velikonocní 2010 39
SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané,
během něhož museli absolvovat stovky kilometrů. Veřejnost zaujali nejen svým zpěvem, ale také krásnými mutěnickými kroji, o které se starají jejich manželky. Jim za to patří také poděkování. Dále bych Vás chtěl pozvat na Tradiční výstavu vín, která se uskuteční 10. a 11. dubna v areálu Sklepy Jarošek a 24. dubna na 2. ročník Dne otevřených sklepů.
rád bych poděkoval kulturní komisi a všem, kteří se podíleli na uspořádání fašaňku a obecní zabíjačky. Obě akce se setkaly s velkým zájmem veřejnosti. Dále bych chtěl poděkovat našemu mužskému sboru za reprezentaci obce při příležitosti 160. výročí narození prezidenta Tomáše Masaryka. Mužáci se zúčastnili 5. března oslav v Rakovníku, 6. března slavnostního kladení věnců k Masarykovu hrobu a odhalení jezdecké sochy T.G. Masaryka v Lánech a 7. března slavnostní akce v Hodoníně. Byl to náročný víkend,
JARO SE OTVÍRÁ, PŘÍRODA VSTÁVÁ, VELIKONOČNÍM SVÁTKŮM A VZKŘÍŠENÍ SLÁVA! 40
Přeji Vám příjemné jaro a hezké Velikonoce. MVDr. Dušan Horák starosta obce
sím, které nám umožní provést plánované a už i započaté investiční akce roku 2010. V první polovině roku se počítá s opravou a vybudováním vozovky a chodníku v ulici Jižní, kde se začalo s odstraňováním panelů už 8. března a následně začaly Vodovody a kanalizace Hodonín realizovat výměnu navrtávek vodovodních přípojek. Je důležité si říct, že bude život v této ulici po nějakou dobu dost komplikovaný, protože je to ulice, která není dobře přístupná z obou stran. Je potřeba si tento fakt uvědomit a věřím, že toto omezení přinese do budoucna větší pohodu a komfort pro obyvatele této ulice. A také věřím,
Asi se paní Zima urazila, když jsem v minulém zpravodaji napsal, že je v posledních letech taková nijaká. Letošní zima se ukázala v plné zbroji a my jsme se sněhem bojovali téměř do velikonoc. Myslím, že jsme ale vždy ty největší přívaly sněhu zvládli odklidit alespoň z těch hlavních tahů jak silničních, tak i chodníkových a postupně se dostávalo i na ty méně frekventované. Také nám tato zima ukázala, že je potřeba doplnit techniku na odklízení sněhu a posyp zledovatělých ploch. Ale snad už je letošní zima definitivně pryč a sněhu se dočkáme nejdříve za ¾ roku . Jaro už je tady kalendářně a snad i poča1
telstvu, které rozhodne o jeho konkrétním využití. Taktéž se intenzivně (zatím papírově a legislativně) pracuje na rekonstrukci mateřské školy, kde se předpokládá využití letních prázdnin k této rekonstrukci.
že oboustranná tolerance tuto svízelnou situaci podstatně zjednoduší. Také na dolním konci jsou práce v plném proudu, konkrétně ulice Letní, Květná a Ořechová se staly jedním velkým staveništěm. Tady je výhoda, že není potřeba odstraňovat panely, tak o toto jsou práce jednodušší, ale i tak pracovní činnost na nějakou dobu bude znepříjemňovat život obyvatelům v této lokalitě. Ale při jízdě a chůzi v letních měsících po nových vozovkách dá na vše zapomenout. Budova staré školy je už minulostí a další vývoj této části obce je na zastupi-
Přeji nám všem hodně jarního sluníčka, které nám dodá energii, kterou nám odčerpala tuhá zima a také Všem přeji klidné prožití velikonočních svátků. Petr Bíza místostarosta
VÝSTAVBA BYTOVÝCH DOMŮ U ZDRAVOTNÍHO STŘEDISKA Zdá se, že přece jen svitla naděje pro potenciální zájemce o nové bydlení v Mutěnicích. Zastupitelstvo obce na svém posledním jednání schválilo podmínky pro podání nabídek na odkoupení pozemků u zdravotního střediska za účelem výstavby bytových domů, o nichž je informováno na jiném místě tohoto zpravodaje. Nutno podotknout, že uvedené podmínky jsou určeny především pro stavební firmy, které se o výstavbu bytových domů mají teprve ucházet, resp. již ucházejí formou předložených studií. Pro vlastní zájemce nového bydlení jsou zatím poněkud nedostačující, přesto je však záměr obce a nastíněný termín zahájení výstavby nutno hodnotit kladně. Ve svém příspěvku se pokusím alespoň v hrubých obrysech nastínit vyhlídky a možnosti potenciálních zájemců o bydlení z hlediska jejich spoluúčasti na výstavbě.
1. varianta – bytové družstvo Příkladem je výstavba již dokončených bytových objektů v okolních obcích, např. ve Starém Poddvorově a na Čejči, za předpokladu založení bytového družstva za účasti obce. Tato varianta byla zvolena v době, kdy byla možnost čerpat dotační tituly. V současné době však stát bytovou výstavbu prostřednictvím dotací nepodporuje a založení bytového družstva tak postrádá vnější impuls v podobě finančního zvýhodnění. 2. varianta – kapitálově silný investor Tato varianta předpokládá, že investor realizuje výstavbu vlastními prostředky bez finanční spoluúčasti potencionálních zájemců o bydlení, a teprve po dokončení a kolaudaci jim jednotlivé byty převádí na základě prohlášení vlastníka budovy v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb., (zákon o vlastnictví bytů). Lze předpokládat, že z hlediska dlouhodobé návratnosti vložených finanč2
ních prostředků bude každý investor její výhodnost pečlivě zvažovat. 3.varianta – developer Výstavba prostřednictvím developera je velmi zjednodušeně řečeno poskytnutí vlastních finančních prostředků zájemců o bydlení druhé, odborně kvalifikované právnické či fyzické osobě, která výstavbu zastřešuje. Aniž bych znal představy dosavadních a případně dalších uchazečů o výstavbu z hlediska získání finančních prostředků a už vůbec se neodvažuji předjímat, který ve výběrovém řízení uspěje, domnívám se, že
s největší pravděpodobností bude zvolena 3. varianta. V takovém případě by zájemci o bydlení měli mít dostatečně jasno o kreditu a referencích developera, způsobu záruky developera za vložené finanční prostředky, čerpání stavebního spoření, podmínek poskytnutí hypotečního úvěru, převodu vlastnických práv k bytu a podobně. Tyto otázky přesahují rámec mého příspěvku a bude je možno zodpovědět až v okamžiku, kdy bude znám vítěz na odkoupení pozemků u zdravotního střediska. Mgr. Augustin Charuza
Usnesení z XVI. veřejného jednání Zastupitelstva obce Mutěnice ze dne 9. března 2010 A. ZO vzalo na vědomí: 1. Kontrolu úkolů z minulého zastupitelstva 2. Nabídku ing. Vojtěcha Marka na řešení bytové zástavby v lokalitě „za benzinkou“
5.
6.
B. ZO schválilo: 1. MPZ č.30/2009 prodej pozemku – p.č. 1472/2 o výměře 77 m2 za cenu 110,- Kč/m 2 manželům Zimolkovým, Mutěnice 376, 3. MPZ č.31/2009 prodej pozemku p.č. 1376/4 o výměře 69 m2 za cenu 110,- Kč/1m2 manželům Petrčkovým Mutěnice 359 4. MPZ č.1/2010 prodej pozemku p.č. 1947/45 – o výměře 88 m2 za cenu 110,- Kč/1m2 p. Svatoslavu Rozehna-
7.
8.
3
lovi, Mutěnice 400 za účelem dotvoření parcely – nádvoří u RD MPZ č.2/2010 prodej pozemku p.č. 1718/2 –o výměře 53 m 2 za cenu 110,- Kč/1m2 manželům Novákovým, Mutěnice 305 za účelem dotvoření parcely – nádvoří u RD MPZ č. 3/2010 prodej části pozemku p.č. 1678/1 v k.ú. Mutěnice – předběžný souhlas o výměře dle GP na základě žádosti Vlastimila Vašaty, Nejdek za účelem vytvoření vjezdu do RD č.p. 342 MPZ č. 4/2010 výkup pozemku p.č. 1285/2 o výměře 2 m2 za cenu 70,-Kč/m2 od vlastníků Anežka Grmolcová, Jan Grmolec, Mutěnice 232 za účelem majetkoprávního vypořádání pozemku pod komunikací Malá strana MPZ č. 6/2010 výkup pozemků (nebo jejich částí) p.č. PK 6694, PK 316, KN
6630, KN 6842/2, PK 6470, PK 6205 o výměře dle GP za cenu dle znaleckého posudku od PF ČR Praha za účelem budování protipovodňových opatření s retencí – předběžný souhlas 9. Podmínky pro podání nabídek na odkoupení pozemků u zdravotního střediska za účelem výstavby bytových domů dle předložené přílohy, která je nedílnou součástí tohoto usnesení. 10. Rozpočtové opatření č. 1/2010 na straně př íjmů 3 124 100,Kč a na straně výdajů 3 514 000,- Kč. Po provedení RO č. 1/2010 tvoř í celkové př íjmy 5 8 07 5 10 0 , - K č a celkové výdaje 62 562 400,- Kč. 11. Předfinancování projektu s názvem Mutěnice – vinařská obec z rozpočtu obce 12. Plán financování obnovy kanalizace a vodovodů v obci Mutěnice dle předložené přílohy, která je nedílnou součástí tohoto usnesení 13. Rozpočtový výhled na období 2011 až 2013 14. Rozpočet sociálního fondu na rok 2010
Odpadové hospodářství Provoz kompostárny a sběrného dvora funguje naplno, hlavně kompostárnu se naučilo využívat velké množství občanů Mutěnic. V letošním roce jsme navíc začali odvážet a drtit réví od vinařů, což je další bonus pro občany. Sběrný dvůr nám množství vytříděného odpadu zatím příliš nezvýšil. Jak se ukazuje, pokud jede občan na skládku, tak už většinou veze odpad, který nelze dále třídit, a proto skončí odpad ve skládce a nikoliv na sběrném dvoře. Stále více oblíbeným se stává pytlový sběr, Je to celkem pochopitelné, jelikož skládka je pořád „trochu z ruky“ a určitě je jednodušší odpad dávat doma do pytlů a jednou za měsíc ho vystrčit ven a nikam přitom nejezdit. V přiložených tabulkách vytříděného i vyprodukovaného odpadu je vidět, že se množství vytříděného odpadu hlavně pytlovým sběrem nadále zvětšuje, a to nás těší. Celkové množství pytlů se zvedlo oproti r. 2008 téměř o 2 tisíce, což je více než 16% nárůst. Množství komunálního odpadu se drží na srovnatelné hladině s předchozími roky. Z toho se dá vyvodit jediné. I když se třídí stále víc, celkové množství odpadu se nadále zvyšuje. Skládka odpadů tak určitě bude potřebná i do budoucna.
Přehled odpadů v letech 2000 - 2009 vše v tunách 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 SD
Plast
Papír
1,313 7,950 9,040 11,033 19,176 19,683 21,327 26,303 22,219 30,513 2,56
0,720 0,600 0 0 22,847 26,807 32,492 39,137 46,099 47,638 3,01
Kompozit. obaly 0 0 0 0 1,380 1,413 1,820 1,674 1,664 1,907
Sklo bílé 0 0 0 0 0 0 2,477 1,424 1,754 5,714
Sklo barevné 3,700 10,000 6,25 9,607 8,509 22,795 27,665 32,728 35,312 33,214
TKO 146,160 567,47 646,75 653,15 680,44 1142,59 939,55 838,34 941,96 929,63
SD = sběrný dvůr (v provozu od června 2009)
Pytlový sběr v letech 2004 - 2009 vše v ks 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Plast 2.501 3.176 4.314 5.980 6.290 7.244
Papír 1.514 2.190 2.631 4.007 4.391 5.106
Kompozit. obaly 705 930 1.484 1.416 1.382 1.657
Celkem pytlů 4.720 6.296 8.429 11.403 12.063 14.007
Poplatky pro místní občany a firmy na skládce + kompostárně + sběrném dvoře: Komunální odpady 500,- Kč/tunu Suť 50,- Kč/tunu N-odpady bez poplatku! vytříděné odpady na kompostárnu bez poplatku! vytříděné odpady na sběrný dvůr bez poplatku! Provozní doba: Po - Čt 7,oo - 14,3o hodin Pá 7,oo - 14,0o hodin Pro občany Mutěnic je provozní doba prodloužena, a to : v úterý do 17,3o hodin v sobotu 8,oo - 13,3o hodin
4
5
Petr Blaha jednatel společnosti Skládka Hraničky, spol. s r.o
LADISLAV MARADA - VÝJIMEČNÝ ČL O VĚK Mnohokrát jsme se v našem zpravodaji zamýšleli nad historickými záznamy našich kronik, v nichž kronikáři popisovali události dávných časů a obdivujeme tyto záznamy a porovnáváme v mysli, jak naši dávní předkové žili, jak hospodařili, jak obdělávali půdu, jak žili před lety a staletími… Nad psaným slovem v kronice si musí každý jednotlivec vytvořit vlastní představu tehdejší doby sám… Velký historický převrat ve vývoji techniky nastal v době, kdy byl vynalezen fotografický aparát. V každém údobí života žili mezi námi jedinci, kteří měli úctu a cit k těmto moderním přístrojům tehdejší doby a pořídili si fotoaparáty, kterými zachycovali a zvěčňovali současnost té doby, ve které žili, co kolem sebe viděli a zachovali nám, současné generaci, obraz této doby na fotografiích jako cenné dědictví minulosti. Nad psaným slovem si musí každý jednotlivec vytvořit vlastní představu, ale na fotografii
vidíme vše. A zde, nad těmito často zažloutlými fotografiemi, můžeme obdivovat krásu krajiny, kostelů, obydlí i obličeje lidí, oblékání, vývoj i přeměnu selského i svátečního kroje, ale musíme si uvědomit i bídu venkovského lidu… A zásluhu v Mutěnicích na tom mají fotografové: František Dopita, Martin Zajíček, Maxmilián Balaštík, Otto Tychler (jeho manželka byla dcera starosty Jana Kratochvíle) a v neposlední řadě i Ladislav Marada (a ještě několik mladších). A zde, u Ladislava Marady, bych se zastavil a věnoval mu několik vzpomínek: Ladislav se narodil 18. 10. 1923 jako jediný syn Antonínu a Marii Maradovým. Již od mládí, jako školák, projevoval náklonnost ke kráse a umění. Vzpomínám si, že za první republiky v r.1938 jsme někteří školáci po ukončení páté třídy Obecné školy v Mutěnicích nastoupili do Měšťanské školy v Hodoníně. V té době tato možnost byla, ale my, školáci z venkova, jsme 6
museli povinně platit školné. Bylo to tehdy 120,- Kč ročně. Tak i Ladislav. V té době byl Ladislav již ve čtvrtém ročníku a musím konstatovat, že Ladislav od mládí přímo mistrně vynikal v oboru kreslení a rýsování pod vedením odborného učitele p. Dobrovolského. Na měšťanské škole v Hodoníně byly všechny učebny rozděleny, a to podle abecedy: I.A, I.B, I.C, taktéž i druhé a třetí třídy. Čtvrtý ročník byl dobrovolný, ze všech předcházejících třetích ročníků byla sestaven jedna třída. Každá třída měla na chodbě vývěsku – tabuli cti. Musím podotknout, že Ladislav Marada měl vystaven na této tabuli každičký jeho výkres, opravdu vynikal nad jiné, byl obdivován i učiteli. Měl cit pro kreslení, rýsování i k umělecké činnosti. Některé jeho výkresy má doma jeho syn Antonín. Po ukončení měšťanské školy odchází Ladislav do učení na strojního zámečníka k zámečnickému mistru Josefu Štěpánkovi v Mutěnicích.
Ladislava však stále lákala jemná mechanika, fotografování a filmová kamera… Proto po vyučení v roce 1948 odchází do filmových ateliérů Zlín. Zde pracoval jako mechanik kamer a také technicky spolupracoval s režiséry Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem na natáčení animovaných filmů Vánoční sen, Vzpoura hraček, Nepovedený panáček, Pan Prokouk a na známem filmu Cesta do pravěku... V polovině padesátých let však nastává pro Ladislava rodinný problém, měli doma malé hospodářství a Zlín (v té době již Gottwaldov), byl pro něho na denní dojíždění moc daleko. Proto se musel rozhodnout, zda bude denně dojíždět do Gottwaldova nebo nastoupí do práce v Elektrárně Hodonín. Zvítězila druhá varianta a Ladislav začal pracovat jako mechanik měřících přístrojů. V polovině šedesátých let pracoval jako „vzorkař“ v laboratoři u Jihomoravských lignitových dolů v Hodoníně. (Viz. Foto). Již v mládí si koupil fotoaparát, tím prvním byla Leica. Časem si kupoval novější a modernější fotoaparáty. Jeho pracovní činnost byla i fotografování a aranžerství
Ladislav Marada jako vzorkař u Jihomoravských lignitových dolů, přímo v šachtě odebírá vzorky zeminy na laboratorní rozbor.
dokumentace veškerého dění JLD – brigády socialistické práce, jednotliví úderníci, nástěnky, to vše dokládal fotografiemi. Pro JLD Hodonín vyrobil nebo natočil i několik dokumentárních a reklamních filmů. Byl zván fotografovat i na svatby, nikdy neodmítl. Největším jeho hitem bylo, že když na svatbě fotografoval, ještě v den svatby přinesl novomanželům svatební fotografie, někdy i velkých formátů, a že to dělal perfektně, o tom není pochyb. Vyvolávat filmy se naučil v Gottwaldově. Fotoaparát používal v obci při každé příležitosti, a tím nám zanechal na fotografiích cenné 7
dědictví, protože, jak jsem se již zmínil, fotografie je víc, než psané slovo! Když byl v obci založen Sdružený závodní klub Mutěnice, koupil Klub filmovou kameru, která byla svěřena Ladislavovi a s touto kamerou natočil v období 50. až 60. let několik filmů z různých slavností konaných v obci. Např. Mutěnické vinobraní s panem učitelem Divišem, autorem této hry, několik plesů, dokument o cestě našich fotbalistů do družebního města Pirny v Německé demokratické republice, prvomájové i lampiónové průvody, fotbal, spartakiádní cvičení v Mutěnicích, krojované
svatby, církevní slavnosti a průvody, cvičení hasičů atd. Pro spolky SZK vytvořil desítky psaných plakátů na plesy, výstavy… Ladislav měl krásný rukopis! Kino v Mutěnicích založil p.uč. Diviš pod rouškou TJ Sokol. Kino bývalo napřed němé, elektřina byla v Mutěnicích zavedena až v roce 1929. Než byla provedena elektrifikace obce při němých filmech hrávala malá skupina místních muzikantů a filmový přístroj byl nejprve poháněn dieslovým motorem, který půjčil kinu MUDr. Václav Chludil. Pak teprve po r.1930 byly zakoupeny elektrické promítací přístroje. Funkci vedoucího místního kina po panu učiteli Divišovi pak převzal Ladislav Marada. Ladislav měl velké známosti v půjčovně filmů z doby, kdy byl zaměstnán ve filmových ateliérech v Gottwaldově, a proto mu byl vždy přednostně propůjčen film tzv. trhák nebo premiérový film, který se nejprve promítal v Praze, v Brně, v krajských městech, postupně pak v okresních městech a teprve mnohdy i po dvou letech, se dostal film na vesnice. Musím opět podotknout, že v Mutěnicích se hrávaly premiérové filmy
zásluhou Ladislava dříve, než v Hodoníně. V té době byla všechna místa v kině vždy plně obsazena. V obci byl i předprodej lístků do kina, a to v cukrářském krámku paní Žofie Hanákové v Nádražní ulici. Ladislav věnoval kinu snad 24 hodin denně. V té době jsem byl členem kulturní a školské komise při MNV Mutěnice a Ladislav, jako vedoucí kina, byl každoročně zván do komise, aby podal zprávu o hospodaření a návštěvnosti kina. Nebál se říci před komisí, že na ruské filmy a na filmy „lido-demo“, tak nazýval filmy lidově demokratických států - Německo, Polsko, Maďarsko atd., chodí jen 30-50-80 návštěvníků, a tak se vždy snažil sehnat film modernější, poutavější. Nemohu opomenout, že přes 35 let promítal v místním kině filmy pan František Patrman z Mutěnic, za což i jemu patří dík. Byla to od něho oběť pro občany. Před ním promítal filmy holič František Béna. S vynálezem televize a její postupné invazi do domácností se začala snižovat i návštěvnost kina, až se jeho provoz stal finančně neúnosný a kino bylo zrušeno. 8
Promítací přístroje byly z kina odvezeny a byly instalovány v kabině na sportovním stadionu pod Búdama. Bylo pořízeno široké promítací plátno na kolečkách a bylo umístěno před krytou tribunou. Tam se promítalo tři dny v týdnu: úterý, pátek a sobota. Filmy se promítaly od jara do září. Návštěvníky kina byla hlavně mládež, která se tam scházela a také mladí manželé. Dalo by se říct, že ostatní čas moderní promítací přístroje většinou zahálely. V r. 1997 se obrátili na OÚ bratři Čadíkovi, kteří provozovali pojízdný kinematograf, se žádostí o odprodej zařízení celého kina. To vše však zůstalo určitý čas na mrtvém bodě, a až v roce 1998 byly přístroje bratrům Čadíkovým odprodány za celkovou částku 25 000,-Kč. Také se v kupní smlouvě zavázali, že po dobu tří let budou vždy deset dnů v roce pořádat v Mutěnicích „Letní filmový festival“. A letní filmový festival se v režii Fotbalového klubu pořádá dodnes. V té době vznikl velký protest a nesouhlas Ladislava Marady, ten totiž těžce nesl, že promítací přístroje byly prodány jen za dvacet pět tisíc korun. Říkal, že
to byly nejmodernější přístroje a byly prý prodány pod cenou, a s tím Ladislav nesouhlasil. Pan Ladislav Marada zemřel 27. července 2004. Co říci závěrem. Ladislav Marada byl nejdéle sloužícím kinařem v celém okolí. Byl mezi občany Mutěnic člověk oblíbený, obětavý, nadaný smyslem
pro krásu a estetiku. Měl rád spoluobčany, pro ně se obětoval do krajnosti. Byl přísný nejen k podřízeným, ale i k sobě. Dokonce opravoval občanům i fotoaparáty a rádia. Na fotografiích a ve filmech se snažil zachytit nehynoucí krásu současných krojů, zvyků, snažil se zachytit dobu, ve které žil a zanechal tak cenné dědictví budoucím generacím
a jeho syn Antonín pokračuje v jeho šlépějích… Ladislave, zaznamenávám Tě v paměť budoucím generacím! Dovoluji si mu dnes In memoriam poděkovat jménem všech spoluobčanů Mutěnic. „Ladislave Díky! Byl jsi opravdu výjimečný člověk!“ Zaznamenal Ladislav Prčík
ŠKOLST VÍ První ples V životní pouti každého jednotlivce mají své místo společenské události, na něž se nezapomíná ani po létech, kdy hlava obělí se, krok duní a myšlenky zpomalují svůj chod. K těmto událostem patří první ples. Často i dnes, když čtvrtého vyzvednu si důchod a u svátečního kafíčka v automatu vestoje zahálím, myšlenky mi zalétnou o deset let nazpět, kdy jsem v tanečním víru pohupoval se sálem v rytmu boogie-woogie……… Tak takhle začíná úsměvná povídka Miloslava Šimka, jemuž se podle daného
tématu první taneční kroky tak vryly do paměti, že je musel literárně zpracovat. Letošní deváťáci budou urči-
9
tě na své začátky na parketu také dlouho vzpomínat, rozdíl je jen v tom literárním zpracování….
Den generálky, první prubířský kámen, tlukot srdce, klapání podpatků a blesky fotoaparátů. Co krok, to napětí. Rodiče a ostatní přihlížející jsou během chvilky svědky poněkud násilné proměny žáků základní školy v mladé, rádoby distingované slečny a gentlemany. Chvilka slávy přetrvává do samotného plesu, kde se ocenění poctivé práce a námahy ještě násobí větším počtem přítomných diváků. S ubývajícími tóny Dvořákovy Rusalky přibývá uspokojení v duších všech mladých tanečníků a do paměti se vrývá nezapomenutelná vzpomínka na velkou společenskou akci, na první kontakt se světem dospělých, ale také malé připomenutí končící životní etapy v podobě školní docházky. Pro ilustraci stojí za zmínění pronesená věta jedné tanečnice: „Protancovala jsem celý večer a kdybych mohla, prožila bych tento den znovu, protože byl naprosto úžasný!“
Již zářijovým přechodem do devátého ročníku dostaly vyhlídky na letošní úkoly jasnější obrysy. Tím prvním bylo plesové předtančení na školním plese, které se zařadilo na první místo před výběrem školy, či podáním přihlášek na ně, protože začít se muselo s velkým předstihem. A tak se šestnáct párů dobrovolníků dostalo do rukou již osvědčených tanečnic – paní učitelky Karbusové a Prátové. Nácvik základních polonézových kroků, správného držení těla, taneční postoj, na první pohled nikdo nevěřil, že se již zmíněné základy změní v propracované taneční kreace. Také shánění nových společenských šatů, pánských obleků, tanečních bot a dalších náležitostí neodmyslitelně patří k předplesové atmosféře. Termín 23. ledna se pomalu, ale jistě blížil. Nedočkaví hrdinové v prostorách tělocvičny si postupně uvědomovali svou odpovědnost a z dálky se přikrádala tréma.
PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ Projekty vycházejí zpravidla z myšlenky tzv. koncentrace. To znamená, že se učivo soustřeďuje kolem určitého základního motivu. To nám umožňuje zařadit různou strukturu učiva, ale zejména jiný pohled na svět. Když pracujeme projektovou metodou, přecházíme od dílčího pohledu na svět k pohledu globálnímu. Běžný svět, ve kterém se děti pohybují, se neskládá z oddělených situací, ale ze vzájemně propojených a různě na sebe navazujících celistvých jevů. Při poznávání a řešení takových každodenních jevů tak uplatníme poznatky různých předmětů, ale často
i v jiných souvislostech, než jsme je poznali a používali při výuce ve škole. Projektem pro žáky druhé třídy s názvem „Bezpečně do školy i ze školy“ se snažíme připravit naše žáky na rozličné životní situace, ve kterých se mohou ocitnout. Stěžejní myšlenka tohoto projektu „bezpečnost našich dětí především“ se netýká pouze dopravních situací, ale také zvýšení pocitu bezpečí u dětí. Můžeme si položit otázku, co vlastně pro žáky znamená samotné slovo bezpečí, můžeme rozvinout diskusi o násilí, šikaně, kontaktu a komunikaci s neznámými lidmi. Tato témata jsou vážná 10
a citlivá, zejména pokud se objeví i negativní zkušenosti žáků. Motivačním prvkem projektu byla preventivní beseda s policistkou, při níž byli žáci odborně poučeni jak se správně chovat na ulici, v dopravní situaci, jak pomáhat druhým lidem, jaká důležitá telefonní čísla si pamatovat, jak správně cestovat s rodiči v autě, jaké vybavení musí mít jízdní kolo, co dělat když se ztratím, jak chránit sám sebe…apod. Zajímavou ukázkou pro děti byla rovněž prezentace zajišťovacích pomůcek, které používají policisté v terénu, vždyť vyzkoušet si pouta či policejní obušek nemůže každý. Žáci také plnili úkoly v metodických listech Kapka prevence (tyto materiály poskytuje školám Preventivně informační skupina Okresního ředitelství Policie ČR v Hodoníně). Rozmanité úkoly vedou žáky především k získání základních informací o ochraně zdraví a majetku člověka. Součástí projektu byla i skupinová práce dětí ve třídě, při níž výtvarně zpracovaly různé konkrétní situace, do kterých se mohou v reálném životě dostat. Děti pak tyto výtvory prezentovaly v prostorách školy.
V další části projektu si žáci při známé hře pexeso zopakovali znalost některých důležitých dopravních značek. Všechny vědomosti budou děti ještě procvičovat a opakovat ve znalostní soutěži AZ kvíz. Na závěr nás čeká praktická aplikace poznatků v terénu a prověřování získaných kompetencí např.: • Převeďte nás bezpečně přes přechod. • Naučte nás chodit správně po chodníku. • Zajistěte, aby nás bylo na ulici dobře vidět. • Zaveďte nás na místo, kde si můžeme bezpečně hrát. • Kamarád si venku poranil nohu. Co uděláte? • Seznamte nás s některými dopravními značkami v obci. • Doveďte nás bezpečně na určité místo. • Našli jste v trávě bonbony, co s nimi? • Fiktivní hovor na některé z čísel tísňových linek. Pokud děti zvládnou pružně a přiměřeně reagovat v určitých situacích… budou v bezpečí. Mgr.Jitka Hamšíková 11
POMÁHÁME AFRICKÝM DĚTEM
Základní škola a Mateřská škola Mutěnice využila v loňském roce výzvy jihomoravského kraje a přihlásila do grantového řízení v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost projekt s názvem „Škola pro život“. Projekt byl úspěšný a rozhodnutím Zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dne 17.12.2009 byla ZŠ a MŠ Mutěnice schválena finanční podpora z ESF. Výše finanční podpory činí 1 912 189,- Kč. Návrh ke změně forem výuky a jejich modernizaci byl výsledkem diskusí - jak a čím zaujmout žáka v dnešní době. Po důkladné analýze metod práce a s přihlédnutím k rozvoji informačních a komunikačních technologií jsme vytvořili projekt - Škola pro život, jehož cílovou skupinou jsou žáci 1. stupně naší školy. Projektu, který bude probíhat 3 roky se zúčastní asi 200 žáků. Realizační tým tvoří učitelé 1.stupně, manažer, evaluátor a účetní projektu. Projekt je zaměřen na přípravu projektových dnů s důrazem na mezipředmětové vztahy a využití interaktivní tabule. Projektovými dny bychom chtěli vnést do vyučování více tvořivé a uvolněné atmosféry a emočního prožívání, které je z hlediska učení velmi důležité. Chceme, aby děti více vnímaly souvislosti mezi vědomostmi a běžným životem, a zároveň se budeme snažit také podporovat osobnostní rozvoj každého dítěte. Práce s moderními výukovými pomůckami učiteli přinese větší možnosti individuálního
přístupu k jednotlivým žákům. Tím může dosáhnout dobrých výsledků každý žák, jak talentovaný, taki ten s problémy v oblasti výuky nebo chování. Díky dotaci z OPVK můžeme zakoupit do všech tříd 1. stupně interaktivní tabule, které ve spojení s dataprojektorem a notebookem nabízí nové možnosti vyučovacího procesu. Ten je pro žáky mnohem zajímavější a přitažlivější. V současnosti již dvě interaktivní tabule máme a práce s ní se u dětí těší velké oblibě. Požadavek dovybavit všechny učebny 1. stupně interaktivní tabulí vychází z naší zkušenosti, kdy stěhování je časově náročné a u některých žáků působí rušivě. Zároveň se tím rozšíří možnost využití tabule v kratších úsecích a častějších intervalech, což je zvláště u menších dětí důležité a povede ke zvýšení efektivity a účelnosti výuky. Věříme, že naše snaha o kvalitní, náročnější a atraktivnější výuku bude motivací k učení. O realizaci projektu budeme rodiče a veřejnost průběžně informovat. Mgr. Marie Kujová, manažerka projektu
12
V polovině prosince, tedy na začátku zimy, jsme se společně se žáky naší školy pomyslně přenesli do Afriky, přesněji do jihozápadní Tanzánie. A co jsme tam dělali? Zajímali jsme se o to, jak žijí tamější školáci. Naším průvodcem se stal Ondřej Horecký. Samozřejmě, že jsme neletěli do horké Afriky, ale Ondřej Horecký navštívil naši školu a o životě lidí v Tanzánii nám ukazoval zajímavé obrázky a k tomu přidával pozoruhodné informace. S několika nadšenci založil občanské sdružení Bez mámy, což je nezisková organizace se sídlem v Šumicích, založená v létě 2006 a zaregistrovaná u Ministerstva vnitra pod číslem IČ 27036847. Hlavním cílem sdružení je pomoc sirotkům v Africe, podpůrnými cíli jsou pomoc a podpora dětem i dospělým nakažených HIV, pomoc sociálně slabým skupinám obyvatelstva (vdovy či prarodiče starající se o děti, mladé matky atd.) a podpora projektů v oblasti vzdělávání a zdravotní péče. Pomoc a podpora spočívá nejenom ve stránce finanč-
ní, ale i materiální, vzdělávací a morální a směřuje hlavně ke zlepšení životních podmínek a vzdělání sirotků a rozvíjení komunit kolem nich tak, aby se staly soběstačnými. S epidemií HIV/AIDS v subsaharské Africe stoupá i počet sirotků, kteří zůstanou po zesnulých rodičích. Starost o ně pak většinu padne na nejbližší příbuzné - prarodiče, strýce, tety. Ti ovšem sami nemají jídla ani peněz nazbyt, a tak se všichni propadají do ještě větší chudoby. S láskou a podporou mohou děti vykročit na cestu budoucnosti s daleko menšími obavami. Kromě zajištění pravidelného přísunu jídla jsou pro všechny děti nesmírně důležité také
13
zdravotní péče a kvalitní vzdělání. Všechny tyhle věci se snaží pro děti zajistit.On sám Tanzánii každoročně navštěvuje a pomáhá v Africe podle svých schopností. Naši školu oslovil s projektem Škola škole.
CO JE PROJEKT ŠKOLA ŠKOLE? V tomto projektu chtějí zapojit školáky do programu, kde oni sami budou získávat peníze na pomoc partnerské škole v Tanzánii a naplánují si a zrealizují svůj vlastní projekt pomoci africkým dětem. Zkrátka děti samy si vyberou, co za vybrané prostředky pořídí. Jde o položky, které nejvíc chybí konkrétní partnerské škole a které zároveň nejsou příliš finančně náročné. V projekčním sále se postupně vystřídali žáci od pátých až po deváté třídy. Myslíme si, že je informace oslovily, vždyť sami žáci měli spoustu dotazů týkajících se obyčejného života Afričanů. Co se děti ve škole učí? Jaké mají rády sporty, co jedí, jak se umývají, kam chodí na záchod? Čím se
baví ve volném čase? Jakou poslouchají hudbu? Otázek by padlo ještě víc, ale času bylo málo. A pak přišlo na konkrétní pomoc pro děti do Afriky. Naši žáci mezi sebou vybrali 4 400 Kč, přispěli také zaměstnanci školy. Domluvili se, že by se tyto peníze mohly použít jako příspěvek na vybudování sociálního zařízení ve škole nebo na zakoupení několika žákovských lavic. Projekt naše děti natolik oslovil, že by se rády zapojily aktivněji. O tom zase někdy příště. Jsme rádi, že jsou žáci naší školy vedeni k tomu, aby nemysleli pouze na sebe, ale taky na druhé, mnohdy daleko potřebnější. Podle slov Ondřeje Horeckého, takový luxus, v jakém žijí naše děti, by v Africe nepochopili. Pavlína Lacinová
PYTHAGORIÁDA VE ŠKOLNÍM ROCE 2009/2010 Pythagoriáda patří mezi oblíbené matematické soutěže. Je určena všem žákům šestých a sedmých ročníků základních škol a jim odpovídajících ročníků víceletých gymnázií, kteří mají zájem o matematiku. Cílem Pythagoriády je zvýšit zájem o matematiku u co nejširšího počtu žáků. Úlohy této soutěže vycházejí ze znalostí matematiky odpovídajících ročníků ZŠ a víceletých gymnázií. Zúčastnit se této soutěže může každý žák příslušného ročníku - není tedy nutné být matematickým talentem. Soutěž byla tradičně připravována ve Výzkumném ústavu pedagogickém Praha od roku 1978. Od června 2009 je garantem této soutěže Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ve školním roce 2009/2010 se realizoval již 31. ročník. Soutěž má dvě kategorie podle ročníku školy (6. a 7. ročník) a dvě postupová kola - školní a okresní kolo. Každé zadání se sestává z patnácti příkladů na prostorovou představivost a logické uvažování. Termín školního kola byl stanoven na leden – únor 2010. Na přelomu prvních dvou měsíců se do této soutěže zapojili i žáci ZŠ Mutěnice. Od původního záměru nabídnout soutěž jen vytipovaným žákům – úspěšným studentům matematiky – jsem nakonec ustoupil, jelikož zájem projevili téměř všichni žáci obou ročníků. Během jedné hodiny žáci řešili 15 úloh, každá za 1 bod. Úspěšnými řešiteli jsou ti žáci, kteří získali alespoň 9 bodů. A jak celé klání dopadlo? Nejúspěšnější řešitelé šestého ročníku: 1. místo (10 bodů) – Michaela, Brožovičová, Veronika Pavelková, Lucie Svobodová, Nela Trávníková; 2. místo (9 bodů) – Kevin Skuhravý, Zuzana Kratochvílová; 3. místo (8 bodů) – Marie Šupová. Nejúspěšnější řešitelé sedmého ročníku: 1. místo (7 bodů) – Jakub Bukovský; 2. místo (6 bodů) – Jiří Králík; 3. místo (5 bodů) - Tomáš Koš. Pythagoriáda – jedna z nejstarších soutěží na ZŠ v naší republice potvrdila, že je na jedné straně pro žáky náročná, na straně druhé interesantní. Blahopřejeme všem výše jmenovaným žákům a přejeme mnoho dalších studijních úspěchů! Ing. Bc. Karol Frydrych 14
D EN Den pololetního vysvědčení jsme, jako už tradičně, trávili všichni na I. stupni společně. Dnešní den měl být dnem pohody. A kdy je člověk v pohodě? Přece tehdy, když je zdravý, má kolem sebe svou rodinu, kamarády a cítí se být milován. Důležité také je, aby se nám alespoň občas splnilo nějaké přání. Proto si děti nejprve navzájem něco přály. Co si mohou lidé přát? Je toho mnoho. Děti měly za úkol svá přání vyjádřit pomocí výstřižků z novin. Prvňáčci, kteří ještě neumí tak dobře číst, svá přání kreslili. V další části projektu se děti rozdělily do skupinek podle barvy (z každého ročníku dvě až tři děti). Každá skupina oblečená ve své barvě se pak věnovala některému z projektových témat. Co je lidská vlastnost? To byla otázka pro oranžovou skupinku. Už samotné položení této otázky vedlo děti k problému a zamyšlení, jak se vlastně vyjádřit k zadanému tématu. Víme vůbec, co je vlastnost člověka, jak se projevuje,
POHODY A ZDRAVÍ
jaké jsou rozmanité povahy a vlastnosti člověka? Cílem tohoto úkolu bylo, aby se žáci ve skupině zkusili zamyslet nad určitou lidskou vlastností, posoudili, zda je pozitivní nebo negativní, zjistili, jaké důsledky plynou pro člověka, u něhož se určitá vlastnost projevuje, a vyjádřili své zkušenosti. Někteří žáci si vybavovali zážitky, kdy se vlastnost projevila u druhých lidí, ale objevila se i sdělení, kde žáci mluvili o situaci, kdy se projevila přímo u nich,a to i když šlo o zápornou vlastnost. Práce ve skupinách probíhala v klidné pracovní 15
atmosféře. Žáci plnili šest různých úkolů, které je vedly k poznání určité vlastnosti, např. lakomství, pýcha, upřímnost, trpělivost, píle, závist. Jednotlivé skupiny vytvořily plakát, na kterém prezentovaly svoji práci ostatním žákům. Asi nejzajímavějším a nejobtížnějším úkolem bylo vymyslet a zahrát drobnou scénku na danou vlastnost. Píle a trpělivost - ta se nám hrála skvěle, ale taková závist či pýcha, to už bylo obtížnější. Zahrát si lakomce, to není jen tak. Ale i s tímto tvořivým úkolem si děti poradily velmi dobře. Některé scénky nás přímo navedly, jak správně
se chovat ke spolužákům, kamarádům, ale i ostatním lidem v našem okolí. Žlutá skupinka se zaobírala tématem kamarádství. Děti si společně v dramatické hře vytvořily kamaráda, kterému přiřazovaly různé vlastnosti. Také se zamýšlely nad tím, jaké vlastnosti by jejich kamarád mít měl, a jaké ne. V závěru celého bloku si svého kamaráda malovaly a naučily se společně písničku. Bílá skupinka se zabývala tématem empatie, tedy schopnosti vcítit se do pocitů druhých. Při dramatizaci děti zkoušely předvádět různé konfliktní situace a potom se snažily popsat, jak se cítí ten, kdo je např. odstrkovaný kolektivem, pomlouvaný, podváděný atd. Hnědá skupinka řešila problém zdraví. Vytvářela
pojmovou mapu a výživovou pyramidu pomocí výstřižků z časopisů. Zelená skupina se věnovala tématu spolupráce. Každá skupinka dostala různobarevné odstřižky obrázků, zvolila svou barvu a kus po kuse vyměňovala s jinými skupinkami. Úkolem bylo naučit se domluvit, spolupracovat, umět požádat, poděkovat a umět vyzvat dalšího člověka ke spolupráci. Výsledkem byl poskládaný a vybarvený obrázek. Děti v červené skupině nejpr ve motivační písní hádaly, o čem si budou povídat. Byla to řemesla. Děti samy jmenovaly různá povolání a pantomimou je předváděly. Děti také povídaly o tom, jaké povolání by v budoucnu chtěly vykonávat. Pomocí obrázků luštily a vysvětlovaly přísloví
„řemeslo má zlaté dno“ a „zlaté české ručičky“. Na závěr si děti vyzkoušely pekařské řemeslo. Z vizovického těsta uhnětly vánočky, pletýnky a preclíky. Tématem pro černou skupinku byla pomoc druhým. Děti si vyprávěly, jak, kdy, proč a komu někdy v životě pomohly. Vzpomněly i na lidi s určitým postižením. Seznámily se s Braillovým písmem a vyluštily v něm napsaný vzkaz. Nakonec si děti vyprávěly o živelných pohromách a o lidech, kteří v takových situacích pomáhají. Na závěr čtvr tečního dopoledne děti dostaly svá vysvědčení a rozešly se do svých domovů. Doufejme, že s pohodou v srdci a s pocitem hezky prožitého dne. Mgr. Irena Zajícová
Náprava grafomotorických obtíží Od letošního školního roku nabízíme v naší mateřské škole nové služby pro předškoláky a jejich rodiče.V minulém čísle zpravodaje jste se dověděli o úspěš-
né práci logopedického kroužku. Tentokrát bych vás chtěla seznámit s další činností, která se zaměřuje na nápravu grafomotorických obtíží 16
u některých dětí. Tato náprava se provádí cvičením, které dítěti umožňuje průpravu ke správnému psaní, přispívá k lepšímu ovládání tužky a nácviku různých druhů
čar, kliček a obloučků. Dále tato cvičení pomáhají dítěti rozvinout jemnou motoriku a psychické funkce potřebné pro psaní a kreslení. Pomáhají posílit souhru ruky a oka, vnímání prostoru v souvislosti se směrem vedení čár y. Nejdůležitější a prvořadé je však uvolnění kloubů horních končetin, tedy ramen, loktů a zápěstí, taktéž procvičení prstů. Důležitá je také volnost svalů horních končetin a zad. Proto před každým procvičováním obloučků, čar a kliček by si mělo dítě tyto svaly a klouby procvičit a uvolnit. Aby cvičení byla správně cílená a efektivní, musí s dětmi při nápravě pracovat proškolený specialista. V naší mateřské škole se vedením této činnosti zabývá paní učitelka Zlatuše Bírešová. Každé dítě pracuje ve dvojici se svým rodičem, který se daný cvik musí nejdříve naučit sám, aby mohl dítěti při pravidelném každodenním procvičování radit a pomáhat. Tato nápravná cvičení obsahují 10 lekcí jdoucích posloupně za sebou. Pro děti je činnost velmi náročná, zdlouhavá a někdy méně zajímavá. Proto je důležitá motivace hrou, básničkou, říkadlem a na konci každé lekce je téměř nezbytná odměna.
Po uvolnění kloubů horních končetin dochází ke cvičení správného přítlaku na tužku. Pokud děti při psaní na tužku zbytečně tlačí, vydávají velké množství energie a u psaní vydrží jen velmi krátce a mají problém dokončit daný úkol. Další velmi důležitá část nápravy zmíněných obtíží je správné držení tužky. Základem správného držení je uvolněná horní končetina. Dítě drží tužku lehce 2 – 3cm nad hrotem. Horní konec tužky směřuje k rameni té ruky, ve které je tužka. Dítě drží tužku třemi prsty. Palec je mírně ohnutý proti ukazováku, dáváme pozor, aby ukazovák nebyl křečovitě prohnutý. Psací náčiní je podepřeno prvním článkem prostředníku. Ostatní prsty jsou mírně ohnuty dovnitř dlaně. Dalším, neméně důležitým aspektem při psaní, je správ-
17
né sezení a držení těla, což je pro některé dnešní děti obtížné, neboť mají často problém své tělo zklidnit a soustředit se. Sezení a držení těla při psaní, kreslení a všech jiných záměrných činnostech u stolu má být pohodlné a stabilní. Dítě sedí na celém sedadle, nohy u sebe, v kolenou mírně ohnuty s chodidly na podlaze, obě předloktí se opírají o stůl. Při nesprávném sezení a držení těla dochází k vadám páteře, případně k poruchám zraku, dýchacím a žaludečním obtížím. Již od doby, kdy začíná dítě kreslit, bychom měli dbát na to, aby správné sezení, držení tužky a poloha papíru, se staly dítěti skutečnými návyky, protože mají značný vliv na úroveň grafického projevu. Zlatuše Bírešová, učitelka mateřské školy
HISTORIE OBCE
LETITÉ PAMÁTNÉ LÍPY V MUTĚNICÍCH - DOKONČENÍ
V roce 1926, vydal muzejní spolek publikaci „Místopis Moravy“- Hodonský okres. Autoři: Karel Hlavinka, Jan Noháč. A zde na straně 216 čteme: Kolem kostela v Mutěnicích býval až do roku 1857 hřbitov. Z kostela se chodilo po můstku přes cestu na faru. Staří tomuto místu říkali „Zámčisko“. Moje poznámka: V tomto Zámčisku musela být za feudalismu ubytována šlechta. Podnes tam zůstal lesík zvaný Obora. V té době totiž u Obory hřbitov ještě nebyl. Dříve šlechta v těchto oplocených Oborách chovávala vysokou zvěř – srnčí. Konec citace. A zde v této knize je také záznam, že pod farou u kostela stojí lípa. Stáří této lípy bylo odhadováno asi na 234 roky. Pravděpodobně byla lípa vysazena při žehnání nově postaveného kostela v roce 1775. Odborníci tvrdí, že strom lípa, jak má velkou korunu, tak hluboké a bohaté má i své kořeny. Když lípa zestárne, kmen ztroudnatí a s ním i kořeny stromu. Hrozilo nebezpečí, že lípa, stojící jen asi 6 m od věže kostela, může v budoucnu po ztroudnatění kořenů uvolnit prostor v podzemí, který může ohrozit stabilitu věže kostela, která by se mohla po čase zřítit. Již dříve byl do části kmene, který byl narušen, vpraven beton, aby byl kmen tímto zpevněn. Kořeny lípy již začaly nadzvedávat betonové schodiště ke kostelu. Schody jsou již uprostřed prasklé, mírně nadzvednuté. Také silné větve stromu se mohly kdykoliv odlomit a svou váhou by mohly zničit sochu Ježíše Krista nad
schodištěm, zničit kovové oplocení nebo ohrozit zdraví a životy lidí. Po prozkoumání zdravotního stavu lípy byl dán návrh k likvidaci a po dohodě s památkovým úřadem byla v březnu 2009 pokácena.. Mnozí občané protestovali, dokonce tam byly zasazeny dvě nové lípy, ale ty byly vytrženy. Tolik na vysvětlenou, proč byla lípa u kostela zlikvidována. Z druhé strany zdi u ochranné náspu stojí ještě tři mladší lípy. I zde zanedlouho vznikne situace, kdy kořeny naruší ochrannou zeď a tím může být narušena i stabilita věže kostela a lípy bude čekat stejný osud. Což tak tam zasadit břízy? Další památné lípy v obci byly vysazeny v r.1919 před starou školou. Říkalo se jim „Masarykovy lípy“. Byly vysazeny na počest prvního prezidenta Československé republiky T.G.Masaryka, který jako malý chlapec v Mutěnicích bydlel. Dnes tam stojí tři lípy, ale jen jedna z nich tam stojí od r. 1919. Velkou zásluhu na vysazování lip v Mutěnicích měl předseda Okrašlovacího spolku, cestmistr pan Jan Hajtmar, mutěnický občan. Bydlel na čísle 587 (dědici a potomci - rodina Davidova) a jeho zásluhou byla v obci vysázena alej lip od železničního přejezdu na dolním konci směrem pod Bůdy. Byly vysázeny v letech 1925-1926. Asi padesát lip ještě dnes vroubí silnici i chodník směr Bůdy. Ostatní lípy byly vysázeny jako umělý lesík – park v místech, kde nyní je postavena restaurace Pod Bůdama. Ten byl uspořádán tak, aby se zde mohly odehrá18
vat různé spolkové slavnosti, výlety v přírodě, školní výlety, soutěžení žáků ZŠ, hasičů, park využívali také Sokoli, Orli, Omladina… V jednom místě vzdáleném necelých osmdesát metrů od železniční zastávky Pod Bůdama, směrem do obce, je prostor, mezi kolejemi a chodníkem natolik zúžen, že tam další mladé lípy pro svou mohutnost koruny a rozloženost kořenů, se již nemohou vysazovat, není tam dostatek zeminy, protože v budoucnu, až by stromy zesílily, by mohly ohrožovat železniční dopravu, narušovaly by koleje svými kořeny a silný vítr by je mohl vyvrátit. Někdo se stále pokouší vysadit tam nové lípy. Přemýšlejte o tom! Také dvě lípy svobody byly vysázeny před radnicí na břehu potoka v roce 1969. Sadil je i armádní generál, mutěnický občan, pan Šimon Drgáč. Ale při výstavbě kanalizace v obci byly lípy odstraněny. A ještě jedna, která z té doby zůstala zachována. Je to první lípa u železničního přejezdu směr Bůdy. Ta stojí podnes! Košaté listnaté stromy patří i ke kapličkám a křížům od dob středověku. Dříve tyto kříže stavěli věřící na svých rozdrobených políčkách v katastru obce. Dnes po arondaci a scelení půdy tyto kříže ještě někde zůstávají v honu lánu a je-li tam zasazen strom, je kříž lépe viditelný. Není jich již mnoho A tak pojďme se spolu na některé památné stromy u křížů a kapliček v celém katastru naší obce podívat a zkusme odhadnout jejich stáří: Památný kříž u silnice na Zbrodě byl zbudován hraběnkou Marií Antonií v roce 1727 a tehdy po obou stranách kříže byly zasazeny dvě lípy. Jedna stojí podnes, druhá se stářím a povětrnostními vlivy rozpadla koncem min. století.
Na náměstíčku pod kostelem stával dřevěný kříž z r.1870 od Anny Prčíkové č.101. Ani tento kříž nevydržel. Na jeho místě zbudovala rodina Balusova v r.1954 krásný žulový kříž na památku svých synů – Josefa, který zemřel v 16 letech a syna Františka, který zahynul při srážce vlaků v r. 1953 u Šakvic. Lípa, která zde stojí podnes byla zasazena v r. 1870 při stavbě původního kříže dřevěného. Kamenný kříž u hřbitova pořízený Evou Holešinskou č.136 zdobí lípa z r. 1913. Památný kamenný kříž nad Medlovem pořízený v r. 1789 obcí chrání tři lípy. Rodina Matěje Havlíka č. 18 zbudovala kříž na svém poli na Dílech u měšťanky a při arondaci půdy byl kříž přemístěn k Větřáku. Tam stojí podnes. Kaple sv.Jana a Pavla na Větřáku byla postavena v r. 1817. Postavil ji Michal Kmenta č. 166. Dům byl prodán a dostal se do rodiny Hodesovy. O kapličku se v současné době starají manželé Josef a Františka Hodesovi. Po obou stranách kapličky byly v r. 1817 vysázeny i dvě lípy. Jedna z nich zdobí krajinu s kapličkou a křížem podnes, druhá stářím a povětrnostními vlivy odumřela. Kříž Vagundův, postavený v r 1900, postavili manželé Šimon a Viktorie Vagundovi, později byl kříž přebudován Marií a Václavem Vagundovými č. 181 Dnes je v péči manželů Josefa a Anny Vagundových č. 5. Okolí kříže zdobí několik kaštanů. U cesty nad bývalými Vinařskými závody byl „hliník“. Když zde občan Jan Vaculík kopal hlínu, najednou se kus břehu utrhl a jeho zasypal. Než se na to došlo, byl mrtev. Pozůstalé rodiny tohoto rodu v r. 1955 zbudovaly na místě tragédie nový kříž, který chrání krásná lípa. 19
Památník obětem obou světových válek je umístěn v parčíku v Masarykové ulici. Pomník je obklopen: borovicemi, smrky i lípami.. Další lípy i jiné stromy (asi čtyřicet), byly vysázeny již za okupace mezi ulicí nádražní a železniční dráhou směrem k nádraží. Pět lip bylo zasazeno na parkovišti před radnicí, poštou a kulturním domem. Zde bych se taky rád zastavil a zamyslel nad tím, jak to bude, až lípy zmohutní, zda nenaruší svými kořeny kanalizaci, poněvadž jsou zasazeny přímo nad hlavním vedením kanalizace. Zatím jsou zde lípy ozdobou obce. Po zakrytí potoka v ulici Masarykové byl vybudován park, který zdobí asi osmdesát stromů z toho je asi polovina lip. Stromy jsou vysázeny na okrajích parku. Železný kříž nechala obec zbudovat u společného hrobu obětí cholery ,,na Kerchůvku“. Zároveň zde byl vysázen i malý parčík. Bylo to v roce 1831, kdy v Mutěnicích zemřelo na choleru za šest týdnů 180 mutěnických občanů a také dvanáct mužů vojska z Olomouce, kteří Mutěnice obléhali. Všichni zemřelí včetně vojáků jsou v tomto společném hrobu pochováni. Dříve bylo vysazeno několik lip v dnešní Hasičské ulici. Tři lípy stojí podnes. Dříve se tomuto místu říkalo „ Obůrky nebo za Obůrkami“. Ulice Lipová byla pojmenována po památné Bírešově lípě. Vzhledem k tomu, že památná lípa již zde není, a aby si ulice dostála svého jména, byly v této ulici v roce 2000 zasazeny dvě lípy, jedna na současném dětském hřišti, druhá na křižovatce ulice Tržní a Lipová. Zásluhu na tom mají pan Matěj Dubina a tehdy mládenec David Ilčík.
Velký železný kříž na mohutném kamenném podstavci postavil na svém poli v Kuničkách u bývalé Vápenské cesty Petr Šupa č.224. V současné době stojí v honu Statku Mutěnice. I tento kříž je chráněn stromem. Což tak kříž přemístit k cestě a zasadit tam nový strom? V r. 1858 postavila Františka Hodesová dřevěný kříž na hranicích katastru u silnice směrem na Čejč. Kříž stářím sešel a v r.1901 zbudoval bednářský mistr František Rivola nový kamenný kříž, který je chráněn kaštanem. Dědicem domu a kříže byl p. Pavel Jarošek - kolář. Dalšími dědici: syn Pavel a vnučka. Kříž Brablcův pod Dubňansků horů, byl z honu pole přemístěn na okraj lesa – Přídanky. Je v péči rodiny Jochové. Železný kříž na kamenném podstavci na Vrchních dílech u bývalé cesty na Poddvorov nechala postavit Barbora Formanová č.248. Posvěcen byl 14.9.1800. O tento kříž se léta nikdo nestaral. Někteří členové této rodiny zemřeli, jiní se z Mutěnic odstěhovali. Jen paní Marie Kmentová z ulice Jižní podstavec kříže každoročně obílila. Kříž stál u cesty, ta byla při arondaci půdy zrušena a nyní stojí v honu statku. Což tak kříž přemístit z honu pole k nové cestě na Poddvorov a zasadit tam ochranný strom. Bylo by to důstojné! Kdo to provede? V r. 2000 bylo na novém hřbitově, podél hlavní cesty, vysázeno deset stromů lísky turecké a tři stromy lípy srdčité. Dalších 18 lip srdčitých bylo v roce 2000 vysázeno v okolí nové školky. Tyto stromy nahradily topoly, které byly vykáceny. Proč? Stromy se nacházely kolem areálu školy a školky a v době květenství topolů způsobovaly alergické reakce dětí i dospělých. 20
kázání, vesnické slavnosti, jarmarky i svatby. V přívětivém světle zelené koruny se dalo dobře hrát, tančit, popíjet, ale také klidně odpočívat. Lípa byla také místem schůzek milenců a její listy ve tvaru srdíček značí, že tento strom přeje jak jejich lásce, tak i jejich rodině. Z té doby nám zůstala stará píseň:
Každý národ má své vlastní ideály podle své přirozené povahy. Ano, tyto ideály, tužby a naděje vyznačují charakter národa podstatněji, než jej vyznačuje jeho původ a jazyk. Národ věřící v tyto ideály nepotřebuje se příliš starat o svou počestnost a množství, neboť jeho víra se netýká veličin, nýbrž hodnot. Česká republika má ve svém prezidentském znaku lipové listy. Také naše generalita dříve nosila na klopě límce uniformy lipové ratolesti. Německo má ve znaku dubové ratolesti. Kanada má ve státním znaku zase javorové listy. Co říci závěrem: Je škoda, že některé vzácné stromy z prostředí naší obce zmizely, neboť to byly jednak dřeviny krásné a navíc svázané s historií naší obce, stromy památné. Lípa – symbol slovanské vzájemnosti – pod její ochranou se konaly sněmy,
Pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička, na lavičce sedávala, moje milá Anička... Dnes se lípa již naklání, listí z ní opadává, na lavičce opuštěné, nikdo víc nesedává… Strom, je také pamětník a svědek slávy, radosti, bolesti i bídy a lidského utrpení. Nezapomeňte! Stromy se na nás dívají! Tuto úvahu a vzpomínky dalo by se říci o „historických stromech“ v obci zaznamenávám budoucím generacím. Ladislav Prčík
Mužáci v Rakovníku, Lánech a v Hodoníně při oslavách TGM Autobusovou výpravu Mužáckého sboru s doprovodem tanečních párů a dalších našich občanů přivedl do královského města Rakovníku náš starosta MVDr. Dušan Horák v pátek 5. března odpoledne. Oslavy velké, účast menší. Už ale odpoledne, to ještě bez naší účasti, byla odhalena busta TGM v areálu tamní nemocnice, dávno pojmenované jeho jménem. Naše přítomnost na oslavách 160. výročí narození 1. prezidenta Republiky československé začala při pietním aktu u jeho sochy v Čermákových sadech v 16 hodin.
Promluvil tam a přivítal přítomné starosta města Zdeněk Nejdl a náš hostitel, ředitel Muzea T.G.M. Rakovník, Mgr. František Povolný. Přednesli jsme Masarykovu oblíbenou „Teče voda, teče“ a jeho nejoblíbenější „Ach synku, synku“ (moravskou ze Slovácka a českou z Berounska). Podruhé jsme zazpívali v 17 hodin při odhalení pamětní desky jeho dcery Alice Garrigue Masarykové, předsedkyně Československého červeného kříže, na nové školní jídelně. Konečně potřetí jsme vystoupili v man21
sardě muzea na vernisáži výstav „Prezident T.G. Masaryk“ a „Region v době první republiky“. V mrazivém počasí, přijetí vřelé, nálada skvělá. 323 km od domova. Večer jsme se k noclehu přemístili do Lán, bývalého letního sídla prezidenta a bydliště jeho rodiny. Ráno nás všechny i domácí překvapila patnácticentimetrová vrstva napadaného sněhu. V 11.30 hod. se konal pietní akt na lánském hřbitově u hrobu Masarykových (leží tam i manželka Charlotta G. Masaryková, syn Jan, dcera Alice). Účast přijala paní Livia Klausová a mnoho představitelů politického, společenského a kulturního života. Přibyli i čejkovičtí zástupci obce včetně mužského sboru Révokaz. Ti zazpívali dvě „masarykovské“ písničky a to v době pokládání téměř 160ti věnců a kytic. (Jeden z nich, nádherný veliký věnec přinesli členové hradní stráže za naši obec, stuhy upravoval před hrobem pan starosta.) Skoro hodinový akt v nepříjemném počasí jsme uzavírali my, hymnou. Ve 13 hodin se opět při veliké účasti lidu odhalovala první jezdecká bronzová socha TGM v nadživotní velikosti před bývalým „špejcharem“, dnes lánským Muzeem T.G. Masaryka. Opět za přítomnosti politiků, řečníků. Samotného odhalení se účastnil autor sochy (vlastně sousoší koně s jezdcem Masarykem) velmi příjemný, skromný Petr Novák z Jaroměře. Byl to jeho životní sen a nejvyšší meta, postavit jednou Masarykovu jezdeckou sochu. Už od rána probíhal doprovodný kulturní program ve vytápěném stanu vedle špýcharu (Brassband Rakovník, Vracovjan, sestry Havelkovy, to do patnácté hodiny).
KULTURA Ž Ž II V VÝ Ý B BE E TT LL É ÉM M
Hodinový program pak patřil zdařilému vystoupení Mužáků z Mutěnic, tanečním párům s doprovodem cimbálky Grajcar z Dolních Bojanovic. Potom po nás ještě zpíval Révokaz. Přemístění z Lán do Mutěnic 300km. V neděli, v den narození TGM (7. března 1850) jsme už zase vítali v úplně jiném „jihomoravském počasí“ nostalgický parní vlak se salonním vagonem prezidenta Osvoboditele v jeho rodném Hodoníně. Účast obrovská, jak na nádraží, tak i u pomníku. Plno projevů, pokládání věnců. Zpívali jsme českou hymnu a hymnu Slovenské republiky. Následovala naše účast v průvodu směřujícímu na náměstí za doprovodu Hudby Hradní stráže. U radnice jsme pak ještě měli pěvecké vystoupení. Až na to velmi proměnlivé počasí to byly nádherné zážitky. Máme trvalé vzpomínky na oslavy narozenin našeho, třebas jen krátkodobého, mutěnického občana. Ing. Jaroslav Mihola
22
Probudili jsme se do téměř jarního dne. Vrabčáci se ve zpěvu předháněli, ale pohled do kalendáře nás usadil: bylo opravdu 25.prosince, Hod Boží vánoční, a nás čekala další kulturní akce – již desátý Živý Betlém. Od rána se honily přeháňky... tak takové počasí jsme za těch deset let opravdu při Betlému nezaznamenali. Ale ani počasí neodradilo koledníky od účasti na požehnání a následně na průvodě k Betlému. Na příchozí již zde čekaly ovečky ze ZOO Hodonín a ta nám také ochotně zapůjčila dvě lamy do průvodu. Následovala fanfára, slovo duchovního otce P. Pavla Pacnera, scénka a koledování u Betléma. V koledování se vystřídali Mužáci, krojovaná chasa, chrámový sbor i dětský sbor Abakuk, koledy nám zazpívali a na harmoniku zahráli i bratři Hodesovi. Letos se role Ježíška zhostila Květuška Svobodová. V jesličkách se jí moc nelíbilo, zato v náručí Panny Marie si hověla. Po klanění tří králů se Ježíškovi
v jesličkách poklonili všichni účinkující, zástupci Mysliveckého sdružení Zeměňák Mutěnice, zástupci Sboru dobrovolných hasičů i mistr kominický František Trávník. Ti všichni přinesli dary, které si spolu s finančními příspěvky z kasičky od návštěvníků Betléma a účinkujících, odnesly děti do Dětského domova v Hodoníně. Vybráno bylo 13 700,-Kč. Dvě třetiny putovaly do již zmíněného Dětského domova, třetina výtěžku na zvířátka do ZOO Hodonín. Po společném Narodil se Kristus Pán pak ještě vyhrávala DH Kamarádi a návštěvníci mohli ochutnat tradiční svařáček a čaj s rumem nebo bez. Touto cestou chceme poděkovat všem organizátorům, účinkujícím i všem dárcům za zdárný průběh desátého Betléma. Doufejme, že ten příští bude na sněhu. Anna Prčíková kulturní komise
VOLENÍ Svátek Svatého Štěpána se v naší obci pojí s každoročním volením nových stárků. Ne jinak tomu bylo i letos. Tento den byl zahájen slavnostní mší svatou v našem kostele, které jsme se zúčastnili v krojích, a kde jsme také naposled mohli spatřit i stárky zvolené pro rok 2009.
STÁRKŮ Pro ně je tato chvíle zlatou tečkou, kdy musí vhodně, s rozvahou a za souhlasu celé chasy zvolit pro nadcházející rok stárky nové. Po dobrém pohárku vína ve farním sklepě se krojovaní kluci pomalým krokem přesouvají na radnici tak, aby holky měly dostatek času vyměnit kroj za „civil“ a rychle je doprovodit. 23
Záleský, Miroslav Šeďa, sklepnice Miroslava Pavlíčková a Petra Zálešáková. Slovo stárek či stárka vyplývá ze slova starat se, tudíž všichni popřejeme novým stárkům a stárkám hodně štěstí a trpělivosti v nadcházejícím roce plném úkolů a povinností, připijeme si sklenkou sektu a budeme se těšit na to, co nám ten další rok přinese. Stárci a stárky
V obřadní síni obecního úřadu již netrpělivě čeká pan starosta, pan místostarosta a pan farář a nadchází ona zvláštní chvíle, pro někoho radostná pro někoho smutná. Po vzájemném poděkování za spolupráci a prezentaci obce jsou zvoleni stárci, stárky a v neposlední řadě i sklepníci a sklepnice. Pro rok 2010 byly zvoleni stárci Milan Mráz, Vítězslav Kůrečka, stárky Zuzana Zimolková, Barbora Holešínská, sklepníci František
Fašaňk 2010 – v Mutěnicích již popáté Určitě někteří z Vás zaregistrovali v sobotu 13.února zvláštní postavy pohybující se po obci. To se ve 13 hodin začali scházet „fašaňkáré“ k fašaňkovému průvodu. U křížku pod kostelem se sešlo skoro 50 masek: policajt s čertem a smrtkou, Křemílek a Vochomůrka, turisti, trpaslíci, kytičky a hmyz různého druhu, Ivánek s Nastěnkou, muchomůrky,víly, včelař i řezník, Mach a Šebestová a další postavičky a vydali se na průvod obcí. Letos nezačali na faře, jako v předchozích letech, protože pan farář nebyl doma (byl na duchovním cvičení), což ho určitě dodnes mrzí, ale začali u stárky v ulici Luční. Pak průvod pokračoval za doprovodu trubky a „ozembuchu“ do Servístek, Nové ulice (tam se přitrefila i zabijačka u Buchtů), ke stárkovi do Lipové, Masarykovou ulicí nahoru do Farní a Moravskou licí do Nádražní, Údolní, Zahradní, na Novou čtvrť a Dubňanskou a Slováckou ulicí na kulturní dům, kde už vyhrávala DH Kamarádi. Vzhledem k tomu, že trasa byla letos velmi náročná, postupně masky „odpadávaly“, takže na sál přišly v počtu asi 15. Daly si zahrát pochod a sólo a pak již mohla začít fašaňková zábava.
Kamarádi hráli a zpívali perfektně, škoda jen, že nepřišlo víc návštěvníků. Mohli si krásně zatancovat, na parketu bylo místa dost. Před půlnocí sál potemněl a objevil se zvláštní průvod. Ano, nastal čas pochovat basu. Ještě ale, než byla basa pochována, musel farář a jeho pomocníci odříkat prosby a roční dějiny obecní. Chasa basu krásně oplakala, basa byla přesně o půlnoci pochována a s ní i veškeré veselí, nastal předvelikonční půst. Fašaňk se vydařil. Počasí přálo, zima se zaháněla tu štamprličkou tu svařáčkem, hlad se mírnil koblížkem, milostí nebo i něčím od masa. Slanina a klobásy, kterou hospodáři napichovali policajtovi na šavli, se pak na sále před půlnocí náramně hodily. Škoda jen, že se této akce nezúčastňuje více návštěvníků. Byla by velká škoda, kdyby tato znovu obnovená tradice z důvodu nezájmu občanů opět zanikla. Věřme, že se tak nestane. Díky všem, kteří se o zdárný průběh zasloužili. Anna Prčíková kulturní komise 24
Zabijačka 2010 Také letos se mutěnští Mužáci ve spolupráci s Obecním úřadem pustili do pořádání obecní zabijačky. Letos jsme se rozhodli zabijačku nespojovat s Fašaňkem jako loni, ale dali jsme přednost samostatné akci, aby nebyla ochuzena zabijačka o přítomnost „fašaňčárů“. Stejně jako vloni už pár mužáků u řezníka Jendy Lamáčka dopředu připravili kolem 200 jitrnic a pěkných pár kilo tlačenky, aby bylo možno nakrmit hladové krky již od samého začátku zabijačky. Prasátko jsme si přivezli z Hovoran a 200 kg živé váhy dostalo
možnost posledního nádechu přesně s úderem osmé hodiny, kdy se řezník pustil do práce a ukončil pašíkův život. Tak jako na každé zabijačce i na té naší obecní se potom rozehrál „koncert nožů“ při bourání a zpracovávání masa, sádla a dalších zabijačkových pochutin. Letos jsme se rozhodli místo grilovaného masa dát přednost pravému zabijačkovému guláši, který velmi chutně připravil Franta Sečka a kdo ho ochutnal, musel se ještě dlouho olizovat. Také pečené maso, které nám připravil p. Cyril Ištvánek z restaurace Mutěnka, za 25
což mu patří poděkování, nemělo chybu, a tak se po něm jenom zaprášilo. No a když se pojídá, musí se i zapíjet. Mimo „gořalky“, kterou si s sebou přinesli chlapi, byl k mání také svařáček, který přišel v chladném počasí všem k duhu. Přípravy se chopil jeden z Mužáků, vinař Laďa Trávník. Návštěvnost naší zabijačky byla, k naší radosti, podstatně větší než loni. Vždyť přijeli na zabijačku i návštěvníci z okolních obcí a dokonce až z Břeclavi. Je vidět, že zabijačky jsou v našich domech čím dál vzácnější, a proto lidé rádi přijdou na zabijačku obecní. Jsme rádi, že vám chutnalo, vždyť to děláme pro vás. Za Mužáky z Mutěnic Milan Mráz
Historie varhan v kostele sv. Kateřiny v Mutěnicích Varhany, v nichž se skrývají velmi mnohá tajemství hudebního umění, zaujímají mezi doposud vymyšlenými hudebními nástroji první místo. Janovka, Thomas Balthasar: Clavis ad thesaurum magnae artis musicae... Praha KLP 2006, s. 173.
Obec Mutienitz (= Mutěnice) patřila dle publikace Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, Abtheilung II/4 (Brünn, 1861) spolu s farnostmi Brumovice, Čejkovice, Dolní Bojanovice Dubňany, Hodonín, Hovorany, Kobylí, Šardice a Želetice do děkanátu Göding (= Hodonín). Na místě současného barokního kostela sv. Kateřiny původně stával kostel, jehož technický
stav v polovině 18. století nebyl utěšitelný. Proto nechala císařovna Marie Terezie v roce 1769 postavit kostel nový, ve slohu barokním, zasvěcený italské patronce sv. Kateřině. O královském nástroji v původním kostele jsem nenašel žádný konkrétní údaj (rok výstavby, jméno varhanáře, cenu či dispozici varhan). Primárním informačním pramenem o varhanách v kostele sv. Kateřiny by měla být 26
farní kronika Protocollum domus localis Capellaniae Mutenicensis založená roku 1789 lokálním kaplanem římskokatolického úřadu v Mutěnicích Františkem Hřebíkem. První zápis o varhanách je na s. 106 v jazyce latinském: „Chorus Musicus, Organo Anno 1773 ...“. Dalším důležitým zdrojem je publikace Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, Abtheilung II/4 (Brünn, 1861), kde benediktin, středoškolský profesor a historik Dr. Gregor Wolný (* 20. prosince 1793, Příbor † 3. května 1871, Rajhrad) na s. 43 uvádí: „...mit guten Blättern vom k. k. Hofmaler Felix Leicher und auf dem Chor eine um 1806 neu staffirte Pedalorgel mit 10 Registern, nebs einigen Musikinstrumenten, war aber, außer daß sie 1850 auf Rosten des allerhöchst...“, tedy, že v roce1806 byly na chóru zbudovány nové varhany s deseti registry. Jednalo se o jednomanuálový nástroj. Zatímco MUDr. Bohumil Ševčík ve své práci Varhany na jihovýchodní Moravě opublikované ve Zprávách oblastního muzea v Gottwaldově (Gottwaldov, 1985) glosuje, že tyto varhany sloužily jen do roku 1840, tak brněnský muzikolog prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc. (* 1931) je ve stati o mistru varhanáři Františku Svítilovi v publikaci Barokní varhanářství na Moravě 1. (Brno, 2003) přiřadil do kolonky „bez data“ a heslovitě zde poznamenal: „Mutěnice V, Eč“ (V = varhany, Eč = existuje částečně), což v překladu znamená, že Fr. Svítil postavil v Mutěnicích nové varhany, které nyní existují jen zčásti (tzn., že se zachovala jen varhanní skříň, nebo byl nástroj poněkud přestavěn). V případě Mutěnic se z varhan
mistra Františka Svítila staršího (* 21. srpna 1805, Nové Město na Moravě † 6. září 1873, Nové Město na Moravě) do dnešní doby dochovala jen část varhanní skříně, což je škoda, protože František Svítil patřil vedle varhanářů Franze Harbicha (1780 1862) a Johanna Neussera (1807 - 1878) k nejúspěšnějším a nejproduktivnějším varhanářům poloviny 19. století. Právě malé varhany pro venkovské kostely patřily k jeho nejzdařilejším počinům. Díky osobnímu sdělení prof. Jiřího Sehnala mohu uvést, že: „Podle zbytku skříně byly v Mutěnicích varhany od F. Svítila (kolem r. 1850), které prý měly 8 rejstříků.“ Dalším zdrojem informací Archiv brněnského biskupství (ABB, fond Biskupská konzistoř Brno, inventární číslo 7480, signatura M 19, karton 1769), kde je uvedeno, že na základě žádosti ze dne 6. května 1932 byla s brněnskou konzistoří projednána oprava varhan Františka Svítila v Mutěnicích. V zápisu je uvedeno: „Hraje-li se pleno, vřískají tak, že knězi není možno celebrovat bez rozčílení. Nevhodná dispozice“. Do roku 1932 měly mutěnické varhany registry: Principal 4‘, Flétna 8‘, Flétna 4‘, tři různé Kvinty a Mixturu. Dle zápisu v ABB bylo zapotřebí pořídit rejstříky Principal 8‘ a Salicional 8‘. Principal 8‘ měl být postaven se spodní krytou oktávou, aby se vůbec vešel do skříně. K umístění těchto dvou rejstříků bylo zapotřebí, aby ustoupila Mixtura a jedna Kvinta, které se nacházely obě na jednom společném štoku. Mixturu nahradily zbylé dvě Kvinty. Po této úpravě byla dispozice následující: Principal 8‘, Salicional 8‘, Flétna 8‘, Oktáva 4‘ (starý Principal 4‘) a dvě Kvinty nahrazující spo27
Zároveň povolila použití peněz z kostelního fondu. Avšak již v roce 1939 byly mutěnické varhany opět ve špatném stavu – některé rejstříky nehrály, jiné jen špatně. Jak je to možné? Matěj Strmiska (* ? - † 1937) byl tovaryšem u varhanářské firmy Josef Hauke (* 27. září 1839 Krásné Loučky - † 21. ledna 1902 Uherské Hradiště). Strmiska byl typický romantický varhanář, který se snažil využít vlastenecké konjunktury po 1. světové válce. Takto se mu podařilo znehodnotit řadu varhan, např. v kostele P. Marie Sněžné v Olomouci či na Velehradě. (Podrobně o tom psal prof. Jiří Sehnal). Strmisku omlouvá jen to, že v té době se to tak „nebralo“. Nevědělo se, co víme dnes. /Pokračování příště/
lečně Mixturu a Flétnu 4‘. Matěj Strmiska, stavitel varhan z Uherského Hradiště, sestavil rozpočet na opravu v celkové výši 3 420 Kč. Principal 8‘ s použitím některých píšťal Kvinty (podmínka faráře) – 760 Kč, Salicional 8‘ – 1 200 Kč, nová píšťalnice – 60 Kč. Zbylé píšťaly Mixtury a Kvinty odkoupil varhanář Strmiska (1 kg za 12 Kč), protože píšťaly byly zoxidované a jejich oprava by stála dalších 1 400 Kč. Farář musel obstarat navíc ubytování a stravu pro dva dělníky. Protože se tehdy mezi farníky vybrala suma 1 400 Kč, požádal farní úřad konzistoř o povolení vydat z kostelního jmění na tento účel 1 965 Kč s poznámkou: „Nějakou tu stokorunu přidá farář ze svého, bude-li toho třeba.“ Dne 2. června 1932 biskupská konzistoř povolila opravu varhan v Mutěnicích. Novou dispozici i zadání prací svěřila firmě Matěj Strmiska z Uherského Hradiště.
Ing. Bc. Karol Frydrych
Svátek matek, letos 9. května Předchůdcem Svátku matek byla tzv. Mateřská neděle, která se slavila v Anglii v 16. století. K nám přišel Svátek matek ze Spojených států, kde byl jako národní svátek ustanoven roku 1911 na popud Anny Jarvisové, matky jedenácti dětí. O to, že se druhou květnovou neděli slaví i u nás, se zasloužila Alice Masaryková, dcera TGM. Třebaže tento svátek nedosáhl takové proslulosti jako jiné „importované“ oslavy (úmyslně byl opomíjen dřívějším totalitním režimem), rozhodně stojí za to si jej připomínat. Ještě kdysi jsme na obecné škole ve třídách nacvičovali na tento den básničky, písně a scénky na veřejné slavnosti pro celou vesnici. Dnes třeba jen kytička, přání, telefonát či sms určitě potěší každou maminku a babičku. j.m.
28
R o s t l i ny p ře d p o v í d a j í p o č a s í Jak současná meteorologie dokáže předpovídat počasí, na to ať si odpoví každý sám. Jak ale bude přímo v blízkosti vašeho domova, to vám rádio ani televize stejně nepoví. Doporučuji už nyní obrátit pozornost na přírodu kolem sebe a při předjarním uvažování nad zahrádkou myslet i na rostliny, které umí předpovídat počasí a vyhradit i kousek prostoru pro ně. O jejich schopnostech se tak budete moci potom sami přesvědčit. Prorokem trvalejšího počasí je měsíček zahradní. Pokud otevírá své květy mezi 6. a 7. hodinou ranní a zavírá-li je kolem 4. hodiny odpoledne, pak bude hezky. Jestliže však otvírá květy později, musíme počítat s příchodem deště. Bedrník obecný a ptačinec obecný. Jejich listy, pokud má být příštího dne hezky, zůstávají až do 9. hodiny ranní vždycky vztyčeny a květy až do poledních hodin zcela otevřeny. Pokud by se květy zavřely a jejich listy poklesly, pak můžeme docela spolehlivě očekávat déšť. Pěkné a trvanlivější počasí předpovídá svými vzpřímenými květy i sasanka. Má-li květy převislé, pak se můžeme těšit (anebo zlobit) na déšť, který se brzy přihlásí. Na druhé polovině takového „meteorologického“ záhonku pak můžete vysadit rostliny, které spolehlivě naznačí vždycky změnu počasí k horšímu. Takovým včasným indikátorem je vlčí bob, který před deštěm velice brzy zavírá své bílé či žlutavé květy,
aniž bychom my nějak tušili (třeba podle vrzání v kolenou) změnu počasí. S příchodem deště se ohlašují změny těchto rostlin: Růže z Jericha, která se rozloží ze široka, blatouch bahenní, který naopak sevře své listy. Pryskyřník mnohokvětý a osívka jarní upravují své listy do svislé polohy, pupava své listy před deštěm svine a prosvirník (ibišek) před deštěm neotevírá květy vůbec. Dobrými předvídateli jsou pak ještě svízel siřišťový, který jde vstříc dešti otevíráním svých drobných a silně vonících květů a potom šťavel, který vztyčí stonky a skloní listy. K tomu ještě dobrá zkušenost s břízou. Ta vydává před deštěm silnou vůni. U olše se vyplatí sledovat zbarvení jejich květů. Když v době květu ztmaví odstín květů, pak můžeme očekávat brzy zjara oblevu, a když tyto nápadně zbělí pak počítejme ještě s mrazem. Ing. Jaroslav Mihola
29
NAŠE VINOHRADNICTVÍ - VINAŘSTVÍ CERTIFIKACE SLUŽEB VINAŘSKÉ TURISTIKY Pomalu se začíná hlásit jaro a vinařům nastává opět práce ve vinicích. Dokončuje se řez, vážou se tažně, likviduje ořezané réví. Začíná však i další možná příjemnější část roku, turistická sezona. I v Mutěnicích jsou samozřejmě zkušenosti s návštěvníky sklepů, jejich přáními, požadavky, nároky. Chce – li vinař, majitel nebo provozovatel zájezdního sklepa mít již předem jistotu, že všechno má připraveno tak, jak je standardně běžné ve vinařské turistice,má možnost si nechat svůj provoz certifikovat. Cílem certifikace zařízení a služeb vinařské turistiky je vybrat z rozsáhlé nabídky vinařství, vinných sklepů, vinoték a restaurací ty subjekty, které splňují a dodržují požadované standardy na hygienu, vztah k tradicím, vinařské kultuře, určitou jedinečnost objektu, popř. aglomerace, v níž jsou umístněny. Certifikace je rozdělena do více kategorií, každá kategorie má své specifické podmínky, které musí splnit a dodržovat.
vinařství, restaurace. Návštěvník zde musí najít informace o službách vinařů a vinařské turistice v regionu. Snídaně je podávána bufetovým způsobem s prodlouženou dobou výdeje. Samozřejmostí je hygiena, čistota vždy v bezvadném stavu. 3. kategorie – vinařství V této kategorii jsou zařazeni producenti registrovaní u Vinařského fondu ČR a ÚKZUZu. Musí část produkce prodávat jako zatříděnou u Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) a nabízí maloprodej vlastního vína ze sklepa nebo jiného vhodného objektu. Nabízená vína musí pocházet z hroznů vypěstovaných v ČR. Návštěvníkovi certifikace zaručuje možnost prohlídky technologie sklepa, vinice, ochutnávání vyráběných vín, a to z vyhovujících skleniček, a koupi kvalitních lahvových vín.
1. kategorie – vinné sklepy Majitel nebo provozovatel nabízí posezení ve vinném sklepě a podává vína vlastní nebo nakoupená, ale výhradně z hroznů vypěstovaných v ČR. Zařízení musí mít sociální zázemí. V nabídce je vlastní nebo dodavatelsky zajištěná studená kuchyně. Ve sklepě se nabízí řízená degustace a jiné doprovodné programy.
4. kategorie – vinotéky Certifikované vinotéky nabízí především lahvová vína vlastní nebo nakoupené produkce, s převahou vín z ČR. Zajistí degustace a další doprovodné programy a informace související s vinařstvím a vinařskou turistikou. Nabízeno musí být alespoň ze 40 druhů tuzemských vín. Prodej provádí proškolený personál a případná ochutnávka se uskuteční výhradně z odpovídajících skleniček.
2. kategorie – ubytování Do této kategorie spadají všechna ubytování související s provozem vinného sklepa,
5. kategorie – restaurace s vínem Restaurace nebo vinárna musí nabízet sortiment kvalitních, popř. originálních jídel 30
kriterií. Doposud je v ČR certifikováno 159 objektů vinařské turistiky. I u nás v Mutěnicích je už několik vinařů, kteří mají své provozy takto ohodnoceny. Bylo by však dobré, kdyby bylo certifikovaných sklepů, vinařství a ubytovacích kapacit více. Je pravdou, že to turisty a návštěvníky, kteří se o víno zajímají, více přitahuje. Je to z toho důvodu, že opravdu ví, co v tom vybraném sklepě, restauraci, penzionu nebo vinařství mohou očekávat, respektive musí dostat jak po stránce komfortu, tak i kvality. Více informací lze získat na www.vinazmoravy. cz nebo se přímo dotázat na certifikace@ vinarskecentrum.cz
vyrobených ze surovin původem z ČR. Majitel nebo provozovatel certifikované restaurace zajistí kvalifikovanou obsluhu a podmínky pro kulturní konzumaci vína. Dvakrát do roka musí být uspořádána kulinářská nebo vinařská akce. Dále musí existovat doporučení vín k jednotlivým jídlům a alespoň 4 druhy vín rozlévaných po skleničkách z láhví. Musí být odděleny prostory pro kuřáky a nekuřáky. Certifikaci služeb a vinařské turistiky má pod patronací Národní vinařské centrum se sídlem ve Valticích. Doposud se uskutečnila dvě kola v letech 2008 a 2009. Předpokládá se, že i v roce 2010 se budou moci zájemci o certifikaci svého zařízení přihlásit. Každá certifikovaná provozovna je označena originálním štítkem a obecně je zárukou určité úrovně kvality měřitelné podle stanovených
Vladimír Trávník Zdroj : www.wineofczechrepublic.cz Vinařský obzor č.3/2010
Vinaský spolek Mutnice poádá
MÍSTNÍ VÝSTAVU VÍN mladých a starších roník v sobotu - 10. dubna 2010 od 10.00 hod v nedli - 11. dubna 2010 od 13.00 hod v areálu „SKLEPY JAROŠEK“ v Mutnicích. V sobotu od 13.00 hodin hraje k poslechu cimbálová muzika „MLÁDÍ z eje“
Srden zvou poadatelé. 31
info na: 606 731 042
SPORT
Sdružení vinařů Búdy Mutěnice a OÚ Mutěnice pořádají:
Dne 24. dubna 2010 od 10,00 hod. – 18,00 hod.
DEN OTEVŘENÝCH SKLEPŮ V MUTĚNICÍCH POD BÚDAMA Vstupné 400,- Kč, zahrnuje: Ochutnávku, skleničku, katalog a mapku sklepů, poukaz k odběru vína v hodnotě 100 Kč, posezení s cimbálovou muzikou, které se uskuteční od 18,00 hod. v areálu Pod Búdama. Stravování je zajištěno v restauracích a stáncích přímo v areálu sklepů.
www.mutenice.cz Zvou pořadatelé a vinaři z Mutěnic!
Nejenom oceněným členům, ale i ostatním patří za vykonanou práci poděkování. V letošním roce nám práce začaly již v měsíci únoru, a to rekonstrukce celé střechy hasičské zbrojnice, která byla v havarijním stavu. Práce vykonávala firma FCC Stav stavební společnost. SDH plánuje též sběr železa, tak bych chtěla poprosit občany, kteří by chtěli naši činnost podpořit, aby s námi opět počítali a nějakou tu hromádku nám nachystali. Termín sběru bude vyhlášen rozhlasem a v kabelové televizi. Kroužek mladých hasičů – nový zájemci o náš kroužek přijďte mezi nás. Dotazy na tel. 603 710 981. Za SDH Mutěnice starostka Jiřina Chmelařová
V důsledku hojné nadílky sněhu si zima s námi trochu pohrála. V měsíci lednu byly vyhlášeny opakované výjezdy k popadaným stromům. Silnice směrem na Dubňany musela být uzavřena, neboť stromy tíhu sněhu neunesly a hrozilo nebezpečí úrazu či nehody. Dne 9.1.2010 se konala VVH, kde byl zhodnocen uplynulý rok. Dalšími body programu byla zpráva o činnosti SDH, zpráva velitele a zpráva hospodáře. 6 členů též převzalo ocenění za vykonanou práci, pí.V. Ištvánková – 20 let členství, p. R. Blažek – 20 let členství, p. R. Konečný – 10 let členství, R. Konečný ml. – 10 let členství, p. P. Forch – 10 let členství, p. J. Hanák – 10 let členství. Do naší organizace se zaregistrovalo 5 nových členů. 32
MUTĚNICKÝ FOTBAL V zimě všechna naše mužstva nezahálela a snažila se připravit co nejlépe na jarní mistrovské boje. Ve stálé permanenci byla nejen „umělka“ s tělocvičnou, ale i „kvalitní“ okolní terény, na kterých se nabírala fyzická kondice. Přípravka se zúčastnila okresní halové ligy, a to jak v kategorii starší přípravky (5 turnajů), tak i v kategorii mladší přípravky (4 turnaje). Jeden z turnajů jsme jako vždy hostili v tělocvičně základní školy i my. V kategorii starší přípravky u nás ještě uspořádaly jeden turnaj Vacenovice, které nedisponují tak velkou tělocvičnou. Všechny výsledky se započítávaly do celkového hodnocení, první dva celky v kategorii starší přípravky se navíc kvalifikovaly do finálového turnaje. To se našim klukům nakonec nepodařilo. Přestože celkové výsledky nebyly nejlepší, několika individuálních cen jsme se dočkali. Michal Hajduch byl celkově i na jednom z turnajů nejlepším
brankářem, Roman Weigl nejlepším hráčem. U mladší přípravky se zase z titulu nejlepší hráč nebo brankář radovali Marek Mokruša, Patrik Lamáček a Vojta Hodes. Talenty tedy u nás i nadále vyrůstají. Pokud budou na sobě pracovat tak jako dosud, nemusíme se naší fotbalové budoucnosti obávat. To samé platí i v kategorii mladších žáků, ale s tím rozdílem, že tady už kvalitních výsledků dosahujeme několik let. I mladší žáci se spolu se staršími zúčastnili okresní halové ligy, která se stejně jako v loňském roce uskutečnila ve sportovní hale v Lužicích. A v té si vedli jak mladší tak starší žáci výborně. Obě mužstva se kvalifikovala do finálového turnaje (4 nejlepší okresní mužstva!!), ani tam se neztratila. Mladší žáci vybojovali krásné 3. místo a navíc nejlepším střelcem byl vyhlášen Tomáš Varmuža. Starší žáci finálový turnaj dokonce vyhráli! A to po velmi dramatickém boji hlavně s Veselím 33
n. M, kdy porážku svého mužstva neunesli někteří z fanoušků či spíše rádoby fanoušků z řad rodičů soupeře a málem inzultovali v závěru zápasu rozhodčí. Třešničkou na dortu pak bylo korunování Davida Prčíka nejlepším hráčem turnaje. Z uvedených výsledků máme radost zejména proto, že až výsledky starších žáků mají vliv na případné postupy a sestupy. Výsledky starších žáků jsou měřítkem kvality u nejmladších mládežnických kategorií. Pokud jsou u žáků a přípravky nejdůležitější výsledky starších žáků, u dorostu platí to samé. O bytí a nebytí v soutěži rozhodují výsledky staršího dorostu, výsledky mladších dorostenců nemají až takovou váhu. To si jakoby říkají hlavně naši kluci ročníku 94, které radši nebudeme jmenovat, a kterým byla zimní příprava dorostu zcela ukradená. Trenéři Peťa Špera a Hynek Vaculovič často tvořili se svými svěřenci velmi vyrovnaný poměr. Někdy 6 ku 2, někdy
5 ku 2 a bohužel mnohdy byl poměr mezi počtem trenérů (2) a počtem hráčů (4 a méně!) ještě vyrovnanější!!! Čest světlým výjimkám, ale příprava mladšího dorostu určitě na rozdíl od dorostu staršího, který pravidelně trénoval i hrál v podstatně hojnějším počtu, ideální nebyla. Je škoda, že si kluci šance zahrát fotbal příliš neváží, vždyť právě pro mladé kluky, kteří přišli ze žáků, je tato kategorie ideální příležitostí rozehrát se pro starší dorost nebo muže, zatímco by za starého modelu (1 dorost) seděli na lavičce či v horším případě na tribuně. Občas nám navíc některý „plejer“ vzkáže, že už ho fotbal nebaví a skončí, v horším případě mu je zatěžko vůbec dát vědět a prostě chodit přestane. Ale stejné problémy mají i v okolních oddílech, viz. případ jednoho taky „plejera“ r. 94 (tedy v letošním roce už dosáhne 16-ti let), který po návštěvě úvodního tréninku v Mutěnicích měl absolvovat v neděli dopoledne i svůj první zápas, ale k tomu se bez omluvy nedostavil. A trenéry to ani nepřekvapilo, jelikož se potkali večer před zápasem v jednom restauračním zaří-
Radim Holešinský v jednom ze soubojů zimního turnaje.
zení, kde milý patnáctiletý hoch evidentně po několika litrech piva a možná i něčem tvrdším vykazoval známky naprosté opilosti. Naštěstí starší dorostenci mají ve svém středu přece jen více kluků rozumnějších (i když i tady není vše růžové, a to si přiznejme), a tak to při trénincích, ale i zápasech vypadá podstatně lépe. Na zimním turnaji na naší umělé trávě obsadili v konkurenci pěti mužských a tří dorosteneckých mužstev pěkné 3. místo. Lukáš Trávník byl navíc vyhlášen nejlepším střelcem turnaje. Právě on a Radim Holešinský dostali příležitost i v A-mužstvu, kam byli v závěru přípravy přeřazeni, a tak se třeba dočkáme po dlouhé době 34
Mutěňáka v základní sestavě „áčka“. B mužstvo se rovněž zúčastnilo zimního turnaje na naší umělé trávě, kde v konkurenci osmi mužstev od okresního přeboru až po krajský přebor obsadilo 5. místo. Výkony předvádělo střídavé, samozřejmě se i v této zimní přípravě muselo spolehnout na doplnění dorostenci a stejně tomu tak bude i v mistrovských utkáních. Kádr „béčka“ totiž příliš široký není, což je vidět hlavně na úterních trénincích. V zimě mužstvo opustili matadoři L. Lamáček a Z. Šebek, kteří dostali lákavé nabídky, kterým nešlo odolat. Takže jsme je nakonec, i přes naše přání, aby v „béčku“ alespoň pro
jarní část zůstali, pustili. Po nižších okresních soutěžích nám běhá nyní celá řada kluků, kteří většinou nemají touhu porvat se o mutěnický dres a raději volí „pohodlí“ ve III. či IV. třídě. Bohužel. V A-mužstvu znovu přišlo k celé řadě změn. Dá se ale říct, že hráči, o které jsme skutečně měli zájem, v našem kádru tentokrát zůstali. To je případ hlavně kanonýrů Otruby a Koštuříka a brankáře Kupky. K nim přišli v zimě zejména exbrněnští hráči Čejka, Hanák nebo Outrata. Naopak nejvýraznějším odchodem je přestup dlouholeté opory zadních řád Jašíčka, který zamířil do druholigové Sokolova. Šanci nasát třetiligovou atmosféru snad dostanou i naši dorostenci Lukáš Trávník, Radim Holešinský nebo možná ještě někdo další. Škoda jen, že nedostali víc šancí v přátelských utkáních, kde mohli ukázat, zda na tak kvalitní soutěž mají. Jinak příprava „áčka“ proběhla dobře, výsledky snad vyjma prohry s juniorkou Zlína nebyly špatné. Navíc se “áčku” vydařil i úvodní mistrovský zápas se Slavičínem, který na umělé trávě vyhrálo 1 : 0. Jedinou branku zaznamenal Ivan Lacko.
OBLASTNÍ CHARITA HODONÍN
Charitní pečovatelská služba Mutěnice poskytuje své služby všem obyvatelům Mutěnic, kteří o ně projeví zájem. Poskytované služby: • • • • • • • • •
Nákupy Úklid bytů Rozvoz obědů Pomoc při osobní hygieně, pomoc při oblékání, podání stravy Praní a žehlení prádla Vyřizování úředních záležitostí Pomoc při vyřízení soc. příspěvků Dohled u nemocného (doprovod na vycházky, společné modlitby, ....) Hygiena nohou a ošetření nehtů (pedikúra). Objednat se můžete na tel. čísle: 737 234 097, 518 370 388
Případným zájemcům můžeme poskytnout odvoz k lékaři i mimo obec (např. Hodonín, Kyjov, aj.)
FK MUTĚNICE JINAK Filmovým fanouškům jsme slibovali po loňském volnu, že se v letošním roce vrátí Letní filmový festival. A svůj slib plníme. V termínu od 5. do 11. 7. budeme ve spolupráci s Kinematografem Pavla Čadíka promítat celkem 7 celovečerních filmů. Přesné pořadí ještě nemáme určeno, ale určitě v nabídce nebudou chybět trháky jako 2Bobule, Ženy v pokušení, Robin Hood nebo Souboj Titánů. O přesném programu budete včas informováni.
Snažíme se citlivým a individuálním přístupem pochopit každého uživatele, který se na nás obrátí a dle našich možností mu pomoci. Charitní pečovatelská služba Mutěnice Po – Pá: 7.00 – 15.30 hod. Tel. kontakt: 518 370 388; 737 234 089 E-mail:
[email protected] www.hodonin.caritas.cz
Petr Blaha 35
Narození: 17.12.2009 22.12.2009 30.12.2009 31.12.2009 05.01.2010
Matyáš Koš Valentýna Buráňová Teo Honza Dominik Šmýd Klára Havlíková
06.01.2010 28.01.2010 29.01.2010 08.03.2010
Jovanka Lamáčková Stela Gáborová Daniel Horňáček Sabina Rozehnalová
Sňatky: 16.01.2010
Ing. František Dětinský Dana Holešínská
Úmrtí: 22.12.2009 15.01.2010 06.02.2010 06.02.2010 19.02.2010 13.02.2010 25.02.2010 24.03.2010
Marie Viktorinová Jaroslav Holešinský Petr Bravenec Marie Buchtová Anna Vašíčková Marie Rathuská Vojtěch Blaha Matěj Hajduch
ve věku 89 let ve věku 47 let ve věku 73 let ve věku nedož. 87 let ve věku nedož. 86 let ve věku 82 let ve věku nedož. 65 let ve věku 96 let
Takoví jsme byli – Jubilanti-padesátníci- ročníku 1921, Mutěnice.
Blahopřání: 75 let: 10.01.1935 13.01.1935 31.01.1935 21.02.1935 19.03.1935
Miroslav Fuks Anna Tesaříková Marie Kmentová Ludmila Svobodová Josef Bíza
90let:
80 let: 03.01.1930 21.02.1930 09.03.1930 18.03.1930
Květoslava Svobodová Ludmila Hésková Oldřich Lána Anežka Dudková
85 let: 28.02.1925 03.03.1925
Marie Doležalová Božena Zubková
01.01.1920
Viktorie Hajduchová
91 let: 09.02.1919
Helena Měsíčková
95 let:
01.01.1915
Juliána Švagerková
97 let:
12.02.1913
Marie Mokrušová
98 let:
27.02.1912
Julie Drgáčová
102 let: 01.02.1908
Marie Bilská
Hana Svobodová, matrikářka
36
Padesátnice ročník 1921 a P. Josef Ondra 37
His torie na f o togr afiích
Muzikanti z Mutěnic
Zpravodaj Rady obce NAŠE MUTĚNICE. Povoleno OÚ Hodonín pod č.j. MK ČR E 12437 Vydává Rada obce Mutěnice. Red. rada: šéfredaktor - Pavel Trávník, redaktoři - Dagmar Marková, Markéta Gáborová, ing. Jaroslav Mihola, Ladislav Prčík, Vladimír Trávník, Anna Prčíková. Sazba a tisk: Tiskárna LELKA, Dolní Bojanovice. Náklad 38 1200 ks. Uzávěrka tohoto čísla 17. 3. 2010.