1
ÚVOD
Grafika je jedním z druhů výtvarného umění. Vymezení pojmu je poměrně složité. Obecně můžeme říci, že grafikou nazýváme umělecké dílo, kdy umělec použije jednu z grafických technik a dílo rozmnoží ručním řemeslným postupem na předem stanovený počet exemplářů. Počet exemplářů tvoří náklad, za který umělec odpovídá, a proto jej také podepisuje. Každý z exemplářů je považován za originál, nikoliv za kopii.
Čas ke studiu: 4 hodiny Cíl
Po prostudování této kapitoly budete umět:
• •
stručně popsat historii grafiky a grafického designu definovat základní pojmy z oblasti grafiky
Výklad 1.1 Stručná historie grafiky, grafického designu a tisku Grafické cítění bylo lidem a lidstvu vlastní již od prehistorických dob (slovo prehistorie znamená před historií a používá se na dobu dávno před vynálezem písma). Dochovaly se jeskynní malby, nejstarší z nich již z doby pozdního paleolitu (pravěk – doba kamenná).
Obr. 1 Kůň z jeskyní Lascaux ve Francii (15 000 až 13 000 př.n.l.) Grafika také byla důležitou součástí vývoje kultury různých civilizací starověku (Sumer – klínové písmo – koncem 4. tisíciletí př. n. letopočtem, Stará Čína, Indie a Pákistán, Starověký Egypt, Starověké Řecko a Řím) – navíc, celý jazyk i matematika byly postaveny právě na grafických symbolech zcela jiného typu, než jsou dnešní písma libovolného národa na světě. Ve stručném historickém přehledu vývoje grafiky nelze zapomenout na středověké mistry malíře. Právě od středověku dále se již grafika, nyní často propojená s malířstvím a odtažená od původní filosofie, začala rozvíjet nebývalým tempem.
6
První grafické tisky se objevily v Číně v 6. století. Používanou technikou byl dřevořez, pomocí něhož se tiskly náboženské amulety. První dochovanou knihou, která se tiskla pomocí dřevořezu je kniha z roku 868. Ve 13. století se dřevěné štočky používaly k tisku na plátno. Postupem času již technika dřevořezu, později dřevorytu, přestala vyhovovat a umělci hledali techniku a materiál, který by byl schopen přenést jemnější práci. Odtud pramení i vynález tisku z hloubky – kdy umělec vyryje námět do ocelové či měděné destičky a následně přenese výjev pomocí barvy na papír. Tiskařské technologie, které se v Evropě používají přibližně od roku 1450, kdy vychází nádherné tištěné kusy z dílny Johannese Gutenberga, prošly také zásadním vývojem, zejména s ohledem na rychlost zpracování zakázky.
Obr. 2 Knihtisk v 15. Století – tiskařská dílna Pro vývoj technologii platí obecné pravidlo, že navazují na předchozí způsoby zpracování. Zmíněný Gutenberg se tak v prvních tištěných dílech snažil o nápodobu rukopisných stránek psaných perem. K opuštění těchto, někdy až příliš estetizujících snah v zájmu čitelnosti a snadnější sazby, dochází až v 18. století. V této době také vznikají dodnes používaná písma pojmenovaná po svých tvůrcích (Didot, Baskerville nebo Bodoni). Od první vytištěné litery přes fotochemické technologie až k plné digitalizaci procesu proběhlo několik století. V tomto srovnání zaujímá na časové ose počítačová grafika jen malý úsek. I když počítačová grafika používá zcela jiné nástroje (než písmolijec nebo tiskař), řadu pojmů a typografických zásad moderní grafika přejímá. Kudy se bude ubírat další vývoj? Stejně jako nevedl knihtisk k předpovídanému zániku psaného písma, tak i počítačové technologie budou dále existovat vedle tradičních výtvarných disciplín. Je pravděpodobné, že dojde ještě k většímu provázání skutečného světa a výpočetní techniky v zájmu vyšší efektivnosti. U jednotlivých technologií je dnes patrná zejména snaha o univerzálnost použití a o zlepšení přenositelnosti souborů. Dojde také k rozvoji výstupních zařízení, na své výraznější uplatnění také čeká svět virtuální reality.
7
1.2 Základní pojmy a definice
Umění
Hovorově také někdy kumšt, je ve zkratce lidská kulturní činnost. Záhada umění spočívá v tom, že při nazírání na něj nevědomky směšujeme dvě úrovně, v nichž působí - individuální a sociální. Z hlediska individuálního je základním kritériem umění (umělecké hodnoty) jeho estetický účinek. Estetický účinek je však závislý na dosavadní osobní zkušenosti a tedy individuální. Z tohoto hlediska není možné požadovat, aby ostatní považovali za umění totéž, co my sami. Z hlediska sociálního je umění (umělecký proces) nezbytným nástrojem k tvorbě nových (nebo také inovovaných) znaků. K ověřování jejich účinnosti (umělec) ji ověřuje napřed na sobě, dále na svém okolí (posluchač, divák, apod.).
Grafika
Grafika (z řeckého slova grafein – psát) – souhrnné označení různých uměleckých technik, které vycházejí z „psané“, popřípadě do štočku vyryté linie a jsou převáděny do plochy. Grafikou nazýváme umělecké dílo, kdy umělec použije jednu z grafických technik a dílo rozmnoží ručním řemeslným postupem na předem stanovený počet exemplářů. Počet exemplářů tvoří náklad, za který umělec odpovídá, a proto jej také podepisuje. Každý z exemplářů je považován za originál, nikoliv za kopii.
Počítačová grafika
Počítačová grafika je z technického hlediska obor informatiky, který používá počítače k tvorbě umělých grafických objektů a dále také na úpravu zobrazitelných a prostorových informací, nasnímaných z reálného světa (například digitální fotografie a jejich úprava, filmové triky, apod.). Z hlediska umění jde o samostatnou kategorii grafiky.
Grafická technika
Grafickou technikou rozumíme způsob kterým umělec dosáhne rozmnožitelnosti díla na stanovený náklad.
• Tisk z výšky Jedná se o nejstarší grafickou techniku. Grafik po přenesení kresby na štoček, postupně pomocí různých druhů rýtek a dlátek odebírá materiál kolem kresby. Odebrané místo bude na výsledné grafice bílé. Barva se nanáší na vyvýšená místa (odtud název „tisk z výšky“). Zjednodušeně by se dalo říci, že tisk je obdobný principu razítka. Na tento tisk není třeba tiskařského lisu. Tisk lze provést na běžném knihařském lisu, nebo přiložit list papíru na štoček a papír přejet válečkem. Štočky se při tomto druhu tisku příliš neopotřebovávají.
Do této kategorie patří: dřevořez, dřevoryt a linoryt.
Obr. 3 Schéma tisku z výšky 8
• Tisk z hloubky Již od starověku ryli zlatníci do kovu různé ornamenty, ale pouze k dekorativním účelům. Odtud byl již jen krok z nejstarší grafické technice tisku z hloubky – rytině. Popudem byla snaha o větší výrazovou možnost, jelikož tisk z hloubky umožňuje daleko jemnější práci. Grafik při této technice vyryje nebo vyleptá výjev do destičky (zinkové, ocelové, měděné či hliníkové). Poté vetře barvu do vyrytých či vyleptaných míst a tlakem lisu obtiskne výjev na papír. Při této technice dochází k většímu opotřebení destiček. Některé techniky tisku z hloubky tak mají jen velmi omezený náklad. Do této kategorie patří: rytina, lept, suchá jehla, mezzotinta, měkký kryt (vernis mou), akvatinta.
Obr. 4 Schéma tisku z hloubky
• Tisk z plochy Kamenotisk (nebo také litografie – slovo pochází z řeckého slova lithos – kámen, grafein – psát) je tisková technika vynalezená roku 1798 Aloisem Senefelderem. Kamenotisk je metoda tisku především na hladké povrchy. Používá tiskové formy bez jakéhokoliv reliéfu, vystouplého či vyhloubeného. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni.
Obr. 5 Schéma tisku z plochy
• Ostatní grafické techniky a jejich kombinace Existuje mnoho grafických technik, které se neřadí ani do jedné z předešlých kategorií. Zejména se jedná o: sítotisk (serigrafie), monotyp, papírotisk. S kombinováním grafických se setkáváme především u moderní grafiky. Kombinují se zejména techniky tisku z hloubky. Umělec při práci na různých částech destičky používá různé techniky. Další možností, která se opět týká především moderní grafiky, je soutisk. Umělec zhotoví dvě či více destiček a poté soutiskne jejich obsah na sebe. Tato technika se používá především k dosažení více barev či barevných tónů na výsledné grafice. Dochází také k celé řadě experimentů (např. tisk z igelitu, tisk z koláže ap.).
9
Dělení grafiky
Grafiku můžeme řadit dle mnoha hledisek. Vymezení jednotlivých kategorií je vždy sporné a mnohé skupiny se velmi často překrývají. Za základní rozdělení je možno považovat dělení dle oborů a to na grafiku volnou, užitou, reprodukční a dekorativní.
• Volná grafika Též grafika umělecká – je grafikou, která je zcela duševním majetkem svého tvůrce. Umělec tvoří dílo dle vlastní volné představy, jeho je námět, myšlenka i provedení. Díla mají nejblíže k obrazům. Do volné grafiky patří nejhodnotnější díla, jelikož vznikají bez vnějších vlivů.
• Užitá grafika Jde o grafiku k praktickým účelům. Patří sem novoročenky, ex libris (papírová nálepka nalepená na vnitřní straně desek knihy a označující vlastnický vztah určité osoby k danému výtisku knihy), pozvánky, svatební oznámení, ale i plakáty, knižní obaly ap. Jelikož všechny tyto obory existují nejen jako původní grafika, je zde třeba rozlišovat mezi díly, která vznikla grafickými technikami a obyčejnými tisky z tiskárny.
• Reprodukční grafika Je grafikou dle cizí předlohy. Ve starší literatuře je možné zaznamenat názor, že tato skupina grafiky je méně hodnotná a v principu není hodna pozornosti. Tento názor již není zastáván a neodpovídá obrovskému významu, který měla reprodukční grafika v dobách před vynalezením fotografie pro vývoj a hlavně popularizaci umění. Nejlepší malíři si vždy vážili oněch „řemeslníků“, kterým svěřovali svá díla k rozšíření v grafickém přepisu.
• Dekorativní grafika Tento vžitý název je vlastně nesprávný. Dnes bychom tuto skupinu grafik mohli pojmenovat ilustrace. Jedná se o díla, která byla původní součástí nějakého knižního díla a doprovázela text. Patří sem např. grafika květin, ptáků, pohledy na města (jimž se říká veduty), výjevy z venkovského života a mnohé jiné.
Johannes Gutenberg
Johannes Gensfleisch, řečený Gutenberg byl vynálezcem technologie mechanického knihtisku (rok 1444) pomocí pohyblivých liter. Již o několik století dříve byl ovšem předchůdce evropského knihtisku vynalezen v Číně, jednalo se o technologii tisku dokumentů pomocí dřevořezných desek a následně v 11. století pomocí pohyblivých písmen. Gutenberg jej tedy vynalezl „pro Evropu“.
Obr. 6 Johannes Gutenberg – vynálezce knihtisku 10
Tisk
Tisk je způsob rozmnožování předlohy, při kterém se tisková barva z tiskové formy přenáší tlakem stroje na papír nebo jiný potiskovaný materiál.
Typografie
Je to umělecko-technický obor, který se zabývá písmem. (Přeměna psaného textu do tištěného stavu pomocí prostředků, které nabízí sazba z tiskových písem, volba a kombinace druhů písma apod.) V tabulce jsou základní typy písem a u nich ukázky fontů (řezů písma):
Typ písma
Font
Základní
Times New Roman
Kurzíva
Italic – Times New Roman
Polotučné
Bold face – Times New Roman
Bezpatkové
Sans serif např. – Arial
Kapitálky
SMALL CAPS – TIMES NEW ROMAN
Strojopisné
Typewriter – Courier New
Ozdobné
Haettenschweiler
Kaligrafické
Monotype Corsiva
Písmo
Písmo se používá na vizuální zápis jazyka se symboly. Nejstarší typy písma jsou piktogramy (stylizovaný obrázek, který na první pohled něco sděluje) nebo ideogramy (grafický znak označující pojem nezávisle na tom, jak se pojmenovává). Většina písem může být rozdělena do 3 kategorií: Logografické, sylabické (slabičné) a alfabetické (abecední).
Obr. 7 Klínopisná tabulka obsahující jména některých sumerských bohů (2400 - 2200 př.n.l.)
11