SDH Třebsko, Sezóna 2010 Ze života hasičů, 5. díl Po delší odmlce se u nás opět něco dělo, a to by nebylo, aby to tu nebylo.. začalo to nenápadně v sobotu 30.10.2010 ráno v 8 hodin, kdy na návsi u koloniálu postával Márty s Fíkem a tvářili se jako tajní agenti. V 8:10 už jsme tam byli všici a tak jsme se do toho pustili.. Každý, kdo se k tomu umí aspoň trošku postavit se chopil krumpáče, lopaty, kolečka a jako napovel jsme naskákali do potoka. Já, jak jsem tam skočil, tak jsem zase rychle vyskočil, protože jsem měl levou gumovku děravou. Nicméně jsem se přezul a znovu, tentokráte podruhé jsem přispěchal kamarádům na pomoc a potoku ku prospěchu. Naším úkolem bylo zbavit potok letitého nánosu listí, trávy a jiných nepotřebných věcí, co se tu nashromáždili za celé léto.. Šlo nám to jako po vodě a v poledne už jsme byli hotový. Za spolupráci děkujeme Chuckovi Norrisovi, jenž přijel jako vyslanec Armády ČR. Pokud někdo neviděl Chucka v akci, popíši zde ještě pár řádků o jeho zásluhách. Tedy, zatímco my všichni jsme čistili levý břeh, on jako jediný čistil břeh pravý a stejně jsme mu nestačili.. Sice přišel vybaven nekvalitním krumpáčem jen s dřevěnou násadou, ale jelikož už jistě v podobné situaci byl, přinesl si ty krumpáče hned dva, a když ten první zlomil, vůbec se tomu nedivil, vzal si druhý a vesele pokračoval..
DOPITNÁ 1.10.2010 Doslechli jsme se, že se ve Třebsku pořádala jakási akce, kde se mělo vypít všechno, co se kdy vyhrálo a plus ještě něco navíc... Také jsme se doslechli, že se to i všechno vypilo.., ale chceme všechny upozornit, že my o tom ale vůbec nic nevíme a nikdo z nás tam vůbec nebyl..!!! Tak jenom aby si nás s tím někdo nespojoval... P.S. Příští rok bude zas.. =o)))
Běh hasičů do svatohorských schodů - Verze č.2, 18.9.2010 Ahoj všichni příznivci tohoto webu, protože držím sliby a v nedávné době jsem Vám slíbil, že napíšu článek „O běhu hasičů do Svatohorských schodů“, tak jsem ho teda napsal. Já vím, že Vám to přijde zajímavý, protože osobně sem moc článků nepíšu (přiznávám se, že tohle je můj první), ale to bude tím, že mě vždycky někdo předběhne (většinou můj brácha:D). Ale teď zpět k tomu, kvůli čemu tady jste, a to je ten článek. Akce to byla velkolepá, možná že ještě mnohem víc než to a každý se na ní určitě hrozně moc připravoval, ale nejvíc samozřejmě my, taky kdo jiný, když my jsme vyhráli… Náš tréninkový plán spočíval v tom, hlavně se před závodem nezničit, a proto jsme každý dělali úplně něco jiného, ale hlavně jsme neodpočívali. Pepa se totiž chvíli před závodem vrátil z Rumunských hor, kde proháněl medvědy, lezl po horách víc než vyšších a strmých tak, že si neviděl pod nohy (ta mlha za to určitě nemohla) a taky spal.. Jak jsem řekl každý jsme dělali něco jinýho, a tak teď něco o tom co jsem dělal já. Já jsem vůbec nebyl v Rumunsku a ani jsem nikde nehonil medvědy, já jsem byl totiž v jedné malebné vesničce asi cca 68km jižně od Prahy a přibližně 7,79km jižně od mého trvalého bydliště, které říkáme Třebsko. Tam jsem byl na jedné zahradě, kde jsem zpočátku vozil jedno kolečko betonu za druhým kolečkem kamene, později jeden bagřík betonu za kolečkem kamene a nakonec už jsem vozil jenom ten bagřík s betonem a kamenem, občas zvlášť, občas dohromady, podle toho jak se mi chtělo. My co s ním jezdíme, tak mu říkáme náš malý Avantík, ale on není vůbec malý, protože je větší než já.. Jestli Vás zajímá kam jsem všechen ten materiál vozil, tak to Vám teď neřeknu, ale když si o to napíšete do diskuze, tak se to určitě dozvíte. Po takovéto přípravě hned muselo být všem (mě a Pepovi) hned jasný, že to v žádném případě nemůžeme vyhrát, ale to jsme nikomu neříkali (jenom mezi sebou jsme si to pověděli), protože jsme nechtěli dělat starosti ostatním našimi „malými“ bolístkami z onoho odpočívání.:P Když nastal ten den s velkým „S“, vstali jsme, najedli jsme se a jeli jsme na ono posvátné místo, kde se mělo konat to veliké kládí a zápolení o to kdo bude první. A jak to vlastně probíhalo? Jakmile jsme přijeli a zaparkovali, hned jsme museli odjet, protože jsme tam překáželi našim čtyřnohým kamarádům (koním) a tak jsme zase odjeli a zaparkovali tam, kde už jsme nikomu nevadili, myslíme si to proto, protože když jsme odjížděli, měli jsme stejný počet bot jako když jsme parkovali. Ještě předtím než jsme se došli zaregistrovat, využili jsme situace a navštívili jsme místní akci, tzv. Svatohorskou šalmaj, samozřejmě zadarmo:D. Tam jsme všechno okoukli, prohlídli jsme si meče, luky a i něco dobrého k jídlu a pití, ale po mé malé předloňské aférce jsme si nic nedali a rychle jsme se šli zaprezentovat. Tam jsme dostali startovní číslo 26 a už jsme jenom čekali, až se přiblíží hodina našeho běhu, čili hodina „H“, čili 11:55. Když se čas naplnil, rychle jsme si půjčili helmy od březohorských hasičů a šli jsme proti proudu běhu dolů, na místo startu, kde jsme vyfasovali dýchací přístroje a čekali na vypuštění na trať. Pak už si pamatuju jen ta tři slova „připravit, pozor, start“ a už jsme běželi. Celou trať jsme proběhli v neuvěřitelným čase něco přes 4 minuty a do cíle jsme doběhli v těsném držení za konečky dvou prstů, respektive ukazováčku a prostředníčku a svalili se na hnědobílou, krásně měkkou a teplou deku hned za cílovou čárou, kde jsme si chviličku odpočinuli a pak už nás vyháněli pryč, že to prý není jenom pro nás, tak jsme teda odešli a sedli jsme si o kousek dál na obrubník, který už nebyl takový pohodlný jako ta deka, ale nám to vůbec nevadilo, protože my kluci z vesnice jsme zvyklý. Pak už jsme jen čekali na to, jestli nás někdo překoná a párkrát jsme se i báli, ale nakonec vše dobře dopadlo a my jsme vyhráli a čekali znova, tentokrát však na předání cen. Mezitím jsme taky váleli sud vody o sud piva a taky jsme byli překvapeni tím, že se najednou v místě cíle objevil náš prapor, který jsem později nesl při předávání cen, a který mi při tomto aktu překážel:D. Po vyhlášení jsme se rychle sbalili, uklidili jsme
všechny věci do auta a stejně rychle jako jsme to vyběhli jsme i zmizeli. A to by byl asi tak konec, takže se s Vámi loučím a třeba za rok po dalším běhu zase něco napíšu…. Čaudys Váš Míťa..:D PS.: Ještě na závěr bych chtěl poděkovat za zapůjčení bot Vrchnímu strojvedoucímu, za zapůjčení oblečení Velkýmu Standovi, za podporu od SDH Třebsko a v neposlední řadě hlavnímu motákovi, podporovateli našeho týmu, nosiči, no přece našemu Odborníkovi přes všechno a všem ostatním co tam byli a fandili..:))
Běh hasičů do svatohorských schodů, 18.9.2010 Letos dne toho a toho, času toho a toho a na místě tom onom posvátnom Svaté Hoře, kde mimichodem, když v roce 1978 hořelo, byli třepečtí hasiči jako první, se konal do schodů, kupodivu svatohorských, běh. Do kopce. Venca tam byl, Standa ne a to, že Víťa s Pepou vyhráli, a nikdo je nepředběhnul, ani my, protože sme neběželi, o tom teď psát nechcem. To si možná napíše Víťa. A Márty Minaříků a Míla Dušků taky neběželi. I když je to divný, protože Míla to běhá každej rok. Já a Standa sme neběželi právě proto, aby to naše místo, který bysme doběhli, měl někdo jinej. Takový sme my dobrý, že myslíme na ostatní, musíme si pomáhat, protože sme dobrovolní hasiči. Sme dobrý, dobří, nejdobřejší a možná v nás dřímá i vyšší stupeň slova nejdobřejší. Řiká se to o nás, ale mezi náma můžeme prozradit, že je to pravda. Máme Vás rádi, milujem Vás a máte se na co těšit! Papíček a ahojík, Vašík a Stáník!
Vysoká 4.9.2010, 18,23s, 1.místo Na tuhle soutěž jsme se domlouvali tak, že se to někteří dozvěděli při obědě a někteří i rovnou při závodě. Každopádně dali jsme se dohromady a vyrazili. Bylo to takový hodně narychlo a ze Třebska jsme vyjížděli asi ve 12.50, přičemž začátek soutěže byl v jednu hodinu. Chtěl jsem tady popsat, jak jsme to tam všem natřeli, jak z nás všicni měli respekt a jakej jsme tam udělali hoomboock, ale zrovna v neděli den po soutěži jsem jen tak našel takovej růžovej sešítek. Deníček to byl. Deníček jednoho hasiče z Vysoký. Jak byl podepsanej už nevím, vrátil jsme ho šťastnému majiteli, ale poslední stránku jsem si vyfotil a tady Vám jí opíšu. Jdeme na to, cituji: Milý deníčku, to jsem zase já. Neboj :). Dneska je sobota a máme u nás na Vysoký hasičskou soutěž na památku Pepíka Němců. Všichni se těšíme. Výhra je skoro jistá, postavili jsme pět týmů. To by bylo, aby nebylo a některý nevyhrál. Doufám, že to budem my (Vysoká IV). Určitě jo. Už to vidím v růžovejch barvách... Parádička hmmmmm. Tentokrát je šance o to větší, protože Třebsko nepřijede. Zařídili sme si to už na jejich soutěži, kde jsme nebyli. CHACHECHICHOCHU. Jsou na nás naštvaný. Už je skoro jedna hodina a Třepečácí nikde. Podle očekávání, jinak už by tu dávno byli. 12.59h - CO TO??? Je slyšet podivný zvuk připomínající nějaký dvoutaktní stroj uhánějící dosti rychle. Podle zvuku bych to viděl tak na Trabanta. ÓÓÓÓÓÓÓ, Ale NÉÉÉÉÉ. Ze zátačky se vyřítila oplachtovaná červená Pragovka V3S s modrým koberečkem na chladiči. Takovou maj jen ve Třebsku. Řídil to ten jejich nejvíc dobrej rozdělovač. Píchnul nám to na roh vsi jak vídle do hnoje, vyskočil, prášilo se z něj, jako kdyby jel ze mlejna a sprintoval zaplatit starotvný. Stihnul to. Doprčic. To už nás všechny polejval studenej pot. Všichni říkali: ,,Takovej pěknej pohár sme si nechali udělat a zase nám ho seberou. Ten se tady ukáže vždycky tak jednou za rok." I já jsem přitakával a souhlasně mručel a rebeloval. Mysleli jsme, že
se ze zadu z vejdy vyhrnou všichni zbylí, ale co to... ze zadu se pomalu vysoukal jen ten jejich tááááák hrozně rychlej košař. I vyslali jsme špeha. Šel jsem já, protože jsem nejlepší. Měl jsem za úkol zjistit, jestli se tam náhodou někde neschovává zbytek týmu. Počínal jsem si hodně dobře, odkoukal jsem totiž špehování mých oblíbených filmů : Vinettů a Asterix (ten animovanej s kleopatrou). Pečlivě jsem vše prohledal a nikde nikdo. I tak jsme z nich ale měli hnědý kalhoty. I dva třepečáci sou dost!! To mi, deníčku, můžeš věřit. Ale naneštěstí se začali slejzat jak švábi na pivo. Nejdřív jim přijelo pravý brko co běhá tak, že je vidět jen modrá čára. To už byli TŘI. Pak najednou kde se vzal, tu se vzal, objevil se ten kolík, co je jejich supr jistota na Béčkách. A hned po něm ten strojník, fík mu říkají, fakt borec. Ale pořád jim dva chyběli. Už jsme mysleli, že se nedají dohromady, když tu najednou na dalším dvoutaktním stroji pět minut před jejich startem přijel ten korbič, jak jim tahá savce a hned po něm ten nejnebezpečnější rychlonožka ze všech, levý křídlo. To už nás polejvali. Mě teda ne, já něco vydržím, mě bylo jen trošku ouzko. Navíc se dostavilo i spoustu jejich fanoušků a ti by jim nenechali zkřivit vlásek na hlavě, takže jsme nemohli ani nic podniknout. A jejich útok, to byl koncert. Start měli jako víno, a i když jim ten boreček na savcích uklouznul, deníčku tomu nebudeš věřit, ten kápo s tím košem se jen ohlídnul jestli se drží savce a k tý kádi ho dovlík. No zdržení žádný. Neuvěřitelný!!! Jejich mašina nás chvilku napnula co bude, ale bylo vidět, že strojník to má pevně v rukou a čas 18,23s stačil na to, že dva z nás omdleli. Bylo hotovo. d* ******, k****, h*** h***** k****** e******, k**** p**** ( tady jsem musel jako údržbář stránek zaúřadovat a některá slova vyhvězdičkovat, protože vím, že čtenáři našich stránek jsou i mladší generace a tu nechceme zkazit ). Druhý útok měli snad čas pod 16 vteřinek, to jsem ale nezaregistroval. To už jsme litovali, že jsme ten pohár někam neuklidili a nedali jsme ho například jako cenu pro obec s největším počtem družstev. U nás totiž preferujeme kvantitu, ve Třebsku to maj jinak. Říkali něco o kvalitě, ale nevím. No i pogratulovat jsme jim museli. Ale aby sis nemyslel, deníčku, i my máme fotečku s pohárem. Hned jak se objevila třepecká vejda za rohem, honem jsme se všici jak na povel sešli u poháru a vyblejskli nás (nasadil jsem úsměv číslo 1 alá Kája Gottů, ten mi sluší nejvíc). Víš deníčku, to on už nikdo nezjstí, kdy jsme se fotili ;). A tu fotečku si vystavím v pokojíčku na tý stěně naproti plakátu, jak je na něm Brad s tím hezkým pohledem. Bude koukat hned na mě, a bude si říkat: ,, Ten chlupík je ale fakt dobrej. Tož to bylo deníčku tak všechno. Tak zase zejtra. Papík :-*
Ze života hasičů, 4. díl, akce SS (Smradlavá Studna) Na Třepecký návsi, hned vedle hasičárny, naproti hospodě a vedle malýho potoka bydlí v domečku č.p. 19 nějaká paní Šímová se svou německou ovčákovou Agou. Mají to tam všechno dobrý, nejvíc asi švestky, ale bohužel najednou přestala být dobrá voda. Z její studně to totiž vonělo asi jako z jímky, a tak jsme přichystali všechno potřebné co bylo potřeba na takovou prácičku. Sešli jsme se tam ve složení: Pavel jako vrchní strojník, pan Dušek jako největší otužilec, Víťa jako pomocník, Vašek jako druhý pomocník, Péťa jako fotografka a Pavlík jako třetí pomocník a pani domácí. A sponzor téhle akce byl Jenda, který půjčoval potřebný vercajk. Měli jsme v plánu to provést bleskově a asi takhle: Stříkačkou jsme chtěli vodu vycucnout asi tak za 10 vteřin, pak studnu vystříkat vodou pitnou a voňavou a znova vycucnout, tentokráte mnohem rychleji, asi tak za 3,5vteřiny.Suma Sumárum, bylo by to takový pošušňání asi tak na 5 minut celkově. Jenže jak je známo, pán Bůh se nejvíc směje, když člověk plánuje. A tak nejdřív mašina ne a ne a ne nasát vodu, pak, když jsme jí skoro uvařili, tak ne a ne a ne vychladnout, pak jsme jí dlouho přemlouvali, aby nastartovala, pak se měnil akumulátor 12V za jiný, když to nepomohlo, tak jsme přitáhli jinou stříkačku, s tou to taky nešlo, tak Pavel u tý první
vyměnil cívku a pak jednou rukou pouštěl vývěvu, přidával plyn, zavíral vývěvu, dolíval vodu do savců a druhou rukou ucpával právě hadičku od vývěvy, kterou byl nechtěně přisáván vzduch. Skoro nemožné, co všechno dokáže jen dvěma rukama. Nakonec, sice už byla skoro tma, jsme to všechno dokázali a místo činu urychleně skoro s ostudou opustili.. ;)
ZČHL Bezděkov pT, 29.8.2010, ,,N" Západočeská hasičská liga, jak my někdy zkráceně říkáme Západočeška, byla, je a bude. Byla vloni, nebylo to špatný, ale díru do světa sme tam neudělali. Pokračuje letos a eNtým místem jsme všem ukázali, že není každý den posvícení. No a bude i za rok, a to se tam z nás všichni složejí, jak levný zahradní lehátka. Letos to dopadlo tak, že sme to sice perfektně odstartovali na první pokus, ale všechno skončilo na tý roztrojovací věci, kde Vašík zvencnul, co se dalo. Co se dalo dělat. Na druhou stranu sme zase všem ukázali, jací sme to Mástří v tom, jak rychle vzít roha. Vypařili sme se dokonce tak nepozorovaně, že si toho nějak nevšimnul ani Ondra. My jsme si to zatím vesele hrnuli po bezděkovský dálnici do Rožmitálu, za trest řídil Vašík ( za trest, protože výfuk už je u vejdy jen na ozdobu a jako katalyzátor nyní slouží pilotní kabina s řidičem ), když v tom najednou telefon. Volal Ondra. Říkali sme si: ,, Japato, že volá zrovna on, když je tady s náma." Po podrobném prozkoumání naší vejdy v detailním měřítku (tzn.: prohlédli jsme zavazadla, přívěsný vozík, kanystr na vodu a koukali jsme i pod Ondrovu helmu a pásek a do jeho hadice ,,B65" s označením M jako Ondra) jsme zjistili, že chybí. Bylo nám to trošku divný, protože nikdy neměl žádný zaječí úmysly a všechny nabídky na přestupy s náma konzultoval. A taky, když jsme odjížděli a ptali jsme se, kdo chybí, tak nikdo ani necek. Tajně ho podezříváme, že se chtěl vyhnout sušení hadic. Každopádně si to odskáče. No a nám to vyjde třeba příště..
NHL (Narysovská Hasičská Liga) 21.8.2010, 1.místo Pořadatelé NHL ani letos nenechali nic náhodě a připravili perfektní podmínky pro konání této extrémně náročné soutěže s elektronickými špalky na terčích (jak to mají vykoumaný zatím nevíme) a s převýšením na trati asi tak přibližně hodně přesně téměř 5 metrů a 67 cm. Na milimetry nekoukáme. Nutno podotknout, že převýšení by se zde dalo laicky označit jako "běh z kopce". Prvním pokusem jsme dali všem malou jiskřičku naděje na dobré umístění a něco málo přes 22s a něco málo pod 23 s udělali dosti lidem radost. Radost se totiž lidem dělat musí, chleba to nežere a potěší to. Akorát náš malej Jarda byl trošku smutnej, ale nepřestal nám věřit. Holky už prvním pokusem ukázaly své kvality a přednosti a svým výkonem překvapily všechny přítomné nejvíc rozhodčí. Holky totiž odstartovaly tak rychle, že rozhodčí zaspali s měřením. Nevadilo. Čím dýl totiž rozhodčí zmáčknou to kouzelný tlačítko na stopkách s nápisem START, tím dřív zmáčknou taky čudlík STOP a holky měly skoro osobák. Jo a béčko tahala Lenča, takže jí tímto zdravíme a etě jednou jí chceme říct, že to zvládla s LUXUSNÍM přehledem a všem, co kdy běhali béčka ukázala, jak se to má dělat. I Ondra, co už to chvilku běhá a ví vo co de, na to koukal jak poslední brambora ze sklepa. Po prvním kole přišlo nečekaně kolo druhé a v něm tedy také druhé pokusy. Všichni se zlepšovali, někdo míň někdo víc a někdo ne. My klucí ze Třebska sme šli až poslední. Na startu jsme zařadili první prudkost a už to lítalo. Voda byla dřív než hned, mašina řvala jak kravka a čas 16,23s tomu odpovídal. Do třetího pokusu jsme nastoupili už jen my, když jsme si dali tréninkově pokus na 3B uzoučké za 18,43s. Na závěr opět
přišlo naše focení do kalendáře, který bude k mání za lidovou cenu na konci roku. Fotky z NHL zatím nedorazili, ale snad budou. Zatím TU najdete jen 2 videjíčka.
Třebsko 14.8.2010 - oslavy 110let založení sboru. A je to za náma. Bylo to sqělý, bylo to výborný, bylo to prostě vono. Ale nebyla to jen sobota. Už ve čtvrtek před touhle Akcí s velkým A jsme se sešli a udělali co bylo potřeba - z trávníků jsme udělali anglický trávníky, z okapů červený okapy, z hasičských vrat jsme neudělali nic, jen jsme jim to natřeli a u kostela jsme postavili staronovou dvoukapacitní kadibudku (stará leží vedle). V pátek přišlo na řadu stavění jednoho velkokapacitního stanu, jednoho kapacitního stanu a jednoho stanu. A taky jedné chaloupky, která však v sobotu lehla popelem. Mezi pátkem a sobotou pak padla za vlast nejenom naše letitá tullamórka, ale i my. Poté co jsme si šli brzy ráno lehnout, jsme brzy ráno vstávali a honem do kostela, kde byl posvěcen náš SUPRTRŮPR prapor a navíc tam ještě dodatečně padnul za vlast a možná i za ten prapor DJ DAVE. Na slavnostní schůzi jsme si doplnili všechny chybějící znalosti o historii našeho sboru ve velmi detailním měřítku (rok po roce, rok za rokem, krok za krokem) z přednášky od strejdy Fíka. Na závěr schůze se všem zasloužilým hasičům předala vyznamenání za věrnost v různých délkách trvání a dále se předala také čestná uznání, pro nás, co hasíme teprve nějakej ten pátek. A pak byl přípitek. Po schůzi byla chvilku pauza, kterou vyplnilo čekání na Vašíka s Vojtíkem a pak už to přišlo: první vrchol dne: nejdříve obsáhlá řeč pana starosty obce, ze které každýho akorát bolely nohy a pak Česká beseda, kterou jsme nacvičovali dobrej čtvrtrok a která se nám mimořádně povedla. Poté, co jsme se urychleně převlíkli z májovnickýho do hasičskýho jsme se už chystali na druhý vrchol dne: požární útok. Klucí nastoupili v nových dresech , které nám určitě nosí štěstí, protože jsme vyhráli v našem rekordu na jakékoliv hadice - 16,23s. Situaci v soutěži dost zdramatizoval Starý rožmitál a po jejich výborně povedeném útoku jsme měli dost nahnáno a skoro i stříknuto. Dali do toho všechno a skoro se jim to povedlo, klukům ušatejm. Ale nakonec jejich čas stačil "jen" na druhý místo. U holek byla situace opačná. Nejdříve vedli Narysovský holky ale pak Třepecký holky zabojovali a předvedli supr výkon ve sqělém čase a tak i oni skončili výborně, teda první. O přestávce hasičské soutěže jsme pak byli svědky nečakaných situací - nejprve profíci museli zasahovat při dopravní nehodě osobního vozidla wartburg, ve kterém se nacházela shodou okolností místní hasička a další shodou okolností dcera místních hasičů. Holt to holky nemaj tak rozjíždět... =D . Poté se však pozornost obrátila k požáru novostavby č.p. 110, kterou však bleskově uhasili historičtí hasiči na historické stříkačce hnané historickým pohonem o výkonu 1,472kW ( 2k ) (2HP). Bohužel i když byl zásah bleskový, paní domácí stejně zbyly jen oči pro pláč a obvodové zdi. Pro odvážné, pro zvědavé i pro ostatní byla po celou dobu přistavena hasičská plošina, ze které bylo vidět úplně ke každýmu a úplně všude.
No a večer se konala hasičská zábava, na kterou se zatoulala Toulavá kapela. Zde jsme se opět představili ve složení májovníků a májovnic při supr tanci Česká beseda. No a pak už se jen slavilo, tančilo, trsalo a prsalo až do rána. A pokud si to všechno chcete prohlídnout hezky popořádku od začátku, tak je to tady ve fotogalerii. Některá videa se dlouho načítají, tak je třeba vydržet, protože to stojí za to. Tak a za 10 let se na Vás všechny budeme znovu těšit při dalších oslavách.
BAHENNÍ SOUTĚŽ V POŽÁRNÍM SPORTU VOLTUŠ 24/07/2010 - 1.místo Byla, je a bude jedna vesnička, v kopci za Rožmitálem pod Třemšínem, jménem Voltuš. Byla sobota odpoledne a krásně pršelo, ale krásně. Už od předešlého melancholicky naladěného večera. Nepršelo málo. Takže pršelo docela decentně středně slušně. Tamější voltušský terén byl na soutěž velice dobře připraven. Vyhovoval všem do detailu promyšleným Voltušským pravidlům. Pro ty, co neznají a nezažili tyto pravidla, rád vysvětlím. Startovní čára se nachází mezi 12 a 15 metry od základny, ke které se přibíhá pravoúhlou pravotočivou zatáčkou, jejíž celý průběh je pokrytý stojící vodou v průměru asi 5 centimetry hloubky. Největší kaluže se nacházení přesně po celé šíři v pravém úhlu zatáčky a před základnou. Základna a další vyměření tratě je už skoro shodné s pravidly brdské ligy až na terče. Ty jsou trochu blíže, podle rozměrů voltušského závodiště. Nevím přesně o kolik. Od základny až k terčům je závodní trať se stoupáním asi 2,5 %. Na tom by nebylo nic moc tak zvláštního, až na to, že i tento kopec je pokryt stojící vodou. To je způsobeno nevím čím, že se voda urputile drží v celém průběhu kopce. Terče jsou dva. Jeden pro pravý a druhý pro levý proud. Na to jsme zvyklí. Ale na co nejsme zvyklí jsou plastové lahve od pracího prášku nebo aviváže s červeným uzávěrem a s uchem a s jedním rozměrem značně větším než druhým uložené volně naležato na plošinu terče naplněné vodou, aby nebyly tak snadno sestřelitelné. To by bylo k pravidlům a nyní pár vět o dění. Náš tým vyrazil v nevšedním a neobyčejně energickém složení všech věkových kategorií. Od těch co skoro nic ještě nepamatují až po některé, kteří pamatují více než půl existence od založení SDH Třebsko. Složení: stroj- Martina Fiala, nabírání a koš – Pavel Šedivý a Vojtěch Pachoň, B hadice – Josef Dušek, rozdělovač – Miloš Dušek, pravý proud Stanislav Šedivý (já) a levý proud Stanislav Branžovský. Zvítězili jsme! Myslím si, že i rekordem trati 21,40 s. Týmů bylo dosti. Jak mužů, tak žen. Po vyhlášení výsledků jeden člen SDH Starý Rožmitál prohlásil, že kdyby ve Třebsku hořelo, že nepřijedou. Doufám, že to byl jen nejapný žert! Martin Fiala byl jeden z nejšťastnějších člověků na planetě, protože konečně prý byl v týmu, který vyhrál a Josef Dušek spolu s Martinem Fialou v druhém kole po pádu nervozity vydali ze sebe maximální nejlepší super parádní výkon a zlepšili jsme se o několik desítek setin vteřiny. Kromě tohoto všeho jsme byli poctěni účastí křtu hasičského praporu. Děkujeme Voltuši za příjemně strávené odpoledne. Takovéto zážitky se totiž nestávají ale vůbec často!
Ze života hasičů - 3. díl - akce Březnická pouť, akce Nášlapná mina My kluci, co spolu chodíme, sme spolu tentokráte vyrazili na pouť do Březnice. Zde jsme okusili téměř všechny zdejší lákadla, a protože nejsme žádní čajíčkové a ani kafíčkové, troufli jsme si i na atrakce, na které jen tak někdo nevleze a na kterých válí opravdu jen ti nejlepší. Pro představu jsme byli na řetízkovém kolotoči, střelnici a pohádkovém vláčku. Koukali jsme se na nudné Callipso a raději jsme si zakoupili žetony na více adrenalinový Twister Fun vedle Bistra. V pozdních hodinách jsme pak ještě hráli na honěnou s ředitelem Autodromu. Tadyhlens je jedno video ;).
Druhá část článku bude patřit hasičské brigádě, které se účastnili jmenovitě: plájboj Óňa, Jů, Vítík a Evžen lovec Žen. Dále se neúčastnili jmenovitě: Hele (dělal, že o tom neví a jel za holkama). Dali jsme si za úkol pomocí příručního dřevěného náčiní ( 3x Hrábě a 1x Lopata ) rozmetat přírodní nášlapné miny ( též koláče nebo koblihy) na naší jinak perfektní závodní dráze, které by mohly na naší oslavě způsobit nebezpečné kolize a jiné nepříjemnosti. Vzhledem k tomu, že nám šla prácička pěkně od ruky a také proto, že jsme to chtěli mít rychle za sebou, jsme to měli rychle za sebou ;). Takže původně Býčí Aréna je již opět předělána na Arénu Hasičskou a plně funkční s minimem rizika úrazu.
Líchovy 25.8.2010, BL, 11.místo, 18,37s Kdysi dávno, za sedmero horami, sedmero řekami, sedmero černými a hlubokými lesy v sedlčanské kotlině ve vesničce Dublovice v hospodě Na Mítince žila jedna stará babička a pořád říkala: Proč já to mám, doprčic, všude tak daleko. A my jsme z toho měli stejnej pocit. Nicméně, zde se pořádal hasičský turnaj, jehož vítěz měl dostat Elišku, dceru Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Ale ať jí dostal kdo chtěl, my to nebyli. Zase sme vostrouhali a tak nás čekala jen ta zatraceně dlouhá cesta domů. A tuhlenctuť je video.
Starý Rožmitál 17.7.2010, 1. místo Výkvět okrsku (my) jsme ve Starém Rožmitále zabodovali a skončili tak ve velmi hojné účasti na krásném a vynikajícím předpředposlením místě s časem 17,84s ( malej Hele za 15,86s ). Nutno dodat, že domácí tým skončil předposlední a na posledním místě skončila mírně podceňovaná Voltuš. Po skončení závodu a předání poháru se náš tým jako jeden muž neohroženě vydal skrz nepropustnou Rožmitálskou džungli plnou nebezpečenství v podobě divokých a neobyčejně pálivých kopřiv na místní hřbitov, kde jsme na místo posledního odpočinku zdejšího dlouholetého hasiče Aloise Jedličky položili květiny a na chvilku i pohár. Poté jsme se odebrali do našeho závodního speciálu Praga V3S WRC a vyrazili na místní koupaliště, kde jsme se koupali ve vodě, která ale nebyla až tak tvrdá, aby se po ní dalo běhat, takže jsme do ní mohli bez obav skákat Kufry, Šipky, Salta Vpřed, Majkly a tradiční Placáky a vůbec nás to nebolelo. Teda kromě těch odřených kolen a loktů, ale za to nemohla tvrdá voda, ale tvrdý betonový dlaždice na dně. Když už jsme byli vykoupaný, zjistili jsme, že se nám utopil jeden z těch dvou vyhraných pohárů (ten putovní to nebyl, protože je plastovej a umí plavat), takže proběhla menší záchranná akce, do které jsme zapojili místní dobrovolníky, a ti ho zachránili.
DĚKUJEME. Všechno, co se ten den nafotilo jsme BEZ CENZURY (!!!) umístili semhlenctuť do naší fotogalerie, takže se máte na co těšit ;) . Je toho opravdu hafo, možná víc.
Hoděmyšl nad 35 let, 4.7.2010, 3tí místo Jak už to tak v Hoděmyšli bejvá, je tam vždycky strašně hezky a nebo strašně prší =D. A letos bylo nejdřív strašně hezky, a pak najednou strašně pršelo, foukalo a hřmělo a blýskalo a pak bylo zase hezky a pak zase trošku kapalo, takže to letos považujeme za průměrné proměnlivo ;) Ale zpět k soutěži. Protože je to nad pětatřicet, tak nejel májovník Vojtík a číslo Óňa, a místo nich byl na koši Míťa, na savci Turbopájka, na stroji Fík a na béčkách Vrchní strojvedoucí co rozpozná jakoukoliv mašinu na 10 kilometrů daleko, spolehlivě určí její barvu a mírně nespolehlivě výrobní číslo. Dál vepředu už to bylo jako obvykle. Jo a taky s náma byly Holky a Ženy. Vylosovali sme si šťastnou třináctku a první pokus skončil s časem 18,78s, čímž jsme byli až třetí, pak ještě odběhly holky, které byly nejlepčí a pak už to přišlo. Bouřka jako bejk. Ti míň odvážní zalezli do Vejdy a ti, co se jim nechtělo ujít ty tři kroky, zůstali pod altánem, kterej nechrání skoro ani proti sluníčku. Protože kapky padali z nebe neklasicky vodorovně, altán jim byl hodně platnej. My ve vejdě jsme jim to ani nezáviděli. Asi tak po dvaceti minutách to přestalo, těm mokrým byla zima a ti suší se šli koupat do kádě. V druhým kole si Vašík na trojáku udělal osobní rekord, když spojoval ještě béčka. Malej hele pak měl v závěsu za sebou hned dva lidi, ale zvládnul to na výbornou. I Míťa na koši bodoval. Jeho efektní rybičku ocenily především Radětice a Líchovy a byl odměněn bouřlivým potleskem. My už to tak nedocenili, neboť při rybičce Míťa ztratil koš a než ho našel, klidně jsme si mohli i dojít pro klobásku. Nicméně v konečném sčítacím hodnocení to pro nás znamenalo konečné třetí místo, sedm šamponů a sedm piv v nerozbitném balení, vínko a diplůmek. Holky pak nenechaly nic náhodě a druhým pokusem se ještě zlepšily, a byly jasně první. Závidíme. Nakonec jsme pak nezapomněli udělat ostudu a pak už domů, domů, domů.. A kdo tam nebyl, tak udělal velkou chybu, kdo s náma chce příště jet, nechť si rezervuje číslo sedačky ( od jedné do devíti ) v našem závodním speciálu V3S v naší diskuzi a kdo je ale fakt hodně línej, tak něco málo z toho dění je tady.
Brdská Liga Namnice, 4.7.2010, 8mé místo Další kolo brdské ligy je za náma a zaznamenali jsme výrazné zlepšení z posledního závodu, nejen časové, ale i výsledkové. Óňa opět vytáhl to co jsme mu řekli a získal zde novou přezdívku Číslo. Šli jsme do závodu jako 18ctí a časem 16,59s jsme urvali 5té místo a v čtvrtfinále jsme se měli střetnout s Raděticema. Jak jsme si řekli, tak se stalo. Bylo to to správný Hůčo Fůčo a časem 16,19s jsme Radětice řachli. Naše bezmeznázná radost trvala nekonečných asi pět vteřin, kdy nám rozhodčí na základně ukázal červený praporek za nespojené savce. Chvíli jsme to sváděli na Elišku ;), ale všichni víme, že to nedal Míťa. Takže místo nás postupovaly Radětice. Ty si od nás také pak chtěly půjčit Levý brko, ale malej Hele, který teď běhá místo Heleho, jim na otázku, jestli by jim ten proudík nezaběhnul odpověděl slovy ,,Hm, asi nechtěl.", přikousl si klobásy a tím bylo všechno vyřešený. Nakonec jsme teda skončili na krásném 8mém místě, a připsali jsme si první body (3!) do žebříčku Brdské ligy. A tímto zdravíme ochotné holky ze Sloupu, které se s náma ochotně vyfotily u našeho sexy autíčka a těšíme se s nima na nějakém dalším závodě na viděnou. P.S. Fotky s Váma vyměníme za telefonní čísla... ;) a Všechno je to ve fotogalerii tady.
Ze života hasičů - 2. díl, akce Taška, 19.6.2010 Hned jak jsme zpracovali cenu za třetí místo z Kotenčic, strejda Jenda nám ochotně půjčil svůj zánovní červený model Zetoru 7741 a k němu jako bonus pěkný vlek testovaný na zátěž cca 9 tun a vyrazili jsme do Láz Vegas pro tašky. Na místo jsme dorazili ve složení: Řidič Traktoru: Jů, závozník v Traktoru: plájbój Óňa, Řidič osobního auta: Turbopájka, Závozníci v autě: Vrchní Strojvedoucí, Ministr Zahradnictví, Jiřík. Tašky jsem naložili uplně všechny. A že jich bylo!!! Počítali jsme je a dopočítali jsme se k tomu, že jich je nepočítaně. Ve Třebsku nám to všechno ještě zkouknul starosta a teď už se márnice u našeho kostelíka může těšit na novou střechu. A všechno je to samozřejmě zdokumentovaný právě tady.
Kotenčický pohár 19.6.2010 V Kotenčicích sme zabodovali a po urputném boji o každou setinku jsme nakonec obsadili celkové třetí místo, když nás porazili dva týmy.. =D. Náš první útok jsme dali za 17,12s (taťka Šmoula měl 16,45s) a po prvním kole jsme byli druzí, v druhém kole jsme se však nezlepšili a naopak nás předběhli ještě Líchovy. Když už bylo po všem, přijel za náma Fík, jenž svojí káru zapíchnul na Kotenčický návsi jako vídle do hnoje (prostě uplně doprostřed). Pak jsme si každej dali v Kotenčicích do nosu a pak, když jsme jako cenu dostali výtečný salámovo-sýrovo-rajčatovo-pomazánkovookurkovo-paprikový dort zabalený v papírové krabici a pak ještě v alobalu, tak sme si dali do nosu i u nás ve Třebsku. Obrazový materiál je zde.
Brdská liga - 2. kolo - Zalužany 12.6.2010 Tak a druhé kolo Brdské ligy je za náma. Dopadlo pro nás uplně stejně jako kolo první, protože jsme nepostoupili do vyřazovacích bojů a obsadili s časem 18,62s celkové 11cté místo, což je teda nic moc, ale je to lepčí než drátem do voka. Na druhou stranu jsme byli doma brzo a tak jsme mohli o to déle nacvičovat slavnou staročeskou besedu. Pro zvědavce máme od našeho dalšího kameramena Jiříka i videjíčko.
Okresní kolo v PS, Rožmitál pTř, 5.6.2010 Výsledky mluví za vše: jsme 3tí nejlepší na okrese!! Máme třetí nejrychlejší štafetu na 4x100m (65,92s), nejrychlejší(!) útok na 3B (20,92s), sme nejlepší v pořadové přípravě(samozřejmě kvůli Vrchnímu Strojvedoucímu) a ve stovkách sme taky v první desítce ( =D =D =D =D ). Nebudu zde popisovat tu bezbřehou radost, když jsme vyhráli 1ks salámu VYSOČINA, 1ks hadici, 1ks (1l) ferneta, 1x KRUŠOVICE PIVSON PACK (= 8x0,5l), 10ks propisek, 2ks letáků, 1ks igelitky, 2ks rozdělovačů na stovky ( ;) ;) ) a 1ks diplom s obrázky . Všechno co šlo vyfotit se vyfotilo a co šlo natočit se natočilo a je to všechno všecičko tady. Na závěr chceme poděkovat Pepovi, kterýmu se ve Švédsku říká Diskopán (švédsky Dansmaster), že nás nenechal ve štychu. Tak teda Pepo dík.
Brdská liga - 1. kolo - Radětice 23.5.2010 Zde se musíme vrátit opět k sobotě, protože strejda skoro celýho našeho týmu oslavoval 50tku. Zde nechyběl Míťa, Jů, Hele a Turbopájka. Domů jsme přijeli opět brzo ráno =D. No a v neděli jsme na Radětickém kolbišti nastupovali jako 14ctí a skončili dvanáctí, když taťka Šmoula nedal proudnici (jinak Hele sestřeloval za 16,08 s). Musím podotknout, že na koši jsme měli májovníka Vojtíka. Poté co jsme vypadli jsme alespoň celkem statečně rozptylovali holky z Bezděkova.. Do Třebska jsme se vrátili ve velkém tichu, ani hadice jsme nešli pověsit a honem domů, jen ať nás nikdo nevidí a neslyší.. Ale něco ke koukání se najde tady ve fotogalerii. POZOR, podařilo se nám sehnat od Fikuse i video z druhé kamery.
Okrsek 2010 aneb horečka páteční noci V pátek 21.5.2010 ve 22.15 část našeho týmu (Evžen, Jů, Hele, plájboj Óňa, ministr Zahradnictví) a část týmu Zalužan (Váňa) a i další nečlenové a nečlenky uspořádali průzkumnou expedici za nepoznanými krásami březnické oldies... A Ministr Zahradnictví tady získal novou přezdívku - Míťa ) Ale o tom až jindy a jinde. Ráno (brzo) nás všechny bolely všechny trsací svaly a přesto jsme vyrazili na Rožmitálský stadion porvat se o nějaké to štamprdlátko. Stovky sme měli samozřejmě hodně dobrý ( Míťa přibližně za 20,46s, Jů za 21,00s a Hele za 21,44s) a tak sme se usadili hned za vedoucíma Piňoucema a po stovkách jsme na ně ztráceli jediný bodíček =D. Turbopájka a taťka Šmoula mezitím zápasili se savicí a kobercovkou ;). No a útok jsme dali na výbornou, teda za 22,1 s a (chtěli jsme to narvat, ale Turbopájka nenamazal a nemohl dostat savec do mašiny =D ). Piňojce nastoupili ve složení reprezentace ČR a jejich suprmaximální snažení vyústilo v časík 22,4s a tím pádem jsme měli úplně jasno v tom, že máme úplně jasný první místo. A aby toh nebylo málo, tak jsme pod velením Vrchního strojvedoucího vyhráli i pořadovku a domů jsme uháněli se dvěma prvními místy. Takže to je asi tak všechno a na fotky se určitě podívejte, jsou ZDE. ;)
ZE ŽIVOTA HASIČŮ ! Dne 15. 5. 2010 se ve 13:00:00:000 hodin (GMT +1) Třepeckéko místního času na místě: GPS: 49°37'31,579'' N, 13°58'8,479'' E (pro ostatní na vsi u našeho tréninkového místa) sešlo několik největších borců z místního hasičského týmu (já teda přišel o trošišičku pozdějc). My, kteří se nebojíme předsudků a mýtů o práci a umíme vzít do ruky supr náčiní, jako je třeba Krumpáč, Lopata, Hrábě, Kolečko a tak... . Jmenovitě: Jů a Hele (já), plájboj béčko Óňa a to všichni pod vedením a za organizace našeho zkušeného taťky Šmouly. Rozhodli jsme se totiž, nýbrž, jelikož a protože, že chceme mít TAKY pořádnou základnu, jako mají týmy co běhají útoky skoro stejně rychle jak my na extralize. Po několika hodinách usilovného snažení, vypocených mililitrů potu, decentně odřených rukou, jak to tak po práci bejvá, jsme naše dílo dokončili. Prostě Supr Trůpr. Vypadá to jako na extralize, ještě na to musíme dát nějakej kobereček, aby to bylo dokonalý. Óňa určitě zase opět a znovu přinese nějakej vyvoněnej gobelín od babičky. Skryje to nějaké malé nedokonalosti na téměř dokonalém díle. No a zase na jindy jsme si nechali trávník a ostatní věci co chtěji taky zdokonalit, abychom ještě jindy měli co dělat a nebyli přetrénovaní. Jako třeba loni, kam jsme přijeli, tam se něco
popopo……, prostě po. Někde to teda občas tak trochu vyšlo. No a ještě jedna zajímavost. Nazval bych ji ‚,Musíme si pomáhat“. Jeden ze starších členů SDH nejmenovaně Venca Tuháček šel kolem a co neviděl. Že se pracuje! ÓÓÓ a to se musí využít. A říkal si: ,,Jám mam doma takovej ALE PĚKNĚ těžkej dopravník a do toho vokýnka ho sám rozhodně nedostanu!“ No tak za náma jako přišel a my jsme mu tam ten forichtung samozřejmě dali a pomohli jsme tak jednomu členovi SDH (možná pamatuje i založení sboru) v uskladnění topného sortimentu na další sezónu. No a to je celé. P.S. Legenda přezdívek v sekci Prostě my.
Námětové cvičení ve Voltuši V sobotu 8.5.2010 brzo ráno v 10 hodin siréna na Třepecké hasičské zbrojnici oznámila poplach, a tak se na vsi ihned seběhlo několik hasičů, kteří ve velmi krátkém čase vyráželi vstříc ohnivému živlu do Voltuše, tedy na druhý konec okrsku. Na určené místo s námi uháněl taťka Šmoula pod vedením vrchního strojvedoucího pana Duška. (Jindy nás vozí TurboPájka, ale zrovna hasil žízeň) Vzadu na korbě se mezitím do nových hasičských zásahových obleků soukal Fík, Milan, Jů a ministr Zahradnictví. Nutno podotknout, že na místo jsme dorazili dříve, než některé místní sbory. Stříkačka byla venku hned, oheň sme stejně neuhasili (někdo nepřijel, tak se vedení nedotáhlo až na místo) a za chvíli sme zase fičeli domů.. P.S. Legenda přezdívek v sekci Prostě my. A kdo chce, tak se může podívat na pár foteček.
O Putovní erb města Rožmitálu pod Třemšínem V sobotu 24.4. 2010 se ze Třebska vydala velmi početná skupina neohrožených stříkačů, starších stříkačů a stříkaček =D na bitevní pole Rožmitálského parkoviště!. Na našem oblíbeném závodě jsme vyhráli, co se dalo a tak zde uvedu jen výsledky: 1. místo: Třebsko B s časem 33,47s (rekord vesmíru!), 2. místo: Třebsko A s časem 35,85s a v ženách vyhrálo družstvo Třebsko Ž s výborným časem. Fotka pro fanoušky je níže, jinak více z dění uvidíte ve fotogalerii.
