sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 1
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 2
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 4
Jifií Odvárka
Historická sonda do senkruvny vnofiená
IVO ÎELEZN¯ PRAHA
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 6
Po v‰etkém ostane iba hovno, eném po vãelách med. (moravské pfiísloví)
© Jifií Odvárka, 2003 © Ivo Îelezn˘, nakladatelství a vydavatelství, spol. s r. o., 2003 ISBN 80- 237-3779-1
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 8
JakÏe? Pfiíbûh? Co vás nemá. Jdûte se vycpat.
9
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 10
Houby storáã: jenom zpÛsob podání je dÛleÏit˘. Styl, ceremoniel, obfiad jak˘si, zpÛsob, kter˘m je ta která „krmû ducha“ servírována a poté i pfiedestfiena v‰em fousat˘m badatelÛm a ãtenáfiÛm velectûn˘m „k uvûfiení.“ AÏ moÏná, snad (no doufejme) vypravûãÛv bláboliv˘ ejakulát jinak klatû plochou matérii, nezfiídka toliko okresního formátu, rozsvítí, rozezvuãí, rozburácí ãi tremolóznû rozezpívá. Zhusta tomu Ïel b˘vá pfiesnû naopak.
haca‰prndy h˘ãkají hbitû horké huÀaté hou‰tiny. Homou‰i hladí holokfiivky huspeniny. Hazardní hráãi holdují honoráfiÛm. Hypermangan hofií hroty hofiãíku. Hasiãi ho hasí hadicí hydrantu. Hájemství hájenek habrov˘ch hvozdÛ. Ha! Himlhergot! Hudry hudry! Hvûzdokupa habilitovaná hvûzdárnou. Hygienick˘ hodokvas hlodavcÛ. Hojho ho‰i hadráfii, husité, humanisti, hradní hrdobci! Hospoda hutnû hrozí hypotetick˘m humusem.
Hnidopi‰sk˘ hrdinn˘ hovnivál hovofií hodnotnû hodinu. Homole hutné hlu‰iny. Hlustvisihák hrající habaìÛru. Hanopis holohlavého heretika. Hlína hloubená hamiÏn˘m havífiem. Hnûd˘ holubiãí hodokvas. Husarsk˘ hit hlídajícího hranostaje. Holobradí hejskové honí hlavnû hustilek, hustlerovské
Autor psaného slova je mezi umûlci zv˘hodnûn: má k dispozici 32 písmen, hromadu prapodivn˘ch znamének a nikde nekonãící fiadu cifer. Oproti tomu hudební skladatel má pouze 16 pÛltónÛ a sochafi dokonce jen ten jeden jedin˘ kus ‰utráku, ve kterém je jeho socha beztak ukryta dávno pfied tím, neÏ Mistr poprvé rasantnû práskne majzlíkem. Bylo by v‰ak nejhrub‰í myslitelnou chybou zahájit slovesnou autorskou tvorbu prvním poÈukem do roztouÏenû rozechvûlé, dlouho rozdychtûné klávesnice vysmrknutím startovního slova, uklohnûním inicializaãní velevûty, vypocením stráneãky a posléze (No sláva nazdar vejletu!) i prvního storáãe.
10
11
Proã si vÛbec vyprávíme storáãe? Potfiebujeme je vÛbec?
Vû r u t a k ?
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 12
Takto naivnû a prvoplánovû postupují snad jen ti nejnad‰enûj‰í AMATɤI. Skuteãn˘ profesionál nepí‰e ze zásady vÛbec nic a zab˘vá se pfiedev‰ím otázkou, kterak, komu a jak svÛj dosud stále je‰tû nenapsan˘ geniální OPUS co nejv˘hodnûji stfielí. V˘slednicí jeho nároãn˘ch a bezpochyby i tr˘zniv˘ch úvah je venkoncem tvorba memoárÛ nejroztodivnûj‰ích „celebrit,“ fabulace prostoduch˘ch scénáfiÛ, sepisování kuchafiek, encyklopedií, sériová velkov˘roba fiádkÛ cílenû urãen˘ch emoãnû vyprahl˘m Ïenám, pornografie pro pány a mocnû nezfiídka i pfiíruãky typu Jak urychlenû zhubnouti pomocí esenciálního ãaje bylinného, ignorující zcela banální a známou pravdu, totiÏ, Ïe nejrychlej‰í cestou ke zhubnutí bylo, je a bude: „neÏrat.“
(pfiiznejme, Ïe velmi skromn˘m) cílem budiÏ vytvofiení kategorie zbrusu nové, dosud nesl˘chané a nikdy pfiedtím nevídané. Lehce nám to dopomÛÏe k tomu, Ïe aniÏ jsme byli napsali jediného slova, vûty ãi fiádku, stáváme se NESTORY a téÏ otci-zakladateli, souãasnû hned i neopominuteln˘mi nosn˘mi pilífii svého vlastního zbrusu nového literárního smûru. To v‰e pochopitelnû v projekci nejen na‰eho ‰umnû velekrásného dvoreãku ãeského, anóbrÏ – a to pfiedev‰ím – v kontextu celé LITERATURY SVùTOVÉ. ToÏ tedy: „literatura faktu“. Nic nového pod sluncem, namítáte s úsmûvem, s po‰klebkem veskrze blazeovan˘m.
My (pfiekvapivû) neuÏijeme ani tûchto racionálních zpÛsobÛ onûch tak geniálních profesionálÛ, natoÏ pak (Cha! Cha!) teoretické báze naivnû prvoplánov˘ch amatérÛ. Na‰e dosud stále je‰tû nenapsané veledílo P¤EDEM vûdecky zatfiídíme a oznaãíme dle filologicko–lingvistick˘ch oborov˘ch standardÛ. Na‰ím
???
12
„Sarkastická literatura faktu.“
• Literatura faktu s tfieskut˘m akcentem na bezbfiehou ironii a absurditu dûjin. • Historick˘ klip. • Lexém absurdity. • Tfiíska z ko‰atého stromu dûjin.
13
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 14
• Filet z faktograficky zbytnûlého masivu na‰í historické zku‰enosti. • Chip z hodiny dûjepisu. • Stfiepinka z dávno rozbitého krajáãe na‰í minulosti. • ·Èavnat˘ historick˘ fiez ve vlastním sauce (sósu). • Lekce z dûjÛ minul˘ch. • PrÛraz do morku silnû jiÏ oÏrané kosti na‰í historie.
v˘raz „·ãiplavuju‰ãij kydnik literaturnyj faktografiãeskij“. Ve sloven‰tinû, v‰em tûm podtatransk˘m ãuãorietkám a Èavám vyslovenû natruc, vyuÏijeme pÛvodní v˘raz ãesk˘, zatímco v ãín‰tinû, korej‰tinû a japon‰tinû stvofiíme echtovnû nov˘, a ov‰em – jak také jinak – zcela unikátní, malebn˘ a na‰ím oãím vûru lahodící „znak“.
NuÏe? Pro literární teoretiky a pfiedev‰ím pro kritiky, co sami pro jistotu nenapsali nikdy ani fiádku, aby je ti ostatní nemûli ‰anci podrobit sÏíravé kritice, je‰tû struãnû doplníme sam˘m autorem tohoto skvûlého spisu doporuãované názvy Sarkastické literatury faktu ve vybran˘ch svûtov˘ch fieãech: „The Sarcastic Nonfiction“ v suchém jazyce britském, „Der sarkastische Nonfiction aus scheisse Böhmerland“ v nám tak mile znûjící bfiitké nûmãinû a „Historówy kuletrszasny nowel“ v pol‰tinû. „Sisihablasrandaróman“ pouÏijeme ‰panûlsky. „Tuttikozyprontofixion“ italsky. Maìar‰tinu obohatíme o zbrusu nov˘ v˘raz „Fylétrealsörepöckyetüd“. V fieãi na‰ich v˘chodních pfiátel nejvûrnûj‰ích pouÏijeme
14
Teoreticky máme nyní naprosto jasno, v lístkovnicích katalogizováno a zatfiídûno. Velice chlapácky jsme se poprsili se v‰emi erudovan˘mi bohemisty, anglofily, germanisty, polskovûdníky, hungarogynekology, kubáno-afro-arabo-hispanology, makaróny ãinzánovitû parmazánsk˘mi, v‰emi tfiídnû antagonistick˘mi rusisty, stále podrou‰en˘mi ‰túrovci, ãíÀanolololology, koreozpiÈary a dÏapanofily plosko‰ikmook˘mi, téÏ s filology zcela úplnû a bohuÏel obecn˘mi a literárními kritiky silnû kokotózními pak zvlá‰tû, v˘hradnû, najmû, pfiedev‰ím a hlavnû. AÏ nyní fiveme: „Heuréka!“
15
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 16
Vzápûtí se s ryãn˘m zápalem niãím nepanãovan˘ch amatérÛ a ryzích autorsk˘ch drvo‰tûpÛ vrháme ku dílu: „ToÏ, pojdime na to!“
1914 Monarchie rakousko-uherská vstoupila do Velké války s pompou, ‰armem a vrozenou elegancí. Po poãáteãních úspû‰ích se mûlo v‰eobecnû a téÏ zcela neoprávnûnû za to, Ïe v‰e probûhne rychle, slavnû, vítûznû, prostû asi jako na lechtivé tfiíãtvrteãní operetû. Po nûkolika euforicky vesel˘ch t˘dnech se v‰ak cosi za‰modrchalo a ledacos se, jiÏ zcela bez pompy,
16
17
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 18
vrozené elegance a jakéhokoliv ‰armu, pokaÀhalo, to i ono se profláklo, a tu i onde se nûco ãacky chrabfie a heroicky projelo. Plánovaná váleãná jednoaktovka se promûnila na klatû dlouhodobou záleÏitost. Rakousko-uherská císafiská armáda, stejnû jako ostatní válãící armády, popravovala obãas svoje vlastní vojáky. Na tomto faktu není nic divného ani pfiekvapivého, v‰echny armády svûta tak ãiní ve stavu svého „váleãného nasazení“. Co v‰ak uÏ velmi silnû ‰okézní je, Ïe ve Velké válce (dnes oznaãované za 1. svûtovou válku) rakousko-uherská armáda sankcionovala tímto ortelem i relativnû malé pfiestupky a exekuce provádûla VE¤EJNù.
Celá jednotka k smrti obû‰ením odsouzeného vojáka mûla po sluÏbû, byla staÏena z frontové linie a místo povalování na kavalcích a kufiby spojené s psaním dopisÛ, náv‰tûv hostincÛ, tedy místo toho v‰eho museli vojáci nastoupit, dát se do vzorného pofiádku a stojíce ve vojenském tvaru pfiihlíÏet popravû jednoho z nich, urãitû i kamaráda, kolegy, âLOVùKA, se kter˘m je tmelilo a pojilo spoleãnû proÏité utrpení pfiedcházejících mûsícÛ a let. V na‰em konkrétním pfiípadû muselo slavnostnímu obfiadu popravy pfiihlíÏet z donucení i nûkolik set domorod˘ch italsk˘ch vesniãanÛ. To je‰tû není v‰echno.
Popravy byly provádûny vefiejn˘m obû‰ením. Nafiízenému v˘konu museli pfiihlíÏet i v‰ichni vojáci z kumpanie, jejímÏ ãlenem byl proviniv‰í se – a dosud stále je‰tû pouze latentní a budoucí visatec, klimbáã pro futuro – viselec. Jen si prosím pfiedstavte tu situaci.
Kromû zástupu italsk˘ch civilistÛ a nastoupen˘ch vojensk˘ch jednotek pfiihlíÏely váleãné exekuci ze suknem potaÏené slavnostní tribuny, která byla situována pfiímo u pódia se ‰ibenicí, nejvy‰‰í ‰arÏe tehdej‰í rakousko-uherské armády. Byli na tribunû jen ãtyfii, jako jediní sledovali popravu vsedû. Bohorovnû pokufiovali doutníãky a popíjeli (ze stylového skla) ‰ampaÀské. Na této tri-
18
19
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 20
bunû byl i zástupce panující císafiské dynastie. Pravdûpodobnû ‰lo pfiímo o arcivévodu Karla Habsburského, kter˘ se pozdûji, po smrti svého otce Franti‰ka Josefa, stane dosud posledním rakousko-uhersk˘m kratiãkocísafiem. Stfiední dÛstojníci a niÏ‰í ‰arÏe sledovali bûh událostí se sv˘mi jednotkami, tedy na stojaãky. KdyÏ pfiivedli odsouzeného, bylo ihned zjevné, Ïe je se sv˘m osudem dávno usmífien. Choval se naprosto apaticky, dokonce bez cizí pomoci a naprosto dobrovolnû vstoupil pod oprátku. Bylo ticho. KdyÏ byla poprava provedena, ozvala se ohlu‰ující rána: Smyãka oprátky se utrhla.
snad v‰ude na svûtû), Ïe pokud v prÛbûhu popravy dojde k zásahu vy‰‰í moci, dostává odsouzen˘ k smrti milost. Ne tak v Rakousku-Uhersku. Pfiítomn˘m papalá‰Ûm na tribunû vypadly monokly. Pánové odloÏili ‰ampaÀské a v malém krouÏku se jali mezi sebou vlekle diskutovati. Rozhodnutí: „Popravu opakovat je‰tû jednou.“
Dokonce se v‰em teatrálnû uklánûl a dûkoval se. Od dob starovûku platilo a platí (mám za to, Ïe
KdyÏ verdikt nejvy‰‰ích pfiítomn˘ch dÛstojníkÛ pfietlumoãili dosud tak ‰Èastnému a rozjásanému odsouzenci k smrti, nechoval se jiÏ vÛbec usmífienû, natoÏ snad apaticky. Vztekal se. Zufiil. Plakal. Rval se. Byl to pomûrnû velik˘ a siln˘ chlap, âech v plné kondici, kterou nám v‰em pfiiná‰í ãasté poÏívání svûÏí trojkombinace vepfio knedlo zelo, bohatû doplÀované o sadu vitamínÛ z napûnûn˘ch a orosen˘ch piveãek. Postupnû bylo k provedení exekuce potfieba aÏ osmi MaìarÛ, odsouzen˘ nerozumûl jim, oni zase jemu.
20
21
ShromáÏdûn˘ dav civilistÛ a vojákÛ propukl v ohromující fiev a jásot. I „ãerstvû popraven˘“ voják vyskoãil jako ãamrda a byl náhle pln˘ energie. Mával radostnû civilistÛm i sv˘m hulákajícím kámo‰Ûm z kumpaãky.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 22
Honvédi ho pfied uÏasl˘mi zraky v‰ech civilistÛ i nastoupen˘ch kolegÛ z kumpanie opravdu brutálnû zmlátili. Jeho zkrvavené a do poslední chvíle aktivnû se bránící tûlo povûsili. Druh˘ pokus byl úspû‰n˘.
1917 (Ing. Rudolf Stanûk 1893 – 1950) 31./XII. 1916. Windisch-Feistritz Je 7 veãer, poslední den v roce. Je‰tû nûkolik hodin a bude jiÏ rok 1917. Nemám pfiíãiny litovati, Ïe tento rok je jiÏ u konce, ponûvadÏ se ke mnû zachoval velice krutû. Na Nov˘ rok loni ‰el jsem z marodky do ‰varmlinie, pfii ãemÏ mne Rusové velice dobfie mífien˘mi ranami ostfielovali.
22
23
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 24
Dostal jsem se do nemocnice, do Prahy, do Salzburka, do Prahy na dovolenou, do Brucku, do Judenburku, a do Windisch-Feistritz. Mohu fiíci, Ïe tento rok konãím hmotnû lépe, neÏ jsem ho naãal, neb˘t té okolnosti, Ïe jsem o rok star‰í, aniÏ jsem co získal, a Ïe jsem ztratil tu, v kterou jsem vûfiil, Fandu. Mûl jsem se v poslední dobû velice dobfie. Nûkolik posledních dnÛ pfied Vánoci uplynulo v samém oãekávání dovolené. 2./XII. jsem byl pov˘‰en na titulár gefreitra, a to je‰tû po dlouh˘ch zkou‰kách. Koneãnû pfii‰el den 22./XII., den odjezdu na dovolenou. Jeli jsme ráno v 7 hod. z Windisch. Veãer mûli jsme b˘t ve Vídni v 7 hod, ale pfiijeli jsme vinou ohromného návalu aÏ ve 12. Hned jsme bûÏeli na druhé nádraÏí, abychom je‰tû chytli vlak, ale uÏ to nebylo nic platné. Vlak, kter˘ odjíÏdûl ve 2 v noci byl uÏ v 8 hod. veãer nabit a pfied nádraÏím stály celé zástupy vojákÛ a civilistÛ. Procházeli jsme se tedy celou noc po Vídni, a jeli rychlíkem v 8 hod. do Prahy. V Gmundu jsme dohonili vlak, kter˘ vyjel ve 2 hod. v noci, takov˘ byl na nûm nával. Koneãnû pfied 3tí hod. odpoledne jsme se
dostali do Prahy. Abychom si mohli koupit lístky na rychlík, dali jsme tfií v‰echny peníze dohromady, a právû nám zbylo na elektriku. Pfiijel jsem tedy domÛ úplnû bez penûz. V‰echny jsem velice pfiekvapil, mûl jsem se velice hezky, ‰koda jen, Ïe to trvalo tak krátce. Po tfiech dnech jel jsem zase do Feistritz. Nabral jsem do ruchsaku v‰e, co jsem pobrat mohl, kdyÏ jsem pfiijel, ãekaly na mne jiÏ 2 balíky. Mám tedy jídla dost a dost. Máme se teì pûknû, a jsme veselí. âe‰i zde zase strhli na sebe iniciativu. Pfii pochodu zpíváme jen my, rámus dûláme jen my, a vÛbec jsme v‰ude, kde se nûco ro‰Èáckého stane. Dienstführender s námi si neví rady, nic nepomÛÏe. Dnes jsme vymysleli nové heslo: „Kdo chce s námi vydrÏet, musí se nás pfiidrÏet.“ V‰ichni ‰li dnes do hostince, jen já a nûkolik málo NûmcÛ jsme zÛstali doma. Dosud nemohu najíti v hostinci zábavu. Usínám tento rok s vûdomím, Ïe uãinil jsem v‰e, co moÏno bylo v tûchto pomûrech uãiniti. Doufám, Ïe pfií‰tí rok budu jiÏ moci uzavfiít lépe, a s vûdomím, Ïe bylo mi moÏno uãiniti skuteãnû nûco positivního pro Ïivot.
24
25
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 26
Pfies v‰echno, co jsem jiÏ proÏil, pfies to, Ïe kráãím vstfiíc budoucnosti velice nejisté, mám dÛvûru v sebe, a ta, vûfiím, pomÛÏe mi k vítûzství! 13./I. 1917. Windisch-Feistritz Dlouho jsem nepsal nic, aã dalo by se psáti, ale nemûl jsem chuti. Jsem marod. Pokou‰ím se dostati do Mariboru, ale doktor s tím dûlá drahoty. Byl jsem tento t˘den jiÏ tfiikrát u visity, vÏdy jsem byl jen „compmarod“. Doktor mi fiekl, abych chodil kaÏd˘ den veãer k mûfiení teploty, budu-li mít horeãku, Ïe mne po‰le do Mariboru. Vãera se mi podafiila horeãka, dnes nevím, jak to bude dopadat. Ale nepopustím! Po Novém roce byla zde tepla jako v létû, ale teì nastala teprve zima. Venku je plno snûhu, hezk˘ pohled. Ulejváci se zde utû‰enû rozmnoÏují. Teì jsou jen v na‰í „zimfie“ 4. 28./I. 1917. Slov. Bystfiice Venku celé spousty snûhu a dennû padá nov˘ a nov˘. Execírujeme v tom, bez ohledu na závûje a zimu. Den co den promrzáme do kosti. Pfied nûkolika dny
26
byl zde na visitû generál. Provedli jsme v‰e tak úÏasn˘m zpÛsobem, Ïe jsme dostali v‰ichni 3 dny kasárníka, a celá fiada „arest“. Vãera cviãil cel˘ batalion na lukách za mûstem. Bylo to velice namáhavé. Na nûkter˘ch místech bylo aÏ metr snûhu. Mûli jsme ale ‰tûstí. Obr‰t totiÏ upadl do snûhu, a ponûvadÏ mu z toho nebylo dobfie, ‰li jsme v 10 hod. domÛ. Odpoledne zde zase letûl aeroplán. B˘vá to ãasto. Ani nevíme, je-li ná‰, ãi italsk˘. Byla nám ãtena asi pfied 14 dny rÛzná nafiízení, jak se máme chovati v pfiípadû italského leteckého útoku, a dostali jsme kaÏd˘ 10 ostr˘ch patron, které musíme mít stále pfii sobû. Teì je zase zastavena doprava na jiÏní dráze, ponûvadÏ jsou posílány veliké síly vojska z italské fronty do Haliãe. JiÏ 2 roky jsem z domova, veliké zmûny se staly doma, není to tedy tím, Ïe zapomínají. Dnes jsem s hrÛzou konstatoval, Ïe mi je 23 rokÛ. Tak to utíká, rok za rokem, zbyteãnû. Mám zde knihy, uãím se den co den, pokud je moÏno, ale bude to ohromná práce, nauãit se opût to, co jsem kdysi jiÏ znal.
27
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 28
9./II. 1917. Windisch-Feistritz Jdou na nás doby stále hor‰í a hor‰í. Mrazy jsou zde stále vût‰í. Dnes bylo dokonce -22°, vãera asi stejnû. Druhá velice nepfiíjemná vûc je hlad stále rostoucí. Kromû zmraÏen˘ch porcí chleba nedostáváme z domova Ïádné balíky. Celé tfii t˘dny jsem nedostal úplnû nic, a teì není nadûje, Ïe by nûco pfii‰lo, ponûvadÏ doprava je zastavena. Dûjí se na jiÏní dráze veliké pfiesuny z ruského boji‰tû na italské, doprava pro ostatek je úplnû zastavena. Chleba se dává tak málo, Ïe to, co pfiipadne na 3 dny, kaÏd˘ sní k obûdu, a 2 dny nemá nic; aby se tomu zamezilo, dostáváme kaÏd˘ den kousek. Je teì vÛbec pfiedmûtem v‰ech hovorÛ chléb. Nûmecko vyhlásilo úspû‰n˘ boj ponorek a roz‰ífiilo ho i na neutrály. Ti se pochopitelnû boufií, a s Amerikou v ãele odvolali své vyslance z Nûmecka. Dennû ãekáme vyhlá‰ení války. Tím by se válka roz‰ífiila na cel˘ svût. Za nûkolik dní budeme dûlat zkou‰ky.
spí, na stole svítí svíãka, na podlaze bûhají my‰i. Nikdy bych byl nefiekl, Ïe svedou takov˘ rámus. Ale není divu. Pfii‰ly na nû zlé doby. Balíky nám nechodí, to, co dostaneme zde, hned sníme, a na ubohé my‰i nezbude nic. Teì vzpomínám, Ïe jsou to právû 2 roky, co mûla maminka pohfieb. Dokud Ïila, bylo dobfie, ale v posledních dvou letech v‰e se zmûnilo. Skoro v‰e, co jsem mûl, jsem ztratil. Mnohdy ani pomyslet nechci, kam spûji.
11./II. 1917. Windisch-Feistritz Mám dnes sluÏbu „Korporal vom Fug“. Sedím v cimfie, ponûvadÏ venku je zima. Kolem kamarádi
12./II. 1917. Windisch-Feistritz Tak písemné práce máme uÏ hotovy. Dopadlo mi to docela slu‰nû. VÛbec bylo to hanebné, jak se opisovalo, zvlá‰tû u obrleutnanta Reinera. Jeden Maìar se ku pfiíkladu ptal Taliána na nûco. Ten se nechtûl zdrÏovat a popadl knihu, hodil mu ji na stÛl a dûlal svoje dále. Odpoledne jsme dûlali úlohu z „Kartelesen“, dostali jsme namalovat dva profily terénu a jedno zvût‰ení mapy, nakreslit vrstevnice, cesty, potoky, stromy, stavení, vÛbec v‰e, a to celé dohromady za 1 1/2h. Hotov s tím není ov‰em nikdo.
28
29
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 30
21./II. 1917. Windisch-Feistritz Tak uÏ mám po zkou‰ce. Nejdfiíve mne zkou‰el obrleutnant Reiner z Dienstreglement I. Pak mi dal rozloÏit a sloÏit „Gewer Model 95,“ vyjmenovat kalibry rÛzn˘ch státÛ. Pak si nás vzal do parády hejtman Rejh. Na plastickém stole vedl jsem „zug“ jako „linke Seitenhut“ k jeho plné spokojenosti. Pak jsem maloval rÛzné formace kompagnie a postup batalionu lesem. Tím jsem mûl odbytu taktiku, Exerziereglement – Dienstreglement II. Z „Terrain“ lehce jsem dostal vypoãíst, jak dlouho by mi trvala cesta pfies kopec z jednoho místa na druhé, a urãit jih pomocí hodinek. Mimo to jsem musil odpovídat na rÛzné otázky, které nevûdûl druh˘ zkou‰enec, profesor Montegni z Tridentu (Ital). V‰e mi dopadlo neobyãejnû skvûle, sám Reiner na mne pfii zkou‰ce mrkal a mûl radost, Ïe to tak jde. Nevím, k ãemu to bude dobré, ale jsem rád, Ïe uÏ zkou‰ku mám, nebudu uÏ muset do pole za takov˘ch okolností jako loni. Aby moje spokojenost byla úplná, dostal jsem veãer balík z domova. V nûm bylo máslo, jeden kole-
ga mûl mouku, dali jsme si tedy udûlat v kuchyni 9 omelet, které jsme dnes po obûdû s velikou slávou snûdli.
30
31
28./II. 1917. Windisch-Feistritz V˘sledek zkou‰ek byl uÏ oznámen. Je nás zde asi 110, já byl v „ram‰írunglistû“ osmnáct˘. PováÏí-li se veliká konkurence lidí, ktefií byli jiÏ 15 mûsícÛ v poli, kadetÛ a ãetafiÛ, rozen˘ch NûmcÛ, je moje zkou‰ka dosti znaãn˘m úspûchem. Pov˘‰ení ale nepfii‰lo. Bylo dûláno jen 6 korporálÛ, pfiiãemÏ hledûno hlavnû ku spoleãenskému postavení v civilu, 4 gefreitfii, mezi nimi já, byli jmenováni „wirklich“, zbytek jsou samí tit. gefreitfii. Dnes jsem uÏ dostal o 40h na deset dní více!! VÛbec âechÛm hejtman (Slovinec) zfiejmû nadrÏoval, zato Taliáni to odnesli. Z 15ti propadl˘ch je vût‰ina ItalÛ. V nedûli jsme mûli „kamaradschaftsabend“ v hotelu Austria. Bylo to velice slu‰né. Zaãalo to dost úfiednû, ale za hodinku uÏ byl jeden nadporuãík napil˘, pak pfii‰li je‰tû cizí dÛstojníci od jin˘ch kompagnií, mezi nimi nûkolik velice dobr˘ch âechÛ, zpívalo se
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 32
vesele – ãesky, slovinsky, nûmecky, kaÏd˘ tak, jak chtûl. Pozdûji se hejtman zvedl a ‰el mezi Slovince, zpíval s nimi a bylo vidût, Ïe je mezi nimi rád. Je to aktivní hejtman, ale zÛstává Slovincem. VÛbec jsem dosud nevidûl takového dÛstojníka. Veãírek skonãil neslavnû. Vût‰ina se opila, zbytek mûl co dûlat, aby to dopravil domÛ. 1./III. 1917. Windisch-Feistritz Odpoledne jsme balili svoje vûci, ve 4 pfii‰el hejtman a louãil se s námi. Mluvil krátce, ale velice pûknû. Kladl kaÏdému na srdce, aby se pokud moÏno uãil, ani tak ne kvÛli sobû, jako kvÛli tûm padesáti lidem, které povede do pole a které by vlastní vinou mohl vésti ku smrti. Dále kladl dÛraz na to, abychom mûli vÏdy a v‰ude srdce na pravém místû, a vÛbec mluvil tak, jak jsem dosud od dÛstojníka nesly‰el. Pak jsme mu v‰ichni provolali slávu, a bylo po v‰em. Nepfiíjemné ov‰em je, Ïe teì, kdyÏ je zde trochu tepleji, jedeme zase do krajiny, kde je mráz a plno snûhu.
32
Ale to uÏ se nûjak vydrÏí. Ostatnû, máme tam b˘t jen do 1. IV. 1917. Pak pojedeme ku kádru a do pole. 14./III. 1917 Mürszuschlag Jsem uÏ 14 dní zde, ale dosud nenapsal jsem si nic do deníku. Z toho prostého dÛvodu, Ïe nemám ãasu k tomu. Cel˘ den bûháme po skalách, ve snûhu a blátû, a kdyÏ se koneãnû vrátíme domÛ, jsem rád, Ïe si lehnu, a na psaní ani nepomyslím. Krajina je zde nádherná. Mûsto slu‰né, na obvodu vroubeno vilami, jednopatrov˘mi domy, krásnû vypraven˘mi, a s elektrick˘m osvûtlením. My bydlíme zde v barácích za mûstem, obklopeni blátem, coÏ na mne velice trapnû pÛsobí. Vidím, jak civilní osoby Ïijí zde v pohodlí a znaãném pfiepychu, a já nemohu ani veãer vyjít z baráku, proto, Ïe jsem cel˘ utahan˘, a pak hlavnû proto, Ïe nechci se brodit blátem, které nás obklopuje. Do hostince nejdu, v nedûli chodím do biografu. Jediné, co je zde, je mnoho hezk˘ch dívek, ale s tûmi já nic nechci mít, ponûvadÏ jsou velice „krotké“.
33
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 34
18./III. 1917. Mürszuschlag Mûsto poloÏeno je v údolí, mezi sam˘mi vysok˘mi horami. V dálce vidûti je Schneealfou a RexAlpen, na jiné stranû Semmering. Na severních svazích je je‰tû plno snûhu, jiÏní stránû jsou buì suché, nebo plné bláta. Pohled je zde pûkn˘, ale nepûkné je lezení po tûch horách. Poãasí je zde velice nestálé, jeden den je zima k nevydrÏení, a odpoledne jiÏ v‰e taje takov˘m zpÛsobem, Ïe se pro bláto ani domÛ dostati nemÛÏeme. Na jedné stráni sníh, zima a led, na druhé je jiÏ jaro, kvetou bledule a „Schneerosen“. Zvlá‰È pûkné je, kdyÏ jeden den v‰e roztaje, a pfies noc umrzne. Ráno je v‰e jako zrcadlo. A bez ohledu na to lezeme po horách nahoru a dolÛ. Nahoru to jde je‰tû dost dobfie, ale ztratí-li se rovnováha, neví nikdo, kde se zastaví. Jede po ledû a snûhu dolÛ, aÏ k nûkterému stromu. Tam zarazí, ohledá si údy, a hledí se zase dostat nahoru. Tento t˘den mûl jsem také komando. Stfiídáme se v nûm dennû. Mûl jsem se sv˘m „zugem“ podniknout útok na kopec.
V‰e bylo tak umrzlé, Ïe se jen nûkolik málo jednotlivcÛ dostalo nahoru, v‰e ostatní jelo po rÛzn˘ch ãástech tûla zpût, a útok Ïalostnû ztroskotal. Dostaneme vÏdy „Annahme“, a komandant to musí provést. AÈ uÏ je to dobfie, nebo ‰patnû, pak je „Besprechung“. Teì máme „Telephonkurs“. Budeme chodit s telefonem po kopcích a spojovat rÛzná komanda. Bude to aspoÀ zajímavé. Strava je pfií‰erná, není moÏno s tím vystaãit. A fiekne-li se nûco hejtmanovi, vymlouvá se, Ïe nic nemÛÏe sehnat. ¤íká, Ïe by rád koupil, ale Ïe není co. My za to pfiece nemÛÏeme, pro koho pracujeme, ten nás má Ïivit. Ale to se fiíci nesmí. Hejtman je od na‰eho pluku, ale je to Nûmec, nejradûji by nás snûdl. A o kompagnii se stará velice málo. Dennû poãítáme, kdy uÏ pojedeme pryã. Neãeká nás nic dobrého, ale nevyhneme se tomu. Proã tedy trápit se zde. Za zaznamenání snad stojí, Ïe dnes rok byl jsem doma, a u nás byla Fanãa. Já jsem teì v miserii, a ona vdaná a oãekává „radostnou událost“ (pr˘ v dubnu)!
34
35
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 36
28./III. 1917 Mürszuschlag Tak uÏ pojedeme pryã. Máme z toho velikou radost. Pojedeme do Gratzu v sobotu. Aby traÈ nebyla pfiíli‰ zatíÏena dlouhou soupravou, jedeme na tfiikrát. âekal jsem na to jako na vysvobození. Napadl zde pfied nûkolika dny sníh, teì zase taje. A v tom tajícím snûhu bûháme celé dny. Boty mám celé promoãené, nohy mokré. Ráno, kdyÏ se oblékám, musím natáhnout mokré ponoÏky a boty, a pak je mi zima k nesnesení. Teì je‰tû jeden den, a bude snad lépe. Vãera bylo mnoho jednoroãákÛ pov˘‰eno. A jako na v˘smûch spravedlnosti byli pov˘‰eni jen ti nejhloupûj‰í, nejne‰ikovnûj‰í a ti, ktefií nejkrat‰í dobu jsou na vojnû. Od na‰eho regimentu byl pov˘‰en jen jeden, a právû ten, kter˘ ve Windisch-Feistritz mûl propadnout. Dotklo se mne to sice nemile, v‰ichni mi vykládají, Ïe mi bylo ublíÏeno atd. AÏ pfiijdu ku kádru, budu Ïádat se pov˘‰ení na praporãíka, mám na to právo. Ale nevím, jak pochodím, spravedlnosti se ãlovûk na vojnû nedovolá. Je‰tû jeden obrázek odtud. Je zde veliká oceláfiská továrna „Glechmann“. Pracuje v ní ve dne v noci také mnoho zajat˘ch RusÛ.
Chudáci jsou celí ãerní, vodí je do práce i z práce ve velikém houfu, ze v‰ech stran bajonety, pfiipadá mi to jako v dobách otroctví, chudáci se sotva vlekou, jako bez ducha, a i na pohled je vidût, jak jsou malomocni a jak je ta bída otupila. Mûli jsme zde také telefonní kurs, bûhali jsme ve snûhu po okolí s telefonními stanicemi, bylo to dost zábavné. S jídlem je teì dost dobfie. Minul˘ t˘den jsem dostal 5 zásilek. 3 od otce, 1 od BláÏi a 1 od paní Fischerové. Tak jako posledních deset dní uÏ jsem se dávno nenajedl. V Hradci to bude vypadat asi dost bledû, ale nûjak uÏ se to pfiedrÏí.
36
37
5./IV. 1917. ·t˘rsk˘ Hradec Tento t˘den strávil jsem zde. A dost pfiíjemnû. Mûsto veliké, pfies 100.000 obyvatel, v‰ude ruch, v‰e ãisté, velkomûstské. Zvlá‰È ale zaráÏí na ulicích velik˘ poãet dÛstojníkÛ nemajících nic na práci. Uprostfied mûsta kopec, na nûm hrad. Na severu obklopeno je mûsto horami, k jihu otevírá se rovina. Stfiedem mûsta protéká Mura, dost ‰iroká, s nábfieÏím slu‰nû upraven˘m.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 38
Z budov velice se mi zamlouvalo divadlo, obklopené parkem a ‰irok˘mi alejemi. Elektrika jezdí rychleji neÏ v Praze, pfies to, Ïe má obyãejnû dva pfiívûsné vozy. Pfiijeli jsme tedy do Gratzu, cesta byla dost nepfiíjemná, vlak byl pfieplnûn. Museli jsme tudíÏ celou cestu stát. Dojeli jsme k veãeru. Veliká potíÏ byla se zavazadly. Kufry nechali jsme na nádraÏí a ‰li do kasáren. Po dlouhé cestû do‰li jsme do barákÛ, kde jsme mûli b˘t ubytováni. KdyÏ jsem ve‰el dovnitfi, zhrozil jsem se. Barák tmav˘, vypadal spí‰e jako sklep nebo hladomorna. A zápach! Rozhodl jsem se okamÏitû, Ïe budu bydlet venku. ·el jsem je‰tû s jedním kolegou, ale jeho liknavostí a zdlouhavostí nedostali jsme nic. Musil jsem tedy spát v baráku, coÏ byla pro mne dost znaãná zkou‰ka trpûlivosti. Druh˘ den ale jsem si na‰el krásn˘ byt v V. ãtvrti, blízko kasáren v Lasaret Gasse. Druh˘ den ráno, v nedûli, jsme hned vyrukovali. ·li jsme do Puntingamme, kde jsme ãekali na komisi. Skládá se ze dvou hejtmanÛ a 3 nadporuãíkÛ.
Komise pfii‰la, k na‰emu velikému pfiekvapení byli první zkou‰eni osmadvacátníci. Dopadlo to s nimi ale bledû. Mnoho jich propadlo. Já byl zkou‰en aÏ v pondûlí ráno. Dostal jsem za úlohu „Gesicherte Halt“ a pak pokraãování v mar‰i. Provedl jsem to velice pûknû. Hejtmanovi se to zpoãátku nelíbilo, ale kdyÏ jsem mu vyloÏil dÛvody jednotliv˘ch rozestavení, fiekl, Ïe se mnou úplnû musí souhlasit. A ostatní ãlenové komise jiÏ mne vÛbec nezkou‰eli. Odpoledne míváme prázdno. PonûvadÏ ale chodíme vÏdy asi hodinu cesty daleko, pokou‰í se v‰ichni jet elektrikou. Jak to vypadá, mÛÏe si kaÏd˘ pomyslit. Dnes si toho v‰iml hejtman, a dal v‰em „kasernarest“. A abychom pr˘ nedûlali ostudu po mûstû, dostaneme jiÏ zítra marschroutu a pojedeme ku kádru. Zítra jsme mûli mít prázdno a ku kádru jsme mûli jet aÏ v sobotu. Je‰tû se mi nikde nestalo, aby celou kompagnii vyhodili z mûsta pro nekázeÀ. Já ov‰em teì místo kasernarestu sedím doma a pí‰u deník. Myslím, Ïe nás visitovat nepfiijdou. KaÏd˘ den jsme dostávali „pfies ãas“ do 11 hodin. Chodili jsme po restauracích a kavárnách a hledûli trochu uÏít velkomûsta.
38
39
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 40
Vãera jsem byl v divadle. Hráli „Dreimäderlhaus“. Kus je celkem hloupá nûmecká opereta, ale vypraveno to bylo dost slu‰nû. VÛbec divadlo je moc hezké, aÏ na to, Ïe bylo skoro prázdné. Zítra tedy jedeme ku kádru. A nejbliωí cesta odtud bude buìto dovolená, nebo cesta do pole! 19./IV. 1917 Bruck n/Murou UÏ jsem v Brucku tak dlouho, a dosud jsem si ani slÛvka nenapsal. Mám se celkem dobfie. KdyÏ jsem odjíÏdûl z Mürszuschlagu, mûl jsem radost, Ïe jedeme ze zimy, ale zde je zima také. Ne tak znaãná, ale dnes padal sníh. Ráno se vyrukuje od 7 do 11, odpoledne od 1/2 2 do 1/2 6. Mám to velice dobré, nenudím se ani dost málo, dostanu svÛj díl, s tím execíruji, nebo drÏím ‰kolu, a je to odbyto. Více o tom psáti nemohu. Zde u regimentu je v‰echno dost pfiátelské, mnoho se nepracuje, m˘m zugskomandantem je kadet aspirant, dobr˘ ãlovûk, o 5 let mlad‰í neÏ já, nedávno pov˘‰en˘, dá si radit. A i ostatní je zde docela slu‰né. Obûdvám v jednoroãácké mense, jinak ven nejdu. Zajímavo je sly‰et
zdej‰í „Befel“. âtou se v‰emoÏné rozkazy, mezi nimi i pozvání na kopanou, program biografu a podobnû. Regiment zde totiÏ má vlastní biograf, teì jsou mimo jiné na programu obrázky z Prahy. Pfiedevãírem jsem mûl svátek. Dostal jsem k nûmu z domova dva balíky, plné sam˘ch sladk˘ch vûcí. Mûl jsem tedy svátek dosti vesel˘. A dnes mám zase jedno jubileum. Dnes jsou tomu 4 roky, co jsem jel s Fanãou do Kolína… Mluví a pí‰e se mnoho o míru s Ruskem. Nûmci chtí vyuÏíti nepokojÛ v Rusku, aby mu nabídli mír. Ale nevûfiím, Ïe by Rusko na to pfiistoupilo, ponûvadÏ tím by se zfiíkalo dobrovolnû v˘sledkÛ tûÏké války. Pfiál bych si mír, ale nedám se klamat bludn˘mi nadûjemi. Francie a Anglie pofiádá velikou (a úspû‰nou aÏ dosud) offensivu. Co z toho vyleze, se dosud neví. Nevím, budeme-li letos doma. Nouze o potravu stoupá, lid stává se nepokojn˘. âetli jsme o v˘trÏnostech v Berlínû, v Praze se stávkuje, a mnohé pfiíznaky svûdãí, Ïe blíÏí se rozhodnutí. Ale nejsem optimistou.
40
41
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 42
27./IV. 1917. Bruck n/Murou Katastrofa. Jsem v marschkompagnii! Vãera byl jsem si u rapportu Ïádat o dovolenou, dostal jsem ji a zítra jsem mûl jet domÛ. Ale jako vÏdy, kdyÏ jiÏ jiÏ myslím, Ïe se mnû nûco skuteãnû skvostnû podafií, pfii‰la rána. Zavolal nás hejtman Páviã a fiekl nám, Ïe dle ministerského rozkazu musí v‰ichni jednoroãáci se zkou‰kou odjet do pole jako „Gewährmannchaft“. Spadlo nás do toho asi 50. Dovolenou nedostanu. A nejstra‰nûj‰í je, Ïe jedu do pole jako gefreiter, a jiní, ktefií nejsou ani polovinu tak dlouho na vojnû, nebyli v poli, a ‰kolu absolvovali s mizern˘m prospûchem, jedou jako kadeti. Jediná jejich zásluha je, Ïe byli pfiidûleni ku kompagnii dfiíve a Ïe dostali dovolenou. Dnes ráno jsme jiÏ mûli na námûstí pfiísahu. Hlásil jsem se také k rapportu se Ïádostí, abych byl pfiedveden k batalionsrapportu. Tam chci Ïádat o pov˘‰ení, které mi jiÏ dávno právem náleÏí. Nevím je‰tû, jak to dopadne. Je uÏ to tak u mne. V‰e si musím 10x zaslouÏit, a pak to je‰tû nedostanu.
Pojedeme asi co nejdfiíve. Hlásil jsem se dobrovolnû na Albánii. AspoÀ nûco uvidím.
42
43
7./V. 1917 Bruck n/Murou Stal se se mnou ohromn˘ obrat. KdyÏ jsem byl pfiidûlen k marschkompagnii, bylo jedinou mojí starostí b˘t pov˘‰en. Myslil jsem si, kdyÏ uÏ musím jít do pole, aÈ jedu aspoÀ jako kadet a aÈ mám aspoÀ trochu úlevy. ·el jsem do jednoroãácké evidence se informovat. Tam mi ale fiekli, Ïe se mnou nemohou nic dûlat. Chtûl jsem tedy svou Ïádost pfiednést batalionsadjutantovi hejtmanovi Páviãovi. Ale ani v tom jsem nemûl mnoho ‰tûstí. Dennû jsem se k nûmu chystal, ale nemohl jsem ho zastihnout. Jednou jsme pfii‰li pozdû z execíráku, jindy jsem ‰el sice k nûmu, ale zase on nebyl v kanceláfii, a tak se v‰e táhlo do nekoneãna. Koneãnû v pátek ráno jsem ho zastihl. Ale bylo jiÏ poledne, nemûl ãas. ¤ekl, abych pfii‰el odpoledne. A odpoledne zase byl na v˘letû v Kapfenbergu. ZároveÀ pfii‰la zpráva, Ïe v sobotu jedeme. Ráno jsem potkal hejtmana Páviãe, a on mi fiekl, abych k nûmu odpoledne je‰tû jednou za‰el. Ale
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 44
zatím dostali v‰ichni jednoroãáci vyzvání od kadeta Resslera, pfiednosty jednoroãácké evidence, aby pfii‰li k nûmu. Tam vybrali ty, ktefií byli v poli, zavedli nás k Páviãovi, a ten nám fiekl, Ïe s mar‰kompagnií nepojedeme a Ïe budeme pov˘‰eni na fähnrichy. Ostatní byli pov˘‰eni na kadety a ãetafie. Do kasáren jsme pfii‰li asi v 11. Tam uÏ kompagnie stála pfiipravena k odjezdu. Litoval jsem skuteãnû, Ïe jsem nemohl jet. V marschkompagnii bylo asi 35 jednoroãákÛ, samí stafií známí, dÛstojníci velice dobfií, vÛbec v‰e bylo hezké. Ale abych pustil kvÛli tomu pov˘‰ení – 12./V. 1917. Bruck n/Murou Poslednû jsem ani nedopsal, co jsem napsat chtûl. A teì uÏ to sám nevím. Hlavní otázkou, která mne teì zajímá, je, budu-li pov˘‰en na praporãíka, ãi ne. Vûc se stále protahuje, ãeká se na schválení dÛstojnického sboru. Dnes je sezení. Je to velice nepfiíjemn˘ pocit, ãekat na nûco dÛleÏitého, nevûdít, jak to dopadne, a nemít moÏnost sám pfii tom pÛsobit ku zdaru.
44
Veãer mne zase ujistil kadet Ressler, Ïe ve vûci se pracuje. Jinak se mám velice dobfie. Za cel˘ t˘den jsem vyrukoval jen asi 2krát. Tfii dny jsem se ulejval v „balonhausu“. Chodili jsme si pro ‰aty, boty, a odevzdávali jsme staré, od marschkompagnie. Protahovali jsme to, pokud bylo moÏno, jen abychom nemuseli na execírák. Ve stfiedu jsem byl v Kapfenberku s asistencí. ·la nás tam celá kompagnie a 2 strojní pu‰ky. Byl tam na náv‰tûvû ministr války. Jsou tam ohromné Ïelezáfiské závody. Lid je nespokojen, báli se tedy nepokojÛ. UloÏili jsme se v lese za mûstem a ãekali. V poledne nás vystfiídala jiná kompagnie a my ‰li domÛ. Mûsto je dost veliké, továrny ohromné. Lidé jsou v‰ech moÏn˘ch národÛ. V‰elijací uprchlíci a zajatci. V‰e ‰pinavé, lidé vyhublí, zaãouzení, prav˘ obraz továrny z „Le‰etínského kováfie“. Celé údolí je naplnûno koufiem, vÛbec prav˘ obraz sociální bídy. 1./VI. 1917. V Praze! Jsem v Praze na dovolené. Dostal jsem 8 dní na
45
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 46
upsání VI. váleãné pÛjãky. Upsal jsem 1000K, aniÏ jsem jedin˘ krejcar dal. BohuÏel dovolená je u konce, a já dnes veãer jedu do Brucku. V Praze je krásnû, ale poslední 2 dny byly zde demonstrace. Jednak z hladu, jednak ku podpofie státoprávního prohlá‰ení na‰ich poslancÛ v parlamentû. Pfiedevãírem bylo v‰e klidné, ale vãera bylo to jiÏ boufilivûj‰í. Zpívalo se Hej, Slované a oz˘valy se v˘kfiiky, za nûÏ b˘val dfiíve trest smrti. A teì trochu dozadu. KdyÏ jsem dlouho nemohl dostat dovolenou, ‰el jsem se hlásit do jednoroãácké evidence, Ïe upí‰i 1000K na váleãnou pÛjãku. Kadet Ressler mi hned slíbil, Ïe na dovolenou budu pov˘‰en na kadeta, abych pr˘ nejel jako gefreiter do Prahy, a druh˘ den hned telefonoval, Ïe si to mohu na‰ít. Pov˘‰ení na praporãíka pr˘ bude pfiedloÏeno dÛstojnickému sboru. Myslím, Ïe aÏ teì pfiijedu do Brucku, jiÏ se nûco dozvím. NeÏ jsem ale odejel na dovolenou, pfii‰la ze ·t˘rského Hradce od militärkommanda v˘zva, aby se kadeti aspiranti, ktefií mají obû dÛstojnické zkou‰ky, hlásili k cyklistÛm. Hlásil jsem se jedin˘.
A uÏ se to vyplatilo. Ostatní jsou v marschkompagnii a já ãekám na pfieloÏení. V nejhor‰ím pfiípadû mám na marschkompagnii dost ãasu. Mám pfied sebou budoucnost velice nejasnou. MÛÏe se mi mnoho vûcí povést, ale nepovedou-li se, tím vût‰í bude zklamání.
46
47
Autor tûchto fiádkÛ Ing. Rudolf Stanûk zemfiel v roce 1950 v Batávii, nynûj‰í Jakartû na ostrovû Jáva.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 48
48
49
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 50
50
51
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 52
1944 Ústup. Zase ústup. Ta na‰e wehrmachtiãka dostává hrubû za u‰i a zatracenû tûÏce na frak. ¤adu t˘dnÛ pouze ustupovali po pfieplnûn˘ch
52
53
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 54
cestách, nad kter˘mi se stále ãastûji objevovaly nízko létající stroje Rudé armády. VÏdy prchali co nejdál od silnice a potom sebou fiízli do bláta. Luftwaffe jako by neexistovala. Rozbahnûné cesty vedly neomylnû k místÛm, kde na nû jiÏ pfiedem ãekala vojenská policie, která je navedla k nejbliωímu zpûtnému sefiadi‰ti. Zde byly z ustupujících vojákÛ formovány jednotky. Potom byli posláni zase opaãn˘m smûrem – proti postupujícímu nepfiíteli. Na pfieplnûn˘ch cestách byl takov˘ zmatek, Ïe se – jakmile se objevil první letoun – opût rozprchli do ‰irokého okolí. To se opakovalo stále dokola. Vûdûl, Ïe jsou kdesi v oblasti kolem Lvova. Dal‰í trmácení sem a tam, stejnû jako cel˘ ten vlastivûdnû rekreaãní pobyt na pfieplnûn˘ch cestách, trvale zkrápûn˘ch a pfiihnojovan˘ch ruskou kanonádou a letectvem, mu pfiipadalo absurdní. VyuÏil tedy v nepfiehledném místû pfiíleÏitosti.
pfiípadû, to teda ne, vÏdyÈ pouze hledám svoji rozprá‰enou a ztracenou jednotku,“ pfiesvûdãoval sám sebe v duchu. Za potokem lesní terén zvolna stoupal. Instiktivnû vycítil nûãí pfiítomnost. OkamÏitû sebou fiachnul na zem. Chomáãe kyprého zeleného mechu pod jeho lev˘m loktem a kolenem se bohuÏel ukázaly b˘ti znaãnû zavlhl˘mi. Intenzivnû pociÈoval chlad vody, kterou uniforma nasávala s nevídanou rychlostí notorického zpiÈara-ochmelky. LeÏel bez hnutí a ãekal. Mrazivá lázeÀ postupovala od lokte smûrem k pfiedloktí a aÏ k ramennímu pletenci. Mnohem hor‰í byl ale atak vody po stehnû, smûrem do rozkroku. Pomalouãku zvedal hlavu.
·el lesem. „Nejsem vÛbec Ïádnej dezertér, to teda v Ïádnym
Na lesní cestû stál kÛÀ zapfiaÏen˘ do povozu. Koník byl mal˘ a vyhubl˘ tak pfievelice, Ïe na jeho Ïebrech by ‰lo lehce muzicírovat po zpÛsobu éterick˘ch harfenistÛ. Na selském voze leÏelo nûkolik beden. Bezpeãnû rozeznal muniãní pfiepravky wehrmachtu.
54
55
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 56
Koník zfietelnû o jeho pfiítomnosti vûdûl dávno. ·picoval u‰i a hledal jej oãima. Naprosto nezvyklé bylo, Ïe koníãek byl úplnû zticha a nevydal sebemen‰í zvuk. Velice opatrnû se zvedl ze svého mrazivého bazénku. Lesní mech vydal pfiedlouh˘ a silnû ãvachtav˘ zvuk, jako kdyÏ znaven˘ poutník koneãnû vyprostí nohu z hlubokého bláta. PfiiblíÏil se ke koni zepfiedu. Hladil ho velmi nûÏnû na rovném ãele a kolem hebouãk˘ch nozder. Koník mûl sice ze setkání zjevnou radost, ale nefrkal a nefiehtal. Choval se naprosto ti‰e. „Koníãku, ty mÛj stafieãku, ty jsi takovej milej koÀskej dûdou‰ek a váleãnej veterán, stejnû jako jsem já sám.“ ·pital mu do ucha ti‰e a láskyplnû. Koník mu naslouchal. Koník mu rozumûl. Hladil jej stále roznûÏnûle po trsech stfiíbfiit˘ch chloupkÛ, které mu bohatû ra‰ily na ãele i nozdrách.
z postroje a vedl jej napojit k potoku. Bylo v‰ak zhola zbyteãné tohoto konû vodit. Dûdula se v lesním terénu pohyboval naprosto pfiirozenû, elegantnû a pfiímo virtuóznû. Napil se. V naprostém klidu se potom popásal na bfiehu potoka.
„Pojì, ty Dûdulo…“ Pojmenoval poprvé koníka, kdyÏ ho uvolnil
Asi zatím vyháÏu z vozu v‰echny ty tûÏk˘ kisny se stfielivem, uvaÏoval o dal‰ím postupu. Ne, ne, to ne. Mnohem lep‰í bude je tam ponechat... Voják vezoucí na frontu stfielivo – to je dokonalé maskování. Je to skvûlé krycí mimikry. „Dûdulo!“ zavolal potichu na koníka, kter˘ k nûmu pfii‰el sám a nechal se postrojit. Usedl na kozlík. Nemusel dûlat vÛbec nic. Koníãek se sám roze‰el. I chÛzi mûl v‰ak podivnû ztichlou a naprosto nesly‰nou. Koník Dûdula si vy‰lapoval tak, jako by snad byl pÛvodní profesí „noãním zámeãníkem“. Jeli lesem. Po chvilce se ozvalo jemné, jen tûÏko sly‰itelné cinknutí.
56
57
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 58
„Poãkej, Dûdulo,“ spí‰e poprosil, neÏ zavelel, kdyÏ seskakoval z vozu. Otevfiel rychle první bednu, otevfiel druhou, otevfiel je postupnû v‰echny. Uvnitfi nebylo stfielivo, ale vzornû vyrovnané lahve. Od‰puntoval jednu. Ucítil koÀak. Lokl si. Kvalita nápoje mu vyrazila dech. Projevil v‰ak neãekanou a aÏ pfiekvapivou kázeÀ. Zarazil ihned zátku nazpût, rychle natrhal dlouhé stvoly trávy, kter˘mi utûsnil prostor mezi lahvemi ve v‰ech bednách, a zase je uzavfiel. Rozjeli se.
Koník se nûkdy pfii obzvlá‰È ostré kanonádû sám zastavil a na cosi ãekal. Vût‰inou se potom v prostoru kdesi pfied nimi ozval tûÏk˘ v˘buch. Po nûm se koníãek Dûdula opût v naprostém klidu a velmi rozváÏnû roze‰el. Ten kÛÀ ví dokonale P¤EDEM, co se teprve stane, pomyslel si s úÏasem.
Obãas potkávali skupinky vojákÛ, ktefií si jich ale valnû nev‰ímali. Ani polní ãetníci o vojáka vezoucího stfielivo neprojevili zájem. Klimbal na kozlíku únavou a nechal koníka Dûdulu jít tam, kam on chtûl. KÛÀ rozhodnû sly‰el velice dobfie, ale vÛbec se nepla‰il, nejevil známky neklidu, natoÏ paniky ani pfii velmi sly‰itelné stfielbû. Nevadily mu ani silné v˘buchy, které se obãas ozvaly nepfiíli‰ daleko.
Probudil se z pfieru‰ovaného spánku a zjistil, Ïe jsou na svahu v otevfiené krajinû. Vyjeli z lesa, kter˘ zÛstal asi sto metrÛ za nimi. V nedalekém údolí spatfiil vesnici plnou NûmcÛ. Nejdfiíve chtûl Dûdulu okamÏitû otoãit a vrátit se zpût do krytu stromÛ. Byli ale jiÏ pfiíli‰ daleko na otevfiené planinû a z vesnice je museli dávno spatfiit. Nechal tedy koníka jít. Jak se vesnice pfiibliÏovala, zjistil s úlevou, Ïe zde není zpûtné sefiadi‰tû, kterého se nejvíce obával, ale jen nûmeck˘ polní lazaret. V‰echna zranûní, která zde spatfiil, byla velice tûÏká. UtrÏené obliãeje. Vyhfiezlá stfieva. ¤ada zranûn˘ch byla jiÏ evidentnû po smrti. Ti zb˘vající k ní nemûli pfiíli‰ daleko.
58
59
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 60
„Stalinorgel! Stalinorgel!“ Stalinovy varhany, pochopil. Ta tûÏká zranûní pocházejí od rusk˘ch „kaÈu‰í“. Temn˘, u‰i drásající hukot z koncertantní fugy Johanna Sebastiana Bacha v provedení tûchto obávan˘ch raketov˘ch zbraní zaslechl vzdálenû jiÏ nûkolikrát. Koník nevzru‰enû projel skrze vesnici a zaãal stoupat do protilehlého kopce. Po pÛlhodince je opût naplno ukryla temnota lesa. Pov‰iml si podivn˘ch ãerstv˘ch m˘tin se stromy zpfieráÏen˘mi ve v˘‰i pouh˘ch tfiiceti centimetrÛ nad zemí. Ta stra‰livá raketová zbraÀ zfiejmû zabíjí pouze tûsnû nad povrchem. Pokud vojáci usly‰í dunûní varhanní pfiedehry, vÏdy zalehnou... VleÏe si je explodující kaÈu‰e bezpeãnû najdou. ProjíÏdûli právû volnou, holou planinou, kdyÏ se zblízka ozval hlubok˘ táhl˘ tón odpálen˘ch kaÈu‰í. Koník Dûdula se zastavil. Mírnû rozkroãil pfiední i zadní bûhy a potom se postavil na ‰piãky sv˘ch neuvûfiitelnû malinkat˘ch kop˘tek.
60
Cel˘ se vypjal smûrem vzhÛru a strnul takto ve velice smû‰ném, prapodivném a zvlá‰tním postoji. Vzpomnûl si na nízko pfieraÏené stromy. Pfiipomnûl si tu dûsivou hrÛzu, kterou nedávno spatfiil: vojáky z lazaretu s rozervan˘mi obliãeji, prsami a bfiichy. Postavil se urychlenû a naprosto vzpfiímenû na kozlík svého povozu. Rachot dopadajících stfiel byl pekeln˘. ShlíÏel na to bûsnûní shora, prost jakékoliv paniky, ze své pozorovací v˘‰ky nejménû tfií a pÛl metru nad jehliãnat˘m povrchem zemû. „Tady to mÛÏu koupit jenom pfiím˘m zásahem,“ pfiesvûdãoval sám sebe. „Mûl bych to urãitû pfieÏít.“ Po nûkolika ohlu‰ujících minutách se ruská raketová palba posunula za nû do jiné cílové oblasti. Slezl pomalouãku z kozlíku aÏ na zem. Dûdula uÏ stál úplnû normálnû a se zfieteln˘m úsmûvem v oãích na nûj otáãel svojí pro‰edivûlou hlavu. ·el ho pohladit a polaskat. Pfii jízdû potkávali stále skupinky nûmeck˘ch vojákÛ, ale ti je nechávali projet a vÛbec si jich nev‰ímali.
61
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 62
Postfiehl podle slunce, Ïe koník mûní trasu pochodu. Ne‰el na západ, kam by rád smûfioval on. Koníãek Dûdula se postupnû stáãel stále více a více na jih. Nechal konû svobodnû jít jeho cestou... Ten kÛÀ má daleko více zku‰eností neÏ já, fiíkal si: ve v‰ech situacích zatím skvûle obstál, tfiebas je to nûjakej, Àákej ten mÛj zaãarovanej andûlíãek stráÏníãek, dobrodûjíãek? Nebo Ïe by to byl, jiÏ zlehka postar‰í, „zakletej princ“? ProjíÏdûli vût‰í skupinou vojákÛ, ktefií se pfied povozem rozestoupili po obou stranách lesního úvozu. „Stát!“ zafival mlad˘, dlouho neoholen˘ kaprál, kter˘ vy‰kolen˘m uchem progresivního opilce zaslechl charakteristické cinknutí dvou fla‰ek o sebe a hned – velice zruãnû – jednu z beden otevfiel. „VÛz i s obsahem se rekvíruje! Zabavuje se ve prospûch hrdinn˘ch a vítûzn˘ch nûmeck˘ch ozbrojen˘ch sil!“ prohlásil kaprál sarkasticky a umûlecky velice skvûle procítûnû. Okolo stojící vojáci se tomu s chutí zasmáli.
Nedalo se nic dûlat, pfiipojili se k jednotce, kterou kaprál zavedl do osamûle stojícího stavení s pfiekrásn˘m v˘hledem do lesní krajiny plné táhl˘ch lesnat˘ch kopcÛ. Nedaleko domu stála krytá kÛlna a u ní stáj. Zde odstrojil koníka Dûdulu, napojil ho a nakrmil. Povoz odtáhl do pfiilehlé kÛlny. Mezitím jiÏ jeho soukmenovci sloÏili z vozu dvû bedny a pfienesli je do domu. Pfiátelsky jej zvali, ‰el tedy s nimi, aby snad nûkoho z nich neurazil. V domû se najedl, umyl a oholil, nabízen˘ koÀak v‰ak upíjel pouze symbolicky. Pfii první pfiíleÏitosti, která nastala hned za soumraku, dÛm nenápadnû opustil, vrátil se k Dûdulovi do jeho stání, kde ho peãlivû, jiÏ s naplno projevovanou láskou a nûÏností, vyhfiebelcoval. AÏ potom sám ulehl v kolnû pod povoz. Z domu se jiÏ oz˘val charakteristick˘ sborov˘ zpûv, kter˘ byl provázen ãast˘mi salvami smíchu. Jak noci ub˘valo na síle, slábly postupnû i opilecké projevy. Potom bylo ticho. Vstal. Vytlaãil opatrnû povoz aÏ pfied kolnu.
62
63
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 64
Za‰el pro koníãka do stáje. Ten na nûj jiÏ ãekal. Venku ho v naprosté tichosti postrojil. Zamífiili do lesa. KdyÏ za nûkolik hodin velik˘ oranÏov˘ pumlíã prozáfiil sv˘mi ostr˘mi paprsky lesní cestu, byli s povozem jiÏ mnoho kilometrÛ od domu, kde se dle intenzity bolesti té které z hlav právû hodnotila skvûlá jakost poÏitého drinku. Koník stále smûfioval na jih. Nijak ho nefiídil. Na kaÏdém z rozcestí nechával Dûdulovi plnou dÛvûru a svobodu k jeho rozhodnutí. Stále se snaÏil uvûdomit si vlastní pozici na mapû, kterou v‰ak vidûl naposledy pfiibliÏnû pfied mûsícem. Propoãítával teoretickou vzdálenost u‰lé trasy a uvaÏoval takto: jestliÏe jsme nejdfiíve ustupovali od Lvova na západ, pozdûji na jihozápad, potom úplnû pfiímo na jih, musíme se dfiíve ãi pozdûji dostat na partyzánské území. Obrovsk˘ prostor na Podkarpatské Rusi, kam povoz jednoznaãnû mífiil, ale ve skuteãnosti nebyl obsazen Ïádn˘mi partyzány. To byl pouze dobov˘ omyl, roz‰ifiovan˘ na v˘chodní frontû naprosto zámûrnû nûmeck˘m velením.
64
Ve skuteãnosti, která je doloÏitelnû známa dnes, to je v roce 2002, zde operovala „Ukrajinská osvobozenecká armáda Stûpana Bandery“. Tato zcela regulérní armáda byla sestavena, vycviãena, vystrojena a vyzbrojena samotn˘mi Nûmci za úãelem boje proti SovûtÛm. Banderovci se v‰ak nyní pohybovali pouze na svém – to je na ukrajinském – území, které srdnatû a nesmírnû stateãnû bránili nejen proti RusÛm, ale i proti samotn˘m NûmcÛm. AÏ mnohem pozdûji, v roce 1947, kdyÏ se zbytky banderovcÛ zoufale pokou‰ely probít pfies prostor v˘chodního Slovenska do americké okupaãní zóny, je totálnû zlikvidovala âeskoslovenská armáda, posílená o oddíly SNB. To bychom ale vyprávûli zase úplnû jin˘ storáã: vraÈme se zpût ke koníku Dûdulovi, do jara 1944, kdy Ukrajinská osvobozenecká armáda, pro v‰echny Nûmce dezinformaãnû oznaãovaná za „partyzány“, brání dosud svoje území. Na cestû pfied vozem se náhle objevili dva partyzáni. Mûli nûmecké vojenské uniformy nezvykle upravené a pfies ramena nejnovûj‰í nûmecké samopaly.
65
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 66
Dûdula zÛstal stát. Partyzáni doprovodili povoz na svou komandaturu. Zde byl vÛz dán pod pfiístûnek. KdyÏ partyzáni odvádûli koníãka do stáje, Dûdula se náhle sám zastavil, otoãil stáfiím úplnû ‰edivou hlavu a vyslal k nûmu dlouh˘, velice teskn˘ a smutn˘ pohled. „Svléknouti se zcela naprosto úplnû a do nahata,“ nafiídil mu obstojnû srozumitelnou nûmãinou jeden z partyzánÛ. Zastfielej tû! kfiiãelo v nûm uvnitfi pfiesnû dvacet osm poÈouchl˘ch ìáblíãkÛ, a to jednotnû, unisono, leã i forte fortissimo. Ten starej, zku‰enej váleãnickej kÛÀ to snad nûjak magicky vûdûl v‰echno dopfiedu. Vyslovenû se pfieci s tebou tím sv˘m ultra citovû dlouh˘m pohledem na vûky rozÏehnal. Partyzáni ho nahého velice pozornû prohlédli, hledali nejspí‰e tetování charakteristické pro pfiíslu‰níky jednotek SS. Potom ho odvedli do dfievûné parní láznû (banû), vybavené soupravou bfiezov˘ch metliãek.
66
Tam se vykoupal. Úplnû nah˘ krátce potom hovofiil s velitelem partyzánÛ, kterému se zcela bez obalu a pravdivû pfiiznal, Ïe uÏ nechce bojovat: Ïe touÏí hlavnû válku P¤EÎÍT. Dostal najíst a napít. Potom ho, stále úplnû nahatého, vybavili dekou a uzamkli do kÛlny, kde jiÏ byli tfii dal‰í nûmeãtí vojáci, stejnû tak smû‰nû nazí, jako byl on sám. Po snídani dostalo celé kvarteto nûmeck˘ch vojensk˘ch dezertérÛ zpût vlastní uniformy, osobní vûci, prádlo a boty. V‰e bylo peãlivû vypráno, vyÏehleno, vyãi‰tûno a opraveno. Pfievzali nazpût svoje doklady a dohromady také jeden prÛvodní dopis pro dal‰í partyzánské hlídky. Bylo jim doporuãeno dát se pfiím˘m smûrem na západ. KdyÏ vy‰li na dvÛr, okamÏitû postfiehl, Ïe jeho povoz pod pfiístfie‰kem není.
67
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 68
Rozebûhl se rychle do stáje. Ta byla prázdná.
âtvefiice se vydala na lesní cestu.
1947 V létû roku 1947 jiÏ Ing. Rudolf Stanûk dávno nebyl oním zasnûn˘m romantikem a prudérním moralistou, jak jsme jej spoleãnû poznali z fiádkÛ jeho váleãného deníku z roku 1917. Zmûnil se.
68
69
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 70
JiÏ to nebyl onen tfiiadvacetilet˘ kadet aspirant trvale prahnoucí po vojenském pov˘‰ení a nenávidûjící hostince a mladá pfiítulná dûvãátka, jeÏ jsou tak „krotká“. JiÏ nevzpomínal na Fanãu Jandovou, která se mu provdala ve tfietím roce první války svûtové a pozdûji proÏila pomûrnû ne‰Èastn˘ Ïivot. Ing. Rudolf Stanûk byl v létû 1947 nesmírnû bohat˘m bonvivánem, jenÏ právû nav‰tívil Prahu a ubytoval se v rozlehlém appartementu tehdy nejdraωího praÏského hotelu Alcron, ve ·tûpánské ulici, poblíÏ Václavského námûstí. Nemohl pochopitelnû vûdût urãitû, ale dost moÏná jiÏ tehdy velmi dobfie tu‰il, Ïe vztaÏmo k nelehké politické situaci v celé Evropû nav‰tûvuje právû svoji zlatou a stovûÏatou matiãku v‰ech mûst, kde se narodil, kde vystudoval, kde proÏil celé svoje mládí, naposledy v Ïivotû.
postavil a desítky let osobnû fiídil vÛbec první a souãasnû také JEDIN¯ CUKROVAR na tomto ostrovû. KaÏdodenní prací se domohl obrovského majetku. Jeho chování tomu na mnohamûsíãní náv‰tûvû v Evropû v létû 1947 odpovídalo. Nikam jiÏ nespûchal. UÏíval si pernû zaslouÏeného pohodlí, blahobytu a s tím spojeného luxusu, kter˘m se s chutí pravého znalce nechával obklopovat. V létû 1947 mu bylo 54 let.
Po vojenské reaktivaci v roce 1919 se Ing. Rudolf Stanûk domÛ do Prahy jiÏ nenavrátil. Cestoval dlouho po celém svûtû a je‰tû mnohem pozdûji se natrvalo usadil na ostrovû Jáva. Zde, na ostrovû Jáva ve mûstû Batávia, nynûj‰í Jakartû, sám vyprojektoval,
Nav‰tûvoval postupnû známá místa, svoje pfiíbuzné a pfiátele. âasem se objevil i v na‰em domû v Bfievnovû, kde Ïila celá rodina jeho star‰í sestry Ludmily, mojí babiãky. V létû roku 1947 bydlel v na‰em bfievnovském domû rovnûÏ Karel Fischer, momentálnû poprvé rozveden˘, sedmadvacetilet˘, stále touÏící po nûjakém „velikém businessu“, stále v‰ak úplnû bez penûz, zato, jiÏ tenkrát, s celou fiádkou nesplácen˘ch dluhÛ. „Str˘ãek Rudolf“ udûlal sv˘m obleãením, mil˘m jednáním, zku‰enostmi a zjevnû i finanãními moÏnostmi na zadluÏeného Karlíka obrovsk˘ dojem.
70
71
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 72
KdyÏ mnohem pozdûji vyjevil Rudolf pfiání podívat se na nûkterá dal‰í místa po vlastech ãesk˘ch, nabídl se Karel, Ïe to vÛbec není problém, neboÈ mohou absolvovat v˘lety autem zapÛjãen˘m od Karlova otce, skvûlou Tatrou Hadimr‰kou kabriolet. Po jistém kratiãkém váhaní KarlÛv otec se zapÛjãením perfektnû udrÏovaného roadsteru souhlasil. Léto 1947 bylo extrémnû teplé a vydafiené. Karel s Rudolfem postupnû nav‰tívili Vysoké nad Jizerou, Kolín a Jablonec nad Nisou. Jenom my víme, Ïe to byla místa, kam Rudolf zamífiil z dÛvodÛ za‰l˘ch vzpomínek na Fanãu Jandovou. Nespûchali. Zastavovali se ku obãerstvení pouze v nejdraωích restaurantech a v otevfieném voze za teplého poãasí si uÏívali naprosto prázdn˘ch cest a romantické pfiírody. Karel byl oslnûn Rudolfov˘mi finanãními moÏnostmi a rovnûÏ mu konvenovala jeho znalost velkého svûta. Rudolf si naopak nedûlal o Karlovû touze po penûzích nejmen‰í iluze. Mûl mnohaleté zku‰enosti z nelehkého businessu v Asii. Byl jiÏ pfiespfiíli‰ zku‰en˘m muÏem na to, aby snadno neprohlédl Karla
a jeho charakterové vlastnosti. Cenil si ov‰em pfievelice Karlova humoru, jeho provÏdy veselého postoje k Ïivotu vÛbec, a ke v‰em rozliãn˘m druhÛm svûtsk˘ch radovánek obzvlá‰tû. Karel si byl velice dobfie vûdom toho, Ïe Rudolf za pár t˘dnÛ odjede zpût na Jávu. SnaÏil se proto usilovnû jiÏ navázané ideologické propojení nûjak˘m zpÛsobem prolongovat do budoucnosti. Ideologick˘m propojením zde nemyslíme niãehoÏ nic politického. Toho byla na‰e po vlasti cestující dvojice vûru vzdálena na hony. Ideologick˘m propojením zcela naopak myslíme celkovou vyladûnost naprosto nerovnomûrné dvojice – to jest stárnoucího zku‰eného weltmanna a rozvedeného sedmadvacetiletého mladíka – ku v‰em mysliteln˘m radovánkám, které nám mÛÏe pfiiná‰eti Ïivot. Pfiedev‰ím ‰lo o dobré – jen to nejlep‰í! – jídlo, chlast, kufibu drah˘ch doutníãkÛ a samozfiejmû, jak také jinak, o Ïenské. Po nûkolika dnech, zvesela proÏit˘ch na cestách, se koneãnû Karlovi podafiilo pfiesvûdãit Rudolfa o potenciální reálnosti obchodního zámûru, jejÏ sympatick˘ zbohatlík a bonviván v jedné osobû v˘slovnû neodmítl tak, jako jiÏ byl s úsmûvem zamí-
72
73
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 74
tl celou fiádku Karlem navrhovan˘ch finanãních investic. My‰lenka to nebyla nijak pfievratná. Oba pánové zaloÏí v Batávii i v Praze obchodní spoleãnost. Novû zfiízená firma bude v budoucnu dováÏet do Evropy, ale i na Jávu zboÏí, které je v opaãném koutû svûta nedostatkové. V Asii to mûlo b˘t pfiedev‰ím sklo, sklenûné v˘robky a biÏuterie. V Evropû potom vzácné dfievo, so‰ky, vázy a dal‰í rukodûlné umûlecké pfiedmûty. Karel byl nad‰en! Nechal zaregistrovat novou firmu s názvem „Batávia–Praha & Company“ a vzápûtí zajistil pronájem firemní kanceláfie pfiímo na zlatém kfiíÏi Václavského námûstí. Rudolf uhradil pro nûj opravdu smû‰né registraãní poplatky a nájemné. Karel ihned sám sebe pasoval na praÏského fieditele Batávia–Praha & Company. Do pronajaté kanceláfie firmy chtûli „spoleãníci“ usadit sekretáfiku, souãasnû také jedinou zamûstnankyni firmy. Karel navrhl za firemní sekretáfiku Irenu Zubatou, mladou dívenku, se kterou právû chodil, okouzlující devatenáctiletou krasavici, ponûkud v‰ak – inu celkem silnû – rozvolnûnûj‰ích mravÛ.
KdyÏ tu exklusivní ãíãu Karel Rudolfovi pfiivedl pfiedstavit poprvé do hotelu Alcron, kouzlo její charmantní osobnosti okamÏitû vykonalo svoje dílo. Star‰í bonviván ihned na místû manaÏersky operativnû rozhodl, Ïe sekretáfika Zubatá s nimi bude také jezdit na tzv. „kontraktaãní sluÏební cesty“, které mûla dvojice v plánu pro nejbliωí dny. V nabl˘skané Tatfie Hadimr‰ce roadsteru kabrioletu tedy jezdili dále v˘hradnû jen ve trojici. Za volantem oslÀujícího stroje Karel, na zadním, skvûle vypolstrovaném sedadle Rudolf s firemní sekretáfikou Zubatou. Zajímavé je, Ïe ani Karel, natoÏ Rudolf neoslovovali za Ïádn˘ch okolností, nikdy, to dûvãe jejím kfiestním jménem. Volali na ni vÏdy jen: „Zubatá!“ Úãelem kontraktaãních cest bylo navázání obchodních spojení s v˘robci skla a biÏuterie. Tatra Hadimr‰ka zastavovávala fiadu dnÛ ve mûstech a obcích po cel˘ch v˘chodních a severních âechách. Trojice v‰ak pouze rekognoskovala a mapovala terén. Kontrakt ãi jakákoliv obchodní smlouva nebyla uzavfiena ani jedna.
74
75
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 76
Trojice v‰ak velice peãlivû vymetala prakticky v‰echny hotely, bary, tanãírny, restaurace a zábavní podniky, na které jen cestou natrefila.
Firma Batávia–Praha & Company nikdy neuskuteãnila ani jen jeden jedin˘ obchodní pfiípad. Za nûkolik mûsícÛ po registraci byla státem zru‰ena. Pfii‰el únor 1948.
KdyÏ se léto pfiech˘lilo, Ing. Rudolf Stanûk se se v‰emi rozlouãil a opustil svoji otãinu jiÏ definitivnû a navÏdy. Odejel po dovolené zpût do Batávie na ostrov Jáva. O pár t˘dnÛ pozdûji se po jakési slavnostnûj‰í veãefii tázali rodiãe Karla na Zubatou. Karel zprvu hovofiil pomûrnû neurãitû. Pfiipustil, Ïe Zubatá nav‰tûvovala Rudolfa i v jeho apartmánu hotelu Alcron. Karlovi rodiãe opravdu nic zlého netu‰ili, kdyÏ zapfiedli tuto zbûÏnou debatu. Karel si s klidem Ïmoulal cigaretu a popíjel k zákusku kávu. Náhle se sardonicky rozchechtal a vyfoukl pfiedlouze koufi: „My jsme Zubatou ‰oustali voba!“
76
77
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 78
1963 MÛj mil˘ ãtenáfi udûlá nejlépe, kdyÏ pfii ãetbû tohoto storáãe z doby znaãnû jiÏ mechem obrostlé, bude soubûÏnû studovati fotografii na dvoustranû 128–129. Nechci ani nebudu vnucovati svému milému ãtenáfii vlastní technologické postupy, které obvykle volím pfii ãetbû podobn˘ch bláboliv˘ch slátanin.
78
79
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 80
Kdybych ale já sám byl na místû mého tolik milého ãtenáfie, pak bych fotografii z knihy jednodu‰e vytrhl a nahlíÏeje z jednoho lejstra do druhého bych celek, sleduje pfii tom TV a poslouchaje RadioÏurnál, velmi nepozornû proãetl. Komu se trhání listÛ z takto pûkn˘ch kníÏek doslova ekluje, mÛÏe fotografii kulturnû vystfiihnouti ostr˘mi bfiity sv˘ch nÛÏtiãek. Komu snad i tento postup je‰tû zlehka zavání nekulturním barbarstvím, ten si zasluhuje na‰i vefiejnou pochvalu. Pfiedmûtné foto si potom mÛÏe tfieba okopírovat, v pracovní dobû, a to zdarma, na kopírce svého zamûstnavatele. Co v‰ak mému tak milému ãtenáfii rozhodnû nemohu ani jen navrhnout – natoÏpak pfiímo doporuãit –, je, aby se jak na následující pfiíbûh, tak i na fotografii úplnû vyka‰lal a vûnoval se jiné, uÏiteãnûj‰í, rozumné a smysluplné práci. ¤íkám naprosto otevfienû: „Rozhodnû to nedûlej, mil˘ ãtenáfii! Opravdu pfiijde‰ o expresivní umûlecko-intelektuální záÏitek vysoké literární a historiografické ceny, coÏ je hodnota, kterou v dne‰ním technokratickém a silnû se jiÏ globalizujícím svûtû nalezne‰ pohfiíchu jen, a to v˘luãnû, ve spisech Jifiího Odvárky.“
V záfií 1963, kdy opravdu mûly v‰echny praÏské dívky oãisnûhemzaváté a pobabiãceklokoãí, zaãal jsem se sv˘mi spoluÏáky nav‰tûvovati tfiídu 1. A SVV· Parléfiova (nyní Keplerova), na Praze 6. Byla móda ‰irok˘ch sukní a ohonÛ (to byl dívãí úães, mlad‰í ãtenáfii nemravo), J. F. Kennedy je‰tû Ïil a Golden Sixties byly ve stadiu poupûte. Do na‰í bájeãné tfiídy se mnou chodilo neuvûfiitelné mnoÏství opravdu krásn˘ch dívek, skuteãnû si nepamatuji, Ïe by v na‰í tfiídû byla jedna jediná dívka, která by se mi nelíbila. Ty koãky byly prostû dokonale krásn˘ v‰echny. Tehdy (v záfií 1963) mû to velice traumatizovalo, jednak proto, Ïe jsem mûl sám o sobû vÏdy pomûrnû vysoké mínûní, neboÈ o své vlastní genialitû, kukuãi a figufie jsem nikdy nezapochyboval, ale pfiedev‰ím proto, Ïe tûch pfiekrásn˘ch dívek bylo ve tfiídû kolem pûtatfiiceti a nás klukÛ bylo pouze devût. K tomu v‰emu je‰tû navíc nás devût klukÛ tyto pfiekrásné spoluÏaãky snad ani nepovaÏovaly za opravdové chlapáky.
80
81
Také uÏ jste si v‰imli toho, Ïe ‰estnáctiletá dívka je asi o deset let star‰í neÏ ‰estnáctilet˘ kluk? Já jsem
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 82
na tento epochální objev pfii‰el, aÏ kdyÏ moji synové Jakub a Jonበmûli kolem ãtrnácti a na‰e dosud tak poklidná domácnost se rázem promûnila v pfiístavi‰tû, ba pfiímo v oázu stejnû star˘ch spoluÏaãek m˘ch synÛ, od rána do veãera ty koãky telefonovaly, minimálnû tfii aÏ ãtyfii byly stále zaparkovány u nás, ov‰emÏe v nejrÛznûj‰ích personálních sestavách a v rozliãn˘ch denních i podveãerních hodinách. Jakub a Joná‰, pokud si správnû pamatuji, se s tûmito kamarádkami ani moc nebavili, spí‰e se v prÛbûhu tûchto náv‰tûv vûnovali své oblíbené ãetbû âtyfilístkÛ nebo vysoce poklesl˘m hrám na poãítaãi. Ale zpût do v˘chozí situace v záfií 1963. Kolem pûtatfiiceti na‰ich v˘stavnû exportních spoluÏaãek takofika skoro pravdûpodobnû povaÏovalo „sv˘ch“ devût klukÛ ze tfiídy jen za jakési jelimany a Èulpasy. Usuzuji tak z toho, Ïe ihned po návratu ze Svojetín–City, kam na‰e ‰kola jezdila dlouho a tradiãnû na chmelové brigády a kde jsme jako kluci-jelita byli na‰im spoluÏaãkám urãitû dost dobfií, on tam totiÏ vÛbec nikdo jinej nebyl, zaãaly na‰e tak krásné dívky CHODIT DO TANEâNÍCH.
Bez cirátÛ, nahlas a zcela bez obalu si potom dívky ve ‰kole o pfiestávkách sdûlovaly zku‰enosti a rÛznû nabyté poznatky z taneãních. Samozfiejmû nebraly nejmen‰í ohled na u‰i naslouchajících ÈulpasÛ, jelimanÛ a jelit. Michala, Vláìu, Jindru, EvÏena a Boba to moc nebralo, ale Jarda, Jirka a hlavnû já jsme se jali hledat cestu ku zjednání nápravy, jak a kterak na‰í pfiechodnou konversaãní nemohoucnost pfiekonat a odstranit. Oslovil jsem z tûchto dÛvodÛ svého star‰ího bráchu Honzu, kter˘ pfied relativnû krátk˘m ãasem absolvoval taneãní, pokraãovaãky a speciálky u taneãního mistra Paula v Obecním domû. Se skuteãn˘m a nelíãen˘m odporem jsem pak musel vyslechnouti nûkolik jeho hrdinsko-bohat˘rsk˘ch historek na téma „taneãní“. MÛj brácha v nich (no ov‰em!) vystupoval jako hlavní hrdina podivuhodn˘ch ta‰kafiic a krajnû nepravdûpodobn˘ch pfiíbûhÛ. Moje rafinované a s vysok˘m intelektuálním rozmyslem kladené basické otázky (kdo, s k˘m, o ãem, pro koho a jak?) v‰ak mi nikdy uspokojivû nezodpovûdûl.
82
83
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 84
Museli jsme tedy (my = jelita, jelimani a Èulpasové) dále o voln˘ch chvilkách ve ‰kole naslouchat fieãem a plkání o taneãních, hovorÛm, do nichÏ jsme nebyli sami schopni perlivû vstoupit. Po nûkolika kru‰n˘ch t˘dnech jsme ale dokázali z vyslechnut˘ch debat vydestilovat dva závûry: na‰e (krásné) spoluÏaãky chodily kaÏdá do jiného kurzu, do jiné budovy, k jinému taneãnímu mistrovi. KaÏdá na‰e spoluÏaãka nav‰tûvovala ty úplnû nejlep‰í taneãní v Praze. Tento zjevn˘ matematick˘ paradox jsme si my Èulpasové, jelimani a jelita (dále jen TJJ) vysvûtlili tak, Ïe kecaj! Jakmile se zima 1963 propracovala k jaru 1964, bylo vcelku nabíledni, Ïe je Ïádoucí, abychom se i my promûnili z pÛvodních TJJ v mladé okouzlující gentlemany. Souãasnû jsme se ke splnûní tohoto strategicky stfiednûdobého cíle dohodli, Ïe my (TJJ) budeme chodit do jednûch taneãních, a to v‰ichni SPOLEâNù. Urãit˘m jablkem sváru se pozdûji stalo, kter˘Ïe ze v‰ech tûch úplnû nejlep‰ích taneãních kurzÛ v Praze pro nás (TJJ) vybrat?
Dokonce si troufnu tvrdit, Ïe TJJ ve tfiídû se stali pfiedmûtem ostrého nátlaku jednotliv˘ch dívãích lobby. Vcelku racionálnû jsme se s ostatními TJJ domluvili, Ïe Lucerna, kde provozoval taneãní pan mistr Kleinberg, to nebude. Já osobnû jsem byl pro ObecÀák, taneãní kurzy mistra Paula, protoÏe mÛj star‰í brácha Honza mi fiíkal, Ïe jsou to ty nejlep‰í taneãní v celé Praze. Last but not least, tyto vûru nechutné tfienice za nás rozhodla Kristina Schubertová, která prohlásila, Ïe ty nejlep‰í taneãní kurzy nejsou v ObecÀáku u Paula, ten uãí jen v malinkatém Sladkovského sále, ale pfiímo v samotné síni Smetanovû! Dodnes vidím pfiesnû Kristininu tváfi vyslovující vûtu: „U Broutãka je to nejlept‰í!“ Já jsem cel˘ Ïivot na Kristinu trpûl a trpím na ni dodnes. Ergo: BYLO ROZHODNUTO. Podali jsme spoleãnou pfiihlá‰ku, zaplatili, vyzvedli si prÛkazky a skvûlé nacyklostylované písemné pouãení o tom, jak se máme v taneãních chovat, Ïe nemáme b˘t podrou‰eni (Chacha! âtûte dál!) a jak máme b˘t do spoleãnosti ustrojeni.
84
85
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 86
Dodnes si tûÏce vyãítám, Ïe jsem si tento nenahraditeln˘ dobov˘ dokument neuschoval, tak jako jsem to uãinil s jin˘mi autentick˘mi relikviemi, na které dodnes pofiád naráÏím, kdyÏ doma nûco, ov‰emÏe nûco úplnû jiného, hledám. Pfiesnû v tomto bodû by zruãnû fabulující autor pfiedstavil aktéry dal‰ích dûjÛ. Naãrtl by jednotlivé postavy, charakterizoval je, popsal by jejich v˘stroj a v˘zbroj, a pokud by to byl opravdov˘ dobytek, popsal by snad i jejich libido. MoÏná by pfiidal nûjaké opravdu veselé historky z jejich Ïivota. Já sám na to pÛjdu mnohem rafinovanûji a vrátím se zpátky do na‰í ‰kolní tfiídy v roce 1963. V‰ichni kluci (TJJ) v na‰í tfiídû sedûli v pfiedních lavicích. Pûtiãlenná enkláva, jejíÏ jsem b˘val ãlenem, sedûla úplnû vpravo u dvefií. Já sám jsem sedával v první lavici napravo, katedra byla situována nalevo u oken. Abych mohl vÛbec sledovat na‰e tak roztomile exhibující pedagogické vûdce, musel jsem pochopitelnû provést obrat minimálnû o devadesát stupÀÛ vlevo, coÏ jsem vÏdy ãinil z vrozené dÛkladnosti alespoÀ o 120 stupÀÛ, ale
86
nikoliv z dÛvodu nûjakého po‰etilého zájmu o uãivo, to bylo vûru to poslední, co mû tenkrát zajímalo, ale hlavnû proto, Ïe jsem mûl mimofiádnû v˘hodnou pozorovací pozici. Vidûl jsem celou na‰í tfiídu ZEP¤EDU. Toto rohové místo jsem si jako svoji pozorovatelnu drÏel po celé tfii roky, a pokud na na‰í tfiídu vzpomínám, pak mi vÏdy naskakuje obrázek na‰ich krásn˘ch spoluÏaãek právû z tohoto investigativního místa. Nemusím samozfiejmû pfiíli‰ rozmazávat fakt, Ïe spoluÏaãkám jsem vidûl ãelnû nejen do tváfií, ale i leckam jinam. Nedivte se mi proto, Ïe jsem v˘uku opravdu pfiíli‰ nesledoval a neustále se vzná‰el na rÛzn˘ch fantazijních obláãcích, v nichÏ mé spoluÏaãky opravdu hrály jen nejprvotfiídnûj‰í role. K tabuli jsem se otáãel málokdy – zcela v˘hradnû a jedinû v tom pfiípadû, Ïe se zkou‰elo. To jsem potom sedûl ke své tak milé tfiídû zády, a „Básník chtûl b˘t men‰í, a je‰tû men‰í, nejmen‰í na celém svûtû… Básník touÏil b˘t trpaslíkem.“
87
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 88
Pfiímo za mnou v lavici sedûl Jirka Illek, velikánskej kliìas, vyzbrojenej vÏdy fascinující dávkou situaãního humoru, vÏdy vysoce nad vûcí. Jirka byl synem velvyslance na‰í republiky v Tunisu, nikdy nám to ale nedával seÏrat. ·kolou pro‰el, alespoÀ já si myslím, bez jakéhokoliv vy‰‰ího vynaloÏeného úsilí. Jirka byl jedniãkáfi, obãas nakoupil i nûjakou tu dvojku nebo trojku, ale nûjak v˘raznû ho to nebralo. Nejzajímavûj‰í je, Ïe moji spoluÏáci se vlastnû (aÏ na jedinou V¯JIMKU, o které bude je‰tû fieã) dodnes nezmûnili. Jirka Illek je pofiád pfiesnû stejnej pohodáfi s charakteristick˘m, jakoby melancholick˘m úsmûvem na tváfii a neuvûfiiteln˘m espritem. Jeho ãerné oãi stále jiskfií utajenou energií a ten typickej bruãlavej hlas… Vedle Jirky v lavici sedûl Vlasta ·ára, kter˘ se ve tfiídû nijak extra v˘raznû neprojevoval. Se mnou v lavici sedával stfiídavû EvÏen Zavfiel nebo Jindra Kleisl, proã se to stfiídalo, uÏ si nepamatuji, ale co vím jistû, Ïe ten z nich, kter˘ zrovna nesedûl v lavici se mnou, sedûl stále uvnitfi na‰í pûtiãlenné enklávy – to je pfies uliãku od nás, v první
fiadû uprostfied, smûrem k nám, tedy z pohledu tfiídy vpravo. EvÏa byl dobrej kluk, dobrej ãlen na‰í party, jenom pfii v‰ech srandiãkách, kter˘ch se nepochybnû rád a ochotnû zúãastÀoval, stál vÏdy ponûkud ve druhé fiadû (chemik by fiekl, Ïe byl katalyzující, nikoli inicializaãní pfiísadou). EvÏen se neumûl tvrdû drát ke svûtlu, chybûla mu rasance. EvÏen sám by dnes urãitû doplnil, Ïe mu chybûla ta DRZOST, které jsme my ostatní TJJ mûli evidentní pfiebytek. Pokud by mi nûkdo poloÏil otázku, kdo z TJJ ve tfiídû byl nejvíce „mojí krevní skupinou“ (m˘m ‰álkem ãaje), bez váhání bych za svého nejvût‰ího kámo‰e oznaãil Jindru Kleisla. Na‰e vzájemná komunikace spoleãnû proÏit˘m ãasem neustále kondenzovala, aÏ jsme to dopracovali tak daleko, Ïe jsme si rozumûli pomocí jednoho, maximálnû dvou slov, Ïel slov opravdu zcela nepublikovateln˘ch. Jako bych ho právû teì sly‰el, jak mi kfiaplavû fiíká (imperativ): „Hele, vole, dem na pivo!“ Pfiímo za EvÏenem sedûl ve druhé lavici uprostfied Bob Míãa s Michalem Dobiá‰em. Rodiãe
88
89
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 90
Michala byli oba vysoce renomovan˘mi praÏsk˘mi pedagogy. Tûmto pedagogÛm se asi podafiilo jiÏ v útlém dûtském vûku Michala do hloubi du‰e pfiesvûdãit o tom, Ïe právû poctivé studium (a ve‰keré vzdûlání vÛbec) je pro ‰tûstí a úspû‰n˘ Ïivot ãlovûka to nejdÛleÏitûj‰í (jak bláhová my‰lenka!). Coby otec dvou dospûl˘ch synÛ prohla‰uji, Ïe nevím, jak se to tûmto dvûma vysoce renomovan˘m pedagogÛm (Michalov˘m rodiãÛm) zdafiilo. V˘sledek byl zhruba tento: Michal byl jednoznaãn˘m a nikdy nik˘m nezpochybÀovan˘m primusem na‰í tfiídy. Studium pro nûj bylo v dobách SVV· rozhodnû prvofiad˘m zájmem. Michal ve ‰kolních letech totálnû postrádal esprit, tj. jiskru, kterou mûl a dodnes má Jirka Illek. ·el bych je‰tû o kousíãek dál, ve ‰kolních letech jsem mûl dojem, Ïe Michal nemá ani naturální studijní talent, jak˘ tfieba mûl Vláìa Klema, o kterém bude je‰tû fieã. Michal to myslím nemûl ani trochu jako dáreãek od pánbíãka, ale musel své v˘sledky opravdu tûÏce odpracovat.
Platil za studijní v˘sledky vysokou cenu. Za celé tfii roky na SVV· Michal studijnû selhal vlastnû jen jednou, bylo to ve tfieÈáku, kdyÏ byl zkou‰en z dûjepisu tak zvan˘m pedagogem Ho‰kem. Nemám nejmen‰í iluze o pedagogick˘ch, lidsk˘ch a morálních kvalitách „pedagoga“ Ho‰ka. Fakt je ten, Ïe Michal tenkrát Ïalostnû neumûl a zasluhoval kouli. Ten posera Ho‰ek dal Michalovi za dvû a posadil ho do lavice, kde se Michal Ïalem, ale i nepokrytou zufiivostí nad tímto zjevn˘m neúspûchem hofice a nahlas rozplakal… Bylo absolutní ticho. Ze své slavné pozorovatelny jsem si prohlédl peãlivû celou tfiídu. Celá klasa, bez jediné v˘jimky, z toho mûla zjevnou radost. Musím ov‰em ihned doplnit, Ïe právû Michal je v m˘ch oãích dnes JEDIN¯M spoluÏákem, kter˘ se opravdu od základu zmûnil. Podafiil se mu, nebo snad mnû?, skvûl˘ komunikaãní oblouk, nestal se ‰ílenû sobûstfiedn˘m vûdcem – tak totiÏ konãí v‰ichni opravdoví vzdûlanci – a je fakt skuteãn˘m potû‰ením s ním dnes diskutovat, a to na jakákoliv témata.
90
91
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 92
S Michalem v lavici sedûl Bob Míãa, muÏ tesan˘ pomûrnû drsn˘mi tahy drvo‰tûpovy sekery. Jeho pfiístup ke tfiídû i k okolnímu svûtu byl, a dosud stále je, velice kritick˘. Máme s Bobem domy velmi blízko vedle sebe v Bfievnovû. âasto se nahodile potkáváme. Pfii na‰ich kratiãk˘ch setkáních mi Bob nikdy nezapomene poloÏit otázku: „Jirko, to by mû fakt zajímalo, kde zrovna TY jsi vzal peníze na tak krásn˘ nov˘ auto?“ Já na to reaguji stále stejnû a drÏím Bobe‰e v nejistotû. Hovofiím o úplnû jin˘ch vûcech, coÏ Bobuslava evidentnû stressuje, pfiitom by bylo velice jednoduché ho zklidnit vysvûtlením, Ïe moje pfiekrásná Hondiãka je majetkem firmy, u které jsem zamûstnán, zatímco Bobou‰ova zánovní ·kodovka je alespoÀ opravdu jeho. Bob, já, Vlasta, EvÏen a Jindra jsme spoleãnû a nerozdílnû po celou dobu existence na‰í tfiídy 1963–1966 v˘sledkovû obsazovali ty nejspodnûj‰í pfiíãky, nejen mezi TJJ, ale i v celé tfiídû. Bez nadsázky lze shrnout, Ïe na‰e „studia“ byla ãasto jen bojem o holé pfieÏití, zápasem o dal‰í setrvání na ‰kole.
Úplnû mimo tuto hlavní enklávu ÈulpasÛ, jelimanÛ a jelit byli Vláìa Klema a Jarda ·kubal. Sedûli spolu v lavici celé tfii roky a byli jiÏ mírnû zasunuti do pfieváÏnû dívãího jádra tfiídy, ve tfietí lavici od katedry v fiadû u oken. Vláìa byl pro mû typickou ukázkou nefal‰ovaného pfiírodního studijního talentu, celou ‰kolou procházel lehce a s úsmûvem, dokonce ho podezfiívám, Ïe jen s minimálním vynaloÏen˘m úsilím, a jaksi na ãtvrt plynu. Mezi TJJ byl Vláìa jedin˘m, kdo se ve svém volném ãase vûnoval rÛzn˘m tûlesn˘m cviãením, coÏ na nûm bylo uÏ v roce 1963 – a je dosud – vidût. Vláìa silnû podléhal dominanci Jardy ·kubala, kterého jsem si z literárnû dramatick˘ch dÛvodÛ ponechal mezi v‰emi TJJ tfiídy aÏ nakonec. Jarda ·kubal byl totiÏ v na‰í tfiídû uznávan˘m prvním milovníkem. Soudn˘ znalec dobré a kvalitní ãetby jistû uzná, Ïe ve tfiídû, která byla pfieplnûna pfiekrásn˘mi dívkami aÏ k prasknutí, jiÏ má takové postavení svoji váhu a Ïe to uÏ nûco znamená. Jsem s Jardou v prÛbûÏném kontaktu dodnes, vídáme se a mluvíme spolu, takÏe vím, Ïe své Ïivot-
92
93
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 94
ní hobbies nikterak zvlá‰È nezmûnil a urãitû nezmûní ani do budoucna. Jára bude je‰tû z hloubi svého invalidního vozíku v devadesáti letech se zájmem nahlíÏet do dekoltÛ Ïen, klidnû i o 10 nebo 20 let mlad‰ích. JardÛv táta byl generálem ãeskoslovenské armády. Celá ‰edesátá léta byl ve funkci pfiedsedy Svazarmu âSSR, tedy nepochybnû byl mezi TOP 100 tehdej‰ího establishmentu. V roce 1963, a zfiejmû je‰tû nûjak˘ ãas potom, drÏel otec-generál Jardu na uzdû velmi tûsnû pfiitaÏené. V˘sledkem tohoto generálského úsilí bylo, Ïe Jára dociloval ve ‰kole v˘sledkÛ lehce nad prÛmûrem na‰í tfiídy. Jsem v‰ak pevnû pfiesvûdãen, Ïe kdyby nebylo otcova brutálního nátlaku, zafiadil by se Jarda bezpeãnû, sv˘m vlastním naturelem, do na‰í skupiny TJJ (Já, Bob, Vlastík, EvÏen a Jindra), to je mezi ty skvûlé t˘pky, ktefií celou ‰kolou procházeli se zády velice odfien˘mi. Jarda ve své neoddiskutovatelné roli „prvního milovníka tfiídy“ mûl situaci velice ztíÏenou tím, Ïe byl vÏdy v˘razn˘m aÏ modelov˘m pfiíkladem „horÀáka“.
Pro neodborníky blíÏe rozvedu: horÀák je ten, kdo u Ïen preferuje to v‰e, co se nachází nahofie. Pro ilustrativní komparaci jen upfiesním, Ïe opaãn˘ typ je „dolÀák“, to je modelovû ten, kter˘ u Ïen preferuje to, co se nachází od pomyslné ãáry pasu smûrem dolÛ. ProtoÏe jiÏ Jan Amos Komensk˘ fiíkal: doplÀujte nezáÏivn˘ v˘klad pfiíklady, tedy vûzte, Ïe krajním a pfiímo „modelov˘m“ pfiíkladem takového dolÀáka jsem já sám. Pravdûpodobnû kaÏd˘ ihned pochopí, Ïe dolÀák nikdy neporozumí horÀákovi a naopak horÀák dolÀákem pfiímo opovrhuje, neboÈ absolutnû není schopen chápat jeho esteticky odu‰evnûlé zábavy a radosti. HorÀák a dolÀák jsou od základu jinak zaloÏeni.
94
95
Pfiitom, a to je pfiece úplnû nabíledni, by mohli tak úspû‰nû kooperovat! Napfiíklad pfii rozpracování jednoho objektu by si mohli práci rozdûlit dle sv˘ch nitern˘ch zájmÛ, a objektu by to jen a jen prospûlo. Vûfite nebo ne, ale mû a Jardovi se tento sen v‰ech horÀákÛ i dolÀáku podafiilo uvést do praxe jen jednou jedinkrát.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 96
To bychom se ale museli posunout v dûji z roku 1963 do roku 1966, kdy jsme jiÏ po maturitû nûkolik mûsícÛ slavili, a do jedné vily na Praze 6… Ne!
Jarou‰ coby horÀák byl ale saturován prachmizernû, a to bylo také dÛvodem, Ïe si své cílové objekty vybíral v celé na‰í ‰kole, i v jin˘ch tfiídách, a jak je o nûm v‰eobecnû známo, nejen tam.
Zpût do roku 1963, kdy z ryze marketingového hlediska mûl Jarda jako horÀák znaãnû tûωí situaci neÏ já dolÀák. Kdybychom napfiíklad provedli anal˘zu SWOT, coÏ je dnes bûÏnû vyuÏívan˘ marketingov˘ nástroj, kde pomocí exaktních, matematick˘ch metod hodnotíme trh, potenciály trhu, segmenty trhu, trÏní pfiíleÏitosti, ale i hrozby, trÏní postavení konkurence, na‰e vlastní silné a slabé stránky a celou fiadu dal‰ích parametrÛ, s úÏasem bychom z v˘sledkÛ „Anal˘zy SWOT 1963“ zjistili, Ïe Jardova dodavatelsko-trÏní pozice horÀáka nemohla b˘t v na‰í tfiídû dostateãnû saturována; jeho kritéria splÀovalo pouze nûkolik dívek ve tfiídû, zatímco mojí dodavatelskotrÏní pozici dolÀáka splÀovalo v‰ech pûtatfiicet dívek ve tfiídû beze zbytku. Z toho plyne závûr, Ïe já jsem byl saturován plnû a nikdy jsem necítil potfiebu rozhlíÏet se nûkam ven z na‰í tfiídy.
Zbyl˘ch sedm TJJ ve tfiídû takto krajnû probarveno a vyhranûno není; mohli bychom fiíci, Ïe to nejsou ani krajní horÀáci, natoÏ mezní dolÀáci, ale Ïe to jsou úplnû normální „jednojáci“.
96
97
Na jafie 1964 tedy na‰e devítiãlenná skupina zaplatila kurzovné do tanãních. Houby! Nebylo nás devût, bylo nás pfiece deset. Kluci z Petfiin, Vlastík ·ára a Jirka Illek, vlastnû na „last minute“ pfiivedli je‰tû dal‰ího TJJ z Petfiin – Honzu Kulvajta. MoÏná se psal Kuhlweit, ale nezaslouÏí si takto sofistikováné jméno, já ho budu naz˘vat Kulvajt, ostatnû já v tomto storáãi rozhoduji o tom, jak se vlastnû kdo jmenuje. Podobná situace – hodnû dívek, málo klukÛ – byla v na‰em roãníku nejen u nás v 1. A, ale dále i v 1. B, v 1. C a v 1. D. Z tûchto dÛvodÛ chodili kluci (TJJ) spoleãnû na tûlocvik.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 98
Honza Kulvajt chodil do „déãka“ a i v té tûlocviãnû byl absolutnû nepfiehlédnutelnou aÏ monstrózní postavou. Tyãil se nûkam ke 190 cm, byl doslova samá ruka a samá noha. Peãlivû v‰ak dbal na svoji vÏdy ulízlou blonìatou patku a jeho ohromné pomnûnkovû modré oãi, se kter˘mi pfii fieãi v˘raznû koulel, byly jen pouhou dekorací proti tomu, jaké vedl nesnesitelné kecy. Honza Kulvajt byl totiÏ Prá‰il. Ne. To není ono. BARON Prá‰il je pro mû v˘raznû fantazijní postavou, plnou romantiky a krásné jádrové poezie. Honza Kulvajt byl archetypální „Brouk Pytlík“. Silnû podezfiívám Ondfieje Sekoru, Ïe mu Honza stál modelem, kdyÏ tesal autorsk˘m dlátem základní Pytlíkovy obrysy. To je samozfiejmû úpln˘ nesmysl z hlediska letopoãtÛ Sekorovy tvorby – pfiipou‰tím tedy, Ïe archetypem brouka Pytlíka byl jen nûkdo z pfiím˘ch pfiedkÛ Honzy Kulvajta, a poãetnû mi vychází, Ïe tak nejspí‰ jeho dûdeãek. Honza vedl trvale, nezadrÏitelnû, soustavnû a neodbytnû, chvástavé tlachy.
Pfiíklad: „Já mám doma ve skfiíni PRAV¯ levisky.“ Jindra Kleisl: „Jó? Proã je nenosí‰, ty starej vole?“ Honza: „Voni by se no‰ením o‰oupaly, jejich cena je…“ atd. Honza Kulvajt se jiÏ v prÛbûhu prvních spoleãn˘ch tûlocvikÛ tak ukecal k smrti, Ïe se jiÏ mezi námi nena‰el nikdo, kdo by mûl chuÈ mu jakkoliv odporovat nebo jen vÛbec ty Ïvásty poslouchat. V‰ichni jsme se omezili jen na to, Ïe jsme si v obzvlá‰È vypjat˘ch momentech vymûnili pohledy mezi sebou. Honza nám byl prostû jasnej. Mûli jsme ho pfieãten˘ho. Îe jde o brouka Pytlíka pravého, ryzího a niãím nepanãovaného, mû Honza Kulvajt dokonale pfiesvûdãil je‰tû i mnohem pozdûji, v letech sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch, kdy jsem ho zcela náhodnû potkával na nejfrekventovanûj‰ích místech Prahy 6 a okolí, to je na KulaÈáku, Letenském námûstí, na Dejvické, na Petfiinách. Honza mûl na sobû skvûlou uniformu, fakt ho ne‰lo pfiehlédnout, svûtlemodrá barva aerolinek, stfiíbrné knoflíky, zlaté pr˘mky, snûhobílá ko‰ile, a ta nádherná placatá ãepice s kfiidélky!
98
99
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 100
Aby i naprost˘ debil pochopil, mûl Honza v místech, kde sovût‰tí generálové mají své kilogramy metálÛ, leskl˘ kovov˘ nápis „Captain Kulvajt“. Zaãátkem devadesát˘ch let mûla Investiãní banka, kde jsem byl zamûstnán, poboãku v Ruzyni, pfiímo uvnitfi leti‰tních prostor. Nûkolikrát jsem tam musel. Pfii jedné náv‰tûvû leti‰tní poboãky jsem se docela náhodou, nikdy bych se na nûj pfiímo neptal, dozvûdûl, Ïe Honza na leti‰ti dlouho pracoval, ale jako úplnû fiadov˘ ãlen POZEMNÍHO personálu, ve vzduchu nikdy nebyl. Vnímavému ãtenáfii nemusím samozfiejmû zdÛrazÀovat, Ïe právû pfii tûlocviku se „chlapi“ poznají velice zblízka, tak fiíkajíc „v prádle“, ale i „bez prádla“. Pfied prázdninami 1964 mûla na‰e skupina deseti ÈulpasÛ, jelimanÛ a jelit (TJJ) zaplaceno kurzovné a jiÏ v záfií 1964 mûlo v‰e vypuknout.
V tichém záfiijovém podveãeru 1964 dne D jsem nejdfiíve vyhnal le‰tûním do vysokého tfipytu svoji obuv. Potom jsem se peãlivû umyl, coÏ jinak není právû m˘m zvykem, a hodil jsem na sebe znaãnû starobylé ãerné kvádro, které – dle patentek, háãkÛ a jin˘ch záludností – urãitû pamatovalo tfiicetiletou válku. Pfii oblékání saka jsem zjistil, Ïe na vnitfiní stranû, v prostoru u náprsní kapsy, nachází se vy‰it˘ nadpis „Josef Odvárka, Václavské námûstí“. (Zajímavé je, Ïe dodnes NIKDO z nej‰ir‰ího Ïijícího pfiíbuzenstva NEVÍ, kdo to byl jak˘si Josef Odvárka, proã se flákal a potloukal po Václavském námûstí, ani nikdo nemá návod k vylu‰tûní tohoto rodového rébusu.) Boty, ponoÏky a prádlo jsem mûl vlastní, mot˘lka, snûhobílé rukaviãky a ko‰ili po bráchovi, kvádro po nûjakém Josefu Odvárkovi z Václavského námûstí, kterého v‰ak nikdo nikdy nevidûl. V dobrém rozmaru jsem vyrazil poprvé do TANEâNÍCH.
Na‰e touha promûnit se v mladé okouzlující gentlemany, znalé spoleãenského Ïivota, byla veliká.
Tûsnû pfied pfiíchodem do foyeru Repre jsem si s úÏasem v‰iml, Ïe moje pÛvodnû ãernoskvoucí lesklá obuv nese stopy jakéhosi hnoje.
100
101
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 102
Také máte obãas pocit, Ïe kdyby na ‰est metrÛ ‰irokém chodníku leÏelo pouze jedno jediné psí hovno, tak PRÁVù VY si odnesete na botách jeho podstatnou ãást aÏ domÛ? Autor vám dá dobrou radu: SkloÀte lehce hlavu a pfiestaÀte se stále vzná‰et v oblacích. Nemûl jsem s sebou ani kartáã, natoÏ hadr, proto jsem vzniklou situaci operativnû vyfie‰il taÏením postiÏené nohy za sebou; v˘sledek ov‰em nebyl zcela uspokojiv˘. Krokem váleãného veterána jsem se doplouhal aÏ do pfiedpolí ObecÀáku, kde uÏ k mému pfiekvapení ãekali v‰ichni moji spoluÏáci (TJJ). Na první pohled jsem zjistil, Ïe jsme na tom, co se t˘ãe ústroje a v˘razu, v‰ichni stejnû – s v˘jimkou Jirky Illka, kter˘ byl prostû jako vÏdy úplnû PERFEKTNÍ. Kvádro mu skvûle sedûlo, bylo nové, z látky, která nesla jasn˘ punc zahnívajícího jiÏ kapitalismu, a Jirka mûl navíc „na sobû“ jako vÏdy i svÛj úsmûv, esprit a jiskru v ãerném oku. Chtûl jsem na‰í dynamikou jiÏ praskající grupu pfiimût k odchodu do Smetanky, ale vtom jsem spat-
102
fiil periferním vidûním klátivou postavu rozhazující rukama. Krokem velmi podobn˘m obfiadnímu kroku ãápa marabu se k nám blíÏil Honza Kulvajt. Bez pozdravu nám oznámil, Ïe jeho oblek byl ‰it na míru v salonu Adam. Dále pokraãoval, Ïe má i ruãnû, RUâNù u‰itou ko‰ili na míru. Nikdo z nás to nekomentoval ani slovem, i kdyÏ bylo na první pohled v‰em jasné, Ïe jeho zmuchlaná nylonová ko‰ile je „Made in DDR“ a kvádro má je‰tû mnohem, mnohem údûsnûj‰í neÏ my v‰ichni dohromady. KdyÏ Honza nezadrÏitelnû pokraãoval tím, Ïe má manÏetové knoflíãky vyrobené z ryzího zlata, nevûnovali jsme mu uÏ vÛbec Ïádnou pozornost. Zaãali jsme stoupat po schodi‰ti, ‰atnu na levoboku jsme minuli, v záfií bylo teplo. Na vrcholu schodi‰tû, v pfiedsálí Smetanky, uÏ na nás ãíhali asistenti taneãních kurzÛ mistra Brouãka, ktefií se na TJJ s chutí a elánem vrhli. Tito asistenti – mnohem lépe v‰ak brouãkobifiici – byli kluci tak o rok o dva star‰í neÏ my. ·lo o absol-
103
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 104
venty pfiedchozích taneãních kurzÛ mistra Brouãka, ktefií si, jak se ukáÏe pozdûji, chodili do kurzÛ pfiivydûlávat; porovnáme-li v‰ak jejich nutnû vkládané reÏijní náklady, mnohem spí‰ tam chodili jenom balit mlad‰í buchty. Brouãkobifiici na‰i desetiãlennou skupinku s opravdov˘m elánem obklíãili a doslova potupnû ESKORTOVALI do Smetanovy sínû. V levém dolním rohu sálu pod pódiem jiÏ stála pomûrnû veliká skupina podobnû vypadajících mamlasÛ (TJJ). V‰ichni jsme mûli bílé rukaviãky, mot˘lky, rÛznû ojeté ãerné obleky, takÏe nezasvûcen˘ pozorovatel by mohl klidnû nab˘ti dojmu, Ïe zde stojí skupina vydû‰en˘ch ãí‰níkÛ, ktefií asi mají kdesi poblíÏ svoje hnízdo. Brouãkobifiici nás drÏeli v pomûrnû tûsnû uzavfieném shluku, aby nikdo z nás nemohl vzít kramle. Smetanova síÀ byla slavnostnû osvûtlena, v parteru Ïádná sedadla, parkety byly o‰etfieny silnou vrstvou vosku, a tudíÏ se leskly jako psí kulky. Krátce jsem zapfiem˘‰lel nad problematikou pravdûpodobnû velmi nízké adhese tohoto lesklého povrchu… Vtom mû v‰ak uÏ zaujalo osazenstvo lóÏí podél parketu.
V‰echny lóÏe byly plnû obsazeny. K prasknutí pfiecpány „lampasáck˘mi paniãkami“ (maminky, tety, star‰í sestry, pfiítelkynû atd.). Ve zjevném rozporu s obecnou logikou a populaãní statistikou zde nebyl ani jeden tatínek, ani jeden str˘c, o star‰ích bratrech ani nemluvû. Pojmem „lampasácká paniãka“ bych se nechtûl dotknout cti na‰eho heroického dÛstojnictva ãeskoslovenského ani ãeského, dÛstojnictva ãetn˘ch národnostních men‰in uÏ vÛbec ne. „Lampasáckou paniãkou“ zde myslím TYP ÎENY, která je jiÏ spí‰e stfiedního vûku, má mírnou tendenci k plnosti tvarÛ, je vybranû spoleãensky odûna, vÏdy je ale silnû, aÏ pfiehnanû nalíãena a ovû‰ena znaãn˘m mnoÏstvím biÏuterie, moÏná snad tu a tam i prav˘ch ‰perkÛ. Nikdy v Ïivotû se mi nepodafiilo opravdu zjistit, zda se jedná o pravé ‰perky, nebo pouhou biÏuterii. Z velké pozorovací vzdálenosti nelze totiÏ rozli‰it prav˘ ‰perk od biÏuterie. Pokud jsem se kdy v Ïivotû dostal do tûsného kontaktu s jakoukoliv lampasáckou paniãkou, tedy do vzdálenosti, kdy by teoreticky ^me poznat ‰lo, nezajímaly mû ‰perk od Bijoux Bohe jiÏ ‰perky.
104
105
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 106
Z tûchto sloÏit˘ch a nároãn˘ch úvah mû vytrhl pfiíchod taneãního mistra Brouãka s partnerkou na pódium Smetanovy sínû. Mistrbrouãek byl v záfií 1964 jiÏ znaãnû ojet˘. Tipoval bych ho nûkam mezi padesátku aÏ ‰edesátku. Jeho partnerka ho alespoÀ o pÛl hlavy pfievy‰ovala (podpatky?) a typovû mohla b˘t klidnû jeho vnuãkou. Mistrbrouãek mûl skuteãnû perliv˘ úsmûv, úsmûv doslova a do písmene od ucha k uchu. Poãet zubÛ Mistrabrouãka na této distanci vytyãené mezi lev˘m a prav˘m u‰ním boltcem, jsem bleskovû pfiepoãítal, a kdyÏ jsem dospûl k ãíslu 62, definitivnû jsem toho zanechal. Pravda, dobfie polovina chrupu Mistrabrouãka byla zjevnû umûlá, to v‰ak tuto anatomickou anomálii nijak nevysvûtlovalo. Lampasácké paniãky uvítaly pfiíchod Mistrabrouãka s partnerkou vfiel˘m, ba doslova frenetick˘m potleskem. My Èulpasové, jelimani a jelita (TJJ) jsme netleskali.
106
V téÏe vtefiinû jsem s úÏasem zjistil, Ïe v opaãném rohu, to je vpravo pod pódiem, se tísní hlouãek na‰ich budoucích taneãnic. Zatím v‰ak nebylo lze oddûlovat koukol od zrna – byly totiÏ shluklé stejnû jako my TJJ. Netleskaly. P˘fiily se. Mistrbrouãek s partnerkou se na pódiu baleÈácky uklánûl a dûkoval ovacím lampasáck˘ch paniãek. Nemûl jiÏ mnoho vlasÛ. Hlava se mu v záfii reflektorÛ ukrutnû leskla, ãímÏ si také vysvûtluji to, Ïe nás oslnil dfiíve, neÏ vÛbec jakkolivûk promluvil. Co se t˘ãe úsmûvÛ Mistrabrouãka a jeho partnerky, je nutno popravdû fiíci, Ïe ne‰lo o úsmûvy ani kfieãovité, ani rádoby vyumûlkované, leã o úsmûvy ‰iroké, perlivé a zdánlivû úplnû pfiirozené. Mistrbrouãek a jeho partnerka nepochybnû BYLI PROFÍCI. V prÛbûhu v‰ech následujících dramatick˘ch dûjÛ Mistrbrouãek a jeho partnerka nikdy tento úsmûv neodloÏili. Na nás TJJ to vÏdycky pÛsobilo pfiirozenû. KdyÏ se Mistrbrouãek rozhovofiil, bylo okamÏitû jasné, Ïe krátk˘ uvítací projev to nebude. BohuÏel jsme jeho
107
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 108
slova nemohli ani kloudnû vychutnat, natoÏ pofiádnû ocenit, neboÈ ve stejném okamÏiku, kdy se Mistrbrouãek jal vytváfiet slovní obrazy o spoleãenském Ïivotû s dÛrazem na spoleãensk˘ tanec zvlá‰tû, námi poãali brouãkobifiici hrubû manipulovat. Rovnali nás do fiady po celé délce sálu tak, Ïe TJJ stáli tûsnû pod lóÏemi po délce sálu vlevo, zatímco na‰e budoucí taneãnice se kupodivu SAMY stejnû srovnaly pod lóÏemi napravo. Pfii strkání a brutální manipulaci se zatuhl˘mi TJJ se zjistilo, Ïe ÈulpasÛ, jelimanÛ a jelit je zhruba dvakrát tolik neÏ jejich doposud se p˘fiících obûtí. Brouãkobifiici si v‰ak vûdûli rady a ihned vytvofiili z nadbyteãné poloviny TJJ tak zvan˘ ostrÛvek, jak˘si shluk zbyl˘ch TJJ, ktefií pozdûji pravidelnû stfiídali ty TJJ, ktefií byli pfiedtím v akci. Nezab˘val jsem se lacinou úvahou, proã s TJJ musí b˘t aÏ násilnû postrkováno, zatímco dívky zaujímají svá místa samy a pfiirozenû, a snaÏil jsem se opravdu podlézavû poslouchat Mistrabrouãka.
KdyÏ si pfiedstavíme, Ïe tento první, uvítací, projev taneãního kurzu opakoval Mistrbrouãek na zaãátku sezóny rok co rok po mnoho let, v urãit˘ch dnech minimálnû ãtyfiikrát dennû, tak není divu, Ïe jej mûl dokonale procizelován. Absolutnû nejvût‰í ohlas mûl u osazenstva lóÏí, neboÈ lampasácké paniãky úplnû ‰ílely smíchy, kdyÏ se Mistrbrouãek jakkoliv verbálnû otíral o nás TJJ. VÏdy nás oslovoval v˘hradnû a pouze jako „mladé pány“ a buchty pouze jako „sleãny“, v‰echny jeho fóry z nás „mlad˘ch pánÛ“ vlastnû dûlaly nesvéprávné idioty a vûãnû podrou‰ené ochmelky. (Reakce z lóÏí: potlesk.) To se sice ukázalo v prÛbûhu taneãních jako naprosto pravdivá teze, ale do sleãen se Mistrbrouãek nenavezl vÛbec nikdy. Ani náhodou. Ani jednou za cel˘ svÛj uvítací projev.
Projev to byl ‰ílenû dlouh˘, av‰ak perfektnû promy‰len˘ a proaranÏovan˘. Slova a vûty v‰ak pÛsobily úplnû pfiirozenû aÏ improvizovanû.
V záfií 1964 jsem mûl uÏ dávno za sebou dÛkladné proãtení spisu Dr. Gutha-Jarkovského „PrÛvodce mladého muÏe spoleãností“, takÏe mi byly pomûrnû jasné návody a doporuãení Mistrabrouãka, mûl jsem
108
109
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 110
dokonce jiÏ tenkrát znalosti znaãnû pfievy‰ující rámec jeho tehdej‰í extra dlouhé pfiedná‰ky. Vûdûl jsem tfieba na pfiíklad, kterak si má poãínat mlad˘ gentleman, kdyÏ dáma vystupuje z koãáru taÏeného koÀmi. Ke své lítosti jsem dodnes tuto znalost nedokázal v praxi uplatnit. KdyÏ uÏ jsem se zaãínal zleh˘nka nudit, sestoupil Mistrbrouãek s partnerkou z pódia a neustále hovofie dál do‰el pfiesnû na stfied sálu. Zde se Mistrbrouãek své partnerce velmi elegantnû uklonil a ona opáãila skvûl˘m pukrletem. Pak Mistrbrouãek zaujal taneãní postoj, pfii kterém vystrãil h˘Ïdû jako Oleg Protopopov, zaznûla hudba a dokonal˘ pár, vlastnû uÏ jen jedno tûlo, se ladnû rozlétl po lesknoucím se prázdném parketu. No jasnû, Ïe to mûli secviãen˘. No jasnû, Ïe to tisíckrát zkou‰eli s hudbou. Efekt to byl dokonal˘.
zádrhelu ve svém plochém letu nad kulkovitû leskl˘mi parketami. Byl to tak expresivní záÏitek, Ïe ve chvíli, kdy skonãili, bylo nûkolik dlouh˘ch vtefiin absolutní ticho. Potom zaãaly lampasácké paniãky úplnû ‰ílet, Mistrbrouãek sklidil v na‰em kurzu svoje první STANDING OVATION; bylo s podivem, Ïe se jásající lóÏe neprobofiily.
Troufl bych si tvrdit, Ïe celou délku tance, byl to waltz, se vzná‰eli tak deset centimetrÛ nad parketem, provádûli hrÛzostra‰né spiny bez sebemen‰ího
Zku‰en˘ rutinér Mistrbrouãek tohoto momentu vyuÏil k návratu na pódium, kde se nekoneãnû uklánûl. My jsme netleskali, ale byli jsme doslova vydû‰eni. Na‰e protûj‰ky na druhé stranû sálu také moc netleskaly, k jejich pfiedchozímu ãervenání a p˘fiení v‰ak tu a onde pfiibyly i viditelné kapiãky potu. V prÛbûhu taneãního intermezza, které bohuÏel dûlilo pouãnou pfiedná‰ku o spoleãenském chování pfiesnû na polovinu, jsem s pfiekvapením zjistil, Ïe v taneãních nebudeme mít klavírní korepetici, jak mi líãil star‰í brácha Honza, leã Ïe nám vyhrává orchestr! Orchestr… Pfiedstavte si prosím pódium ve Smetanovû síni. Je to scéna extrémnû ‰iroká, ale i hluboká.
110
111
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 112
V‰ichni jsme tam zvyklí vídat filharmonie s velk˘m sborem o poãtu stopadesáti i více muzikantÛ. V na‰ich taneãních 1964 jsme byli doprovázeni „orchestrem“ o ‰esti hráãích, ktefií sedûli jaksi utopeni a ztraceni na monstróznû obrovském pódiu. Hudební zvuk tohoto tûlesa ‰lo pfiirovnat jedinû ke zku‰enému kavárenskému ‰ramlu stfiedních kvalit. To takhle ve tfii ráno ve vinárnû Na âiãeliãce – to by byla ta správná jízda… Ve druhé polovinû své pfiedná‰ky o spoleãenském chování dále Mistrbrouãek perlil a lóÏe plné lampasáck˘ch paniãek jej ru‰ily a znaãnû zdrÏovaly potleskem. Já jsem jiÏ dávno jeho slova neposlouchal, neboÈ jsem se plnû zamûfiil na dûvenky, které stály en face proti na‰í fiadû TJJ. Mûl jsem pfii obhlídce docela ‰tûstí, neboÈ pfii pfiesunech brutálnû organizovan˘ch brouãkobifiici jsem neskonãil v ostrÛvku odsunut˘ch, ale zhruba uprostfied fiady TJJ pfiipraven˘ch k akci. První pohled na druhou stranu sálu mû roztesknil, zdûsil a pozdûji i naplnil opravdovou bolestí. Kterákoliv z na‰ich pfiekrásn˘ch spoluÏaãek, kaÏdá,
urãitû kaÏdiãká z nich, by zde byla absolutní hvûzdou veãera.
112
113
A pak jsem spatfiil nûco opravdu ‰okujícího: musela mûfiit minimálnû 210 cm. Nejvy‰‰í z dívek jí dosahovaly nûkam ke hrudníku, nejmen‰í ani ne do pasu. Ke v‰emu byla v˘raznû ‰tíhlá, takÏe ve srovnání s ostatními kousky nedûlala dojem solidnû postavené Eiffelovy vûÏe, ale tenkého bidla. Hned na první pohled jsem si taky v‰iml, Ïe Bidlo má ohromné, ãerné a velice chytré oãi, navíc se absolutnû pfiirozenû usmívala a se zájmem si nás – fiadu TJJ – prohlíÏela. Ihned jsem si pomyslel, Ïe to bude bezva bidlo. Bezvabidlo se vÛbec netváfiila kfieãovitû, tak jako vût‰ina dívek kolem ní, ale nesla svÛj zjevn˘ a ihned patrn˘ handicap naprosto pfiirozenû a klidnû. Ov‰em pohled na fiadu dívek byl neradostn˘, Ïalostn˘, skoro aÏ tristní. Pfievládala bílá barva ‰atÛ, ov‰emÏe v‰echny suknû ‰iroké, móda 1964, obãas ‰aty Ïluté, ale, pozor, byla tam jedna krásná, JEDNA krásná koãiãka. Mûla bledûmodré ‰aty, blond vlasy nakrátko, jasnû modré oãi, oãi spí‰e ‰tûrbinovitû úzké, jako mûl Jan
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 114
Werich a má Václav Klaus. Byla tak zjevnû KRÁSNÁ – byla to taková Krásinka.
tipní ãtenáfii, úplnû v‰ichni jedním smûrem. Cíl: Krásinka.
Mistrbrouãek právû dokonãoval druhou polovinu svého projevu, a aãkoliv jsem jej od momentu, co jsem spatfiil Krásinku, poslouchal jen na pÛl ucha, pochopil jsem, Ïe budeme právû teì nacviãovat, kterak si mladí pánové zadají své sleãny. Tuto ta‰kafiici mûl odstartovat pokyn Mistrabrouãka: „Pánové, zadejte se!“ Ostfie a jednoznaãnû jsem si v tu chvíli uvûdomoval, Ïe na‰e protûj‰ky jsou DALEKO – na celou ‰ífiku Smetanky. K tomu jsem si v duchu dodal: „Bacha, Jirko, tady to bude dûsivû klouzat.“ A to byl hlavní dÛvod mého zaváhání na startu, kdyÏ koneãnû naostro zaznûl zmínûn˘ povel.
LóÏe ‰ílely.
My ostatní jsme jenom v pelotonu bûÏeli za ním, a jak jste jistû uÏ dávno pfiedpokládali, moji milí dÛv-
Honza porazil a zametl minimálnû ‰est dívek v Krásinãinû bezprostfiedním okolí, my ostatní jsme skonãili na jedné trapné hromadû pfiibliÏnû ve tfiech ãtvrtinách sálu, do jednoho v‰ichni pfied Krásinkou. Pfiesnû tuto situaci Mistrbrouãek pfiedvídal a vedl k tomu situaãnû asi docela dobré hemzy, kdyÏ nás rÛznû pomaãkané a vyválené Èulpasy, jelimany a jelita pofiád dokola nutil opakovat „Pánové, zadejte se!“ Lampasácké paniãky uÏ se smát ani nemohly, jenom rÛznû kviãely, kdákaly a h˘kaly, plakaly, smrkaly a hledaly na dnû lóÏí poztrácenou biÏuterii. Nûkteré si navzájem sicherhajckami drátovaly utrÏené zipy od ‰atÛ, které nevydrÏely nápor jejich smíchu. Zhruba po desáté repríze této grotesky zavedl nás – jiÏ zadané v párech – Mistrbrouãek do „korza“ a zaãal vysvûtlovat, jak má vypadat „spoleãenská konversace“.
114
115
Jedin˘, kdo optimálnû vpadl do startérova v˘stfielu, byl Honza Kulvajt, kter˘ se ukrutn˘mi pavouãími skoky rozebûhl pfies navoskovanou lesklou plochu smûrem ke Krásince.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 116
Trval na tom, Ïe si máme pfii korzu vykat a oslovovat se pane, respektive sleãno. Já jsem ov‰em tento poÏadavek nerespektoval; kaÏdé dívce jsem se pfiedstavil jako Jirka a ihned jsem zaãal zvesela tlachat naprosté blbosti. Pfiiznávám, Ïe opravdu jen s velmi stfiídav˘mi a rozporupln˘mi v˘sledky…
V jednu chvíli jsem se ocitl poblíÏ Honzy Kulvajta, kter˘ zkoprnûlé partnerce právû vysvûtloval, Ïe má ruãnû ‰ité boty ze Ïraloãí kÛÏe od Mouãky za 492 korun.
v sloup pfiímo v prÛbûhu svého skvûle intelektuálnû stfiiÏeného zábavného tlachu. To mû tak doÏralo, rozlítostnilo a pfiedev‰ím urazilo, Ïe jsem Krásinku OKAMÎITù pfiipravil o ãárku nad á. Tím jsem ji sám v sobû nejen brutálnû ztrestal, ale navíc jsem ji postavil na roveÀ proslulého sovûtského ledoborce Krasina. Opravdu nevím, jestli Krasinka volila tuto konverzaãní defenzivní taktiku jenom proto, aby ãelila naprosto neadekvátnímu a asi i tûÏko snesitelnému zájmu v‰ech ÈulpasÛ, jelimanÛ a jelit. Je to moÏné. Správnou odpovûì zná zfiejmû jenom Jarda ·kubal, protoÏe ten se Krasince vûnoval dÛslednû, velice trpûlivû a soustavnû, jak to jenom právû nበJára dovede. Krasinka byla ideálním typem pro kaÏdého horÀáka, proto jí Jarda vûnoval tolik osobité péãe v prÛbûhu celého kurzu, pokraãovaãek i speciálek. Tam uÏ ‰li spolu jako pár.
KdyÏ na mû vy‰la koneãnû fiada a prostfiídal jsem na Krásinku, vytoãil jsem své konverzaãní úsilí na maximum. Odezva nejenÏe byla absolutnû nulová, ale je‰tû jsem se doãkal nûkolika ppppfffff a oãí
Ale zpût do záfií 1964. Konverzace, ale bohuÏel i tancování s vût‰inou partnerek v kurzu byly pravou fyzickou dfiinou pro opravdové chlapy, silnû pfiipomínající stûhování
116
117
Pfii zadávání do párÛ byla bitka jenom o Krásinku. Do zadání kterékoliv jiné nás museli brouãkobifiici pfiímo nutit. Vût‰ina dívek si pfii stfiídání a korzu pfiicházejícího taneãníka opovrÏlivû zmûfiila od hlavy k patû, potom udûlala ppppffffff a obrátila oãi v sloup.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 118
skfiíní a ‰ifonérÛ pfied malováním nebo velik˘m vánoãním úklidem. Absolutnû nejlep‰í taneãnicí ze v‰ech dívek – a bezpochyby nejlep‰í i z hlediska konverzace – byla bezpochyby Bezvabidlo. Komunikovala dokonale. Perfektnû si uÏ pfii druhém stfiídání pamatovala, nejen Ïe jsem Jirka, ale sama navázala rozhovor pfiesnû tam, kde jsme pfii prvním stfiídání pfiestali. Je to k nevífie, ale právû Bezvabidlo mûla jako první v na‰ich taneãních stálého partnera, kter˘ – pokud to jen ‰lo – chodil jenom pro ni, spoleãnû pak jako pár absolvovali i pokraãovaãky a speciálky u Mistrbrouãka. Její partner byl skvûlej kluk, mûfiil jen o kousíãek víc neÏ já, nûco malinko pfies 190 – ale pofiád to bylo minimálnû o patnáct cenÈákÛ míÀ neÏ Bezvabidlo. Byl to v‰ak nejvy‰‰í kluk v kurzu, ‰piãkov˘ taneãník a bezvadnej blábolil. Na fotografii vám je oba, Bezvabidlo i jejího partnera, samozfiejmû pfiedvedu v plné kráse. Jen bych chtûl uzavfiít toto atraktivní téma konstatováním, Ïe právû Bezvabidlo mû dokonale a zásadnû sv˘m postojem k Ïivotu a lidem kolem sebe pfiesvûdãila, Ïe
i stra‰livé, nezmûnitelné handicapy pfiírody lze v Ïivotû paradoxnû prodat jako komparativní v˘hodu.
118
119
V prÛbûhu korza bylo rovnûÏ podáváno obãerstvení. Obãerstvovací repertoir byl velmi úzk˘, ale zato stál˘. Rumunské ãervené víno Pinot Noir za 19 korun ãeskoslovensk˘ch litr, maìarské Harslevelu, bílé, fiíkávali jsme mu Debré, za 17 Kãs, jasnû Ïlut˘ juice za 7 Kãs a odporná syntetická limonáda za 1,70. Bíl˘m a ãerven˘m se napájely v˘hradnû lampasácké paniãky, braly ho po lahvích. Na nás bylo víno v Repre moc drahé, my jsme v té dobû holdovali Malagelu, 6 Kãs za litr, a pfiedev‰ím úÏasnému ovocnému perlivému patoku Portá‰, za 7 Kãs láhev. Jediná fla‰ka tohoto dûsivého nápoje dokázala bezpeãnû rozhodit i nûkolik pijákÛ na dva, ale spí‰e aÏ na tfii dny. Juice v Repre kvÛli cenû nepil, pokud si vzpomínám, vÛbec nikdo. KdyÏ jsem se v prÛbûhu korza blíÏil ke stoleãku s obãerstvením, v‰iml jsem si neuvûfiitelnû otrávené tváfie Krasinky, vedle níÏ stál sklonûn˘ Honza Kulvajt a zrovna jí popisoval, Ïe má na sobû tren˘rky
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 120
z pravého hedvábí, nejedná se ov‰em o obyãejné hedvábí, ale o hedvábí zhotovené z kukel bource moru‰ového, kter˘ byl vyÏivován pouze prav˘mi bursk˘mi ofií‰ky… Zbytek této podivuhodné story jsem v‰ak jiÏ nezaslechl, neboÈ ve stejném okamÏiku jsem spatfiil rozzáfienou tváfi Jindry Kleisla, kter˘ si ke mnû doslova razil cestu davem. Bylo mi jasné, Ïe Jindra by NIKDY nebyl takhle nápadnû aktivní, kdyby se jednalo o záleÏitost druhofiadého v˘znamu. KdyÏ jsme se k sobû probili, vdechl mi Jindra do ucha novinu, která na‰e taneãní od základu promûnila: „Na‰el jsem hospodu, vole!“
jsem si uvûdomil, kdeÏe to jsou v‰ichni tatínkové, str˘ci, bratfii a dal‰í chlapíci od lampasáck˘ch paniãek z lóÏí. Ledva jsme usedli, stálo pfied námi mil˘m chladem orosené PIVEâKO.
Informovali jsme okamÏitû nûkolik stejnû ideologicky naladûn˘ch jedincÛ a neprodlenû jsme tam vyrazili. Saloon tento se jmenoval v roce 1964 PlzeÀská restaurace a byl v suterénu Obecního domu, pod úrovní hlavního vchodu do Repre nalevo. Byla to typická formanská knajpa s tûÏk˘mi dlouh˘mi stoly bez ubrusÛ a s dlouh˘mi lavicemi. Ihned pfii vstupu
Já si z toho prvního – nikoliv v‰ak posledního, jak mil˘ vnímav˘ ãtenáfi uÏ dávno pochopil – veãera ve formance pamatuji pfiedev‰ím to, jak jsme byli ‰Èastní. Tro‰iãku nám jen vadilo, Ïe ve formance bylo na na‰e pomûry v‰e drahé. Posuìte sami: pivko dvanáctka za 2,50 Kãs, knedlíky s vejcem za 4,80, vepfio knedlo zelo za 7,40 atd. Nebudu radûji pokraãovat, mohl bych své milé, ale souãasné ãtenáfie z tfietího tisíciletí opravdu doÏrat. Jindra, EvÏen, Jirka Illek, Vlastík a v‰ichni ostatní jsme byli v té dobû uvyklí cenám z na‰ich domovsk˘ch putyk poblíÏ SVV· Parléfiova. Tam v‰ude byla v roce 1964 desítka za 1,20. Radost z Jindrova skvûlého objevu nám v‰ak tato maliãkost v podstatû nekalila. Zajímavostí formanky bylo rovnûÏ to, Ïe místnost se cyklicky vyprazdÀovala a zaplÀovala – v rytmu
120
121
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 122
zaãátkÛ a koncÛ taneãních kurzÛ. Tatínkové a jejich deputies na minutu pfiesnû odcházeli, stfiídáni po malé chvilce zástupy dal‰ích pantatínkÛ, jejichÏ lampasácké paniãky právû rozkládaly své úctyhodné a mocné zádû v lóÏích. Role tatínkÛ v taneãních mi jiÏ tenkrát pfii‰la krajnû nedÛstojná nás muÏÛ, pánÛ tvorstva, protoÏe ji lze shrnout jedinû do fiady imperativÛ: Podej! PodrÏ! Popones! Kamde‰! Poãkej! Kamtozasãumí‰! ZaplaÈ! Dûlej! a podobnû. Právû z tûchto dÛvodÛ jsem se v taneãních ani jednoho ze sv˘ch dvou synÛ v roli tatínka nikdy v Ïivotû ani neukázal.
tak neoblomn˘ Ïvanil a neodbytn˘ brouk Pytlík s námi trávil závûry v hospodû. Jedin˘ z nás deseti, kdo Krasinku obãas domÛ vodil – a to jedinû, kdyÏ nemûla garde –, byl Jarou‰ ·kubal. (Poznámka pro mého milého ãtenáfie nemravu a v‰echny ãtenáfie mlad‰ího vûku: GARDE není menstruace, jak si moÏná nûktefií z pfiedcházející vûty odvodili, ale jedná se zde o Krasinãinu lampasáckou matiãku. Konec poznámky, závorku uzavfiít.) Jestli Jára u Krasinky uspûl, ví jenom on sám, já jsem mu vÏdy jako horÀákovi z celého srdce a úplnû upfiímnû drÏel palce, i kdyÏ si myslím, Ïe ãisté horÀáctví je vlastnû uÏ jistá forma sexuální deviace.
JindrÛv objev formanky promûnil na‰e taneãní od základu. Zaãali jsme se scházet nejdfiíve o hodinu, pozdûji i o více hodin pfied zaãátkem na‰eho kurzu a ani po jeho skonãení jsme nikdy neopomnûli do formanky zajít. Dívky tak po kurzu domÛ nikdo z nás nedoprovázel; doprovody Honzy Kulvajta Krasinka odmítla velmi jednoznaãnû, a to takov˘m zpÛsobem, Ïe jindy
Pro Jindru Kleisla vlastnû taneãní objevem formanky skonãily. Velice mû pak proto po tûch letech pfiekvapilo, Ïe na fotografii z taneãních 1964 jsem Jindru objevil. Usuzuji tedy, Ïe na FOTOGRAFOVÁNÍ Jindra z díry v suterénu pfieci jen vylezl, ale vsadil bych i kalhoty na to, Ïe okamÏitû po zhotovení snímku se tam ‰tando péro (immediately) vrátil. Jindra byl skuteãn˘m stfiedobodem formanky, kolem nûho v hos-
122
123
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 124
podû obíhaly satelity nás v‰ech ostatních v mnoÏství tak kolem 30–50 kusÛ. Rozhodnû byl Jindra vÏdy první, kdo ve formance sedûl; byÈ jsem nûkolikrát dorazil i dvû hodiny pfied zaãátkem na‰eho taneãního kurzu, Jindra, ov‰emÏe perfektnû ustrojen do bíl˘ch rukaviãek, kvádra s mot˘lkem atd., tam jiÏ dávno sedûl a vesele mi mával v ústrety. Formanka zavírala velice liberálnû kolem 23.00, coÏ bylo ideální, protoÏe jsme v‰ichni byli schopni se z „taneãních“ vracet je‰tû denními tramvajemi, které tenkrát do pÛlnoci jezdily v snesitelnû dlouh˘ch intervalech. Jednoho dne jsem na toaletû formanky stál u mu‰le a pfiem˘‰lel o tom, jak je vÛbec moÏné, Ïe po poÏití 4 pÛllitrÛ piva vymoãím 6 litrÛ vody? Zjevn˘ rozpor se zákonem o zachování hmoty mû vedl k úvahám jak tohoto pfiekvapivého jevu vyuÏít v prÛmyslu. Náhle jsem si v‰iml, Ïe knoflík poklopce má dokola vylisován nápis: Josef Odvárka, Václavské námûstí. Odstoupil jsem od mu‰le tak ãtyfii kroky ke svûtlu, rozepjal jsem poklopec cel˘, hluboce jsem se pfied-
124
klonil a zaãal jsem studovat knoflíky jeden po druhém. Pepa Odvárka byl na v‰ech! KdyÏ jsem se narovnal, v‰iml jsem si, Ïe za mnou stojí Jarda ·kubal a chechtá se jako magor. Nikdy jsme si tuto trapnou epizodu nevysvûtlili. Z té doby mi utkvûl v hlavû dal‰í skvostn˘ epos Honzy Kulvajta, kter˘ bez jakékoliv souvislosti s odbornou problematikou probíranou u stolu vstoupil do hovoru sdûlením, Ïe má na nohou ponoÏky, které byly upleteny z prav˘ch pavouãích vláken. KaÏdé pavouãí vlákno bylo samostatnû obaleno ve velbloudím trusu. Z takto penetrovan˘ch vláken pak byly utkány Honzovy ponoÏky, jejichÏ zajímavou vlastností je to, Ïe pach nohou drÏí uvnitfi a souãasnû ze vzduchu kumulují okolní teplo. Jindra mu struãnû poradil, aÈ si cel˘ svoje smradlav˘ fusekle strãí do prdele, a aniÏ by zmûnil intonaci hlasu, pokraãoval v pÛvodnû probíraném stolním thematu. Já jsem tou dobou mûl velikánské trauma. Ve formance jsem vysedával rád. (Jalové Ïvanûní pfii zlatavém moku s bílou ãepiãkou je jedno z m˘ch nejvût‰ích celoÏivotních hobby.)
125
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 126
Dívky z taneãních kurzÛ se mi s v˘jimkou Krasinky – tu ale uÏ okupoval Jarda – nelíbily ani jedna, i kdyÏ moje dolÀácké pfiedpoklady by velmi pravdûpodobnû splÀovaly v‰echny. Moje hlavní dilema pramenilo z toho, Ïe se mi zaãal líbit tanec jako takov˘. Jakmile se tedy ãas nachyloval k zahájení na‰eho kurzu, jevil jsem silnou cukaturu vybûhnout nahoru do sálu. Na to Jindra vÏdy reagoval velmi prostou taktikou: „Hele, ví‰ co? Dáme je‰tû jedno a potom hned pÛjdeme voba dva!“ Fakt jsem ho ve formance nechával jen s nejvy‰‰ím nasazením sv˘ch pozitivních morálnû volních vlastností. Klasick˘ tanec mû zfietelnû bavil. âasem se ukázalo, Ïe Mistrbrouãek je nejen profesionál se v‰ím v‰udy, ale i neskuteãnû skvûl˘ praktik a taneãní pedagog. Pozdûji v pokraãovaãkách, ale hlavnû ve speciálkách, dokázal pfiesnû poradit, co udûlat pro zlep‰ení projevu toho kterého páru. PovaÏuji ho za pfiímo nepfiekonatelného i ve zpÛsobu, jak˘m dokázal jasn˘m dfievákÛm a pohybov˘m polenÛm taktnû naznaãit, Ïe základní taneãní kurs je pro nû naprosto dostaãující.
Ov‰em zda se mu z nás podafiilo udûlat mladé okouzlující gentlemany znalé spoleãenského Ïivota, jak si byl vytyãil v úvodu kurzu, to se neodvaÏuji tvrdit…
126
127
Nakonec jsem si v základním kurzu na‰el skvûlou taneãnici, ‰tíhlou, kolem 180 cm. Jako pár jsme se pak pfiihlásili do pokraãovaãek a po jejich absolvování i do speciálek. Tam postoupila i fiada párÛ z na‰ich základních taneãních, mimo jiné Jarda s Krasinkou a Bezvabidlo se sv˘m partnerem. Moje partnerka byla skvûlá v tom, jak se pfii tanci nechala vést a jak dokázala ideálnû pfiedjímat jak˘koliv mÛj zámûr. Dodnes jsem si s nik˘m nezatancoval lep‰í waltz nebo rumbu, coÏ byly na‰e parádní tance. Zajímavé je, Ïe mezi námi NIKDY nepfieskoãila sebemen‰í jiskra, jak by to bylo úplnû pfiirozené mezi mladou sleãnou a mlad˘m, okouzlujícím gentlemanem, znal˘m spoleãenského Ïivota. JenÏe v roce 1964 jsem mûl plnou makovici sv˘ch krásn˘ch spoluÏaãek ze tfiídy. Na poslední hodinu speciálek jsem jí v kapse saka pfiinesl malou kytiãku. Ona mi dala miniaturního ply‰ového medvídka.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 128
Hned na místû jsem mu zaãal fiíkat Béìo. Medvídek Béìa byl bíl˘ a kolem krku mûl ãervenou ma‰liãku, uvázanou na mot˘lka. Oãi a pusu tvofiily ãerné korálky nejmen‰í myslitelné velikosti. Dnes Ïije Béìa sv˘m vlastním Ïivotem, volnû se pohybuje kdesi mezi m˘mi osobními vûcmi. Jen zfiídka na mû odnûkud vykoukne a já ho vÏdy nahlas pozdravím: „Ahoj, Béìo...“ Po 38 letech uÏ Béìa není bíl˘, ale ‰pinavû Ïlut˘; hodnû zestárnul a ze‰edivûl. âervenou ma‰liãku uÏ dávno nemá: „Ahoj, Béìo.“
128
OSOBY A POSTAVENÍ NA FOTOGRAFII: MISTRBROUâEK S PARTNERKOU: v samém stfiedu fotografie. JIRKA ILLEK je úplnû vpravo dole. Jedin˘, kdo je vidût cel˘. V‰imnûte si dobfie kvádra, úsmûvu, oãí i espritu, on to na nás vysílá i pfies fotografii. HONZA KULVAJT stojí ve druhé fiadû nad Jirkou jako ãtvrt˘ zprava. JINDRA KLEISL stojí v první fiadû první zleva. VLASTA ·ÁRA stojí vedle Jindry druh˘ zleva. KRASINKA je tfietí dívka od Vlastíka napravo. BEZVABIDLO sedí v první fiadû dívek jako sedmá zleva. Jak docílila toho, Ïe na fotce vypadá tak prÈavá, fakt netu‰ím. Kdyby se ov‰em celá fiada dívek postavila, dosahovala by Bezvabidlo minimálnû ke druhé fiadû klukÛ shora. PARTNER BEZVABIDLA je právû ve druhé fiadû klukÛ shora, dvanáct˘ zprava. Fakt pûknej a sympatickej bloÀìák. VLÁëA KLEMA je odspodu ve tfietí fiadû klukÛ první zleva. JARDA ·KUBAL stojí vedle Vládi ve tfietí fiadû klukÛ druh˘ zleva. JIRKA ODVÁRKA jsem já, a stojím pfiesnû nad Jardou, jaksi osamûle a mimo v‰echny fiady. MOJE PARTNERKA z pokraãovaãek a speciálek je druhá doprava od Mistrabrouãka. Má dlouhé ãerné vlasy a dala mi medvídka Béìu (heã!). EVÎEN, MICHAL, BOB a medvídek BÉëA na fotce bohuÏel nejsou, a vzhledem k tomu, Ïe Jindra na fotce je, nelze ani pfiedpokládat, Ïe by zrovna byli ve formance. Kde jsou? Nevím.
129
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 130
130
131
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 132
1969 „To jsou blb˘ fóry!“ Zafival jsem smíchy, kdyÏ se mi koneãnû podafiilo vypáãit víãko od vojenského le‰tidla obuvi. Na tmavû lesknoucí se plo‰e krému jsem spatfiil hfiebíkem peãlivû vykrouÏenou ãíslici: 730. Zabofiil jsem ruãe zbrusu nov˘ dfievûn˘ kartáã s potiskem zkfiíÏen˘ch meãÛ do plechové dózy v barvû khaki a krouÏiv˘m
132
133
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 134
pohybem zru‰il jednou provÏdy to tolik odporné ãíslo. Velmi pedantsky jsem naná‰el stejnomûrnou vrstviãku ãerného vixu na kanady (vojenská obuv vzor 60) a pak je trpûliv˘m a dlouhodob˘m le‰tûním vyhnal aÏ do oslÀujícího a bfiitkého lesku. Na okenním parapetu non‰alantnû sedûl elegantní nadporuãík Vokrouhlík. Byl to typ stárnoucího playboye, kter˘ se jaksi stylovû pozapomnûl v letech padesát˘ch. Vlasy mûl vyãesány „na emana“ a ze zadní pravé kapsy kalhot mu trãel hfieben. VÏdycky se snaÏil o úsmûv a` la samotn˘ King Elvis, s frajersky nadzvednut˘m koutkem úst. Tento úsmûv v‰ak v jeho provedení pfiipomínal spí‰e pfiedobraz souãasného ‰klebence chvástavého rétora a partajního teoretika Míly Ransdorfa. „Tady jsme, kucíí, poslouchejte mû, do piãe, sakra, poblíÏ Dolu Richard pfied rokem zakopali zbranû a stfielivo PROTI RUSÁKUM!“ máchl imaginativnû rukou elvisovsk˘ npor. Vokrouhlík nûkam do prostoru smûrem k Radob˘lu. „Velel tomu pfiímo osobnû sám plukovník Lion, velitel na‰í Ïenijní brigády.“
134
Nevycházeli jsme z úÏasu a stále le‰tili kanady jako utrÏení od fietûzu. Major Matú‰, politruk, tj. „politiãeskyj rukavaditûl“, nám umûlecky procítûnû ãetl na P·M (politické ‰kolení muÏstva) pasáÏe ze star‰ích jiÏ a pfiedlouh˘ch Dubãekov˘ch projevÛ. Dokonce nám na PVS (politickov˘chovná svûtnice) obãas jeho projevy, snad pro oÏivení a ilustraci, s viditelnou láskou a péãí pfiehrával na rozhrkaném cívkovém magnetofonu. Bylo nám to naprosto ‰umák. Na PVS jsme ale vysedávali a zahnívali moc rádi, zaãínaly totiÏ jiÏ drsnûj‰í podzimní plískanice. Místnost s neprody‰nû uzavfien˘mi okny se vÏdy zaplnila útuln˘m domáck˘m puchem, zpÛsoben˘m netoliko tím, Ïe jsme pfii vstupu do PVS museli povinnû odloÏit kanady, které jsme jinak mûli na nohách cel˘ den. Praním ponoÏek se ze zásady nikdo z nás – a to vûru zcela ortodoxnû a dlouhodobû – nezab˘val, ostatnû v kasínu tekla voda jen obãas a byla úplnû ledová.
135
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 136
Ustálenou zvyklostí naopak bylo, Ïe vyprané mokré ponoÏky ten, kdo ‰el okolo, ‰típnul, navlékl si je, a na místû právû spáchaného zloãinu krádeÏe mezi soudruhy vojáky zanechal svoje fusekle dlouhodobû nevyprané a ‰pínou zpravidla jiÏ zatuhle stojící. Pfii P·M jsme na‰e pfiedná‰ející furÈáky nikdy neposlouchali, podfiimovali jsme slastnû v teple a pfiem˘‰leli najmû o pfiekrásn˘ch dámsk˘ch sekundárních pfiíznacích. Po nûkolika t˘dnech do‰lo k rasantnímu obratu smûrem v˘chodním. Na dlouhé hlavní chodbû se pfies noc objevila obrovská nástûnka, které vévodil olbfiímí Vladimír Iljiã v barvû zlaté, lehce reliéfní a ukazující kamsi do dáli, patrnû pfiímo tam, totiÏ do na‰ich svûtl˘ch zítfikÛ. Vpravo od lysého Uljanova s kozí bradkou se skvûl nápis Bratrství ve zbrani. Pfiímo pod titulem se nacházela kolekce profesionálnû propagandistick˘ch fotografií, na nichÏ – s rozesmát˘mi tváfiemi manek˘nÛ – pfiíslu‰níci âeskoslovenské armády pfiátelsky diskutovali s manek˘ny sovûtsk˘mi. Nad knihou. U vysílaãky.
136
Nad ‰achovnicí. PoblíÏ rozmazaného (!) raketometu. U harmoniky. V plaveckém bazénu. Na lehkoatletické dráze. V divadle. V cirkusu. Ideologické provûrky dÛstojnického sboru byly uzavfieny. U Ïenijní brigády, kde slouÏilo kolem tfií tisíc záklaìákÛ a nûkolik set lampasákÛ, byli z armády vylouãeni pouze dva (ano, DVA!) lampióni. Byl to nበuslzen˘ dubãekovec Matú‰ a velitel celé brigády Lion. Bylo nám to naprosto ‰umák. Zbytek dÛstojnického sboru v‰ak snad v jediné sekundû provedl totální obrat. JiÏ nikdy jsme z jejich úst nezaslechli v˘raz RUSÁK. Lampióni ho umûlecky tvofiivû a kreativnû substituovali v˘razem SOVùT. Sovûtská armáda, sovût‰tí pfiátelé, sovût‰tí bratfii. Sovûtsk˘ blok. Sovûtská mírová zahraniãní politika vzájemného porozu-
137
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 138
mûní mezi národy celého svûta a vûãného bojového pfiátelství ve zbrani pfii ochranû míru a oprávnûn˘ch zájmÛ dûlnické tfiídy, nositelky vûdecko-technického pokroku... Korunu v‰emu dûní nasadil velitel na‰eho praporu (prapor mûl tehdy asi sto dvacet maníkÛ) major Jedliãka, zvan˘ v‰eobecnû pro svoji malou, silnû pfiiprcatûlou figuru Jedle. Naprostou novinku o aktuálních politick˘ch postojích majora Jedliãky jsme se dozvûdûli od Jardy Harazima, kter˘ s politicky zásaditû pevn˘m Jedliãkou jezdil coby osobní fiidiã gazíku. „Ten kokot Jedle zaãal z niãehoÏ nic, do piãe, zpívat za jízdy rusk˘ ãastu‰ky v originále. No, do piãe, normálka úplnû nahlas za jízdy spustil: Rázcvetáály jáábloni i grÛÛ‰i, poblili tumáány nad rjekóój, vycháádíílaá na bjereg…“ „Kurva, to kurva néní tak blbéé, do piãe. On ten…, tá Jedla dobfie vé, akého má ukecaného panského koãi‰a, do piãe.“ Podtrhl a zv˘raznil neklamn˘ politick˘ v˘znam Jedliãkovy zpûvavé sovûtské inserce, úãelovû a jednostrannû zacílené na nás vojáky základní sluÏby, Fanó‰ Calábek – pÛvodem od R˘mafiova, poblíÏ té na‰é Ïírné Hané.
Na celá kasárna byla uvalena pfiísná prohibice. To mûlo tûÏk˘ pfietûÏk˘ dopad na mûsto Litomûfiice.
138
139
My v‰ichni, ktefií jsme aÏ doposud zvesela kalili v armách a ãetn˘ch vojensk˘ch klubech v naprostém skrytu za kasárensk˘mi zdmi, jsme nyní za pafibou museli vyráÏet ven mezi civilisty na takzvané vycházky. Po nûkolika t˘dnech bylo vojenské vûzení plné k prasknutí a ve mûstû stále pfiib˘valo zbyteãn˘ch incidentÛ. A tak byla velením zorganizována druÏební akce s na‰imi bratry ve zbrani, s na‰imi bojov˘mi soudruhy, jen úplnû doãasnû umístûn˘mi v blízk˘ch Milovicích. Nejvût‰í nervozitu oãividnû jevili lampasáci: my jsme byli v pohodû a natírali trávu na zeleno, vápnem bílili spodky stromÛ, jedovatû rud˘m pískem vysypávali cesty mezi baráky, ale hlavnû donekoneãna ‰úrovali betonov˘ buzerák. Koneãnû pfii‰el Den D. Odûni do slavnostních stejnokrojÛ, nejménû stokrát instruováni a pfiekontrolováni, jsme ve vzoro-
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 140
vém ‰iku oãekávali pfiíjezd druÏební sovûtské jednotky. „Sou to, do piãe, úplnû normální kucíí, jako jsme my sami, kurva…“ ¤ekl kdosi polohlasem, kdyÏ autobus, kter˘ musel pamatovat Trockého, vykrouÏil elegantní kfiivku na na‰em buzerplacu a zahalil nás dusivû tmav˘m koufiem nepo‰telovaného Dieselova motoru.
Byla to gardová jednotka, urãená v˘luãnû k obdobn˘m exhibicím. DÛstojníci z obou stran se odebrali do klubu na‰eho praporu, kde byla pfiipravena (pfiísnû stfieÏená) opulentní Ïranice a chlastaãka. MuÏstvo se mûlo s tûmi vybran˘mi gardov˘mi Èulpasy druÏit pfiímo na buzeráku. Pohlédl jsem na jejich v˘loÏky s obrovsk˘m CA – Centrálnaja Ármija, Stfiední skupina vojsk – a zavzpomínal na nekoneãné hovory a diskuse v‰ech PraÏanÛ právû s nimi po 21. srpnu 1968. Byla to ztráta ãasu. Jsou to ti nejkovanûj‰í politiãtí trotlové, ktefií na kaÏd˘ argument odpovídají vûtami vyãten˘mi z nejrÛznûj‰ích tûch jejich „pfiíãurek“.
Moji vrstevníci ve zbrani v‰ichni jakÏ takÏ rusky rozumûli, jak by také ne, vÏdyÈ rusk˘ jazyk do nás tloukli jiÏ od ãtvrt˘ch tfiíd ZD·. A i jen pouhopouh˘m poslechem âeskoslovenského rozhlasu v padesát˘ch letech se ru‰tinu opravdu musel nauãit i ten nejposlednûj‰í flegmatik, a snad i hluchoslepec. Zábava na buzerplacu v‰ak pfiesto vázla, takÏe jsme s úlevou pfiivítali ukonãení obÏerného soaré v klubu. Závûreãná se projevila vynesením nûkolika totálnû zbofien˘ch rusk˘ch dÛstojníkÛ z klubu, patami po hrdinsku napfied, a to ‰tando péro pfiímo do autobusu, co pamatoval slovutná Trockého h˘Ïìata. Z obrovité kované bedny, skryté kdesi v nejintimnûj‰ích útrobách toho transsibifiského expresu, jsme v‰ichni obdrÏeli padarónok v podobû plné litrové lahve, která tvarem pfiipomínala litrovky od octa, vyrábûné z ãirého skla. Pfiípravy na restart obstaroÏního autobusu s malinkat˘mi okénky byly v plném proudu: Ïhavili se cívky, na‰i druÏební hosté stfiídavû nastupovali a vystupovali, podle toho, jak se organizaãnû pruÏnû mûnilo pojetí startu – zda bude tu jejich technickomuzeální památku nutno roztlaãovat, ãi nikoliv. My uÏ jsme opût stáli ve vzorovû vyrovnaném hap-
140
141
Nebyli to vÛbec „normální kucíí“.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 142
táku a kaÏd˘ z nás s octovou litrovkou v ruce jim vzdával „k poctû zbraÀ“. Autobus nás odmûnil dvûma dûlov˘mi p‰ouky a cel˘ buzerplac se zahalil do ãerného d˘mu. KdyÏ muzeální veterán zmizel na‰im dojat˘m, bohatû slzícím zrakÛm z oãí, velel silnû podrou‰en˘ Jedle Rozchod! a ihned poté se hrdinnû skácel k zemi. Jednomu z ãetn˘ch „neukáznûn˘ch jedincÛ“ z na‰í roty se uÏ na buzeráku podafiilo prstem darovanou litrovku deflorovat: „Je tam, do piãe, voÀavka!“ Po pfiíchodu na rotu vût‰ina z nás fla‰ku ihned odhodila do obrovského plechového ko‰e. Jiní specialisté a odborníci v‰ak tyto butylky vybírali a po cel˘ch desítkách je uzamykali do plechov˘ch skfiínûk na ‰atnû. Rozhodl jsem se dárek od na‰ich sovûtsk˘ch pfiátel vyuÏít skuteãnû kreativním zpÛsobem: sundal jsem kanady vzor 60, otevfiel litrovku, peãlivû rozmûfiil obsah na dvû poloviny a do kaÏdé botiãky vylil po pÛlce litru darované smûsi. Moje botky drÏely obsah pfiekvapivé desinfikující
142
chemikálie pfiímo brilantnû. Doufal jsem, Ïe macerace vnitfiní ãásti bot probûhne tak – dejme tomu – za tfii hodinky. Quíãeru jsem promacerovanou, hustû viskózní emulzi, která jiÏ chytila barviãku, vÛni a rovnûÏ tenzi lehkého topného oleje, vylil do turecké latríny. Ráno byly kanady naprosto suché. Obul jsem si je uspokojenû a nosil nûkolik dní. MÛj vynález aplikované vûdy a technologie se Ïel nakonec vÛbec neosvûdãil. Po nûkolika dnech jsem svoji obuv vzor 60 vymûnil ve skladu za jinou, která zapáchala POUZE po neumyt˘ch nohách m˘ch pfiemnoha pfiedchÛdcÛ. Mnohem pfiekvapivûj‰í uÏití sovûtského dáreãku ve skle v‰ak pfiedvedli ti jedinci, ktefií vyhazované lahve ãile tezaurovali do sv˘ch ‰atních skfiínûk. Nejdfiíve tu hrÛzu chlastali ãistou. KdyÏ jsme vidûli, Ïe popíjeãi ihned neoslepli a ani nezblbli, pfiidali jsme se ke „ko‰tu“. Roztok ze sibifisk˘ch rÛÏiãek bolestivû seÏehl patro, jazyk a dásnû jako prav˘ velkobol‰evick˘ plamenoflusák.
143
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 144
„Muosime to, kurva do piãe, s vuola- da- ãím zamixovaÈ, do piãe,“ prohlásil vÛbec nejvût‰í opilec z na‰í roty, fieãen˘ Vypro‰Èovák, profesí toÈ fiidiã tanku vypro‰Èovacího, a vytasil se s plechov˘m kanystrem pln˘m jasnû modré ohnivé smûsi jménem Iron. Po nûkolika hodinách tvÛrãí práce tak vznikl Milovick˘ koktejl: iron, voÀavka, voda, ovocn˘ sirup. Doporuãená koncentrace – dle mlsn˘ch jaz˘ãkÛ pfiíslu‰n˘ch konzumentÛ. Mnû osobnû nejvíce zachutnala variace Milovického koktejlu se sirupem citrusov˘m. To uÏ ale nebyl Milovick˘ koktejl echtovnû prav˘, anóbrÏ Milovick˘ fizz. Pouze JEDEN, jeden jedin˘ z nás v‰ech, Maìar Laco Nagy, pouÏil sovûtskou voÀavku k pÛvodnímu úãelu: KdyÏ se veãer oholil, nastfiíkal si to svinstvo na ksicht coby vodu po holení. O minutu pozdûji se dostavil osvûÏen a tfieskutû vonící na na‰i velice muÏnû smradlavou loÏnici. Sv˘m hygienick˘m poãinem vzbudil ale tak v‰eobecn˘ odpor a nevÛli, Ïe ho ãtyfiicet kooperujících rukou doslova vyneslo a potupnû vyhodilo aÏ na chladné kachlíãky chodby, kde strávil naprosto osamûle kormutlivou noc.
Dne 19. srpna 1970 v 18.00 byl v celém kasínu vyhlá‰en poplach. Drnãivû znûli bzuãáky, dozorãí lítal na chodbû a stfiídavû pískal na pí‰Èalku a fival: Vyhla‰uji Bopo! Vyhla‰uji Bopo! Byli jsme udiveni a pfiekvapeni. Je‰tû nikdy pfiedtím – a pak uÏ nikdy potom – se nestalo, Ïe bychom o poplachu nevûdûli pfiedem. Îádn˘ z lampasákÛ, poãínaje veliteli ãet, rot a praporÛ, si nikdy nelajsnul obrovské riziko, Ïe právû ta JEHO jednotka nenastoupí vãas, pfiípadnû Ïe se nûkde pfied poplachem oÏere, nebo dokonce – to bylo asi nejvût‰í nebezpeãí – Ïe se vytratí do nûkteré z blízk˘ch putyk ve mûstû, a nenastoupí tudíÏ vÛbec. Proto nám furÈáci poplachy pfiedem avizovali, vãetnû exaktní hodiny, kryjíce si tím vlastní záda… 19. srpna 1970 v 18.00 hodin nastal stra‰liv˘ zmatek, nikdo nemûl pfiipravenu polní, vyvalovali jsme si právû kejty na kavalcích, byli jsme uÏ po veãefii, rozváÏnû jsme pokufiovali a provozovali „duhov˘ veãírek“ dle patnáct let starého instruktáÏního návodu PhDr. Josefa ·kvoreckého. Jeho Tankov˘ prapor jsme je‰tû podstatnû umûlecky dotvofiili a zdokonalili tím, Ïe jsme jednotlivé
144
145
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 146
typy prdÛ odu‰evnûle a inspirativnû zafiadili, kategorizovali a souãasnû je i poeticky pojmenovali. V fiazení dle jejich energie a prÛtoãné kinetické síly nám vycházelo: 1) Ticho‰lápek. 2) ·iplísek. 3) BaheÀák. 4) Fuãík. 5) Roztrhprdel. 6) Utrhprdel. 7) Prd hromadného niãení. V této sedmistupÀové vûdecké ‰kále jsme bezpeãnû diagnostikovali a posléze i oznaãili stupnû ãíslo ãtyfii, pût, ‰est a sedm jako zcela zásadnû nevhodné k pfiípadnému vyuÏití pfii duhov˘ch veãírcích. Jejich gradující síla byla totiÏ tak obrovsky mocná, Ïe sirku ruãe zapálenou tûsnû poblíÏ fiitního pí‰tûle umûlcova vÏdy bezpeãnû sfoukávávaly. Bezkonkurenãním vítûzem soutûÏe byl zpûvavû protáhl˘ prd ·iplísek. Hofiel nezfiídka aÏ metr dlouh˘m plamenem nejpÛvabnûj‰ích barev duhy. Svítil pfiekrásnû. Bopo!
146
Bojov˘ poplach vyhlá‰en˘ tak neoãekávanû v 18.00 dne 19. srpna 1970 zastavil ráznû na‰e odu‰evnûlá vûdecká bádání. Vzápûtí jsme zaslechli rozkaz pro v‰echny fiidiãe: S technikou z autoparku nevyjíÏdût!, coÏ nás naprosto neoprávnûnû zklidnilo. „Eném zase nûjakéé buzeraãka, do piãe,“ otrávenû prohodil Fanó‰ Calábek, kdyÏ jsme se maãkali v uzouãkém vchodu skladu zbraní, kde jsme po jednom vyndávali kvéry ze stojanu. Zaãali se objevovat první dÛstojníci. Bylo na nich markantnû vidût, Ïe ani oni NEBYLI o poplachu pfiedem informováni. Nervozita z nich jen kapala. Dávno po ãasovém limitu stanoveném pro nástup na bojov˘ poplach jsme se zaãali volnû trousit na buzerák. KaÏd˘ táhl velkou polní, malou polní a kvér. Vidûli jsme, Ïe u sousedních rot a praporÛ, kam jen na‰e oko dohlédlo, je pfiesnû tent˘Ï zmatek jako u nás. „Ten rozkaz, do piãe, k tomuhle pojeban˘mu poplachu musel pfiijít aÏ snad z vrchního velení armády, kurva. Kdyby to bylo jen z okruhu v Pfiíbra-
147
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 148
mi, urãitû by se to nûjak nûkde rozkecalo, jako dycinky, do piãe,“ zaznûl nûãí komentáfi, hodnotící vyvstal˘ zmatek na obecné rovinû. DÛstojníci se chovali jako nepfiíãetní. Nesmyslnû na nás fivali a vûdûli naprosto stejn˘ velik˘ kulov˘ jako my maníci. V ãase minimálnû ãtyfiikrát pfievy‰ujícím stanoven˘ limit k v˘jezdu jednotky z kasáren jsme koneãnû byli nastoupeni. Pfii‰el Jedle. Velel rozestoupit se. Potom jsme museli své polní a samopaly odloÏit na beton. Kontrolovalo se úplnû v‰echno. KdyÏ jsme se museli vyzout, zjistilo se, Ïe minimálnû polovina z nás hupsla do obuvi vzoru 60 naboso. Dal‰í z nás mûli pod maskáãi pyÏamo. Pfieskládávaly se atombordely (PCHOJ) a kontrolovala ãistota e‰usÛ. DÛstojníci na nás fivali jako smyslÛ zbaveni. Dementní poruãík Raul, kter˘ za klidové situace koktal tak silnû, Ïe se vÛbec nebyl schopen zfietelnû vymáãknout, natoÏ pak komukoliv cokoliv zavelet, byl tak psychicky rozru‰en, Ïe nevydávaje ani hlásku
chodil od jednoho z nás k druhému – rudû brunátn˘ jak fiedkviãka ‰kolní – a toliko ukazoval: Nahoru! DolÛ! Do skfiíÀky! Elvis Vokrouhlík úplnû zapomnûl na navykl˘ ·klebenec RansdorfÛv. ¤val jak dobfie vydráÏdûn˘ panther. Asi po dvou hodinách hluãné buzeraãky (z na‰í strany to ov‰em byla pouhá pfiiráÏeãka) bylo koneãnû v‰echno v jakéms takéms pofiádku.
148
149
Fasovali jsme ostré stfielivo! Proti podpisu jsme kaÏd˘ obdrÏel 64 (!) patron. Je‰tû ve skladu jsme si museli napáskovat dva plné zásobníky do samopalu a uloÏit je do sumek na opasku. Nikdy pfiedtím ani potom se nic podobného nestalo. Pfii ostr˘ch stfielbách jsme náboje dostávali zásadnû po jednom, a vÏdy aÏ na samotné palebné ãáfie stfielnice. Potom jsme vyfasovali helmy. V‰ichni jsme tu ozdobu mûli na hlavû poprvé. Vypadali jsme jako skupina pobláznûn˘ch hfiíbkÛ, pátrajících usilovnû po tom svém dubovém hvozdu.
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 150
Stále jsme sledovali dûní u sousedních praporÛ, kde bylo postupováno naprosto stejnû. JiÏ za úplné tmy, pod svûtly mihotav˘ch a tesknû vrãících v˘bojek, nám major Jedle, velitel praporu, oznámil obrovskou novinku, totiÏ Ïe jsme v plné ostré bojové pohotovosti, Ïe nesmíme odkládat ani obuv, ani odûvní svr‰ky, natoÏ polní nebo zbranû. Îe si nesmíme rozepínat ani opasky! „A ão, ão, keì, do piãe, budûm potrebovaÈ sraÈ… Kurva?“ otázal se Laco Nagy znepokojenû. „No to jó, to jó, to SNAD jó…,“ zadumanû mu odvûtil náhle zasnûnû nerozhodn˘ Jedle. Potom ihned zavelel: „¤idiãi na místû, ostatní rozchod!“ Nahrnuli jsme se zpátky do budovy a fiízli jsme sebou do postelí. V helmách a v opascích, na kter˘ch kaÏd˘ z nás mûl sumku se stfielivem, plynovou masku, dozimetr a bodák v koÏené po‰vû. „Na to já se muoÏem…, do piãe…, kurva…, jebem…,“ sly‰el jsem Vypro‰ÈovákÛv bas z bidla, následovan˘ tfieskem odhozené helmice a zvukem rozepínaného opasku.
150
V‰ichni jsme z hlav sundali pfiílby a z hfiíbeãkÛ jsme se tak stali opût vojáky âeskoslovenské lidové armády. Z oken otevfien˘ch na buzerplac jsme zaslechli temn˘ hukot a fiinãení blíÏící se techniky. Vyvalili jsme se v‰ichni do oken. Dole pod námi rovnali dÛstojníci obrnûné transportéry OT 64 do pfiedepsan˘ch vzorov˘ch linií, pfiijely i dvû véesky a dokonce vypro‰Èovák. Vnû tvaru stál zcela osamûl˘ JedliãkÛv terénní GAZ, ze kterého na nás vesele mával Jarda Harazim. KdyÏ bylo v‰e uspofiádáno a srovnáno, fiidiãi vypnuli motory a pfii‰li k nám nahoru. Byly dvû hodiny ráno dne 20. srpna 1970. Nikdo z nás nespal, kdyÏ se do na‰í cimry pfiifiítil nadporuãík Elvis Presley Vokrouhlík. Spatfiil na‰e pohlavní plecháãe volnû se válející na podlaze a rozepjaté odloÏené opasky na kavalcích. Byl tak rozãilen˘, Ïe zapomnûl na kultivovanou práci se sv˘m horním rtem a pfie‰el okamÏitû k vûci:
151
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 152
„Soudruzi!“ oslovil nás nesmírnû ráznû a hlasitû, aãkoliv jedin˘ soudruh v místnosti byl právû on sám. „Na‰e jednotka bude nasazena v pfiímém boji proti kontrarevoluci, na obranu socialismu v na‰í krásné vlasti.“ Bylo ticho. „Místem bojového nasazení na‰eho útvaru je krajské mûsto Ústí nad Labem…“ Elvis chtûl asi dále pokraãovat v motivaãním projevu, leã Vypro‰Èovák mu to neumoÏnil: „âo to melie‰, bohajeho, do piãe, kurva. Hoci aká kontrarevoljúcia? Kurva, dyk, do piãe, dyk to je…“ „Îádn˘ diskuze!“ zafival hlasem mamuta v fiíji Vokrouhlík a chvatnû ustoupil aÏ do mezidvefií. „Îádn˘ diskuze!“ zopakoval pfiesnû o celou oktávu v˘‰e, one more time again, a v mÏiku zavfiel vefieje dvefií zvenãí. Nevûdûli jsme, co v‰echno jiÏ musel soudruh nadporuãík vyslechnout na jin˘ch cimrách, v té na‰í loÏnici ale oãividnû uÏ nechtûl riskovat vÛbec nic. Kvapnû ustoupil na chodbu a provedl to vãas. „Ja to jebem do vazu!“
152
Odstartoval kdosi dvoudenní kolokvium celého na‰eho pokoje na jediné téma: 21. srpen. Detailnû jsme probrali události ze srpna 1969 v Brnû. V létû 1969 jsme je‰tû v‰ichni mûli pfied vojnou. Pfiednesl jsem referát o prÛbûhu 21. srpna 1969 v Praze. Úãastníky semináfie to zajímalo. Tehdy ne‰lo pfiehlédnout úãast stovek agentÛ STB v civilu, ktefií házeli dlaÏebními kostkami a vystupovali proti vyãkávající policii provokativnû, aby tak oprávnili následující brutální zásah – hon na úplnû bezbranné lidi. „Kurva, to nám budú téé plechovéé kastróóléé na piãu,“ zvaÏoval a oceÀoval z nebesk˘ch v˘‰in svého kavalcovitého bidla Fanó‰, jakou tak asi mají ‰anci na‰e pfiilbice oproti hozené dlaÏební kostce. Politicky jsme byli v‰ichni naprosto zajedno. Kdybychom zrovínka nebyli na vojnû, byla by vût‰ina z nás pravdûpodobnû na demonstracích. Mûli jsme kaÏd˘ ‰edesát ãtyfii ostr˘ch. Hádali jsme se spolu, mezi sebou, jeden s druh˘m, zda je stfielba do neozbrojeného davu, v pfiípadû, Ïe budeme pfiímo napadeni tfieba tûmi dlaÏkami, vÛbec myslitelná.
153
sazba
26.11.2002
9:53
Stránka 154
Minimálnû polovina na‰í cimry by byla vyfasované ostré náboje pouÏila, pokud by jim k tomu byl vydán jasn˘ rozkaz nebo pokud by byli oni sami ãi jejich kamarádi v pfiímém ohroÏení Ïivota. Je‰tû teì je mi z tohoto storáãe tûÏko u srdce. Celé dva dny jsme se o to hádali a pfieli. Obû strany dávno vyãerpaly své argumenty, ale vá‰nivû je servírovaly do debaty znovu a nanovo.
Dne 22. srpna 1970 ve ãtyfii hodiny ráno byl poplach v celé âeskoslovenské armádû odvolán.
154
155
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 156
156
157
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 158
1973 Pokud bychom si dali tu práci a vûru zblízka se seznámili se Slovníkem ãeskoslovensk˘ch hudebních skladatelÛ, nalezli bychom na jeho stránkách jméno hudební skladatelky BlaÏeny Rilek StaÀkové. ZdÛrazním, Ïe se opravdu a zcela správnû jmenovala BlaÏena RILEK StaÀková, nikoliv BlaÏena RILKE StaÀková, jak jsem se sám dlouhodobû chyb-
158
159
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 160
nû domníval, kdyÏ jsem k BlaÏenû Rilek StaÀkové pfiifiazoval toho starého rakouského prìolu – a rovnûÏ, to v neposlední fiadû, básníka –, kter˘ Ïil kdysi v Praze, lyrického cyklika a pfiedskokana existencialismu (Rainer Maria Rilke, 1875–1926). Konkrétní osud tajemného pana Rilka, kterého si tetiãka BlaÏena StaÀková vetkla do svého jména, aby vytvofiila nezvyklou kombinací svÛj „umûleck˘ pseudonym“, nám zÛstává dodnes naprosto utajen. Snad se jednalo o nûjakou její nenaplnûnou, nebo tfiebas tajnû naplnûnou, moÏná i ‰Èastnû pfieplnûnou lásku.
Hudební skladatelka BlaÏena Rilek StaÀková je mojí pfiímou pfiíbuznou. Pfiíbuznou krevní, ãi snad pfiímo plnokrevní, neboÈ vûfite nevûfite hudební skladatelka BlaÏena Rilek StaÀková byla nejstar‰í sestrou mojí babiãky. Po celém pfiíbuzenstvu se BlaÏena proslavila pfiedev‰ím dvûma zpÛsoby. Stále a nesmírnû peãlivû sledovala nejrÛznûj‰í v˘roãí a svátky desítek, snad i stovek osob.
Pfiesnû v daném termínu pfiedmûtnou rodinu NEPOZVÁNA nav‰tívila a oslavenci pfiedala naprosto nesmysln˘ dáreãek, kter˘ v‰ak dokázala s neuvûfiitelnou slovní kadencí okecat. Dáreãkem byl vÏdy naprosto bezcenn˘ pfiedmût, znaãnû jiÏ pouÏíváním opotfiebovan˘ a se‰l˘. Vzpomínám si na okousanou dfievûnou násadku od redisperka, kterou jsem je‰tû jako mal˘ klouãek od své tety BlaÏeny dostal s málem hodinov˘m v˘kladem, jak do té oÏv˘kaniny mohu zasunout pérko, které si ov‰em sám zakoupím, a s ním si pak mohu tfieba psát, nebo kreslit, ãi dokonce poãítat… JiÏ tenkrát jsem v‰ak ovládal ve‰kerou pfiesmutnou ‰albu svûta a STATEâNù jsem jí dokázal podûkovat, aã bych ji tak rád, a nepochybnû i zcela srdeãnû poslal do prdele. Rubovou stranu mince BlaÏenin˘ch gratulací tvofiil její nikdy nehynoucí apetit. Nejlépe to snad za nás za v‰echny vystihl mÛj krásn˘ dûdeãek Karel Fischer, kdyÏ po BlaÏeninû odchodu z jakési pradávné rodinné oslavy, nûkdy tak kolem roku 1940, prohlásil: „BláÏe se nedivte, dyÈ ãtrnáct dní pfiedem neÏrala, a nebude Ïrát zase cel˘ch následujících ãtrnáct dní…“
160
161
Prostû to nevíme.
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 162
V celé rodinû dodnes na BlaÏenu v‰ichni vzpomínáme snad kaÏdiãk˘ ·tûdr˘ veãer, kdy s oblibou doslovnû citujeme nezapomenutelnou velevûtu, kterou pronesla po poÏití ‰esti porcí smaÏeného kapra a plné vany bramborového salátu: „Vánoce, to není jenom to ÎRÁDLO, Vánoce – to je pfiedev‰ím POEZIE!“ BlaÏena Rilek StaÀková vystudovala na pfielomu devatenáctého a dvacátého století. Dosáhla nejvy‰‰ího vzdûlání, které tehdy mohla mladá dívka získat. Od roku 1911 do roku 1950 nepfietrÏitû uãila na nejrÛznûj‰ích ‰kolách v mal˘ch nebo jen stfiednû velik˘ch obcích v˘chodoãeského kraje. Vyuãovala jazyky, literaturu, historii a hudební nauku. Pokusme se nyní pfiedstavit si Ïivot humanitnû vzdûlané Ïeny na malém mûstû v první polovinû dvacátého století. V‰ichni se znají. Svobodná uãitelka Ïije (bydlí) sama… ¤ada srdcov˘ch skandálÛ a patrnû i finanãní nouze nutí mladou, osamûle Ïijící uãitelku ke zmûnám místa a ke stálému stûhování z místa na místo. Tûch mal˘ch obcí byly desítky.
V roce 1973, kdy reálnû vstoupíme do tohoto storáãe, je BlaÏenû osmdesát pût let, Ïije osamûle v malém bytû poblíÏ Belcredky v Praze Hole‰ovicích. BlaÏena je v roce 1973 plnû akãní a neobyãejnû energická malinkatá Jagu‰ka – a právû je na jedné z tolik obávan˘ch „pfiepadov˘ch náv‰tûv“. BohuÏel u nás doma v Bfievnovû. Teì zrovna pfiedala mojí mamince k svátku osobit˘ dáreãek. Ze ‰estkrát pouÏitého zdobného papírku Made in the year 1926 vypadla malá kulatá placiãka halabala splácnutá z moduritu a opatfiená na zadní stranû hodnû jet˘m zavíracím ‰pendlíkem, kterému se v âechách správnû fiíká sicherhajcka. Na líci placiãky jsou dvû vlnky (asi stvofiené kolozub˘m hfiebínkem) a lehce kydnuto ãerné barvy. „To je umûlecká broÏ od samotného slavného akademického sochafie Cerovace…,“ zahájila BlaÏena obvyklou hodinovou pfiedná‰ku ozvlá‰tÀující darovan˘ pfiedmût. Pokraãovala nezadrÏitelnû dál a dál… „Je to KOBALT – vybrala jsem pro tebe, milá Lilo, kobalt,“ uzavfiela koneãnû BlaÏena a prstíkem poklepala na ten ãernoãernej hnus.
162
163
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 164
Máma mnû dlouze a velice tázavû pohlédla do oãí. Bylo bezpeãnû vylouãeno, Ïe by snad broÏ mohla b˘t jakkoliv umûlecká, natoÏ Ïe by byla zhotovena z kobaltu. BlaÏena tedy musela myslet modfi kobaltovou. Placka byla ãerná jak moje boty.
Odûvní v˘bava a strÛj, se kterou brilantnû excelovala pûtaosmdesátiletá BlaÏena ve stinném soukromí na‰í zahrady, mi naponejprv úplnû vyrazila dech: mûla na sobû bílé ‰ortky, za které by se nestydûl
Ïádn˘ britsk˘ kolonel na stáÏi v Indoãínû. Do nich mûla zastrãenou fiasnatou bílou blÛzku a na hlavû monumentální bíl˘ klobouk o ‰ífii pfies jeden metr. Pohlavní pokr˘vka tato byla ov‰em umûlecky – zepfiedu nazad – zproh˘bána. BlaÏena nevyuÏívala na‰í zahrádku k nûjaké rekreaci nebo snad k zahálãivému povalování v lehátku kdesi v chládku pod sluneãníkem, jak bychom mohli oãekávat u dámy, jeÏ dosáhla osmdesáti pûti let. Ne. BlaÏena na na‰í zahrádce „umûlecky tvofiila“… S úÏasem, ale i s obdivem jsem to sledovával z kuchyÀského okna. Pohybovala se po zahrádce ladnû jako laÀ: dva krÛãky, poskok, otoãka kolem osy…, jelení skok… V ruce drÏela arch papíru, do kterého si tu a tam cosi zaznamenávala. Pfii‰lo mi to zvlá‰tní. Pfii‰lo mi to nezvykle ujet˘ a tak záhadnû po‰ahan˘, Ïe jsem se u veãefie jiÏ zvûdavostí neudrÏel a otázal jsem se BlaÏeny úplnû zpfiíma, coÏe to na na‰í zahradû vytrsává, vytáãí a nakrúcá za tfieskutû záhadn˘ Rock & Roll?
164
165
Pojedli jsme bohatû a BlaÏena si dvakrát pfiidala. „Trochu teì umûlecky tvofiím, v hole‰ovickém bytû je takové horko…,“ zahledûla se BlaÏena dlouze z okna na na‰i velikou zahradu. „Pfiijeì k nám do Bfievnova kdykoliv, BlaÏenko,“ pochopila bystfie a neobyãejnû rychle máma, o ãem se tu zpívá písniãka. TakÏe tetiãka BlaÏena zaãala hojnû vyuÏívat na‰i zahrádku v Bfievnovû, vãetnû slaìouãkého dobrodiní plné ledniãky a vonících hrncÛ na sporáku mojí maminky.
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 166
Hned vzápûtí jsem vysloveného dotazu litoval. Následovala minimálnû dvouhodinová a nepfieru‰itelná BlaÏenina vûdecká pfiedná‰ka na téma Eurytmie. Sama sebe oznaãila teta smûle za zakladatelku, ãelnou, nefiku-li vÛbec nejãelnûj‰í pfiedstavitelku „eurytmie ãeskoslovenské“, sebestfiednou choreografku a ‰piãkovou vûdeckou teoretiãku oboru. U‰etfiím va‰e znavené oãi a zkrátím BlaÏeninu pfiedná‰ku o nejménû dvû hodiny: v˘raz eurytmie lze pfieloÏit jako harmonie, nebo mnohem pfiesnûji „soulad ãástí v jednom celku“. Tvofiivá BlaÏena v‰ak dovedla tuto jednoduchou my‰lenku ve svém v˘razovém tyglíku umûlecky pfietavit do smûlého pohybu doprovázeného – jak také jinak, Ïe? – hudbou. Pfii teoretickém v˘kladu moje maminka u stolu usnula, ale probudila se právû vãas, aby s pfiedstíran˘m potû‰ením a hran˘m zájmem vyslechla BlaÏenino pozvání pro nás dva ke zhlédnutí nácviku její choreografie. Já jsem se, hlupák, na eurytmii ptal – a byl jsem za to také po zásluze potrestán. Pozvání se prostû odmítnout nedalo...
Pfiedmûtná taneãní lekce odehrávala se v baletním sále. Zrcadla na v‰ech stûnách, baletní tyãe, protiskluzná palubovka. Za klavírem sedûl korepetitor pfiibliÏnû devadesátilet˘, kter˘ byl jiÏ minimálnû dvacet let po smrti, ale asi mu to dosud nikdo nefiekl. Z BlaÏeniny pfiedná‰ky jsem vûdûl, Ïe v eurytmii je kaÏdému tónu, respektive rytmu pfiifiazen pohyb, pfiípadnû celá soustava tûlních pohybÛ, vyjadfiujících ve svém souhrnu hudební dílo. Po cel˘ch deset minut, co jsme jako náv‰tûvníci lekce v baletním sále vydrÏeli, korepetitor do kláves ani jednou neudefiil. Vprostfied baletního sálu se pohybovala skupina dÛchodcÛ; nejmlad‰ím bylo sedmdesát pût. PfievaÏovaly mnohaãetnû stafienky, leã pár kouskÛ zjevnû podpantofelních stafiíkÛ tam bylo také. V‰ichni byli odûni v jakási spl˘vavá roucha na zpÛsob starovûkého ¤ecka a ve vlasech mûli vavfiínové vûneãky, jak˘mi se zdobili triumfující caesarové. ¤asnaté tógy byly bohuÏel, a to bez v˘jimky, úplnû prÛhledné; nikoliv prÛsvitné – zcela prÛhledné. Vidût bylo tedy v‰e, ano (bohuÏel, ku mé hrÛze), úplnû v‰e…
166
167
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 168
V centru uskupení stála BlaÏena v tóze je‰tû o stupeÀ prÛhlednûj‰í. V levici drÏela tamburínu, jeÏ trpûla hormonální poruchou nadmûrného rÛstu. BûÏné tamburíny mají tak dvacet centimetrÛ v prÛmûru, BlaÏenina mûla dobfie kolem ‰edesáti. BlaÏena do ní bu‰ila dlouhou paliãkou s bílou sametovou bambulí, kterou lze jinak spatfiit pouze u tympánistÛ symfonick˘ch big bandÛ. Do rozliãnû sloÏit˘ch rytmÛ BlaÏena tanãila. Grupa bizarních stafienek a dûdkÛ na kruhu její kreace s lehk˘m opoÏdûním napodobovala. Obãas BlaÏena pohyb zastavila a jala se opravovat a individuálnû upravovat poslední zatuhle strnulou taneãní pozici. NevydrÏeli jsme tu podívanou dlouho. O harmonii jednotliv˘ch ãástí v jejich úhrnném celku jsem mûl ponûkud jiné pfiedstavy. Po pár minutách jsme baletní sál velmi nakvap opustili.
udûlat? VztaÏeno k její pûtaosmdesátce ‰lo opravdu o aktivitu mimofiádnou. Hodnû neobvyklou. Pra‰tûnou. Dûsnû ‰íblou. V˘sledkem na‰í neupfiímné pochvaly byla pozvánka na koncert. Nakonec jsem se bohuÏel nechal mámou pfiesvûdãit. Byl jsem uji‰Èován o tom, Ïe jde o koncert ãistû muzikální a Ïe tam tudíÏ nespatfiím, tak jako poslednû, kfieãové Ïíly o velikosti jaternic pod suknûmi dam nûkde kolem osmdesáti let. To byla pravda. Hudební skladatelka BlaÏena Rilek StaÀková se ve sv˘ch osmdesáti pûti letech nevûnovala nûjaké ledasjaké obvyklé hudbû. Mûla vy‰‰í ambice: skládala hudbu ãtvrttónovou.
Tetû BlaÏenû jsme potom oba její choreografickou tvorbu pochválili. Co jiného jsme probÛh mûli, nebo snad jinak, do frasa, co jiného jsme vÛbec mohli
Na‰e slechy jsou uvyklé naslouchati nejrÛznûj‰ím typÛm hudby pÛltónové. Zcela bez ohledu na to, zda preferujeme jazz, dechovku nebo hudbu komorní, vnímáme v‰ichni pÛltón jako nejmen‰í vzdálenost mezi dvûma notami, které nám je‰tû znûjí libû.
168
169
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 170
Pokud pÛltón pfiefikneme na poloviny, dostaneme ãtvrttón. Ten uÏ na‰emu uchu libû nezní. Naopak! Na‰e ucho má tendenci vnímat ãtvrttón jako fale‰n˘ zvuk. Sly‰íme jej vÏdy disonantnû, je to SKORO ten pÛltón, kter˘ bychom byli b˘vali tak rádi zaslechli, leã je to o mal˘ kousililínek níÏ… Prostû hrÛza hrÛzoucí. Koncert z hudebního díla skladatelky BlaÏeny Rilek StaÀkové se konal v barokním salónku Památníku národního písemnictví na Strahovû. Dostavili jsme se s mámou vãas. Vláãel jsem otrávenû kvûtinov˘ ko‰. Byli jsme s mámou pfiipraveni na nejhor‰í, a tak nás pfiekvapilo, Ïe se nejedná o „power play“. Pfiesilovkou jsme mûli na mysli situaci – zvlá‰tû v amatérsk˘ch umûleck˘ch kruzích Ïel tak obvyklou –, kdy poãet úãinkujících pfievy‰uje poãet divákÛ. Power play to v‰ak nebyla pouze proto, Ïe úãinkující byli jenom ãtyfii. V‰ichni hráli na pozouny. Pozounové kvarteto jsme navyklí sl˘chat pfiedev‰ím v harmonick˘ch kouscích krátkého fanfárovitého typu.
170
Toto v‰ak byla úplnû jiná síla. Hráãi to do nás prali bez pouÏití dusítek, zblízka a hezky brutálnû. Naplno. Forte. Trpûl jsem pfií‰ernû. Vûdûl jsem, Ïe Symfonie pro ãtyfii pozouny hudební skladatelky BlaÏeny Rilek StaÀkové má tfii ãásti. Pozounéfii ãtvrttónovû vyuÏívali celého rozsahu sv˘ch muÏnû chlapáck˘ch nástrojÛ, coÏ se projevovalo pfiedev‰ím nejrÛznûj‰ími vzestupn˘mi ãi naopak sestupn˘mi laufy a glissandy. U pozounÛ to jde velice snadno s pomocí tak zvaného v˘suvného sniÏce. Muzikanti hráli z listu (Jakpak se asi ty slavné ãtvrttóny zapisují do osnovy?), sv˘mi nástroji rÛznû komíhali a neposedn˘mi sniÏci jak sebe navzájem, tak pfiedev‰ím sousedící notové stojánky stále teãovali, atakovali a ohroÏovali. Nemohl jsem to vydrÏet. Du‰evní muka pfierÛstala v muka fyzická.
171
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 172
Abych se psychicky odpoutal, zaãal jsem podrobnû studovat pfiekrásnou ‰tukatérskou v˘zdobu barokního salónku Památníku národního písemnictví. ProhlíÏel jsem si malífiské skvosty visící vÛkol na zdech. PoblíÏ mého sedadla byla ruãnû malovaná komoda. Ty ‰tuky, obrazy a komodu bych umûl do detailu popsat je‰tû dnes.
1982 DemiÏon. Velikej. TûÏkej. Sklenûnej. Uvnitfi 64 litrÛ müllera. S demiÏonem ne‰lo ani pohnout. Nebylo za co jej uchopit. Nakonec jsme ze zavazadlového prostoru autokaru vyndali kontrabas a poloÏili ho do uliãky mezi sedadly. AÏ potom jsme s velik˘mi potíÏemi demiÏon pln˘ vína naloÏili.
172
173
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 174
V‰ech ãtyfiiapadesát sicÛ v autobusu je obsazeno. Autokar je obstaroÏní a není vybaven klimatizací. Uliãka je zcela zarovnána ta‰kami. V‰ude kolem visí ramínka s kroji. Tím je úplnû zamezeno cirkulaci vzduchu. To je‰tû nevíme, Ïe mûsíc záfií v jiÏní Evropû roku 1982 bude teplotnû nadnormální, temperatura pfies den nepoklesne pod 32 stupÀÛ. V následujících tfiech t˘dnech ujedeme ve stafiiãkém autobusu pfies 5 tisíc kilometrÛ. OdjíÏdíme. Nûkdo zafive: „Není tu Machová!“ Zpûvaãka souborové muziky Jana Machová na‰tûstí bydlí nedaleko. Narvan˘ autobus zastavuje pfied jejím domem. Zvoníme. Ve druhém patfie se otevírá okno. V‰ichni oceÀujeme prÛsvitnou noãní ko‰ilku. „UÏ dú!“ âekáme nekoneãnû dlouho. Koneãnû jsme komplet. Folklorní soubor Josefa Vycpálka, nositel ¤ádu práce a Ceny Antonína Zápotockého, odjíÏdí z Prahy do Francie representovat âeskoslovensko. Je‰tû v Praze otevíráme ta‰ky a zaãínáme likvidovat
nachystané zásoby. V‰echno je nyní v‰ech. Autobusem kolují ‰trúdly, nûkolik druhÛ pizzy, rozliãné sendviãe, nechybí ani mÛj chleba se sádlem, proloÏen˘ cibulí. Litrové lahve s vínem jdou od úst k ústÛm. Vybalujeme kytary. Taneãní pedagog Radek Rej‰ek a primበMíla Rychta zapínají na panelu fiidiãe aparaturu s mikrofonem. Z reproduktorÛ se po celém autobusu oz˘vá pískání zpûtné vazby. Hovofií Míla. Téma: Umûlecká kázeÀ. Na nûj navazuje Radek. Mluví o „dÛstojné reprezentaci na‰í zemû v zahraniãí“. Ka‰leme na jejich projevy. Zaãínáme zpívat. Dávno jsme si pfieházeli místa na sedadlech autobusu tak, jak nám to vyhovuje. Já sedím na sedadle s Mirkou, ergonometricky spolu vytváfiíme skvûl˘ couple, Mirce je dvacet a je neobyãejnû „skladná“. Hra na rozliãné nástroje a zpûv má v jedoucím autobuse tu pravou magickou sílu bezprostfiednosti. Na malém prostoru jsme navzájem doslova propleteni. Mejdlo jako fiemen. ¤idiã autobusu Karel s námi jezdí na zájezdy ãasto. Je to odkvetlej kluk na‰eho vûku, nûkde mezi
174
175
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 176
tfiicítkou a ãtyfiicítkou. Pokud má moÏnost (dostatek místa za na‰ím autobusem), prudce a opakovanû brzdí. Cel˘ autobus se podélnû rozhoupe jak stafiiãká kocábka. ¤veme radostí. Karel je kufiák, proto k nûmu dopfiedu chodíme hulit. Vafiíme si u nûj i kafe. Na odpoãívadlech podél silnic stavíme jenom krátce, kluci vpravo, holky vlevo. Gumovou hadiãkou poãínáme zku‰enû pfietahovat víno z bazálního demiÏonu do litrovek, které jsme jiÏ cestou vychroupali. Uvnitfi autobusu je skvûlá zábava. Cel˘ autobus vesele kalí a five, jako by ‰lo o Ïivot.
a dal‰ím nekoneãnû dlouhatánském ãekání máme koneãnû v‰echny potfiebné ‰temply. Závora se otevírá.
Primበmuziky Míla Rychta nutí celou muziku vystoupit ven a vybalit nástroje. Podlézavû „na‰im celníkÛm“ zaãíná hrát. Neochotnû se pfiidáváme i my. Tancujeme. AÏ po této umûlecké prostituci
Za hranicí se obrázek okolí velice mûní. V Nûmecku je evidentnû ãisto a uspofiádáno. Upraveno. Obchody jsou plné zboÏí. Pohled na v˘klady se zeleninou, a zejména ve‰kerá fieznictví, v nás vyvolává udiven˘ smích. Jak nebetyãn˘ rozdíl to je! Srovnáváme realitu mocnû jiÏ zahnívajícího kapitalismu se skuteãností na‰eho dynamicky se rozvíjejícího socialismu. Politick˘ dozor nad na‰ím umûleck˘m zájezdem má tentokrát soudruh Hauserdamm. Jede na Západ pravdûpodobnû poprvé v Ïivotû. Pfied ãtrnácti dny se dostavil na na‰i souborovou zkou‰ku. Pfiednesl zde sáhodlouhou pfiedná‰ku na téma Problematika ãeskoslovenské emigrace. Îe se s nimi nemáme st˘kat. Îe se s nimi nemáme bavit. Vzhledem k na‰im bohat˘m zku‰enostem v komparaci s vÛbec Ïádn˘mi zku‰enostmi soudruha Hauserdamma je to opravdu nav˘sost smû‰né ‰kolení.
176
177
Na celnici Folmava nebyl v roce 1982 skoro Ïádn˘ provoz. Stojíme. âekáme.
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 178
Tento soudruh, udrÏující politick˘ dohled nad zájezdem folklorního souboru Josefa Vycpálka, nositele ¤ádu práce a Ceny Antonína Zápotockého, má nepfiehlédnutelnû monstrózní postavu. Pfies metr devadesát. Malá, úplnû ‰edivá hlava. Postava hru‰ka. ·ífie malvice alespoÀ metr a pÛl. Hned pfii prvním tankování na území Nûmecka vyrazil politick˘ pracovník soudruh Hauserdamm do obchodu pfiilehlého k ãerpací stanici. Byl tam jedin˘. My ostatní jsme dobfie vûdûli, Ïe stejné zboÏí jde koupit mimo dálnici podstatnû levnûji. Po návratu z nákupu ãtyfi autíãek Matchbox má politick˘ pracovník oãi navrch hlavy, hovofií dokonce o tom, jak˘ zde mají nûmeãtí pracující pûkn˘ a bohat˘ v˘bûr zboÏí. Prostoduch˘ funkcionáfi Hauserdamm nám byl naprosto ukraden. Na‰tûstí neumûl komunikovat Ïádnou cizí fieãí, takÏe nám ani nemohl pfiíli‰ u‰kodit. Navíc, po pravdû, asi nám ani ‰kodit nechtûl.
Ostatní vybalují spacáky a chystají se na noc v blízkém parku. Ráno zpÛsobí dívky ze souboru men‰í skandál. Zfiejmû si oplachovaly dlouhou jízdou zapafiené panímandy na toaletách v motorestu. Místnû pfiíslu‰ná hajzlbába mlãela toliko do momentu, dokud se opravdu nepfiesvûdãila, Ïe od na‰ich spofiiv˘ch kolegyÀ se Ïádn˘ch mincí rozhodnû nedoãká. Klela nûmecky, s kadencí kulometu stfiedního kalibru. ¤vala dûsivû a hrozila za na‰ím zmen‰ujícím se autobusem pûstí je‰tû tehdy, kdyÏ jsme byli zpût na dálnici. Do Dijonu, správního stfiediska Burgundska, jsme dojeli aÏ dal‰í den. Sklenûn˘ demiÏon, kter˘ jsme si zakoupili spoleãnû a kter˘ nám mûl vydrÏet tfii t˘dny, byl v té dobû úplnû prázdn˘.
V podveãer zastavujeme u motorestu u Bodamského jezera. Podle tachografu musíme udûlat pfiestávku: fiidiã Karel odchází na noc pfiespat do motorestu.
KaÏd˘ rok se v Dijonu první záfiijov˘ t˘den pofiádá nejvût‰í mezinárodní folklorní festival planety. V roce 1982 se jej zúãastnilo 72 folklorních souborÛ z 54 zemí celého svûta. Festival v Dijonu se jmenuje ^tes de la vigne (Slavnosti vinné velmi pfiípadnû Fe révy) a je to festival soutûÏní. Vyhla‰uje se pofiadí.
178
179
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 180
Pro vedení na‰eho souboru bylo na‰e umístûní vysoce prestiÏní otázkou. Ministerstvo kultury âSSR, které nás do Dijonu nominovalo, pfiedpokládalo, Ïe âeskoslovensko v mezinárodní soutûÏi zvítûzí. Nevûnovali jsme tomu valnou pozornost. Na pfiemr‰tûné cíle vedení jsme byli navyklí jiÏ z domova, kde nበfolklorní soubor reálnû pfiedstavoval superelitu. JiÏ pfii prvních secviãn˘ch zkou‰kách v Dijonu jsme zjistili, Ïe za favority nás povaÏují nejen na‰i krajané, ale rovnûÏ mnoho odborníkÛ z fiad reprezentací jin˘ch státÛ. Na budoucí vítûze nás pasovali pfiedem i francouz‰tí pofiadatelé. Ubytováni jsme byli ve vysoko‰kolsk˘ch kolejích, které v Dijonu tvofií malé mûsteãko. KaÏd˘ z nás mûl svou místnost. Byli jsme na zájezdech zvyklí spát v nejrÛznûj‰ích ubytovnách, tfieba i v‰ichni najednou v tûlocviãnû. BûÏné b˘valo také ubytování v rodinách, ale pokojíãek pro kaÏdého samostatnû, to opravdu pamatuji pouze v Dijonu v roce 1982. Byly to malinkaté cimfiiãky. Postel, psací stÛl, skfiíÀ, umyvadlo. Víc se do prostoru opravdu neve‰lo.
Post˘lka byla dûsivá. KdyÏ jste na ni usedli, pra‰tili jste se zadkem o podlahu, tak byla ta francouzská drátûnka mûkká. „Tak todlencto, to teda ne!“ fiekl jsem si. Rozebral jsem skfiíÀ stojící poblíÏ aÏ na její prvoãinitele. Fochy jsem pouÏil na v˘ztuhu postele. Vzniklá tuhá pryãna se mi jiÏ líbila. Stejnû jsme ji pak prolomili, ale to je zase story o nûãem úplnû jiném. Hlavní potíÏ spoãívala v tom, Ïe na zájezdech jsme byli zvyklí trávit ãas v‰ichni spoleãnû. Ve chvíli, kdy jsme se roze‰li do single místnÛstek, byla na‰e komunikace obtíÏná, i to blb˘ vstávání bylo neuvûfiiteln˘m problémem, jak˘koliv odjezd byl doslova katastrofou.
180
181
Ov‰em stravování v Dijonu nás nadchlo. Jedli jsme v jakémsi rannû gotickém sklepení. Úzká, nekoneãnû dlouhá místnost se sloupy a gotickou klenbou. Dlouhatánské stoly a u nich bytelné dfievûné lavice. Ve‰lo se tam nûkolik souborÛ najednou. Co dva metry byl na stolech velik˘ dÏbán s vodou a dÏbán s ãerven˘m vínem. Vodu jsme nechávali stát. Víno jsme ov‰emÏe vÏdy
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 182
vymlaskli okamÏitû. Je‰tû pfied snídaní, obûdem ãi veãefií. Jednou vedle nás sedûl sovûtsk˘ soubor. Pili jen vodu. Mûli na betla vedením zakázáno poÏívat alkohol. Rusáci nás zatrpkle pozorovali, jak tam zvesela kalíme. Byl jsem tak stra‰nû voprsklej, Ïe jsem se zvedl, ‰el k jejich stolu a otázal se s nefal‰ovan˘m podtatransko-slovensk˘m pfiízvukem: „Továry‰ãi, vy vína piÈ nûbúdûtû?“ KdyÏ mû ujistili, Ïe ne, popadl jsem rychle hned tfii jejich dÏbány vína. KdyÏ mû kolegové z na‰eho souboru vidûli, jak vítûznû vleãu k na‰emu stolu víno „od RusákÛ“, odmûnili mojí snahu hurónsk˘m fievem. Kfiik a oÏivení ve sklepení neu‰el pozornosti francouzské obsluhy – jen tak mimochodem, byly to moc pûkné místní vysoko‰kolaãky. AÏ do posledního dne festivalu mû potom vÏdy tyto dívky osobnû a velice zvesela zdravily. Pfii kaÏdiãkém jídle. Pamatovaly si mû. Stále se dotazovaly, zda máme vína dostatek. PokaÏdé mû zas a znova uji‰Èovaly, Ïe vína mÛÏeme mít, kolik ho jen vypijeme.
V tomto smûru jsme representovali ãeskoslovenskou kulturu opravdu dÛstojn˘m zpÛsobem. Nûktefií na‰i borci pili i nûkolik litrÛ vína k snídani, obûdu i veãefii.
182
183
V‰echna vystoupení probíhala v dijonské mûstské sportovní hale pro dvanáct tisíc divákÛ. Stále bylo vyprodáno. Úplnû nabito. Francouz‰tí diváci jsou úplnû jiní neÏ u nás, nebo v germanofonních zemích Evropy. V‰ude jinde obecenstvo ocení zajímavou akci potleskem. RovnûÏ na konci ãísla zdvofiile zatleská. Francouzi se chovají úplnû jinak. Povzbuzují. Kfiiãí. Îivû reagují. Vstávají a nahlas volají: „Bravo!“ Atmosféra v hale byla jak na fotbale, nebo spí‰e jak na boxu. V‰echna vystoupení se odehrávala jedinû v noci. Zaãátky zásadnû od 20, od 22, a dokonce i od 24 hodin. Úãinkující se veãer vÛbec nedostali z haly, protoÏe mezi jednotliv˘mi v˘stupy byly maximálnû hodinové pfiestávky. Nestálo za to svlékat kroje. Vût‰inou jsme proto sledovali umûleckou produkci jin˘ch státÛ. Nûkteré folklorní skupiny jsme potká-
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 184
vali na mezinárodních festivalech ãasto, vÏdy jsme se navzájem zdravili, obãas jsme si navzájem pfievlékali kroje, napfiíklad pfii reklamních prÛvodech v‰ech státÛ mûstem. Byla to veliká hlína. Jednou jsem ‰el cel˘ prÛvod s reprezentací Mexika. Sombrero mi bylo ponûkud malé, mám velikou hlavu, musel jsem si ten klobouk pfiivázat. Lehce pfiiãmoudl˘ Mexiãan v mém kroji rovnûÏ vypadal uprostfied na‰ich okrojovan˘ch a boubelat˘ch rÛÏolících dívek moc pûknû. Z v˘stupÛ jin˘ch státních reprezentací mû zaujalo folklorní vystoupení africké Republiky Togo na tfiímetrov˘ch chÛdách. KdyÏ se úãinkující vrávorajíce na chÛdách v hrozivé v˘‰ce rozbûhli do parteru mezi publikum haly, zalézali nervovû slab‰í diváci pod sedadla. Mezi chÛdafii pobíhal jak˘si ‰aman, kter˘ chrlil z úst oheÀ. Dvoumetrové plamenné laufy. Tento v˘stup jsem sledoval ze zákulisí. Proto jsem vidûl i to, co publikum ne. TotiÏ Ïe ‰aman si za scénou „nah˘bal“ z dvacetilitrového plechového kanystru s benzinem pfiímo do úst. Po návratu ze scény si pak chladil planoucí pusu ‰pinav˘m hadrem na podlahu, kter˘ mûl pfiipraven v k˘blu s vodou.
Krásná byla skupina dvanáctilet˘ch holãiãek z Nového Zélandu, zpívající teskné maorské písnû a toãící nad hlavami bíl˘mi ply‰ov˘mi tenisáky na gumû. „Ty maj ale koule, co?“ fiíkali jsme si mezi sebou.
184
185
Na v‰ech mezinárodních folklorních festivalech se uÏívají státní symboly zúãastnûn˘ch zemí, zejména vlajky a hymny. Prazvlá‰tním jevem v‰ak je, jak tyto dva symboly státu JINAK pÛsobí doma a jinak kdekoliv v zahraniãí. Na‰e souborová muzika, sloÏená z opravdu ‰piãkov˘ch hráãÛ, nacviãila hymnu velice pfiesvûdãivû: kdyÏ jsme ji v Dijonu zpívali a dívali se pfiitom na vlajku, skoro v‰ichni jsme mûli slzy na krajíãku. Tak emotivní to byl záÏitek. âeskoslovenské emigranty v‰ude ve svûtû pfiitáhla vlajka a hymna k na‰emu folklornímu souboru naprosto bezpeãnû. V roce 1982 to bylo daleko markantnûj‰í, neÏ je tomu nyní. Lidé, ktefií na‰í republiku „ilegálnû“ opustili, nemohli uÏ svou vlast jednodu‰e nav‰tûvovat. My jsme pro nû znamenali jak˘si kontakt s domovem. Vyhledávali nás proto.
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 186
Mûli jsme vÏdy malé kapesné. Dát si nûkde v kavárnû kafe, nebo dokonce posedût v hospÛdce nebylo v takové finanãní situaci moÏné. Kontakty s krajany tedy byly v tomto smyslu pfiínosné i pro nás. Nepochybnû oboustrann˘ interes. Tûchto setkání jsme zaÏívali desítky. VÏdy to probíhalo stejnû. Nejdfiíve nás takov˘ krajan informoval o tom, jaké má auto, dÛm, byt, zafiízení atd. VÏdy ‰lo o nûco, v ãem jsme se mu nemohli vÛbec rovnat, co „on mûl“, my v‰ak doma nikoliv. VydrÏet to chvástání chtûlo obãas silné nervy. Co bychom v‰ak my âe‰i neudûlali pro sklenici nûjak˘ho chlastu. VÏdy jsme „sponzora“ trpûlivû vyslechli, jen obãas jsme si mezi sebou vymûnili pohledy. Daleko hÛfie jsme sná‰eli druhou fázi, rovnûÏ úplnû pravidelnou a standardní. Ta nastávala individuálnû, dle pijáck˘ch schopností „sponzora“. Vût‰inou pfii tfietí fla‰ce docházelo k zajímavému zlomu. Z pozice vejtahy se „sponzor“ náhle zfiítil. Zaãal vzpomínat na âeskoslovensko, na svÛj domov, kam uÏ nesmûl. Nûktefií emigranti pfii vzpomínání na domov plakali.
Po nûjakém ãase jsem pfiestal mít na tyto stále se opakující v˘levy Ïaludek, proto jsem se ãeskoslovenské emigraci zaãal spí‰e vyh˘bat. Ne tak ostatní ãlenové souboru. Zejména ti spofiivûj‰í. Chápu, Ïe to není hezké, uÏ vÛbec to nezní nijak vesele, je to v‰ak bohuÏel pravda.
186
187
V Dijonu mûli nበsoubor „na starosti“ dva místní vysoko‰koláci. Star‰í Marc studoval literaturu. Jeho kolegynû Agnes byla posluchaãkou medicíny. Oba do na‰í party dokonale zapadli. Marc se dokonce zapracoval tak rychle a dobfie, Ïe hned první den nabalil krásnou Zuzanku, jednu z nejhezãích mlad˘ch dívek v na‰em souboru. Agnes se pokou‰ela zfietelnû o totéÏ, ale protoÏe se cílovû zamûfiila spí‰e na prototypy tlachav˘ch a uÏvanûn˘ch opilcÛ, jako je Pepa Pra‰ivka nebo já sám, podobn˘ úspûch jako Marc nemohla nikdy sklidit. Pfiitom v roce 1982 mûl Soubor písní a tancÛ Josefa Vycpálka, nositel ¤ádu práce a Ceny Antonína Zápotockého, ve sv˘ch fiadách skuteãn˘ch kozlÛ i kancÛ nepochybnû dostatek.
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 188
Tfietí den pozval nበansámbl do svého domu starosta Dijonu k úãinkování na veliké party. JiÏ samotné pozvání bylo skuteãnou poctou. Klidnû si mohl, ten pan starosta, vybrat tfieba skotské dudáky, chrliãe plamenÛ z Toga nebo bílé tenisáky z Nového Zélandu. On si ale ze 72 moÏností vybral ausgerechnet právû nás âechoslováky. Sídlo dijonského starosty architektonicky pfiipomínalo dobfie udrÏovan˘ ‰lechtick˘ statek prÛmûrnû mocného stfiedovûkého rytífie. Starosta vítal ve svém domû hosty osobnû, dokonce kaÏdému zvlá‰È pfiedstavil i svoji manÏelku. Kdybych mûl doma také takovou ‰kebli, rovnûÏ se nevûnuji rodinnému Ïivotu, anóbrÏ pofiádám podobné veãírky. Co v‰echno tam bylo za rozliãné papalá‰e, to opravdu nevím. Vzpomínám si jen na kulturního ata‰é z na‰eho velvyslanectví v PafiíÏi. ¤ekl, Ïe doufá, Ïe právû my v dijonské soutûÏi zvítûzíme. V‰ichni hosté byli ve veãerním, tolik frakÛ a smokingÛ v jedné lokalitû, bráno na metr ãtvereãní, se vidí málokdy. My jsme produkovali svoje „umûní“ na rozlehlém nádvofií.
V této aktivitû jsme byli kvalitativnû i kvantitativnû t˘lovû zabezpeãeni rojem ãí‰níkÛ a servírek. Ti na velik˘ch platech nenosili Ïádné ãúão, ale pravé ‰ampaÀské. Zatímco potentáti tento lahodn˘ nápoj korzujíce pouze inhalovali, my jsme to do sebe lili ve vysokém tempu. ·ampaÀské bylo opravdu ‰piãkové kvality, extra suché. My jsme se s ním v‰ak provlhãili znaãnû. Repertoár na‰eho souborového zpûvu jsme postupnû posunovali od písní, které lze produkovat za pfiítomnosti ‰kolních dítek, aÏ k songÛm, které je vhodné zpívat spí‰e v noci, nebo je‰tû lépe k ránu. Ostatnû ãeskoslovensk˘ folklor je k tomu ústrojnû a kvalitnû vybaven. âím ostfiej‰í písnû jsme zpívali, tím vy‰‰í dávku opravdového proÏitku jsme do zpûvu vkládali. Zjevnû to oceÀovali i pfiítomní hlavouni a hovnostáfii, ktefií v‰ak z textÛ na‰tûstí nerozumûli ani slovo. Opravdu roztomil˘ veãírek.
188
189
Po pûti dnech pln˘ch vystoupení v dijonské mûstské sportovní hale a nekoneãn˘ch propagaãních prÛvodÛ mûstem pfii‰lo finále: poslední vystoupení na
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 190
veãerním galapfiedstavení. Na jeho konci mûla pfii nástupu v‰ech zúãastnûn˘ch zemí mezinárodní porota vyhlásit vítûze. Vzduch byl prosycen nervozitou. Sportovní hala praskala ve ‰vech. Obecenstvo bylo vynikající, hlasitû své oblíbence povzbuzovalo, atmosféra jako na sportovním megapodniku. Pro závûreãné finálové vystoupení pfiedepsali pofiadatelé pro kaÏdou státní reprezentaci ãasov˘ limit 4 minuty. Jen pro toto jedno vystoupení mûl nበsoubor nacviãeno speciální ãíslo sloÏené ze tfií zkrácen˘ch tancÛ (Mazura, Furiant a Skoãná), které navazovaly ve vysokém tempu jeden na druh˘. ProtoÏe jsme byli pasováni na hlavní favority, byl nበsoubor zafiazen aÏ do druhé poloviny veãera. Tûsnû pfied v˘stupem jsme stáli za scénou namaãkáni jak herynci. Vidûli jsme, Ïe na scénû je jiÏ ãeskoslovenská vlajka, na‰e muzika pfiichází na pódium a francouzská hlasatelka emfaticky hlásí: „Ansámble DÏouzef Viãpalik Prág âe-ko-slo-vakí!“ Míla Rychta nasadil, my tam letíme jak lavina. ·estnáct párÛ naráz na scénû. 32 klukÛ a holek z âeskoslovenska.
I v tom jsme byli v˘jimeãní, jiné státy nemûly na scénû najednou nikdy více neÏ osm párÛ. Dvanáct tisíc divákÛ stojí, tleská do rytmu, five a fandí nám. Lítáme po pódiu jak spla‰en˘ expresy, stfiídáme si taneãnice, obecenstvo na zmûny Ïivû reaguje. Je to doma, máme to pod stfiechou, myslíme si, chechtáme se na sebe, vejskáme radostí z pohybu. Tancujeme dobfie, hudba má ‰mrnc, na‰e vystoupení graduje, zaãíná závûreãná Skoãná. Asi v polovinû Skoãné náhle zazní ostré klaxony, po stranách pódia se rozsvûcují rudû blikající stopky. Pfietáhli jsme ãasov˘ limit 4 minuty. Víme uÏ, Ïe jsme diskvalifikováni. Dokonãujeme vystoupení, diváci nám freneticky tleskají. DrÏíme na tváfiích nacviãené úsmûvy. Pfii odchodu z pódia se jeden pfies druhého ptáme: „Kerej idiot to mûfiil stopáÏ?“ Vidíme, jak si nበinspicient Jirka Svoboda cosi vysvûtluje s Evou Rej‰kovou, choreografkou na‰eho souboru. Slavnostní závûreãné vyhlá‰ení vítûzÛ mezinárodního soutûÏního folklorního festivalu v Dijonu 1982 sledujeme spoleãnû z hledi‰tû. Víme, Ïe jsme diskvalifikováni. V pofiadí se proto nemÛÏeme vÛbec objevit.
190
191
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 192
Na scénû stojí zástupci v‰ech 72 soutûÏících souborÛ z 54 zemí celého svûta. Za nás je na jevi‰ti Míla Rychta, kter˘ drÏí v ruce ãeskoslovenskou vlajku, a s ním Jana Machová a Lenka Dvofiáková. Slu‰í jim to moc, aãkoliv se netváfií zrovna vesele. Vítûzem je Jugoslávie. âlenové jugoslávského souboru v hledi‰ti vyskakují nad‰ením, objímají se. My mlãíme. Moc uÏ neposloucháme ani dal‰í francouzské hlá‰ení ze scény. Náhle v‰ak sly‰íme jméno âeskoslovenska a vidíme, Ïe na‰e trojice na pódiu pfiebírá nûjakou pÛlmetrovou so‰ku. Vyskakujeme. Teì se objímáme zase my. ¤veme radostí jak bizoni. Máme cenu za nejlep‰í folklorní muziku na festivalu.
ce úspû‰ného zájezdu do francouzského Dijonu, kde ZVÍTùZIL v mezinárodní soutûÏi folklorních souborÛ.
Po na‰em návratu do âeskoslovenska projde hlavními televizními zprávami a ve‰ker˘m denním tiskem informace, Ïe Soubor Josefa Vycpálka, nositel ¤ádu práce a Ceny Antonína Zápotockého, se vrátil z veli-
192
193
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 194
194
195
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 196
196
197
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 198
1987 Rozdûlování úãastníkÛ estonského zájezdu pfiipomínalo zfietelnû trh s otroky. S manÏelkou jsme se klokotajícího lobbingu nezúãastnili, nikam jsme se necpali a ani jsme nekladli Ïádné dal‰í a „zvlá‰tní“ podmínky. V klidu jsme vyãkávali, kdoÏe to na nás vyjde.
198
199
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 200
V rámci reciproãní kulturní v˘mûny dûtí jsme mûli ubytovat dûcko z Tallinu. Byla nám pfiidûlena sympatická mladiãká estonská blond˘nka. Pfiedstavili jsme se. Étericky kfiehká dívenka se jmenovala Lola. Dohodli jsme se, Ïe konverzovat budeme anglicky. Popadl jsem ruãe její batÛÏek, naloÏil jsem manÏelku a Lolu do auÈáku a zvesela jsme si to v‰ichni hasili k nám domÛ. JiÏ cestou se v‰ak ukázalo, Ïe Lolina znalost anglického jazyka se bohuÏel omezuje na nûkolik zdvofiilostních frází. Dal‰í pokusy o anglickou komunikaci uvízly na mûlãinû. Zkusmo jsem proto oprá‰il nevyuÏívanou a pozapomenutou ru‰tinu. Lola doslova zaklokotala radostí. Nasadila ru‰tinu s takovou kadencí a pfiízvukem, Ïe nám to vyrazilo dech.
Stfiídavû moãilo z permanentnû zataÏené, podmraãené oblohy. Psa by nevyhnal. KdyÏ jsme pfií‰tího dne spatfiili v˘bavu, kterou si estonská dûvenka pfiivezla na t˘den v Praze, bylo nám jasné, Ïe nበpedagogicko-rodiãovsk˘ zásah je Ïádoucí. Nezbytn˘. Lola mûla s sebou pár ojet˘ch hadfiíkÛ na léto a sandálky. Do vûtru a nepohody burácející za okny nemûla vÛbec nic. Dokofián jsme proto rozevfieli skfiínû a jali se sná‰et jeansy, pro‰ívané péfiové bundy, pohorky, svetry, nalezli jsme i dÏínov˘ klobouãek. Stali jsme se organizátory a vzápûtí i tfieskutû nad‰en˘mi diváky improvizované módní pfiehlídky. Konstatovali jsme, Ïe vybrané obleãení pasuje modelce moc pûknû. Dûvenka z Tallinu se úplnû promûnila. Byla ‰Èastná.
Bylo léto, jehoÏ zpÛsoby by se byly b˘valy spisovateli Vanãurovi zdály b˘ti nezvykle ne‰Èastn˘mi. Hodnû fuãelo.
JiÏ v nejbliωích dnech bylo patrné, Ïe obleãení Lola miluje. Stále odûvy pfierovnávala.
200
201
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 202
Vzornû je skládala. Hladila je. Neustále se jich mazlivû dot˘kala. Jak markantní rozdíl oproti trvalému a ztuchlému binci v pokoji na‰ich vlastních dûtí! V prÛbûhu t˘dne jsme se Ïenou vy‰trachali star˘ robustní kufr a sdûlili jsme Lole, Ïe odzkou‰ené obleãení i ten star˘ „ãemodan“ je její. KdyÏ se pfiiblíÏil konec pobytu, fiekl jsem estonské dívce, Ïe bychom jí rádi s manÏelkou koupili nûjak˘ dárek na památku. Nûco – cokoliv, co by si úplnû sama mohla vybrat. Dívka se neobyãejnû dlouho zdráhala a p˘fiila. Musel jsem nabídku nûkolikrát opakovat. Musel jsem naléhat. Dokonce jsem myslím v Ïertu hrozil, Ïe tedy nûco vyberu sám. Nakonec dívenka velice zasnûnû pípla: „Súúmoãku tûátralnuju…“ Nikdo z nás nevûdûl, co to „súmoãka tûátralnaja“ je.
2002 Pr‰elo. KdyÏ jsem v úter˘ ode‰el do práce, lilo jako z konve. Veãer jsem se domÛ uÏ nedostal, byt leÏel v zátopovém území. Policie celou oblast uzavfiela.
V prodejnû si pozdûji estonská dívka vybrala malinkatou ‰trasovou kabelku do divadla, na dlouhém závûsu z mosazn˘ch oãek.
Se‰li jsme se s rodinou v jedné z místností domu v Bfievnovû. Sledovali jsme televizní zpravodajství,
202
203
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 204
kratiãké sekvence z jiÏních a stfiedních âech. Potom zprávy z Prahy. Na obrazovce jsem vidûl svalnatû silné prohlá‰ení muÏe, kter˘ nezapomenutelnû proslul v Bystfiici u Jindfiichova Hradce jako zmateãn˘ po‰tovní doruãovatel a rozmil˘ popleta, zcela neschopn˘ jakéhokoliv poãetního úkonu. ManÏelka do zpravodajství stále cosi vyprávûla. Neposlouchal jsem ji. Byl jsem pfiíli‰ zasaÏen rychl˘m sledem Ïiv˘ch obrazÛ v televizi. Pfiem˘‰lel jsem o probíhajících tragediích a dramatech, která se odehrávají jen nedaleko od nás. Moje manÏelka do zpravodajství stále cosi vyprávûla. Neposlouchal jsem ji. Z celé na‰í rodiny proÏil opravdové psychické trauma pouze kocour Jásir. PÛvabné jméno obdrÏel jiÏ pfied dvûma lety, kdy k nám kotû pfiinesla „v hrsti“ pfiítelkynû na‰eho star‰ího syna. Sly‰ela kocourka slaboulince mÀoukat z popelnice, kolem které právû procházela. Doma posléze dívenku i s mal˘m koãiãákem vyhodili. Pfiinesla je tedy k nám.
Dali jsme tomu roztfiesenému kde nic tu nic mlíãko. Kocourek v‰ak dosud neumûl pít z misky, krmili jsme ho tudíÏ prsty. Po chvíli, kdyÏ uÏ Jásir obdrÏel své v˘stiÏné jméno, vûdûla ta dûvenka moc a moc dobfie, Ïe má ten prÈav˘ ãernobíl˘ chomáã vyhráno. Jásiru Arafatovi, drÏiteli Nobelovy ceny MÍRU (!), je nበkocourek zokavypadnû podoben. JiÏ po nûkolika mûsících se díky námi servírované pestré stravû zdárnû a znaãnû mocnû vykrmil. Mohli bychom i pfiipustiti, Ïe se pûknû vyÏral. âasem se dokonce ukázalo, Ïe se z nûho po vzoru Jásira Arafata stal prav˘ a neobyãejnû charismatick˘ mírotvÛrce! Tyranizuje celou rodinu. Obãas se, pravda, pokud se mu právû chce, i zlenivûle pomazlí, povût‰inou ale spí, k ãemuÏ si po zralé úvaze vybral jako nejvhodnûj‰í místo moje lÛÏko. âasto velice pfiekvapivû zaútoãí. VÏdy a zásadnû odnûkud ze skrytu. Ze zálohy. Po zákefiném ataku zvesela prchá. Celá na‰e rodina má pfiedloktí poznamenána ãetn˘mi ‰rámy a krvav˘mi jizvami od bojovníka mírotvÛrce Jásira. Pfii nedobrovolné evakuaci domu v Hole‰ovicích byl Jásir uvûznûn do pfiepravního boxu. Peníze jsme
204
205
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 206
doma nikdy nemûli, moje manÏelka proto popadla jen rodné listy nás v‰ech (Proã?), pfiepravku s kocourem a odejela do Bfievnova. Jásir dosud nikdy nበhole‰ovick˘ byt neopustil. V cizím, zcela neznámém prostfiedí doslova vyrazil z pfiepravky jako nefiízená stfiela. OkamÏitû se ukryl do úzké spáry mezi zdí a nejbliωí montovanou skfiíÀovou stûnou s posuvn˘mi zrcadly. Tam bez jakéhokoliv jídla a pití setrval tfii dny. Leã nepfiedbíhejme, nepfiedcházejme se ve sv˘ch vlastních kroãejích. Je úterní noc, v‰ichni sledujeme mimofiádné televizní zpravodajství, moje Ïena stále o nûãem vypráví. Já ji neposlouchám. „…ze svazku klíãÛ zkou‰eli jeden za druh˘m narvat do zámku. KdyÏ jsem to sly‰ela, ‰la jsem na pfiedsíÀ ke dvefiím. Dívala jsem se ‰peh˘rkou: z druhé strany dvefií na mû zíralo oko úplnû cizího santusáka!“ „CoÏe?!“ VloÏil jsem do hlasu ohromení i úlek v mnoÏství nepochybnû vût‰ím neÏ malém. Pfiiznal jsem se, Ïe
jsem dosud stále sledoval stoupající vodstvo na obrazovce té kraxny, kisny televizní. ManÏelka mi zopakovala cel˘ svÛj storáã je‰tû jednou. V úter˘ dopoledne byla na‰e sousedka ze druhého patra domu v Hole‰ovicích paní VaÀousková venãit svého pejska jménem JUDr. Perry Mason. KdyÏ se oba z procházky vraceli domÛ, zanechala paní VaÀousková cel˘ svazek sv˘ch klíãÛ v domovních dvefiích. Uvûdomila si chybu aÏ ve druhém patfie. OkamÏitû se vrátila dolÛ pfied dÛm, ale ve vchodov˘ch dvefiích uÏ klíãe nebyly. Vzápûtí nato pfiijela policie s megafony, stráÏníci obcházeli v‰echny byty a vyz˘vali jejich obyvatele k okamÏité evakuaci. „¤ekli jste to tûm poli‰Ûm?“ „No jasnû, Ïe jo! Hnedky nûkolikrát. Ale oni jenom mleli pofiád dokola, Ïe máme z bytÛ okamÏitû odejít. Îe prej ostraha na‰ich majetkÛ je zaji‰tûna…“ „No a co to voko ve ‰peh˘rce?“ „No, no, nó právû. Mezitím v‰ím obcházeli dva vágusové s tím svazkem klíãÛ paní VaÀouskové a zkou‰eli, od kter˘ho kvart˘ru ty klíãe jsou…“
206
207
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 208
„Proã jsi po nich nevyjela?“ „Se‰ blbej? Byla jsem sama doma, hledala jsem ty rodn˘ listy…“ „Aha…“ S plnou silou na mû dolehla síla manÏelãina nekatarzního melodramatu. Ne Ïe by u nás bylo nûco pro chmatáky obzvlá‰È zajímavého, snaÏil jsem se uchlácholit. Cítil jsem ale, jak zvolna, pomalouãku polehouãku, step by step, bobtnám, kynu, pukám a praskám bezmocí a vzteky. Ve stfiedu jsem vyrazil do Hole‰ovic. Vltavská byla pod vodou. Zkou‰el jsem cestu kolem Juldyfuldy, ale zadrÏel mû profesionálnû cel˘ kordon policistÛ. Vrátil jsem se na nádraÏí Praha-Bubny, které leÏí na spojnici mezi Vltavskou a V˘stavi‰tûm. Pfies Ïelezniãní koleje jsem na nበdÛm vidûl. Obcházel jsem kolem polorozpadlého drátûného plotu pfied kolejemi. Pletivo se ztrácelo v trávû vysoké aÏ do pasu. V nûkter˘ch místech chybûl plot úplnû. Nikde nikdo. Energicky a ráznû jsem plot pfieskoãil. Pfii dopadu jsem ucítil, jak se mi bota bofií do nûãeho velice
mûkkého. Díky hrubému vzorku na obuvi to bylo úplnû v‰echno „celé moje“, nesl jsem si to v‰e moc pûknû s sebou… Omáznul jsem to o první kolejnici a pokraãoval urychlenû kolmo pfies Ïelezniãní traÈ. Z hustého chro‰tí za kolejemi se ozvalo „elektronicky“ s neuvûfiitelnou hlasitostí: „Zde Policie âeské republiky! Vyz˘váme vás, okamÏitû opustûte prostor!“ Nedbal jsem policejní v˘zvy. ·trádoval jsem si to vesele dál kolmo pfies koleji‰tû k hou‰tinám. Z kfiovisek vystartoval malinkat˘ oufiezek v ãerné policejní kombinéze. Jen o povûstn˘ vlásek ho minula expresní vlaková souprava, která mezi námi profiãela smûrem zprava od Tû‰nova. Brunátn˘ policejní trpaslík drÏel v ruce malinkatou práskaãku a z jeho zjevu bylo patrné, Ïe je pfiipraven pouÏít nejen mírné donucovací prostfiedky, ale naru‰itele na místû i odstfielit. SnaÏil jsem se mu vnutit svÛj obãansk˘ prÛkaz, kde je uvedena adresa mého trvalého bydli‰tû. ¤val na mû z bezprostfiední blízkosti jak na lesy, aãkoliv vÛkol Ïádné hvozdy nebyly: „Opustûte koleji‰tû!“
208
209
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 210
SnaÏil jsem se mu vysvûtlit, Ïe nemám vÛbec nic na sebe, Ïe si v bytû potfiebuji vzít léky, které uÏívám, Ïe bych rád nakrmil na‰e morãata Karliãku, Vendulku a RÛÏenku… „Opustûte koleji‰tû!“ ¤val jako smyslu zbaven˘, aniÏ by vyslechl moje tolik závaÏné argumenty. „Opustûte koleji‰tû!“ Píchl mû tím sv˘m pidikvérem do pupíku. Otoãil jsem se a vydal se na zbabûl˘ ústup. Minul jsem polorozpadl˘ plot ve vzdálenosti minimálnû tfii metry od bodu svého prvního prÛchodu. Doufal jsem, Ïe ten trousící mamut takovou hromadu nemohl udûlat dvakrát. Cestou zpût do Bfievnova jsem se zastavil v lékárnû. Opût jsem pouÏil obãansk˘ prÛkaz. Paní magistfie, kterou jsem takticky oslovoval „paní provizorko“, coÏ v oborové farmaceutické terminologii znamená paní lékárenská ‰éfová, jsem objasnil svoji situaci. O‰etfiující lékafi pod vodou. Moje léky na vysok˘ tlak v zakázaném území… Zfiejmû díky strategicky podlézavému oslovení mi potfiebné léky prodala bez recepisu. Asi pfiece jen
poznala, Ïe vyjma progresivního chlastu a kufiby nejsem feÈák... Potom jsem zakoupil nové fusekle a tren˘rky, neboÈ ty s hnûd˘m prouÏkem vzadu se jiÏ dychtivû zakusovaly, a to pováÏlivû hutnû, mezi moje ãerstvû zapafiené pÛlky. Investoval jsem je‰tû do nûkolika nov˘ch ko‰il a odjel zpût do Bfievnova. Je‰tû v úter˘ jsme obdrÏeli vzkaz od na‰í pûtasedmdesátileté známé bydlící osamûle v Karlínû, Ïe byla evakuována do základní ‰koly v Bohnicích. Chtûl jsem pro ni okamÏitû zajet, ale vzápûtí telefonovala podruhé. „Ve ‰kole jiÏ nejsem. Vrátila jsem se sama zase domÛ do Karlína. Na ulici je tak pût centimetrÛ vody, u nás v pátém patfie domu tedy vÛbec Ïádné nebezpeãí nemÛÏe hrozit. Hlavnû se mi nelíbí ta cikánka od nás z domu, ona pofiád tak divnû kouká…“ DÛm na‰í známé, kam se po vynucené evakuaci vrátilo tajnû nûkolik dÛchodkyÀ obávajících se cikánského drancování, byl ve stfiedu zaplaven aÏ vysoko pfies okna prvního patra. Ne‰el tam plyn. Nefungovala elektfiina.
210
211
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 212
Venku bylo naprosto nezvyklé ticho. Celou noc byl sly‰et pouze dé‰È. Kap, kap, kapy kap. Kap. Kap. Schodi‰tû domu bylo zaplaveno. Hasiãi a policie na ãlunech vyrazili sekyrkami okna ve druhém patfie a obyvatelé domu vybourali uzamãené dvefie pfiíslu‰ného bytu. AÏ pfii procházení bytem k policií rozbit˘m oknÛm dÛchodkynû pfiekvapenû zjistily, Ïe byt, jehoÏ dvefie pfiedtím úplnû rozmlátily, patfií oné cikánské rodinû, které se v‰ichni tak moc obávali.
zvládli. Oznámil nám rovnûÏ sebejistû, Ïe on to v‰echno, a to pûknû fiádnû a pevnû, drÏí v ruce. Stydûl jsem se moc. V nedûli veãer zapnuli v Hole‰ovicích elektrick˘ proud. Z toho mûl nejvût‰í radost nበsoused z druhého patra pan VaÀousek, kter˘ se sv˘m vûrn˘m pejskem JUDr. Perrym Masonem proÏil (pro jistotu) cel˘ t˘den naprosto tajnû v zakázaném a policií uzavfieném území.
V nedûli se na obrazovce opût objevil zmatkáfisk˘ po‰tmistr z Bystfiice u Jindfiichova Hradce, co si kdysi dávno pletl adresy doruãovan˘ch koresponìákÛ a neumûl správnû a pfiesnû babiãkám vyplácet jejich pfiemr‰tûné dÛchody. Nesoustfiedûn˘ a roztûkan˘ po‰Èák nám v‰em podûkoval. Pochválil nás, jak jsme tu Ïivelnou katastrofu a pohromu velmi skvûle
Oznámil jsem na‰emu kocourovi Jásirovi, Ïe se vracíme z emigrace domÛ, a naloÏil jej do pfiepravního boxu. Schránu s kocourem jsem umístil na podlahu auta vpravo od volantu. Celou cestu jsem Jásirovi zdÛrazÀoval, Ïe tam uÏ, uÏ, uÏ budeme. Strkal jsem za jízdy pravou ruku do jeho boxu. Kocour Jásir tu mojí ‰pinavou pracku podlézavû olizoval. K na‰emu hole‰ovickému domu voda vÛbec nedosáhla. Byt byl v témÏe neuklizeném stavu, jak˘ je u nás stál˘m a dobr˘m zvykem, ostatnû jako kdyko-
212
213
Nástup karlínsk˘ch dÛchodkyÀ do hasiãsk˘ch ãlunÛ z oken druhého patra vysílala televize.
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 214
liv pfiedtím, i kdykolivûk v budoucnosti. Nic se nestalo. Koãiãák Jásir vystoupil doma z pfiepravního boxu velmi pomalu a obfiadnû, jako prav˘ ‰lechtic a baronet. Ocásek mûl samou radostí vztyãen˘ jako praporek. Mazlivû se otíral o stûny a pomalu, velmi pomalouãku pro‰el cel˘ byt. AÏ poté se znaãnû zhluboka napil vody. Snûdl plnou misku. Vykadil se. Vzápûtí se na mojí posteli stoãil do ãernobílého kotouãe, v barvách známého bojovníka za mír, mírotvÛrce a nositele Nobelovy ceny míru. Spal tfii dny.
listopad 2002
214
215
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 216
pomalu a o
216
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 218
Jifií Odvárka
Historická sonda do senkruvny vnofiená Obálku a grafickou úpravu navrhl Milan Sládek. Vydal jako svou ãtyfitisící sedmistou ‰edesátou pátou publikaci Ivo Îelezn˘, nakladatelství a vydavatelství, s. r. o., U LibeÀského pivovaru 10, Praha 8, roku 2003. Redakce textu Ondfiej Pfeffer. Vytiskl XXXXXXXXXXX. Vydání první.
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 220
TETIâKA © Jifií Odvárka 2002 KníÏka se svérázn˘m zpÛsobem pohybuje na hranici literatury faktu. (...) Jifií Odvárka vypráví pfiíbûh s gustem, vtipem a neváÏností. Jeho odskoky k historick˘m faktÛm, kter˘mi dokresluje tetiny paradoxní Ïivotní zvraty, jsou plné ironie – jako by na kaÏdém kroku dokazoval, Ïe dûjiny jsou vûãn˘m kolobûhem absurdit. (Lidové noviny, 13. 7. 2002) Autor odlehãenou formou líãí dramatické osudy své pfiíbuzné. (Hospodáfiské noviny, 28. 6. 2002) Literární ãin bfievnovského souseda pfiekvapil. (…) Nad pohlednicí „Pozdrav ze Sudet“, jak vystfiiÏenou z Kunderova Îertu, fiádnû zah˘kala i televize. (ãasopis Bfievnovan, 2. 6. 2002) Kuriosní a strhující osud nûmecké Ïeny, která pfieÏila celou válku v Berlínû a nevûdûla, Ïe její dobrodruÏn˘ Ïivot teprve zaãíná. (…) Jadrn˘, razantní a lehce kontroverzní literární styl autora, coÏ berte, váÏení posluchaãi, jako doporuãení. (âesk˘ rozhlas 6, 31. 5. 2002) Forrest Gump ãeského kontextu. (Jihlavské listy, 24. 5. 2002) Gratuluju k „prvotinû“, kterou jsem právû doãetl, v pracovní dobû a na úkor své vlastní ãinnosti literární a v˘dûleãné. (Benjamin Kuras, 1. 5. 2002)
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 222
Jifií Odvárka: BOOM Hofik˘ ‰klebenec o prudké expanzi Investiãní banky © 2002 Vydalo nakladatelství Ivo Îelezn˘, 1. vydání, náklad neuveden, kniha je vázaná, 182 stran, 66 obrázkÛ – faksimile dokumentÛ z dobov˘ch periodik: Lidová demokracie, Svobodné Slovo, Tvorba, Telegraf, Ekonom, Rudé právo, Lidové noviny, Hospodáfiské noviny a MF Dnes.
V‰echny kniÏní tituly Nakladatelství Ivo Îelezn˘ si mÛÏete objednat na adrese: SluÏba ãtenáfiÛm, Nakladatelství Îelezn˘, Tuchorazská 17, 282 01 âesk˘ Brod, tel.: 203 620 150, e-mail:
[email protected] nebo
[email protected] Knihkupci si mohou objednat na adrese: DISTRI–Nakladatelství Îelezn˘, areál Inklemo, Na Jarovû 2, Praha 3 (tel.: 284 861 618).
sazba
26.11.2002
9:54
Stránka 224
