Slovo starosty Reforma ozbrojených sil České republiky

roèník XXXIII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

2

2003

Ministr zahranièních vìcí ÈR v Chlumci nad Cidlinou

Chlumecký tenis slaví 80. výroèí od svého zaloení

Soutì

Chlumec nad Cidlinou dne 27.2.2003

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty Reforma ozbrojených sil České republiky Vážení čtenáři, jistě je mnohým z Vás alespoň rámcově známa problematika budoucnosti naší vojenské posádky, jak se u nás vžilo říkat „posádky v lese“. Nelze zpochybňovat záměr ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, že je velké zeštíhlení a profesionalizace české armády do budoucna špatným tahem. Asi se již nikdy ve střední Evropě nebude bojovat válka pomocí statisíců pěšáků, tisíců tanků a děl, jak to vidíme ve válečných filmech. Jako se uplatňuje pokrok techniky ve všech odvětvích, vždy platilo, a platí to bez výjimky i dnes, že válčení alias zabíjení je potenciálně ve světě připraveno především pomocí nejmodernějších technologií. Proto je do budoucna klasických vijáků a obslužného vojenského personálu potřeba řádově méně. Naše děti pravděpodobně již nebudou muset absolvovat povinný vojenský výcvik a z tohoto hlediska je to určitě dobře. VždyP téměř každý z absolventů až dvouleté základní služby potvrdí, že to byla ztráta až dvou let života za ostnatým drátem, často vyplněna nesmyslným „vymýváním mozků“. Reforma naší armády však bolí jiným způsobem. Více než sto posádek bude v dohledné době zrušeno. Propouštěný personál posádek sice obdrží několikanásobně vyšší odstupné než propuštěný zaměstnanec ze soukromého výrobního sektoru nebo jiného státního sektoru, ale peníze se rozkutálí do běžných potřeb rodiny a co potom? Rekvalifikace a snaha o získání jiného pracovního místa. Kde v Chlumci nad Cidlinou a okolí o taková místa lze zavadit? VždyP Chlumecko a Novobydžovsko patří k vysoce nadprůměrným oblastem procentní nezaměstnanosti. A kdo denně dojíždí dále do práce, potvrdí, že ztrátu dopravního času tam a zpět, spojeného s otrockým dojížděním, vám nikdo nezaplatí, ani jinak nevykompenzuje. Proto si strašně lámu hlavu, jak to udělat, aby byli ohrožení lidé, ponejvíce tátové od rodin, co nejvíce spokojeni. Prosím Vás o morální podporu v mém zoufalém boji za udržení vojen2

ské posádky ve formě výstavby multiskladu pro NATO. Jedná se obrovský pilotní projekt naší armády v hodnotě až tří miliard korun. Jedná se o cílový stav až 400 zaměstnanců, když v naší posádce jich pracuje asi 235. Čili by se jednalo o navýšení zaměstnanosti u nás. Obrovské loby Pardubického kraje bezesporu ovlivňuje rozhodování armádních špiček ve svůj prospěch. Vyvolenou oblastí měly být Dašice, kde se také ruší posádka s devadesáti zaměstnanci. Nasadil jsem všechny páky, abych rozhodnutí o pilotním projektu armády zpochybnil. Zjistil jsem například zásadní nesrovnalosti ve vytypování území z hlediska povodňového nebezpečí v Dašicích, kde je řeka Loučná dimenzována svým korytem pouze na „dvacetiltou“ vodu. To je tak závažná skutečnost, že pan ministr Dašice zastavil a zkoumá se konečně toto nebezpečí pro výstavbu obřího multiskladu, který by měl pro Vaši představu v nejhrubších rysech vypadat jako trojnásob velký megamarket plus zázemí. Chlumecká poloha je přitom nesmírně strategicky vhodná a území je zasíPované inženýrskými sítěmi, pozemky jsou ryze ve vlastnictví státu a personál je pro skladování bravurně vycvičen. Co víc si proboha může armáda přát, když by multisklad měl být situován ve východních Čechách? A podívejme se, co se děje dál. Pardubické vlivné loby v čele s jeho politickými představiteli tvrdě bojuje za svůj rozvoj. Jaké opření máme my? Podpora našeho Královéhradeckého kraje udržet vojenskou posádku v Chlumci je slabá, když jeho vrcholní představitelé dopředu prohlašují, že se s tím dá již málo dělat. Přitom Pardubičtí, když tedy prohrávají Dašice, přišli s návrhem, aby byl multisklad situován na pardubické vojenské letiště, kde v souladu s reformou armády přijde o práci víc než tisíc lidí. Zdálo by se, že proti tomuto soupeři nemáme žádnou šanci. A přece tomu tak není. Jak bylo předesláno výše, potenciální válka, která může zasáhnout střední Evro-

pu, bude vedena moderními zbraněmi a letectvem. V případě, že do Pardubic bude soustředěn vojenský obří multisklad, stanou se Pardubice sledovaným nepřátelským cílem v České republice číslo jedna. Jen si sečtěme ten potenciální cíl: velká chemička Semtín, PARAMO, multisklad a další významné fabriky. Nemusím být zrovna generál, ale dle mého názoru je takové soustředění nepřátelského cíle s možností snadné paralyzace potřebného kontingentu v Pardubicích velmi netaktické až naivně nebezpečné. A to je naše výhoda. Jak bude Ministerstvem obrany posouzena, to nevím. V případě, že k 30. 6. 2004 bude naše posádka zrušena bez náhrady, nebo bude fungovat pouze s mizerným využitím dvacetiny areálu pro potřeby dlouhodobého skladování pohonných hmot ze strany Státních hmotných rezerv ČR, kde zůstane pár skladníků, hrozí rychlá devastace staveb, technologií a inženýrských služeb. Dnes hlídá objekt ustavičně dvacet strážných, kdo uhlídá to obrovské prostranství před bezohlednými zloději potom? Bude se opakovat situace z „tituláku“, kde nenechavci během roku rozkradli a úplně zničili bývalý vojenský objekt? Kde byly z rámů vytrhány i zárubně a okna, uřezáno radiátorové topení? Stane se z 370 hektarů zbídačelé a nebezpečné Ralsko? S připravovanou změnou zákona 219 o převodech nepotřebného vojenského majetku na obce je tu ale ještě jedna možnost. Přihlásit se jako obec k tomu, že v případě převodu majetku na město bez jakýchkoliv podmínek, provedeme rychlou a nesmírně náročnou operaci v tom smyslu, že zpracujeme možnost komerčního využití areálu a nabídneme za solidních podmínek části ploch a nemovitostí v areálu zájemcům o průmyslové a skladové využití, kde by našlo pracovní příležitosti mnoho lidí. Muselo by se intenzivně jednat s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvem zahraničí ČR, Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a s Královéhradeckým krajem. To, co popisuji pouze v nejzákladnějších rysech, je možná budoucnost areálu podložená tisíci hodinami usilovné přípravné práce týmu více lidí, navíc s nejistým a riskantním výsledChlumecké listy


kem. Zastupitelstvo města o tomto kroku, který se může velmi vyplatit, nebo nám jako městu a jeho finančním možnostem může zlámat vaz, usilovně přemýšlí. Byla nám vedením posádky umožněna poznávací exkurze areálu. A já Vás jako občany Chlumecka, kteří právě čtete tyto řádky vyzývám, abyste

i Vy přemýšleli o tomto gordickém problému a přišli mi případně poradit svým názorem, nebo abyste nám alespoň drželi palce pro šPastné rozhodnutí. Takové důležité rozhodnutí, před kterým možná stojíme, naše zastupitelstvo ještě neřešilo desítky let. Kdybych tak mohl pohlédnout do budoucnosti,

do křišPálové koule, ale víme, že to nejde. Vážení čtenáři, o tomto problému Vás samozřejmě budu průběžně dále informovat. Nashledanou v dalším čísle Chlumeckých listů. Ing. Miroslav Uchytil starosta města

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR v Chlumci nad Cidlinou Dne 27. ledna 2003 v ranních hodinách v rámci své návštěvy do východních Čech navštívil naši radnici pan JUDr. Cyril Svoboda se svým sekretářem. Čtyřicetiminutové diskuse o problémech našeho města se účastnili mimo starosty i místostarosta Ing. arch. Jiří Bučina, tajemník Ing. Čeněk Kodejška a člen městské rady Ing. Pavel Školník. Pana ministra jsme usadili do křesla starosty a paní sekretářka se s humorem sobě vlastním zeptala, zda si pan hostující starosta dá kávu nebo čaj. Nastydlý oslovený si přál čaj. V úvodu se pan ministr Svoboda opakovaně omluvil z neúčasti na schůzce k dostavbě dálnice D 11, kterou jsem

svolal do Říhova domu, protože tou dobou vedl s předsedou české vlády jednání s předsedou Konventu k budoucnosti Evropy panem Valery Giscardem d´Estaingem. Velmi podrobně byla diskutována neudržitelná situace s dostavbou D 11, 2 / 2003

kdy bude pan místopředseda vlády Svoboda vést okamžitá jednání s mi-

dování 70 hektarů průmyslové a smíšené zóny u dálničního sjezdu ChýšP,

nistrem dopravy, ministrem financí a ministrem životního prostředí, aby byl schválen speciální zákon o D 11, po kterém zoufale tři roky voláme a snažíme se ho iniciovat. Dále jsme seznámili jsme pana Cyrila Svobodu také se záměrem vybu-

kde on sám byl již informován prostřednictvím CzechInvestu o výhodnosti této státní investice, a to je dobrý signál. Třetím tématem bylo řešení složité situace okolo rušené vojenské posádky. Pan ministr si vzal k nastudování všechny dostupné materiály a slíbil aktivní pomoc v případě hledání komerčního využití průmyslového areálu s cílem zabezpečit a ještě rozvinout pracovní příležitosti v našem regionu. Ne nadarmo je ministrem zahraničních věcí a má velké kompetence při získávání zahraničních investorů. Před odjezdem ještě dodal, že k němu na ministerstvo máme vždy otevřené dveře. Děkujeme za návštěvu, pane ministře, a vyslovujeme naději, že máme dalšího mocného spojence v našich problémech. Ing. Miroslav Uchytil starosta města 3


SPECIÁLNÍ ZÁKON O DÁLNICI D 11 S nesmírným zadostiučiněním a radostí sděluji, že na základě podrobných a vzájemných informací poskytnutých v Chlumci nad Cidlinou před veřejností mezi zástupci Ministerstva dopravy ČR, ŘSD ČR, poslanci a senátory za východní Čechy (kteří se účastnili pouze v polovičním počtu), zástupci krajů Královéhradeckého, Pardubického a Středočeského a zainteresovanými starosty obcí a měst, které protíná nebezpečná a přetížená silnice E 67, došlo k iniciování vzniku speciálního zákona o dostavbě D 11. Náměstek ministra dopravy ČR Jiří Kubínek nechal zpracovat odborný harmonogram předpokládaných postupů a kroků při dosavadní platnosti zákonů a bylo zjištěno, že by se s výstavbou dálnice D 11, i v případě, že se vůbec nikdo znovu v průběhu územního řízení a následně stavebního řízení neodvolá, do konce tohoto roku těžko začalo. Ani tento optimismus není však na místě. V případě opakovaných odvolání ze strany ekologických aktivistů a protahovaných výkupů ze strany vlastníků půdy by se 15 let pozastavená dostavba dálnice pravděpodobně nezahájila ani v roce 2004!

Tým odborníků na Ministerstvu dopravy ČR z podnětu pana náměstka Kubínka začal proto usilovně pracovat na speciálním zákoně o dostavbě D 11. Tento návrh by měl být předán urychleně k připomínkování a schválení našim legislativcům v nejkratší možné době. Vyslovuji pevné přesvědčení a naději, že všichni naši zákonodárci zvolení za východní Čechy napříč politickým spektrem tento zákon podpoří. Zákon by se měl stát vzorovým pro dostavbu tolik potřebné infrastruktury v celé republice. Při návštěvě pana ministra zahraničních věcí a místopředsedy české vlády Cyrila Svobody v Chlumci n. C. byl tento mimo jiné informován o nutnosti okamžitého zrušení nesmyslného výnosu ministerstva financí, kterým je od 1. ledna 2003 stanovena pouze poloviční cena za výkupy pozemků ve státním zájmu (například pro stavbu dálnic). Zde oprávněně hrozí spravedlivý bojkot převodu pozemků ze strany soukromých vlastníků na stát. Je to k neuvěření, ale tímto paradoxním výnosem republika šetří tam, kde by neměla, vždyP v okolí nové dálnice vzniknou nové výrobní a logistic-

ké objekty a služby, poroste zákonitě zaměstnanost. Místopředseda vlády Cyril Svoboda slíbil okamžitou interpelaci u ministra financí ohledně tohoto problému. Dále je naprosto nutné vybudovat dálnici D 11 i z dalšího vážného důvodu: stát totiž uzavřel s japonským koncernem dohodu v tom smyslu, že bude-li vybudována průmyslová automobilní megazóna u Kolína, stát ČR garantuje včasnou výstavbu D 11. V opačném případě naše republika bude platit tvrdé penále 1.500.000 korun denně! Za rok by tato pokuta dosáhla úctyhodné částky více než půl miliardy korun. Na základě těchto důležitých informací vyslovuji naději, že spojenými silami dosáhneme konečně zásadního obratu v tolik diskutované dostavbě dálnice D 11. Každým dnem totiž přibývá počet mrtvých a zmrzačených na silnici smrti E 67 a také počet nemocných lidí postižených těžkými chorobami, způsobenými obrovskými koncentracemi exhalací a nadměrným hlukem. Toto by si měli uvědomit především takzvaní „ekologičtí aktivisté“. Ing. Miroslav Uchytil starosta města

ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA A RADY MĚSTA ! Rada města řeší možnost pronájmu budovy bývalého Obecního úřadu v Pamětníku, a proto uložila vedoucí správního odboru ve spolupráci s paní Holanovou zjistit názor Osadního výboru Pamětník na případnou likvidaci knižního fondu, který se již léta nevyužívá a je uložen ve výše uvedené budově. ! Rada města schválila ukládání zeminy vytěžené při výstavbě bytových domů E, F na ochranný val v rámci protipovodňových opatření.

! Na základě množících se stížností rada uložila městské policii ve spolupráci s obvodním oddělením PČR intenzivně mapovat provoz heren a barů ve městě. ! Byl schválen (na základě zkušeností při letošní povodni) nákup dvou kusů kalových čerpadel na světelný proud pro SDH Chlumec n. C. ! Rada města (na základě předchozího souhlasného stanoviska zastupitelstva k záměru výstavby dalších bytových jednotek ve městě) schvá-

lila zadání studie zastavitelnosti zájmového území ve městě včetně vypracování žádosti o státní dotaci. ! Technickým službám a byt. hospodářství bylo uloženo vybudovat do konce května jednoduchý chodník vedoucí od konce budovy PROMAXu ke vratům do dvora základní školy. ! Technickým službám bylo rovněž uloženo sundat pamětní desku Boženy Němcové z budovy bývalého Dřevotvaru a do doby opravy fasády této budovy umístit desku do Lorety.

Upozornění všem zájemcům o koupi nebo pronájem majetku Města Chlumec nad Cidlinou Veškeré nabídky prodeje či pronájmu nemovitého nebo movitého majetku Města Chlumec nad Cidlinou jsou vyvěšeny, v souladu se zákonem 128/2000 Sb., v platném znění, po dobu minimálně 15 dnů. Sledujte, prosím, v pravidelných intervalech úřední desku v průchodu městského úřadu. 4

Chlumecké listy


Josef Divišek Lucie Panchártková Jiří Ryba

SLOŽENÍ KOMISÍ RADY MĚSTA INVESTIČNÍ KOMISE předseda: Ing. arch. Jiří Bučina referent: Rostislav Zeman členové: Ing. arch. Jan Zima Zdeněk Solar Stanislav Havlík Vladimír Veselý Ing. Miroslav Uchytil Ing. Miloš Matějů Ota Synek Ing. Pavel Kubík Ing. Petr Kycelt Eduard Haspra JUDr. Josef Rydval ZDRAVOTNÍ KOMISE předseda: MUDr. Jaroslav Krenčík referent: Mgr. Zdena Valentová členové: MUDr. Marie Hašplová PharmDr. Antonín Hájek MUDr. Markéta Horynová MUDr. Lenka Rezníčková MUDr. Miroslav Louda Iva Kufová MAJETKOVÁ KOMISE předseda: Eduard Haspra referent: Ing. Iva Uchytilová členové: Miroslav Halberštát Jindřich Celler Ing. arch. Jiří Bučina Ing. Aleš Pištora Jan Novák Stanislav Havlík Zdeněk Macák Ing. Evžen Šlapák Ing. Petr Vondráček Stanislav Čáslavský ml. Zdeněk Solar KULTURNÍ A ŠKOLSKÁ předseda: PaedDr. Arnošt Vítek referent: Ivona Uchytilová členové: Mgr. Jana Bernartová Miroslav Zmítko Josef Krátký Helena Holanová Jana Gogová

Václav Miffek Dana Havlíčková Ivana Kholová Josef Komárek Mgr. Otakar Kuchař Mgr. Drahomíra Belancová SOCIÁLNÍ A BYTOVÁ předseda: MVDr. Vladislava Konášová referent: Vlasta Lusková členové: Jiřina Linhartová Blanka Loudová Jiřina Mišíková Ing. Rudolf Rožec Ing. Pavel Školník Daniela Lusková Vladimíra Krenčíková Dana Dědková Jana Bráborcová BEZPEČNOSTNÍ A POŘÁDKOVÁ předseda: Ing. Pavel Školník referent: Dana Bendáková členové: Aleš Synek Karel Zima Miloš Valenta Pavel Macháček Vladimír Jelen Jaroslav Liška Petr Vohradník Ota Synek Ing. Vratislav Bernart Lubomír Tuček Petr Zborník Karel Doskočil PRO ZÁJMOVOU ČINNOST A SPORT předseda: Petr Zborník referent: Ivana Fölklová členové: Ing. Zdeněk Šanda Jitka Koulová Břetislav Holas Mgr. Jiří Veselý Ing. Karel Heger Miroslav Déduch Dobroslav Netík Miroslav Černý Josef Kycelt

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ předseda: Václav Mareš referent: Radek Česák členové: Ing. Miloslav Hofman Ing. Miroslav Uchytil Miroslav Hlídek Miroslav Černý Jan Pernt Miroslav Dašek Ing. Hynek Havelka Vladimír Praun Karel Zima OBCHODNÍ A CR předseda: Ivo Kučera referent: Radka Hudcová členové: Ing. Pavel Školník Petr Tláskal Iva Machačová Přemysl Kučera Svatopluk Novotný Dobroslav Netík Marie Trojanová

SLOŽENÍ VÝBORŮ ZASTUPITELSTVA FINANČNÍ VÝBOR předseda: Ing. Milan Havlíček referent: Hana Matějková členové: Marie Kubíková Danuška Pilná Ing. Petr Černý Ing. Jiří Ornst Ing. Jaroslav Špičák Petr Klouček KONTROLNÍ VÝBOR předseda: Ing. Jiří Vopálka referent: Ing. Čeněk Kodejška členové: Daniela Lusková Jana Johanidesová Ing. Hana Matějů Zdeňka Pajerová

Nová tísňová linka 112 V nouzi se mohou občané dovolat pomoci hasičů, lékařů i policistů na nové tísňové lince 112. Přitom dále platí známé linky: 150 - hasiči, 155 - záchranná služba a 158 - policie ČR. redakce 2 / 2003

5


NABÍDKA PRODEJE NEMOVITOSTÍ PRO ZÁSTAVBU RODINNÝMI DOMKY Podle usnesení 4. rady města ze dne 13. 1. 2003 zveřejňujeme nabídku prodeje nemovitostí v Palackého ulici za účelem zástavby rodinnými domy. Nabídka prodeje se týká: - částí stavebních parcel 375, 376 a části pozemkové parcely 378/2 - obecních domů k demolici na st. p. 383 a st. p. 384 včetně části stavebních parcel, část pozemkové parcely 212 a pozemkové parcely 213 Uzávěrka přihlášek, které musí obsahovat nabídku zájemce, bude 31. 3. 2003. Poté bude rozhodnuto o způsobu výběru. Bližší informace poskytne odbor správy majetku a investic. Nabídky na koupi parcel přijímá podatelna MěÚ Chlumec nad Cidlinou, Klicperovo nám. 64/I., 503 51 Chlumec n. C. do 31. 3. 2003.

Ing. Uchytilová

ROZPIS ORDINAČNÍCH HODIN PRACOVIŠŤ LÉKAŘSKÉ SLUŽBY PRVNÍ POMOCI A LÉKÁRENSKÉ POHOTOVOSTNÍ SLUŽBY Královéhradeckého kraje na období od 1. 1. 2003 do 30. 6. 2003 Lékařská služba první pomoci Královéhradeckého kraje

ordinační hodiny: všední den: 15.30 - 22.00 hod. SO, NE, svátek: 8.00 - 22.00 hod.

- spádová oblast Hradec Králové:

Lékařská služba první pomoci - stomatologická: ZZS Královéhradeckého kraje - Územní středisko Hradec Králové

Lékařská služba první pomoci pro dospělé: ZZS Královéhradeckého kraje - Územní středisko Hradec Králové Hradecká 1690 tel. 495 755 223 ordinační hodiny: nepřetržitě

Hradecká 1690 tel.: 495 755 223 ordinační hodiny: všední den: 16.00 - 22.00 hod. SO, NE, svátek: 8.00 - 22.00 hod.

Nemocnice Nový Bydžov Malátova 493 tel. 495 490 321 ordinační hodiny: všední den: 16.00 - 22.00 hod. SO, NE, svátek: 8.00 - 22.00 hod.

Lékařská služba první pomoci pro děti: ZZS Královéhradeckého kraje - Územní středisko Hradec Králové Hradecká 1690 tel. 495 755 223 6

Lékárenská pohotovostní služba: ZZS Královéhradeckého kraje - Územní středisko Hradec Králové Hradecká 1690 tel.: 495 755 223 provozní doba: nepřetržitě Za zdravotní komisi Mgr. Zdena Valentová Chlumecké listy

MĚSTSKÁ POLICIE

Ze služební knihy Městské policie " Hlídce MP bylo oznámeno, že v budově sokolovny došlo k poškození nového obložení stropu sociálního zařízení 2 mladistvými, kteří z místa utekli. Hlídka MP zjistila jejich totožnost, přestupek byl vyřízen v blokovém řízení a spolu se správcem sokolovny byl domluven způsob uhrazení vzniklé škody. " Na hlídku MP se obrátil občan městské části Kladruby s tím, že u své provozovny cítí zápach unikajícího plynu. Oznámení se zakládalo na pravdě, a proto hlídka MP přivolala na místo plynárenskou poruchovou službu, která závadu odstranila. " Při kontrole integrované obce Lučice byla hlídka MP požádána občany o pomoc, neboP v důsledku objížzky silnice I/11 z důvodu stavby kruhové křižovatky v Novém Městě, která vedla kolem jejich domů, došlo k poškození krajnice vlivem

těžké nákladní dopravy a následně k rozstřikování bláta projíždějícími vozidly na ploty a fasády domů. Hlídka MP místo osadila vhodným dopravním značením a ve spolupráci s SÚS Nové Město zajistila opravu krajnice. " Občan města byl při venčení svého psa napaden volně pobíhajícím psem velkého plemene, kterého odehnal, a informoval hlídku MP, že se pes stále pohybuje v okolí jeho domu a on ani sousedé nemohou vycházet ven. Hlídka MP na místě za pomoci občanů psa odchytla, zjistila jeho majitele, kterému psa předala. Vzhledem k tomu, že majitel psa se dopustil přestupku tím, že nechal svého psa volně pobíhat, byl řešen v blokovém řízení.

škozenému odpadnímu potrubí vracely zpět do bytu fekálie z odpadní šachty u domu. Přestože k havárii došlo v sobotu, podařilo se hlídce MP zajistit pomoc pracovníků technických služeb, kteří závadu provizorně odstranili tak, aby dále již nedocházelo k poškozování bytu a v následujících dnech zajistili opravu. Za Městskou policii Chlumec n. C. Aleš Synek

Inzerát

" Na hlídku MP se s žádostí o pomoc obrátil občan, kterému se kvůli po-

Inzerát

2 / 2003

7

O ČEM SE MLUVÍ

Zřízení světelného signalizačního zařízení na křižovatce ulic Pražská, Kozelkova a osvětlení přechodů pro chodce zvýšilo bezpečnost silničního provozu ve městě.

Blikající „padesátka“ v Pražské ulici před křižovatkou upozorňuje řidiče na překročení maximální povolené rychlosti v obci. Jak se můžeme přesvědčit, většina řidičů tuto rychlost nedodržuje.

Byla zahájena výstavba víceúčelové sportovní haly v areálu „pod sokolovnou“. foto Ant. Fibigr

Usmířená Thálie se vrací do Jiráskova divadla v Novém Bydžově Po dlouhých sedmnácti letech bylo v pátek 14. února 2003 slavnostně uvedeno do provozu rekonstruované Jiráskovo divadlo. Náklady na opravu zchátralé budovy a její vybavení moderní technikou přesáhly 60 milionů korun. Díky tomu, že objekt byl v roce 1998 vyhlášen kulturní památkou, město na jeho obnovu postupně získalo kolem 8

44 milionů korun dotací od ministerstev kultury a životního prostředí. Provoz celého zařízení, ve kterém se budou odehrávat nejen divadelní, ale i filmová představení a další kulturní akce, přijde město ročně na 1,5 milionu korun. Podstatné podle starosty Pavla Loudy je, aby v obnoveném příbytku múzy Thálie co nejvíc vystupovaly domácí soubory.

Ředitel Městského muzea v Novém Bydžově Jaroslav Prokop při této příležitosti promluvil o slavné tradici zdejšího ochotnického divadelnictví, sahající až do 2. poloviny 18. století ke studentským merendám. První doložené místní představení se v sále u Modrého lva uskutečnilo 22. října 1828 na počest purkmistra Ferdinanda Fišera. Přetištěno z Hradeckých novin Chlumecké listy

Z VAŠICH DOPISŮ

Dománovice 3. 2. 2003 Chlumec znám, vždycky jsem tam jezdil s rodiči na nákup a bylo to takové malé, ospalé město. Když jsem v roce 1990 vychodil žiželickou základní školu, už jsem se na tu stranu dostal sotva několikrát za rok. Tím spíše mi však neunikl zřetelný rozvoj Vašeho města, rozvoj do krásy - pravda, jen ta silnice z Prahy na Hradec zůstává místem bolavým... Při předvánočních nákupech vždycky v Chlumci dobře pořídím a současně nezapomínám na Chlumecké listy. Dosud mne ale nenapadlo - když občas napíši něco „do fóra“ a posílám to do našeho bývalého okresního města - do Kolínského Presu, napsat do Chlumeckých listů, protože Chlumec je též bývalé (soudní) okresní město mé „rodné“ obce, Dománovic - a protože mám námět, napsal jsem a posílám. Libor Jehlička, Dománovice

Co dělají lidé večer Byli jsme s Janou na procházce jednoho obyčejného lednového podvečera. Nad lesem se vyloupl měsíc v úplňku, kulatý, žlutý a děrovaný jako sýr. V oknech domů i domků se už svítilo - i tu nás s Janou napadlo, „co takhle lidi doma dělaj“. Několik dalších vět jsme této otázce věnovali a já i později, když jsme narazili na člověka nebo jeho činnost, jsem se k ní vracel. Co tez vlastně lidé mohou dělat? Nejprve nám oběma přišlo na mysl - sledování televize. V televizi je něco vždycky, ba je v ní všecko a pro každého. Proč se tedy nekoukat i toho a toho ledna na televizi? Přiznám se - a trochu mne to mrzí - že až potom jsem řekl, že se lidé třeba navštěvují. Sejdou se a posedí, poklábosí o věcech vážných i nevážných, zkrátka tráví čas vezdejší se svými blízkými nebo nejbližšími. Šli jsme kolem hospody; stálo před ní několik aut a Jana se podivila, že řidiči popíjejí. Pravil jsem, že řidiči určitě ne, to spíš pasažéři, a připomněl jsem: lidé chodí do hospody (což je takové hromadné navštívení neutrální půdy). Ti, kteří nejdou s nimi, jsou sami doma, vaří a starají se o děti, protože děti mají obvykle do putyk vstup zakázán. Světlo z hospody dopadá i na místní obecní vývěsku a vývěsku s plakáty. 2 / 2003

Ta první měla zamlžená okna, nedalo se dobře přečíst, co se na obci děje. Ale určitě se tam něco děje: prve jsme si všimli, že „na úřadě“ se svítilo. Je to sice s podivem, ale proč by se i v sobotu večer nemohlo na obecním úřadě něco dít? Učinili jsme proto další poznámku - někteří lidé ani o víkendu nezapomínají na veřejné blaho. Plakáty z vývěsky otrhal čas a rozmary počasí; našli jsme ale dvě „čerstvé“ plesové pozvánky. Vida, lidé mohou vyrazit na ples! A protože oba plesy se konaly právě dnes a ve stejnou dobu, může si každý dokonce vybrat, půjde-li do vesnice směrem po větru (ples hasičský), či dá přednost jiné sousední obci, plesu sportovnímu - a cestě proti větru. Před dopravní značkou „konec obce“ uhneme doleva, ke hřbitovu. V srpnu roku 2000 a vloni v červnu tu vichřice sklátily celou alej bříz a další stromy pak na plácku před hřbitovem. (Vítr sklízel, ač nesázel - přinejmenším ty břízy vysadily ruce lidské. Ale nutno uznat, že za tu krátkou a náhlou větrnou chvilku vzal ten kout úplně jiný ráz. Ze všech vertikál zůstala jen věž kostela.) Na hřbitově jsme zjistili, na „řadovou“ sobotu, velké množství zapálených svíček. Odvodili jsme tedy další lidské počínání: Lidé jezdí na hřbitovy, aby tam položili svíčku - znamení vzpomínek na blízké, kteří už s námi nejsou a kteří nám na tomto světě chybí. Vraceli jsme se zvenčí a já jsem si pro sebe sumíroval, co se ještě může odehrávat za okny, jejichž zář problikává do tmy, a zvěstuje na míle daleko, že zde žijí lidé. Jsou to věci docela obyčejné. Někdo večeří a čte si přitom noviny. Někdo už je po večeři a čte knihu, jiný se těší nějakou rukodělnou nebo výtvarnou prací. Někdo probírá se svými blízkými, co bylo dnes za den a co bude zítra: „Je třeba dořezat dříví, podívat se na prskající zásuvku v kuchyni, vyprat a pověsit cejchy, podestlat a nakrmit „divou zvěř“ ve chlévech a králíkárnách.“ Lidé, kteří ctí Písmo svaté, a z druhé strany ctitelé pohodlnosti a zákonného pracovního klidu, však ponechávají práci na pondělí. A tak toto sobotní přemítání přesunou na neděli anebo si je zítra ještě jednou zopakují. Zvláštní kouzlo má sobola pro děti. Mohou ji prožít celou plně a nerušeně, bez mráčků, které právě do druhé půlky neděle posí-

lá zpoza dveří pondělí - a s ním další týden školní docházky. Kde jsou alespoň dva sami, mohou hrát společenskou hru. Kde se navíc milují, mohou se milovat. A kdo nepodniká nic z toho všeho, může sednout a napsat do Chlumeckých listů, co lidé dělají anebo by měli dělat v takový obyčejný zimní podvečer podle něho. Libor Jehlička

TAK MÁLO LIDÍ V KINĚ Je středa večer, asi před hodinou jsem se vrátila z místního kina s bohužel značně smíšenými pocity. Na jedné straně bezvadný film Fimfárum Jana Wericha, na druhé rozpaky nad téměř prázdným, nevytopeným hledištěm. Jelikož Fimfárum patří v současné době k divácky nejnavštěvovanějším filmům, vyrazili jsme v 17 hodin s obavou, jestli budou ještě lístky. Při příchodu ke kinu však hned vidíme, že strachu netřeba. Čtvrt hodiny před zahájením představení se v kině ještě nesvítí, venku postává asi 10 dětí, dva dospělí a malý hlouček důchodců - obsluha kina. Těsně před půl šestou přijíždí na kole další důchodce s klíčemi. Po chvíli se přece podařilo odemknout, ale není ještě vyhráno, hledají se totiž klíče od sálu. Zvolna se prodávají lístky i sál je po té odemknut, začíná se promítat, nakonec ani zpoždění není tak velké, jak se zprvu dalo předpokládat. Chvíli se ještě podivuji proč tak málo lidí, čekala bych rodiče s dětmi, jedná se přece o film pro celou rodinu a opravdu podařený. Asi po půl hodině se už nedivím, hlavně je mi zima, v sále se snad vůbec netopí a nakonec celé prostředí kina, včetně WC, je po celých 20 let, které kino navštěvuji, stále stejné a tedy poněkud zastaralé a to už dnes taky nikoho nenadchne. Tak si říkám, počítá se ještě s přestavbou kina na víceúčelové kulturní zařízení, o které byl dle provedeného průzkumu mezi občany značný zájem nebo nám nezbyde, než na kulturu na dnešní úrovni v Chlumci zapomenout a raději navštěvovat obdobná zařízení ve vzdálenějších městech, kde je však odpovídající úroveň zajištěna. Radka Vacková 9

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 495 485 129

BŘEZEN 2003 1. března sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

3 000 MIL NA ÚTĚKU

Širokoúhlý americký akční thriller. Z parPáka se vyklubal zrádce. Režie: Demian Lichtenstein Hrají: Kurt Russel, Kevin Costner, 124 minut Kevin Pollak ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 5. března středa 17.30 hod. 20.00 hod.

TEMNÁ VODA

Americký širokoúhlý thriller. Fantasticky evokující. Režie: Scott McGehee Hrají: Tilda Swinton, Goran Visnjic, 100 minut Raymond Barry ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 8. března sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

ELITA

Americký širokoúhlý thriller. Pravda je nebezpečná … důvěra smrtící. Režie: Peter Howitt Hrají: Ryan Phillipe, Tim Robins, 108 minut Claire Fortani ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 12. března středa 17.30 hod. 20.00 hod.

GURU

Komediální film Velké Británie/USA. Jak pustit tygra z klece. Když mluví on, ženy naslouchají. Režie: Daisy Von Scherler Mayerová Hrají: Kimi Mistry, Marisa Tomeyová, 90 minut Emil Mawa ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný

15. března sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

DĚVČÁTKO

Český film - hořká tragikomedie. Na cestě mezi byty, postelemi a sny... Režie: Benjamin Tuček Hrají: Ondřej Vetchý, Tatiana Vilhemová, 83 minut Dana Batulková, Mario Kubaš ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži přístupný 19. března středa 17.30 hod. 20.00 hod.

DOBA LEDOVÁ

Animovaný americký film v českém znění. Přišli, rozehřáli a zvítězili. Režie: Chris Wedge V českém znění účinkují: Jiří Lábus, 83 minut Ota Jirák, Petr Rychlý, Zdeněk Mahdal ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži přístupný 22. března sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

JSEM AGENT

Americká akční komedie. Režie: Betty Thomas Hrají: Eddie Murphy, Owe Wilson, 96 minut Famke Janssen, Gary Coole ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný 26. března středa 17.30 hod. 20.00 hod.

PIANISTA

Válečné francouzské drama, evropský film roku. Režie: Roman Polanski Hrají: Adrien Brody, Frank Finlay, 130 minut Emilia Fox ad. Vstupné: 52,- a 55,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 29. března sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

DNES NEUMÍREJ

Širokoúhlý americký film - James Bond už podvacáté. Režie: Lee Tamahori Hrají: Pierce Brosnan, Halle Berry, 130 minut Rosamund Pike, Rick Yune ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný

Změna programu vyhrazena! 10

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM tel. č. 495 485 853

7. 3. 14. 3.

BŘEZEN 2003

Cvičení se Zuzkou - od 17.30 hodin

Městská knihovna Upozorňujeme všechny zájemce, kteří mají rádi knížky a rádi čtou, že nyní je nejvýhodnější doba se zaregistrovat, protože poplatek je platný po celý tento kalendářní rok. dospělé oddělení úterý, čtvrtek 8.00 - 11.00 hod. 13.00 - 18.00 hod. pátek 13.00 - 17.00 hod. dětské oddělení úterý, čtvrtek středa

13.00 - 18.00 hod. 12.30 - 15.00 hod.

Každý rok knihovna doplňuje časopisy podle zájmů čtenářů. Pro letošní rok vám nabízíme tento výběr: Časopisy o bydlení: Bydlení Domov Můj dům Pěkné bydlení Dům,byt,zahrada Střecha nad hlavou Kuchyně Koupelna Bydlíme Moderní byt Svět koupelen Svět kuchyní Jak bydlet 2 / 2003

16.00 - 16.50 posilovací a závěrečný strečink s Luckou a Zuzkou

VLADIMÍR MIŠÍK & Jan Hrubý klubový pořad legendy českého rocku - od 18.00 hodin

SOBOTA PLNÁ POHYBU 15. 3. dopolední 9.30 - 10.00 zahájení program: 10.00 - 10.50 ranní aerobic se Zuzkou 11.00 - 11.50 břišní tance s Martinou 12.00 - 12.50 P-class posilování s Luckou INFO: 737 430 957 odpolední 13.00 - 13.50 jóga se Zuzkou program: 14.00 - 14.50 břišní tanec s Martinou 15.00 - 15.50 odpolední aerobic s prvky kick boxu se Zuzkou

Časopisy pro ženy: Eva Vlasta Praktická žena Dorka Donna Žena a život Tina Burda Dáma Xantypa Hair a Beauty Rodiče Maminka

mobil č. 604 915 583

V průběhu dne proběhne prodej sportovního oblečení a spodního prádla, lze využít služeb kadeřnice, masérky, vizážistky, kosmetičky. Po celý den bude zajištěno občerstvení. Vstupné:

dopolední program 60,- Kč odpolední program 60,- Kč celý den 100,- Kč

21. 3.


28. 3.


31. 3.

Etcimex - tradiční prodejce levného textilu

Časopisy o zahradě: Receptář Zahrádkář Dům a zahrada Flóra na zahradě

Časopisy pro chataře a kutily: Chatař a chalupář Rady pro hobby Bydlení praktik Udělej si sám Kutil Recepty prima nápadů

Časopisy o cestování: Lidé a země Koktejl Cykloturistika Země světa

Cvičení a zdravý životní styl: Fit pro život Zdraví Fit styl Aromaterapie Senior

Různé: Dějiny a současnost Gastronomická revue Evropská unie Hradecké noviny Časopisy pro děti: Kačer Donald Čtyřlístek Čtyřlístek speciál Tom a Jerry

Počítače: Internet Chip

Svět motorů Reflex Mladý svět Chlumecké listy

Květy 100 + 1 Trnky-brnky Týden

Časopisy pro mládež: Dívka Top dívky Bravo Bravo Girl Popcorn Modelář a modely abc Helena Holanova 11

KULTURA V CHLUMCI

Informační středisko Významné dny roku 2003 Březen 3. 3. 7. 3. 15. 3. 20. 3. 21. 3. 22. 3. 23. 3. 24. 3.

Den boje spisovatelů za mír Památný den ČR - výročí narození T. G. Masaryka Světový den spotřebitelů Mezinárodní den invalidů Světový den divadla pro děti a mládež Mezinárodní den boje za odstranění rasové diskriminace Světový den vody Světový meteorologický den Den Horské služby v ČR (výročí tragické smrti lyžařů Hanče a Vrbaty v r. 1913)

Zpráva pro zájemce o literaturu faktu Koncem ledna vyšlo 1. číslo 8. ročníku populární revue literatury taktu Přísně tajné s tímto obsahem: O bitvě u Kurska /O. Špecinger/, Velezrádce Petr Bezruč /L. Nedorost/, Záhada Hessova odletu /P. Vokáč/, Zdeněk Schmoranz: hrdina prvního sledu /Č. Sládek/, Omyly generála Moravce /J. Janeček/, Nevrátil se nikdo /tragický příběh amerických letců - K. Šimek/, Devatenáct cigaretových papírků /příběh z historie stíhání nacistických zločinců - R. Cílek/, Zachráněné dítě /K. Richter/, Malá povídka o Otovi Pavlovi /A. Lustig/, Vražda premiéra /J. Bílek/, Havárie na 88. kilometru /A. Benčík/. 143 str., 45 Kč - K dostání na obvyklých místech. -red-

Chlumecké mažoretky v italském San Remu V italském San Remu se vždy koncem ledna koná velká společenská událost Slavnost květů. Vystupuje zde řada dechových souborů z celého světa. Dechový orchestr a mažoretky ZUŠ z Chlumce nad Cidlinou se v San Remu představily už podruhé. Své umění změřily s umělci z Japonska, Malajsie, Běloruska, Švýcarska, Itálie, Mazarska a dalších zemí. Orchestr vedený Petrem Raškem a Janem Molingerem přednesl řadu italských i českých skladeb. Vystoupení našich mažoretek byla působivá. Chlumecká výprava se líbila a od pořadatelů získala krásný pohár. Přetištěno z Hradeckých novin

TJ Sokol Chlumec n. C. - oddíl tenisu poøádá

PLES navíc

V sobotu 8. bøezna 2003 od 20.00 hodin sokolovna Chlumec n. C.

Hraje: LYRA CLUB Jaroslava Perného se sólistkou Petrou Pernou Pøedprodej: Papírnictví B. Netíkové, Chlumec n.C. Vstupné 100,- Kè

Poohlédnutí za plesem Zúčastnil jsem se dne 17. 1. 2003 1. reprezentačního plesu tanečního kurzu v sokolovně v Chlumci nad Cidlinou. Je to zase jedna milá novinka pořadatelů. Ples zahájili taneční mistři manželé Prouzovi a pak se již rozezněly tóny valčíku v podání hudební skupiny RESONANCE. Parket však zůstal dlouho prázdný. Všichni návštěvníci kurzu byli mile překvapeni programem plesu. Vždy byli informování o tanečním pořádku, který hudební skupina dodržovala. Velkým překvapením pro všechny bylo krásné vystoupení dechového orchestru mladých při ZUŠ v Chlumci nad Cidlinou. Orchestr pod vedením Petra Raška a Jana Molingera doprovázel pohybovou skupinu mažoretek pod vedením Jany Gogové. Co jsem kdy viděl, tak většinou mažoretky jen pochodují podle hudby, ale tato skupina mažoretek i velmi krásně tančila. Choreografie byla perfektní. Přeji 12

všem těmto mladým lidem hodně úspěchů a doufám, že je brzy zase někde uvidíme. David Satranský Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

Osudový omyl generála Vlasova Karel Richter Případ generála Vlasova od známého autora literatury faktu Karla Richtera je dílem objevným a čtenář si udělá jasno v tak spletité a rozporuplné záležitosti, jakou bezesporu bylo usilování zprvu sovětského vojenského velitele (a Stalinova miláčka) o osamostatnění Ukrajiny... ovšem za jakou cenu!

NOVÁ KNIHA CHLUMECKÉHO AUTORA Z tisku se dozvídáme, že začátkem února vydalo pražské nakladatelství Rodiče nově zpracovanou knihu našeho spolupracovníka Karla Richtra. Pro čtenáře Chlumeckých listů otiskujeme z ní výňatek na ukázku: Sám Stalin v posledních červnových dnech roku 1941 ztratil sebeovládání. Když mu došlo smrtelné nebezpečí, které hrozí zemi i jemu osobně, upadl do psychického šoku, který ho zcela ochromil. Uchýlil se na svou chatu za Moskvou, zachvácen apatií a naprostou nečinností. Tam za ním přijeli Molotov, Malenkov, Vorošilov, Berija, Vozněsenskij a Mikojan, kteří se shodli, že takhle to dál nejde. Zastihli ho v malé jídelně. „Proč jste přišli?“ zeptal se a v jeho hlase zazněl obava, že ho jdou zatknout. Oni však byli domluveni, že mu navrhnou, aby byl utvořen Státní výbor obrany v čele s ním, který by převzal veškerou moc v zemi. Pokud by se Stalin choval nadále tak netečně jako nyní, bylo domluveno, že vedení výboru převezme Molotov. „Měl takový podivný výraz,“ vzpomínal později Mikojan, „neméně podivná byla i otázka, kterou položil. Vždy` v podstatě on sám měl sezvat nás.“ Molotov jménem příchozích Stalinovi řekl, že je nutno zkoncentrovat moc, aby bylo možno rychle řešit všechny otázky a zemi postavit na nohy. V čele takového orgánu musí být on, Stalin. Diktátor se zatvářil překvapeně. Zřejmě se mu i ulevilo. Po chvíli odpověděl: „Dobře.“ V následujících dnech se sice probral z bezradné sklíčenosti, ale dostal se do stavu trvalé podrážděnosti a zloby. Situace na frontách se nelepšila. Pokus podpořit ustupující Západní front čerstvými silami pěti armád a na nové čáře narychlo vybudovat pevnou obrannou linii selhal. Stalin se nečekaně přiřítil do budovy lidového komisariátu 2 / 2003

obrany a celé vojenské velení znectil s použitím nejhrubších výrazů. Jako předseda nově ustaveného Státního výboru obrany s neomezenou mocí zahájil čistku v nejvyšším velení. Především sesadil z místa velitele Západního frontu armádního generála D. G. Pavlova, jehož nahradil S. K. Timošenkem. Zároveň zbavil velení i velitele Severozápadního frontu generálplukovníka F. I. Kuzněcova, který svým vojskům nařídil ustoupit z linie řeky Západní Dviny a zaujmout Ostrovský, Pskovský a Sebežský opevněný rajon. Nově jmenovanému veliteli generálmajoru P. P. Sobennikovovi nařídil obnovit původní postavení na čáře Západní Dviny. Při plnění tohoto nesplnitelného úkolu se vojska frontu ocitla v nepřekonatelných obtížích a zmatcích. Toho využil nepřítel k soustředěnému úderu na styku 8. a 27. armády, kterým prolomil frontu. Zprávy o zdrcujících porážkách přiváděly Stalina k zuřivosti. Zvláště jej rozlítilo ranní souhrnné hlášení s údajem o pádu běloruské metropole Minska. Jak uvádí historik Volkogonov, odjel do své chaty a celý den se neukázal v Kremlu. Molotov s Berijou se vypravili za ním. Stalin se těžko vyrovnával s faktem, že za pouhý týden je nepřítel pánem Běloruska. Ve Volkogonovově životopise Stalina se na podkladě Moskalenkova svědectví uvádí fakt, který časově zapadá do této doby: Stalin, Berija a Molotov uvažovali o kapitulaci Sovětského svazu. Domlouvali se, že by Hitlerovi nabídli sovětské Pobaltí, Moldávii a značnou část Ukrajiny a Běloruska. Molotov, jak později po-

tvrdil Berija, to nazval „možnou druhou brestskou smlouvou“. Soudil, že když Lenin měl dost odvahy k takovému kroku, lze i dnes učinit totéž. Bulharský vyslanec, kterého žádali o navázání kontaktu s Hitlerem v této věci, však zprostředkovatelskou úlohu odmítl, což po válce dosvědčí. Stalin byl v těch dnech vzteklý, bezohledný, hrubý a snad ještě krutější, než kdy býval. Když kterýsi den společně s Molotovem, Vorošilovem, Ždanovem a Berijou vycházel z lidového komisariátu, jako obvykle krajně rozezlený porážkami, o nichž se dozvídal, ulevil si hlasitě: „Lenin vytvořil náš stát, a my jsme ho prosrali.“ Molotov s údivem otočil hlavu, ale mlčel, stejně jako ostatní. Vinu za marasmus státu ostatně nesl především, ne-li výhradně Stalin. 10. července Stalin dostal hlášení, že vojska Severozápadního frontu znovu nebyla schopna udržet svou obrannou linii - mimo jiné i v důsledku činnosti diverzních skupin ve svém týlu. Okamžitě odeslal veliteli frontu depeši: „Hlavní stan vrchního velení a Státní výbor obrany jsou absolutně nespokojeny s prací velení a štábu Severozápadního frontu. Za prvé, doposud nebyli potrestáni velitelé, kteří nesplnili Vaše příkazy a jako zrádci opustili pozice a bez rozkazu odešli z obranných čar. Při takovémto liberálním vztahu k zbabělcům se u Vás nic s obranou nepořídí. Stíhací odřady u Vás dosud nepracují, plody jejich práce nejsou patrné; a jako následek nečinnosti velitelů divizí, sborů, armád a frontu útvary Severozápadního frontu se neustále valí dozadu. Je načase tuto ostudnou záležitost zarazit. Velitel a člen vojenské rady, prokurátor a náčelník 3. správy musí neprodleně vyjet k čelním jednotkám a na místě se vypořádat se zbabělci a zrádci.“ Nový velitel frontu rovněž nesplnil Stalinovo očekávání. Musí být vyměněn. Zvláš` znepokojivá byla situace Západního frontu, který do 10. července ustoupil od hranic do hloubky 450 - 500 kilometrů. Stalin zuřil. Jak mohl front v síle 44 divizí utrpět tak hanebné porážky? Ani na okamžik se mu nepodařilo nepřítele zastavit. Generál Pavlov, jemuž tolik důvěřoval, ho dokonale zklamal. Co zklamal! Podvedl 13

KULTURA V CHLUMCI

ho. Bude za to potrestán, probíhá vyšetřování a co nejdříve se bude konat soud. Ze 44 divizí bylo 24 úplně zničeno a zbylých 20 utrpělo ztráty 30 až 90 % vojáků. Stalin však nebral v úvahu, že polovina Pavlovových divizí měla jen poloviční početní stavy a nesrovnatelně horší výzbroj než Němci. Také si nepřipouštěl ani na okamžik svůj podíl viny na tom, že nebyla splněna Pavlovova žádost o včasné zaujetí bojové pohotovosti a že nedovolil včas organizovaný odchod z ohrožených prostorů, který by zabránil obklíčení vojsk. Hlavně, že pro vojáky jednotek, kterým se podařilo uniknout z kotle, zřídil Berija na jeho rozkaz patnáct speciálních koncentráků, kde měli být podrobeni prověřování. Zatím byl již v aparátu Vojenského kolegia Nejvyššího soudu zpracován návrh rozsudku pro chystaný proces s představiteli velení Západního frontu, armádním generálem Dmitrijem Grigorjevičem Pavlovem, narozeným roku 1897, bývalým velitelem frontu, generálmajorem Vladimírem Jefimovičem Klimovskich, narozeným roku 1895, bývalým náčelníkem štábu frontu, generálmajorem Andrejem Terentjevičem Grigorjevem, narozeným roku 1889, spojovacím náčelníkem frontu, a generálmajorem Alexandrem Andrejevičem Korobkovem, narozeným roku 1895, bývalým velitelem 4. armády. V návrhu rozsudku se uvádělo, že předběžným soudním vyšetřováním bylo zjištěno, že „obžalovaní Pavlov a Klimkovskich jako účastníci protisovětského vojenského spiknutí, využívajíce služebního postavení... prováděli nepřátelskou práci projevivší se v tom, že se spikleneckými cíli nepřipravovali k vojenské činnosti svěřený jim velitelský sbor, oslabili mobilizační pohotovost vojsk okruhu, rozložili velení voj-

skům a vydali zbraně nepříteli bez boje, čímž způsobili velkou újmu bojové síle Dělnicko-rolnické Rudé armády...“ Stalin zběžně prolistoval návrh, který mu na stůl položil přičinlivý tajemník Poskrjobyšev. Pozorněji si pročetl závěr, že na podkladě zjištěné viny se všichni obžalovaní odsuzují ke ztrátě

OSUDOVÝ OMYL GENERÁLA

VLASOVA

PhDr. Karel Richter, CSc.

KAREL RICHTER

(narozen 15. 6. 1930 v Chlumci n. C.)

vojenských hodností, k nejvyššímu trestu smrti zastřelením, jakož i ke konfiskaci veškerého osobního majetku. Rozsudek je konečný, odvolání je nepřípustné. Poskrjobyšev stál v pozoru a čekal, až jeho pán dočte poslední list do konce. Stalin sáhl po peru a stvrdil návrh svým podpisem. „Rozsudek schvaluji,“ pronesl k tajemníkovi, „ale ty nesmysly o spiklenecké činnosti a` Ulrich vyhodí. A` se to zkrátí. A tu větu o odvolání taky. A pak a` to pošle jako rozkaz všem frontům, aby věděli, že poražence budeme trestat nemilosrdně.“ Soud byla vlastně zbytečná formalita, nebo` všechno bylo už rozhodnuto předem. Konal se 22. července 1941

patří ke špičkovým autorům literatury faktu. Je předsedou Klubu autorů literatury faktu a autorem řady titulů z novodobé historie, za něž mimo jiné obdržel i Cenu E. E. Kische. V této nové knize se zamýšlí nad osudy mimořádně rozporuplné osobnosti moderních dějin. Kde končí vlastenectví a začíná zrada? Kde je hranice mezi osobní záští a nutností bojovat proti zlu? Co je čest, svědomí, statečnost? Takové otázky si nepochybně položí každý čtenář této pozoruhodné knihy. Definitivní odpověz ale snad ani neexistuje. Otázky však zůstávají nadále. V knize je zároveň velmi podrobně popsána účast Vlasovců při osvobozování Prahy.

Životní moudra # Jsou lidé, které nelze pomluvit. Cokoliv špatného o nich řekneš - pořád jsi v toleranci pravdy. # Kdykoli se vracel domů ke své milované ženě, s rozechvěním očekával, co zase provedl. # Díky ženě platí o výplatě s malou úpravou ono biblické: Maličko - a uzříte je, a opět maličko - a neuzříte je... # Žena, která ti vyčítá, že máš sobecky nadměrné nároky na její čas, který by měla věnovat tobě, nikdy neuzná, 14

v uzavřeném zasedání za předsednictví armádního juristy V. V. Ulricha a za účasti přísedících divizních vojenských juristů A. M. Orlova a D. J. Kandybina. Funkci sekretáře plnil vojenský jurista A. S. Mazur. Vše proběhlo v souladu s návrhem. Pouze obžalovaní nepředpokládaně požádali, aby jim bylo umožněno odejít na frontu v jakémkoli postavení, aby mohli svou krví prokázat oddanost vlasti a vojenské povinnosti. Žádali, aby se jim věřilo, že vše, co se stalo, je výsledkem souhry krajně nepříznivých okolností. Svou vinu nepopírají. Vykoupí ji v boji... Ulrich je znuděně okřikl: „Zkra`te to!“ Týž den v noci byli zastřeleni. Až dlouho po válce se četnými svědectvími i odborným vojenským rozborem situace Západního frontu přesvědčivě prokáže, že všichni popravení generálové byli čestní.

# # # #

žes jí chtěl udělat radost, když jí nabízíš, že se nějakou dobu rád bez ní obejdeš. Patolog: Moji pacienti si nikdy nestěžují. Chirurg: Ale také ti nikdy nepošlou děkovný dopis. Být skromný je ctnost pouze pro bohaté. Pro chudáky je to nutnost. Cyránovi by vůbec nedošlo, že má dlouhý nos - nebýt poznámek těch kolem něho. Motor mnohého počínání nese značku - Závist. LV Chlumecké listy

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA Jelikož se nám o této nejstarší době až do druhé poloviny 19. století nezachovaly žádné záznamy, vzniklo téměř padesátileté divadelní vakuum čili bílé místo v historii chlumeckého divadla, které my tez můžeme jenom vyplnit vlastními dohady a domněnkami. Je však pravdou, že v tomto období se kulturní a divadelní život výhradně soustřezoval a nejvýrazněji projevoval v Praze, ale je rovněž pravdou, že i mimo Prahu se v mnohých městech i městečkách, a dokonce i na venkově, prokazatelně začal rozvíjet divadelní ruch. I tady lidé toužili po určité zábavě, po osvěžení ducha, když den co den a rok co rok se lopotili a otrocky robotili pánům, třebaže se reformami Marie Terezie a Josefa II. valně zlepšilo postavení selského lidu. Zpočátku to byly vesměs různé lidové zábavy, zvyky a obyčeje, dramaticky předváděné, jež nahrazovaly divadlo. Tyto scény se provozovaly pravidelně o některých církevních svátcích, např. o Velikonocích, na Květnou neděli, o Vánocích, na Tři krále apod. Vyšším stupněm tohoto předvádění se stalo prostonárodní divadlo čili také tak zvané „selské nebo sousedské divadlo“. Nejoblíbenější hrou tohoto divadla byla hra o umučení a vzkříšení Páně. Provozovala se na různých místech pod širým nebem, na náměstí, na hřbitově, na lukách a zahradách, zpravidla na svahu, kde byla upravena sedadla z prken na kůlech. Tyto „pašijové hry“ mívaly první představení obyčejně na Květnou neděli a pak se opakovaly příští dva dny velikonoční. Doba osvícenská příliš nepřála těmto lidovým dramatickým scénám, všemožně je brzdila a ztěžovala, takže i když ochotníkům bylo dovoleno hrát a hra byla schválena, bděly nad tím krajské úřady, které zvláště dávaly pozor, aby se do her nevkládala slova a věty, které by probouzely a šířily myšlenky nepřátelské stávajícímu řádu politickému, společenskému a státnímu. A jak tomu bylo v Chlumci n. C.? Provozovaly se tyto náboženské scénky i u nás? Nevíme. Nikde jsme se nesetkali se sebemenší zmínkou o tom, že tomu tak bylo i v našem městě. VždyP ani nic nevíme o působení Klicperově v době prázdnin. Kolik a kterých her za období devíti let v Chlumci uvedl? Stejně tak nevíme, když v r. 1819 ukončil svá studia a byl jmenován humanitním profesorem v Hradci Králové, zdali ještě nějaký čas pomáhal, byP třeba jen radou, pozůstalým ochotníkům. A rovněž nevíme, zda některý ze studentů, Klicperův epigon, nepřevzal opuštěné křeslo chlumeckého divadelničení. Vše je zahaleno v temnotu a vymýšlet si různé legendy, pravdě by nikterak neposloužilo. Teprve v druhé polovině 19. století se podařilo zachytit ručně psanou listinu, v níž neznámý autory neobyčejně vzletně popisuje velmi závažnou událost. V létech šedesátých 19. století, kdy v Čechách panovalo všeobecné vlastenecké nadšení, kdy nad vyprahlými lady české národnosti se vznesli první skřivánkové, aby zvěstovali, že opět přišlo jaro, v této, nám Čechům, příznivější době, kdy se počala jevit po našich vlastech národní probudilost 2 / 2003

a lepšily se politické poměry, po příkladu jiných probudilých měst, vznikla mezi některými vlasteneckými občany zdejšími š`astná myšlenka, zříditi v našem městě ochotnické divadlo. Bylo toho třeba, aby zavládl český duch ve městě, neb němčina roztahovala své drápy již i do rodin a v lepší společnosti se jinak nemluvilo než německy. A ta myšlenka našla plného souhlasu ve všech vrstvách obyvatelstva. Hlásil se k ní úředník, řemeslník, kněz, učitel i živnostník, aby svou hereckou i pěveckou hřivnou přispěl k obrození a oživení národního vědomí. A tak v roce 1861, kdy už v rakousko-uherské monarchii platil divadelní zákon o spolcích, se v Chlumci n. C. zakládá „Spolek divadelních ochotníků“, sdružující ve svém středu horlivé nadšence božské Thalie, kteří se s velkým elánem a chutí pouštějí do krásné a ducha vzdělávající činnosti. Byli to zejména Josef Daněk, Drahomír Dlouhý a Václav Laňár, kteří dne 20. května 1861 vydali provolání k obecenstvu a jejichž úsilí se také poštěstilo, že se chlumecké divadlo zřídilo ještě téhož roku a ihned zahájilo svou činnost. Mezi nimi bohužel nebyl V. K. Klicpera, neboP byl již dva roky mrtev. Chlumecký sládek Josef Daněk Však také tito tři jmenovaní se potom volbou stali významnými činovníky vzniklého spolku. Protektorem chlumeckého divadla se stal J. Daněk, chlumecký sládek, ředitelem D. Dlouhý a režisérem V. Laňár, učitel. V souvislosti se jménem J. Daňka je úzce spjata další neméně důležitá událost, jíž nelze opomenout. Dne 31. července 1861 odjela vlakem z Prahy slavná spisovatelka Božena Němcová do Týnce nad Labem a odtamtud pak bryčkou do Chlumce n. C. ke svému dávnému příteli, vlastenci, dobroději a mecenáši J. Daňkovi, aby jej požádala o přístřeší za pobytu v mlékosrbských lázních, kam si přijela léčit pocuchané zdraví. Tehdy ještě netušila a ani nikdo kolem ní, že jí zbývá necelý rok života. A nyní opět k divadlu. Jako v jiných městech, tak pokračuje se v oné listině, i v Chlumci nad Cidlinou zjednávalo nám divadlo půdu a bylo namnoze všude fakticky jediným prostředkem, který už mohl působit na šosáckou mysl občanstva, po vyšších třídách se opičící, vlastním jazykem pohrdající. Vždy` v těch letech celá obecní správa zdejšího ryze českého města se vedla výhradně po německu, ano i zmíněné provolání muselo být sepsáno v obou zemských jazycích, aby se mu rozumělo. 15

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

Může tedy každý lehce pochopit, jaké poměry tehdy panovaly a jak se divadlem šířila láska k českému jazyku, který se povznášel ze své nízkosti a podřízenosti, jak se oživovaly vlastenecké dějiny a podněcoval se odpor proti cizáctví a odrodilství. Prostě divadlem se kladly všude po venkovských městech základy uvědomělého národního života. Bohužel i o činnosti tohoto chlumeckého spolku se nedochovaly žádné další doklady ani protokoly ze schůzí, aby zde mohl být podán pravdivý obraz jeho záslužné divadelní práce. Je toliko známo, že po desetiletém působení divadelní život v tomto spolku ochaboval a již se zdálo, že za-

nikne, když se přece jenom některým nadšencům podařilo spolek znovu vzkřísit v roce 1874. Tez na chvíli se odchýlíme jiným směrem. Jelikož v druhé polovině 19. století vznikly v Chlumci nad Cidlinou ještě další spolky, které se staly v budoucnu stavebními kameny nového divadelního spolku, domníváme se, že jim právem přísluší místo na těchto stránkách. Dne 23. srpna 1863 sešli se nadšenci v počtu 37 a vlastnoručním zápisem v knize členů stvrdili, že co účinkující údové k zpěváckému spolku přistupují a zároveň stanovy téhož spolku zachovávati slibují. Současně byly přečteny a projednány spolkové stanovy a zadány k úřednímu schválení. Spolek přijal heslo „Zpěvem 16

k srdci, srdcem k vlasti“ a nechal si je vyšít na svůj krásný prapor. Ježto se ujímal zvyk nové spolky pojmenovávat po významných osobnostech, chlumecký spolek přijal jméno Klicpery, takže zněl - „Mužský zpěvácký spolek Klicpera“. Je jasné, že společenský život byl tehdáž zřejmě trochu jiného rázu, než nyní. Však hlavním příznakem oné doby byla vzájemná upřímnost mezi sebou a úcta. Při zábavách se lidé oddávali plnému veselí v střídmém užívání všech světských požitků. Sídlem společenského života býval Kleinerův hostinec a výletní místo Veisovna - Krašov, později hostinské místnosti J. Doležala, velké koncerty, akademie a hudební zábavy se konaly v sále městské střelnice, tehdejší to administrativní budovy okresní nemocnice. Prvními funkcionáři spolku byli: ředitelem Václav Laňár, řídící učitel, jednatelem Josef Doležálek, ekonom, pokladníkem Josef Vokroulecký, městský důchodní. Pro úplnost je ještě třeba doplnit některé údaje. Od r. 1871 - 1873 byl ředitelem Josef Marek, učitel, a po odstěhování téhož Bohumil Klenka, duchovní, za jehož působení byly v r. 1882 změněny stanovy. Prvním starostou spolku byl zvolen Josef Doležálek, po jeho úmrtí Oktavián Křepela, řídící učitel, a r. 1893 Jan Šafránek, učitel měšPanské školy. (Přiložen plakát Akademie obou zpěváckých spolků.) Stejně tak i dámy chtivé zpěvu toužily po dívčím zpěváckém spolku. Toto přání se stalo skutkem dne 25. srpna 1872 při schůzi zpěvu příznivých chlumeckých dam, které si daly za úkol zřídit v Chlumci n. C. dívčí pěveckou jednotu. Když se k této schůzi sešel dostatečný počet dam, přečetly se stanovy zpěváckého spolku „Vesny“ z Brna a po krátkém rokování, až na malé změny, byly přijaty. Na to se podle nich přikročilo k volbě řídícího výboru. Za členky volební komise byly zvoleny: Vilhemina Doležalová, Terezie Vobecká a Marie Vokroulecká. Voleb se ještě zúčastnily následující dámy: Filomena Filípková, Božena Vlasáková, Marie Velichová, Albína Siglová, Aloisie Těšínská, Terezie Šlárová, Kristina Doležálková, Anna Bezprsková, Anna Rejtharová, Františka Jiroutková, Anna Andrová a Vilhemina Farská. Celkem bylo odevzdáno 17 hlasovacích lístků a výsledek voleb byl tento. Do výboru byly zvoleny: V. Doležalová, T. Vobecká, B. Vlasáková, F. Filípková, M. Velichová, A. Siglová, za náhradnici T. Šlárová. Za sbormistra jednohlasně cedulkami zvolen Jan Vokroulecký, za jeho náměstka František Cón, za jednatelku Marie Vokroulecká a za jejího náměstka Václav Bursa. Pak následovala volba funkcionářek. Za předsedkyni byla jednohlasně zvolena Vilhemina Doležalová, za její náměstkyní Terezie Vobecká, za pokladní Filomena Filípková. Za pořadatelku, po provedení druhé volby, Marie Velichová. Za jméno spolku bylo přijato jméno „Cidlina“ s heslem: „Jará krev - jarý zpěv“. A nyní se opět vrátíme na opuštěnou kolej chlumeckého divadla. A. Lauterbach Chlumecké listy

TENISTÉ SLAVÍ

Chlumecký tenis slaví 80. výročí od svého založení Jak jste se mohli dozvědět z článků o historii chlumeckého tenisu v minulých číslech Chlumeckých listů, slaví tenis v Chlumci nad Cidlinou 80 let od svého vzniku. K tomuto, jistě významnému výročí, bude tenisový oddíl pořádat v závěru sezóny jubilejní turnaj, na který zveme všechny bývalé i současné hráče a hráčky. Zveme všechny, kteří se, každý svou měrou, zasloužili o to, že tenis v Chlumci žije a vzkvétá doposud. Zveme i ty, kteří již tenisovou raketu marně hledají pod skříní a dělá jim potíže pomalá chůze, ale rádi si zavzpomínají na svá mladá tenisová léta. A nyní z historie do současnosti. Tenisovou sezónu 2002 lze hodnotit jako úspěšnou. Změna Tělovýchovné Jednoty ČSTV na Tělocvičnou Jednotu Sokol byla ukončena a začala běžná práce a běžné starosti. Sezóna pro nás tenisty začala již 16. března, kdy se uskutečnila první brigáda na údržbě kurtů po zimním období. Hlavní nápor brigádníků s nezbytnými lopatami, hráběmi, motykami, kbelíky, smetáky, hadry a chutí do práce nastal 30. března. Na sklonku dne bylo již všech pět kurtů připraveno k opatrnému hraní. Ale teprve po nekonečném válcování těžkým válcem všemi směry a stejně tak nekonečném vláčení zametacích sítí jsou kurty opravdu připraveny na zátěž mistrovských utkání. Ta pro nás nedopadla vůbec špatně. Družstvo „A“ se v Oblastní soutěži II. třídy umístilo na 4. místě, družstvo „B“ v Okresním přeboru na 3. místě, stejně jako družstvo „C“ v Okresní soutěži. Potěšitelné je i umístění našeho nejlepšího hráče Martina Luňáka - Amára na 516. místě celostátního žebříčku. „Áčko“ i „Béčko“ mají letos na postup, takže uvidíme. Valná hromada tenisového oddílu se tentokrát konala již v klubovně na kurtech dne 6. dubna 2002. Byly dohodnuty soupisky jednotlivých družstev, termíny turnajů a další úkoly pro bezproblémový chod oddílu. Výborová schůze na svém zasedání začátkem tohoto roku dohodla 2 / 2003

změny ve vedení oddílu. Po rezignaci Ing. arch. Jiřího Bučiny byl do funkce předsedy oddílu zvolen ing. Miloš Matějů a jeho zástupcem Stanislav Čáslavský. Dále probíhá tenisová přípravka dětí pod DDM a pod vedením ing. Holoubka, talentované děti přebírá tenisový oddíl po zimní přípravě k individuálnímu tréninku na kurtech. Tenisový oddíl opět pořádal turnaje jednotlivců, hlavním byl Oblastní turnaj mužů, tentokrát velmi dobře obsazený i našimi hráči. Druhým hlavním turnajem byl, poprvé na našich kurtech, turnaj dětí, který se setkal s velkým ohlasem u začínajících tenistů. Pro letošní rok chystáme opět Oblastní turnaj mužů v termínu 23. 8. - 25. 8. a netradičně turnaj dorostenek v termínu 19. 7. - 21. 7. Samozřejmě zveme všechny příznivce dobrého tenisu. Dalším vyvrcholením sportovní činnosti oddílu tenisu je společná akce s oddílem volejbalu - Chlumecké volejbalové léto. Tato akce, která vzhledem k účasti většiny extraligových volejbalových družstev, nemá konkurenci

ani v Dřevěnicích, se letos koná ve dnech 9. 8. a 10. 8. I tentokrát máme příslib všech extraligových družstev a lze očekávat skvělý volejbal. Samozřejmou součástí je i turnaj smíšených družstev 4 + 2 open a turnaj družstev mužů okresní či krajské úrovně. V září pořádal tenisový oddíl turnaje pro vlastní potěšení - oddílový turnaj jednotlivců, oddílovou losovanou čtyřhru a na závěr sezóny oddílovou losovanou smíšenou čtyřhru. Začátkem tohoto roku jsme pořádali tradiční OPEN PLES s vynikajícím orchestrem JEL - BAND našeho učitele ZUŠ Vladimíra Jelínka se sólistkou Petrou Převratskou. 8. března pořádáme již tradiční PLES NAVÍC opět s vynikajícím orchestrem LYRA KLUB Jaroslava Perného se sólistkou Petrou Pernou. Na tento ples Vás srdečně zveme. Závěrem mi dovolte pozvat Vás všechny na tenisové kurty k aktivnímu sportovnímu vyžití. K pozvánce připojuji provozní dobu pro veřejnost a ceník.

Provozní doba na tenisových kurtech je v období do 30. 6. následující Pondělí až pátek Sobota a neděle

od 16.00 hodin od 9.00 - 12.00 hodin, odpoledne od 15.00 hodin - zavírá se dle počasí a situace

Provozní doba v období prázdnin tj. od 1. 7. do 31. 8. následující Pondělí až neděle

od 9.00 - 12.00 hodin, odpoledne od 15.00 hodin - zavírá se dle počasí a situace V případě špatného počasí jsou kurty uzavřeny

Ceník Hosté platí 100,- Kč za jeden kurt a jednu hodinu hry, tj. v případě čtyřhry 25,- Kč na osobu. Předplatné na měsíc prázdnin pro děti 100,- Kč Předplatné na měsíc prázdnin pro dospělé 500,- Kč Celoroční předplatné 1.000,- Kč Za výbor tenisového oddílu T. J. Sokol Chlumec n. C. Ing. arch. Jiří Bučina

17

LIDÉ KOLEM NÁS

V pohřebních proslovech se často říká o těch, kdo odešli na věčnost, že i když zemřeli, budou nadále žít. To není prázdná řečnická floskule, jak by se mohlo zdát. Tak tomu skutečně je. Lidé, i když nejsou nesmrtelní a každý má bohužel nezávisle na své vůli délku své pozemské cesty přesně vyměřenou, jsou jediným živočišným druhem na této planetě, který má možnost přežívat svou smrt. Nikoli fyzicky, ale přesto velice životně a dlouho. Žijí totiž vskutku i po svém skonu v paměti lidí, kteří je měli rádi a pro něž něco znamenali. Podle míry svých veřejných zásluh žijí nadále i v paměti obce, která byla jejich domovem a působištěm a která trvale, napříč generacemi, oceňuje a pyšní se tím, co ti odešlí vykonali a co znamenali. Proto neváháme psát i o těch našich spoluobčanech, kteří zde již zdánlivě nejsou, ale tím, jak žili a co znamenali pro jiné lidi i tím, co vykonali, patří neodlučně k tomuto městu a zaslouží si, aby se na ně vzpomínalo. A ty vzpomínky, to je způsob jejich pokračujícího života, díky němuž jsou stále lidmi kolem nás a s námi. Jedním z nich je muž, kterému dnes představujeme současníkům.

Josef JIRÁNEK My starší ho pamatujeme jako zaměstnance chlumecké pošty, kde skoro celý život pracoval. Byl to skromný, poctivý, lidumilný člověk, který vynikal pílí a svědomitostí ve svém zaměstnání. Jako kluk jsem ho vídal při sletových prostných v sokolském tričku a gymnastických šponovkách. Při slavnostních příležitostech oblékal svou uniformu italského legionáře, k níž (na rozdíl od pana Resla) nosil alpínský klobouk. Narodil se roku 1895 v nedalekých Mlékosrbech. Po vychození školy se vyučil krejčím. Zdálo se, že o jeho životě je rozhodnuto. Živil by se krejčováním a skrovný výdělek by si doplňoval drobným hospodařením. Do životního předurčení devatenáctiletého krejčovského tovaryše však v létě 1914 zasáhla válka. Hned v první vlně mobilizace byl Josef Jiránek povolán do rakousko-uherské armády. S hradeckou marškumpanií se po absolvování zrychleného výcviku ocitl na srbském bojišti. Jako většina národně uvědomělých Čechů střílel tak, aby žádného Srba ani nešPastnou náhodou nemohl zasáhnout, a čekal na vhodnou příležitost, aby mohl přejít na druhou stranu fronty. Dočkal se jí až někdy na jaře roku 1916 , kdy byl se svou kumpanií odvelen do boje proti Italům, kteří v květnu vyhlásili válku Rakousko-Uhersku. V nepřehledné bojové situaci se mu poštěstilo dobrovolně padnout do italského zajetí. V zajateckém táboře v Padule se přihlásil do jednoho ze sedmi československých pracovních praporů, které se začátkem roku 1918 staly základem výstavby legionářských 18

pluků. Sám se stal příslušníkem 33. pluku. Vyfasoval šedozelenou italskou uniformu s ovinovačkami a červenobílými výložkami na límci blůzy, alpínský klobouk, karabinu italské konstrukce a obávaný útočný nůž italských úderných jednotek s úspěchem používaný v boji muže proti muži. 24. května po slavnostním pochodu v Římě v přítomnosti generála Štefánika převzal jejich pluk bojový prapor. Za necelý měsíc se již poddůstojník Josef Jiránek ocitl se svou jednotkou na přední linii ve vysokohorském obranném pásmu Casa Prina. 17. června v 18.00 spolu s ostatními vyrazil do útoku, o němž je ve válečném deníku zaznamenáno: „Obranná dělostřelba odpůrcova pokračovala zuřivě, ale čeští vojáci prvého praporu provedli útok velkolepě. Ani ne v půl hodině byl nepřítel ze své linie vytlačen, zanechav v našich rukou osm strojních pušek a víc než 200 zajatců.“ Po sloučení s ostatními jednotkami se pak oba pluky tvořící československou brigádu přesunuly na úsek fronty u Lago di Garda. Tady Josef Jiránek prodělal urputné boje o kótu 703 Doss Alto. Sám mi v roce 1949 jako studentovi, který se zajímal o boje legionářů, vyprávěl: „Rakušani měli převahu, ale my jsme tu kavernu udrželi. Říkali jsme si: Třeba padneme, ale neustoupíme. Po boji za námi nahoru přišel generál Graziani, a když viděl, kolik mrtvých tam Rakušani nechali před naším šteluňkem, opakoval několikrát: „Čeští vojáci jsou hrdinové.“ Zrovna nesli kolem na nosítkách našeho poručíka, který si sám prostřelil hlavu, aby nepadl do rukou Rakušanům, kteří vnikli do předsunutého postu. Generál smekl čepici a poklekl na koleno. Viděl jsem zblízka, že měl oči plný slz.“ I četaři Josefu Jiránkovi patřilo uznání vyslovené v rozkaze italského vrchního velitelství ze dne 22. září 1918: „... Neochvějné oddíly šesté divize československé, které uhájily onu pozici, se bránily s obdivuhodnou chrabrostí: obchvatný útok byl překažen a odražen oddílem kulometů, vyrazivším ze zákopů; druhý nepřátelský oddíl, zničiv hlídku stráže, dosáhl kóty 703, ale byl odtud ihned vyhnán obránci a posilami po urputném boji na nůž, v němž doznal mnoho ztrát. Odpoledne dobyly útočné hlídky zpět místa hlídky, a tak úplně obnovily původní pozici.“ V průběhu dalších týdnů se rakouská ofenzíva zhroutila a císařsko-královské vojsko se zmateně dávalo na ústup. Monarchie se rozpadla. Vznikla Československá republika a legionáři z francouzské a italské fronty se dočkali vytouženého návratu domů. Radost z míru a zrodu samostatné republiky ještě nebyla úplná. S Poláky jsme se museli rvát o Těšínsko a s Mazary o Slovensko. Jednotky italských legií, které v polovině prosince zahájily přesun železničními transporty do vlasti, musely být bez odpočinku zasazeny do bojů proti mazarské Rudé armádě, která pronikala na Slovensko. Pro četaře Josefa Jiránka, stejně jako pro více než třicet tisíc dalších československých legionářů z Itálie, válka několik dalších měsíců pokračovala. Všem se chtělo žít, ale mnozí ještě museli zemřít v boji za svobodu vlasti, který dosud neskončil. Přečkal jej ve zdraví, takže se mu nakonec přece jen splnil sen o šPastném návratu domů. Po propuštění z vojska, sotva svlékl svou legionářskou blůzu plnou medailí za statečnost v bojích, vstoupil do Chlumecké listy

LIDÉ KOLEM NÁS

státní služby jako poštovní zaměstnanec. Pohraničí, kde byly potlačeny odtrženecké snahy německých nacionalistů, potřebovalo spolehlivé hraničáře pro zajištění státní správy. Uvázl na čas v Liberci. Usilovným studiem si v poštovních kurzech doplnil vzdělání, naučil se německy a nastoupil místo poštovního úředníka. Po několikaletém působení v severočeské metropoli se mu však zastesklo po

v době květnového protiněmeckého povstání v roce 1945 opět připraven k boji se zbraní v ruce za republiku. Byl to vzácný člověk. K dokreslení jeho charakteristiky mohou vhodně přispět jeho vlastní vzpomínky na těžká léta, která prožil. Karel Richter

Ze vzpomínek Josefa Jiránka Chlumec n. Cidl. 5. 12. 1965

rodném kraji. Požádal o přeložení do Chlumce. To byl věru šPastný životní krok.Tady našel svou velkou lásku Aničku Fialovou, jejíž otec byl zasloužilý ruský legionář. Brzy se konala svatba. Manželé si postavili domek, kde pak šPastně žili dlouhá léta až do své smrti. Řádně vychovali celkem tři děti. Prostřední dcera Jaroslava Soukupová, kterou jsme požádali o pár informací o otci, žije nyní v Pardubicích, ale do rodného domku i města často přijíždí i s manželem. Napsala nám: „Otec se velice angažoval ve veřejném životě, byl činovníkem Sokola, Obce legionářské a po příchodu Němců vstoupil do odbojové organizace Obrana národa. Dnem 1. 9. 1939 skončil poklidný život naší rodiny. Otec byl zatčen gestapem a pět let vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen u Berlína. S ním tam prožili tato těžká léta i dva Chlumečáci, pan Tamele a pan Hrnčíř. Všem třem zachránila život otcova krejčovina. Podle jeho vyprávění, že uměl šít, dostal se na práci v krejčovské dílně. Všichni ostatní vězni pracovali, pod dohledem esesáků, v lomech a mnoho jich tam zahynulo. Otci se podařilo postupně dostat do krejčovské dílny pana Tameleho i pana Hrnčíře, i když oni dva (učitel a hoteliér) šití na stroji vůbec neovládali. Ale podařilo se a oni všichni ty hrůzy přežili. Přežily jsme tu těžkou dobu i my, tři děti s matkou, téměř bez finančních prostředků, jen díky matčiným rodičům Fialovým. Děda Fiala, rovněž legionář, nám celé roky nahrazoval tátu. Otec se po pěti letech vrátil s podlomeným zdravím a brzy odešel do důchodu. Ještě jako důchodce po deset let zastával v Chlumci funkci předsedy pobočky Svazu politických vězňů.“ K sdělení paní Soukupové nutno dodat, že navzdory vězněním oslabenému zdraví, byl pan Jiránek, stejně jako pan Ressel a ostatní chlumečtí legionáři 2 / 2003

Rok 1938 byl pro Československo tragický. Hitlerovo Německo odtrhlo pohraniční území a na Slovensku Mazaři zase jižní část území. V březnu 1939 okupace českých zemí, zřízení protektorátu Čechy a Morava prý pod ochranou Hitlera a jeho diktátorů. Slovensko zřídilo si samostatný stát a postavilo se po boku Německa. Jak se později ukázalo, jeho armáda bojovala proti Rusku. 15. března 1939 nastupuji normálně do služby v telefonní ústředně. Po vstupu do místnosti hlásí kolegyně Netolická v pláči a nářku: „Pojzte, já už nemohu telegramy odebírat, vždyP je to tak strašné a bolestné. Němci se hrnou obsazovat naši vlast!“ Odpovídám: „Ano, již večer v 21 hodin obsadili Plzeň a Ostravu.“ Zasednu k telegrafnímu aparátu. Depeše zní: Praha-úřední - všem poštovním úřadům, Německá armáda obsadí - přechodně - české a moravské území - zachovejte klid - buzte na svých pracovištích - aby nedošlo ke krveprolévání -. podpis Porid Praha. Udržoval jsem spojení s připojenými ústřednami, abych věděl, jak Němci postupují bez bojů. Kolem 9. hodiny hlásí pražská ústředna: Již jsou v Praze, zanedlouho opět hlášení - odmlčujeme se - už jsou u nás -. Potom již následovaly další ústředny s odmlčováním. V 11.00 hodin vtrhli do chlumecké poštovní budovy a samo sebou hned si zjišPovali telefonní spojení, obsadili průběžné vojenské linky a hlásili na velitelství v Čáslavi, že je Chlumec obsazen. Mezi tím zjišPuji, že jsem v budově zůstal sám v ústředně a domovník, který bydlel ve sklepním bytě. Druhý den nastoupily německé ženy, které asi dva měsíce obsluhovaly samy telefonní ústřednu, jedna byla mezi nimi mluvila česky. Téhož večera nastalo zatýkání některých komunistických předáků, rozpuštění Čsl. obce legionářské a další různé sankce, označení židovských obchodů atd. 31. srpna 1939 bylo tajně nařízeno, že od 1. září pojedou vlakové pošty podle mobilizačního plánu, jak byl stanoven vládou první republiky. Netušili jsme zatím nic. 1. září - krásný letní den, nastupuji ráno v 5.00 hodin do služby, mám dozor na nádraží a cestou potkávám továrníka Stutze, který mi sděluje, co hlásili v rozhlase o vpádu německé armády do Polska bez vypovězení války. Tedy začala druhá světová válka a s ní všecko zlé pro náš národ. Co vypravuji vlakovou poštu k další jízdě do Hradce Králové, objeví se četnický strážmistr. „Pane Jiránek, máme 19

LIDÉ KOLEM NÁS

vás předvést.“ „Kam?“, ptám se. „Bylo zde Gestapo a nařídili předvedení. Již jsme vás hledali doma a na poště.“ Byl to strážmistr Starý. Šli jsme vedle sebe a on praví: „Máte-li nějaké letáky, nenápadně je hozte do vedlejšího křoví.“ To již jsem tušil něco nepříjemného a dal jsem peníze - měsíční gáži, kterou jsem měl u sebe - Starému, aby ji odevzdal u nás doma, což ochotně učinil. Došli jsme na četnickou stanici a tam již byl Bohumil Tamele, kterého vytáhli ze školní třídy. Byl předsedou Čsl. obce legionářské; Pepík Hrnčíř, jeho vytáhli z jeho restaurace jako místopředsedu obce legionářské. Já jsem byl jednatelem, tedy celé předsednictvo obce legionářské! Já jsem ještě pokladníkem Sokola a členem městské rady za stranu národně socialistickou. Jako poslední byl přiveden Jiří Oliva, velkoobchodník a starosta Sokola. Tedy čtyři z Chlumce nad Cidlinou byli zatčeni v prvém dnu druhé světové války. Před budovou zastavil autobus s gestapáky, který přivezl zatčené z Nového Bydžova. Vstoupili do budovy stanice, ověřili si naše rodná data podle jejich připraveného seznamu a jejich velitel prohlásil, že jsme zatčeni. Tážeme se proč? „Odpověz se dozvíte.“ Odchod do autobusu bez rozloučení, pryč... Vidím ženu s dětmi plačící - nedovolili mi sebemenší styk s nimi. Autobus uháněl směrem na Žiželice, kde byl zatčen M. Miláček, rolník a starosta tamějšího Sokola. Jízda pokračovala do Kolína, kde bylo soustředění zatčených v obvodu kolínského Gestapa. Po obědě podle jejich seznamu se nastupovalo opět do autobusu a odváželi nás směrem na Bělou pod Bezdězem, kde nám byla poskytnuta večeře, a zde jsme odposlouchali, že cesta vede do Drážzan. Cestou jsme potkávali armádní oddíly pochodující do Čech. Když jsme přejížděli hranice Čech, někdo začal tlumeně zpívat „Čechy krásné, Čechy mé“, ale ihned byl gestapáky umlčen. Do Drážzan jsme přijeli v noci, vše ve tmě, vstup do věznice - divný pocit pro nás, kteří jsme si to nedovedli nijak představit. Po odsouhlasení a předání správného počtu zatčených 49, převzal nás velitel věznice. Byli jsme rozděleni po dvou mužích do vězeňských kobek. Se mnou byl Pepík Hrnčíř, kráčíme v polotmě do vyššího poschodí a potkáváme na schodech muže oblečeného v plátěném obleku (trestanecký). Ten nás zastaví a táže se nás česky: „Co se děje v Čechách, že je opět takový přísun?“ Byli jsme udiveni touto otázkou v mateřském jazyce. Odpověděli jsme, že jsme zatýkáni a nevíme proč. Odpověděl nám, že takových je zde více. Druhý den při rozdávání jídla se nám nenápadně svěřil, že je Lužický Srb a studoval v Praze. Byl z Budyšína a byl zatčen také pro vlasteneckou činnost. Ve věznici dělal gongaře, tj. prováděl úklid na chodbách a roznášel jídlo od jedné cely ke druhé pro vězně. Vstoupili jsme do vykázané cely. Těžké dveře zabouchly, klíč zarachotil a již jsme byli uvězněni. Než zhaslo světlo, rychle jsme rozložili slamníky, abychom mohli ulehnout, a vzpomínkám nebylo možno se ubránit. Doma také nespí, nevědí nic o nás. Teprve za měsíc máme povolení psát domů. Ráno budíček. Otevřely se dveře cely a Mírčin s kotlem kávy a chlebem rozdává. Teprve se rozhlížíme, jak vypadá věznice a opatře20

ní proti útěku. U kobky malé okno zamřížované a ještě zadrátované. Druhá noc byla již trochu lepší. Nezbývalo nic jiného, než hlavu vzhůru a myslet, že to přežijeme. Měl jsem právě té noci sen a vypravuji jej Pepíkovi Hrnčířovi, jak jsem byl kdesi v přírodě a byl jsem pronásledován jakýmsi dravcem, který mě stále pronásledoval, schovával jsem se mu a on stále za mnou, až mě drápy poškrábal na zádech do krve. Pepíku, podle toho vše vydržíme a vyvázneme s menším zdravotním poškozením a vrátíme se opět domů s otřeseným zdravím. Ano, Pepík věří, ale kdy to bude? Strava ve věznici byla ucházející. Denně byly procházky po dvoře věznice v kruhu na 2 metry od sebe, aby nebylo možno jeden s druhým promluvit, jen němý pochod asi půl hodiny a opět návrat do věznice. Tak den po dni ubíhal, až přišel 16. prosinec. Dozorce hlásí odjezd do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Na nádraží jsme byli převáženi po částech, v hale budovy jsme byli postaveni čelem ke zdi. Smutný akt - co to bude. Orgány Schutzpolizei nás zavedly do vlaku. Jeli jsme do Berlína. Běda! V Berlíně nás převzali SS. Ti s námi jeli až do Sachsenhausenu a pak pěšky do lágru v klusu, týrání, tlučení palbami pušek až za prokletou bránu. Po převzetí přisel velitel tábora se svými pohunky s uvítacím proslovem, že je to výchovný tábor a délku pobytu si určuje každý sám svou prací a kázní. Porušování kázně se trestá mimo jiné 25 ranami holí, trestným sportem, ze kterého měli mnozí smrt - sportovní týrání.

Inzerát

Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Reprezentovali nejen školu, ale i naše město Ve čtvrtek 16. ledna se žáci 7. a 8. ročníků naší školy zúčastnili regionální soutěže v německém jazyce v Novém Bydžově. Zástupci naší školy reprezentovali velice úspěšně. V kategorii 6. a 7. ročníků obsadila Lucie Šimáková (7.C) druhé místo a Jan Lochman (7.C) čtvrté místo ze 17 soutěžících. V kategorii 8. a 9. ročníků soutěžilo 22 žáků. Lucie Kyceltová (8.D) obsadila ve vyrovnané konkurenci čtvrté místo, další soutěžící Šárka Schejbalová (8.D) šesté místo a Šárka Dvořáková (8.D) osmé místo. Všichni soutěžící rozhodně ostudu neudělali a svojí reprezentací přispěli k šíření dobrého jména naší školy. Mgr. Hana Jadrná, vyučující německého jazyka

Ukázky z prací našich žáků aneb přečtěte si pohádku O deštníku, který se bál vody Za sedmero horami, řekami a lesy se rozléhalo malebné městečko. Uprostřed města stál malinký krámek, kde se prodávaly deštníky, pláštěnky a další různé potřeby do deště. Právě v tomto krámku sídlil starý zaprášený deštník. Ale nebyl to jen tak nějaký obyčejný deštník. Byl to deštník, který se bál vody. Vždy, když si ho chtěl někdo koupit, začal poletovat po místnosti, aby ho nikdo nechytil. Roky plynuly a o starý deštník již neměl nikdo zájem. Tak si jednoho dne řekl: „Až se objeví další zákazník, bez váhání se nechám koupit!“ A tak se stalo. Hned druhý den přišel do krámku neznámý muž, uviděl deštník a šli spolu k pokladně. Prodavač se divil, že deštník nezačal prchat. Venku zrovna pršelo a muž se rozhodl, že ho hned vyzkouší. Deštník se zprvu bál, ale když zjistil, že se mu nic nestalo, že i jeho barvy zůstaly zářivé, byl rád, že překonal strach, a těšil se na další deštivé dny. Martin Čáslavský, 9.A

O kocourkovi, který neuměl mňoukat Jednoho letního večera se naší kočce Micce narodilo koPátko. Zprvu jsme měli všichni radost, ale poté se nám začalo zdát divné, že Mourek, tak jsme jej totiž pojmenovali, vůbec nemňouká. A co teprve když na nás jednou zavolal: „Hej!“ To pro nás znamenalo velký šok. „Máme mluvícího kocoura!“ 2 / 2003

vykřikla moje sestra. Zjistili jsme, že kocourek nás bedlivě sleduje při rozhovorech a opravdu se učí naši lidskou řeč. Nejhorší důsledky to však přineslo pro Micku. Stále na Mourka mňoukala a nechápala, proč jí pořád odpovídá: „Mluv česky, mami, nerozumím ti.“ Nakonec se Micka po několika dnech přestala namáhat a stáhla se do ústraní. Mourek postupně rostl a stále se učil víc a víc nových slov. Po dvou měsících už uměl mluvit jako velký školák. Napadlo nás, že by mohl začít s námi chodit do školy. Dalo nám to hodně přemlouvání, ale nakonec jsme dostali od ředitelky školy speciální povolení. Hned první den ve škole se ale stala hrozná věc. Probíhala právě hodina přírodopisu. Probírali jsme vodní ptactvo a paní učitelka mě poslala do kabinetu pro vycpanou divokou kachnu. Samozřejmě, že Mourek hned chtěl jít se mnou. Přišli jsme do kabinetu a já hned zamířil pro kachnu. V tu chvíli však Mourek ucítil myš, a protože je to přeci jenom lovec, hned se za ní rozběhl. Už ji vidí, stojí ve čtvrtém regálu té největší skříně. Mourek se za ní chce vyšplhat. Skáče za ní, chytá se poličky, ale co to? Celá skříň se převážila a padá. Při pádu strčí do další skříně a ta zas do další. Všechny skříně padají jako domino. Když všichni uslyšeli tu ránu, přiběhli a ptali se, co se stalo. Musel jsem s pravdou ven. Chudák Mourek byl za svůj nešPastný čin vyloučen ze školy.

Nebyl smutný, vlastně mu to i prospělo. Ta rána, kterou způsobil pád skříně, jej vyděsila natolik, že najednou zapomněl mluvit. A co víc, dokonce začal z ničeho nic mňoukat. Nakonec z toho všeho měla největší radost Micka, protože se už mohla se svým synáčkem domluvit. Tomáš Steklý, 9.A

Růže, která nevoněla Bylo jedno království a to bylo zvláštní tím, že v něm žily samé květiny. A v tomto království společně vládli dva vládcové, noční a denní. Ve dne vládla královna Slunečnice a v noci král Měsíček. Slunečnice už byla stará a měla ji vystřídat jiná denní rostlina. Jednou z nich by mohla být i Růže, která je vznešeného rodu, hodná a chytrá. Slunečnice by byla nejraději, kdyby se stala její nástupkyní, jenže tu byla ještě jedna květina. Petúnie se jmenovala. Byla sice vznešená a krásná, ale zlá od kořenu až po poslední okvětní lístek. Volba Denní královny měla dvě podmínky. Královna musí být vznešeného rodu a musí vonět, což obě splňovaly. Jenomže Petúnie moc dobře věděla, že Slunečnice má radši Růži, a tak se jednoho bouřlivého večera vydala do temného lesa za starou Kopřivou, o které bylo známo, že je čarodějnice. „Krásný večer“, pravila nejistě Petúnie. „Co tu pohledáváš? Nic od tebe nekoupím a pomáhat ti už vůbec nebudu. Pro květiny, jako jsi ty, tu nejsem. VraP se tam, kde ti vyklíčilo semeno!“ Pravila trochu nevrle kopřiva. „Zadržte, drahá paní, jsem tu kvůli veliké zradě a pomstě!“ Jakmile se Kopřiva dozvěděla, že chce Petúnie zbavit Růži vůně a tak i královského trůnu, byla velice příjemná, a když jí Petúnie slíbila místo vrchní alchymistky, namíchala pro ni parfém, který vše zařídí. Když Růže spala, Petúnie ji zlehýnka postříkala parfémem, který ihned zapůsobil. Když ráno Růže vstala, zatočila se jí hlava. „VždyP já nevoním“, vykřikla a padla do mdlob. Po pěti dnech, když už se blížilo k volbě, jela královna Slunečnice navštívit obě květiny. Nejdřív jela k Petúnii, ale ta jako obvykle nebyla doma, a tak se otočila a jela za Růží. Tam už ji přivítali, ale královna byla udivena, 21


neboP viděla Růži, jak pláče. Hned jí došlo, co se děje, protože Růže nevoněla! Vyptávala se, jak se to stalo. Růže jí řekla, že neví. Slunečnice se rozhodla Růži pomoct. Vzala ji s sebou na hrad, kde měla svoji dvorní alchymistku a nařídila jí, aby připravila lektvar, který vrátí Růži vůni. Alchymistka se dala hned do práce a do rána byla hotova. Ráno Růže nápoj vypila

a radostí žasla, neboP získala zpět svoji vůni. Dalšího dne byly obě květiny předvolány na hrad, kde porota rozhodne, kdo se stane následnicí po Slunečnici. Petúnie byla na hradě jako první. Se zvednutými okvětními lístky nahoru si to suverénně vykračovala chodbami hradu. Většině poddaným se zdálo, že se tu už zabydluje. Když byly zavolány před porotu, hrůzou se

zděsila, protože uviděla, spíše ucítila Růži. Porota zvolila Růži za Denní královnu a Petúnii a Kopřivu vyhnala ze země. Od té doby Růže vládne zemi a země je šPastná, že má za královnu Růži a ne Petúnii. A jestli neuschla, tak tam vládne dodnes. Jiří Popelka, 9.A

Zápis budoucích prvňáčků

Hodiny tělesné výchovy na školním kluzišti

22

Naši nynější prvňáčci při práci

Chlumecké listy


REGIONÁLNÍ CENTRUM INTERNETU ZÁKLADNÍ ŠKOLA CHLUMEC NAD CIDLINOU Termíny kurzů: začátečníci: 25. února 2003 od 17.00 hodin

18. března 2003 od 17.00 hodin pokročilí:

4. března 2003 od 17.00 hodin 25. března 2003 od 17.00 hodin

Další termíny budou vypsány.

Informace u pana učitele Mgr. Vladimíra Pacáka. Telefon: 495 484 570 Registrace probíhá přes jednotné číslo modré linky 844 111 130 (místní hovor z celé ČR).

Vzdělání je cestou k úspěchu V prostředí, kdy na jedné straně roste nezaměstnanost a na straně druhé mají podniky často potíže najít kvalitní zaměstnance, si stále více lidí uvědomuje, že další vzdělávání je jedinou cestou, jak v tržní ekonomice uspět. V cestě k lepšímu uplatnění je první podmínkou počítačová gramotnost. Tento požadavek se dnes stále více objevuje i u dělnických profesí.

Abychom co nejvíce zpřístupnili tuto výuku v celé republice a zajistili její maximální finanční dostupnost, připravili jsme ve spolupráci s Ministerstvem informatiky a společností Intel Národní program počítačové gramotnosti (NPPG). Je založen na praktických dvouhodinových kurzech nejvýše po deseti účastnících. Všichni účastníci postupně zvládnou v doprovodu zkušených lektorů ovládání počítače, připojení k internetu, základy vyhledávání na internetu a emailovou komunikaci. Kurzy mají zatím dvě úrovně: první pro úplné začátečníky s počítačem a druhý pro ty, kteří se chtějí zdokonalit v práci s internetem či v emailové komunikaci. Projekt NPPG navazuje na loňský první ročník, který probíhal v 18 městech České republiky a ve kterém bylo vyškoleno přes 5 tisíc zájemců. Účastníky byla výborně hodnocena srozumitelnost celého kurzu, osobní přístup a profesionální výklad lektora. Díky cenové dostupnosti je zejména začátečníky oceňována možnost navštívit kurz opakovaně a pojmout jej tak jako praktický trénink práce s počítačem pod odborným vedením. Na základě zkušeností s loňským ročníkem chceme v roce 2003 rozšířit dosah projektu zvýšením počtu regionálních center a doplnit kurzy do ucelené sady tak, aby účastníci po jejich absolvování získali komplexní znalost ovládání počítače a základních programů. I nadále budeme pokračovat v trendu praktických ukázek využití počítačových znalostí. Jejich cena je pouhých sto korun. Registrace probíhá přes jednotné číslo modré linky 844 111 130 (místní hovor z celé ČR).

Inzerát

2 / 2003

23

AKCE PRO DĚTI

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C. ( 495 485 357

ul. 9. května

NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC BŘEZEN 2003 3. 3. (pondělí)

Surfování po internetu + počítačové hry Začátek: 14.30 - 16.30 hodin Poplatek: 20,- Kč (hry), 30,- Kč (internet) S sebou: přezůvky

Dětský maškarní karneval 15. 3. (sobota) Začátek: ve 14.00 hodin v sokolovně v Chlumci n. C. Program: $ soutěže % tanec & vyhodnocení nejlepších masek ' slosovatelné vstupenky Vstupné: děti 20,- Kč, dospělí 30,- Kč S sebou: masku a dobrou náladu, občerstvení je zajištěno! Zlatovláska 16. 3. (neděle) Zájezd do Pardubic na loutkohereckou pohádku hranou souborem „Bez názvu“. Odjezd: ve 13.45 hodin od lovčické prodejny na náměstí v Chlumci n. C.

Návrat: kolem 16.45 hodin Poplatek: 100,- Kč (vstupné + jízdné) S sebou: svačinu a pití 22. 3. (sobota)

II. kolo 16. ročníku Polabské ligy žactva v judu Místo:

nová tělocvična ZŠ v Chlumci n. C. (vchod z parku) Začátek: pro diváky v 10.30 hodin S sebou: přezůvky

Na léto připravujeme tyto tábory: Všeobecný letní tábor:

30. 6. - 11. 7. 2003 - Bartošovice v Orl. horách

Rybářský tábor:

28. 6. - 12. 7. 2003 - Česká Skalice

Přihlášky na akce si můžete vyzvednout v DDM (( 495 485 357) nebo každou středu od 9.35 do 10.00 hodin v jazyk. učebně v přízemí budovy ZŠ.

Jak jsme prožili jarní prázdniny? Již několikátý rok se nám daří uspořádat lyžařský tábor, kterého se letos zúčastnilo 29 dětí ve věku od 9 do 17ti let. Každý z členů zájezdu si s sebou vezl nějaké sportovní vybavení, ly-

24

že, snowboard nebo bob, a tak bylo o zábavu předem postaráno. V sobotu 1. 2. 2003 nás autobus s trpělivým řidičem panem Komárkem bezpečně dopravil do Jedlové v Orlic-

kých horách, jen nedaleko od Deštné a chaty Jasny, kde jsme strávili loňský letní tábor. Některé děti jen těžko rozeznávaly pod sněhovou pokrývkou místo našeho letního pobytu. Konečně jsme dorazili před chatu TJ Start, která se stala na týden naším přechodným bydlištěm. A jaký byl prv-

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

ní dojem? Myslím, že jednoznačný. Sympatická chalupa s terasou a výhledem na pěkný kopec s vlekem, slunce a čerstvý sníh. Co jsme si ještě mohli přát? Snad již jen ve zdraví a pohodě prožít následující týden. Po ubytování a obědě jsme se vydali na první průzkum sněhu. Úspěchy byly jako vždy různorodé. Ti, co letos již na horách byli, se tvářili spokojeně, a ti ostatní, kterých byla většina, pozvolna zjišPovali, jak je ten sakramentský sníh zrádný. Musím ale říci, že úspěchy se dostavily velmi brzy a i ti nejmenší, Karolínka, Ivanka, obě Aničky i Lukáš, se brzy odvážili nejen na malý dětský vlek, ale i na ten velký.

A když nohy i ledacos jiného bolelo, rádi děti změnily výstroj a jezdily na bobech či pytlích. Ti starší zase trénovali sjezd či skoky na snowboardech. A protože změna je vždy vítána, zdatnější zájemci se svezli mikrobusem do Deštné na náročnější lyžování. Avšak terén byl tak neupravený a boulovatý, že jsme všichni rádi sjeli malebnou cestou z vrcholku sjezdovek po loukách a podél lesa až k malebnému kostelíku, od kterého byl už jen kousek cesty na náš „zlatý“ kopec. Abychom také odpočívali, vydali jsme se dvakrát na pěší vycházku do Deštné. A co večery? Středoškoláky lákalo každodenní večerní lyžování a ti

ostatní si společně zasoutěžili a zahráli, zkrátka legrace byla a spát se ne a nechtělo. Na závěr nechyběly ani závody na lyžích ve slalomu. V pěti kategoriích zvítězili Anička Urbanová, Vojta Novák, Katka Sisrová, Pavel Slavíček a Helenka Hálová. Odměněni byli nejen lyžaři, ale také nejlepší „pořádníci“. Za sladké odměny děkujeme cukrárně pana Daška. A protože i to pěkné někdy končí, museli jsme se i my rozloučit. Adié kamarádi, adié Jedlová. Za rok možná na shledanou! Jitka Koulová řediteka DDM

Chlumecká zahradní železnice Vás zve na zahájení sezony 2003 CHZŽ tez v zimě pro vás nejen připravila sezónní víkendy, ale vyrábí nové depo s tratí, nový osobní vůz Ř/OS V2 a parní lokomotivu. Vůz Ř/OS V2 pochází z Dymokur u Křince a měří na délku 1200 mm a na šířku 650 mm, aby se co nejvíce podobal vozu, který ještě dnes chátrá v dymokurských lesích. Tak CHZŽ pořádala mnoho výjezdů do Dymokur a zkoumala jeho stavbu, vzhled a také prostředí, kde kolem roku 1920 jezdil. Také z úplně rozpadajících vozů jsme si odebrali spřáhla a ložiskové domky, aby vůz znovu vyjel na traP. Samozřejmě, že vůz nevyjede v Dymokurech na rozchodu 600 mm, ale na CHZŽ ve městě v zahradách tj. Chlumec nad Cidlinou. Je v součastné době skoro dodělaný, jen namontujeme sedátka a nalakujeme ho. Další etapou v zimě je nová tra{ a depo. Už v lednu 2003 jsme do zamrzlé hlíny zakopali pražce a čekáme, až seženeme kolejnice. V tomto depu bude zmíněný vůz a parní lokomotiva. Odbočka do depa, která bude započata pomocí točny, bude měřit 10 m. Nemáme kolejnice! Prosíme Vás, jestli náhodou nevíte, kde by se v okolí CHZŽ nacházelo alespoň 10 m kolejí, které bychom použili na novou a důležitou traP do nového depa. Depo chceme postavit co nej-

2 / 2003

dříve, protože vůz Ř/OS V2 a parní lokomotivu nemáme kam dát!!! Parní lokomotiva s číslem U34.901 by snad už do sezóny 2003 měla mít alespoň rám a kotel. Budeme stavbu popohánět, aby ji na zahájení sezóny 2003 viděli zatopenou, i když nebude mít budku. Zahájení sezony 2003 na CHZŽ (informace k tomuto dnu) Kdy: 29. 3. a 30. 3. 2003 Kde: na CHZŽ (viz adresa) V kolik hodin: akce bude probíhat po celé 2 dny od 10 do 18 hodin Co zde na Vás čeká: 2 osobní vlaky, LGB po zimě, rozšířené muzeum, kus parní lokomotivy a hlavně zábava pro Vaše děti, které dostanou překvapení! Adresa aneb jak se na CHZŽ dostanete: Miloš a Bohumil Špecingerovi Rooseveltova 249/III., 503 51 Chlumec nad Cidlinou E-mail: [email protected], Web: www.sweb.cz/chzz Telefon (pevná linka) 495 485 563 Telefon (mobil) 603 579 384 (pište jen SMS, nejsem vždy u telefonu)

25

SOUTĚŽ

S NÁMI SE NESTANETE MILIONÁŘI (SOUTĚŽ PRO CELOU RODINU - OVĚŘTE SI SVÉ ZNALOSTI)

1

V. K. Klicpera se narodil před:

2

V. K. Klicpera nenapsal divadelní hru:

3

V říjnu r. 2002 se uskutečnil jubilejní Klicperův Chlumec v pořadí:

4

Spisovatelka B. Němcová se léčila u Chlumce n. C. v obci:

5

Muzeum Loreta bylo otevřeno v r. 2002:

6

Chlumec n. C. nemá ulici:

7

Rozdíl nadmořské výšky mezi zámkem a náměstím je:

8

Řeka Cidlina pramení pod:

9

Řeka Cidlina se vlévá do Labe u:

10

Voda z Cidliny se dostane do moře:

A

B

C

D

150 lety

170 lety

190 lety

210 lety

Rohovín Čtverrohý

Naši furianti

Divotvorný klobouk

Zlý jelen

40.

45.

50.

55.

Mlékosrby

Nepolisy

Nové Město

Klamoš

v dubnu

v květnu

v červnu

v červenci

B. Němcové

K. Čapka

B. Smetany

A. Dvořáka

18 m

28 m

38 m

48 m

horou Tábor

horou Zvičínou

horou Ještěd

Černou horou

Kolína

Poděbrad

Nymburka

Lysé n. L.

Černého

Baltského

Jaderského

Severního

Správné odpovědi na str. 36

Jiří Drábek

Pane, otevři oči mé, abych viděl Hospodin už zná předem potíže, do kterých se dostaneme. On už předem zná kameny, o které můžeme klopýtnout, rostlinu, která nás bude zraňovat svými trny. Bůh už předem myslí na člověka, zvláště věřícího. A tak, ještě než my něco moudrého vymyslíme, Bůh to má již předem dávno promyšleno, vyřešeno, věci a lidi připraveny... A přijde závratná chvíle, kdy se ON objeví a velkoryse před nás předloží hotovou věc: Zařídil jsem to za tebe já sám. Tak se to stalo tenkrát před Jerichem. Jozuovi se ukáže „kníže Hospodinova vojska“. Tady se na chvilku musíme zastavit. Jozue napřed nevěděl, že je to posel od Boha. Myslel, že to je normální člověk. Ale pak - jako když se mu oči otevřou. Jestlipak my vnímáme Boží posly? Tato zvláštní vnímavost spoustě lidí dnes chybí. Nezaznamenají toho, koho nám Bůh posílá do cesty, aby nám poradil, aby nás zachránil. Jejich zrak je pro věci víry UZAVŘEN. 26

Zkušenost (svědectví) jednoho faráře z pastorační návštěvy: „Nyní mi, pane faráři, přečtěte ještě něco z Bible,“ řekl slepý muž, kterého jsem byl navštívit. Uvedlo mne to do rozpaků. Neměl jsem s sebou Bibli. Měl bych ji mít jako farář stále vždycky při sobě. Slepec zřejmě mé rozpaky vypozoroval a řekl: „Za vámi na okenním rámu je Bible.“ Skutečně, Bible tam byla. Sám ji číst nemohl, ale měl nejspíš častěji co dělat s takovými zapomnětlivci, jako jsem byl já. „Přečtěte mi 34. žalm!“ - požádal. Začal jsem číst: „Dobrořečit budu Hospodinu, v každém čase...“ Podíval jsem se na slepého. Jeho obličej zvláštně zářil, jako by muž stál uprostřed nebeských zástupů a zpíval s nimi píseň chval Nejvyššímu. Pokračoval jsem: „... tento chudý volal, a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí vysvobodil jej...“ Opět jsem musel pohlédnout na slepého. Tiše přikyvoval. Jaké tajemství měl s nebeským Pánem? Četl jsem dál: „... kteří Chlumecké listy

na něho hledí...“ Na okamžik jsem se zarazil: slepý si dal předčítat právě slovo, které pojednává o vidění! Připadalo mi to trochu netaktní. Ale když si to přál, pokračoval jsem: „... kteří na něho hledí, budou občerstveni a jejich obličej nebude zahanben.“ „To je pravda,“ potvrdil. Pochopil jsem: tento slepý ve skutečnosti vidí. Patří k těm, „kteří na Něho hledí“, na něj, na muže na Golgotě, na Spasitele, který tam za nás byl ukřižován na dřevě kříže. Tohoto divuplného Pána nevidíme svýma tělesnýma očima. „Kteří na něho hledí...“ - k tomu musí být otevřen vnitřní zrak! A tomuto slepému byly tyto oči otevřeny. Ano, slepý vidí, poněvadž hledí na Spasitele. Vážení čtenáři, faktem je, že člověk, který vnímá Boha, vnímá i jeho slovo, jeho radu, postřehne jeho pokyn, zachytí jeho vnuknutí. Měli bychom se modlit jako prorok Eliša za svého služebníka: Hospodine, otevři prosím oči jeho! Hospodine, prosím otevři i oči mé, abych viděl. Pak spatříme to, co je ostatním skryto, co druzí lidé nevnímají. Spatříme v člověku posla od Pána Boha - tak jak se to stalo Jozuovi před městem Jerichem. Slepí vidí a vidoucí jsou slepí. Vypsal Jaroslav Tesař, farář CČSH

Inzerát

Omluva Redakce se omlouvá manželům Netušilovým za chybné uvedení jejich příjmení v lednovém čísle Chlumeckých listů na str. 6. -red-

Inzerát

2 / 2003

27

Z MATEŘSKÝCH ŠKOL

MATEØSKÁ ŠKOLA U ZÁMKU, CHLUMEC N. C., PODÌBRADOVA 636/IV. VE DNECH 3. AŽ 14. BØEZNA 2003 PROBÌHNE ZÁPIS V NAŠÍ ŠKOLE.

SPOLEÈNÌ CHCEME PODPOROVAT POHODU DÌTÍ, SOUSTØEDIT SE NA TO, CO KAŽDÉ Z NICH PROŽÍVÁ, CO CÍTÍ. NECHCEME USILOVAT O STEJNOU ÚROVEÒ VŠECH, ALE ROZVOJ INDIVIDUALIT. VZDÌLÁVÁNÍ PROBÍHÁ PØIROZENOU CESTOU, PROSTØEDNICTVÍM ZÁŽITKÙ A PRAKTICKÝCH ZKUŠENOSTÍ. TO VŠE POSKYTUJE NÁŠ VZDÌLÁVACÍ PROGRAM „V POHODÌ“. J J TÌŠÍME SE NA VÁS VŽDY OD 8.00 DO 15.30 HODIN. KOLEKTIV MŠ „ÚSMÌV JE SVÌTLO, JEŽ SE UKÁŽE V OKNÌ OBLIÈEJE A NAZNAÈÍ, ŽE JE SRDCE DOMA.“

28

Chlumecké listy

Z MATEŘSKÝCH ŠKOL

MATEŘSKÁ ŠKOLA BERUŠKA ul. Pod Loretou, Chlumec nad Cidlinou zve rodiče a děti k zápisu do mateřské školy na školní rok 2003 - 2004, který proběhne ve dnech

3. 3. - 14. 3. 2003 Naše mateřská škola Beruška je čtyřtřídní. Pro lepší orientaci dětí se nám osvědčilo označení jednotlivých tříd symboly. Děti tedy chodí na návštěvu ke koGátkům, ke kytičce, ke sluníčku a k motýlkům. Zároveň prožívají pocit sounáležitosti, vědí, že někam patří. Na prvním místě je u nás citový stav dítěte. Usilujeme o to, aby se dítě cítilo přirozeně, spokojeně, radostně. Režim dne je skutečně uvolněný, cílené i spontánní učení zařazujeme kdykoliv během dne, avšak tříhodinový interval mezi jídly je zachován.

Dítě si potřebuje hrát, potřebuje co nejvíce pohybu a pro svou zvídavost dostatek podnětů. Snažíme se jim toto všechno ve vrchovaté míře dávat. Děti jsou šGastné ve škole v přírodě, na výletech, aG již ve Velešickém mlýně, kdy poprvé sedí a jezdí na opravdovém koni, nebo třeba v ZOO. Ke slušnému chování také patří umět se rozloučit s kamarády před prázdninami. K tomu u nás patří loučení se školáky - s táborákem, soutěžemi a spaním v MŠ přes noc.

Vlastní práce s dětmi respektuje osobní dispozice dítěte, to znamená, že s dětmi pracujeme individuálně či v malé skupině. Děti poznávají okolní svět formou jednotlivých ročních období. Na začátku školního roku začínáme sklizní všeho, co příroda dává. Pokračujeme prožíváním zimního času, adventu, Mikuláše, Barborky, s rodiči posedíme při vánoční besídce. Na jaře slavíme probuzení přírody, Velikonoce - malujeme vajíčka, pleteme pomlázky, přejeme maminkám - vyrábíme pro ně dárečky.

Nejstarší děti mají program náročnější. Kromě návštěv divadla, kina, výstav a koncertů mají možnost zapojit se do kroužků výtvarného, pracovního, pohybového a hry na flétničku. Se všemi akcemi a činnostmi, které pro děti v průběhu roku připravujeme, Vás rádi seznámíme při Vaší návštěvě v naší mateřské školičce a v Informativním bulletinu.

2 / 2003

Těšíme se na Vás a Vaše děti. Kolektiv MŠ Beruška

29

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ 6. V restauraci Máme tez na mysli slušný, pečlivě udržovaný podnik, kam jsme se rozhodli zajít, abychom si dali něco k jídlu nebo k pití, naobědvali se nebo povečeřeli. Do lokálu vcházíme s kloboukem nebo čepicí v ruce, samozřejmě v přiměřeném oblečení, rozhodně ne ve špinavých montérkách, kterými bychom znečistili čalounění. Je-li s námi dívka, žena nebo přímo dáma, otvíráme jí dveře, podržíme je, aby nás mohla bez potíží následovat. Není třeba, abychom zdravili hosty sedící poblíž dveří, i kdyby na nás, přesněji řečeno na naši společnici, sebezvědavěji civěli. Nezdravíme ani personál, naopak vrchní nebo někdo jiný z obsluhy ve slušné restauraci uctivě pozdraví přicházející hosty, neboP dobrá pověst restaurace začíná zdvořilostí. Někdy nás číšník nebo číšnice dokonce doprovodí k volnému stolu. U nás v Česku prý skoro každý (na rozdíl od Němců) dává přednost tomu, aby u stolu seděl sám. I u nás jsou však družní lidé, kteří si rádi přisednou k jiným, aby se s nimi mohli dát do hovoru, protože sedět u svého stolu nebo sklenice jen tak potichu, bez jediného slova, je nebaví. Sluší se ovšem pozdravit a zdvořile se dotázat: „Promiňte prosím, je tady volné místo?“ Dozvíme-li se, že ano, můžeme se posadit. Pokud chceme vzápětí navázat konverzaci, musíme se nejprve ujistit, že naše hovorumilovnost oslovenému nebude na obtíž. Má-li před sebou rozevřenou knihu nebo noviny, dá rozum, že si čte nebo se k tomu chystá, a v tom případě by nebylo vhodné, abychom ho rušili. Někdo konečně ani nemusí být ponořen do čtení a přesto nemá chuP si povídat. Sedí a přemýšlí o svých věcech, takže není momentálně naladěn na to, aby myslel na něco jiného než na to, co mu leží v hlavě. Pokud jsme to nevyčetli z jeho zasmušilé, nepřístupné tváře, poučí nás o tom neochota, s jakou zareagoval na naši snahu dát se s ním do řeči. Jestliže odpověděl na náš seznamovací dotaz s použitím co nejmenšího počtu slov a nevyšel naší snaze o rozhovor sebeméně vstříc, berme na vědomí, že mu není do řeči, a nenuPme ho mermomocí, aby si s námi povídal, když se mu nechce. Mohl by se taky namíchnout a sednout si jinam. Jestliže u stolu, k němuž jsme si dovolili přisednout, sedí více osob než jedna, není slušné narušovat jejich rozhovor tím, že začneme mluvit na toho, kdo sedí vedle nás. I když přirozeně slyšíme, co si naši spolustolovníci hlasitě povídají, bylo by od nás nezdvořilé vměšovat se do jejich rozhovoru svými komentáři nebo projevy souhlasu či nesouhlasu s tím, co se nás vůbec netýká a do čeho nám nic není. Nekoledujme si tímto způsobem, aby nám to někdo z nich řekl bez obalu do očí. Od hostů, kteří spolu v restauraci rozmlouvají, zdvořilost naproti tomu žádá přitlumit hlasitost rozmluvy tak, aby ji nemuseli proti své vůli poslouchat spolustolovníci, nebo dokonce celá restaurace. Hlasitý chechtot nebo hulákání, dokonce vulgární, na celý lokál, je pobuřující známkou nevychovanosti. Ve slušné restauraci něco takového personál 30

netrpí. Nestačí-li napomenutí, je nutné takové bezohledné neotesance vykázat. Máme-li dojem, že spolustolovníkům, i když svolili, abyste si přisedli, by přece jenom bylo milejší, kdyby seděli u stolu sami, což je snadno pochopitelné například u mileneckých dvojic špitajících si sladká tajemství, která nejsou určena pro cizí uši,buzme shovívavě velkorysí a přesedněme si k jinému stolu, kde je volné místo. Ostatně ke stolu, kde sedí milenecká dvojice, si raději ani nebudeme sedat, pokud je volná židle jinde. Pán, který přišel do restaurace s dámou, zcela jistě zamíří pokud možno k nikým neobsazenému stolu skýtajícímu potřebné soukromí i pro rozhovory nejintimnější povahy. Pomůže dámě svléknout a odložit plášP, přidrží jí židli, teprve poté usedne sám. Není slušné hlasitě přivolávat obsluhující personál, upoutávat jeho pozornost luskáním prstů nebo netrpělivými gesty. Čekejme klidně, až se číšník nebo číšnice dostaví k našemu stolu, i když třeba máme dojem, že by obsluha měla být všímavější a svižnější. Ale to může být jenom náš subjektivní dojem. Je-li obsluha vskutku netečná, jděte si stěžovat řediteli, ale nepoddávejte se zlosti natolik, abyste někomu z personálu vynadali na celý lokál. Snažme se vždy zachovávat klid a důstojnost, povznesenou nad malichernou podrážděnost a ukvapené rozčilování. Své společnice nebo společníka, pokud jsme je do restaurace pozvali, se otážeme, na co mají chuP a co jim můžeme objednat, nebo je vybídneme, aP si sami podle jídelního lístku objednají, co mají rádi. Při objednávání se nesnažme svým spolustolovníkům imponovat povýšeneckým jednáním s obsluhou. Nedělejme ze sebe světáky, kteří všemu rozumějí, všude byli a mají na to, aby si poroučeli. S personálem se nehádejte. V případě vážných neshod se obracejte na vedení. U stolu jsme vždy ochotni partnerce nebo partnerovi prokázat drobné služby, podat slánku, přisunout popelník nebo jiný předmět, který není přímo v jejich dosahu, zapálit cigaretu, zvednout spadlý ubrousek... Chceme-li si sami zapálit, je třeba se zeptat společníků, jestli jim to nebude vadit. Rozhodně je nutno respektovat tabulku upozorňující na zákaz kouření v době oběda. Dobrá nálada je jistě vítána, ale nesnažme se žoviálními žertíky zapojovat do naší zábavy personál. Vypadalo by to, jako že předvádíme, jak jsme veselí a zábavní a co všechno si můžeme v této restauraci dovolit. Máme-li z něčeho radost, kterou s přáteli zapíjíme, nepřivolávejme lehkovážně číšníka, aby si s námi šel připít. Mějme na paměti, že profesionální disciplinovanost nedovoluje obsluhujícímu personálu, aby popíjel s hosty. Působilo by to neseriózním dojmem. Když pan vrchní vaše naléhavé pozvání výjimečně neodmítne, berte na vědomí, že přípitek jde samozřejmě na váš účet. Pokrmy konzumujeme s použitím příslušných příborů, lžíce, vidličky, nože, popřípadě malé lžičky nebo menší vidličky a nože na předkrm. Látkový ubrousek můžeme Chlumecké listy

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

použít tak, abychom si jím uchránili sako nebo kalhoty před potřísněním. Není to ovšem nezbytné. Polévku jíme bez mlaskání a srkání. Při jejím dojídání nakláníme talíř směrem od sebe, nikoli k sobě (abychom si polévku neukápli do klína). Hlavní jídlo a všechny tuhé pokrmy se zdolávají vidličkou a nožem. V amerických filmech často vidíme herce i v rolích kultivovaných osobností, že se při jídle spokojují pouhou vidličkou. Tentýž zvyk je značně rozšířený v Rusku. V našem civilizačním pásmu to však stále platí za nezpůsob. Při konzumování drůbeže je přípustné vzít stehýnko nebo jinou drůbeží partii do prstů a ohryzávat ji zuby způsobem starým jako lidstvo. Dáte-li si pstruha nebo jinou rybu, dostanete obvykle speciální široký nůž, kterým rybu rozpářete tak, abyste ji mohli rozevřít a vyjmout páteř i s žebrovím. Na rozdíl od drůbeže se ryba jí rukama leda doma v soukromí. Spojujete-li oběd nebo večeři s projednáním obchodních nebo jiných záležitostí, dbejte, abyste k svému partnerovi nepromlouvali s plnými ústy. Je to neestetické a snižuje to srozumitelnost mluvy. Pozor na jeden rozšířený zlozvyk: sousta se do úst zásadně vkládají vidličkou, nikoli nožem. AP jste si objednali cokoliv, talíř nemusíte za každou cenu vyprázdnit do posledního soustečka. Klidně na něm ponechte, co už žaludek nezmůže, nebo co vám nechutná. Položíte-li na talíř vidličku rovnoběžně s nožem, signalizujete obsluze, že může talíř odnést. Odložíte-li však vidličku a nůž křížem, znamená to, že jste ještě nedojedli. Nesluší se, abychom si v lepším podniku něco z talíře odnášeli s sebou domů, anebo abychom si z aktovky vybalili domácí řízek nebo cokoli jiného, co bychom pojídali k objednanému pivu nebo polívce. I když vám jídlo znamenitě chutnalo, vystříhejte se toho, abyste dali své uspokojení najevo hlasitým říhnutím. To se povoluje pouze kojencům. Jsou arci země, kde hostitele urazíte, když si pořádně nekrknete, u nás se to však hodnotí jako nezdvořáctví. Potřebujeme-li použít párátka, klidně si poslužme, jenom nezapomínejme při průzkumu a ošetřování svých mezizubních skulin zaclonit si ústa volnou dlaní, abychom neposkytovali spolustolovníkům disgustující výhled na stav našeho chrupu. Nezakrytě se šPourat v zubech je bohužel velmi častá neslušnost. Chceme-li přivolat číšníka, abychom si ještě dodatečně něco objednali, nemusíme na něj halekat. Stačí pozvednout ruku. V podmínkách tržní ekonomiky číšníci většinou dosti bděle sledují dění v sále, aby jim neunikla žádná objednávka. Pokud jste objednali lahvičku vína, první sklenky nalévá obsluha, která vám nejprve dá ochutnat, jestli schvalujete kvalitu a chuP. Dolévání sklenek pak převezme ten, kdo víno objednal. Jestliže jsme zakončili konzumaci, není naprosto třeba, abychom obsluze jakkoli pomáhali při sklízení talířů. Neberme jí její práci, za kterou je placena. Najedli jsme se, napili, budeme platit. Vrchní nám obvykle na talířku přinese účet, zakrytý ubrouskem. Nahlédneme pod něj (pokud nás útrata ohromí, nedáme to na sobě znát) a položíme pod ubrousek požadovaný obnos s připočtením zpropitného podle svého uvážení. Obvykle 2 / 2003

se dává podle spokojenosti pět, deset, dokonce i patnáct procent. Nemáte-li drobné, abyste mohli peníze přesně odpočítat, položíte na talířek bankovku a řeknete vrchnímu, kolik míníte dát. Přinese vám poté zajisté zbytek peněz nazpět. Máme zaplaceno, můžeme odejít. Zvedneme se, dámě podáme plášP a pomůžeme jí s oblékáním. Pak vykročíme ke dveřím. Vrchnímu, který se uklání a zdraví (tím uctivěji, čím štědřejší bylo zpropitné), zdvořile odpovíme. Můžeme i podle okolností uznale prohodit: „Bylo to výborné.“ On vám řekne: „Přijzte zas!“ A vy řeknete: „Rádi.“ Spokojenost je na obou stranách úplná. Ubíráme se ke dveřím tak, že dámu necháme jít napřed, abychom ji svou postavou kryli před všetečnými pohledy. Doprovázíme-li dámu k jejímu domovu, což se zvláště večer a v noci rozhodně sluší a patří, kráčíme po jejím levém boku a nabídneme jí rámě. Jestli se zavěsí, záleží samozřejmě jen na ní. Ostatní už je dáno pokročilostí vztahu. Příště si povíme, jak se chovat v divadle, na koncertu, v kině, na výstavách či při tanečních zábavách. Karel Richter

Inzerát

31

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

Vizitka italské kuchyně - pasta O tom, jak těstoviny, italsky pasta, nejtypičtější ze všech italských jídel, vznikly, se historici dohadují ještě dnes. V Itálii má každý region své vysvětlení podporující jeho vlastní teorii. V Ligurii se má za to, že janovští obchodníci recept přinesli z Mongolska, kde prý nomádi vyráběli z mouky, soli a vody těsto, které, aby rychleji schlo, formovali do tvaru dlouhých nudlí. Ty pak sušili na slunci, čímž se stávaly trvanlivější a v případě potřeby byly okamžitě k dispozici. Bylo nutno je jen uvařit v horké vodě a přidat maso a/nebo zeleninu. Jako kočovníci nemohli totiž ztrácet čas čekáním až těsto vykyne. Benátčané se odvolávají na známého cestovatele Marca Pola, který měl recept přivézt z Číny. Tam se prý „skleněné nudle“ z rýžové mouky a vody připravovaly odedávna a i dnes jsou součástí čínské kuchyně. Někteří historikové ale tvrdí, že Marco Polo Benátky za celý život neopustil. V italském hlavním městě se dovolávají období starého Říma, kdy údajně byly pro výše postavené, pro císaře a senátory, připravovány speciální pokrmy, prakticky těstoviny. Na Sicílii jsou přesvědčeni, že nudle k nim přišly spolu s Řeky nebo Araby, v Neapoli všechny uvedené teorie rozhodně zavrhují a tvrdí, že „pranudle“ Řeků a Arabů s těstovinami neměly vůbec nic společného, neboP se jednalo o jakési hrubé nevzhledné kousky těsta. Teprve neapolitáni je udělali tím, čím jsou dnes. AP je to tak či onak, těstoviny v současné době neoddělitelně patří k Itálii, k severní i jižní. Někde se jich konzumuje více, někde méně, ale na stůl přijdou všude. A tak do jisté míry platí: Kdyby Itálii nesjednotil Garibaldi, sjednotily by ji nudle. Těstoviny jsou sice doma v celé Itálii, ale nejvyhlášenější se produkují v regionu Emilia-Romagna. Kuchyně jejího hlavního města Bologna je tak slavná, že dokonce o šikmých věžích ve středu města se říká, že se naklánějí proto, aby hospodyním viděly do hrnců. Ve skutečnosti jsou postiženy stejnou nemocí jako jejich - mezitím už 32

skoro vyléčená - slavnější sestra v Pise. Jejich základy se propadají. Hned na začátku je třeba říci, že těstoviny jsou dvojí: suché (pastasciutta, pasta secca) a čerstvé (pasta fresca). První se vyrábějí z tvrdé pšeničné mouky a mají tu výhodu, že je možné je po měsíce skladovat. Druhé se dělají většinou doma z hladké mouky, oleje, vody a vajec a jsou určeny ke spotřebě okamžité. Existují i specializované obchody s nápisem Pasta fresca, které těstoviny vyrábějí ručně. Jelikož se nedoporučuje je uchovávat, musí se tentýž den prodat. Proto se jich nevyrábí moc a před polednem to v prodejně vypadá jako u snědeného krámu - všechno vyprodáno. Základní údaje o vaření těstovin je nauka pro začátečníky, zatímco příprava omáček a jejich kombinace s nejvhodnějším druhem nudlí je věda pro pokročilé. Suchých těstovin se na osobu počítá 10 dkg. Vaří se v 1 litru vody, přičemž na každých dalších 10 dkg je třeba počítat s dalším litrem. Dávají se do vařící se vody s 1-2 lžičkami oleje, aby se nelepily. Doba vaření je různá podle velikosti: malé 3 - 8 minut střední 10 - 15 minut silné 15 - 20 minut. Po uvaření je těstoviny třeba přelít horkou vodou, která odplaví škrob a nakonec studenou, čímž se zamezí jejich dalšímu vaření a měknutí. Dává-li někdo přednost těstovinám čerstvým, recept na základní těsto zní: na každých 10 dkg hladké mouky připadá 1 vejce, 1 lžička oleje, kromě toho sůl a voda podle potřeby. V počáteční fázi může těsto zpracovávat robot, ale pak se ho musí ujmout lidská ruka a propracovávat je ručně, aby bylo lesklé, elastické a nelepilo se. Nakonec by mělo hodinu odpočívat v lednici. Barevných efektů je možno dosáhnout zcela jednoduše barvením. Špenátem na zeleno, rajčatovým protlakem na červeno, mrkvovou šPávou na oranžovo a šPávou z červené řepy na růžovo. Ve tvarech a názvech, které Italové svým oblíbeným těstovinám dávají, uplatňují veškerou svou fantazii.

Kromě u nás známých špaget, makaronů a vřeten, existuje pro nás nepředstavitelné množství forem. Jeden katalog nabízel výběr ze 71 různých tvarů, velikostí a barev. Svým nudlím Italové dali jména plná metafor z různých oblastí živé i mrtvé přírody. Ze zoologie si vypůjčili motýly, motýlky, mušle, mušličky, šneky, kohoutí hřebeny, koroptví očka, vlašPovčí ocasy, sloní oči, červíky, ouška, jazýčky, v oblasti botaniky je inspirovaly květy černého bezu, troskut prstnatý neboli bermudská tráva, z náboženství andělské vlasy, farářovy vlasy, avemaria a otčenáše. A když k tomu přidáme prstýnky, hobliny,všelijaké trubičky, hladké a rýhované, seříznuté do špičky i tupé, ravioli, lasagne, tortellini, tortelloni, gnocchi, cannelloni, má naše představivost co dělat. Najít správnou omáčku k výše vyjmenovaným těstovinám je úplná věda. Zásadně však platí, že těstoviny plněné jako jsou tortellini, tortelloni, ravioli, panzotti (bříška), stačí polít rozpuštěným máslem, smetanou nebo lehkou rajčatovou omáčkou. Aroma a chuP dodává náplň. Čerstvé těstoviny v podobě nudlí širších i úzkých se rovněž spokojí s máslem, smetanou či sýrem. Silné nudle jako tagliatelle se servírují s houbovou, sýrovou nebo smetanovou omáčkou a rovněž se šunkou či rybou. Suché těstoviny vlastní chuP nemají, takže je třeba je kombinovat. Čím jsou těstoviny dutější (makarony, mušle, šneci), tím více omáčky potřebují. Výrobce těstovin v Kampánii, Voiello, šel na věc vědecky. Návrháři karoserií aut Giorgettu Giugiarovi zadal následující úkol: „zkonstruovat“ těstovinu takového tvaru, který by byl schopen pojmout co největší množství omáčky. Výsledkem je marilla, která prý nejlépe chutná s rajčatovou omáčkou a parmazánem. Všechny ty těstovinové druhy a tvary nejsou samozřejmě ponechány samy sobě. Bdí nad nimi italská Kuchařská akademie se sídlem - kde jinde než - v Bologni. Ta určuje šíři, délku a průměr všech italských nudlí. Tagliatelle například musí šířkou přesně odpovíChlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

dat 12.270té části výšky jedné ze šikmých bolognských věží, té, která dohlíží na obsah hrnců ve městě, což je přesně 8 mm. Ostatní se řídí podobnými předpisy. Špagety smějí mít průměr 1,8 - 2 mm. Jsou-li tenčí, 1,2 1,4 mm, jmenují se capellini nebo při tloušPce 1,4 - 1,8 mm bavette, jsou-li tlustší, průměr 4 mm, a duté, nesou název makarony. Jak vidět, vyznat se v italských nudlích, není zcela jednoduché. Jak proměnit tyto různé kousky těsta nemající téměř chuP v kulinářský zážitek?

Tagliatelle al prosciutto Široké nudle se šunkou 150 g šunky 50 g másla 1 malá cibule parmazán sůl a pepř Od šunky oddělit tučný okraj, nakrájet ho na kousky a na másle lehce opéct. Přidat nejdříve nakrájenou cibuli a poté, co zesklovatí, zbylou libovou šunku. Za stálého míchání chvíli opékat. Přimíchat uvařené nudle, osolit, opepřit, dobře promíchat a podávat.

Penne all’arrabbiata Těstoviny (tužky) v ostré omáčce 500 g zralých oloupaných rajčat bez jader 2 lžíce másla 100 g prorostlého špeku 1 nadrobno pokrájená cibule 2 stroužky česneku nakrájeného na plátky 2 ostré papričky 500 g těstovin 1 svazek hladké petržele 50 g strouhaného sýra Rajčatovou dužinu nakrájet a propasírovat sítem nebo rozmixovat. Na pánvi rozpustit máslo a špek a cibuli nechat na slabém ohni zesklovatět. Přidat česnek, propasírovaná rajčata, sůl a pepř. Na slabém ohni nechat vařit. Smíchat s uvařenými těstovinami, posypat pažitkou a sýrem.

Pasta cacio e pepe Nudle se sýrem a pepřem Špagety uvařit, slít, ale několik lžic vody nechat stranou. Nudle bohatě posypat sýrem a drceným pepřem. Přilít trochu zbylé horké vody, aby se sýr 2 / 2003

roztavil. Dobře promíchat a servírovat horké.

Spaghetti alla carbonara

Těstoviny se syrovými rajčaty 400 g koktejlových rajčat 1 stroužek nadrobno nakrájeného česneku 1 lžíce bazalky olej, sůl a pepř 400 g špaget nebo jiných těstovin dobromysl 1 lžíce nakrájené petržilky Rajčata, česnek a bazalku v míse dobře promíchat. Přilít bohatě oleje, opepřit a osolit. Uvařené špagety slít, přidat k rajčatům, posypat dobromyslí a petržilkou, promíchat a hned podávat.

Špagety na uhlířský způsob 400 g špaget 2 cibule 200 g prorostlého špeku 2 kelímky smetany 3-4 vejce sůl a pepř 1/2 svazku pažitky větvička dobromysle kousky rajčat na ozdobu Špek nakrájet na kostičky, nechat zesklovatět, přidat cibuli a chvíli na slabém ohni péci. Přilít smetanu, povařit, osolit a opepřit. Přidat špagety. Vejce rozbít do zvláštní misky, smíchat s pažitkou, přilít ke špagetám, nechat srazit a ozdobit rajčaty.

Maccheroni alla napoletana

Spaghetti ai funghi

Makarony v neapolské omáčce 1 kg hovězího 60 g sádla 1 mrkev nakrájená na kolečka 2 cibule nakrájené na kolečka 2 stroužky česneku 500 ml suchého bílého vína sůl a pepř 4 lžíce rajčatového protlaku 3 lžíce olivového oleje 300 g sýra mozzarella 1 svazek bazalky 2 lžíce másla Hovězí ze všech stran osmahnout na sádle, přidat mrkev, celer, cibuli a česnek. Za stálého míchání trochu podusit. Osolit a opepřit a postupně přilévat víno. Vařit tak dlouho, až se tekutina zredukuje na polovinu. Přimíchat protlak a asi 500 ml vody, aby maso bylo ponořeno. Maso pod poodkrytou pokličkou nechat vařit na slabém ohni nejméně 3 hodiny. Pak maso vyndat a eventuálně použít jako hlavní chod. Zeleninu rozmixovat nebo rozmačkat vidličkou. Makarony rozlámat na kousky dlouhé asi 5 cm a uvařit. Ohnivzdornou misku vymazat olejem, nejprve dát vrstvu těstovin, polít omáčkou a poklást na plátky pokrájeným sýrem a bazalkou. Opět pokrýt vrstvou těstovin. Pokračovat tak dlouho, dokud všechno není spotřebováno. Vrchní vrstvu musí tvořit omáčka. Před pečením ji poklást vločkami másla a při teplotě 200 °C asi 10 minut zapékat. Ozdobit listy bazalky a servírovat.

Špagety na houbách 400 g špaget 2-3 lžíce oleje 1 cibule 400 g čerstvých hub nebo žampionů trochu bílého vína větvička libečku 1 svazek petržele 2 kelímky smetany 1 kelímek creme fraîche parmazán sůl a pepř muškátový oříšek cayennský pepř Na pánvi zahřát olej a cibuli na něm nechat zesklovatět. Houby nakrájet, přidat k cibuli a krátce podusit. Přilít víno a 3-4 minuty dále dusit. Nasekané byliny přidat k houbám, přilít smetanu a creme fraîche. Omáčku chvíli vařit, aby se část tekutiny vypařila, pak okořenit nastrouhaným muškátovým oříškem a cayennským pepřem, promíchat a posypat parmazánem.

Pasta al pomodoro crudo

Nakonec ještě jednu potěšující zprávu: nudle pomáhají hubnout. 100 g suchých těstovin má 345 - 350 kalorií, čerstvých dokonce jen 140 a 3 g tuku, zatímco vídeňský řízek má tuku 5x víc. A o prorostlém bůčku s knedlíkem a zelím ani nemluvě. Pasta - basta. Těstovinami končí seriál 12 článků o italských regionech a jejich kuchyni. Těm čtenářům, který jej sledovali, děkuji za pozornost grazie. Hana Tomsová 33

ČASY MINULÉ

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY Dvůr Kuchyně selských stavení byly největší místností v domě. Byly řídícími centry všeho dění v celém hospodářství. Tady se plánovalo, přijímaly příkazy od hospodáře, jedlo se, slavívalo se, klábosilo, žehlilo, uskřipovaly se prasátkům zoubky, vyřezávaly kachničkám žáby z jazyka, prohřívala se tu všechna mlázata prochladlá při špatném počasí, občas se zjevila ve dveřích kozí zvědavá hlava, odkud ji hnedle vyrazí, nebo přešlápla slepice a nakoukla jedním okem - koko-ko. No! Kšáá. A letěla. Bylo tu teplo, u kamen stál koš s dřívím a rozhozené jehličí z otýpky, kterou se nejlépe zatápělo, - pod pekelcem kočky. Pláty žhnuly, kachle teple hřály, v troubě se sušily šišky husám. Ráno se vařila snídaně. Pak něco pro telata, prasatům brambory, teplá voda v medenci, rychle něco k obědu a pokud se nežehlilo, nechala se kamna vyhasnout. Až k večeru zase - co jen já udělám k večeři? To, co zbylo od oběda, a bramborové placky se švestkovými povidly, bílý kafe! Rychle prohrábnout popel a naskládat chrastí z otýpky, slaboučké odštěpky lejšpánky, na to silnější a navrch polínka. Oheň vzplál a podle intenzity ohně se přesouvaly hrnce a rendlíky - honem honem, za chvíli tu už budou! Nejdřív přišel Martin a vodovýma očima zhodnotil, jestli se mu hospodyně zavděčí, a pak už dveře lítaly a bouchaly - Věra se vždycky smála, Drahuška špitala, Máňa měla obvykle nějakou hlášku a hospodář už seděl v čele stolu - kde jsou ti haranti? No, ty to zase schytají! Nejspíš zase jenom já. Drahomír už trestným exekucím odrostl a Miloš uteče. Kdepak mám vařečku! Někdy to bylo jen symbolické, ale pokud se mamince něco připálilo, dopadlo to bledě. Také, pokud bylo bláto. To jsme určitě čistí nezůstali - jo, jo. Ale po večeři se dalo zalehnout za rozpálený piliňák k psovi a kočkám, vzít Kuře Napipi nebo Ferdu mravence a večer byl zase sladký. Zpívalo se, povídalo. „Paní, víte, koho jsem potkala?“ A do 34

příhod Kuřete Napipi se mi vplétaly události ze vsi, sarkastické postřehy a hodnocení, při tom se šilo, látalo, -. Jak to, vy nemáte žádné úlohy? A honem! AP to lítá. Rádio hrálo árie, které jsme s Milošem uměli i dvojhlasně, Smetanovy Nekamenujte proroky a Dvořákovy dvojzpěvy. Za války byl rozhlas snad ze všech období nejvlastenečtější. Dnes? Ani za komunistů nebyl tak hrozný! Dvě postranní okna vedla na dvůr. Byla-li kuchyň řídícím centrem usedlosti, byl dvůr jejím náměstím. V Čechách, co dům, to jiný dvůr. Dlouhý, úzký, rozlehlý, nepořádný, uklizený... Náš dům byl na počátku ulice na jižní straně vsi a začínal už nad rybníkem. Před vraty byla malá trojúhelníková náves jen tak velká, aby tu paní Zimová odnaproti mohla mít složenou hromadu chrastí a špalek na sekání do otýpek. Nám dětem tím prokázali velkou službu. Hejsali jsme a houpali se na naskládaných větvích - byla to naše trampolína, hou hou. Hebké modříny, hladivé proutí bříz, střapce borovic a pichlavé větve smrků, sem tam větev jívy i s kočičkami. Hejsa, hejsa. Po bohatých radovánkách zimy to byly aspoň nějaké radovánky raného jara. Po hejsánkách na rybníku a po skákání po krách ledu aspoň něco. Při hejsánkách jsme si nutně musili rozmočit boty i punčocháče až po kolena. Tající led rupal a povoloval a pravá frajeřina byla přeběhnout po rozvlněném ledu tak rychle, že nepropadnem. Vejtahů bylo mnoho, vítězů málo, a mokří jsme byli všichni. Nejraději jsme se sušili u Zimů, ti měli ještě pec. Ó, jé! Měli samé kluky. Láza a Olda, i když věkem od nás trochu starší, zúčastňovali se občas našich her i rošPáren a hejsánky si nemohli nechat ujít. A maminku měli zlatou. Usušila nás, pospravila, co se nevhodně trhlo a Láza nám četl pohádky. A za pecí bylo tak dobře! Dětí na našem konci bylo opravdu jako smetí. Na každé usedlosti byly nejméně dvě. Spíše tři i čtyři. Takže naše hry bývaly bohatě obsazené. A bý-

val z toho od dospělých moc často sekec. My byli ale stateční. Neodradili nás. Do našeho dvora se vcházelo brankou i vraty. Ta byla otevřena celý den, zavíralo se spíše jen na noc a v neděli. A také téměř po celou zimu. Pokud jste vešli, uvítali vás psi, vstali ze záspí, dokonce popoběhli o pár kroků, ale pokud vás znali, otevřeli jen zvědavě oko a uklidnění, že nemusí ani štěknout, hned víčko zase spustili a pokračovali ve snění, rozplesklou hubu na packách. Dvůr byl široký, že by tu projely čtyři vozy vedle sebe, kdyby jim u stájí nestála v cestě překážka. Venkovské dvory měly svou chloubu. Živý organismus, svou vlastní sopku, dýmající, dýchající teplým dechem. Hnojník, sametově hnědý, protkaný zlatým krumplováním, zlatými slámkami, vy asi spíše řeknete posranými, ale zářily opravdu od měděné do okrově zlatých tónů. A v zimě hnědě sépiové krajkoví lemovalo rozhraní mezi jeho teplou přívětivostí a sněhem. V únorovém poledním ostrém slunci zase zhnědl do těžkých odstínů. Z nich stoupala pára do temné, chladné modře nebe, v které kolotal zlatý prach pylu lísek za dřevníkem. Byl to vždy krásný, monumentální objekt! Slepice tu denně přehazovaly mocnými rozmachy nohou s umanutou urputností místo od místa, až hnědé hrudky létaly vzduchem a zkoumavě vytahovaly růžové žížaly z jejich teplého domova. Kohout na napjatých nohách mával vítězně křídly na opuštěném kolečku - slepice, dívejte se! Celý se leskl, vypínal hruz a s hlavou zvrácenou k nebi kokrhal. Vejtaha! „Je krásný!“ Soudily v obdivu na chvilku ztuhlé, ztichlé, opeřené dámy. Nad hnojníkem byl výrazný svah až k vratům stodoly. A pokud jste do nich strčili, rozjela se po kolejnicích a odkryla vybetonovaný mlat. Stodola byla velmi rozlehlá. Vlevo i vpravo přístodolky, nahoře nad mlatem hambalky. Rejdili jsme tu často, zanášely sem do slámy přístodolků slepice. Dvůr byl chráněn obytnými a hospodářskými budovami. Vpravo od vrat byla malá předzahrádka s mohutnými bezy do návse, s popínavým vínem až do štítu opukových chlívků, asi nejstarší budovy v celém hospodářství. Chlumecké listy

Inzerát

2 / 2003

35

ČASY MINULÉ

Uvnitř bydlilo, rozděleno zděným hrazením, několik rodin mohutných sviní. Mnohé obklopené růžovými válečky, zdvihajících štemplíky čumáčků a zvědavá očka k návštěvníkům. Bude legrace? Mohutná madam si přišla pro podrbání - ale jen pokud byla nažraná. Běda, když bylo koryto delší dobu bez dlabance - to bylo o ruku. Vedle jejich rezidence bydlily slepice a za nimi byla koňská stáj. Karel vpravo, Sylva vlevo. Zjistili velkým okem, kdo přišel, prošvihli vzduch ocasem a radostně přešlápli až zaduněla dřevěná špalíčková podlaha. Na stáj navazoval přístavek obydlí pro husy a kachny a při plotě králíkárna. Na protější straně byl obytný dům. Pískovcové schůdky vedly k dubovým dveřím vchodu. I záhrobec byl z desek pískovce, a to až ke konci řezárny. Před okny domu byla rozlehlá, spíše ozdobná zahrada vedoucí několika schody až k hladině rybníka, do kterého hleděl dům svou přední frontou. Vzhůru ke stodole navazoval na dům vejminek, pak stáje pro krávy, telata a dvojici býků. V řadě pokračovala řezárna, kolna a pak byl průchod k zadnímu dvoru s řízkovou jámou, dřevníkem a zeleninovou zahrádkou. V průchodu bylo hrazení na připouštění býků. Pokud přišel zájemce s kravkou, uvázal ji nebožátko k hrazení, býka vedli obvykle dva mužští a i tak měli co dělat. Vedli jej na řetězech, které byly připojené na kruh v jeho nose. Pokud se cukal, bylo to pro něho asi moc bolestivé. S pěnou u huby, rozšířenými nozdrami a kučerami mezi rohy naháněl hrůzu. Chlapi byli vedle něho jak mravenci. My sedávali jako vrabci na střeše 36

kůlny a sledovali dramatické divadlo. Býk svou impozantní velikostí asi kravce spíše naháněl strach. Chlapi se zapírali nohama, aby býka vůbec dovedli, kam měli. A pokud se urval, šlo opravdu o život. Výkon plození byl pro venkovské děti tak známý, že nikoho ani nenapadlo, aby nás odháněl. Naopak jsme byli shánění jako nutný doprovod při cestách sviní ke kanci, kterého vlastnil pan Říha až na druhém konci vsi, při cestě do lesa. A bývala to pěkná honička. Ty nešPastnice téměř nevycházely ze svého obydlí a byly úplně dezorientované v tom velkém, neznámém světě. Nejhorší bylo, když zamířily do lesa nebo do rybníka a ze zmatku se v něm začaly topit. Co cesta, to velké dobrodružství. A ten jejich fešák také moc sympatií nevzbuzoval. Bývali jsme také u všech radostných událostí a těch, hlavně z jara, bývalo! Když se rodila telátka, bývala to radost pro celou rodinu, tam jsme přece nesměli chybět! Nejdříve se objevily nožičky. Hospodář měl už připravenou rozporku a čistý provaz, novorozenci přivázali nožky k rozporce a ve dvou pomáhali kravce s telátkem na svět. A setrvali jsme u dojemného zrození dokud se telátko nepostavilo poprvé na roztřesené nožky. Maminka nás zase zvala, abychom přihlíželi, když se klubala housátka, kachňata nebo kuřátka. Ťuk, Puk a napraskla skořápka. Tím úkonem se tvoreček tak unavil, že mu zplihlá hlavička až klesala. Těm slabším se musilo pomoci, byli z toho k smrti zmoženi. Jak rádi jsme se nechávali ozobávat, když jim chmíří oschlo a byly z nich nadýchané buchtičky!

Venkovské dítě znalo i tvary hovínek - slepičí umělecky vyvedené a téměř cukrářské pusinky. Filigránskou práci holubů. A téměř denně jsme mohli sledovat slavnostní, královský úkon krav. Nebo marnotratné sypání černých perel - kozích bobků. Jen trošku nadzvedly ocásek a už padaly! Me - e - é -. Je mi trochu líto dnešních dětí, že nepoznají rozmanitost a bohatost života našich němých bratří, kteří bezelstně vkládají svůj život do našich rukou. Bezelstně a s důvěrou. Nám byla ještě dána možnost poznání jejich života až do intimních podrobností. Našich souputníků na údělu bytí, tady v nepatrném úseku času, v jeho nepřetržitém toku. Byl to dar. Velký dar. Dvůr byla velká scéna, kde hráli své role jak lidé, tak koně, psi, kočky, kohout, dále soubor slepičích sboristek, ukázněné řady husích a kachních šiků, nálety hejna vrabců. „Vidíš je potvory, jen nasypu slepicím a už jsou tady.“ Zlobila se na ně maminka. A co usedlost, to dvůr a stejné divadlo. Někde s větším obsazením, jinde jen s několika sólisty, ale všude byli milovaní a pečlivě opatrovaní. Dvory měly osobitost svých majitelů. U Havlínů Doleních měli dvůr plný tajemných a malebných zákoutí - prostě romantický. U Macháčků rozlehlý - tam se naběhali. U Charů Zvoneckých bylo cítit dějiny, stále ještě tu byly zřetelné obrysy valů tvrze. I když byly jako dlaň, vypovídaly o lidech, kteří tu přebíhali s koši, dížkami, přijížděli s plnými vozy zeleného, s obilím, zapřahali a vypřahali. Do stodoly s prázdnou, zpět s košem plným slámy až vítr rozvíval zlaté slámky do všech stran. Všechny ale začínaly brankou, vrátky zamčenými na klíč, nebo jen opatřené kruhem či petlicí a také jenom na provázek. Ale jak zaklaply, byli jste už doma, páni na svém a na svět jste koukali jen přes plot. Svět byl až za vašimi vrátky.

S NÁMI SE NESTANETE MILIONÁŘI Správné odpovědi: 1D, 2B, 3D, 4A, 5C, 6B, 7C, 8A, 9B, 10D

Chlumecké listy

Trochu humoru Šéf diktuje nové sekretářce a chválí ji: „Výborně, jenom dva překlepy, takže můžeme napsat druhé slovo.“ „Drahý, doslechla jsem se od radové Vyhnálkové, že jsi říkal jejímu muži, že sis mě vzal pro peníze. Můžeš mi vysvětlit, proč tohle vykládáš, když víš, že tatínek o všechno přišel na burze a já neměla vůbec nic?“ „Ale o nic nejde, drahoušku! Když se mě onehdy ptal, proč jsem si tě vzal, přece jsem mu musel říct nějaký důvod!“ Manželka si poprvé po absolvování autoškoly sedne za volant: „Já nevím, co mám dělat, je tu toho tolik.“

Manžel ji uklidňuje: „Jen klid, představ si, že řídím já a hned ti bude jasné, co máš dělat.“ Slovo „profesor“ vzniklo ve středověku z francouzského slova „fesseur“ a s předponou „pro“ znamená přední mrskač, rozumí se žáků, darebáků.

„Pane, jsem chudý, dej mi milion, prosím tě.“ „Dobrá, dám ti ho, ale počkej chvilku!“

„Tady máte vaši vánočku a chci jinou, místo rozinky v ní byl pavouk!“ „Takhle se reklamace nevyřizuje, pane, doneste mi pavouka a já vám dám rozinku!“ Pan Kohn je v zoufalé situaci a obrátí se na Boha. „Pane, co je pro tebe tisíciletí?“ „Chvilka.“ „A milion?“ „Pouhé nic.“

LV

Březnové pranostiky ! Svatý Josef (19. 3.) s tváří milou zakončuje zimu plnou. ! Jak svatý Josef kývne hlavou, plují ledy dolů vodou. ! Březen suchý, vlhký duben a studený máj, ve stodole bule ráj.

! Kukačka, která v březnu kuká, čáp, který tluká, a divoké kachny na příletu oznamují teplé jaro. ! Když v březnu hřmí, ve stodolách se tmí. ! Březnový prach úrodu zlatí. LV

Inzerát

2 / 2003

37

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ 18. 1. 2003 Josef Černý Olga Kargina

Hradec Králové Kyrgyzstán

Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - březen 2003 80 let

91 let

Paní Vlasta Midlochová nar. 4. 3. 1923 Palackého 165/III., Chlumec nad Cidlinou

Pan Josef Diviš nar. 14. 3. 1912 Pamětník 11, Chlumec nad Cidlinou

Pan Jindřich Rásl nar. 26. 3. 1923 Zimova 496/IV., Chlumec nad Cidlinou 85 let Paní Olga Pavlíčková nar. 30. 3. 1918 Havlíčkova 224/IV., Chlumec nad Cidlinou

Srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Dne 21. ledna 2003 oslavila naše milá maminka

ZDENIČKA TUBLOVÁ, rodačka z Chlumce nad Cidlinou, v plné svěžesti a elánu 80. narozeniny. Do dalších let přejeme mamince zdraví, štěstí a pohodu děti a vnoučata

Dne 8. 3. 2003 bude tomu 5 let, kdy utichlo předobré srdce mé manželky

MARIE HLÍDKOVÉ. Dne 20. 5. 2003 by se dožila 80 let. Kdo jste ji znali a měli rádi, vzpomeňte s námi. Manžel a synové s rodinami.

Srdečně děkujeme všem přátelům, spolupracovníkům a známým, kteří se přišli dne 12. prosince 2002 rozloučit s manželkou, maminkou, babičkou a prababičkou paní

MARTOU VÁVROVOU. Mnoho díků za květinové dary a projevy soustrasti. Manžel a děti s rodinami.

38

Chlumecké listy

Slovo starosty Reforma ozbrojených sil České republiky

Recommend Documents