Časopis přerovského děkanátu
Listopad 2002 Číslo 10 Ročník 8 Úvodník P. Ruslan Kuzmenko
Liturgický kalendář na měsíc listopad
Maria a dnešní styl Maria a život v tichosti
Rosteme ve víře Rozhovory s lidmi kolem nás … Dětské okénko Naučit se žít
Volontariát
Jen tak ve stručnosti P. Pavel Hofírek
P. Cyril Vrbík Společenství manželů Vybrali jsme pro vás … Farní shromáždění a mnoho dalšího… Na obálce: ROGIER VANDER WEYDEN Poslední soud (dřevěný oltář)
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Stálé
se
radujte,
neustávejte.
Za
neboť
vůle
to
je
všech
v modlitbách
okolností
Boží
v Kristu
děkujte,
Ježíši
pro
vás. (1 Sol. 5, 16-18)
•
Každého
z nás
by
patrně
zajímalo,
kam
jdeme, kam putujeme skrze běh dějin tohoto světa.
My,
křesťané
společenství. nejvíc.
Minulost
současnost
a
naše
Budoucnost
nás
zkoumá
analyzují
křesťanské dnes
hrstka
sdělovací
zajímá
odborníků,
prostředky
a
ti, kteří zjišťuji veřejné mínění. A my si občas vzpomínáme
na
totalitu,
pronásledování
Listopad v liturgii V listopadu nám Církev staví před náš zrak konec lidského života a konec
světa.
Slavnost
Týká
všech
se
to
svatých
a
především
začátku
Vzpomínku
na
měsíce,
všechny
kdy
věrné
slavíme
zesnulé
a
potom také nedělí ke konci liturgického mezidobí. Slavnost všech svatých
1. 11.
Počátky slavení se nacházejí v Orientu, kde se již v průběhu 4. století slavila
památka
všech
mučedníků.
Termín
byl
však
v jednotlivých
dílčích církvích různý. V prefaci slavnosti je vyjádřeno její tajemství: „Neboť oni jsou chloubou tvé Církve a v nich nám dáváš příklad, oni jsou
naši
přátelé,
zastánci
a
pomocníci
a
mezi
nimi
v nebeském
Jeruzalémě je náš domov, k němuž putujeme s vírou v našeho Pána,
se
Ježíše Krista“. Slavnost nezahrnuje pouze kanonizované svaté, ale
současným děním. Kam jdeme? chtěli bychom
jistě i zesnulé příbuzné a přátele. Liturgická čtení nám popisují svaté
znát.
jako
církve
a
vyjadřujeme
Stačí
přiblížit Protože naši
svůj
abstrahovat
se u
k Tomu,
Něho
od
nás
kdo
ale
samotných
nás
najdeme
budoucnost,
nesouhlas
sem
odpověď
i
na
a
zasadil.
nejen
na
přítomnost
a
„velký
zástup,
který
by
nikdo
nespočítal
ze
všech
kmenů,
národů, plemen a jazyků“. Když se na závěr tohoto čtení z knihy Zjevení sv. apoštola Jana říká, že svatí přicházejí z velkého soužení a své šaty si doběla vyprali v
Beránkově krvi, je tento obrazný výraz
minulost. Navíc – tu správnou odpověď. Bohu
pravdou, neboť všichni jsou ovocem velikonočního tajemství. Druhé
patří
čtení (1J 3,1-3) spatřuje v tom, že nám bylo darováno být Božími
všechno.
špatnou,
Minulost,
jsme-li
rukou
Božích.
kromě
poučení
ať
už
křesťany,
Nic
s ní
pro
dobrou
nebo
odevzdejme
do
totiž
nenaděláme,
současnost
z předchozích
chyb a nezdarů. Budoucnost? Do ní nevidíme, ani ji neznáme. Bůh ale ví a jedině Bůh ji zná, a právě proto pro nás připravuje tolik všeho! Může
pro
nás
udělat
ještě
tolik
věcí.
Co
to
dětmi, základ naší eschatologické slávy. Cesta ke svatosti a naplnění je vytyčena osmerem blahoslavenství Horského kázání (Mt 5,1-12). V modlitbách kněze spoléhá modlící se církev na přímluvy takového množství
svatých
a
prosí
v modlitbě
po
přijímání,
„abychom
od
tohoto stolu poutníků došli k nebeské hostině do společenství všech svatých“.
bude, dobré nebo špatné? chtěli bychom vědět.
2. 11.
A může Bůh pro nás připravovat něco zlého?
Všechna čtení, modlitby a zpěvy mší svatých dnešní vzpomínky jsou
Popřeli bychom i Jeho, i sebe. Ne. Jedině naše
charakterizovány
společné dobro je totiž Jeho cílem. Dosáhneme ho, budeme-li plnit Jeho vůli dnes. Zaměřme se raději na přítomnost, zjišťujme a konejme Jeho
vůli
a
hlavně
Pánu
poděkujme
za
ty
věci, které pro nás připravuje do budoucna.
•
Prožíváme liturgické mezidobí. Jsme mezi
dobou stále
velikých a
dokonce
všedního všední,
oslav.
dne. pak
i
Zdálo dost
se,
že
dlouho
Bereme-li
se
by
dnešní
nedivme
jsme
v období den
jako
že
jsme
tomu,
sužovaní minulostí a bojíme se budoucnosti – nejsme totiž v přítomnosti. I maličkost přece může Tak
být
Bohem
třeba
darována.
zrovna
dnes
a
Dává
teď
nám
můžete
dar. brát
tento časopis jako dar, z kterého Pán Bůh si přeje,
abyste
Všechno
má
se
radovali.
Nic
není
svůj
smysl.
A
nerozumíme,
ale
přece
plníme
(vždyť
tomu
On
k uskutečňování společného vůbec
Dostáváme dostáváme
nejenom totiž
nás
Navíc
protože
samotného Boha
Strana 2
rozumí)
pro
dobra!
všední,
a
se
o
Dar
čistou,
den
jako
ve
podíl.
základ
naší
velikonoční Liturgie
tajemství
zvěstuje
naděje.
Církev
věří,
pro
že
ti,
dát
velikonoční kdo
umírají
dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti. Toto učení se také opírá o modlitbu za zemřelé, o níž hovoří již Písmo svaté (2.Mak 12,46).
Církev
přimlouvala očištěni,
se
mohli
již za
od ně
prvních a
dob
přinášela
dosáhnout
uctívala
zvláště
blaženého
památku
zemřelých,
eucharistickou
patření
na
oběť,
aby
Boha. Církev také
doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: „Pojďme jim
na
pomoc
a
vzpomínejme
na
ně.
Jestliže
Jobovi
synové
byli
očištěni obětí jejich otce (Job 1,5), proč bychom měli pochybovat o tom,
že
naše
obětní
dary
za
mrtvé
jim
přinášejí
nějakou
útěchu?
Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby.“ Sv. Jan Zlatoústý
Svátek Posvěcení lateránské baziliky
svatou,
prosbou
jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby
9. 11.
také
a
Kristovo
v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si
sv. Karla Boromejského, památka
není
určený oběť
vírou
něm
4. 11.
stará.
ale
tajemství
na
vůli
spějeme
nás
zemřelým
snad
připraveného
maličkosti,
oběť
mu Boží
dnešní
Bůh
Největší –
třeba
náhoda.
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
10. 11.
sv. Lva Velikého. papeže a učitele církve, památka
11. 11.
sv. Martina, biskupa, památka
12. 11.
sv. Josafata, biskupa a mučedníka, památka
13. 11.
sv. Anežky České, panny, svátek
17. 11.
sv. Alžběty Uherské, řeholnice, památka
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
oběť
neposkvrněnou:
života
a
kalich
svatý
věčné
chléb
spásy.
věčného
Jedním
21. 11.
slovem
Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě
22. 11. sv. Cecílie, panny a mučednice
dostáváme Ježíše Krista, a to znovu a znovu. Není to štěstí? Není to radost? Bůh nám dává
24. 11. Slavnost Ježíše Krista Krále
dnes samého sebe, a my dnešnímu dni říkáme
30. 11.
„všední“.
Dobře.
Ať,
bude
všední,
ale
Svátek sv. Ondřeje, apoštola
den
Velké Radosti!
•
Podle knihy Liturgický rok od Adolfa Adama a Katechismu katolické církve
Přeji Vám, všem čtenářům Slova, abyste se
podle
rady
všech
apoštola
životních
Pavla
stále
podmínkách
radovali, Pánu
připravil Jaroslav Branžovský
ve
Bohu
děkovali a bez přestání se modlili. Protože tak to Bůh po nás chce v Kristu Ježíši.
Maria
P. Ruslan Kuzmenko
Maria a život v tichosti
a dnešní životní styl
(Mt 11, 25. 28-30)
V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.”
Znáte ty hrací skříně, co po vhození mince spustí ryčnou hudbu? Vždy se najde někdo, kdo tu minci vhodí. V některých zemích jsou již o krok dál. Mají tam automaty pod názvem “Silentium”, ticho. Do těch naopak musíte vhodit minci, aby se zastavily v nepřetržitém hraní, aby bylo na chvilku ticho. Je to jeden ze znaků naší doby: ticho se stává vzácnou věcí. Kdosi napsal, že jsme vstoupili do epochy, která se dá nazvat „Ohrožení civilizace hlučícím lidstvem”. A vskutku jsme na každém kroku vydání všanc tyranii hluku. Na naše nervy denně útočí řev strojů a rámusivá hudby, a to obojí se za námi táhne i na víkend. Jednotkou pro sílu zvuku je fon. Hluk v síle 65 fonů už začíná být pro náš nervový systém škodlivý. Ale pouliční hluk se už dnes často pohybuje kolem 80 fonů, leckde víc. A stále se zvyšující motorizace a mechanizace zdvihá hladinu fonů
v našem
životním
prostředí
rok
od
roku
výš.
Málokdo
ví,
že
slavný
objevitel
bacilu
tuberkulózy
Robert
Koch
předpověděl už před téměř sto lety, že jednoho dne bude lidstvo muset bojovat proti hluku právě tak jako proti moru a choleře. Dnes už tak daleko jsme. A není divu, když – jak prohlásil jistý italský lékař „Při dalším stupňování hluku se z lidí stane pokolení podrážděných, hypernervózních polodivochů”. Je to všechno jen nezbytný důsledek naší vysoké techniky? Vždyť právě technika, která vytváří tak obdivuhodná díla, by jistě našla i způsob, jak hluk zmírnit, ne-li odstranit. Např. by jistě uměla vytvářet i bezhlučné motory. Ale zvláštní věc: mnozí lidé žádají právě ty hlučné! Zdá se, že hluk v nich budí klamný
pocit,
že
existují
plněji,
že
jsou
někdo.
Zrovna
jako
ti
výrostci,
kteří
vykuchávají
tlumiče
výfuku
ve
svých
motorkách, usilovně tůrují motor a tím hlučením si asi připadají jako silní chlapi. Hluk se zaměňuje za život a sílu. Už jsme si na to zvykli, že snášíme hluk zdánlivě snadno. U některých je dokonce spíše namístě otázka, zda ještě snesou ticho! – Vždyť i část výletníků, kteří se v neděli „utíkají do ticha přírody”, přitom s sebou vleče tranzistor. A naše dovolená? Mnohý z nás má nejlepší snahu najít si pro dovolenou nějaké odlehlé místo, aby “vypnul” a zotavil se v naprostém klidu. Ale už třetí den dovolené neví, co si s tím klidem počít. Nudí se. Opravdu, naše urámusená generace to nemá lehké. Trampot příliš hlučného prostředí byla Maria asi ušetřena. Za tehdejších dob – a v zapadlém Nazaretě – se toho asi mnoho nedělo. Ovšem netrpěla nudou, tj. nedostatkem životních podnětů, prázdnotou. Její život byl plný, i když plynul ve skrytosti a v tichosti. Ani lidé z nejbližšího okolí, zprvu ani sám Josef, nevěděli o velkém tajemství jejího života, o jejím panenském
mateřství.
Chránila
si
tajemství
svého
Syna.
Nedopustila,
aby
Boží
slovo
v jejím
srdci
bylo
čímkoliv
přehlušováno. Jak to o ní říká evangelium: „Uchovávala všechna ta slova a uvažovala o nich ve svém srdci.” (Lk 2,19) I v tom se vlastně podobala typickým ženám Orientu s jejich tichostí a skrytostí. S jejich životem pod závojem. A není to jen biblický obraz, když Gertruda von le Fort říká, znamením ženy je závoj. Žena je totiž vždycky něco víc, něco mnohem krásnějšího a tajemnějšího, než se jeví našim očím, i když právě nechodí se skutečným závojem. I jako panna, nevěsta, i jako matka je podivuhodně spojena s tajemstvím neustávajícího života a s jeho zdrojem a původcem: s Bohem Stvořitelem. Jak se v tom Marii přiblížit? Generálním útokem proti vnějšímu hluku? I to by už bylo dobrým východiskem. Jenže hlučné stroje hned tak nedokážeme odstranit. Ale co dokázat můžeme, je snaha být sami trochu tišší. Brát věci, s kterými zacházíme, do rukou tišeji a pozorněji. Otevřít rádio, jen když mu nasloucháme. Hlídat svůj hlas, aby nebyl o nic hlučnější, než je nutné ke srozumitelnosti. Hlídat svou řeč, abychom neříkali zbytečná slova. Máš od Boha dvě oči – ústa jedna. Ať ti to vždy připomíná, že máš víc pozorovat než mluvit. Taková kázeň, krok k vlastnímu tichu, ponenáhlu otevře srdce Božímu hlasu. Snažme se utrhnout si ze svého denního přídělu času alespoň tu a tam chvilku ke ztišení. K naslouchání v tichu. Prospěje to i našemu tělesnému životu. A pro duši? Pro tu je ticho tím, čím je pro tělo spánek. Zvlášť bychom se o to měli snažit večer a v neděli. Jak večery, tak neděle jsou nám dány k uklidnění, k soustředění. Neměli bychom je obracet naruby. Jsou věci, které nás tíží celý den, ale nemáme se kdy s nimi vyrovnat. Večer si je můžeme klidně probrat, postavit je na správné místo. Nejednou se při tom ztratí ten osten, která nás trápil, najde se správné řešení. I to je cesta. Cesta, kterou nás vede tichá Maria. Jako by nám říkala: „Jen pojďte k mému Synu a uchovejte v srdci, co od něj uslyšíte. Bude vám to ku pokoji.” Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
připravila Alena. Strana 3
tvoří »oblak«. Oblak je viditelné znamení neviditelné Boží přítomnosti mezi lidem. Jakési předznamenání svátostí – ty také
vyjadřují
viditelnou,
téměř
hmatatelnou
Boží
přítomnost mezi lidmi a v člověku. Stačí si vzpomenout na oblačný
sloup
při
cestě
Izraele
do
zaslíbené
země
(Ex 13,21), na setkání Mojžíše s Bohem v oblaku na Sinaji (Ex 24,15) nebo ve stánku úmluvy (Ex 34,5), na proměnění Ježíše na hoře Tábor (Mt 17,5) atd.
Vstoupil na nebesa,
Vystoupení na nebe má ale ještě jednu zvláštnost, která
sedí po pravici Boha,
se
Otce všemohoucího
Boha…«
uvědomit, Ježíše
-
kde
v
a
bude
všude
kostele,
zajímavé
věřící
v
lidé
bratřích
a
si
v
této
obvykle sestrách,
souvislosti
hledají ve
mši
Pána svaté,
v modlitbě, v rozjímání, ve svatostánku atd.- to poslední je mimochodem krásná specialita, když někdo tvrdí, že »Pán Ježíš je zamčený ve svatostánku«. Všechno výše uvedené, včetně
toho
s Ježíšem,
svatostánku,
která
skutečnosti,
jsou
řečené
v
jsou
však
místa
našeho
závislá
Credu,
totiž
že
na
setkávání
oné
Ježíš
základní
»vstoupil
na
nebesa a sedí po pravici Otcově«. Tedy že odešel a nestýká se s námi tak, jako se stýkal se svými učedníky. Jak si máme Ježíše po pravici Otcově představovat? Co to vlastně znamená? Představy příliš antropomorfní nejsou nejšťastnější, Symbolika
i
když
tohoto
se
vyskytují
obrazu
je
ve
jasná.
výtvarném
Místo
po
umění.
pravici
je
nejčestnější, nejvýraznější, jedinečné. Je třeba si uvědomit, že
Ten,
kdo
je
po
pravice
Otcově,
je
Ten,
který
byl
ukřižován, kterého se představení národa zřekli, který byl postaven do pozice člověka zavrženého nejen lidmi, ale i Bohem,
člověka,
který
nemá,
lidsky
viděno,
žádnou
šanci. Teprve toto spojení Ježíše ukřižovaného a Ježíše po Otcově pravici dává smysl jeho smrti. Není to pouze jakési vyznamenání, je to vyjádření vrcholného Božího »ano« na Ježíšovu poslušnost. U sv. Pavla čteme, že v Ježíši našla všechna Boží zaslíbení své ano. Toto »ano« bylo dovršeno tím,
že
ho
Otec
přijímá.
Výraz
»sedí«
má
svůj
smysl,
protože to znamená definitivní umístění. Ježíšovo bytí po Otcově pravici není něco, s čím bychom nemohli počítat na věčnosti, to platí jednou provždy. Toto »sedět
téma
po
má
tedy
pravici«,
i
dvě
když
části: patří
»vstoupit jasně
k
na
sobě
nebe« („jest
a na
pravici Boží, když vstoupil do nebe“ – 1Petr 3,22). Dá
se
říct,
že
ve
starozákonní
mentalitě
je
viditelné
vstoupení na nebe znamením zbožštění, povýšení člověka. Typickým je případ proroka Eliáše, který byl vzat do nebe na
ohnivém
voze
(2
Král
2,11).
o Mojžíšovi,
který
se
zjevuje
ve
Ale slávě
platí
to
spolu
s
určitě
i
Eliášem
u Ježíše na hoře Tábor. Představa o nebi však byla mezi Židy velmi rozmanitá. Z
toho,
co
nejznámější
se
nám
členění
z
těchto
nebe
na
představ »vrstvy«,
dochovalo, jak
říká
je
asi
apoštol
Pavel, že byl uchvácen do „třetího“ nebe (2 Kor 12,2). Podobně jsou také členěni andělé na různé nebeské „kůry“: cherubíny, serafíny apod. Za zmínku stojí, že v biblické mluvě jakousi hranici mezi nebem – místem přebývání Božího – a mezi zemí
Strana 4
zejména do
»pravosti«.
Další slova Creda říkají: »vstoupil na nebesa, sedí po pravici
týká
o vstoupení
uchovává
Za v
nekřesťanských
nebe
jejich
všechna
uveďme
Jeruzalémě
náboženství:
zakladatelů
na
aspoň
posvátné
učí
důkaz
jejich
islám,
který
místo,
ze
kterého
vystoupil Mohamed do nebe, odkud přinesl nazpět Boží poselství. Při bližším zkoumání zjistíme, že i některá další náboženství
nebo
sekty
opírají
svou
pravost
o
kontakt
jejich zakladatele s nebem. Dá
se
tedy
říct,
»nanebevstoupení«
že
různých
inscenace
zakladatelů
je
jakéhosi
velmi
lákavá.
Ježíšovo nanebevstoupení však souvisí s jeho vzkříšením z mrtvých! To, že Ježíš sedí po pravici Boží, je v Novém zákoně
dokonce
zdůrazňováno
víc
než
jeho
nanebevstoupení (viz např. Sk 2,33-35). Ježíš se „posadil“ na pravici Boží, stejně jako „vstal“ z mrtvých. Jedná tedy aktivně, jako pravý Bůh. Vzkříšení a posazení se po pravici Boží
jsou
definitivního
dvě
strany
vítězství
jednoho
Kristova
tajemství,
nad
dvě
hříchem
a
fáze
smrtí
a
výraz jednoho jediného oslavení Kristova. Ježíšův odchod k Otci je také předznamenáním příchodu Ducha Svatého („Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ – Jan 16,7), který naplní jeho církev. Proto bychom neměli nikdy nanebevstoupení Ježíšovo oddělovat od jeho smrti a zmrtvýchvstání ani od seslání
Ducha
Svatého.
Tato
tajemství
naší
spásy
patří
neodlučitelně k sobě. („Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ – Řím 8,34) U svého Otce se za nás Ježíš „přimlouvá”. Církev je totiž jeho tajemným tělem, proto se Ježíš přimlouvá jakoby za sebe samotného, aby celé jeho tělo dosáhlo spásy. Pro církev
je
důležité
si
stále
uvědomovat,
že
Ježíš
jí
není
vzdálen, ale že v něm i ona je „v nebi“ a „sedí po pravici Otce“. „Sedět po pravici“ znamená těšit se skutečné moci a současně
i
vysoké
důstojnosti
a
úctě.
Když
se
např.
apoštolové Jan a Jakub dožadují míst po Ježíšově pravici (Mt
10,21),
míří
právě
tímto
směrem.
Ježíš
jim
však
ukazuje, že posláním jeho učedníků na zemi není honba za poctami, ale služba druhým až k oběti života. Církev není tedy jen plahočící se lidské společenství, ale je současně v Kristu už dnes oslavená a vznešená. Z toho vyplývá, že je
nutné
představovat
církev
celistvě.
Když
se
mluví
o chybách a hříších křesťanů dnes i v minulosti, musí se současně mluvit i o dobrých skutcích, které se v ní rodí. Když se mluví o jejích stínech, musí se mluvit i o její kráse,
když
v církvi,
se
musí
mluví se
o
špatných
mluvit
i
o
mezilidských
dokonalých
vztazích
vztazích
se
svatými. Když se mluví o tom, že jdeme k Ježíši, musí se říct, že už v něm jsme. P. Jaroslav Zpracováno podle Brněnského katechetického věstníku a podle Katechismu katolické církve
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Vážení čtenáři, pro s
toto
číslo
našeho
časopisu
jsme
připravili
R R o z h o v o r y Ro oz zh ho ov vo or ry y
rozhovor
paní Jiřinou Pospíšilovou, farnicí přerovské farnosti.
Mohla
byste
zavzpomínat
s s d m s llliiid dm miii
na
k k o e m n á s … ko ollle em mn ná ás s… …
farnost, jak vypadala dříve? Vzpomenu nejprve na dětská a mladá
ku kleča. Teď jsou ctihodné sestry v Brně. Už je jich málo,
léta, jak jsme tenkrát žili. Základ víry
ty ostatní jsou už v nebi.
byl dán v rodině. Maminka vedla podle svých sil mě i bratra k Bohu. To byl její úkol,
i
stařenčin.
Tatínek
se
ve
V čem se liší dnešní život farnost od toho předešlého?
věci
Teď už se slouží tuším od r. 1962 mše svatá česky. Vztah ke
víry spoléhal na maminku. Nejněžnější chodit jsem
do
věk
minul
školky
vyšla.
ctihodných
a
To
potom
vše
sester
a začala do
se
kněžím je volnější, s některými děvčaty si tykají. Tenkrát
jsem
obecné,
dělo
čtvrtou
pod
Neposkvrněného
měšťankou
bezpečnými Početí
Panny
křídly Marie
na Šířavě. Všechny předměty vyučovaly ctihodné sestry. Až před prvním svatým přijímáním, to mi docházel devátý rok, nás vyučoval a vedl P. Rafael Rozsypal. Vzácný kněz. Jsou to nezapomenutelné chvíle radosti. Chodila jsem do dětské družinky, potom v měšťance už do Mariánské družiny, a to až P.
do
dospělosti.
Ferdinand
k svatbě.
Ředitelem
Bílek.
Chovám
Od
je
něho
jako
Mariánské mám
družiny
schované
vzácnou
byl
blahopřání
památku.
Byl
velice
oblíbený a radostný kněz. Na májovou a na Boží Tělo jsem chodila za družičku - to byla lidí
krása. i
kněz
Dlouhý
hledících. nesl
průvod
Velká
monstranci,
s hudbou
sláva ten
byla,
přes
když
baldachýn
náměstí,
pod
nesli
moře
baldachýnem 4
muži
a
my
děvčátka jako družičky podle nich a v rukou palmy. Později hořící svíčku, která byla chráněna, aby nám vosk netekl do rukou. Já byla také vybrána, to určovaly ctihodné sestry. První
oltář
zdobila
byl
ve
maminka
vratech se
na
slečnou
Masarykově
Scherovou,
náměstí.
jelikož
Ten
jsme
na
náměstí bydleli. Druhý a třetí oltář byl na Horním náměstí – jeden mezi lípami a druhý v domě vedle zámku. Čtvrtý zase na Masarykově náměstí v rohu vedle lékárny a šlo se do kostela. Nádhera duchovní i světská, je opravdu na co vzpomínat! Byla jsem na to pyšná. Také
jsem
chodila
do
kostelního
sboru.
Tenkrát
byl
ředitelem kůru pan Stanislav Žalud. Po něm chórový sbor vedl pan Karel Komárek po něm paní Frimlová. Chodilo se zpívat i na pohřby. Tenkrát se dosti zpívala latina a mně se moc
líbila.
Manžel
zpíval
sóla,
ale já jen ve sboru. Také
jsem zpívala ve sboru se sestřičkami při obřadech. Potom nás pohostily a my byly velice šťastné. To si nás vybírala ctihodná
sestra
Jindřiška.
V tu
dobu
bylo
hodně
kněží,
sloužili tiché mše svaté na bočních oltářích. Dodnes si píši se
ctihodnou
Když
jsme
potěšilo.
se
Měly
sestrou tam
po
krásně
Přibyslavou, letech
už
přijely
zdobený
není
podívat,
oltář,
samy
v Králíkách. velice si
ty
je
to
květy
vypěstovaly. Člověk si tam připadl jako v nebi. Také svaté schody byly na nádvoří.
Schodeček
po schodeč-
to nebylo. Velebný pán byl někdo! Teď si jich také vážíme, jsou
velmi
s nimi
obětaví,
tykat.
Náš
ale
tenkrát
bývalý
pan
by
nikoho
děkan
nenapadlo
Josef
Lambor
si
ještě
k nim patřil. Je to obětavý, výborný kněz. Pamatujete si na kněze, kteří působili v naší farnosti asi od roku 1980? Ještě před rokem 1980 byl děkanem P. Josef Složil. Dále P. Alois Cindler, P. Jiří Viačka, P. Josef Prášek a po něm pan
děkan
v Kyjově.
Lambor,
Moc
na
který
něj
tu
působil
vzpomínám,
i
10
na
let.
Nyní
Julinku.
je
Jinak
u oltáře sloužili P. Josef Čunek, vysvěcen v r. 1985, nyní v Kolíně.
P.
v Hustopečích.
Jan P.
Larisch, Gregorsz
vysvěcen Kotynia,
v r.
1990,
vysvěcen
nyní
v r.
1993,
nyní Blatnice, P. Zdeněk Graas, vysvěcen v r. 1995, nyní Mohelnice. P. Jan Kulíšek přišel po vysvěcení v r. 1996 do Přerova, teď je v Morkovicích. Ještě jako roční jáhni tu byli Martin Kubeš - 1993, Zdeněk Graas - 1994, Vítek Zatloukal -
1995,
Pepa
Pelc
-
1996,
Jirka
Změlík
-
1997,
Jenda
Hrudík - 1998, Láďa Kunc - 1999 a poslední jáhen v r. 2002 -
náš
nynější
druhým
P.
rokem.
Jaroslav
Všichni
Kníchal,
jsou
už
který
kněží,
tu
já
se
zůstal mezi
už
nimi
pohybovala, pomáhala jsem na faře, také žehlila, no a když se stavěl Sonus, tak jsme s Maruškou chystaly jeden den v týdnu svačiny a teplé večeře pro brigádníky. Jáhni byli všichni
velice
milí.
Náš
pan
děkan
Josef
Lambor
má
velikou zásluhu na Sonusu, to je jeho práce. Kéž mu Pán žehná na novém působišti. Měla jsem je všechny moc ráda, měla
jsem
rozuměli.
k nim
Nynější
babičkovský P.
Pelc
vztah
chtěl,
ať
a
mu
hezky
tykám,
jsme ale
já
si se
neodvážila. Byl už přece jednou svěcená hlava – jáhen. Teď máme na faře P. Pavla Hofírka, P. Jaroslava Kníchala a P.
Ruslana
Kuzmenko.
Ještě
tu
byl
kněz
P.
Jan
Plodr,
který nyní působí ve třech farnostech: Studnici, Krásensku a Rychtářově. Přeji jim všem co nejsrdečněji, aby je Pán chránil
na
duši
i
na
těle,
dal
jim
všechny
dary
Ducha
svatého, provázel je svou láskou a požehnáním a dal jim pevné
zdraví.
Máme
je
všechny
moc
rádi.
Málem
bych
zapomněla na P. Vlastimila Vaňka a P. Vlastimila Burtoně. Kde oba působí, nevím. Za rozhovor děkuje V. P.
Přehled církevních škol v olomoucké arcidiecézi Zřizovatel: Olomoucké arcibiskupství
Školy jiných zřizovatelů (ministerstvo školství ČR)
Arcibiskupské gymnázium Kroměříž
SOU a OU a učiliště Don Bosco Vřesovice
Cyrilometodějské gymnázium Prostějov
Církevní základní škola sester voršilek Olomouc (Římská unie řádu sv. Voršily)
CARITAS – vyšší odborní škola sociální Olomouc Základní škola Salvátor Valašské Meziříčí
Církevní střední odborná škola sociální Bojkovice (Česká kongregace sester dominikánek)
Církevní základní škola Zlín Církevní základní škola Kroměříž
Školská zařízení katolické církve Teologický konvikt Olomouc Ve školním roce 2002/2003 působí v olomoucké arcidiecézi celkem devět církevních škol a jedno školské zařízení katolické církve. Přebráno z Oldinu
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
9/2002
Strana 5
Milí chlapci a děvčata, protože si v listopadu připomínáme Slavnost všech svatých, tak jsem
se
zeptala,
zda
znáte
některé
známé
světce.
Psali
jste
sv. Václava, sv. Barboru, sv. Ludmilu, sv. Anežku, sv. Michaela sv. Pavla a Petra atd. S otázkou, zda jste četli knihu o některém svatém, tak to už bylo horší - nikdo nečetl nic. Ještě jsem byla zvědavá více, a tak jsem se zeptala na nebe. Neboť často slyším „člověk jde po smrti do nebe“. A dostala jsem takovéto odpovědi. „Nebe je duše, která je s Bohem. Nebe je oblačnost, kde sídlí Bůh. V nebi spí mrtví. Je to Boží království. V nebi je Bůh, život věčný a Ježíš. Andělů sbory. Nebe je slunce. Obloha a anděl a také Bůh. Boží království, sídlo Boha, ráj. Věčná radost. Domov všech dobrých duší.“ Co je to nebe? Nebe je Boží království ve kterém jsou si všichni rovni. Ve kterém není strach ani utrpení. A
tak jsem si znovu uvědomila, jak málo s vámi rodiče mluví o věčném životě a také jak málo čtete knihy
s touto tématikou. (například Veliká cesta malého Marcelina) Adventní doba již stojí přede dveřmi. Na Vánoce se každým rokem a v každé rodině připravujeme jinak. Tento rok jsem se po rozhodla využít našeho časopisu a dát adventní přípravu
v podobě čtyř svící do
dětského okénka. Po celý advent, každý den, budeme vybarvovat okénka, a tak spolu dojdeme k Vánocům.
1. 12.
1. neděle adventní
9. 12.
pondělí
18. 12.
středa
Sejdeme se s rodiči a sourozenci
Všímej si toho, co druzí umějí,
Všimni si, zda ve tvém okolí
kolem adventního věnce, zapalte
co dělají pro druhé,
nežije někdo starý,
1. svíčku a povídejte si o smyslu
a pochval je za to.
nemocný či osamělý. Pokud ano, něco pro něj udělej.
adventu. Vylušti tajenku s výzvou.
10. 12.
úterý
Snaž se dnes být pořádný,
19. 12.
Dělej dnes druhým radost
ukliď si ve svém pokojíku,
Pomodli se za mír ve světě
svým úsměvem a slůvkem „děkuji“.
dej do pořádku své hračky…
2. 12.
pondělí
čtvrtek
a ty sám se dnes snaž šířit kolem sebe pokoj.
3. 12.
úterý
11. 12.
středa
Přemýšlej o tom,
Budˇ připraven říci ANO,
20. 12.
komu a jaký dárek bys mohl
když tě někdo o něco požádá.
Nebuď mlsný a vybíravý v jídle.
pátek
vlastníma rukama vyrobit k Vánocům, a začni s jeho výrobou.
4. 12.
středa
12. 12.
čtvrtek
5. 12.
čtvrtek
sobota
Připrav své srdce - Vánoce jsou
kdo Boha neznají.
blízko, přijmi svátost smíření. Pokud ještě ke svátosti smíření
Pomodli se za lidi, kteří trpí, za uprchlíky, bezdomovce…
21. 12.
Pomodli se krátce za ty,
13. 12.
pátek
nechodíš, popros Pána Ježíše
Usmívej se na druhé, je to
o odpuštění za to,
nakažlivé.
co se ti nepodařilo…
Buď štědrý tak jako sv. Mikuláš:
22. 12.
4. neděle adventní
rozděl se o dárky a dobroty,
14. 12.
které jsi dnes dostal.
Nedívej se dnes na televizi,
Sejdi se s rodiči a sourozenci kolem
raději věnuj svůj čas blízkým.
adventního věnce, zapalte 4. svíčku
Dnes jez skromně, něco si odepři a
15. 12.
jak jste prožili advent.
pomodli se za lidi, kteří mají hlad.
Sejdi se s rodiči kolem adventního
Který z úkolů byl pro tebe nejtěžší
věnce, zapalte si 3. svíčku
a který ti udělal největší radost?
6. 12.
7. 12.
sobota
a popovídejte si o tom,
pátek
sobota
3. neděle adventní
a přečtěte si dnešní evangelium. Čím se tato neděle liší od ostatních?
23. 12.
jídlem, protože všechno je jeho dar.
Z čeho máš radost ty?
Ježíšovo narození je úplně blízko.
8. 12.
16. 12.
překvapení. Zopakuj si také
Poděkuj dnes Pánu před každým
pondělí
Nezapomeň si připravit svá vánoční
2. neděle adventní
Sejdi se s rodinou u adventního
pondělí
Pomodli se dnes za svého kněze,
básničky k vystoupení „U jesliček“.
věnce a zapalte 2. svíčku a
učitele náboženství
vyprávějte si o nebeské Mamince.
a učitele ze školy.
24. 12.
Panny Marie, počaté bez poskvrny
17. 12.
Největší odměnu ti dá Pán Ježíš
prvotního hříchu.
Umyj doma nádobí sám od sebe.
Pokud jsi vytrval, můžeš se radovat.
Dnes je také slavnost
Strana 6
Štědrý den
úterý
Slovo pro každého
sám a vloží ti ji přímo do srdce. Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Doplňovačka Myšlenka: OPRAVDOVOU MOUDROSTÍ JE ZNÁT TO, CO STOJÍ ZA TO ZNÁT, A DĚLAT TO, CO STOJÍ ZA TO DĚLAT. (E: P: Humphrey)
Doplň větu: JEDNÍM Z KRŮČKŮ K MOUDROSTI JE
…………………………….……………………… (VIZ TAJENKA)
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Strana 7
NAUČIT SE ŽÍT aneb
Poznáváme katolické časopisy… Nezbeda – dětský křesťanský měsíčník
K ŽIVOTU S TĚŽCE
Již jedenáctým rokem vychází dětský časopis NEZBEDA.
POSTIŽENÝMI DĚTMI
Vydává
jej
Salesiánská
provincie
Praha
ve
spolupráci
Napsal: Albert Steber, zaměstnanec speciálně
s Olomouckou arcidiecézí. Je populárně – zábavný, tištěn
pedagogického centra Cabrini – Haus, Offenstetten,
barevně na formátu B5 v rozsahu 24 stránek. Vychází 11x
Bavorsko
ročně a prázdninové číslo je rozšířeno o přílohu a velkou
Mnoho návštěvníků Cabrini – Hausu se mě již ptalo, zda by pro těžce postižené děti nebylo lepší, kdyby byly osvobozeny, tzn. injekcí či podobným způsobem zbaveny
soutěž o pěkné ceny. Na
pokračování
vychází
kreslený
životopis
Dona
Bosca,
který nám zajímavou formou přiblížuje život a dílo tohoto významného světce. Pro všechny, kteří mají rádi záhady,
trápení. Také slýchám argumenty: Dětem by to pomohlo,
píše
pečovatelům
a
minulosti“. Na stránkách NEZBEDY se můžeme seznámit
a
z přírody
a
almužna?
Pokud
znamená
slovo…“.
by
bylo
ulehčeno
od
přetěžké
práce
společnost by mohla ušetřit spoustu peněz. Je
pravda,
namáhavá.
že
Ale
péče
že
stojí
to
peníze
a
postiženému
je
často
dítěti
těžká
pomůže,
to
popírám. Ano, vnímám jako troufalé, že lidé lámou hůl nad
druhými
a
z tzv.
humánních
důvodů
vyslovují
rozsudek smrti. Vůbec se nechci zabývat otázkou, zda nepostižení lidé mají na něco takového právo. Chtěl bych se
zcela
jednoduše
zeptat
těžce
postiženého
dítěte
samého, zda chce žít nebo zemřít. Samozřejmě že nebude mé otázce: „Chceš raději žít, či zemřít?“ v této formě rozumět. Musím se ho zeptat pro něj srozumitelnou otázkou a ta zní: Ukážu postiženému dítěti, co je život: obejmu ho; pohladím; posadím si ho na klín;
mazlím
se
s ním;
hraji
si
s ním;
zpívám
mu
a
vyprávím; udělám si čas, když mu dávám najíst; nechám jej
uvědomovat
si
jeho
tělo
v teplé
pěnivé
koupeli;..!
Život je láska! Odpověď
dítěte
je
jasná
a
zřetelná.
Směje
se,
a
také
kreslí
Jan
s poutními
Hora
místy
zajímavé
v našich
techniky. ne,
Víte
odpoví
příběhy
zemích,
co
o
různých
unie,
organizacích,
Prázdninová
např.
škola
přerušena ale
těžkým
naskytne
epileptickým otázka:
Je
záchvatem.
náš
život
Přitom
se
osvobozený
od
utrpení a bolesti; a chceme kvůli tomu přestat žít? Další
otázka
zní:
Má
takový
život
vůbec
smysl?
Pokusím se dát osobní odpověď, která vznikla na základě vlastních zkušeností. Mne osobně naučily těžce postižené děti, že v životě nezáleží tolik na tom, co říkáme, ale na tom,
co
děláme.
Nic
nepomůže,
když
dítěti
o
lásce
vyprávím a denně mu desetkrát popisuji svou náklonnost. Musím
tak
činit,
jinak
nebudu
pochopen,
nedosáhnu
ničeho. Naše
životy
se
často
vyznačují
moudrými
řečmi.
Mluvíme o nutnosti udělat něco pro „třetí svět“; nebo že musíme
něco
podniknout
proti
znečišťování
životního
prostředí; nebo že musí docházet k odzbrojování; nebo že by církev měla být živější… Mluvíme a mluvíme, ale změn můžeme dosáhnout jen svými činy. A
takto
Působivě konkrétní,
chápu
mi
já
bylo
praktické
smysl
těžce
ukázáno, lásce
že a
postiženého v životě
méně
už
na
nezávazných řečech. Otištěno v:
života:
záleží
na
často
slovo
článek svaté
„co
nám
a
Česká
další.
tábornická
K dispozici
je
i
listárna pro dopisování a tipy pro šikovné ruce a bystré hlavy. A
co
že
názvem prožít
znamená pro
zlé
název
děti,
nejrůznější
dovedou
pomáhat
časopisu?
ale
jsou
to
dobrodružství, tam,
kde
je
Slovo
nezbeda
všichni, váží
kdo
si
potřeba,
se
není
nebojí
kamarádství,
a
ne
vždy
jim
všechno vychází ke spokojenosti dospělých. Cena jednoho výtisku pro předplatitele je 15 Kč. Roční předplatné
činí
zatím
165
Kč.
Adresa
redakce:
Redakce
časopisu NEZBEDA, Divadelní 6, 760 01 Zlín.
Připravil Jaroslav Branžovský
Volontariát Dobrovolná služba mládeže v katolické církvi v České republice O co se jedná? Věřící mladí lidé, kteří mají nejméně 18 let, přeruší na rok své zaměstnání nebo školu a takto získaný čas věnují zdarma organizované službě potřebným a službě Bohu. Ke službě se nejdříve
rok
skupinkách knězem.
připravují,
(2
-
4)
Činnost
především
na
nevěřících
dětí
a
na
jeden a
těchto
utváření a
pak farách
rok
dobrovolníků
aktivit
mladých
lidí.
žijí
v malých
spolupracují
volného Kam
se
soustřeďuje
času
může
s místním věřících
směřovat
i
tato
pomoc a co může přinést? -
Oživení evangelizační a pastorační činnosti ve farnostech, a to hlavně mezi dětmi a mládeží.
-
Rozvoj evangelizačního působení v náročnějších
-
Povzbuzení kněží.
částech diecézí, např. v pohraničí. -
Znamení evangelijní prostoty a odporu proti konzumní mentalitě společnosti.
-
Možnost rozpoznat své životní povolání. Nabídka smysluplně prožitého času pro nezaměstnané.
„Unbehindert miteinander leben.
Materialien, Anregungen und Hilfen“.
např.
mše
YMCA,
Lipnice
šťastné. Toto je jeho odpověď, jeho ANO životu. Žádná
nám
zajímavostmi
pravidelný
části
naší
představí rubrika „Mše svatá“. NEZBEDA také informuje
je
stopa po touze zemřít, i když bude tato radost možná brzy
se
znamená
vám
Jednotlivé
„Záhady
Více
informací
naleznete nebo
na
Vydavatel:
Dioezese Regensburg.
www.volny.cz/dobrovolnik,
Přeložila:
Kateřina Rusková.
Biskupské náměstí 2, 771 01 Olomouc.
na
ADCM
internetu Olomouc,
Jaroslav Branžovský Strana 8
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Příležitosti ke zpovědi v Přerově Jen tak ve stručnosti
Zpověď
je
jednou
z nejdůležitějších
věcí
v životě
křesťana.
Kdo
zažil očišťující sílu svátosti smíření, tak si bez zpovědi už svůj život představit
nedokáže.
Nebo
přesněji:
Dokáže
si
představit
život
bez
zpovědi, ale takový život žít nechce. Naopak je řada lidí, a to bohužel někdy i křesťanů, kteří smysl a význam zpovědi nechápou. Přitom nejde jen o důležitost zpovědi v situaci, kdy naše svědomí
tíží
závažné
viny,
ale
také
o milost setkání s odpouštějícím a posilujícím Kristem v pravidelné měsíční
svátosti smíření. Ve zpovědi se člověk mimo jiné také učí nežít svůj život jen podle svého (podle svého rozumu, podle své nálady, podle svých zkušeností či podle svých zájmů), ale nechat se vést Božím hlasem, který můžeme v životě snadno přeslechnout. Dnes chci ale spíše psát o organizačních věcech – kdy a kde je možnost přijmout svátost smíření. V Přerově v kostele sv. Vavřince jsou už asi rok v provozu dvě nové zpovědní místnosti v předsíni ve vchodu z Kratochvílovy ulice.
Ve
zpovědní
místnosti
jsou
jen
dvě
židle
a
kříž.
Světelná
signalizace
je
umístěna
nade
dveřmi
do každé
zpovědnice a zároveň v kostele nade dveřmi do předsíně. Když svítí bílé světlo, tak je kněz ve zpovědnici a je možné jít ke zpovědi. Když svítí červené světlo, tak se právě zpovídá a tak prosím počkejte, než předchozí ze zpovědnice vyjde a rozsvítí se bílá. Když nesvítí žádné světlo, tak ve zpovědnici kněz není. Prosíme, čekejte na svatou zpověď v prostoru kostela stejně jako na zpověď ve starých zpovědnicích. Také pokud přicházíte bočním vchodem a chcete jít ke zpovědi, tak běžte nejdříve do kostela, abyste nepředběhli ty, kteří tam možná už delší dobu na zpověď čekají. Když
se
zpovídá,
tak
nestůjte
v předsíni
před
zpovědními
místnostmi
a
pokud
z kostela
odcházíte
nebo
do
něj
přicházíte, tak kolem zpovědních místností pouze projděte. Někdo řekne, že staré zpovědnice s klekátkem a mřížkou jsou lepší a jinému se zase více líbí možnost mluvit s knězem přímo ve zpovědní místnosti. Proto se podle možností zpovídá jak v nových zpovědních místnostech, tak také ve starých zpovědnicích. Já zpovídám ve zpovědní místnosti blíže do kostela. Otec Jaroslav zpovídává ve staré zpovědnici vlevo od vchodu do zákristie a otec Ruslan zpovídá ve staré zpovědnici vpravo pod kazatelnou. Zpovědní místnosti zvláště doporučujeme těm, kdo špatně slyší nebo těm, pro které je obtížné klečet. A samozřejmě také těm, kteří chtějí s knězem něco probrat podrobněji a v klidu. Většinou se ve farnostech zpovídává půl hodiny přede mší svatou kromě nedělí, kdy kněz musí přejíždět z jedné mše na druhou. Konkrétně v Přerově je příležitost ke svátosti smíření vždy od pondělí do pátku ráno od 7.30 do 8.00 hod. přede mší svatou, kdy zpovídají většinou dva kněží. Dále zpovídají dva kněží každý čtvrtek od 15.00 do 17.00 hod.
Příležitost
ke
zpovědi
bývá
také
půl
hodiny
před
začátkem
večerní
mše
svaté
ve
středu,
pátek
a
sobotu.
Většinou je také možnost jít ke zpovědi během adorace a to každý čtvrtek od 18.00 hod., kdy bývá kněz buď ve zpovědnici nebo se v kostele modlí spolu s ostatními a je ochoten přijít do zpovědnice a zpovídat (pokud sám adoraci nevede). Člověk,
který
se
opravdově
snaží
žít
podle
Kristových
slov,
nachází
ve
svátosti
smíření
pramen
velkého
duchovního užitku. Podobně jako mu může být pomocí také duchovní vedení. Přistupovat ke svaté zpovědi nebývá vždycky lehké, spíše naopak, ale snad právě proto, je to tak důležité.
Dne 22. října 2002 tragicky zemřel
Pavel Hofírek
P. CYRIL VRBÍK,
probošt a farář v Dubu nad Moravou. Narodil se 14. ledna 1927 v Dřevohosticích. Vysvěcen na kněze byl 6. září 1969 v Olomouci. Pohřeb zemřelého se konal v úterý 29. října 2002 v 15 hodin v Dubu nad Moravou. Po mši sv. a rozloučení bylo tělo zemřelého uloženo na místním hřbitově. Tělo
pana
faráře
našli
farníci
před
budovou
fary
dnes
kolem
6.
hodiny,
když
přicházeli na ranní bohoslužbu. Okolnosti ani motiv násilné smrti nejsou dosud známy. Celý případ šetří policie. Tiskové středisko České biskupské konference obdrželo
informace
o
této
tragické
události
ze
sekretariátu
olomouckého
arcibiskupství. Olomoucký arcibiskup Jan Graubner vydal u příležitosti tragického úmrtí P. Cyrila Vrbíka následující sdělení. Probošt Cyril Vrbík, farář u Panny Marie v Dubu nad Moravou, který byl kněžími a širokým okruhem známých nazýván domácky „Cyrilek", byl radostný, přátelský, obětavý a velmi oblíbený člověk. Jeho cesta ke kněžství byla dlouhá a plná překážek, které v 50. a 60. letech minulého století kladl do cesty komunistický režim. Kněžské svěcení přijal teprve v roce 1969. Působil v Místku, Vsetíně a od roku 1980 v Dubu. Své kněžství žil naplno. Ze skromnosti se o sebe příliš nestaral, žil pro Boha, pečlivě se staral o kostel, ale především měl rád lidi a zvláště děti. I když svým věkem měl k dětem daleko, srdcem jim byl blízko. Byl inspirací pro pastorační práci i mnohem mladším kněžím. Svůj úsměv neztrácel ani kvůli svým nemocem, ani kvůli starostem. Zesmutněl jen, když hovořil o lidech, kteří ztratili cestu k Bohu a o dětech, které byly ošizeny o poznání Boží lásky, a které mají pokažené cítění dnes stále více propagovanou kulturou násilí. Tuto bolest, která jej také motivovala k pastýřské vynalézavosti, ukazující, jak mu záleží na skutečném štěstí lidí kolem sebe, nosil v modlitbách před Pána. Říkávalo se o něm, "že by kuřeti neublížil". Neměl nepřátel, protože koho bylo těžké milovat pro jeho chyby, toho viděl očima odpouštějícího milosrdenství. Je těžké pochopit, že právě on se stal obětí krutého násilí. Vypadá to jako krutý výkřik ironie. Ale snad právě proto bychom se mohli nechat vyprovokovat k většímu nasazení pro budování kultury života a civilizace lásky, jasnému odmítání násilí a nenávisti, lepší výchově dalších generací.
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Strana 9
Společenství manželů V Přerově se schází asi dvě až tři menší skupiny manželských párů, které se snaží pravidelně scházet v intervalech 2-3 týdnů. Setkání se uskutečňuje vždy v rodině,
která
si
připraví
program,
např.
společnou
modlitbu
breviáře
a
zamyšlení na dané téma nebo práci s Písmem, modlitbu růžence a jiné. Potom
přichází
oslovilo
tady
hledáme
na
řadu
v okolí
společně
to,
nebo
co
nás
jinde,
odpověď.
a
Naše
společenství v současné době čerpá z časopisu vydává
„Rodinný
Centrum
pro
život“,
který
rodinný
život
v Olomouci. Vychází 5x do roka a najdete
v
něm
zamyšlení,
různé
články
rozhovory
a
k duchovnímu
vedení rodin, ale také informace co, jak a kdy chystá Centrum pro rodinu. Párkrát do roka se nám podaří vypravit na společnou akci a to buď samostatně, nebo pořádanou farností. Jsem rád, že existuje taková parta přátel, na které je spolehnutí a na něž se mohu vždy
obrátit.
Hodně
mi
„spolčo“
pomohlo,
když
jsem
měl
„mráz“.
Modlitby,
návštěvy i vědomí, že na mne přátelé myslí, posilovaly nejen mne, ale i mou ženu.
Jarda Adamík
Hledá-li někdo možnost takového setkávání, informace poskytne P. Pavel Hofírek.
Vybrali jsme z …
Papež ustanovil nová růžencová tajemství Jan Pavel II. ve svém apoštolském listu „Rosarium Virginis Mariae“ zdůrazňuje význam modlitby růžence. Podle papeže
má
nezměrnou
hodnotu
i
v dnešní
době.
Proto,
aby
byla
opět
oživena
praxe
modlitby
růžence
ve
společenstvích církve a rodin, ale i mezi jednotlivci, vyhlásil papež od října letošního roku do října 2003 „Růžencový rok“.
Současně
papež
ustanovil
dalších
pět
růžencových
tajemství, tzv. Tajemství světla. Svatý otec připomněl, „že to bylo právě v letech Ježíšova veřejného působení, kdy se nám
nejzřetelněji
zjevilo
Kristovo
tajemství
–
tajemství
světla: Pokud jsme na světě, jsme světlo světa“. (J 9,5). Nová tajemství připomínají následující události z období Kristova veřejného působení: 1.
Kristův křest v Jordánu (Mt 3,13-17)
2.
Kristův zázrak v Káni Galilejské (J 2,1-12)
3.
Kristovo hlásání Božího království a výzvy k obrácení (Mk 1,15)
4.
proměnění Krista na hoře (Lk 9,28-36)
5.
ustanovení eucharistie, jako svátostné vyjádření Kristovy velikonoční oběti (Mt 26,26-28)
Nová
růžencová
tajemství
nemají
nahradit
tradiční
tajemství růžence radostného, bolestného a slavného, ale mají být jejich vhodným doplněním. Zvláště se doporučuje růženec „Tajemství světla“ o nedělích a svátcích.
Strana 10
V neděli, 13. října jsme prožívali v přerovské farnosti Den díků za úrodu. Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Občanská poradna Oblastní charity Přerov Každý
z nás
se
ve
náhle,
nečekaně,
svém
která
životě nás
dostane
hluboce
do
situace,
zasáhla,
a
která
která
Slovo
vznikla
vyžaduje
z Charity …
urychlené řešení. Ne vždy a ne všichni jsme však schopni v dané situaci toto řešení nalézt sami. Jsme zmateni, cítíme strach, paniku,
bezmocnost. Potřebujeme pomoc, ale nevíme, na koho se v té chvíli obrátit. Právě tehdy chce být nablízku Občanská poradna, nabídnout pomocnou ruku a pomoci nalézt správnou cestu k řešení náročné krizové situace a problémů. Chce být místem přijetí, důvěry, bezpečí a naděje. Kontaktujte nás:
Občanská poradna při Oblastní charitě v Přerově vám nabízí tyto služby: -
poskytnutí
rady
a
informací,
v případě
potřeby
zprostředkování
Občanská poradna
kontaktu
na další specializované instituce, -
sociálně-právní
poradenství
Simona Techetová, DiS.
(dávky
státní
sociální
podpory,
sociální
dávky
Přerov, ul. 9. května 82
pro sociálně potřebné, dávky a příspěvky pro zdravotně postižené apod.), -
poskytování
informací
a
praktické
podpory
z oblasti
sociální
(„modrý domeček“)
pomoci,
tel. se záznamníkem + fax
zdravotnictví, školství a vzdělávání, rodiny a mezilidských vztahů, bydlení,
581 204 717
pracovně-právních vztahů, apod. -
pomoc
při
jednání
s orgány
státní
správy,
místní
samosprávy,
e-mail:
[email protected]
jednotlivci
Úřední hodiny Občanské poradny
i organizacemi -
materiální pomoc potřebným občanům (ošacení, obuv, nábytek aj.)
-
pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci.
12.00 – 15.30
Pondělí
Našimi zásadami jsou bezplatnost, důvěrnost, nestrannost a nezávislost.
Středa
10.00 – 12.00
Čtvrtek
12.00 – 15.30
Vážení přátelé a příznivci Tříkrálové sbírky
V sobotu dne 19.října se uskutečnil ve farnosti
Dovolte mi pozdravit vás opět po delší, více než půlroční odmlce.
Přerov Den pro nemocné. V tento den byla díky
Jistě již po třech letech, po které sbírka probíhala, tušíte, že se v lednu
dobrovolníkům
roku 2003 uskuteční její již IV. ročník. Proto
bych
vás
všechny
ráda
občanů
poprosila,
máte-li
zájem
se
sbírkou
do
zajištěna
kostela,
doprava
kteří
se
nemocných
během
roku
jen
s velkými obtížemi dostanou mimo svůj domov.
pomoci, dejte o sobě vědět, že jste to právě vy, kdo by se zapojil
V letošním
a sbírky se ve své obci či městě ujal.
vozy
Telefon na Oblastní charitu Přerov: 581 204 717
8 nemocných občanů z Přerova.
či – větší pravděpodobnost – 607 648 482 – Iva Baďurová
na
roce
mši
využilo
svatou
do
dopravy
kostela
osobními
sv.
Vavřince
Za pomoc děkujeme všem dobrovolníkům.
Děkuji vám jménem Oblastní charity Přerov
Iva B.
Oblastní charita Přerov
Farní shromáždění Římskokatolická
farnost
Přerov,
její
pastorační
rada
a
farář
O.
Pavel
Hofírek
plánují
a
připravují
na
neděli
24. listopadu 2002, v den slavnosti Ježíše Krista Krále, farní shromáždění. Stanovy pastorační rady farnosti Arcidiecéze olomoucké z r. 1997 v bodu VIII. říkají: „Farní shromáždění je shromáždění všech členů farnosti. Má posilovat společenství a spoluodpovědnost za její život. Umožňuje všem členům farnosti vyjadřovat se k životu farnosti a k práci pastorační rady. Farní shromáždění se koná jednou ročně a předsedá mu farář.“ Farníci mají sice možnost dávat připomínky a vznášet dotazy k činnosti farního společenství průběžně u kněží a členů pastorační
rady,
nejvhodnější
ale
společné
příležitostí
shromáždění
k vyřešení
všech
případných
členů
farnosti,
problémů
a
kteří
mají
uvědomění
si
o
její
činnost
a
rozkvět
spoluodpovědnosti
za
zájem, život
je
tou
farnosti,
za předávání víry, za společenství víry i života. Na farním shromáždění vám členové pastorační rady krátce poví o činnosti, za kterou jsou odpovědni. Uslyšíte o společenstvích mládeže, matek, rodin, křesťanských žen, seniorů. O přípravě děkanátního časopisu Slovo pro každého. O kroužcích, schole, sboru. O činnosti řádů a hnutí. O aktivitách Charity, o pomoci misiím. O aktivitách akolytů, práci katechetů. O zajištění provozu pastoračního centra SONUS. O své radosti a starosti se s vámi podělí i naši kněží. O. Pavel vám poví i o hospodářských a finančních starostech farnosti, o zajištění služeb v kostelích i na faře. Jen na krátkém výčtu některých činností farnosti vidíte, že je o čem hovořit, uvažovat a k čemu navrhovat zlepšení i nabídnout svoji osobní pomoc. Pro osvěžení paměti připomenu členy pastorační rady. Vámi zvoleni byli: Jaroslav Adamík, Libuše Calábková, František
Menc,
Jaromír
Punčochář
starší.
Jmenováni,
ještě
O.
děkanem
Lamborem,
byli:
Jindřich
Mikšů,
Zdeňka
Mollinová, Filip Mráz, Kateřina Rusková. Členství v pastorační radě ukončili: Jan Tomiga, Iva Baďurová a František Vomáčka. Místo nich nastoupili ředitelka Charity Marta Valenčíková a Petr Prinz. Předsedou pastorační rady je farář O. Pavel Hofírek a členy jsou i oba naši kaplani. Na farní shromáždění jste všichni srdečně zváni. Rádi bychom, aby přišli i naši mladší – sestry a bratři, kteří ponesou dar víry svým životem třetím tisíciletím a budou ho předávat další generaci. Mladým manželům se budeme snažit zajistit opatrování a zábavu pro jejich děti, aby mohli být při hlavním programu mezi námi.
Nezapomeňte a přijďte v neděli 24. listopadu v 15.00 hod. na pastorační centrum SONUS. František Menc
Slovo pro každého
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002
Strana 11
Se změnou
času dochází také ke změně začátku
některých bohoslužeb v Přerově. Večerní bohoslužby ve středu, čtvrtek a pátek te" začínají v 18.00 hodin. Mše v sobotu a neděli začínají stejně jako dosud v 18.30.
3. 11. 2002 neděle
6. 11. 2002
Rozšířená redakční rada
19:30 fara Přerov
Setkání katechetů děkanátu Přerov
19:30
středa
fara Přerov
8. - 10. 11. 2002
Soustředění malé scholy
pátek - neděle
10. 11. 2002
10:00
neděle
13. 11. 2002
kostel sv. Prokopa ve Vlkoši u Př.
Biřmování - mši svatou celebruje a svátost udělí biskup Mons. Josef Hrdlička
Kavárna pro seniory
18:00
Diaprojekce z výstupu na jeden z nejstudenějších
středa
vrcholů světa Mount McKinley na Aljašce
13. 11. 2002
14. 11. 2002
fara Přerov
9:00
čtvrtek
Kojetín
neděle
16:00
fara Přerov
24. 11. 2002
15:00
neděle
Redakční rada
19:00 fara Přerov
– uzávěrka prosincového čísla
Předadventní setkání mládeže
14:00
všech farností děkanátu Přerov
sobota fara Dřevohostice
20:00
kostel sv. Vavřince
sobota
Přerov
1. 12. 2002
67 89 : ;<9 = > ?@ABC D?;EF ;=GC H G I <FE8<H I GJ
17:00
neděle
5. 12. 2002
Farní shromáždění
SONUS
středa
30. 11. 2002
Setkání seniorů
Pastorační rada farnosti Přerov
19:00
!" # $%& ' ( )*+,- .)$/0 $'1- 2 1 3 %0/4%2 3 15
30. 11. 2002
Turnaj ve flórbalu tříčlenných družstev
SONUS
středa
27. 11. 2002
Mše svatá kněží přerovského děkanátu
Dům sv. Josefa
pondělí
20. 11. 2002
kostel sv. Prokopa ve Vlkoši u Př.
17. 11. 2002
18. 11. 2002
Schůzka vedoucích dětí a mláděže
19:00
středa
- více informací viz plakáty
Koncert přerovského kůrového sboru a orchestru 1. adventní podvečer
SONUS
16:00
čtvrtek
KL MN O PQN R S TUVWX YTPZ[ PR\X ] \ ^ Q[ZMQ] ^ \_
Mikulášská besídka
SONUS
6. – 8. 12. 2002
Víkend „S tebou mě baví svět“
pátek - neděle
8. 12. 2002 neděle
17:00
`a bc d efc g h ijklm nieop egqm r q s fpobfr s qt
2. adventní podvečer
SONUS
Vydává Děkanství Přerov Římskokatolické církve Redakční rada: P. Pavel Hofírek – šéfredaktor, P. Jaroslav Kníchal, Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11
Přerov 2
tel: 581 217 079 Email:
[email protected] www.prerov.hypernet.cz
Strana 12
L. Calábková, J. Branžovský, V. Pavlů, A. Dudová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.
Uzávěrka pro prosincové číslo je 27. listopadu 2002. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč.
Slovo pro každého
Neprodejná tiskovina.
Číslo 10, Ročník 8, Listopad 2002