Skandinávské Grónsko a Amerika: Analýza a interpretace zániku grónských osad

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

Skandinávské Grónsko a Amerika: Analýza a interpretace zániku grónských osad Diplomová práce

Theme:

Scandinavian Greenland and North America: Analysis and Interpretation of Demise of the Norse Settlements Autor: Bc. OldĜich Urbánek (ýeská filologie – Historie) Vedoucí práce: Mgr. Jan Stejskal, M.A., Ph.D. Olomouc 2009

DČkuji Mgr. Janu Stejskalovi, M.A., Ph.D. za cenné rady a trpČlivost a dále pak Mgr. Vladimíru P. Poláchovi, M.Phil. za kritické pĜipomínky, které napomohly k dalšímu smČĜování této práce. Prohlašuji, že jsem oborovou práci vypracoval samostatnČ a uvedl jsem všechny použité zdroje. Práce je pĜedložena v rozsahu 108 stran. V Olomouci 15. 12. 2009 …………………………….. Podpis

Obsah I.

Kapitola: Úvod ......................................4-5

II.

Kapitola: První zmínky o Grónsku a Vínlandu.........6-35

1.

Prameny a archeologie...............................6-12

2.

Objevení a osídlování Grónska......................12-20

3.

Život v Grónsku....................................20-35

III. Kapitola: Ekonomické zázemí grónských osad.........35-57 1.

Základy hospodáĜství...............................35-49

2.

Kontakty s okolním svČtem, obchod..................50-57

IV.

Kapitola: Úpadek a zánik grónských osad............57-90

1.

Vývoj Grónska od poloviny 14. století..............58-68

2.

Zmizení Východního osídlení........................68-90

V.

Kapitola: ZávČr.......................................91

Anotace....................................................92 Seznam

literatury......................................93-97

Obrazová pĜíloha.......................................98-107 English summary...........................................108

I. Úvod

DČjiny Grónska v þasovém období, jemuž jsme si zvykli Ĝíkat stĜedovČk, dokládají schopnosti lidského druhu pĜežít i za velmi drsných podmínek. Tento nejvČtší ostrov na svČtČ (2,166,086 km²) se nachází v nevlídném podnebí Severního Atlantiku. Sahá od 59° až po 83° severní zemČpisné šíĜky, jeho znaþná þást tedy leží za Severním polárním kruhem. Avšak pĜes tyto kruté podmínky zde žili od cca 8. století pĜedkové nynČjších InuitĤ. Od konce 10. století pĜibyla nová, zcela odlišná, skupina obyvatel – SeveĜané. Roku 982 poþal prozkoumávat Grónsko pĜi svých plavbách Erik Rudý, norský pĜedák vyhnaný na Island. O Grónsku se zĜejmČ dozvČdČl z vyprávČní svého vzdáleného pĜíbuzného. Jelikož byl i na Islandu vyhlášen za psance a nemohl se zde nadále zdržovat, zorganizoval v roce 986 (þi 987) úspČšnou vystČhovaleckou výpravu smČĜující právČ na tento ostrov. Lidé se usazovali v úrodném pásu podél pobĜeží, kam nezasahoval pevninský ledovec, a žili pĜevážnČ na odlehlých farmách. PostupnČ vyrostly dvČ oblasti, Východní sídlištČ na jihu a Západní na severu (obr. II a III). Dnes v obecném vČdomí známé cesty do Severní Ameriky vyplynuly z pĜíhodných podmínek a, jak níže uvidíme, byly i možnou nutností. Po pČti prosperujících stoletích ale tato spoleþnost beze stopy zmizela. NČkdy po polovinČ þtrnáctého století zaniklo Západní osídlení, aby koncem patnáctého století bylo následováno i osídlením Východním. Co se mohlo stát, jaký mohl SeveĜany potkat osud? Musíme si uvČdomit, že bČhem þtrnáctého a patnáctého století lidé žijící v oblasti severního Atlantiku þasto strádali hladem, válkami a zejména morem. V první polovinČ þtrnáctého století série studených a suchých let v atlantické klimatické zónČ zpĤsobila selhání zemČdČlství, a tudíž velké hladovČní. ZvČtšil se také výskyt nemocí a konfliktĤ. V roce 1349 tvrdČ zasáhla celý Sever morová epidemie, jen v severním Norsku byl úbytek obyvatelstva pĜes 60 %. Lidé v celé severní EvropČ trpČli velkou nouzí. Grónsko jako nejmarginálnČjší oblast Severního Atlantiku (a Evropy vĤbec) by mČlo, s ohledem na dobový kontext, trpČt nejvíce. DĤvod zmizení GróĖanĤ se tedy mĤže zdát jasný – zmČny klimatických podmínek, které zpĤsobily selhání hospodáĜství. Avšak analýzy archeologických vykopávek rezolutnČ odmítají toto zjednodušující tvrzení. Naskýtá se Ĝada dalších možných hypotéz zániku: nepĜátelské vztahy mezi SeveĜany a Eskymáky (þi splynutí s nimi), epidemie, ekonomické zmČny v EvropČ, fyziologická 4

degenerace obyvatelstva, nájezdy pirátĤ, hromadné pĜesídlení zpČt na Island þi do Severní Ameriky. Našim zámČrem bude snaha o nastínČní možného vývoje obou osídlení, i když se jedná o jednu z nejménČ známých etap stĜedovČké historie. Cílem práce bude specifikovat a zanalyzovat dĤvody a pĜíþiny opuštČní Západního a pozdČji Východního osídlení s ohledem na archeologické vykopávky a novodobé studie relevantní našemu tématu.

5

II. První zmínky o Grónsku a Vínlandu 1. Prameny a archeologie

Nejprve se musíme zamČĜit na nČkolik specifik, která se váží s problematikou Grónska jako takového. Písemných pramenĤ se nám dochovalo málo a existují-li, jedná se vČtšinou o útržkovité zprávy, které nám v mnoha otázkách nemohou pomoci. Na druhou stranu zĤstala dobĜe zachována vČtšina hmotných pramenĤ, neboĢ pĤvodní osídlení nebyla zniþena stavebními ani zemČdČlskými pracemi, jediným niþitelem památek byla tedy pĜíroda a þas. Nedostatkem písemných pramenĤ je také dáno, že budeme muset pracovat nejenom s archeologií, ale kombinací dalších nápomocných vČd, mezi nČž patĜí etnografie, archeozoologie, archeobotanologie, klimatologie, sociologie, budeme využívat i kulturní antropologii.1 Bez interdisciplinárního pĜístupu se nelze závČrĤ dobrat. KaždopádnČ úspČšná integrace tČchto výsledkĤ a dat do jednoho celku je pomČrnČ nároþná, protože rĤznorodé vČdní obory pĜinášejí rĤzné metody se samostatnými závČry. Je nutné pĜi koneþném úsudku se ubránit zjednodušování tak složitého a propojeného fenoménu, jakým bylo bezesporu vymizení SeveĜanĤ z Grónska, napĜ. zvýhodnČním jedné disciplíny na úkor druhé.2 Samotné Grónsko nemá vlastní velký literárnČ-historický odkaz, tisíciletí pĜežilo nČkolik runových nápisĤ, grónská verze písnČ o Atilovi Atlamál3 a nČkolik dochovaných dopisĤ z církevní korespondence. Existují spekulace o dalších pramenech vzniklých v Grónsku, jež se pozdČji dostaly na Island, kde byly zapsány. VČtšina z nich se pojí k Sáze o GróĖanech.4 V polovinČ devatenáctého století byla uspoĜádána komplexní tĜísvazková edice nashromáždČných stĜedovČkých pramenĤ pro Grónsko – Grønlands Historiske Mindesmærker (dále jen GHM), která vycházela v Kodani v letech 1839-1845 (reprint 1

Aþ se naše práce bude pohybovat zejména po linii archeologie – kulturní antropologie – historie, je psána z pozice historika, nikoliv archeologa. Tímto pojetím je dána vČtší volnost ve výkladu, srozumitelnost a kontext, ale i nČkolik úskalí jako napĜ. jistá mlhavost archeologické terminologie. Musíme upozornit, že v práci jsou užity cizojazyþné prameny a není-li uvedena publikace v þeském jazyce, popĜípadČ jinak upozornČno, jedná se o vlastní pĜeklad. 2 Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 2. 3 Naši snahou bylo v práci termíny uvádČt v þeské podobČ a skloĖovat, ne vždy je ale þeský ekvivalent pĜijatelný. Proto se v práci setkáme s termínem skrælingové, místo skrælings, oproti tomu ale napĜ. uvádíme wadmal. 4 O tomto tématu lze najít i zmínky v Kadeþková, Helena: DČjiny severských literatur I. StĜedovČk. Praha 1997, s. 51.

6

1976 tamtéž). PĜestože se jedná o pomČrnČ starou edici, je stále svou kvalitou a kvantitou pramenných materiálĤ nepĜekonaná, a proto také badateli hojnČ citovaná až do souþasnosti, a byla použita i v této práci. Edice je bilingvní, je-li originál pramenu v jiném jazyce, þasto tedy k dánskému pĜekladu stojí islandský þi latinský originál. Ve své šíĜi pojímá GHM ságy, anály, diplomatika, historiografie a dopisy, avšak prameny nejsou vždy uvedeny v celém svém znČní, ale jsou z nich citovány jen pasáže vztahující se pĜímo k Grónsku a jeho historii. V rámci Dokumentasjons prosjektet þtyĜ norských vysokých škol a nČkolika muzeí je volnČ k dispozici na internetu kolosální soubor pĜibližnČ 19,000 dokumentĤ Diplomatarium Norvegicum (dále jen DN). Jedná se o písemné prameny starší roku 1570 týkající se nejen Norska, ale samozĜejmČ i Grónska þi vztahĤ Vatikánu se severskými zemČmi apod.5 Pro Severní Ameriku nemáme žádné kompendium pramenĤ k dispozici, ale seznamy pramenĤ jsou v dobĜe dostupných pracích (viz napĜ. The Vindland Sagas). Následující menší výþet pramenĤ není samozĜejmČ komplexní, ale jedná se o ty nejdĤležitČjší, ze kterých tato práce þerpala þi z nich alespoĖ vycházela.

1.1 Adam Brémský

Nejstarším pramenem k naší tematice je dílo Adama, kanovníka brémské kapituly, Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum – ýiny biskupĤ hamburského kostela, dokonþené kolem roku 1075/1076. Nejedná se o kroniku etnika þi státu, ale o sepsání dČjin brémsko-hamburského arcibiskupství, tedy církevní instituce, a to od založení až po Adamovu souþasnost. Kronika je rozdČlena do þtyĜ celkĤ, þtvrtá kniha se dosti liší svou kompozicí, Adam zde postupuje v geografickém, nikoliv však chronologickém sledu. ZevrubnČ nás seznamuje se Skandinávií, oblastmi v okolí Baltského moĜe a pĜináší také krátké zprávy o Grónsku a Vínlandu. Grónsko zmiĖuje v kapitole 37, pĜiþemž uvádí, že jméno dostal ostrov podle toho, že tamČjší obyvatelé jsou od moĜské vody zelení. Jsou také krutČjší a konají pirátské nájezdy, pĜitom jsou už kĜesĢané. Vínland zmiĖuje v kapitole 39 a píše o nČm jako o ostrovu.6 5

Hlavní strana DN: http://www.dokpro.uio.no/dipl_norv/diplom_field_eng.html. V DN lze hledat pomocí velmi detailního vyhledávání, www adresu pro lepší pĜehlednost v práci již neuvádíme. (Datum poslední návštČvy stránek 7.12. 2009) 6 PĜíslušný text 37. kapitoly: „V oceánČ jsou mnohé jiné ostrovy, z nichž nikoliv nejmenší je Grónsko, které

leží hloubČji v oceánČ proti Švédským a Ripejským horám. K tomu ostrovu je prý zapotĜebí od norského pobĜeží plout pČt až sedm dní s napnutými plachtami stejnČ jako na Island. Lidé jsou tam od slaného moĜe

7

Adam pro stĜedovČk neobvykle dokládal každé své tvrzení odkazem na pramen þi literaturu, z nichž je pĜevzal. Jak sám kanovník uvádí, mnohé informace o Skandinávii þerpal pĜímo od dánského krále Svena Estrithssona (vládl v letech 1047-1074). NČkteĜí badatelé se spíše pĜiklánČjí k jinému zdroji Adamových informací – k Isleifu Gizurarsonovi, prvnímu islandskému biskupu, který spadal pĜímo pod hamburskobrémskou diecézi.7 Adam mČl pĜístup k dokumentĤm arcidiecéze a opírá se i o dvČ papežské buly z let 1053 a 1055, v nichž je Grónsko poprvé vĤbec zmiĖováno. Jedná se o bulu papeže Lva IX. (1049-1054) arcibiskupu hambursko-brémské diecéze Adalbertovi, kde se praví: „(…) episcopus in omnibus gentibus Sueonum seu Danorum, Noruuechorum, Islant, Scrideuinnum, Gronlant et uniuersarum septentrionalium nationum (…)“8, která byla dále potvrzena v bule Viktora II. (1055-1058) stejnému adresátovi.

1.2 Íslendingabók a Landnámabók

Na Islandu vznikla pozoruhodná a pro naši práci pĜínosná literatura ve tĜináctém a þtrnáctém století. Velký literárnČ ne zcela homogenní soubor tvoĜí Ságy o Islanćanech, pĜíbČhy odehrávající se od roku 850 do roku 1050 na Islandu a jiných oblastech Severního Atlantiku, Vínland nevyjímaje, obývaných v této dobČ SeveĜany. Kniha Íslendingabók – Kniha o Islanćanech byla napsána historikem Ari Thorgilssonem. Ari Moudrý, jak byl též zván, žil v letech 1067-1148 a byl prvním, kdo nám zanechal písemné pojednání o nejranČjších dČjinách islandské historie a také o kolonizaci Grónska. Historická správnost této knihy je stále objektem diskuzí. Gwyn Jones ji shledává nanejvýše pĜesnou, užívající dĤvČryhodné zdroje informací, kritickou. DvČ existující transkripce ze 17. století, ze kterých þerpáme, uznává hodnovČrnými. Ólafur Halldórsson zato zcela zpochybĖuje Ariho dataci a neuznává ani roky 985 þi 986 jako pĜijatelná data možného osídlení Grónska, které stanovuje až na pĜelom prvního milénia.9 nazelenalí, odtud má také zemČ jméno. [Homines ibi a salo cerulei; unde et regio illa nomen accepit.] Vedou podobný život jako Islanćané, kromČ toho, že jsou krutČjší a pirátským loupežením nebezpeþní pro plavce. ěíká se, že k nim v poslední dobČ kĜesĢanství také dospČlo.“ 39. kapitola, kterou Adam zapoþal pĜímo zdrojem svých informací: „Dánský král vyprávČl kromČ jiného, že mnozí nalezli v tom oceánČ ještČ jeden ostrov, který se nazývá Vinland, protože tam roste sama od sebe vinná réva rodící nejlepší víno. Aþ neseto, roste tam totiž hojnČ i obilí, což jsme se dozvČdČli ne z bájných smyšlenek, nýbrž ze spolehlivé zprávy DánĤ. (…)“Adami Bremensis Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum. Ed. Bernard

Schmeidler. Hannover 1917, s. 274; Adam Brémský: ýiny biskupĤ hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu. Ed.: Hrabová, Libuše. Praha 2009, s. 219, 220. 7 Více o samotném kanovníkovi a brémsko-hamburském arcibiskupství lze najít v úvodu þeského vydání Adamovy kroniky napsaném Libuší Hrabovou. Adam Brémský: ýiny biskupĤ hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu. Ed.: Hrabová, Libuše. Praha 2009, s. 5-41. 8 DN. Bind 17. Brevnr 849. 9 Ólafsson, Haraldur: Sagas of Western Expansion. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 143-145; Fridriksson, Adolf – Vésteinsson, Orri: Creating a Past: A Historiography of the Settlement of

8

My budeme nahlížet na Knihu o Islanćanech s respektem, neboĢ Ari chronologii Islandu (þásteþnČ i s Grónskem) postavil na peþlivém výpoþtu a þasovém urþení jednotlivých zákonopravcĤ – lögsögumenn, tj. vykladaþĤ a znalcĤ zákona na Islandu. Musíme tedy brát na zĜetel, že i Ari, obdobnČ jako náš Kosmas, se odvolával na staré moudré muže þi vyprávČní potomkĤ souþasníkĤ líþených událostí.10 V Íslendingabók jsou pro naši práci dĤležité tyto informace: Erik Rudý objevil a osídlil Grónsko z Islandu. Pojmenoval ji „Zelená zemČ“ proto, aby pĜilákal další lid. „Na východČ i na západČ v té zemi našli lidské pĜíbytky,(…) zde pobývali stejní lidé jako ti, kteĜí pĜebývali ve Vínlandu, a kterým GróĖané Ĝíkají Skrælingové. Když se Erik zaþal usazovat v této zemi, bylo to þtrnáct nebo patnáct let pĜed tím, než na Island pĜišlo kĜesĢanství (…).“11 Kniha o záboru zemČ – islandsky Landnámabók – pojednává o pĜíchodu SeveĜanĤ na Island v letech cca 870-930. Její nejstarší verze Sturlubók je dochována z let cca 12601280 a Hauksbók z 1306-1308 (samozĜejmČ z opisĤ). V knize je popsán samotný proces záboru pĤdy, tzv. landnám, kniha obsahuje pĜes tĜi tisíce jmen, nČkolik set lokalit a rĤzné

pĜíbČhy související se záborem. Nás ale nejvíce budou zajímat události, jež se pojí pĜímo s Grónskem. Za spoluautora knihy je považován opČt Ari Moudrý. Takové podrobné popsání historických poþátkĤ zemČ nemá ve stĜedovČkých dČjinách obdobu.12 Island, stejnČ tak jako pozdČji Grónsko, nebyl objeven a osídlen jen Nory, popĜípadČ Skandinávci, jak se dozvídáme v pramenu,13 ale jednalo se o více etnik schopných otevĜené spolupráce mezi sebou (dále viz s. 20 a níže).

1.3 Sága o GróĖanech a Sága o Eriku Rudém

Tyto dvČ ságy jsou þasto dohromady nazývány Ságami o Vínlandu, protože slouží jako hlavní písemné prameny jednající o prvních plavbách SeveĜanĤ do Severní Ameriky, þímž je jasnČ poukázáno na nejvČtší slabinu historického bádání nad tČmito událostmi. TvoĜí souþást Ság o Islanćanech, ale neznáme jméno autora, ani pĜesnČjší datum jejich sepsání. Jedná se totiž o zapsání dvČ století staré ústní tradice. Aþ v mnohém ságy utváĜí historický obraz a pohled na spoleþnost, nesmíme zapomenout, že þasto spíše odráží realitu

Iceland. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 139-142. 10 Polách, Vladimír P.: StĜedovČké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 11. 11 Íslendingabók. Kapitola 6. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York. 1986, s. 148. 12 Kadeþková, Helena: DČjiny severských literatur I. StĜedovČk. Praha 1997, s. 105. 13 Landnámabók. Kapitola 1. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York. 1986, s. 156-157.

9

þasu svého zápisu, než skuteþnost, o které pojednávají. NicménČ archeologické vykopávky

potvrdily Ĝadu faktĤ, jež jsou známy právČ z Vínlandských ság. KoĜeny obou ság je tČžké vystopovat, ale souþástí kodexu z pozdního 14. století Flateyjárbók je Velká sága o Olafu Tryggvasonovi (vládl v Norsku v letech 995-1000), v niž se nachází v torzovitém stavu Sága o GróĖanech. Sága o Erikovi Rudém se zachovala ve dvou rukopisech – v již Ĝeþeném Hauksbók a dále Skálholtsbók, z doby kolem 1420, jež se v mnoha ohledech odchyluje. Mladší z rukopisĤ je považován za historicky vČrnČjší. Sága o GróĖanech je datována mezi léta 1163 až 1201, zato mladší Sága o Eriku Rudém je psána nČkdy po roce 1264. Sága o Eriku Rudém byla dlouhou dobu pĜijímána jako hodnovČrnČjší než druhá starší, pozdČji se mínČní zcela obrátilo. Halldórsson prokázal, že obČ ságy jsou samostatnými díly, neboĢ vyvrátil užití metody literárních výpĤjþek, které byly pro stĜedovČk bČžné, jež se ve dĜívČjších historicko-literárních analýzách aplikovala i na tato dvČ díla. Mladší sága o Erikovi se nezdá být textologicky ani obsahovČ ovlivnČna starší, i když lze najít nČkolik spoleþných údajĤ. Jedná se tedy o jiný záznam ústní lidové slovesnosti.14 TČžko ale na druhou stranu prokázat, zda autor Ságy o Erikovi znal Ságu o GróĖanech a vycházel z ní, þi nikoliv. ObČ ságy jsou v mnoha ohledech odlišné. Sága o GróĖanech se zabývá spíše Grónskem a rodinou Erika Rudého (zvláštČ pak jeho syna Leifa Erikssona), dokonce se nabízí myšlenka, že se zakládá na nČjakém ztraceném pramenu pĜímo z Grónska. Sága o Eriku Rudém soustĜećuje pozornost na islandského náþelníka Thorfinna Karlsefniho, jehož žena Gudrid mČla údajnČ ve Vínlandu porodit syna Snorriho.15 CelkovČ Ságy o Islanćanech jsou samy o sobČ dosti velkým specifikem oproti jiným pramenĤm z tehdejší doby z hlediska literárního, ale i z pohledu dČjinného. Diskuze o jejich historické vČrohodnosti se vedou již nČkolik dekád (a v brzké dobČ ani nebudou uzavĜeny). Mezi badateli panují dva pĜístupy, jak s nimi zacházet: 1. Pro nČkteré vČdce jsou Islandské ságy orální tradicí zapsanou ve 13. a 14. století. Nejasnosti a nČkteré zvláštnosti jsou dány dobou, o které pramen hovoĜí a dobou, kdy byly zapsány. 2. Jiní badatelé vidí tyto ságy jako zmanipulovanou historii, jež musí být brána jen jako odkaz doby, v níž byly zapsány.16 Pro naši práci jsou pĜínosné oba pĜístupy, ale kloníme se spíše k druhé skupinČ. 14

Sigurdsson, Gísli: The Quest for Vínland in Saga Scholarship. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 232-233. 15 Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971, s. 25. 16 Arneborg, Jette: Norse Greendland Archaeology: The Dialogue Between the Written and the Archaeological Records. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 114.

10

1.4 Jiné prameny

Dalšími prameny, z nichž tato práce vychází, je Historia Norwegiae, anonymní latinská historie Norska z druhé poloviny 12. století. Jedná se o nejstarší známé historiografické dílo Skandinávie pojednávající o severských zemích. Kronika zaþíná zemČpisným popisem Norska, poté následuje historická þást s pĜehledem norských panovníkĤ až do vlády Olafa Svatého (vládl v Norsku v letech 1015-1028). Je zde v krátkosti pojednáno i o Orknejích, Islandu, Grónsku apod. Královské zrcadlo – Kónungsskuggsjá (þi Kongespeilet) z poloviny 13.století je soubor rad, ponauþení moudrého otce mladému synovi. Jedná se o vrcholné norské stĜedovČké dílo s vysokou literární hodnotou, autor je opČt, pĜes Ĝadu dohadĤ, neznámý. NČkolik obsáhlých kapitol je vČnováno Grónsku, kde je uvedena Ĝada údajĤ o hospodaĜení GróĖanĤ a slouží také jako dobrý pramen k ekonomickým vztahĤm s Norskem.17 V práci je také nČkolikrát odkazováno na Islandske Annaler. Islandské anály jsou souborem nČkolika stĜedovČkých análĤ poþínajících od konce 13. století, které se neopírají jen o domácí islandské zdroje, ale i o zahraniþní.

1.5 Archeologie v Grónsku

Musíme se krátce pozastavit u archeologie, která je pro naši zájmovou oblast dosti specifická. Grónsko je unikátní v tom, že takĜka žádná hmotná památka nebyla poniþena stavebními ani zemČdČlskými pracemi, jediným faktorem, jenž poškodil ruiny usedlostí, byla pĜíroda a þas. Navíc pĜírodní podmínky, jež zde panují, jsou výborné pro konzervaci veškerých archeologických materiálĤ, pĜestože kulturní vrstva v Grónsku nedosáhla více než jednoho metru. Grónsko je také specifické v tom, že se v archeologických vykopávek vyskytují výhradnČ nálezy z bČžného života SeveĜanĤ – jedná se o takovou „archeologii všedního dne“. Grónsko je charakteristické právČ touto obyþejností, monumentální stavby, šperky, apod., až na vyjímky, zde najít nelze. I pro naši práci nejsou urþující velké dČjiny, které by se zapsaly do kronik, ale právČ každodennost stĜedovČkého SeveĜana. Prvním, kdo vĤbec zaznamenal staré rozvaliny v Grónsku, aþ se jednalo o jen o popis, byl Hans Egede. V roce 1721 se tento dánsko-norský misionáĜ a duchovní pastýĜ vydal hledat potomky severských kolonistĤ. PĜi pĜíjezdu do Grónska si jako základnu zvolil dnešní oblast Nuuk a zkoumal sutiny domĤ, v roce 1723 se plavil dále podél 17

Samotného titulu „zrcadlo“ (lat. speculum) se ve stĜedovČku užívalo pro rĤzné pĜíruþky, které mČly soubornČ zprostĜedkovat poznatky z teologických i neteologických oborĤ. RovnČž forma dialogu je pĜíznaþná pro stĜedovČk a bČžná pro didaktické pĜíruþky inspirované scholastickou systematikou. Kadeþková, Helena: DČjiny severských literatur I. StĜedovČk. Praha 1997, s. 103, 131.

11

západního pobĜeží. Objevil a poprvé rovnČž popsal lokalitu kostela ve Hvalsey (obr. II). Po Egedem následovalo nČkolik expedic, ale plánovitým hledáním starých sídlišĢ se zabýval až kapitán W. A. Graah v roce 1828, jemuž se podaĜilo najít nČkolik kostelĤ i s pohĜebišti.18 Tyto vykopávky ale nebyly nČjak systematicky Ĝízeny, pro archeologii platilo stále období starožitnické, byla nízká úroveĖ pracovních metod a navíc mnozí badatelé se snažili o romantickou syntézu – porovnat a spojit nalezené hmotné prameny s tČmi písemnými se zĜetelem na vlastní národ. První ryze odborné vykopávky v pozitivistickém duchu s archeologickou analýzou (návrat k vlastnímu materiálu, jeho získávání, popisu a srovnání) byly vedeny Gustavem Holmem v roce 1880 a Danielem Bruunem od roku 1895. Poté následovala Ĝada dalších, odbornČ vzdČlaných, archeologĤ, ku pĜíkladu od roku 1921 zde spousty let strávil Poul Nørlund, pozdČji Aage Roussell, po druhé svČtové válce Christen Vabæk, Knud Krogh a další. Nové metody a syntézy pĜišly s vykopávkami vedenými Jørgenem Meldgaardem v rámci „Norse-Inuit Project“ v letech 1976-1977. Projekt byl specifický tím, že pĜinesl Ĝadu nových pĜístupĤ a celou metodologii tzv. Nové archeologie, nČkdy nazývané procesuální archeologie (analytický pĜístup, formalizace, využití jiných vČd). Jen pro úplnost dodejme další více známé archeology, kteĜí se podíleli na vykopávkách v Grónsku, z nichž þerpá i tato práce. Finn Gad, Svend E. Albrethsen þi pozdČji Joel Berglundová, Thomas H. McGovern, Hans Christian Gulløv, Christian Keller a nejnovČji napĜ. Jette Arneborgová nebo Niels Lynnerup.19

2. Objevení a osídlování Grónska

2.1 Historický pĜehled a Erik Rudý

Skandinávci20 expandovali do Severního Atlantiku mezi léty 800-1000 A.D., tedy v dobČ, která nČkdy bývá pĜíhodnČ oznaþována za dobu vikingskou (cca 800-1100 A.D.). Do roku 825 byly postupnČ kolonizovány Shetlandy, Orkneje, severní þást Hebrid a Skotska. VzdálenČjší západní ostrovy jako Faerské þi Island, a v koneþném dĤsledku i Grónsko, byly osídlovány bČhem dalších tĜech generací. SeveĜané si s sebou pĜinesli jednotnou kulturu a technologie. Ekonomie byla založena primárnČ na chovu zvíĜat, 18 19

GHM III. København 1976, s. 727-731, 776-777. Souhrn historie archeologických vykopávek v Grónsku do roku 1989 udává ve své disertaþní práci Christian Keller. Viz Keller, Christian: The Eastern Settlement Reconsidered : Some Analyses of Norse Medieval Greenland. Oslo 1989. 20 V samotné práci se snažíme vyhnout þasto zprofanovanému a chybnČ užívanému oznaþení obyvatel Skandinávie jako VikingĤ, místo toho je používáno lépe se hodící SeveĜané, Skandinávci þi GróĖané.

12

sekundárnČ na pČstování obilovin, pokud na to bylo vhodné klima, a také na pĜíležitostném využití pĜírodních zdrojĤ zemČ i moĜe. PrĤbČhem doby se zaþala rozpadat jednotná kultura, Skandinávci se adaptovali na životní prostĜedí zvýšenou rozmanitostí hospodáĜských strategií, o þemž bude pojednáno v dalších kapitolách.21 V první polovinČ desátého století, tedy v dobČ, kdy byl Island postupnČ osídlován SeveĜany, zbloudil z kurzu vedoucího na Island jistý Gunnbjørn Ulfsson a ostrov minul. Objevil zĜejmČ ostrovy na západČ (možná to byly jen útesy), jež byly po nČm pojmenovány Gunnbjarnarskerries. Bohužel je nemĤžeme pĜesnČji identifikovat, ale je takĜka jisté, že doplul nČkam k západnímu pobĜeží Grónska, pravdČpodobnČ do oblasti Ammassaliku. Tato cesta o pĤl století pozdČji inspirovala Islanćana Snæbjørna Galtiho, který chtČl navíc probádat i východní pobĜeží Grónska a vyzkoušet vhodnost tohoto území k delšímu pobytu. Jeho výprava se potýkala s tČžkostmi, jenž vyústily v hádku a Snæbjørnovo zabití, což znamenalo totální nezdar výpravy a koneþný návrat zbytku posádky na Island. Podle Landnámabók se tak stalo v roce 978.22 Samotné Grónsko objevil až Erik, rudovlasý, rudovousý a þasto také krvavČ rudý (pĜízvisko Rudý sedí na nČho velmi dobĜe). Sám pocházel z farmy z oblasti Jærenu, která se nacházela nedaleko dnešního Stavangeru v Norsku. SpoleþnČ s otcem byl donucen Norsko opustit poté, co se s ním dopustil nČkolika vražd. Vydali se na Island, který ale již po století záboru nenaskýtal dobré pastviny, museli se tedy spokojit s usedlostí na kamenité pĤdČ nedaleko Hornbjargu v severozápadním cípu Islandu. Po otcovČ smrti se pĜiženil jižnČji do oblasti s lepšími životními podmínkami Haukadalu (severnČ od dnešního mČsta Borgarnes), ze kterého byl ale pozdČji kvĤli sporĤm vyhnán. Pokusil se usadit v oblasti Breidafjordu, ale ani zde, kvĤli své nátuĜe a krvavým hádkám se sousedy, nenašel klid a byl nakonec na tĜi roky vyhoštČn. Nemaje mnoho jiných možností, rozhodl se Erik prozkoumat ostrovy Gunnbjarnarskerries. Tato destinace jistČ nebyla náhodná, neboĢ Erik a již zmínČný Gunnbjørn Ulfsson byli vzdálení pĜíbuzní. Dozajista hrálo svou roli i to, že Erikova manželka Thjodhilda byla rodinnČ spĜíznČná se Snæbjørnem Galtim. MĤžeme tedy odvodit, že Erik Rudý bezesporu vČdČl, na jaký podnik se chystá a plánoval cestu s jasnou pĜedstavou, do jakých konþin smČĜuje.23 21

Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic. Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 493-494; Barrett, James H.: What Caused the Viking Age? Antiquity vol. 82, No. 316. York 2008, s. 671 nn. 22 Landnámabók. Kapitola 4. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York. 1986, s. 169-172. 23 Sága o GróĖanech, Sága o Eriku Rudém. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas. London 1965, s. 49-50, 76-77.

13

Z Breidafjordu vyplul nČkdy zaþátkem léta roku 982 a vydal se západním smČrem. Vzdálenost 430 km ke Grónsku mohl se svou menší družinou zvládnout bČhem þtyĜ dnĤ plavby. Dosáhl východního pobĜeží Grónska, podél kterého se plavil dále na jih, obeplul mys Farewell a dostal se tak až k pobĜeží západnímu. (Tato trasa byla preferována ve stĜedovČku jen po jistou dobu, pozdČji se již plulo z islandského Snæfellness pĜímo na západ po 64. – 65. rovnobČžce, þímž se plavba nejen zkrátila, ale byla i bezpeþnČjší.) Erik objevil na západní stranČ Grónska zelené, travnaté fjordy s bohatými pastvinami a dokonce i vČtší porosty (bĜízy, vrby, olše a obþasné jalovce), které mu musely pĜipomenout aspoĖ z þásti rodný Jæren. Setrval zde tĜi roky a prozkoumával pĜíhodné oblasti a v hlavČ mu již musela utkvČt myšlenka trvale se zde usadit. MĤžeme jenom spekulovat, kam až Erik mohl proniknout, kde se mohl vylodit apod., ale je velmi pravdČpodobné, že už tenkrát narazil na podivné trosky kamenných obydlí. Tyto stavby patĜily lidem z kultury Dorset, kteĜí opouštČli zhruba v tuto dobu grónské jižní a západní pobĜeží, a s nimiž se Erik s nejvČtší pravdČpodobností už nesetkal. V létČ 985 se Erik objevuje opČt na Islandu.24

2.2 Vikingské lodČ, moĜeplavba a navigace

MČli bychom se také krátce zastavit u velmi dĤležitého faktoru tehdejší doby, který SeveĜanĤm umožnil rozsáhlé objevitelské plavby a kolonizování dalších nových území. Jednou z dĤležitých znalostí obyvatel Skandinávie, vedle mnoha jiných, byla totiž stavba lodí. Tradice stavČní lodí, jejíž koĜeny se dají vystopovat až do období pĜed Kristem, se ve Skandinávii udržuje pĜibližnČ od roku 800 s drobnými obmČnami stejná. Fembøring, jak se nazývá starý postup na stavbu lodí, nČkteĜí venkovští rybáĜi dokonce stále používali i zaþátkem minulého století. Dle starší metody, která byla striktnČ užívána až do pozdního stĜedovČku, byla podstata stavby lodi v tom, že se vypracovalo vodotČsné obložení z pĜekrývajících se planČk upevnČných dohromady. Když byla skonþena tato þást, byla konstrukce vyztužena vložením žeber v plaĖkoví a snýtováním pomocí železných nýtĤ, þímž se celá konstrukce zpevnila a pĜitom byla pružná. Velkou výhodou severských lodí bylo také užívání ráhnové plachty a malý ponor. Celá konstrukce se vznosným kýlem se nejþastČji tesala z dubu, v menší míĜe i z borovice. UmožĖovala jednak plout témČĜ proti

24

Polách, Vladimír P.: StĜedovČké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 18.

14

vČtru, ale také oplývala velmi dobrou manévrovatelností.25 Stavba lodí je unikátnČ zachycena na tapisérii z katedrály Bayeax, popisující normanskou invazi do Anglie.26 Skandinávské lodČ se vyskytovaly v rĤzných typech a variantách. Váleþná loć, tzv. „dlouhá loć“, byla ve své nejvČtší šíĜce pomČrnČ skrovná, boky nebyly vysoké a paluba lodi pokrývala celou její délku. Po celé délce lodi se nacházely díry na vesla, u vČtší lodi i ve dvou Ĝadách nad sebou. Dle archeologických nálezĤ je jisté, že nČkteré druhy lodí mohlo pohánČt 40, v nČkterých pĜípadech až 70 veslaĜĤ. Jiným typem byla loć obchodní a nákladní, znaþnČ širší a mající dvČ menší paluby s místem pro ménČ vesel. Celá stĜední þást lodi pak byla otevĜená pro náklad. K této kategorii náležel knörr a byrðinger, ale také oceánská skúta a karfi. O kvalitČ lodí SeveĜanĤ vypovídá Viking (pĜesná replika slavné Gokstadské lodi, obr. V), se kterou se plavil pĜes oceán norský námoĜník Magnus Andersen v roce 1893 docela slušnou rychlostí až pČti uzlĤ (tj. 9,260 km/h), pĜi dobrém vČtru až neuvČĜitelných 11 uzlĤ (tj. 20,372 km/h !). Plachty severských lodí byly vyrábČny z wadmal (kvalitní hrubší vlny), která se dle tradic napouštČla v extraktu z kĤry bĜízy a koĖského mazu zpoza hĜívy, pĜidával se také þervený pigment.27 Dokud nebyl objeven magnetický kompas, SeveĜané praktikovali plavbu po zemČpisné šíĜi, Ĝízeni vČtrem, vlnami a moĜským dmutím, pro lepší orientaci užívali pozorování Slunce v pravé poledne a Polárky v noci. Také jim pomáhala schopnost sledování dalších pĜírodních fenoménĤ jako migrace ptákĤ a ryb a zvláštČ pak znalost pobĜeží, kolem kterého se nejþastČji plavili. Zajímavý fragment disku (obr. VI) našel dánský archeolog Christen Vebæk v okolí benediktýnského konventu z Východního osídlení z oblasti dnešního Uunartoq v roce 1948. NČkolik let po nČm Carl Sølver artefakt interpretoval jako jednoduchý sluneþní kompas v podobČ sluneþních hodin, jímž se mohl Ĝídit kormidelník pĜi urþování kurzu. Datace vzniku spadá nČkdy na pĜelom tisíciletí, tedy z doby raného osídlení Grónska SeveĜany. Avšak musíme se u nálezu pozastavit. Sluneþní hodiny jsou známy již z dob antiky a od raného stĜedovČku byly používány Muslimy. NejþastČji se sluneþní hodiny skládaly z rovné plochy a horizontálního kolíku, jenž vrhal stín. BČhem dne stín ze sloupu 25 26

Christensen, Arne E.: Ship and Navigation. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 86-90. Normanský biskup Odo z Bayeax, nevlastní bratr Viléma Dobyvatele, nechal zaznamenat na koberec prĤbČh pĜíprav a úspČšnou invazi NormanĤ do Anglie. Na jedné z þástí je i vyobrazena výroba lodí, která pokraþovala v severské tradici jejich stavČní. Rud, Mogens: Der Tepich von Bayeax und die Schlacht bei Hastings 1066. Copenhagen 1999, s. 61. Viz i obr. IV. 27 Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 2-4.

15

sluneþních hodin kopíroval na ploše hyperbolu (tzv. kĜivku dne), jejíž soumČrnost byla orientována ze severu na jih. Tvar a umístČní kĜivky dne na ploše sluneþních hodin záležel na roþním období a samozĜejmČ na zemČpisné šíĜi, þímž se sluneþní hodiny mohly stát jednoduchým kompasem. Pomocí linie soumČrnosti stínu z kolíku v kombinaci s pĜesným datem byly do plochy hodin vryty údaje. Na cestách potom staþilo vzít sluneþní kompas do ruky a toþit jím podél osy, dokud nepadl stín na pĜíslušný díl plochy relevantní pro daný den a zemČpisnou šíĜi. Tato metoda byla testována v praxi roku 1991 pĜi plavbČ lodi Gaia (opČt repliky Gokstadského plavidla) z Norska do Grónska, sluneþní kompas se lišil od magnetického jen o 3°-5°.28 Uunartoqský disk bývá skuteþnČ interpretován Ĝadou vČdcĤ jako jednoduchý sluneþní kompas (Sølver, Vebæk, Thirslund, Jones, Seaverová a Ĝada dalších). Christian Keller a Arne Christensen pĜistupují k nálezu z jiné perspektivy. ZmČĜili a pĜesnČ vypoþítali rozteþ mezi jednotlivými záĜezy na ploše disku, které by mČly znaþit jednotlivé svČtové strany. PĜišli na to, že rozestupy mezi výĜezy se pohybují od 4 mm až po 9 mm, þili tento údajný sluneþní kompas by nebyl vĤbec pĜesný. Disk spíše vypadá jako imitace, mohlo se jednat napĜ. o hraþku pro dČti, to by nepopíralo tvrzení, že originál, jenž byl pĜedlohou, mohl být sluneþní kompas. Avšak v Národním muzeu na Islandu se nacházejí objekty podobného tvaru (jen o 9-19 mm vČtší). Jedná se o skriftaskífar, þesky snad „konfesní kotouþ“, který byl na Islandu používán faráĜi þi knČzi pro lepší poþítání zpovČdníkĤ. Jednalo se o kotouþ takĜka v podobČ hodinového ciferníku, na nČmž byla vyryta þísla, s ruþiþkou, kterou šlo pohybovat a která ukazovala, kolikátý þlovČk je právČ u zpovČdi.29 Disk byl nalezen u benediktýnského konventu, což nás utvrzuje v teorii Kellera a Christensena. Ovšem nelze vylouþit ani to, že SeveĜané nepoužívali sluneþní kompas, aĢ už disk z Uunartoq byl þímkoliv. Nabízí se nám otázka, zda již Erik Rudý znal toto zaĜízení. Náznak odpovČdi poskytuje Sága o GróĖanech ve své druhé kapitole: „BČhem poslední zimy, již Bjarni strávil v Norsku, jeho otec Herjolf prodal farmu a emigroval s Erikem Rudým do Grónska. (…) Herjolf se usídlil na Herjolfsness; byl to muž význaþného postavení. (…) Tato novinka zpĤsobila šok u Bjarniho (…) Jakmile byli 28

Christensen, Arne E.: Ship and Navigation. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 96-97. Roslund, Curt – Thirslund, Søren – Pásztor, Emília: A Mathematical Search for Viking Navigational Practises. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 417-419. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 17-19. 29 Keller, Christian – Christensen, Arne E.: The Uunartoq "Bearing-dial" – not an Instrument for Ocean Navigation? In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 429-439.

16

pĜipraveni, vypluli na moĜe a plavili se po tĜi dny, dokud se zemČ neztratila za obzorem. Poté selhal dobrý vítr, nastala mlha a zaþal vát vítr severní, nevČdČli, jaký je jejich kurz po mnoho dnĤ. Potom opČt uzĜeli slunce a byli schopní urþit svou polohu; zvedli plachty a po jednom dni plavby uvidČli zemi.“30 Bjarni Herjolfsson, když se chtČl plavit z Islandu do

Grónska za svým otcem, byl zahnán špatným poþasím mimo kurz k bĜehĤm Severní Ameriky. Aþkoliv Bjarni ani jeho posádka nikdy v Grónsku nebyli (byli to Norové), sága uvádí, že jakmile uvidČli Slunce, opČt vČdČli kam plout. Je to jen naše spekulace, ale uvážíme-li, že muži neznalí tamČjších moĜí se dostanou díky velmi špatnému poþasí do neznámých a od pĤvodní destinace vzdálených konþin, a vezmeme-li v potaz, že od bĜehĤ Severní Ameriky, kam se nejdĜíve dostali, museli plout severovýchodním smČrem, dojdeme k závČru, že nČjakým zpĤsobem se umČli zorientovat a najít cíl své plavby (aĢ už to byl zmiĖovaný jednoduchý kompas þi napĜ. dokonalá znalost noþní oblohy).

2.3 Kolonizace

Erik dobĜe zvážil svou situaci, kdy jako první záborce by mČl mnoho výnosných práv, urovnal proto staré spory se sousedy a zaþal šíĜit zprávu o nové zemi jménem Grænland (popĜípadČ Grænaland) – Zelené zemi. V knize Íslendingabók se praví, že toto pojmenování není náhodné (stejnČ tak stojí ve Vínlandských ságách), nýbrž Erik jej dal zcela vČdomČ, protože: „…lidé tam pĤjdou radČji, když zemČ bude mít dobré jméno“31. Na Erikovu obranu je ale nutno podotknout, že aþ použil velmi pragmatické jméno, zakládalo se alespoĖ zþásti na pravdČ. Na Islandu se po stoletém nadmČrném využívání pĜírodních zdrojĤ zaþaly projevovat první pĜíznaky rozpadu ekosystému, zpĤsobené erozí zapĜíþinČnou nekontrolovatelným a nadmČrným pastevectvím. Island byl už navíc rozparcelován a neposkýtal žádné nové pĜíhodné pastviny, Grónsko oproti tomu mČlo rozlehlé oblasti okolo mnoha fjordĤ plné zelenČ. Erikovi se také poštČstilo, že objevil Grónsko v nejpĜíhodnČjší dobu – ve fázi tzv. klimatického optima. Erik sem totiž pĜiplul na konci nejteplejšího období, jaké vĤbec kdy v Grónsku bylo. PodezĜení Ariho Moudrého vĤþi Erikovu pojmenování byla dána pĜedevším tím, že na Islandu koncem 10. století takové pĜíznivé klima nebylo. Za zvážení

30

SamozĜejmČ mĤže opČt jít o interpolace z 12. století þi možná i pozdČjší. Sága o GróĖanech. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 51-53. 31 Íslendingabók. Kapitola 6. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 148.

17

tedy stojí zajímavý poznatek, dle kterého je rozdíl mezi koncem stĜedovČkého teplého období na Islandu a v Grónsku nČkolik let.32 Erikovi se dostalo velkého ohlasu z Ĝad islandského lidu, a tak v roce 986/987 vyplul v þele 25 lodí. ýtrnáct z nich zdárnČ doplulo do cíle, ostatní se buć vrátily þi ztroskotaly. Kolonizace Grónska zapoþala osídlováním území severnČ od Herjolfsnes k Isafjordu. Erik si zvolil za své sídlo Brattahlid – „PĜíkrý svah“, jenž se nacházel na západních bĜezích Eiriksfjordu, dnešním Tunulliarfiku, v rozlehlé oblasti výborných pastvin. Kolik bylo prvních kolonistĤ mĤžeme jen odhadovat podle poþtu lodí, nemohlo být jich však více než þtyĜi sta.

2.4 Východní a Západní osídlení

Popisovat a chronologicky vymezit období landnám v Grónsku je velmi tČžké. StejnČ je tomu tak v celých dČjinách grónského osídlení, neboĢ se nám dochovalo poskrovnu literárních pramenĤ, o jejichž hodnovČrnosti lze také þasto pochybovat. Nebyly to ale velké dČjiny, plné velkých pamČtihodností, nýbrž každodenní boj o pĜežití. Život kolonistĤ byl pak vyrušen zĜejmČ jen v nČkolika málo pĜípadech, jakým byly návštČvy obchodních lodí z Islandu, Norska a jiných zemí, grónské výpravy do Severní Ameriky, pronikání kĜesĢanství a možné styky s Eskymáky. Uvážíme-li tyto okolnosti, dojdeme k závČru, že pro naši práci není dĤležité pokoušet se o historický výklad dČjin, ale zamČĜit se spíše na každodennost v životČ GróĖana. Lidé, kteĜí dopluli s Erikem, se zaþali usazovat v hlavních, pĜed nepĜízní poþasí chránČných, fjordech jihozápadního Grónska, v oblastech pĜibližnČ mezi 60º a 61º 30´ severní zemČpisné šíĜky. Tzv. Východní osídlení (oblast moderního Narsarsuaqu a Quaqortuqu) bylo více na jihu než samotný Island a poskytovalo o nČco pĜíznivČjší podmínky – témČĜ kontinentální podnebí, kdy se stĜídala krátká léta, v nichž teploty dosahovaly +10 °C, s dlouhou ledovou zimou s teplotami až -50 °C. Grónsko leží v arktickém pásu, nicménČ obČ osídlení spadají pod subarktické klima. Souhrnné roþní dešĢové srážky se pro Východní osídlení dnes pohybují mezi 615 mm ve vnitrozemí až

32

Viz Dansgaard, W. et al.: Climatic Changes, Norseman and modern man. Nature vol. 255. 1975, s. 27; Grove, Morgan J.: The Initiation of the "Little Ice Age" in Regions Round the North Atlantic. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 53-82; Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the Eastern Settlement, South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 62.

18

k 858 mm v pĜímoĜských oblastech. Vítr byl povČtšinu þasu v Grónsku mírný, avšak v létČ se þasto objevoval velmi teplý fénový vítr, jenž mohl pĜerĤst až ve vichĜici.33 Erik o „Zelené zemi“ nelhal, neboĢ se zde nacházely hojné zelené pastviny, hustý vrbový podrost sliboval topivo, v mnohých oblastech se vyskytovaly bĜízy, olše a vrby, rostla zde dokonce šícha þerná, pryskyĜník a jitrocel. ěeky oplývaly rybami stejnČ jako nedaleké moĜe, nacházely se zde tuleni a obþas byla vidČt i velryba, velké poþty ptákĤ poskytovaly zase hojnost vajec, peĜí a nČjaké maso. ZvláštČ pak velká stáda sobĤ34 musela zapĤsobit na SeveĜany, protože na Islandu velká zvČĜ nebyla. První GróĖané se tak jistČ cítili dostateþnČ odmČnČni za nebezpeþenství, která prožili pĜi cestČ z Islandu, a za první krušné týdny strávené na ostrovČ.35 Druhou oblastí záboru bylo tzv. Západní osídlení (dnešní Nuuk). ObČ oblasti byly od sebe vzdáleny 400 km a jednalo se spíše o jižní, respektive severní osídlení západního pobĜeží Grónska (v nČkterých starších pracích se dovídáme ještČ o tzv. StĜední oblasti, která je ale dnes chápána jako nejsevernČjší výspa Východního osídlení). Radiokarbonová datace z farmy Niaquusat a Nipáitsoq,36 patĜící mezi typické stĜední farmy Západního osídlení, ukazuje, že tato oblast byla kolonizována bezprostĜednČ po Východní. ZĜejmČ pĜi prvním landnám se þást kolonistĤ usadila kolem Erikova Brattahlidu a þást plula dále na sever, kde založila druhou kolonii a vytvoĜila osídlení s centrem na farmČ v Sandnes (Kilaarsarfik). MĤžeme logicky usuzovat, že první SeveĜané v Grónsku si zabírali ta místa, kde byl dobrý pĜístup k loukám, dostatek pastvin na léto a vyhlídky na dostatek sena na zimu, a svou roli musela hrát i dosažitelnost jiných pĜírodních zdrojĤ, pĜedevším vody. PĤvodní malé statky, jež se pĜi landnám úspČšnČ etablovaly, se rozrostly na exkluzivní

33

Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické – supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 138. 34 Nesmíme zamČĖovat s losem. Losi (Alces alce) mohou vážit až 550kg a vysocí mohou být až 2m. Žijí hlavnČ v lesnatých oblastech, kde vyhledávají vlhké a bažinaté biotopy. Zato sobi polární (Rangifer tarandus) žijí v severské tundĜe a tajze, dospČlý samec váží od 170 do 200 kg, mĤže také mít až 350 kg. Sob polární se živí nejrĤznČjší rostlinnou potravou. Stáda jsou složena za samic s mláćaty a samþích skupin, nČkdy dosahují poþtu až nČkolik desítek tisíc jedincĤ. 35 Dugmore, Andrew J. et al.: The Norse Landnám on the North Atlantic Islands: an Enviromental Impact Assessment. Polar Record vol. 41, No. 216. Cambridge 2005, s. 27-31; Ross, Julie M. – Zutter, Cynthia: Comparing Norse Animal Husbandry Practises: Paleoethnobotanical Analyses from Iceland and Greenland. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 63-64. 36 Datace byla provedena ze zbytku dvoukĜídlé mouchy Heleomyza serrata, která byla dovleþena osadníky z Islandu. Heleomyza serrata se mĤže množit pouze v dobrých podmínkách – v Grónsku uvnitĜ farem, oproti pĤvodní Heleomyza borealis, jež byla schopna reprodukce i ve zhoršených podmínkách. H. serrata vyhynula spoleþnČ se zanikajícími farmami, tudíž nám mĤže posloužit jako dobrý zdroj pro dataci. Ta v tomto pĜípadČ poukazuje na rok 990 (s tolerancí obČma smČry 75 let) a je tedy zĜejmé, že zde v tuto dobu již stály farmy. Buckland, Paul C. et al.: Norseman at Nipáitsoq, Greenland: A Palaeoecological Investigation. Norwegiae Archaeological Review vol. 16. Oslo 1983, s. 96.

19

velké náþelnické farmy, ovlivĖující nČkolik menších farem ve svém okolí. Po záboru nejlepších území následovala další vlna osadníkĤ, kteĜí zabírali ménČ pĜíhodné oblasti.37

3. Život v Grónsku

3.1 Pohled na nČkteré aspekty prosperujících osad

Není vĤbec jisté, kolik lidí a v jakých þasových intervalech následovalo první imigraþní vlnu do Grónska, mĤžeme ale pĜedvídat, že se jistČ mnoho IslanćanĤ dalo zlákat vyprávČním obchodníkĤ, kteĜí rok co rok pĜiplouvali z Grónska, k záboru dalších oblastí. PĜece poþátek osídlení nabídl mnohem lepší podmínky, než jaké panovaly na domovském ostrovČ. Musíme se vrátit k otázce etnického základu obyvatel Islandu a Grónska. Aþkoliv se jedná o komplexnČjší problém, je pĜínosné, uvedeme-li si Jenkinsonovu definici:

„Etnikum je zásadnČ politické a etnické hranice jsou, pĜinejmenším do urþitého rozsahu, proniknutelné a propustné, existující navzdory pohybu lidí mezi nimi þi jejich vzájemnému ovlivĖování se. Tudíž kritéria pro etnické pĜisouzení a posouzení jsou rĤzné.“38 PĜedstava

mono-etnicity v raném stĜedovČku je až produktem pozdČjší doby, kdy bylo potĜeba podpoĜit první protostátní útvary a jejich nároky na nČkterá území pĜedstavou, že právČ pĜedkové z daného rodícího se státu se zasloužili o kolonizaci nového území. Nejednalo se tedy jen o romantické pĜedstavy heroické minulosti vlastního národa, i když tyto tendence jsou pro romantismus obecnČ charakteristické, ale objevují se již napĜ. v Landnámabók. Antropologické studie z posledních let podotýkají, že uzavĜená homogenní spoleþnost byla velmi vzácná a pro vČtšinu území platil multi-etnický základ, Severní Atlantik nevyjímaje. Osadníci Islandu a Grónska, pĜestože nebyli jednotným etnikem, fungovali jako spoleþenský celek dobĜe (jinak by ani nepĜežili). Z kulturního hlediska se mohli SeveĜané jevit dokonce otevĜenČjší, než jsou dnes, neboĢ nežili v jednotných státech, které by uniformovaly jednotnou kulturu. Není také dĤvod domnívat se, že by osadníci bČhem kolonizace ztratili kulturní flexibilitu, jinak by ani nemohli dobývat nová území. Aþ mezi prvními záborci na Islandu pĜevládali západní Skandinávci, byla zde i jiná etnika – 37

Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 17-20. 38 Urbanczyk, Przemyslaw: Breaking the Monolith: Multi-cultural Roots of the North Atlantic Settlers. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 45.

20

Germáni, Sámové, Keltové ze Skotska þi Irska, zĜejmČ ale i Slované.39 V Grónsku byla situace jistČ obdobná. GróĖané byli farmáĜi a jejich sociální struktura byla pravdČpodobnČ založena na vztahu k pĤdČ. Dle dochovaného islandského práva, tzv. Grágás40, byla islandská spoleþnost rozdČlena do þtyĜ kategorií: svobodní vlastníci pĤdy, svobodní nájemníci pĤdy, otroci a propuštČnci. Vlastníci pĤdy jako nejvlivnČjší složka spoleþnosti nebyli homogenní skupinou, dČlili se na majetné a nemajetné. Svobodní nájemníci a lidé vlastnící jen dĤm si od nich pronajímali pĤdu, ale domkáĜi narozdíl od svobodných nájemníkĤ byli zavázáni pro elitu i pracovat. V raném období islandského osídlení byli hospodáĜsky dĤležití i otroci, ale ti bČhem 12. století mizí a pĜibývá poþet nájemníkĤ a domkáĜĤ. V Grónsku se rozdČlení obyvatel, alespoĖ zpoþátku, zĜejmČ nelišilo.41 Kolik vlastnČ bylo obyvatel v Grónsku? S problémem poþtu obyvatel se pojí totiž také jejich zmizení (doslova), o nČmž bude pojednáno podrobnČ pozdČji, protože velký poþet obyvatel se nemĤže jen tak ztratit. Podle archeologických vykopávek farem a jiných objektĤ mnozí badatelé odhadovali prĤmČrné poþty obyvatel Grónska od 3000 (Gad), 3000-4000 (Berglundová), 4000-5000 (Meldgard), 5000-6000 (McGovern). Zcela jiný poþet uvádČjí nejnovČjší studie, jež se zabývají paleodemografií ve stĜedovČkém Grónsku, z pera Nielse Lynnerupa. Vysoký odhad byl dán velkým poþtem farem, avšak Lynnerup poukazuje na to, že GróĖané využívali systém vzdálených pastvin tzv. sætters, kam pĜes sezónu vyhánČli svá stáda a kde mČli i svá sezónní obydlí. Lynnerup poþet SeveĜanĤ v Grónsku velmi redukuje a dostává se až k 1377 obyvatel v prĤmČru, vycházeje pĜitom z nČkolika premis.42 Dobu osídlení SeveĜanĤ v Grónsku lze totiž rozdČlit na dvČ þásti: první, kdy obyvatel pĜibývalo a druhou, kdy obyvatel ubylo. Poþet kolonistĤ Lynnerup odhaduje na 400 až 500 lidí. V Sáze o GróĖanech stojí, že z Islandu vyplulo 25 lodí (v jiném opisu 35),

39

K objasnČní možného slovanského výskytu uvećme, že byly vykopány pozĤstatky nČkolika domĤ v oblastech Háls, Hofstadir a Sveigakot z desátého století, které svým typem velice pĜipomínají právČ prvotní obydlí SlovanĤ. KaždopádnČ nenáleží typovČ k domĤm SkandinávcĤ, GermánĤ apod. SamozĜejmČ se nemohlo jednat o velkou migraci. Urbanczyk, Przemyslaw: Breaking the Monolith: Multi-cultural Roots of the North Atlantic Settlers. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 46-49. 40 Dostupné napĜ. v Grágás. Konungsbók. Ed.: Finsens, Vilhjálmur. Odense 1974. 41 Arneborg, Jette: Norse Greenland: Reflection on Settlement and Depopulation. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 165. 42 Lynnerup, Niels: Life and Death in Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 290-292.

21

ale jen 14 jich dorazilo do Grónska.43 Když vezmeme v potaz 30 lidí jako maximální osazenstvo tehdejších lodí, vyjde nám 300-400 kolonistĤ, kteĜí dorazili v první vlnČ do Grónska. Aby bylo GróĖanĤ napĜ. 4000, muselo by dojít k tČžko reálným podmínkám – velmi vysoké natalitČ, takĜka žádné mortalitČ a imigraci velkých rozmČrĤ (která by ale nemohla probíhat jen z Islandu). Nejjednodušší model populaþního rĤstu lze znázornit exponencionální funkcí v þase, stejnČ tak bývají dČlány pĜedpovČdi populaþního rĤstu i dnes. Obecný pĜedpoklad míry rĤstu je 0,75%, Severská populace mohla dosáhnout maximálního poþtu 2250 obyvatel za 289 let. KaždopádnČ tento model je dosti zjednodušený, nepoþítá totiž s další imigrací ani emigrací. První velká kolonizaþní vlna mohla být následována nČkolika dalšími menšími, nelze si ale pĜedstavovat, že by každý rok pĜijíždČlo nČkolik lodí s novými osadníky. SeveĜané však mohli dosáhnout vrcholného poþtu 2250 obyvatel pĜibližnČ bČhem 200 let. Na druhou stranu, kdyby se vystČhovávalo 8 lidí roþnČ, osídlení by za 200 let zaniklo (nejvíce lidí odchází v produktivním vČku). Emigrace se mohla objevit, jakmile SeveĜané pĜekroþili urþitý práh životní úrovnČ, což souviselo se schopností zemČ uživit její obyvatele. Lynnerup ve svém výþtu GróĖanĤ zahrnul i menší migrace obČma smČry, prĤmČrných 1377 obyvatel bylo složitČ vypoþítáno44, celkovČ se jednalo o pĜibližnČ 26 500 obyvatel. Potvrzení správnosti Lynnerupovi teorie není až tak složité. Teoreticky vzrĤstající poþet SeveĜanĤ by byl pĜímo úmČrný zvyšujícímu se poþtu hĜbitovĤ a samozĜejmČ také narĤstající ploše k tomu urþené a hustotČ hrobĤ. Celkový poþet hrobĤ v Grónsku byl vypoþten porovnáním plochy hĜbitovĤ s hustotou jednotlivých hrobĤ, jedná se pĜibližnČ o 22 000 možných GróĖanĤ, po korekci až 26 000-30 000 individuí.45 Kdybychom vzali v potaz i vysoké procento necírkevních pohĜbĤ, stále by se jednalo pĜibližnČ o 35 000 obyvatel, s maximální hranicí 3000 GróĖanĤ, jež se vyskytovali ve stejný þas. Lidé žili na odlehlých farmách, o nČþem obdobném jako byly naše vesnice, nemĤžeme uvažovat. Názory na poþet farem nejsou jednotné, pohybují se pro Východní osídlení od 190 k 250, nČkteĜí badatelé uvádČjí až ne pĜíliš reálných 500, pro Západní je 43

Sága o GróĖanech. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 50-51. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 187. 44 Viz Lynnerupova disertaþní práce, ve které uvádí modely výpoþtĤ pro možné situace, jež mohly v Grónsku nastat. Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 109-118. 45 Lynnerup, Niels: Paleodemography of the Greenland Norse. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 133-140.

22

rozmezí 80-90. Musíme si uvČdomit, že pĜedchozí údaje nesouhlasí s poþtem farem, jež se užívaly souþasnČ. NČkteré farmy se SeveĜané rozhodli opustit, jiné novČ vybudovat apod., navíc GróĖané využívali sætters. Grónské farmy mĤžeme zhruba rozdČlit do tĜí skupin dle sociálního statusu majitele. První pĜedstavovaly farmy spoleþenské elity, kde velký poþet obytných a hospodáĜských budov byl takĜka vždy propojen s kostelem. StĜednČ velké farmy mohly mít stejný poþet budov, ale nenacházel se zde kostel. Malé farmy se skládaly jen z nČkolika budov. Z hlediska hospodáĜského významu se farmy ještČ dČlí na ležící ve vnitrozemí a pĜi pobĜeží.46 Dále byla vykopána ve Východním osídlení biskupská katedrála v Gardaru, þtrnáct vČtších a tĜi menší kostely, augustiniánský klášter a benediktýnský konvikt, v Západním osídlení se nacházely þtyĜi vČtší kostely a nČkolik menších. Neobyvatelné oblasti Grónska (Utbyggdir) toho vČtšinou SeveĜanĤm mnoho neposkytovaly, výjimeþnČ byly nČkteré tyto lokality pĜíležitostnými lovišti divoké zvČĜe. Nejlepší lovištČ, zvaná Nordsetur, se nacházela v prostoru severnČ od Západního osídlení u zátoky Disko pĜi 70. rovnobČžce. PobĜeží bylo výbornou zásobárnou naplaveného dĜíví ze sibiĜských Ĝek.47 SeveĜané, kteĜí opustili domovy na Islandu a pĜivedli své rodiny do Grónska, nebyli jen lovci kožešin þi dobrodruhové, nýbrž spoĜádaní kolonisté a pĜedevším farmáĜi, kterým šlo o dobrou pastvu pro svá stáda a o dostatek zásob na zimu. V Královském zrcadle (Kónungsskuggsjá) se praví: „(…) pastviny jsou v Grónsku dobré, a tak jsou zde velké a pČkné statky. Lidé mají velká stáda skotu a ovcí a dČlají velké množství másla a sýra. Lidé jedí toto, stejnČ tak maso ze všech zvíĜat jako jsou sobi, velryby, tuleni a medvČdi. Takto se v této zemi živí lidé.“48 PravdČpodobnČ také byla v menší míĜe na nejslunnČjších stráních pČstována jeþmenice píseþná (Leymus arenarius) používaná jako píce pro dobytek.

Architektura staveb, které si zaþali osadníci stavČt, se toliko nelišila od islandské, jež odrážela zejména nedostatek stavebního dĜeva, ale i pĜírodní podmínky. GróĖané mČli v tomto mnoho výhod. Grónsku se zĜejmČ dostávalo daleko více stavebního materiálu, jednak sem bylo pomocí moĜských proudĤ naplavováno dĜevo ze sibiĜských Ĝek a navíc si 46

Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické – supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 139. 47 Polách, Vladimír P.: StĜedovČké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 21. 48

„(…) på Grønland er det gode beiter, og der er gode og store gårder. Folk har mye av naut og sauer der, og det er stor smør- og ostelaging. Folk lever mye av dette, og likeså av kjøtt og all slags vilt, både reinsdyrkøtt, og hval- og sel- og bjørnekjøtt. Det nærer folk seg av der i landet.“ Brøgger, Anton W.:

Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 59. PĜeklad konzultován ústnČ s V. Poláchem (9.3.2007).

23

zĜejmČ GróĖané jezdili i pro dĜevo do lesnatých krajĤ Severní Ameriky (podrobnČji pozdČji). Domy mČly silné stČny z drnu a kamene, dlících na základech z vČtších kamenĤ, zastĜešené sklonČnou drnovou stĜechou (s kulatým otvorem pro kouĜ z ohništČ), která ležela na dĜevČných trámech a vČtvích. Podlaha byla vČtšinou z ušlapané hlíny a štČrku, v zimČ pokrytá chvojím a vĜesem kvĤli teplu, výjimkou není ale ani podlaha vydláždČná kameny a dokonce ani dĜevČná. V grónských podmínkách se vyskytovaly tĜi druhy domĤ. Prvním byl tzv. „dlouhý dĤm“ s jednou podlouhlou místností. Je datován již od 11.století. MČl také podtyp, tzv. „rozšíĜený dlouhý dĤm“, kde k dlouhé hlavní zdi byla pĜidána další jedna (až dvČ) malá místnost. Vchod byl umístČn vždy ve stĜedu dlouhé zdi, rozšíĜený dlouhý dĤm byl ale užíván jen do konce 13. století. Ostatní budovy farmy, jako chlévy, stodoly, sklady a kovárny, byly oddČleny od hlavní budovy a stály samostatnČ. „PrĤchozí dĤm“ je druhým typem domu GróĖanĤ, má nČkolik za sebou jdoucích místností podél jedné nebo více chodeb. Toto obydlí postupnČ bČhem druhé pĤle 13. století vytláþelo „dlouhý dĤm“, ale s výjimkou toho, že ostatní hospodáĜské budovy byly seskupeny do jednoho bloku. V posledním typu – tzv. „centralizované farmČ“ – byly obývací místnosti postaveny dohromady spolu s užitkovými budovami. Tento typ domu se užíval výhradnČ v Grónsku a vyvinul se od prvních let 14. století.49 Lze pĜedpokládat, že si GróĖané pĜenesli z Islandu také formu zĜízení a zpĤsob správy celé komunity. Významnou þi možná rozhodující roli hrál Erik Rudý a jeho synové, protože byl de facto zakladatel kolonie a požíval tak velké vážnosti. Je docela možné, že užíval titulu zákonopravce (lögsögumaÿr) kolonie. Erik byl následován svým synem Leifem, ten Thorkelem a ještČ celých sto let po ErikovČ smrti, se dovídáme o Sookim Thorissonovi a jeho synu Einarovi, obyvateli Brattahlidu, jako o muži velké autority stojícím nad ostatními muži v Grónsku. Domníváme se také, že v Grónsku byl, s jistými variacemi, lokální snČm – þing s legislativní a soudní pravomocí a výroþní shromáždČní Alþing. Toto, témČĜ republikové, zĜízení trvalo formálnČ až do roku 1261, kdy GróĖané pĜijali svrchovanost krále Norska za obchodní ústupky, jež ale nebyly nikdy realizovány. Vzdali se tak dobrovolnČ své nezávislosti, následováni o rok pozdČji Islandem.50 Ze

49

Albrethsen. Svend E.: The Early Norse Farm Buildings in Western Greenland: Archaeological Evidence. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 97-98, 109110. 50 Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 86.

24

Západního osídlení se nám nedochovaly žádné zmínky, ale je témČĜ jisté, že i tato kolonie fungovala na stejném principu. TémČĜ až do koneþné fáze severského osídlení v Grónsku máme informace po plavbách cizích lodí na tento ostrov. VČtšinou se jedná o archeologické nálezy evropského zboží, obþas se objeví i zápis plavby v kronikách a análech. Poslední literárnČ zaznamenaná plavba je sice z roku 1410, je ale dle vykopávek jisté, že plavby musely pokraþovat i pozdČji (viz níže). Královské zrcadlo poznamenává, že jsou tĜi dĤvody, proþ vĤbec absolvovat strastiplnou cestu do Grónska: „Jeden motiv je sláva a rivalita, pro þlovČka

je pĜirozené hledat místa plná nebezpeþenství a získat tak slávu. Druhým motivem je zvČdavost, neboĢ je v lidské pĜirozenosti toužit spatĜit a zažít to, o þem slyšel vypravovat (…) TĜetím je touha po zisku (…) v Grónsku vše, co pĜichází z jiných zemí, má vysokou cenu (…)“ Pro ty, kteĜí þelí nebezpeþí plavby, þeká velmi výnosný obchod, neboĢ tato

zemČ leží odlehle od ostatních zemí, že lidé ji zĜídkakdy navštíví.51 Pisatel Kónungsskuggsjá dobĜe vystihl skuteþnost. Grónsko a jeho obyvatelé byli odtrženi od okolního svČta, to ale neznamená, že by nemČli vĤbec žádné kontakty s Evropou. Dokud kvetl grónský obchod, mČla alespoĖ þást komunity možnosti styku s cizími kupci, rybáĜi apod. Bylo totiž zvykem, aby obchodník pĜezimoval na farmČ (kvĤli krátké plavební sezónČ), kde se pĜímo obchodovalo. NemĤžeme si ale pĜedstavovat, že by se tak dČlo každý rok, obchodní styky nebyly pravidelné. Život v osadách musel být tvrdý, ale nebylo to nic, na co by pĜedtím SeveĜané nebyli zvyklí. PĜesto se kolonie vyvíjely k lepšímu, lidé se pracnČ starali o rozrĤstající se stáda, lovili zvČĜ, chytali ryby, farmaĜili a sbírali, co nabízel sám ostrov, obchodovali také s cenČnými komoditami. Dokonce pravdČpodobnČ narĤstal poþet obyvatel. Grónská každodennost musela být plná práce, stĜídmosti a monotónnosti, což ale není jakkoliv výjimeþné ani pro jejich „pĜíbuzné“ na Islandu, potažmo v severnČjším Norsku þi jinde v Severním Atlantiku. Trochu pĜekvapující jsou pak nČkteré nálezy z vykopávek. Archeologové napĜíklad na farmČ v Sandnes našli kus doma upĜedené textilie, která byla nabarvena indigovou 51

PĜesné znČní norského originálu (jedná se o moderení pĜeklad): „Den ene er lyst til kappestridog berømmelse, for det er menneskets natur å fare dit hvor det er håp om stor fare og av det skaffe seg ros ry. En annen del er vitelyst; det er også menneskets natur å undersøke og se de ting som blir fortalt, og få vite om det er slik som det er sag, eller ikke. Det tredje er lysten til å skaffe seg gods. For menneskene leter etter gods alle steder hvor de har hørt at der noe å finne, enda det kan være stor fare med det. På Grønland er det slik, som du ventelig vet, at alt det som kommer dit fra andre land, blir dyrt der. For landet ligger så langt borte fra andre land at folk farer sjelden dit. Alt dt som de skulle hjelpe landet med, det må de alt sammen kjøpe fra andre land, både jern og lekaså lat det tømmer som de skal bygge hus av.“ Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 57. PĜeklad konzultován ústnČ s V. Poláchem (9.3.2007).

25

modĜí, a z Herjolfsnesu se dochovala dokonce kožešina z polárního medvČda nabarvená na þerveno. Poslední vykopávky z Niaquusat odhalily ve spodnČjších vrstvách také pyl lnu. Len se zde zĜejmČ na nČkterých místech vskutku pČstoval, jeho vegetaþní doba je totiž jen þtyĜi až pČt mČsícĤ a nepotĜebuje takové teplo. Ženy také pĜedly a tkaly hrubou, ale teplou a velmi kvalitní vlnu z grónské ovce wadmal, jenž sloužila v nČkterých oblastech i jako platidlo (na Islandu sloužila na desátky a i jako bČžné platidlo, ostatní komodity byly pĜepoþítávány na wadmal).52

3.2 PĜijetí kĜesĢanství

Tak jako pĜi vČtšinČ pokusech o pĜesnou dataci v historii Grónska, lze tČžko urþit datum konverze ke kĜesĢanské církvi. TradiþnČ se o to zasloužil ErikĤv syn Leif, kterého vyslal šíĜit kĜesĢanství do Grónska norský král Olaf Tryggvasson (vládnoucí Norsku v letech 995-1000), u jehož dvora se Leif zdržoval. Islandský historik Jón Jóhannesson ale upozorĖuje na to, že se jedná zĜejmČ o pozdČjší interpolaci mnicha Gunnlauga Leifssona, který kolem roku 1200 napsal latinskou ságu o Olafu Tryggvasonovi. Jelikož potĜeboval uvČĜitelný pĜíbČh, jak Olaf kristianizoval nejen Norsko, Island, Shetlandy a jiné ostrovy, ale také Grónsko, použil do vyprávČní známou postavu Leifa ŠĢastného, jak bývá pĜezdíván. Jóhannesson se ve svém tvrzení opírá i o historický pramen, knihu Historia Norwegiae.53 V Historia Norwegiae se v otázce pĜijetí kĜesĢanství poukazuje na zásluhu Islandu,54 což se jeví jako jedna z nejvíce pravdČpodobných variant. Sága o GróĖanech na zaþátku informuje: „Grónsko bylo v tuto dobu stále pohanskou zemí“55 a celkovČ se staví ke kĜesĢanství dosti vlažnČ – pĜesnČji Ĝeþeno, nenajdeme zde mnoho zmínek o nČm. V pĜedchozí pasáži se praví: „Na palubČ Herjolfovy lodi byl jeden muž z Hebrid, který byl kĜesĢan.“56 VČta je pro nás pozoruhodná. Je totiž možné, že kĜesĢané do Grónska pronikali pomalu, individuálnČ a zejména nenásilnČ. KĜesĢanství tak mohlo postupnČ bČhem nČkolika desítek let vytlaþit pohanství. Žádná písemnost o hromadném pĜijetí kĜesĢanství hlasováním v Alþing, jak tomu došlo na Islandu, se nám nedochovala. 52

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 47 a 48; Thorláksson, Helgi: The Icelandic Commonwealth Period: Building a New Society. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 185. 53 Arneborg, Jette: Norse Greendland Archaeology: The Dialogue Between the Written and the Archaeological Records. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 115. 54 Mortensen, Lars B.: Historia Norwegiae. Prologue. Kopenhagen 2003, s. 55. 55 Sága o GróĖanech. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 52. 56 Tamtéž, s. 51-52.

26

Sám Erik Rudý kĜest pĜijmout nechtČl, a to i pĜesto, že jeho manželka Thjodhilda byla kĜesĢankou, dokonce nechala vybudovat kostel nedaleko Brattahlidu. Zde byly nalezeny kosterní pozĤstatky z nČkolika kĜesĢanských hrobĤ, což naznaþuje, že kĜesĢanství bylo v Grónsku již od prvopoþátkĤ. Vysoký poþet kostelĤ a kostelíkĤ, již zmínČných výše, jasnČ dokládá, že kĜesĢanství se v Grónsku také pevnČ etablovalo. RelativnČ hojný výskyt církevních staveb úplnČ tak neodráží intenzitu víry, ale spíše teritoriální roztĜíštČnost osad. OpČt, tak jako v mnoha jiných záležitostech, nevíme zhola nic o prvotním vývoji církve, ani o tom, kdo ji v prvním století vedl. Opíráme se o pĜedpoklad, že stejnČ jako na Islandu byly kostely chápány jako soukromý majetek, tzv. eigenkirche, kdy byly úzce propojeny farmy s kostelem, který sídlil na daném pozemku a byl de facto ve vlastnictví farmáĜe. Pro vlastníka pozemkĤ musel kostel pĜedstavovat další zdroj pĜíjmĤ, leþ pro centralizovanou Ĝímskou církev to bylo nepĜijatelné. V roce 1297 byl Island donucen ke zmČnČ, díky níž pozemek a majetek kolem kostela pĜešel pod církevní správu.57 Také þetné malé kostelíky svČdþí o tom, že nesloužily velkým skupinám lidí, ale k privátním modlitbám a meditacím, pĜi kterých zĜejmČ nebylo potĜeba ani knČze. V Islandských análech se doþítáme o prvním biskupu v letech 1112-1121 (zda to ale byl skuteþnČ úplnČ první biskup, s jistotou nevíme). Jednalo se o Islanćana Erika Gnupssona. Co je na nČm ale nejzajímavČjší, je to, že se v roce 1121 „vydal do Vínlandu“ (þi v jiném pĜekladu „vydal se hledat Vínland“). Žádné jiné zprávy o nČm nemáme. Stejné anály pak zmiĖují nového biskupa Arnalda.58 V roce 1123 byl náþelníkem v Brattahlidu Sokki Thorisson, mocný farmáĜ a zĜejmČ i zákonopravce. PĜíbČh z Grænlendinga þátr (dochovaný jako souþást Flateyjárbók) vypravuje, že tento náþelník svolal shromáždČní náþelníkĤ (mohlo se jednat o Alþing), kde se diskutovalo o zavedení Ĝádné biskupské diecéze pro Grónsko. Sokkiho syn Einar mČl být vyslán do Norska za králem Sigurdem KĜižákem (vládl v letech 1103-1130) s prosbou o toto zĜízení. K posílení žádosti a jako dĤkaz toho, že GróĖané jsou schopni platit desátky, které právČ Sigurd v Norsku zavedl, vzal s sebou Einar Ĝadu mrožích klĤ a kĤží, ale nejvČtší akvizicí byl jistČ živý polární medvČd, jež Sigurda mČl pĜesvČdþit. Nový (þi možná vĤbec první) grónský biskup Arnald byl vysvČcen v arcibiskupství Lundu v roce 1124 (až v roce 1152/53 bylo Grónsko zahrnuto pod nové arcibiskupství v Nidarosu = Trondheimu). 57

Morris, Christopher D.: Christian Vikings in the North Atlantic Region. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 309; Arneborg, Jette: Arneborg, Jette: Norse Greenland: Reflection on Settlement and Depopulation. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 165. 58 Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 251-252, 320.

27

Jeho cesta do Grónska byla však zdlouhavá, v roce 1125 se objevuje spoleþnČ s Einarem na Islandu, kde se úþastní Alþing. Teprve další rok pĜiplouvá do Grónska. PĜestože má velmi dobré vztahy s Einarem i jeho otcem, usídluje se v grónském Gardaru (20 km jižnČ od Brattahlidu), které se tak stává centrem biskupství. Arnald se v roce 1152 vyskytuje opČt v Norsku, kde se stal prvním biskupem v hamarském biskupství.59 Bohužel k tČmto událostem nemáme jiné písemné doklady, proto nezbývá než s obezĜetností Grænlendinga þátr vČĜit. Dle Islandských análĤ Erika Gnupssona v grónské diecézi následoval biskup Jon knútr. Dalším byl Jon smyrill Sverrifostri, který do Grónska dorazil roku 1188. Podle Poula Nørlunda a pozdČjších badatelĤ to byl právČ on, kdo nechal okolo roku 1200 vybudovat krásnou katedrálu v Gardaru, zasvČcenou svatému Mikuláši. ZemĜel v roce 1209, do té doby zveleboval své biskupství a zĜejmČ se zasloužil o založení augustiniánského kláštera a benediktýnského konviktu v tomto období. K roku 1247 máme zápis o jistém Olafovi jako dalším biskupovi. Znám je i Thord (biskup v Gardaru v letech 1289-1306), jenž nechal vybudovat ženský klášter v Naarsarsuaq, a nČkteĜí další biskupové.60 Biskupské sídlo v Gardaru se vyjma katedrály nelišilo od jiných farem, ba dokonce bylo nejvČtší severskou farmou v Grónsku vĤbec. MČla centrální polohu ve Východním osídlení, ležela mezi fjordem Einarovým (dnešní Igaliku) a Erikovým (dnešní Tunnuliarfik). Bylo vykopáno okolo 40 trosek budov, které se rozprostíraly na úrodné pláni. Kostel, složený z hlavní lodi s knČžištČm a dvČma postranními kaplemi, mČl velikost 32 m na 16 m a byl vybudován nČkdy ve 13. století (archeologové našli stopy i po dvou pĜedchozích kostelech). Gardarská katedrála se vizuálnČ lišila nejen od místních staveb, nýbrž i od ostatních církevních v celé EvropČ díky užití grónského þerveného pískovce, z kterého byla vybudována. MČla obrubu z mastku, pískovcové dláždČní a okna z importovaného matného zeleného skla. Okolo kostela se nacházely dva hĜbitovy, nedaleko stála zĜejmČ i menší zvonice. V komplexu budov se nacházela i 50 m dlouhá hodovní síĖ, která byla užívána jen pĜi slavnostních pĜíležitostech. Zaujmout také musí velikost hospodáĜských stavení, do chlévĤ se vešlo až tČžko uvČĜitelných 100 krav, což

59

Grænlendinga þátr. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 236-248; Berglund, Joel: The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. 1986, s. 120. 60 Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 60-65, 324-342; Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 65-78.

28

bylo oproti ostatním farmám vysoké þíslo a znamenalo to, že GróĖané pĜes zimu byli schopni uživit i tak velké množství dobytka.61 Z pozdČjšího církevního vývoje v Grónsku je zĜejmé, že zde bylo nČkolik problémĤ. V první ĜadČ musíme brát v potaz jistou neatraktivnost Grónska pro novČ jmenované biskupy, z toho plynoucí velké prodlevy mezi jmenováním nového biskupa a jeho usazením se v diecézi. Druhým problémem je již zmiĖované privátní vlastnictví kostelĤ. Církev jako samostatná instituce, která mĤže vlastnit pĤdu a majetek, a podléhá jiným legislativním a fiskálním procesĤm, byla zĜejmČ jistým zpĤsobem v nevoli GróĖanĤ. K odtržení církve ze soukromého vlastnictví zde dojít ani nemuselo, i když po uznání svrchovanosti Norska v roce 1261 bylo na Grónsko v tČchto záležitostech jistČ tlaþeno. Je docela možné, že GróĖané úspČšnČ vzdorovali tomuto nátlaku, neboĢ se mohlo jednat o jeden ze základĤ jejich sociálního uspoĜádání. Posledním biskupem, který se v Grónsku vylodil a máme ho doloženého písemnými prameny, byl biskup Alf. Strávil zde deset let (1368-1378). Jmenována byla Ĝada dalších, ale nikdo z nich do Grónska nedorazil, což mĤže svČdþit o nČkolika faktech, jednak již vyĜþených, ale také o možné postupné izolaci ostrova od okolního prostĜedí.62 Na druhou stranu GróĖané platili své desátky, díl tzv. Petrova peníze, po koncilu ve francouzském Vienne i šestileté desátky na kĜížové výpravy.63 Z roku 1282 máme záznam o jejich plnČní v podobČ naturálií – kĤží, mrožích klĤ apod.64 Avšak nČkdy po polovinČ 14. století GróĖané v platbách desátkĤ ustali, což byl zĜejmČ dĤsledek jejich vlastního rozhodnutí. Lidé za své dary a loajalitu ke svým náþelníkĤm oþekávali viditelnou protihodnotu a když ji nezískali, našli si jiného vĤdce. To mohlo být pravdČpodobnou pĜíþinou zastavení placení nejen desátku, ale i dalších poplatkĤ zejména norskému králi, neboĢ lidé nedostávali žádnou protihodnotu (vakace biskupĤ, žádné obchodní výhody ze strany Norska apod.). Nebyl to tedy dĤsledek jejich upadnutí zpČt do pohanství, církevní tradice a zvyky se udržely všechny. Poul Nørlund sice v roce 1930 vykopal kolem kostela v Gardaru 30 mrožích lebek s vylomenými zuby a další 4 byly nalezeny pĜímo v knČžišti, nelze to však interpretovat jako možnou formu hereze, jednalo se pravdČpodobnČ o lovecké

61 62

Arneborg, Jette: Greenland and Europe. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 312-313. Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 227, 282; Keller, Christian: Vikings in the West Atlantic: A Model of Norse Greenlandic Medieval Society. Acta Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 134-137. 63 K tématu viz Jensen, Janus M.: Denmark and the Crusades (1400-1650). Odense 2005, s. 139-142. 64 DN. Bind 1. Brevnr 71.

29

trofeje.65 K neplacení desátkĤ jistČ pĜispČly i neshody mezi grónskými náþelníky a pĜedstaviteli církve, na nČž tlaþila norská strana požadující zvyšování poplatkĤ. Jako jeden z dalších dĤvodĤ neplacení se dĜíve pĜedpokládala naprostá grónská izolace od okolního svČta. Toto tvrzení není pravdČpodobné, protože archeologické vykopávky z mnoha grónských hrobĤ ukazují na mČnící se praktiky v pohĜbívání, pĜiþemž stejné zmČny probíhaly v Dánsku a ve Švédsku; zmČny zasáhly celou severoatlantickou oblast. BČhem stĜedovČku se totiž mČnila pozice rukou u mrtvých pĜi pohĜbu, což souvisí s úpravou kanonického práva a zpĤsobem pohĜbívání, zmČna zasáhla i Grónsko. PĤvodní pozice otevĜených rukou, kdy ruce ležely podél tČla, se mČnila na ruce mírnČ ohnuté na hrudi. BČhem 14. a hlavnČ 15. století se zmČnila na uzavĜenČjší – zbožnČjší, kdy ruce byly pevnČ složeny na hrudníku, pohĜbený se jakoby modlil.66 Radiokarbonová datace kosterních pozĤstatkĤ z Grónska a ze Skandinávie se shoduje, to zcela vyvrací názor, že by bylo Grónsko úplnČ bez kontaktĤ.67 SvČtský obchod je také doložitelný až do první pĤle patnáctého století (o tom bude pojednáno podrobnČji).

3.3 Cesty do severní Ameriky – Vínlandu Nebudeme se zde zabývat podrobným líþením objevení Ameriky, vlastnČ tím, co nám vyprávČjí dva hlavní prameny, Sága o GróĖanech a Sága o Eriku Rudém, ale zamČĜíme se na danou tematiku z pohledu pĜínosného pro naši práci. MĤžeme pĜedpokládat, že SeveĜané vČdČli od poþátkĤ osidlování Grónska o nedalekém BaffinovČ ostrovČ, jehož vysoké hory mohli pĜi dobré viditelnosti spatĜit. Ságy nám o objevených územích poskytují pramálo informací, Helluland s nejvČtší pravdČpodobností byla Baffinova zemČ. Marklandem byla mínČna patrnČ oblast Labradoru jižnČ od Hamiltonského zálivu. NejvČtší dohady pĜinesla lokalizace Vínlandu68. 65

V nČkterých starších hypotézách právČ zazníval názor, že se SeveĜané v Grónsku navrátili k pohanství a v koneþném dĤsledku, postupem þasu, splynuli s Eskymáky. Arneborg, Jette: Greenland and Europe. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 307. 66 ZmČna pozice rukou mohla souviset s obmČnou náhledu na posmrtný život kĜesĢanĤ. Pro první severské kĜesĢany byl zajištČn ráj, postupem þasu ale pĜed rájem pĜibyl oþistec, a proto taková náboženská vĜelost i po smrti. SamozĜejmČ musíme mít také na zĜeteli, že kanonické právo, aþ bylo pro každého stejné, mohlo mít nČjaké lokální specifika, obzvláštČ vzdálené Grónsko. Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 55-60. 67 Lynnerup, Niels: Life and Death in Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 285-286. 68 Existují dvČ podoby slova vín, jedno s dlouhým í (popĜípadČ psáno s ii ve Flateyjárbók) a jedno s krátkým i. Vin se vyskytovalo ve staré germánštinČ a znamenalo pastviny, ve staré skandinávštinČ ale toto slovo nebylo. Zato vín bylo pojmenování pro víno. KaždopádnČ ve staré skandinávštinČ by byla zemČ pastvin nazvána vinjaland nebo vinjarland a ne vinland. Wallace, Birgitta L.: An Archeaologist Interprets the Vinland Saga. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 226.

30

Dezinterpretace Vínlandu – Zemi vína ve Vinland – Zemi pastvin mČla velký vliv po dlouhou dobu na hledání této lokality. Nabyla dokonce vČtší váhy s prvními vykopávkami v L’Anse aux Meadows (dále LAM) v roce 1961. Manželé Helge a Anne Stine Ingstadovi v LAM na severním cípu Newfoundlandu nalezli totiž zbytky nČþeho, co silnČ pĜipomínalo ruiny starého osídlení. PostupnČ byly odhaleny tĜi rozlehlejší domy, nepodobné tČm na Islandu a v Grónsku, nČkolik menších pĜístĜeškĤ, malá kovárna a Ĝada menších nálezĤ (kostČná jehla, þást vĜetene, bronzový špendlík s kroužkem, nČkolik hĜebĤ).69 Bohužel jsou zatím tyto vykopávky ojedinČlým dĤkazem vikingského osídlení v Severní Americe. VČtšina badatelĤ ale nevČĜí, že by nalezištČ z LAM mČl být onen Vínland známý ze ság. Birgitta Wallace, jedna z nejvČtších a nejuznávanČjších kapacit v otázkách Vínlandu, považuje LAM za osadu þi opČrný bod pro GróĖany pĜi jejich cestách dále na jih. Osada mČla sloužit zvláštČ na opravu lodí, doplnČní zásob a tČžbČ cenČného dĜeva. Spory ohlednČ pĜesné lokalizace Vínlandu jsou dalekosáhlé a není pĜínosné je zde rozvádČt, avšak co nám mohou povČdČt samotné vykopávky z LAM? Radiokarbonové datace z mnoha nálezĤ z tohoto vikingského osídlení vedou k rokĤm 1030 ± 50, 990 ± 30, 1040 ± 30, což potvrzuje pĜibližný rok 1000 z Vínlandských ság. Nanejvýše je ale pozoruhodná velmi malá tloušĢka kulturní vrstvy, malá velikost smetištČ a absence hrobĤ. NejvČtší smetištČ zabíralo 3-4 metry a bylo jen 25 cm hluboké (napĜ. malá grónská farma, jež byla obývána po 350 let, má hnojištČ hluboké 1,5-1,7 m). PĜímo v LAM ani v jeho okolí nebyly vykopány žádné mohyly, náspy, jež by znaþily pohanské pohĜby, nenalezly se ale ani stopy po kĜesĢanských hrobech. To vede k jednoznaþnému závČru, že zde SeveĜané nebyli dlouho.70 PĜitom pevná konstrukce domĤ ukazuje na jejich celoroþní využití. Velikost obytných ploch nasvČdþuje (65 % z vykopaných budov), že zde mohlo žít 70-90 obyvatel. Další þást stavení byla využívána jako dílny pro tesaĜské práce (23 %) – na opravu lodí, dokonce zde byly nalezeny zbytky vykovaného železa – a skladištČ (12 %). Rozložení budov do jednoho vČtšího seskupení je ale pro SeveĜany dosti netypické, což mĤže znaþit obavu SeveĜanĤ nad hrozbou útoku na osadu, a tedy lepší obranyschopnost. Nenalezly se zde žádné chlévy þi ohrady a ani stopy po farmaĜení. Nemáme vĤbec doloženy pozĤstatky po hospodáĜských zvíĜatech, pokud mČli SeveĜané s sebou nČjakou zvČĜ, muselo ji být 69

DobĜe je popsán prĤbČh vykopávek a jednotlivé archeologické nálezy v Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 141-169. 70 Wallace, Birgitta L.: The Later Excavations at L’Anse aux Meadows. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 168-170.

31

poskrovnu. To jsou další fakta naznaþující, že se nejednalo o kolonii v Novém svČtČ, ale jen o opČrný bod pro další cesty, opravy lodí, doplnČní zásob a sil. LAM tudíž nelze ztotožnit s Vínlandem ze ság. 71 Na druhou stranu byly nalezeny pĜedmČty, které se vztahují k ženám (þást nĤžek, pĜeslen, kostČná jehla…), což znamená, že Vínlandské ságy þásteþnČ odráží realitu a nejsou jen pozdČjší volnou fabulací. Pozoruhodný je také nález plodĤ amerického oĜešáku (Juglans cinerea), což potvrzuje výpravy SeveĜanĤ dále na jih – tĜeba do dnešní Nové Anglie, kde mohli nalézt i víno (Vitis ruparia þi Vitis labrusca), neboĢ spolu s oĜešákem mají spoleþnou vegetaþní hranici. DĤležitost vína bývá nČkdy pĜehlížena. Pro SeveĜany obecnČ to byla exotická pĜepychová komodita, kterou užívali náþelníci pĜi hostinách, bČhem nichž docházelo k vyjednávání spoleþenských vztahĤ a udržování moci. Víno v Grónsku mČlo cenu zlata. GróĖané odešli z LAM velmi spoĜádanČ a systematicky, neboĢ nám krom ztracených vČcí (jehla, korálek) a stop po opravČ lodí nezanechali žádné své nástroje apod. Takový odsun je ale v rozporu s tvrzením ze ság, kde Vikingové opustili osídlení pod náporem SkrælingĤ. To podporuje teorii, že v pĜípadČ LAM se vskutku nejedná o Vínland, ale jen o opČrný bod pro další cesty. Wallaceová pro toto tvrzení našla doklad v Sáze o Erikovi Rudém, kde stojí: „Vpluli do fjordu, který pojmenovali Straumfjord; zde vyložili své lodČ a usadili se. (…) ZĤstali zde na zimu (…).“72 Straumfjord sloužil jako zimní stanovištČ a opČrný bod pro další prĤzkumné výpravy na jaĜe, kdy zde zĤstala menší osádka mužĤ a žen. ýást výpravy se mohla dát na jih a dorazit takto do Vínlandu, þást prozkoumávala vnitrozemí a obstarávala zásoby. O konfliktu s nativním obyvatelstvem v okolí Straumfjordu sága mlþí, stejnČ jako archeologické nálezy.73 Proþ museli odejít, je sice nesnadno odpovČdČt, ale nabízí se logické vysvČtlení: dle datace se jedná o prvotní poþátky osídlení Grónska, jehož prozkoumávání vyústilo v objevení Nové zemČ, která poskytovala hojnost všeho. Byla však velmi vzdálená domovinČ, a aby se SeveĜané mohli uchytit v Novém svČtČ, museli by využívat podpory z Grónska, což bylo v tuto dobu nereálné. Navíc Grónsko skýtalo dostatek pastvin a komodity, které byly získány v Severní Americe, byly až pĜespĜíliš vykoupeny velikou vzdáleností, þasem a energií k tomu potĜebným. Musíme brát v úvahu, že onČch 70-90 lidí 71

Wallace, Birgitta L.: Vikings at L’Anse aux Meadows. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 210-216. 72 Sága o Erikovy Rudém. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas. London 1965, s. 95. 73 Wallace, Birgitta L.: L’Anse aux Meadows and Vínland: An Abandoned Experiment. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 212-213.

32

v tuto dobu pĜedstavovalo velkou þást obyvatel Grónska (cca 20 %), kteĜí navíc byli v nejproduktivnČjším vČku a pĜi pracích by citelnČ museli chybČt. Kolonizovat cizí kraj se jevilo tedy jako naprosto zbyteþné. Navíc až do LAM z Grónska je to uctihodných 1350 námoĜních mil, tj. 2500 km. Jiná situace nastává po pevném etablování grónské kolonie a postupném zvyšování poþtu obyvatel, kdy roste opČt hlad po velmi cenných a hojných komoditách, které poskytovala Severní Amerika a obzvláštČ bližší Markland: dĜevu a kožešinách. Posuneme-li se v þase, tak již zmiĖovaná mysteriózní výprava biskupa Erika Gnupssona stojí za delší povšimnutí. Islandské anály k tomuto: „Eiríkr biskup upsi af Grænlandi fór at leita Vínlands“74 – ZámČrnČ jsme ponechali islandský originál, neboĢ dva alternativní pĜeklady výpovČdi znaþnČ mČní smysl celého textu. Sloveso leita a celou vČtu lze interpretovat: Biskup Erik zvaný upsi se „vydal do Vínlandu“ þi vydal se „hledat Vínland“. Pokud pĜeložíme sloveso leita jako „vydal se hledat“, pravdČpodobnČ to znamená, že sto let po LeifovČ plavbČ se na tuto lokalitu zapomnČlo. K tomuto významu slovesa se stavíme spíše skepticky, pĜeci jenom, jak níže bude uvedeno, je dochován zápis z Islandských análĤ o cestČ do Marklandu v roce 1347. Bereme tedy v potaz druhý pĜeklad, ten v sobČ ukrývá ale mnoho otázek. Proþ se biskup Erik chtČl plavit do Vínlandu a co tam mohl vĤbec pohledávat? Je nanejvýš pravdČpodobné, že mČl nČjaký konkrétní cíl, že tato cesta mČla urþitý smysl, jinak by se asi tČžko vydával v tak nebezpeþnou cestu. Jedním z možných dĤvodĤ je zvýšení pĜíjmu pro svou diecézi z vínlandského dĜeva a kožešin. Jiným argumentem jsou možné rozepĜe s grónskými farmáĜi, kteĜí se k nČmu mohli, kvĤli nČjaké pĜíþinČ, chovat nepĜátelsky. Na druhou stranu dovolil by si obrátit svá záda k oveþkám, jež mu jako pastevci byly svČĜeny? Šel tedy Erik na misii mezi Skrælingy, tedy pohany, þi se mohl dokonce vydat hledat zbloudilé duše ze svého stáda? Možné vysvČtlení nabízí Seaverová a stojí na nČkolika zajímavých argumentech. S hypotézou pĜišel Nor Erik Vandvik, který zanalyzoval dopis papeže Alexandra III. (1159-1181) nidaroskému (trondheimskému) arcibiskupství, kde odpovídá arcibiskupovi na problém s pĜíbuzenskými sĖatky. Papež v dopise užívá formulace insula quedam, což podle Vandvika nemČlo znamenat ani Grónsko, ani Island, neboĢ papežská kurie znala už 74

GHM III. København 1976, s. 6-7. V jiné verzi análĤ je text mírnČ pozmČnČn: „Eirikr byskop vppso leitade Vinlandz.“ Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 252. PĜeklad viz Polách,

Vladimír P.: StĜedovČké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 24.

33

latinská jména tČchto diecézí. Papež ale na druhou stranu odpovídal arcibiskupu v Trondheimu, pod kterým se nacházely obČ diecéze, a tedy nemusel užívat pĜesná toponyma (arcibiskup si je sám mohl dosadit). Druhý argument souvisí s prvním. Vnímání Grónska jako ostrova se bČhem pár desítek let zmČnilo. Adam Brémský (1075/1076) sice o nČm ještČ píše jako o ostrovu. „Napravo leží norská skaliska a nakonec jako poslední ostrovy Island a Grónsko. Tam konþí oceán zvaný „temný“.“75 Historia Norwegiae (cca 1170) a Královské zrcadlo (cca 1250) o nČm už ale hovoĜí jako o zemské mase a pevninČ. Zato Markland a Helluland byly vnímány jako ostrovy (samotný Vínland jako pevnina spojená s Afrikou – viz obr. X). TĜetí fakt, podporující Vandvikovu teorii, je samotný úvod papežova dopisu, kde stojí, že insula quedam leží dvanáct dní plavby z Norska. Podle formulace se to nemĤže týkat Grónska, protože v dopise stojí pĜesnČ dvanáct dní plavby z Norska a všech ostatních zemí (ab aliis terris). Island je blíže, dokonce je mnohem blíže Grónsku než Norsku. Ale vzdálenost dvanácti dní plavby z Východního osídleni do L’Anse aux Meadows na Newfoundlandu vypoþítal, nezávisle na Vandvikovi, Helge Ingstad pĜi svém hledání Vínlandu.76 Vandvik z toho vyvozuje, že se jednalo právČ o nČjakou destinaci v Severní Americe, kterou zmiĖoval papež v dopise, kam mČl namíĜeno biskup Erik Gnupsson v roce 1121. Zdejší poþet obyvatelstva byl tak malý a lidé byli tak izolovaní, že se arcibiskup v Trondheimu bál možného smilstva mezi nimi. Je logické, že si zde GróĖané mohli vytvoĜit základnu, protože je nanejvýše zĜejmé, že tuto oblast navštČvovali pravidelnČji, zejména kvĤli obrovským zásobám dĜeva a bohatému výskytu zvČĜe. Celý problém zmizení biskupa nás mĤže dovést k mnoha dalším palþivým otázkám. Pokud nezavrhneme Vandvikovu teorii, mČli GróĖané více takových základen/osad? Pokud ano, pĜežily dvanácté þi dokonce i více staletí? Jak potom vycházeli se Skrælingy? A v koneþném dĤsledku, nemohlo souviset „zmizení“ GróĖanĤ právČ s tímto? Takto bychom mohli pokraþovat, avšak nesmíme se nechat zlákat dezinterpretacemi, fabulací a velkou pĜedstavivostí.

75

Adam Brémský: ýiny biskupĤ hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu. Ed.: Hrabová, Libuše. Praha 2009, s. 196. 76 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 33-35. Ingstad vychází z toho, že bČhem dne a noci mohla vikingská loć urazit okolo 150 námoĜních mil (277,8 km), vzdálenost podél pobĜeží mezi Východním osídlením a LAM je cca 1900-2250 námoĜních mil, záleží jestli se pluje pĜímo þi podél pobĜeží. Za jistých okolností to þiní onČch dvanáct dnĤ a nocí nutné plavby. Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971, s 56-64.

34

V prĤbČhu minulého století, zvláštČ pak po publikování Vínlandských ság v USA a následující vlnČ zájmu o tuto problematiku, se objevily a nadále objevují dĤkazy, že GróĖané tu pobývali i v pozdČjších dobách, než jak líþí oba narativy. Je sice pravda, že témČĜ ve všech pĜípadech se jednalo o podvrhy, které ale pĜed svým odhalením vyvolaly vášnivé diskuze (zvláštČ pak napĜ. Kámen z Kensingtonu þi modroocí blonćatí Indiáni), ale jeden artefakt však stále upoutává naši pozornost. Jedná se o tzv. Peníz z Maine, který byl nalezen v roce 1957 bČhem amatérských vykopávek indiánského nalezištČ na pobĜeží Maine. Mince byla vyražena nČkdy v prĤbČhu vlády norského krále Olafa Kyrreho (vládl v letech 1065-1080). Nabízí se velmi vábivá hypotéza, že mince byla pĜedmČtem výmČnného obchodu (jistČ ne jako platidlo) pĜímo mezi SeveĜany a zdejšími Indiány, a že se zde tedy GróĖané vyskytovali i pozdČji. Bohužel toto nemĤžeme potvrdit, ale ani zcela vyvrátit. V každém pĜípadČ je to jediný nález severského pĜedmČtu v tomto nalezišti. Je tedy pravdČpodobnČjší, že se jednalo o pĜedmČt smČny mezi místními Indiány a lidmi z kultury Dorset, kteĜí obchodovali zase s GróĖany.77

III. Ekonomické zázemí grónských osad 1. Základy hospodáĜství

V dosavadním prĤbČhu jsme vČnovali pozornost prvním krokĤm vedoucím ke kolonizaci Grónska, poþátkĤm severského osídlení tohoto ostrova a zabývali jsme se také nČkolika aspekty, které se pojí s danou tematikou a jsou vhodné pro smČĜování naší práce. PovČtšinu þasu jsme se opírali o skromné zmínky v nČkolika pramenech a také o nČkolik hypotéz vyĜþených na základČ archeologických výzkumĤ. Tento rozsáhlejší úvod do problematiky Grónska byl nutný k pochopení dalšího výkladu. Nyní vstupujeme na ještČ tenþí led historického bádání, neboĢ o každodennostech života, o ekonomice a obchodu v Grónsku, prameny, až na výjimky, mlþí. Co nejpeþlivČjší postihnutí ekonomického zázemí SeveĜanĤ v Grónsku nás dovede k jádru naší problematiky – zmizení grónských osad.

77

Cox, Steven L.: A Norse Penny from Maine. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 206207.

35

1.1 Ekonomické pĜedpoklady

Jak již bylo zmínČno, v Grónsku, stejnČ jako na Islandu, bylo základem hospodáĜství pastevectví. První osadníci si s sebou dovezli i velice odolné severské plemeno ovcí (Ovis salustis domestica), které mohlo strávit celý rok pod širým nebem. Dokonce pĜi náhlém zhoršení poþasí se tyto ovce umí samy zachránit pĜed umrznutím zahrabáním se do snČhu. Schopnost ovcí pĜežít zimu bez ustájení v chlévČ byla pro GróĖany velkým pĜínosem, avšak hrozbou pro volnČ se pasoucí ovce mohli být vlci. ZĜejmČ brzy po konsolidaci prvotních osad se vytvoĜil dvoj až trojdílný ekonomický model osídlení grónských fjordĤ s rozdílným hospodáĜským zamČĜením. Nejlépe situované farmy a hospodáĜství byly ve vnitĜních þástech fjordĤ, kde byly dostateþnČ kryty nejen pĜed velmi krutou zimou, ale i ledovcem (moĜským a pevninským). Existovaly ale i usedlosti, které se nacházely blíže k moĜi. Další byly posunuty více do vnitrozemí až na samý konec obyvatelné zóny. Zda šlo jen o sezónní pastevecké pĜíbytky, nebo o menší farmy, jejichž ménČ výhodná pĤda byla zabírána až v dalších vlnách osídlení, nemĤžeme dnes již pĜesnČ urþit. Velká þást obyvatel, zvláštČ pak lidé žijící nedaleko pobĜeží, se zabývali lovem moĜských savcĤ (vedle mrožĤ pĜedevším tuleĖĤ). Pro tyto usedlosti byl možný rybolov ve fjordech, ryby se ale hojnČ nacházely i v Ĝekách a jezerech. Dále GróĖané se v osídleních nedaleko moĜe zĜejmČ zamČĜovali na sbČr jedlých slávek, vajec moĜských ptákĤ a jejich odchytu na maso. ZĜídka docházelo ke zpestĜení jídelníþku velrybím masem a tukem, ten se spoleþnČ s tulením používal pĜedevším na svícení do olejových lamp. Obyvatelé vnitrozemských osad se ve velké míĜe zamČĜovali na pastevectví a lov sobĤ.78 Bylo by logické usuzovat, že když mnoho grónských potokĤ a Ĝíþek skýtalo dostatek sladkovodních ryb, a navíc když se nedaleko nacházelo moĜe, byl rybolov jednou z nejdĤležitČjších souþástí každodenního života obyvatel. Seaverová odkazuje na Poula Nørlunda, který pĜedpokládal, že se na jaĜe a v létČ v pobĜežních vodách hojnČ vyskytovala treska, studenČjší vody byly pĜíhodné pro velké množství huĖáþka severního (Mallotus villosus), i pro siveny (Salvelinus fontinalis) a Ĝadu ryb z þeledi lososovitých (Salmo). Žralok grónský (Somniosus microcephalus), který má velmi tuþná játra, obdobnČ jako treska, obýval moĜe pĜi pobĜeží.79

78

Keller, Christian: Vikings in the West Atlantic: A Model of Norse Greenlandic Medieval Society. Acta Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 131-132; Polách, Vladimír P.: StĜedovČké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 26-27. 79 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 248.

36

Díky archeologickým vykopávkám z nalezištČ Ø17a80 z bývalého Východního osídlení (dnešní Narssaq) mĤžeme pĜibližnČ odvodit, jak zde žili lidé zhruba od jedenáctého století až do pozdní fáze celé kolonie. Archeozoologický prĤzkum vykopávek ale domnČnku o rybaĜení nepotvrzuje, spíše vyvrací. Z celkového poþtu zachovalých fragmentĤ kosterních pozĤstatkĤ rĤzných druhĤ zvíĜat tvoĜí þásti ryb jen 0,20 %, z vykopávek jiných osídlení nejsou procenta o mnoho vyšší. McGovern s Bigelowem tyto výsledky porovnávají s nálezy z Islandu a obdobných severoatlantických nalezišĢ, kde procenta rybích pozĤstatkĤ neklesnou pod 60 %. Také velmi malý poþet nálezĤ zbytkĤ udic, háþkĤ apod., v porovnání s jinými zemČmi, jakoby naznaþoval, že se GróĖané rybolovu témČĜ nevČnovali.81 Nutno podotknout, že SeveĜané museli mít rybolov hluboko zakoĜenČný ve své kultuĜe. MoĜe obklopující Skandinávii oplývala velkou hojností treskovitých ryb, lovila se zde treska obecná (Gadus morhua), treska jednoskvrnná (Melanogrammus aeglefinus) apod. Po vykuchání a odstranČní hlavy mohly být tresky konzervovány a uchovány pĜes pČt let, aniž by byly soleny. Tresky se totiž sušily na velkých žebĜinách ve vČtru pĜi teplotČ okolo 1 °C. Vzniklá sušená treska, tzv. tørrfisk, byla výbornou zásobárnou proteinĤ a dlouhoskladnou komoditou sloužící k obchodu þi poplatkĤm. Podle posledních nálezĤ ze Skandinávie byla výroba tørrfisk známá již jedno až dvČ století pĜed naším letopoþtem.82 Dle Seaverové mohlo nastat nČkolik situací, které by absenci rybích kostí vysvČtlovaly. Ryby mohly být kuchány a þištČny (i s páteĜí) už na místČ úlovku. Zbytky se dávaly prasatĤm þi pĜi pobĜeží mohly být házeny krabĤm anebo se využívalo všech zbytkĤ ryb na výrobu krmné smČsi pro zvíĜata, stejnČ jak se tomu dČlo v severozápadním Norsku.83 V Grónsku bylo totiž nalezeno mnoho mlýnských kamenĤ, které nemohly v tak velké míĜe sloužit k mletí obilí – v tČchto podmínkách obilí na zrno nedorostlo a jeho doprava byla velmi drahá. Je sice pravdČpodobné, že nČjaké obilí bylo dováženo, ale 80

Pro pĜehlednost budeme uvádČt zkratky archeologických nalezišĢ farem, kde V znaþí Západní osídlení (Vestribyggÿ) a Ø Východní osídlení (Eystribyggÿ). Tuto klasifikaci zavedl Daniel Bruun v roce 1895 a užívá se dodnes. 81 McGovern, Thomas H. – Bigelow, Gerald F.: The Archaeozoology of the Norse Site Ø17a Narssaq District, Southwest Greenland. Acta Borealia 1984. No. I, s. 88, 97. 82 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking A Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 195. 83 Užití zbytkĤ z ryb do krmné smČsi ale vyvrací McGovern s Perdikarisovou, neboĢ mČĜení pomČru isotopĤ uhlíku v kostech z hospodáĜských zvíĜat z farem nevykazují známky, že by byly živeny vČtším množstvím rybích pozĤstatkĤ. Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking A Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 207.

37

nemohlo se jednat o velké množství, navíc pro obchodníky byl lukrativnČjší dovoz jiných a skladnČjších komodit (víno, med, ...).84 Na druhou stranu hojnost ryb ve fjordech nemusela být trvalá, protože teplota vody byla prvních 300 let severského osídlení ještČ pro ryby na snesitelné hranici, ale jakmile se ochladila, ryby mohly být pĜinuceny odtáhnout do otevĜenČjšího moĜe.85 S tím by mohla souviset také absence jejich pozĤstatkĤ na farmách, avšak výkyvy a snižování teplot máme dochované až z pozdČjšího stádia severského osídlení v Grónsku. DĤvody nepĜítomnosti rybích pozĤstatkĤ mohou být jiné. Grónské pĜírodní podmínky jsou charakteristické výbornými konzervaþními pĜedpoklady pro archeologické nálezy, díky kterým lze vykopat pozĤstatky po vlasech, látkách, kožešinách, kostech savcĤ a ryb apod., ale stopy po rybolovu nebyly nalezeny témČĜ žádné. Záporné dĤkazy takĜka nikdy v archeologii neobstály, avšak bČhem posledních 30 let bylo tématu ryb vČnováno dost studií od mnoha autorĤ a žádný z nich nenašel dostateþné nálezy. Jediným akceptovatelným závČrem tedy je, že rybolov zkrátka nehrál v hospodáĜství GróĖanĤ dĤležitou roli. PĜíþin mohlo být nČkolik – nedostatek lodí na efektivní rybaĜení, pĜednost lovu savcĤ s vyšším procentem tuku þi nedostatek pracovních sil bČhem sezóny, kdy mČly prioritu jiné, pro SeveĜany dĤležitČjší, pracovní þinnosti.86 Tento závČr se mĤže jevit jako nepravdČpodobný, vezmeme-li v potaz ostatní skandinávské lokality v Severním Atlantiku, jednalo by se o ojedinČlý pĜípad, kde by takto bohatý a dostupný zdroj potravy nebyl využíván. Také by to svČdþilo o tom, že když GróĖané nebyli nuceni lovit ryby, spoléhali se na jiný druh obživy, které muselo být tedy 84

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 57. Problémem s intepretací nálezĤ mlýnských kamenĤ v Grónsku se vČnovalo nČkolik vČdcĤ. V subarktických podmínkách není možné pČstovat obilí, aby dozrálo alespoĖ na nČjaké na zrno, mlýnské kameny sloužily zĜejmČ na rozemletí trávy, suchých listĤ, menších vČtviþek a listĤ mČkkých vrb a menších bĜíz pro dobytek. Zbytky rozemletých vČtví a listĤ lze þasto najít v archeologických vykopávkách z farem. Do smČsi se mohly pĜidávat napĜ. i menší kosti apod., vznikla tak výživnČjší krmná smČs. Mainland, Ingrid: Pasture Lost? A Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 248-249; Ross, Julie M. – Zutter, Cynthia: Comparing Norse Animal Husbandry Practises: Paleoethnobotanical Analyses from Iceland and Greenland. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 64. Nezastáváme názor Diamonda, jenž tvrdí ve své práci, že GróĖané zavrhli pojídání ryb díky tabuizování tohoto jídla. Diamond uvádí, že se v prvních letech osídlení mohli pĜiotrávit chycenými rybami, které mohli napĜ. pozĜít už zkažené apod., a tak je vylouþit i ze svého jídelníþku. Toto odĤvodnČní je zcela nepravdČpodobné, neboĢ jednak pro SeveĜany obecnČ byl rybolov pĜirozenou þinností, a také se zdá velmi nelogické, že by ryby vĤbec nejedli, zvláštČ pak pĜi zhoršení hospodáĜských podmínek. VždyĢ pĜiotrávit by se mohli i špatnČ uloženým masem ze soba apod. Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005, s. 230, 239-240. 85 Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 10. 86 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking A Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 207-208.

38

dostatek þi dokonce pĜebytek. Ryby nebyly zavrženy, ale chytaly se jen ve velmi malé míĜe, jak nám dokládají archeologické vykopávky. Podíváme-li se dále na výsledky z vykopávek Ø17a a jiných farem, zformuje se nám témČĜ celý obraz tehdejší farmy. Mezi domestikovanými zvíĜaty tu byly, vedle výše zmínČných ovcí, zastoupeny skot a kozy. PomČr kostí ovcí a koz ku skotu je 1,5:1 až 2:1, což je dáno pĜedevším nároþností na pastvu a píci, a postupem þasu byl rozdíl stále vČtší. Ze souboru vykopávek kostí z raného období obou osídlení lze vyþíst snahu o co nejvČtší chov skotu, pĜestože grónské hospodáĜské podmínky spíše vyhovují ovcím a kozám. Analýza þelistí z farem Ø71s, V51 a V52 potvrdila domnČnku, že v Grónsku byl na ovce a kozy kladen daleko vČtší hospodáĜský dĤraz než v jiných lokalitách Severního Atlantiku. Lze usuzovat, že zamČĜení chovu dobytka se u GróĖanĤ lišilo podle velikosti farem; stĜední a malá hospodáĜství držela domácí zvíĜata pro jejich sekundární produkty, velké a náþelnické usedlosti se zamČĜovaly spíše na maso. PĜi produkci masa bylo potĜeba více pastvin a píce, ale ménČ lidské práce než pĜi mlékaĜství k dosažení stejného potencionálního energetického množství potravy. Navíc když bČhem dlouhé zimy došlo SeveĜanĤm seno, poráželi na maso dokonce i jehĖata, jak je patrné z vykopávek Ø71s. NicménČ muselo být tak þiĖeno s obezĜetností, neboĢ zabil-by farmáĜ vysoký poþet mláćat, pĜipravil by se postupnČ o své stádo. Oblíbeným nápojem GróĖanĤ bylo zakysané mléko, které pĜi dobrém uskladnČní mohlo vydržet dlouho i pĜes zimu, stejnČ jako sýr, máslo, tvaroh a skyr, což byl zvláštní druh zakysaného mléka skladovaného ve velkých nádobách. Další nálezy svČdþí o tom, že v Grónsku byl zaveden v omezené míĜe i chov prasat. VepĜové bylo velmi cenČno v celé Skandinávii a samotné prase je celkem nenároþné všežravé zvíĜe. Byly nalezeny i ohlodané kosti psĤ, což zde svČdþí o chovu prasat – zemĜel-li pes, byl zĜejmČ hozen prasatĤm, aby se zužitkoval i po své smrti. SeveĜané také velmi vzácnČ chovali konČ.87 Sobí pozĤstatky se hojnČ nacházejí ve vykopávkách ze Západního osídlení, kde tvoĜí prĤmČr jejich kostí z 8 farem 23,14 %, zatímco ve Východním osídlení, které je reprezentováno 5 farmami, je výskyt nižší – 3,48 %. Je zajímavé, že v Ø17a se mČní pomČr domácích zvíĜat ku sobĤm z 4,43:1 ze starších kulturních vrstev na 8,64:1 z vrstvy nejsvrchnČjší. V Západním osídlení byl trend zcela opaþný, musíme ale také brát na zĜetel 87

Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 9; Mainland, Ingrid – Halstead, Paul: The Economics of Sheep and Goat Husbandry in Norse Greenland. Arctic Anthropology vol. 42, No. 1. Madison 2005, s. 113-117.

39

poþasí. Západní osídlení je daleko severnČji položené než Východní, tudíž je zde kratší doba pĜíznivá pro vegetaci, tím je omezen chov dobytka ve vČtším mČĜítku a dána tak vČtší závislost na lovu. Lov tuleĖĤ hrál v životČ GróĖanĤ velice dĤležitou roli, jejich hojné ostatky byly nalezeny i ve vnitrozemských farmách (nČkteré byly vzdáleny až 30 km od moĜe). PĜi lovu tuleĖĤ byla nutná spolupráce, farmáĜi z vnitrozemských farem byli závislí na majiteli lodí z farem nedaleko moĜe, ten by se ale neobešel bez posádky a jiných pracovníkĤ z vnitrozemí. Provázanost a kooperace byla dĤležitá pro úspČch. V mnoha pĜípadech tvoĜil tuleĖ témČĜ každodenní stravu, dalo by se Ĝíci chléb, o þemž svČdþí až 80% zastoupení v živoþišných kosterních pozĤstatcích z V48 (prĤmČrnČ: osm severních farem v pozdČjší fázi vykazují 52,81 %, zatímco pČt jižních 45,49 %).88 Velryby byly cenČny nejen pro své maso, ale i pro své kosti – mnohdy nahrazovaly jinde železné náþiní jako rýþe þi motyky. Není však pravdČpodobné, že by je GróĖané pĜímo lovili, na rozdíl od EskymákĤ chytali jen kusy uvízlé na mČlþinách. StejnČ jako v pĜípadČ tuleĖĤ „lovili“ tedy z pobĜeží. Mrož (Odobenus rosmarus), polární medvČd (Ursus maritimus) þi polární liška (Vulpes lagopus) byli loveni nebo chytáni pro obchod, jak bude pojednáno níže.89 Byly nalezeny pozĤstatky i z jiných živoþichĤ, vČtšina z nich ale nehrála roli v stravČ. Jako zdroj potravy zĜejmČ sloužil hojnČ se v Grónsku vyskytující zajíc polární (Lepus arcticus) a obþasnČ i bČlokur tundrovitý (Lagopus lagopus), avšak nikdy jako hlavní jídlo. Bylo totiž vypozorováno, že jakmile se v arktických podmínkách strava skládá jen z masa zajícĤ, kteĜí postrádají dostatek tuku, nezažene hlad. Tento stav bývá pojmenován jako „zajeþí hlad“, po nČkolika dnech jen na takovéto stravČ nedoplnČné olejem þi tukem þlovČk zaþne trpČt prĤjmem, který mĤže být smrtící. PotĜeba dostatku tuku byl znám nejen InuitĤm, ale i SeveĜanĤm.90 88

V Grónsku se vyskytovalo v tuto dobu dokonce 6 druhĤ tuleĖĤ. Mezi nálezy kostí ze severských farem jsou nejþastČji zastoupeni tuleĖ kuželozubý (Halichoerus grypus) a tuleĖ obecný (Phoca vitulina), oba nejvíce zranitelní na jaĜe, kdy se starají o mláćata. Chytáni byli na pobĜeží do sítí a následnČ ubíjeni. SeveĜané takto lovili také tulenČ grónského (Pagophilus groenlandicus) a þepcola hĜebenatého (Cystophora cristata) pĜi jejich jarních migracích podél grónského pobĜeží. Další dva z þeledi tuleĖovitých, tuleĖ kroužkovaný (Phoca hispida) a tuleĖ vousatý (Erignatus barbatus) žili v grónských fjordech, ale byli zranitelní jen pomocí vrhání harpun, tedy technice, kterou SeveĜané s nejvČtší pravdČpodobností neznali. Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 195-199. 89 McGovern, Thomas H. – Bigelow, Gerald F.: The Archaeozoology of the Norse Site Ø17a Narssaq District, Southwest Greenland. Acta Borealia 1984. No. I, s. 87-97. 90 Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 304.

40

Vedle již jmenovaných zdrojĤ jídla je zĜejmé, že se lidé snažili využít všechno jedlé, co Grónsko poskytovalo. Mezi pro nás netradiþní suroviny, ale s velkou vyživovací hodnotou, patĜí islandský mech (Cetraria islandica), taktéž naþervenalá jedlá moĜská chaluha (Fuccus)91 a dČhel andČlika (Archangelica officinalis). Jeþmenice píseþná (Leymus arenarius) sloužila pro dobytek zĜejmČ jako náhrada obilí. To bylo také pČstováno, ale opČt jako píce, protože díky nedostatku teplých dnĤ nemohlo uzrát na zrno. Dokonce byla v lidských exkrementech nalezena semena truskavce ptaþího (Polygonum aviculare) a jiných bČžnČjších trav, jež sloužily zĜejmČ jako pĜíloha þi místo koĜení. SeveĜané byli jistČ potČšeni hojnými výskyty horských borĤvek (Vaccinium myrtillus), brusinek (Vaccinium vitis) a šíchy þerné (Empetrum nigrum). MČli tak alespoĖ nČjaký doplnČk stravy i v podobČ bobulí, obsahujících vysoké množství vitamínu C, který je chránil pĜed rĤznými nemocemi, a díky nimž zĤstali odolní a zdraví po celou dobu osídlení Grónska.92 Obdobné nálezy kostí jednotlivých druhĤ zvíĜat ve všech oblastech svČdþí o vzájemné obchodní výmČnČ mezi vnitrozemskými usedlostmi a tČmi pobĜežními. Mohlo by se tedy zdát, že GróĖané radostnČ užívali darĤ pĜírody, majíce docela širokou základnu hospodáĜského života. PĜes prosperitu, která alespoĖ zpoþátku byla v mnoha oblastech, si nelze v žádném pĜípadČ pĜedstavovat bezstarostnou severskou komunitu. Citelnou chybu v ekonomickém modelu Grónska lze najít v hospodáĜském zamČĜení menších farem. Zatímco farmy s vysokým statusem získávaly mléko z krav, ovcí a koz, zajišĢovaly maso a tuk z ovcí, koz, tuþĖákĤ a sobĤ, menší farmy byly více závislé na mléku ovcí a koz a mase tuþĖákĤ a sobĤ. Tudíž zdroje potravy u vČtších farem byly bohatší a rozmanitČjší

Získávání tuku hrálo velmi dĤležitou roli pro jakoukoliv spoleþnost, která byla závislá jen na živoþišných produktech. SeveĜané v Grónsku ani na Islandu nepČstovali obilí, a proto nemČli takĜka žádný zdroj karbohydrátĤ. Proteiny nemohou být jednoduše metabolizmem pĜemČnČny na energii a pĜíjem jen velkého množství proteinĤ napĜ. z libového masa bez karbohydrátĤ þi tuku mĤže vést k tČžkým nemocem. Tuk je také cenČn pro velké množství kalorií, mající vyšší energetickou hodnotu oproti karbohydrátĤm þi proteinĤm v pomČru 9:4. Kosti pĜedstavují jeden z nejspolehlivČjších zdrojĤ tuku u suchozemských savcĤ, protože trpí-li zvíĜe hladem, je tuk z kostí metabolizován až v poslední ĜadČ (tedy je-li zvíĜe hubené, tuk lze najít ještČ v dĜeĖové dutinČ dlouhých kostí). Díky archeologickým vykopávkám a specifickým zlomeninám kostí u suchozemských savcĤ jsme si jisti, že SeveĜané využívali kosti pro získání morku. Je také dochováno, že se GróĖané snažili využít velmi intenzivnČ všech dostupných zdrojĤ tuku z kostí. BČhem pĜíprav na zimu byly pravdČpodobnČ shromažćovány i kosti z podzimních porážek a v dlouhých a tuhých zimách byly kosti teprve lámány jako zdroj tuku. Na Islandu se toto nedČlo díky zásobám sušených tresek. Více viz Outram, Alan K.: Comparing Levels of Subsistence Stress amongst Norse Settlers in Iceland and Greenland Using Levels of Bone Fat Exploitation as an Indicator. Environmental Archaeology Vol. 8, No. 2. York 2003. 91 Chaluhy se využívaly ve velké míĜe i jako hnojivo, píce, vystýlka þi jako zdroj nedostatkové soli, nČkde se uvádí velmi diskutabilní názor, že se používaly jako alternativní zdroj k topení pĜi nedostatku dĜeva. 92 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 51.

41

a v koneþném dĤsledku i více stabilní. HospodáĜství vČtších farem bylo schopno lépe odolávat krizím.93 Pro veškeré þinnosti v Grónsku byla nezbytná spolupráce mezi lidmi, jedinec by zde nemČl šanci pĜežít. Kooperace byla potĜebná nejen pro lov tuleĖĤ a sobĤ, ale i pro cesty do severních lovišĢ, pro veškerou stavební þinnost þi sklízení sena. V neposlední ĜadČ byla nutná spolupráce i pĜi pĜerozdČlování komodit mezi ekonomicky rĤznČ zamČĜenými osídleními. Na tato potĜebná rozhodnutí mČli nejvČtší vliv náþelníci z hlavních farem. Nejenom Grónsko, ale všechny oblasti Severního Atlantiku, které byly kolonizovány Skandinávci, byly založeny na náþelnickém systému. Byl to právČ bohatý náþelník, jenž si mohl dovolit koupit loć, obstarat hospodáĜská zvíĜata, najmout posádku a vydat se osídlit nová území. Náþelník byl zodpovČdný za úspČšnou kolonizaci, byl to on, kdo dČlal prvotní dĤležitá rozhodnutí ohlednČ pĜežití a hospodáĜských strategií.94 Lov byl také omezen zimním obdobím, sobi se lovili þásteþnČ v létČ a hlavnČ na podzim. Na tulenČ se ve Východním osídlení þekalo až do jara, a tak se SeveĜané museli spolehnout pĜes zimu na zásoby masa, na uzené þi sušené ryby a mléþné produkty svých zvíĜat. Pokud ale bylo chladné a deštivé léto, nastal pro GróĖany velký problém v obstarávání dostatku píce na zimu. Na množství sena bylo závislé pĜežití veškerého dobytka (zvláštČ skot je velmi nároþný na dostatek sena). Z tohoto dĤvodu je zĜejmé, že se v létČ velká þást obyvatel farmy zabývala právČ seþením, sušením a uskladĖováním sena. PĜišly-li deštČ, byla tato þinnost maĜena.95 Pomocí pylových analýz a tefrochronologie, což je datovací metoda využívající poznání a vzájemný vztah jednotlivých vrstev vulkanického popela (utváĜejí se tak þasové ukazatele – izochrony), bylo zjištČno, že pĤvodní podrost v Grónsku, ale i napĜ. na Islandu, byl spálen. ZĜejmČ brzy po landnám byli nuceni záborci vypálit kĜovím, menšími bĜízami, vrbami a olšemi zarostlé louky, aby mohli zvČtšit své pastviny a zintensivnit rĤst trávy na nich. SeveĜané pĜitom jistČ znali dĤsledky svého poþínání, neboĢ dĜevo bylo cennou a hĤĜe dostupnou komoditou, proto takové pálení bylo peþlivČ hlídáno. Z Grónska máme zachovanou evidenci rozdílĤ výskytu pylu pĜed záborem a po nČm, charakteristickou vČtším výskytem pylĤ trav a naopak snížením poþtu dĜevin. PĜemČna kĜovinaté krajiny na louky a pastviny v prvních letech landnám byla tudíž 93

Mainland, Ingrid – Halstead, Paul: The Economics of Sheep and Goat Husbandry in Norse Greenland. Arctic Anthropology vol. 42, No. 1. Madison 2005, s. 117. 94 Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic. Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 507. 95 Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005, s. 224-225, 231, 235.

42

ekologickým experimentem, provedeným bez dlouhodobé znalosti místních podmínek. SeveĜané pĜi osídlování zavedli na Island i do Grónska pasoucí se dobytek, jenž se na ostrovech pĜedtím nevyskytoval, a stal se základem jejich hospodáĜství. Máme doloženo, že se nadmČrným pastevectvím zvýšila pĤdní eroze a snížila biodiversita, avšak GróĖané nemČli na své pĜírodní okolí tak niþivý dopad, jako tomu bylo na Islandu.96 BČhem intenzivních vykopávek severských farem bylo totiž zjištČno, že SeveĜané používali zavlažování pastvin pomocí pĜehrad a kanálĤ. GróĖané tak jistČ vČdČli o své hospodáĜské závislosti na úrodných pastvinách a o obtížích spojených s obstaráním dostatku sena na zimu. Gardar (Ø47), jako jedna z nejvČtších farem Východního osídlení, mČla zavlažovací systém skládající se ze sítČ vykopaných kanálĤ, jenž pĜivádČly vodu z Ĝeky do oblasti farmy. Hlavní kanál se nacházel podél vrchního hĜebenu nedaleké hory, odtud byla voda odvádČna menšími kanály napĜíþ Ĝadou polí. Na strategických místech hory byly vybudovány rozsáhlé pĜehrady, které mČly za úþel nahromadit jarní vodu pĜi tání do menších jezer. PĜehrady sloužily nejenom jako zásobníky vody pĜi letním suchu, ale i jako regulátor toku vody do systému kanálĤ. Zamezilo se tak možné erozi pĤdy nadmČrným množstvím vody, a také vyplavení prvních jarních rostlin. Na druhou stranu se takto zabránilo pĜílišnému vysušení pĤdy a její následné erozi kvĤli fénovému vČtru. Po nálezech z Gardaru byly postupnČ nacházeny další umČlé pĜíkopy na ĜadČ dalších farem z Východního osídlení (napĜ. Ø4, Ø29, Ø36, Ø37, Ø149) a na jedné ze Západního (V51). Nejednalo se tedy o ojedinČlou záležitost vysoce postavené farmy, zavlažování mČly i nČkteré menší statky. Pastviny mČly pro SeveĜany zásadní dĤležitost a zavlažování tak pĜedstavovalo efektivní ošetĜení od nepĜíznČ a neobvyklosti poþasí, stejnČ jako sloužilo k lepším výnosĤm sena na zimu. NicménČ zavlažování nebylo souþástí všech grónských farem, ale bylo ponejvíce potĜeba tam, kde se choval skot s daleko vyššími nároky, zejména velkou spotĜebu sena v zimČ. V Gardaru, kde mohlo být ustájeno 75 až 100 krav, musela být roþní spotĜeba sena obrovská – na zimu pĜibližnČ jedna tuna sena na každou krávu.97 96

Dugmore, Andrew J. et al.: The Norse Landnám on the North Atlantic Islands: an Enviromental Impact Assessment. Polar Record vol. 41, No. 216. Cambridge 2005, s. 23 nn; Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 3. 97 Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické – supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 139-142; Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 114; Adderley, Paul W. – Simpson, Ian A.: Soils and Palaeo-climate Based Evidence for Irrigation Requirements in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 1667-1677.

43

Poslední vykopávky v Gardaru svČdþí dokonce o tom, že SeveĜané vybrané pastviny hnojili. Paleoekologické údaje ze zavlažovacích kanálĤ poukazují na užití odpadového materiálu z farmy, zahrnující velké kravské chlévy. HnĤj z celé farmy byl rozptýlen po celé nedaleké louce. Charles Schweger se domníval, že se nejednalo v pĜípadČ Gardaru o ojedinČlý pĜípad hnojení grónských pastvin. Nedávná studie farmy Ø34 jeho hypotézu nepĜímo potvrdila.98 Archeolog Rob Commisso prozkoumal nalezištČ Ø37 z Východního osídlení a provedl zde unikátní pokusnou studii. V roce 2003 a 2005 sesbíral mnoho druhĤ a exempláĜĤ rostlin pĜímo z okolí farmy, poté z nejbližších a nejlepších pastvin. Nakonec shromáždil ty stejné rostliny i ze vzdálenČjších luk, jež SeveĜany nemusely být vĤbec využívány. Všechny vzorky rostly na stejné pĤdČ a vždy se jednalo o silné jedince. Jelikož každý druh rostlin obsahuje pĜirozenČ jiné množství dusíku (į15N), musel Commisso porovnávat mezi sebou jen stejné druhy rostlin z rĤzných lokací. Aþkoliv uvádí, že se jedná o zcela nezavedenou metodu založenou na empirii, jasnČ z ní vyplývá, že i po 500 letech je patrna þinnost GróĖanĤ. Ze studie je totiž evidentní, že SeveĜané z farmy Ø37 museli nejbližší pastviny hnojit. Množství dusíku z rostlin z blízkého okolí hospodáĜství dosti pĜevyšuje hodnotu stejných rostlin ze vzdálenČjších luk. Autor podotýká, že je nutné provést další potvrzující výzkum, aby se jeho nová metoda zaþala obecnČ používat nejenom pro vykopávky Severského Grónska.99 Commisso, i pĜes poþáteþní problémy své studie, potvrdil nČkolikrát vČdci pĜed ním vyslovenou hypotézu, že se GróĖané vskutku snažili starat o vybrané louky a pastviny nejenom zavlažováním, ale i hnojením. PĜi pĜíchodu prvních velkých mrazĤ a zimy byli lidé zahnáni do svých domovĤ, kde se kromČ péþe o dobytek vČnovali mnoha dalším þinnostem. Ženy se zabývaly chodem domácnosti, staráním se o dČti, ale také pĜedením, tkaním, šitím, barvením a spravováním šatĤ, zatímco muži opravovali své lovecké náþiní a veškeré nástroje a pĜedmČty ze dĜeva a železa, vyĜezávali z mrožích kostí apod. Je ale s podivem, že pĜes veškerou nutnou 98

SeveĜané užívali kultivace tzv. plaggen soil – typu pĤdy, vytvoĜenou z vyrytých drnĤ rašeliny ze vzdálených polí, jež byly následnČ použity jako podestýlka krav, po nČjakém þase se kejdovitou vystýlkou velmi bohatou na živiny pohnojili vybrané pastviny. Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 114; Schofield, Edward. J. – Edwards, Kevin J. – Christensen, Charlie: Environmental Impacts around the Time of Norse Landnám in the Qorlortoq Valley, Eastern Settlement, Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 35. Kidlington 2008, s. 1649-1651. 99 Commisso, Rob G. – Nelson, Daniel E.: Patterns of Plant į15N Values on a Greenland Norse Farm. Journal of Archaeological Science vol. 34. Kidlington 2007, s. 440-448.

44

každodenní práci, byly nalezeny šachové figurky a jiné þásti stolních her, že SeveĜané þas mČli na hry. ZĜejmČ sloužily k ukrácení velmi dlouhých zim. Dalo by se pĜedpokládat, že lidé žijící v zimČ pod jednou stĜechou se zvíĜaty, ba v jedné místnosti, budou trpČt mnoha rĤznými nemocemi a obzvláštČ parazity, ale nebylo tomu tak. Vedle bČžných vší (Anoplura) a blech (Ĝád Siphonaptera) trpČli obþas GróĖané trichinózou – nemocí vyvolanou svalovcem stoþeným (Trichinella spiralis), ale to jen ve velmi vzácných pĜípadech, kdy bylo maso nedostateþnČ tepelnČ zpracováno. Jídelníþek SeveĜanĤ byl celkovČ na tehdejší dobu zdravý a každá farma mČla zvlášĢ svou studnu, tudíž jakékoliv nákazy þi nemoci se pĜípadnČ šíĜily velmi pomalu.100 Písemné prameny nám pramálo sdČlují o životČ žen v Grónsku. Výþet jejich þinností ale nebyl o nic menší a ménČ namáhavý než u mužĤ. Nejenomže byly zodpovČdné za velkou þást hospodáĜských prací, nČkteré se plavily i do Vínlandu (napĜ. viz výše Sága o Eriku Rudém) þi nČkdy mohly provázet muže pĜi loveckých výpravách. Krom vaĜení se staraly o dČti, pĜedly a tkaly látky na obleþení a plachty, které i barvily, pĜipravovaly kožešiny na zimní obleþení a boty, ale také je pĜipravovaly na prodej apod. Staraly se také o dobytek a dojily krávy, stloukaly máslo, vyrábČly sýr a skyr. Ženy se také staraly o zásoby vody a þasto i topiva. StejnČ jako muži musely být odolné a v dobré fyzické kondici, pĜekvapí však nálezy kosterních pozĤstatkĤ žen, které se dožily více než 50 let.101

1.2 Železo a dĜevo – další výpravy do Nové zemČ?

Není prozatím úplnČ jisté, zda si GróĖané byli schopni ve vČtším mČĜítku zpracovávat vlastní železo. Se zpracováním železa jsou spojeny dva problémy – odkud by brali SeveĜané rudu a pokud ji mČli, jak by ji zpracovávali, neboĢ tato þinnost je energeticky velmi nároþná. PĜitom ale existuje mnoho nálezĤ domácích kováren þi výhní,

100 101

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 57-58. Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 16, 22. 14 C datace kostí je po technické stránce dnes už dobĜe zajištČna, protože spoþívá na þistých chemických extraktech kombinovaných spolu s urychlovaþem spektometrie hmoty (AMS). Díky využití technologie AMS mohou být datovány už i velmi maliþké vzorky kostního kolagenu, které jsou menší než jeden miligram. Tímto zpĤsobem je možné vybrat nejlepší vzorky z kostry a zároveĖ minimalizovat problémy zpĤsobené postupným zhoršováním se kvality nálezĤ a jejich zneþištČním. Jakmile je kost pĜimČĜenČ zakonzervovaná, AMS 14C spolehlivČ stanoví vČk stejnČ jako podíl izotopu uhlíku skeletálních pozĤstatkĤ urþených archeologickému výzkumu, navíc bez toho, aby došlo ke zniþení daného objektu. V pĜípadČ, že je pĤvod kolagenu suchozemský, tak bČžnČ namČĜený 14C rok je pĜeveden do skuteþného kalendáĜního vČku za použití letokruhové kalibraþní kĜivky. Avšak tuto relativnČ jednoduchou proceduru není možné aplikovat v pĜípadČ, když je kostní kolagen odvedený zþásti z moĜského uhlíku, který kvĤli efektu tzv. „moĜského zásobníku“ vychází o pár stovek 14C let starší než jemu odpovídající suchozemský uhlík. Arneborg, Jette et al.: Change of Diet of the Greenland Vikings Determined from Stable Carbon Isotope Analysis and 14 C Dating of Their Bones. Radiocarbon vol. 41, No. 2. Tuscon 1999, s. 157.

45

také jsou dĤkazy zpracování železa pĜímo v Grónsku. V Kónungsskuggsjá se praví, že surové železo v Grónsku má vysokou cenu a že je výhodné ho dovážet.102 Je otázkou, zda pĜišlo cizím obchodníkĤm lukrativní rudu importovat, a zda o ni GróĖané mČli za tuto cenu vĤbec zájem. Železo GróĖané museli dovážet, ale je otázkou do jaké míry, neboĢ muselo být po tak dlouhé a nebezpeþné cestČ velice drahé. Je pĜedpoklad, že si železo nechávali dovážet sporadicky, alespoĖ do té doby, dokud si jej mohli sami obstarávat. NČkolik set kilometrĤ od východního pobĜeží Grónska, v jihozápadním cípu kanadského zálivu Ungava (západnČ od Labradoru), de facto v oblasti pĜedpokládaného Marklandu, se nachází bažiny s vysoce kvalitní surovou rudou, jež vznikla oxidacemi roztokĤ obsahujících železo. Tato ruda mohla být dobĜe a rychle roztavena i díky dĜevČnému uhlí z okolních velkých zásob dĜeva. V dnešním podnebí, které je takĜka obdobnČ teplé, jako bylo pĜed pĜíchodem „Malé doby ledové“, Ungavský záliv nezamrzá do listopadu a HudsonĤv prĤliv je bez ledu od þervence do Ĝíjna. Otevírá se nám širé pole spekulací, s nimiž musíme zacházet opatrnČ. PĜedevším nebyly prozatím nalezeny jasné dĤkazy o výskytu SeveĜanĤ pĜímo na tomto území. Záliv Ungava byl nČkolikrát prozkoumáván Patrickem Plumetem, stopy osídlení GróĖany ale žádné nalezeny nebyly. Musíme ale uvážit, že tento záliv poskytoval hojnost v Grónsku nedostatkových surovin – jednak železa a zejména také dĜeva. Plumet stanovil dle archeologických vykopávek, že území kolem Ungavského zálivu bylo v pĜibližnČ v letech 1000-1300 obydleno lidmi z kultury Dorset, se kterou pravdČpodobnČ GróĖané vycházeli dobĜe a nemuseli se jich tolik obávat jako amerických IndiánĤ.103 Aþ je to jen konstrukt, mĤžeme o nČm reálnČ uvažovat. Posádka jedné až tĜí menších lodí každoroþnČ pĜipluje v pozdním létČ, jedni se starají o získání železa, druzí o zásoby dĜeva þi lov. MĤžeme i pĜedpokládat, že si zde SeveĜané mohli rovnou stavČt i lodČ. Pro naše hypotézy existují i drobné dĤkazy, které ale nemohou zcela potvrdit þi vyvrátit již Ĝeþené. Než se ale dostaneme k tČmto nálezĤm, mČli bychom se zmínit o obstarávání další dĤležité komodity, dĜeva. Na jedné stranČ by zde mohlo figurovat dĜevo dovážené z Norska – alespoĖ do té doby, než se pĜetrhala pouta mezi tČmito zemČmi. Takovýto import ale musel být velmi drahý kvĤli velkým nákladĤm. Na druhou stranu tu bylo 102

Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 57. Grónsko nedisponovalo, stejnČ jako Island, zvláštní formou rudy – tzv. bažinou rudou z rašelinišĢ (Viz Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 52.) 103 Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 274.

46

moĜskými proudy naplavované dĜevo ze sibiĜských Ĝek a také z Aljašky. Vezmeme-li v potaz, na co všechno bylo nutné dĜevo použít, vyvstane problém: mohly tyto zdroje staþit? Na opravy lodí þi na stavbu nových bylo potĜeba velké množství dĜeva. VážnČ pochybujeme, že by SeveĜané své lodČ neobnovovali a nechali se tak sami odlouþit od zbytku svČta. Byli závislí na svých lodích a je jisté, že si to i uvČdomovali. Nedávná analýza vykopávek zbytkĤ dvou grónských lodí ukázala, že þást planČk byla vyrobena z modĜínu, který se nachází právČ v Severní Americe. K stavbČ svých specificky pružných lodí potĜebovali SeveĜané železné nýty, ty ale snadno vyrábČli z importovaného nebo jinak získaného železa.104 K budování a opravám domĤ a jiných þástí farem þi k obnovČ kostelíkĤ byly nutné další zdroje. DĜeva bylo také potĜeba na topení nejen pĜi zmiĖovaných zimách. Postupem þasu ale byla v Grónsku tendence tento materiál v nČkterých pĜípadech nahrazovat, ale akutní nedostatkem dĜeva SeveĜané zĜejmČ netrpČli (máme dochované stopy po dĜevČném nábytku, podlaze, apod.). Jako zdroj tepla tedy více sloužil rybí tuk, zvíĜecí trus, chaluhy þi jiné hoĜlavé biologické látky, mezi nimiž nemusely chybČt ani rybí kosti. Velice užívaným topivem v Grónsku byla také rašelina. Nejenomže mohla být spalována pro domácí úþely (vaĜení a topení), ale dokonce, v podobČ rašelinového uhlí, s ní bylo možno dosáhnout 800 °C, tedy teploty vhodné i pro tavbu a kování železné rudy.105 Kolik dĜeva však jedna taková farma roþnČ spotĜebovala, je tČžké soudit, natož kolik ho mohla spotĜebovat celá komunita. MĤžeme spekulovat, že i pĜes energeticky úsporná opatĜení ho muselo být mnoho. To vše by mohlo ukazovat na možný akutní nedostatek dĜeva, proto nás ale musí udivit, že je mnoho nálezĤ domĤ s dĜevČnou podlahou þi dokonce s dĜevČným obložením vnitĜních stČn. Také bylo odkryto nČkolik domĤ, kde nikdo sekundárnČ nevyužil dĜevČné odĜezky a piliny ze zimní opravy lodí.106 OdpovČć by nám mohly dát Vínlandské ságy, kde se líþené výpravy vrací do Grónska i s adekvátním nákladem dĜeva – v Sáze o GróĖanech stojí: [Leif a posádka] „Vzali plný náklad dĜeva; 104

Železné nýty máme dochovány z obou osídlení, dokonce mnoho jich bylo nalezeno i v LAM (Viz Wallace, Birgitta L.: Vikings at L’Anse aux Meadows. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 214.) Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 273. 105 Schofield, Edward. J. – Edwards, Kevin J. – Christensen, Charlie: Environmental Impacts around the Time of Norse Landnám in the Qorlortoq Valley, Eastern Settlement, Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 35. Kidlington 2008, s. 1654. 106 LodČ se v zimČ opravovaly samozĜejmČ pod stĜechou. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 50 a Berglund, Joel: The Farm Beneath the Sand. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 301.

47

pĜipravili se na cestu a na jaĜe odpluli“ [do Grónska].107 Další otázkou pak ale je, zda tyto

výpravy pokraþovaly i v pozdČjších letech, þímž se vracíme zpČt k onČm dĤkazĤm. Skálholtské anály zaznamenaly, že v roce 1347 do Islandu dorazila poniþená malá grónská loć o posádce sedmnácti nebo osmnácti mužĤ. Loć byla bouĜí svedena z kurzu pĜi své zpáteþní cestČ z Marklandu.108 Dále již událost není komentována, což je politováníhodné, neboĢ ani nevíme, zda loć byla plná dĜeva. Je celkem ale pravdČpodobné, že v obecném vČdomí na Islandu stále figuroval Markland jako zásobárna dĜeva a celá událost vlastnČ žádného dalšího komentáĜe nepotĜebovala. Lze se také domnívat, že další cesty do Nové zemČ byly podnikány i z dĤvodu potĜeby užití marklandského dĜeva na stavbu severských lodí, které dosti stojí na pružnosti svého plaĖkoví. DĜevČná kláda dlouhodobČ promoþená slanou vodou ztrácí na kvalitČ. SeveĜané tedy na stavbu lodí nemohli užívat naplavovaného dĜeva ze SibiĜe. Mezi drobné nálezy, vedle zmiĖované mince z Maine, které by mohly dokazovat naši hypotézu, patĜí napĜíklad rohovcový hrot nalezený na hĜbitovČ v Sandnes v Západním osídlení. Rohovec má pĤvod právČ v oblasti Ungavského zálivu a byl jím pravdČpodobnČ zabit pohĜbený SeveĜan. V roce 1967 Williamovi Fitzhughovi se podaĜilo v Richmondském zálivu najít amulet vyrobený z evropské mČdi. Izotop uhlíku datuje nález mezi roky 1095 až 1315. Ve vrchní kulturní vrstvČ tzv. Farmy pod pískem v Západním osídlení, která byla opuštČna na konci þtrnáctého století, byly objeveny chlupy pravdČpodobnČ z bizona a vlákna z hnČdého þi þerného medvČda. Tato zvíĜata samozĜejmČ nežijí v Grónsku, tČžší je už stanovit, zda se nejednalo o importy z Evropy. Jistotu nemáme, ale spíše se obecnČ inklinuje k tomu, že se jedná o chlupy z bizona amerického než evropského zubra.109 Také mnoho dĜevČného nádobí a jiného náþiní nalezeného ve „FarmČ pod pískem“ ukazuje spíše na použití dĜeva z Marklandu þi z Evropy než naplavovaného ze SibiĜe. SibiĜské dĜevo velmi trpí þervotoþem, zmiĖované nádobí ale stopy po nČm nemá. V protikladu k tomu je nález na tomtéž místČ – þervotoþem prolezlé dveĜe z obývací místnosti, které jsou vyrobeny právČ ze sibiĜského dĜeva.110

107 108 109

Sága o GróĖanech. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 57-58. Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 213. Proþ by si ale GróĖané nechávali dovážet za horentní sumy kožešiny z Evropy? Byly tu jiné cennČjší komodity na import, a navíc Grónsko, a v tomto pĜípadČ i Severní Amerika, skýtalo dostatek vlastní zvČĜe na kožešiny. 110 Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 275; Berglund, Joel: The Farm Beneath the Sand. Tamtéž, s. 299-301.

48

Další velmi zajímavé vykopávky byly provedeny na BaffinovČ ostrovČ ve spojitosti se tĜemi výpravami uþinČnými na tento ostrov Martinem Frobisherem (v letech 15761578). PĜi této pĜíležitosti se pĜišlo i na jisté souvislosti s možnými výpravami GróĖanĤ do tČchto míst o pár století dĜíve. Na dvou místech byly totiž nalezeny preciznČ seĜazené Ĝady mrožích þelistí bez zubĤ, datované mezi léty 1460 až 1520. Lidé z kultury Dorset ani Thule, kteĜí obývali ostrov, nikdy takovýto rituál neužívali, na kanadské pĤdČ je to ojedinČlý nález. Avšak v prostoru nČkdejší Gardarské katedrály (Východní osídlení) byly nalezeny úplnČ stejnČ seĜazené þelisti. JeštČ více pozornosti ale zasluhují nalezené hroudy surového železa, které byly pĜipisovány expedici Frobishera. Tyto hroudy ležely pĜímo mezi pozĤstatky po této výpravČ, pĜesto mnozí badatelé vČĜí, že železo má spojitost s mrožími þelistmi a tudíž i s GróĖany. Doslova „kvČty“ železa byly typické pro SeveĜany, kteĜí je takto tavili ve výhních nejen ve Skandinávii, ale i v celém severním Atlantiku, zĜejmČ vþetnČ Grónska. William Fitzhugh se velmi dlouho zabýval jejich pĜesnou datací. Nakonec dle izotopu uhlíku (14C) a chemických rozborĤ vnitĜní vrstvy stanovil stáĜí na polovinu þtrnáctého století (podle vnČjší vrstvy hrud se pĜišlo na to, že železo bylo Frobisherem jen znovu roztaveno). Kanadský geolog Normand Goulet dokonce pĜedpokládá, že vzorky železa z Baffinova ostrova jsou chemicky obdobné tČm, které mohou potencionálnČ vzniknout z rudy v bažinách kolem Ungavského zálivu (potvrzující testy ještČ bohužel nebyly provedeny). Zda se toto železo na ostrov dostalo pomocí SeveĜanĤ, nebo zde bylo pĜedmČtem výmČnného obchodu mezi GróĖany a lidmi z kultury Thule nebo Dorset, je nejednoznaþné, každopádnČ Frobisher jej z Evropy nedovezl.111 Budeme-li se zabývat otázkami výroby železa, nesmíme zapomenout na vykopávky v okolí Gardaru, kde bylo objeveno mnoho kouskĤ strusky. Bylo by ale velmi nepravdČpodobné, že by si GróĖané nechali dovážet jen rudu a ne pĜímo železo kvĤli pĜípadné energetické nároþnosti. Navíc nemČli vlastní železité bažiny. MČli bychom dojít k závČru, zvláštČ pak po utvrzujícím nálezu výhnČ v LAM, že si SeveĜané jezdili pro rudu do Severní Ameriky, kde ji na místČ i zpracovávali. Nebylo by pĜeci podivné, že by nevyužívali všech výhod, jež jim skýtal nový kontinent? DĜevo a železo pro vlastní potĜebu, kožešiny z divokých zvíĜat na obchodní výmČnu. JistČ si byli vČdomi tČchto výhod, jak dokládají Vínlandské ságy, proþ by se jich tedy dobrovolnČ vzdali?

111

Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 276.

49

2. Kontakty s okolním svČtem, obchod

2.1 Nordsetur, styky s domorodci a severský pohled na svČt

Naopak bezpeþnČ víme, že GróĖané podnikali po staletí cesty na sever do oblasti Nordsetur. Každý rok absolvovali plavbu k 70. rovnobČžce a výše, kde byla skvČlá lovištČ mrožĤ a narvalĤ, lovených pĜedevším pro kly, rohy, kožešiny; dále se zde nacházeli polární medvČdi, kteĜí byli cenČni zejména živí jako velmi vzácný dar, ale i jejich kožešina mČla vysokou hodnotu, a grónský raroh lovecký (Falco rusticolus). Máme k dispozici nČkolik stvrzujících nálezĤ, mezi nČž patĜí pĜedevším runový nápis z ostrova Kingittorssuaq (nedaleko 73. rovnobČžky), obsahující sdČlení, že zde tĜi muži v sobotu pĜed 25. dubnem nahromadili mohylu.112 To zajisté znamená, že zde museli pĜezimovat, neboĢ na plavbu bylo ještČ brzy – moĜe bylo plné ledu. Jakým zpĤsobem pĜežili extrémní zimu, když se jednalo zĜejmČ jen o loveckou výpravu, je však zatím záhadou. Nebo to byli GróĖané, kteĜí se usídlili þi byli hosty mezi Skrælingy obývající tyto konþiny? V severním Norsku a Švédsku mČli skandinávští farmáĜi obþasné kontakty s domorodými lovci, dnešními Sámi. Od konce 9. století pĜíležitostné kontakty nabyly pravidelného rázu a zmČnily se na vzájemnou souþinnost mezi tČmito etniky. Probíhala obchodní smČna, jež pĜinášela arktické komodity (kožešiny, tulení olej, mroží usnČ a kly) dále na jih, na sever putoval kov a vlnČné obleþení.113 Skandinávci mČli tedy pozitivní zkušenosti s dosti rozdílným etnikem, jaké ale mČli se Skrælingy? SeveĜané nerozlišovali domorodé obyvatelstvo, se kterým se postupnČ setkávali. Jak již víme ze ság, Ĝíkali jim Skrælingové. PĜitom naši zájmovou oblast obývala v té dobČ tĜi etnika. SevernČ od Nové Anglie až do Labradoru se nacházely rĤzné kmeny amerických IndiánĤ – pĜedchĤdci BoethukĤ v Newfoundlandu, Mikmakové, celá irokézská jazyková skupina apod. Druhým velkým etnikem byli lidé z kultury zvané Dorset obývající zemČ severnČ od Labradoru, zvláštČ pak kanadské arktické ostrovy. Na pozĤstatky jejich osídlení zĜejmČ narazil Erik Rudý pĜí prvních prĤzkumech Grónska. Mezi léty 1000-1400 se však zdržovali jen v nejsevernČjších oblastech Grónska a dále také na BaffinovČ ostrovČ, ostrova Ellesmer apod. StejnČ jako Erik Rudý se usazoval v Grónsku, hnulo se východnČ z Aljašky tĜetí etnikum – lidé z kultury Thule, pĜímí pĜedkové dnešních InuitĤ. BČhem 11. nebo zaþátkem 12. století byli už u Baffinova zálivu, kde nahradili etnikum Dorset. V þase, kdy 112

Schledermann, Peter: Ellesmere – Vikings in the Far North. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 248-249. 113 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 190.

50

SeveĜané zmizeli z Grónska, byla v oblasti našeho zájmu právČ už jen thulská kulturní skupina. Dalším etnikem, se kterým se mohli SeveĜané setkat, byli Innuové (neplést s Inuity) obývající Labrador.114 Existovaly ale mezi domorodými obyvateli a GróĖany vĤbec nČjaké kontakty? NČkteré nálezy, jež by mohly do jisté míry být interpretovány jako dĤkazy tČchto kontaktĤ, byly již uvedeny. Vínlandské ságy nám poskytují obraz o obchodní výmČnČ mezi SeveĜany a Indiány, jež se ale zmČní na nepĜátelství a boj. Vikingové tedy museli být velmi na pozoru pĜed poþetnými Indiány v LAM þi v jiných výpravách do Vínlandu a zĜejmČ brali americké domorodce jako nepĜátele, ale nČjaký dalekosáhlý boj mezi nimi neprobČhl. Toto dokazuje i absence severských pĜedmČtĤ v indiánských nalezištích, nejsou stopy ani po obchodní výmČnČ, ani po boji (zĜejmČ by si ameriþtí domorodci vzali po takovém boji trofeje od SeveĜanĤ, ale archeologické nálezy tuto domnČnku nepotvrzují). SeveĜané ale mČli styky s lidmi z kultury Dorset, jak nám dokládají nČkteré vykopávky. Již zmínČná Mince z Maine byla pravdČpodobnČji dokladem obchodu mezi Paleo-Inuity a Indiány, než mezi SeveĜany a Indiány. DĤkazem jsou další tamČjší nálezy, protože se zde nacházejí další dva dorsetské artefakty a kamení dovezené ze severního Labradoru, tedy konþin obývaných dorsetskou kulturou. Na BaffinovČ ostrovČ byla nalezena v pozdnČ dorsetském obydlí tĜi metry dlouhá spĜedená pĜíze severského pĤvodu – domorodé obyvatelstvo pĜedení neznalo. Také rytiny do klĤ þi dĜeva nalezené mezi vykopávkami z dorsetských sídlišĢ þasto zobrazují tváĜe nesoucí evropské rysy.115 Dále na sever, na ostrovČ Axel Heiberg, byly nalezeny kusy železa v pozdnČ dorsetském táboĜe, železo muselo být importované, protože sami jej neznali. Je tedy více než pravdČpodobné, že GróĖané s lidmi z kultury Dorset udržovali pĜátelské styky. Také pĜi svých možných 114

Odess, Daniel - Loring, Stephen - Fitzhugh William, W.: Skaelings: First peoples. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 193. 115 Podle nové studie Roberta Parka nemĤžeme tak jednoduše vyþlenit evropské rysy v tváĜi od možného vzhledu samotných DorsetĤ, navíc nČkteré dĜevoĜezby obliþejĤ mají dataci 870 a starší. Jako druhý problém vidí Park zmínČnou pĜízi, a to i pĜestože stejnČ zpracovaná pĜíze vlny jako na BaffinovČ ostrovČ se našla i v kulturní vrstvČ z Východního osídlení ze 13.-14. století. Lidé z kultury Thule ani jejich nástupci Inuité pĜedení neznali, zato SeveĜané ano, ale o kultuĜe Dorset tolik toho v tomto smČru nevíme. ýistČ teoreticky mohla kultura Dorset objevit pĜedení, ale díky absenci archeologických nálezĤ nemáme k tomuto žádné doklady. Textilie se totiž v arktických podmínkách nejsevernČjší Ameriky þi jižnČji položených lesĤ tČžko uchovávají. PĜesto existuje ale nČkolik nalezišĢ mimo náš okruh (napĜ. Nový Brunšvik), kde byla nalezena pĜíze ze zvíĜecí srsti. Lidé z kultury Dorset se pĜedení klidnČ mohli nauþit od jiných severoamerických domorodých skupin, popĜípadČ pĜíze mohla být získána obchodem s nimi. Park díky radiokarbonovým analýzám apod. dokonce tvrdí, že 3 m dlouhá upĜedená pĜíze a jí podobné, které jsou nalézány v posledních letech v dorsetských archeologických sítích, pochází již z 6.-8. století. Viz Park, Robert W.: Contact between the Norse Vikings and the Dorset Culture in Arctic Canada. Antiquity vol. 82, No. 315. York 2008, s. 189-198.

51

výpravách do Marklandu za dĜevem museli SeveĜané plout podél dorsetských pobĜeží a bylo by podivné, kdyby nedocházelo k obchodním výmČnám pro Paleo-Inuity cenČného železa za kožešiny a mroží þi narvalí kly. Zaþátkem þtrnáctého století je ale kultura Dorset vytlaþována jinou a postupnČ mizí.116 Nejrozsáhlejší kontakty mČli jistČ GróĖané s lidmi z kultury Thule – pĜedky dnešních InuitĤ. Musíme ale upozornit, že Eskymáci, jak bývají dnes Inuité oznaþováni, nemČli žádnou kulturní, sociální þi technologickou nevýhodu vĤþi SeveĜanĤm (oproti kultuĜe Dorset, jež byla zaostalejší). Navíc lidé z kultury Thule byli flexibilnČjší, koþovali a živili se výhradnČ lovem, þímž se lišili od usazených SeveĜanĤ dlících na zemČdČlských základech. Písemné prameny o tČchto možných kontaktech témČĜ mlþí, vyjma Popisu Grónska z pera Ivara Bárdarsona (ke kterému se vrátíme pozdČji). V Islandských Análech k roku 1379 stojí, že Skrælingové mČli hádku se skandinávskými GróĖany.117 Tento zmínČný fakt je dosti diskutabilní. Nevíme, zda se to událo v severních lovištích – Nordsetur, kde mohli SeveĜané nČjakým zpĤsobem vyvolat konflikt, þi se jednalo o útok InuitĤ na Východní osídlení. Avšak nikde v Západním osídlení nebyly lokalizovány pĜímé stopy po boji. V thulské oblasti bylo nalezeno nČkolik severských pĜedmČtĤ – od drátČné košile až po kousky rozbitého zvonu.118 Bohužel nelze vždy urþit, zda se jednalo o pĜedmČty obchodní výmČny, pozĤstatky po ztroskotání lodí þi koĜist získanou násilím. V nČkterých pĜípadech šlo o pozdČjší sebrání pĜedmČtĤ z opuštČných pĜíbytkĤ. KaždopádnČ reálná možnost smČny mezi etniky byla. Kontakt mezi nativními obyvateli Grónska a SeveĜany zahrnoval výmČny zboží užitkové i symbolické hodnoty. Komodity symbolické hodnoty sloužily jako potvrzení pĜátelských vztahĤ a obchodního partnerství, následovnČ mohly být použity jako amulety. Jeden takový máme doložen z 15. století z inuitského umiaku,119 do kterého byl vložen kousek dubu ze 13. století pocházejícího od SeveĜanĤ. Dále byla v dorsetském sídlišti nedaleko ostrova Ellesmer nalezena šachová figurka, kultura Dorset ani Thule samozĜejmČ hru v šach 116

Sutherland, Patricia D.: The Norse and the Native North Americans. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 238, s. 240-242. 117 GHM III. København 1976, s. 464. 118 Fragmenty zvonĤ patĜí mezi þasté nálezy nejenom v eskymáckých archeologických sítích, ale i tČch severských. Nemáme dĤkazy o zámČrné destrukci kĜesĢanského vybavení kostelĤ a tedy dokladu o nČjakém upadnutí do hereze. Jednalo se spíše o prasklé, již nepoužitelné zvony, které byly dále rozbíjeny na malé kousky. Nevíme pĜesnČ k þemu mohli sloužit pĜímo GróĖanĤm – možná k ostĜení kostČných pĜedmČtĤ. MĤžeme ale pĜedpokládat, že se staly obČživem v obchodu s Eskymáky, kdy za tyto stĜepiny získávali SeveĜané mrožovinu a jiné komodity. Viz. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 97. 119 Jedná se o je velkou otevĜenou moĜskou kánoi, vyrobenou z tulení kĤže a dĜeva.

52

neznala. Ve Východním osídlení byl nalezen hrot z oštČpu, jaký užívali jen eskymáþtí lovci, opČt sloužil pravdČpodobnČ jako talisman.120 Logicky lze pĜedpokládat, že Inuité mČli zájem zejména o kov, zato absence jejich artefaktĤ ve vykopávkách z Východního a Západního osídlení dokazuje, že SeveĜané získávali z obchodu zĜejmČ kožešiny a vzácné kly, které jim sloužily na další export. Porovnáme-li poþet evropských objektĤ z 18. století vyskytujících se mezi Inuity s tČmi severského pĤvodu ze stĜedovČku, pĜevládají ty starší. NejpravdČpodobnČjším místem této smČny byla oblast Nordsetur, neboĢ z tohoto místa pochází sedm z devíti známých eskymáckých portrétĤ SeveĜanĤ.121 Poté ale zarazí, proþ se SeveĜané nepouþili od EskymákĤ pĜi jejich úspČšném zpĤsobu lovu velryb, když byli, aþ tĜeba zĜídka, v kontaktu. Na druhou stranu existuje pravdČpodobnost, že SeveĜané mČli hned nČkolik pĜekážek kulturního rázu, které ztČžovaly vnímání jejich okolí. Kirsten Hastrupová analyzovala nČkteré severské ságy a zákony, kde našla duální opozici ve vnímání spoleþnosti a samotného svČta. Zákon, spoleþnost, domov a poĜádek leží na jedné stranČ, zatímco na druhé nebezpeþí, nezákonný chaos. Pro Germánskou a Skandinávskou kosmologii, jako souþást indoevropského kosmologického systému, byla opozice mezi kulturou a pĜírodou zcela elementární.122 Opozice mají dalekosáhlý dopad – dvĤr domácí farmy má hlinČný pĜíkop, který má chránit jejich obyvatele, neboĢ za ním se mohou vyskytovat zlé nehumánní magické bytosti. VždyĢ na Islandu bylo nejvČtším trestem vyhnání mimo val do divoþiny, kde sám þlovČk o sobČ nemohl pĜežít, ale mohlo to mít i tento psychický efekt. Hastrupová dokonce uvádí, že na Islandu byla identifikace divoþiny se zlem a ohrožením natolik veliká, že se pĜestaly využívat sezónní pastviny.123 BČhem postupné eroze islandské pĤdy a zvláštČ pak od vypuknutí „Malé doby ledové“, se radikálnČ snížil poþet dobrých pastvin. Aby se konkrétnČ v této dobČ nevyužívaly sætters jen díky vnímání divoþiny jako nČþeho špatného a zlého, se nám zdá pĜehnané. V Grónsku by bylo nemyslitelné opustit jenom kvĤli tomuto výhodné pastviny. Navíc severská 120

Gulløv, Hans Ch.: The Nature of Contact Between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 19. 121 Gulløv, Hans Ch.: Natives and Norse in Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 320-326. 122 Olsen, Bjønrnar: Belligeret Chieftains and Oppressed Hunters? Changing Conceptions of Interethnic Relationships in Northern Norway during the Iron Age and the Early Medieval Period. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 21. 123 McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 150.

53

komunita v Grónsku si bČhem 500 let trvajícího osídlení jistČ vyvinula vlastní, specifickou kulturu, do jisté míry odlišnou od islandské.124 Ale vezmeme-li v potaz, že obdobný náhled na svČt, jaký uvádi Hastrupová, mohl být i v Grónsku, stavČl by Eskymáky do nejasné pozice. Otázka by jistČ znČla, zda jsou to lidé z jiné kultury (stejnČ jako Angliþané, Irové apod.) se kterými lze obchodovat, uþit se od nich apod., nebo jsou to „nehumánní“ tvorové, kterým je nutno se vyhýbat? To by stavČlo všechny Skrælingy na úroveĖ trollĤ – jak praví Historia Norwegiae: nekrvácí pĜi zranČní125 (stejnČ jako trollové). Odstranili SeveĜané bariéry jiného jazyka, jiné kultury, nebo odmítali veškeré styky s Eskymáky, zavrhli jejich inovace a radČji se více pĜiklonili k domovu, ohništi a církvi? Stali se skuteþnČ „otroky stĜedovČké kultury“ jak nám pĜedkládá McGovern?126 Možná se GróĖané k EskymákĤm chovali povýšenČ až nadĜazenČ, což mohlo zapĜíþinit zmiĖované krveprolití z Islandských análĤ. Není také nález drátČné košile dĤkazem boje, jednalo se jen o prestižní pĜedmČt grónského náþelníka? V souvislosti s možností odmítání stykĤ GróĖanĤ s Inuity, þi dokonce jejich údajné nevraživosti, je nutné zmínit i jeden lingvistický argument, který stojí v opozici k hypotézám Hastrupové i McGoverna. Na území dnešního Západního osídlení je dochováno staré eskymácké oznaþení pro SeveĜany v Grónsku kalaaleq, které z etymologického hlediska v žádném pĜípadČ není inuitského pĤvodu. NejpravdČpodobnČjší etymologický pĤvod je z norského klædast, tj. ten, který nosí odČv. Dnes je þást Západního osídlení pojmenována Kalallit Nunaat, což znamená „ZemČ KalaaleqĤ“.127 Archeologické vykopávky dokazují, že probíhala alespoĖ þásteþná smČna mezi SeveĜany a lidmi z kultury Thule. Naopak, aþ ságy praví jinak, v doposud vykopaných archeologických nalezištích po celém Grónsku se nenalezly žádné pĜímé stopy po boji þi krveprolití. Hastrupová i McGovern se opírají o pro Grónsko nevČrohodné písemné prameny. SeveĜané si zĜejmČ ale uchovávali jistý odstup od InuitĤ, proto napĜ. neimplementovali eskymácké zpĤsoby lovu.

124

Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 24. 125 Mortensen, Lars B.: Historia Norwegiae. Kopenhagen 2003, s. 55. 126 McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 151. 127 Gulløv, Hans Ch.: The Nature of Contact Between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 23.

54

2.2 Obchod

Vedle pravdČpodobné smČny s lidmi z kultury Dorset i Thule GróĖané pĜedevším úspČšnČ obchodovali s Evropou, respektive probíhala zde smČna zboží; platby za obchodní transakce v mČnČ se nerealizovaly. Jednu z prvních zmínek o obchodu nám poskytuje Královské zrcadlo, stejnČ je tomu v nČkolika málo dochovaných zápisech o grónském církevním desátku, který byl placen stejnými komoditami, jež sloužily i k obchodu – kožešinami, lany, kly.128 Velkou otázkou ovšem je þetnost obchodu a stykĤ s Evropou vĤbec, zvláštČ pak po dvanáctém století, kdy se musely znaþnČ pĜetrhat rodinné vazby mezi Grónskem a Islandem. Je nutno brát v potaz také situaci v Norsku, pod které církevnČ a od roku 1261 i právnČ Grónsko patĜilo. Aþkoliv smlouva o norské svrchovanosti tu byla, nemĤžeme Ĝíci, že by se norští králové zvláštČ starali o své léno. Vztahy zde byly daleko horší než s Islandem (také díky velké vzdálenosti), omezily se pouze na vybíraní desátkĤ, Petrova peníze, obþasné jmenování biskupĤ a cesty soukromých obchodníkĤ. V roce 1349 ale tvrdČ zasáhla celý Sever morová epidemie, jen v severním Norsku byl úbytek obyvatelstva pĜes 60 %.129 To ve svém dĤsledku zapĤsobilo i na vysokou devalvaci norské mČny. Navíc, kromČ hovČzí usnČ, tresek a másla, mČlo stĜedovČké Norsko výrobky nevalné kvality (v pozdČjším vývoji nejdĤležitČjším obchodním artiklem se staly ryby a rybí tuk), þili nebyly moc prodejné a pĜitom král, díky devalvaci a vysoké inflaci, potĜeboval více a více penČz. MĤžeme pĜedpokládat, že právČ grónské poplatky v podobČ naturálií byly cenČné a finanþnČ výhodné. Také nemalé zisky plynuly norskému králi z daní, jež byly uvaleny na zboží dovezené do norských pĜístavĤ (za to obchodníkĤm poskytoval ochranu). Navíc GróĖané byli schopni bČhem dvou let splatit všechny poplatky a ještČ k tomu obchodovat se soukromými kupci.130 V Grónsku fungoval obchod zajímavým zpĤsobem – byl decentralizován. Cizí obchodník zakotvil svou loć u velké farmy, kde vedl smČnu pĜímo s místním náþelníkem. Moc náþelníkĤ závisela v Grónsku právČ ve velké míĜe na majetku a okázalosti prestižního exotického zboží dovezeného z ciziny. Proto bylo pro náþelníky dĤležité ovládat obchod, na jehož založení a kontrolu mČli právo jen oni a král. Je zĜejmé, že všechny velké farmy mČly chránČné kotvištČ a byly prostĜedníkem v obchodu, kdy vymČnČné zboží dávaly dále 128 129

„...bukkeskin og nathuder og selhuder... “ Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 57.

Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 110. 130 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 77-82.

55

menším farmám. Byla vytvoĜena síĢ zþásti závislých menších farem na jedné vČtší, která kontrolovala celý obchod v dané oblasti, a jejíž majitelé hráli významnou úlohu ve správČ Grónska þi v možných Alþing. S þím vším se tedy obchodovalo? Z místních produktĤ bylo obchodníky velmi cenČno, zvláštČ pro svou kvalitu, sukno z grónské vlny wadmal131, které spĜádaly ženy snad na každé farmČ. Mezi nejpoþetnČjšími archeologickými nálezy jsou právČ þásti tkalcovských stavĤ. Mezi další exportní komodity, které sloužily i domácímu obyvatelstvu, byly kĤže a usnČ s velmi širokým uplatnČním (odČvy, obuv, opasky apod.). O kožešiny z evropsky bČžných zvíĜat zájem nebyl, Norové si vystaþili se svými zdroji, poptávka byla o vzácné kĤže polárního medvČda, polární lišky a zajíce, ale do menší míry o tulení þi sobí. Velice žádaným obchodním artiklem, specifickým jen pro Grónsko, byl mrož lední (Odobenus rosmarus). Jedná se o savce, který se nachází ponejvíce v grónských a kanadských vodách, dále pak na Aljašce a nejsevernČjších bĜezích Ruska. Z mroží kĤže se vyrábČla pevná lana, avšak komoditou, z níž nejvíce GróĖané profitovali, byly mroží kly. V EvropČ nahrazovaly nedostupnou a drahou slonovinu, poptávka po tČchto klech rostla od desátého století. Z mrožoviny se vyĜezávaly všelijaké velice prestižní pĜedmČty jako krucifixy, ozdobné šperkovnice, peþetČ, figurky šachĤ apod. Po tĜi sta let byl o nČ enormní zájem, Grónsko bylo hlavním dodavatelem klĤ nejen pro Skandinávii, ale i pro celou Západní Evropu. Na konci tĜináctého století Evropané opČt mohli kupovat pravou slonovinu, která postupnČ bČhem dalšího století ovládla celý trh. Navíc Norsko i Rusko zaþalo více objevovat a využívat severních území, kde se mrož také vyskytoval. V patnáctém století opadla vlna zájmu o Ĝezby do slonoviny a Grónsko tak pĜišlo o jeden z klíþových exportĤ úplnČ. Mroží baculum (masivní kost z penisu) se zĜejmČ jako obchodní komodita neužívala, ale máme doloženu její pĜítomnost z nČkolika vykopávek farem Západního osídlení, vþetnČ katedrály v Gardaru. Nebezpeþná a vzdálená cesta do Nordsetur byla možná zaþlenČna do komplexního sociálnČ-ekonomického a politického rámce a mroží baculum, zobrazená dokonce i na zdech gardarské katedrály, mohla pĜedstavovat urþitý rituál díkĤ za úspČšnou cestu do severních lovišĢ.132 131

V Grónsku, oproti Islandu, s velkou pravdČpodobností wadmal jako platidlo nesloužilo, možná do menší míry ve vnitĜní smČnČ, nikdy ale ne ve styku s obchodníky. 132 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 194.

56

Mezi další, v EvropČ velice žádané, ale velmi vzácné obchodní artikly, patĜily také kly z narvala, který se vyskytuje výhradnČ v okolí Grónska. Narvalu jednorohému (Monodon monoceros) dorĤstá Ĝezák horní þelisti až 2,5 metrĤ a byl vydáván za rohy jednorožce a jako takový používán v alchymii a medicínČ až do 16. století. Opracované narvalí kly najdeme mezi nejvČtšími královskými a církevními poklady stĜedovČké Evropy. Samotný odchyt a zabití narvala nebyla jednoduchá záležitost, dokonce je možné, že narvalí kly byly smČĖovány mezi Inuity a GróĖany, kteĜí je pak dále mČnili s obchodníky z Evropy. Koupit pak takový „roh z jednorožce“ muselo stát celé jmČní. NapĜ. kel patĜící AlžbČtČ I. byl v roce 1598 ocenČn na 10 000 £.133 Nabízen mohl být i tulení olej a v malé míĜe sušené ryby. Živý polární medvČd a raroh lovecký sloužili jako nejcennČjší dary pro nejvyšší vrstvy spoleþnosti. Jejich odchyt byl velmi komplikovaný a museli potencionálního kupce stát znaþné jmČní. KomplikovanČjší je už otázka, co mohli nabízet na výmČnu pĜíchozí obchodníci. PĜedevším to byla sĤl, víno, med, slad a v omezené míĜe i luxusní zboží. Problematické je urþit, zda vĤbec bylo do Grónska importováno obilí, ale náklady na dopravu134 a relativnČ malá pĜepravní kapacita lodí spíše potvrzuje fakt, že se tak ve velké míĜe nedČlo. Dalšími spornými otázkami je dovoz evropského dĜeva a kovu, þímž jsme se již zabývali. DĜevo zĜejmČ moc dováženo nebylo, mČć, stĜíbro, zlato a pĜedevším železo jistČ ano. Pro potĜeby církve byla dovážena nejen mouka a liturgické vybavení kostelĤ, ale i víno. Dále napĜ. pro katedrálu v Gardaru byla importována matná zelená skla do oken, máme i pozĤstatky po nČkolika kostelních zvonech. Co ale ponejvíce pĜekvapí, jsou dochované nálezy šatĤ stĜižených podle evropské módy z poloviny patnáctého století, tedy z doby, pro kterou se dĜíve pĜedpokládala již úplná grónská izolace.135 Na obchod a kontakty s Evropou v pozdní fázi vývoje v Grónsku se zamČĜíme podrobnČ pozdČji.

IV. Úpadek a zánik grónských osad

Sledovali jsme kolonizaci Grónska, uvedli jsme dĤležité aspekty bČžného života, možné cesty do Severní Ameriky. Mnohé problémové otázky bylo nutno Ĝešit jen pomocí 133

Roesdahl, Else: Walrus Ivory and Other Luxuries: Their Importance for Norse Voyages and Settlement in Greenland and America. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 145-151. 134 Z Grónska je Norsko vzdálené pĜibližnČ 1700 námoĜních mil, tj. 3200 km. 135 Arneborg, Jette: Greenland and Europe. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 306-310, 316-317. Polách, Vladimír P.: StĜedovČké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 32-33.

57

archeologických nálezĤ, hypotéz a úvah. Ne všechno ve vývoji osídlení Grónska je zcela jasné, nČkteré záležitosti zĤstávají nezodpovČzeny, avšak tento vývoj má pĜece jen jistou podobu. ýímž se dostáváme k jádru práce – fascinaci nad tím, jak mĤže postupnČ zaniknout prosperující spoleþnost. GróĖané totiž nČkdy v druhé polovinČ patnáctého století, þi možná ještČ i pozdČji, jak již bylo Ĝeþeno, doslova mizí. Mnoho badatelĤ se snažilo zodpovČdČt tento palþivý problém, v této kapitole zanalyzujeme a budeme interpretovat nČkteré jejich hypotézy. ZároveĖ se opĜeme o archeologické nálezy a písemné prameny (s obezĜetností) z pozdního období osídlení v Grónsku tak, aby nám z toho vyšla nejpravdČpodobnČjší varianta vymizení. Pokusíme se vytvoĜit komplexní obraz koneþné fáze Severského osídlení v Grónsku, využívajíce všech dostupných materiálĤ.

1. Vývoj Grónska od poloviny 14. století

1.1 Ivar Bárdarson a zvČsti o útocích SkrælingĤ

V roce 1341 dorazil z Norska do Gardaru Ivar Bárdarson, jehož posláním bylo pĜipomenout GróĖanĤm jejich povinnosti vĤþi korunČ a církvi, ale také zĜejmČ poĜídit kompletní soupis zdejšího církevního majetku. Strávil zde úctyhodných 20 let svého života a zanechal nám zprávu. Tzv. „Popis Grónska“ máme dochován jen z jedné kopie manuskriptu ze 17. století. NicménČ Ivarovo dílo jako pramen zcela vynechat nemĤžeme, ale musíme pĜistupovat k informacím obezĜetnČ. Nebudeme se zde zabývat vztahy mezi GróĖany a církví, jež hojnČ Ivar popisuje, a které pĜekraþují rámec naší práce, ale uvedeme si dvČ vylíþené události. V jeho zprávČ stojí, že už nelze použít starých námoĜních cest pro plavbu do Grónska podél jeho východního pobĜeží, ale je nutno dát se více jižním smČrem a obeplout Mys Farewell vČtším obloukem, neboĢ obvyklá námoĜní cesta byla znemožnČna plovoucím ledem.136 Ivar pĜedložil sice evidentní doklad chladnČjšího klimatu (bude probráno níže), ale je nutno brát v úvahu archeologické vykopávky, podle nichž Západní osídlení pĜežilo v tČchto podmínkách ještČ další století. Ivar, v pozici vyslance biskupství v Bergenu a výbČrþího daní, ale také knČze, se dále zĜejmČ nejvíce zasloužil o vyslání expedice do Západního osídlení. Ta mČla jít na pomoc v boji proti pohanským SkrælingĤm. Zda to byl urþující podmČt jeho cesty, nebo 136

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 46, 91.

58

motivem byla jeho samotná þinnost v Grónsku – chtČl pĜivést k poslušnosti placení daní a desátku i Západní osídlení, pĜesnČ urþit nedokážeme. Výprava vyrazila nČkdy pĜed rokem 1349, ještČ než vypukla v Norsku þerná smrt, a Ivar tak mohl zpoþátku poþítat s brzkým návratem z Grónska domĤ.137 V poslední þásti jeho „Popisu Grónska“ vypravuje právČ o této cestČ na sever: „V Západním osídlení stojí velký kostel, jménem Stensnes. Tento kostel byl na urþitou dobu katedrálou a biskupským sídlem. Nyní Skrælingové zniþili vše ze Západního osídlení; ponechali zde nČjaké konČ, kozy, skot a ovce, všechny divoké, ale nezĤstali zde žádní lidé, ani kĜesĢané ani pohané.“138

K našemu velkému pĜekvapení je to vše, co líþí k tak závažné události. Dlouho byla, kvĤli této zprávČ, badateli brána právČ polovina þtrnáctého století jako doklad o zániku Západního osídlení. Posledních dvacet let je ale díky archeologickým prĤzkumĤm jasné, že Západní osídlení bylo SeveĜany obydleno ještČ nČkolik dekád po IvarovČ návštČvČ. Co potom znamená výše uvedená þást „Popisu Grónska“? Proþ by lidé krátkodobČ odcházeli a kam mohli jít? Jette Arneborg namítá, že „Popis Grónska“ obsahuje interpolace z patnáctého a šestnáctého století, možná i pozdČjší. Tehdy mohl být dodán motiv útokĤ SkrælingĤ, kterým si lidé vysvČtlovali zmizení GróĖanĤ. PĜestože islandské ságy a Ivarova zpráva o Grónsku nám poskytují obraz o nevraživosti þi dokonce boji mezi SeveĜany a Inuity, archeologické nálezy toto tvrzení nemohou potvrdit, spíše je vyvracejí.139 Jinak pojato bylo toto vymizení skálholtským biskupem Gisli Oddsonem (v letech 1632-1638), který k roku 1342 dodává: „Obyvatelé Grónska opustili o své svobodné vĤli pravou víru a kĜesĢanské vyznání, þímž opustili i všechny dobré zpĤsoby a pravé ctnosti, a pĜipojili se k americkému lidu (ad Americæ populos se converterunt).“140

PĜipustíme-li alespoĖ þásteþnou vČrohodnost Ivarovy zprávy, tak hlavní aktér si zĜejmČ nemohl vysvČtlit záhadné zmizení západních GróĖanĤ jinak než útokem InuitĤ (nebo dokonce zlých nadpĜirozených sil). PĜeci jenom opuštČní dobytka bylo ve stĜedovČké severské spoleþnosti neslýchaným pĜeþinem. JedinČ zabití farmáĜĤ by mohlo vysvČtlovat 137

Že nakonec zĤstal v Grónsku dvacet let pravdČpodobnČ poukazuje, že se zde cítil bezpeþnČji, chránČn pĜed touto epidemií mnohem lépe, než v domácím Norsku, kde mor mČl devastující následky. Ivar zĜejmČ i vČdČl, že se nČco takového v Norsku dČje, tudíž musel být informován. V Grónsku mohl také suplovat chybČjícího biskupa. 138 PĜevzato z Gulløv, Hans Ch.: Natives and Norse in Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 321. 139 Arneborg, Jette: Norse Greendland Archaeology: The Dialogue Between the Written and the Archaeological Records. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 120. 140 Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. London 1986, s. 95.

59

toto volné ponechání skotu, ovcí a koz. Ivar ale žádné stopy po boji þi vypálení domĤ apod. nezmínil. Je také signifikantní, že topografický popis Západního osídlení vĤþi Východnímu je hodnČ ledabylý. Je docela možné, že Ivar byl natolik vystrašený, že se snažil opustit toto místo co nejdĜíve, aby nepodlehl pĜípadnému zlu a nadpĜirozeným silám, stejnČ jako západní GróĖané. Tedy nepátral po pĜíþinách, nechal zabít volnČ se pasoucí dobytek pro maso a rychle odplul. Vztahy mezi Inuity a GróĖany nebyly nepĜátelské, spíše tomu bylo naopak. Motiv SkrælingĤ byl dodán s nejvČtší pravdČpodobností pozdČji (staþilo si vypĤjþit námČt, který byl znám z Íslendingabók – Skrælingy). Nabízí se nám však logické vysvČtlení tohoto náhlého zmizení. DĤvod mohl být prostší: nutnost plnit desátky a poplatky korunČ. Jak jsme si již uvedli výše, lidé pĜestali platit jakékoliv poplatky, neboĢ jim za nČ Norsko nic neposkytovalo. Úkolem Ivara Bárdarsona bylo pĜivést poddané zpČt na správnou cestu. Východní osídlení jej pĜijalo dobĜe a vše mu poskytlo, ale co když v Západním tomu bylo jinak (musíme brát v úvahu i rozdíly mezi tČmito osídleními – napĜ. poslední biskup sídlil ve Východním osídlení)? Nabízí se nám jednoduchá hypotéza. Ivar pĜi své cestČ na sever zamíĜil pĜímo do fjordu Ameralik, kde bylo církevní a svČtské centrum Západního osídlení v Sandnes (v „Popisu“ Stensnes). LodČ, jež sem smČĜovaly, byly vidČt daleko pĜed vstupem do fjordu. Lidé tak mČli relativnČ dostatek þasu, aby mohli sbalit své cennosti, vzít nČkterá zvíĜata a ukrýt se nČkde ve vnitrozemských údolích. OstatnČ vČtšina pĜilehlých farem byla od Sandnes vzdálená pČt až deset kilometrĤ a byla tak schována pĜed zraky návštČvníkĤ. Zbylý dobytek mezitím nechali volnČ se pást. Musíme brát v úvahu, že Ivar s ozbrojeným doprovodem pĜecijen pĜedstavoval hrozbu, pokud lidé odmítali posílat poplatky do Norska. Pro Ivara to muselo být šokujícím pĜekvapením najít takto opuštČnou, ale vĤbec neponiþenou osadu, navíc s volnČ se pasoucím dobytkem.141 Po IvarovČ rychlém odjezdu se mohli obyvatelé Sandnes vrátit zpČt k normálnímu životu, který ale trval maximálnČ jen nČkolik desetiletí.

1.2 Konec Západního osídlení

Podle mnoha archeologických vykopávek (napĜ. v nalezišti þ. V54 þi tzv. Farmy pod pískem) je zĜejmé, že Západní osídlení zaniklo až po IvarovČ odjezdu. Doposud není ale zcela vyjasnČno, proþ prosperující farmy v nČkolika dalších dekádách vymizely, ani co se mohlo stát jejich obyvatelĤm. PĜišla nČjaká velká katastrofa þi se snad jednalo o sérii

141

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 105-112.

60

nČkolika menších, vzájemnČ se ovlivĖujících? Konec sobČstaþné stĜedovČké komunity, þítající ve svém vrcholu okolo devadesáti rodin, v pozdČjší fázi ménČ, je dosti záhadný. Logicky se nám nabízí nČkolik možných destinací, kam SeveĜané mohli pĜesídlit. Nejbližším cílem západních GróĖanĤ mohlo být na jihu Východní osídlení. Ze Západního osídlení je také velmi blízko k severovýchodním bĜehĤm Labradoru. Je tedy vcelku možné, že lidé, dychtící opustit z rĤzných dĤvodĤ své domovy, smČĜovali i do tČchto konþin. Výpravy do Marklandu a do oblasti Ungavského poloostrova a možná i dále na jih mČly kontinuitu i pozdČji, než je nám líþeno ve Vínlandských ságách. ýást SeveĜanĤ se mohla také vrátit na Island þi do Norska a jiných zemí Evropy. Lidé ze Západního osídlení museli mít dostateþnČ velký podnČt k odchodu ze svých domovĤ. Intenzivní archeologické prĤzkumy dokazují, že mnoho z farem v oblasti Sandnes, Nipaatsoq a Austmannadal, bylo opuštČno ve stejnou dobu. Lidé v tČchto oblastech þelili nČjakému problému þi sledu nČkolika pĜekážek, které zĜejmČ intenzivnČ postihly nČkdy po polovinČ þtrnáctého století jen severní þást grónského osídlení, a jež se mohly lišit od dĤvodĤ, proþ zmizeli pozdČji lidé na jihu. PostupnČ se kazící poþasí ovlivnilo životy všech GróĖanĤ. ObecnČ jakákoliv lidská spoleþnost je formována pĜírodním prostĜedím a fyzickými omezeními krajiny a biosféry. Klima je dĤležitou veliþinou ve formování biosféry a následkem toho zmČny v klimatu ovlivĖují lidskou populaci.142 Stále vČtší chlad zmenšil úrodu trávy a tím nejenže znesnadnil chov dobytka, ale zvýšil erozi pĤdy (ta byla zapĜíþinČna pĜedevším intenzivním pastevectvím). V krajinČ probíhaly neustálé zmČny nejen díky hospodáĜství SeveĜanĤ, ale i pokraþujícími geologickými procesy, mezi nČž patĜí hnutí ledovcĤ, sopeþná þinnost, sedimentace apod.143 VČtší zima zapĜíþinila nejen rozrĤstání pevninského ledovce, ale i plavba po moĜi byla znemožnČna po delší dobu v roce. Fjordy byly pod ledovým krunýĜem, v létČ byl nebezpeþný driftující led. Mohli bychom tedy soudit, že klimatické podmínky byly hlavním dĤvodem, proþ lidé opustili své domovy v Západním osídlení, ale toto tvrzení je znaþnČ zjednodušující.

142

Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 107. 143 Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic. Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 504.

61

ěada pĜedních vČdcĤ

totiž dává celému období 1350-1700 AD pĜízvisko „Malá doba ledová“. Avšak podle izotopĤ kyslíku v ledových vrstvách144 Dansgaard spoleþnČ se svými kolegy poznamenává, že bČhem tohoto období se dlouhodobá teplota v Grónsku radikálnČ nezmČnila.145 NicménČ zanalyzované nálezy ze sedimentĤ moĜského dna v okolí Grónska poukazují na ochlazení zaþínající kolem roku 1270 a kulminující o sto let pozdČji kolem roku 1370, což je korelativní s rozrĤstající se snČhovou pokrývkou a permafrostem v této dobČ. Dlouhodobé klimatické zmČny v EvropČ þi Severní Americe zcela nekorespondují se zmČnami v Grónsku.146 „Malá doba ledová“ tudíž nebyla žádná dlouhodobá, synchronní, studená vlna poþasí, tento termín spíše vystihuje nástup pevninských ledovcĤ na všech kontinentech bČhem þtrnáctého století.147 Avšak spíše než vliv dlouhodobého ochlazení þi oteplení pĤsobily na GróĖany krátkodobé výkyvy poþasí. Mezi léty 1308-1319 byly nejchladnČjší zimy až do šedesátých let šestnáctého století, v letech 1343-1362 byla zase velmi studená léta. Oproti tomu byl zaþátek patnáctého století velice mírný.148 Potencionální dopad nepĜíznivých sezón mohl být pro komunitu Západního osídlení dosti hluboký, aþkoliv je nutné zdĤraznit, že velice záleželo na samotných farmáĜích þi náþelnících, jak se dokázali pĜizpĤsobit takovým výkyvĤm. Z kulturního hlediska byly reakce na zmČny poþasí u GróĖanĤ do jisté míry determinovány stupnČm zkušeností 144

ZjednodušenČ na vysvČtlenou: PĜevládající forma pĜírodního kyslíku je izotop 16O (99,8 % výskytu), avšak je zde 0,2 % izotopu 18O a velmi malé množství 17O. Teplejší poþasí indikuje ve snČhu vČtší pomČr 18 O. Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005, s. 217. Druhá obdobná metoda je založena na analýze izotopĤ kyslíku v lidské zubní sklovinČ. Porovnávají se zde pomČry izotopĤ 16O a 18O (į 18O), které reflektují lokální klimatické zmČny jako teplotu a vlhkost. Kyslík se naváže v atmosféĜe na vodík a v podobČ dešĢových þi snČhových srážek spadne na zem. Tato voda se pak dostane do lidského metabolismu, kde po sobČ zanechá stopy. Lidská zubní sklovina se na stálo utváĜí za relativnČ krátkou dobu bČhem dČtství. Podle zubní skloviny lze urþit į 18O vody a v koneþném dĤsledku i klima v dobČ formování zubní skloviny. Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 108. 145 Dansgaard, W. et al.: Climatic Changes, Norseman and modern man. Nature vol. 255. 1975, s. 24-27. 146 Je nutné poznamenat, že zatímco novodobé globální teploty soustavnČ stoupají od 80. let 20. století, nad Západním Grónskem byl vypozorován za poslední dekádu pĜíznaþný sklon k ochlazení. To bylo potvrzeno i stanovením teplot z ledového jádra, které poukazují na klesající teploty nad centrálním Grónskem v prĤbČhu nČkolika posledních dekád. PĜestože snČhu a ledu v okolí Grónska ubývá, nemusí se pĜímo na ostrovČ "globální oteplení" projevovat þi má opaþnou charakteristiku. Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the Eastern Settlement, South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 62. 147 Více viz.: Grove, Morgan J.: The Initiation of the "Little Ice Age" in Regions Round the North Atlantic. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 53-82. Nutno poznamenat, že v prĤbČhu posledních dvaceti let se nahlížení na "Malou dobu ledovou" s narĤstajícími poznatky znaþnČ mČní. Lze se þastČji setkat kupĜíkladu s þasovým posunem celé této epochy mezi roky 1500-1850. Jensen, Karin G. et al: Diatom Evidence of Hydrographic Changes and Ice Conditions in Igaliku Fjord, South Greenland, During the Past 1500 Years. The Holocene vol. 14, No. 2. Swansea 2004, s. 152-153. 148 Buckland, Paul C. et al.: Evidence for the Fate of Norse Farmers in medieval Greenland. Antiquity 70. York 1986, s. 94.

62

a znalostí, které se tradovaly povČtšinou ústnČ a uchovávaly se v kolektivní pamČti. Pro lov bylo dĤležité podchytit tah tuleĖĤ a sobĤ na jaĜe a na podzim, správné naþasování skliznČ sena, jeho dostatek znamenal pro každou farmu pokojnČjší pĜezimování apod. Avšak tyto „tradice“ byly zþásti narušeny nestálým poþasím.149 Na druhou stranu pĜi zakládání nové osady v Grónsku nemČli SeveĜané jakékoliv zkušenosti napĜ. s lovem velkých zvíĜat, které se na Islandu nevyskytovaly, pĜesto lov ihned inkorporovali do své ekonomiky, což stojí proti pĜedstavám o SeveĜanech v Grónsku jako o neflexibilní kultuĜe. NČkolik sezón nepĜíznivého a zcela nepĜedvídatelného poþasí za sebou mohlo zpĤsobit odchod nČkolika rodin ze svých území. Západní GróĖané byli dosti závislí na lovu, kdy muselo spolupracovat mezi sebou mnoho schopných lidí, aby mČli dostateþnČ velký úlovek. Odešlo-li nČkolik rodin, ovlivnilo to jistČ Ĝadu dalších, které vzhledem ke sníženému poþtu lovcĤ nemohly ulovit dostatek tuleĖĤ, mrožĤ a sobĤ. SpoleþnČ s nepĜízní poþasí, kdy SeveĜané nebyli schopni zajistit dostatek sena na zimu, se mohlo jednat o velkou a dlouhodobČ neĜešitelnou pĜekážku v západogrónském hospodáĜství. Problém nedostatku sena, a tudíž i menších stád dobytka, je archeologicky dokázán vykopávkami z farmy V48 a v ĜadČ jiných. Objevil se obecný trend zvyšujícího se poþtu pozĤstatkĤ kostí tuleĖĤ a sobĤ v porovnání se snižujícím se poþtem kostí domácího dobytka, a to až o dvČ tĜetiny ve prospČch nedomácích zvíĜat, tedy i znaþnou zmČnu jídelníþku GróĖanĤ. Je pĜíznaþné, že na bohatších farmách se více pojídalo maso ze sobĤ, zatímco na menších tulení maso. Spoleþnost dlící na zemČdČlských základech je usedlá, Západní GróĖané se ale v koneþném dĤsledku museli opĜít více o lov divoké zvČĜe, dobytek byl jen dodateþný zdroj potravy pĜes dlouhé zimy.150 DomnČnku ohlednČ nedostatku sena by mohly potvrzovat i vykopávky z farmy V54 (Nipaatsoq), nejsvrchnČjší vrstva totiž obsahuje dĤkazy, že farmáĜ v pozdní zimČ þi brzkém jaru musel zabít 5 kusĤ dospČlého skotu, který byl chován ve vČtšinČ pĜípadech jen pro sekundární produkty. Nemusí se jednat pĜímo o dĤkaz hladovČní, ale o možný nedostatek 149

Pro ilustraci lze uvést, jak i dnešní inuitští staĜešinové z oblasti Nunavut zaznamenávají dramaticky se mČnící pĜírodní podmínky. Díky tajícím ledovcĤm a fenoménu globálního oteplování, jsou neochotni podnikat vzdálenČjší lovecké výpravy, jejichž trasy po staletí vedly pĜes zamrzlé moĜe. Zvyky ohlednČ putování po ledu a pĜedpovídání poþasí jsou v dnešní dobČ nedostateþné. Tradice pĜi tČchto zmČnách je chybná. Na druhou stranu nemĤžeme srovnávat závČry z tak rozlišných epoch, jakým je dvacáté století s globálním oteplováním a výkyvy teplot ve þtrnáctém století. Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in High-Resolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 170, 173. 150 Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 304-305.

63

sena pro dobytek, jež byl radČji proto zabit. Avšak ze stejné kulturní vrstvy pochází i jasný dĤkaz hladovČní, byla vykopána holenní kost ze psa, ze které je evidentní, že byl poražen a pravdČpodobnČ zpracován na maso. FarmáĜ pĜes dlouhotrvající zimu, kdy byli lidé uvČznČni ve farmČ všudypĜítomným snČhem a krutými podmínkami, musel nejdĜíve zabít skot a pozdČji dokonce svého psa. Z vykopávek farmy se nám zachovaly také stopy pozĤstatkĤ mrtvého tČla GróĖana in situ, pravdČpodobnČ posledního obyvatele, kterého už nemČl kdo pohĜbít. Ovšem nutno podotknout, že je to jediný pĜímý dĤkaz smrti in situ ze všech grónských farem po þas celého osídlení.151 ObecnČ mĤžeme konstatovat, že musel-li se farmáĜ þásteþnČ zbavit svého stáda, zbylo mu mléþných produktĤ jen pro vlastní potĜebu, mČl toho tak ménČ k výmČnČ za tulení maso apod. Vezmeme-li v úvahu, že se tak událo dvČ sezóny za sebou, nemohla farma pĜežít. Stal se z toho uzavĜený kruh, ze kterého nebylo úniku. S Nipaatsoqem se pojí ale jedna velká záhada. Byl zde totiž nalezen malý stĜíbrný štít, který podle svého tvaru pochází nČkdy z poloviny þtrnáctého století. Na štítu je erb skotských CampbellĤ (štČnýĜ o osmi kuželkách, viz obr. XI). Jak se ocitnul v Západním osídlení, je dosti nejasné. Nabízí se možnost, že farmu navštívil nČjaký cestovatel nebo kupec i v polovinČ þtrnáctého století. Není ani úplnČ nereálný kontakt pĜímo se Skotskem. PĜeci jenom vikingské Orkneje a Shetlandy byly nedaleko Skotska (dokonce Skotsko je v roce 1468 získalo). Navíc Norsko se Skotskem udržovalo þilé styky po dlouhou dobu.152 NemĤžeme zcela ani vyvrátit neúmyslné plavby do Grónska, kdy loć mohla být napĜ. v bouĜi navedena na špatný kurz. Ale až na sever do Západního osídlení? Na farmČ V54 se našly i pozĤstatky drátČné košile, což mĤže opČt dokazovat návštČvu cizincĤ, neboĢ pro farmáĜe nebyla absolutnČ vhodná. Za jakým úþelem by si poĜizoval þi uchovával farmáĜ velmi nákladnou zbroj, pokud by se tedy nebránil pĜed pĜíchozími? Avšak stopy po boji se prozatím v žádné z vykopaných farem na ZápadČ nevyskytly. Pro potencionální útoþníky by byly osamocené, nČkolik kilometrĤ od sebe vzdálené a rozptýlené farmy sice snadnČjší koĜistí, pro útok však nebylo rozumných dĤvodĤ, co by mohl útoþník získat cenného, maximálnČ nevelké množství otrokĤ.153 Zajímavá situace nastala v nedaleké „FarmČ pod pískem“, která byla postupnČ pohĜbena driftujícím pískem. NemĤžeme pĜesnČ urþit, zda byla farma opuštČná kvĤli 151

Buckland, Paul C. et al.: Norseman at Nipáitsoq, Greenland: A Palaeoecological Investigation. Norwegiae Archaeological Review vol. 16. Oslo 1983, s. 95. 152 Jak dokládá dopis biskupa Hakona z Bergenu králi Magnusovi. Viz DN. Bind 8. Brevnr 96. 153 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 122-127.

64

zvyšujícímu se výskytu písku, který mohl bránit v zemČdČlství, þi se tento písek objevil až po opuštČní farmy a byl zpĤsoben erozí z pĜedešlého nadmČrného pastevectví. Dalším možným faktorem pro opuštČní farmy mohl být nástup pevninského ledovce a tedy opČt úbytek pastvin. Geologické studie z vykopávek ukazují, že farma byla opuštČná až koncem þtrnáctého století, tedy o nČkolik desítek let pozdČji, než se pĜedpokládalo. Je také zajímavé, že farma nebyla opuštČna v nČjakém spČchu, ale velice organizovanČ a spoĜádanČ. PĜes 90 % nálezĤ pĜedmČtĤ bylo ponecháno svému osudu kvĤli opotĜebení, jinak zde nezĤstalo takĜka nic – SeveĜané si s sebou vzali vše, co uznali za vhodné. Cennosti a osobní vČci lze pĜedpokládat, ovšem že si vzali s sebou i veškerý dĜevČný nábytek, už nás mĤže zarazit. Kam se však obyvatelé této farmy, spolu s vČtšinou dobytka a svými vČcmi podČli, opČt mĤžeme jen spekulovat.154 Pro „Farmu pod pískem“, jež byla ponechána svému osudu, máme archeologickou evidenci nejen o zhroucení stĜechy a vytvoĜení malého jezírka, ale i o pĜítomnosti ovce uvnitĜ opuštČné farmy. Ovce a kozy, snad i krávy a konČ mají do jisté míry sociální pamČĢ a jsou svázáni se svými chlévy a pastvinami, takže ovce se mohla navrátit do míst, která zná, pro úkryt þi vodu.155 CelkovČ vzato, až na nČkolik výjimek, archeologické vykopávky z farem nepoukazují na strádání celé komunity. Musíme se tedy podívat na jiné faktory. Geolog a specialista na pyl Johannes Iversen v roce 1932 vypozoroval na vykopávkách z okolí nČkolik farem, že se zde možná pĜemnožil druh housenek Agrotis occulta. To mohlo vést k úbytku zelených ploch, a tudíž i velkým komplikacím nejen se samotnou pastvou, ale zvláštČ získávání sena na zimu.156 Avšak tento závČr nekoresponduje s celou oblastí, housenka napadla jen menší území. Nejednalo se tedy o katastrofální pĜemnožení, jež by zniþilo celou komunitu. Ze zdravotního hlediska na tom byli SeveĜané v Grónsku, oproti tehdejší EvropČ, velice dobĜe. Nemáme žádné doklady, že by trpČli nČjakou rozlehlejší epidemií dovleþenou napĜ. evropskými obchodníky. Dlouhý pobyt Ivara Bárdarsona také naznaþuje, že v Grónsku žádná taková nákaza ani nebyla. Z kosterních pozĤstatkĤ je zĜejmé, že nČkteĜí SeveĜané trpČli sice artritidou, ale výrazné stopy po nemocech, zubních kazech þi 154

Berglund, Joel: The Farm Beneath the Sand. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 295298, 302-303. 155 Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 303. 156 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 329.

65

podvýživČ nebyly nalezeny v žádné vČkové skupinČ. DýmČjový mor by se sem mohl þásteþnČ dostat námoĜníky a lodními krysami, avšak aby se krysy rozmnožily, a tudíž zaþaly rozšiĜovat nemoc do svého okolí, potĜebovaly by dostateþnČ teplé a suché prostĜedí, kterým Grónsko neoplývalo. Pneumonická formu moru, která je z 95-100 % fatální a kterou nejvíce trpí severské oblasti, se nemČla jak dostat do Grónska, protože trpČl-li by námoĜník tímto druhem moru pĜed plavbou, destinace by se již nedožil (popĜípadČ se mohli námoĜníci nakazit vzájemnČ bČhem plavby). I kdybychom pĜipustili, že se mor mohl dostat obchodní lodí k nČjaké farmČ, není pravdČpodobné jeho rozšíĜení díky velkým vzdálenostem mezi usedlostmi a klimatickými podmínkami. Navíc Grónsko nebylo zasaženo epidemií neštovic, ani nebyly nalezeny poruchy DNA vlivem degenerace na kosterních pozĤstatcích.157 Odpadávají nám tak starší teorie nČkterých badatelĤ, dále jsme již vylouþili napadení Západního osídlení Inuity. Napadení piráty þi nČjakým seskupením EvropanĤ by bylo velmi nelogické. PĜesto nČkteré nálezy nám naznaþují možné kontakty Západního osídlení s Evropou i v polovinČ þtrnáctého století. Jak jsme si uvedli výše, Ivar psal o zhoršení podmínek plavby do Grónska, kdy se muselo plout delší nepĜímou trasou. Východního osídlení ale bezpeþnČ dosáhl. Dle jeho líþení se dostal námoĜní cestou i do osídlení západního, þili i pĜes zhoršené podmínky byla plavba stále možná. Seaverová dokonce uvádí, že díky moĜským proudĤm, jež hnaly driftující led z východní þásti Grónska do jihozápadní, bylo severnČjší osídlení dokonce dostupnČjší než to jižní. NČkdy kolem roku 1360 možná dosáhl Grónska pĜi své expedici záhadný anglický minoritní mnich a cestovatel. Ten se mČl z Východního osídlení vydat severnČji až do Davisova prĤlivu, tedy až k Západnímu osídlení a možná ještČ více na sever. Tajuplný mnich mČl výpravu zachytit v knize Inventio fortunatae. Tato kniha však nebyla nikdy nalezena, ale jsou na ni Ĝady odkazĤ z jiných dČl (vzpomíná ji i Kryštof Kolumbus). Pokud jsou tyto zvČsti pravdivé, mĤžeme spekulovat, že Grónsko bylo dosažitelné i z Anglie, Skotska. V roce 1364 údajnČ pĜipluli do Norska dva mniši, kteĜí se vrátili z Grónska. Jeden z nich byl jistČ Ivar Bárdarson, ale zda druhý byl onen minorita, již nevíme.158 KaždopádnČ je zĜejmé, že Západní osídlení bylo možné dosáhnout plavbou, tudíž i ze Západního osídlení bylo možné odplout. 157

Na rozdíl od Islandu, který byl v letech 1408-1414 morem velice silnČ postižen. Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 120-122. 158 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 132-136. Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971, s. 90.

66

Je tĜeba nyní zakomponovat do souvislostí nČkolik indicií uvedených v této kapitole, aby nám z toho vznikl co možná nejreálnČjší obraz. Z mnoha vykopávek farem víme, že obyvatelé Západního osídlení zmizeli spoĜádanČ, tj. v žádném spČchu, dalo by se Ĝíci organizovanČ. Také jsme si již uvedli, jak vykazují archeologické dĤkazy, že i po návštČvČ Ivara Bárdarsona se lidé na þas vrátili do Sandnes. Je tedy možné, že koneþný odchod GróĖanĤ ze Západního osídlení byl naplánovaný – nČkdo obdobný tomu, kdo rozhodl, že se ukryjí pĜed Ivarem, rozhodl i o opuštČní domovĤ. To odpovídá i faktu, že Ĝada farem byla opuštČna ve stejnou dobu. Nabízí se i další varianta, SeveĜané se pĜed Ivarem vĤbec neukryli, ten je mohl zlákat na pĜesídlení napĜ. na morem vylidnČný Island, což mohl zámČrnČ v „Popisu Grónska“ zamlþet. Islandské anály zaznamenaly grónskou loć zbloudilou z cesty do Marklandu v roce 1347, je tedy jasné, že SeveĜané byli stále schopní plout na vlastních lodích (vyrábČných zĜejmČ z marklandského dĜeva). Erb rodiny CampbellĤ z poloviny þtrnáctého století (a nČkolik menších nálezĤ) poukazují na styky s Evropou. PostupnČ se zhoršující klima sice nepĜineslo dlouhodobé a fatální strádání hladem (tedy až na zmiĖované výjimky), ale bylo zĜejmČ jedním z urþujících faktorĤ k odchodu. Klimatické podmínky nutily stále více se spoléhat na lov tuleĖĤ, mrožĤ a sobĤ. Stáda domácího dobytka musela být zmenšována, zejména kvĤli nedostatku sena na zimu. Úplný pĜechod na ekonomiku založenou výhradnČ na lovu, tedy tu flexibilnČjší – stejnou jako aplikovali Inuité, byl ale pro SeveĜany nejspíše nemyslitelný. Navíc v oblasti nejlepších lovišĢ Nordsetur museli poþítat GróĖané s lidmi z kultury Thule, se kterými pravdČpodobnČ mČli sice pĜátelské vztahy, ale de facto to byla konkurence, která znamenala menší úlovky (popĜípadČ nutnost obchodní výmČny). Také postupné vytlaþování kultury Dorset Inuity mČla za následek zhoršení postavení samotných GróĖanĤ v celé oblasti kolem Davisova prĤlivu. Jak jsme uvedli, Inuité nemČli vĤþi SeveĜanĤm žádné nevýhody a tak, jakmile vytlaþili kulturu Dorset, ovládli tato území a þásteþnČ znemožnili GróĖanĤm lov a i možný rybolov (napĜ. na BaffinovČ ostrovČ). Tím ekonomika Západního osídlení mohla dosti utrpČt, neboĢ to znamenalo menší poþet kĤží, ménČ mrožích klĤ apod., popĜípadČ jejich výmČnu s Inuity, což byla další ekonomická zátČž. V souladu s ostatními faktory to v koneþném dĤsledku mohlo vést k jisté izolaci od okolního svČta. Jediná praktická podmínka pro emigraci do jiné zemČ bylo místo na lodích, které v této dobČ mČli k dispozici (viz výše na Islandu zaznamenaná neúspČšná plavba SeveĜanĤ z Marklandu do Grónska). Je tedy velmi pravdČpodobné, že došlo k exodu obyvatel 67

Západního osídlení nČkam do oblasti s pĜíhodnČjšími podmínkami. Bylo by velmi podivné, kdyby GróĖané zĤstali ve stále se zhoršujících podmínkách a vlastnČ sami se tak odsoudili k postupné tiché smrti. PĜi prvních velkých strádáních (tĜeba jako ve V54, V51) si mohli uvČdomit vážnost situace. NČjaký vlivný muž, mĤžeme i pĜipustit Ivara, þi možný þing, mohl rozhodnout o opuštČní Západního osídlení. Vyvstane nám ale ihned otázka: vydali-li se nČkam, proþ po nich dosud nebyly objeveny žádné stopy? Nabízí se interpretace. Západních GróĖanĤ bylo v koneþné fázi osídlení maximálnČ nČkolik set jedincĤ a vezmeme-li v úvahu pĜedpoklad, že nČkteré rody mohly odmítnout odejít (zĤstat a doufat v lepší þasy), nejednalo se o nČjakou velkou masu lidí. Emigranti se navíc mohli dále štČpit do nČkolika skupin, pravdČpodobnČ nejvČtší þást obyvatel Západního osídlení zamíĜila na jih do Východního osídlení nebo na Island, malá þást mohla odplout do morem zdecimované Evropy, byĢ i tĜeba skotskými lodČmi. Byla tu také dobĜe známá destinace, nacházející se nedaleko Západního osídlení. Dle hypotézy Seaverové þást SeveĜanĤ zamíĜila právČ do Labradorsko-ungavské oblasti, která poskytovala obdobné podmínky jako Grónsko, byĢ možnosti pastevectví zde takové nebyly. JižnČji, na pastvinách severnČ od Zálivu sv. VavĜince, byl už chov dobytka možný. Seaverová sice nemá pro svá tvrzení o migraci do tČchto konþin žádné dĤkazy, ale absenci nálezĤ po možném zdejším osídlení SeveĜany dále vysvČtluje. PozdČjší první evropští kolonizátoĜi totiž využívali tuto oblast pro intenzivní chov dobytka, pĜípadné nálezy se mohly tedy zniþit pastevectvím. Podle ní také nelze vylouþit, že pĜi plavbČ do Severní Ameriky mohla GróĖany potkat silná bouĜe, která pĜípadnČ zniþila velkou þást lodí. Tudíž dosáhnout cíle mohlo jen pár rodin, jejichž osudy se hĤĜe stopují než osud nČkolika set jedincĤ.159 Jedná se jen o teoretizující spekulace na základČ jistých poznatkĤ, ale logicky nejpravdČpodobnČjší destinace Západních GróĖanĤ se jeví Východní osídlení a þásteþnČ Island, ale bohužel nemáme k tomu žádný záznam v pramenech þi archeologické dĤkazy. Avšak jedno je jisté – na konci þtrnáctého století zmizeli poslední GróĖané ze Západního osídlení, které tak po 400 letech zaniklo.

159

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 114; McGhee, Robert: Epilogue: Was There Continuity from Norse to Post-Medieval Exlorations of the New World? In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 239-241.

68

2. Zmizení Východního osídlení

Nyní se budeme plnČ vČnovat vývoji ve Východním osídlení, o kterém bezpeþnČ víme, že pĜežilo své severnČjší sousedy o celé jedno století. Literárních zmínek, jak je to v historii Grónska bČžné, je velmi poskrovnu. Bude nutno se také více zamČĜit na vztahy mezi Grónskem, Islandem, Norskem a novým dĤležitým þinitelem – Anglií, pozdČji i Portugalskem. Anglie mohla dokonce sehrát daleko vČtší úlohu v pozdních dČjinách GróĖanĤ, než se doposud mínilo. Avšak stejnČ jako u Západního osídlení se nám SeveĜané na konci patnáctého století ztrácí v mlze za ne zcela jasných okolností.

2.1 Vztahy mezi Grónskem, Islandem a Evropou v patnáctém století

Návrat Ivara Bárdarsona do Norska neznamenal pro postavení Grónska (v rámci norského království) žádnou zmČnu. Mohli bychom oþekávat, že když byla jeho mise úspČšná alespoĖ ve Východním osídlení, bude po návratu domĤ nČjakým zpĤsobem horovat pro zlepšení vztahĤ s Grónskem. Jednak v církevních záležitostech, neboĢ stále chybČl biskup, a také ve vztahu s norským panovníkem (obnovení obchodu a zlepšení jeho podmínek apod.). Avšak stal se pravý opak, což mČlo nČkolik pĜíþin a pozdČji následkĤ. Postupné zanedbání Grónska ze strany koruny a církve nemČly na svČdomí jen dvČ velké vlny moru v Norsku. Vždy hrála roli velká vzdálenost mezi zemČmi, nyní se pĜidaly i další nepĜíznivé faktory. Zhoršené poþasí, útoky nČmeckých pirátĤ na Bergen v roce 1393, kdy byla zpustošena velká þást obchodního mČsta, a jiné. Církev zase trpČla rozdílnými názory mezi svČtskými a duchovními autoritami a celkovými neshodami, jež vyvrcholily schizmatem – rozchodem mezi Avignonem a ěímem.160 Norský král Olaf IV. Håkonsson (vládl v letech 1380-1387) zvýšil danČ na obchod s koloniemi, což mČlo za pĜíþinu zvýšení nezákonného obchodu, tedy toho, který nebyl zaznamenán, napĜ. i s Grónskem. To by vysvČtlovalo velmi sporý výskyt záznamĤ o plavbČ na tento ostrov. MČli bychom si uvČdomit, že vydat se do tČchto konþin bylo stále nebezpeþné, na druhou stranu je pravdČpodobné, že do Východního osídlení mohla pĜiplout loć nedobrovolnČ svedením z kurzu (míĜící pĤvodnČ na Island). Poslední þtyĜi oficiální, tj. zaznamenané, plavby do Grónska jsou z let 1381, 1382, 1385 a 1406,161 což znamená, že alespoĖ v této dobČ byla plavební cesta ještČ známá a prĤchodná. Figurovalo Grónsko v obecném povČdomí stále jako zdroj velmi cenných luxusních komodit, jakými neoplýval ani Island? 160

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 139, 143-144. Hroch, Miroslav – Kadeþková, Helena – Bakke, Elizabeth: DČjiny Norska. Praha 2005, s. 63. 161 GHM III. København 1976, s. 35, 41.

69

Obecná situace na evropských trzích jakoby SeveĜanĤm v Grónsku nepĜála. Po roce 1240 obchodníci z Hanzy ve spolupráci s Novgorodem a jinými ruskými mČsty vybudovali trh s kožešinami v oblasti Baltu. Od 14. století zastínila africká slonovina grónskou mrožovinu, navíc od 15. století Ĝezby do slonoviny pĜestávají být zajímavé pro církevní úþely a poptávka po nich se propadla. Rozvoj výroby konopných lan zĜejmČ vytlaþil z užívání také grónská lana vyrábČná z mroží kĤže.162 MČli tedy vĤbec ještČ evropští obchodníci zájem o nČkteré grónské komodity a výrobky? Abychom mohli objasnit položenou otázku, musíme se pozastavit u posledních dvou zmiĖovaných výprav, neboĢ nám, byĢ nepĜímo, vypovídají o samotném dČní ve Východním osídlení. Poslední dvČ plavby jsou vzájemnČ propojeny, protože vedoucí první z roku 1385, Björn Einarsson, byl strýcem Thorsteina Helmingsona, mladého podnikavého islandského náþelníka, který vedl druhou výpravu v roce 1406. Je pravdČpodobné, že když v roce 1405 byli spolu v Bergenu, Björn synovci povČdČl o své expedici do Grónska. Thorstein byl z jednoho z nejmocnČjších rodĤ na Islandu, tudíž mČl dostatek prostĜedkĤ cestu uspoĜádat, þili nejspíše se jednalo o úmysl a ne zbloudČní z kurzu. Thorstein, spoleþnČ se Snorrem Torfesonem a Thorgrimem Solvesonem a jejich posádkou, v Grónsku strávil celé þtyĜi roky (1406-1410). Toto dlouhodobé meškání zĜejmČ poukazuje na jistý pĜebytek v ekonomice Východního osídlení, neboĢ jak by jinak si mohli GróĖané dovolit hostit Thorsteina a jeho doprovod. Meškání lze interpretovat i jinak. ThorsteinĤv zdejší dlouhý pobyt nemusel být dobrovolný, mohl zde napĜ. ztroskotat, opravovat poškozené lodČ þi, pĜi nedostatku dĜeva, þekat na pomoc ze své domoviny. V roce 1407, tedy stále v Grónsku, se Thorgrim Solveson oženil. V roce 1410 trojice velmožĤ i s posádkou pĜiplula do Norska (vyrazili pĜímo z Grónska).163 K tomuto tématu Seaverová rozvinula podrobnou hypotézu. Pomocí analýzy jiných rukopisĤ Islandských análĤ a sestavením nČkolika rodokmenĤ pĜedních islandských rodĤ uvádí, že Thorgrim Solveson si vzal Sigfrid Björndatterrovou (dceru bohatého Islanćana Björna Brynjolfssona). Jak se tato žena dostala do Grónska, lze jen domýšlet. S Thorsteinovou výpravou zĜejmČ nepĜiplula, protože nebylo bČžne zvykem, aby byla žena souþástí takové výpravy. Nabízí se interpretace, že již pobývala v Grónsku pĜedtím. Seaverová poznamenává, že Sigfried mohla být provdána z Islandu za vysoce postaveného 162

Dugmore, Andrew J. – Keller, Christian – McGovern, Thomas H.: Norse Greenland Settlement: Reflections on Climate Change, Trade, and the Contrasting Fates of Human Settlements in the North Atlantic Islands. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 18. 163 GHM III. København 1976, s. 41.

70

GróĖana a pozdČji ovdovČt. Pakliže pĜistoupíme na tuto hypotézu, je pozoruhodné, že otec Sigfrid svolil k sĖatku s grónským mužem. Muselo by se jednat o vysoce postaveného a bohatého GróĖana, který by se opíral o ekonomicky silnou základnu farem. SamozĜejmostí je i existence komunikace mezi obČma zemČmi. Pozoruhodné je i to, že Thorstein se svou spoleþností opouští Grónsko a vydává se pĜímo do Norska. NemíĜí tedy domĤ na Island, pragmatickým dĤvodem mohl být výhodný obchod s grónským zbožím. Seaverová takto dedukuje, že Grónsko i v patnáctém století stále poskytovalo pro obchod vhodné komodity.164 NicménČ je nutno podotknout, že vývoj evropského trhu smČĜoval jiným smČrem. Rozvoj a rozšíĜení obchodu se sušenými treskami od poþátku 12. století mČl celoevropský ekonomický dopad. Díky rozsáhlým zooarcheologickým syntézám provádČným za posledních nČkolik let na mnoha lokalitách Severního Atlantiku a ve vnitrozemí Anglie máme dĤkazy o rozsáhlém a propojeném obchodu se tørrfisk. Norská koruna a církev zĜídila a vedla trh þerpající ryby z bohatých nalezišĢ v oblasti Lofot a Vesterålen. Od poloviny 13. století se rybolovištČ rozšíĜila o Island, Faerské ostrovy a Skotsko. Poptávka po rybách totiž prudce stoupla, zájem o sušené tresky byl pĜedevším v evropském mČstském prostĜedí. Obchod s komoditou, jež sice mČla nízkou hodnotu a muselo ji tudiž být velké množství, zastínil smČnu prestižního zboží s vysokou cenou jako mrožovinu, vzácné kožešiny apod.165 Poslední vČrohodnou zprávou vztahující se pĜímo k severskému Grónsku je zápis z roku 1410 v Islandských análech. Je to dáno i tím, že morové rány a neštovice na Islandu v letech 1402-1404 znamenaly nejen úbytek 40 % obyvatelstva, ale i velké mocenské zmČny a zanedbáváno bylo i vzdČlání, tudíž se ménČ psalo, islandská ekonomika byla takĜka zruinována. Ani Angliþané, kteĜí postupnČ zaþínali pronikat do tČchto konþin, nevedli záznamy, neboĢ se povČtšinou jednalo o rybáĜské syndikáty, které žárlivČ stĜežily bohatá nalezištČ ryb (také musíme brát v úvahu, že tyto ryby patĜily norské korunČ, tudíž rybáĜi bez licencí zde lovili protiprávnČ). 164

Seaverová dodává, že o výhodnosti delšího pobytu v Grónsku také svČdþí to, že všichni zúþastnČní po svém návratu na Island užívají moci a znaþného bohatství. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 151-158. 165 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 200-201; Barrett, James H. – Locker, Alison M. – Roberts Callum M.: Dark Age Economics Revisited: the English Fish Bone Evidence AD 600-1600. Antiquity vol. 78, No. 301. York 2004, s. 618 nn.

71

2.2 Poslední dny grónského osídlení, starší archeologické interpretace

Norský luteránský misionáĜ Hans Egede se v roce 1721 vydal do Východního osídlení, aby zde vyhledal ztracenou norskou kolonii (o které se doþetl) a obrátil její obyvatele na reformovanou kĜesĢanskou víru. Jaké muselo být jeho pĜekvapení, když po živých GróĖanech nenašel žádné stopy. Egede se stal apoštolem Grónska svou úspČšnou misií mezi Inuity. Jeho syn Niels zapsal mimo jiné obsáhlý eskymácký pĜíbČh o pirátech, kteĜí mČli zcela zpustošit Východní osídlení – pozabíjet obyvatele a vypálit farmy.166 V roce 1448 napsal papež Mikuláš V. (papežem 1447-1455) skálholtskému biskupovi dopis, v nČmž mimo jiné uvádí, že SeveĜané v Grónsku byli napadeni barbary, pĜi útoku byla zniþena vČtšina kostelĤ a obyvatelé byli vzati jako zajatci.167 ObČ tyto zprávy jsou ale v rozporu s archeologickými vykopávkami, žádné stopy destrukce a násilí nemáme dochovány. ZĜejmČ se jedná o dokument, v nČmž papež operuje s nedostateþnými þi špatnými informacemi. Niels Egede zapsal více než 200 let starou eskymáckou ústní tradici, a také si nemĤžeme být jisti, zda pĜi sepisování nČkteré události neupravil. Ani jeden pramen nemĤžeme považovat za historicky vČrohodný.168 Za témČĜ tĜi století se objevila Ĝada dalších rĤzných teorií, jak a proþ GróĖané úplnČ zmizeli. NČkteré jsme si již uvedli pĜi zániku Západního osídlení, o nČkterých se zmíníme znovu. Vymizení Východního osídlení probČhlo za pozmČnČných pĜírodních, ekonomických, apod., podmínek, k nimž se váží i jiné, neménČ zajímavé, hypotézy, které je nutno uvést a brát v potaz pĜi naší koneþné syntéze do jedné ucelené podoby. První analýzy lidských kostí vykopaných v Herjolfsnesu pĜinesly závČry, že poslední generace GróĖanĤ trpČla podvýživou a genetickými poruchami. Tyto poþáteþní úsudky antropologa F. C. C. Hansena z roku 1920 byly nedávno úplnČ vyvráceny; jednak nemáme doklad, že by obyvatelé Východního osídlení jako celku trpČli podvýživou (stejnČ jako u Západního osídlení), a také se ukázalo, že podvýživa nemĤže mít vliv na genetické defekty.169 166

Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 28.

167

(…) ex finitimis littoribus Pagnanorum ante annos triginta classe navali Barbari insurgentes, cunctum habitatorum ibidem populum crudeli invasione aggressi, et ipsam patriam edesque sacras igne et gladio devastantes, solis in insula novem relictis ecclesiis parrochialibus, que latissimis dicitur extendi terminis, quas propter crepidines montium commode adire non poterant, miserandos utriusque sexus indigenas, illos precipuequos, quos ad subeundum perpetue onera servitutis aptos uidebant et fortes, tanquam ipsorum tyrannidi accomodatos, ad propria vexerunt captivos. GHM III. København 1976, s. 170.

168

McGhee, Robert: Epilogue: Was There Continuity from Norse to Post-Medieval Exlorations of the New World? In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 241-242. 169 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 328-329.

72

Teorie vyhubení Západního a pozdČji i Východního osídlení Eskymáky, jak jsme si již uvedli, se zakládaly na historicky nedĤvČryhodné zprávČ Ivara Bardsona a letmých zmínkách v ságách, archeologické vykopávky toto tvrzení zcela odmítají. Jediným dĤvodem pĜípadných nevraživostí mezi SeveĜany a Inuity mohla být konkurence v lovištích sobĤ a tuleĖĤ. Lze pĜipustit v tČchto oblastech menší pĤtky, nicménČ velký konflikt, potažmo válka, nebyla možná. Eskymáci žili vČtšinou v malých, na sobČ nezávislých koþujících skupinách a pĜedstava jejich útoku na Západní þi Východní osídlení byla nemyslitelná. Proti hypotéze asimilace obou etnik opČt stojí archeologické vykopávky, protože kdyby došlo k velkému sblížení SeveĜanĤ s Inuity, byl by evidentní nárĤst severských pĜedmČtĤ v nálezech z eskymáckých táboĜišĢ a lovišĢ. Jedním z dalších uvádČných dĤvodĤ zániku obou sídel byla údajná naprostá izolace Grónska.170 Dánskonorská situace od roku 1380, kdy oba státy vstoupily do unie, se zmČnila a nedbá na záležitosti svých nejvzálenČjších lén, pĜesto SeveĜané v Grónsku mČli s Evropou kontakt, jak již bylo uvedeno výše. Nejednalo se již o zájmovou oblast Skandinávie, ale Anglie, Skotska a jiných zemí, vþetnČ Islandu (viz Islandské anály). Poul Nørlund vykopal v Herjolfsnesu nČkolik zajímavých objektĤ, které by mohly dokazovat styky GróĖanĤ s Evropou i bČhem 15. století. Imitace þapky dle údajného burgundského stylu, vyrobené z pevné grónské látky, se užívala v EvropČ od konce 14. století až po 16., dokonce mČla být v módČ na dvoĜe Ludvíka XI. (vládl v letech 14611483). Jednalo se o úzkou, až 30 cm vysokou, kuželovitou pokrývku hlavy. Móda se po EvropČ šíĜila dosti rychle a þepice se tudíž mohla napĜ. skrze skotské obchodníky (viz kapitola o zániku Západního osídlení) dostat do Grónska. také poukazuje na to, že si GróĖané vyrábČli všechno, co bylo v jejich silách, a kupovali jen ty komodity a výrobky, jež si sami nemohli obstarat þi vyrobit. Nørlund dále v nejsvrchnČjší kulturní vrstvČ našel þást dlouhého pĜepínacího roucha, opČt ušitého z wadmal, tentokráte údajnČ podle módy anglického dvora za doby JindĜicha VI. (1422-1461).171 Avšak Jette Arneborgová tuto hypotézu neguje, protože provedla v Herjolfsnes rozsáhlou radiokarbonovou dataci, pĜi níž zjistila, že þapka pochází z let 1280-1380 a roucho z 1295-1395. Ovšem nČkteré jiné textilie ze stejné kulturní vrstvy byly datovány

170

Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 120-122. 171 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 229, 231, 237.

73

1419-1445.172 V pĜípadČ þepce McGovern zĜejmČ správnČ poukazuje na to, že se jedná o þást ženské pokrývky hlavy typickou pro první pĤli patnáctého století na Islandu, nikoliv zmiĖovanou burgundskou þapku objevující se þasto na portrétech vlámských malíĜĤ po polovinČ 15. století.173 Aþkoliv þapka nám pravdČpodobnČ dokazuje kontakt s Islandem bČhem 14. století, datace ostatních textilních nálezĤ poukazuje na to, že SeveĜané obývali Grónsko minimálnČ ještČ dekádu po posledním záznamu z Islandských análĤ (1410). Nezajímavé nejsou ani jiné vykopávky. Ve více archeologických lokacích (Ø167, Ø86, ale i V54) se objevují stĜepy z rhénské kameniny. Do Herjolfsnesu, jednoho z center obchodu od poþátkĤ osídlení, byla tato kamenina dovezena až v patnáctém století. Dále zde byl nalezen krucifix, vyrobený z gagátu (zvláštní forma lignitu), pĤvodem zĜejmČ z anglického Yorkshiru. Christen Vebæk bČhem svých vykopávek v Ø71s našel nČkolik prutĤ nezpracovaného železa, které naznaþují, že byly importovány z Evropy. Irmelin Martens z Univerzitního muzea v Oslu vylouþil, že by se jednalo o import ze Skandinávie, neboĢ konce prutĤ znaþí mechanické zpracování kladivem (napĜ. pohánČného vodou), jež se ve Skandinávii ještČ nevyužívalo.174 Grónsko tedy zĜejmČ nebylo ani v naprosté izolaci od okolního svČta, jak se dĜíve pĜedpokládalo. Thomas McGovern ve svých starších studiích uvádí, že za zánikem severského Grónska vČzí nČkolik vzájemnČ se ovlivĖujících faktorĤ. Zdejší ekonomika byla založena na pohotové koordinaci spoleþné práce na farmách a sezónních lovĤ tuleĖĤ a sobĤ. Tato koordinace byla dána peþlivým rozhodováním grónských elit, jejichž vedení bylo zásadní pro pĜežití komunity, s þímž lze naprosto souhlasit. KomentáĜe si ale zaslouží ostatní McGovernovy závČry. ZmČny klimatických podmínek byly vždy nejjednodušším vysvČtlením zániku osídlení. GróĖané mČli þelit v období 1343-1362 velmi studeným létĤm, jež byly jednou z možných pĜíþin odchodu ze Západního osídlení. Avšak jejich jižní sousedé toto nepĜíhodné období úspČšnČ pĜeþkali. McGovern dále glosuje Paula Mayewskiho, mezi léty 1400-1420 mČly probČhnout v Grónsku vĤbec nejvČtší zmČny v klimatu za posledních 8000 let, náþelníci a hospodáĜi se prý nedokázali adaptovat tomuto

172

Arneborg, Jette et al.: Change of Diet of the Greenland Vikings Determined from Stable Carbon Isotope Analysis and 14C Dating of Their Bones. Radiocarbon vol. 41, No. 2. Tuscon 1999, s. 161. 173 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 328. 174 McGhee, Robert: Epilogue: Was There Continuity from Norse to Post-Medieval Exlorations of the New World? In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 241.

74

vývoji. Tento výpoþet zmČn klimatu ale podle posledních studií není vĤbec pĜesný, jak bude upĜesnČno níže. McGovern uvádí, že rozsáhlá eroze pĤdy, zpĤsobená nadmČrným pastevectvím, byla jistČ velkým problémem, který si zĜejmČ nemohli GróĖané vysvČtlit. Podle þetných pylových analýz mĤžeme urþit prĤbČh tohoto procesu. Od pĜíjezdu prvních SeveĜanĤ do Grónska je evidentní úbytek pylĤ bĜízy a vrby, následované zvýšeným zastoupením travního a rákosového pylu. Pastevectvím zatČžovaná tráva nedokázala þelit chladnému klimatu se silnými vČtry, postupem þasu byly tedy nČkteré pastviny vystaveny prudké erozi.175 Na druhou stranu, proti jednoznaþným McGovernovým závČrĤm nutno podotknout, že GróĖané vybrané louky zavlažovali a hnojili mrvou, aby výnos trávy byl co nejvČtší, používali také sezónní výše položené pastviny – sætters. PĜestože SeveĜané nebyli schopni zabránit erozi, podaĜilo se ji redukovat obratnou správou vody, která zajišĢovala zásoby zavlažovacími kanály, a tedy þásteþnou adaptací na mČnící se pĜírodní podmínky. Arneborgová dokonce uvádí, že systém zavlažování byl nedílnou souþástí grónské kultury, integrální element pasteveckého hospodáĜství.176 StejnČ jako tomu mohlo být v pĜípadČ hnojení vybraných pastvin. Nástup InuitĤ v oblasti Nordsetur znamenal, dle McGoverna, vzájemnou konkurenci, jež pĜerostla v konflikt a koneþnou nemožnost dalších cest GróĖanĤ do této oblasti. Dále uvádí, že Inuité na západní stranČ Grónska dokázali pĜežít a prosperovat, protože se opírali o flexibilnČjší zpĤsob života – jejich ekonomika se zakládala na lovu moĜských savcĤ. Dokázali tak reagovat na zhoršující se podmínky, podle specifické potĜeby, svým koþováním podél západního pobĜeží Grónska. SeveĜané zato dleli na zemČdČlském základČ, kdy byli svázáni s pĤdou, chovali svá domácí zvíĜata a jen sezónnČ se vydávali lovit. McGovern tedy vidí velkou chybu SeveĜanĤ v tom, že se nezamČĜili více na rybolov a lov velryb. Také se GróĖané nedokázali pouþit od EskymákĤ v jejich úspČšném lovu velryb pomocí harpun a zimním lovu tuleĖĤ pomocí dČr prosekaných v ledu a následném harpunování.177 Dánská badatelka Kirsten Hastrupová souhlasí s McGovernem v otázkách zamČĜení GróĖanĤ výhradnČ na zemČdČlskou živoþišnou výrobu, a tudíž i menší flexibilitu

175

McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 137, 145-147. 176 Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické – supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 143. 177 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 334-339.

75

a možnosti adaptace na nepĜíhodné klimatické podmínky. Jedním dechem dodává, že kruté klimatické podmínky nebyly zcela dokázány.178 Joel Berglundová ve svém þlánku „Decline of the Norse Settlements in Greenland“ poukazuje na jasný úbytek obyvatel Východního osídlení kvĤli rĤzným dĤvodĤm, ale nevidí úplnou a v dĤsledku i fatální neschopnost GróĖanĤ pĜizpĤsobit se novým podmínkám. GróĖané totiž velmi brzy po svém etablování na ostrovČ zaþali využívat bohaté grónské živoþišné zdroje – implementovali do své ekonomiky lov. SeveĜané dokonce zavlažovali i své nČkteré louky, používali letní výše položené pastviny, které daly zregenerovat se tČm v okolí farem. Autorka tvrdí, že nČjaký negativní vývoj zpĤsobil kolaps sociální struktury, jenž zapĜíþinil pád celé komunity. Berglundová, která se sama zúþastnila mnoha grónských vykopávek, také uvádí zajímavé postĜehy: „Žádná z vykopaných ruin neukazuje stopy opuštČní osídlení v panice, ani kvĤli útoku þi epidemii. Nakonec je také velmi podivné, že (v žádném z tolika prozkoumaných kostelĤ Východního osídlení) nebyly nalezeny sakrální pĜedmČty, krom zlomkĤ kostelních zvonĤ (…) pravdČpodobnČ to smČĜuje k tichému a spoĜádanému odchodu.“179

Norský archeolog Christian Keller pĜisuzuje sociální kolaps úþinku urþité grónské izolace, zpĤsobené neschopností GróĖanĤ zareagovat na mČnící se poptávku v evropském obchodČ. Grónsko bylo pĜíliš vzdáleno od evropských trhĤ s treskami, hodnota grónských obchodních komodit postupem þasu klesala, navíc pád Západního osídlení zapĜíþinil horší dostupnost mrožoviny. ObdobnČ hodnotí ekonomický vývoj i Berglundová. Keller z þásti viní za tento prĤbČh grónské náþelníky, jejichž pozice se zaþala zhoršovat, což zapĜíþinilo další nestabilitu, nespokojenost a špatnou redistribuci surovin mezi farmami. Uvádí ale také, že zatím tyto jeho domnČnky nebyly prokázány, stejnČ tak jako názory McGovernovy, Hastrupové a Berglundové.180

2.3 Romantizující Kirsten Seaverová

Doposud nejvČtší syntézu dČjin SeveĜanĤ v Grónsku sepsala Kirsten Seaverová v knize „The Frozen Echo“ z roku 1996 (þásteþnČ navázala na problematiku Grónska i v další knize „Maps, Myths and Men“ z roku 2004). Její práce je ojedinČlý a komplexní pokus o jednotný pohled na osídlení Grónska. Autorka se snažila do své knihy zahrnout do té doby veškeré dostupné studie, opĜela se o veškerou pramenou základnu, aby utvoĜila 178 179

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 240. Berglund, Joel: The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. 1986, s. 111-116, 122. 180 Keller, Christian: Vikings in the West Atlantic: A Model of Norse Greenlandic Medieval Society. Acta Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 138-140.

76

smysluplné dČjiny SeveĜanĤ pojících se ke Grónsku. PĜestože je Seaverová po mnoha stránkách vynikající historik, nČkdy ji chybí jistý nadhled na danou problematiku a v nČkterých problémových otázkách se nechává zlákat v menší míĜe fabulací. Naše práce se þásteþnČ opírá o její dílo a také je pĜínosné uvést celou její interpretaci zániku Severského osídlení Grónska, a to i pĜestože nelze souhlasit s nČkterými jejími závČry. PĜedevším je nutné upozornit, že Seaverová popírá názory McGoverna a jiných vČdcĤ ohlednČ absence rybolovu v ekonomice GróĖanĤ, od þehož se odvíjí celé smČĜování její interpretace vymizení Východního osídlení. SeveĜané se sice opírali zejména o zemČdČlství, což je evidentní z archeologických vykopávek, kde mezi nálezy jasnČ chybí zbytky ryb a rybáĜské náþiní, ale bylo by velmi nelogické, kdyby totálnČ rybolov zavrhli. UdeĜil-li chlad a hlavnČ extrémnČ nepĜedvídatelné poþasí, museli GróĖané pozmČnit své hospodáĜství vČtším upnutím se na tulenČ, soby a také ryby. SeveĜané v tak krušných podmínkách nemohli být „otroky stĜedovČké kultury“ – nepĜežili by prvních nČkolik let po záboru, natož pak nČkolik staletí. SeveĜané dosáhli Nordsetur, implementovali lov do své ekonomiky apod. StejnČ tak mohli bČhem nČkolika let v první tĜetinČ patnáctého století udČlat i s rybolovem ve velkém. Když mrožovina pĜestala být lukrativní pro obchod (viz výše), proþ by se GróĖané nebyli schopní adaptovat na stále se zvČtšující poptávku po tørrfisk a rybím oleji? Dle Seaverové paradoxnČ první impuls k pĜemČnČ celé grónské ekonomiky mohlo dát právČ nČkolik extrémnČ studených sezón, kdy SeveĜané museli ulovit i dostatek ryb, aby vĤbec mohli pĜežít. NepĜedvídatelné poþasí s vČtším poþtem srážek a vlhkostí, jež zpĤsobilo nedostatek sena, bránilo úspČšnému chovu domácího dobytka. Na pĜemČnu grónského hospodáĜství mohli mít také vliv angliþtí kupci svými obchodními nabídkami. BČhem nČkolika sezón došlo k þásteþné pĜemČnČ grónského hospodáĜství: primární bylo zamČĜení na rybolov a lov tuleĖĤ, zemČdČlství se stalo sekundárním.181 Seaverová našla paralelu k obdobnému vývoji na severní þásti pobĜeží Norska. V letech 1349-1350 zde probČhla devastující vlna moru, kdy zemĜela témČĜ polovina norského obyvatelstva, a byla pĜíþinou vylidnČní znaþného množství farem. V jižních þástech Norska se hospodáĜství zaþalo více upínat na pastevectví, protože díky opuštČní pozemkĤ pĜibylo luk a pastvin, v severní þásti Norska se zvýšila tendence pĜecházet ze zemČdČlství na rybolov. ZemČdČlství se zde také kvĤli zhoršujícímu se klimatu stalo neefektivní, lidé byli tudíž více odkázáni na lov ryb. K tomuto pĜechodu dala podnČt i samotná Hanza, která okolo roku 1360 založila kontor v Bergenu. Hansa v Bergenu 181

Seaver, Kirsten A.: Maps, Myths and Men. Stanford 2004, s. 78-80.

77

vykupovala ryby hlavnČ ze severnČjších oblastí Norska, kde se nacházela velmi bohatá nalezištČ tresek, a nabízela za nČ jiné obchodní komodity – zejména obilí. Hanzovní obchodníci zajistili odbytištČ vzrĤstajícímu norskému rybáĜství, sušené tresky tvoĜily na konci stĜedovČku 80-90 % norského vývozu.182 Seaverová dále nepĜipouští selhání grónské elity, protože by došlo v 50. a 60. letech 15. století k velkému strádání v celé oblasti. Jenže archeologické vykopávky, krom nČkolika výjimek, žádné strádání, nestabilitu nebo boje nepĜipouští. O nČco pozdČji, i dle slov samotné Berglundové, GróĖané spoĜádanČ, tj. plánovanČ, mizí stejným zpĤsobem jako se tomu událo v Západním osídlení. Zdá se, že i pĜi tomto koneþném odchodu si SeveĜané vzali s sebou všechno potĜebné, což nám navíc vysvČtluje absenci stop po rozsáhlejším rybolovu z poslední fáze osídlení. TémČĜ žádná rybáĜská náþiní nebyla dochována, protože GróĖané je potĜebovali k obživČ. Problematickým faktem ovšem je, že opuštČní Západního osídlení mohlo zpĤsobit konec cest do Marklandu, pĜeci jenom to byla nejlepší spojnice, a tudíž i konec zásobování vhodným dĜevem na stavbu lodí. Avšak velké množství tuleních kostí ve všech vrstvách poukazuje, že alespoĖ nČjaké malé loćky mČli k dispozici, protože lov z pláží nemohl k obživČ a pĜi takovém množství kosterních pozĤstatkĤ staþit. Rozvedeme-li teorii Seaverové na obchod s Evropou, vyjde nám opČt logický výsledek. Grónsko mČlo stále co nabídnout: tulení kĤže a tuk byl i v této dobČ do jisté míry žádaný, stejnČ tak kožešiny z domácích zvíĜat a sobĤ (ale již ménČ než v pĜedchozím vývoji). Roh z narvala byl stále cenČn v nČkterých zemích, ale nejvČtší poptávka byla po treskách a rybím tuku. Lze pĜedpokládat, že jakmile angliþtí námoĜníci (napĜ. z mČsta Bristol, kde sídlil velký rybáĜský syndykát) dorazili do bohatých nalezišĢ ryb západnČ od Islandu, þas od þasu pĜipluli do Východního osídlení. Nebo dokonce mohli využívat Východní osídlení jako opČrný bod pro další plavby na západ. Seaverová se dokonce domnívá, že GróĖané po velkou þást patnáctého století obchodovali a byli schopni mít pĜebytek ve svém hospodáĜství, což znaþí alespoĖ þásteþnou prosperitu. Tu nám dokládají i velké slavnostní haly v Herjolfsnes, Gardaru a Hvalsey, které byly vybudovány až po rozpadu obchodu s Norskem. PĜedpokládá se dokonce, že byly postaveny až v patnáctém století.183 182

K tématu viz Helle, Knut et al.: Norway. Oslo 1998, s. 90-98; Zimák, Alexandr: Hanza. Praha 2002, s. 168-172. 183 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 249-250.

78

PĜesto nČkdy v poslední pČtinČ patnáctého století nám komunita, dle archeologických vykopávek, doslova mizí. DĤvodĤ mohlo být více, Angliþané již nemuseli využívat Grónska jako opČrného bodu pĜi svých cestách do newfoundlandských nalezišĢ ryb þi Grónsko nebylo už atraktivní pro obchodníky. Po desetiletí izolace se pĜi první pĜíležitosti mohli nechat GróĖané zlákat novou budoucností, stejnČ jako tomu bylo pĜi výpravČ Erika Rudého pČt set let dĜíve, a kolonizovat nové území. Chceme-li sledovat nadále hypotézu Kirsten Seaverové, musíme se krátce zmínit o velmi složité tematice anglických a portugalských pĜedkolumbovských plaveb do Severní Ameriky. Anglické hospodáĜství bylo þásteþnČ závislé na dovážených rybách. Dokud Erik PomoĜanský nepovolil Hanze uvalit vysoké obchodní poplatky, importovali Angliþané ryby z Bergenu. Poté si museli hledat nové zdroje ryb – našli je na Islandu, kde ale nebyl po moru dostatek rybáĜĤ schopných nasytit stále se zvČtšující anglický trh, ani uchránit svá lovištČ. Angliþané tedy sami pĜevzali postupem þasu kontrolu nad islandskými rybolovišti. Islandské Anály dokonce k roku 1413 uvádí pĜes tĜicet anglických rybáĜských lodí na Islandu.184 Bylo by podivné, kdyby se Thorstein Helmingson po své finanþnČ výhodné grónské expedici již nezajímal o Východní osídlení (viz výše poslední záznam plavby do Grónska). Nabízí se i skuteþnost, když pĜipustíme tvrzení Seaverové, že se SeveĜané vČnovali rybolovu, že mohl dČlat prostĜedníka v obchodu s rybami s vČþnČ „hladovými“ Angliþany. Island mČl akutní nedostatek schopných námoĜníkĤ a pokud GróĖané nemČli k dispozici vhodné lodČ, mohl jim je pronajmout nebo si je spíše najmout. Vzniknul by tak trojúhelník Anglie-Island-Grónsko. Také by nám to vysvČtlilo nČkolik pozoruhodných nálezĤ z Východního osídlení, které jasnČ znaþí o kontaktech se svČtem i v poslední tĜetinČ patnáctého století (podrobnČji v další kapitole). Nemáme sice dĤkazy, jež by pĜímo toto obchodní propojení potvrzovaly, ale máme k dispozici dva doklady o styku GróĖanĤ s Angliþany. Jedná se o pĜívČsek ve formČ kĜíže odlitého s nejvČtší pravdČpodobností z anglického cínu. Dále byla nalezena lžíce s runovým nápisem obsahujícím anglické slovo „spoon“, tedy „lžíci“. Vykopán byl i dlouhý nĤž vyrobený pravdČpodobnČ v manufaktuĜe nČkdy v patnáctém století (stejný, jen starší, byl nalezen v LondýnČ, viz obr. XIII).185 184

Kadeþková, Helena: DČjiny Islandu. Praha 2001, s. 152, 154; Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 290-291. 185 KĜíž byl nalezen v Hvalsey, což byla vĤbec jedna z nejpĜednČjších farem Východního osídlení s výbornČ položeným kotvištČm; nĤž v Gardaru. Berglund, Joel: The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. 1986, s. 124.

79

MĤžeme pĜedpokládat, že jakmile Angliþané – pĜedevším námoĜníci z mČsta Bristol – pevnČ ovládli islandské vody, pokraþovali dále na západ. Seaverová pro toto tvrzení disponuje pádnými argumenty. Na západČ od Islandu se rozprostírala bohatá a zcela nedotþená nalezištČ tresek, která mohla ukojit obrovskou poptávku v Anglii. Byla tedy jen otázka þasu, kdy se Angliþané dostanou až k Newfoundlandu. AĢ už byla úloha Thorsteina pĜi pozdČjším možném obchodu s Grónskem jakákoliv, je otázkou, zda by þasem sami Angliþané objevili Východní osídlení, byĢ tĜeba jen svedením z kurzu. Ale mČli-li o Grónsku nČjaké informace, byĢ tĜeba zprostĜedkované, mohli zde hledat pĜíležitosti k dalšímu obchodu (napĜ. kly z narvala, vydávané za rohy jednorožce, stále v Anglii sloužily jako opatĜení proti epidemiím apod.).186 Aþ se Seaverová pohybuje na docela tenkém ledČ spekulací, jež jsou opĜeny o dva anglické nálezy z pozdní kulturní vrstvy ve Východním osídlení, její hypotéza nepostrádá logiku možného dČní. V samotné Anglii zuĜila v letech 1455-1485 Válka dvou rĤží a korunČ bylo zĜejmČ jedno, odkud se zboží bere, pokud se platily danČ. Naopak nČmecká Hanza, jež postupnČ ovládla obchod nejen v Bergenu, ale i v celém dánsko-norském prostoru, na Island nespČchala. Jakmile ale zaþala pronikat do tČchto vod, pĜineslo to velké roztržky s Angliþany, kteĜí se snažili zachovat svĤj islandský monopol. Šarvátky vyvrcholily v roce 1486, když Angliþané dokonce ukoĜistili a prodali hanzovní loć. Ztrátou tohoto výsostného postavení ve zdejším obchodu byli muži z Bristolu nuceni hledat nová nalezištČ ryb dále na západČ.187 Avšak jak daleko na západ se mohli Angliþané dostat, je nejisté. Nelze ani prokázat pĜímo obchod s GróĖany. PĜipustíme-li tvrzení Seaverové, musíme si položit Ĝadu dalších otázek. Kdo z bristolských obchodníkĤ mČl bČhem patnáctého století kontakty se SeveĜany, popĜípadČ dČlo se tak prostĜednictvím Thorsteina? Kdy a proþ ztratili zájem o Východní osídlení? A nejpalþivČjší otázka zní: je zde pĜímá spojitost mezi koncem obchodního spojení a koncem grónského osídlení? Seaverová dále uvádí nČkteré písemné prameny z šestnáctého století, kde bohatý AzoĜan João Vaz Corte Real na popud portugalského krále Alfonse V. (vládl 1438-1481) vykonal plavbu, pĜi níž objevil „Terra Nova do Bacalhau“, což byl pravdČpodobnČ Newfoundland þi Labrador. Tato cesta byla reálná díky vĜelému kontaktu Azor 186 187

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 180-181, 186-187. Je ale také zĜejmé, že jakmile Hanza zakotvila napevno v islandských docích, pĜestala pronikat dále na západ. Grónska s nejvČtší pravdČpodobností nikdy nedosáhla. Kadeþková, Helena: DČjiny Islandu. Praha 2001, s. 157.

80

a Portugalska s anglickým mČstem Bristol.188 Je tedy možné, že si Corte Real mohl najmout posádku se zkušeným navigátorem, který již pĜedtím brouzdal vody západnČ od Islandu. Druhým, o kom se Seaverová zmíĖuje, je italský moĜeplavec Giovanni Cabotto, který je již prokazatelnČ spojen s newfoundlandským regionem. Cabotto chtČl najít západní cestu do ýíny. To, že si vybral za svou základnu zrovna Anglii, když stejných podmínek, možná i lepších, mohl dosáhnout tĜeba v Portugalsku, má své opodstatnČní. Cabotto bČhem þasu stráveného ve ŠpanČlsku jako kartograf a obchodník se pravdČpodobnČ dozvČdČl, že v Bristolu jsou zkušení námoĜníci, kormidelníci a navigátoĜi, kteĜí byli dobĜe znalí vod Severního Atlantiku.189 Z dopisu Johna Daye, anglického obchodníka ve španČlských službách, Kryštofovi Kolumbovi je známo, že jeho první cesta v roce 1496 nedospČla cíle. Avšak dále Day v dopise sdČluje, že vyplul pouze s jednou lodí a že 1800 námoĜních mil (pĜes 3300 km) západnČ od Irska leží „Ostrov Brazil“ a „ZemČ sedmi mČst“.190 Dle vzdálenosti a nČkolika dalších indicií (napĜ. hojnost tresek), mohlo se jednat buć o Newfoundland nebo Labrador a pravdČpodobnČ o Grónsko v druhém pĜípadČ. Je také jisté, že když se byli schopni vrátit z tČchto zemí bČhem patnácti dnĤ, jak píše Day ve svém dopise, museli námoĜníci být dobĜe seznámeni se zdejšími podmínkami. Roku 1498 se vydal Cabotto, s velkou podporou krále JindĜicha VII. (1485-1509), na další výpravu na západ, tentokráte již s 6 lodČmi. MČl s sebou dokonce italské duchovní, což mĤže znaþit, že zde mohl chtít založit kolonii þi faktorii nebo alespoĖ opČrný bod pro další plavby. Cabot pĜi plavbČ nČkde v okolí Irska ale zemĜel.191 Není naším úþelem obšírnČ popsat pĜedešlé cesty, ale jen nastínit danou problematiku. Víme také, že do naší zájmové oblasti následovaly další výpravy, napĜ. syna

188

Celé toto téma by zasloužilo komplexnČjší analýzu, avšak pĜekraþuje hranice naší práce. StejnČ tak problematika tehdejších map a znalosti kartografĤ. Další zmínky pĜináší i sám Kryštof Kolumbus ve svých pamČtích (zapsaných jeho synem). V roce 1477 snad navštívil Galway a Island, což potvrzuje tehdejší konexe Portugalska s Anglií (a Irskem). Dokonce mČl doplout pĜes sto námoĜních mil západnČ od Islandu, kde se mČla nacházet neznámá zemČ – pravdČpodobnČ by to bylo východní pobĜeží Grónska. Tento poznatek je už ale dosti sporný. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 208-211, 259-261, 264. 189 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 265-266. 190 Dopis Johna Daye, online (http://www.heritage.nf.ca/exploration/johnday.html, datum návštČvy 18.11.2009). Je také zĜejmé, že mnoho novČ objevených ostrovĤ a území dostalo ve stĜedovČku obdobná pĜízviska jako ZemČ sedmi mČst apod. Je dochována tzv. Katalánská mapa z cca 1480, kde „Illa de Brazil“ znázorĖuje zĜejmČ þást Severní Ameriky, Grónsko je zde pojmenováno pĜímo „Illa verde“, tedy Zelená zemČ. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 212. 191 Gibbons, Henry K.: The Myth and Mystery of John Cabot. Chapter Two. Online (http://visitnewfoundland.ca/johncabot/preface.html, datum návštČvy 10.11.2009)

81

João Corte Reala – Gaspara þi Sebastiana Cabotto a dalších. Dle Seaverové je možné, jak už bylo dĜíve naznaþeno, že takovéto plavby úzce souvisí se zmizením GróĖanĤ. Seaverová podotýká, že se jistČ našlo nČkolik progresivnČjších jedincĤ z Ĝad bristolských þi portugalských obchodníkĤ, kteĜí se zamČĜili na dovoz zámoĜských komodit, jež poskytovala právČ oblast Newfoundlandu a Labradoru. Stálý opČrný bod, þi možná lépe Ĝeþeno faktorie, by jim v této oblasti pĜinášela výhody. ZvláštČ v pĜípadČ rybolovu by byla velkým kladem, neboĢ pĜednČ by se ulovilo více ryb, ale také by se zde hned mohly i zpracovat jako tørrfisk. SeveĜané ovládali všechny potĜebné dovednosti, jež by vyžadovala pĜípadná faktorie. Navíc mohli pĜinášet další zisky svým lovem tuleĖĤ, sobĤ na kožešiny apod., ale zejména byli zvyklí na zdejší tvrdé podmínky života. Mohl to být klidnČ João Fernandes, známý portugalský moĜeplavec, napojen na bristolské obchodníky, který pĜesvČdþil GróĖany ve Východním osídlení o pĜesídlení do Severní Ameriky.192 ObdobnČ jako Erik Rudý byl i on velká osobnost, mohl lidem nabídnout nové dalekosáhlé možnosti, nový život. K možnému pĜesunu všech lidí, vþetnČ dobytka, bylo potĜeba velkých organizaþních schopností, jimiž zĜejmČ oplýval (Fernandes vĤbec jako první, obchodoval s africkou Guineou). Musel by ale nČjakým zpĤsobem pĜesvČdþit grónské elity o výhodách tohoto pĜesunu. Mohla to být spíše souhra nČkolika okolností, pokud si GróĖané zvolili tuto cestu. Dle archeologických vykopávek nelze sice dosvČdþit strádání celé komunity, avšak SeveĜané si jistČ byli dobĜe vČdomi zmČn hospodáĜských podmínek v Grónsku. Navíc ani první grónští záborci nebyli nejvíce strádajícími lidmi na Islandu. Absence Západního osídlení mohla zpĤsobit tČžší dostupnost Marklandu, proto SeveĜané nemuseli mít ani dostatek dĜeva na opravu svých lodí. Sehrát roli mohla i úplata obchodníkĤ nejmocnČjšímu muži ve Východním osídlení apod. Na druhou stranu nemáme evidenci o možném donucení odchodu násilím, ani zotroþení nepĜichází v úvahu, vezmeme-li v potaz velké vzdálenosti a rozptýlenost farem. Zdá se, že to bylo rozhodnuto nejmocnČjším mužem nebo elitami pĜi možném Alþing. Také si musíme uvČdomit, že nČco podobného se mohlo stát pĜed sto lety v Západním osídlení. AĢ už byly podmínky, za jakých GróĖané odešli, jakékoliv, možnost takového dobrovolného odchodu za lepší budoucností nejlépe vysvČtlují archeologické nálezy z posledních grónských dnĤ. Jak poznamenala i Berglundová, odešli spoĜádanČ, organizovanČ, vzali si s sebou všechno potĜebné. ýímž se vysvČtluje absence nČkterých nálezĤ jako napĜ. rybáĜských sítí apod., které by našly upotĜebení v nové domovinČ. Jako 192

Fernandes také doslova zmizel – poslední zmínka o nČm je z roku 1501, kdy vstoupil do služeb JindĜicha VII. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 305.

82

v pĜípadČ Západního osídlení mohlo nČkolik jedincĤ þi rodin vzdorovat a zĤstat, což dokládají nálezy ze hĜbitova v Herjolfsnes, kde bylo nalezeno nČkolik lidí nepohĜbených, zĜejmČ je nemČl již kdo pohĜbít.193 Celá tato teorie sice nemá žádných pĜímých dĤkazĤ, ale zdá se logickým Ĝešením za daných podmínek. Písemné prameny o posledních dnech nejen GróĖanĤ, ale i João Fernandese (a jiných moĜeplavcĤ), kteĜí mohli ztroskotat a stát se tak obČtí bouĜe nČkde v DavisovČ úžinČ þi v jiných lokalitách, mlþí. Island, jako jeden z možných útoþišĢ GróĖanĤ, se nejeví Seaverové pravdČpodobný kvĤli morové nákaze, jež tu probíhala, a obdobnČ se zhoršujícím pĜírodním podmínkám jako v Grónsku. Potencionálních míst, kam mohli GróĖané smČĜovat, je v Severní Americe mnoho. Dodnes jsou archeologické vykopávky napĜ. v Labradoru jižnČ od Hamiltonského zálivu velmi skoupé.194 PĜípadné stopy mohly být také zahlazeny pozdČjším zemČdČlstvím prvních evropských osadníkĤ. Jedno je však úplnČ jisté – GróĖané nemohli jen tak zmizet neznámo kam. Aþ závČr Kirsten Seaverové má logický podklad a celkovČ je její práce pĜínosná, v nČkterých bodech má trhliny (napĜ. absence rybích pozĤstatkĤ). PĜedevším ale propojení Grónska a Newfoundlandu stojí þistČ na hypotéze bez jakýchkoliv archeologických nálezĤ, k þemuž se stavíme dosti skepticky.

2.4 Novodobé poznatky a studie o severském Grónsku

Než pĜistoupíme k vlastní interpretaci teorie zániku severského osídlení, uvedeme nČkolik relevantních nejnovČjších studií, jež jsou pĜínosné pro naši syntézu. Mezi nejþastČjší možné pĜíþiny vymizení SeveĜanĤ z Grónska vĤbec patĜí vliv klimatických zmČn. V pĜedchozí kapitole jsme si uvedli, že zhoršující se poþasí mohlo být jednou z pĜíþin opuštČní Západního osídlení. Musíme se k tomuto problému vrátit a zamČĜit se na Východní osídlení. Dánský paleobotanik Bent Fredskild podle pylových analýz z vykopávek z nejsvrchnČjší kulturní vrstvy v Brattahlidu podal dĤkaz o velmi vlhkém klimatu. To mĤže znaþit více dešĢových srážek, mohlo docházet k menšímu vypaĜování vlivem nižších teplot nebo také utváĜení permafrostu (snížením prĤmČrné roþní teploty). Zajímavý je tedy poznatek o zvýšeném poþtu bouĜí nad Grónskem již od roku 1425. Data byla analyzována z „Greenland Ice Sheet Project 2“ (GISP 2) v roce 2006 velkým týmem vČdcĤ, kdy bylo opČt použito mČĜení dle į 18O (viz pozn. 144).

193 194

Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 307. Tamtéž, s. 310.

83

(Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate… Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 174.)

V grafu je znázornČna zmČna frekvence bouĜkové oblaþnosti v Severním Atlantiku.195 CuDe zaznamenává souhrnnou výchylku Na+, zato 5yrD je každoroþní odchylka Na+ pĜevedena na uhlazenČjší 5 letou fázi. Jak je vidno, v roce 1425 nastal úplný obrat v þetnosti bouĜek, od této doby je záznam „kostrbatČjší“, a tudíž signalizuje roky s více promČnlivČjším poþasím, než tomu bylo v letech 975-1425. Pro zmizení Východního osídlení jsou relativní roky 1408 (poslední písemný záznam) až 1500 (dle archeologických nálezĤ), tedy v období již velmi nepĜedvídatelného poþasí. Druhý dĤležitý závČr z GISP 2 jsou namČĜené hodnoty rozsahu moĜského ledu, jehož množství a výskyt je urþující nejen pro plavbu, ale þásteþnČ i pro lov tuleĖĤ apod.

195

Pro vČtší objasnČní je nutné vysvČtlení. BČhem GISP2 bylo použito chemické složení ledového jádra na získání hrubého indexu uplynulých zmČn v moĜském ledovci za použití chloridu v þasové ose (oba chloridové rozdíly a Cl-/Na+). Rozbor využívá tu skuteþnost, že zatímco maximální období zimní bouĜkové oblaþnosti se normálnČ odehrává v období Ĝíjen-bĜezen a þasto je soustĜedČná mezi prosincem a lednem, ledová pokrývka na Grónském moĜi je nejrozsáhlejší mezi dubnem a kvČtnem. Pokrytí moĜe ledem zabraĖuje odpaĜování vlhkosti z oceánského povrchu a taktéž ochlazuje pĜekrývající vzduch. Rozpínavost moĜského ledu je také þasto spojená s rozšiĜováním vyšší vrstvy tlaku vzduchu nad Grónským moĜem a obþasným vytvoĜením plochy vysokého tlaku, který se rozšiĜuje takĜka souvisle od Grónska až po Skandinávii. Zatímco pĜítomnost cyklónových (bouĜkových) podmínek nad vysokou zemČpisnou šíĜkou plochy oceánu je indikována vysokou koncentrací Na+ a Cl- (pĜiþitatelné soli z moĜské vody). ZmČny v koncentraci ne-moĜské soli Cl- (vyjádĜené buć jako nadbytek chloridu anebo Cl-/Na+) se používaly jako indikátory zmČn v rozloze a trvání anticyklonové aktivity a z toho dĤvodu i rozsahu ledové pokrývky moĜe. Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in High-Resolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 172, 174-175.

84

(Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate… Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 174.) -

CuDe znázorĖuje souhrnnou odchylku Cl bČhem þasu, De znaþí prĤmČrný nadbytek výskytu Cl-. Jak vidno, nejvČtší zmČny ve výskytu moĜského ledu probČhly v letech 790, 980, 1040, 1180, 1450 a 1520. Z obou grafĤ lze vydedukovat, že nejvČtší klimatické zmČny probČhly v letech 975-1040 a 1425-1525. ParadoxnČ tedy bČhem osídlování a vymizení SeveĜanĤ v Grónsku.196 PĜínosné jsou i výsledky projektu vzniklého z iniciativy GEUS („Geological Survey of Denmark and Greenland“) a dalších institucí, který byl cílen na popis hydrografických procesĤ ve fjordech jižního Grónska s ohledem na klimatické zmČny v daném regionu. Pomocí sonarového skenování mČlkých vod z oblasti Brattahlidu (dnešní Tunulliarfik) byl nalezen zatopený moĜský bĜeh. Po korekci pĜílivové složky z výpoþtu byla úroveĖ zatopeného bĜehu 3 až 4 m pod souþasnou výškou moĜe. Podle dalších mČĜení se zjistilo, že za posledních 5 tisíc let stouplo moĜe minimálnČ o 3 m za každých tisíc let. BČhem 500 let severského osídlení v Grónsku byla zatopena velká nížinná území podél fjordĤ. V oblasti Brattahlidu vzestup moĜské hladiny zpĤsobil ústup pobĜeží do vzdálenosti 100 m za posledních tisíc let. Postupný úbytek nejúrodnČjších pastvin podél pobĜeží kvĤli 196

Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in High-Resolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 174-175.

85

vzestupu moĜské hladiny mohl mít do jisté míry niþivý dopad na hospodáĜství v tČchto oblastech.197 Ingrid Mainlandová v roce 2006 dokonþila svou studii zabývající se zubním mikroopotĜebováním u koz a ovcí chovaných v Grónsku. Analýza dentálního mikroopotĜebování byla široce aplikovaná v rekonstrukcích stravy primátĤ vþetnČ þlovČka, novČ je užívána v archeologii i pĜi studiu zvíĜecí stravy. Pokusný výzkum na malém vzorku ovþího/kozího tĜenového zubu z archeologických vykopávek v Grónsku v porovnání s dnešním stavem ukázal, že se mikroopotĜebení zubu liší v prĤbČhu þasu. To mĤže poukazovat na o nČco odlišné metody pastevectví SeveĜanĤ v Grónsku, než jaké jsou užívány v novodobé historii. Zatímco pĜesný vztah mezi specifickými znaky mikroopotĜebení a složkami potravy zĤstává ne zcela jasný, ve velké míĜe kvĤli omezenému výzkumu skuteþných podmínek vytváĜení samotného mikroopotĜebení, dvČ složky potravy jsou všeobecnČ zodpovČdny za vliv na povrch zubĤ – pĜijímání hrubých složek v potravČ a její tvrdost. Jako základní faktor zodpovČdný za vzorky pruhového mikroopotĜebení zubĤ byly objeveny abrezivní þásteþky pĤdy, které ovce pĜijímaly spoleþnČ s konzumovanou trávou a jinými rostlinami.198 Známky mikroopotĜebení evidentní u koz a ovcí v Grónsku udávají vysoký stupeĖ pĜíjmu pĤdy v potravČ. Dle Mainlandové to poukazuje na hospodáĜské strategie SeveĜanĤ, jenž kladly dĤraz na obsazení pastvin vyšším poþtem dobytkem, popĜípadČ se jedná o dĤkaz pastvy na loukách s rozpadlým vegetaþním povrchem. PrávČ vysoká úroveĖ vypasení trav na pastvinách byla þasto argumentovaná vČdci jako jeden z rozhodujících faktorĤ zániku severského osídlení Grónska. Znak „vysoce abrezivní pastvy“ je pĜítomný u dospČlých stejnČ jako u mláćat ovcí a koz na všech zkoumaných farmách V51, V52, V54 „Farma pod pískem“ a Ø71s. Na „FarmČ pod pískem“ a Ø71s jsou viditelné stopy již od poloviny 12. století, od 14. století máme dĤkazy o tomto jevu z V51 a V52. 197

Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the Eastern Settlement, South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 64. 198 Ovce a kozy jsou jeden z mála druhĤ zvíĜat, u nichž bylo systematicky prozkoumáno spojení mezi vytváĜeným mikroopotĜebováním a vnČjšími a vnitĜními abrezivními složkami potravy. Ve studii byl použit model diskriminaþní analýzy, což je statistická metoda umožĖující s nejmenší chybou odlišit promČnné þi urþit jejich poþet, na klasifikaci jehĖat SeveĜanĤ z Grónska v porovnání s mikroopotĜebením zubĤ tĜech novodobých skupin: 1. ovce z Orknejí a Dánska udržované na pastvinách s vysokým poþtem jedincĤ, pro které je pĜíznaþný velký pĜíjem pĤdy v potravČ. 2. ovce ze Skotska a novodobého Grónska (Upernaviarsuk) žijících na pastvinách s nízkým poþtem jedincĤ, pro které je pĜíjem pĤdy v potravČ nízký. 3. ustájené ovce a kozy z ěecka, krmené senem a mletými obilninami, pro které je pĜedpoklad minimálního pĜíjmu pĤdy. Mainland, Ingrid: Pasture Lost? A Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 241-242, 245.

86

Výskyt vysoce rýhované zubní skloviny u zvíĜat zabitých v zimČ mĤže naznaþovat, že mladé kozy a nČkteré mladé ovce nebyly pĜes zimu ustájené, ale houfnČ se pásly nepĜetržitČ venku. PĜinejmenším ovce byly vyhánČny v zimČ na pastvu po þas dne, stejnČ jako se tomu dČlo v Severním Atlantiku donedávna. Kozy jsou obzvláštČ vhodné pro pastvu na loukách i bČhem snČhových podmínek, protože jsou schopné zkonzumovat nadzemní vegetaci a jakékoliv výhonky (napĜ. širokolisté stálezelené rostliny). Severští farmáĜi si byli vČdomi dovednosti koz pĜežít zimu bez ustájení na dĜevinatém podrostu, kdy pro nČ nebylo tudíž potĜeba tolik zásob sena, proto také byly chovány v hojnČjším poþtu než ovce. V Grónsku je stále možná souvislá pastva v zimČ. Dokonce v nČkterých oblastech bývalého Západního osídlení pĜežily zdivoþelé ovce, aniž by byly ustájeny, od 15. až do 20. století. NicménČ v novodobých dČjinách je zimní pastva dobytka nahlížena jako nežádoucí a je od ní upouštČno, dokonce nČkteĜí vČdci podotýkají, že dobytek pasoucí se i v zimČ byl hlavním faktorem velké eroze pĤdy na Islandu. MikroopotĜebování zubĤ nám tak poskytuje další dĤkaz, že hospodáĜské praktiky, které nebyly zcela dobĜe adaptovány, vedly k úpadku životaschopnosti pastevectví v Grónsku. Navíc nálezy z „Farmy pod pískem“ a Ø71s potvrzují, že nadmČrné pastevectví a s tím spojená eroze pĤdy se neobjevila až ke konci osídlení jako dĤkaz zhoršujícího se podnebí, ale byla zde pĜítomná takĜka od poþátkĤ osídlení SeveĜany a souvisí s jejich hospodáĜskými technikami. MĤže to dokonce naznaþovat jistou neschopnost GróĖanĤ adaptovat se vĤþi novému prostĜedí.199

2.5 Koneþná fáze Východního osídlení, syntéza a interpretace

Pokusíme se vyplést ze složitČ propojené sítČ výše uvedených teorií a studií k docílení naší interpretace koneþné fáze osídlení SeveĜanĤ v Grónsku. Jsme si vČdomi spletitosti tématu, kdy bylo potĜeba sesbírat každou malou þást mozaiky, aby byl obraz posledních dnĤ GróĖanĤ plnohodnotný. PĜes tyto nesnáze si myslíme, že jsme schopni stanovit pravdČpodobnou pĜíþinu vymizení osad s ohledem na ostatní hypotézy. Fungovala-li grónská komunita jako jedna velká integrovaná jednotka s menším, ale stále významným, podílem nezávislosti mezi jednotlivými farmami, místo zcela samostatných skupin schopných efektivního hospodáĜství, mohla nastat katastrofa pro celé osídlení, rozvinula-li se krize byĢ jen v jedné þásti systému. K ekonomickému minimu 199

Mainland, Ingrid: Pasture Lost? A Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 248-250.

87

potĜebnému na pĜežití GróĖanĤ byla nutná spoleþenská soudržnost a spolupráce jednak v rámci jedné farmy, ale i v rámci nČkolika farem þi vČtšího celku, což je evidentní z výprav do Nordsetur, z lovu tuþĖákĤ, mrožĤ a sobĤ. S þímž souvisí množství jedincĤ možných této kooperace, poþet obyvatel mČl totiž nČkolik hospodáĜských dĤsledkĤ. Jednak všechny aktivity spojené s lovem mČly výrazný podíl na obživČ obou osídlení a pĜírodní zdroje takto þerpané byly de facto neomezené. Vysoký poþet obyvatel (samozĜejmČ na tehdejší grónské pomČry) by byl tedy prospČšnČjší, než nízká þi klesající populace, která by v koneþném dĤsledku mohla být velkým problémem. Na druhou stranu jestliže v grónské ekonomice bylo rozhodující pastevectví, tak dobré louky byly limitovány a degradace pĤdy díky zmČnám klimatu a pĤdní erozi, i pĜes snahu GróĖanĤ tomu zabránit zavlažováním a hnojením, hrála významnou roli. Poté tedy nižší þi klesající populace mohla ulehþit þi zabránit na pastvinách tak dalekosáhlé pĤdní erozi. Jak je patrné z Lynnerupových studií, poþet obyvatel Východního i Západního osídlení dohromady nepĜekroþil hranici 2500 jedincĤ, nenadálý pokles obyvatel mohl zpĤsobit kolaps. Komunita jako celek nemohla správnČ fungovat – byl nedostatek potĜebných pracovních sil. Nejen ustájený dobytek, ale i ten na pastvČ musel být alespoĖ þásteþnČ pod dozorem. Sušení a uskladĖování sena, tolik potĜebný lov, budování a udržování zavlažovacích kanálĤ a velká Ĝada dalších þinností potĜebovala lidskou práci. Navíc je obecnČ známo, že pĜebytku v hospodáĜství nutného pro obchod, nelze dobĜe dosáhnout, je-li malá populace. Nedostatek pracovních sil mohl tedy zpĤsobit zhroucení celého systému. To ovšem nemusí znamenat pĜímo strádání, jednalo se spíše o jistou neefektivnost ve správČ celku, která ale mohla zapĜíþinit sociální nestabilitu a zejména špatnou kooperaci nutnou pro lov a smČnu komodit. Dle dosavadních archeologických vykopávek jsme si jisti, že k nČjaké náhlé a fatální krizi nedošlo. Systém se ovšem zaþal zadrhávat, což byl jeden z dĤvodĤ opuštČní Východního osídlení. Jak jsme si výše uvedli, od poþátku 15. století, a zejména od jeho první tĜetiny, se klima v Grónsku poþalo mČnit. K radikálním zmČnám teplot sice nedošlo, ale pĜibylo dČšĢových pĜehánČk, bouĜek a vČtru. Poþasí se stalo nepĜedvídatelným, staré zvyky, užívané SeveĜany nČkolik staletí, již neplatily, þímž byla stížena jakákoliv hospodáĜská þinnost. Navíc se zhoršeným poþasím se ještČ více zvýšila eroze pĤdy zpĤsobená nadmČrným pastevectvím (viz Mainlandová), pĜestože GróĖané se ji snažili zmírnit zavlažováním, využíváním sætters a obþasným hnojením. Obdobným zmČnám klimatu þelili lidé také na Islandu, eroze pĤdy zde byla dokonce mnohem markantnČjší a intenzivnČjší. Islanćané postupem þasu ale pĜemČnili 88

svou ekonomiku a zamČĜili se výhradnČ na moĜský rybolov a výrobu tørrfisk. Dokázali tak uživit nejen sebe, ale vytvoĜit obstojné pĜebytky, kterými zásobovali pevninskou Evropu. Zato poptávka po grónských komoditách díky souhĜe více okolností (mor, pronikání do oblastí severních þástí Skandinávie a Ruska, odkud byly dováženy kožešiny, apod.) se snižovala. Hypotéza Seaverové, že SeveĜané v Grónsku, obdobnČ jako na Islandu, pĜemČnili své hospodáĜství, je spíše nepravdČpodobná, pro její tvrzení nejsou absolutnČ žádné archeologické nálezy. SeveĜané získali pĜi landnám Grónska možnost vlastnit dobré pastviny, kterých se na Islandu již nedostávalo, poþali také využívat bohatých pĜírodních zdrojĤ. Díky výše uvedeným okolnostem bylo ale pro nČ þím dál tČžší v Grónsku vĤbec pĜežít. Nebyla to totální neschopnost adaptace GróĖanĤ vĤþi novým podmínkám, díky níž by osídlení zaniklo, SeveĜané se jen chytli lepší pĜíležitosti života a ostrov opustili. Vzdali se zemČ, jenž se stala ménČ výhodnou pro jejich styl života, a chopili se šance v jiné pĜíznivČjší krajinČ. Dle archeologických nálezĤ neodešli ve spČchu, ale spoĜádanČ, mĤžeme Ĝíci ĜízenČ. Destinací jejich odchodu mohlo být nČkolik. Severní Amerika se zdá býti tou nejménČ pravdČpodobnou, aþ závČry studie Kirsten Seaverové jsou zajímavé, pĜeci jenom nemáme žádné pĜímé doklady o propojení mezi anglickými rybáĜskými syndikáty a Grónskem, potažmo možného pĜesídlení SeveĜanĤ z Grónska na faktorii v Severní Americe. Anglie, Irsko, Skotsko ani Norsko se ale nejeví také reálnČ. PravdČpodobnou destinací SeveĜanĤ byla zemČ jejich pĤvodu. Na Islandu po vlnČ moru zemĜelo 30-50 % obyvatel z pĤvodních 70 000. Jak jsme si uvedli, islandské hospodáĜství bylo taĜka zruinováno, navíc probíhaly v nČkterých oblastech velké spory o moc mezi pozemkovými magnáty. PĜestože spoleþnost na Islandu byla do jisté míry uzavĜená, stejnČ tak jako v Grónsku, otevĜela se možnost imigrace. 30-50% úbytek obyvatelstva musel znamenat, že nČkteré ménČ pĜíhodné oblasti na Islandu byly doslova vylidnČné. Maximální poþet SeveĜanĤ v Grónsku byl v první polovinČ 15. století kolem 2000 jedincĤ (viz výše). Uvážíme-li, že i pĜes decimující vlnu moru bylo na Islandu stále minimálnČ 35 000 obyvatel, a porovnáme-li toto þíslo s poþtem SeveĜanĤ z Grónska, vyjde nám znaþný nepomČr v þíslech. Poþet emigrujících lidí z Grónska na Island znamenal velmi malé procento v celkové populaci, navíc mohlo jít o tichou emigraci nČkolika desítek až stovek lidí bČhem nČkolika let. SeveĜané se tudíž mohli na vylidnČném Islandu i dobĜe „ztratit“ a zmizet tak z dČjin, mČli opČt k dispozi volnou pĤdu a celkovČ lepší podmínky pro život.

89

Písemné prameny mlþí, ale pozornost církve se ubírala jiným smČrem, byly tu daleko palþivČjší otázky (boj o moc, spory mezi Hanzou a anglickými rybáĜi na Islandu þi papežské schizma a pád Konstantinopole, apod.). KoneckoncĤ velké pĜesídlování v dĤsledku morových epidemií a vylidnČní nČkterých oblastí bylo v pozdní stĜedovČké EvropČ bežným jevem.200

200

PĜi závČru þerpáno i z Dugmore, Andrew J. – Keller, Christian – McGovern, Thomas H.: Norse Greenland Settlement: Reflections on Climate Change, Trade, and the Contrasting Fates of Human Settlements in the North Atlantic Islands. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 20-21, 29; Lynnerup, Niels: Paleodemography of the Greenland Norse. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 133-143.

90

V. ZávČr

Mnozí dnešní badatelé se shodnou, že poslední fáze vývoje severského osídlení v Grónsku je stále neúplnČ doĜešenou otázkou, aþkoliv zde byla za posledních 100 let provedena velká Ĝada archeologických vykopávek a bylo vypracováno mnoho studií. ObecnČ bývá mezi dnešními vČdci pĜijata teze, že Západní osídlení bylo opuštČno na konci þtrnáctého století a Východní nČkdy ke konci patnáctého. Sledovali jsme vývoj SeveĜanĤ v Grónsku od jeho poþátkĤ pĜedevším proto, abychom poukázali na mnohé aspekty jejich drsného života, ale zejména také na jejich schopnost pĜežít za velmi tvrdých podmínek. Doposud jsme nenalezli pĜíþinu, proþ by tuto schopnost GróĖané mČli ztratit, proþ by se sami odsoudili k záhubČ. Jak jsme uvedli v této práci, zdají se veškeré prvotní teorie o jejich zániku, uvádČné v prĤbČhu let už od mise Hanse Egedeho, velice nepravdČpodobné. Díky archeologickým výzkumĤm mĤžeme dnes již zcela vyvrátit hypotézy o možné degeneraci GróĖanĤ (pĜíbuzenskými sĖatky, špatnou výživou), výskytu moru, jenž by byl pro komunitu fatální, napadení housenkami, izolaci. Archeologické vykopávky nepodporují napadení GróĖanĤ Inuity þi nČjakými nájezdníky, nemáme ani dochované plošné strádání hladem. Jedním z nejdĤležitČjších faktorĤ ovlivĖujících život zdejších SeveĜanĤ bylo klima. Zhoršující se poþasí pravdČpodobnČ donutilo západní GróĖany opustit své domovy na konci þtrnáctého století a pĜesídlit s nejvČtší pravdČpodobností na jih do Východního osídlení. Od poþátku 15. století se i lidé ve Východním osídlení zaþali potýkat s problémy, mezi nimiž hrálo velkou roli nepĜedvídatelné klima, jež pĜineslo zhoršené hospodáĜské podmínky (eroze, þasté pĜeháĖky znesnadĖovaly sušení sena apod.). SeveĜané také þelili poklesu poptávky po grónských obchodních komoditách. Grónsko pĜestalo pro SeveĜany naplĖovat hospodáĜské i základní životní potĜeby, a proto se chopili nových možností v jiné krajinČ, stejnČ jako to udČlali 500 let pĜedtím. NejpravdČpodobnČjším místem jejich pĜesídlení byl morem vylidnČný Island, poskytující mnoho pastvin ponechaných ladem a celých opuštČných hospodáĜství. Snažili jsme se uvést co nejvíce interpretací zániku osídlení, aby z toho vzešel co nejreálnČjší obraz posledních dnĤ SeveĜanĤ v Grónsku. Aþkoliv nelze souhlasit se všemi závČry Seaverové, ani McGoverna na druhé stranČ, musíme pĜipustit, že obČ teze byly velkým pĜínosem pro naši práci. NicménČ diskuze je stále otevĜená, domníváme se však, že pro GróĖany bylo nejdĤležitČjší pĜežít a to za jakoukoliv cenu. Archeologické vykopávky popírají násilný konec kolonie, spíše poukazují na organizovaný odchod obyvatel. SeveĜané neopustili Grónsko v nČjakém chvatu, ale v klidu a spoĜádanČ. 91

Anotace:

Autor: Fakulta: Katedra:

Bc. OldĜich Urbánek Filozofická fakulta Univerzity Palackého Katedra Historie

Název: Vedoucí práce:

Skandinávské Grónsko a Amerika: Analýza a interpretace zániku grónských osad Mgr. Vladimír P. Polách, M.Phil.

Poþet znakĤ: Poþet pĜíloh: Poþet titulĤ použité lit.:

39 434 1 (obrazová) 11 (prameny), 59 (sekundární lit.), 5 (sborníky)

Klíþová slova:

Grónsko, SeveĜané, osídlení, zánik, farmy, hospodáĜství, archeologie, klima, obchod, Inuité, Vínland.

Resumé:

V práci je sledován vývoj Skandinávského osídlení Grónska od jeho poþátkĤ, avšak dĤraz je kladen na koneþnou fázi osídlení. Za posledních 100 let byla provedena Ĝada archeologických vykopávek a bylo vypracováno mnoho studií, nicménČ intepretace pĜíþin a dĤvodu vymizení osídlení SeveĜanĤ není stále úplnČ doĜešena. Dnes již lze vyvrátit nČkolik starších hypotéz zániku díky moderním vČdeckým metodám a analýzám. Práce stojí na nČkolika nejnovČjších studiích, pĜiþemž je stanovena vlastní syntéza. Grónsko pĜestalo naplĖovat nejen hospodáĜské, ale i základní životní potĜeby SeveĜanĤ, a proto jej hromadnČ opustili. Chopili se nových možností pravdČpodobnČ na morem vylidnČném Islandu.

92

Seznam použité literatury a pramenĤ: Literatura:

Adderley, Paul W. – Simpson, Ian A.: Soils and Palaeo-climate Based Evidence for Irrigation Requirements in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 1666-1679. Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic. Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 491-518. Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické – supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 137-145. Arneborg, Jette et al.: Change of Diet of the Greenland Vikings Determined from Stable Carbon Isotope Analysis and 14C Dating of Their Bones. Radiocarbon vol. 41, No. 2. Tuscon 1999, s. 157-168. Barlow, Lisa K.: The Time Period A.D. 1400-1980 In Central Greenland Ice Cores in Relation to the North Atlantic Selector. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 101119. Barrett, James H.: What Caused the Viking Age? Antiquity vol. 82, No. 316. York 2008, s. 671-685. Barrett, James H. – Locker, Alison M. – Roberts Callum M.: Dark Age Economics Revisited: the English Fish Bone Evidence AD 600-1600. Antiquity vol. 78, No. 301. York 2004, s. 618-636. Berglund, Joel: The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. Madison 1986, s. 109-135. Buchwald, Vagn F.: Ancient Iron and Slags in Greenland. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 26. Copenhagen 2001. Buckland, Paul C. – Wagner, Pat E.: Is there an Insect Signal for "Little Ice Age"? Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 137-149. Buckland, Paul C. et al.: Norseman at Nipáitsoq, Greenland: A Palaeoecological Investigation. Norwegiae Archaeological Review vol. 16. Oslo 1983, s. 86-98. Buckland, Paul C. et al.: Evidence for the Fate of Norse Farmers in Medieval Greenland. Antiquity vol. 70. York 1996, s. 88-96.

93

Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 105-116. Commisso, Rob G. – Nelson, Daniel E.: Patterns of Plant į15N Values on a Greenland Norse Farm. Journal of Archaeological Science vol. 34. Kidlington 2007, s. 440-450. Dansgaard, W. et al.: Climatic Changes, Norseman and Modern Man. Nature vol. 255. New York 1975, s. 24-28. Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005. Dugmore, Andrew J. et al.: The Norse Landnám on the North Atlantic Islands: an Enviromental Impact Assessment. Polar Record vol. 41, No. 216. Cambridge 2005, s. 2137. Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in HighResolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 169-178. Dugmore, Andrew J. – Keller, Christian – McGovern, Thomas H.: Norse Greenland Settlement: Reflections on Climate Change, Trade, and the Contrasting Fates of Human Settlements in the North Atlantic Islands. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 12-36. Enghoff, Inge B.: Hunting, Fishing and Animal Husbandry at The Farm Beneath the Sand, Western Greenland. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 28. Copenhagen 2003. Grove, Morgan J.: The Initiation of the "Little Ice Age" in Regions Round the North Atlantic. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 53-82. Guldager, Ole – Hansen, Steffen S. – Gleie, Simon: Medieval Farmsteads in Greenland. The Brattahlid Region 1999-2000. Copenhagen 2002. Gulløv, Hans C.: The Nature of Contact between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 16-24. Gulløv, Hans C. et al.: Grønlands Forhistorie. København 2004. Helle, Knut et al.: Norway: a History from Vikings to Our Own Times. Oslo 1998. Hroch, Miroslav – Kadeþková, Helena – Bakke, Elizabeth: DČjiny Norska. Praha 2005. Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971. Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001. Janáþek, Josef: ýtyĜi plavby Kryštofa Kolumba. Litomyšl 2003. 94

Jensen, Janus M.: Denmark and the Crusades (1400-1650). Disertaþní práce. Odense 2005. Jensen, Karin G. et al: Diatom Evidence of Hydrographic Changes and Ice Conditions in Igaliku Fjord, South Greenland, During the Past 1500 Years. The Holocene vol. 14, No. 2. Swansea 2004, s. 152-164. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga: Being the Norse Voyages of Discovery and Settlement to Iceland, Greenland, and North America. 2. rozšíĜené vydání. New York 1986. Kadeþková, Helena: DČjiny severských literatur I. StĜedovČk. Univerzita Karlova. Praha 1997. Kadeþková, Helena: DČjiny Islandu. Praha 2001. Keller, Christian. Vikings in the West Atlantic: a Model of Norse Greenlandic Medieval Society. Acta Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 126-140. Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the Eastern Settlement, South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 61-67. Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. a Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998. Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 107-111. Mainland, Ingrid: Pasture Lost? a Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 238-252. Mainland, Ingrid – Halstead, Paul: The Economics of Sheep and Goat Husbandry in Norse Greenland. Arctic Anthropology vol. 42, No. 1. Madison 2005, s. 104-119. McGovern, Thomas H. – Bigelow, Gerald F.: The Archaeozoology of the Norse Site Ø17a Narssaq District, Southwest Greenland. Acta Borealia No. 1. Tromsø 1984, s. 85-101. McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 123-153. Mikkelsen, Naja – Kuijpers, Antoon – Arneborg, Jette: The Norse in Greenland and late Holocene Sea-level Change. Polar Record vol. 44, No. 228. Cambridge 2008, s. 45-50. Outram, Alan K.: Comparing Levels of Subsistence Stress amongst Norse Settlers in Iceland and Greenland Using Levels of Bone Fat Exploitation as an Indicator. Environmental Archaeology Vol. 8, No. 2. York 2003, s. 119-128.

95

Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 300-306. Park, Robert W.: Contact between the Norse Vikings and the Dorset Culture in Arctic Canada. Antiquity vol. 82, No. 315. York 2008, s. 189-198. Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : a Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 187-214. Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking a Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 193-216. Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: What Went Wrong with the Scandinavian Westward Expansion? Natural History (online – http://www.naturalhistorymag.com, datum návštČvy stránek 7. 4. 2009). Polách, Vladimír P.: StĜedovČké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 7-70. Ross, Julie M. – Zutter, Cynthia: Comparing Norse Animal Husbandry Practises: Paleoethnobotanical Analyses from Iceland and Greenland. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 62-86. Rud, Mogens: Der Tepich von Bayeax und die Schlacht bei Hastings 1066. Copenhagen 1999. Seaver, Kirsten A.: Maps, Myths and Men. Stanford 2004. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo: Greenland and the Exploration of North America, ca. A.D. 1000–1500. Stanford 1996. Seaver, Kirsten A.: “Pygmies” of the Far North. Journal of World History vol. 19, No. 1. Honolulu 2008, s. 63-87. Schofield, Edward. J. – Edwards, Kevin J. – Christensen, Charlie: Environmental Impacts around the Time of Norse Landnám in the Qorlortoq Valley, Eastern Settlement, Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 35. Kidlington 2008, s. 1643-1657. Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 98-136. 96

Vinding, Niels: The Viking Discovery Of America, 985 to 1008. The Greenland Norse and their Voyages to Newfoundland. New York 2005. Zimák, Alexandr: Hanza: Obrazy z dČjin severského námoĜního obchodu. Praha 2002.

Sborníky:

Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003. Man, Culture and Enviroment in Ancient Greenland. Eds.: Arneborg, Jette – Gulløv, Hans C. Copenhagen 1998. The Viking Discovery of America. Eds.: Hødnebo, Finn – Kristjánsson, Jónas. Oslo 1991. Vikings: The North Atlantic Saga. Eds.: Fitzhugh, William W. – Ward, Elizabeth I. London 2002. Vínland Revisited: The Norse World at the Turn of the First Millennium. Ed.: LewisSimpson, Shannon. St. John‘s 2000.

Prameny:

Adami Bremensis Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum. Ed. Bernard Schmeidler. Hannover 1917. Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000. Diplomatarium Norvegicum (online – http://www.dokpro.uio.no/dipl_norv/diplom_felt.html, datum návštČvy stránek 7.12. 2009) Grønlands Historiske Mindesmærker I-III. 2. vydání. København 1976. Grænlendinga þátr. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986. Adam Brémský: ýiny biskupĤ hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu. Ed.: Hrabová, Libuše. Praha 2009. Íslendingabók. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. London 1964. Magnusson, Magnus – Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas. London 1965. Mortensen, Lars Boje: Historia Norwegiae. Copenhagen 2003. Landnámabók. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986. Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. 2. vydání. Oslo 1977. 97

Obrazová pĜíloha:

(I)

98

(II)

99

(III)

100

(IV)

(V)

(VI)

101

(VII)

(VIII)

102

(IX)

(X)

103

(XI)

(XII)

104

(XIII)

(XIV)

(XV)

105

Poznámkový aparát k obrazovým pĜílohám: I. Tzv. Skálhotská mapa, jejíž první verze byla datována k roku 1570. Tato první verze mapy byla ale vydána až v roce 1590 v knize Sigurdura Stefánssona. Zdejší vyobrazení je z roku 1669. Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 229. Zdroj: The Royal Library, Copenhagen. II. V prvním výĜezu mapa Grónska (A), ve druhém poloha obou osídlení (B). Mapa Východního osídlení (C) ukazující dĤležitá archeologická nalezištČ. Mikkelsen, Naja – Kuijpers, Antoon – Arneborg, Jette: The Norse in Greenland and late Holocene Sea-level Change. Polar Record vol. 44, No. 228. Cambridge 2008, s. 46. III. Mapa Západního osídlení, lokace obou osídlení v Grónsku a výĜez þásti Západního osídlení. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 5. Zdroj: David O. Seaver. IV. „Hic Willelm Dux Iussit naves edificare - Zde poruþil vévoda Vilém stavbu lodí.“ The Bayeax Tapestry (Complete reproduction 1/7). Ville de Bayeax 2004, þást 35. V. Slavná Gokstadská loć vystavená v muzeu lodí v Oslu. Zdroj (online): http://www.khm.uio.no/vikingskipshuset/gokstad/index_eng.html VI. Uunartoqský disk þasto interpretovaný jako sluneþní kompas, pravdČpodobnČ se jedná o tzv. „konfesní kotouþ“. Zdroj: Vinding, Niels: The Viking Discovery Of America, 985 to 1008. The Greenland Norse and their Voyages to Newfoundland. New York 2005, s. 61. VII. HĜeben, pouzdro na lžíci, figurka do šachu a dámy nalezené ve vykopávkách z eskymáckého táboĜištČ na ostrovČ Ruin. Gulløv, Hans C.: The Nature of Contact between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 16. VIII. Vikingské prĤzkumné cesty. Schledermann, Peter: East Meets West. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 191. IX. ZmČny kultur. Odess, Daniel - Loring, Stephen - Fitzhugh William, W.: Skaelings: First peoples. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 198. X. Bjørnova obnova Clavusovy mapy. A. A. Bjørnbo v roce 1912 nakreslil mapu podle popisu Claudiuse Clavuse z roku 1427, jehož samotná mapa se nedochovala. Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 262. Zdroj: Meddelelser øm Grønland 48. Copenhagen 1912. XI. PravdČpodobnČ raný pĜíklad erbu rodiny CampbellĤ. a: Malý stĜíbrný erb, jenž byl nalezen pĜi vykopávkách v Nipaatsoq v Západním osídlení. Zdroj: Greenland National Museum and Archives in Nuuk.

106

b: Pochva nože z poloviny þtrnáctého století z Londýna. Zdroj: kresba Nick Griffiths. In: Cowgill et al.: Knives and Scabbards. London 1987, s. 139. XII. Problematická „burgundská“ þapka z Herjolfsnes z Východního osídlení. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 230. Zdroj: Nørlund, Poul: Burried Norseman at Herjolfsnes. Meddelelser øm Grønland 67. Copenhagen 1924. XIII. a: Evropský stolní nĤž nalezený v Gardaru. Zdroj: National Museum, Copenhagen. b: NĤž z pozdního þtrnáctého století, nalezený v LondýnČ, srovnatelný s nálezem z Gardaru. Zdroj: kresba Nick Griffiths. In: Cowgill et al.: Knives and Scabbards. London 1987, s. 87. XIV. Zapínací roucho údajnČ z patnáctého století nalezené v oblasti Herjolfsnes, Východního osídlení. Radiokarbonová datace ale posunuje stáĜí kabátu zpČt o jedno století. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 230. Zdroj: Nørlund, Poul: Burried Norseman at Herjolfsnes. Meddelelser øm Grønland 67. Copenhagen 1924. XV. Fotka dnešní oblasti Igaliku s naznaþenými lokacemi pĜedchozích archeologických vykopávek. A: chlévy b: studna biskupského sídla c: pĜíkop, ze kterého se braly vzorky pĤdy na dĤkaz zavlažování. Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 107.

107

English summary:

Scandinavian Greenland and North America: Analysis and Interpretation of Demise of the Norse Settlements After five centuries of severity of living as farmers and hunters at the edge of the habitable world, all the Greenlanders were gone by the year 1500. The disappearance of the colonist remains puzzle for historicians. The last recorded sailing from Norse Greenland took place in 1410, however many findings suggest that even in the middle of 15th century, the colony in the Eastern Settlement were visited by the European traders. Modern scholars assumed that the Western Settlement comes to the end before 1400 and the Eastern Settlement ceased to exist around 1500. The reasons for leaving were complex in both cases. We discard some potential theories as: Norse-Eskimo relations, epidemics, isolation, inbreeding, failure of trade etc. Climatic and ecological changes were one of the most relevant, but did not cause malnutrition. The worsening climate in the middle of fourteenth century made the Norse to give up farming and resulted in exodus from Western Settlement. But we do not know where the Norse went, perhaps to their southern brothers. In the Eastern Settlement the Norse were still present in the 15th century, the decline of farming begun there from the eve of the 14th century due not only upredictable weather. The Greenlanders did not have less ability to cope or to survive in the 15th century (they had faced the periods of bad weather before). However changing economies and patterns of trade, rather then climatic deterioration, could have critically marginalized the Norse Greenland settlements and effectively selead their fate. The Norsemen moved to Greenland because of a perceived gain and the possibility of owning land, they moved back when the possibility appeared elsewhere. Resettlement to the Iceland is most plausible, despite there is no direct archaeological or historical evidence. Resettlement movements did take place in Late Medieval Europe on a large scale, because the great plague epidemics striked and eradicated whole villages and settlements. The peak population of the Greenland settlements is only about 2500 people, while the population of Iceland had been estimed at 70 000 people (preplague), so the Greenlanders could better „hide“ there in the veil of history. Probably the Norse did give up Greenland, which had become less and less profitable for their way of life, and moved back to more auspicious shores where new oppurtunities had arisen. Nevertheless the fate of the Norse from Greenland is still open to discuss. 108