Standardizované procedury zavádění dobrovolných nástrojů v ČR
Výstup projektu „Efektivní uplatňování dobrovolných nástrojů politiky životního prostředí“ realizovaném v rámci Programu BETA Technologické agentury ČR pro Ministerstvo životního prostředí
Úvod V současné době poptávka po dobrovolných nástrojích v oblasti životního prostředí v České republice stagnuje nebo není rozšířena tak, jak by odpovídalo jejich potenciálu pro zvyšování konkurenceschopnosti podniků anebo zvyšování efektivnosti organizací při současném zlepšování stavu životního prostředí. Projekt „Efektivní uplatňování dobrovolných nástrojů politiky životního prostředí“ si kladl za cíl identifikovat hlavní překážky popsaného stavu a navrhnout vhodné postupy, jakým způsobem podpořit širší uplatňování dobrovolných nástrojů v následujících letech. Za tímto účelem byly vytvořeny tyto „Standardizované procedury zavádění dobrovolných nástrojů v ČR“.
Základní zjištění Řešitelský tým navrhuje podpořit dobrovolné nástroje v České republice na následujících úrovních:
Posílení jednotlivých programů a jejich agentur tak, aby kromě tradiční agenturní činnosti měly i rozvojový potenciál.
Realizovat systematickou podporu dobrovolných nástrojů na místní úrovni.
Vytvoření a odzkoušení metodiky podpory dobrovolných nástrojů na místní úrovni v rámci širší podpory udržitelné spotřeby a výroby.
Vytváření příznivých rámcových podmínek a systematické podpory udržitelné spotřeby a výroby a dobrovolných nástrojů na centrální úrovni.
Blíže jsou jednotlivá zjištění a závěry rozpracovány v dalších kapitolách tohoto dokumentu.
Východiska a předpoklady Základní východisko Standardizované procedury jsou navrženy tak, aby podpora dobrovolných nástrojů přinášela nejen efekty v oblasti ochrany životního prostředí (což je hlavní cíl dobrovolných nástrojů), ale současně také pozitivní efekty ekonomické a sociální. Finanční prostředky vložené do podpory a realizace dobrovolných nástrojů by tak měly mít dobrou ekonomickou návratnost, a to nejen z pohledu hlavní cílové skupiny dobrovolných nástrojů, kterou je soukromý sektor, ale zároveň i z pohledu státu. Lepší ekonomické výsledky a vyšší konkurenceschopnost podniků, které aplikují dobrovolné nástroje, se projeví na vyšším daňovém výnosu. Dosažení tohoto cíle je u srovnatelných zahraničních programů sledováno pomocí indikátoru celkových ekonomických efektů na straně podniků. Takto byl již dříve koncipován Národní program čistší produkce, avšak při vhodném nastavení výchozího stavu a sledování i ekonomických efektů lze stejné kritérium uplatnit i pro Národní program environmentálního značení a Národní program EMAS. Toto základní hodnotové východisko je v souladu se stávajícími prioritami společnosti a je reflektováno mj. i v klíčových indikátorech pro sledování efektů dobrovolných nástrojů.
Potřeba politického rozhodnutí Výše uvedený komplexnější pohled na dobrovolné nástroje a jejich efekty poskytuje nový argument pro jejich významnější politickou podporu. Řešitelský tým i přizvaní experti se shodli, že pro podporu dobrovolných nástrojů v ČR je podstatné politické rozhodnutí státu, jak dalece chce tuto oblast podpořit. Byly diskutovány tři základní varianty podpory dobrovolných nástrojů: 1. Pokračování stávající strategie – jednotlivé dobrovolné nástroje mají samostatné programy bez užších vazeb, podpora státu je omezená (stejně jako aplikace dobrovolných nástrojů). 2. Systematická podpora dobrovolných nástrojů na centrální úrovni – informační kampaně, budování kapacit, finanční mechanismy. 3. Systematická podpora dobrovolných nástrojů na místní úrovni – stát stanovuje základní rámcové podmínky pro rozvoj dobrovolných nástrojů a podporuje je nutnou agenturní a informační činností; programy podpory (včetně části financování) a zavádění dobrovolných nástrojů jsou realizovány na místní/regionální úrovni.
Podpora dobrovolných nástrojů na místní úrovni Podpora dobrovolných nástrojů místní/regionální úrovni byla v současných podmínkách ČR vyhodnocena jako nejefektivnější, prokazující nejlepší poměr mezi potřebnými zdroji a dosažitelnými efekty. Tato strategie pro podporu dobrovolných nástrojů má navíc další důležité atributy:
Smysluplnost: Propojení dobrovolných nástrojů s řešením konkrétních problémů a podporou místních strategií;
Společné úsilí: Zapojení více zainteresovaných stran a jejich zdrojů do podpory a realizace dobrovolných nástrojů;
Komplexnost: Umožňuje přirozenou integraci jednotlivých dobrovolných nástrojů a docílení žádoucích synergií.
Podpora dobrovolných nástrojů na místní úrovni se však neobejde bez
pokračování a rozšíření stávající podpory jednotlivých dobrovolných nástrojů a příslušných Národních programů,
systematické podpory dobrovolných nástrojů na centrální úrovni (informační kampaně, budování kapacit)
finanční podpory uvedených podpůrných aktivit (možné využití sdruženého financování: stát, obec, podnikatelská sféra).
Cílové stavy Integrovaná podpora na místní úrovni má na úrovni jednotlivých dobrovolných nástrojů následující cíle:
EM(A)S: Efektivní samoregulace a rozšíření sociálního kapitálu Vlastní standardy, snižování dopadů na životní prostředí, verifikovaný reporting, CSR, zlepšení vztahů podniku s místní komunitou a s dalšími zainteresovanými stranami, zvýšení hodnoty podniku v důsledku zavádění dobrovolných nástrojů.
Environmentální značení: Integrace environmentálních hledisek do návrhu produktů Snižování dopadů na životní prostředí, zlepšení vztahů se zainteresovanými stranami, zvýšení hodnoty a kvality produktu, zvýšení hodnoty podniku v důsledku zavádění dobrovolných nástrojů.
Čistší produkce: Systémové řízení reálné účinnosti využití toků materiálů a energie ve výrobě a službách Snižování provozních nákladů a optimalizace investic, snižování dopadů na životní prostředí, zlepšení vztahů se zainteresovanými stranami, zvýšení hodnoty podniku v důsledku zavádění dobrovolných nástrojů.
Pro integrovanou podporu dobrovolných nástrojů na místní úrovni pak musí existovat vhodné rámcové podmínky – systematická podpora dobrovolných nástrojů na centrální úrovni.
Obr. 1 – Cílové stavy uplatňování dobrovolných nástrojů
Indikátory Jako základní klíčový indikátor podpory dobrovolných nástrojů je vzhledem k východiskům další podpory dobrovolných nástrojů stanoven poměr vložené koruny k dosažené celkové kumulované úspoře (za dobu sledování přínosů u daného subjektu, regionu anebo programu vztažený vždy ke způsobu financování). Tento indikátor navrhujeme sledovat na mikroúrovni (jednotlivých podniků anebo opatření) i na makroúrovni (celkové efekty jednotlivých místních i národních programů podporujících dobrovolné nástroje). Zároveň budou, tak jako doposud, sledovány též environmentální efekty dobrovolných nástrojů, a to opět na mikro- i makroúrovni, a to například:
snižování spotřeby energie, zvyšování energetické účinnosti; využívání obnovitelných zdrojů energie; snižování spotřeby vody, zvyšování účinnosti využívání vody; snižování množství a nebezpečnosti odpadních vod; snižování spotřeby surovin a materiálů, zvyšování materiálové účinnosti; snižování množství odpadu, snižování množství nebezpečného odpadu; snižování množství emisí do ovzduší.
Předpoklady Základními předpoklady pro úspěšnou realizaci programu na podporu dobrovolných nástrojů na místní úrovni jsou
Existence povědomí o dobrovolných nástrojích; Sdílená moc a odpovědnost.
Míru naplnění těchto předpokladů by měla zvážit místní samospráva před zahájením realizace programu na podporu dobrovolných nástrojů. Naplnění těchto předpokladů by měl podporovat stát vytvářením vhodných rámcových podmínek.
Existence povědomí o dobrovolných nástrojích Základním předpokladem pro efektivní využití dobrovolných nástrojů je povědomí o těchto nástrojích, jejich potenciálních přínosech a o problémech, které mohou pomoci řešit. Otázka: Existuje mezi zainteresovanými stranami povědomí o přínosech dobrovolných nástrojů a o problémech, které mohou pomoci řešit, a o relevantních strategiích a politikách? Možné vazby a postupy:
Osvěta a přenos informací (kampaně i dlouhodobé programy) Vzdělávání (celoživotní vzdělávání, komunitní škola, diskuse uvnitř i mezi zainteresovanými stranami)
Pokud chybí dostatečné povědomí, nebrání to realizaci místního podpůrného programu – na jeho počátku je ale potřeba více akcentovat propagační a informační aktivity, tj. šířit povědomí v rámci daného regionu. Povědomí o přínosech dobrovolných nástrojů je potřeba vytvořit jak na úrovni místní správy, tak i soukromého sektoru a veřejnosti. Kroky pro rozšiřování povědomí jsou i součástí standardizované metodiky (viz otázka č. 10).
Sdílená moc a odpovědnost Dalším výchozím předpokladem pro efektivní využití dobrovolných nástrojů je vědomí zainteresovaných stran, že mohou ovlivnit řešení problémů a podílet se na něm společně s dalšími zainteresovanými stranami v ovzduší vzájemné důvěry. Otázka: Mají zainteresované strany možnost ovlivnit strategii řešení problémů, které považují za významné, a podílet se na těchto řešeních? Existuje v místní komunitě dostatečný sociální kapitál? Možné vazby a postupy:
Osobní (osobnostní) rozvoj (schopnost efektivní spolupráce s druhými lidmi vychází ze sebepoznání a vnitřní integrity člověka) Efektivní komunikace Vytváření sociálního kapitálu (vzájemného respektu uvnitř i mezi zainteresovanými stranami), vytváření vzájemné důvěry, sdílení moci (spolurozhodování)
Standardizované procedury Úvod Následující sekce obsahuje popis standardizovaných procedur pro podporu dobrovolných nástrojů na místní (regionální) úrovni. Tyto procedury mohou být využity municipalitami a jejich samosprávami (především městy) a dále samosprávami regionů (kraji) k systémové podpoře dobrovolných nástrojů a jejich využití pro naplňování jejich místních / regionálních strategií v oblastech regionálního rozvoje, ochrany životního prostředí a udržitelnosti. Základním východiskem pro standardizované procedury, které již bylo zmíněno, je propojení dobrovolných nástrojů s naplňováním místních anebo regionálních (rozvojových) strategií. Dobrovolné nástroje zde slouží k naplňování konkrétních cílů, které jsou pro potřeby standardizovaných procedur shrnuty pod konceptem udržitelné spotřeby a výroby (USV). Tento koncept se jeví jako nejvhodnější pro systematické zastřešení dobrovolných nástrojů, protože vychází z principů udržitelného rozvoje a poskytuje rámec pro jejich praktické naplňování. Cílem USV je zvyšování pozitivních a snižování negativních dopadů systému spotřeby a výroby na komplexně pojímanou kvalitu života. Standardizované procedury podpory dobrovolných nástrojů na místní úrovni dále vycházejí z dobré praxe v oblasti učícího se podniku / učící se komunity a z cyklu učení, který je jejím základem. Cyklus učení je například v mezinárodních obchodních standardech ISO znám jako „Demingovo schéma“ PLAN (Plánuj) – DO (realizuj) – CHECK (vyhodnoť) – ACT (proveď reflexi). 1. Plánování 2. Realizace 3. Hodnocení 4. Reflexe 5. Pokračování Dalším důležitým východiskem standardizovaných procedur je dobrá praxe v oblasti místní a regionální podpory dobrovolných nástrojů, kterou představuje v Evropě především program EKOPROFIT. Popis programu a zkušenosti z jeho realizace jsou uvedeny v příloze. Program EKOPROFIT je v Evropě realizován již více než 20 let a z rakouského Grazu, kde původně vznikl, se rozšířil do stovek municipalit především v Rakousku a Německu. Vytvořily se také různé způsoby jeho aplikace.1 Standardizované procedury jsou formulovány tak, aby byly dostatečně obecné a umožňovaly aplikaci v různých místních podmínkách při zachování požadavku na jasné vymezení standardizovaných kroků, bez jejichž realizace nemohou být programy dlouhodobě efektivní a úspěšné.
1
Projekt s názvem EKOPROFIT byl realizován i v České republice, a to Městským úřadem ve Zlíně ve spolupráci s Českým centrem čistší produkce v letech 1999 – 2000. Projekt se zaměřil na zavádění EMAS na Městském úřadě ve Zlíně, v Dopravních podnicích Zlín a v Technických službách města Třebíč s využitím postupů čistší produkce a využíval pouze některé součásti programu EKOPROFIT.
Popis jednotlivých kroků standardizovaných procedur obsahuje:
Zdůvodnění a smysl daného kroku;
Základní otázku, na kterou je potřeba najít při podpoře zavádění dobrovolných nástrojů v daném korku odpověď. Otázky charakterizují jednotlivé základní kroky standardizované procedury;
Popis role tří základních aktérů: státu, místní správy a soukromého sektoru; aktivity a jejich výstupy;
Přehled existujících postupů a vazeb využitelných v daném kroku (odkaz na jiné programy, postupy a procedury, které lze podle místních priorit a podmínek využít).
Krok 1: Plánování Plánování I Dobrovolné nástroje jsou nástroje environmentální, ale i rozvojové politiky. Standardizovaný postup zavádění dobrovolných nástrojů musí vycházet z politiky kraje / obce. Do tvorby politik a jejich cílů je pro efektivní využití dobrovolných nástrojů potřeba zapojit místní zainteresované strany (podniky, obce, místní komunitu, atp.). Otázka č. 1: Obsahují existující politiky a strategie cíle v oblasti udržitelné spotřeby a výroby / dobrovolných nástrojů a jsou do vytváření politik a strategií a do identifikace priorit zapojeny všechny relevantní zainteresované strany? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Osvěta, naplňování a aktualizace relevantních strategických dokumentů (příklady jsou uvedeny níže).
Povědomí o USV, dobrovolných nástrojích a jejich důležitosti pro rozvojové politiky na straně zainteresovaných stran.
Obec
Komunitní plánování (zapojení místních zainteresovaných stran do tvorby strategií).
Místní strategie obsahuje cíle v oblasti USV.
Soukromý sektor
Proaktivní přístup k tvorbě místních strategií.
Místní strategie obsahuje cíle v oblasti USV a soukromý sektor se podílí na jejich tvorbě a realizaci.
Příklady relevantních strategických dokumentů:
Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR Státní politika životního prostředí ČR Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby Strategie regionálního rozvoje ČR2
Možné vazby a postupy:
2
Místní Agenda 21 (MA21) Udržitelný rozvoj municipalit (ISO TC 268) Společenská odpovědnost (ISO 26000), analýza zainteresovaných stran Zdravá města (NSZM)
Mezi jeden z globálních cílů Strategie regionálního rozvoje ČR patří „zajistit dynamický a vyvážený rozvoj území České republiky se zřetelem na kvalitu života a životního prostředí, ... umožnit využití místního potenciálu pro posílení konkurenceschopnosti jednotlivých územně správních celků:“
Plánování II Dobrovolné nástroje musí být využitelné pro konkrétní zlepšení v oblasti prioritních problémů. Otázka č. 2: Existuje potenciál pro zlepšení, který by bylo možné využít s pomocí dobrovolných nástrojů? Co je skutečně důležité, na co se zaměřit? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Osvěta, programová podpora zavádění postupů USV v ČR (podporu by bylo možné vázat na místní programy zajišťované obcemi anebo krajskými úřady).
Povědomí o postupech pro identifikaci potenciálu pro zlepšení v oblasti USV a jeho využitelnosti prostřednictvím dobrovolných nástrojů.
Obec
Podpora využití (standardizovaných) postupů pro identifikaci potenciálu USV v soukromém i veřejném sektoru.
Specifikace potenciálu pro zlepšení, stanovení priorit.
Soukromý sektor
Identifikace potenciálu USV.
Specifikace potenciálu pro zlepšení, stanovení priorit.
Možné vazby a postupy:
Hodnocení v rámci MA21 Environmentální stopa organizací Vstupní hodnocení udržitelné spotřeby a výroby (EDIT VALUE Tool) Hodnocení životního cyklu produktů
Plánování III Postup realizace žádoucích změn vychází z postupů ověřených v rámci místních programů udržitelnosti zapojujících různé zainteresované strany, jako je již zmíněný EKOPROFIT. Otázka č. 3: Existuje společný program pro realizaci žádoucích změn? Charakteristiky: Sdílené plánování a realizace včetně sdíleného financování a sdílených efektů, transparentnost a vzájemné ocenění Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Osvěta, programová podpora místních a regionálních programů typu EKOPROFIT.
Povědomí a motivace pro realizaci programů EKOPROFIT (programová podpora státu by pokrývala určité % nákladů).
Obec
Seznámení se s programem EKOPROFIT a zorganizování místní diskuse k jeho možné realizaci v rámci existující strategie rozvoje (přizvání všech relevantních zainteresovaných stran).
Konsensus na realizaci programu EKOPROFIT.
Seznámení se s programem EKOPROFIT a případná iniciace místní diskuse k jeho realizaci; pokud diskusi iniciovala obec anebo kraj, účast v této diskusi.
Dohoda na účasti v programu.
Soukromý sektor
Závazek spolufinancovat realizaci programu. Schválený program (k jeho návrhu lze využít následující standardizované kroky)
Závazek spolufinancovat realizaci programu.
Možné vazby a postupy:
Ustavení programu (s využitím postupů programu EKOPROFIT a jeho různých variant tak, jak se vyvinuly v Evropě)
Krok 2: Realizace Realizace I Pro žádoucí inovace je potřeba vytvořit sítě, které jsou schopné efektivně propojit praxi a prioritní problémy s teoretickými znalostmi a věděním. Otázka č. 4: Dochází v rámci programu k propojení teoretických a praktických znalostí? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Programová podpora místních a regionálních programů typu EKOPROFIT.
Část zdrojů pro realizaci programu.
Obec
Organizační zajištění programu, zajištění odborných kapacit pro realizaci workshopů apod.
Přenos know-how, odborné kapacity.
Soukromý sektor
Spolupráce na realizaci programu, účast na jeho aktivitách, vyškolení vlastních pracovníků.
Přenos know-how, odborné kapacity. Návrh konkrétních inovací a využití dobrovolných nástrojů (konkrétních opatření).
Charakteristiky: Využití standardizovaných postupů dobrovolných nástrojů, společné aktivity Možné vazby a postupy:
Přenos znalostí a vytváření kapacit – workshopy, konzultace, mentoring Týmová práce
Realizace II Konkrétní inovace a dobrovolné nástroje je potřeba realizovat u jednotlivých zúčastněných subjektů. Otázka č. 5: Dochází k realizaci konkrétních inovací a nástrojů u zúčastněných subjektů? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Podpora realizace opatření USV (sdílení rizik inovačních projektů, zlepšení jejich ekonomické návratnosti formou měkkého úvěru apod.)
Podpora realizace opatření.
Obec
Podpora realizace opatření USV formou pozitivní zpětné vazby místní komunity.
Podpora realizace opatření.
Soukromý sektor
Realizace opatření.
Realizovaná opatření a jejich přínosy. Zvýšení konkurenceschopnosti.
Charakteristiky: Využití standardizovaných postupů dobrovolných nástrojů, individuální aktivity zúčastněných subjektů Možné vazby a postupy:
Realizace nástrojů a opatření podle standardizovaných postupů dobrovolných nástrojů Finanční mechanismy na podporu realizace CP, EMAS a Environmentálního značení; sdílení rizik spojených s realizací (postupy jako Energy Performance Contracting (EPC))
Krok 3: Hodnocení Je potřeba objektivně vyhodnotit konkrétní efekty realizace dobrovolných nástrojů u jednotlivých zúčastněných subjektů a podat o tom informaci. Otázka č. 6: Jaké ověřitelné efekty přinesla realizace konkrétních inovací a nástrojů u zúčastněných subjektů a jak o nich informovat? Popis role tří základních aktérů: Aktér Stát
Aktivita Podpora měření a verifikace skutečných efektů opatření, jejichž realizace byla podpořena z veřejných zdrojů. Podpora reportingu.
Výstup Motivace k měření skutečných efektů zavedených opatření a ke sdílení těchto informací přinejmenším se státem anebo lépe i s veřejností.
Obec
Důraz na celkové vyčíslení nákladů a přínosů souvisejících s realizací opatření a na související reporting.
Zájem o dosažené přínosy realizovaných opatření.
Soukromý sektor
Postup podle plánu měření a verifikace připraveného již ve fázi plánování.
Vyčíslení skutečných přínosů realizovaných opatření a nástrojů.
Reporting (přinejmenším formou souhrnných výsledků realizovaných opatření).
Sdílení informací o konkrétních projektech a o dosažených výsledcích.
Charakteristiky: Využití standardizovaných postupů dobrovolných nástrojů, využití hodnocení třetí stranou, reporting. Možné vazby a postupy:
U čistší produkce: Měření a verifikace (Mezinárodní protokol pro měření a verifikaci efektů úsporných opatření IPMVP), Monitoring a Targeting (M&T) U EMAS: ověřené environmentální prohlášení U environmentálního značení: statistiky prodeje Reporting (GRI apod.) Průzkumy
Krok 4: Reflexe Reflexe I Je potřeba ocenit dosažené výsledky. Otázka č. 7: Koho a jak ocenit za to, čeho bylo dosaženo? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Podpora schémat pro oceňování proaktivních subjektů (např. podpora publicity pro tyto subjekty, zajištění verifikace třetí stranou apod.)
Obce i soukromé subjekty mají podporu pro veřejné oceňování dosažených výsledků. Ocenění má potřebnou kredibilitu.
Obec
Verifikace dosažených výsledků.
Pozitivní zpětná vazba pro soukromý sektor.
Veřejné ocenění účasti v programu i dosažených výsledků. Široká publicita pro dosažené výsledky i pro veřejné ocenění. Opakování ocenění. Soukromý sektor
Účast na slavnostním ocenění.
Zlepšení vztahů podniku se zainteresovanými stranami. Zvýšení konkurenceschopnosti.
Charakteristiky: Veřejné ocenění, společná „oslava“ dosažených výsledků. Možné vazby a postupy:
Formální ocenění (předem definované jako je např. EKOPROFIT Award, Národní cena kvality) Neformální ocenění (společná „oslava“ výsledků) Zveřejnění výsledků i ocenění Zapojení nových zainteresovaných stran i jednotlivců
Reflexe II Je potřeba provést reflexi získaných zkušeností. Otázka č. 8: Jaké závěry pro hodnoty, politiky a strategie lze vyvodit ze získané zkušenosti? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Podpora realizace setkání pro reflexi a sdílení zkušeností a výsledků.
Podpora sdílení zkušeností a strategické diskuse zainteresovaných stran.
Obec
Realizace setkání zúčastněných stran pro reflexi a sdílení zkušeností a výsledků.
Podněty pro nové hodnoty, politiky a strategie.
Soukromý sektor
Participace na přípravě a realizaci setkání pro reflexi a sdílení zkušeností a výsledků.
Podněty pro nové hodnoty, politiky a strategie.
Charakteristiky: Strategická diskuse (vnitřní i společná) zainteresovaných stran, vznikají impulzy a podklady pro strategické plánování. Možné vazby a postupy:
Metodiky pro strategické plánování
Reflexe III Je potřeba upravit rámcové podmínky tak, aby podporovaly žádoucí aktivity a výstupy. Otázka č. 9: Jak upravit rámcové podmínky tak, aby podporovaly udržitelnou spotřebu a výrobu? Popis role tří základních aktérů: Aktér Stát
Aktivita Tvorba pravidel a strategické plánování na úrovni státu a regionální politiky.
Výstup Upravené politiky a strategie, nová legislativní pravidla, nové programy. Lepší rámcové podmínky pro realizaci dobrovolných nástrojů.
Strategické plánování na úrovni regionální a místní politiky.
Obec
Upravené politiky a strategie, upravené programy. Lepší rámcové podmínky pro realizaci dobrovolných nástrojů.
Soukromý sektor
Strategické plánování na úrovni podniku.
Nové politiky a strategie.
Vklad pro plánování na regionální a místní úrovni.
Lepší rámcové podmínky pro realizaci dobrovolných nástrojů.
Charakteristiky: Tvorba nových pravidel (legislativních, nových programů, zdrojů financování apod.), ocenění / zvýhodnění subjektů dosahujících pomocí dobrovolných nástrojů žádoucích efektů Možné vazby a postupy:
Informační nástroje: propagace, vzdělávání, náklady v životním cyklu investic Ekonomické nástroje: internalizace externalit, finanční mechanismy podporující USV, Zelené nakupování (Green Public Procurement, Green Private Procurement), daňové nástroje (Green Tax Reform) Normativní nástroje: snížená administrativní zátěž, požadavky na uplatnění dobrovolných nástrojů v právních předpisech (např. ekodesign, omezení používání nebezpečných látek)
Reflexe IV (Shoduje se s bodem 1 Předpokladů) Základním předpokladem pro efektivní využití dobrovolných nástrojů je povědomí o těchto nástrojích, jejich potenciálních přínosech a o problémech, které mohou pomoci řešit. Otázka č. 10: Existuje mezi zainteresovanými stranami povědomí o přínosech dobrovolných nástrojů a o problémech, které mohou pomoci řešit, a o relevantních strategiích a politikách? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Vytváření povědomí o dobrovolných nástrojích s využitím získaných zkušeností a výsledků na centrální i regionální úrovni.
Zvýšené povědomí o dobrovolných nástrojích a jejich potenciálních efektech.
Obec
Vytváření povědomí o dobrovolných nástrojích s využitím získaných zkušeností a výsledků na místní a regionální úrovni.
Zvýšené povědomí o dobrovolných nástrojích a jejich potenciálních efektech.
Soukromý sektor
Vytváření povědomí o dobrovolných nástrojích v rámci soukromého sektoru.
Zvýšené povědomí o dobrovolných nástrojích a jejich potenciálních efektech.
Možné vazby a postupy:
Osvěta a přenos informací (kampaně i dlouhodobé programy) Vzdělávání (celoživotní vzdělávání, komunitní škola, diskuse uvnitř i mezi zainteresovanými stranami)
Reflexe V (Shoduje se s bodem 2 Předpokladů) Dalším předpokladem pro efektivní využití dobrovolných nástrojů je vědomí zainteresovaných stran, že mohou ovlivnit řešení problémů a podílet se na něm společně s dalšími zainteresovanými stranami v ovzduší vzájemné důvěry. Otázka č. 11: Mají zainteresované strany možnost ovlivnit strategii řešení problémů, které považují za významné, a podílet se na těchto řešeních? Existuje v místní komunitě dostatečný sociální kapitál? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Poskytnutí příkladu pro vytváření demokratických vztahů a bezpečného prostředí pro komunikaci a spolupráci, a to interně i navenek.
Zlepšení vztahů mezi zainteresovanými stranami, zvýšení důvěry ve společnosti.
Obec
Interně: podpora osobnostního rozvoje a vytváření bezpečného prostředí pro komunikaci a spolupráci; demokratizace organizace práce a podpora vnitřní motivace.
Sociální kapitál pro pokračování programu a další spolupráci.
Externě: vytváření vzájemné důvěry a kvalitních vztahů se zainteresovanými stranami, které jsou založené na spolurozhodování. Soukromý sektor
Interně: podpora osobnostního rozvoje a vytváření bezpečného prostředí pro komunikaci a spolupráci; demokratizace organizace práce a podpora vnitřní motivace.
Sociální kapitál pro pokračování programu a další spolupráci.
Externě: vytváření vzájemné důvěry a kvalitních vztahů se zainteresovanými stranami, které jsou založené na spolurozhodování. Možné vazby a postupy:
Osobní (osobnostní) rozvoj (schopnost efektivní spolupráce s druhými lidmi vychází ze sebepoznání a vnitřní integrity člověka) Efektivní komunikace Vytváření sociálního kapitálu (vzájemného respektu uvnitř i mezi zainteresovanými stranami), vytváření vzájemné důvěry, sdílení moci (spolurozhodování)
Krok 5: Pokračování Pro stálé zlepšování je potřeba nastartovat dlouhodobý program. Otázka č. 12: Jakou formu dát pokračování započatých aktivit? Popis role tří základních aktérů: Aktér
Aktivita
Výstup
Stát
Pokračující programová podpora místních a regionálních programů typu EKOPROFIT.
Dlouhodobá motivace pro realizaci programů EKOPROFIT.
Obec
Institucionalizace programu EKOPROFIT.
Pokračování programu, dosahování dalších pozitivních efektů.
Soukromý sektor
Integrace hodnot, interních kroků EKOPROFIT a vhodných dobrovolných nástrojů do hodnot, strategie a do systému řízení podniku.
Pokračující účast v programu, stálé zlepšování, využívání dalších dobrovolných nástrojů.
Charakteristiky: Opakování kroků 1. až 4. (pokračování institucionalizace žádoucích aktivit.
cyklu
učení
začíná
novým
plánováním),
Možné vazby a postupy:
Dlouhodobá institucionalizace programu EKOPROFIT - institucionalizace kroků (postupů odpovídajících na otázky) č. 1 až 9 Místní / regionální agentura ((z)řízená zainteresovanými stranami) Klub (po vzoru EKOPROFIT)
Příloha: Program EKOPROFIT Charakteristika EKOPROFIT je program na podporu čistší produkce a eko-efektivnosti na úrovni města a místních podniků. EKOPROFIT vznikl v rakouském Grazu v letech 1993 - 94 za asistence STENUM Graz. EKOPROFIT se postupně šíří po celém světě, nejvíce realizací tohoto programu (řádově stovky) je ale v Německu a v Rakousku. Programy EKOPROFIT jsou financovány jednak zúčastněnými podniky a jednak veřejnými prostředky na místní i centrální úrovni. Evropská komise doporučila EKOPROFIT jako model dobré praxe. Cíle Cílem programu EKOPROFIT je využít místní kapacity pro řešení místních i globálních environmentálních problémů pomocí podpory podniků při zavádění dobrovolných přístupů (především pak čistší produkce a systémů environmentálního managementu včetně EMAS). EKOPROFIT se zaměřuje na eko-efektivní řešení a vedle environmentálních cílů tak dosahuje i zlepšování konkurenceschopnosti místních podniků a zlepšování komplexně pojaté kvality života.
Realizace EKOPROFIT má dva základní komponenty:
Základní program pro začínající podniky ECOPROFIT® Basic Program (Základní program EKOPROFIT), který se skládá ze společných workshopů, individuálních konzultací a předávání ocenění ECOPROFIT® Award (Cena EKOPROFIT).
ECOPROFIT® Club Program (Klub EKOPROFIT) pro podniky, které již absolvovaly základní program. Osm workshopů základního programu zahrnuje úvod do čistší produkce, odpadové hospodářství a minimalizace odpadu, řízení toků materiálu a energie, environmentální řízení a marketing, efektivní týmová práce, tvořivost a dodržování environmentální legislativy. Témata Klubu EKOPROFIT se každoročně mění podle potřeb jeho členů a zahrnují workshopy, technickou asistenci a přípravu a prezentaci ocenění EKOPROFIT. Nová témata workshopů mají velký rozptyl a zahrnují například účinnější využívání energie, nové technologie, metodu pro řešení problémů a navrhování inovačních řešení TRIZ, totální řízení produktivity anebo společenskou odpovědnost. Schéma programu EKOPROFIT je znázorněno na obrázku 1.1.
Obr. 1.1 – Přehled základního programu a klubu EKOPROFIT
Zdroj: Christina Krenn, Petra Wolf, Johannes Fresner. ECOPROFIT® – Model zavádění environmentálního managementu a udržitelného rozvoje pro firmy a obce, 15. Evropský kulatý stůl k udržitelné spotřebě a výrobě, květen 2012, Bregenz, Rakousko (vlastní překlad)
Přínosy EKOPROFIT přináší podnikům zavedení jednoduchého systému environmentálního managementu se zaměřením na identifikaci a realizaci opatření čistší produkce, která podniku přinášejí jak snížení znečištění, tak zároveň i úsporu provozních nákladů a optimalizaci investičních opatření. Pro podniky, které se účastní programu EKOPROFIT, je jednoduché zavést následně certifikovaný systém environmentálního managementu podle ISO 14001 anebo EMAS, protože kritéria pro získání ocenění EKOPROFIT jsou podobná kritériím pro zavedení těchto standardizovaných systémů. EKOPROFIT přináší podnikům potřebný místní rámec a asistenci pro jejich aktivity v oblasti eko-inovací. Podniky dosahují stálého zlepšování svého environmentálního profilu ekonomicky efektivní cestou. Ve spolupráci s municipalitou se přitom mohou zaměřit na řešení nejdůležitějších místních environmentálních problémů. Municipality, které jsou hlavními nositeli a koordinátory tohoto programu, využívají EKOPROFIT pro zapojení širšího spektra místních zainteresovaných skupin do spolupráce se soukromým sektorem v této oblasti (jedná se například o místní odborné kapacity pro technickou asistenci a vzdělávání, výzkumné kapacity apod.). Mezi hlavní důvody, proč municipality programy EKOPROFIT realizují, patří skloubení cílů v oblasti ochrany životního prostředí s podporou konkurenceschopnosti místních podniků. To vede ke zvyšování kvality života na místní úrovni. Příklady praktické realizace Zřejmě nejrozsáhlejší aplikací schématu EKOPROFIT je jeho využití a další rozvíjení ve Vídni. Město Vídeň realizuje EKOPROFIT pod názvem EcoBusiness Plan Vienna. Účelem programu je pomoci podnikům generovat "zelené" a "čisté" zisky prostřednictvím dobrovolných postupů, které přinášejí efekty jak životnímu prostředí, tak i ekonomické úspory v jednotlivých podnicích, které se programu účastní. Vídeňský program zahájený už v roce 1998 je koncipován jako balíček environmentálních služeb pro podniky na území města. Praktická asistence podnikům spočívá v:
Plně dotované vstupní hodnocení v systému EcoBusiness Plan Vienna;
Rozhodnutí podniku zúčastnit se specifického modulu programu;
Podpora v podobě částečně dotované technické asistence a přenosu informací směřující k realizaci konkrétních projektů a opatření; tato asistence se odehrává prostřednictvím modulů specifikovaných níže;
Rozhodnutí nezávislé komise zda může podnik na základě realizovaných aktivit získat ocenění EcoBusiness Plan;
Zdokumentování všech realizovaných opatření v databázi, která je přístupná dalším uživatelům;
Možná účast v klubu podniků EcoBusiness Club.
realizované
konzultantem
Specifické asistenční moduly EcoBusiness Plan Vienna:
EcoBonus – čistší produkce pro podniky do 50 zaměstnanců;
Ecoprofit – čistší produkce pro výrobní podniky;
EcoQuality Label for Tourism – čistší produkce pro hotelová zařízení;
akreditovaným
ISO 14001 – podpora zavedení systému environmentálního managementu;
EMAS – kompletní asistenční balík včetně zavedení systému environmentálního managementu podle EMAS, vytvoření základny pro reporting udržitelného rozvoje;
Sustainable development – podpora malým a středním podnikům při vytváření metod řízení podporujících udržitelný rozvoj;
Pilot projects on sustainable products and services – asistence se zaměřuje na zlepšování produktů a služeb (například využitím strategií ekodesignu);
Pilotní projekty EMS pro malé podniky – asistence pro malé podniky a mikropodniky na zavedení EMS podle standardů EMAS a ISO 14001.
U posledních dvou modulů je asistence programu omezena na úhradu maximálně 80 hodin experta do výše 4000 EUR. Programu se již zúčastnilo kolem 1000 podniků, které realizovaly více než 11000 projektů a zlepšení. Celkové úspory, které podniky díky těmto opatřením dosáhly, se pohybují okolo 114 mil. EUR. Celkem se podařilo dosáhnout následujících zlepšení:
snížení produkce odpadu o 121311 t; úspory energie 856 MWh; snížení emisí CO2 o 240 560 t; snížení potřeby transportu o 90,2 mil. km; snížení spotřeby pitné vody o 2403500 m3.
Podobné výsledky vykazuje například i zdrojový program EKOPROFIT Graz. Překážky Pro realizaci programu EKOPROFIT je potřeba vyčlenit lidské a finanční zdroje a to jak na straně municipality, tak i na straně podniků. Podmínkou úspěšné realizace programu je proto politická podpora na úrovni vedení města a základní důvěra na úrovni místních podniků. Počáteční problémy je možno překonat integrací programu EKPPROFIT například do realizace místní Agendy 21. Na úrovni podniků může být problémem ještě potřeba získávat data o tocích materiálu a energie včetně souvisejících finančních toků. Při sdílení dat je možno vyjít vstříc požadavkům podniků na důvěrnost dat. Další překážkou může být nedostatek místních odborných kapacit, EKOPROFIT se pak ale může stát příležitostí jak tyto kapacity s pomocí externí asistence vytvořit. Geografické rozšíření Program EKOPROFIT se postupně šíří především po Evropě. Nejvíce realizací (řádově stovky) je v Německu a v Rakousku, další realizace existují například ve Finsku, Maďarsku, Portugalsku, Slovensku, Irsku anebo Slovinsku. Na dalších kontinentech kde jsou realizace například v Číně, Indii, Brazílii anebo v Jižní Africe. Nejrozsáhlejší program má asi město Vídeň, které do něj integrovalo další moduly v oblasti zavádění EMAS anebo podpory pilotních projektů v oblasti udržitelných produktů a služeb apod. Projekt s názvem EKOPROFIT byl realizován i v České republice, a to Městským úřadem ve Zlíně ve spolupráci s Českým centrem čistší produkce v letech 1999 – 2000. Projekt se
zaměřil na zavádění EMAS na Městském úřadě ve Zlíně, v Dopravních podnicích Zlín a v Technických službách města Třebíč s využitím postupů čistší produkce a využíval pouze některé součásti programu EKOPROFIT. Zdroje informací Základní informace:
http://en.wikipedia.org/wiki/EcoProfit http://www.ecoprofit.com/about
EKOPROFIT Vídeň:
http://www.wien.gv.at/english/environment/protection/eco
EKOPROFIT Graz:
http://ecoprofit.com
EKOPROFIT Bratislava:
http://www.ekoprofitbratislava.eu/sk