SKAUTSKÝSVĚT ROVERING NA ROZCESTÍ? MAGAZÍN PRO SKAUTY A JEJICH PŘÍZNIVCE ROCKY: VÉST OBVOD BYLA VÝZVA NESAMOZŘEJMÁ NÁROČNOST VYCHOVATELSTVÍ

MAGAZÍN PRO SKAUTY A JEJICH PŘÍZNIVCE

SKAUTSKÝSVĚT říjen–listopad 2013 ročník 51, číslo 4

ROCKY: VÉST OBVOD BYLA VÝZVA

ROVERING NA ROZCESTÍ?

NESAMOZŘEJMÁ NÁROČNOST VYCHOVATELSTVÍ

TÉMA ČÍSLA:

PŘEČTĚTE SI VÍCE NA STRANĚ 20–25

ROVERING NA ROZCESTÍ? ROVERSKÉ AKCE A AKTIVITY KMENŮ Z řady možností jsme pro vás vybrali několik zajímavých roverských akcí a aktivit kmenů, které se v posledních letech odehrály na různých místech České republiky.

PRAHA – Skrypta Už devátým rokem se roveři, kteří bydlí nebo studují v Praze, můžou zapojit do činnosti vysokoškolského roverského kmene Skrypta. Kmen pořádá každý týden tematické schůzky, dvakrát ročně společné výpravy, letní tábor i společnou oslavu Silvestru. Mimoto pořádají jednotliví skrypťané spontánní akce podle vlastního uvážení.

SKOKY U ŽLUTIC – ProSkoky 2010 V srpnu 2010 se dvě desítky roverů z celé republiky sjely do západočeské obce Skoky u Žlutic na netradiční roverský tábor. Součástí programu byla i pomoc s obnovou mohutného barokního poutního kostela Navštívení Panny Marie, který se vypíná nad údolím řeky Střely.

BRNO – Roverský Vozembouch V roce 2000 se od hudební soutěže brněnských skautů Dětský Vozembouch, která má dnes už více než dvacetiletou tradici, osamostatnila její roverská odnož Roverský Vozembouch. Koná se každý rok v lednu. Její součástí je tradiční country bál.

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ – Středokros Jde o roverský cyklo-orientační závod pro tříčlenné týmy. Podstatou je orientační cyklojízda zpestřená venkovními aktivitami vyžadujícími nejen síly těla, ale i ducha. Závod trvá 24 hodin, jeho délka závisí na nadšení a síle závodníků.

PŘÍBOR – Příborská klapka Klapka je festival krátkých amatérských filmů, které vznikají v režii roverských kmenů či skautských vedoucích. Koná se každoročně na začátku října.

VSETÍN – Help V polovině září pořádají vsetínští skauti největší polní hru v ČR. Pěti až deseti členné skupiny se 20 hodin pohybují na herním území o rozloze 40 km2 a snaží se zjistit, co bylo na palubě havarovaného letadla převažejícího tajemný materiál s kódovým názvem Beta 2.

MIKULOV – Roverský kmen Stalker Mikulovský roverský kmen funguje už od roku 1998. Zajímavý je především propracovaným systémem osobních zkoušek. Stezka zvaná Kopron (Komise Pro Otázky Návštěvy) obsahuje 654 úkolů, jejichž plněním se rover může dostat na některou z celkem 12 úrovní.

Celá ČR – Křížem krážem republikou Od roku 2008 se každoročně na přelomu září a října koná skautská cestovatelská akce, při které strávíte 24 hodin ve vlaku. Cílem je urazit vlakem co nejvíce kilometrů, poznat zajímavá místa naší republiky, nové přátele a propagovat skauting. Akce se účastní až pětičlenné týmy, které celý den cestují na jízdenku SONE+.

2 TÉMA

ROVERING NA ROZCESTÍ?

OBSAH Proč se některé roverské kurzy v posledních letech musely rušit? Jak vlastně vypadá typický roverský kmen a jeho program? Vytvářejí si dnešní roveři a rangers ještě vlastní plnohodnotný program, když většina z nich pomáhá s vedením oddílu? Je Roverský program, který byl s uplynulou celostátní akcí Obrok spuštěn, objevením kola nebo něčím zbrusu novým? To všechno byly otázky, které nás vedly při našem přemýšlení o tématu čísla.

ROVERSKÉ AKCE A AKTIVITY

2

Úvodník ROVERING NA ROZCESTÍ?

3

Já a skauting ZPRÁVY

4

SPOLUROZHODOVAT O SMĚŘOVÁNÍ JUNÁKA

6

První poprázdninové číslo samozřejmě ale nepřináší jen téma roveringu. Můžete se těšit třeba na reportáž z vůdcovského lesního kurzu Falconeri, který netradičním a zajímavým způsobem pracuje nejen se skautskou historií, na první články ze seriálů Funkce a Návraty, kde nejprve představujeme Rockyho – vůdce obvodu a Petra – který se po patnácti letech navrátil do Junáka. Nechybí ani již tradiční rozhovor s významnou osobností společenského života – tentokrát se Stanislavem Štechem, profesorem pedagogické psychologie a prorektorem Univerzity Karlovy.

FALCONERI: ABY BYLI PŘIPRAVENI… 7

CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY

13

A na co se mj. můžete těšit příště? Na téma Junák a (jeho) finance.

S MRŇATY NA TÁBOROVÉ LOUCE

14

Pěkné podzimní čtení přeje Julča

OBROK 2013 K ČEMU MĚNIT, MÍT, ZNÁT A ČÍST STANOVY

8

10

ROCKY: VÉST OBVOD BYLA VÝZVA 12

MÁ SE JUNÁK VYJADŘOVAT KE SPOLEČENSKÝM PROBLÉMŮM A UDÁLOSTEM? POKUD ANO, TAK K JAKÝM? 16 KALEIDOSKOP

17

ZPOD SNĚŽKY K BARBOŘE

18

Téma Ke spolupráci můžete psát na email [email protected]. Do hodnocení časopisuse se můžete zapojit na webu www.skaut.cz/hodnocenicasopisu nebo na www.facebook.com/SkautskySvet.

ROVERING NA ROZCESTÍ?

20

HLEDALI JSME UCELENÝ PROGRAM24

Zaměřeno na osobnost

SKAUTSKÝ SVĚT

magazín pro skauty a jejich příznivce

SKAUTSKÝ SVĚT magazín pro skauty a jejich příznivce ročník 51, číslo 4 | vychází 5× ročně | registrační číslo MK ČR E 8386, ISSN 1212-9070 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. | Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. | Více na www.skaut.cz/casopisy Vydavatel Tiskové a distribuční centrum Junáka | Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 | IČ: 64934926 tel.: 234 621 223 | e-mail: [email protected] | www.skaut.cz/tdc | www.skaut.cz/obchod Spolupracovníci Václav Zeman – Šík, Filip Hlavinka – Mukóki, Kateřina Anna Šrubařová – Kašpra, Ladislav Pelcl – Bilbo, Stanislav Míka – Standa, Slavomil Janov – Nashville a Jana Klímová (korektury) Šéfredaktorka Julie Dominika Potůčková (J.) Foto na obálce Jakub Pejcal – Boby Grafická úprava Imagemakers – Jitka Turbáková | www.imagemakers.cz Sazba Jitka Turbáková Tisk POLYGRAF, s.r.o. Předplatné SEND předplatné s. r. o. | www.send.cz/skaut | tel.: 225 985 225, 777 333 370 | SMS: 605 202 115 Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 10. 2013

UMĚNÍ JAKO CESTA SEBEPOZNÁNÍ 26 INSPIRACE ŽIVLY: VODA

28

NESAMOZŘEJMÁ NÁROČNOST VYCHOVATELSTVÍ

30

RODINNÝ SKAUTING: ČAS PRO RODIČE?

34

ÚVODNÍK | OBSAH

ZPRÁVY Z JUNÁKA 20 let základny Tortuga v Nymburce Letos je tomu 20 let od chvíle, kdy se sourozenci Eva a Karel Rumlovi, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, rozhodli věnovat svou rodinnou vilu Tortugu skautům. Bylo dohodnuto, že středisko ponese historické pojmenování podle klubovny z dob fašistické okupace. K výročí této události letos skauti ze střediska Modrá flotila Nymburk uspořádali několik akcí. Pětadvacátého května společně zasadili strom – Gingo Biloba, který bude toto výročí léta připomínat. Poté si zúčastnění prohlíželi staré kroniky, fotografie i jiné cenné dokumenty a také shlédli filmy o Vlaku Svobody, kterým Karel Ruml – Sergej v roce 1951 emigroval na Západ. Další akce k výročí 20 let Tortugy se odehrála 11. června. Skauti společně se zástupci Města Nymburk odhalili pamětní a informační desku, která bude všem kromě výročí připomínat zajímavou historii budovy Tortugy. Akce se zúčastnila i paní Eva Rumlová, které přiletěla do Čech na krátkou návštěvu ze svého současného domova ve Švýcarském Lucernu.

z akce najdete v tomto čísle na stranách 8–9). Namísto toho se mnozí z přihlášených účastnili rozsáhlé protipovodňové pomoci. Skautská pomoc získala nemalou mediální podporu, ale hlavně – nejen roveři a rangers tak mohli naplňovat heslo Sloužím!.

Změny ve skautském vzdělávání Na základě podkladů připravovaných Jakubem Procházkou – Citronem a závěrů schválených a hojně diskutovaných na poslední Ústřední lesní škole, o které jsme vás informovali v červnovém čísle, byly Náčelnictvem Junáka odhlasovány změny ve skautském vzdělávání. Od usnesení přijatých na ÚLŠ se odchýlily ve výsledku jen nepatrně.

Zajímá-li vás, jaké změny se ve vzdělávání chystají, podívejte se na Skautskou Křižovatku: http://krizovatka.skaut.cz/organizace/ vzdelavani/8381-nacelnictvo-prijalo-usnesenike-zmenam-ve-vzdelavani.

Obnova slavné poutě

U příležitosti tohoto výročí byla také podruhé vydána kniha Karla Rumla – Z deníku vlaku svobody, ve které autor vlastníma očima líčí svůj útěk do exilu. Kniha je k zakoupení v pražském Junu nebo přes internetový obchod www.skaut.cz/obchod.

Nedaleko letitého tábořiště pražského střediska Pplk.Vally u Rošic stojí kaplička zasvěcená Panně Marii, ke které se kdysi vždy první červencovou neděli pořádaly slavné poutě. Oddíl Stopařů tohoto střediska se snaží navázat na přerušenou tradici a aby vrátili kapličce alespoň část zašlé slávy, zhotovili pro výklenek, který už desítky let zeje prázdnotou, sádrovou kopii sochy Panny Marie. ,,Samotná výroba odlitku a jeho barvení byla pro nás nevšední zkušenost a díky Bohu vše dobře vyšlo,” říká František Havlůj – Moskyt. Osmého července k ní skauti vykonali slavnostní pouť: ,,Šli jsme v procesí letním podvečerem, sochu jsme nesli na ozdobeném trůnu a po instalaci nechyběly pouťové perníčky a atrakce. Panna Marie teď spokojeně z kapličky přehlíží krajinu od Blatenska až k šumavským horám a snad bude dlouhá léta těšit všechny kolemjdoucí,” dodává k pouti Moskyt.

ObRok v červnu se nekonal, roveři a rangers byli povoláni pomáhat při povodních

4

Kvůli červnovým povodním se nakonec největší české setkání roverů a rangers ObRok nedaleko vodního hradu Švihov nekonalo. Dlouho připravovaná akce tak musela být odložena na druhou polovinu září (reportáž

JÁ A SKAUTING | ZPRÁVY

Fotografie z pouti najdete na www.stopari.eu a o rošické kapličce si můžete přečíst ve známém díle Ladislava Stehlíka na  www.zemezamyslena.cz.

Vyjádření k nenávistným pochodům V červenci 2013 vydal Junák vyjádření k narůstajícím projevům rasismu a nenávisti v souvislosti s tehdy probíhajícími pochody. ,,Nechceme nečinně přihlížet tomu, jak extremisté do různých míst v České republice opakovaně svolávají protestní shromáždění, na nichž zaznívají nenávistná hesla odsuzující celou skupinu obyvatel. Kolektivní obviňování těch, kteří se nacházejí v nelehké životní situaci, žádné problémy nevyřeší,” píše se ve vyjádření.

Celý text vyjádření najdete na stránce: http://www.skaut.cz/novinky/aktualne/ stanovisko-junaka-–-svazu-skautu-skautekcr-k-projevum-rasove-nesnasenlivosti-ve-ve.

POZVÁNKY Šikovné ruce Ve dnech 11.–13. října 2013 proběhne druhý víkend úspěšného kurzu Šikovné ruce. Ten je zaměřený na tábornické a zálesácké dovednosti, především na vázané stavby, práce se sekyrou a nožem, výtvarno, rozdělání ohně netradičními způsoby, práci s kůží, lukostřelbu atd. Kurz proběhne na základně Červený Hrádek u Sedlčan.

Více informací najdete na http://rucesikovne.webnode.cz.

Na konec října si poznamenej – Poradní skála ve Frýdku Kaprálův mlýn funguje už rok jako moderní ekologické středisko Prvního září uplynul rok od otevření opraveného Kaprálova mlýna. Při té příležitosti se zde konal Den otevřených dveří. Podívat se přišlo přes 300 návštěvníků. Věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším z nich byl něco málo přes 100 let. Kromě prohlídky střediska se příchozí mohli zapojit do doprovodného programu, při kterém se například promítal snímek Vzpomínky Evy Kaprálové, dcery původních majitelů. Nachystána byla i výstava fotografií z historie mlýna.

Skauti ve Volyni oslavili 90 let od svého vzniku Oslavy doprovodil bohatý program, který vyvrcholil 7. září na základně ve Volyni na Zvěřinci. V současnosti má středisko dívčí a chlapecký oddíl, klub Kmene dospělých, oddíl předškoláků, roverský kmen a oddíl v nedalekých Malenicích. Dohromady čítá 96 členů.

První místostarosta Junáka Jiří Navrátil oslavil životní jubileum Desátého září 2013 oslavil Jiří Navrátil své devadesáté narozeniny. Jaký byl a je životní příběh nezastupitelného člena Výkonné rady Junáka a prvního nositele nejvyššího vyznamenání WOSM zpoza Železné opony, se dozvíte na webu Skautského století.

www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/ 65-jiri-navratil-1923

O víkendu 25.–28. října 2013 se všichni vedoucí světlušek a vlčat, kteří mají chuť se vzdělávat a načerpávat novou inspiraci, sjedou do Frýdku-Místku. Uskuteční se tam totiž nejdůležitější akce podzimu pro jejich činovnickou kategorii – Poradní skála 2013. Přihlas se ještě dnes. Čeká tě víkend plný workshopů, sdílení zkušeností, zajímavých přednášek i konkrétních námětů pro činnost. A k tomu volby přímo v místě konání!

Více informací najdete na www.poradniskala.cz.

Jihočeská lesní škola Přemýšlíš jakou vzdělávací akci doporučit na další rok? Nebo sám řešíš v oddíle či na středisku nějaký problém? Chceš si rozšířit obzory o další pohledy a názory? Připravuješ se na převzetí funkce, nebo už aktivně vedeš? Chceš posunout svoji jednotku zase o kus dál? Pak tě zveme na XVIII. experimentální ročník Jihočeské lesní školy 2014, inspirované postgraduálním vzděláváním vůdců oddílů a mezinárodními kurzy wood badge. Termíny akce: Seznamovací víkend 21.–23. března 2014 Svárožná Jarní běh 16.–18. května 2014 Rynartice Letní běh 8.–17. srpna 2014 Mergart Závěrečný víkend 7.–9. listopadu 2014 Zlatá Koruna

Web: www.jcls.skauting.cz

ZPRÁVY | JÁ A SKAUTING

MEZINÁRODNÍ SKAUTING Evropské skautské konference WAGGGS a WOSM v Berlíně

SPOLUROZHODOVAT O SMĚŘOVÁNÍ JUNÁKA Autor: Josef Výprachtický – José, starosta Junáka Prázdniny jsou dávno za námi, klubovnami ještě znějí zážitky z táborů, sjíždění řek nebo vzdělávacích kurzů. Začíná skautský rok plný nejen skautování ale i společného sněmování.

Před několika týdny se několik set zástupců evropských skautských organizací sešlo na Evropských konferencích WAGGGS a WOSM v Berlíně. A Junák byl samozřejmě při tom. Za Junáka se konferencí účastnili Josef Výprachtický – José (starosta Junáka), Pavel Trantina – Goblin (člen Zahraničního odboru Junáka) a Anežka Novotná – Áša (zahraniční zpravodajka Junáka) a Iva Urbánková – Ivanka (místonáčelní Junáka). Evropské skautské konference se schází jednou za tři roky a fungují podobně jako sněm u nás. Hlavním úkolem konferencí je vyhodnotit činnost a akce Evropského skautského regionu v uplynulém období, diskutovat o současných výzvách, stanovit společné úkoly na následující tři roky a zvolit Evropský skautský výbor (WOSM) a Evropský výbor WAGGGS, které budou řídit skauting v Evropě a pomáhat národním organizacím v jejich rozvoji. ,,V minulých třech letech byl členem tohoto výboru Petr Vaněk – Permoník. Ráda bych mu nejen za odbor moc poděkovala,“ říká Áša.

Hledá se malíř Skauti z Prahy 8 hledají někoho, kdo by jim pomohl dotvořit stěny malbami. Představa o podobě existuje, ale kreativita je vítána.

6

Pokud si tedy rozumíš s barvami, ozvi se na email [email protected]

JÁ A SKAUTING | ZPRÁVY

Líbí se vám krojové halenky či „stoleté“ šátky? Nebo se vám naopak něco vůbec nelíbí a jste přesvědčeni, že by to mělo být jinak? Jako delegáti a delegátky sněmů OJ či přímo VSJ máte možnost spolurozhodovat o směřování Junáka i o tom, kteří lidé vás budou zastupovat v ústředních orgánech. Valný sněm Junáka však bude „jen“ završení více než půlročního dění, zejména předsněmové diskuze, která by měla být samozřejmou součástí programu střediskových, okresních a krajských sněmů, stejně jako volby do orgánů těchto organizačních jednotek. Zajímejte se proto o dění v Junáku, zapojte se do předsněmové diskuze, která otevřela čtyři zásadní témata, jimiž se bude Valný sněm zabývat. Diskutujte o nich v rámci středisek, neboť právě názory vás, kteří vedete oddíly a střediska, by měly na sněmech zaznít. Pokud něco není jasné nebo chcete vědět více – ptejte se! Využijme dobře možnosti o tématech debatovat, tříbit si názory a uchopit je v širších souvislostech, aby následná rozhodnutí Valného sněmu byla pro Junáka ta nejlepší možná a vnímala je tak většina z nás.

SLOVO STAROSTY | JÁ A SKAUTING

FALCONERI: ABY BYLI PŘIPRAVENI… REPORTÁŽ Z KURZU, NA KTERÉM SE ÚČASTNÍCI SETKAJÍ S A. B. SVOJSÍKEM, MILADOU HORÁKOVOU I JANEM PALACHEM Autor: Václav Zeman – Šík, Praha | Foto: Petr Foltýn

Na kameni uprostřed temného lesa je několik hořících svíček. Na různých místech kolem něj sedí lidé a pozorně poslouchají. Odkudsi je slyšet ženský hlas, který říká: „Slavný státní soude, je mi těžko, přetěžko nalézt důvody na svoji obhajobu. Děkuji proto svému právnímu zástupci, že nalezl určitá a uplatnil je v můj prospěch. Své činy jsem dělala vědomě a chci nést také plnou a veškerou odpovědnost za ně a odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen.“ Je to hlas Milady Horákové, který zazněl během závěrečné řeči soudního procesu, při kterém byla odsouzena k trestu smrti. Kolemsedící jsou účastníky vůdcovského lesního kurzu Falconeri, který již podruhé zajímavě pracuje s tématy české historie, nejen té skautské, a nechává ji prožívat na vlastní kůži.

pocitů i přesahů, má v kurzu svou nezastupitelnou roli a je mu věnován dostatek času. Každý večer se účastníci schází v družinových kroužcích, ve kterých se vrací k uplynulému dni v menším počtu lidí, společně s garanty družin z řad instruktorů. Po ranním nástupu se všichni schází na společném komunitním kruhu, kde každý může říci, co by chtěl sdělit všem členům podzemní univerzity. U obtížných témat, jakými může být oběť Jana Palacha, je taková reflexe nezbytná. Večer se při rituálu s poslechem dobových zvukových záznamů zapisují osobní zážitky do vlastnoručně vyrobených deníků.

Historie jako linka Začátek celého kurzu vypadal následovně. Účastníci se sešli na místě prvního tábořiště českých skautů nedaleko orlovské myslivny. Ze stanu náhle vyšel Jiří Wolker a začal číst ze svých deníků. Později se účastníci setkali i s A. B. Svojsíkem a J. R. Ořovským, kteří spolu zrovna diskutovali o vzniku skautingu. Úvodní víkend končil prvním zákazem skautingu před druhou světovou válkou. Letní část kurzu naproti tomu začala ilegálním koncertem. Účastníci poté byli přijati do podzemní univerzity, kde se učili skautským znalostem, dovednostem a myšlenkám, aby byli připraveni na to, až bude skauting obnoven. „S historickým rámcem jsme poprvé začali pracovat před dvěma lety, když jsme sestavili nový tým instruktorů složený převážně z předchozích účastníků lesní školy a začali stavět kurz od znova,“ vypráví na louce nedaleko jídelny Raf, který podruhé vede instruktorský tým Falconeri. „Kurz je teď poskládaný ze čtyř hlavních komponent – místo, akce, simulace, osobnosti – tedy zkráceně MASO. Historii přitom využíváme především jako linku, která se vine celým kurzem a slouží spíš k zamyšlení a reflexi,“ pokračuje Raf. Prostor pro rozbor aktivit,

Hostem debaty o volbách 2013 byla i socioložka Jiřina Šiklová

Jak naložit se svobodou Na podzim kurz přejde až do současnosti. „Dostaneme se do fáze, kdy skauti i celá společnost opět získali zpátky svobodu a začali řešit, jak s ní vlastně naložit,“ uzavírá Raf. Kurz opouštíme ve chvíli, kdy mají účastníci do současnosti ještě docela dlouhou cestu. Na strmé louce stojí v půlkruhu podsadové stany, podložené dřevěnými špalíky, a dominuje jí stavba z krajinek – aula podzemní univerzity. V jejich stínu posedávají studenti univerzity a připravují se na program o tom, jak pracovat se skautskými stezkami. Aby byli připraveni…

OKNO DO SKAUTSKÉHO SVĚTA | JÁ A SKAUTING

7

OBROK 2013 JEN RŮŽOVÁ TO MŮŽE BÝT

Autor: Jméno Příjmení (37 let), další informace | Foto: Jméno Příjmení

Autor: Lucie Kolischová – Kulíšek, Brno | Foto: Václav Špaček, Radek Adámek

O tři měsíce později, ale přece. Celostátní roverské setkání na vodním hradě Švihov. Pět dnů, několik set roverů a rangers, zajímavé osobnosti i program. To je Obrok 2013. Za sedmero horami, za sedmero řekami, byl jednou jeden červen léta páně 2013. Skauti najeli k hradu Švihov postaviti velký tábor pro třináct set růžově naladěných Junáků. I přípravy probíhaly a práce začaly, ale nebe protrhlo se a vodní příkopy zalily tmavé vody. A nejen příkopy. Hnědá to povodňová vlna valila se přes pole a louky a tábořiště se rázem ocitlo pod vodou. Co naplat, nezbylo než Obrok odpískati…

Klatov opět rozjely dodávky a náklaďáky plné materiálu a servis tým se pustil do stavění tentokrát téměř protipovodňového tábořiště. A to „téměř“ je poměrně zásadní slovíčko. Povodně sice nepřišly, deště a bahna si ale účastníci užili víc než dost a holínky se staly horkým zbožím ve stánku JUNu.

V kapkách deště Tím ale pohádka o nejrůžovější skautské akci v dějinách Junáka neskončila. Tým v čele s Kuldou se rozhodl, že i když první pokus kvůli červnovým povodním nevyšel, zkusí roverské setkání uspořádat ještě jednou. Při rozhodování, na kdy Obrok 2013 přesunout, padl pohled organizátorů na měsíc sklizně, vinobraní, hodů a konopice – na září.

8

A jak řekli, tak udělali. Tři měsíce od původního termínu se směrem ke středověkému hradu Švihov nedaleko

JÁ A SKAUTING | REPORTÁŽ

V polovině září se za bubnování dešťových kapek v infostanu nastartovaly počítače s registrační databází, otevřely brány areálu a první účastníci začali přicházet do tábořiště. Až do večera po štěrkové cestičce, loužemi a mokrou trávou proudily na louku pod hradem stovky účastníků. Ve velkém se stavěly stany, brodilo se bahnem a začínala se tvořit jedna růžová a neopakovatelná atmosféra popovodňového Obroku. Oficiálně to vypuklo ve středu 18. září v osm hodin večer, kdy za hlasitého jásotu začala Opening ceremony.

Věděli jste, že se na Švihově natáčela česká pohádka Tři oříšky pro Popelku? Stavení, ve kterém Popelka žila s macechou a nevlastní sestrou Dorou, to přesně byl tento středověký hrad. A pamatujete si scénu, kdy Popelka kluše na Juráškovi ve svatebních šatech přes nádvoří Švihova ke svému princi? Tu shlédli i účastnící Obroku. Po proslovech skautských i neskautských představitelů, několika videích a fotkách kmenů totiž na bujném vraníkovi přijela i krásná Popelka. Jen měla o něco hlubší hlas, výšku ke dvěma metrům a nohu osmačtyřicítku. Spolu s princem, který jí nazul střevíček (= zablácenou pohoru), pak konečně prohlásili Obrok za zahájený a nad areálem zavlála růžová vlajka.

ně něco, co u nich v kmenu rádi dělají, čím se baví a co by chtěli naučit i ostatní. A tak si všichni půl dne hráli. Odpoledne byla na programu Velká hra. Roveři a rangers společně dobývali Švihov (ten fiktivní) a získávali zpět ukradené zlato. K tomu jim posloužily řemdichy z ponožek a šátků. Lítý boj trval čtyři hodiny a skauti z toho samozřejmě vyšli jako vítězové. Na ně si přece žádný zlodějský tyran Půta Švihovský nepřijde!

Čtvrtek: Bahno, piliny a pusa ve 4D Čtvrtek se pak nesl ve znamení hesla „Sloužím“. Dopoledne i odpoledne pomáhali účastníci Obroku na nejrůznějších místech v okolí. Někde pomohli s úklidem hradu, jinde natírali plot ve škole, další připravovali program pro děti. Dohromady udělali pořádný kus práce. Taky aby ne, když se na to vrhlo více než sedm set padesát roverů a rangers. Na účastníky čekal také doprovodný program. Nejtajemnější a zároveň „nejšpinavější“ bylo nejspíš 4D kino „na zelené louce“. Že jste o tom ještě neslyšeli? Není divu, bylo totiž jediné v Evropě. Divákům kromě představení celého roverského programu v kostce předvedlo především čtyřrozměrný zážitek – speciální efekty, vítr, vodu, sem tam bahno či piliny a sladkou pusu na závěr. „Film obsahuje sestřih toho nejlepšího, co může program pro starší skauty a skautky nabídnout. Dojde v něm na sjíždění řeky, zdolávání vrcholů, ale i na nezbytnou romantiku na závěr,“ popsal jeden z organizátorů Martin Štěrba – Agi. No a co víc si přát? Snad jen mít po absolvování 4D kina v blízkosti sprchu. Což o to, ta i byla, jen teplá voda byla většinou nedostatkové zboží. Kromě 4D kina si roveři a rangers mohli zahrát speciální obrokový Geocaching, kouknout se na promítání různých filmů, zúčastnit se zasvěcených diskusí na zajímavá témata a být součástí noční hry.

Sobota: Zavíráme krám Dost už ale bylo her. V sobotu se na tábořiště sjela řada skautských i neskautských osobností a odborníků, kteří přednášeli a předávali svoje zážitky a zkušenosti při VaPru (Variabilní program). Témata byla velmi rozmanitá. Ve čtyřech blocích se představili například umělec Vladimír Franz, matematik a miliardář Karel Janeček, trabantový cestoval Dan Přibáň, mecenáška umění Meda Mládková, architekt Jiří Boudník, zakladatel Babyboxů Ludvík Hess a mnozí další. Den to byl náročný, ale rozhodně zajímavý. Protože během neděle se už odjíždělo, konala se Closing ceremony v sobotu večer. Zahájení si vzala na starosti kapela, své umění předvedli i historičtí šermíři a všichni společně jsme pak utvořili velký Gillwelský kruh zakončený slavnostním ohňostrojem. A v neděli už jen balení, bourání, duchovno, velké rozloučení a odjezd zpět domů do všech koutů republiky.

Pátek: Hrr na Švihov! V pátek odpoledne přišlo na řadu Inspiro. Všechny roverské skupiny, které na Obrok přijely, měly už dopředu za úkol vymyslet si nějakou aktivitku. Ideál-

Fotografie z akce i více informací o ní najdete na webu: www.obrok13.cz

REPORTÁŽ | JÁ A SKAUTING

9

K ČEMU MĚNIT, MÍT, ZNÁT A ČÍST

STANOVY Autor: Marka Řezáčová, Praha

Příští rok čeká delegáty Valného sněmu mimo jiné schválení změny Stanov. Pracovní skupina složená ze zástupců nominovaných všemi ústředními orgány připravila návrh, který zohledňuje jak požadavky z vnějšku, tak představy vzniklé ze zkušeností uvnitř organizace. Změna Stanov je nutná zejména z důvodu, že nový občanský zákoník (dále je používaná zkratka NOZ), účinný od 1. 1. 2014, upravuje pravidla pro činnost spolků koncepčně zcela odlišně, než tomu bylo dosud. Mění se nejen terminologie (z občanských sdružení se stávají spolky, místo právní subjektivity budeme mít právní osobnost atd.), ale hlavně je v NOZ obsažena řada pokynů, co si spolek ve svých stanovách musí nebo může ošetřit.

příležitostech. Texty najdete na webových stránkách skaut.cz/snem k předsněmové diskuzi.

Stanovy jsou však nejen dokumentem, který popisuje základní náležitosti organizace pro subjekty zvenčí, ale jsou, nebo by měly být, zároveň základní pomůckou pro všechny členy. K tomu směřuje také řada navrhovaných změn. Nejedná se o úplně jednoduchou četbu, avšak v případě potřeby zde lze najít odpovědi na množství otázek, které si čas od času klade každý, kdo v organizaci pracuje.

Ladislav Pelcl – Bilbo, organizační zpravodaj VRJ a jeden z členů pracovní skupiny pro stanovy, dále píše, že je potřeba, aby  sněmy zaujaly stanoviska k vybraným tématům  další sporné body, které najdete, prošly diskuzí na sněmech  v případě, že budou ke znění nějaké výhrady, byly vyjádřeny názorem nebo přímo usnesením  v případě, že ke znění žádné výhrady nebudou, byl souhlas vyjádřen v zápisu ze sněmu

Co je tedy nového v návrhu stanov na rok 2014? Skupina vytipovala témata, která si zaslouží prodiskutování samostatně. Jde o: 1. Sladění složek skautské výchovné metody s aktuálním pojetím 2. Slib činovníka 3. Úprava ručení za závazky organizačních jednotek 4. Možnost jmenování nebo zvolení činovníků mladších 18 let 5. Prodloužení volebního období 6. Volba (místo)náčelní a (místo)náčelníka společně ženami i muži

10

Jedná se o zajímavá témata týkající se vnitřního života organizace, ke kterým jsou vypracované samostatné důvodové zprávy a otázky do diskuzí na sněmech organizačních jednotek i při dalších vhodných

JÁ A SKAUTING | SKAUTSKÝM SVĚTEM

Jak píší členové náčelnictva Eva Měřínská a místonáčelník Michal Tarant – Majkl v úvodním článku, bude velmi smysluplné, pokud se podaří, aby témata prošla všemi organizačními jednotkami a aby se k nim vyjádřili všichni, kdo o to stojí.

Co může obsahovat usnesení ze sněmu organizační jednotky týkající se změny Stanov:  nesouhlas s nějakou věcnou úpravou (základní tezí nebo principem)  odmítnutí formulace konkrétního článku (případně i s navržením odlišného znění)  navržení doplnění Stanov o novou oblast  navržení vypuštění nějaké části či problematiky

Všemi podněty se bude zabývat náčelnictvo, zpracuje je a předloží delegátům VSJ.

Jedna hlava za druhou Abychom vám usnadnili orientaci v návrhu stanov, jsou v následujícím textu stručně popsány jednotlivé kapitoly, kterým se v právním jazyce říká Hlavy:

Hlava 1 popisuje základní rámec organizace – dočteme se zde, k jakým hodnotám se hlásíme, jaký je znak, sídlo a působnost, jakým činnostem se věnujeme. Tato kapitola doznala nepatrných změn zejména v terminologii a upřesnění formulací. Hlava 2 popisuje základní principy skautského hnutí, slib, zákon a skautskou výchovnou metodu. Popis je upřesněn tak, aby odpovídal aktuálnímu pojetí. Pro vedoucí oddílů tak může být dobrou pomůckou při výchovné práci. „Navrhujeme jinou formulaci skautské výchovné metody ve stanovách, než jaká tam byla dosud. To ale neznamená, že se metoda má změnit! Naopak – vycházíme z podoby, jaká se dnes běžně užívá v metodických materiálech našich i zahraničních, či jaká se učí na vůdcovských kurzech. Nové znění by mělo být jasnější a srozumitelnější, aby přímo ze stanov bylo patrné, co vlastně je podstatou skautské výchovné metody, ke které se všichni hlásíme a která tvoří jednu z nejdůležitějších charakteristik skautingu,“ říká k tomu Tomáš Řehák – Špalek, vůdce ILŠ a VLK Gemini, místopředseda Rozhodčí a smírčí rady a člen pracovní skupiny ke stanovám. Hlava 3 se týká členství. Došlo zde k řadě upřesnění, která částečně vycházejí z požadavků daných NOZ. Další upřesnění by vedoucím měla poskytnout lepší návod, jak postupovat v případě přijímání a vylučování členů a jaká jsou základní práva a povinnosti členů. V nové Hlavě 4 jsou soustředěny záležitosti spojené s činovníky. Mezi hlavní novinky patří reakce na NOZ v otázce odstoupení z funkce, dále možnost pozastavení výkonu funkce, skládání činovnického slibu a obsazení některých funkcí osobami mladšími 18 let. Hlava 5 upravuje organizační strukturu. V praktickém životě středisek se toho mnoho nezmění – formálně bude zakládat, rušit a provádět změny středisek i dalších jednotek pouze ústředí, ovšem reálně bude dál využíváno fungujících řídících stupňů. Ladislav Pelcl – Bilbo vysvětluje: „NOZ příliš nepočítá se spolky s několikavrstevnou organizační strukturou, jakou má Junák – jedním z důsledků je i to, že založení či rušení „pobočných spolků“ (našich OJ) nechává na hlavním spolku. O založení střediska a jeho zapsání do rejstříku spolků tak sice bude muset rozhodovat VRJ, předpokládáme však, že půjde jen o formální krok a pojistku – zvažování vhodnosti založení střediska zůstane na úrovni okresu či kraje, který k tomu podá návrh.“ Hlava 6 rozšiřuje původní hlavu „Usnášení, závazné předpisy a rozhodnutí pro činnost“. Nový pojem Vnitřní právo zahrnuje všechny tyto právní akty a navíc i další principy a hodnoty, na kterých je založeno skautské hnutí. I tato hlava může pomoct činovníkům, protože zakotvuje základní pravidla pro řízení organizace.

V Hlavě 7 jsou seskupeny články týkající se statutárního orgánu, ať už celé organizace nebo jednotek, které byly dříve rozptýleny na různých místech. Hlava 8 se nazývá Ústřední orgány a oproti současné úpravě se nemění, s výjimkou režimu volby náčelníka a náčelní. Ani postavení Valného sněmu v Hlavě 9 se nemění. Zpřesňují se popisy procedur, aby lépe odpovídaly praxi a reagovaly na některé krizové situace. K samostatné diskuzi je předložen návrh na prodloužení volebního období ze tří na čtyři roky. Hlava 10 se zabývá Náčelnictvem a změny se jí téměř zcela vyhnuly. V Hlavě 11, která se týká Výkonné rady, došlo k upřesnění vztahu starosty a zpravodajů – jednoznačně je řečeno, že Náčelnictvo řídí starostu, jehož odpovědností je, jakým způsobem – jestli sám nebo prostřednictvím členů VRJ – bude úkoly naplňovat. Hlava 12 zakotvuje Ústřední revizní komisi. Došlo zde k minimálním změnám reflektujícím širší působnost kontrolních komisí dle NOZ. V Hlavě 13 týkající se Rozhodčí a smírčí rady jsou důvody pro změny obdobné, ovšem změny samotné jsou mnohem rozsáhlejší. NOZ umožňuje, aby RSR rozhodovala v řadě vnitrospolkových sporů namísto soudu. Proto bylo třeba popis ve Stanovách značně rozšířit a upřesnit, přestože nejspíš nepůjde o ustanovení, která budou často využívaná. Poslední Hlava 14 bude obsahovat Přechodná a závěrečná ustanovení, na kterých se v tuto chvíli ještě pracuje. Ačkoliv se pracovní skupina snažila vypracovat návrh Stanov co nejlépe, je jasné, že práce na jejich znění zdaleka nekončí. Kromě formální cesty připomínkování textu popsané výše je vítáno zapojení kohokoliv z členů Junáka do kontroly textu a zpětné vazby ke konkrétním ustanovením.

Můžete se zapojit:  emailem na adresu [email protected], kam přijdou návrhy přímo členům pracovní skupiny  na pracovním semináři ke znění nových Stanov dne 3. listopadu 2013 v Praze Dejvicích od 10 do 17 hodin (přihlašte se na adrese [email protected])

Cítíte-li, že by bylo prospěšné, aby právě na vašem sněmu byl někdo z předkladatelů témat a pomohl vaší diskuzi, neváhejte a pozvěte zástupce ústředí na svůj sněm.

SKAUTSKÝM SVĚTEM | JÁ A SKAUTING

11

ROCKY: VÉST OBVOD BYLA VÝZVA Autor: Stanislav Míka, Praha | Foto: archiv autora

Před třemi lety delegáti obvodní rady Prahy 4 zvolili Jana Peroutku – Rockyho předsedou. Co ho vedlo k rozhodnutí vzdálit se od oddílů a dětí ve středisku a přesunout se spíše k administrativě a papírování? Co nová funkce obnáší a jak se mu to daří?

Mnoho let předtím Rocky docházel na setkání obvodní rady jako šéf střediska. Většinou se těšil, až to bude mít za sebou. „Říkal jsem si tehdy, že je mi obvod jako středisku k ničemu. Rok před obvodním sněmem jsem se rozhodl, že lepší než skuhrat bude vzít odpovědnost na sebe a stát v jeho čele,“ vzpomíná dnes Rocky.

12

Co ho k rozhodnutí vést obvod přivedlo? „Podařilo se mi předat středisko nástupcům a poohlížel jsem se po dalším zapojení v Junáku – ideálně takovém, které není tolik časově náročné jako vedení střediska,“ uvádí Rocky první důvod. Druhým důvodem byla určitá výzva. Na středisku jsem se něčemu naučil a chtěl jsem to předat dál. Věřil jsem, že i v ostatních střediscích je dost inspirací, bude třeba jen motivovat zúčastněné, aby si je nějak efektivně předávali.“ Rockyho cílem tak bylo postupně dovést ty, co na rady chodí, ke zjištění, že i ti ostatní jsou fajn – že mohou být inspirací pro jejich střediska a oddíly. „Chtěl jsem, aby se prohloubila spolupráce mezi oddíly a vedoucími, aby vznikla na obvodě parta, která bude mít něco společného. Aby se ti lidé prostě na radu i setkání s ostatními těšili a měli motivaci na ni dorazit a nebo i pobýt chvíli po oficiálním konci,“ vzpomíná Rocky.

JÁ A SKAUTING | FUNKCE

Na začátku se Rockymu opravdu chvíli zdálo, že obvod toho kromě papírování s registrací, dotacemi a hlášenkami a uspořádání „Svojsíkáče“ střediskům moc nabídnout nemůže. Brzy se ale ukázalo, že se přece jen dá najít leccos dalšího. Vznikl tak obvodní vůdcovský kurz Prahy 4 s názvem Ventus. „Kurz je zdrojem motivace pro činovníky na obvodě, seznamuje nové vedoucí s lidmi z obvodu a přináší novou krev do vedení. Přesvědčit čekatele, že vydat se na vůdcovky, které organizují i lidé z jeho střediska, které zná, je teď mnohem jednodušší,“ říká Rocky. „Rocky je za všech okolností skautem a lidem v obvodu přináší velkou motivaci a tak nějak klid i nadšení zároveň. Dokáže elegantně vyřešit jakoukoli situaci ke spokojenosti všech. Rady se zkrátily a zefektivnily, začali jsme pořádat společné akce, kde se zapojují lidé ze všech středisek a celé ORJ se stmelilo,“ hodnotí Rockyho působení Martina Třešňáková – Myška, která je členem obvodní rady Prahy 4. Každý červen obvod připravuje povinné školení pro zdravotníky na táborech, začala i tradice vánočních besídek ORJ. Díky tomu, že se do fungování obvodu zapojilo více nových lidí, se rozhýbaly funkce zpravodajů (tajemník, hospodář, organizační, zdravotní, pro web, výchovný, metodik). Každý má na starosti nějaké úkoly. Díky tomu neleží na jednom člověku tolik zátěže. Při všech aktivitách je však také třeba myslet na to, aby zapojení aktivních a schopných lidí na obvodě nevedlo k jejich nedostatku ve střediscích. „Letos budu kandidovat znovu. Ještě se nám nepodařilo dotáhnout všechny započaté aktivity. Doufám, že k sobě najdu dost ochotných lidí třeba ze stávajících činovníků nebo z frekventantů našich vůdcovek, kteří se nechají zvolit do některé z obvodních funkcí,“ představuje Rocky plány, které ho skautsky zaměstnají i na nejbližších několik let.

CESTA TAM

A ZASE

Autor: Petr Langer, Studénka Foto: Dominika Kovaříková – Uzlík

ZPÁTKY

První příběh ze série Návraty o těch, kteří se po časech navrátili do Junáka a dnes mu v různých oblastech pomáhají anebo o svém návratu zatím přemýšlejí.

Před odchodem Jako dítě jsem neměl možnost vstoupit do skautského oddílu, protože to tehdy ta „jediná správná pokroková ideologie“ neumožňovala. Do oddílu ve Studénce mě přivedl kamarád až někdy v roce 1994, a tehdy jsem jel i na svůj první tábor a skládal na něm skautský slib. Časem jsem se zapojil do vedení družiny, složil jsem si čekatelské zkoušky a po pár letech se i podílel na vedení R&R v našem oddíle. Až do mého odchodu ze Studénky…

Skříň na vzpomínky

První impuls

Všechny ty věci kolem oddílu jsem tehdy dělal rád a pojímal jsem je jako službu pro druhé. Myslím, že je tomu tak doteď, a je jedno, zda je to pro vlčata, skauty, rovery či jako dnes pro rodinný skauting… Ale abych nepředbíhal. Důvodů k odchodu jsem měl tehdy vícero, ale ten hlavní byl asi to, že jsem se oženil a odstěhoval z rodného města. Také jsem měl pocit vyhoření, prožíval jsem krizi a už jsem prostě ani neplánoval, že se zapojím někde jinde. Můj odchod z oddílu nebyl jednoduchý, a to i proto, že jsem si s ostatními nevyříkal, co bylo třeba. Začal jsem ztrácet vazby, vše se rozvolňovalo. Přišly rodinné starosti, práce, a tak jsem vše spojené se skautováním zavřel do skříně se vzpomínkami.

Zážitek z oslav byl dost silný. Zjištění, že si máme stále co říci, že jsem tam, kde je mi dobře, že se vůbec necítím, jako bych se vracel po několika letech, ale spíše po pár měsících, bylo dost silným impulsem, abych se rozhodl u svého bývalého střediska znovu zaregistrovat. Důležité pro mě jistě bylo i to, že se ukázalo, že je tu perspektiva, kde bych mohl ve své činnosti pokračovat, i když bylo jasné, že to bude jinak, než když jsem odcházel.

Nebyl to návrat ztraceného syna Když můj oddíl slavil před dvěma lety dvacet let existence, pořádaly se oslavy. Docela náhodou jsem se o nich dozvěděl a rozhodl se, že alespoň na část z nich dorazím. Nepopírám, že jsem na ně jel s určitou nervozitou. Můj návrat totiž nebyl návratem ztraceného syna, který prozřel, a tak se vrací do otcovského domu. Moje prozření trvalo patnáct dlouhých let. Lidi, které jsem měl na oslavách potkat, jsem tedy i takto dlouhou dobu neviděl.

Nemusím vést oddíl, abych se cítil užitečný Dnes se podílím na činnosti rodinného skautingu. Letos jsme kupříkladu poprvé uspořádali rodinný tábor. Ohlasy na něj byly pozitivní, rodiče i děti byly spokojené. Můžu tak pracovat s rovery – s těmi, co kdysi, jen už mají v současnosti vlastní děti. Cítím se být užitečný, i když zrovna nevedu družinu či oddíl, ačkoli přiznávám, že někdy také vítězí lenora a chandra, která na člověka v letech občas přijde. Těší mě na tom také to, že mohu pomoci oslovit ty, kteří stojí tak trochu mimo organizaci. Na vlastní kůži jsem si ověřil pravidlo, které jsem slyšel i od lidí, kteří se už moc nechtějí v Junáku oficiálně angažovat: „Skautem jednou – skautem navždy.“

NÁVRATY | JÁ A SKAUTING

13

S MRŇATY NA TÁBOROVÉ LOUCE Podle výpovědí skautských rodin z celé ČR sestavily Bára Vobořilová a Kateřina Šrubařová – Kašpra, Praha Foto: Marie Preclíková

Také je pro vás nepředstavitelné strávit léto bez tábora? Milujete život pod stanovou plachtou a toužíte ho dopřát i svým dětem? Pojďme se spolu podívat, jaké motivace a zkušenosti mají ti, kteří se letos na tábor rodičů s dětmi vypravili. Třeba vám jejich výpovědi přijdou vhod, až se během následujících měsíců (opět) pustíte do plánování toho svého.

Motivace se různí, přínos je nepopiratelný „Na tábor jezdíme, neboť pobyt na táborové louce v týpku máme hluboce zakořeněný a v jistém smyslu se jedná o naplnění základní životní potřeby,“ přemýšlí Bublina a doplňuje: „Je to hezká příležitost se v nové životní roli setkat s těmi, se kterými jsme prožili dětinské strachy z bouřek, pubertální nezastavitelné výlevy smíchu i vážné rozpravy při řešení oddílových průšvihů.“ Z výpovědí dotazovaných obecně vyplývá, že chtějí trávit čas s lidmi, kteří mají podobné hodnoty, mohou se na ně spolehnout, zkrátka je jim s nimi dobře. Většinou vyrostli v jednom oddíle či středisku nebo byli členy týmu stejné vzdělávací či jiné akce.

letech byl rodinný tábor časem plným pohody, porozumění, tolerance a přátelství. Hodnot, které jakoby se pomalu vytrácely z běžného života, hodnot, které chceme u našich dětí pěstovat a dále rozvíjet.“ Česlo si dále cení možnosti pokračovat se skautingem a zasadit do dětí radost z pobytu v přírodě.

Spát lze ledaskde, ale kdo to postaví?

14

Jak dokládá zkušenost Jany z Pavoučků, tábor může být velmi atraktivní pro celou rodinu: „Když jsme doma vloni řešili otázku, jestli tábor s dětmi nebo dovolená u moře, vyhrál tábor.“ A jeho přínos? „Týden tábora byl opět časem, ve kterém máme možnost se plně věnovat dětem, a to nejen vlastním. Stáváme se zúčastněnými pozorovateli, jak děti převážně předškolního věku zkoumají přírodu, poznávají její zákonitosti, vyrovnávají se s jistým nepohodlím, zapojují se do rozličných aktivit s vrstevníky, učí se dodržovat společný denní režim, překonávat překážky a pomáhat mladším,“ ohlíží se Gabča a shrnuje: „Stejně jako v předchozích

JÁ A SKAUTING | RODINNÝ SKAUTING

Existují rodinné tábory v kopulích, v podsadách, v tee-pee, s doprovodnými stany či budovami pro společný program i bez nich. Tee-pee se pro rodinu zdá být ideální, pokud si s ním víte rady a máte kde si ho půjčit – jste všichni pohromadě a máte prostor na hraní i sušení. Hodně rodinek jezdí na tábořiště svého domovského oddílu či střediska, navazují na jejich tábor a přebírají veškeré zázemí. Starají se „jen“ o bourání, často za pomoci bezdětných kamarádů či roverů. S Kobyliskými jezdí roveři – asistenti na celý tábor a pomáhají se zajištěním provozu a starají se i o děti. Uleví rodinkám a přitom se učí, že život

s dětmi přináší i mnoho radosti. Rodiny odrostlých členů pražského Sovího oddílu se zase rozhodly sladit své potřeby a vyrazily na tábor společně s oddílem. Mrňata tak mohou sledovat, jak vypadá oddílový život, oddíloví členové zase vidí, že skauting nekončí roverským věkem – slovy Křečka: „Osobně vidím přínos i v tom, že kluci z oddílu vidí, že i život jejich bývalého vedoucího někam směřuje.“ I členky pražské Sedmičky (jen s dětmi, bez tatínků) jezdí již léta na tábor s oddílem. Zabydlují se v tee-pee po světluškách, které z tábora odjíždí o týden dříve. Výměnou za zázemí a stravu nabízejí pomoc s programem.

Skautsky nebo po našem Na většině táborů se dodržují ranní i večerní nástupy, ať už v kroji či táborovém převleku. Špunti nadšeně vytahují vlajku za doprovodu skautské hymny či tématické písně. Vše lze upravit do „baby friendly“ podoby – u rodinek z Prahy 8 je rozcvička oživená pohybovými říkadly řazená až po snídani, po skautské večerce zase maňásek myška rozdává pusu na dobrou noc. Skoro všechny rodinné tábory provází i různorodé večerníčky, divadlo, slavnostní ohně a závěrečná hra o poklad.

Vyhrají plány nebo improvizace? Většina rodinných táborů staví svůj program na celotáborové hře s legendou, byť míra propracovanosti se liší. Přeci jen je tábor naší dovolenou a potřebujeme si alespoň trochu odpočinout. S malými dětmi je samozřejmě těžší realizovat nějaké cíle, určitě se ale vyplatí základní kostru programu naplánovat dopředu. Stačí na to 2–3 členné jádro a ostatní rodiny se zapojí až do realizace konkrétních programů. Pavoučkům se osvědčil tzv. Stmelovák – prodloužený květnový víkend, na kterém si užijí pohodový program a večery věnují diskuzím o programu a technickém zajištění tábora. Rodinky z Prahy 8 nechávají řadu rozhodnutí až na aktuální situaci: „Když se večer sejdeme, dohodneme se společně na službě do kuchyně, nákupu, na realizaci programu, případně dalších činnostech, které jsou potřeba. Vše je nutné synchronizovat tak, aby v každém klanu byl vždy jeden rodič volný k dětem.“ Celotáborové hře lze věnovat značnou pozornost, šít kostýmy a pilovat jednotlivé etapy, nebo ji připravit až na místě přímo s dětmi. Letošními inspiracemi byla třeba kniha G. Durella Mluvící balík, která zaujala i školáky, Ferda mravenec či klasické pohádky, jako u Studéneckých: „Součástí byl i výlet k pseudogotickému hrádku, u něhož tatínkové sehráli souboj draka s rytířem, po kterém jsme zjistili, že ani draci nemusí být tak zlí, jak se v pohádkách říká. Ten „náš“ pak dokonce dětem pomáhal najít ztracený poklad.“ Jak dodává Gabča: „Není důležité, jaká legenda danou hru provází, podstatné je, že se děti učí rozpoznávat správné a špatné, vzájemně si pomáhat a že má smysl překonat sám sebe ve prospěch druhého.“

A kdo nás nakrmí? Pokud nejsme na táboře spolu s oddílem, musíme si zvolit strategii pro péči o své žaludky. Na táboře u Fidlaparty je každý den v režii 2–3 rodin, které zajistí vše od výběru jídla přes nákup až po samotné vaření. Jinde mají dopředu naplánovaný jídelníček a obsazení kuchyně domlouvají až večer před akcí. S Pavoučky jezdí dvě kamarádky kuchařky, které se starají o veškerou organizaci a maminky už pomáhají jen s vařením.

Jedna velká rodina Letní kamarádi spolu často podnikají i akce během roku: zimní lyžování, společné výlety, předvánoční divadlo či výrobu adventních věnců. Děti i rodiče tak mají možnost pravidelně rozvíjet vztahy a posilovat se v odhodlání držet se ve svém životě hodnot, které možná v jejich okolí nejsou moc populární. Skrze společenství skautských rodin také nenásilně šíříme skautské ideály i mezi své neskautské partnery či kamarády, kteří se k nám rádi přidávají. A úspěšně! Na jednom z táborů dokonce letos zažili skautský slib dospělého tatínka.

RODINNÝ SKAUTING | JÁ A SKAUTING

15

MÁ SE JUNÁK VYJADŘOVAT KE SPOLEČENSKÝM PROBLÉMŮM A UDÁLOSTEM? POKUD ANO, TAK K JAKÝM? Společností se samozřejmě nejen v poslední době prohnala závažná témata, která u mnohých z nás nutně vyvolávají otázku, zda se k nim máme jako organizace vyjadřovat. Názory se na to často rozcházejí, a to ať už na obecné úrovni, i na úrovni samotných témat. Jak to vidí bývalý mluvčí a současný místostarosta Junáka?

Jenda Žáček – Křeček: Zaujímat stanoviska musíme všichni. Měl by to dělat i Junák.

16

Je srpen roku 2040. Junák má něco přes 103 tisíc členek a členů. Poslední parlamentní volby vyhrála s obdivuhodnou skoro-většinou strana Moderní komunisti Čech (MKČ), kteří utvořili koalici s Dělnickou stranou silné a svobodné sociální spravedlnosti (DSS…) a vedle pohodlné ústavní většiny mají silné zastoupení i v senátu. Vláda tak může zákony přijímat z libovůle. Po rozpadu eurozóny vlivem krize ve třicátých letech se prezidentem opět stal Tomjo Ogamura (68), který je pro každou dobrou věc a s MKČ a DSS… spolupracuje. … Naše skautská organizace je součástí společnosti. Jejím posláním je strážit principy dobra, a to zejména skrze práci s dětmi. Skauti vždy byli těmi, kteří hledali nové cesty a zároveň se snažili, aby se nezabloudilo, nesešlo na scestí. Pokud tím bude uveřejňování stanovisek, pak je to dobře. Měli bychom se vyjadřovat k tomu, co souvisí s naší identitou, činností nebo posláním. I přesto, že bariéra mezi společenským tématem a politikou je velmi tenká. Nejenže by se Junák měl vyjadřovat ke společenským tématům, ale měl by vést své členky a členy k tomu, aby totéž uměli v životě. Aby se uměli postavit a nahlas říci, když se jim něco nezdá. Jedině tak můžeme být součástí společnosti, která je zdravá. I za totality skauti uměli dát najevo – formalizovaně či nikoliv – že něco není správně. Proto bychom se to – už dnes – měli znovu učit. Ať už jde o neonacismus, napadání homosexuality, znevýhodnění, jinakosti, svobody a hodnot. Stejně tak jako skautky a skauti, měla by se umět aktivně vyjadřovat i organizace, která nás sdružuje.

JÁ A SKAUTING | FÓRUM

Jiří Navrátil: Nejen vodit oddíl v neděli na výpravy

„Brzy jsem poznával, že je ještě něco jiného a mnohem důležitějšího, než je jen vodit oddíl v neděli na výpravy a nestarat se, co se děje… Zatoužil jsem, aby se nejen našim hochům v oddíle, ale všem vedlo dobře… Také proto jsem začal psát…“ (Jaroslav Foglar) Tehdy bylo u nás asi dvacet tisíc skautů – oproti významným spolkům samí kluci a děvčata. Neznámý mladý skautský vůdce však už cítil odpovědnost i za stav společnosti. Začíná to vždy stejně: v ulicích pochodují nejprve skupinky a pak skupiny svalnatých výrostků. Nejprve jsou pro smích… a pak pro strach – to když jim schopný demagog vysvětlí, že jsou výkvět národa. Najednou zastávají cosi velkého: národ, rasu, třídu, pořádek… Bojují – zprvu basebalovými pálkami. Nakonec dostanou pistole a pušky. A začnou tedy dělat pořádek. Skauti byli vždy na řadě hned zkraje. Junák je velkým sdružením mládeže. Po dvaceti letech mu vyrostli vzdělaní a obětaví lidé. Je uznávaným partnerem pro jiné spolky i úřady. Má a musí tedy vyjadřovat svůj názor na to, co se děje. A to včas – protože už to všechno poznal na vlastní kůži.

Diskutujte i vy o tom, zda se má Junák vyjadřovat ke společenským problémům a událostem – http://krizovatka.skaut.cz/blogy.

KaleidOSkop KRÁTKÉ ZPRÁVY ZE SVĚTA KMENE DOSPĚLÝCH Za poklady do Vídně Jarní jednání náčelnictva kmene dospělých ve Vyškově zpestřil poznávací zájezd do Rakouska. Účastníky doplnila skupina historiků a sběratelů se společným cílem – návštěvou skautského muzea ve Vídni. Role průvodce unikátními sbírkami, které shromáždila a průběžně doplňuje místní gilda (klub) dospělých skautů, se ujal Leo Ge, rakouský oldskaut s českými kořeny. Díky němu bylo možno nakouknout i do depozitu muzea, kde jsou uschovány nejvzácnější poklady – např. originální „wood badge“ z náhrdelníku, jenž Baden-Powell obdržel v Jižní Africe od náčelníka kmene Zulů.

Zlatá syringa Sbor nositelů Řádu Zlaté syringy byl rozšířen o čtyři nové členy. Za dlouholetou a obětavou činnost v kmeni dospělých byli nejvyšším oldskautským vyznamenáním oceněni náčelník KD Vladimír Stránský, zahraniční zpravodaj Jan Adamec, bývalá místonáčelní Jana Pražáková a redaktor webu KD Vladislav Jech.

skauting inspirací pro sousední země i díky Svojsíkově oddílu. Obdobnou čestnou jednotku naši východní ani severní sousedé zatím nemají.

S Pětkou na vodě Na červnovém semináři cyklu Skautské osobnosti současnosti usedli do křesla pro hosta další zajímaví aktéři. Nejdříve zakladatel babyboxů Ludvík Hess prozradil mnohé ze zákulisí tohoto sociálního projektu, a po něm historik Jaroslav Čvančara vyprávěl a promítl cenné dokumenty o činnosti odbojové skupiny Zpravodajská brigáda. Protože jádro skupiny se zformovalo v předválečné pražské vodní Pětce, součástí semináře se stala i návštěva výstavy ke století tohoto oddílu v Muzeu Kampa.

Erb pro lesní školu Půl druhé desítky účastníků deváté lesní školy kmene dospělých obdrželo při závěrečném ceremoniálu v Miletíně kromě šedých šátků a absolventské nášivky i jeden zcela originální dárek. Z dílny moravskoslezského společenství Heroldia, zabývajícího se studiem a propagací heraldiky, vzešel erb lesní školy OS, který mohou nyní užívat všichni absolventi i instruktoři tohoto vzdělávacího kurzu.

Pařez žil sportem Oldskauti na Trojsetkání (Foto: Ladislav Marek)

Trojsetkání na Hostýně Tradiční Trojsetkání českých, slovenských a polských oldskautů přivítal letos Svatý Hostýn na Kroměřížsku. Pestrý poznávací, sportovní a společenský program i účast na vzpomínkovém Memoriálu Rudolfa Plajnera orámovaly hlavní část setkání – konferenci, věnovanou letos skautským ideálům a vzorům. V tomto je český

Předprázdninový národní oldskautský tábor pod hradem Pařez v Prachovských skalách se letos nesl výrazně ve sportovním duchu. Přestože táborovému programu počasí příliš nepřálo, jakmile se mraky rozestoupily, hned se vyrazilo slaňovat do skal, nebo s mapou v ruce na trať orientačního běhu seriálu rekreačních závodů Utajené azimuty. O vitalitě táborníků napříč generacemi svědčí, že v terénu byli k vidění všichni od třicátníků a čtyřicátníků až po ty, kteří pamatují předválečnou éru skautingu.

KaleidOSkop | JÁ A SKAUTING

17

ZPOD SNĚŽKY K BARBOŘE

Autor: Slavomil Janov – Nashville, Praha Foto: Ladislav Mareka, Vladimír Köhler Na zimní klubové výpravě v Posázaví.

Vydáme-li se z Hostinného v Podkrkonoší do středočeské Kutné Hory, bezesporu nás čeká řada míst vybízejících k zastavení. Symbolicky po této trase lemované mnoha milníky projížděli v uplynulých třech letech i členové kmene dospělých Junáka. Ano, s příchodem podzimu čeká „oldy“ ve městě stříbra 9. sněm kmene dospělých. Jaká tedy byla oldskautská stezka vedoucí mezi městy, která si nyní předávají hostitelskou štafetu kmenového bilancování a zejména definování programu do budoucna?

100 let, tucet kamínků Stejně jako skautská pospolitost chlapeckého a dívčího kmene, také dospělí žili v předchozím období ve velké míře stoletým jubileem českého skautingu. Oldskauti však rozhodně nebyli jen pasivními účastníky oslav. Do jejich mozaiky přispěli mnoha kamínky. Připomeňme z nich alespoň ty, které tvořily projekt Tuctu netuctových aktivit.

18

„V naší kolekci dvanácti hlavních akcí ke století bylo nejpodstatnější, že byly určeny nejen pro členy kmene, ale pro všechny skauty – od vlčat a světlušek až po old-

JÁ A SKAUTING | KMEN DOSPĚLÝCH

skautské nestory,“ hodnotí příspěvek ke skautským kulatinám náčelník kmene dospělých Vladimír Stránský – Sása. „Jako příklad uvedu Expedici Everest, čili výzvu ke zdolání devíti tisícimetrových vrcholů v českých pohořích. Z každé výpravy bylo zároveň třeba snést alespoň kilogram odpadků. Není podstatné, kolik skautů dosáhlo v součtu stoupání symbolického vrcholu Everestu. Všechny výpravy skauty jistě obohatily o nové zážitky a k tomu alespoň trochu prokoukla i příroda.“ Celý projekt vybízel k různorodým činnostem, žádná z akcí však nenutila k přehnanému nebo dokonce nezdravému soutěžení. Charakteristickým pro toto pojetí bylo například skautské dárcovství krve Drákulovina. Bezmála 700 zaznamenaných odběrů naplnilo více než tři symbolické stolitrové krevní vaky. Toto plánované množství sice bylo indikátorem úspěšnosti projektu, rozhodně však nešlo o honbu za co největším počtem odběrů či litrů drahocenné tekutiny.

„Nejcennějším výsledkem akce se stala skutečnost, že díky Drákulovině se k cestě do transfuzní stanice odhodlaly na tři desítky prvodárců,“ zdůrazňuje jeden z propagátorů dárcovství krve Zbyšek Lajczyk – Sidžo. A byli to právě oldskauti, kteří se pro příchozí stali vzorem v této vysoce humánní aktivitě. Příkladem je Jiří Klikoš – Číňan ze Dvora Králové nad Labem. Ten patřil k nejaktivnějším dárcům, a v průběhu Drákuloviny se dokonce vyhoupl mezi celorepublikovou elitu, když dosáhl stupínku 160 čestných odběrů! Přitom o svém záslužném počínání na veřejnosti vůbec nehovoří, a tak možná ani v jeho mateřském středisku mnozí nevědí, že Český Červený kříž udělil vloni Číňanovi nejvyšší ocenění dárců krve – Zlatý kříž III. stupně.

pracovní skupiny, která je pověřena přípravou programu. „Tento termín vymysleli kdysi osmnáctiletí skauti a dodnes je symbolickým pojítkem naší dnešní činnosti s historií. Důležitější je ale samotný obsah programu. Je definován jako rámec pro činnost jednotlivců i klubů, jejichž náplň si dospělí mohou formovat podle svých představ. Důležité je zachovat sepětí s mladým skautingem, věnovat se osobnímu rozvoji i klubovým aktivitám, nezapomínat při tom na druhé prostřednictvím charity a sociálních projektů, a v neposlední řadě udržovat kontakty s mezinárodním společenstvím dospělých skautů.“

Brána k mládeži Bezesporu nejrozšířenější aktivitou oldskautů na všech úrovních kmenové činnosti byla i v uplynulých třech letech, stejně jako dříve, podpora a pomoc skautské činnosti mládeže. Tento ničím nenahraditelný spojovací můstek mezi mladými kmeny a dospělými je ukotven lanem spředeným z bezpočtu jemných vláken nejrůznějších činností. Údržba kluboven a základen, pomoc s přípravou táborů, organizace skautských her a soutěží či v neposlední řadě projekty celostátního – či dokonce mezinárodního – rozsahu (jakým je např. roverský branný závod Wolfram v Moravskoslezských Beskydech), to vše jsou nitky onoho pouta. „Zatímco na tuto činnost můžeme být hrdí, stále ještě klopýtáme v posilování členské základny o mladé příchozí členy,“ přidává ke sněmovnímu bilancování otevřený kritický pohled Ivo Fišera – Rony, zpravodaj náčelnictva pro spolupráci s R&R. „Přestože máme kontakty s roverským odborem Junáka, výsledek našeho úsilí stále není plně uspokojivý. Proto motto našich posledních tří kmenových lesních škol ORSOS – Od roveringu k oldskautingu zůstává nadále aktuální. Je proto nejen lesoškoláckou výzvou pro nás, současné členy kmene, ale hlavně pro ty, kteří by měli naše řady posílit v mladých juniorských klubech.“

Program pro 21. století Právě s cílem více a zřetelněji vytyčit cestu od roveringu k oldskautingu se náčelnictvo kmene dospělých pustilo v tomto období do přípravy moderního motivačního programu. Byl nazván Oldskauting 21 – nenápadně, ale trefně zdůrazňující vize skautingu dospělých pro 21. století. „Hned pro začátek nutno zdůraznit, že pojmu oldskauting se není třeba vyhýbat,“ říká Jiří Klaban – Kyb, člen

Momentka u sochy sv. Jiří je stylovým suvenýrem z národního oldskautského jamboree v Miletíně.

Slovo na závěr? Třpytivé oldskautské kamínky v mozaice oslav skautského století, široce otevřená brána k mládeži i nově definovaný motivační program (ale také mnoho dalšího, o čem v předchozích řádcích nebyla řeč – např. Národní oldskautské jamboree v Miletíně, perfektně připravená mezinárodní konference ISGF v Plzni, péče o skautskou historii, charitativní trhy…), to vše slibuje, že bude-li Oldskauting 21 naplněn všemi nabízejícími se formami, stane se pro budoucnost nejen pouhým rámcem činnosti, ale skutečným naplněním hesla Jednou skautem, navždy skautem. A to je výzva pro všechny, kteří po podzimním sněmování budou po oldskautské stezce v následujících letech kráčet zpod kutnohorské Barbory k dalšímu, již jubilejnímu desátému sněmu.

KMEN DOSPĚLÝCH | JÁ A SKAUTING

19

ROVERING NA ROZCESTÍ? KDE JSOU A KAM KRÁČÍ DNEŠNÍ ROVEŘI Autor: Václav Zeman – Šík, Praha Foto: Bára Fialová – Lasa, Jakub Pejcal – Boby

„Zpravidla prošli kompletně skautskou výchovou. Zažívají „normální“ realitu předávání funkcí v oddílech nebo na střediscích. Spíše než v oficiálních roverských kmenech fungují v neoficiálních roverských komunitách, ve kterých je základem programu pomáhání v oddílech. Charakteristická je bezradnost v oblasti roverského programu, který přestal být „protestem“, ale stal se oficiálně podporovaným rozměrem skautingu. Z roveringu se stala spíše doplňková odpočinková aktivita k vedení oddílu, které je vnímáno jako služba. Tato generace již vyrůstá v podmínkách vyvíjející se demokracie, je jazykově vybavená. V menší míře jsou ale její příslušníci ochotni přebírat dlouhodobou konkrétní odpovědnost,“ tak na základě analýz z registrace a dalších výzkumů představuje současnou generaci v Junáku ve věku 18 až 25 let v jednom z podkladových materiálů pro připravovanou Strategii Junáka pro nejbližších deset let sociolog Miloš Říha – Šípek. Téma roveringu a jeho současné podoby je aktuální vzhledem k právě pořádanému celostátnímu setkání ObRok i díky čerstvě představenému roverskému programu. Zeptali jsme se tedy při té příležitosti několika lidí, kteří mají k roveringu blízko na to, jak vidí současný stav českého roveringu, jakými proměnami prochází, co čekají od nového roverského programu a na co by se podle nich měli roveři v Junáku do budoucna zaměřit.

Druhá míza v bodu obratu

20

Nachází se tedy český rovering opravdu na určitém rozcestí z toho důvodu, že namísto kmenů funguje řada z nich v různých neoficiálních roverských komunitách a také se rozhoduje o tom, jestli většina roverů a rangers bude v budoucnu zároveň působit u oddílů nebo

TÉMA

jestli budou mít čas na vlastní plnohodnotný roverský program? „Současnou situaci bych spíše než rozcestím nazval bodem obratu. Naše hnutí má za sebou pokles počtu členů, oddílů, středisek, v programové oblasti i určitou krizi identity – nutnost vypořádat se s měnícím se světem kolem nás a přizpůsobit mu náš program. Na věkovou kategorii roverů měla také velký vliv měnící se struktura členské základny. Nyní se však tento trend již pomalu obrací a roveři, kteří byli jako vůdcové a další činovníci povoláni do služby u oddílů, dostávají, věřím, zase více prostoru pro vlastní činnost. Tím ale neříkám, že se vrátí rovering ve své původní formě. Bude jiný, úměrný jiné situaci v hnutí,“ říká k tomu člen a bývalý vůdce Roverského odboru Junáka

Jakub Tesař – Tesák. „Spíše než na rozcestí bych nazval současný stav roveringu další „vývojovou fází“ nebo i „druhou mízou“. Skončila doba sbírání informací, hledání definicí, zkrátka vrátili jsme se z cesty po českých zemích, ale i zahraničí, kde jsme byli tzv. „na zkušené“ a svoje zkušenosti chceme zhodnotit, aplikovat a otestovat,“ doplňuje Tesáka Miroslav Martínek – Sid, který od září převzal vedení Roverského odboru.

OPRAVY TURISTICKÉ OBUVI

INZERCE

Rover vs. činovník Analýza registrace ukazuje, že počet členů Junáka v roverském věku dlouhodobě neklesá, ale udržuje se mezi 9 500 a 10 000 registrovaných členů (v posledních dvou letech však počet klesl o 800 lidí). Zajímavé zjištění však přinesly poslední Sondy do skautského světa zaměřené na Nový program Junáka. V nich totiž zástupci téměř tří čtvrtin oddílů uvedli, že na činnosti jejich oddílu a práci s novým programem se nějakým způsobem podílejí roveři, ať už jednotlivci nebo celý kmen. Prostor i čas pro samostatnou roverskou činnost s kmenem se tedy u řady z nich velmi zmenšuje. „Otázka nestojí, zda budou roveři působit u oddílu, nebo vést „plnohodnotný roverský život“. Jedno dle mého názoru nevylučuje druhé. Otázkou je spíš, zda najdeme životaschopné formy roveringu pro ty, kteří vedou, i pro ty ostatní – jak se popasujeme s dilematem rover vs. činovník. Vedení oddílu, i když nepostihuje celý rovering, může být jeho cennou

pro zaslání:

21 +420 775 322 800

K pasekám 624

součástí,“ říká o rozdvojení pozornosti řady roverů Tesák. Hana Bejčková – Karamela, která donedávna vedla Roverský odbor, k tomu dodává: „Podle mě není špatně, že roveři vedou oddíly, pokud u toho mají možnost svého programu a rozvoje, což se mi zdá slučitelné. Často jsem se ale setkala s očekáváním, že program pro ně někdo udělá, jakoby zmizela jakákoli vnitřní touha roverů něco dělat a dělat to po svém. Často očekávají, že se o ně někdo postará, jako u skautů, jako u vlčat. Není tedy chyba už někde na cestě k roveringu, pokud vychováváme lidi, kteří si sami se sebou neporadí?“

nejenom v tom,“ přibližuje tehdejší situaci jednoho ze vsetínských kmenů založeného v roce 1993 kniha Rovering od Václava Břicháčka. Právě generační střet, touha realizovat vlastní nápady a ukázat, co v nás je, byl možná nejsilnějším motivem pro zakládání kmenů, pro aktivní roverskou činnost. Životopis tahouna dnešních roverů vypadá dosti jinak. Ve věku 20 let má často „na krku“ nějakou činovnickou funkci, studium na vysoké škole, před sebou výjezd do zahraničí či praxi v nějaké firmě. Už nestojí v opozici proti starší generaci, nehájí své právo na rovering, při setkání s dalšími rovery hledá spíše odpočinek od všedních skautských „starostí“ než prostor pro realizaci vlastních nápadů a plánů.

OTÁZKA NESTOJÍ, ZDA BUDOU ROVEŘI PŮSOBIT U ODDÍLU, NEBO VÉST „PLNOHODNOTNÝ ROVERSKÝ ŽIVOT“. JEDNO DLE MÉHO NÁZORU NEVYLUČUJE DRUHÉ. OTÁZKOU SPÍŠ JE, ZDA NAJDEME ŽIVOTASCHOPNÉ FORMY ROVERINGU PRO TY, KTEŘÍ VEDOU, I PRO TY OSTATNÍ – JAK SE POPASUJEME S  DILEMATEM ROVER VS. ČINOVNÍK.

Heuréka, nový program!

„Vidím dva hlavní problémy současného stavu. V hnutí chybí dostatečná shoda na smyslu a významu roverské výchovné kategorie. Dále není jasné, či alespoň dostatečně rozšířené, jak mohou jednotlivé formy roveringu k tomuto cíli přispívat. Posunutí těžiště směrem k oddílům dalo velký prostor pro tahouny svých generací, ostatním však hnutí často mnoho nenabízí a snadno odcházejí,“ říká Tesák.

22

Situace dnešních roverů je do značné míry odlišná od situace v 90. letech. Tehdejší kmeny vznikaly často v určité opozici proti starším činovníkům, kteří na roverskou činnost hleděli skrze prsty. „…čelili jsme do určité míry nepochopení střediska a jednotlivých oddílů. Činovníci měli představu, že roverský kmen by měl fungovat pouze jako jakési shromaždiště aktivních pracovních sil pro přípravu všemožných střediskových akcí. My jsme chápali naše poslání ovšem

TÉMA

Reagovat na tuto situaci i vzhledem k současnému generačnímu výpadku v roverském věku, který se má podle analýzy věkové struktury Junáka začít zaplňovat přibližně za čtyři roky, má Roverský program, který je v tomto roce postupně představován a uváděn v život. Před prázdninami byl v novém kabátě spuštěn roverský portál RoverNet. Ten nabízí kromě aktuálních zpráv a pozvánek i tipy na různé roverské projekty a výzvy, které jsou představeny v Roverském programu. Roverský program je shrnut v brožuře Roverský začátek a Roverském diáři, které se postupně dostávají k jednotlivým kmenům a roverům a rangers. „O Roverském programu bych řekl, že je to trošku „znovuobjevení kola“, nepřichází s nějakou zásadní změnou.

Neformální skupiny mají své klady i zápory. Různé formy, kterých dnes roverské partičky nabývají, mohou lépe odrážet realitu, ve které se nacházejí. Na druhou stranu práce s nimi je díky jejich specifikům náročnější. Dle mojí zkušenosti se často neoznačují jako kmen především kvůli odlesku dávné tradice, které se nedokáží vyrovnat. (Jakub Tesař – Tesák, člen Roverského odboru, 2013)

POČET REGISTROVANÝCH ČLENŮ JUNÁKA V ROVERSKÉM VĚKU 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

9 579

9 701

9 694

9 618

10 126

9 952

9 970

10 045

9 665

9 244

Od začátku reaguje a staví na tom, co je v roverském věku atraktivní a dělá se na různých místech a koutech republiky i světa,“ říká o Roverském programu Sid. „Roverský program je podle mě uzpůsoben „dnešním“ roverům, kteří mají touhu hlavně využít předložený program, na druhou stranu je zde i dostatek prostoru pro rovery, kteří sami rádi vymýšlejí co a jak. V budoucnu by se možná hodilo, aby akce pro rovery byly nějakým způsobem zaměřeny na rovery jednotlivce,“ dodává Karamela. „Jde o nabídku, takže se každý může sám rozhodnout, zda ji využije – v plném či částečném rozsahu – nebo zda si udělá roverský program „po svém“. Vzhledem k aktuální situaci v českém roveringu věřím, že tato „instantnost“ bude předností roverského programu a ne jeho zhoubou,“ hodnotí nabídku nového roverského programu další z členů Roverského odboru Jiří Matoušek – Sirka.

Na předchozích řádcích jsme podrobili současný rovering i připravený roverský program pohledu několika skautů a skautek, kteří se různou formou zapojili do činnosti Roverského odboru. Máte tedy před sebou zajímavou škálu názorů na to, s čím se současný český rovering potýká, jestli opravdu stojí na pomyslném rozcestí a jestli ví, kudy kráčet dál. Pro hodnocení úspěšnosti je ještě velmi brzy. Sluší se snad jen poznamenat

Rover, který dokáže překonávat nástrahy životní cesty. Úspěšně kráčet vzhůru a hledat správný směr k Nejvyšší pravdě a Lásce. To se děje pomocí naplnění služby Bohu / hodnotám vyšším než materiálním. „Slovem rovering – putování – nemyslím bezcílné toulání, ale hledání cesty, pouť po stezkách k určitému cíli, při níž jste si vědomi toho, jaké překážky a nebezpečí vás mohou potkat.“ (Robert Baden Powell, 1924)

Kudy dál Roverský program je tedy na světě. Na co by se tedy měl Junák při práci s lidmi v roverském věku dále zaměřit? „Roverský program není celý rovering. Podle mě je třeba pro roverský věk udržet něco jako roverské národní jamboree, kde roveři získávají důležitý pocit, že jsou součástí něčeho většího – organizace / společenství / myšlenky. Zároveň mám však obavu o budoucnost některých roverských akcí a projektů, kurzy počínaje a ObRokem konče. U některých se jedná o problém v počtech účastníků, u jiných v nedostatku organizátorů. Oboje bych si dovolil spojit stejným činitelem „vzrůstající pasivita“, “ zamýšlí se nad budoucím směrem aktivit Junáka pro rovery Sid. Tesák hledá oporu u roverských kurzů: „Hlavní oporu bych hledal u stálic českého roveringu, kterými podle mého soudu jsou roverské kurzy. Ty také bojují s počty účastníků, ale věřím, že ruku v ruce s roverským programem se mohou stát jeho největšími tahouny,“ říká Tesák a dodává: „Hodně práce je ale třeba odvést také na střediscích a s novými vůdci, kteří musí vnímat roverskou kategorii jako klíčovou či alespoň nezbytnou pro rozvoj skautské činnosti na lokální úrovni.“

to, že těmi, kdo budou o úspěšnosti další roverské cesty nejvíce rozhodovat, budou samotní roveři a rangers v kmenech a střediscích. Právě oni budou těmi, kteří teď mohou přijmout impuls ke společné činnosti dodaný novým programem. Klidně jej mohou i přetvořit k obrazu svému a vznikne tak úplně jiný roverský program. Bude to však znamenat, že roveři nezůstali na rozcestí stát a pokračují v cestě po roverské stezce.

Vybrané materiály o roveringu: RoverNet: www.rovernet.cz

Roverský program na Křižovatce: http://krizovatka.skaut.cz/novy-skautsky-program-3/ roversky-program

Vosátka, M.: Sloužím (FONS, květen 1995) Vosátka, M.: Dopisy roverům (FONS, prosinec 1993) Břicháček, V. a kol.: Rovering (Skautské prameny, 2000) Baden Powell, R.: Vlče, skaut, rover (Skautské prameny, 1993)

TÉMA

23

HLEDALI JSME UCELENÝ PROGRAM Na programu pro rovery a rangers, který by měl jasné obrysy a zároveň poskytoval dostatek volnosti, se pracovalo několik let. Jak příprava probíhala, na co se zaměřovala a jak roverský program dnes po dokončení vypadá, jsme se ptali Ondřeje Kupky – Dicka. Ten má v Junáku oblast programu na starosti a je jedním z těch, kteří za roverským programem stojí.

Jak dlouho trvala příprava Nového roverského programu a kolik lidí se do ní zhruba zapojilo? Příprava roverského programu byla zahájena před pěti lety. Přibližně dva roky trvalo vytvoření celého systému a kostry programu, další dva roky se věnovaly vytvoření konkrétních nástrojů. I kvůli tomu, že v rámci Nového programu zároveň běžela řada dalších aktivit, práce na roverském programu neutíkaly tak rychle, jak bych si představoval. Možná se vše dalo stihnout o rok rychleji, nicméně hlavní je, že se to konečně podařilo. Do práce na programu se zapojilo několik desítek spolupracovníků rozdělených do několika týmů. Fungoval tým pro kostru roverského programu, tým pro Roverský začátek, tým RoverNetu a další. V závěru to bylo zejména o grafické sazbě, webdesignu a publikaci a to už se této činnosti věnovalo jen několik osob.

24

Jaká byla příprava roverského programu ve srovnání s přípravou nového programu pro světlušky a vlčata nebo skauty a skautky? Přeci jen roveři jsou dost specifickou skupinou, která si program do velké míry dělá po svém, potřebuje spíše jen inspirovat, motivovat než dávat jasné návody… Způsob přípravy roverského programu se od přípravy programu pro ostatní věkové kategorie hodně lišil. Mnohem více jsme museli stavět na zelené louce a hledali jsme, z čeho se má roverský program skládat. U skautů a skautek jsme věděli, že se jejich program skládá ze stezky, závodů, odborek… a bylo jen potřeba jednotlivé nástroje udělat nové. U roverského programu to tak nebylo – museli jsme vyjít z dosavadních zkušeností, na jejich základě pojmenovat základní části roverského programu a pro ně hledat konkrétní náplň a podobu. Druhý hlavní rozdíl byl ve formě zapojení hnutí do připomínkování. U ostatních věkových kategorií se vždy vytvořila tzv. experimentální verze v jednoduché grafice, která se pak téměř rok testovala v oddílech a vedoucí či děti nám následně dali své připomínky

TÉMA | MOŽNOSTI TU JSOU

a zpětnou vazbu, na jejímž základě jsme vytvořili finální podobu. U roverů jsme šli jinou cestou, která je pěkně vidět na Roverském začátku, což je publikace pro každého začínajícího rovera či rangers. Tvořili jsme rovnou finální publikaci, nicméně od začátku jsme to probírali přímo s rovery a rangers v cílové skupině – grafiku, fotky, texty atd. I proto publikace vznikala tak dlouho. Nicméně výsledek, myslím, stojí za to.

TO JE TAKÉ DŮVOD, PROČ SE SNAŽÍM VYHÝBAT OZNAČENÍ „NOVÝ ROVERSKÝ PROGRAM“. JE TO PROSTĚ ROVERSKÝ PROGRAM, KTERÉMU JSME NYNÍ DALI JASNĚJŠÍ OBRYSY A PODPOŘILI JEHO FUNGOVÁNÍ.

Můžeš stručně popsat, jak nový roverský program vypadá, s čím vším se v něm pracuje? Stejně jako u ostatních věkových kategorií jsme se snažili program hodně propojit se skautskou metodou. U roverského programu se jasně nabízelo využít Službu, která je součástí roverského hesla. Program pracuje se třemi druhy služby – Službou sobě, bližním a vyšším hodnotám, které se úzce prolínají s osobním rozvojem daného člověka v různých oblastech roverské cesty. Mohou to být oblasti jako například příroda, lidé nebo kultura. Pro podporu osobního rozvoje roverů je připraveno několik nástrojů. Ty často jen sjednocují a pojmenovávají to, co se již v kmenech a oddílech používá, byť možná ne vždy vědomě nebo ve strukturované podobě. Hlavní dva nástroje se jmenují Výzvy a Projekty – umožňují jednotlivci či skupině pustit se do něčeho, co bude zajímavé, užitečné a co je posune někam dále. Další nástroje se týkají akcí, kurzů a zahraničních aktivit nebo práce pro oddíl. Ta je u roverů v Junáku na rozdíl třeba od zahraničních skautských organizací velice silná. Všemu napomáhají nástroje pro podporu a motivaci, kterými

jsou RoverNet, Roverský diář anebo Roverský kmen. Jako rozcestník nad celým roverským programem pak slouží právě Roverský začátek.

Jak vypadal program pro skauty v roverském věku v Junáku v minulosti? Prochází nějakým viditelným vývojem? V minulosti jsme v Junáku žádný ucelený a oficiální roverský program neměli. Vyšly tu dílčí publikace v edici Skautské prameny či FONS, existuje mnoho zkušeností v různých roverských kmenech a kurzech. Nicméně nikdy to nebyl ucelený program podobně jako u ostatních věkových kategorií. To je podle mě také jeden z důvodů, proč se občas na R&R zapomíná, neví se, co s nimi, jaký program jim nabídnout. Současný program navazuje ve výchovných cílech na předcházející věkové kategorie. Nabízí ucelený program ve formě, která je flexibilní. Roveři či rangers si tedy mohou vybrat to, co je zajímá a na co mají čas. V tomto nově vytvořený roverský program přináší něco nového a důležitého. Ve zbytku programu hodně pracujeme s tím, co dosud v kmenech fungovalo. Počítáme, že se tyto zkušenosti z hnutí podaří podchytit také při budoucím plnění projektů a výzev. Ty představují studnici nápadů pro roverskou činnost, která je částečně naplněna od nás a bude průběžně doplňována z hnutí. Věřím, že zde se bude objevovat spousta vyzkoušených nápadů na činnost, které leží v našich kmenech, kurzech a oddílech. To je také důvod, proč se snažím vyhýbat označení „nový roverský program“. Je to prostě roverský program, kterému jsme nyní dali jasnější obrysy a podpořili jeho fungování.

Na některých místech zaznívá, že problém dnešních dospívajících je, že na sebe nechtějí přebírat větší a dlouhodobější zodpovědnost. Pracuje s tím nějak nový roverský program? Podporuje nějak cíleně přebírání zodpovědnosti u dospívajících? Jedním z důležitých prvků skautské metody je zájem mladého člověka na jeho osobním rozvoji směřující k sebevýchově. Už to je úzce propojeno se zodpovědností. Jestli mladí lidé nechtějí převzít zodpovědnost za svůj osobní rozvoj, těžko přebírají zodpovědnost za cokoliv jiného. Tomu se snažíme dlouhodobě napomáhat tím, že se v programu postupně zvyšuje laťka v tom, jakou roli v programu vlče, skaut a rover hrají. Vlče má své aktivity dané a jen občas si může vybrat, skaut si již vybírá velkou většinu aktivit z dané nabídky, rover má daný pouze rámec a je na něm, čím jej naplní, v čem se posune, co si vyzkouší. To postupně zvyšuje míru zapojení jednotlivce za svůj osobní

Ondřej Kupka – Dick je zpravodaj VRJ pro program, má na starosti Nový program, Hodnocení kvality, výchovné odbory a mnohé další. V minulých letech vedl středisko v Brně a působil jako instruktor a vůdce na vůdcovském lesním kurzu Ursus. Je mu 33 let a žije v Písku.

rozvoj a v dlouhodobém horizontu může výrazně pomoct převzetí zodpovědnosti za sebe sama, což se pak projeví i jinde. Vnímám ještě jeden faktor ovlivňující přebírání zodpovědnosti, a tím je dlouhodobá práce a motivace našich dospívajících, aby byli na přebírání zodpovědnosti připraveni. Začíná to tím, že mají na starost nějakou družinovou funkci, že dělají rádce, že se podílí na vedení oddílu, že ho pak časem třeba převezmou. To všechno na sebe navazuje. Taková práce je dlouhodobá a není jednoduchá, proto můžeme mít často snahu si tu cestu zkrátit. Házíme vedení oddílu na dospívajícího bez předcházejících zkušeností nebo příliš brzo, čímž jej akorát vyšťavíme a brzy nám odejde. Často je ale snazší svést to na problém současných dospívajících a neuvědomovat si vlastní chyby a rezervy.

MOŽNOSTI TU JSOU | TÉMA

25

UMĚNÍ JAKO CESTA

SEBEPOZNÁNÍ Autor: Anežka Janátová

První z esejů významných a inspirativních lidí na téma seberozvoje a sebepoznání

Dříve nebo později na nás v našem životě začnou doléhat otázky, které jsou otázkami základními: Kdo jsem, odkud kráčím a kam? Na tyto otázky málokdo z nás odpoví okamžitě, ale jejich naléhavost nám pomáhá v životě našem i těch, se kterými se setkáváme, nacházet stabilitu a orientaci. Stabilita není zatuhlost a orientace není ideologií. Tyto otázky v nás začnou probouzet zájem nejen o nás, ale i o naše bližní, zájem o smysl naší existence. A od otázky po smyslu už je blízko k hledání lidských hodnot a jejich strukturace. Člověk je bytostí uměleckou a tvořivou. Každé i drobné dílo nás naplňuje štěstím a je důkazem, že opravdu žijeme. Dává nám odvahu pokračovat dále a tím začneme ztrácet strach a úzkost z budoucnosti či z okolí. Ztratíme-li strach a úzkost,

Anežka Janátová se věnuje pedagogické a psychoterapeutické činnosti, přednáškám a vedení mezinárodních sympozií. Vyučuje v Akademii sociálního umění TABOR. Po získání doktorátu v oboru pracovala několik let jako výzkumný pracovník, poté působila jako psycholožka v pedagogickopsychologické poradně a v Jedličkově ústavu v Praze, kde byla tři roky také ředitelkou. V roce 1992 založila Spolek pro léčebnou pedagogiku, sociální a uměleckou terapii v ČR, jehož je dodnes předsedkyní. V roce 1993 vytvořila koncepci Ateliéru léčebné pedagogiky a sociální terapie při Institutu pedagogiky volného času a vedla jej do roku 1997, kdy založila Akademii sociálního umění TABOR.

26

nejsme již agresivní ani depresivní. Pak z nás proudí síly dobra, pravdy a krásy. Začnou-li tyto tři síly v nás žít, začne se pořádat nejen náš vlastní osud, ale i osudy těch, se kterými se setkáváme. Tak přestaneme být na Zemi jen náhodní hosté nebo lupiči a stáváme se skutečnými hospodáři a umělci našeho vlastního života. Není to tak těžké. Stačí objevit vlastní sílu v tvořivosti a umění a už není potřeba toužit po moci ani skrývat slabosti.

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ESEJ

Vědomí, že náš život je cestou suverénní lidské bytosti v důstojnosti setkání s bytostmi ostatními, nás osvobozuje od jediného postižení, které postihuje většinu z nás, dospělých lidí, tj. od postižení vlastními představami. Představujeme si, co je dobré a co zlé, a jsme nešťastni, zjistíme-li pak, že jsme sloužili své iluzi. Víme, co se má a co se nemá, kdo je přítel, kdo nepřítel – a život nám ukáže, že vše bylo ve skutečnosti jinak. Stojíme mezi dvěma silami – silou, která vede k zatuhnutí a zkostnatění, k sobectví a hamižnosti, a silou, která nás rozpouští a rozmělňuje, vede nás do iluzí virtuálních realit, drog a lepších zítřků. Mezi těmito silami stojíme a měli bychom je rozpoznat, abychom našli, kde stojíme my sami v sobě a co můžeme vědomě pro sebe i pro druhé udělat.

Být schopen skutečné jasno – zřivosti Touha po skutečném vzdělávání není touhou po sumě „informací“. Informace, jak již slovo napovídá, je „in forma“, tedy „ve formě“, leč nám se jedná o podstatu, o zrno či jádro, které ve formě, ve slupce vězí. Rozum dává možnost podrobné analýzy jevů i hledání jejich hlubších souvislostí a analogií s jevy jinými. Rozum dokáže odhalit slabiny tvrzených dogmat a dokáže uchopit pravdivý smysl slov. Rozum dokáže jasně vidět, tedy je schopen skutečné jasno – zřivosti, protože vnímá tendence počínajících jevů a dokáže odhadnout jejich další průběh. Pokud známe lipový květ, víme, že po odkvětu uzrají malé kulaté oříšky, z nichž mohou vzniknout další lípy, a nebudeme se s nikým hádat, že se lípa přece nemůže schovat do malého oříšku. Systém školské výuky – tak, jak se nám v současnosti prezentuje – se nejenom na míle vzdálil Komenskému, na něhož se stále ještě odvolává, ale stal se kontraproduktivní lidskému rozumu. Sype na nic netušící děti

a mladé lidi sumy informací, tedy plev, aniž by, byť jen na okamžik, myslel na živý způsob myšlení, na rozum, či na duši. Namísto poznávání skutečností nabízí prefabrikáty počítačových iluzí a virtuálních realit. Způsob poznávání se neobejde bez umění. Jedná se o umění ve skutečném slova smyslu, nikoliv zprostředkované, ale poznávajícím subjektem tvořené. Příklad: Chci poznat tajemství koloběhu roku. Chci porozumět střídání ročních dob a znovu najít úctu k životu přírody i k sobě samému. Vyberu si ovocný strom, se kterým se setkávám každý den a začnu malovat tento strom akvarelovou technikou mokré do mokrého. Netrápím se tím, že jsem dříve nestudovala akvarel, jdu a maluji. Snažím se zachytit atmosféru stromu, dne i hodiny, v níž maluji. Vytrvám, i když mi mé počínání připadá mnohdy nedostatečné. Někdy si zpestřím práci malováním Antonín Slavíček, Procházka ve Hvězdě (kolem roku 1896) detailu. Tak vidím, že větvička po opadání listů má již připraveny pupeny, které budou spát až do jarního sluníčka. Faust se rozumově vyvinul. Dokázal pozorovat, studovat, všechna svá studia zakončil doktoráty. Nepodařilo Mohu jasně vidět, že smrt v sobě chová zárodek se mu však k rozumové práci připojit umění. Proto nového života. dochází ke skepsi vůči rozumovému poznání.

Nenechat rozum vysychat Začali jsme úctou k našemu rozumu, který umělecky posilujeme prožitkem, a když je opravdu oživen, začíná vnímat souvislosti věcí ve větších obloucích. Skrze má pozorování jevů, spojených s uměleckým prožitkem, mohu spolehlivě určit semena stromů, rostlin i jejich specifických podmínek. Nejen, že ze semene určím rostlinu, ale zkušeností z pozorování mohu ve své představě vidět, jak strom v květu opadává a na opadaných větvích mohu znovu spatřit, i v zimě, budoucí květy. Už to není jenom básnická licence Březinova („… a v holých větvích zpívají ptáci, kteří se vrátí…“), ale je to pro mne realita, vlastním pozorováním a uměleckým prožitkem experimentálně ověřená. Hospodin: „Ví sadař, když se stromek zelená, že květ i plod jsou dary brzkých časů.“ (Faust, Prolog v nebi).

Není-li však rozumové poznání získáno uměleckým způsobem, tak, aby srdce bylo do celého procesu zapojeno, začne rozum postupně „vysychat“ a vytváří umělé konstrukce bez hlubších souvislostí. Působením chladných rozumových sil, bez účasti umění a srdce, jsme zapomněli vše, co generace před námi považovaly za samozřejmost. Vědomí tradice se postupně vytrácí, a tak musíme znovu hledat a jasným vědomím pronikat to, co bylo pro naše dědečky samozřejmostí až na úrovni instinktů. Ale je to přirozený proces, protože jasné vědomí souvislostí je cílem současného vývoje lidstva. Základní atmosférou, kterou je nutné vytvořit, aby se Duše mladých lidí znovu zpevnila a získala jistotu, je potvrzení, že teď a tady je mladý člověk na správném místě, že tento čas a prostor je určen pro něho a pro jeho jedinečný a neopakovatelný příběh.

ESEJ | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

27

INSPIRACE ŽIVLY:

VODA Autor: Filip Hlavinka – Mukóki

První ze série „pracovních listů“, které mají být námětem a inspirací k přemýšlení

DOTKNOUT SE ŽIVLU – DOTKNOUT SE SEBE

Mám za to, že dospělému skautovi není zapotřebí jen přísunu kvalitních informací, ale tu a tam také vážného zastavení spojeného s hlubším uvažováním o sobě, o světě, o svém životě, i o tom, jak do toho zapadají nové informace. Proč? Protože je to projevem zodpovědnosti za sebe sama. Přemýšlíme přeci o skautech v oddílech, o tom, kam je posunout, jaký program jim připravit, přemýšlíme o účastnících kurzů. A mezi skauty, za které jsme odpovědní, jsme také my sami, každý zodpovídá sám za sebe. I sebe máme vést … (Taky to odpovídá jednomu ze základních principů skautingu.) Záměrně nenabízím ucelené texty, hotové myšlenky. Nejde tu o převzetí cizích myšlenek, ale o vlastní myšlení a přemýšlení čtenáře. Dospělý skaut přeci nemusí být veden za ruku, nemusí dostat hotový program. On je schopen dotvářet inspiraci, vytvářet pro sebe hodnotu, a dotvářet sám sebe. Pracovní listy tak mají být námětem, inspirací a pozváním. K přemýšlení, či chcete-li, k meditaci. Aby to k něčemu opravdu bylo, bude dobré udělat si na přemýšlení (tedy na sebe) čas, zvolit vhodné místo, připravit se předem. A pak nezůstat u přečtení pracovního listu, ale vztáhnout náměty na sebe a svůj život, upravit si předloženou osnovu, s některými věcmi nesouhlasit, vybrat si … A přemýšlet o tom „jak já to mám“, „jestli se mě to týká nebo ne, a proč“, „co já s tím“. Aby to k něčemu bylo, nestačí povrchní odpovědi, je potřeba se ponořit … Tyto texty tedy nejsou určeny pro pouhé čtení, ale pro praktické využití, pro vyzkoušení.

28 ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | INSPIRACE ŽIVLY

„Má tisíce podob, od čiré kapky, téměř nehmotné sněhové vločky nebo jitřní mlhy nad travinami přes tichou lesní studánku nebo pouštní pramen, který zachrání poutníka před smrtí žízní, po burácející vodopád, řvoucí oceán či běsnící potopu, která všemu živému přináší smrt a záhubu. Nikdo není svrchovaným pánem vody, nikdo si s ní neví rady. … Přitom je voda jednou z mohutností, bez které je pozemský život nemyslitelný.“ (M. Nevrlý)

Protože se jedná o inspiraci živly, kterými jsme obklopováni a dotýkáni, doporučuji jako zajímavý zdroj inspirace některé pořady z cyklu Znamení a rituály, které jsou dostupné ve webovém archivu České televize.

Inspirace k meditaci  Doporučené prostředí: Najdi studánku, pramen, lesní potok. Postačí i miska s čistou vodou. K tomu hrníček.  Jak se můžeš s vodou setkat? Je sdílná ke všem smyslům: sluch – melodie; zrak – pohyb, plynutí, lesk, stopa; čich – vůně; hmat – dotek, pohlazení, voda neucukne, přijímá, chladí; chuť – chutná, hasí žízeň.  Uvaž, co znamená (a co znamenala) cesta za vodou:  Pro čistou přírodní vodu je dnes potřeba jít: do hor, ke studnám, k pramenům.  „Ubývá míst, kam chodívala pro vodu …“ (J. Skácel, Hradišťan)  Studánka – to je setkání s člověkem, dotek lidskosti. Vždyť kdo ji zbudoval? Kdo z ní pil? Kdo bude pít? Střípek v řečišti … Zkus o ní takto přemýšlet.  S vodou bylo a je potřeba dobře hospodařit. Připomínají to mnohá důmyslná díla (náhony, sifony, mlýny, rybníky, akvadukty).  Koloběh vody stojí za tvou pozornost:  Déšť – přírodní destilace  Koloběh vody v celé historii Země: tvořila těla dávných tvorů, tvoří naše těla. Tři čtvrtiny našich těl tvoří voda – jsme vodou. Kontakt se životem všech věků – skrze vodu, které se dotýkáme, kterou jsme, která je pro nás nepostradatelná.  Plodová voda – první náruč  František z Assissi nazýval vodu sestrou (ve smyslu stvořeného), ale v jistém smyslu je také naší matkou – zřejmě v ní byl počat veškerý známý život a ona ho stále kojí.  Pro někoho má význam také křestní voda; ponoření do smrti a vynoření do života.  Dopřej si tři doteky vody  Zrcadlení  „Nedejte oslepnout prastaré zrcadlo hvězd“ (J. Skácel, Hradišťan)  Pohleď na sebe v odrazu hladiny. Koho vidíš? Jak se vidíš? Jak se na sebe díváš? Umíš to?  Očištění  Je povznášející po namáhavém upoceném dni se vykoupat. Fyzické umytí je potřebné. Může být symbolem očištění vnitřního. Obojí přináší úlevu. Obojí je potřebné jako zastavení před další cestou, ať konkrétní cestou někam nebo cestou životní.  Časem na člověku ulpívají nejrůznější přehmaty a pochybení. Může je buď přehlížet nebo je přiznávat – především sám sobě (Pravdivost skautského zákona u dospělého souvisí i s tímto.).  Můžeš si vzpomenout na něco, co tě třeba tíží a chtěl bys to omýt. To neznamená, že pak budeš dělat, že to neexistovalo. Naopak to znamená: vím o tom, přiznávám to sobě, přijímám tuto pravdu a nepovažuji to za dobré. Možná bude potřeba nejdříve za někým zajít, napravit, co napravit lze. A pak pro sebe vyjádřit vnitřní změnu i vnějším omytím (Záměrně nepoužívám slovo „smytí“. A také: některé rány se omývají dlouho, než se zhojí.). Malá slavnost.  To neznamená „Myji si nad tím ruce“ (Srov. evangelium podle Matouše (27, 24).). To znamená: „Vím, že to nebylo dobré. Ale chci jednat lépe.“  Občerstvení  Na závěr naber vodu do hrníčku. S tím vším, o čem jsi přemýšlel, můžeš vnímat přípitek čistou vodou jako velkou slavnost, jako oslavu Života, jako přitakání životu. Také jako přijetí sebe sama. A pamatovat přitom na propojení všeho života všech věků na Zemi skrze vodu. Elixír života.  Na Život!

INSPIRACE ŽIVLY | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

29

NESAMOZŘEJMÁ NÁROČNOST

VYCHOVATELSTVÍ ROZHOVOR S PROFESOREM STANISLAVEM ŠTECHEM O TOM, JAK ZVLÁDNOUT ÚLOHU VYCHOVATELE Autor: Filip Hlavinka – Mukóki | Foto: archiv autora, archiv ProAlt

nich je úkolem nás vychovatelů předat mladé generaci hodnoty světa, o kterých si myslíme, že jsou cenné. Je třeba, řečeno s Arendtovou, chránit svět a kulturu. Ale na druhou stranu stojíme před úkolem, jak chránit dítě, nováčka vstupujícího do společenství. To znamená dávat mu také prostor pro to, aby uplatňoval svoje chápání hodnot a světa.

O co se vlastně může vychovatel opírat? V čem může být zakotvený? To je velmi obtížné říct jednoduše a univerzálně pro všechny výchovné situace. Jedna věc je tradice neboli to, co se předává z kultury, do které se dítě narodilo. To je nesmírně důležité a nesmí se podceňovat. V posledních dvaceti letech se tendence všechno relativizovat staví na stranu individua, často pod argumentem jeho svobodného rozvoje. Ať si samo vybere. A už se třeba zapomíná na to, že k tomu, aby si mohl vybrat kvalifikovaně a způsobem, který neuškodí jemu ani společenství, musí mít nějaké předpoklady. A úkolem vychovatele je například vybudovat i tyto předpoklady pro svobodnou odpovědnou volbu.

30

Vychovatel vždycky vychází, aniž si to uvědomuje, z nějaké tradice, z nějakých osvědčených postupů, hodnot atd., které dědí. A vlastně hledá spíše způsob, jak pozitivně uplatnit tyto tradiční hodnoty. Toto téma v šedesátých letech řešily velmi významné osobnosti – např. Hannah Arendtová a Konrád Lorenz. Podle

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ROZHVOVOR

V čem je pak těžké být vychovatelem? V tom vyvažování „mezi“. Je to trvalý úkol vychovatele (chránit kulturu a svět, seznamovat se zaručenými hodnotami; na druhou stranu dávat prostor dítěti, chránit dítě, chránit to nové, nezatěžovat ho jenom tím, co se musí), který je zdánlivě jednoduchý. Ale to je právě nesmírně obtížné, protože vy můžete dokládat hodnoty kultury a světa nepřesvědčivým způsobem, který ubíjí, atd. A s každou novou generací je vhodné předávat tradice jiným způsobem. A na druhou stranu musíte vytvářet prostor pro to nové, ale to neznamená, že děti si budou dělat cokoli, co budou chtít. Děti přece nechtějí (v mladším školním věku) dělat cokoli. Oni očekávají od dospělých program, třeba jen v náznaku. A očekávají ho také proto, aby ho mohli třeba nějakým způsobem odmítnout nebo proti němu protestovat. Ale když nemá dítě ani možnost proti něčemu protestovat, tak je to vůbec ta nejhorší výchovná situace.

To je nuda. To je nuda, to je ztráta, to je poletující a hromadící se živočišná energie, která se nemá o co zachytit. Pak se divíme, že se objevují negativní jevy, násilí, vandalismus, atd. Ale jako první krůček stačí, když dítě řekne: „Co je to za nesmyslný požadavek, co nám ten vychovatel předkládá, co je to za hloupý program?“ To umožňuje navázat dialog. Pak rozumný vychovatel řekne: „Možná máš pravdu. V čem je ten program nesmyslný?“

Tím pádem se vychovávaný stává spolutvůrcem té kultury. Ano.

Když je kultura pro vychovatele východiskem, komu je potom v rámci procesu výchovy odpovědný? Pozitivním klíčem k výchově je autoritativnost. Ale nesmíme ji zaměňovat s pojmem autoritářskost. Autorita je odvozena z „auctoritas“, což je vlastně autorsky zakladatelský čin. Podřídit se autoritě, respektovat ji, znamená podřídit se nějaké zakladatelské logice toho, proč věci jsou tak, jak jsou, proč se mají dělat.

Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie a prorektorem Univerzity Karlovy. Je autorem a spoluautorem řady publikací, monografií a časopiseckých studií, např. aktuálně vydaného Úvodu do školní psychologie (Portál, 2013). V roce 2011 byl jmenován Důstojníkem Řádu akademických palem Francouzské republiky za významný příspěvek k posílení česko-francouzských vztahů a za zásluhy v oblasti výchovy, vzdělávání, vědy a výzkumu.

Někdo třeba protestuje proti úloze řádu ve škole a namítá, že rodiče jsou ti, kterým děti patří. Ale dítě rozhodně nikomu nepatří, ani rodičům. Dítě není věc a patří jen samo sobě a každý z vychovatelů a institucí (rodiče, příbuzní, širší komunita, sportovní oddíl, Junák, škola) má svůj díl odpovědnosti za to, aby dítě patřilo samo sobě, pracovalo samo se sebou co nejpozitivnějším způsobem. Jinými slovy, vychovatel má jenom tu odpovědnost, jaká mu náleží v té roli, ve které je.

VYCHOVATELSTVÍ MÁ VŽDY DILEMATICKÝ CHARAKTER.

Nemá si ji navyšovat. Nemá. Není to ale tak, že bych měl přehlížet některé nepěkné věci, které se s tím dítětem dějí. Nemůžu nad tím mlčet a říkat, že to je věc těch ostatních, že patří rodičům. To tam pak nemusím být. Ale na druhou stranu to taky není tak, že já zastoupím otce, strýce, staršího sourozence, učitele či všechny dohromady. To nejde. Moje odpovědnost je odpovědnost vůči tomu, že něco reprezentuji. A to není jenom u takových profilovaných hnutí, jako je třeba Junák, to je i u vedoucího fotbalového oddílu. První věc je uvědomit si, že nemám odpovědnost za celý život toho dítěte a celý svět. To se nedá unést. Za druhé, že se nějakým způsobem vztahuji k těm hodnotám, pro které to dítě vstoupilo do mého světa. Tam se pak snažím ukazovat, že ty hodnoty nejsou omezeny jenom na čas, než tady zavřeme dveře. Ukazovat souvislosti a přesahy. Tímto způsobem v rámci své odpovědnosti zkoušet dojít k tomu, aby si dítě uvědomovalo, že třeba to, co slyší od jiných, je možná zvláštní, že to stojí za promyšlení, za změnu nějakého postoje atd. Myslím, že to je ta pravá odpovědnost. Neklást si za úkol víc, ale zároveň to neomezovat jenom na to,

že mám určitý program a dneska budeme probírat listy atd., a jestli potom něco vyvádí, to už mě nezajímá. Zase jsme u dilematičnosti výchovy, u oscilování, u hledání rovnováhy. Když skončíte na jednom nebo na druhém pólu, tak je to špatně. Náročnost vychovatelské role je v umění oscilovat. To není bezpáteřnost. To je těžký úkol, jak najít v konkrétním okamžiku s konkrétním dítětem tu správnou polohu.

Jak to může vychovatel zvládnout? To je to nejtěžší ve vychovatelské roli. První její charakteristika je oscilace mezi nějakými póly. Vychovatelství má vždy dilematický charakter a vychovatel musí oscilovat mezi různými volbami. To je dlouhodobě velmi obtížné. Druhá charakteristika vychovatelství by se dala označit jako nemožnost dosažení úspěchu. Vychovatel se musí vyrovnat s tím, že nemůže být

ROZHVOVOR | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

31

nikdy absolutně úspěšný. Kladu důraz na to slovo absolutně. Vychovatel patří do sféry tzv. vztahově vlivových profesí a ty jsou vždycky nepředpověditelné. Jestliže kvalita vaší práce závisí na tom, jak zapůsobíte na proměnu nebo drobné změny v osobnosti druhého člověka, tak je to něco, co nemůžete prakticky plánovat. Ten výsledek nelze plánovat. Můžete plánovat činnosti, situace, ale nemůžete plánovat ten úspěch.

zvládá tyto záležitosti. Netlačí na děti: miluj mě, akceptuj mě, podívej, jak jsem dobrý. Nezachází do role „dělám tady kejkle, abyste věděli, že jsem jako vy, podbízím se vám“. Ani to nedělá autoritářsky, stylem „musíš“.

V podobě měřitelného cíle. „Bude umět …“ To vůbec. Kromě toho dilematického údělu je tady ten úděl, že nelze být absolutně úspěšný. Když říkám absolutně, tak myslím nejen na úrovni jednoho dítěte, u kterého jsem si myslel, že jsem do něj něco vložil, a za dva roky zjistím, že je to jinak. Na něj působí milion jiných vlivů a je velmi obtížné to garantovat. Ale navíc to nemůžete zaručit u všech těch dětí, ve všech těch aktivitách. Když vykládám profesi učitele, říkám, že je ještě problém v tom, že děti musí podepsat něco jako bianco šek s tím člověkem, který je vychovává. Ony se jím musí nechat vést a věřit mu. Když do toho nejde dítě autenticky, tak je to problém a osvojí si nanejvýš pár povrchních grifů.

Ještě k tomu nezajištění absolutní úspěšnosti. Zralý vychovatel pracuje s vědomím, že se mu to podaří třeba nějak zásadním způsobem jen u některých. A nemá tu ambici, kterou mají často začínající a naivní vychovatelé: „Když už jsem tak dobrý, tak se do toho investuju. A všichni musí být skvělí atd.“

NĚKDO TŘEBA PROTESTUJE PROTI ÚLOZE ŘÁDU VE ŠKOLE A NAMÍTÁ, ŽE RODIČE JSOU TI, KTERÝM DĚTI PATŘÍ. ALE DÍTĚ ROZHODNĚ NIKOMU NEPATŘÍ, ANI RODIČŮM. DÍTĚ NENÍ VĚC A PATŘÍ JEN SAMO SOBĚ A KAŽDÝ Z VYCHOVATELŮ A INSTITUCÍ (RODIČE, PŘÍBUZNÍ, ŠIRŠÍ KOMUNITA, SPORTOVNÍ ODDÍL, JUNÁK, ŠKOLA) MÁ SVŮJ DÍL ODPOVĚDNOSTI ZA TO, ABY DÍTĚ PATŘILO SAMO SOBĚ, PRACOVALO SAMO SE SEBOU CO NEJPOZITIVNĚJŠÍM ZPŮSOBEM. A jít do toho autenticky znamená odevzdat se tomu vychovateli, prostě mu bezmezně věřit. Musíte tomu člověku věřit, jinak to neděláte vážně. To je ten bianco šek, který se pak naplňuje anebo se ten člověk může vzdálit a řekne ne, nebere to vážně a uteče. Když se podíváte na vychovatelskou profesi teď, souhrnně, jako na dilemata a oscilace v nich, nemožnost úspěchu, něco jako bianco šek ze strany dítěte, tak celá ta profese je vlastně nesmírně podceňovaná.

32

Protože toto jsou věci, které nejsou na první pohled … … viditelné, zjevné a navíc „vychováváme přeci všichni“. To znamená: „No tak mám dítě, já ho pošlu do oddílu, abych se ho trošku zbavil. Tam musí rozumět těm uzlům, rostlinám, to je jejich kvalifikace.“ A nikoho nenapadne, že kvalifikace vychovatele souvisí právě s obtížnostmi, o kterých jsme mluvili. Zralý vychovatel

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ROZHVOVOR

Zdá se mi, že to, o čem mluvíme, odkazuje na určitou etiku vychovatelské profese, že to hledání je etický úkol pro vychovatele. Nebo filosofický. Obojí, eticko-filosofický. To, co jste otevřel, je otázka respektu druhého jako osoby, jako subjektu. To znamená respektovat to dítě vážně. Nejenom tak, že to je milá hračka, nebo někdo, koho zabavím a z jeho hry se vlastně raduju především já sám, narcistně, jak jsem dobrý. To je špatně. V každém z nás tahle struna dřímá a je dobré se bránit jejímu rozezvučení, tomu narcistnímu uspokojení, kdy jde víc o mě než o dítě. To znamená právě nerespektovat dítě jako subjekt, když mi jde vlastně o mě.

Myslím, že to leckdy není ani uvědomovaná, racionálně zvážená věc. Ano, je to něco, co neděláme záměrně, ale ono nás to pudí. V tom okamžiku jsme vláčeni tou potřebou.

Zčásti je to ale přirozený jev. Je. Proto říkám, že profesionální vychovatel by s tou věcí měl nějak počítat, tušit ji, vědět o ní. Nemůže jí nikdy zabránit zcela, to nejde. Ale když tohle dělá a cloumají s ním jako hlavní tyto motivy, tak nerespektuje dítě jako subjekt. Má ho jako nástroj uspokojení. Respektovat ho jako subjekt ovšem nemůže laciným neodpovědným způsobem: „Vždyť jsi už velký, dělej si, co chceš, rozhodni se sám.“ Dítě jako subjekt je někdo, u koho já respektuji nebo jsem si vědom jeho omezení, usiluji o to, aby se dokázalo bezbolestně, bez úrazu podrobit nějakým pravidlům, nárokům, požadavkům. Takovým způsobem, který mu umožní potom proti nim třeba protestovat. Zase se vracím obloukem k tomu, čím jsem začal. Subjekt, jak upozorňují někteří filozofové, je z latinského „subjicere“, což znamená podrobit se. My už jsme si zvykli na to, že subjektivita je nárok na to, dělat si, co chci. Ale subjekt je vlastně ten, který je dobře podrobený. To je na tom to zvláštní, že abych mohl nějakým způsobem plnohodnotně, svobodně a odpovědně říkat, že určitá věc má být jinak (nebo alespoň pro mě jinak), tak se musím nejprve podrobit té věci.

Vstoupit do kultury, abych ji mohl dotvářet. Přesně tak. Bez toho ji nemůžete dotvářet.

Ta narcistní potřeba by tedy neměla nikdy převážit nad starostí o subjekt, aby to zůstalo ve zdravých mezích. Přesně tak.

Přišlo by mi patologické chtít se úplně zbavit toho vnitřního, egoistického. To se nám stejně nepodaří. Ale je třeba, aby o tomhle člověk věděl. Hlavně, aby to nepřekročilo únosnou mez, kdy se z toho druhého pak už dělá nástroj a nerespektuje se jako subjekt. A zase, všechno je to nabito problémy. Protože je-li subjekt ten, který se podrobil úspěšně, tak musíte hlídat, aby se podrobil způsobem, který mu neublíží.

Z toho vyplývá, že vychovatel musí být velmi otevřenou osobností v tom smyslu, že pořád hledá a zvažuje tyto věci. Nestačí, aby měl svoji naučenou metodu, kterou by rutinně uplatňoval. Je tam velká potřeba sebereflexe a hledání. Dokonce ve větší míře než aplikace dovedností a nějakých programů atd. Je to jádro vychovatelství. Rutiny jsou důležité, ty já nezpochybňuju, ale čím jste zkušenější v profesi, tím víc se vedle těch rutin uvolňuje prostor tomu, o čem tady mluvíme. Tomu hledání, reflexi atd. Rozdíl mezi učiteli je v tom, jak využijí tohoto uvolněného prostoru. Jsou ti, kteří ho nechají být. Nebo do něj hodí škváru nebo si tam dají nějaké svoje soukromé aktivity. Nebo opravdu ten prostor zaplní poměrně podstatnou částí prací na sobě, prací na tom vztahu k dětem.

Delší verze rozhovoru bude zveřejněna na http://collegium.skauting.cz.

INZERCE

33

RODINNÝ SKAUTING ČAS PRO RODIČE? Autor: Kateřina Anna Šrubařová – Kašpra, Praha

Tábory se povedly, dosvištěly poslední maily s fotkami a děkováním odpočatých rodičů, i děti uvykly pevné obuvi a životu bez podsadového stanu. Tak zase za rok! Přichází čas vzpomínek a sledování ratolestí, jak zas a zas vytahují suvenýry z léta: mikroskop na pozorování hmyzu, diplom za účast ve hře, lucerničku ze skleničky od přesnídávky… Život v přírodě a v tlupě nám blízkých je tak povznášející! Přesto ve mně vrtá červíček Šťoural s otázkou, zda bychom se neměli snažit využívat společné dny i k rozvoji nás samotných. Také vás to napadlo? Jaké suvenýry si ze společných akcí odnášíme my, rodiče? Tábory jsou především pro děti, to ale neznamená, že bychom měli zapomínat sami na sebe. Vždyť spokojený rodič rovná se spokojené dítě, a ne nadarmo nás skauting vede k celoživotnímu seberozvoji. Letní týden (i společná akce během roku) mohou poskytnout společný čas rodičovskému páru, sdílení v kruhu žen či mužů nebo zajímavý prožitek dospělých účastníků akce, nad rámec běžného povídání při vaření či přípravě programu. Ano, vím, přijeli jsme si především odpočinout a pobýt s milými lidmi, takže i večerní neformální hodinka u ohně, když konečně všechny děti usnou a další den je připraven, je doslova zázračná. Ale červík Šťoural by chtěl víc. Ze zkušeností některých táborníků vyplývá, že alespoň malé snahy o program zaměřený na rodiče na rodinných akcích probíhají či alespoň v hypotetické rovině existují. Ráda bych vám některé inspirativní představila:  Hry a různá klání rodičů: Přímo do programu je možné zařadit aktivity na vyblbnutí, kdy si rodiče hrají, řádně se přitom odreagují a děti fandí a baví se pohledem na ně.  Sdílení příběhů a zkušeností: Večerní povídání či chvíle, kdy se běhu tábora věnuje jen část dospělých, lze využít k hovorům na předem domluvená témata: co právě řešíme, co inspirativního nás nedávno potkalo, jak se nám daří hledat si na sebe čas? Někdo rád předstoupí s příběhem vlastní občanské angažovanosti, jiný nastíní, v čem se právě vzdělává, postačí i výměna tipů na zajímavou četbu či kulturní akce.

34

 Čas pro konkrétní partnerskou dvojici: Proč nevyužít skutečnosti, že jsme se s partnerem sešli v čase a místě, kde se na malém prostoru nachází

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | RODIČOVSTVÍ

množství tet a strýčků, kteří rádi pohlídají naše miláčky a dopřejí nám chvilku “sami pro sebe”. Kdy jste šli spolu naposledy na rande? Proč si nesdělit svá přání, očekávání či obavy, nedotáhnout plány na následující měsíce? Sami nejlépe víte, čemu byste čas s partnerem potřebovali věnovat.  Ženské a mužské kruhy: Zatímco druhé pohlaví se stará o děti (ty nejmenší mohou být s maminkami), může být zajímavé sejít se výhradně ve skupině žen či mužů. Chlapi si pokecají v indiánské sauně, některá z žen připraví program se sdílením, hudbou a tancem. Jaké je být ženou v dnešní době? Jak překonat krizi při hledání své mužské identity? Jak dát našim dcerám a synům zažít skutečné přechodové rituály?  Promítání či jiné kulturní vyžití: Zkuste shlédnout podnětný film, pozvat si zajímavého hosta či v menší skupině vyrazit na kulturní akci v okolí. Čas své dojmy řádně prodiskutovat pak už určitě najdete.  Společná tvůrčí činnost: Co třeba tvorba pamětních drobností, nad kterou se sejdou všichni tatínci, aťsi nad sklenicí lahodného moku? Nebo výroba hmatových knížek pro nevidomé či jiná služba? Existuje spousta rukodělek, které nemá valný smysl zkoušet s dětmi, ale rodičům by se u nich dobře povídalo. Rodičovské téma nám v rámci rodinného skautingu přijde tak důležité, že jsme se mu v tomto ročníku rozhodli věnovat pravidelnou rubriku. Můžete se těšit na stránku šitou na míru skautským i skautomilným maminkám a tatínkům, na které se vám budeme snažit přinášet četné podněty, nejen od červíka Šťourala.

Prožij léto v USA jako vedoucí dětí v kempu nebo pomocný personál

!

sponzorovaná letenka ubytování a strava

ZDARMA!

www.pracovnipobyty.cz PP_camp_usa_2014_01.indd 1

4.9.2013 10:29:50

)_- /'.^#5 "!!d\Rfed\ã`STY`U 

/*!_0/*Í/.[0(,%-0^[.$è0(($./^è+› RECYKLOVANÉ PROPISKY

REFLEXTRNIKAÍ REFLEXNÍ

REFLEXNÍ

PÁSKY

SAMOLEPKY

Zákaznícká karta

JUN

/BeI<D<öBeDGAEgA
D<IeÆAeFsaFE`gAHL

<

NAJDI SI NÁS NA

U a získej další výhody

Příběhy z kostek Jedinečná společenská hra, která rozvíjí představivost a fantazii dětí i dospělých.

Hoďte kostkami a vyprávějte příběh. Pohádku, horor, nebo jakýkoli jiný. Podívejte na obrázky a příběh se sám začne rozvíjet!

9 kostek, 54 obrázků, 10 miliónů kombinací, nekonečné příběhy...

* Jen 1 z 10 777 696 možných kombinací

D<HsCøþdeBÉGEFH?CeDH

BAVLNĚNÁ