SOE a příprava atentátu na Reinharda Heydricha

studie a články

SOE a příprava atentátu na Reinharda Heydricha E d ua rd St ehl ík

Ve středu 27. května 1942 v 10.35 provedli rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš, vyslaní z Velké Británie, atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Ober gruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, který jel ze svého sídla v Panenských Břežanech do Prahy. Právě v těchto dnech si připomínáme sedm desetiletí, která uplynula od tohoto významného dějinného okamžiku (byl to skutečně okamžik – přibližně dvacet vteřin). Jakou úlohu v celé akci hrálo britské Velitelství zvláštních operací (SOE)? Zpřístupnění léta utajovaných dokumentů uložených v britských archivech 1 vyvrátilo léta opakované tvrzení, že Britové nevěděli, jakým úkolem byli vlastně Gabčík s Kubišem pověřeni. 2 V širší známost však dosud nevešlo, nakolik a s jakou intenzitou bylo britské Velitelství zvláštních operací (Special Operations Executive, SOE) do příprav atentátu zapojeno. Jeho podíl na operaci ANTHROPOID byl totiž naprosto zásadní a velitelství samo ji dokonce uvádí ve výčtu svých vlastních operací realizovaných v nacisty okupované Evropě. Nutno přitom dodat, že plným právem. Podíl britských partnerů byl totiž naprosto klíčový, a to zdaleka nejen pokud jde o přepravu obou parašutistů z Velké Británie na území Protektorátu, ale zejména o jejich vyzbrojení a výcvik. Právě při něm vyšli Britové Čechoslo-

vákům vstříc měrou nemalou. Zda se tak stalo proto, že sympatizovali s československou snahou pomstít své padlé na domácí frontě (což byl prvotní účel atentátu), či sami vítali možnost provedení akce tohoto významu, která by prestiž SOE výrazně posílila (přes rok, jenž uplynul od jeho založení, se zatím ničím podobným pochlubit nemohlo), není podstatné. Jisté je, že od prvního okamžiku na počátku října 1941, kdy byli s plánem na provedení atentátu seznámeni, vycházeli čs. představitelům všemožně vstříc. Úkolem SOE3 bylo vedení tajné diverzní války proti nacistickému Německu, a to především podporou odbojového hnutí v jednotlivých zemích okupované Evropy, tedy i v Československu. Plukovník generálního štábu František Moravec, přednosta II. (zpravodajského)

odboru našeho Ministerstva národní obrany v Londýně, do jehož gesce styk s domácím odbojem spadal, se již 12. prosince 1940 sešel s britskými partnery a projednal s nimi možnosti vysílání čs. parašutistů s nejrůznějšími typy úkolů na území okupované vlasti. Jako první byl již 16. dubna 1941 vyslán do Protektorátu rotný Otmar Riedl (operace Benjamin), akce však skončila neúspěchem (Riedl byl omylem vysazen na italsko-rakouské hranici a válku přežil díky štěstí a vlastní duchapřítomnosti). Od léta 1941 se však příprava našich parašutistů rozeběhla v podstatně širším měřítku. V rámci II. odboru MNO byla vytvořena Zvláštní skupina D, která od té doby zajišťovala jak výběr parašutistů, tak i jejich výcvik, který probíhal ve výcvikových střediscích SOE, tzv. STS (Special Training Schools), na různým místech

1 Písemnosti z provenience britského SOE jsou uloženy v britském Národním archivu – The National Archives (dříve Public Record Office) v Kew (dále jen TNA), a to ve fondu HS – Records of Special Operations Executive. 2 V té souvislosti vyznívá až komicky, když v dobových písemnostech z produkce SOE narážíme u úkolu operace ANTHROPOID na lakonická konstatování: Assassination of Herr Heydrich, Liquidation of Heydrich, či dokonce Execution of Heydrich. Například TNA, HS 4/39. 3 O jeho dějinách zejména MACKENZIE, William: The Secret History of SOE. The Special Operations Executive 1940–1945. St Ermin’s Press, London 2000; FOOT, Michael Richard Daniell: SOE – An Outline History of the Special Operations Executive 1940–1946. BBC, London 1984 (česky SOE. Stručná historie Útvaru zvláštních operací 1940–46. Bonus A – Jota, Brno 1997); SEAMAN, Mark (ed.): Special Operations Executive. A New Instrument of War. Routledge, London – New York 2006; WEST, Nigel: Secret War. The Story of SOE, Britain’s Wartime Sabotage Organisation. Hodder and Stoughton, London 1992. Z českých autorů především MATÚŠŮ, Marie: Muži pro speciální operace. Naše vojsko, Praha 2004.

paměť a dějiny 2012/02

01_studie_Stehlik.indd 3

3

6/18/12 9:14 AM

studie a články

Prezident republiky dr. Edvard Beneš vyznamenává v prosinci 1940 Josefa Gabčíka a Jana Kubiše (snímek s prezidentovým podpisem z pozůstalosti Jana Kubiše) Foto: archiv autora Velké Británie. V letech 1941–1945 připravila skupina celkem 46 operací s nasazením 121 parašutistů, z nichž 37 bylo skutečně realizováno. Nejúspěšnější bezpochyby byla právě operace ANTHROPOID 4, která se právem řadí mezi největší činy evropské protinacistické rezistence. Myšlenka na její provedení vznikla jednoznačně v přímé reakci na teror spojený s nástupem obávaného šéfa Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (Reichssicherheitshauptamt – RSHA) Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Heydrich, který do Prahy dorazil 27. září 1941, se totiž uvedl okamžitým zatčením protektorátního premiéra Aloise Eliáše, vyhlášením výjimečného stavu a zahájením masového vraždění příslušníků odboje, kterému padlo v krátké době za oběť na pět stovek vynikajících osobností českého národa. Mezi

prvními popravenými bylo mnoho vysokých důstojníků bývalé čs. armády, včetně několika generálů. Tento fakt sehrál při rozhodnutí o atentátu klíčovou roli. Jejich blízcí přátelé, většinou dřívější kolegové a spolubojovníci, totiž tou dobou působili v londýnském exilu. A právě v jejich kruhu, kolem plukovníka Františka Moravce, který byl blízkým spolupracovníkem již 28. září 1941 popraveného velitele Obrany národa, armádního generála Josefa Bílého 5, vznikla 1. či 2. října 1941 myšlenka na atentát. Ten byl jednoznačně považován za legitimní akt spravedlivé odplaty, jenž měl zároveň nacistům ukázat, že kdokoliv z nich může být kdykoliv pohnán k zodpovědnosti za své zločiny. Také proto měl být původně uskutečněn takřka bleskově – již 28. října 1941 –, tedy na nacisty zakázaný státní svátek bývalého Československa, jak o tom svědčí zápis z histo-

rického jednání, které se v Londýně uskutečnilo 3. října 1941 odpoledne. Kromě plukovníka Moravce, který mu předsedal, se ho zúčastnili i podplukovník Josef Bartík, majoři Karel Paleček a Jan Krček a v neposlední řadě rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Právě plukovník Moravec tehdy řekl dvěma posledně jmenovaným: Z rozhlasu a z novin jste informováni o tom nesmyslném zabíjení u nás doma. Němci vraždí nejlepší z nej lepších. I tento stav je znamením války, tedy nenaříkat, neplakat, ale dělat. Doma naši pracovali a jsou nyní v situ aci, že jejich možnosti jsou omezené. Řada je na nás zvenčí, abychom pomoh li.[…] Jsou v Praze dvě hlavní osoby, které representují toto vybíjení. Je to K. H. Frank a Heydrich, nově příchozí. Podle našeho názoru, jakož i našich vedoucích osob, je třeba pokusit se o to, aby jeden z nich za to zaplatil, abychom ukázali, že vracíme ránu za ránu. To by byl v principu také úkol, kterým budete pověřeni. Zítra odjedete přezkoušet noční seskoky. Domů jedete dva, abys te si pomáhali. To bude také potřeba, poněvadž z důvodů, které Vám budou jasné, provedete úkol bez součinnosti našich doma.6 Říkám-li bez, chci to říci tak, že tato součinnost bude vyloučena až do provedení. Pak se Vám dostane od našich doma plné ochrany a součin nosti. Způsob a dobu provedení úkolu si musíte stvořit sami. […] Nemusím opakovat, že úkol je historicky vážný, riziko veliké. Záleží od toho, jaké před poklady si stvoříte, Vaší chytrosti atd. My budeme ještě o věci hovořit, až se vrátíte z doplňovacího výcviku. Jak jsem řekl, úkol je vážný. Tedy srdce na pravém místě. Vznikají-li pochybnosti o tom, co jsem řekl, řekněte to.7 Dle zápisu Gabčík

4 Mimochodem i krycí název ANTHROPOID byl operaci přidělen velením SOE. 5 Armádní generál Josef Bílý byl v letech 1929–1934 jako zemský vojenský velitel v Čechách Moravcovým přímým nadřízeným (ten tehdy působil v jeho štábu jako přednosta 2. (zpravodajského) oddělení ZVV). Jejich vztahy však nebyly pouze formální. Moravec k Bílému vzhlížel jako k obdivovanému veliteli, kterému mimo jiné vděčil za nastartování své kariéry na Hlavním štábu. Atentát tak pravděpodobně chápal i jako svou osobní pomstu za smrt oblíbeného velitele. Jejich nadstandardní vztah je možné vypozorovat i z Moravcova článku Ohlédnutí za generálem Bílým, který v říjnu 1941 napsal pro týdeník Čechoslovák vycházející v Londýně (Čechoslovák, roč. III, č. 41, s. 1). 6 Jak se však nakonec ukázalo, bez pomoci desítek statečných vlastenců by atentát na Reinharda Heydricha nemohl být nikdy uskutečněn. 7 Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv (dále jen VÚA – VHA), f. 37, signatura (dále jen sign.) 37-308-3/1. Major Karel Paleček,

4

2012/02 paměť a dějiny


6/15/12 2:34 PM

SOE a příprava atentátu na Reinharda Heydricha

i Svoboda souhlasně setrvávají na tom, úkol převzíti. Odchod obou bude usku tečněn kolem 10. X. t. r.8 Bezprostředně poté, co oba parašutisté bez váhání prohlásili, že nebezpečný úkol přijímají a že ho za všech okolností splní, byl na zpravodajský odbor MNO povolán styčný důstojn ík SOE kpt. Francis E. Keary9,

jenž zde byl majorem generálního štábu Emilem Strankmüllerem informován o předmětu právě skončeného jednání a zároveň požádán o britskou pomoc, bez níž nebylo možné připravovanou operaci provést. Kapitán Keary okamžitě odjel k zástupci velitele SOE generálovi Colinu McVean Gubbinsovi 10 , kterého informoval

o připravované akci i o požadavcích Čechoslováků. Generálova odpověď byla nejen kladná, ale také okamžitá. Kapitán Keary se prakticky obratem vrátil s rozhodnutím, že ještě téhož dne, tedy 3. října 1941, odjede ve 23.55 společně s Gabčíkem a Svobodou do Ringway u Manchesteru, aby se na tamní STS 51 zdokonalili v seskocích

První čs. absolventi kurzu ve Skotsku: zleva desátník aspirant Václav Málek, desátník aspirant Libor Zapletal (operace BIVOUAC, popraven 27. 9. 1944 v Mauthausenu), rotný Josef Gemrot (operace CALCIUM), svobodník aspirant František Pavelka (operace PERCENTAGE, popraven 11. 1. 1943 v Berlíně), nadporučík František Lopaur, rotmistr Josef Gabčík (operace ANTHROPOID, padl 18. 6. 1942 v Praze), rotmistr Leopold Musil (operace TUNGSTEN) a desátník Vojtěch Lukaštík (operace INTRANSITIVE, padl 8. 1. 1943 v Jankovicích) Foto: archiv autora

který byl autorem zápisu, zachytil tuto historickou událost i ve svém deníku, který byl v soukromém držení jeho syna Ing. Vladimíra Palečka (po jeho smrti byl v roce 2011 předán do VÚA – VHA): 3. X. dopoledne starej telefonuje, že přijedou ti dva mládenci, aby s nimi nikdo nedispo noval. Chce je vidět ve 3 hodiny. Přijel Gabčík a Svoboda. První je můj. V 15 hod. šéf, Bartík, Krček a já, jakož i oba mládenci. Pojedou domů – atentát k 28. X. jako odplata. Buď Franka nebo Heydricha. Oba přijali. Ještě dnes v noci odjedou zopakovat skoky noční a nějakou výbušninu, dne 7. X. se vrátí a 10. X. odletí. Povede Šustr, zná místo Borek. Protože je originál deníku ve VÚA – VHA dosud badatelsky nepřístupný, citováno podle ŠOLC, Jiří: Přijdeme za svítání. Diverze v neregulérní válce československého odboje v letech 1939–1945. Naše vojsko, Praha 2005, s. 71, pozn. 70. 8 V ÚA – VHA, f. 37, sign. 37-308-3/1. 9 Osobní spis Francise E. Kearyho se v TNA nedochoval. 10 Generál Colin McVean Gubbins je v literatuře často již v souvislosti s rokem 1941 nesprávně označován jako velitel SOE. Tuto funkci však převzal teprve v září 1943. TNA, HS 9/630/8, osobní spis Colin McVean Gubbins (nar. 2. 7. 1896) a WILKINSON, Peter – ASTLEY, Joan Bright: Gubbins & SOE. Leo Cooper, London 1993.



5

6/15/12 2:34 PM

studie a články

padákem, a to dvěma denními ve dvojici z letounu Whitley a jedním nočním z upoutaného balonu. Zpět do Londýna se měli vrátit buď 6. října večer, nebo 7. října ráno. Zde pro ně měly být mezitím přichystány potřebné doklady a v doprovodu štábního kapitána generálního štábu Jaroslava Šustra měli neprodleně odjet na letiště New Market, kde měla být dokončena kompletace výzbroje11 a výstroje pro ope raci. Přípravy k odletu musely být dokončeny nejpozději 8. října 1941 ráno, aby mohla být operace realizována v některé z měsíčných nocí mezi 8. a 10. říjnem 1941.12 Výše uvedený časový rozvrh svědčí o velkém časovém tlaku, v němž byla operace ANTHROPOID od samého počátku připravována. Její realizace by však vůbec nepřicházela v úvahu, pokud by čs. armáda již tou dobou neměla šťastnou shodou okolností vycvičeny tři desítky mužů, kteří prošli speciálním výcvikem v zařízeních SOE. Od poloviny července 1941 byli totiž do okolí skotského Arisaigu (hrabství Inverness) odesíláni vybraní příslušníci 1. čs. samostatné brigády ve Velké Británii, aby zde prošli speciálním kurzem útočného boje, který se konal na STS 25 umístěné na farmách Traigh House, Camusdarach a Garramor. Mezi prvními, kdo do krásné, ale drsné krajiny u Loch Morar dorazili, byli i budoucí příslušníci výsadku ANTHROPOID. Rotmistr Josef Gabčík byl zařazen hned v první skupině, která ve Skotsku pobývala ve dnech 17. července až 7. srpna 1941, a rotný Karel Svoboda absolvoval druhý turnus od 15. srpna do 19. září 1941.13 Zdejší náročný kurz, který zde pod vedením velitele STS 25 podplukovníka Jamese T. Younga14 a jemu podřízených instruktorů absolvovali, vycházel

Krajina v okolí Arisaigu a dole nenápadná farma Traigh House, ležící severozápadně od Arisaigu, která byla sídlem velitelství STS 25 Foto: archiv autora z v ýcviku britských Commandos a v jeho osnovách byly následující „předměty“: tělesná příprava, boj zblízka, polní a střelecký výcvik, ženijní příprava zaměřená na používání výbušnin, radiotelegrafický výcvik, základy zpravodajství a topografická příprava. Ve všech případech šlo o výcvik, který se svým pojetím vymykal

tradičním způsobům výcviku standardních armádních jednotek a představoval výraznou novinku i pro jinak dosti zkušené čs. vojáky.15 Na kurz útočného boje bezprostředně navazoval týdenní parakurz na STS 51 v Ringway u Manchesteru, které velel major Charles Joseph Edwards, MBE 16. Právě zde se naprostá

11 Tu měla tvořit jedna velkorážná pistole a tři ruční granáty na muže. VÚA – VHA, f. 37, sign. 37-308-2/8. 12 Tamtéž. 13 Spolu s ním kurz absolvoval i Gabčíkův přítel Jan Kubiš, který nakonec Svobodu v operaci ANTHROPOID nahradil. 14 TNA, HS 9/1632/6, osobní spis James Thomas Young (nar. 15. 9. 1897). 15 Zatím nejdetailněji se výcvikem čs. vojáků ve Skotsku zabývá MATÚŠŮ, Marie: Muži pro speciální operace. 16 Osobní spis Charlese Josepha Edwardse (nar. 16. 6. 1886) se sice v TNA dochoval (viz HS 9/470), ale je uzavřen na dobu 76 let a bude badatelsky přístupný teprve 1. ledna 2023.

6



6/15/12 2:34 PM


Největším objektem spadajícím v rámci STS 25 pod velení podplukovníka J. T. Younga byla farma Camusdarach. Dole současný pohled na farmu Garramor. Foto: archiv autora většina Čechoslováků poprvé setkala s výsadkovým výcvikem. Na teoretické základy seskoku padákem, jeho balení, ukládání zásob do speciálních kontejnerů a činnost skupiny zajišťující přijetí zásob shazovaných z letadel, což si zde rovněž procvičili, navazovalo to nejpodstatnější: praktické seskoky padákem. Většina frekventantů absolvovala čtyři až pět seskoků, přičemž prováděny byly za dne i v noci, a to jak z bombardovacího letounu Whitley, tak i z upoutaného

balonu. Po absolvování obou částí kurzu, tedy „skotské“ i „výsadkové“, se všichni novopečení parašutisté vraceli zpět ke svým kmenovým jednotkám, kde měli čekat na povolání k plnění úkolu, pro nějž budou vybráni. V případě Gabčíka a Svobody se tak stalo mnohem dříve, než to kdo z nich očekával. Z doplňujícího paravýcviku na STS 51 v Ringway se kapitán Keary spolu s Gabčíkem a Svobodou vrátil 5. října 1941 odpoledne, tedy o plný den dříve.

Získaný čas měl být proto využit k rozšiřujícímu výcviku v zacházení s výbušninami, házení granátů a střelbě z pistolí. Původní nadšení plynoucí z dodržování časového harmonogramu však vzápětí zchladila nepříjemná zpráva. Rotný Karel Svoboda se totiž při nočním seskoku padákem z upoutaného balonu zranil. Přípravy k provedení operace sice pokračovaly dál, ale Svobodův zdravotní stav se začal zhoršovat. Následujícího dne – 6. října 1941 – lékař zjistil, že utrp ěl otřes mozku, spojený s pohmožděninami a otokem obličeje. Přetrvávající bolesti v zádech navíc signalizovaly možné vnitřní zranění.17 Vzniklá situace byla ještě téhož dne dopoledne zmíněna na poradě, které předsedal major generálního štábu Emil Strankmüller a vedle majora Petera A. Wilkinsona 18 ze štábu SOE a kapitána Kearyho se jí zúčastnil i štábní kapitán generálního štábu Jaroslav Šustr, který byl až do té doby plně vytížen realizací operace PERCENTAGE. 19 Na závěr jednání byli přizváni oba parašutisté spolu s majorem Palečkem, ale Svobodovo zranění zatím stále ještě nebylo chápáno jako zásadní problém. Projednávala se výzbroj a výstroj pro vlastní akci a přípravy pokračovaly i odpoledne v budově zpravodajské služby Porchester Gate na Bayswater Road, a to výběrem a zkoušením civilního oblečení a dalších výstrojních součástek. Kolem osmé hodiny večer byl se štábem SOE telefonicky upřes něn program výcviku na následující den. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měla být operace ANTHROPOID odsunuta na pozdější termín. K definitivnímu zlomu došlo 7. října 1941 ráno. Půl hodiny před odjezdem na střelecký výcvik totiž rotný Svoboda nahlásil, že je zdravotně indisponován. Vedle přetrvávajících bolestí hlavy si stěžoval i na bolesti v zádech, což posílilo již o den dříve přednesené podezření na možné vnitřní zranění.

17 ŠOLC, Jiří: Přijdeme za svítání. Diverze v neregulérní válce československého odboje v letech 1939–1945, s. 77–80. 18 TNA, HS 9/1594/2 – osobní spis Peter Alix Wilkinson (nar. 15. 4. 1914). 19 Šlo o vysazení parašutisty svobodníka aspiranta Františka Pavelky, které se uskutečnilo 3. října 1941.



7

6/15/12 2:34 PM

studie a články

Jedním z důležitých prvků výcviku byla ve Skotsku pochopitelně i střelba, v tomto případě z britských pušek Lee Enfield. Výcvik zahrnoval i zdolávání nejrůznějších typů překážkových drah. Foto: archiv autora Rotmistr Gabčík proto odjel na výcvik sám, zatímco štábní kapitán Jaroslav Šustr o vzniklé situaci neprodleně informoval plukovníka Moravce.20 Situa ci dále zkomplikovaly Gabčíkovy výsledky ze střeleckého výcviku, které nebyly nejlepší. Generálu Gubbinsovi se ještě 8. října 1941 zdálo, že by jeho příprava měla pokračovat. Obě uvedené okolnosti začaly dostávat původní plán operace ANTHROPOID do časové tísně. Vzhledem k tomu, že se mezitím nezadržitelně přiblížil 10. říjen a s tím i čas měsíční periody příznivé pro operační lety nad střední Evropu, bylo s kapitánem Kearym 9. října dohodnuto, že operace ANTHROPOID bude uskutečněna v příštím operačním období, tedy mezi 28. říjnem a 10. listopadem 1941. Týž den také plukovník František Moravec definitivně rozhodl o nahrazení rotného Karla Svobody rotmistrem Janem Kubišem, který byl

13. října 1941 povolán do Londýna. Odložení operace ANTHROPOID tak přineslo výrazný pozitivní moment, jímž byla skutečnost, že do akce nakonec odjížděla dvojice nerozlučných přátel: Josef Gabčík spolu s Janem Kubišem, kterého si osobně vybral. Vzápětí po příjezdu Jana Kubiše do L ondý n a byl mod i f i kova ný t ý m 14. října 1941 odeslán do Skotska. Ne však již na jim dobře známou STS 25, kde před několika málo týdny oba absolvovali „základní“ kurz útočného boje, ale přímo na STS 21 Arisaig House východně od Arisaigu, kde kromě jiného sídlilo i výcvikové velitelství SOE pro tuto oblast. Díky odložení operace totiž mohla být výcviku a výzbroji skupiny věnována podstatně větší pozornost, než se původně předpokládalo. To, jaký význam sami Britové operaci ANTHROPOID začali připisovat, je možno doložit i na vý-

běru instruktorů, kteří se na přípravě příslušníků výsadku podíleli.21 Již na počátku je dostali na starost kapitáni Eric Anthony Sykes 22 , řečený Bill, a John Tobin Bush23. Oba bezpochyby patřili mezi nejlepší specialisty, které mělo SOE v té době k dispozici. Zatímco kapitán Bush byl špičkovým odborníkem na práci s trhavinami, kapitán Sykes patřil k naprosté světové elitě ve střelbě z ručních palných zbraní, včetně střelby pudové na krátké vzdálenosti, a to jak v terénu, tak i ve městech a uvnitř budov. K těmto schopnostem se vypracoval dlouholetou praxí. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století totiž působil jako důstojník u Šanghajské městské policie24. Toto město tehdy patřilo dle svědectví pamětníků i dochovaných dokumentů k nejnebezpečnějším metropolím světa. Pouliční přestřelky s drogovými gangy, přepadení i bankovní lou-

20 Prakticky ihned po zpochybnění účasti Karla Svobody na operaci se na scéně objevuje jméno nového muže, rotmistra Jana Kubiše, nerozlučného přítele Gabčíka, který ho také jako možného Svobodova náhradníka navrhl. 21 TNA, HS 4/39, Detailed report on operation ANTHROPOID z 30. 5. 1942, s. 1. 22 TNA, HS 9/1434/1, osobní spis Eric Anthony Sykes (nar. 5. 2. 1883). 23 TNA, HS 9/244/2, osobní spis John Tobin Bush (nar. 8. 9. 1906). 24 Shanghai Municipal Police (SMP).

8



6/15/12 2:34 PM


Seskok z letounu Whitley nad STS 51 v Ringway u Manchesteru

peže byly takřka na denním pořádku a policejní složky tak vlastně byly v neustálém boji. Není proto divu, že SOE nezaváhalo a odborníka typu kapitána Sykese ihned získalo do svých služeb. Brzy se ukázalo, že mělo velice šťastnou ruku. Vedle toho, že měl dlouholeté praktické zkušenosti, byl totiž i vynikajícím pedagogem 25 a kromě toho si byl schopen svým neformálním přístupem vytvořit se svými „studenty“ během krátké doby přátelský vztah, který jistě napomáhal rychlému osvojování vyučovaných dovedností.26 Pod vedením dvou výše uvedených důstojníků prošli Josef Gabčík a Jan

Kubiš intenzivním, šest dnů trvajícím výcvikem ve střelbě z nejrůznějších typů pěchotních zbraní: revolverů, pistolí Colt 38 Super, samopalu Sten, odstřelovací pušky i lehkého kulometu Bren. Procvičována přitom byla jak střelba mířená, tak pudová, a to ve všech možných polohách a situacích na pevné i pohyblivé cíle. Součástí této speciální doplňující přípravy před jejich nasazením do akce byla i práce s trhavinami a vrhání ručních granátů Mills, což s oběma parašutisty detailně procvičil kapitán Bush. O to, že na své instruktory udělali mimořádný dojem, svědčí závěrečné hlášení, jež na ně po skončení výcviku

Foto: archiv autora

vypracovali a v němž jsou označeni jako skvělá dvojice – excellent pair.27 Po návratu ze Skotska našli Josef Gabčík a Jan Kubiš nakrátko nový domov na Station XVII Brickendonbury u Brickendonu v hrabství Hertford.28 Zdejší přísně utajované pracov i š tě SOE , vedené legend á r n í m majorem Georgem T. T. Rheamem 29, se kromě jiného specializovalo na práci s trhavinami. Právě proto zde oba parašutisté prošli jednodenním výcvikem spojeným s touto problematikou. Zaměstnání pro ně připravil major Cecil V. Clarke30, vizionář, vynálezce a jeden z nejlepších specialistů SOE na trhaviny. Právě on vedl

25 Již v Šanghaji mimochodem působil jako instruktor střelby a pouličního boje a spolu s kapitánem Wiliamem E. Fairbairnem, o němž ještě bude řeč, sepsal knihu Shooting for Life with One Hand Gun, která je dodnes obdivovanou a široce citovanou prací. Její reprint byl naposledy vydán před čtyřmi lety v USA (FAIRBAIRN, William Ewart – SYKES, Eric Anthony: Shooting to Live with One Hand Gun. Paladin Press, Boulder Colorado 2008). 26 O tom, že ovzduší vzájemné důvěry a respektu ovlivnilo i výcvik obou parašutistů skupiny ANTHROPOID, svědčí zmínka v jedné z knih o hrdinech SOE, v níž je v kapitole věnované Ericu A. Sykesovi uvedeno, že mu oba parašutisté údajně po jednom z důstojníků SOE vzkázali: Vyřiďte Billovi Sykesovi mnoho pozdravů a řekněte mu, že se určitě trefíme. BINNEY, Marcus: Secret War Heroes. Men of the Special Operations Executive. Hodder and Stoughton, London 2005, s. 21. 27 V ÚA – VHA, f. 37, sign. 37-308-1, hlášení STS 21 z 20. října 1941, čj. 47 Taj. C/41. 28 TNA, HS 4/39, Detailed report on operation ANTHROPOID z 30. 5. 1942, s. 1. 29 TNA, HS 9/1250/7, osobní spis George Turner Tatham Rheam (nar. 7. 9. 1900). 30 TNA, HS 9/321/8, osobní spis Cecil Vandepeer Clarke (nar. 15. 2. 1897).



9

6/15/12 2:34 PM

studie a články

s oběma parašutisty několik rozhovorů o naplánování vlastního atentátu a byl to právě on, kdo zkonstruoval bombu, jež 27. května 1942 explodovala v Praze a fatálně změnila osud mnohých. 31 Protože se však major Clarke zásadním způsobem podílel i na vzniku speciálního nástražného minometu, tzv. Tree Spigotu, jenž se po setkání s ním ve výzbroji výsadku ANTHROPOID rovněž objevil, dá se předpokládat, že součástí výcviku na Station XVII bylo zároveň představení této nové zbraně a procvičení její obsluhy. Dochované písemnosti však k této skutečnosti mlčí. Na Station XVII Brickendonbury se však Gabčík s Kubišem setkali i s další výjimečnou osobností SOE, kapitánem Williamem Ewartem Fairbairnem 3 2 . Os udy tohoto mu ž e byly v mnohém podobné životu již dříve zmíněného kapitána Erica Anthonyho Sykese, s nímž byli ostatně dlouholetými přáteli a spolupracovníky. I on totiž působil u Šanghajské městské policie v dobách její největší slávy a patřil také k vynikajícím střelcům. Kromě toho se však jeho zvláštní specializací stal boj muže proti muži. Fairbairn se totiž v době svého působení v Šanghaji začal intenzivně věnovat orientálním bojovým uměním a stal se pravděpodobně jedním z prvních bělochů, ne-li vůbec prvním, který získal mistrovský stupeň v džiu-džitsu. Takto získané praktické zkušenosti zúročil při vytvoření vlastního sebeobranného systému, který nazval Defendu. Díky tomu, že naby-

Kapitán William E. Fairbairn, instruktor střelby a „tichého zabíjení“, a kapitán Eric A. Sykes, instruktor speciálního střeleckého výcviku Foto: archiv autora

té vědomosti předával svým žákům nejen v jím organizovaných kurzech, ale i ve svých publikacích a článcích, můžeme tento jednoduchý, avšak přitom účinný bojový systém dodnes obdivovat. Za nejvýznamnější v této souvislosti lze považovat jeho monografii Defendu ( Scientific Self-Defence)33 nebo za druhé světové války vydanou praktickou příručku All-In Fighting34 (stejně jako její americkou variantu Get Tough), které se staly doslova biblí speciálních jednotek celého světa. Protože Gabčík s Kubišem prošli krátce předtím ve Skotsku intenzivní střeleckou přípravou, dá se předpokládat, a to i vzhledem k tomu, že se jim kapitán Fairbairn věnoval jen jeden jediný den35, že se jim snažil předat některé dovednosti ze sebeobrany a tzv. tichého zabíjení (sillent killing), které by mohli využít jak při plnění svého úkolu, tak při úniku z místa útoku. Ze Station XVII Brickendonbury byli oba parašutisté převezeni na nedaleký Aston House u Stevenage (hrabství Hertford), tajné zařízení SOE označované jako Station XII36, jehož velitelem byl vynikající technický expert SOE, major Leslie John Cardew Wood37. Byl to právě on, kdo dokončil původní projekt majora Cecila V. Clarka a stal se tak spolutvůrcem „Heydrichovy bomby“.38 Ta byla navíc s největší pravděpodobností vyrobena právě zde, na Station XII, kde k tomu mělo SOE nezbytné zázemí. Výroba bomby však nebyla tím jediným, čím vstoupil Aston House do dějin. Právě zde se totiž rodil

31 T NA, HS 4/39, Detailed report on operation ANTHROPOID z 30. 5. 1942. Dokončení bomby je v tomto dokumentu mimoto přisouzeno i veliteli Station XII Aston House majoru Leslie Johnu Cardewu Woodovi, o němž bude vzápětí řeč. V dokumentu se na s. 1 výslovně uvádí: In addition a number of discussions on tactical planning were held between the two W/O’s officers of the Czech Section and Major CLAR KE, at which special explosive charges were designed by the latter and finalised by Major WOOD at Station XII. 32 TNA, HS 9/495/7, osobní spis William Ewart Fairbairn (nar. 28. 2. 1885). 33 FAIRBAIRN, William Ewart: Defendu (Scientific Self-Defence). Nort-China Daily News & Herald Ltd. Shanghai 1926. 34 FAIRBAIRN, William Ewart: All-In Fighting. Reprintové vydání The Naval & Military Press Ltd., Uckfield 2009. 35 TNA, HS 4/39, Detailed report on operation ANTHROPOID z 30. 5. 1942, s. 1. 36 O tomto zařízení SOE existuje zajímavá monografie, která se na s. 106–109 podrobně věnuje výcviku Gabčíka a Kubiše v říjnu 1941 – TURNER, Des: SOE’s Secret Weapons Centre: Station 12. The History Press, Stroud 2006. 37 TNA, HS 9/1618/7, osobní spis Leslie John Cardew Wood (nar. 4. 8. 1898). 38 Podrobněji viz poznámka 31.

10



6/15/12 2:34 PM


Kapitáni Sykes a Fairbairn o předmětech svého odborného zájmu publikovali řadu knih a dodnes patří k legendám speciálních jednotek celého světa Foto: archiv autora detailní plán útoku a Gabčík s Kubišem zde po několik dní pod dohledem již zmíněného majora Petera A. Wilkinsona a šéfa československé sekce SOE kapitána Alfgara C. G. Hesketh-Pricharda39 nacvičovali útok bombou na jedoucí automobil, starý austin. Jak dok ládají dochované dokumenty a vzpomínky britských instruktorů, neprobíhalo to úplně bez problémů. Zasáhnout jedoucí vůz totiž pro oba Čechoslováky nepředstavovalo jednoduchý úkol, zatímco oba britští školitelé trefovali automobil neomylně každým hodem. Tato skutečnost prý Gabčíka a Kubiše, oba soutěživé povahy, přiváděla k zoufalství. Jak však Britové sami poznamenávají, nebylo to úplně „fair“. Kapitán Hesketh-Prichard byl totiž synem jednoho z nejlepších britských reprezentantů v kri-

ketu a ani major Wilkinson nepatřil v tomto sportu k začátečníkům.40 Zda však tyto skutečnosti našim parašutistům nakonec prozradili, není bohužel známo. O tom, jakým způsobem měl být útok na Heydrichův automobil proveden, poskytuje unikátní svědectví tehdy vypracovaný plán, jenž je detailně zachycen v přísně tajném dokumentu z 30. května 1942, věnovaném operaci ANTHROPOID. V části Rozkazy a instrukce dané skupině se v něm uvádí: Protože bylo známo, že Heydrich žije na Pražském hradě, bylo odsouhlaseno, že by k útoku mělo dojít tehdy, až pojede ve svém automobilu z Hradu do svého úřadu nebo na jaké koliv jiné jednání. Praktické pokusy potvrdily, že takovýto typ útoku 41 na jedoucí auto musí být proveden na rohu

ulice, kde je přinuceno zpomalit. Dvojici bylo proto řečeno, aby si nejdříve obsta rala co nejvíce informací o Heydrichově pohybu a následně získala práci jako pouliční metaři. V den zvolený k opera ci měli zametat ulici na vybraném ná roží. Výbušniny a zbraně měli mít ukry ty ve vozíku na smetí. Celkem mělo jít o tři jednolibrové bomby s nárazovým zapalovačem, jeden ruční granát Mills se čtyřsekundovou opožděnou explozí a automatickou pistoli Colt 38 Super, jimiž mělo být vyzbrojeno číslo 142 , a jed nu jednolibrovou bombu s nárazovým zapalovačem, jednu automatickou pis toli Colt 38 Super a Sten gun (volitelně), které mělo u sebe mít číslo 2. První bomba měla být vržena na pře dek automobilu, jakmile se přiblíží zhru ba na vzdálenost 15 yardů 43, tak, aby byl zabit řidič a automobil přinucen

39 TNA, HS 9/1211/7, osobní spis Alfgar Cecil Giles Hesketh-Prichard (nar. 9. 5. 1916). 40 WILKINSON, Peter: Foreign Fields. The Story of an SOE Operative. I. B. Tauris Publisher, London – New York 2002, s. 125–126. 41 V originále je uvedeno „antipersonnel attack“. TNA, HS 4/39, Detailed report on operation ANTHROPOID z 30. 5. 1942, s. 2. 42 Tamtéž. V následném textu jsou útočníci označování jak No: 1 a No: 2. Z rozdělení jejich úkolů na místě atentátu vyplývá, že „jedničkou“ měl být rtm. Jan Kubiš, zatímco „dvojka“ byl rtm. Josef Gabčík. 43 Něco málo přes 13,5 metru.



11

6/15/12 2:34 PM

studie a články

Major Leslie J. C. Wood, velitel Station XII a spoluautor „bomby pro Heydricha“, a major Cecil V. Clarke, její hlavní autor Foto: archiv autora

Major Peter A. Wilkinson, příslušník štábu SOE a jeden z nejbližších spolupracovníků II. odboru MNO v Londýně, a kapitán Alfgar C. G. Hesketh-Prichard, šéf československé sekce SOE a spoluautor plánu útoku na Heydrichův automobil Foto: archiv autora

zastavit. Druhá bomba měla být vržena následně z boku tak, aby zasáhla zadní okno, sloupek za ním, anebo zadní dveře.44 Současně mělo číslo 2 zahájit palbu ze Sten gunu (nebo ze své pistole v případě, že by nebylo možné Sten ukrýt pod pláštěm). Granát Mills měl být vržen do auta číslem jedna v případě, že by Heydrich nebyl dosud mrtev. Bomba s nárazovým zapalovačem totiž nemusela při dopadu na měkký podklad explodovat. Poslední bombu si mělo číslo 2 ponechat v záloze pro případ selhání prvního útoku. Pokud by úder nebyl úspěšný, měli Heydricha zastřelit z bezprostřední blízkosti automatickými pistolemi Colt 38 Super, jež měli v podpažních pouzdrech. V případě, že by operace proběhla úspěšně, měly být pistole Colt a záložní bomby případně použity při úniku z místa atentátu, který měli provést odděleně. Vozík na smetí umožňoval navíc ukrýt i kufřík se 30 librami 45 plastické trhaviny, opatřený časovou roznětkou s pětisekundovým zpožděním. Ten mohl být na automobil buď přímo hozen, anebo, jako poslední možnost, se na ně mohl útočník číslo 1 s kufrem v ruce vrhnout, zatímco číslo 2 mělo hodit poslední bombu na přední nápravu. Na žádost samotného týmu byla operace naplánována tak, že neustoupí, dokud nebude Heydrich úspěšně zlikvidován. Jasně prohlásili, že pokud se úvodní akce nepodaří, budou s Heydrichem oba sdílet jeho smrt. 46 Kromě přímého útoku na Heydrichův automobil však byly zkoumány i další možnosti provedení atentátu, o čemž ostatně svědčí i další přísně tajný dokument z 22. ledna 1942 47,

Proslulá bojová dýka britských Commandos, jejímiž autory byli Fairbairn a Sykes Foto: archiv autora 44 Z toho vyplývá, že se při plánování útoku počítalo s tím, že Heydrich pojede v uzavřeném čtyřdvéřovém automobilu a bude sedět vzadu. 45 Přibližně 13,6 kg. TNA, HS 4/39, Detailed report on operation ANTHROPOID z 30. 5. 1942, s. 2 a 3. 46 47 T NA, HS 4/39, Operation ANTHROPOID z 22. ledna 1942 (dokument vypracován a vlastnoručně podepsán kapitánem Alfgarem C. G. Hesketh-Prichardem).

12



6/19/12 11:34 AM


Dnes již neexistující sídlo Station XII – Aston House. Zde Gabčík s Kubišem nacvičovali útok na Heydrichův mercedes. který pro generála Colina McVeana Gubbinse vypracoval kapitán Hesketh-Prichard, jenž program výcviku výsadku ANTHROPOID připravil a následně dohlížel na jeho průběh. Uvádí se v něm: Operace ANTHROPOID sestá vající ze dvou agentů byla vyslána pa dáky v noci z 28. na 29. prosince 1941. Měli s sebou balíkový zásobník se dvěma kovovými krabicemi, jejichž obsah je uveden v připojeném seznamu. Cílem operace je atentát na Herr Heydricha, německého protektora v Českosloven sku. Malá krabice obsahuje vybavení pro útok na jeho autom obil při cestě

z Pražského hradu do úřadu. 48 Větší krabice obsahuje širokou škálu prostřed ků pro alternativní provedení útoku: a) při vniknutí do Hradu, b) při vniknutí do jeho kanceláře, c) umístěním bomby do jeho auta nebo jeho pancéřového železničního va gonu, d) vyhozením jeho vlaku do povětří, e) podminováním komunikace, po které se chystá jet, f) jeho zastřelením, když se objeví na nějaké slavnosti. Čas a místo provedení operace bude zvoleno až na místě, ale oba zúčastnění

Foto: archiv autora

agenti byli vycvičeni ve všech způsobech provedení atentátu, které jsou nám známé. Operaci mají v úmyslu provést bez ohledu na to, zda bude či nebude příležitost k ná slednému úniku.49 V již citovaném dokumentu z 30. května 1942 se k tomu výslovně uvádí: Protože k Heydrichově pohybu nebyly známy žádné další infor mace, byl tým vybaven dvěma kovovými schránkami, které obsahovaly potřebné vybavení. V první byly zbraně a trhaviny nezbytné k provedení hlavního plánu, kromě trhavinou vyplněného kufříku, jehož použití bylo volitelné. Druhá bedna obsahovala vybavení umožňující týmu

48 Z této věty je jasně patrné, že v době vyslání Gabčíka a Kubiše do operace nemělo SOE dosud jasno, kde Heydrich v Praze bydlí a kde má kancelář. 49 T NA, HS 4/39, Operation ANTHROPOID z 22. ledna 1942. Na závěr dokumentu je připojeno lakonické konstatování: Tento projekt není české organizaci v protektorátu znám.



13

6/15/12 2:35 PM

studie a články

připravit léčku, vykolejit vlak, otrávit ovoce nebo maso a podminovat silnici. Skupina byla vycvičena ve všech zmíně ných variantách útoku a bylo ponecháno na ní, který zvolí, až na místě získá další informace.50 Prostředky, jimiž oba parašutisté disponovali, jim dávaly širokou možnost volby. Dle dochované dokumentace měli totiž k dispozici dvě automatické pistole Colt 38 Super s podpažními pouzdry, čtyři náhradní zásobníky, 100 pistolových nábojů, šest perkusních bomb, dva zásobníky na rozbušky, čtyři ruční granáty Mills časované na 4 sekundy, dva yardy bleskovice, čtyři tlakové rozněcovače Fog Signal, vhodné pro destrukci železničního svršku a kolejnic, tři časovací tužky, nástražný vrhač bomb Tree Spigot s jedním nábojem, cívku ocelové struny, dva speciální nárazové zapalovače, jeden zpožďovač (časový rozněcovač), čtyři střední magnety, čtyři elektrické rozněcovače, elektrický kabel s baterií, izolační pásku, samopal Sten gun s náhradními zásobník y a 100 náboji, 32 liber plastické trhaviny, 10 liber Gelignitu a v neposlední řadě i injekční stříkačku s jedem.51 Životní cesty britských instruktorů a jejich žáků se definitivně rozdělily na počátku listopadu 1941, kdy si oba parašutisty převzali Čechoslováci – Zvláštní skupina D II. odboru Ministerstva národní obrany v Londýně. Protože však právě tehdy byl první stupeň naléhavosti přiznán skupinám SILVER A a SILVER B a nedostatek letounů nedovoloval zahájení jiných operací, vyčkávali Gabčík s Kubišem od 8. listopadu 1941 na STS 2 Bellasis u Dorkingu. Zde byla II. odborem MNO v úzké součinnosti

Památník čs. parašutistům, dílo Josefa Vajceho, na břehu moře v samém centru Arisaigu připo míná památku vlastenců, kteří se zde v době druhé světové války připravovali na své nebezpečné poslání na území okupované vlasti a z nichž mnozí svou lásku k ní zaplatili životem Foto: archiv autora se SOE zřízena výcviková stanice pro čs. parašutisty, kteří byli vybráni k brzkému odeslání do okupované vlasti. Nadporučík Rudolf Hrubec zde zorganizoval a řídil zdok onalovací kurz pro skupiny BIVOUAC, BIOSCOP, I N T R A NSI T I V E, OU T DISTA NCE a TIN. Přípravou zde prošel rovněž ZINC, který měl jinak plnit podobné úkoly jako SILVER A, avšak na Moravě. Gabčík spolu s Kubišem se většinou účastnili výcviku spolu s ostatními skupinami. Zdokonalovali se ve střelbě z pistolí a samopalů i vrhání ručních granátů, v řízení automobi-

lu, topografii, pohybu v neznámém terénu, znalosti Morseovy abecedy i Q-kódu a naučili se vytyčovat plochu pro příjem zásob vzduchem. V době pobytu skupiny AN THROPOID na STS 2 byl ještě dopracováván a upřesňován plán činnosti skupiny po vysazení, který s oběma parašutisty při sv ých návštěvách STS 2 probíral štábní kapitán Jaroslav Šustr. Vysazení skupiny ANTHROPOID provedla nakonec v noci z 28. na 29. prosinec 1941 osádka letounu Handley-Page Halifax Mk.II/srs. 1a L9613 (NF-V), pilotovaného nadporučíkem (Flying Officer) Ronaldem C. Hockeyem, DFC, od 138. perutě RAF pro zvláštní úkoly. 52 Aby byl prostorný letoun s dlouhým doletem plně využit, letěly současně s nimi i zpravodajské a spojovací skupiny SILVER A (nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a svobodník Jiří Potůček) a SILVER B (rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škacha). Doprovázel je štábní kapitán Jaroslav Šustr v roli dispečera. Letoun odstartoval ve 22.00 britského času z letiště Tangmere a podařilo se mu bez úhony přečkat jak ostřelování nepřátelským dělostřelectvem, tak útok nočního stíhače. Protože nízká oblačnost a sníh zakrývající navigační body znesnadňovaly osádce orientaci, nebyla ani jedna ze skupin vysazena na správném místě. ANTHROPOID seskočil ve 02.24. Podle navigátora jižně od Plzně, ve skutečnosti však až u obce Nehvizdy východně od Prahy. Před seskokem se Gabčík s Kubišem se štábním kapitánem Šustrem rozloučili podáním ruky a slovy: Brzy o nás uslyšíte, uděláme všechno, co bude mož né. Nezklamali.

50 TNA, HS 4/39, Detailed report on operation ANTHROPOID z 30. 5. 1942, s. 3. 51 V TNA jsou v HS 4/39 uloženy dva dochované seznamy zbraní a výstroje, které byly britskou stranou připraveny pro operaci ANTHROPOID: jeden (datovaný 26. 11. 1941) a druhý, který je jako příloha A (Appendix A) součástí souhrnné zprávy Detailed report on operati on ANTHROPOID z 30. 5. 1942. Seznamy se od sebe liší pouze tím, že některé položky, jež měly být původně uloženy v malé přepravní krabici, byly nakonec uloženy do krabice velké. V malé krabici podle novější verze z 30. května 1942 zůstaly zabaleny pouze dvě pistole Colt 38 Super s podpažními pouzdry, 4 záložní zásobníky, 100 pistolových nábojů, čtyři ruční granáty Mills, šest perkusních bomb a dva zásobníky se zapalovači. Detailní rozbor vybavení, které měli Gabčík a Kubiš k dispozici, provedl Jiří Šolc ve své studii Technické vybavení operační skupiny ANTHROPOID. Historie a vojenství, 2006, č. 1, s. 31–38. 52 TNA, HS 4/39, Air Transport Operation Report ANTHROPOID z 29. 12. 1941. Tato zpráva obsahuje v rubrice Instrukce pro kapitána letadla zajímavou drobnost. Skupinu měl totiž vysadit i v případě, že by se mu nepodařilo lokalizovat předpokládané místo seskoku, kterým bylo letiště Borek u Plzně (Action if Pin Point not located: Drop).

14



6/15/12 2:35 PM


Záznam kpt. Alfgara Hesketh-Pricharda z britské sekce Velitelství zvláštních operací (Special Operations Executive – SOE) organizující výcvik pro boj v týlu nepřítele. Hovoří jasně o fyzické likvidaci Heydricha, zmiňuje alternativy útoku. Čas a místo si parašutisté určí sami. Akce bude provedena i v případě, že unik z místa činu nebude možný. Prichard podotýká, že odbojovým organizacím v Protektorátu není operace známa. Zdroj: TNA



15

6/15/12 2:35 PM

SOE a příprava atentátu na Reinharda Heydricha

Recommend Documents