyhlášení majetkové rovnosti. A pochybuji, že se toho blaha kdy může dosáhnout tam, kde jednotlivci mají soukromá jmění.“ 113 4.2.2 Kritika reformace Thomas More byl věřícím člověkem, který stál za svým přesvědčením. Své názory si vyměňoval s Martinem Luterem ve vzájemné korespondenci, tato korespondence obsahovala ostrou výměnu názorů. Morovi se nelíbilo, že Luter si vykládá Bibli podle sebe pod doktrínou ‚Sola scripture‘ 114 a nebere

111

MORE, T., s. 38

112

Tamtéž, s. 50

113

Tamtéž, T., s. 53-54

114

Jedině Bible je svrchovanou Boží autoritou.

40

v potaz koncily. Navíc Luter byl odpůrcem katolické církve, kterou More považoval za jedinou správnou, jelikož byla ustanovena samotným Bohem. More vnímal Luterovo snažení jako způsob obhájení si konání zla pod Kristovo záštitou. „… ledaže kazatelé, lidé vychytralí, řídíce se tuším tvou radou, když lidé nesnadno připouštěli upravit své mravy podle pravidla Kristova, přizpůsobili jeho učení – jakoby vychýlením olovnice – k jejich mravům, zřejmě aby dosáhli aspoň nějakého přiblížení; myslím však, že tím nepořídili nic jiného, než že lidem lze bezpečněji páchat zlo.“ 115 More usiloval o to, aby člověk šířil svoji víru pokojným způsobem, čím ž mohl kritizovat některé praktiky katolické církve, zároveň tím mohl narážet na Lutera, na Luterovy praktiky šíření svého přesvědčení. „Ale také nesmíš vtloukat do hlavy lidem odchylného přesvědčení nezvyklou a neslýchanou řeč, o které víš, že u nich nebude mít váhy, nýbrž nepřímým směrem se máš pokusit a vynasnažit, abys ze všech sil se vším nakládal příhodně, a nemůžeš-li něco obrátit v dobro, abys aspoň způsobil, aby to bylo co nejméně zlem.“ 116 4.2.3 Kritika panovníka More spatřoval kořeny zla u panovníků v pýše a povýšenosti. Jindřich VIII. byl veden k pýše a povýšenosti svými vychovateli od dětství. 117 Ani tuto kritiku neopomenul More zmínit ve svém nejznámějším díle. „Ale Platón nepochybně dobře předvídal, že nebudou-li vládcové sami filosofovat, nikdy se nevzdají zvrácených předsudků, kterými jsou od dětství skrz naskrz prosyceni, a nikdy neschválí rad filozofů.“ 118 Zde More připomíná Platónovu koncepci dobré moci, za kterou považuje timokracii a otevřeně kritizuje

115

MORE, T., 1978, s. 52-53

116

Tamtéž, s. 52

117


118

MORE, T., 1978, s. 46

41

šlechtu za její degradaci, navíc More naráží na vychovatele Jindřicha VIII., kteří ho vedli k pýše a povýšenosti.119 4.2.4 Kritika válečnictví More měl přehled o fiskální politice Anglie, věděl, kam míří státní peníze. More nesouhlasil s finančními výklady na armádu, proto neopomenul ani toto zkritizovat v první části Utopie. „Ale, ať tomu je již jakkoli, jsem přesvědčen, že státu naprosto nijak neprospívá živit nespočetný zástup lidí tohoto druhu jenom pro možnost války, k níž přece nedojde, nebudete-li si ji přát. Taková opatření dokonce ohrožují mír, a o mír je podstatně více třeba dbát nežli o válku.“ 120 More věděl, že pokud se vynakládá obrovské množství finančních prostředků na armádu, tak je válka nevyhnutelná. 4.2.5 Kritika za rady králi Thomas More vstoupil do politického života za panování Jindřicha VII. Jindřichu VII. se podařilo z lidí vytáhnout peníze takový způsobem, že je přesvědčil o nevyhnutelnosti boje se Skoty a Francouzi, naivní lidé očekávali z bitev ohromné finanční žně, proto králi přispívali na vyzbrojování. Když Jindřich VII. nashromáždil dostatek peněz, vyhlásil, že nechce zbytečně prolívat krev nevinných lidí a v rámci míru plánovanou válku zrušil, čímž si finančně přilepšil. 121 Thomas More používá výčet rad králi, jež nějakým způsobem přilepší králi i rádci. Mezi těmito rada mi se objeví jeden rádce, který králi „… radí, aby předstíral vznik války a pod tou záminkou vymohl peníze, potom, až se mu uzdá vhodným, vyhlásil mír posvátnými obřady, aby se tak omráčil zrak ubohého lidu a říkalo se, že se zbožný vládce zřejmě slitoval nad proléváním lidské krve.“ 122 Další panovníkovi připomíná, aby soudil podle starých zákon, které již lidé neznají, ale pořád jsou platné. Jiný mu radí, ať soudcové rozhodují královské 119


120

MORE, T., 1978, s. 36

121

PLAIDY, J., 1998, s. 11-12.

122

MORE, T. 1978, s. 48

42

pře na jeho dvoře a před ním, protože žádný soudce se mu tváří v tvář nepostaví.123 4.2.6 Závěr první části Utopie „Mylné je ocenění Utopie jako „veselého žertu veselé duše“, který se nemá brát vážně, a rovněž tak myšlenka, že Utopie byla pro něj pouhou hříčkou, ne nepodobnou Erasmově Chvále bláznovství.“124 Z korespondence Thomase Mora jasně vyplývá, že Utopie není pouhou fikcí ani pouze povedeným vtipem, nýbrž má kniha odrážet myšlenky a reálnou situaci Anglie XVI. století. Z výše vybraných pasážích je vidět, že Thomas More byl sociálním kritikem, který nenapsal Utopii pouze jako fikci, ale svérázným způsobem kritizoval poměry v době, ve které žil.

4.3 Druhá část Utopie – náprava společnosti v konkrétních návrzích Druhá část vyjadřuje Morovo očekávání od budoucnosti, když popisuje společnost lidí v Utopii. More nastoluje problémy pozdějšího společenského vývoje,

například

rodinu

jako

základ

společnosti,

rovnost

v práci

a

ve spotřebě, právo na vzdělání. Pracovní doba je šest hodin, tři hodiny se pracuje dopoledne, tři hodiny se pracuje odpoledne a mezi tím je čas na oběd a odpočinek. Obyvatelé Utopie spí osm hodin. Ostrov Utopie je symetrický, napovídá to dokonalosti, ostrov má padesát čtyři měst, stejně jako bylo hrabství v Anglii na počátku XVI. století. More je jedním z nejkomplexnějších autorů a své dílo stahuje ke konkrétní zemi – Anglii. Druhou část knihy lze interpretovat jako Morův návod na nápravu Anglie s konkrétními návrhy na realizaci nejen společenských změn, v některých pasážích navazuje na první část Utopie a kritizuje poměry v Anglii. 4.3.1 Řešení kapitalistické kriz e Šestihodinová pracovní doba je dostačující až nadbytečná pro opatření všeho, co je nutné či příjemné pro život. Nikdo se nefláká oproti jiným 123

MORE, T. 1978, s. 49-50

124

SONNTAG, P. F. 2006, s. 31

43

národům, kde nepracují ženy, a když pracují ženy, tak nepracují muži; jinde se k pracovní nečinnosti přidávají kněží a řeholníci; nutno je připočíst boháče

s jejich

dvořanstvem,

kteří

také

skoro

vůbec

nic

nedělají.

Nezapomenout nesmíme ani na statné a zdravé žebráky, kteří zakrývají vlastní lenost předstíranou chudobou. Kde se vše hodnotí pouze penězi, tak musí podmínečně s tím existovat plno nicotných řemesel, která vedou k požitkářství a přepychu. Kdyby všichni pracovali za podmínek, že nikdo nebude pracovat natolik, aby mohl žít v přepychu, tak bude na světě panovat rovnost mezi lidmi; zároveň s tím budou muset všichni pracovat naplno a nikdo nebude v práci lenošit. 125 More uvádí, že neexistuje jiný národ jako Utopie, protože v jiných státech lidé pracují více než tažná zvířata a zároveň s tím vedou ubohý život, živobytí mají skromné. Zatímco šlechtici, lichváři a další nic nedělající mají nadbytek peněz a nemusí hnout ani prstem. Dnešní doba působí jako spiknutí boháčů na úkor masy, kteří jednají o vlastních výhodách a ještě pod hlavičkou státu. Boháčům jde jen o vlastní prospěch, který ratifikují zákony, takže nejh orší lidé si mezi sebou rozdělili to, co by postačilo všem ve státě. „Jak nesmírně jsou však vzdáleni šťastných poměrů ve státě utopijském, v němž samotnou prací byla od základů odstraněna všechna chtivost po penězích! Tak snadno by se dala opatřit výživa, kdyby nám cestu k ní nezahrazovaly jedině ony blahoslavené peníze, které byly ovšem přeslavně vynalezeny, aby se přístup k živobytí otvíral jenom jimi! To si nepochybně uvědomují i boháči a dobře vědí, oč výhodnější by to byl stav, nepotřebovat žádné nezbytnosti nežli oplývat mnoha zbytečnostmi, být vyrván tak četným zlům nežli být obléhán velikým bohatstvím… nejdůležitějším základem celé jejich ústavy, totiž pospolitost života a hospodaření bez jakéhokoli užívání peněz, tj. zásada, která již sama o sobě z kořenů vyvrací veškerou urozenost, velkolepost, lesk i velebnost, jež jsou podle veřejného mínění pravými ozdobami a okrasami státu.“126

125

MORE, T., 1978, s. 65-66

126

Tamtéž, s. 116-118

44

„Všude jinde lidé, mluvíce o veřejném prospěchu, starají se jenom o soukromý, v Utopii však, kde není nic soukromého, opravdově se všichni zabývají veřejným zájmem. Patrně lze shledávat oprávněnost na obou stranách. Vždyť jinde není snad jediného člověka, aby nevěděl, že nepostaráli se sám zvlášť o sebe, zahyne hladem, i kdyby jeho stát sebevíc vzkvétal. A proto ho pudí nezbytnost k tomu, aby byl přesvědčen, že musí dbát spíše o sebe než o lid, tj. o ty druhé. Naproti tomu zde v Utopii, kdo všechno náleží všem, nikdo nepochybuje o tom, že bude-li jen postaráno, aby státní sýpky byly plné, nikomu nebude chybět nic soukromého. Není tu totiž skoupého přidělování potřeb, není tam také chudáků ani žebráků, a ačkoli nikdo nemá nic, přece všichni jsou bohati.“ 127 4.3.2 Řešení náboženské krize V Utopii převažuje náboženská tolerance, někdo uctívá slunce, jiný měsíc, další uctívá Mythru. Největší náboženská přesvědčení má bůh, kterého nazývají Otcem; toto náboženství klade důraz na to, že transcendentno je rozlito spíše působností nežli hmotou. V této části se More naváží do teze panteizmu, že bůh je obsažen ve všem. Dále More nabádá k tomu, aby lidé opustili lidové pověry a vydali se správnou náboženskou cestou. „Jinak všichni ponenáhlu odpadají od oné pestrosti pověr a srůstají v jediné náboženství, které, jak se zdá, svou rozumností předčí všechna ostatní.“ 128 Největší vážnosti dosahují kněží. Jejich počet je řídký, jelikož s navýšením stavu by zevšednila důstojnost stavu, navíc se domnívají, že nelze zvýšit kněžský stav, aniž by neklesla úroveň důstojnosti vyznačující se ctnostmi.129 More radí, aby se snížil počet kněží a tím vzroste morální úroveň kněží. More jde proti dogmatu, že pouze křesťanská víra je jediná legitimní, nýbrž je zastáncem náboženské svobody a náboženské tolerance. Dokonce nikdo nemůže

někomu

jinému

127

MORE, T. 1978, s. 115

128

Tamtéž, s. 105

129

Tamtéž, s. 111

způsobit

újmu

kvůli

jeho

náboženskému

45

přesvědčení. Každý v Utopii se může řídit náboženstvím podle své volby. Při náboženském přesvědčování smí člověk použít mírné a skromné důvody, nesmí jiná náboženství potírat, natož použít násilí při šíření své víry, též se musí zdržet pomluv. Kdo je ve svém přesvědčování dotěrnější, je vyhoštěn či ztrestán otrockou porobou. V rámci lidské přirozenosti se nikdo nesmí odklonit od důstojnosti, že by věřil, že duše umírá stejně s tělem, anebo že svět míří někam nazdařbůh, aniž by ho řídila nějaká prozřetelnost; proto věří, že po smrti čeká každého trest za hříchy a odměna za ctnosti. Přesto člověk nemusí věřit a není nijak stíhán, aby nenutili někoho do lži a přetvářky.130 4.3.3 Skromnost panovníků „Ani vladaře neodlišuje od ostatního obyvatelstva háv nebo koruna, nýbrž hrst klasů, kterou nosí v ruce.“131 More se naváží do přepychů, kterými se chlubili někteří panovníci, obzvlášť Jindřich VIII. vynikal skvostnými obleky a sám sebe považoval za nejkrásnějšího panovníka. „Jak jsem řekl, mravy tamních vladařů, tak nespolehlivě dodržujících smlouvy, byly tuším hlavním důvodem pro Utopijské, aby smluv neuzavíraly vůbec. Snad by svůj názor změnili, kdyby žili v naší části světa.“132 Ironie patřila k oblíbeným tropům Thomase Mora. More ve výše uvedené ukázce naráží na panovníky Evropy, kteří uzavírali mírové smlouvy, ale již je nedodržovali a pokud ano, tak pouze krátkou dobu. 4.3.4 Řešení vojenských strategií Obyvatelé Utopie šetří svůj poklad na to, aby mohli zaplatit žoldnéře z jiných národů nebo podplatit nepřátele ke zradě či otevřenému boji mezi sebou. Vypisují odměny na zločince v jejich zemích, čímž vyvolávají napětí v nepřátelských státech.133

130

MORE, T. 1978, s. 106-108

131

Tamtéž, s. 94

132

Tamtéž, s. 96

133

Tamtéž, s. 74

46

„Utopijští jsou však naproti tomu přesvědčeni, že se nikdo nemá pokládat za nepřítele, od koho nevzešlo nějaké bezpráví. Soudí, že vědomí účasti na téže přirozenosti vyrovná se smlouvě a že se lidé lépe a platněji navzájem spojují dobrou vůlí než smlouvami, smýšlením než slovy.“ 134 Utopijští nesnáší válku, považují ji za něco zvířeckého, avšak pouze u lidí se války vyskytují vytrvale. Za nejneslavnější považují vojenskou slávu. Války vedou jen obranné anebo pomáhají státu, který je pod nadvládou tyranidy a to ve jménu lidskosti. Utopijští nepovažují za zvrhlost úplatky a odměny vypsané na hlavy despotických vladařů jiných států, ba naopak to považují za způsob, jak zbytečně

neprolít

velké

množství

nevinné

krve.

Odměny

jsou

vyšší

než samotná rizika daného podniku, navíc lovec lidí obdrží neskutečné množství zlata, majetku i bezpečí v Utopii. Oficiálními plakáty na hlavu určitých lidí způsobí atmosféru strachu v dané zemi. Často panovníka udali jeho nejbližší. 135 4.3.5 Řešení lidských malicherností Zlato, stříbro a další drahé kovy nabyly hodnotu díky lidské pošetilosti, když lidský rozum usoudil, že dá vysokou cenu něčemu, co se vyskytuje zřídka; kdežto příroda sama dala lidem to nejdůležitější: vodu, vzduch i zemi, proto uklidila nicotné věci hluboko do země, jelikož člověku nic nepřinesou. 136 Tento protiklad popsaný Morem v Utopii zaznamenala ekonomie, když tento jev nazývá paradoxem hodnoty, kdy voda je levnější než pro život nepotřebný drahokam. „Mezi stoupence takové nepravé rozkoše řadí Utopijští i ty, které jsem již dříve připomněl, kteří si totiž sami sobě připadají tím lepšími, čím lepší mají kabát.“137 Tato Morova kritika je diagonálou napříč stoletími a její platnost

134

MORE, T. 1978, s. 97

135

Tamtéž, s. 99

136

Tamtéž, s. 75

137

Tamtéž s. 82

47

bychom nalezli i v dnešní době a možná ještě v četnějším výskytu, kdy si lidé myslí, že čím více toho mají a čím je to dražší, tím jsou lepšími lidmi. Příklon k askezi by vyřešil mnoho problémů. Utopijští pokládají za rozmařilost, když si někdo d opomáhá ke kráse líčidly, základem trvalého vztahu může být pouze ctnost a úslužnost. 138 Je až alarmující, jak výstižná a aktuální je Morova kritika lidské pošetilosti ve vztahu ke kosmetice a líčidlům.

4.4 Thomas More – zakladatel utopického komunismu Thomas

More

je

považován

za

jednoho

ze

zakladatelů

utopického

komunismu díky myšlenkám o společnosti se společným vlastnictvím, o rodině jako základu státu a myšlenkám o zavedení šestihodinové pracovní doby. Historik Petr Křivský139 v doslovu z marxisticko-leninské ABC ukazuje pohled marxismu na přínos Thomase Mora pro komunismus. „Marxistická věda především zdůrazňuje, že Utopie pro Mora neznamenala pouhou literární

hříčku,

ale

že

právě

v ní

poprvé

zformuloval

řadu

tezí

charakteristických pro utopický komunismus, a podává důkaz historické spojitosti vzniku utopického komunismu s procesem původní akumulace kapitálu a s formou vykořisťování charakteristickou pro raný kapitalismus. Ústřední bod a novum Utopie spatřuje v řešení otázky vlastnictví, v oné „společenskosti“

majetku,

kterou

More

zbavil

jejich

středověkých

náboženských závojů a kterou postavil na racionální základ.“ 140 V Utopii More odhalil zápory fungování společnosti, jež je založena na soukromém vlastnictví. More se stal předchůdcem utopického komunismu. Křivský našel odpověď na otázku po příčině nespravedlnosti ve společnosti v Morových slovech: „všude tam, kde trvá soukromé vlastnictví a kde všichni všechno

138

MORE, T. 1978, s. 93-94

139

Pracovník v Ústavu československých a světových dějin ČSAV. Křivský se zabýval sociálně-utopickým myšlením. 140

KŘIVSKÝ P. in MORE, 1978, s. 245

48

měří penězi, stěží může kdy nastat, aby byl stát zřízení spravedlivé a prospěšné.“141 Druhou výraznou interpretací Morova života je pohled katolické církve, proti kterému se staví Křivský. „Zbytečně se v novější době snaží Vatikán dokazovat, že More položil život jako svatý mučedník za papeže a katolickou církev. Jako první hodnostář království znal More dokonale skutečné pozadí roztržky Jindřicha VIII. s papežem a od počátku bojoval důsledně proti reformaci především proto, že v ní spatřoval jen další narušení křehké evropské „duchovní jednoty“. Nemohl souhlasit s nízkou a zištnou motivací „královské“ reformace v Anglii a ve svém odporu byl nekompromisní a důsledný. More zemřel jako člověk přísných morálních zásad, zachovávaje si až do konce svoji hrdost a lidskou důstojnost.“ 142 Morovy katoličtí životopisci mlčeli o Utopii, protože jim neseděla do jejich kompozice Mora jako světce. Nazývali je žertem či duchovní hříčkou, příčina je jednoduchá, jestliže se jedná pouze o pohádku, tak nelze Mora považovat za předchůdce moderního komunistického myšlení. 143

4.5 Thomas More – světec Dalším významným paradigmatem je pohled katolické církve na Thomase Mora. Čtyři sta let uběhlo mezi Morovým setnutím a jeho svatořečením. Hlava Thomase Mora byla sťata 6. července 1535 a 19. května 1935 byl papežem Piem XI. přijat mezi světce. Přítel Thomase Mora Jan Fisher byl svatořečen ve stejný den jako Thomas More. Památka obou byla ustanovena na 22. červen.144 Paradoxem u svatořečení Thomase Mora zůstává fakt, že během života neučinil nadpřirozený zázrak. Občas se uvádí, že když byla jeho nejstarší dcera Margareta v raném věku nemocná, nejspíše se jednalo o mor, tak se za ni Thomas More modlil a ona byla uzdravena, ale jedná se pouze o spekulaci, které není podložená svědectvím třetí osoby. Dalším 141

MORE, T. 1978, s. 220

142

KŘIVSKÝ P. in MORE, 1978, s. 238-239

143

Tamtéž, s. 240

144

SCHAUBER,V. 1994, s. 310-311

49

důvodem, proč by nemusel být Thomas More svatořečen, je to, že neschvaloval vznik anglikánské církve ne z hlediska náboženského, ale z hlediska politického, jelikož dokázal předvídat, jak s majetkem církve naloží Jindřich VIII., takže mu v prvé řadě nešlo o katolickou církev, nýbrž o zachování společenských pořádků v Anglii. Životopisci na Morovi obdivují jeho morální integritu, svědomitost a úctu ke spravedlnosti. Tampierová uvádí, že zeť Mora a další životopisci usilovali o představení Mora jako světce, proto mohli zkreslit informace či vybrat pouze informace z vhodných zdrojů. Tezi ‚More jako morální člověk‘ narušuje Tampierová, když poukazuje na Morův podpis petice obsahujících čtyřicet čtyři článků proti Welseymu, i když More musel vědět, že většina prohřešků není dostatečně podložená. 145 Před svatořečením přichází blahořečení. Thomas More byl blahoslaven opět společně s Janem Fisherem 29. prosince 1886 papežem Lvem XIII. Na přelomu tisíciletí (31. října 2000) jmenoval nedávno zesnulý papež Jan Pavel II. Thomase Mora patronem vládců a politiků. Jmenováním Thomase Mora patronem vládců a politiků se dostáváme do současného tisíciletí. 146

145


146

SONNTAG, P. F. 2006, s. 171

50

5 Chronologické uspořádání života Thomase Mora o 1477/2/7 – narozen v Londýně Johnovi a Agnes Morovým o 1484-1489 – žál školy Svatého Antonína v Londýně (7-12)147 o 1489-1491 – dán otcem do výchovy arcibiskupovi a kancléři Johnu Mortonovi (12-14) o 1491-1493 – student teologie na Oxfordu (14-16) o 1493-1495 – příprava na právnická studia na New Inn v Londýně (16-18) o 1496-1501 – student práv na Lincoln’s Inn (18-23) o 1499 – první setkání s Erasmem Rotterdamským (22) o 1501-1504 – častým navštěvujícím karteziánského kláštera (24-27) o 1501 – More vykládá spis O obci Boží od Augustina Aurelia; začíná se učit řecky (24) o 1504 – zvolen do parlamentu (27) o 1505 – svatba s Jane Coltovou; narození dcery Margaret (28) o 1506 – narození dcery Elizabeth (29) o 1507 – finančním tajemníkem na Lincoln’s Inn; narození dcery Cecily (30) o 1508 – návštěva univerzit v Paříži a v Louvaini (31) o 1509 – člen Mercerského cechu; narozen syn John; vlády se ujal Jindřich VIII. (32) o 1510 – opět zvolen do parlamentu (33) o 1510-1518 – zástupcem šerifa v Londýně (33-41) o 1511 – smrt manželky Jane; sňatek s vdovou Alice Middletonovou; přednášejícím v zimním semestru na Lincoln’s Inn (34) o 1512 – guvernér a pokladník na Lincoln’s Inn (35) o 1513 – Jindřich VIII. vede armádu proti Francii (36) o 1514 – More zvolen do doktorského společenství (37)

147

Čísla v závorkách označují Morův věk.

51

o 1515 – vyslán do Brugg a do Antverp kvůli obchodním smlouvám; jmenován rektorem na Lincoln’s Inn (38) o 1516 – pokračuje ve studiích historie a politické filozofie (39) o 1517 – vyslán do Calais hájit státní zájmy; jmenován právním zástupcem papeže v Anglii; vychází devadesát pět tezí M. Lutera (40) o 1518 – nastupuje do služeb Jindřicha VIII. (41) o 1521 – udělen rytířský titul Sir; velvyslancem v Bruggách a Calais (44) o 1522 – Morův oficiální projev při návštěva Karla V. v Anglii; slouží jako tajemník Jindřicha VIII. a varuje ho před válkou; válka s Francií pokračovala (45) o 1523 – More speakerem sněmovny; navrhuje svobodu projevu; příměří s Francií (46) o 1524 – pokračuje válka s Francií; More pronese větu: „Jestliže by moje hlava přinesla králi zámek ve Francii, tak by mi ji setnul.“ (47) o 1525 – More uklidnil rolnické povstání; mír s Francií (48) o 1526 – jmenován do podvýboru královské rady čtyř; Tyndale tajně vydává Nový zákon (část Bible); More podporuje Erasma k sepsání kompletních spisů proti M. Luterovi (49) o 1527 – Jindřich VIII. konzultuje s Morem rozvod; T. More doprovází Wolseyho do Francie (50) o 1528 – Tunstall žádá More k obraně církve v angličtině (51) o 1529 – jmenován lordem kancléřem; More má na starosti parlament (52) o 1530 – More téměř zbaven funkce kvůli opozici vůči králi; Cranmer dokončuje Obranu cézaropapismu (53) o 1531 – Jindřich VIII. se prohlásil za hlavu anglikánské církve (54) o 1532 – přichází zprávy z univerzit dosvědčující právoplatnost králova rozvodu; Jindřich VIII. je rozzuřen na nediplomatické kněžstvo; 15.5. – rezignace římskokatolického duchovenstva; 16.5. – More odstupuje z funkce lorda kancléře (55) o 1533 – Cranmer schvaluje královský rozvod; Jindřich VIII. se žení s druhou ženou Annou Bolleynovou; papež Klement VII. odsuzuje rozvod Jindřicha VIII. (56)

52

o 1534 – 21.2. Jindřich VIII. žádá obvinění pro T. Mora, ale sněmovna lordů

třikrát

odmítá

vydat

Mora;

březen

–

More

zpochybňuje

královskou komisi; 13.4. – More vyslýchán v Lambethově paláci a nakonec

(ilegálně)

uvězněn

kvůli

odmítnutí

přísahy

zákonu

o

následnictví; kancléř Audley posílá Morovi varování (srpen) (57) o 1535 – 4.5. dcera Margaret navštěvuje otce T. Mora ve vězení, zatímco jsou římskokatoličtí kněží vedeni na popravu; More vyslýchán 7.5., 3.6. a 14.6.; More je odsouzen k trestu smrti 1. 7. a poprava byla vykonána 6. 7. (58)148 o 1886/12/29 – blahoslaven papežem Lvem XIII. Thomas More společně s Johnem Fisherem o 1935/5/19 – svatořečení Thomase Mora i Johna Fishera papežem Piem XI. o 2000/10/31 – papež Jan Pavel II. jmenoval Thomase Mora patronem vládců a politiků 149

148

Chronologický přehled zpracován na základě:

http://thomasmorestudies.org/docs/Chronology%20of%20Thomas%20More.pdf [1.6.2014] 149

Chronologický přehled od roku 1886 zpracován na základě: SONNTAG, P. F. 2006, s. 171

53

Závěr Cílem bakalářské práce bylo zachytit v základních rysech osobnost Thomase Mora – státníka, humanisty a sociálního kritika; dále pak analyzovat vybrané sociální a ekonomické problémy XVI. století v Anglii, jak je reflektuje Thomas More v Utopii. Utopie není pouze slovní hříčkou či Morovým vtipným výstřelkem. Jedná se o mystifikovanou kritiku dobových poměrů. Thomas More byl člověk, který stál za svými názory, ale dával je najevo svým osobitým a leckdy skrytým způsobem, proto se jeho názory těžko vykládají. Thomas More bývá interpretován různými i protichůdnými proudy. Nedošel jsem k jednoznačnému názoru, jestli byl Thomas More opravdovým světcem, některé pro mě přijatelné argumenty tuto tezi vyvracejí, ale byl hluboce věřícím člověkem, který v idejích humanismu usiloval o skloubení racionality s vírou. Thomas More byl sociálním kritikem, který ve své prozíravosti odhalil nešvary kapitalismu a snažil se proti nim brojit, proto i vstoupil do královských služeb, aby z veřejné funkce mohl ovlivňovat chod země, nešlo mu o politickou moc. Stal se prvním laikem ve funkci lorda kancléře

v historii

Anglie.

ze společenskokritického

Mnoho

pohledu,

Morových

například

za

kroků účelovým

pramenilo vznikem

Anglikánské církve viděl nenasytnost Jindřicha VIII. Považuji Thomase Mora za jednoho z předchůdců utopického komunismu především kvůli jeho myšlenkám z druhé části Utopie. Bylo by zajímavé, kdyby More žil v dnešní době, jeho kritické články bych četl každý den. V XXI. století zůstává aktuální z Thomase Mora nadřazení morálního principu nad politickou moc, jde o Morovu snahu plánovat lidský život, je to z osobního hlediska spíše potvrzením toho, že přednost má jedinec, který se nakonec postaví proti moci, která když jde proti tomu, co je jedincem považováno za správné a morální, tak by tato moc měla ustoupit, když moc neustoupí, dochází ke srážce. Účelem bakalářské práce bylo vytvoření prezentace o Thomasu Morovi, která je na CD a měla by posloužit učitelům na základní škole při přípravě dané problematiky, prezentace by měla posílit zájem studentů o danou 54

problematiku. Studenty je zapotřebí na toto téma připravit, proto bych doporučil danou problematiku vyučovat například v rámci projektové výuky na základních školách. Pedagogům na středních školách může tato prezentace posloužit při výuce společenskovědních předmětů.

55

Seznam literatury BEJBLÍK, Alois. Shakespearův svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1979. 227 s. Kolumbus; Sv. 87. BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 1. vyd. Olomouc: FIN Publishing, 1995, 479 s. ISBN 8071820148. CAVENDISH, George et al. Two early Tudor lives: The life of Sir Thomas More (W. Roper). New Haven: Yale University Press, 1992. 260 s. ISBN 0-30000239-4. COPENHAVER, Brian P a Charles B SCHMITT. A history of Western philosophy. Oxford: Oxford University Press, 2002, xiv, 450 s. ISBN 0192891847. DAVIDOV, Nešo. Od Platóna k Marxovi: ideál komunismu na cestě staletími. Vyd. 1. Přeložil Aleš Duda. Praha: Mladá fronta, 1972, 157 s. ERASMUS ROTTERDAMSKÝ, Desiderius. Chvála bláznivosti. Vyd. v Odeonu 1. Praha: Odeon, 1966, 138 s. HOLECZEK, Heinz. Humanistische Bibelphilologie als Reformproblem bei Erasmus von Rotterdam, Thomas More und William Tyndale. Leiden: E. J. Brill, 1975 KAUTSKY, Karl. Thomas More and his Utopia. New York: Russel & Russel, 1959

http://www.marxists.org/archive/kautsky/1888/more/ch06.htm

[30.5.2014] LOGAN, George. M. The history of King Richard the Third [online]. A reading ed.

Bloomington:

Indiana

University

Press,

©2005 [cit.

2014-03-30].

Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10149918. MARITAIN, Jacques. Křesťanský humanismus. Vyd. 1. Přeložil Vojtěch Gaja. Praha: Univerzum, 1947, 310 s. MORE, Thomas. Utopie. 2. vyd. Přeložil Bohumil Ryba. Praha: Mladá fronta, 1978, 156 s. 56

MORE, Thomas. Utopie. V Praze: J. Otto, [1927]. 186 s. Světová knihovna; č. 949-951. MORGAN, Kenneth O. Dějiny Británie. Přeložil Michal Kalina. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999, 639 s. ISBN 8071063479. MORTON, Arthur Leslie. Dějiny Anglie. 3. vyd. Praha: Svoboda, 1950, 407 s. PLAIDY, Jean. Král a kancléř. Vyd. 1. Překlad Marie Válková. Praha: Baronet, 1998, 304 s. ISBN 80-721-4141-4. POLIŠENSKÝ, Josef. Dějiny Británie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1982, 323 s. RÁDL, Emanuel. Dějiny filosofie. Reprint 1. vyd. Praha: Votobia, 1999, 668 s. ISBN 807220064x. SELTENREICH, Radim. Právní humanismus jako výraz evropského právního vývoje (se zvláštním zřetelem k dění na univerzitách). Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, 270 s. ISBN 8071841609. SEUFFERT, Josef. Svätý Tomáš Morus: mozaika jedného muža. Přeložil Ľubor Králik. Trnava: Dobrá kniha, 2001, 156 s. ISBN 8071413542. SHAKESPEARE, William. Dílo. Vyd. 1. Přeložil Martin Hilský. Praha: Academia, 2011, 1677 s. ISBN 9788020019035. SCHAUBER, Vera Hans. Michael SCHINDLER. Rok se svatými. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. ISBN 80-85527-75-8. SKAZKIN Sergej Danilovič, A. S. SAMOJL, a A. N. ČISTOZVONOVA. Dějiny středověku. 1. vyd. Přeložili Václav Kubín a Milica Steinová. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, 514 s. SONNTAG, Peter Franz, ed. Dopisy z vězení. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2006. 174 s. ISBN 80-7266-232-5. TAMPIEROVÁ, Helena. Thomas More - státník a teolog. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2002, 143 s. ISBN 8086263347.

57

WEGEMER, Gerard B. Stephen W. SMITH,– eds.: A Thomas More source book [elektronicky zdroj] Washington, D. C.: Catholic University of America Press, c2004 [4. 6. 2014]

58

Thomas More humanista, státník a sociální kritik

Recommend Documents