MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her
SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA FOTBALISTŮ 4-6 let
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Pavel Vacenovský
Petr Komárek 3. ročník, TVS-T Brno, 2009
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury, která je součástí této práce.
Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům.
….……………………… Petr Komárek
PODĚKOVÁNÍ
Mé poděkování patří Mgr. Pavlu Vacenovskému za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnoval.
,,Fotbal dýchám, jím a piju“ Ronaldinho
OBSAH
ÚVOD......................................................................................................................7
1. TEORIE FOTBALU..........................................................................................9 1.1 Charakteristika fotbalu..................................................................................9 1.2 Historie fotbalu...........................................................................................10
2. FOTBAL PRO DĚTI ......................................................................................13 2.1 Věkové zvláštnosti dětí předškolního věku.................................................13 2.1.1 Antropomotorika............................................................................13 2.1.2 Tělesný vývoj.................................................................................15 2.1.3 Psychický vývoj.............................................................................16 2.1.4 Sociální vývoj................................................................................17 2.2 Vybrané aspekty pohybových aktivit dětí předškolního věku....................17 2.3 Talent...........................................................................................................19
3. CÍLE A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE..................................................23 3.1 Cíle bakalářské práce..................................................................................23 3.2 Úkoly bakalářské práce...............................................................................23
4. FOTBALOVÁ PŘÍPRAVA DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU..................24 4.1 Didaktické formy........................................................................................25 4.1.1 Organizační formy.........................................................................26 4.1.2 Sociálně-interakční formy..............................................................27 4.1.3 Metodicko-organizační formy.......................................................28 4.1.4 Způsob komunikace s dětmi..........................................................29 4.2 Příprava, organizace a skladba tréninku......................................................31
5. PŘÍKLADY TRÉNINKOVÝCH JEDNOTEK DĚTÍ 4-6 LET...................37
ZÁVĚR..................................................................................................................53
LITERATURA....................................................................................................54
RESUMÉ
ÚVOD ,,Football is our religion“ je název písničky od známé švédské hudební skupiny Rednex. Volně přeloženo to znamená: fotbal je Naše náboženství. A tím ,,Naše“ je myšleno všech lidí, kteří na planetě Zemi žijí. Bez rozdílu pohlaví, věku, barvy pleti, společenského žebříčku a dalších kritérií. Fotbal sjednocuje národy, boří hranice toho času znepřátelených států, zastavuje alespoň dočasně politické a vojenské konflikty. Je to zkrátka fenomén, který má v současnosti nemalý vliv na vývoj společnosti. A jak řekl kontroverzní český fotbalista Tomáš Řepka- ,,Úroveň fotbalu je vizitka celé společnosti“. Fotbal však nejsou jen světové hvězdy pod světly zářivých reflektorů, milióny eur z prodeje televizních práv, trofeje pro vítězné týmy, individuální ceny pro úspěšné fotbalisty. Je to také práce stamilionů trenérů, vedoucích klubů a rodičů na celém světě, kteří vychovávají své svěřence od nejútlejšího věku. Ti všichni se však už neobjevují každý den v televizi, nepíší o nich noviny a nečteme s nimi rozhovory na internetu. Mají však neméně důležitou (ne-li důležitější) úlohu na cestě vývojem fotbalovým, ale i výchovným. Fotbalový trénink dětí. Jednoduché, zcela běžné slovní spojení, za kterým si každý člověk představí konkrétní činnost nejmladší generace. A přece se v něm skrývá množství velmi protichůdných pohledů. Můžeme v něm vidět nejenom oficiální trénink v určitém klubu, ale i hodiny tělesné výchovy ve škole anebo jen hru party kluků na ulici. Dále je zde zřejmý i zdravotní aspekt, nezbytný pro harmonický vývoj dětí. Fotbal hraje důležitou roli i jako prostředek pro realizaci dítěte, které při něm zažívá opojné chvíle vítězství, ale i hořkost porážky, rozzářené oči při úspěchu, ale i únavu po namáhavém tréninku. Dítě se může stát na chvíli šampiónem, který stojí na stupni vítězů a dostává medaili, ale na druhou stranu ví, že k tomuto okamžiku vede jenom trnitá cesta práce a odříkání. Učí se při ní pohledům na sebe sama a svoje možnosti, učí se ale též pohledům na druhé 7
a poznává, že existují pravidla, která je nutné dodržovat, protože jinak přijde trest. Někdy ale fotbal u dětí není jen nevinná zábava. V současné době, kdy vrcholová kopaná přináší možnosti ohromných finančních výdělků, se u některých rodičů stává prostředkem, jak do budoucna existenčně zabezpečit svoje děti. Proto jsou často na oltář sportovní slávy obětovány základní atributy dětství. Rodiče mnohdy pokládají drobné úspěchy za skutečný talent a zaměňují reálné předpoklady za svoje sny. Některé děti mají předpoklady dostat se až na úplný vrchol, ale tato pravděpodobnost je poměrně malá. Proto je třeba si uvědomit, že fotbal není jen o zvyšování výkonnosti a přípravy na utkání. Je to dlouhá a často velmi složitá výchovná činnost, kdy na jejím konci by měl stát vždy člověk, kterému sport dal především krásné dětství plné kamarádů, zábavy a prožitků, k nimž se přidají i vzpomínky na úspěchy, či neúspěchy. Takový člověk by měl poznat a chtít respektovat určitá pravidla, ve sportu souhrnně nazývaná ,,fair play“, tvořící mravní kodex výchovy ve sportu“.(Perič, 2004) V této své práci bych se chtěl věnovat fotbalové přípravě těch nejmenších, neboť sám jsem trenér fotbalových ,,prcků“ a myslím, že už od samých fotbalových začátku je nesmírně důležité správně rozvíjet jednotlivé dovednosti a návyky benjamínků a literatury s touto problematikou je na trhu stále velmi poskrovnu.
8
1. TEORIE FOTBALU
1.1 Charakteristika fotbalu
Fotbal je kolektivní, míčová, branková hra acyklické povahy různé intenzity v nepravidelném střídání těchto pohybů, provázené velkou emocionální a psychickou zátěží. Hrají proti sobě dvě družstva složená z deseti hráčů v poli a jednoho brankáře na každé straně. Cílem každého družstva je vstřelit víc gólů, než družstvo soupeře. Na hru dohlíží rozhodčí, který dbá na to, aby byla dodržována pravidla. Z hlediska psychologické typologie sportovních činností patří fotbal do skupiny sportů heuristickokolektivních. Smyslem těchto sportovních odvětví je taktickým myšlením a jednáním překonat soupeře vědomou kolektivní spoluprací. Dalším charakteristickým rysem je nutnost předvídat úmysly soupeře - odebírání míče soupeři nebo soupeři zamezit ve střelbě.(Havlíčková, 1993) Z fyziologického hlediska klade fotbal velké nároky na nervosvalovou soustavu a (látkové) regulační systémy, jimiž je pohybová činnost řízena. Vlastní hra je složitější fyziologický proces obsahující jak prvky rychlosti, tak i obratnosti, vytrvalosti a síly. Vedle technických a herních předpokladů jsou
podmínkou
dobrého
výkonu
i
svaly
zajišťující
běh
a
skok.(http://telesna-vychova.blogspot.com) Z psychologického hlediska klade fotbal velké nároky na rozvoj osobnosti hráče vzhledem k požadavkům na výkon v utkání, na rozvoj schopnosti soutěžit, na regulaci psychických stavů podmiňujících podat maximální výkon. Jsou zde i další aspekty, které hrají důležitou roli pro úspěšnost jednotlivce a kolektivu. Jedná se o navození optimální aktivační úrovně před utkáním, schopnost maximálního nasazení v klíčových fázích utkání, schopnost analýzy herních situací a jejího správného zhodnocení, výběr optimálních prostředků pro jejich realizaci, integrované myšlení v průběhu utkání, schopnost maximální soustředěnosti během výkonu atd.(Navara, Ondřej, Buzek, 1986)
9
Obsah sportovního tréninku ve fotbale dělíme na přípravu technickotaktickou, psychologickou a tělesnou. Tělesnou přípravu potom dělíme na všeobecnou a speciální. Všeobecná příprava podporuje rozvoj jednotlivých pohybových schopností v nejširších obměnách jejich projevů. Pomáhá vytvářet základy všeobecné připravenosti hráčů, je důležitá rostoucího organismu – mládeže. Na vlastní výkonnost hráče má nepřímý vztah. Speciální tělesná příprava je nedílnou součástí vlastního výkonu fotbalisty v utkání. Nejdůležitější jsou zde cvičení s míčem a kondiční trénink hráčů, ve kterém se rozvíjí tělesná zdatnost v pohybech, které jsou podobné herním činnostem. Tak trénujeme rychlost změny směru běhu s míčem i bez míče, běh -zastavení - start do nového směru.(Havlíčková, 1993) Fotbal patří v naší republice k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může také ale sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy.
1.2 Historie fotbalu
Hry podobné fotbalu jsou doloženy již ve starověku: nejstarší takovou hrou je čínské kudžu, hrané již ve 2. století př. n. l. V Řecku a Říme se hrálo mnoho míčových her, při některých se hrálo nohama. Jedním ze vzdálených předchůdců fotbalu je tak např. římská hra harpastum. Ve středověku se různé hry podobné fotbalu hrály po celé Evropě, jejich pravidla se však výrazně lišila místo od místa i v průběhu doby. Vznik dnešního fotbalu má kořeny v Anglii v 16. století. Tamní soukromé střední školy (public schools) v té době začaly žáky nutit ke sportu. Každá ze škol však používala vlastní pravidla odrážející místní podmínky, velikost hřiště apod. Pravidla se navíc postupně měnila. Postupně vykrystalizovaly dvě hlavní formy fotbalu: v jedné verzi pravidel (používané např. v Rugby, Marlborough či Cheltenhamu) hráči míč
10
přenášeli rukama, v druhé verzi (např. na Eatonu, Harrow, Westminsteru či Charterhouse) se upřednostňovalo kopaní do míče. Ve 40. letech 19. století Anglii zasáhl boom železniční dopravy. To znamenalo možnost pořádat soutěžní zápasy mezi jednotlivými školami. Zatímco
rozdíly
v místních
pravidlech
atletiky
byly
nevýznamné,
meziškolní zápasy ve fotbale byli kvůli zásadním rozdílům v pojetí hry prakticky nemožné. Proto se v roce 1848 sešlo 14 zástupců škol na setkání, jehož výsledkem byla první ucelená sada pravidel, tzv. Cambridgeská pravidla. Tato pravidla upřednostňovala kopání, bylo však dovoleno také čisté zachycení míče rukama. Sjednocující tendence vyústily v založení The Football Association, prvního oficiálního sdružení na světě. Po několika setkáních asociace vytvořila sadu pravidel, ze kterých nakonec vypustila pravidla dovolujících běh s míčem v ruce a držení a podrážení s míčem. Kvůli tomu zástupce Blackheathu asociaci opustil a spolu s několika dalšími kluby v roce 1871 založil Rugby Football Union, čímž vzniklo rugby jako sport odlišný od kopané. I v pravidlech FA však byla některá ustanovení, která dnes zůstávají jen ve sportech jako je rugby nebo americký fotbal. První pravidla také nestanovovala počet hráčů či tvar míče; na tom se měli soupeři dohodnout před každým zápasem. V Anglii se postupně vyvinulo několik soutěží, které přispívaly k šíření jednotných pravidel. První mezinárodní zápas proběhl mezi Anglií a Skotskem
30.
listopadu
a
skončil
bezbrankovou
remízou.
První
mimoevropské fotbalové utkání se uskutečnilo 28. listopadu 1885 v Newarku mezi spojenými státy a Kanadou, která zvítězila 1:0. Fotbal se postupně rozšířil i na kontinent, kde je nejstarším fotbalovým mužstvem patrně švýcarský Lausanne Football and Cricket Club založený v roce 1860. Díky anglickým dělníkům pracujících na stavbě železnice se fotbal dostal do Jižní Ameriky. Dnešní fotbal hrají profesionální fotbalisté po celém světě, mnoho dalších se mu pak věnuje na amatérské či rekreační úrovni. Podle průzkumu, uspořádaného v roce 2001 mezinárodní fotbalovou federací FIFA, hraje 11
pravidelně fotbal nejméně 240 miliónů lidí ve více než 200 zemích světa. Mezi příčinami jeho popularity jsou bezesporu jednoduchá pravidla a naprosto minimální náročnost na vybavení.(Wikipedia, 2007)
12
2. FOTBAL PRO DĚTI Pod tímto názvem se skrývají věkové kategorie, které jsou velice specifické a zaměstnávají fotbalové experty snad na celém světě. V posledních letech se výrazně zkvalitnila práce s nejmladšími adepty fotbalu v přípravkách. Oddíly si uvědomují, že v současné situaci je nutností pokrýt potřeby družstev převážně z vlastních zdrojů- tedy svými odchovanci. Tudíž vznikají jakési předpřípravky přípravek- fotbalové školičky, kde se děti ve věku 4-6 let zábavnou a převážně všeobecnou formou seznamují se základy fotbalu.(Brůna a kol., 2007)
2.1 Věkové zvláštnosti dětí předškolního věku
2.1.1 Antropomotorika
Z hlediska
pohybového
vývoje
je
tato
věková
kategorie
charakterizována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. Nové pohybové dovednosti jsou lehce a rychle zvládány, ale mohou mít malou trvalost, při méně častém opakování jsou opět rychle zapomenuty. V učení nových pohybových dovedností se uplatňují zkušenosti dětí z přirozené motoriky. Rozvoj rovnováhy a rozlišování rytmu v pohybu umožňuje efektivnější nácvik pohybových dovedností, z počátku ještě herní formou s využitím učení nápodobou (tzv. imitačního učeni) Charakteristické rysy dětské motoriky jsou v tom, že postrádá úspornost pohybu, která se projevuje u dospělých. Dynamika nervových procesů se dále rozvijí, převažují však ještě procesy podráždění nad procesy útlumu. Tím je možné vysvětlit zvláštní živost a neposednost a výrazný ,,pohybový luxus“, kdy je každá činnost prováděna s množstvím dalších přídavných pohybů. Např. pokud dítě vyskočí, přidává další činnost rukama i nohama; pokud sedí, neustále sebou ,,šije“ apod.(Perič, 2004) 13
V předškolním věku dítě ovládá již všechny základní motorické úkony. Jeho lokomoce je už jistá. Vývoj v tomto období postupuje velmi rychle. Ve vývoji člověka není základním faktorem jen jeho postupující věk, ale i prostředí. Prostředí velmi ovlivňuje motorické projevy dítěte. Motorika dětí od tří do šesti let se u různě vychovávaných jedinců již začíná lišit. Ve čtvrtém roce života se u dítěte postupně osamostatňuje pohyb končetin od pohybu celého těla. Každá končetina může dělat jiný pohyb – dítě ovládá stoj na jedné noze. Chůze jako složitá činnost se postupně automatizuje. U tří až čtyřletého dítěte je urovnanější, plynulejší, v kolenním kloubu není dolní končetina trvale ohnuta. Čtyřleté dítě dovede už chodit po špičkách, rovnováha mu však ještě působí značné potíže. Pětileté děti chodí jistě, rovnováhou dovednosti jsou dobré a při všech pohybech dítě různě poskakuje, mění směr, rychlost i rytmus. V šesti letech už dítě lze poznat podle jeho chůze, která má výrazné množství charakteristických znaků. Za zmínku ještě určitě stojí také nestejnostranná práce paží při chůzi. Je dokázáno, že ve třech letech ji provádí správně pouze asi 5% sledovaných dětí, zatímco ve čtyřech letech správně pracuje s pažemi již skoro polovina testovaných. S přibývajícím během se zlepšuje i běh. Předškolní dítě běhá plynuleji, paže drží již často běžecky, kroky jsou krátké, frekvence rychlá. Skok do hloubky je pro děti mnohem snazší než skok přes překážku. Až ve čtyřech letech jsou děti schopni provádět skoky s rozběhem tak, že rozběh je skutečně využit k provedení hlavní fáze. Dítě ve čtyřech letech z rozběhu plynule přeskočí překážku vysokou asi 20 cm. V šesti letech dovede většina již dobře spojovat běh se skokem. Také doskoky jsou již pružnější. Horním obloukem s využitím přípravné (nápřahové) fáze mohou házet čtyř až pětiletí chlapci. Také jsou schopni házet na cíl ve výši hlavy. Zatímco u skoku a běhu jsou rozdíly mezi hochy a děvčaty malé, u hodů jsou značné. Dítě, které nemá příležitost házet, neovládá tuto činnost vůbec. Do šesti let nedokáže dítě spojit rozběh a hod míčkem vrchním obloukem.
14
Při chytání natahuje obě ruce po míči až teprve dítě starší tří let. Teprve v šesti letech spojuje dítě chytání s házením. V předškolním věku děti také do míče kopou (v prvním dětství ho nohou spíše posunují). Ve čtyřech až pěti letech umí děti již spojit rozběh s kopem. Přesnost a jistota pohybů se nápadně zvyšuje ve věku od pěti do osmi let. Ostatní kvalitativní znaky pohybu a úroveň pohybových vlastností se zlepšují až v dalších vývojových obdobích. Pokud mají děti dostatek vhodného pohybu, popřípadě organizované tělesné výchovy v předškolním věku, přicházejí do školy dobře připravené v základních motorických činnostech.(Čelikovský a kol., 1979)
2.1.2 Tělesný vývoj
Tělesný vývoj probíhá rovnoměrně. Kolem 5. roku věku dochází k první proměně postavy- končetiny se prodlužují, mění se tvar trupu, dítě je celkově vytáhlejší (výška se zvyšuje pravidelně o 6-8 cm ročně). Mizí baculatost, dítě roste do výšky (ustaluje se zakřivení páteře), zkvalitňuje se činnost orgánů, plíce a vitální kapacita se průběžně zvětšuje, rozvijí se svalstvo. Toto období se také proto nazývá obdobím první vytáhlosti. Probíhá osifikace kostry, kloubní spojení jsou velmi pružná a měkká. Objevuje se ovšem nebezpečí ortopedických poruch. Dítě má velkou potřebu pohybu a zlepšuje se jeho odolnost proti infekcím. Zároveň se zlepšuje nervosvalová koordinace, náročnější mohou být i jemné pohyby. Mozek, jako hlavní orgán centrální nervové soustavy, má vývoj v podstatě ukončen. I když nervové struktury, zejména v mozkové kůře, dále dozrávají, nastávají příznivé podmínky pro vznik nových podmíněných reflexů a postupně je nervový systém dostatečně zralý i pro složitější koordinačně náročnější pohyby. Děti zvládají i jízdu na kole, drobné pracovní činnosti, sebeobsluhu. Projevuje se u nich velká míra pohybové energie a jejich pohybové činnosti se zkvalitňují. Pohyb je
15
v tomto věku velmi důležitý pro zdravý rozvoj a rovnoměrný vývoj dětí.(Perič, 2007) V tomto období se rozvíjí talent a objevují se předpoklady pro učení se jednotlivým sportům. Motorický vývoj v tomto věku můžeme označit jako neustálé zdokonalování a zlepšování pohybové koordinace a elegance. Dítě se zaměřuje na hru s míči, kreslení, modelování, má zájem o práci se stavebnicemi. Na konci tohoto období se rovněž vytváří příznivé podmínky pro rozvoj rychlostních schopností.(Brůna a kol., 2007)
2.1.3 Psychický vývoj
Lavinovitě přibývá nových vědomostí, rozvijí se představivost a paměť (obrazná, citová, živelná, první náznaky úmyslného zapamatování, převážně mechanická, větší kapacita a trvalost). Při poznávání a myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti mu unikají. Zvýšená vnímavost (rozlišení barev, tónů, rytmu, dítě vnímá poněkud nepřesně prostor a čas) k okolnímu prostředí i k faktorům, které odvádějí pozornost, může narušit provedení již osvojených dovedností. Schopnost chápat abstraktní formy je ještě malá. Dítě chápe pouze takové situace a pojmy, na které si ,,může sáhnout“ a nerozumí (nebo jen velmi málo) tomu, že existují i oblasti, které není možné ,,uchopit“. Proto některé trenérské proklamace k dětem (např.:,,Musíš pořádně trénovat, abys byl jednou výborný“) mají jen minimální účinek, protože malé dítě nechápe termíny, jako je ,,jednou v budoucnu, v dospělosti“ apod. Vlastnosti osobnosti nejsou ještě ustáleny, děti jsou impulzivní a přecházejí rychle z radosti do smutku a naopak. Vůle je ještě slabě vyvinuta, dítě nedokáže sledovat dlouhodobý cíl, a to především tehdy, má-li překonávat okamžité nezdary. Veškerou činnost dítě silně citově prožívá, patrné je také zvýšení vnímavosti k okolnímu prostředí a větší odvážnost. Přetrvává malá sebekritičnost k vlastnímu vystupování a jednání. Při rozvoji vyšších citů má velký vliv vzor dospělého. Velmi důležitá je i krátká doba, po kterou se děti dokážou plně koncentrovat. Ta 16
trvá přibližně 4-5 minut, poté nastává útlum a roztěkanost (pohybové činnosti musí být tedy pestré a během krátké doby je třeba měnit větší počet cvičení a her).(Perič, 2004).
2.1.4 Sociální vývoj
V tomto období potřebuje dítě kontakt s vrstevníky. Velkou roli hraje mateřská škola, kde se dítě setkává s jinou autoritou než s rodičipočítáme sem i osobu trenéra. Formální kolektiv, který ve školce nebo ve fotbalovém družstvu vzniká, klade nároky na zařazení se do kolektivu, osamostatnění, spolupráci, soutěžení a podřizování se. Budují se určité meziosobní vztahy a sympatie, každé dítě si buduje určité svoje postavení. Začínají se také vytvářet malé skupinky, které mohou mít zvláštní utajené vazby a často i podivuhodnou symboliku.(Perič, 2004)
2.2 Vybrané aspekty pohybových aktivit dětí předškolního věku
V předškolním věku se vytváří vztah k pohybu a jeho kvalita se zlepšuje, Děti tohoto věku potřebují takovou pohybovou aktivitu, která není monotónní, jednostranná, rutinní, ale je naopak všestranná, pestrá, přitažlivá a motivující. Pohyb podmiňuje růst a vývoj organismu, zvyšuje tělesnou zdatnost a odolnost, chrání před nemocemi, obezitou a pomáhá psychickému uvolnění organismu. Nejčastějším projevem pohybové aktivity předškolních dětí je spontánní pohybová aktivita a hra. Spontánní pohyb dítě vykonává podle svých potřeb a představ. Pohybuje se, protože chce. Nezajímají ho výsledky aktivity, ale orientuje se na radost pouze z této činnosti a přítomnost dalších dětí.(Brůna a kol., 2007) Hlavní činností dítěte se stává hra. Hrát si je přirozeností dětí. A hra také provází člověka po celý jeho život. Slouží k osvojování mnoha 17
pohybových a sociálních dovedností, které později uplatňujeme ve vážnější podobě při hledání zaměstnání, životního partnera či náplni volného času. Období předškolního věku je někdy označováno jako ,,zlatý věk hry“. Ve hře děti prožívají dobrodružství, napětí a radost. Odráží se v ní vztah dítěte a okolí, učí děti dorozumívat se mezi sebou, řešit spory, spolupracovat a získávat další přátelské vztahy. Pro dobrý rozvoj osobnosti je vhodné, aby se dítě do hry zapojovalo. A jak již bylo naznačeno výše; děti předškolního věku si chtějí hrát. Zatímco třeba děti kolem deseti let již chtějí hrát. Všimli jste si rozdílu? Hrát si a hrát. Rozdíl v termínu je jen minimální, ale ve významu již význačnější. U starších dětí přechází potřeba hrát si do potřeby hry- ta má většinou jasně vymezená pravidla, je zde určitý herní průběh a hra končí vítězstvím nebo prohrou. Cílem tedy není vlastní hraní si, ale samotný výkon, který ukazuje na schopnosti, dovednosti a psychické vlastnosti jedince či skupiny. Kdežto malé děti si hrají- jejich hry jsou nesoutěžního charakteru, bez pevnějších pravidel. Ta jsou vytvářena až v průběhu vlastní akce a děti předškolního věku nepotřebují srovnání vítězporažený. Podstatou je vlastní hraní si- tvůrčím způsobem rozvinout určitý motiv.(Perič, 2004)
Pohybové schopnosti Pohybové
schopnosti
jsou
soubory
vnitřních
předpokladů
k pohybové činnosti. Úkolem rozvoje pohybových schopností je vytvořit takový pohybový základ, ze kterého budou později vycházet speciální dovednosti. K jejich rozvoji využíváme různých tělesných cvičení a pohybových her. Podle Brůny a kol. (2007) v tomto sledovaném věku rozvíjíme dvě níže uvedené schopnosti:
Koordinační schopnosti Označují se také jako schopnosti obratnostní, dělí se na obecné a sportovně specifické (ovlivňují technickou stránku herních činností s míčem) a je nutné je procvičovat po celou dobu sportovní kariéry. Pro rozvoj koordinačních schopností používáme tyto formy: 18
• akrobatická cvičení • překážkové dráhy • rovnovážné a balanční cviky (chůze, běh, skoky s obraty) • zrcadlová cvičení • cvičení s náčiním (švihadla, míč, tyče) Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti mají velký význam, proto bychom je měli rozvíjet už od dětství, kdy jsou k tomu optimální předpoklady. Doba zatížení nesmí být příliš dlouhá, stačí 5-10 sekund s dostatečnou dobou odpočinku. V období 3-6 let rozvíjíme rychlost zejména těmito prostředky: • různé formy skokových cvičení • různé formy běžeckých cvičení • krátké sprinty • starty z různých poloh • štafetové hry • drobné rychlostní hry • modifikace různých sportovních her • překážkové dráhy • slalomy se změnou směru pozn.: K dalším pohybovým schopnostem patří silové a vytrvalostní. Ty ovšem v tomto věku nerozvíjíme samostatně, ale využíváme například metodu přirozeného posilování a v případě vytrvalosti různé herní formy.
2.3 Talent
Základní pojmy výběru sportovních talentů podle Periče (2006) : Vlohy Nadání Talent 19
Tabulka č.1 – Rozdělení a charakteristika pojmů vlohy, nadání a talent termín vlohy
nadání
definice
příklad
Základní dispozice jednotlivce
Obyvatel rovníkové
vyjadřující možnosti pro
Afriky, který má
budoucí schopnosti. Tyto vlohy
vynikající vlohy pro
se nemusí po celý život
lyžování, neuvidí za
projevit, protože jedinec nebyl
celý život sníh a
v prostředí pro ně vhodném.
vlohy se neprojeví.
Spojení vloh s určitou oblastí
Jedinec má nadání
činnosti. Jsou to vlohy, které se
pro basketbal
již projevily. Nadání chápeme
(ovládání míče,
pro určité typy činnosti-
pohyb, souhru
rychlostní, vytrvalostní apod.
apod.), ale jeho výška v dospělosti bude 155cm.
talent
Příznivé seskupení vloh pro
Jedinec má všechny
činnost, kterou chceme
požadované znaky
vykonávat. Ve sportu hovoříme
(morfologické,
o talentu tehdy, tvoří-li
funkční, motorické,
morfologické, fyziologické i
somatické,
psychologické dispozice
psychické, sociální
optimální předpoklady pro
atd.) pro to, aby
provádění daného sportovního
dosáhl absolutní
výkonu
maximální výkonnosti
Je mnoho malých chlapců a dívek, kteří touží hrát tak dobře, aby se dostali do televize, hráli za slavné kluby nebo dokonce v reprezentačním dresu své země. Jen některým se jejich touha skutečně vyplní. Nejvyšší fotbalovou soutěž v České republice, 1. ligu, hraje od roku 1993/1994 šestnáct mužstev. Při průměrném počtu 25 fotbalistů v jednom mužstvu to 20
znamená, že přibližně 400 hráčů se podílí na vrcholovém fotbale dospělých. Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS) registroval v letech 1993-97 130 000 až 190 000 fotbalistů. Můžeme tedy s malou mírou nepřesnosti říci, že svůj talent zúročí ve vrcholovém fotbale jen asi každý čtyřstý registrovaný mladý fotbalista. Děti se odlišují díky rozdílným vrozeným předpokladům, které však ještě nejsou zárukou budoucích sportovních úspěchů. Jakmile vnitřní předpoklady prolnou s nahodilými i záměrnými vlivy rodinného a tréninkového prostředí, postupně začíná vznikat fotbalová výkonnost hráče. Vrozené předpoklady nevidíme a neumíme je přímo změřit. Jsou skryté v genech člověka. Na jejich skladbu a velikost můžeme pouze usuzovat z pohybových projevů (výkonů) dítěte. Ty už jsou ovšem vždy ovlivněné okolním prostředím. Talent tedy můžeme vymezit ze dvou pohledů. Jednak jako neviditelné, neměřitelné a po narození prakticky nezměnitelné vrozené vnitřní předpoklady, vyhovujícím potřebám fotbalu. A jednak jako pozorovatelné, v mnohém měřitelné a vývojem hráče se měnící pohybové výkony, představující pro fotbal podstatné předpoklady. Než vyřkneme soud, jakou míru talentu hráč pro fotbal má, musíme jeho předváděné pohybové výkony vztáhnout k jeho: kalendářnímu a biologickému věku předchozí zkušenosti s fotbalem Význam kalendářního věku je zřejmý. Starší dítě je obvykle tělesně i psychicky vyzrálejší, proto na jeho aktuální výkonnost musíme mít vyšší nároky. Ale i kalendářně stejně staří jedinci se různí (někdy i velmi výrazně) svým biologickým věkem, tj. stupněm zralosti organismu (jak rychle dítě vyspívá fyzicky a duševně). Biologický věk, zvláště stupeň tělesného rozvoje, značně ovlivňuje aktuální sportovní výkonnost a zkresluje skutečnou míru talentu. Mluvíme tak o zrychlených (akcelerovaných) a zpožděných (retardovaných) jedincích.(Buzek, Procházka, 1999) U dětí předškolního věku však nemůžeme ještě příliš mluvit o nějaké výkonnosti. Ta může mnohé naznačovat, ale také nemusí. Ovšem děti ve věku 4-6 let zpravidla ještě nehrají žádné oficiální soutěže, tudíž sledujeme 21
spíše určité zlepšování, co se fyzických a technických dovedností týče. Podobné je to i s mírou talentu. Nevidíme, jak se děti chovají v soutěžním utkání. Jsme odkázáni v lepším případě na přátelské zápasy (výjimečně se uspořádá i turnaj těchto nejmenších kategorií), v horším pak na modelovém utkání na tréninku. Nicméně určité ukazatele tu přesto jsou. Můžeme si všimnout rychlosti, zejména té reakční (reakce na zachycený podnět). Ruku v ruce s rychlostí jdou i koordinační schopnosti (obratnost celého těla, jemná koordinace dolních končetin, plynulost spojování pohybů, rytmus). A v neposlední řadě si všímáme vztahu k tělesnému kontaktu, pohybové aktivity a soutěživosti, neboť právě u těch nejmenších jsou rozdíly v tomto ohledu nejmarkantnější. Ještě bych chtěl doplnit a zároveň souhlasím v tomto se Zdeňkem Fajferem (2005), že u této kategorie je v trochu zvláštním postavení faktor postavy. Nadměrná tělesná výška může být (a zpravidla i je) velkou výhodou v těchto věkových stupních. Projevuje se především důrazem v souboji o míč a prudkou střelou. Pokud však později není spojena s dynamickou technikou, tato výhoda se neuplatňuje v plném rozsahu a naopak postupně zaniká. Podle Buzka (1999) je pro úspěšný vývoj talentu důležitý ještě jeden faktor- rodinné zázemí. Zatímco jeden malý ,,prcek“, třeba i méně talentovaný, proháněl míč doma s tátou již v předškolním věku a mohl tak lépe rozvíjet svoje schopnosti a dovednosti, druhý, byť pohybově lépe nadanější, takové štěstí na tatínka mít nemusel. Znamená to tedy, že je velmi důležité podporování dítěte (ze strany rodičů) v zájmu o fotbal, ale i celkový způsob výchovy, vztahy v rodině a vztah rodičů k trenérovi. Abych vše shrnul. Sebevětší talent ještě nikomu nezaručuje pozdější vyniknutí
a
slávu.
A
beru
za
slovo
Johana
Cruyffa,
jednoho
z nejuznávanějších hráčů fotbalové historie, když tvrdí, že ,,na světě existuje pouze vychovaný talent“. Jinými slovy: kdo chce být dobrý, ba úplně nejlepší, nevystačí s tím, co mu dali do vínku jeho předci. Musí mít možnost svoje předpoklady neustále rozvíjet a zároveň se obrnit vůči vlivům, které přichází nejenom z fotbalového prostředí.
22
3. CÍLE A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
3.1 Cíle bakalářské práce
Cílem bakalářské práce je seznámení se všemi aspekty fotbalu dané věkové kategorie. Dalším cílem je potom vypracování zhruba měsíčního tréninkového plánu (tzn. asi 8 tréninkových jednotek) s konkrétními příklady cvičení. K těmto cílům bych chtěl dospět nejen pomocí literaturních pramenů, kterých není o této problematice příliš mnoho, ale také na základě vlastních zkušeností, které mě provázejí při trénincích předpřípravky ČAFC Židenice (ročníky 2003, 2004)
3.2 Úkoly bakalářské práce
Úkol č. 1) Prostudovat dostupnou literaturu na trhu zabývající se tímto problémem Úkol č. 2) Zpracovat rozdělení problémů do jednotlivých kapitol (faktorů) Úkol č. 3) Zkušenosti z praxe porovnat s fakty uvedených v literárních pramenech Úkol č. 4) Navržení vlastního tréninkové plánu včetně konkrétních cvičení po dobu cca 1 měsíce (8 tréninkových jednotek)
23
4. FOTBALOVÁ PŘÍPRAVA DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Na úvod této kapitoly bych chtěl uvést několik rad, které se mi osvědčily při vedení tréninků a které jsou v souladu s většinou autorů, kteří se věnují této problematice ve svých publikacích. Jak již bylo několikrát uvedeno, vést fotbalovou kategorii předpřípravek vyžaduje zcela specifický přístup. Vzhledem ke svým zkušenostem bych doporučoval, aby na každého trenéra připadlo zhruba 8, maximálně však 10 dětí (to potvrzuje ve své publikaci i Brůna). Všem se dostane výrazně větší péče a také z hlediska organizace je vše jednodušší, než když máte na krku 15-20 ,,prcků“ (nemluvě o nesrovnatelně větší zodpovědnosti). Už takhle jsou děti zvláštní skupinou lidského vývoje, kde je potřeba být neustále ve střehu každou vteřinu, a proto relativně menší omezená skupina je výrazně vhodnější než někdy neuříditelný dav dětí, u kterého může trénink lehce přejít v chaos. Pokud máme tedy například skupinu 20 dětí, je více než vhodné, aby se tato skupina rozdělila na dvě části a o každou se staral jeden trenér. Trenéři by se pak u skupin střídali, aby nedocházelo ke stereotypu. V této věkové kategorii je ideální, pokud se mezi trenéry (nejlépe je jedním z nich) pohybuje žena. Tím spíše, pokud to je bývalá fotbalistka a zároveň matka, protože má k dětem velmi blízký vztah vzhledem ke své odborné i mateřské funkci. Je prokázané, že trenérka žena má rovněž blíže k rodičům dětí (maminkám, babičkám), které v ní mají větší důvěru. Pro muže je na druhou stranu přínosné, že mohou své tréninkové přístupy s takovouto trenérkou konzultovat. U těchto malých dětí se setkáváme s účastí rodičů nebo prarodičů na tréninku. Pro některého z trenérů to může být poněkud nepříjemné, ovšem je to ze strany rodičů pochopitelné – chtějí vědět, kdo a jak jejich ratolesti trénuje. Mně osobně to přineslo mnohem více pozitiv než negativ. Můžeme využít zápal, se kterým sledují jejich děti a v určitých situacích je zapojit do tréninku. Někdy se naopak stane, že dítě takříkajíc ,,nemá svůj den“ a hůře 24
spolupracuje s ostatními, ba dokonce odmítá spolupracovat vůbec (velmi časté v případě, že utrží ránu míčem například do obličeje nebo se nešikovně srazí s protihráčem). V té chvíli rodič může dítěti domluvit, chvíli s ním pracovat samostatně a až se vše urovná, tak se ,,prcek“ nenásilně vrací do tréninkového procesu s ostatními dětmi. I pro rodiče je jednoznačně přínosné vidět svou ratolest z jiného úhlu pohledu (z úhlu, kdy je vede někdo jiný). Odhalují totiž jejich jednání v momentech, které jsou jim doma mnohdy utajeny. Ze své zkušenosti mohu říct, že na trenéry těchto benjamínků se rodiče ve většině koukají s určitým respektem a vděkem. Koneckonců oni sami si alespoň na chvíli rádi odpočinou od starostí spojených s výchovou jejich nejmilejších, která je každodenně provází. Celkově však souhlasím s tezí, že trenér musí být silná osobnost a bez ohledu na přítomnost rodičů přiměřeně používá svoji autoritu v situacích, kdy je třeba děti ,,kázeňsky umravnit“.(Brůna a kol., 2007) Obecně lze říci, že fantazii se meze nekladou a je jen na trenérovi, jak se postaví k vedení tréninků. Chtěl bych zde proto zmínit ještě jeden doprovodný faktor a tím je motivace. Pro zpestření chodu tréninků a dosáhnutí pravidelné docházky může trenér udělovat (např. za každý absolvovaný
trénink)
samolepky
fotbalistů
nebo
odznaky
s jejich
podobiznami. Děti pak spolu konzultují, kdo jakého hráče už má, vzájemně si je vyměňují a těší na každý další trénink. K dobrému pocitu ze hry se tak přidává i radost z neustále se rozšiřující sbírky a naplnění dalšího volného času dítěte i mimo hřiště. ,,Práce s touto věkovou kategorií dětí znamená rozdat se v každé chvilce tréninku“(Brůna a kol., 2007)
4.1 Didaktické formy
Úroveň didaktického procesu dle Brůny (2007) závisí na následujících činnostech: • řídící činnosti trenéra 25
• činnost dětí • optimální aplikaci obsahu, forem a metod vzhledem k vytyčeným cílům
Výsledek didaktického procesu je značně závislý na řídící činnosti trenéra. Ten totiž diagnostikuje vstupní, herní a ostatní způsobilosti dětí a podle ní určuje konkrétní tréninkové cíle i obsah učiva, formy, metody, způsoby motivace apod. K řídící činnosti používá trenér didaktické formy, mezi které patří: •
organizační formy
•
sociálně - interakční formy
•
metodicko - organizační formy
4.1.1 Organizační formy
Základní organizační formou je tréninková jednotka (viz kapitola 4.2). Ta by neměla v žádném případě přesáhnout 60 minut. Frekvence tréninků závisí na výkonnostní úrovni svěřenců. U dětí předškolního věku se doporučuje zhruba dvě tréninkové jednotky týdně. Více se nedoporučuje, neboť není vhodné děti již od mala více zatěžovat a také v případě vyššího počtu tréninkových jednotek za týden by klesal efekt zájmu a chuti do fotbalu (malé děti mají na starost širokou škálu zájmových činností a dlouho nevydrží u jedné).(Brůna a kol., 2007) Dítě předškolního věku také vyžaduje časté střídání činnosti, unavitelnost centrálního nervového systému je poměrně vysoká. Sportovní příprava v obvyklém pojetí je zde proto nemožná. Dítě si řídí pohybový režim samo. Má vyvinutý tzv. ochranný útlum a při větší únavě ztrácí zájem o činnost, která jej zmohla a začíná jinou. Náplň tréninkových jednotek proto musí být pestrá, délka jedné činnosti by neměla přesáhnout 5-8 minut.(Dovalil, 1988).
26
Efektivitu tréninků ovlivňuje správný výběr učiva, vytvoření stálých (vyrovnaných) družstev, aktivní účast dětí, aplikace optimálních forem a metod, využití komplexního účinku fotbalu a materiální podmínky.
4.1.2 Sociálně - interakční formy
Rozlišujeme tyto formy organizace tréninků dle Votíka (2005):
Hromadná - všichni hráči vykonávají stejnou činnost, tato forma je někdy nutná, ale neměla by převládat. Trenérovi neumožňuje diferencovat zatížení činnosti podle technické úrovně hráčů, podle specifiky postů apod.
Skupinová - hráči jsou rozděleni do několika skupin, tato forma naprosto respektuje požadavky diferenciace činností z různých hledisek (kondičního, technického, taktického apod.).
Individuální – Lze ji aplikovat v rámci společné TJ nebo při individuálním tréninku. Slouží k odstranění individuálních nedostatků, řešení specifických činností apod.
V tréninkovém procesu mnohdy převládá hromadná forma, ale ta je málo efektivní. Ve fotbalové ,,školičce“ se mně i drtivé většině trenérů, kteří se touto kategorií zabývají, nejlépe osvědčila forma skupinová. Je sice organizačně poměrně náročná, ale respektuje požadavky diferenciace a přispívá
k výraznému
zefektivnění
tréninku.
Individuální
formu
nepoužíváme tak často. Pokud k ní přistoupíme, je potřeba, aby bylo na tréninku více trenérů. Souhlasím s Brůnou, že vhodná volba a kombinace odpovídajících sociálně – interakčních forem může výrazně ovlivnit kvalitu tréninku v každé tréninkové jednotce.
27
4.1.3 Metodicko - organizační formy
Metodicko – organizační formy tréninku jsou určovány obsahem a vnějšími situačně herními podmínkami (rozdělení hráčů, posloupnost plnění úkolů, ohraničení plochy a času apod.). Rozlišujeme podle Tůmy a Tkadlece (2004): • pohybové hry • průpravná cvičení • herní cvičení • průpravné hry
Pohybové hry Pohybové hry chápeme jako jednoduché pohybové činnosti, např. honičky, štafetové soutěže apod. využíváme je především při nácviku pohybu dětí bez míče, pro rozvoj pohybových schopností i rychlosti reakce a pro osvojování manipulace s míčem na základní úrovni.
Průpravná cvičení Umožňují opakované vykonávání pohybového úkolu za účelem zdokonalování jeho provedení. Jsou charakterizována nepřítomností soupeře a předem určenými podmínkami. Mívají obvykle přesnou posloupnost přemisťování hráčů a náčiní. Zařazujeme sem různé druhy štafet s míčem.
Herní cvičení Umožňují opakované vykonávání daného řešení herní situace, popř. výběr z nabízených řešení podle proměn vnějších podmínek situace. Herní cvičení jsou charakteristická přítomností soupeře a předem určenými herními podmínkami. Soupeřova činnost je předem daná. Ve fotbalové školičce ji využívají až pokročilí adepti. 28
Průpravné hry V průpravných hrách probíhá souvislý herní děj podle stanovených pravidel. Znamená to, že hráči si pohybové úkoly stanovují průběžně sami na základě neustále se měnící herní situace. Konečným cílem není provedení nějakého pohybového úkolu, nýbrž vítězství nad soupeřem. Průpravné hry mají navíc i velký význam sociální a to především u dětí. Dítě se učí přizpůsobovat své zájmy potřebám skupiny (družstva), ale díky zmíněnému požadavku na dodržování pravidel si uvědomuje i existenci určitých sociálních norem, např. jak se chovat k soupeři.
Výběr a poměr použitých metodicko - organizačních forem je závislý na výkonnostní
úrovni
dětí,
psychomotorických
zvláštnostech
věkové
kategorie, materiálních a personálních podmínkách a dále na cíli, kterého chceme dosáhnout. U nejmladších věkových kategorií by měly převládat průpravné hry doplňované podle potřeby průpravnými cvičeními.
4.1.4 Způsob komunikace s dětmi
Komunikace s dětmi tohoto věku během tréninkové jednotky je pro trenéry velice náročná po celou dobu tréninku. Jakýkoliv komentář ke všem činnostem, které chceme dětem vysvětlit, musí být stručný, srozumitelný a hlavně jednoduchý. Z vlastních zkušeností je u většiny cvičení lepší provést praktickou ukázku činnosti, než vše sáhodlouze popisovat a vysvětlovat. Hry mají neustálý slovní doprovod, který by měl být výrazně povzbuzující a pozitivní. Někdy se však u dětí projevuje nepřátelský vztah k těm spoluhráčům, kteří jsou pomalejší, méně hbití a kvůli nimž celé mužstvo prohrává. Naším prvořadým úkolem je u dětí rozvíjet kladné morální vlastnosti- přátelství, kolektivnost, smysl pro vzájemnou pomoc apod.
29
Při přípravě pomůcek využíváme pomoc dětí. Před samotným zahájením hry tak vzbudíme u dětí zájem. Hru pak můžeme navodit i různými otázkami, či nastíněním jednotlivých možných situací. Popisujeme-li jakoukoliv činnost, je důležité, aby na nás všechny děti dobře viděly. Výklad musí být krátký, výstižný, logicky správný (zbytečně dlouhý výklad děti unavuje a ony pak ztrácejí zájem a pozornost). Velice důležitá je intonace, zabarvení a dynamika hlasu. Při zahájení nácviku nové činnosti netrváme na pohybové přesnosti. Pedantské vyžadování určitého přesně prováděného pohybu může vést k tomu, že je hra zbavena radostnosti a sníží se její citové působení. Je ale nutné dbát na to, abychom u dětí nepodporovali špatné pohybové návyky. Zjistíme-li, že děti dělají pohyb zásadně špatně, hned je na chybu upozorníme, ukážeme pohyb správně a pochválíme toho, komu se podařil. V průběhu činnosti sledujeme všechny děti jako celek, ale i jednotlivce. Svým živým zájmem a laskavým tónem podporujeme během činnosti radostnou náladu, všímáme si projevů hbitosti, vynalézavosti a iniciativy jednotlivců. Naše přímá účast ve hře ji přidá na zajímavosti, živosti a působivosti. (Brůna a kol., 2007)
8 zásad trenéra fotbalové školičky dle Brůny a kol. (2007) 1. Trénovat ty nejmenší vyžaduje trvale upravit svůj denní režim, najít si volný čas. 2. Dobrý trenér je zároveň i vychovatelem a měl by proto být pro své svěřence vzorem (v jejich přítomnosti by neměl kouřit a pít alkohol a naopak zdůrazňovat správnou životosprávu, hygienu apod.). 3. Dobrý trenér má vždy dobrou pozitivní náladu a tolerantní přístup i k méně nadaným dětem a pomáhá tak vytvářet kamarádské vztahy ve fotbalové školičce. 4. Dobrý trenér nepodceňuje organizační zajištění, včetně spolupráce s rodiči.
30
5. Tréninkem je třeba děti zaujmout, preferovat především hru s míčem a další zábavní a soutěživé formy- děti je pro fotbal třeba získat, ne je odradit. 6. Povzbuzení a pochvala i při malém pokroku udělá víc, než okamžitá kritika a vytýkání chyb. 7. Dobrý
trenér
neupřednostňuje
nepřehlíží vítězství
nebezpečnou
hru
za
cenu.
každou
svých
svěřenců,
Dodává
dětem
sebedůvěru a poctivě na ně působí tak, aby hráli v duchu fair play. 8. Dobrý
trenér
v trenérské
činnosti
sebeuspokojení.
Vždyť
pravidelným pohybem a aktivitou prospívá i svému zdraví.
4.2 Příprava, organizace a skladba tréninkové jednotky
Příprava je mnohdy zanedbávaná a neviditelná část tréninku. Ve fotbalové školičce je však důležitá o to více, poněvadž v průběhu tréninku můžeme od malých dětí odbíhat jen minimálně. Přípravu bychom mohli rozdělit do dvou částí. První část probíhá doma, kde si naplánujeme a teoreticky
připravíme
průběh
tréninku
(není
nic
špatného
nebo
neprofesionálního, pokud si uděláme písemné poznámky na kus papíru, který nám pak slouží jako pomůcka při vedení tréninku). Druhá část přípravy se pak odehrává přímo v místě, kde trénink probíhá, a spočívá v přípravě míčů a veškerých dalších pomůcek, které budeme potřebovat. Je vhodné je umístit co nejblíže místa (stanovišti), kde budeme jednotlivá cvičení provádět (znovu z již výše uvedeného důvodu neodbíhání a nenechávání dětí samotných).(Brůna a kol., 2007)
Kroky pro přípravu tréninku dle Brůny (2007)
1. Vymezení cíle a zaměření tréninkové jednotky • Hlavní obsah tréninku- hlavní dovednosti, které budeme nacvičovat, zdokonalovat a ověřovat 31
• Doplňkový obsah tréninku Zvažujeme dále návaznost na předcházející hodinu, zda bude cíl stejný pro všechny děti a v neposlední řadě přírodní, prostorové a materiální podmínky. Určujeme konkrétní cvičení, kritická místa vymezující správné provedení dovednosti a dobu trvání cvičení. Chtěl bych v této kapitolce zmínit ještě jeden důležitý prvek, který se týká dětí předškolního věku a který určuje, jaký by měl být trénink. Tím prvkem
je
všestrannost.
Všestrannost
je,
jak
známo,
opakem
jednostrannosti. Ve sportovním smyslu to znamená volit i jiná tělesná cvičení, než vyžaduje pohybový obsah zamýšlené specializace. Tato cvičení musejí rovnoměrně namáhat nejrůznější svalové skupiny, nejlépe všechny. Dále to znamená věnovat vyváženou pozornost všem pohybovým schopnostem – v tomto případě především rychlostním a obratnostním. Základním znakem tréninku by měl být široký výběr různorodých pohybových činností, neboli - čím pestřejší je nabídka, tím lépe. Zařazování těchto cvičení má význam všeobecně rozvíjející, tj. cvičení zajišťují především harmonický rozvoj, jsou prostředkem upevnění zdraví, stávají se odrazovým můstkem pro pozdější specializovanou činnost a výkonnost, a zvyšují celkovou odolnost organismu.(Dovalil, 1988)
2. Promyšlení organizace každého tréninkového cvičení • Na jak velké ploše, v jaké části hřiště či tělocvičny bude cvičení probíhat • Počet dětí a jejich členění: = hromadné, skupinové (nejvhodnější), individuální = jednotlivec, dvojice, trojice..., řady, zástupy apod. =skupiny, družstva v průpravných hrách =záměrné či nahodilé složení skupin • Střídání skupin na stanovišti • Herní požadavky =zadání úkolů dětem 32
=nároky na způsob provedení (rychlost, přesnost) =čas aktivního zapojení dítěte =stupňování nebo zvyšování obtížnosti cvičení =obměny cvičení, náhradní cvičení
Co se týká nároků na způsob provedení, v této kategorii samozřejmě přehnaně nedbáme na přesnost pohybu a už vůbec ne na rychlost. Pouze pokud dítě dělá cvičení vyloženě technicky špatně, upozorníme jej na chybu, aby nedocházelo k narušení správného pohybového stereotypu. Je potřeba také zmínit, že u této kategorie není vhodné zařazovat do tréninku cvičení, u kterých dochází k velkým prostojům. Vznikají dlouhé zástupy čekajících a děti se tak začínají nudit a zlobit.
3. Promyšlení vlastní činnosti • Jakou atmosféru navodit • Jak motivovat děti pro konkrétní činnost • Kdy se jako trenér účastnit cvičení • Kdy a kdo připraví pro jednotlivá cvičení pomůcky, kdy a kdo je uklidí apod. • Co pozorovat, co a jak opravovat • Koho sledovat více Jako trenérovi se mi osvědčilo přímo se účastnit cvičení ve střelbě (na pozici brankáře). Děti jsou motivované ještě více než obvykle a snaží se překonat svého trenéra, ke kterému mají jinak velký respekt (ten se postupně zvyšuje s Vaší úspěšnou činností u toho konkrétního cvičení). A ještě jeden poznatek, který souvisí s touto kapitolkou a který se týká přípravy a úklidu pomůcek. Je výhodné pověřit právě Vaše svěřence, aby Vám na začátku, v průběhu i na konci tréninku pomohli s jejich rozmístěním. Vyhnete se tak klasickému postávání a zlobení dětí v době, kdy Vy připravujete pomůcky na jednotlivých stanovištích. Děti bude
33
zajímat, co která k jakému účelu slouží a budou v této činnosti velice aktivní.
4. Dokončení a kontrola přípravy tréninku • Překontrolovat hlavní obsah tréninku a způsob jeho ukončení z hlediska =učebního =fyziologického (změny intenzity, celková náročnost) =psychologického (přitažlivý, nudný, vyvolávající emoce) =organizačního (časové ztráty při přemisťování pomůcek) • Podrobně zkontrolovat doplňkový program • Domyslet organizaci přechodů mezi jednotlivými cvičeními • Upřesnit časový průběh tréninku, stanovit si pořadí důležitosti jednotlivých cvičení • Promyslet přípravu a úklid technických pomůcek • Nezapomenout na docházku • Pokyny k dalšímu tréninku • Zapsat si právě sestavený trénink Jednotlivá cvičení by měla být výrazně nenáročná, ať už z důvodu fyziologického (vyvíjejí se kosti a svaly) nebo pedagogického (děti složitá cvičení nepochopí a toto cvičení se pak stává kontraproduktivní, neboť se ztrácí zájem o činnost a děti začínají být neposedné. K organizaci přechodů mezi cvičeními bych ještě dodal, že je třeba brát v potaz i pravidelné přestávky na pití, které jsou velmi důležité.
Skladba tréninkové jednotky (TJ) dle Votíka (2005)
Úvodní část (5 minut) • Seznámení se s obsahem a cíly TJ • Organizační záležitosti, hodnocení předcházející TJ 34
• Psychická příprava na TJ- motivace Průpravná část (10 minut) • Příprava hybného a nervového systému hráče na tréninkové zatížení (tzn. rozcvičení) spočívá v pohybové činnosti mírné intenzity, může být s míčem (pomalý běh s obraty, poskoky apod. bez rychlých švihových pohybů) • Po zahřátí, především svalového aparátu, následují protahovací cvičení (strečink) • Na strečink navazují dynamické činnosti, pokud možno s míčem, připravující organismus na další zatížení, lze zařadit i cílené protahovací i posilovací cviky- kompenzační cvičení • Dokončení dynamické části, tzv. zapracování zvýšením intenzity činnosti (příprava funkčních systémů na očekávanou intenzitu a objem zatížení v hlavní části TJ)
Hlavní část (35-40 minut) a) Na začátek, kdy je organismus hráče ještě odpočatý (nevyčerpané energeticky bohaté látky a neunavený centrální nervový systém) zařazujeme některé z těchto pohybových činností: • Koordinační a rychlostně- koordinační - překážkové dráhy • Nácvik nových fotbalových dovedností – technická stránka individuálních herních činností b) V další části mohou následovat tyto pohybové činnosti: • Průpravné hry • Soutěže Závěrečná část (5-10 minut) • Pohybová činnost s relaxačními účinky • Protahovací a kompenzační cvičení
35
Toto je pouze obecný model, který nabízí fyziologicky zdůvodněnou posloupnost jednotlivých pohybových činností. Konkrétní struktura TJ je závislá na cílech tréninku, herní způsobilosti hráčů, prostředí, použitých formách, metodách, prostředcích i materiálním a personálním zajištění.
36
5. PŘÍKLADY TRÉNINKOVÝCH JEDNOTEK DĚTÍ 4-6 LET
Tréninková jednotka č.1
Úvod: • 2 malá kolečka bez míče na rozklusání (cca polovina fotbalového hřiště) • Rozcvička, strečink (základní jednoduchá cvičení, aby bylo protažené celé tělo) • Pohybová hra ,, Rybičky, rybičky, rybáři jedou“ - zvolí se jeden rybář. Ten si stoupne na jeden konec místnosti. Ostatní se postaví proti němu. Rybář řekne: "Rybičky, rybičky, rybáři jedou!" a rozběhne se proti nim. Snaží se jich co nejvíce chytit, ale nesmí se vracet dozadu. Ti, které rybář chytí, se navzájem spojí s rybářem za ruce a pokračují znovu v lovu. V okamžiku, kdy chytají nějakou přeživší rybičku, nesmí být rozpojeni (rukama).
Hlavní část: • Předávání míče z pravé ruky do levé před hlavou a z levé do pravé za hlavou. Totéž provádíme i v opačném směru. • Předávání míče z pravé ruky do levé před tělem a z levé do pravé za tělem. Totéž provádíme i v opačném směru. • V předklonu ve stoji rozkročném si předáváme ,,osmičkou“ míč z pravé ruky do levé oběma směry. • Míč držíme oběma rukama nad hlavou. Provedeme rychlé tlesknutí pod míčem (těžší varianta: nad míčem) a padající míč chytíme dřív, než se dotkne země. • Míč vyhodíme oběma rukama kolmo vzhůru, uděláme dřep a míč se snažíme chytit ještě před dopadem na zem.
37
• Míč držíme před tělem oběma rukama. Udeříme míčem o zem, otočíme se o 360° a snažíme se chytit míč co nejdříve (ideální pokud ho chytíme dříve, než podruhé dopadne). • Vytvoříme dvojice. Stojí naproti sobě cca na vzdálenost 3-5 metrů. Učíme děti přihrávat nártem a ,,placírkou“. Abychom docílili nejenom správné techniky, ale i přesnosti přihrávky, umístíme mezi hráče např. menší atletickou překážku (kužele, kloboučky, švihadla), do které se oba hráči snaží trefit. Střídáme levou a pravou nohu. • Závod: 2 družstva se zařadí do dvou zástupů (podle počtu může být družstev více). Před každým zástupem je ve vzdálenosti zhruba 10 metrů vyznačena čára (v případě potřeby 2 kužele). První hráč z každého zástupu má jeden míč, který se snaží nohou co nejrychleji dovést právě na tuto čáru; tam míč zanechá a běží zpět (již bez míče) předat štafetu druhému spoluhráči. Ten zas utíká pro míč, a co nejrychleji se ho snaží nohou dovést k zástupu, kde ho předává dalšímu spoluhráči. Závod končí ve chvíli, kdy se již všichni hráči z jednoho družstva prostřídali ve vedení míče (ať už směrem k čáře nebo zpět). • Závod: 2 družstva se zařadí do dvou zástupů (podle počtu může být družstev více). Před každým zástupem, zhruba na úseku 10 metrů, rovnoměrně rozmístíme 4 kužele v řadě za sebou. Hráči vedou co nejrychleji nohou míč formou slalomu k poslednímu kuželu, i zpátky se vrací ,,slalomově“ a předávají štafetu (i s míčem) dalšímu spoluhráči. Závod končí ve chvíli, kdy všichni hráči jednoho družstva se již vystřídali ve vedení míče. • Průpravná hra: 2 družstva Pozn. U průpravné hry je důležitý aktivní přístup trenéra. Dbáme na dodržování základních pravidel (poměrně často se setkávám s tím, že děti mají tendenci brát míč do ruky resp. pomocí rukou si pomáhají zpracovat míč apod.). Snažíme se přispívat ke hře častými pobídkami, hecováním a chválením a tím zároveň vylepšit i úroveň hry a zvýšit její prestiž, neboť děti v tomto věku již velmi intenzivně 38
vnímají každé vítězství a každou porážku. Dbáme ale také samozřejmě na zvýšenou opatrnost, aby si děti nepřivodili nějaké zbytečné zranění.
Závěr: • Závěrečný strečink, protažení (využíváme postizometrické relaxace) – je důležité vést děti od samého začátku, aby se na konci tréninku protáhli a uvolnili tak namáhané svalstvo = velká prevence zranění • Docházka Pozn.č.1: Během tréninku nezapomínáme na pravidelné přestávky na pití!!!! Pozn.č.2: Děti se v roli brankáře během tréninku mění. Nedochází zde ještě ke specializaci na různé posty, proto rovnoměrně učíme děti nejenom kopací techniku, ale i umět házet a chytat.
Tréninková jednotka č.2
Úvod: • 2 malá kolečka s míčem • Rozcvička, strečink • Pohybová hra ,,Mrazík“ – zvolí se jeden Mrazík. Ten se snaží ostatní dotekem ,,zmrazit“. V případě kontaktu se postižený hráč nemůže hýbat. Ostatní aktivní hráči ho mohou vysvobodit tak, že mu podlezou pod nohami. Důležité je roli Mrazíka střídat. Hra končí buď ,,zmražením“ všech hráčů anebo časovým limitem.
39
Hlavní část: • Míč vyhodíme oběma rukama lehce nad hlavu, odrazíme ho hlavou a chytíme ho zpět oběma rukama, aniž by spadl na zem (v případě pokroku můžeme vyhazovat míč výše). • Míč vyhodíme oběma rukama lehce před tělo, odrazíme ho kolenem a chytíme ho zpět oběma rukama, aniž by spadl na zem (v případě pokroku můžeme vyhazovat míč výše). • Míč vyhodíme oběma rukama lehce před tělo, necháme spadnout na zem a poté následně odrazíme nártem, tak abychom ho chytili zpět oběma rukama (postupně můžeme zkusit i bez kontaktu s podložkou). • Soutěž: Všichni hráči se seřadí na pomyslné startovní čáře. Míč si položí na čelo zakloněné hlavy a snaží se ho tam bez pomocí rukou udržet co nejdéle. Kdo vydrží nejdéle, vyhrává a může za to pak být např. jeden z kapitánů při průpravné hře. • Soutěž: Všichni hráči se seřadí na startovní čáře. Míč si položí na zem mezi kotníky nohou, tak aby se oba kotníky míče pevně dotýkaly. Odrazem snožmo se snaží dojít co nejdál, tak aby jim míč nevypadl. Kdo dojde nejdál, vítězí a může být druhý kapitán v průpravné hře. • Všichni hráči vytvoří kruh (v případě počtu nad 10 rozdělíme hráče na dva kruhy). Hráč s míčem zavolá na libovolného volného spoluhráče jeho jméno a přihrává mu určeným způsobem míč (můžeme přidat postupně více míčů anebo doplnit cvičení tak, že po přihrávce následuje přeběhnutí na to místo, kam dotyčný hráč přihrával). • Hráči si připraví ve vzdálenosti zhruba 5 metrů od branky míč na pomyslnou čáru. Jeden po druhém se potom snaží přímou střelou překonat brankáře (toho samozřejmě často měníme, neboť nějakého stabilního pevně daného brankáře nemáme, tudíž chceme docílit toho, aby se všichni hráči prostřídali...v případě potřeby může na místo gólmana zaskočit i trenér – přispívá to k atraktivitě cvičení). 40
• Průpravná hra: 2 družstva – můžeme hrát tak, že jeden tým bude mít jednu velkou branku, kde bude chytat brankář (smí hrát rukama) a druhý tým bude mít menší branku (např. z kuželů), kde brankář nebude. Hrajeme na dva stejně časově dlouhé poločasy.
Závěr: • Závěrečný strečink, protažení • Docházka
Tréninková jednotka č.3
Úvod: • Běžecká abeceda kolem hřiště – liftink, skipink, zakopávání, předkopávání, cval stranou, ,,žabáky“, ,,kačáky“, kotoul vpřed (resp. spíše snaha o něj, nepříliš mnoho dětí předškolního věku udělá samo kotoul vpřed) • Rozcvička, strečink • ,,Míčová válka“ – hrací plocha (tělocvična) je uprostřed rozdělena kužely (švédskými lavičkami) na dvě stejné poloviny. V každé z nich je připraveno početně i výkonnostně stejné družstvo, které má v držení stejný počet míčů (3-5). Na signál hráči obou družstev odhazují všechny míče na soupeřovu stranu tak, aby na jejich polovině bylo co nejméně míčů. Vítězí družstvo, které má po signálu ukončujícím hru na své polovině méně míčů.
Hlavní část: • Předávací štafety v zástupu – 2 družstva. Obě družstva se seřadí na startovní čáře. Určíme bod, cca ve vzdálenosti 10 metrů, kam musí celý zástup dorazit. Hráči si předávají (od prvního hráče v zástupu) míč horem nad hlavami, a jakmile dorazí balon k poslednímu hráči v zástupu, ten jej vezme, běží s ním vpřed, zařadí se jako první před 41
ostatní a opět posílá míč nad hlavou. Na tomto principu se pak pohybuje celý zástup. Které družstvo dosáhne jako první vytyčené mety, vyhrává. • Předávací štafety v zástupu – 2 družstva. Obě družstva se seřadí na startovní čáře. Určíme bod, cca ve vzdálenosti 10 metrů, kam musí celý zástup dorazit. Hráči si předávají (od prvního hráče v zástupu) míč spodem mezi nohami, a jakmile dorazí balon k poslednímu hráči v zástupu, ten jej vezme, běží s ním vpřed, zařadí se jako první před ostatní a opět posílá míč spodem. Na tomto principu se pak pohybuje celý zástup. Které družstvo dosáhne jako první vytyčené mety, vyhrává. • Hra: Honěná dvou míčů v kruhu – všichni hráči utvoří jeden velký kruh. Na povel začnou oba hráči, kteří mají míč, posílat co nejrychleji míč po kruhu (oba hráči s míčem jsou na začátku přesně naproti sobě, aby nebyl nikdo znevýhodněn). Směr se ještě před povelem určí. Hráči se snaží o co nejrychlejší přihrávky tak, aby jejich míč předhonil míč druhý. • Vytvoříme dvojice. Hráči stojí naproti sobě cca 2-3 metry od sebe. Jeden míč hází a ten druhý se ho snaží nohou zpracovat tlumením (podrážkou kopačky ve chvíli, kdy dochází ke kontaktu míče s podložkou). Jakmile hráč míč zpracuje, přihrává ,,placírkou“ nebo nártem druhému hráči. Po určité časové době se role prohodí. Střídáme nohy. • Vytvoříme dvojice. Hráči stojí naproti sobě cca 2-3 metry od sebe. Jeden míč hází o zem a ten druhý se ho snaží nohou odehrát ze vzduchu (z voleje) jakýmkoliv způsobem. Po určité časové době nebo po určitém počtu opakování se role prohodí. • Vytvoříme dva zástupy dětí tak, že jeden zástup je bez míčů na středu hřiště nějakých 7-10 metrů od brány. Druhý zástup s míči je na straně hřiště cca 3 metry od brány. Hráči s míčem přihrávají svým spoluhráčům na střed hřiště, ti ho zpracovávají, posunou si míč dopředu (rychlé 2-3 kroky) a střílí na bránu. Hráč, který přihrával, 42
přebíhá do zástupu na střelu a naopak hráč, který střílel, se zařazuje po střelbě do zástupu na přihrávku. • Průpravná hra: 2 družstva – umístíme branky blíže do hřiště a otočíme je obráceně, tzn. že góly bude možné vstřelit jakoby zezadu.
Závěr: • Závěrečný strečink, relaxace (např. necháme děti na 1-2 minuty úplně uvolnit tělo v lehu, zavřít oči) • Docházka
Tréninková jednotka č.4
Úvod: • Utvoříme velký kruh. Každý hráč předvede jakýkoliv prvek z běžecké abecedy (nebo i úplně jiný cvik) a ostatní ho začnou napodobovat. Jinými slovy: začne-li hráč zakopávat, všichni začnou zakopávat také a přitom se přibližují do středu kruhu a zase zpět. Některé prvky se přitom mohou opakovat. • Rozcvička, strečink • Honička: jeden hráč je určen jako honič a předává ,,babu“ tak, že se dotkne jiného hráče kdekoliv na noze. Ten v okamžiku doteku ,,babu“ získává a snaží se chytit zas někoho jiného. Hraje se v omezeném prostoru. Postupně můžeme přidávat dva i tři ,,honiče“ a také obměňovat části těla, na které se musí ,,honič“ dotknout, aby mohl ,,babu“ předat (ruce, hlava).
Hlavní část: • Dvojice hráčů stojí čelem k sobě ve vzdálenosti 1-3 metry. Hráči drží míč ve vzpažení oběma rukama. Pohybem předloktí a zápěstí současně přihrávají míč spoluhráči. První hráč přihrává obloučkem,
43
druhý hráč přihrává úderem o zem. Po stanoveném počtu opakování si hráči úlohy vymění. • Dvojice hráčů stojí čelem k sobě. První hráč má míč, běží s ním naproti ke svému spoluhráči, obejde ho za zády a vrací se s míčem co nejrychleji na své místo. Poté přihrává míč svému spoluhráči a ten vede míč stejnou cestu, co první hráč. • Utvoříme dvojice. Jeden hráč je bez míče a druhý s míčem. První se libovolně pohybuje bez míče ve vymezeném prostoru a druhý za ním vede míč a snaží se jeho pohyby kopírovat (pokročilejší verze: hráč bez míče ukazuje vždy různý počet prstů na ruce a druhý hráč musí nejenže kontrolovat míč, ale i hlásit i číslo, kolik vidí prstů – pro děti v tomto věku ale již velmi těžké). Po stanovené době si hráči úlohy vymění. • Průpravná hra: 2 družstva – na počet přihrávek. Družstvo, které má míč, si na povel začne přihrávat rukou. Hráč nesmí s míčem udělat více než jeden krok, driblink není povolen. Soupeřící družstvo se snaží dotknout letícího míče. Dotykem míče se úkoly družstev mění. Počítá se počet přihrávek ,,na jeden zátah“. Po skončení časového limitu se vyhlásí vítěz. • Dva zástupy dětí naproti sobě cca 3-5 metrů. První hráč s míčem přihrává hráči naproti a po přihrávce přebíhá na druhou stranu, kde se zařazuje na konec zástupu. A takto to funguje stále stejně: hráč přihrává a běží na druhý konec zástupu. • Vytvoříme dvojice. Postaví se vedle sebe cca 3-4 metry zhruba 1020 metrů od branky. Snaží se využít předchozí průpravné cvičení typu ,,přihraj a běž“. První hráč tedy přihrává míč a po přihrávce se okamžitě posouvá bez balónu nějaké 2-3 metry vpřed. Druhý hráč míč zpracovává, přihrává šikmo vpřed již naběhnutému spoluhráči a sám nabíhá také cca 2-3 metry dopředu. Až bude jeden z nich na dostřel branky, zakončuje. • Průpravná hra: 2 družstva – branky jsou čtyři. Každý tým má dvě branky a snaží se tak hájit obě dvě (tato verze průpravné hry se mi 44
osvědčila, neboť hráči v rámci jednoho družstva mají tendenci se rozdělit, aby ubránili obě dvě branky zároveň; jinými slovy už na hřišti nevzniká takový ,,chumel“).
Závěr: • Závěrečný strečink, zpestření v podobě cvičení ,,Kdo netrefí branku ze tří metrů, nemůže odejít z tréninku“ (samozřejmě v případě, že by ,,prcek“ ani opakovaně nebyl schopen trefit branku, tak ho pustíme např. s tím, že na začátku příštího tréninku to zkusí znovu) • Docházka
Tréninková jednotka č.5
Úvod: • 2 kolečka s míčem – rozdělíme na 2 skupiny, každá běží opačným směrem a snažíme se, aby se v místě setkání děti vzájemně nesrážely. • Rozcvička, strečink • Pohybová hra: ,,Spící obr“ – jeden hráč leží uprostřed herní plochy a představuje spícího obra. Ostatní hráči jsou v rozích, kde jsou vymezená území pro hráče-trpaslíky. Zde jsou před obrem v bezpečí. Trenér oznámí, že obr spí. Trpaslíci začnou chodit kolem obra, pokřikují, budí ho. Jakmile řekne trenér ,,Obr vstává“, obr vyskočí a chytá trpaslíky. Do vymezených ploch v rozích nesmí. Koho obr chytí, stává se jeho pomocníkem a také vybíhá z určeného místa pro obry.
Hlavní část: • Vyhýbaná: Na ploše jsou rozestavěné předměty – kužele, mety, malé překážky. Děti mají za úkol mezi nimi na povel běhat s míčem, aniž
45
by se jich dotkly, či se srazily s ostatními. Kdo se dopustí chyby, udělá 5 dřepů. • Děti rolují míč chodidlem do stran přes chodidla. Cvičení provádíme pomalu a snažíme se technicky přesně. Držíme rovnováhu (případně se můžeme opřít o zeď, zábradlí atd.) a střídáme nohy. • Děti položí nohu chodidlem na míč. Stahují ho chodidlem k sobě a zastavují sklopeným nártem. Nohy střídáme. Opět se snažíme cvičení dělat pomalu a držet rovnováhu (případná opěra je doporučená). • Mírný stoj rozkročný, míč mají děti před sebou. Dotýkají se ho střídavě pravým a levým kolenem (pohyb těla nahoru a dolů). • Vytvoříme zhruba uprostřed hřiště kruh (např. z lana, švihadla apod.). Do čtyř rohů vymezeného území umístíme 4 kužele (do každého rohu jeden kužel). Na začátku cvičení se určí, který kužel bude ,,jednička“, který ,,dvojka“ atd. Hráči krouží s míčem podél kruhu a čekají na signál, který dá trenér tak, že vykřikne číslo nějakého z kuželů. Děti se pak snaží co nejrychleji vést míč ke správnému kuželu. Poslední tři třeba musí zazpívat nebo říct básničku (to už záleží na fantazii trenéra). • Zavěsíme na břevno brankové konstrukce gumy, které mají na konci připevněn míč. Zavěsíme jich tam cca šest tak, aby byl každý míč v různé výšce. Děti se rozběhnou, ,,odrazí se“ (v jejich věku to je silné slovo, spíše se tak natáhnou) a snaží se hlavou dotknout zavěšeného míče. Snažíme se je učit, aby měly oči otevřené a kontakt s míčem byl proveden prostřednictvím čela. • Průpravná hra: 2 družstva- gól z přihrávky platí za dva, gól z voleje platí za tři
Závěr: •
Závěrečný strečink, uvolnění
•
Docházka
46
Tréninková jednotka č.6
Úvod: • 2 kolečka bez míče – na dvou protějších stranách běží vždy popředu a prokládají běh s výskoky a na dvou zbylých stranách běží pozadu. • Rozcvička, strečink • Pohybová hra: ,,Čertovská honička“ – Honič-čert má oháňku (obinadlo, šátek, rozlišovací dres) zastrčenou zezadu za trenýrkami. Koho se dotkne, ten zkamení a provádí určitý cvik. Ti, kteří nejsou chyceni, se čertovi snaží oháňku vytrhnout. Komu se to podaří, stává se čertem. Pokud čert všechny pochytá, vyhrává.
Hlavní část: • V každém rohu vymezené plochy stojí v zástupu jedno družstvo. Všichni hráči na povel současně přebíhají po úhlopříčkách z rohu do rohu. Vzájemně se vyhýbají a snaží se co nejdříve zaujmout místo v protilehlém rohu. Netolerujeme úmyslné srážky a vyžadujeme dovednost vyhnout se střetům. Můžeme toto cvičení obměnit tím, že běží vždy pouze první hráči ze zástupu, kteří běží k protilehlému zástupu, kde předají např. dotykem ruky pomyslnou štafetu (v této variantě cvičení proti sobě bojují dva týmy oproti čtyřem v původní verzi). • Připravíme jednoduchou překážkovou dráhu – 4-5 krátkých pomocných tréninkových tyčí, které položíme zhruba 0,5 metru od sebe. Děti vždy jednou nohou šlápnou do mezery mezi tyčemi. Takto absolvují tuto pasáž. Po této pasáži pokračují dál a na určeném místě provádějí kotrmelec (nutná dopomoc trenéra!...v případě, že se provádí cvičení v tělocvičně, je třeba připravit žíněnku). Po kotoulu běží na místo, kde budou mít připravený míč a střílí na branku. Je třeba si všímat, zda děti takovouto jednorázovou akci zvládnou, či zda bude lepší některou z pasáží odebrat. 47
• Štafety: Dva zástupy dětí se připraví na startovní čáře. Před každým ze zástupů je ve vzdálenosti asi tak 10 metrů umístěn kužel. První hráč při cestě tam vede míč pouze pravou nohou, zpět od kuželu levou nohou. Poté předává dalšímu v zástupu, který je na řadě a sám se zařazuje na konec. Vyhrává zástup, kde se dříve vystřídají ve vedení všichni hráči. • Vytvoříme dvojice. Dvojice hráčů stojí naproti sobě. Jeden hráč udělá dřep (a zůstává v něm), druhý odrazí míč od země. Spoluhráč musí rychle vstát a zachytit míč dříve, než se dotkne země podruhé. Při opakování si děti vymění role. • Vytvoříme trojice. Postaví se tak, aby vytvářely na hřišti trojúhelník. První hráč přihrává placírkou míč druhému. Ten jej zpracovává a nártem posílá hráči třetímu. Ten jej zpracovává a odehrává znovu placírkou hráči prvnímu. První hráč zpracovává a zas pro změnu přihrává nártem a tak pořád dokola (mění se způsob přihrávkyjednou placírkou, jednou nártem). Měníme směry míče a střídáme nohy. • Děti si postaví míče na pomyslnou lajnu cca 5-10 metrů. Poté ustoupí další tři metry a otočí se tak, aby byly zády k brance. Na tlesknutí se všichni najednou otočí a běží vystřelit svůj připravený balón na branku. Počítáme počet vstřelených gólů. Provedeme tři série tohoto cvičení. • Průpravná hra – 2 družstva Závěr: • Závěrečný strečink, ,,sudování“ (každý si udělá 5-6 sudů) • Docházka
48
Tréninková jednotka č.7
Úvod: • Základy běžecké abecedy: Trenér běží před dětmi a předvádí jim cviky, které děti po něm opakují. Směr běhu je do úhlopříček - to znamená, že např. první půlku úhlopříčky děti běží rychle, druhou část již pomaleji. Poté kopírují lajnu, kde provádějí cval stranou, předkopávání, zakopávání, skipink, liftink, výskoky apod. Poté, co doběhnou na konec lajny, běží opět úhlopříčně. Čtyři úhlopříčky stačí. • Rozcvička, strečink • Pohybová hra: ,,Vyvolávaná“ – Děti se rozestaví těsně kolem trenéra. Ten vyhodí míč do výšky a zavolá jméno jednoho z dětí. Určené dítě se snaží co nejrychleji chytit míč, ostatní se snaží uniknout z blízkosti vyvolaného dítěte, které jakmile uchopí míč, zavolá: ,,Stůj“. Na tento povel se všechny děti zastaví a dítě s míčem zasahuje kteréhokoliv ze stojících spoluhráčů. Za každý zásah dostává zasažené dítě trestný bod. Vyhrává hráč s nejmenším počtem trestných bodů. Počet pokusů cca 10-15.
Hlavní část: • Hráči se rozestaví do kruhu. Ve středu kruhu stojí trenér, který roztočí švihadlo. Hráči se snaží přeskočit švihadlo. Kdo se švihadla dotkne, má jeden trestný bod. Trenér mění rychlost švihadla. Vítězí hráč, který má nejméně trestných bodů. • Vytvoříme dvojice. Hráči sedí proti sobě a přihrávají oběma rukama od prsou míč tak, aby druhý bez problémů míč chytil a ten se tak nedostal do kontaktu s podložkou. • Zůstáváme ve dvojicích. Rozmístíme u každé dvojice švihadlo (resp. švihadla) tak, aby tvořilo(a) kruh o průměru 3-4 metry. Oba hráči se honí vně tohoto kruhu po dobu max. 10-15 sekund. Kdo druhého hráče dohoní, získává bod. Měníme směry. 49
• Bago: Hráči vytvoří kruh nebo čtverec (záleží na počtu dětí, případně vytvoříme kruhy dva, tři atd.). Vždy uvnitř tohoto uskupení je jeden hráč. Ten se snaží dotknout se balónu, zatímco ostatní si přihrávají. Jestliže se hráč uprostřed jakkoliv dotkne míče (výjimkou je dotyk rukou), hráč, jenž přihrávku zkazil, jde doprostřed a snaží se pro změnu on zachytit míč. Za zkaženou přihrávku je brána i přihrávka, která nemá žádného adresáta, jinými slovy vylítne ven z kruhu nebo čtverce. • V prostoru hřiště či tělocvičny umístíme branky a označíme je barvami. Na znamení trenéra vedou děti míč z jedné strany hrací plochy na druhou. Jakmile trenér zavolá např. ,,Míče do červené branky“, snaží se děti co nejrychleji poslat míč do označené branky. Během hry mohou děti nebo asistenti a trenér počítat, kolikrát se kdo trefil. • Průpravná hra – 2 družstva
Závěr: • Závěrečný strečink, výklus naboso • Docházka
Tréninková jednotka č.8
Úvod: • 2 kolečka s míčem – první kolo vedeme pouze pravou nohou, druhé kolo pouze levou nohou • Rozcvička, strečink • Pohybová hra: ,,Veselá honička“ – hráč, který je honičem, se dotykem ruky snaží předat ,,babu“ jinému hráči. Hráč, který ,,babu“ dostal, si musí jednu ruku položit na místo, kde se ho honič dotkl. Zároveň se stává honičem a využívá svoji druhou ruku. Pokud by 50
dostal ,,babu“ hráč, který se už drží jednou rukou postiženého místa, zaktualizuje polohu svoji ruky a chytí se tam, kde proběhl nejnovější kontakt.
Hlavní část: • Štafeta: ,,Kachní pochod“ – 2 družstva. Všichni si sednou do dřepu. Zadní hráč chytí předního hráče okolo pasu a na dané znamení se snaží obě družstva co nejrychleji absolvovat dráhu ke kuželu (cc 1015 metrů daleko) a zpět. Kdo upadne, nebo si sedne, odstupuje ze hry. Vítězí družstvo s lepším časem a větším počtem zbylých hráčů. • Hráči si sami nahazují míč (ze začátku určitě ne příliš do výšky) a snaží se ho zpracovat chodidlem nebo kolenem tak, aby se co nejméně krát dotknul země. • Vytvoříme dvojice. Jeden hráč stojí zády k tomu druhému (jsou cca 3 metry od sebe). Na zvukový signál provede obrat a chytá míč kopnutý s různou razancí. • Rozdělíme hřiště na dvě části a utvoříme dvojice. Jeden z dvojice se libovolně pohybuje na jedné části hřiště s míčem, druhý na druhé části hřiště bez míče. Na daný signál se snaží hráč s míčem co nejrychleji vyhledat spoluhráče na druhé polovině a zašlápnout před ním balón. Role si vzájemně mění. Hráči by měli klást důraz na správné vedení míče, aby nedocházelo ke kontaktu s míči ostatních dvojic. • Jsou vytvořené dvojice. První hráč má stálé stanoviště a má míč. Druhý hráč se přesouvá mezi dvěma kužely a vždy, když dorazí na jeden z kuželů, dostává přihrávku od prvního hráče, kterou zpracovává a posílá zpět. Poté se přemisťuje na druhý kužel, tam znovu dostává přihrávku, zpracovává ji a odehrává zpět. Po časovém úseku se role mění. • Hráči se seřadí do zástupu na středu hřiště cca 10-15 metrů od branky. Trenér se postaví lehce na stranu mezi zástupem a brankou.
51
Hráči přihrávají trenérovi balón, ten jim ho připravuje na střelu a hráči z voleje střílí. • Průpravná hra – 2 družstva Závěr: • Závěrečný strečink, chůze po špičkách, po patách, po vnější straně chodidla, po vnitřní straně chodidla • Docházka
52
ZÁVĚR V této práci jsme se věnovali fotbalu dětí, a to konkrétně těch nejmenších. Ukázali jsme si některá tělesná i psychická specifika v tomto věku, což je mimořádně důležité při sestavování tréninkových jednotek a pro celkové pochopení filosofie ,,předškoláci a fotbal“, jinými slovy: o čem ten fotbal dětí vlastně je. Mezi trenéry se říká, že každý pořádný trenér si musí projít trénováním ,,prcků“. Je to totiž ta nejlepší průprava do dalších let, neboť trénovat soubor předškoláků znamená umět vychovávat člověka, schopnost bleskurychle improvizovat na vzniklé situace, být výrazně tvůrčí a v neposlední řadě mít svatou trpělivost. Ale hlavně: znamená to se úplně rozdat ve prospěch toho, že děti odchází z tréninku nadšené a u fotbalu zůstávají. A to by měl být ten hlavní cíl, proč to my jako trenéři děláme. Proto jsme pojali tuto bakalářskou práci i jako určitou příručku pro mladé, ale i starší zkušené trenéry, kteří by se chtěli dozvědět nějaké nové aktuální informace, co se týká metodiky trénování, anebo se chtěli nechat inspirovat v některých z výše uvedených tréninkových jednotek, resp. cvičeních, která obsahují. Při hlubším zkoumání českého knižního a nakladatelského průmyslu totiž zjistíte, že nějaká ucelená publikace, věnující se problematice fotbalistů v tomto věku, na trhu chybí. A proto si myslím, že již jen z tohoto důvodu by mohla být tato práce velmi nápomocna při vedení tréninků předškoláků, neboť v současné době začínají být čím dál tím víc aktuální fotbalové předpřípravky a kroužky.
,,Podstata hry není ve vítězství, ale ve hře samotné“ Jack London
53
LITERATURA 1. BRŮNA V., BURSOVÁ M., VOTÍK J., ZALABÁK J. Fotbalová školička. Vyd. 1. Praha, Grada, 2007. 118s. ISBN 978-80-247-1908-5 2. BUZEK M., PROCHÁZKA L. Česká fotbalová škola. Vyd. 1. Praha, Olympia, 1999. 124 s. ISBN 80-7033-596-3 3. ČELIKOVSKÝ S. a kol. Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. Vyd. 3. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 288s. ISBN 80-04-23248-5 4. DOVALIL J., CHOUTKOVÁ B. Abeceda tréninků chlapců a děvčat. Vyd. 1. Praha, Olympia, 1988. 190s. 5. FAJFER Z. Trenér fotbalu mládeže (6-16 let). Vyd. 1. Praha, Olympia, 2005. 152s. ISBN 80-7033-933-0 6. HAVLÍČKOVÁ L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže II., speciální část-1. díl. Vyd. 1. Praha, UK, 1993. 238s. ISBN 80-7066-815-6 7. NAVARA M., BUZEK M., ONDŘEJ O. Kopaná- teorie a didaktika. Vyd. 1. Praha. SPN, 1986. 184s. 8. PERIČ T. Hry ve sportovní přípravě dětí. Vyd. 1. Praha, Grada, 2004. 100s. ISBN 80-247-0908-2 9. PERIČ T. Sportovní příprava dětí. Vyd. 1. Praha, Grada, 2004. 197s. ISBN 80-247-0683-0 10. PERIČ T. Výběr sportovních talentů. Vyd. 1. Praha, Grada, 2006. 100s. ISBN 80-247-1827-8 11. TŮMA M., TKADLEC J. Hry s míčem pro děti. Vyd. 1. Praha, Grada, 2004. 100s. ISBN 80-247-0707-1 12. VOTÍK J. Fotbalová cvičení a hry. Vyd. 1. Praha, Grada, 2005. 128s. ISBN 80-247-0925-2
54
Další zdroje:
Internetové stránky:
1. Charakteristika fotbalu – fyziologie. Teorie tělesné výchovy a sportu
(online).
Dostupný
z
World
Wide
Web:
http://telesna-
vychova.blogspot.com/2008/03/fyziologie-fotbalu.html. 2. Historie fotbalu. Seznam: otevřená encyklopedie (online). Dostupný z World Wide Web: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/129006fotbal.
55
RESUMÉ Tato práce je orientována na teorii a praxi fotbalu těch nejmenších. Všímali jsme si fyziologických, psychických a sociálních vlastností dítěte. Hlavním cílem bylo vytvoření a názorné ukázání konkrétních tréninkových jednotek, jež se dají využít při samotném tréninku. Tréninkové jednotky byly sestaveny na základě vlastních zkušeností a s pomocí řady odborných knih. Práce může posloužit stávajícím i budoucím trenérům (ale i rodičům) malých fotbalových adeptů ve věku 4-6 let jako příručka při sestavováni jednotlivých tréninků a zároveň upozorňuje na zvláštnosti přípravy této specifické kategorie.
SUMMARY This thesis is focused on theory and practice of football training of the youngest ones. We were noticing physiological, mental and social qualities of young player. The main goal was to establish and illustrate training sessions, which can be used during the training. Training sessions were built up from own our experience and with the help of many expert books. The thesis can be useful for current or coming football trainers as well as to parents of young footballers at the age of 4-6 in building up of particular training sessions. At the same time the thesis points out the speciality of training of that specific category of players.
56
ANOTACE KOMÁREK, Petr: Sportovní příprava fotbalistů 4-6 let. Bakalářská práce. Brno: Masarykova universita, Fakulta sportovních studií, 2009. 56s.
Bakalářská práce je zaměřena na sportovní přípravu fotbalistů předškolního věku. Cílem práce je popsat vývoj dětského organismu z hlediska fyziologie, psychologie a sociologie, a názorně představit bohatý soubor cvičení, která implementujeme do konkrétních tréninkových jednotek. Práce může přispět jako návod, jak připravit a vést trénink dětí, a v neposlední řadě i jak se k dětem v průběhu tréninku chovat.
Klíčová slova: fotbal, děti, komunikace, přístup, příprava tréninku, organizace tréninku, skladba tréninku, tréninková cvičení
ANNOTATION KOMAREK, Peter: Sports preparation of football for 4-6 years old. Bachelor thesis. Brno: University of Masaryk, Faculty of Sports Studies. 2009. 56 pages.
The bachelor’s thesis is aimed at sport preparation (education) of footballers of pre-school age. The purpose is to describe the development of children’s organism in term of physiology, psychology and sociology and to introduce the variable set of exercises, which can be implemented to concrete training sessions. The thesis can help as a guide how to prepare and conduct the training of children and last but not least how to treat them.
Key words: football, children, communication, access, preparation of training, organization of training, structure of training, training exercices
57
58
