TEREZA KRAMEROVÁ LÉKÁRNIČKA V HLAVĚ

TEREZA KRAMEROVÁ

LÉKÁRNIČKA V HLAVĚ aneb 7 zásad Mentální harmonizace pro úlevu na těle i na duši www.terezakramerova.cz © 2015

Lékárnička v hlavě

Tereza Kramerová

Prohlášení: Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno a je porušením autorského zákona, které může být stíháno. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení. Vítejte ve světě Mentální harmonizace. Gratuluji, že jste se rozhodli blíže se seznámit s touto zajímavou a funkční metodou, která využívá přirozenosti mysli k tomu, aby se nám i našem blízkým v poměrně malé chvilce ulevilo po těle i na duši.

Na 20ti stránkách Vás naučím Mentální harmonizaci používat tak, abyste mohli bezpečně skočit rovnou do praxe. Já osobně metodu Mentální harmonizace (dále jen MH) aktivně používám už přes deset let a za tu dobu mě mnohokrát přesvědčila o tom, že když víme JAK pracovat s vnitřními obrazy, dějí se doslova zázraky. Tyto zázraky jsou okamžitě cítit. Nebo vidět. Jako třeba když jsem jednou v noci před usnutím proměnila symbolický obraz, který jsem měla schovaný ve spodní části břicha, a druhý den ráno jsem měla o dvě čísla menší velikost v pase. Kamarádka, se kterou se pravidelně stýkám, na mě nevěřícně koukala a ptala se, kam jsem dala svůj poporodní okrasný tukový prstenec :). Vědomá práce s představovanými obrazy je tak jednoduchá, až to může působit podezřele. Na svých seminářích MH pak slýchám udivené mumlání pod fousy: „No jo, ono to už nebolí. To je divný...“ Inspirací pro vytvoření této metody mi byl seminář Mentální masáž pořádaný Modrou Alfou. Tam jsem dostala nezvratné důkazy o tom, jak je mysl hravá, a že to, čím ji plníme, ihned ovlivňuje naše pocity. Tato technika získala své místo v mé mentální „krabičce první pomoci“ a jak jsem s ní v průběhu let pracovala, začala se mi proměňovat. Protože i já jsem se velmi dynamicky vyvíjela. © 2015

www.terezakramerova.cz

2


Tereza Kramerová

Prožila jsem, co v mysli funguje, vyzkoušela jsem, co nefunguje. Obohatila jsem ji o další elementy a ze všech stran jsem ji otestovala na svých dětech a následně i na klientech. To, co vám v tomto eBooku nabízím, je čirá zkušenost. Žádná teorie, žádné poznatky z knih. Je to zkušenost podpořená mnoha výsledky.

Mentální harmonizace je takový můj poklad, o který jsem se rozhodla s vámi podělit. A jsem vděčná, že jste ochotni naslouchat a věřím, že si z mého know-how uždibnete zrovna to pravé sousto, které správně zapadne do vašeho životního příběhu. Jsem přesvědčená o tom, že je veliká škoda nevšímat si kouzel, které nám byly dány společně se softwarem, kterým je naše mysl. A také zastávám názor, že to, co se v tomto eBooku naučíte, by měly znát děti již v předškolním věku. Občasná praxe Mentální harmonizace by jim velmi pomohla v jejich budoucím životě. Naučily by se totiž, že mohou aktivně ovlivňovat to, jak se cítí, a nepotřebují k tomu nic jiného, než svoji představivost. Mentální harmonizace prakticky ukazuje, jak nesmírně kreativní a mocný nástroj máme k dispozici. Pro správné pochopení této metody je nutné porozumět, jak vlastně mysl funguje. A my teď využijeme základního a univerzálního nastavení mysli v krátkém cvičení. Čtěte si pomalu tyto věty a přitom pozorujte, co se děje ve Vaší představě – co vidíte. Slyšíte, jak někdo zvoní u dveří. Otevíráte a tam stojím já. Kolem mě pobíhají tři děti a v náruči držím obrovský meloun. Vysvětluji, že si kousek od vašeho bydliště děláme piknik, ale zapomněla jsem doma nůž. Prosím Vás, jestli byste mi mohli meloun rozříznout. Přebíráte ode mě obrovskou zelenou šišku a jdete s ní do kuchyně. Rozřezáváte ho. Přinášíte mi naporcovaný meloun. Já, společně s dětmi, děkuji. Loučíme se.

© 2015


3


Tereza Kramerová

Prima. Můžete začít číst normálně rychle a odpovězte si na tyto otázky: Co jste si představovali? Předpokládám, že meloun :). Jak byl veliký a jaký měl tvar? Jaké bylo počasí? Co jsem měla na sobě? Jak se chovaly děti? Jakým nožem jste meloun krájeli? Použili jste prkénko? Rozpůlili jste ho od severu k jihu, nebo kolem pasu? Voněl? Měl pecky? Když jste mi ho vraceli, jak jsem se tvářila? Měli jste pak ulepené ruce? Jaký jste z toho všeho měli pocit? Pokud jste cvičení opravdu udělali, tak jste si prožili, že při prvotním čtení se vám v hlavě mlhavě a možná docela nezřetelně odvíjel film o krájení melounu. Kdybych Vás na to neupozornila, tak byste si těch obrazů možná ani nevšimli. Avšak když se ptám, tak zjišťujete, že nějaká představa v mysli byla. Respektive moje otázky tuto představu konkretizují a upevňují. S každou dodatečnou otázkou se mlha rozestupuje a příběh začínal mít velmi jasné obrysy. A přesně této kvality, tedy OBRAZOTVORNOSTI, využíváme při Mentální harmonizaci. Kdybychom porovnali vaše odpovědi na otázky, pravděpodobně byste každý měli jiné dokreslení příběhu. A to je naprosto v pořádku, protože každý JSME jiný. Na čem bychom se zřejmě shodli, by byla základní struktura, kterou jsem popsala ve cvičení – tedy zvonek, já, děti, meloun, krájení, rozloučení.

Pojďme si to trošku shrnout: •

Mysl je jako plátno, na které se promítají různé filmy. Když není obraz, není film. Základním jazykem mysli je tedy představa – obraz. Díky promítnutí obrazu na plátno mu mysl může porozumět a zpracovat ho. Ke každému slovu lze přiřadit obraz, který bude individuálním vyjádřením toho, kým momentálně jsme a jaké máme životní zkušenosti. Když si zavřete oči a v duchu si řeknete slovo „káva“, tak co se vám objeví před očima?

•

Mysl je zvyklá na logiku našich všedních dnů. Má ji osahanou miliardami obrazů, které ve svých životech neustále sbíráme. Avšak nemusí se logiky držet striktně, když povolíme uzdu fantazii. Umíte si třeba představit, jak letíte na Měsíc, že přeskakujete náklaďák na jedné noze, a že ráno slunce vychází na západě? Předpokládám, že umíte, ač to není logikou podporované. Dalším důkazem toho, že se naše mysl nemusí sešněrovávat logikou hmotné reality, jsou naše sny.

© 2015


4


Tereza Kramerová

• Jediné, co mysl nedokáže, je dostat se za hranici fantazie, – protože fantazie je součástí mysli! Není tedy možné, aby se mysl dostala za hranice sebe sama. Já si třeba nedokáži představit nekonečno. Pro moji mysl to je už moc velké sousto. Abych poznala nekonečno, musela bych mysl opustit a probudit se ve vědomí. To ale není předmětem tohoto eBooku, takže se spokojíme s vesmírem fantazie. To by pro úvod stačilo. Protože již víme, že naše mysl má ráda obrázky, nabízím vám tu rovnou demonstraci v krátkém videu, jak vypadá Mentální harmonizace v praxi. Pozorně se dívejte a všímejte si: 1. jaký typ otázek pokládám 2. kdo popisuje bolavé a následně léčivé obrazy 3. co dělají moje ruce

Tak co na to říkáte? Odstranit škrábání v krku za 5 minut? Zázrak? Takhle je MH snadná a funguje na všech, kteří jsou této metodě otevřeni. Než si probereme trochu teorie, počtěte si, jak si prakticky „hrajeme“ s dětmi my:

Nůžky, nový lék na zánět středního ucha „Aúú, mě to strašně bolí. Já ale nechci do Motola na píchání“, kvílí sedmiletá dcera z postele a drží si pravé ouško. Tak tohle je vážné, říkám si. Je kolem půl dvanácté v noci a o bolavém oušku jsem se dozvěděla v osm večer. Dali jsme zábal z cibule, kapičky lichořeřišnice a já doufala, že to do rána rozeženeme. Připravuji manžela na případný výjezd na pohotovost a je mi líto uplakané a zoufalé Sárinky. © 2015


5


Tereza Kramerová

„Sári, víš co? Něco zkusíme, jo?“ „Já nevím a nechci do nemocnice. Aúúú.“ Do následujícího dialogu si za každou moji otázku vložte další dětské a ukňučené „nevím“ a následně mé empatické a podporující ubezpečování, že jí to jde skvěle, je to jen hra a nemůže odpovědět špatně – respektive jakákoliv odpověď je správná. „Sári, kdy tě začalo bolet to ouško?“ „Když odjížděli Lukášek s Julinkou.“ (kamarádi, kteří u nás byli na dva dny na prázdninách) „A je něco, z čeho nemáš dobrý pocit?“ „Já jsem Julinku asi urazila a pak už si se mnou nechtěla hrát.“ „A jak jsi ji urazila?“ „Já už nevím.“ „Hmm, a kam myslíš, že by se ten špatný pocit z toho uražení schoval do tvého tělíčka?“ „No asi do toho ouška.“ „A jak by ten pocit vypadal? Jak bys ho nakreslila?“ „Tmavej.“ „A co je to tmavého? Nějaká koule, placička, modelína...?“ „Takovej tmavej mrak.“ „A co v tom oušku dělá?“ „Bolí.“ „Co by se s tím mrakem dalo udělat?“ „Já nevím. Aúúú.“ © 2015


6


Tereza Kramerová

„Můžeš si vzít na pomoc svého andílka, aby ti pomohl?“ „Hmm, to by šlo.“ „Tak co by andílek s mrakem mohl udělat, aby tě ouško už nebolelo?“ „Když já se stydím ti to říkat.“ „Tak pojď ke mně na klín a já budu dávat návrhy a když se ti něco z toho bude líbit, tak mě zmáčkneš, jo? Šlo by to?“ Evidentně šlo, protože mi okamžitě leze na klín. „Mohl by ho rozfoukat fénem...zmačkat do kuličky a vystřelit do nebe... prozářit, aby se rozplynul... rozstříhat nůžkama na proužky...?“ U nůžek mě Sárinka dala znamení, že to je to ono. „Dobře, tak ho rozstříhá nůžkama. Jakou mají asi barvu?“ „Zlaté.“ „A stříhá zespoda nahoru?“ Další zmáčknutí, takže už vím, jak se správně po andělsku stříhá mrak. „A co teď s těma proužkama? Zůstal tam z nich nepořádek?“ „Jo, ale já nevím...“ „Může je zamést... odvézt na skládku... strčit do kyblíčku, kde se promění ve světlo... udělat z nich kešku?“ Nadšené „jó! “ Je vidět, že naše nová záliba v geocachingu – neboli v nacházení tajemných a dobře ukrytých krabiček po okolí má nečekaný přesah. „Tak jo. Už anděl tu kešku z proužků udělal?“ Odpovědí mi bylo další zmáčknutí. © 2015


7


Tereza Kramerová

„A kam ji umístí? Třeba na hřiště, nebo...?“ „Ne, někam, kde to neznáme, přece.“ „Jo, jasně. Jinak by to nebyla hra. Tak prima. Už je na tom neznámém místě?“ „Jo.“ „A jak je teď v oušku?“ „Ještě to bolí.“ „Hmm, a chtěla by ses Julince omluvit?“ „Chtěla“, reaguje se smutkem v hlase. „A co jí třeba napsat dopis a poslat jí ho po jejím andílkovi do sna?“ „Tak dobře.“ „Co tam napíšeš?“ „Nevím.“ „Mohlo by být: Milá Julinko, mrzí mě, jestli jsem tě urazila. Promiň a odpusť, prosím. Kamarádka Sarah. Co? Šlo by to?“ „Už jsem to napsala.“ „A andílek to odnesl?“ „Jo.“ Sári si lehá na polštář, přetáčí se na bok do usínací polohy a mně je jasné, že naše mentální seance je u konce. Než stihnu dojít pro osvědčené kapičky Audironu, tak spí. Klidně a s uvolněným výrazem v obličeji. Máznu jí bylinky kolem ouška a jdu si také lehnout. To jsem zvědavá, kdy se probudí s pláčem, říkám si pro sebe a téměř okamžitě padám do hlubokého spánku. © 2015


8


Tereza Kramerová

Probudí mě známé pleskání nožiček po parketách a do ložnice přibíhá Sárinka. Je již bílý den. Překvapeně se ptám: „Sári, co ouško?“ „Nebolí.“ „Super! S andílkem jste odvedli skvělou práci. Jaký v něm máš pocit?“ „Jako bych tam měla bublinku.“ „Tak dojedete raději s tatínkem na kontrolu k paní doktorce, kdybys ještě na tu bublinku potřebovala kapičky, ano?“ Paní doktorka na bubínku viděla drobnou prasklinku a konstatovala, že zánět ustupuje. Na doléčení doporučila homeopatika a tím byla naše oušková anabáze u konce. A Sárinka teď babičkám pyšně vypráví, jak si sama za půl hodiny vyléčila ouško. * Možná Vás teď zajímá, pro koho je MH určena. V duchu se ptáte, jestli musíte splňovat nějaká kritéria, abyste ji mohli úspěšně praktikovat na sobě či na druhých osobách. Odpověď Vás potěší. Pro využívání přínosu MH potřebujete splňovat jen jeden základní předpoklad – musíte být lidské bytosti, které mají zdravou mysl a umí mluvit. I když i s menšími dětmi se dá praktikovat MH, jen má trošku jiná pravidla. Není potřeba mít víru „v něco.“ Je potřeba si umět hrát a přistoupit na to, že tato hra má smysl. A když si to navíc ještě užijete s radostí, stane se z MH perfektně investovaný čas.

© 2015


9


Tereza Kramerová

Když praktikujeme MH, děje se v příjemci naší péče těchto pět léčivých a transformačních pochodů: 1. MH ukotvuje v přítomnosti. Když se příjemce ptáme, jak se daná část těla cítí, nemůže myšlenkami létat v minulosti, ani

brázdit v budoucnosti. To by neznal odpověď, protože tělo prožívá pouze přítomnost. Neřeší, že se včera bouchlo a zítra se přejí, ale cítí to, co právě teď aktuálně cítí. Pozornost na Tady a Teď má sama o sobě velmi terapeutický charakter. 2. Tím, že příjemce MH dotazujeme na přítomné prožitky fyzického těla, dopřáváme mu, aby si oslabené místo na těle sám

harmonizoval svojí pozorností. Protože tam, kam jde pozornost, tam jde energie. 3. Skrze MH vedeme příjemce k tomu, aby aktivně pracoval se svojí myslí. Tím, jak ho správě volenými otázkami směřujeme k

tomu, aby své vnitřní obrazy proměnil, mu umožňujeme, aby zároveň s obrazy měnil i svoje prožívání. Pocity v daném místě totiž přímo úměrně reagují na změnu obsahu představ. Příjemce dostává přímé důkazy o tom, že si umí pomoci sám. Tedy s naším vedením :) 4. MH je geniální metoda sebepoznání. Díky ní si příjemce ohmatává svoji mysl a nenásilně si všímá, jaké síly v něm působí.

Výběr vizualizovaných představ není nikdy náhodný, ale vždy vypovídá o tom, co daný člověk momentálně žije. V MH obrazy neanalyzujeme a nehodnotíme, nicméně vědomější příjemci si z nich mohou leccos odvodit. 5. Díky péči MH se děje další velká věc. Příjemce, aniž by si toho musel být vědom, PŘIJÍMÁ svá omezení, nepohodlí, svoji bolest.

Tento naprosto zásadní předpoklad pro zjednání úlevy se děje automaticky tím, že s daným místem pracuje a je ochoten ho vidět a popisovat. To, co nepřijímáme, totiž není možné pravdivě vidět. Pro názorný příklad si představte, že vyhodíte neposlušného psa za dveře. Je tedy v nepřijetí a vy s ním nemůžete přímo interagovat, ovlivňovat ho, pozorovat a ani ho vychovávat. Až, když otevřete znovu dveře a vpustíte ho dovnitř, máte příležitost s ním pracovat. © 2015


10


Tereza Kramerová

Už těchto pět přínosů, které MH zprostředkovává, vede většinou k tomu, že se příjemce UVOLNÍ. Dané místo se prokrví. Díky pozornosti a přijetí do něj přiteče energie. Tam, kde je energie a krev, dochází k regeneraci. A když k tomu ještě přidáme dotyky, které samy o sobě jsou jedním z nejmocnějších léčivých nástrojů, vyjde nám poměrně mocný koktejl sebe-léčení. Teď jsem zabruslila na tenký led, ale hned to dám do pořádku. Už jste se dozvěděli, co MH přináší za benefity. Stejně tak důležité je si vyjasnit, co MH není. Mentální harmonizace NENÍ léčba. Je to harmonizace mysli, která často vede ke zlepšení různých obtíží, ale to je jen VEDLEJŠÍ produkt toho, že si příjemce ve své vlastní mysli na určité úrovni zpracoval nevědomá témata, a již na ně nepotřebuje dostávat upozornění ve formě diskomfortu a bolesti. MH není léčba a není ani náhradou za lékařskou péči. Nicméně je velmi dobrým podpůrným prostředkem. Tramtadadá, teď se konečně dostáváme k sedmi zásadám, které Vás naučí MH bezpečně používat. Až si je nastudujete, pusťte si ještě jednou video, které jsem dala do úvodu. Všímejte si všech sedmi bodů. Nejdřív začneme tím, že se příjemce zeptáme, co ho trápí, nebo jaká část těla se necítí dobře. Necháme ho, aby si lehl či sedl tak, abychom k místu měli dobrý přístup a on se cítil pohodlně. Položíme na tuto část těla ruku či ruce a začneme se dotazovat na příčinu. Chceme, aby nám popsal konkrétní obraz na otázky: Co způsobuje tuto bolest/napětí/diskomfort? Jak to vypadá? Pokud odpovídá, že neví, můžeme ho navést jednou z těchto dvou otázek: Jak by to vypadalo, kdybys to měl nakreslit? Co by to asi tak bylo, kdybys to věděl?

© 2015


11


Tereza Kramerová

Při celé naší interakci následujeme těchto sedm zásad, které určí, zda bude naše MH bezpečná a funkční, nebo naopak. 1. Nejsem ten, kdo myslí - moje role je se ptát. Dávat takové otázky, aby se obraz vytvořil V MYSLI PŘÍJEMCE. Ptáme se po barvě, velikosti, materiálu, vůni atd. Směřujeme naše otázky tak, aby si příjemce v sobě danou představu konkretizoval a pozorností se vpil do probíraného obrazu. Čím víc nám bude odpovídat, tím realističtěji bude imaginaci vidět. Je to také důležité proto, aby se příjemce zklidnil, zkoncentroval a naladil na tento styl práce. Pomáhá mu to utišit vnitřního pochybovače, který našeptává: To je přece blbost. Tohle nemůže fungovat. Jak bych mohl mít v bolavém úponu zrezivělý traktor? A k čemu to je, si to představovat? Atd. Jakmile začne barvitě popisovat své obrazy, máme vyhráno a je pravděpodobné, že se s ním bude dál dobře pracovat. Jako příklad si vezměme onen traktor. Příjemce má bolavé rameno. Když se ho ptám, čím je to způsobeno, tak jeho mysl vygeneruje například představu starého a oprýskaného traktoru. Můžu se zeptat na barvu, jestli má díry v kapotě, jak má nafouknuté pneumatiky a jestli ho někdo řídí. Jak je řečeno v názvu této zásady, já NIC NEVYMÝŠLÍM, NENAVRHUJI a ideálně si ani příliš NEPŘEDSTAVUJI. Jen se ptám a veškeré informace o předmětu doličném vycházejí od příjemce. Mým úkolem je volit správné otázky. 2. Nedělám energetickou práci – celý proces úlevy se realizuje V MYSLI příjemce tím, že on SÁM změní svoje vnitřní obrazy. Z naší strany tedy nejde o žádnou práci v auře, s čakrami a podobně. Obzvláště lidé, kteří jsou léčitelé, nebo jsou zvyklí pracovat s energiemi, s tímto mohou mít problém. Jakmile začnete cítit ošetřované místo na svém těle, vstoupili jste do procesu moc a přetahujete si na sebe pocity příjemce. V tuto chvíli je potřeba se vědomě stáhnout – distancovat se od obrazů, které inspirujete svými otázkami, a v představě © 2015


12


Tereza Kramerová

udělat krok stranou a třeba si i pro sebe říct vyjádření jako třeba: Já jsem pouze průvodce a stojím mimo. Veškeré proměny se dějí v mysli příjemce. Vracím mu tyto pocity. Náleží jemu. Ptám se: Co by bylo potřeba udělat s tímto traktorem, aby ses cítil dobře? Chceš ho někam odvézt? Nebo je potřeba ho opravit? Má na tomto místě být? 3. Po celou dobu se DOTÝKÁM probíraného místa. Náš dotyk pomáhá mysli příjemce, aby udržela pozornost a vrací ho do určeného místa. Když už se dopracujeme k bodu, kdy příjemce navrhuje řešení, tak toto řešení doprovázíme příslušnými pohyby. Příjemce mi sdělil, že by bylo třeba traktor odvézt pryč. Já se zeptám kudy a dostanu konkrétní odpověď, že přes paži do palce a pak z těla ven. Ptám se, jak má být odvezen. Zjišťuji, že ho mám vzít za střechu a táhnout pryč. Ptám se, jestli ho už držím. (POZOR, tady to láká skočit do vlastní představy a říct: Tak já už ho držím a... ALE takhle to nechceme. To, že ho držím, MUSÍ vidět ve své představě příjemce.) Když dostanu souhlasnou odpověď, tak ho za přítomnosti dalších ujišťujících otázek (jestli jedu správně, akorát rychle, dostatečně tlačím atd.) vezu směrem k palci. Moje ruka se celou dobu dohodnutým tlakem dotýká příjemce a naznačuje odtahování traktoru pryč z těla. 4. Nic není špatné, hloupé, ani trapné. Jakákoliv představa, kterou mi příjemce popíše, je v pořádku a pracuji s ní. Nehodnotím ji, neanalyzuji, nesnažím se ji rozklíčovat a vytáhnout z ní ezoterické poučení. Když mě příjemce zastaví u lokte, protože se řidič traktoru potřebuje vyčůrat, tak zastavím, optám se, jestli řidič vystoupí sám, nebo ho mám vyndat z kabiny. Pak dohodnutým pohybem ruky dělám řidiče, který čůrá. Můžu to doprovodit i zvukem „čččč,“ pokud to příjemci vyhovuje. I kdyby po mě chtěl, ať traktor vypreparuji skalpelem a pak ho vystavím v Národním divadle, tak to, za neustálých dotazů, jak to potřebuje, udělám. © 2015


13


Tereza Kramerová

5. EGO PRYČ – výsledek si nevynucuji. Je docela možné, že mě napadne, že by bylo rychlejší traktor hodit do propasti rovnou z toho lokte a čurajícího řidiče pak cvrnknout za ním. Všechny tyto své představy IGNORUJI. Nejde totiž o moje ideální řešení, ani o to, jak si já MYSLÍM, že by bylo vhodné a efektivní záležitost vyřešit. Jde o transformaci v mysli příjemce. Nenutím ho manipulačními otázkami, aby přijal moje řešení. Tento bod je jeden z nejtěžších a chce hodně praxe, než se ego naučíme plně odkládat. Obzvláště u dětí jsme zvyklí určovat, co je pro ně dobré. Heslo zní: stále se ptám a neočekávám. 6. Mám k příjemci laskavý postoj. Těžko můžu být prospěšná někomu, koho nepřijímám. Když člověka neberu se vším všudy, a jsem v negaci jeho osoby, nemohu mu způsobovat uvolnění a úlevu. Pokud toho momentálně nejsem schopna, tak MH nedělám a počkám na další příležitost, kdy budu mít lepší vnitřní nastavení. 7. Výsledek plně odevzdám. Tento bod je sice poslední, ale prolíná se všemi předchozími zásadami. Je vhodné si odevzdání MH připomenout hned na začátku. Každý to může udělat podle svého stylu. Já si třeba v duchu zašeptám prosbu: „Ať se děje ve prospěch nás obou. Odevzdávám výsledek, jsem jen prostředníkem.“ A pak už se toho stačí držet :) Když se příjemce rozhodne, že si pomoci nenechá, nebo jen částečně, je potřeba to přijmout. Je to totiž, jak jsme si už několikrát opakovali, JEHO proces vnitřní PŘEMĚNY a on sám se pustí jen tak daleko, na co se právě cítí. A to my nikdy nedokážeme odhadnout. Následujeme jeho rozhodnutí a když mě poprosí, abych zrezivělý traktor zaparkovala v zápěstí, protože k němu má vztah a není schopen se ho ještě zbavit, tak to udělám a NEKOMENTUJI. Ideálně si o tom rozhodnutí ani NIC NEMYSLÍM. To, jak MH zafunguje, není závislé na tom, co si já myslím, což opět koresponduje s bodem číslo 5. © 2015


14


Tereza Kramerová

Připomínám, že teď by bylo vhodné si ještě jednou pustit názorné video, ale už s tím, že budete pozorovat, jestli dělám MH správně, dle sedmi zásad. Na tomto místě si proces MH pro jistotu ještě jednou shrneme. Vím, že už víte, ale máme dostatek prostoru, tak proč si neudělat malé opáčko. Můj úkol je, se příjemce ptát tak, aby si on sám konkretizoval představu obtíže. Přitom se ho stále dotýkám a reaguji pohybem svých rukou, jak to potřebuje. Otázkami ho vedu k řešení, se kterým je spokojený, a bez své vlastní intervence a záměru vykonávám jeho návrhy. Neangažuji se energeticky, nelpím na výsledku, ale naopak v lásce, přijetí a odevzdání mu posloužím. Co se neodehraje v mysli příjemce, jako by neexistovalo! Jako další inspiraci vám sem dávám náš příběh ze ženevské nemocnice, který způsobil, že jsem Mentální harmonizaci začala brát opravdu vážně.

Co dělají popeláři v plicích mé dcery? Sedět vedle bíle povlečeného lůžka by nebylo zas až tak strašné, pokud by na tom lůžku neleželo moje ztěžka oddychující tříleté dítě, nebo by budova nenesla název nemocnice. Doktor poslouchá šustění v hrudníčku zezadu, pak zepředu a tváří se zadumaně. Dá Sárince dýchnout aerosol na roztažení průdušek a s empatickým výrazem nás informuje, že za hodinu budeme vědět, jestli dnešní noc prospíme na svých polštářcích, nebo se budeme snažit usnout pod nemocničním povlečením. „Sárinko, copak je v těch plicích, že vzduch nemůže volně proudit ven a dovnitř?“, ptám se, když nás personál nechá o samotě. „Jsou tam náklaďáky.“ © 2015


15


Tereza Kramerová

„Co s nima? Necháme je uvolnit cesty a pošleme je do garáže, jo?“ „Jo“, a ukazuje, kam mám jemným tlakem prstů z jejího hrudníčku odtáhnout jednotlivá vozidla. Některé náklaďáky jedou do prstů na rukách, a některé překonávají hranice těla a končí na hromadě šrotu vedle dveří našeho dočasného útočiště. „Ještě tam je pan pošťák na kole“, říká mi po dotazu, jestli máme dopravní komunikace průjezdné. Pan pošťák patří k náročnějším delikventům a nehodlá opustit dobytou pozici v Sárinčiných plicích. Nakonec ho musím sundat z kola, odvézt ho za rodinou, a kolo zlikvidovat samostatně. Co se stalo s nedoručenou poštou raději nezkoumám. Poté je ta správná chvíle na opravu komunikací. Řešíme pochroumané silnice, a navíc se v jedné z postranních ulic zasekli popeláři. Safra, to je velká výzva. Probírám se Sárinkou, jak je můžeme dostat z úzké uličky. Podvědomě cítím, že tato část plic, kde moje dcera v představě vidí popelářské auto i s posádkou, moc nefunguje. Nakonec se nám podařilo toto kovové monstrum dostat na periferii a nechat je vyklopit směsný odpad na skládku. Po tomto logisticky i psychologicky náročném zásahu se mi zdá, že se Sárince mírně ulevuje a už nedýchá tak mělce. Ještě asi pět minut jsme řešily zapeklité dopravní situace a zácpy, a pak mě konečně napadla ta správná otázka. „Sári, proč tam vlastně máš takový dopravní chaos?“ „Protože tam uprostřed stojí Theo.“ Kdybych stála já, tak bych si hned kecla na zadek. Takže odtud vítr fouká. Odtud to fičí! Tříletá Sárinka žárlí na svého ročního brášku… A ani se jí nedivím. Je to mimino s hodně vysoko nasazenou laťkou na maminkovský servis. Celých devět měsíců se nechtěl hnout z mého náručí. Nechtěl ani k tatínkovi, a když jsme si se Sárinkou utrhly kousek času jen pro sebe, měly jsme ho © 2015


16


Tereza Kramerová

okořeněný zoufalým pláčem, který prosakoval přes několikero zavřených dveří. „Dalo by se s tím Theem nějak hnout?“ „Ne.“ Ne. A tečka. Dochází mi, jak zoufalá naše dcera je, a jak volá o pomoc. A také si uvědomuji, že teď to takto máme, a mně nezbývá, než to přijmout. Hladila jsem jí ve směru vyprazdňujících se silnic a nechala jsem toho malého nezbedu, ať si stojí tam, kde si ho jeho sestřička ve své bezmoci vizualizovala. Pan doktor Sárinku polepil držátky na hadičky, napojil ji na kyslík a do papíru si napsal slovo bronchitida. Diagnózu žárlení jsem si do pomyslné karty zaškrtla jen já. Noc v „hotelu“ bílých plášťů jsme měli zajištěnou a mně se ulevilo, že nemusím současný stav svádět na pneumokoka, ani na jiného mikro-živočicha. Já jsem příčinu už znala, ač by si pan doktor ženevské nemocnice asi klepal na čelo. Noc byla divoká, ale pro mě rozhodně plodná. Mohla jsem si, jako matka, leccos douvědomit, utřídit a opravdu se, ač nerada, smířit s tím, že naše dcera momentálně potřebuje stažením průdušek signalizovat, že v jejím světě je něco, co špatně vydýchává. V tomto případě nám Mentální harmonizace nepřinesla řešení. Ovšem úlevu ano – fyzickou i duševní. A hlavně nám snadným a jasným způsobem nabídla vhled do křehké duše malého děvčátka. A za to jsem byla velmi vděčná. Stejně tak, jako za automat s nápoji, který Sárince po ránu vlil sílu do žil a úsměv na tvář. Sycené nápoje nekupujeme. Nikdy. Ale její prosbě se nedalo odolat. Na potkání pak vyprávěla zážitek roku z nemocnice: „Byla tam taková pitírna a továrna na plechový Oranginy.“ © 2015


17


Tereza Kramerová

Teď už jsme o čtyři roky zkušeností dál. Dýchání je stále citlivé, ale občasné krizovky s přehledem zvládáme doma I s pochopením potenciálu Mentální harmonizace jsem mnohem, mnohem dál. Cítím se v ní tak pevně v kramflecích, že jsem se ji rozhodla nabídnout k dispozici i ostatním rodičům. Je totiž moc prima mít ve skříňce funkční lékárničku s desinfekcí a obvazy. A je ještě parádnější si být vědom lékárničky, kterou máme ve své mysli… a nejen to. Umět ji používat by mělo patřit k základní výbavě moderního člověka! *

Na konci MH se příjemce zeptám, jak se cítí, a jestli se mu ulevilo. Vždy následuje odpověď, že ano. Pokud by se tak náhodou nestalo, nedělali jsme něco správně.

Teď se podíváme na to, jak poznáte, že vám MH ještě úplně nejde: • Je ticho. To znamená, že se neptáte. Správně provedená MH je téměř neustálý dialog. Otázka, odpověď, otázka, odpověď... Buďte kreativní a ptejte se tak, aby příjemce nacházel odpovědi. Když stále opakuje, že neví, je možné ho trošku navést ve stylu: „A je to spíš veliké, nebo spíš malé?“ a tímto způsobem se propracujete ke konkrétnímu obrazu. • Příjemce nespolupracuje. Zřejmě jste nezískali jeho důvěru, a tak na tuto hru nepřistoupil. Nebo MH z nějakého důvodu nechce podstoupit. Jsou lidé, kteří mají problém s tím, že by si měli nechat ulevit. Další příčinou může být i to, že teď není správný čas pro tuto práci. V tomto případě doporučuji MH ukončit. Bez výčitky prosím. • Něco je divně. Pokud máte pocit, že vám příjemce padá kamsi do hlubin, přestaňte s MH. Zřejmě jste rozvibrovali nějakou hlubší strunku a je potřeba ho vrátit do přítomnosti. Třeba tím, že se ho zeptáte, jestli by se mohl vrátit do přítomnosti, do svého těla a vedete ho dotykem a upozorňováním na tělo zpět. Pokud se budete držet návodu, tak by se toto stát nemělo, ale zastávám názor, že je lepší se připravit, než pak být v panice, že nevíte, co dělat. © 2015


18


Tereza Kramerová

• Trvá to moc dlouho. Z mojí zkušenosti na jedno místo na těle stačí 2-15 minut (u dětí to může být i do jedné minuty). Pokud máte pocit, že se harmonizace neúměrně protahuje, zeptejte se, co je možné udělat, aby harmonizace šla rychleji. Pokud příjemce neví, je velmi pravděpodobné, že si omezení chce nechat a nestojí o MH. V tom případě to můžete uzavřít s tím, že máte pocit, že ještě není správný čas na řešení této záležitosti. Nakonec se zeptejte, co je ještě potřeba udělat, abyste mohli bezpečně skončit. • Nefunguje to – příjemce necítí úlevu. Toto se mi ještě nestalo, ale dokáži si představit, že existuje člověk, který bude mít problém s přijetím faktu, že by bylo TAK snadné změnit svoje pocity k lepšímu, a tak se buď do transformační práce vůbec nepustí, ač tvrdí, že to dělá, nebo lže, že nic necítí. Ať tak či tak, platí zásady o odložení ega a odevzdání výsledku, takže harmonizaci nějak vhodně ukončíme a necháme to být. Tak, úvod do této mimořádné techniky máme za sebou. Naučili jste se základní postupy, jak provádět Mentální harmonizaci. Teď už Vás čeká jen praxe. Nebojte se toho, je to hra! Pokud příjemce nebudete nutit do svých představ a udržíte ho v přítomnosti, tak je MH velmi bezpečná a účinná metoda, jak sobě či někomu blízkému ulevit. Jak je možné pracovat sám se sebou, s malými dětmi, jak hledat příčinu a další konkrétní techniky, které můžete při Mentální harmonizaci používat, sepíšu do dalšího eBooku. Nebo přijďte na WORKSHOP, kde vše probereme v praxi i s ukázkami a ověřenými tipy. (Vězte, že toto je jen malá část toho, jak je možné s MH pracovat.) Teď máte pro praktikování informací dost, takže hurá do toho! A pokud budete mít chuť se podělit o svoje výsledky, budu moc ráda, když mi napíšete. Stejně tak i vaše případné dotazy můžete zasílat na můj mail: [email protected] Moc děkuji, že jste tento eBook dočetli až do konce.

© 2015


19


Tereza Kramerová

Ať se vám daří a užíváte potenciálu Mentální harmonizace ve prospěch svůj i ostatních. Klíč už máte... S láskou Tereza Kramerová P.S. Pokud se chcete o tuto zajímavou metodu podělit s přáteli, prosím, pošlete je na moje stránky, ať si eBook stáhnou zdarma přímo od zdroje. Děkuji

Prohlášení: Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno a je porušením autorského zákona, které může být stíháno. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení. Stažením tohoto materiálu berete na vědomí, že autorka nenese žádnou zodpovědnost za jakékoli použití informací z tohoto materiálu a úspěchy či neúspěchy z toho plynoucí.

© 2015


20

TEREZA KRAMEROVÁ LÉKÁRNIČKA V HLAVĚ

Recommend Documents