Přednášející:
Ing. Marie Havlová, Ph.D.
STANDARDIZACE TEXTILNÍCH VÝROBKŮ – TEXTILNÍ ODPAD A EKOLOGIE 13. Přednáška
Náplní přednášky je orientace v oblasti textilního odpadu a problematiky životního prostředí.
Problematika životního prostředí
Péče o životní prostředí patří k aktuálním celosvětovým problémům. Dosavadní zkušenosti ukazují, že společenský rozvoj měl zpravidla negativní dopady na životní prostředí. Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.
Lidská činnost (zejména průmyslová výroba) nesmí devastovat ŽP ve větší míře, než je přirozená regenerační schopnost přírody.
Environment – základní definice
Norma ISO 14001 definuje environment jako prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny, živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Environmentální dopad je jakákoli změna v životním prostředí ať nepříznivá či příznivá, která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace. Environmentální aspekt je prvek činností, výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí.
Státní politika životního prostředí ČR
Je dokument, který byl přijat usnesením vlády č. 235/2004 a platí pro léta 2004 – 2010. Základem dokumentu je: Mezinárodní srovnání stavu životního prostředí podle různých ukazatelů Cíle v prioritních oblastech sektorové politiky (energetika, těžba nerostných surovin, průmysl, doprava apod.)
Regionální rozvoj Environmentální opatření
Nástroje státní politiky ŽP ČR Zvyšování povědomí veřejnosti v otázkách ŽP Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta Právní nástroje Ekonomické nástroje Dobrovolné nástroje Informační nástroje Nástroje informačního plánování Věda a výzkum Mezinárodní spolupráce
Dobrovolné aktivity
Znamená orientaci výrobců na předcházení ekologickým problémům, před jejich následným odstraňováním. Označování ekologicky šetrných výrobků (ekolabelling) – je založen na vytvoření konkurenčního prostředí v důsledku zavedení dalšího výběrového kritéria. Označení „Ekologicky šetrný výrobek“ představuje státem garantovanou informaci o pozitivním výsledku ekologického hodnocení výrobku a jeho vlastností.
„Ekologicky šetrný výrobek“
Ekoznačka „Ekologicky šetrný výrobek“ znamená že:
U označeného výrobku jsou “minimalizovány” nepříznivé vlivy na životní prostředí a na zdraví spotřebitele a tuto skutečnosti garantuje stát. Výrobek je z největší pravděpodobností k přírodě šetrnější než výrobek stejný ale bez značky (nejedná se však o stoprocentí jistotu, neboť ekoznačení je dobrovolné).
Výrobek splňuje ještě přísnější normy na vliv na zdraví a životní prostředí, než vyžaduje zákon od výrobků ostatních.
Značku je možné nalézt prakticky na všem kromě jídla (výrobky - papír, elektronické přístroje, textil; služby – hotely, kempy).
Garant značky
Garantem je Ministerstvo životního prostředí. Odpovědným výkonným orgánem Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků je CENIA česká informační agentura životního prostředí. Značka se uděluje v rámci Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků, který byl vyhlášen 14. dubna 1994. (V roce 2006 užívalo ekoznačku České republiky 82 domácích či zahraničních firem.)
Na stránkách www. cenia.cz je k nalezení seznam ekologicky šetrných výrobků v Česku a další informace.
Textilní výrobky – ekologicky šetrné
Požadavky pro propůjčení ochranné známky ekologicky šetrný výrobek pro textilní výrobky upravuje technická směrnice Ministerstva ŽP. Během zpracování, výroby a dopravy se na textilie mohou dostat látky, které v průběhu jejich užívání mohou ve styku s povrchem lidského těla působit negativně na zdraví osob (těžké kovy, pesticidy, herbicidy, některá barviva apod.).
Dále se v průběhu životního cyklu textilního výrobku mohou používat látky a postupy, které negativně ovlivňují životní prostředí (použití pesticidů a herbicidů při pěstování přírodních textilních vláken, emise látek do vody a ovzduší při výrobě syntetických vláken, emise chemických látek do odpadních vod a ovzduší v průběhu výroby textilií, emise ze spalování paliv apod.).
Technická směrnice MŽP
Účelem této směrnice je stanovit (v souladu s praxí v EU) podmínky pro výrobky a způsoby výroby, které při splnění kvalitativních požadavků na textilie a jejich užitné vlastnosti zajistí nezbytné hygienické vlastnosti textilií při použití technologií respektujících zásady ekologicky šetrné výroby. Textilní výrobky označené ochrannou známkou „Ekologicky šetrný výrobek“ musí: Splňovat požadavky platných technických, bezpečnostních, zdravotních, hygienických a jiných předpisů. Mít užitné vlastnosti srovnatelné nebo lepší než obdobné výrobky téže kategorie.
Ekologicky šetrné textilní výrobky musí navíc splňovat kritéria uvedená v této směrnici. Testování se provádí podle metod uvedených u každého kritéria.
Přehled stanovených kritérií pro udělení ekoznačky „Ekologicky šetrný výrobek“:
Textilní vlákna: 1.
2. 3. 4. 5.
Akryl Bavlna a ostatní celulózová vlákna ze semen včetně kapoku Elastan Len a ostatní lýková vlákna (včetně konopí, juty a ramie) Surová vlna a ostatní keratinová vlákna (včetně ovčí, velbloudí, z alpaky a koz)
6.
Vlákna z regenerované celulózy (včetně viskózy, lyocelu, acetátu, měďnatého hedvábí, triacetátu)
7. 8.
9.
Polyamid Polyester Polypropylen
Kritéria pro textilní vlákna
Pro jednotlivé výše uvedené druhy textilních vláken jsou v příloze technické směrnice specifikována kritéria, která musí být splněna pro možnost získání značky „Ekologicky šetrný výrobek“. Kritéria stanovená v této části pro daný typ vláken není třeba splnit tehdy, je-li obsah textilních vláken nižší než 5% textilních vláken ve výrobku. Podobně nemusí být splněna, pocházejí-li vlákna z recyklace. V této souvislosti jsou jako recyklovaná vlákna definována pouze vlákna pocházející z odstřižků z oděvního zpracování, výroby textilií, nebo z odpadů použitých výrobků (textilií nebo jiných).
Chemikálie a postupy: (pokračování přehledu kritérií) 10.
Přípravky a úpravy pro vlákna a příze
22.
Barviva, která jsou karcinogenní, mutagenní nebo toxická pro reprodukci
11.
Biocidní a biostatické přípravky
23.
Potenciálně senzibilizující barviva
12.
Odbarvování a depigmentace
24.
Halogenované přenašeče
13.
Zatěžování
25.
Tisk
14.
Textilní pomocné prostředky
26.
Formaldehyd
15.
Detergenty, změkčovadla a komplexotvorná činidla
27.
Odpadní vody vypouštěné ze zušlechťovny
16.
Bělící činidla
28.
Přípravky pro nehořlavé úpravy
17.
Nečistoty v barvivech
29.
Prostředky pro nesráživé úpravy
18.
Nečistoty v pigmentech
30.
Finální úpravy
19.
Barvení s chromovými mořidly
31.
Výplňové materiály
20.
Kovokomplexní barviva
32.
Povlaky, lamináty a membrány
21.
Azobarviva
33.
Využití vody a energie
Kritéria užitných vlastností: 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40.
Rozměrové změny při praní a sušení Stálobarevnost v praní Stálobarevnost v potu (kyselém a alkalickém) Stálobarevnost v mokrém otěru Stálobarevnost v suchém otěru Stálobarevnost na světle Informace uvedené na ekoznačce
Další značky používané v textilu
Výrobky z ekologicky pěstované bavlny.
Registrovaná značka holandské společnosti Bo Weevil, certifikaci provádí Control Union Certification/Skal International.
Fair wear - Spravedlivé oblékání.
Zaručuje, že výrobce (textilní podnik) dodržuje podmínky stanovené Mezinárodní organizací práce International Labour Organisation (ILO) (zákaz dětské práce, minimální mzda, důstojné podmínky k práci apod.). Značku lze nalézt na oděvech. Fair Wear Foundation – mezinárodní nadace, která se zaměřuje na zlepšení sociálních podmínek v oblasti oděvního průmyslu.
.
Zelená bavlna. Nejedná se o ekoznačku v pravém slova smyslu. Zboží nesoucí tuto značku bylo vyrobeno v souladu s filozifií, že jeho výroba by měla přírodě a ostatním lidem škodit co nejmíň. Vlastní ji dánská společnost Novotex.
EMAS (Eco Management and Audit Scheme)
EMAS je jedním z dobrovolných nástrojů ochrany ŽP pozitivně motivuje organizace k odpovědnému přístupu a ke zlepšování environmentální výkonnosti nad rámec legislativních požadavků. Byl zřízen EU, za účelem zjišťování a sledování vlivu činností organizací na ŽP a zveřejňování informací v dané oblasti.
EMAS představuje aktivní přístup podniku ke sledování, řízení a postupnému snižování dopadů činností organizace na životní prostředí (je určen jak pro soukromou, tak státní sféru). Systém EMAS je jedním ze dvou způsobů, kterým organizace může přistoupit k zavedení tzv. systému environmentálního řízení – EMS.
EMS
Prostřednictvím EMS podnik začleňuje péči o životní prostředí do své podnikatelské strategie i běžného provozu (zavedení systému se dotýká organizační struktury, způsobů rozdělení odpovědnosti, technologických postupů, procesů apod.).
EMS je nedílnou součástí systému managementu celého podniku. Cílem je především ochrana (snižování spotřeby) přírodních zdrojů, snižování vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, snižování rizika environmentálních nehod (havárií).
Kladen je důraz i na ochranu zdraví pracovníků a obyvatel.
Nástroje pro zavedení EMS
Oba tyto nástroje slouží pro certifikaci podniku nezávislou třetí stranou: 1. Norma ISO 14001 2. EMAS Zjednodušeně lze říci, že EMAS rozšiřuje systém ISO 14001: Zejména z pohledu transparentnosti - organizace se zavedeným systémem dle EMAS je povinna zveřejňovat environmentální prohlášení a otevřeně diskutovat s veřejností a dalšími zainteresovanými stranami.
Odpad
Odpadem je míněna každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Nebezpečný odpad, nebezpečná látka – charakteristickým rysem těchto elementů je , že vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností:
výbušnost, oxidaci, vysokou hořlavost, dráždivost, žíravost, toxicitu, infekčnost, karcinogenitu, mutagenitu apod.
Textilní odpad
Rozlišujeme odpad: Dále zpracovatelný Dále již nezpracovatelný Likvidace nezpracovatelného odpadu musí probíhat v souladu s platnou legislativou: Zákon č.188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.
Katalog odpadů
Je přílohou č.1 vyhlášky MŽP 381/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb. Pod kódem 04 jsou ze zařazeny: Odpady z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu Pod kódem 04 02 jsou pak zařazeny: Odpady z textilního průmyslu
Odpady z textilního průmyslu Kód
Název
04 02 09
Odpady z kompozitních tkanin (impregnované tkaniny, elastomer, plastomer)
04 02 10
Organické hmoty z přírodních produktů (např. tuk, vosk)
04 02 14
Odpady z apretace obsahující organická rozpouštědla
04 02 15
Jiné odpady z apretace neuvedené pod číslem 04 02 14
04 02 16
Barviva a pigmenty obsahující nebezpečné látky
04 02 17
Jiná barviva a pigmenty neuvedené pod číslem 04 02 16
04 02 19
Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku obsahující nebezpečné látky
04 02 20
Jiné kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku neuvedené pod číslem 04 02 19
04 02 21
Odpady z nezpracovaných textilních vláken
04 02 22
Odpady ze zpracovaných textilních vláken
04 02 99
Odpady jinak blíže neurčené
Textilní odpad – zdroje
Zdroje „textilního odpadu“:
Z hlediska dopadů textilní výroby na ŽP jsou však nejvýznamnější:
Sběrné suroviny (sběrné dvory, kontejnery) Průmyslový odpad (z výroby)
Emise do vody a vzduchu Spotřeba energie
Největší podíl na odpadech z výroby textilu mají odpadní vody, dále pak odpadní chemické látky, emise do ovzduší a ostatní odpad (např. obaly od chemických látek a barviv, zbytky zpracovaných vláken a tkanin, zbytky čisticích prostředků, olejů na údržbu strojů).
Odpad v textilu, který není nebezpečný
Především jde o technologické odpady z výroby a zpracování textilií, jako např. odpadní příze a textilie (zmetky, odstřižky, zkušební kusy), odpady z postřihování a česání apod.
Textilní odpad je možno recyklovat. Vytříděný textilní odpad se po vyčištění může využívat např. jako čisticí hadry nebo upravit rozvlákňováním. Získaný vlákenný materiál se pak jako druhotná surovina zpracovává na finální výrobky nebo polotovary (netkané textilie, plsti, lepenky apod.). Mechanicky rozdrcený textilní odpad lze použít rovněž jako přídavek do stavebních hmot. Zajímavostí je, že bavlněný odpad z přádelen je používán i k výrobě papíru pro tisk euro-bankovek.
Nebezpečný odpad z textilního průmyslu
Zbytky barviv, pigmentů a tiskacích past. Zbytky impregnačních roztoků pro barvení či finální úpravy. Kondenzáty z úpravy vypouštěného plynu ze sušicích rámů obsahující oleje.
Tyto odpady jsou většinou odstraňovány ve spalovnách, zbytky některých typů tiskacích past je možno odstraňovat v anaerobních vyhnívacích nádržích.
Lepšímu využití „textilních odpadů“ obecně brání především poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin. Proto se v současné době textilní odpady z ekonomických důvodů příliš nevyužívají a stávají se odpadem, který je nutno odstraňovat (skládkováním nebo spalováním).
Prvotní zpracování textilního odpadu 1.
2.
Sběr textilního odpadu
Třídění a. Sběrový textil (třídí se podle barev, materiálu, tkanina/pletenina apod.) b.
Průmyslový odpad (třídí se podle formy – vlákna, nitě, odstřižky, podle barvy, materiálu, pevnosti apod.)
3.
Lisování do balíků
4.
Transport balíků ke zpracovateli
5.
Oddělování materiálů z balíků (zpravidla sekáním – vzniká tzv. sekanina)
6.
Čištění suroviny
7.
Apretace (usnadňuje další zpracování)
8.
Trhání (výsledkem je tzv. trhanina)
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
Zahrnuje podmínky a činitele, které ovlivňují zdraví zaměstnanců, dočasných pracovníků, zaměstnanců dodavatele, návštěvníků a dalších osob na pracovišti. Nebezpečí – zdroj nebo situace s možností způsobit škodu, jako je zranění osob nebo poškození zdraví, škody na majetku, pracovním prostředí nebo jejich kombinace.
Riziko – kombinace pravděpodobnosti a následku specifikované nebezpečné události. Přípustné riziko – riziko, které bylo sníženo na úroveň, která může být pro organizaci snesitelná s ohledem na její právní závazky a její vlastní politiku BOZP.
Bezpečnost – neexistence nepřijatelných rizik.
