ROZŠÍŘENÍ O STUDIJNÍ MODUL NĚMECKÁ HUMANITNÍ STUDIA

INOVACE OBSAHU BAKALÁŘSKÉHO STUDIA NĚMECKÉ FILOLOGIE / ROZŠÍŘENÍ O STUDIJNÍ MODUL „NĚMECKÁ HUMANITNÍ STUDIA“ Studijní brožura

1

Název projektu: Inovace obsahu bakalářského studia německé filologie, vytvoření nového studijního modulu „němčina jako jazyk humanitních věd“ Registrační číslo: CZ.1.07/2.2.00/15.0320

Obsah studijní brožury 1. 2. 3. 4.

Preambule: důvody k zavedení modulu, cíle studia, profil uchazeče a absolventa Organizace a struktura studia Kurikula jednotlivých modulů Kurikula jednotlivých kurzů

2

1. PREAMBULE: DŮVODY K ZAVEDENÍ MODULU, CÍLE STUDIA, PROFIL UCHAZEČE A ABSOLVENTA

Vzhledem k poměrně razantně se měnící jazykové situaci v ČR, kterouž změnu možno popsat jako vyklízení pozic původní „lingvae francae“/ němčiny nové lingvae francae/ angličtině, a možno ji doložit statistikami MŠMT ilustrujícími přesvědčivě kontinuálně klesající zájem o německý jazyk, rozhodli jsme se podniknout kroky k „záchraně němčiny“ zavedením zcela specifického typu výrazně interdisciplinárního studia, jež se základní disciplínou „německá filologie“ propojí nový výukový modul „německá humanitní studia“ skládající se ze šesti klasických disciplín humanitních věd (podílejících se podstatně na tvorbě národní i individuální identity), které budou studovány v německém jazyce a předávány studentům včetně německé/rakouské historie a metodologie příslušné disciplíny. Nový modul poměrně značně rozšiřuje/překonává klasické filologické pojetí (Humboldtovo), přičemž ovšem zachovává hlavní filologický postulát: Jazyk – ve všech svých funkcích (nikoli jen ve funkci komunikační) – je coby „organon poznání“ centrem studia. Praktičnost studia požadovaná boloňskou deklarací se neprojevuje v aplikovanosti – nejde nikterak o studium „němčiny pro XX“ (pro hospodářskou praxi, turistický ruch atd.) - , ani o bezbřehé a nedefinovatelné rozšíření objektu – nehodláme učit nějakou podobu módního oboru „German Studies/ Deutschlandstudien/ interkulturelle Germanistik“ –, nýbrž projevuje se v nesrovnatelně vyšších a speciálnějších kompetencích absolventa.

3

Zatímco se mizení němčiny coby komunikačního nástroje jeví jako zcela přirozený a v historii se pravidelně opakující proces střídání lingvae francae, proti němuž nemá smysl se nijak ohrazovat, jeví se mizení němčiny ze středoevropského prostoru z hlediska kulturní identity jako nebezpečný postup zanechávající dramatické trhliny a nevratné následky, proti němuž naopak nutno bojovat se vší rozhodností. Nutno si totiž kultury zmizí spolu s němčinou i podstatná část vlastní národní kultury, dějin, myšlení, umění – kteréž disciplíny lidského ducha se v Českých zemích vyvíjely až do poloviny 20. století vždy v závislosti na německé/rakouské kultuře (ať už šlo o závislost sympatetickou či o konkurenční napětí a nepřátelské tření). Plánované rozšíření studijního oboru se snaží v hodině dvanácté zachránit němčinu jako jazyk humanitních věd, jako jazyk kuturní paměti českého národa a zacelit již vzniklé trhliny, které se – bez účinného zásahu – budou časem prohlubovat. Zejména univerzitní studium humanitních věd je postiženo všeobecným poklesem zájmu o německý jazyk: V klasických humanitních oborech, např. ve filozofii, sociologii, estetice již nemožno vyučovat o dějinách německé filozofie, německého sociologického a estetického myšlení, neboť frekventanti kurzů nečtou německy (a zdaleka ne všechna stěžejní díla jsou přeložena do češtiny), absolventi oboru historie/archivnictví nejsou použitelní pro čtení německých archiválií (které tvoří podstatnou část sbírek českých archivů), bohemisté vykládají dějiny české literatury jen v úzkém národním kontextu (podobně jako v době normalizace, teď ovšem již nikoli pod tlakem komunistické ideologie, nýbrž proto, že studenti nerozumí německy), česká germanistika jako vědní disciplina hrozí zaniknout: pod tlakem ekonomicko-utilitaristického myšlení nabízí

4

většina germanistických institucí již jen pragmatické a aplikované disciplíny, nikoli vědní obor jako takový a k němu příslušný výzkum, specifický filologický přístup k jazyku, který zná a zkoumá i jiné funkce jazyka než pouze komunikativní. Současně hrozí, že kulturně-politická práce minulých desetiletí od roku 1989, která se snažila podpořit narovnání sousedských vztahů mezi ČR a Německem, přijde vniveč. I ze sféry pracovního trhu přicházejí signály, že postupně začínají v mnoha oborech chybět absolventi vládnoucí současně důkladně německým jazykem a znalostmi z oboru. Domníváme se, že plánované rozšíření oboru zaplní skutečně existující a stále se zvětšující trhlinu na edukačním trhu i na trhu práce, současně bude atraktivní šíří uplatnění pro absolventy, obsahovou náplní, organizačními formami (důsledná aplikace závěrů boloňské deklarace - modularita, interdisciplinární prostupnost, vysoká samostatnost studentů při sestavování individuálního studijního plánu na základě přesně definovaných a zveřejněných výstupních kompetencí) a zvýšenou možností spolupráce s německými a rakouskými univerzitami. Vlastním cílem studia je zprostředkovat absolventům čtyři vzájemně propojené kompetence: důkladnou znalost němčiny (výstupní kompetence odpovídá stupni C1 referenčního rámce MŠMT), znalosti a kompetence v oboru německá filologie odpovídající bakalářskému stupni vzdělání,

5

základní znalosti a kompetence v dalším klasickém humanitním oboru blížící se nárokům kladeným na absolventy bakalářského studia tohoto obora a vybavující tak absolventa k případnému pokračování ve studiu tohoto oboru v magisterském stupni, znalost německé terminologie, německé/rakouské historie, metodologie a nejnovějších poznatků zvolené vědní disciplíny. Šest klasických disciplín humanitních věd spojených v modulu německá humanitní studia a akreditovaných na FF UP (historie, filozofie, obecná a srovnávací jazykověda, srovnávací religionistika a judaistika, medievistika a dějiny umění) bude studováno v propojení s „mateřským“ oborem, německou filologií. Studentům bude v první fázi studia (1. ročník) zprostředkován bazální přehled po všech jmenovaných disciplínách, čímž se zásadně prohloubí jejich všeobecná vzdělanost a zajistí se kvalifikovaný výběr podmodulu následné specializace. V druhé fázi studia (2. a 3. ročník) se student zaměří na jednu disciplínu své specializace vedle základního oboru německá filologie.

Profil absolventa Obecné dovednosti: Absolvent bude systematicky veden k uvědomění si i jiných než komunikativních funkcí (německého) jazyka a zvládne - obecně řečeno a odhlédnuto od německého jazykového zázemí - metodiku vědecké práce: bude mít všeobecnou schopnost

6

zacházet s texty všeho druhu, porozumět jejich kontextům a vztahům, interpretovat, hledat a třídit informace, rozumět složitým procesům společenské povahy zejména v kontextu česko-německých vztahů.

Speciální dovednosti: Absolvent - získá jazykové kompetence odpovídá stupni C1 referenčního rámce MŠMT - získá znalosti a kompetence v oboru německá filologie odpovídající bakalářskému stupni vzdělání, - získá všeobecný rozhled a znalost německé terminologie, německé/rakouské historie, metodologie a nejnovějších poznatků šesti klasických disciplín humanitních věd - získá obecně kulturní přehled o dějinách, dějinách ducha, kultuře a umění německy mluvících zemí - v úzkém propojení a v komparaci s kulturními dějinami vlastní národní kultury, - bude vybaven k pokračování ve studiu německé filologie v magisterském stupni i dalšího oboru humanitní vědy, který zvolí jako svou další specializaci, - bude sensibilizován pro vnímání a pochopení jazyka jako organonu poznání, instrumentu pro vědecké uchopení světa a tvůrce myšlenkových a ideových/ ideologických paradigmat.

7

Uplatnění absolventa Absolventi zaplní reálně existující trhliny na trhu práce: - budou schopni číst a interpretovat německé texty (i archivní materiály), jež jsou součástí kánonu textů české literatury/ historie, po doškolení ve speciálních dovednostech budou moci vykonávat práci archivářů, odborných knihovníků (knihovny s německým knižním fondem), - budou schopni pracovat v kulturně-politické sféře (publicisitika, nakladatelství, kulturní a kulturně-politické, kulturně-vzdělávací instituce, neziskové organizace), kde se od svých konkurentů na trhu práce budou lišit zejména jazykovou kompetencí a schopností fundovaného vhledu do problematiky česko-německých vztahů, - využijí-li absolventi bakalářského studia nabídky pokračovat studiem magisterského (či doktorského) nadstavbového stupně, najdou uplatnění ve vědeckých profesích vyžadujících nezploštělý, neprovinční pohledem na vlastní národní kulturu, budou schopni komunikovat problematiku na nejvyšší vědecké i politické úrovni, - využijí-li absolventi bakalářského studia nabídky speciálního učitelského vzdělání (v mag. stupni), mohou se stát učiteli humanitních oborů vyzbrojení vynikajícími znalostmi němčiny a interdisciplinární šíří záběru, - absolventi budou schopní multiplikačného efektu, schopní vysílat signály do širší kulturní veřejnosti, schopní oslovit vzdělanostní elity chápající nutnost

8

nezploštělého a nešovinistického pohledu na národní kulturu a současně nutnost ovládat vedle komunikativního nástroje lingvae francae (angličtiny) i jiný jazyk plnící jiné funkce.

Přijímací řízení a profil uchazeče Statistiky MŠMT dokládají (viz výše), že nemožno počítat s uchazeči s vyššími jazykovými kompetencemi než B1 či B2. Jazyková kompetence uchazečů bude hodnocena na základě certifikátů, které uchazeči zašlou komisi pro přijímací řízení v předpolí přijímací zkoušky 1. Uchazeči, kteří se Za certifikáty opravňující k přijetí budeme považovat: a) Zkoušky na jazykových školách: Státní jazyková zkouška základní (úroveň B2 Evropského referenčního rámce) Státní jazyková zkouška všeobecná (C1) b) Zkoušky organizované Goethovým institutem (probíhají rovněž na řadě gymnázií): Zertifikát Deutsch (B1) Goethe-Zertifikat (B2) Goethe-Zertifikat (C1) c) Zkoušky v rámci „Österreichisches Sprachdiplom“ (ÖSD): ÖSD, Zertifikat Deutsch (B1) ÖSD, Mittelstufe Deutsch (B2) ÖSD, Oberstufe Deutsch (C1) 1

9

nebudou moci prokázat žádným certifikátem, přesto ale budou mít zájem o studium, budou podrobeni ústní zkoušce: Přijímací komise zhodnotí úroveň jazykových znalostí a schopností/stupeň v referenčním rámci. Bude-li počet přihlášených převyšovat možnosti FF, bude přijímací řízení obohaceno o druhé kolo, motivační pohovor, který by měl prokázat hlubší zájem uchazeče o německou kulturu a jazyk, jeho strukturu, funkce a možnosti, a o humanitní vzdělanost, umění a kulturu vůbec, a který v posledku určí pořadí uchazečů. Maximální rozpětí v referenčním rámci mezi profilem uchazeče a profilem absolventa je od B2 do C1, což je rozpětí, které je možno navrhovaným kurikulem oboru pokrýt. Katedra germanistiky FF UP bude schopna každoročně přijmout až 100 uchazečů.

Pracoviště: Katedra germanistiky FF UP v Olomouci Olomoucká germanistika má dobré jméno v českém i evropském měřítku (v posledních letech je např. téměř výlučným donátorem odborných asistentů, kteří absolvovali v Olomouci doktorandské studium, pro většinu germnanistik v ČR). Bez potíží d) Evropské jazykové certifikáty: Zertifikat Deutsch Plus (B2)

e) maturitní zkoušku z nj z kterékoli střední školy v ČR s hodnocením výborně či velmi dobře (B2-B1)

10

reakreditovala (saturována učiteli všech akademických stupňů) svůj základní obor (německá filologie) ve všech stupních, má právo udělovat docentské a profesorské tituly a v letech 2006 a 2007 akreditovala tři nové obory/typy studia: germanistickou medievistiku, judaistiku a distanční studium německé filologie. Pro zásadní inovaci oboru jsou tedy k dispozici bohaté zkušenosti a ustálený a akceschopný učitelský sbor. Katedra germanistiky FF UP zavedla jako první na FF UP modulární systém organizace studia dle požadavků boloňské deklarace. Má s tímto systémem – který ideálně umožňuje interdisciplinární prostupnost, volnost a současně vysokou míru odpovědnosti studenta za studium, cílené zaměření studenta na výstupní kompetence – již tříleté zkušenosti. FF UP disponuje širokým spektrem humanitních oborů a k nim příslušných pracovišť, z nichž některá patří k předním v ČR, některé obory nejsou akreditovány jinde než na FF UP v Olomouci. Učitelský sbor navrhovaného modulu budou – vedle „domácích germanistů“ – tvořit docenti jmenovaných klasických disciplín, kteří ovládají německý jazyk na tak vysoké úrovni, aby byli schopni německy přednášet a vést semináře. Moduly, které nebude možno saturovat z vlastních sil FF UP, zajistí německá spolupracující instituce (TU Drážďany) tutoráty a hostujícími profesory.

11

2. ORGANIZACE A STRUKTURA STUDIA I. BLOK = 1. ročník A. Základní předměty: kreditní limit 60

12

Počet kreditů

Rozsah výuky: P+S (1=45min)

Zakončení z, Zk, K

2+2 2+2 2 2+2 2 2

0+2 0+2 0+2 0+2 0+2 0+2

z z z z z Zk

Z+L Z+L Z Z+L L Z

1) 1) 1)

Modul německá filologie KGN/1EP Epochy německé literatury KGN/1ULG Úvod do lingvistiky KGN/1ULT Úvod do literární vědy

3 3 6

1+0 1+0 2+2

Zk Zk Zk

Z+L Z+L L

2) 2) 3)

Modul úvod do jednotlivých disciplín KGN/1FI Filozofie KGN/1HI Historie KGN/1VSJ Všeob. a srovn. jazykověda KGN/1RJ Religionistika KGN/1MED Medievistika KGN/1SO Dějiny umění

5 5 5 5 5 5

1+2 1+2 1+2 1+2 1+2 1+2 21+23

z z z z z z

Z Z Z L L L

Kat./kód

Název předmětu

Modul němčina jako jazyk humanitních věd KGN/1JC1 Jazyková cvičení A – učebnice KGN/1JC1 Jazyková cvičení B - práce s texty KGN/1SY1 Jazyková cvičení C - konverzace KGN/1MO1 Morfologie 1+2 KGN/1SY2 Syntax 1 KGN/1ART Fonetika a fonologie

Doporučený Pozn. sem. Z, L

13

B. Volitelné předměty: nejsou Poznámky 1) Studenti budou v rámci předmětu „Jazyková cvičení“ navštěvovat v zimním semestru tři cvičení tří různých typů, různé obsahové a metodologické náplně, které jsou v rozvrhu označeny písmeny A,B,C. Student si zapíše každý z typů. V letním semestru jsou předepsány již jen dvě cvičení – student zapíše oba různé typy A i B. 2) Přednáška je dvousemestrální, na konci letního semestru je ukončena zkouškou. 3) Seminář Úvodu do literární vědy se koná formou týdenního intenzivního kurzu, obvykle v dubnu. Zkouška se skládá ze tří částí, z písemné interpretace lyrického textu, písemného testu k teorii literatury a ústního rozboru textu prozaického či dramatického.

Podmínky k postupu do 2. ročníku: Podmínkou pro zápis do druhého ročníku studia je získání minimálně 40 kreditů a úspěšné složení zkoušek z oborů „Úvod do literární vědy“ a „Jazyková cvičení 2“. Podrobnosti k jednotlivým kurzům a rozvrh naleznete na: www.germanistika.cz

II. BLOK = 2. a 3. ročník Za druhý blok – tedy 2. a 3. ročník dohromady musí student získat 120 kreditů. Studium je organizováno „modulárním způsobem“. V následujících tabulkách je vždy uváděn počet kreditů nutných získat v modulu a přehled předmětů (obecné názvy), které lze do jednotlivých modulů

14

zařadit. Disciplíny, které jsou v modulu povinné a musí být zakončeny zkouškou, jsou označeny hvězdičkou. Ostatní předměty možno volit dle vlastního uvážení tak, aby student na konci bloku dosáhl předepsaného počtu kreditů. Nabídka většiny předmětů je společná pro druhý a třetí blok. Studenti jsou od počátku studia důkladně obeznámeni s výstupními kompetencemi, kterých musí při ukončení modulu dosáhnout (kánon okruhů/otázek k závěrečné zkoušce, kánon studijní literatury). Způsob, jak se studenti k výstupním kompetencím dopracují, je do velké míry ponechán jejich vlastní úvaze a zodpovědnosti. Do dosažených výsledků se samozřejmě započítávají veškeré kredity získané při studiu v zahraničí – a to v plné výši a dle obsahového zaměření do příslušného modulu.

A. Základní předměty: kreditní limit 80

Kat./kód

Název předmětu

KGN/2M11 KGN/2M12 KGN/2M13

Modul němčina jako jazyk humanitních věd

Vybrané gramatické problémy Analýza odborných textů Odborný jazyk/Fachsprachen Praktická stylistika

Počet Kreditů x/y

Rozsah výuky: P+S (1=45min)

20

-

KZk

2 2 2 2

0+2 0+2 0+2 0+2

Z z z z

Zakončení Pozn. z, Zk, K

0)

15

KGN/2M22 KGN/2M24

KGN/2M21 KGN/2M23

Další praktické jazykové kurzy * Textanalyse – písmená zkouška

2 2

0+2 x

z Zk

Modul německá filologie:

50

Lingvistické disciplíny *Ling. přednáška – Syntax *Ling. přednáška – Morfologie Lingvistická přednáška A-D Lingvistický seminář A-D Překladatelská cvičení A-D Teorie překladu Samostatná studentská práce Hostující profesor

20 3 3 3 1-4 2 3 1-5 1-4

2+0 2+0 2+0 0+2 0+2 1+0 -

KZk Zk Zk Zk z z Zk z z

Literárně-kulturní disciplíny *Literární přednáška A-G Literární seminář A-G Překladatelská cvičení A-D Samostatná studentská práce Hostující profesor

20 3 1-4 2 1-5 1-4

1+0 0+2 0+2 -

KZk Zk z z z z

Modul záv. kvalifikační práce

10

z

1) 2) 3) 4) 5)

6)

16

B. Volitelné předměty: Vybraný humanitní modul: kreditní limit 40 Na konci 1. ročníku se student rozhodne, kterou z nabízených 6 disciplín si zvolí – vedle povinného modulu Německá filologie – za svůj druhý odborný modul pro další studium. Až ¼ předepsaného počtu kreditů v odborném modulu (tedy 10) mohou studenti získat absolvováním odborných kurzů na mateřských katedrách (tedy v češtině).

Kat./kód

Název předmětu

Počet Kreditů x/y

KGN/2M31 KGN/2M32 KGN/2M33

Modul filozofie

40

*Zvláštní cesta rakouské filozofie *Formální logika *Lektürekurs Volitelné předměty a-x KGN/2M41 KGN/2M42 KGN/2M43

Modul historie

Rozsah výuky: P+S (1=45min)

2/2 0+2 0+2 x

Zakončení Pozn. z, Zk, K

z/zk Z Z X

40

17

*Česko-německé vztahy *Úvod do dějin 19. stol *Pomocné vědy historické *Dějiny 20. století Volitelné předměty a-x KGN/2M51 KGN/2M52 KGN/2M53

Modul obecná a srovnávací jazykověda

Modul srovnávací religionistika a judaistika

Modul dějiny umění

2+2 2+2 2+2 x

z+zk z+zk z+zk x

2+0 0+2 x

zk z x

40

*Dílčí obory religionistiky *Analýza relig. textů Volitelné předměty a-x KGN/2M71 KGN/2M72 KGN/2M73

Zk Zk Z z/zk X

40

*Obecná jazykověda *Metody jazykové analýzy *Č-n kontrastivní lingvistika Volitelné předměty a-x KGN/2M61 KGN/2M62 KGN/2M63

2+0 2+0 0+2 x x

40

18

* Umění středověku v českých zemích ve vtahu k jejich sousedům * Umění baroka v českých zemích ve vtahu k jejich sousedům * Vybrané kapitoly z českého umění 19. a první poloviny 20. století Volitelné předměty a-x KGN/2M81 KGN/2M82 KGN/2M83

Modul medievistika *Úvod do dějin středověku *Dějiny německy psané literatury *Pomocné vědy historické Volitelné předměty a-x

2+2

z+zk

2+0

Zk

2+0

Zk

x

X

2+2 2+2 0+2

z+zk z+zk z

40

Poznámky a vysvětlivky (týká se všech výše uvedených modulů) 1) Kapitálky za názvem disciplíny označují počet kurzů jedné disciplíny, které se v jednom semestru nejméně nabízejí. 2) Počet udělených kreditů závisí na množství práce vložené studentem do absolvování semináře. Obecně platí: 1kr - smysluplná účast, 2kr. - účast s diskusními příspěvky, 3kr. - úspěšný ústní referát, 4kr. - úspěšný ústní referát + písemná seminární práce. Vyučující má právo, požadavky ke získání kreditů modifikovat, musí ale podmínky k udělení toho či onoho počtu kreditů sdělit při prvním sezení. Každý student má ale povinnost zakončit dva libovolné semináře písemnou prací.

19

3) Vřazení kurzů překladatelských cvičení do modulů odvisí od jejich tématického zaměření: odborný překlad s důrazem na jazykový rozbor (modul lingvistický), překlad beletrie (m. literární), překlad odborných textů (m. němčina jako jazyk hv) tlumočnická cvičení (dtto) atd. 4) Samostatnou studentskou prací se rozumí např. publikace v časopise, účast v překladatelské či odborné soutěži, účast na výzkumu atd. O počtu kreditů rozhoduje konzultant výzkumného úkolu. 5) Za prokazatelnou účast v publiku na jednáních vědecké konference či cyklu přednášek hostujících profesorů obdrží studenti obvykle 1 kreditní bod. 6) Téma bakalářské práce možno vybrat i z modulů volitelných: „vybraný humanitní modul (viz níže).

Předměty státní závěrečné zkoušky: 1. obhajoba německy psané bakalářské práce (rozsah ca. 40 s.) 2. ústní zkouška z modulu Německá filologie 3. ústní zkouška z dalšího odborného modulu Ústní zkoušky z obou modulů mají dvě části: V první části student „losuje“ jeden z okruhů předem známého kánonu otázek, ve druhé části zkoušky předloží návrh tří témat (jimž se v průběhu studia v rámci odborného modulu cíleně věnoval) a doprovodí ho reprezentativním seznamem studijní literatury. Examinátor zvolí jedno z nich k podrobné diskusi.

20

Pokyny pro zapisování do STAGu: V 1. semestru 2. ročníku si studenti zapisují první část modulů pod kódy uvedenými v tabulce (kódy ukončené číslem 1) tak, aby za 2. ročník studia dosáhli nejméně 40 kreditů. Druhou a třetí část modulů si zapíší až v roce/semestru, ve kterém chtějí celý modul ukončit. Jednotlivé kurzy si zapisují pomocí preferenčních bodů na webových stránkách katedry. Uzavření kurzů uvnitř modulů jim bude potvrzeno vyučujícími na tzv. „Scheinech“ a až celý splněný modul zapsán do STAGu sekretářkou katedry. Další pokyny, jakož i rozvrh a anotace jednotlivých přednášek a seminářů, naleznete pro příslušný semestr na webových stránkách www.germanistika.cz. Pokyny k zápisu předmětů: státní závěrečné zkoušky a obhajoby bakalářské práce – viz aktuální informace a směrnice na webových stránkách studijního oddělení.

Výklad ke struktuře studia 1. Je snaha, aby všechny kurzy byly od 1. ročníku vedeny v německém jazyce (veškeré zkoušky se konaly v německém jazyce a veškeré písemné práce studentů byly sepsány v německém jazyce), přičemž se nároky na jazykovou dovednost budou kontinuálně zvyšovat s nárůstem jazykové komepence studentů. 2. Modulu „Němčina jako jazyk humanitních věd“ je v 1. ročníku věnována vysoká hodinová dotace, což jednak odpovídá předpokládanému nízkému stupni referenčního rámce uchazečů a současně vyjadřuje snahu zvýšit „intenzivním jazykovým kurzem“ jazykové schopnosti studentů. Do tohoto modulu jsou (v 1. i 2. bloku) soustředěny úvodní praktické „gramatické“ disciplíny a

21

3. 4.

5.

6.

7.

disciplína označovaná v obvyklých studijních plánech cizojazyčných filologií jako „konverzační cvičení“. Ve 2. bloku klesá hodinová dotace praktického jazykového modulu i proto, že němčina (jako jazyk humanitních věd) je automaticky součástí všech ostatních odborných modulů. Závěrečná zkouška modulu „Němčina jako jazyk humanitních věd“ se koná na konci 2. bloku a odpovídá formou i úrovní certifikovaným zkouškám německých/ rakouských jazykověvzdělávacích institucí s úrovní referenčního rámce C1. Modul německá filologie obsahuje v 1. ročníku jen klasické „úvodové“ discipíny, zatímco obvyklá „jazyková cvičení pro začátečníky“ (konverzační cv., gramatická cv.) jsou koncentrována do modulu Němčina jako jazyk humanitních věd. V modulu „Úvod do jednotlivých disciplín humanitních věd“ budou v každém z obou semestrů 1. ročníku prezentovány v přednášce a semináři vždy 3 a 3 disciplíny. Až na konci 1. ročníku se student rozhodne, kterou z nabízených 6 disciplín zvolí – vedle povinného modulu Německá filologie – za svůj druhý odborný modul pro další studium. Obsah jednotlivých odborných modulů v 2. bloku tvoří nabídka různých kurzů, (formálně definovaných jako přednášky, semináře, přednášky hostujících profesorů, blokové semináře, projektové semináře, workshopy, samostatná vědecká práce studentů atd.), z nichž jsou některé definovány jako povinné. Obsahová náplň volitelných kurzů se semestr od semestru mění 2.

Konkrétní náplň jednotlivých předmětů je publikována před začátkem každého příslušného semestru na webových stránkách a vývěsní tabuli katedry germanistiky: www.germanistika.cz – aktuální semestr/anotace.

2

22

Student si z nabídky modulu vybere v průběhu 4 semestrů – vedle předmětů označených jako povinné - takový počet kurzů, aby dosáhl předepsaného počtu kreditů v modulu (40). 8. Obsah jednotlivých odborných modulů je uzpůsoben tak, aby a) odborný modul současně fungoval jako „kontext germanistiky“, tj. rozšiřoval/ prohluboval/ usouvztažňoval znalosti a kompetence vzdělaného germanisty b) každý odborný modul kladl důraz na jazyk, kterým daná disciplína myslí a komunikuje 3 c) každý odborný modul kladl důraz na česko-německou komparaci d) aby se obsahy jednotlivých odborných modulů navzájem podporovaly a propojovaly 4 e) aby absolventi jednotlivých odborných modulů byli schopni dostát požadavkům přijímací zkoušky do navazujícího magisterského studia zvoleného oboru. (viz také bod 10) 9. Počet nabízených volitelných kurzů uvnitř jednoho modulu v semestru se bude odvíjet od počtu studentů zvolivších odborný modul ke studiu. 10. Studenti jsou od počátku studia důkladně obeznámeni s výstupními kompetencemi, kterých musí při ukončení modulu dosáhnout. Výstupní kompetence odborných modulů byly důkladně konzultovány s představiteli jmenovaných oborů na FF a jsou nastaveny tak, aby absolventi Mnoho místa je proto v odborných modulech věnováno tzv. „čtecím kurzům/Lektuerekurse“, přičemž je snaha pracovat od počátku s německými originály – v počátcích studia samozřejmě možno i nutno sáhnout k českým překladům. 4 Je snaha nabízet v jednotlivých odborných modulech kurzy, které mohou být „použity“ i frekventanty jiného modulu. Např. kurz „Dějiny umění a kultury německy mluvících zemí“ může být započten jak frekventantům modulu „Německá filologie“ tak frekventantům modulu „Historie“. Většina kurzů popsaných v partu E má toto multifunkční použití, což umožní KG zvládnout nový modul bez navýšení počtu zaměstnanců. 3

23

jednooborového bakalářského studia německé filologie byli schopni pokračovat v navazujícím magisterském studiu jak tohoto „mateřského“ oboru, tak některého ze zvolených šesti oborů humanitních věd. Zároveň jsme se snažili učinit výstupní kompetence (a nároky) jednotlivých modulů vzájemně srovnatelnými. 11. Způsob, jak se studenti k výstupním kompetencím dopracují, je do velké míry ponechán jejich vlastní úvaze a zodpovědnosti: Ve většině seminářů (není-li výslovně řečeno jinak) si mohou studenti zvolit jakýkoli typ atestace hodnocených podle sumy vložené práce (kontaktní hodiny + hodiny samostudia) různým počtem kreditů. Obecně pro počty udělených kreditů platí: 5 Semináře v odborných modulech: 1kr. – pravidelná smysluplná účast, 2kr. – účast s diskusními příspěvky, 3kr. – úspěšný ústní referát, 4kr. – úspěšný ústní referát + písemná seminární práce.

5

Vyučující má právo, tyto rámcové požadavky ke získání kreditů do jisté míry modifikovat, přidat např. ještě jeden kredit za seminární práci výzkumného typu atp.

24

Přednášky atestované ústní, písemnou či kombinovanou zkouškou: 3 kr. (neboť se u jejich přípravy předpokládá vždy zhruba stejná vložená suma práce bez ohledu na obsah a formu zkoušky.) Kurzy typu „cvičení“ (soustředěné zejména v modulu Němčina jako jazyk humanitních věd): 2kr. – pravidelné plnění úkolů (připravené diskusní příspěvky, domácí úkoly atd.), 3kr. – pravidelné plnění úkolů (připravené diskusní příspěvky, domácí úkoly atd.) + závěrečná souvislá písemná práce. 12. Z toho vyplývá, že studenti mohou do jisté míry samostatně regulovat kvantitativní vztah mezi kontaktními a nekontakními hodinami. 6 13. Až ¼ předepsaného počtu kreditů v odborném modulu (tedy 10) mohou studenti získat absolvováním odborných kurzů na mateřských katedrách (tedy v češtině). 14. Do dosažených výsledků se samozřejmě započítávají veškeré kredity získané při studiu v zahraničí – a to v plné výši a dle obsahového zaměření do příslušného modulu.

Studenti mohou ukončit seminář „drahou“ atestací, do níž vložili mnohem více nekontaktních hodin domácí přípravy než studenti, kteří zvolí „levnou atestaci“, kteří ale zato musí navštívit více seminářů (kontaktních hodin), aby dosáhli předepsaného počtu kreditů.

6

25

3. KURIKULA JEDNOTLIVÝCH MODULŮ

3.1 Modul: Němčina jako jazyk humanitních věd Modul Němčina jako jazyk humanitních věd zaujímá v prvním bloku díky vysoké hodinové dotaci stěžejní postavení mezi ostatními moduly. Cílem této etapy je studenty jazykově připravit na další studium – ať už jakékoli kombinace modulů (německá filologie + X). Základní náplní je prohlubování znalostí německé gramatiky, zvyšování schopnosti rozumět psaným textům i mluveným projevům a aktivní schopnosti komunikovat v německém jazyce. Studenti budou dále seznámeni s obecnými zásadami vědecké práce a konfrontováni se stavbou a slovní zásobou odborných textů. Ve druhém bloku budou v rámci modulu Němčina jako jazyk humanitních věd nabídnuty další semináře: počet požadovaných kreditů (20) si studenti kromě toho mohou doplnit volitelnými kurzy typu „konverzačních a gramatických cvičení“, případně návštěvou prakticky orientovaných seminářů a cvičení z nabídky ostatních odborných modulů. Koncepce výuky pokračuje v intencích započatých v prvním bloku: těžištěm je nadále gramatika (obtížnější gramatické jevy), rozbor odborných textů, schopnost komunikace a tvorby vlastních textů.

26

Závěrečná zkouška modulu se koná na konci 2. bloku a odpovídá formou i úrovní certifikovaným zkouškám německých/ rakouských jazykově-vzdělávacích institutů s úrovní C1.

3.2 Modul: Německá filologie Modul německá filologie obsahuje v 1. ročníku jen klasické „úvodové“ disciplíny, zatímco obvyklá „jazyková cvičení pro začátečníky“ (konverzační cv., gramatická cv.) jsou koncentrována do modulu Němčina jako jazyk humanitních věd. Všechny kurzy modulu jsou v 1. ročníku povinné. V druhém bloku jsou povinné přednášky morfologie a syntaxe, další kurzy – deklarované jako volitelné – nabízejí svou skladbou studentům možnost širokého rozhledu po disciplíně. Platí ale – aby bylo zajištěno vyvážené vzdělání v oboru –, že studenti získají polovinu povinných kreditů (20) za disciplíny lingvistické a polovinu za disciplíny literárně-kulturní. (20 kr). Zároveň platí, že student je při výběru jednotlivých volitelných předmětů vázán a usměrňován výstupními kompetencemi, kterých musí dosáhnout, které jsou definovány jako kánon otázek k závěrečné zkoušce a kánon povinné studijní literatury, a které jsou mu od počátku studia známy. Dosáhne-li

27

student požadované výstupní kompetence samostudiem či návštěvou nabízených předmětů, je do velké míry ponecháno jeho úvaze. 7 Závěrečná/státní bakalářská zkouška: Preambule viz Seznam otázek k státní bakalářské zkoušce: 1) Lingvistika – okruhy: Fonologie a fonetika Slovotvorba Frazeologie Lingvistická sémantika Metody jazykovědy Úvod do diachronní jazykovědy

Tato změna pohledu na strukturu studovaného oboru (od koncentrace na výukový proces ke koncentraci na výstupní kompetence, („von lernorientiert zu ergebnissorientiert“) je jedním ze základních principů Boloňské deklarace.

7

28

2) Literární historie a literární věda Epochy vývoje německé/rakouské literatury Německá středověká literatura a humanismus Baroko Osvícenství Goethe a Schiller: Sturm und Drang, Klasika Romantika Biedermeier, Vormärz. Junges Deutschland Realismus v Německu, Rakousku a Švýcarsku Naturalismus Rakouská a německá moderna Expresionismus a Nová věcnost Literatura mezi válkami v Německu, Rakousku a Švýcarsku Exil Pražská a moravská německá literatura Literatura po roce 1945 v Německu, Rakousku a Švýcarsku Liteární věda a metodologie Positivistická literární věda Literární hermeneutika Psychoanalytická literární věda Strukturalismus Teorie intertextuality Pojem kulturní paměti, její základní teoretické koncepce a specifika

29

Seznam povinné literatury ke státní bakalářské zkoušce: Modul nedefinuje konkrétní tituly povinné četby (závazná kánon), nýbrž udává jen kvantitu: Student je povinen přečíst k termínu SBZk 40 titulů primární a 15 titulů sekundární literatury. Návrh témat bakalářských prací: 1. Lingvistika 1) Englische Neologismen und Modewoerter im Gegenwartsdeutsch – im Vgl. zum Tschechischen 2) Phraseologismen in der Pressesprache – im Vgl. zum Tschechischen 3) Eigennamen in deutschen und tschechischen Phraseologismen 4) Halbvokale in der Silbenbildung im Vergleich des Tschechischen und Deutschen 5) Suppletion Atd. 2. Literatura a kultura 1) Die Korrespondenz Hieronymus Lorms als Spiegel der „liberalistischen Ära“ 2) Oskar Rosenfeld: Wozu noch Welt? Chronik des Ghetto in Lodz 3) Meir Marcel Faerber: Auf der Flucht erschossen (Drama vergleichbar mit Karel Čapeks kritischen Werken) 4) Morava a Drážďany

30

5) Komentovaná bibliografie literárních děl z území MaČ s židovskými tématy a postavami 6) Komentovaná antologie německé lyriky z MaČ 7) Otto Roeld - auch ein Prager deutscher Dichter 8) Die Figur des Lehrers in der deutschsprachigen Literatur Böhmens und Mährens zwischen den Weltkriegen 9) Franz Kafka und Rudolf Hans Bartsch 10) Der böhmisch-mährische Beitrag an der Wochenschrift „Der christliche Ständestaat“ 11) Gudrun Pausewang: Die Rosinkawiese-Trilogie 12) Thematische Verortung des Dichters Franz Janowitz in der Moderne 13) Kurt Gerlachs Roman „Die Strasse nach Prag“ Atd.

3.3 Modul: Filozofie Úvod do studia filozofie poskytuje pro začátek nutný vhled do druhů lidského myšlení, které tento obor zásadně ovlivnily. Dále se věnuje prvnímu pohledu na sedm základních filozofických disciplín. Přednáška je doplněna seminářem, ve kterém se bude diskutovat nad vybranými úryvky ze základních filozofických děl, a který bude probíhat formou komentované četby. Úvod do studia filozofie zprostředkovává

31

pochopení základních otázek filozofie, způsob práce v této oblasti a problémově orientovaný vstup do historie filozofie. Přednášky a semináře 2. bloku jsou v zásadě volitelné. Jako povinné jsou vypsány jen kurzy „Zvláštní cesta rakouské filozofie“, „Četba textů/Lektuerekurs“ a „Seminář k formální logice a argumentační teorii“. Závěrečná/Státní bakalářská zkouška: Bakalářská zkouška se skládá ze dvou částí, každou musí student úspěšně absolvovat, výsledná známka je pak průměrem těchto dvou částí. V první části zkoušky referuje examinovaný o tématu, které si sám zvolil. Výstavba odpovědi musí mít následující strukturu: 1. pojednání o jednom či více německých pramenných textech (primární literatura) 2. pojednání o sekundární literatuře (seznam sekundární literatury k tématu ) 3. formulace problému, vlastní analýza K bakalářské zkoušce je požadován seznam četby, který musí obsahovat minimálně 30 textů (z toho nejméně 5 primárních textů německy píšících filozofů). Příklad: Bolzano: Was ist Philosophie? Kant: Základy metafyziky mravů Lorenzen: Pravidla rozumné argumentace Nietzsche: O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním Wittgenstein: Traktát logicko-filosofický

32

Kánon otázek k bakalářské zkoušce: 1. Grundprobleme und „Schulen“ der antiken Philosophie 2. Von der Scholastik zum Humanismus 3. Erkenntnistheorie von Descartes bis zum 19. Jahrhundert 4. Der deutsche Idealismus 5. Grundprobleme der Philosophie Kants und ihre Weiterentwicklung im Neukantianismus 6. Vom böhmischen Reformkatholizismus zur Phänomenologie (Bolzano, Brentano, Mach, Husserl) 7. Deutsche Hermeneutik von Schleiermacher bis Gadamer 8. Die Ausbildung der tschechischen Philosophie zwischen Leibniz und Herbart 9. Moderne Erkenntnistheorie Wittgenstein und die Wiener Schule 10. Politische Philosophie im 19. und 20. Jahrhundert 11. Philosophie der radikalen Kritik (Nietzsche, Heidegger) 12. Die Entwicklung der Logik in Deutschland und Österreich 13. Ethik und Verantwortungstheorie 14. Philosophie und moderne Naturwissenschaft 15. Einflüsse außereuropäischer Philosophien auf Mitteleuropa Literatura k bakalářské zkoušce: Klausener, Helge (Hrsg.): Berufe für Philosophen. Darmstadt 2004. Kunzmann, Peter (Hrsg.): dtv-Atlas zur Philosophie. Tafeln und Texte. München 1991.

33

Schmidt/Schischkoff. Philosophisches Wörterbuch.Stuttgart 1991. Störig, Hans Joachim: Kleine Weltgeschichte der Philosophie. Stuttgart 1993. Tugendhat/Wolf: Logisch-semantische Propädeutik. Stuttgart. Cassirer, Ernst: Die Philosophie der Aufklärung. Tübingen 1973 (Erstdruck 1932). Stegmüller, Wolfgang: Hauptströmungen der Gegenwartsphilosophie. 4 Bände. Stuttgart 1989. Albert, K.: Platonismus. Weg und Wesen abendländischen Philosophierens. Darmstadt 2008. Gabriel, G.: Grundprobleme der Erkenntnistheorie. Paderborn 1993. Gorsen, P.: Zur Phänomenologie des Bewußtseinsstroms. Bonn 1966. Hölscher, U.: Anfängliche Fragen. Göttingen 1968. Pauen, M.: Grundprobleme der Philosophie des Geistes. Frankfurt/Main 2001. Sloterdijk, P.: Die Alliierten oder die gehauchte Kommune. In: ders.: Sphären Bd. 1 Frankfurt/Main 1998, S. 17-82. Návrh témat bakalářských prací: 1) Die Kontroverse Čupr/Smetana vs. Gabler. Die psychologische Methode im Spannungsfeld der deutschen und tschechischen Philosophie in Böhmen 2) Das Problem der „Verantwortung“ in der modernen Massendemokratie. Max Weber - Hans Jonas - Karl-Otto Apel im Vergleich 3) Ludwig Wittgensteins Rezeption der Theoreme des Olmützer Kreises 4) Zwischen Hegel und Herbart. Ästhetische Systeme aus Böhmen und Mähren (Jeitteles, Beyer, Zimmermann)

34

5) Über die Gültigkeit von Kants Schrift „Zum ewigen Frieden“ in der globalisierten Welt 6) Egon Heinrich Schmitts Beitrag zur philosophischen Gnosis des 20. Jahrhunderts Atd.

3.4 Modul: Historie Studium historie je v prvním bloku koncipováno tak, aby nejen zprostředkovalo základní znalosti a dovednosti studentům, kteří se rozhodnou ve studiu historie pokračovat i ve druhém bloku studia, ale aby zároveň seznámilo i studenty, kteří se již dále studiu historie nebudou věnovat, s obecnými principy a technikami vědecké práce, s problematikou periodizace dějin, se základními historiografickými pojmy a také s dějinami UP Olomouc. Přednášky a semináře druhého bloku jsou rozděleny na povinné a volitelné. Povinné kurzy si kladou za cíl zprostředkovat studentům základní znalosti o evropských a světových dějinách, přičemž je kladen důraz obzvlášť na české a německé dějiny a problematiku česko-německých vztahů. Volitelné přednášky a semináře pak studentům nabízejí možnost specializovat se na konkrétní historické období či problematiku.

35

Závěrečná/Státní bakalářská zkouška: Student si vylosuje jednu ze 17 otázek, která se vždy vztahuje k širšímu tématickému celku. Existují v principu dvě možnosti, jak danou otázku zodpovědět: Student může stručně charakterizovat problematiku v celé její šíři a souvislostech, nebo může vybrat konkrétní příklad, který je podle něho pro dané téma reprezentativní. Student předloží seznam četby, který obsahuje alespoň 10 titulů z produkce německy psané historiografie. Ve druhé části zkoušky student předloží návrh tří témat (jimž se v průběhu studia v rámci odborného modulu cíleně věnoval) a doprovodí ho reprezentativním seznamem studijní literatury. Examinátor zvolí jedno z nich k podrobné diskusi. Seznam otázek k státní bakalářské zkoušce: 1. Křesťanství před a po reformaci. Martin Luther 2. Svatá říše římská a český stát 3. Šlechta ve středověku a raném novověku. Srovnání německých a českých zemí 4. Krize 16. a 17. století a třicetiletá válka 5. Osvícenství – jeho formy a vliv na změny společnosti 6. Vznik a vývoj občanské společnosti 7. Nacionalismus – jeho příčiny a vývoj, zejména v Německu a Českých zemích 8. Česko-německé vztahy v 19. a 20. století 9. 19. století – věk revolucí 10. Německá zvláštní cesta? 11. První světová válka

36

12. Výmarská republika a první československá republika – srovnání politických systémů a vývoje 13. Fašismus – jeho příčiny a formy 14. Druhá světová válka 15. Antisemitismus a holocaust 16. Vznik a vývoj evropského společenství 17. Dějiny SRN a NDR Základní studijní literatura k bakalářské státní zkoušce: Brandes, Detlef: Der Weg zur Vertreibung 1938 – 1945. Pläne und Entscheidungen zum „Transfer“ der Deutschen aus der Tschechoslowakei und aus Polen. Múnchen 2005. Brandt, Ahasver von: Werkzeug des Historikers. Eine Einführung in die Historischen Hilfswissenschaften. Stuttgart 2007. Brunn, Gerhard: Die europäische Einigung, Stuttgart 2002. Burckhardt, Jacob: Die Kultur der Renaissance in Italien. Essen 1995. Duchhardt, Heinz: Europa am Vorabend der Moderne 1650-1800. Stuttgart 2003. Elias, Norbert: Über den Prozeß der Zivilisation. 2. Bd., Frankfurt a.M. 1997. Fisch, Jörg: Europa im Zeitalter von Wachstum und Gleichheit 1850-1914. Stuttgart 2002. Gellner, Ernest: Nationalismus und Moderne. Berlin 1991. Goetz, Hans Werner: Proseminar Geschichte: Mittelalter. Stuttgart 2000. Görtemaker, Manfred: Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. München 1999.

37

Gründer, Horst: Geschichte der deutschen Kolonien. Paderborn 2000. Hobsbawm, Eric: Das Zeitalter der Extreme. Weltgeschichte des 20. Jahrhunderts. Stuttgart 1998. Kocka, Jürgen: Das lange 19. Jahrhundert. Stuttgart 2001. Kolb, Eberhard: Die Weimarer Republik. München 1984. Müller, Winfried: Die Aufklärung. München 2002. Padberg, Lutz E. von: Christianisierung im Mittelalter. Darmstadt 2006. Sellin, Volker: Einführung in die Geschichtswissenschaft. Göttingen 2005. Siemann, Wolfram: Vom Staatenbund zum Nationalstaat - Deutschland 1806-1871. München 1995. Sösemann, Bernd (Hrsg.): Der Nationalsozialismus und die deutsche Gesellschaft. München 2002. Wildt, Michael: Geschichte des Nationalsozialismus. Göttingen 2008. Témata bakalářských prací (příklady): 1) „Guido-von-List-Gesellschaft“ a její působení na Moravě 2) Moravské vyrovnání v české a německé historiografii. Perspektivy a interpretace 3) Každodenní život německého obyvatelstva v Olomouci za 1. světové války 4) „Uchopení moci“ nacisty v zrcadle českého a německého tisku z českých zemí 5) Lothar Gottlieb Tirala (1886-1974). Biolog, homeopat, rasista Atd.

38

3.5 Modul: Obecná a srovnávací jazykověda Modul Obecná a srovnávací jazykověda má poskytnout solidní orientační bázi pro jazykovědné studium kteréhokoli konkrétního jazyka. Studenti budou seznámeni s předpoklady, metodami a badatelskými programy lingvistiky. Zvláštní pozornost se kromě všeobecně jazykových otázek věnuje oblasti dějin a současnosti německého lingvistického bádání. U studentů má být přitom rozvíjena a prohlubována schopnost samostatné analytické práce s jazykem a schopnost kreativního uplatnění získaných poznatků v teorii a praxi. Důraz kladený na česko-německou komparaci vychází ze skutečnosti, že německá filologie se v českých zemích tradičně a „přirozeně“ rozvíjí v komparaci s mateřským jazykem. Zároveň platí, že výzkumné zaměření prakticky všech členů KG je českoněmecko-komparativní: modul bude moci využívat nových poznatků získaných výzkumem docentů a profesorů. Modul Obecná lingvistika zásadně rozšiřuje a komplementárně doplňuje lingvistickou nabídku, jak je obvyklá pro filologické obory, a je úzce propojen s dalšími dvěma moduly (němčina jako jazyk humanitních věd, německá filologie): Curiculum modulu je koncipováno s ohledem na to, že některé ligvistické disciplíny jsou již obsahem modulu Německá filologie (jako úvody do jednotlivých jazykových disciplín, úvod do diachronního zkoumání jazyka atd.). V 1. ročníku budou posluchači seznámeni s okruhy a směřováním jazykovědy. Studenti získají základní přehled o metodách jazykové analýzy.

39

Výuka ve druhém bloku předepisuje tři povinné kurzy (reprezentující tří základní okruhy ligvistiky): Obecná jazykověda, Metody jazykové analýzy a Kontrastivní lingvistika. K 2. a 3. okruhu je dále nabízeno několik volitelných kurzů - některé z nich lze také volit ze stávající nabídky lingvistických seminářů Katedry germanistiky či z nabídky jiných kateder. Závěrečná/Státní bakalářská zkouška: Preambule viz Seznam okruhů ke státní bakalářské zkoušce: 1. Jazyk jakožto znakový systém v sémiotické teorii 2. Systémově lingvistický popis jazyka ve strukturální gramatice 3. Řeč jako jednání a teorie pragmalingvistiky 4. Metody a dějiny fonologie 5. Sémantické vztahy 6. Indoevropské jazyky z hlediska genealogické a typologické klasifikace 7. Principy a metody kontaktní lingvistiky na příkladu němčiny a češtiny 8. Strukturalizmus: principy, strukturalistické školy 9. Tradičná syntax 10. Významné lingvistické směry od pol. 19. stol. do počátků 20. stol. (od historickysrovnávací gramatiky až po mladogramatickou školu) 11. Významné lingvistické směry a školy od počátků strukturalismu až po současnost s přihlédnutím k určujícím směrům v německé lingvistice

40

Doporučená literatura ke státní bakalářské zloušce: Gramatiky a lexikony: Bußmann, Hadumod: Lexikon der Sprachwissenschaft. Stuttgart 2002. DUDEN. Die Grammatik. Hg. v. Dudenred. Mannheim u.a. 2005. Fleischer, W.; Helbig, G.; Lerchner, G. (Hrsg.).: Kleine Enzyklopädie deutsche Sprache. Frankfurt am Main. u.a. 2001. Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. Stuttgart/Weimar 1993. Helbig, Gerhard; Buscha, Joachim: Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländerunterricht. Berlin und München 2001. König, W.:dtv-Atlas Deutsche Sprache. München 2004. Odborné lingvistické texty: Bartschat, Brigitte: Methoden der Sprachwissenschaft. Berlin 1996. Coseriu, Eugenio: Einführung in die Allgemeine Sprachwissenschaft. Tübingen, 1992. Linke, Angelika; Nussbaumer, Markus; Portmann, Paul R.: Studienbuch Linguistik. Tübingen 2004. Saussure, Ferdinand de: Grundfragen der allgemeinen Sprachwissenschaft. Berlin 1967. Weissgerber, Leo: Das Problem der inneren Sprachform und seine Bedeutung für die deutsche Sprache. In: Germanisch-romanische Monatshefte, 1926.

41

Návrhy témat bakalářských prací: 1) Ferdinand de Saussure a jeho recepce v německé lingvistice 2) Karl Bühler a jeho vliv na Pražský lingvistický kroužek 3) Leo Weissgerber a vnitřní forma jazyka 4) Složená slova v německo-českém srovnání 5) Vybrané slovesné předpony v německo-českém srovnání Atd.

3.6 Modul: Srovnávací religionistika a judaistika Oprávněnost zařazení modulu srovnávací religionistika a judaistika do tohoto studijního programu vidíme v pěti skutečnostech: a) Metody a kompetence potřebné pro analýzu kanonických textů různých náboženství se v ničem neliší od obvyklé literárně-vědné analýzy textů. Nácvik těchto dovedností podpoří obecně filologickou kompetenci zacházet s texty a rozumět jim. b) Bez bazálních znalostí kanonických textů především judaistické a křesťanské tradice není možno do hloubky pochopit většinu moderní německé literatury. c) Zemí původu srovnávací religionistiky je Neměcko: nejpodstatnější vědecké studie tohoto obru jsou sepsány v německém jazyce. d) Odběratelem absolventů tohoto modulu bude magisterský obor judaistika nově akreditovaný na FF UP. Oba obory se tak budou vzájemně podporovat.

42

e) Nabídka modulu komplementárně doplňuje také nabídku modulu historie a filozofie. V přednáškách 1. bloku je zprostředkován úvod do studijního oboru „religionistika“. V rámci tohoto úvodu jsou jednak specifikovány styčné body a diference mezi religionistikou a blízkými vědními obory jako teologie, filozofie a dějiny náboženství, jednak nastíněny základní teoretické modely a metody, které umožňují systematický vědecký výzkum v rámci religionistiky. Dále je převážně diachronním přístupem zprostředkován základní přehled vývoje jednotlivých náboženských systémů. Přednášky a semináře nabízené v druhém bloku jsou koncipovány převážně jako volitelné kurzy. Jako povinné jsou definovány pouze: „Dílčí obory religionistiky“ a seminář zaměřený na plurimetodickou analýzu vybraných biblických textů. Závěrečná/Státní bakalářská zkouška: Preambule viz

43

Kánon otázek: Religionistika jako vědní obor Teologický a religionistický přístup k náboženství Teorie vzniku náboženství Zakladatelé vědy o náboženství a jejich teze Historie náboženství a systematická religionistika Fenomenologie náboženství a její kritika Antropologie náboženství Sociologie náboženství Psychologie náboženství Srovnávací religionistika Antické náboženské systémy. Problematika mýtu Západní náboženské tradice: Judaismus Západní náboženské tradice: Křesťanství Náboženské tradice Blízkého východu: Islám Náboženské tradice Dálného východu: Hinduismus, buddhismus, sikhismus Náboženské tradice Dálného východu: Taoismus, konfucianismus, šintoismus Doporučená literatura k bakalářské zkoušce: Plaut, W. Gunther: Die Tora. In jüdischer Auslegung. Band III. Gütersloh 2001. Egger, W. : Methodenlehre zum Neuen Testament, Einführung in linguistische und historisch-kritische Methoden. Freiburg 1987.

44

Fischer, Georg / Repschinski, Boris / Vonach, Andreas: Wege in die Bibel. Leitfaden zur Auslegung. Stuttgart 2000. Jürgen Roloff, Einführung in das Neue Testament. Ditzingen, 1995. Schweizer, H.: Biblische Texte verstehen: Arbeitsbuch zur Hermeneutik und Methodik der Bibelinterpretation. Stuttgart 1986. Böhme, Angelika: Die Lehre von der Seelenwanderung in der antiken griechischen und indischen Philosophie. Düsseldorf Dissertationsschrift 1989. Deussen, Paul: Allgemeine Geschichte der Philosophie. Band I/2. Leipzig 1899, s. 282-304. Hesemann, Michael: Hitlers Religion. München Pattloch 2004. Franz, M.-L. von: Schöpfungsmythen: Bilder schöpferischer Kräfte im Menschen. München 1990. Steiner, G.: Grammatik der Schöpfung. München-Wien 2001. Grözinger, Karl Erich: Jüdisches Denken. Theologie, Philosophie, Mystik. Bd. I, Vom Gott Abrahams zum Gott des Aristoteles. Frankfurt a.M. 2003. (Vybrané kapitoly) Rowley, Harold Henry: Apokalyptik. Ihre Form und Bedeutung zur biblischen Zeit. Einsiedeln-Zurüch-Köln 1965Schulz, Monika: Magie oder Die Wiederherstellung der Ordnung. Frankfurt/MainBerlin-Bern-Bruxelles-New York-Oxford-Wien 2000. Brumlik, Micha: Die Gnostiker. Der Traum von der Selbsterlösung des Menschen. Frankfurt/Main Eichborn 1992. Jonas, Hans: Die Botschaft des fremden Gottes. Frankfurt/Main 1999.

45

Haag, E. (ed.): Gott, der einzige. Zur Entstehung des Monotheismus in Israel. Freiburg 1985. Pettazoni, R.: Der allwissende Gott. Zur Geschichte der Gottesidee. FrankfurtHamburg 1960. Stolz, F.: Einführung in den biblischen Monotheismus. Darmstadt. K.E. Grötzinger: Kafka und die Kabbala. Das Jürische in Werk und Denken von Franz Kafka, Frankfurt 1992 Graf, Fritz: Griechische Mythologie. Eine Einführung. München Artemis& Winckler 1991. Návrhy témat bakalářských prací: 1) Ateismus v historickém kontextu postkomunismu. Analýza z české perspektivy 2) Vliv politiky na vývoj náboženských systémů: Studie starokatolicismu v Čechách a na Moravě 3) Začátky české religionistiky a její recepce v německy mluvících zemích 4) Představy o konci světa ve světových náboženstvích: Terminologické problémy 5) Johann Christoph Wagenseil jako reprezentant křesťanské misie na židech

3.7 Modul: Medievistika Medievistika je vědní disciplína, která zastřešuje veškeré obory zabývající se obdobím středověku a počáteční fází raného středověku. Ukazuje se, že např. čistě vyškolení

46

germanističtí medievisté nezřídka postrádají praktické znalosti pro zacházení a popis archiválií anebo nejsou schopni analyzovat rukopisy, které interpretují. Avšak podobná situace existuje i ve všech příbuzných oborech, takže není výjimkou, že historikové neumí číst německé texty a historici umění opomíjejí literární kontext analyzovaných obrazů. Modul je proto koncipován tak, aby studenti získali kvalitní přehled a schopnost orientovat se v tomto období napříč několika disciplínami – obecnou historií, dějinami literatury i výtvarného umění a filozofií. Po ukončení bakalářského studia budou schopni pokračovat jak ve studiu literárně-vědních a lingvistických oborů se zaměřením na středověkou kulturu, tak ve studiu starších dějin. První blok studia medievistiky obeznámí studenty s problematikou definování středověku a raného novověku (přibližně do roku 1600) a jejich studia. Přednáška a seminář kombinují obecnější rovinu (předpoklady práce se středověkým materiálem, metodologie) s prezentací dobových reálií a specifik vnímání středověkého světa (na příkladu dvorské společnosti). Zájemci, kteří se rozhodnou v modulu pokračovat, tak získají nezbytné základy pro následné zkoumání středověku, ostatním bude zprostředkována podstata historické a kulturně-historické vědy, kterou později uplatní v rámci všech ‚konkurenčních‘ modulů. Jádro druhého bloku tvoří tři povinné kurzy – úvod do dějin středověku, dějiny německy psané literatury středověku a pomocné vědy historické. V prvním z úvodů se studenti seznámí s jevy a procesy, jež určovaly společnost a svět středověku, v druhém poznají vývoj německé literatury a vzdělanosti zasazených do celoevropského kontextu.

47

V posledním z povinných kurzů si osvojí poznatky a dovednosti potřebné pro práci s autentickými prameny, budou je umět popsat, zhodnotit a zpracovat. Nepovinné kurzy rozšiřují základní nabídku tím, že se zaměřují na detailní znalost vybraných aspektů pojednávaných období. Více než hlavní kurzy kladou důraz na kulturní vývoj a poznání dějin jako pokladu pro poznání kultury (dobového smýšlení, textů a jiných uměleckých děl). Na druhou stranu jsou však koncipovány tak, aby tematizovaly postavení českých zemí v kontextu střední Evropy a postavení německy mluvícího obyvatelstva a německé vzdělanosti na tomto území. Závěrečná/Státní bakalářská zkouška: Preambule viz Povinná témata jsou záměrně formulována tak, aby podmiňovala individuální přístup studentů k problému. Otázka může být pojednána v obecné rovině (student musí umět vyvozovat obecné závěry a generalizovat), nebo může být zodpovězena na základě příkladu (nutná detailní znalost). Dále je studentům dána volba, zda-li se chtějí problému věnovat v obecně historické rovině, nebo zda-li jej chtějí uchopit jako kulturní fenomén. Doplňující otázky examinátorů by ani u jedné z otázek neměly (alespoň v náznaku) opomenout literárně-historickou nebo lingvistickou rovinu problému. Studenti předloží před zkouškou seznam četby, který obsahuje alespoň 10 titulů od německy píšících badatelů, kteří se intenzivně zabývají nebo zabývali středověkem.

48

Seznam otázek k státní bakalářské zkoušce: 1. Struktura středověkého státu 2. Křesťanství před a po reformaci; Martin Luther 3. Outsideři ve středověké společnosti a v literatuře 4. Evropa a židovství 5. Vzdělanost ve středověku 6. Myšlenkové proudy středověku 7. Kláštery a řády ve středověké společnosti 8. Dvorská společnost 9. Kultura na císařských dvorech od dob Karla Velikého po Fridricha II. Štaufského 10. Gotika a její proměny 11. Renesance a humanismus severně od Alp 12. Středověká zbožnost v praxi, umění a literatuře 13. České země a Svatá říše římská 14. Kultura na sklonku středověku; lidová kultura v historických pramenech a literatuře 15. Prameny, jejich uchovávání a hodnota pro výzkum středověku 16. Artušovský román 17. Hrdinská epika Základní studijní literatura k bakalářské státní zkoušce: Angenendt, Arnold: Das Frühmittelalter. Die abendländische Christenheit von 400 bis 900. Stuttgart et al. 2001.

49

Bachtin, Michail: Rabelais und seine Welt. Volkskultur als Gegenkultur. Frankfurt am Main 1987. Brandt, Ahasver von: Werkzeug des Historikers. Eine Einführung in die Historischen Hilfswissenschaften. Stuttgart 2007. Brown, Peter: Die Entstehung des christlichen Europa, München 1996. Brunner, Horst: Geschichte der deutschen Literatur des Mittelalters im Überblick. Stuttgart 1996. Brunner, Horst (ed.): Mittelhochdeutsche Romane und Epen. Stuttgart 2004. Bumke, Joachim: Höfische Kultur. Literatur und Gesellschaft im Hohen Mittelalter, München 2005. Burke, Peter: Helden, Schurken und Narren. Europäische Volkskultur in der frühen Neuzeit. Stuttgart 1981. Dirlmeier, Ulf; Fouquet, Gerhard; Fuhrmann, Bernd: Europa im Spätmittelalter 1215 – 1378. München 2003. Eco, Umberto: Kunst und Schönheit im Mittelalter. München 1993. Ehrenpreis, Stefan; Lotz-Heumann, Ute: Reformation und konfessionelles Zeitalter. Darmstadt 2002. Fischer-Weltgeschichte. Frankfurt am Main 1966-83 (zvl. sv. 10-13, 24). Heimann, Heinz-Dieter: Einführung in die Geschichte des Mittelalters. Stuttgart 1997. Le Goff, Jacques (ed.), Der Mensch des Mittelalters. Frankfurt am Main 1989. Münch, Paul: Lebensformen in der frühen Neuzeit 1500 – 1800. Frankfurt a. M. 1992. Padberg, Lutz E. von: Christianisierung im Mittelalter. Darmstadt 2006.

50

Prietzel, Malte: Das Heilige Römische Reich im Spätmittelalter (Geschichte kompakt). Darmstadt 2004. Schreiner, Klaus (ed.): Frömmigkeit im Mittelalter. Politisch-soziale Kontexte, visuelle Praxis, körperliche Ausdrucksformen. München 2002. Seibt, Ferdinand: Glanz und Elend des Mittelalters. Eine endliche Geschichte. Berlin 1987. Seibt, Ferdinand: Karl IV. Ein Kaiser in Europa 1316-1378. Frankfurt am Main 2003. Sellin, Volker: Einführung in die Geschichtswissenschaft. Göttingen 2005. Störig, Hans Joachim: Kleine Weltgeschichte der Philosophie. Frankfurt am Main 2006. Suckale, Robert: Kunst in Deutschland. Von Karl dem Grossen bis Heute. Köln 1998. Wedigge, Hilkert Einführung in die germanistische Mediävistik. München 1987. Wedigge, Hilkert: Mittelhochdeutsch. Eine Einführung. München 2004. Třeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a Střední Evropa v letech 791-871. Praha 2001. Velké dějiny zemí Koruny české I-VII, Praha –Litomyšl 1999-2007. Témata bakalářských prací (příklady): 1) Ondřej Ctibor a jeho vliv na olomoucký humanismus 2) Alexander a Amazonky. Srovnání scény v Románu o Alexandrovi od Wolframa von Etzenbach se zpracováními jeho předchůdců 3) Postavy českých dějin v německy psaných kronikách 4) Kulturní politika moravských biskupů (výběr osobnosti)

51

5) Kartouza v Dolanech 6) Cerroniho zájem o středověké památky 7) Vznik opisů středověkých literárních děl na počátku 18. stol. (např. Brno, MZA, Fond G 12 Cerroniho sbírka, Inv. č. 148) 8) Vývoj olomoucké diecéze pohledem německy píšících historiků

3.8 Modul: Dějiny umění Modul dějiny umění poskytne studentům a studentkám základy vědeckého bádání na poli vizuální kultury. Posluchači a posluchačky se budou nejen orientovat v umění od středověku až po současnou dobu, ale budou především schopni „myslet o umění“, tedy zabývat se funkcí umělecké památky, mecenátem, poznat základní umělecké techniky, interpretovat vztah textu a obrazu, orientovat se v šířeji pojatých dějinách umění (tzv. Bildwissenschaft) a jejich metodách. Osvojí si základy zpracování stavebně historického průzkumu jako i názvosloví dějin umění na takové úrovni, aby bez problémů překládali odborná pojednání. Německý jazyk je důležitý pro výzkum vizuální kultury na našem území ze dvou hledisek: za prvé je množství archiválií a cenných dokumentů k památkám uměleckého charakteru napsáno v němčině, německé země vývoj umění na našem území prakticky po celou dobu ovlivňovaly či přenášely umělecké vlivy ze vzdálenějších oblastí, často lze doložit školení umělců v sousedních zemích, jejich migraci nebo studium na německé či rakouské vysoké škole (např. Wagnerovi žáci). Za druhé je většina (nejen

52

starší) zahraniční literatury o umění v českých zemích publikována v němčině, pročež bývá toto bádání současnými studenty dějin umění opomíjeno. Protože budou studentky a studenti studovat tento modul v kombinaci s německou filologií, zaměří se výuka jednak na německy mluvící země a jejich vztahu k našemu území, jednak na vztahy textu popř. literatury a obrazu. Tato specializace je důležitá, neboť v našem vzdělávacím systému jako taková doposud chybí. Poskytne tak absolventům a absolventkám možnost prosadit se na trhu práce. Součástí výuky bude slovní zásoba a terminologie jako i překladatelská cvičení, které umožní studentů a studentkám zvolit kromě cesty více odborné, zaměřené na bádání a prezentování výsledků, také polohu praktičtější, která se bude věnovat práci s odborným cizojazyčným textem. Přednáška prvního ročníku podá studentkám a studentům přehled o vývoji evropského umění v době cca. 800-2000, ve dvacátém století s přesahy do umění na americkém kontinentu. Seznámí je s jednotlivými slohy, stavebními funkčními typy, vývojem malířství, sochařství, fotografie a akčního umění. Posluchači si vybudují obecné povědomí o vývoji vizuální kultury, které bude pro ně nezbytné pro pokračování v druhém bloku, kde bude toto vědění prohlubováno. Rozhodnou-li se pro pokračování v jiném z oborů, poslouží jim vědomosti z přednášky jako vynikající a nezbytné kulturně-historické pozadí při studiu literatury, historie, filozofie aj. Seminář se ve své první půli zaměří na základy křesťanské ikonografie, v druhé osvětlí vývoj stylů na příkladu architektury, přičemž si studenti a studentky osvojí základní terminologii z této oblasti.

53

Jádro druhého bloku tvoří tři povinné kurzy, které prohloubí znalosti studentek a studentů na poli umění v českých zemích. Nepovinné kurzy rozšiřují základní nabídku tím, že se zaměřují na detailní znalost vybraných aspektů pojednávaných období. Nastíní posluchačům problematiku poznání výtvarné kultury, problémy interpretace a datace, obeznámí je se vztahy uvnitř umělecké produkce nebo spojitosti vývoje společnosti a jejího kulturního vývoje. Kurzy by se vždy měly zaměřit na komparaci celoevropského/světového vývoje s vývojem v českých zemích. Státní bakalářská zkouška: Státní bakalářská zkouška se bude skládat ze dvou částí. První prověří obecnou orientaci ve vývoji umění od doby románské po dobu po druhé světové válce. Studentka nebo student si vylosuje téma z předem daného seznamu otázek. Bude zkoušen nejen jejich přehled v daném časovém úseku, ale také uvědomování si vzájemných vztahů, schopnost vyvozovat závěry a orientovat se v základní literatuře pojednávající dané téma. Pro druhou část odevzdají examinovaní týden před konáním zkoušky názvy dvou volitelných témat, která se budou zabývat různými výtvarnými druhy (malba, sochařství, grafika, konceptuální umění, umělecké řemeslo aj.) a budou od sebe časově vzdálena alespoň 100 let. Předloží seznam odborné literatury, kterou k dané problematice prostudovali. Doporučuje se zvolit okruh, kterému se dotyční podrobně věnovali během přednášek a seminářů. Zkoušející v den zkoušky jedno z témat vyberou a podrobí diskusi. Předmětem této části bude detailní orientace

54

v tématu, popř. vlastní bádání, kritické myšlení, schopnost formulovat vlastní závěry a prezentovat je. Studentky a studenti předloží před zkouškou seznam četby, který obsahuje alespoň 10 titulů od německy píšících badatelů, kteří se intenzivně zabývají nebo zabývali výtvarným uměním. Seznam otázek k státní bakalářské zkoušce: 1. Románské umění 2. Gotická katedrála 3. Umění v českých zemích v době přemyslovské 4. Umění v českých zemích v době Lucemburků 5. 13.-15. století v Itálii 6. Umění 16. století v Itálii 7. Renesance v německy mluvících oblastech, umění reformace 8. Umění 15. a 16. století v českých zemích 9. Počátky italského baroku 10. Baroko v německy mluvících oblastech a jeho vztah k Itálii 11. Barokní architektura v českých zemích a její vzory 12. Barokní sochařství a malířství v českých zemích a jejich vzory 13. Malba a sochařství v Čechách a na Moravě v 19. století 14. Malba a sochařství 19. a počátku 20. století v německy mluvících oblastech 15. Architektura v první polovině 20. století 16. Evropská avantgarda

55

17. Umění mezi válkami, vývojové tendence padesátých a šedesátých let (vyjma architektury) Příklad volitelných témat: 1a Mistr Michelské madony b Architektura Vídeňské ulice v Olomouci 2a Fotografie na Bauhausu b Sixtinská madona Základní studijní literatura k bakalářské státní zkoušce: Baxandall, Michael: Die Kunst der Bildschnitzer. Tilman Riemenschneider, Veit Stoss und ihre Zeitgenossen. München 1996. Blažíčková-Horová, Naděžda (ed.), České malířství 19. století. Katalog stálé expozice Sbírky umění 19. století. Praha 1998. Burke, Peter: Die europäische Renaissance. Zentren und Peripherien, München 1998. Dějiny českého výtvarného umění I-VI, Praha 1984-2007. Dolgner, Dieter: Historismus - Deutsche Baukunst 1815-1900. Leipzig 1993. Ebert-Schifferer, Sybille: Caravaggio. Sehen-Staunen-Glauben. Der Maler und sein Werk, München 2009. Fajt, Jiří (ed.): Karl IV. Kaiser von Gottes Gnaden. Kunst und Repräsentation des Hauses Luxemburg 1347-1437. München 2006.

56

Fillitz, Hermann (ed.): Geschichte der bildenden Kunst in Österreich 1-6. MünchenNew York 1998-2003. Foster, Hal – Krausová, Rosalind – Bois, Yve-Alain – Buchloch, Benjamin: Umění po roce 1900. Modernismus, antimodernismus, postmodernismus. Praha 2007. Frampton, Kenneth: Moderní architektura. Kritické dějiny. Praha 2004. Mignot, Claudie: Architektur des 19. Jahrhunderts. Köln 1994. Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland 1-8. Darmstadt 2006-2009. Horyna, Mojmír – Kučera, Jaroslav: Dientzenhoferové. Praha 1998. Horyna, Mojmír: Jan Blažej Santini-Aichel. Praha 1998. Hrbáčová, Jana (ed.): Jindřich Zdík (1126-1150). Olomoucký biskup uprostřed Evropy. Olomouc 2009. Kimpel, Dieter – Suckale, Robert: Die gotische Architektur in Frankreich 1130 – 1270. München 1985. Kirchbaum, Engelbert: Lexikon der christlichen Ikonographie. Rom – Freiberg – Basel – Wien 1994. Klotz, Heinrich – Warnke, Martin: Geschichte der deutschen Kunst 600 - 2000. München 2000. Míčko, Miroslav: Expresionismus. Praha, 1969. Koch, Wilfried: Baustilkunde. Gütersloh – München 2009. Konečný, Lubomír Jan: Románská rotunda ve Znojmě. Ikonologie maleb a architektury. Brno 2005. Krsek, Ivo – Válka, Josef – Kudělka, Zdeněk: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996.

57

Kunst-Epochen 1-12. Stuttgart 2002-2004. (R UB 18168- 18179). Kuthan, Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města, hrady, kláštery, kostely. Vimperk 1994. Švácha, Rostislav: Česká architektura a její přísnost. Padesát staveb 1989-2004. Praha 2004. Kuthan, Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města, hrady, kláštery, kostely. Vimperk 1994. Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. I.-III. Brno – Olomouc – Opava 1999-2002. Pippal, Martina: Die Kunst des Mittelalters - Eine Einführung. Wien – Köln – Weimar 2010. Popp, Dietmar (ed.): Die Jagiellonen. Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit. Nürnberg 2002. Pozdně gotické umění v Čechách (1471-1526). Praha 1985. Prahl, Roman (ed.): Prag 1780-1830 – Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern. Praha 2000. Rakušanová, Marie: Vzplanutí. Expresionistické tendence ve Střední Evropě 1903 – 1936. Olomouc 2008. Royt, Jan, Biblická ikonografie. Praha 2006. Safarik, Eduard A.: Johann Kupezky (1666 - 1740). Ein Meister des Barockporträts. Aachen – Roma 2001. Seibt, Ferdinand (ed.): Böhmen im 19. Jahrhundert. Vom Klassizismus zur Moderne. Berlin 1995.

58

Sláva barokní Čechie I.-II., Praha 2001. Stolárová, Lenka – Vlnas, Vít: Karel Škréta 1610-1674. Doba a dílo. Praha 2010. Suckale, Robert: Kunst in Deutschland. Von Karl dem Großen bis Heute. Köln 1998. Švácha Rostislav: Od moderny k funkcionalismu. Praha 1994. Vlček, Pavel: Dějiny architektury renesance a baroka. Praha 2006. Wittkower Rudolf, Art and Architexture in Italy 1600-1700, London 1965. Zatloukal, Pavel: Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2002. Témata bakalářských prací (příklady): 1) Kostel sv. Barbory ve Štěpánově 2) Vztah textu a obrazu v inkunábuli Wilhelm von Österreich (VKOL 48460) 3) Malířská výzdoba inkunábulí a starých tisků olomouckých augustiniánů uložených ve VKOL 4) Vztah k obrazům v německých textech českých reformních náboženských skupin první poloviny 16. století 5) Architektura z počátků města Jáchymova 6) Jindřichohradecká legenda o sv. Jiří 7) nebo jiná samostatně zvolená památka (malířství, sochařství, architektura) či autor

59

3.9. Modul sociologie Již na počátku realizace studijního programu „němčina jako jazyk humanitních věd“ se ukázalo, že realizovat původně plánovaný modul „Sociologie“ nebude s trvalou udržitelností možné, neboť v českém akademickém prostředí je velice málo odborníků na sociologická témata, kteří by současně vládli němčinou natolik, aby byli schopni v tomto jazyce přednášet a vést semináře, jak to tento studijní obor požaduje. Obor sociologie tak potvrzuje konstatovaný trend, že mnohé společensko-vědní obory se již odpojily od tradiční německé jazykové základny. Obor sociologie jsme tedy vyňali z celkového kurikula studijního programu a nahradili ho kurikulem oboru „dějiny umění“, přesto jsme vypracovali jeho kurikulum a kurikulum pěti jednotlivých předmětů, kdyby se v budoucnu situace zlepšila a Filozofická fakulta UP disponovala kvalitním vědeckým personálem, který by mohl předmět vyučovat. Oprávněnost zařazení modulu sociologie do studijního programu: a) Zemí původu sociologického myšlení je Německo: klasické vědecké studie tohoto oboru jsou sepsány v německém jazyce. Sociologické myšlení a sociologické teorie patří k širšímu proudu německé (a rakouské) „Gesitesgeschichte“. b) Znalost (nejen německých) sociologických teorií a základních textů zásadně rozšíří obzory vzdělaného germanisty a pomůže mu rozumět současným komplikovaným společenským procesům Zároveň platí, že zejména současné literárně-vědné proudy a metody se orientují na sociologických teoriích.

60

c) Jazykově složité, mnohovrstevnaté sociologické texty jsou ideálním „cvičištěm“ pro textovou analýzu. V prvním ročníku budou studenti uvedeni do studia sociologie, seznámí se se základními otázkami, termíny a problémy sociologie. Přednáška bude shrnovat nejzákladnější informace, které studenti pro porozumění sociologii a sociologickým textům potřebují. Seminář se bude věnovat čtení stěžejních textů, kterých se přednáška týkala. Sloužit by měl k seznámení studenta s konkrétními myšlenkami osobností sociologie. Obsahem hodiny bude prezentace každého textu jedním nebo dvěma spolupracujícími studenty a následná debata. V druhém bloku jsou přednášky a semináře rozděleny na povinné a volitelné. Jako povinná je definována přednáška „Dějiny sociologických teorií“ a seminář k této přednášce. Volitelné kurzy jsou vybrány tak, aby tvořily „kontext germanistiky“, prezentují tudíž především německou/rakouskou sociologickou školu a opírají se o německy psané tituly. Státní bakalářská zkouška Preambule viz Seznam otázek ke státní bakalářské zkoušce: Teorie a metoda v sociologii: 1. Vznik sociologie: tradiční versus moderní společnost 2. Počátky německé sociologie 3. Normativní strukturalismus

61

4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Symbolický interakcionismus Etnometodologie Teorie konfliktu Německá sociologie vědění a sociální konstruktivismus Strukturalismus a poststrukturalismus Feministická sociální teorie Kulturální studia Krize moderny? Nové diagnózy (Ulrich Beck, Zygmunt Bauman) Obecná sociologie: Sociologie náboženství Sociologie kultury a umění Teorie migrace Gender a identita Doporučená literatura ke státní bakalářské zloušce: Jde o doporučené, nikoli povinné tituly, jejichž využití je plně v kompetenci studenta a závisí mimo jiné na tom, jaké volitelné disciplíny student během studia absolvoval. Bauman, Zygmunt, Der Mensch im Globalisierungskäfig. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 2003. Beck, Ulrich, Risikogesellschaft. Auf dem Weg in eine andere Moderne. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1986. Berger, Peter, Luckmann, Thomas, Die gesellschaftliche Konstruktion der Wirklichkeit. Eine Theorie der Wissenssoziologie. Frankfurt/M.: Fischer, 1980. Bourdieu, Pierre, Die männliche Herrschaft. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 2005.

62

Connell, Robert, Der gemachte Mann. Konstruktion und Krise von Männlichkeiten. Opladen: Leske u. B., 1999. Disman, Miroslav, Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2002. Eliade, Marcia, Das Heilige und das Profane: Vom Wesen des Religiösen. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1990. Foucault, Michel, Die Ordnung der Dinge. Eine Archäologie der Humanwissenschaften. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1988. Giddens, Anthony, Konsequenzen der Moderne. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 2001. Hall, Stuart, Cultural Studies. Ein politisches Theorieprojekt. Ausgewählte Schriften 3. Berlin: Argument-Verlag, 2000. Lužný, Dušan, Nešpor, Zdeněk, Sociologie náboženství. Praha: Portál, 2007. Nagl-Docekal, Herta, Feministische Philosophie. Ergebnisse, Probleme, Perspektiven. Frankfurt/M.: Fischer, 2001. Simmel, Georg, Philosophie des Geldes, Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1989. Silverman, David, Ako robiť kvalitatívny výskum. Bratislava: Ikar, 2005. Návrhy témat bakalářských prací: Vysoká versus populární kultura Spory o umění: problematika definice umění Kultura a moc: příspěvek Hermanna Brocha Mýtus krásy Gender: muži, ženy a literatura Postava učitele v dílech moravské německé literatury (atd.)

63

4. Kurikula/anotace jednotlivých kurzů V této části uvádíme jen výběr kurzů, které se v daném podmodulu budou/mohou vyučovat. Konkrétní nabídka kurzů se proměňuje semestr od semestru, její bohatost závisí také na počtu studentů zapisujících daný podmodul. Kurikula/anotace jednotlivých kurzů neobsahují již seznam výstupnícjh kompetencí a podorbný popis závěrečné zkoušky (viz bod 3), nýbrž jako povinné součásti pouze popis kurzu se zdůrazněním edukačních cílů, případně metod, obsah kurzu (rozpis jednotlivých lekcí, je-li možno stanovit), seznam povinné/doporučené literatury (viz také ale ad 3: seznam literatury k závěrečné zkoušce), případně titul studijní opory vznikající v rámci projektu. Pro přehlednost jsou i v tomto seznamu označeny (*) kurzy povinné.

4.1 Modul: Němčina jako jazyk humanitních věd *1. jazyková cvičení Modulu „Němčina jako jazyk humanitních“ věd je v 1. ročníku věnována vysoká hodinová dotace (více než 1/3 celkového počtu kontaktních hodin), což jednak odpovídá předpokládanému nízkému

64

stupni referenčního rámce uchazečů a současně vyjadřuje snahu zvýšit „intenzivním jazykovým kurzem“ jazykové schopnosti studentů. V 2. a 3. ročníku kontaktních hodin ubývá. Do tohoto modulu jsou pod titulkem „jazyková cvičení“ soustředěny praktické gramatické disciplíny (cvičení z fonetiky, morfologie, syntaxe, lexikologie atd.), cvičení zaměřená na práci s texty a disciplína označovaná v klasických studijních plánech cizojazyčných filologií jako „konverzační cvičení“. Předmět „jazyková cvičení“ se tedy realizuje formou více než deseti obsahově různých kurzů. Do předmětu se zahrnuje také workshop „Jazyk jako organon poznání“ a nabídka výuky praktické němčiny (ke komunikačním účelům) pro negermanisty. Výstupní kompetence: Kurz se zakončuje po letním semestru písemnou komisionální zkouškou, jejíž struktura je popsána v publikaci Siegel, Martin: Sprache, Stil, Struktur: Analyse und Komposition von Texten im Studium. Olomouc 2000 a na webových stránkách Katedry germanistiky. Závěrečná zkouška modulu „Němčina jako jazyk humanitních věd“ se koná na konci 2. bloku a odpovídá formou i úrovní certifikovaným zkouškám německých/ rakouských jazykově-vzdělávacích institucí s úrovní referenčního rámce C1. Struktura písemné zkoušky je popsána v publikaci Siegel, Martin: Sprache, Stil, Struktur: Analyse und Komposition von Texten im Studium. Olomouc 2000 a na webových stránkách Katedry germanistiky. Literatura: DUDEN. Die Grammatik. Hg. v. Dudenred. Mannheim u.a. 2005. Helbig, Gerhard; Buscha, Joachim: Deutsche Grammatik. Ausländerunterricht. Berlin und München 2001.

Ein

Handbuch

für

65

den

Křížková, Zdenka; Nový, Jiří: Übungen zur deutschen Morphologie. Olomouc 2006. Meil, Kläre; Arndt, Margit: ABC der starken Verben. Ismaning 1976. Rinas, Karsten: Vorsicht — Fehler! Odstraňujeme nejčastější ‘české’ chyby v němčině. Plzeň 2003. Hamm, Christian: Bausteine Fachdeutsch für Wissenschaftler. Philosophie. Heidelberg 1989. Rieger, Marie A.: Bausteine Fachdeutsch für Wissenschaftler. Geschichte. Heidelberg 1997. Siegel, Martin: Sprache, Stil, Struktur: Analyse und Komposition von Texten im Studium. Olomouc 2000. Franck, Norbert; Stary, Joachim: Die Technik des wissenschaftlichen Arbeitens. Paderborn 2006. Moennighoff, Burkhard/ Meyer-Krentler, Eckhard: Arbeitstechniken Literaturwissenschaft. München 2005.

4.2 Modul: Filozofie *2. Úvod do studia filozofie (1. blok) Cíl: Úvod do studia filozofie poskytuje pro začátek nutný vhled do druhů lidského myšlení, které tento obor zásadně ovlivnily. Dále se věnuje prvnímu pohledu na sedm základních filozofických disciplín. Přednáška je doplněna seminářem, ve kterém se bude diskutovat nad vybranými úryvky ze základních filozofických děl, a který bude probíhat formou komentované četby. Metody: Úvod do studia filozofie zprostředkovává pochopení základních otázek filozofie, způsob práce v této oblasti a problémově orientovaný vstup do historie filozofie.

66

Obsah přednášky: 1. Údiv (θαυμαζειν) 2. Duch a tělo – antropologie 3. Dobro – etika 4. Krása – estetika 5. Bytí – ontologie 6. Metafyzika 7. Myšlení – logika 8. Co můžeme vědět? – Teorie poznání 9. O čem můžeme mluvit? – Filozofie jazyka 10. Vztah filozofie a náboženství. Obsah semináře a literatura: 1. Parmenides: Bytí/jsoucno (Diels/Kranz 28 B 6-8) Platón: Stát (Kniha V, XVIII-XXII) Aristoteles: Etika Nikomachova (Kniha 2, Kapitoly 4-7) Mistr Eckhart: O Lásce Francis Bacon: Indukce (z Novum Organum) Decartes: Meditationes Leibniz: Monadologie (§§ 1-38) Kant: Prolegomena (§§ 1,2 a 5) Fichte: Základ všeho vědosloví (§§ 1-5) Schopenhauer: Svět jako vůle a představa (Čtvrtá kniha § 57)

67

Nietzsche: O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním (kráceno) Wittgenstein: Logicko-filozofický traktát (hlavní kapitola)

*3. Zvláštní cesta rakouské filozofie (př.) Anotace/cíle: Od konce 18. století nastoupila filozofie v Rakousku a v zemích České koruny zvláštní cestu, která je akceptována i některými historiky filozofie, kteří jinak samostatnou rakouskou filozofii považují za nepovolenou konstrukci. Za tuto zvláštní cestu jsou zodpovědné tři faktory: 1. Zřídkavá, s četnými skeptickými výhradami proběhnuvší recepce Kanta, která se proto nestala hraničním momentem či okamžikem změny. Trvalost, se kterou místo toho - na rozdíl od Německa - mohla získat filozofie Herbarta rozhodující význam v rámci filozofického rozvoje Rakouska. Kontinuální rozvoj českého reformního katolicismu a jeho vliv od Bolzana, přes Brentana až k fenomenologii Husserla. V důsledku toho se do moderny hladce dostal poznávací a kritický, ale teologickými koncepcemi často ovlivněný postoj. Metoda: Přednáška bude sledovat tento vývoj a blíže se bude věnovat také těm filozofům, kteří na základě rozdílného vývoje v Německu nenalezli pochopení (Hieronymus Lorm, Johann Amos Drbal, Robert Zimmermann). Stejně tak budou v tomto kontextu představeni také důležití evropští filozofové (Ernst Mach, Ludwig Wittgenstein, Vídeňský okruh). Vhledy do české filozofie, která se ukazuje být s rakouskou pozicí také spojena, přehled doplní. Materii možno pojmout též jako seminář, který bude prezentovat texty jednotlivých rakouských filozofů (viz níže).

68

Literatura: Mauro Antonelli: Franz Brentano und die Wiederentdeckung der Intentionalität. In: Rudolf Haller: Skizzen zur österreichischen Philosophie. Amsterdam 2000, S. 93-118. Heinrich Ganthalter (Hrsg.): Bolzano und die österreichische Geistesgeschichte. Wien 1997. Rudolf Haller: Gibt es eine österreichische Philosophie?. In: R.H.: Fragen zu Wittgenstein. Amsterdam 1986, S. 31-43. Matthias Heesch: Johann Friedrich Herbart zur Einführung. Hamburg 1999. William M. Johnston: Der böhmische Reformkatholizismus. P. Kruntorad (Hg.), Jour fixe der Vernunft. Der Wiener Kreis und seine Folgen, 1991 J. C. Nyiri (Hg.), Von Bolzano zu Wittgenstein, 1986;

4. Zvláštní cesta rakouské filozofie (sem.: uskutečňuje se také na partnerské univerzitě OU) Cíle: Seminář si klade za cíl zprostředkovat vhled do mozaiky filozofických úvah, které prostupují jak rakouskou filozofii, tak literaturu, výtvarné umění a v neposlední řadě hudební kulturu této země. Tématické akcenty rakouské filozofie budou přiblíženy na základě práce s úryvky z filozofických děl vybraných rakouských myslitelů. Úvahy nad těmito texty budou zasazeny do obrazu historického vývoje Rakouska a jeho multikulturní různorodosti. Obsah: 1. Úvod do problematiky: rakouská filozofie na multikulturním pozadí a v historickém kontextu

69

2. Rakousko a typicky rakouské? Stěžejní rysy rakouského způsobu myšlení, filozofování a uměleckého zachycení reality 3. Filozofové nepocházející z Rakouska, přesto však s dějinami rakouské filozofie související (např. Mikuláš Kusánský, Konrad Celtis, Gottfried Wilhelm Leibnitz, Franz Brentano atd.) 4. Bernard Bolzano a jeho učení o ideálních podstatách 5. Radikální dualismus Antona Günthera 6. Fritz Mauthner a jeho kritika jazyka 7. Ernst Mach a filozofická koncepce empiriokriticismu 8. Teorie tvaru Christiana von Ehrenfelse 9. „Věda o předmětu jako takovém neboli o čistém předmětu“ Alexia Meinonga 10. Idealizace smrti ve filozofickém díle Otto Weiningera 11. Max Adler jako tvůrce koncepce usilující o spojování protikladů 12. Ferdinand Ebner a jeho reflexe o vztahu mezi Já a Ty 13. Filozofie Vídeňského kroužku 14. „O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet.“ Stěžejní myšlenky filozofie Ludwiga Wittgenteina Literatura: Fischer, Kurt Rudolf: Österreichische Philosophie von Brentano bis Wittgenstein. Wien 1999. Heintel, Erich: Österreichische Philosophie 1945–1985 . Wien 1990. Kampits, Peter: Zwischen Schein und Wirklichkeit: eine kleine Geschichte der österreichischen Philosophie. Wien 1984. Kiss, Endre: Studien zur österreichischen Philosophie. Cuxhaven 1995.

70

*5. Formální logika a argumentační teorie (sem.) Metody: Seminář se skládá z teoretické a praktické části. Pro úvod do formální logiky slouží jako základní četba „Logisch-semantische Propädeutik“ autorů Tugendhata a Wolfa. Seminář bude strukturován do tří kategorií: 1. Teoretické základy filozofické argumentace: základní četba poskytne všeobecný úvod do teorie argumentace a představí nejdůležitější formální teorie vyplývání. Toto bude doplněno krátkým úvodem do alternativních systémů logiky, které byly aplikovány např. v konstruktivní logice erlangenské školy. Pomocí krátkých textů a příkladových vět bude argumentace a její vzory procvičovány a diskutovány. Textová analýza a kritika: pomocí společné četby representativních základních filozofických textů by se měla cvičit schopnost rekonstruovat rétorickou stavbu komplexních filozofických textů, tu pak s ohledem na její argumentační strukturu kriticky zhodnotit a rozlišit mezi různými možnými přístupy četby. Produkce textu, diskuze a sebereflexe: tento seminář by měl studentům nabídnout v neposlední řadě také návod, jak filozoficky diskutovat a především jak napsat vlastní text (psaní esejů). Kromě prodiskutování obsahu a formální stránky referátu a odevzdaných esejů by měla být pomocí sebereflexe prověřena také schopnost prezentovat a diskutovat. Literatura: Tugendhat/Wolg: Logisch-semantische Propädeutik. Stuttgart 1988.

71

*6. Kurs četby filozofických textů Metody: Semestr od semestru budou nabízeny různí autoři k četbě – např.: Immanuel Kant: Základy metafyziky mravů Kantova etika, která vrcholí ve své formulaci kategorického imperativu, platí ještě dodnes za základ všech etických úvah. Kantovo vyvozování z maxim ostatně navozuje některé teoretické otázky, které se týkají filozofického řádu imperativu: „Rovná se zlatému pravidlu?“ „Má pouze jeden formální status?“ „v jaké míře jej lze použít v ´normálním´životě?“ Tyto otázky budou studenti zkoumat na základě precizní četby klasických Kantových děl. K obecnému postupu v rámci kursů četby viz úvod. Literatura: Immanuel Kant: Grundlegung zur Metaphysik der Sitten. Stuttgart 1988. Herbert James Paton: Der kategorische Imperativ: eine Untersuchung über Kants Moralphilosophie. Berlin 1962. Schönecker, Dieter und Allen W. Wood: Kants 'Grundlegung zur Metaphysik der Sitten'. Ein einführender Kommentar. Paderborn 2004. Atd.

72

7. Německá romantika – filozofie německého idealismu Cíle: V německém idealismu si filozofie vypracovala systematickou reflexní úroveň, kterou lze přirovnat k vrcholné době antické filozofie. Zároveň zde německá filozofie nastupuje vlastní, stranou evropské filozofie probíhající, cestu. Hovořit se bude o době od Kantovy „Kritiky čistého rozumu“ (přičemž filozofie Kanta v „pravém“ slova smyslu nepočítáme ještě k idealismu) až po smrt Hegela. Nastíněny by měla být konsekventně probíhající historie problému, která má svůj počátek ve filozofii Kanta a vede přes Fichteho a Schellinga až k Heglovi. Průběh nebude chápán ve smyslu „Besserungsgeschichte“ (Richard Kroner), nýbrž budou vyzdviženy samostatné systematické přednosti filozofů. Na konci přednášky nahlédneme do novokantismu, který lze nejsnáze považovat za dědictví německého idealismu. Literatura: Auszüge aus zentralen Texten von Kant (Kritik der reinen Vernunft), Fichte (Wiisenschaftslehre), Schelling (Wiisenschaftslehre) und Hegel (Phänomenologie des Geistes). Nicolai Hartmann: Die Philosophie des deutschen Idealismus. Berlin 1974 (3. Auflage). Gerhard Gamm: Der Deutsche Idealismus. Reclam, Ditzingen 1997. Rolf-Peter Horstmann: Die Grenzen der Vernunft. Eine Untersuchung zu Zielen und Motiven des Deutschen Idealismus. 3. Aufl. Verlag Klostermann, Frankfurt/M. 2004.

73

8. Teorie poznání a jiné epistémy „Všichni lidé touží od přírody po vědění“, zní známá věta, která uvozuje Aristotelovu „Metafyziku“. Ostatně v rámci filozofické tradice lze neustále nacházet odpovědi na otázku, co vlastně vědění nebo poznání je a jak k němu můžeme dospět. Tyto otázky a problémy se týkají jak bytí tak také možností lidského poznání. Přednáška umožní vhled do otázek a postojů teorie poznání. Přitom bude brát v potaz také kritiku teorie poznání, která měla své místo mimo jiné v rámci hermeutické filozofie 20. století. Kromě toho budou představeny modely jiných epistémů (vitalistický, religiózní, okultní, esoterický), kde lze k poznání dospět jinou než racionálně-teoretickou cestou. Na konci by měla být zodpovězena otázka, zda a jak mohou být tyto modely popsány a vyzkoušeny pomocí instrumentáře filozofie. Literatura: Peter Baumann: Erkenntnistheorie. Stuttgart 2006. Gottfried Gabriel: Grundprobleme der Erkenntistheorie. Von Descartes zu Wittgenstein. Stuttgart 2008. Walter Hirsch: Platons Weg zum Mythos. Berlin 1971. Alan Musgrave: Alltagswissen, Wissenschaft und Skeptizismus. Stuttgart 1993. Nicolas Rescher: Die grenzen der Wissenschaft. Stuttgart 1984. Bernhard Irrgang: Lehrbuch der Evolutionären Erkenntnistheorie. München 1993. Ulrich Krohs (Hrsg.): Philosophie der Biologie. Frankfurt/Main 2005. Mahner/Bunge: Philosophische Grundlagen der Biologie. Heidelberg 2000. Gerhart Vollmer: Biophilosophie. Stuttgart 1995.

74

Michael Weingarten: Organismen – Objekte oder Subjekte der Evolution. Darmstadt 1997.

9. Myšlenkové postoje a koncepce vybraných německo-židovských filozofů (uskutečňuje se také na OU) Cíle: Společným tématem semináře je nejen seznámení s myšlenkovými postoji a koncepcemi vybraných německo-židovských, příp. rakousko-židovských filozofů, nýbrž tato studijní disciplína si zároveň klade za cíl nastínit obraz židovské, německé a rakouské kulturní a myšlenkové symbiózy na pozadí vybraných filozofických textů a reflexí uvedených autorů. Obsah: 1. Úvod do tématiky německo-židovské, příp. rakousko-židovské filozofie 2. Filozofie dialogu Martina Bubera: práce s výňatky z filozofických pojednání „Ich und Du“ filozofie a „Der Mensch und sein Gebild“ a seznámení se stěžejními tématy Buberovy dialogu 3. Spiritualita a ontologie Edith Steinové: práce s výňatky z filozofických spisů „Kreuzeswissenschaft“ a „Endliches und ewiges Sein“ 4. Theodor Adorno a Max Horkheimer: práce s výňatky z filozofického díla „Dialektik der Aufklärung“ 5. Vybrané reflexe filozofie Ericha Fromma: práce s díly „Die Furcht vor der Freiheit“ a „Die Kunst des Liebens“

75

6. Stěžejní myšlenky filozofie Hanse Jonase: práce s výňatky z díla „Das Prinzip Verantwortung“ 7. Hannah Arendt: práce s výňatky z pojednání „Zwischen Vergangenheit und Zukunft“, „Vita activa oder Vom tätigen Leben“ 8. Walter Benjamin a jeho koncepce auratického umění: práce s výňatky z pojednání „Das Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit“ Literatura: Adorno, Theodor – Horkheimer, Max: Dialektik der Aufklärung. Frankfurt am Main 2004. Arendt, Hannah: Vita activa oder Vom tätigen Leben. München, Zürich 2010. Arendt, Hannah: Zwischen Vergangenheit und Zukunft. München 2000. Benjamin, Walter: Das Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit. Frankfrurt am Main 2007. Buber, Martin: Ich und Du. Stuttgart 1995. Erler, Hans (Hg.): Judentum verstehen: die Aktualität jüdischen Denkens von Maimonides bis Hannah Arendt. Frankfurt am Main 2002. Fromm, Erich: Die Furcht vor der Freiheit. Frankfurt am Main 1983. Fromm, Erich: Die Kunst des Liebens. Berlin 2008. Jonas, Hans: Das Prinzip Verantwortung. Frankfurt am Main 1995. Kampits, Peter: Zwischen Schein und Wirklichkeit: eine kleine Geschichte der österreichischen Philosophie. Wien 1984. Kiss, Endre: Studien zur österreichischen Philosophie. Cuxhaven 1995. Lehming, Hanna (Hg.): Jüdische Denker im 20. Jahrhundert. Hamburg 1997.

76

Stein, Edith: Endliches und ewiges Sein. Freiburg im Breisgau, Basel, Wien 2006. Stein, Edith: Kreuzeswissenschaft. Freiburg im Breisgau, Basel, Wien 2007. Strörig, Hans Joachim: Kleine Weltgeschichte der Philosophie. Frankfurt am Main 2006. 4.3 Modul: Historie *10. Úvod do studia historie Cíle: Teorie a metodiky historické vědy, základní dovednosti a techniky historické práce. I historická věda má své dějiny. Přednáška a seminář si kladou za cíl seznámit studenty s nejdůležitějšími metodami, teoriemi a postupy, které určovaly a určují vývoj historické vědy. Diskuse k vybraným pasážím z centrálních děl německé historiografie v rámci semináře pak objasní hranice a možnosti aplikace takto získaných vědomostí při vlastní historické práci. Mimo to si studenti osvojí základní dovednosti nutné pro práci s prameny a také schopnost ústní a písemné prezentace. Obsah/Struktura přednášky: 1. Úvod: studium historie, historie jako věda 2. Studium historie na FF UP Olomouc - cíle, charakteristika, struktura 3. Co jsou dějiny? 4. Historické poznání 5. Historické pojmy a epochy I. 6. Historické pojmy a epochy II. 7. Historické prameny - typologie, uchování…

77

8. 9. 10. 11. 12.

Dějiny dějepisectví Dějiny německé historiografie Teorie a metody moderní historiografie I Teorie a metody moderní historiografie II Nástin dějin UP Olomouc

Obsah/Struktura semináře: 1. Úvod – představení předmětu, témata následujících seminářů; doporučená literatura 2. Návštěva knihoven a seznámení se s jejich strukturou I – univerzitní knihovna; knihovna institutu 3. Návštěva knihoven a seznámení s jejich strukturou II - Státní vědecká knihovna Olomouc 4. Historické metody: věda o pramenech I 5. Historické metody: věda o pramenech II 6. Historické metody: kritika pramenů 7. Bibliografické údaje; citování 8. Základní „pomůcky“ při práci historika: bibliografie, časopisy, kompendia, edice 9. Internet ve vědecké práci – možnosti a problémy 10. Ústní a písemná prezentace – formy, typické chyby 11. Návštěva archivu – Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc 12. Závěrečná diskuse, evaluace semináře Literatura: Christoph Cornelissen: Geschichtswissenschaften. Eine Einführung, Frankfurt 2000.

78

Volker Sellin: Einführung in die Geschichtswissenschaft. Göttingen 2005. Stefan Jordan: Einführung in das Geschichtsstudium. Stuttgart 2005. Beneš, Zdeněk: Historický text a historická kultura. Praha 1995. Zwettler, Otto; Vaculík, Jaroslav; Čapka, František: Úvod do studia dějepisu. Brno 1994. *11. Česko-německé vztahy v 19. a 20. století Cíle: Přednáška je zaměřena na problematiku politických, hospodářských, kulturních a společenských vztahů česky a německy mluvícího obyvatelstva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v 19. a 20. století. V rámci tohoto období je možno rozlišit tři základní fáze: 1) období národního obrození a vzniku moderního českého a německého národa, 2) éru národních států během světových válek a mezi nimi a 3) dobu po Druhé světové válce (od odsunu sudetských němců po Česko-německé prohlášení z roku 1997). K nejdůležitějším tématům patří vztah českého obyvatelstva ke třem „kategoriím“ Němců – Němcům z Čech a Moravy, Němcům z „říše“ a Rakušanům. Literatura: Brandes, Detlef und Kural, Václav: Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1947. Essen 1994. Brandes, Detlef (Hrsg.) Wendepunkte in den Beziehungen zwischen Deutschen, Tschechen und Slowaken 1848 – 1989. Essen 2007. Seibt, Ferdinand: Deutschland und die Tschechen. München 1974. Křen, Jan: Konfliktní společenství Češi a Němci 1780-1918. Praha 1990. Staněk, Tomáš: Německá menšina v českých zemích 1948-1989. Praha 1993.

79

*12. Dějiny 19. století Cílem přednášky je představit nejdůležitější fenomény, které určovaly vývoj Evropy během tzv. „dlouhého 19. století“, tj. od Francouzské revoluce po vypuknutí první světové války. Důraz je kladen především na ideje, struktury a procesy, které působily při vzniku občanské společnost a formování moderních evropských států. Obsah/Základní tématické celky: 1. Francouzská revoluce a její symboly, kontrarevoluce 2. Napoleon a jeho mýtus; napoleonské války 3. Evropská společnost 19. století - emancipace, sekularizace, kosmopolitismus 4. Národy a nacionalismus – rozdíly mezi formováním národa v západní Evropě, v Německu a v Českých zemích 5. Průmyslová revoluce, rozvoj vědy a techniky v 19. století 6. Imperialismus a kolonialismus – specifika německého kolonialismu 7. Intelektuálové v 19. století 8. Příčiny vypuknutí první světové války Literatura: Fisch, Jörg: Europa im Zeitalter von Wachstum und Gleichheit 1850-1914. Stuttgart 2002. Gellner, Ernest: Nationalismus und Moderne. Berlin 1991. Görtemaker, Manfred: Geschichte Europas 1850-1918. Stuttgart 2002.

80

Hobsbawm, Eric J.: Das imperiale Zeitalter. 1875-1914. Frankfurt a. M. 1996. Hobsbawm, Eric J.: Nationen und Nationalismus. Mythos und Realität seit 1780. München 1996. Kocka, Jürgen: Das lange 19. Jahrhundert. Stuttgart 2001. Osterhammel, Jürgen: Kolonialismus: Geschichte, Formen, Folgen. München 2003. Schieder, Theodor (Hrsg.): Handbuch der europäischen Geschichte. Bd. 5–7, Stuttgart 1973–1992. Hroch, Miroslav: V národním zájmu. Požadavky a cíle evropských národních hnutí devatenáctého století ve srovnávací perspektivě. Praha 1999. Kořalka, Jiří: Češi v Habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha 1996.

*13. Pomocné vědy historické Cíle/metody: Po teoretické stránce je cílem semináře seznámit studenty s dějinami, terminologií a metodologií pomocných věd historických – tj. paleografie, chronologie, diplomatiky, kodikologie, heraldiky, genealogie, epigrafiky, sfragistiky, historické metrologie a numismatiky. Cílem je především seznámit studenty se základními poznatky těchto věd a naznačit možnost jejich aplikace při práci historika. V rámci praktické části se studenti naučí číst, transkribovat i transliterovat česky a německy psané texty z období 16. až 20. století a převádět data z historických pramenů. Literatura: Brandt, Ahasver von; Fuchs, Franz: Werkzeug des Historikers. Eine Einführung in die historischen Hilfswissenschaften. Stuttagrt 2003.

81

Hlaváček, Ivan; Kašpar, Jaroslav; Nový, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1996. *14. Dějiny 20. století Eric Hobsbawm označil v titulu své dnes již klasické práce 20. století jako „věk extrémů“. Tento pojem dobře vystihuje pro 20. století typický kontrast mezi násilím, chudobou, válkami na jedné straně a rostoucím blahobytem, snahami o mírové řešení konfliktů a demokratizaci na straně druhé. Cílem přednášky je přiblížit v globální perspektivě (s důrazem na evropské dějiny) často protikladné vývojové linie, které jsou pro dějiny 20. století typické. Důraz je kladen především na vývoj mezinárodních vztahů, vznik a vývoj jednotlivých politických, vojenských a ekonomických uskupení, sociální dějin, proces dekolonizace a také na charakteristiku hlavních myšlenkových a kulturních proudů 20. století. Stejně jako u úvodu do dějin středověku a do dějin raného novověku mají studenti možnost rozšířit si své znalosti absolvováním semináře k dějinám 20. století, který se zaměřuje detailněji na některé výše uvedené tématické celky a práci s prameny a sekundární literaturou. Speciílní seminář k dějinám 20. století se bude věnovat dějinám Německa 1914-1990. Studenti budou seznámeni s nejdůležitějšími momenty a vývojovými liniemi německých dějin v „krátkém dvacátém století“. Mezi nejdůležitější témata, kterým, se bude přednáška věnovat, patří: první světová válka a její vliv na vývoj Výmarské republiky; kulturní a duchovní dějiny Výmarské republiky; vzestup NSDAP; období „Třetí říše“; problematika holocaustu; situace v Německu po Druhé světové válce; vznik SRN a NDR; vzájemný vztah SRN a NDR; kulturní dějiny 50. a 60. let; studentské hnutí a rok 1968 v SRN; „Frakce rudé armády“ a její vliv na společnost v SRN; krize NDR a sjednocení Německa.

82

Literatura: Brunn, Gerhard: Die europäische Einigung. Stuttgart 2002. Hobsbawm, Eric: Das Zeitalter der Extreme. Weltgeschichte des 20. Jahrhunderts. München 1995. Judt, Tony: Geschichte Europas von 1945 bis zur Gegenwart. München/ Wien 2006. Mazower, Mark: Der dunkle Kontinent. Europa im 20. Jahrhundert. Berlin 2000. Osterhammel, Jürgen: Kolonialismus. Geschichte, Formen, Folgen. München 1995. Wildt, Michael: Geschichte des Nationalsozialismus. Göttingen 2008. Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948-1960. Praha 2007. Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918-1938). Díl 1-3, Praha 2000-2003. Kural, Václav: Místo společenství - konflikt! Češi a Němci ve velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938-1945). Praha 1994. Literatura k dějinám Německa: Chickering, Roger: Das Deutsche Reich und der Erste Weltkrieg. München 2002 . Gay, Peter: Die Republik der Außenseiter. Geist und Kultur der Weimarer Zeit 1918-1933. Frankfurt a.M. 1989. Görtemaker, Manfred: Geschichte der Bundesrepublik Deutschland von der Gründung bis zur Gegenwart. München 1999. Handbuch der deutschen Geschichte. Bd. 4.1 und 4.2, Stuttgart 1973/1976. Weber, Hermann: Geschichte der DDR. München 1999. Wildt, Michael: Geschichte des Nationalsozialismus. Göttingen 2008.

83

15. Josefinismus Cílem přednášky je představit vliv vlády a reforem Josefa II. na vývoj zemí habsburské monarchie, na recepci osobnosti Josefa II. a jeho reforem v různých vrstvách společnosti a na to, co z josefínských reforem přetrvalo po Francouzské revoluci a napoleonských válkách. Specifické téma pak představuje vznik a vývoj „mýtu Josefa II.“ v 19. a 20. století. Literatura: Reinalter, Helmut (Hrsg.): Der Josephinismus. Frankfurt a.M./Wien 1993. Reinalter, Helmut: Österreich und die Französische Revolution. Wien 1988. Klueting, Harm (Hrsg.): Der Josephinismus. Ausgewählte Quellen zur Geschichte der theresianisch-josephinischen Reformen. Darmstadt 1995. Rieser, Herbert: Der Geist des Josephinismus und sein Fortleben. Wien 1963. Wangermann, Ernst; Ammerer, Gerhard (Hrsg.): Ambivalenzen der Aufklärung. Festschrift für Ernst Wangermann. Wien 1997.

16. Rasismus – teorie a dějiny Ačkoliv pojem „rasismus“ vznikl teprve ve třicátých letech 20. století v souvislosti s rostoucí radikalizací nacistického režimu, jev, který označuje, je daleko starší. Cílem semináře je seznámit studenty s nejdůležitějšími teoretickými přístupy k problematice rasismu, od prvních teorií z třicátých let 20. století, přes pokusy o definici pojmů „rasa“ a „rasismus“ v OSN, až po diskuse v rámci

84

postkoloniálních studií. Zároveň si seminář klade za cíl podat základní přehled o historii rasismu od fáze tzv. protorasismu až po současnost. Důraz je přitom kladen zejména na práci s primárním texty a schopnost porozumět širším dějinným souvislostem, které působily při utváření „moderní“ podoby rasismu. Literatura: Bauman, Zygmunt: Dialektik der Ordnung. Die Moderne und der Holocaust. Hamburg 2002. Bernhard, Norbert: Tarzan und die Herrenrasse. Basel 1986. Fredrickson, George M.: Rassismus. Ein historischer Abriss. Hamburg 2004. Mosse, George L.: Die Geschichte des Rassismus in Europa. Frankfurt a.M. 1990. Speit, Andreas (Hg.): Ästhetische Mobilmachung. Dark Wave, Neofolk und Industrial im Spannungsfeld rechter Ideologien. Hamburg/Münster 2002. Ziege, Eva Maria: Mythische Kohärenz. Diskursanalyse des völkischen Antisemitismus. Konstanz 2002. Budil, Ivo T.: Od prvotního jazyka k rase. Utváření novověké západní identity v kontextu orientální renesance. Praha 2002.

*17. Dějiny raného novověku (př.) Přednáška je koncipována jako úvod do struktur, pojmů a událostí raného novověku, s cílem zprostředkovat studentům základní znalosti k následujícím tématickým okruhům: křesťanství a konfese, dějiny idejí a pojmů, různorodost světa jednotlivých stavů, říše a její ústava, objevné cesty,

85

politická ikonografie, město v raném novověku, třicetiletá válka. Stejně jako u úvodu do dějin středověku mají studenti možnost rozšířit si své znalosti absolvováním semináře k dějinám raného novověku, který se zaměřuje detailněji na některé výše uvedené tématické celky a práci s prameny a sekundární literaturou. Literatura: Burke, Peter: Die europäische Renaissance. München 1998. Demel, Walter: Europäische Geschichte des 18. Jahrhunderts. Ständische Gesellschaft und europäisches Mächtesystem im beschleunigten Wandel (1689/1700-1789/1800). Stuttgart 2000. Duchhardt, Heinz: Europa am Vorabend der Moderne 1650-1800. Stuttgart 2003. Elias, Norbert: Über den Prozeß der Zivilisation. 2. Bd., Frankfurt a.M. 1997. Giesecke, Michael: Der Buchdruck in der Frühen Neuzeit. Frankfurt a.M. 1991. Ginzburg, Carlo: Der Käse und die Würmer. Die Welt eines Müllers um 1600. Berlin 2002. Mollat du Jourdin, Michel: Europa und das Meer. München 1995. Münch, Paul: Lebensformen in der frühen Neuzeit 1500 – 1800. Frankfurt a. M. 1992. Schmidt, Georg: Der Dreißigjährige Krieg. München 1999. Reinhard, Wolfgang: Geschichte der europäischen Expansion. Bd.1: Die Alte Welt bis 1818. Stuttgart 1983. Stollberg-Rilinger, Barbara: Das Heilige Römische Reich Deutscher Nation vom Spätmittelalter bis 1806. München 2007. Bůžek, Václav; Hrdlička, Josef; Král, Pavel; Vybíral, Zdeněk: Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku. Paseka. Praha/Litomyšl 2002. Janáček Josef: Doba předbělohorská I/1-2. Praha 1968-1984.

86

Polišenský, Josef: Třicetiletá válka a evropská krize XVII. století. Praha 1970.

4.4 Modul: Obecná a srovnávací jazykověda *18. Úvod do studia jazyka Přednáška si klade za cíl seznámit posluchače s okruhy a směřováním jazykovědy. Studenti získají základní přehled o metodách jazykové analýzy. Nejprve budou ze systémově lingvistického hlediska představeny základní jazykové roviny. Nastíněny budou ale i další, nestrukturalistické perspektivy, z nichž může lingvista na jazyk pohlížet. Náplní seminářů je jednak diskuse nad odbornými texty k jednotlivým tématům (zpravidla úvody do dané problematiky), dále pak praktická jazyková analýza. Cílem je přitom navázat na již stávající znalosti a zkušenosti, které studenti získali během předchozího studia, ať už mateřského či cizích jazyků. Přednáška: Obsah: 1) Východiska jazykovědy a předmět jejího bádání 2) Moderní jazykověda a její předpoklady 3) Principy strukturalistické analýzy jazyka 4) Fonetika a fonologie 5) Morfologie 6) Syntax: tradiční gramatika, dependenční gramatika, generativní gramatika

87

7) Sémiotika a komunikace 8) Pragmalingvistika, předmět zkoumání a terminologie 9) Textová lingvistika, předmět zkoumání a terminologie 10) Specifika mluveného a psaného jazyka, vývoj písma 11) Sociolingvistika: okruhy sociolingvistiky 12) Jazyky světa, genealogická a typologická klasifikace jazyků

Seminář: obsah a literatura: 1) Četba a rozbor německého odborného textu: Manfred Geier: Orientierung: Linguistik. Was sie kann, was sie will. (Kap. 1: Sprachwissenschaft als Studienfach) 2) Četba a rozbor německého odborného textu: Eugenio Coseriu: Einführung in die Allgemeine Sprachwissenschaft. (Kap. 5: Einheit und Vielfalt der modernen Sprachwissenschaft) 3) Četba a rozbor německy psané verze textu: Ferdinand de Saussure: Kurz obecné lingvistiky (Obecné základy, Kap.1: Povaha jazykového znaku) 4) Fonetická cvičení ve vztahu k fonologickému systému němčiny 5) Morfematická analýza současné němčiny 6) Analýza vět podle generativní gramatiky 7) Sémiotická analýza dopravních značek 8) Četba a rozbor německého odb. textu:

88

Peter Ernst: Pragmalinguistik (Kap. IV: Pragmalinguistik als Sprechhandlungstheorie) 9) Analýza textu 10) Četba a rozbor německého odborného textu: K. B. Günher/ H. Günter: Schrift – Schreiben – Schriftlichkeit (1. kapitola) 11) Četba a rozbor německého odborného textu: A. Linke/ G. Nussbaumer/ P.R. Portmann: Studienbuch Linguistik (Kap. Soziolinguistik) 12) Četba a rozbor německého odborného textu: Das Fischer Lexikon: Sprachen (Úvod)

*19. Obecná jazykověda (př.+sem.) Těžištěm přednášky je jednak vztah jazykovědy k ostatním vědám a rozčlenění lingvistických disciplín, dále budou prezentovány základní otázky jazykovědy (povaha jazykového znaku, vztah mezi jazykem a skutečností, vztah jazyka a myšlení). Přednáška vychází z modelu jazyka jako systému, z jeho struktury – rovin, jednotek, jejich vztahů, závislostí a procesů kooperace. Je zaměřena na funkce jazyka a jazykových jednotek, na základní principy vztahů mezi jazykem, realitou a aktivní rolí uživatele jazyka. Zabývá se otázkami sémantiky, problematikou funkce a obsahu, podává základní charakteristiku jazykových rovin. Zdůrazňuje souvislost synchronního a diachronního aspektu, podstatu vývojových tendencí, otázku příčin a průběhu jazykových změn a relací mezi mluvenou a psanou podobou přirozeného jazyka. Problematika je ilustrována na příkladech z jazyků indoevropských a semitských.

89

Literatura: Coseriu, Eugenio: Einführung in die Allgemeine Sprachwissenschaft. Tübingen 1992. Ernst, Peter: Einführung in die germanistische Sprachwissenschaft. Wien 1989. Graefen, G.; Liedke, M.: Germanistische Sprachwissenschaft. Tübingen; Basel 2008. Jakobson, Roman: Linguistik und Poetik. In: Jakobson, Roman; Holenstein, Elmar (Hrsg.): Poetik. Ausgewählte Aufsätze 1921-1971. Frankfurt am Main 1979. Jakobson, Roman: Suche nach dem Wesen der Sprache. In: ders.: Semiotik. Ausgewählte Texte 1919 – 1982. Hg. v. Elmar Hollenstein, Frankfurt am Main 1992, S. 77 – 98.

*20. Metody jazykové analýzy (př.+sem.) I tento kurz je pojmovým svorníkem pro několik různých realizací (podobně jako kurz 1. „jazyková cvičení“). Základní náplní a současně cílem kurzu je ukázat studentům v teoretické i praktické rovině různé přístupy lingvistiky k textům a jazykovým problémům. Jednotlivé realizace přitom mohou být pojaty jako přehledné pojednání o dějinách lingvistických metod a škol, jako prohloubené zkoumání jednoho úhlu pohledu/jedné metody (např. pražský strukturalismus, pragmatický přístup atd.), či jako představení způsobu práce jednotlivých dílčích lingvistických disciplín (které se nepočítají do kánonu deskriptivní gramatiky: onomastika, Feldtheorien, textová lingvistika atd.). Konkrétní náplň jednotlivých „realizací“ předmětu včetně požadavků k ukončení a seznamu studijní literatury jsou před začátkem každého semestru pravidelně vyvěšovány na webových stránkách Katedry germanistiky.

90

Literatura: Austin, John L.: Zur Theorie der Sprechakte. Stuttgart 1972. Bartschat, Brigitte: Methoden der Sprachwissenschaft. Berlin 1996. Coseriu, Eugenio: Die Lage in der Linguistik. Innsbruck 1973. Saussure, Ferdinand de: Grundfragen der allgemeinen Sprachwissenschaft. Berlin 1967. Trubetzkoy, Nikolaj S.: Grundzüge der Phonologie. Göttingen 1989. Bühler, K.: Sprachtheorie. Jena 1934. Austin, John L.: How to do Things with Words. Cambridge 1962. Jakobson, R.: Poetická funkce. Praha 1995. *21. Česko-německá kontrastivní lingvistika (př.+sem.) Kontrastivní (také konfrontativní) lingvistika je součástí oboru srovnávací ligvistika, systematicky zkoumá a zaznamenává společné rysy a rozdíly mezi dvěma (více) jazyky. Výsledky jejího zkoumání jsou podstatné pro didaktickou aplikaci, ale také pro teoretické ligvistické disciplíny. V kurzu budou nejprve diskutována teoretická východiska oboru, dále se bude pozornost věnovat zejména č-n komparaci všech jazykových rovin: Fonologie, morfologie, syntax a lexikologie. Literatura Kortmann, Bernd: “Kontrastive Linguistik und Fremdsprachenunterricht”. In: Börner, Wolfgang / Vogel, Klaus (Hrsg.) Kontrast und Äquivalenz. Tübingen 1998, S. 136-167.

91

Nickel, Gerhard: “Kontrastive Linguistik”. In: Althaus, Hans Peter/Helmut Henne/Herbert Ernst Wiegand (Hrsg.): Lexikon der germanistischen Linguistik. Tübingen 1980, S. 633-636. Povejšil, Jaromír: “Tschechisch-Deutsch”. In: Goebl, Hans / Peter H. Nelde / Zdeněk Starý / Wolfgang Wölck (Hrsg.): Kontaktlinguistik. Bd. 2. Berlin/New York 1997, S. 1656-1662. Rein, Kurt: Einführung in die kontrastive Linguistik. Darmstadt 1983. Sternemann, Reinhard et al.: Einführung in die konfrontative Linguistik. Leipzig 1983. Šimečková, Alena: Bibliographie zum deutsch-tschechischen Sprachvergleich. Praha 1997. Šimečková, Alena: “Kontrastive Analysen Deutsch-Tschechisch/Slowakisch: eine Übersicht”. In: Helbig, Gerhard et al. (Hrsg.) Deutsch als Fremdsprache. Bd. 2. Berlin, New York 2001, S. 394403. Štícha, František: Česko-německá srovnávací gramatika. Praha 2003. 22. Dějiny německé lingvistiky v kontextu (př.+sem.) Přednáška uvede posluchače do studia germánské filologie. Zmíněny budou počátky jejího vývoje, které jsou kladeny již do do 10. a 11. století v souvislosti s činností svatohavelského kláštera (Notker Labeo), dále činnost lingvistů v období humanismu a renesance, jazykové bádání v období baroka či systematická pojednání o německé gramatice od J. C. Gottscheda a J. C. Adelunga. Pozornost bude věnována vzniku srovnávací a historické gramatiky, nástupu mladogramatiků, vývoji lingvistické geografie a dalším vývojovým etapám germánské filologie. Předmětem seminářů je četba a rozbor vybraných lingvistických textů, jež reprezentují vývoj německé lingvistiky ve 20. století. Probírána budou následující témata: Karl Bühler a Pražský lingvistický

92

kroužek, Leo Weissgerber a obsahově založená gramatika, Dieter Wunderlich, Manfred Bierwisch, textově lingvistická a soziolingvistická tradice. Literatura: Paul, Hermann: Prinzipien der Sprachgeschichte. Tübingen, 1970. Humboldt, Wilhelm von: Schriften zur Sprache. Stuttgart, 1973. Schleicher, August: Sprachvergleichende Untersuchungen. Frankfurt am Main 1983, unveränd. Nachdr. d. Ausg. Bonn, König, 1848 u. 1850. Gardt, Andreas: Geschichte der Sprachwissenschaft in Deutschland. Vom Mittelalter bis ins 20. Jahrhundert. Berlin – New York, 1999. Polenz, Peter von (1994): Geschichte der deutschen Sprache. Band II. Berlin - New York. Polenz, Peter von (1999): Geschichte der deutschen Sprache. Band III. Berlin - New York. Helbig, Gerhard (1973): Geschichte der neueren Sprachwissenschaft. Leipzig. Bühler, Karl: Sprachtheorie. Die Darstellungsfunktion der Sprache. Stuttgart 1965. Eschbach, Achim (ed.).: Bühler-Studien. 2 Bde. Frankfurt/M.1984. Weissgerber, Leo: Das Problem der inneren Sprachform und seine Bedeutung für die deutsche Sprache. In: Germanisch-romanische Monatshefte 1926. De Beaugrande, Robert-Alain; Dressler, Wolfgang U.: Einführung in die Textlinguistik. Tübingen 1981.

93

23. Psycholingvistika (př.) V přednášce budou probírány tři hlavní okruhy psycholingvistiky: 1. Osvojování jazyka: jakým způsobem si osvojujeme jazyk, podle jakých pravidel probíhá tvorba jazykových znalostí (osvojování rodného jazyka u dětí – předpoklady pro osvojení jazyka, teorie osvojování jazyka, bilingvální osvojování druhého jazyka, tvorba nových jazyků = pidžin či kreolské jazyky) 2. Jazykové vědomosti: jak jsou uloženy v paměti, jak jsou propojeny jednotlivé oblasti jazykového vědění – vzájemně a s encyklopedickými znalostmi (význam slov v psycholinguistice, typikalita atd.); afázie aj. 3. Jazykové procesy: Výzkum psychických procesů při jazykové recepci či produkci – během poslechu, četby, psaní a mluvení (modely porozumění textu, textové reprezentace a procesů při čtení) Představeny budou též významné osobnosti, které se zabývaly psycholingvistickou tématikou (např. Karl Bühler, Wilhelm von Humboldt, Hermann Paul, Ferdinand de Saussure, Noam Chomsky, Wilhelm Wundt, Roman Jakobson, A. A. Leontějev, L. S. Vygotskij aj.). Literatura: Dietrich, Rainer: Psycholinguistik. Weimar 2002. Jakobson, Roman: Kindersprache, Aphasie und allgemeine Lautgesetze. 2. Auflage. Frankfurt am Main 1969. Szagun, Gisela: Sprachentwicklung beim Kind. 5. Auflage. Weinheim 1993.

94

Wode, Henning: Psycholinguistik. Eine Einführung in die Lehr- und Lernbarkeit von Sprachen. Ismaning 1993. Zimmer, Dieter E.: So kommt der Mensch zur Sprache. 6. Auflage. Zürich 1986.

24. Sociolingvistika (př.) „Sociolingvistika“ zkoumá jazyk jakožto sociální jev. Zabývá se zejména otázkou, jaké jazykové formy jsou typické pro určité sociální skupiny v daném jazykovém společenství. Výsledky sociologických výzkumů mají praktický význam v oblasti komunikace mezi jednotlivými skupinami a umožňují vytvářet nediskriminující jazykovou politiku. Přednáška pojednává následující témata: 1. Pojmové a předmětné vymezení sociolingvistiky 2. Vývoj sociolingvistiky 3. Variety jednotlivých sociálních vrstev: Bernsteinova deficitní teorie und Labovova diferenční teorie 4. Dnešní sociolingvistika jakožto lingvistika jazykových variet: klasifikace variet dle sociálních faktorů 5. Standardní varianta. Proces standardizace jazykových norem 6. Areální variety: Standardní varieta a dialekty v zemích německého jazyka 7. Věkově specifické variety, mj. jazyk mladých 8. Variety svázané s jednotlivými pohlavími: jazykové chování žen a mužů

95

9. 10. 11. 12.

Specifické variety (žargon, argot) Situačně podmíněné variety Kontaktové variety: Pidžin a kreolské jazyky Soziolingvistický výzkum: Hlavní fáze a metody

Literatura: Dittmar, Norbert: Grundlagen der Soziolinguistik: Ein Arbeitsbuch mit Aufgaben. Tübingen: Niemeyer, 1997. Linke, Angelika / Nussbaumer, Markus / Portmann, Paul R.: Studienbuch Linguistik. Tübingen: Niemeyer, 31996. Teil II, Kap. 8, Soziolinguistik, S. 293 - 323. (I novější vydání) Löffler, Heinrich: Germanistische Soziolinguistik. 2., überarb. Aufl. Berlin: Schmidt, 1994. Schlieben-Lange, Brigitte: Soziolinguistik. Eine Einführung. 3., überarb. u. erw. Aufl. Stuttgart Berlin - Köln: Kohlhammer, 1991.

4.5 Modul: Srovnávací religionistika a judaistika 25. Úvod do srovnávací religionistiky (př.+sem.) V prvních pěti úvodních dílčích přednáškách je zprostředkován úvod do studijního oboru „religionistika“. V rámci tohoto úvodu jsou jednak specifikovány styčné body a diference mezi religionistikou a blízkými vědními obory jako teologie, filozofie a dějiny náboženství, jednak nastíněny základní teoretické modely a metody, které umožňují systematický vědecký výzkum

96

v rámci religionistiky. V dalších sedmi navazujících přednáškách je převážně diachronním přístupem zprostředkován základní přehled vývoj jednotlivých náboženských systémů. 1. Vývoj vědního oboru „religionistika“. Problémy ohraničení oboru a stanovení metodologie. Předmět výzkumu 2. Kontroverzní modely: Dějiny náboženství kontra fenomenologický přístup 3. Polymetodologické přístupy k religionistice I: sociologie, etnologie, antropologie, geografie 4. Polymetodologické přístupy k religionistice II: psychologie, filosofie , filologie, estetika 5. Religionistika versus teologie 6. Kořeny náboženství. Animismus. „Zaniklá“ a „současná“ náboženství 7. Antické náboženské systémy. Problematika mýtu 8. Vznik monotheistických systémů I (Židovství) 9. Vznik monotheistických systémů II (Křesťanství) 10. Islám. Pozdní forma monotheismu 11. Vznik asijských náboženských systémů I 12. Vznik asijských náboženských systémů II Literatura: Figl, Johann: Handbuch Religionswissenschaft. Innsbruck 2003. Hock, K.: Einführung in die Religionswissenschaft. Darmstadt 2002. Michaels A. (ed.): Klassiker der Religionswissenschaft. München 1997. Rudolph K.: Geschichte und Probleme der Religionswissenschaft. Leiden u. a. 1992. Stolz, F.: Grundzüge der Religionswissenschaft. Göttingen 1988. Zinser, H. (ed.): Religionswissenschaft: eine Einführung. Berlin 1988.

97

Seminář úvodu: Cílem semináře navazujícího na úvodní přednáškový blok je bližší seznámení s historickým procesem vývoje oboru „religionistika“ od 19. století, které bude probíhat prostřednictvím četby základních teoretických textů. Tímto způsobem bude studentům jednak zprostředkována základní terminologie v německém jazyce, jednak budou představeny základní teoretické modely oboru a jejich vzájemné vztahy. 1. Christian Meiners: Dějiny náboženství versus církevní dějiny 2. Bernhard Bolzano: Křesťansky orientovaná „religionistika“ 3. Friedrich Max Müller: Religionistika jako nově definovaná vědní disciplína 4. Joachim Wach: Dělení oboru – Dějiny náboženství vesus systematika náboženství 5. Gerardus van der Leuw: Fenomenologický přístup I 6. Rudolf Otto: Fenomenologický přístup II 7. R. Pettazzoni: Pokus o syntézu 8. Günter Lanczkowski: Nové vývojové cesty fenomenologie 9. Jacques Waardenburg: Subjektivita výzkumu 10. Hubert Seiwert: Alternativní modely religionistiky 11. „Handbuch religionswissenschaftlicher Grundbegriffe“ – Religionistika jako součást kulturních dějin 12. Klaus Hock: Metodologické výhledy Literatura: Figl, Johann: Handbuch Religionswissenschaft. Innsbruck 2003.

98

Hock, K.: Einführung in die Religionswissenschaft. Darmstadt 2002. Michaels A. (ed.): Klassiker der Religionswissenschaft. München 1997. Rudolph K.: Geschichte und Probleme der Religionswissenschaft. Leiden u. a. 1992. Stolz, F.: Grundzüge der Religionswissenschaft. Göttingen 1988. Zinser, H. (ed.): Religionswissenschaft: eine Einführung. Berlin 1988.

*26. Dílčí obory/témata religionistiky (př.) Cíle: Přednáška je zaměřena na jednotlivé dílčí obory a pomocné vědy religionistiky. První část, ve které bude specifikováno základní dělení mezi dějinami náboženství a systematickou religionistikou, navazuje na přednášku z prvního bloku. Dále budou specifikovány základní koncepty jednotlivých dílčích disciplín jako sociologie náboženství, etnologie náboženství, psychologie náboženství, ekonomie náboženství. Zvláštní pozornost bude věnována vztahům mezi religionistikou a filozofií. Po absolvování této přednášky student získá základní přehled o metodické pluralitě v rámci oboru „religionistika“ a o vývoji jednotlivých dílčích oborů. Doprovodný seminář je zaměřen na četbu vybraných vědeckých textů zprostředkujících koncepty a vývoj jednotlivých dílčích disciplín religionistiky. Jeho cílem není pouze seznámení studentů s relevantní literaturou, ale v prvé řadě řešení terminologických a translatologických problémů při překladu této literatury z němčiny do češtiny. Všechny vybrané teoretické texty budou v semináři konsekventně překládány, studující by tedy na konci semináře měli vykazovat nejen znalost základní sekundární literatury v jednotlivých disciplínách, ale také dostačující jazykovou kompetenci v obou jazycích. Základ četby tvoří díla autorů, na jejichž základě budou diskutována následující podtémata:

99

Markus Witte: Zusammenhänge zwischen Religion und Kultur. Hans G. Kippenberg: Die Problematik des diachronen Zugangs zur Religion. Hubert Cancik; Hubert Mohr: Religionsästhetik. Hjalmar Sundén: Probleme der Religionspsychologie. Werner Vogd: Soziobiologie und religiöse Kommunikation. Gunter Kehrer: Religionssoziologie. Dieter Schmidtchen: Religionsökonomie. Do tohoto předmětu zahrnujeme také realizace, které se vztahují k jednotlivým tématům religionistiky a nejsou specifikovány v dalších kurzech, např. dějiny Židů v křesťanské Evropě, dějiny antisemitismu, náboženská hnutí a sekty, otázky církevní praxe – celibát atd., a také problematiku religionistiky na rozhraní vědy a umění (náboženská problematika ve filmu, v literatuře, v umění).

*27. Polymetodologická analýza vybraných biblických textů (sem./cv.) V semináři budou analyzovány biblické texty pomocí vybraných dílčích disciplín religionistiky, přičemž bude kladen důraz na komplexnost interpretace. Při výběru textů je přihlédnuto k tradičnímu dělení na tzv. Starý a Nový zákon. V souvislosti s výběrem textů bude proto zmíněna problematika dělení biblických textů a jeho zakotvení v židovské a křesťanské teologické tradici, bude specifikována doba a hisotrický kontetx vzniku jednotlivých textů, následně budou diskutovány prameny a indicie vedoucí k eventuálním autorům. V druhé části semináře bude pozornost zaměřena na textovou analýzu, která se opírá o tři základní interpretační dimenze, literární, sociologickou a teologickou.

100

Literatura: Feist, Udo: Ezechiel. Das literarische Problem des Buches, forschungsgeschichtlich betrachtet. Beiträge zur Wissenschaft vom Alten und Neuen Testament 138, Folge 7, H. 18. Stuttgart u.a. 1995. Plaut, W. Gunther: Die Tora. In jüdischer Auslegung. Band III. Wajikra. ‫ויקרא‬. Levitikus. Gütersloh 2001. Egger, W. : Methodenlehre zum Neuen Testament, Einführung in linguistische und historischkritische Methoden. Freiburg 1987. Fischer, Georg / Repschinski, Boris / Vonach, Andreas: Wege in die Bibel. Leitfaden zur Auslegung. Stuttgart 2000. Jürgen Roloff, Einführung in das Neue Testament. Ditzingen, 1995. Noeller, A.: Feministische Hermeneutik. Wege einer neuen Schriftauslegung. Neukirchen-Vluyn 1995. Raguse, Hartmut: Psychoanalyse und biblische Interpretation. Stutttgart 1993. Schweizer, H.: Biblische Texte verstehen: Arbeitsbuch zur Hermeneutik und Methodik der Bibelinterpretation. Stuttgart 1986.

28. Bible jako text (uskutečňuje se na OU) Již po tisíciletí bylo křesťanství spojeno se zvěstováním Slova. Stejně tak i s překladem základních textů. V tomto semináři se studenti seznámí se základními problémy a strategiemi při překladu Bible,

101

a to nejen pokud jde o dobu historickou, ale i současnost. Zřetel bude kladena na epochu renesance a reformace a na překladatelské dílo Erasma von Rotterdam a Martina Luthera. Texty budou analyzovány formou komplexního jazykového rozboru. Obsah předmětu: 1. Die Bibel als Text I 2. Die Bidel als Text II 3. Hl. Hieronymus und seine Vulgata 4. Wulfilla und seine Übersetzung 5. Kyrill und Method und ihre Übersetzungstätigkeit 6. Mittelalterliche Übersetzer 7. Renaissance (Erasmus von Rotterdam) 8. Martin Luther I 9. Martin Luther II 10. Schleiermacher 11. Eugen Nida und seine „dynamisme Äquivalenz“ 12. Zusammenfassung Literatura (výběr): Schnell-Hornby, M. a kol. (eds.): Handbuch Translation. Tübingen 2007. Gromová, E./Hrdlička. M. (eds.): Antologie teorie uměleckého překladu. Ostrava 2004. Hrala, M.: Kapitoly z dějin českého překladu. Praha 2002. Levý, J.: Umění překladu. Praha 1998.

102

Popovič, A.: Teória uměleckého prekladu. Bratislava 1975. Stolze, R.: Übersetzungstheorien. Eine Einführung. Tübingen 2001.

29. Problematika magie a její recepce v religionistice (sem.) Jelikož vědecká teorie týkající se oblasti magie je stále ještě desideratem, zabývá se seminář především vývojem diskuse o tomto fenoménu v rámci historie náboženství a religionistiky. Cílem semináře je na základě četby a překladu odborných textů osvětlit vztahy mezi magií, náboženstvím a vědou z perspektiv dílčích disciplín jako sociologie, etnologie, antropologie, srovnávací religionistika atd. Zvláštní důraz je kladen na tzv. evolucionistickou teorii vyvinutou Jamesem Georgem Frazemerm, která předpokládá plynulý vývoj od magického preanimismu přes animismus k theistickému náboženství. Kritická analýza této teorie bude jedním z hlavních cílů semináře. Z filologické perspektivy se seminář zaměří na jeden z komunikačních prostředků magie, zaříkací formule (Zaubersprüche). Prostřednictvím četby a překladu těchto textů bude v semináře osvětlena jejich funkce, historický vývoj a ohraničení od příbuzných forem jako např. modlitba. Literatura: Daxelmüller, Christoph: Zauberpraktiken. Eine Ideengeschichte der Magie. Zürich 1993. Tuczay, Christa: Magie und Magier im Mittelalter. Erfstadt 2006. Petzold, Leander: Magie und Religion. Darmstadt 1978. Schulz, Monika: Magie oder Die Wiederherstellung der Ordnung. Frankfurt/Main-Berlin-BernBruxelles-New York-Oxford-Wien 2000.

103

Stockhammer, Robert: Zaubertexte. Die Wiederkehr der Magie und die Literatur 1880-1945. 30. Gnóze na rozhraní mezi náboženstvími (uskutečňuje se také na OU) Ačkoli dnes je gnóze prakticky vyznávána jen několika málo mandejskými společenstvími v severním Iráku, představuje stále ještě jeden z nejvýznamnějších náboženských systémů světa. Od doby vzniku v pozdní antice ovlivňovala gnóze svým radikálně důsledným, na mýty vázaným způsobem uvažování ostatních náboženství, která s ní byla v kontaktu. Intelektuální aktivity gnóze zároveň zapříčinily, že ze strany jiných náboženství často docházelo k pokusům o její potlačení. Otázky, na které gnóze hledá odpověď (Kdo jsme byli? Čím jsme se stali = Kde jsme byli? Kam jsme byli vrženi? Kam spěcháme?) jsou nadčasovými metafyzickými problémy. Gnostická řešení těchto otázek mají dozvuky i v současné filozofii náboženství. V tomto semináři budou analyzovány vybrané gnostické texty pozdní antiky, které vychází z nálezů v Nag hammadi a ze spisů církevních otců. Jako studijní báze slouží Wernerem Foersterem vydaná sbírka pramenů (3 svazky, Curych Artemis&Winkler 1997). Gnóze pak bude na základě problémů interpretace a recepce diskutována jako náboženství na rozhraní mezi křesťanskou, islámskou a židovskou teologií. V tomto kontextu bude pozornost zaměřena rovněž na politické a filozofické problémy dnešní doby. Obsah: Die Gnose und ihre Geschichte I Die Gnose und ihre Geschichte II Die Gnose und Christentum I

104

Die Gnose und Christentum II Die Gnose und Christentum III Katharer und Bogomilen I Albigenser, Waldenser und weitere „Häretiker“ Frau in der Gnose I Frau in der Gnose II Frau in der Gnose III Die schöne Helene und Simeon Magus in der Literatur Weitere gnostische Motive in der Literatur Prameny: Werner Foerster (ed.): Die Gnosis. 3 sv. Zürich 1997. Peter Sloterdijk/Thomas Macho (ed.): Die Weltrevolution der Seele. 2 sv. München 1993. Literatura: Brumlik, Micha: Die Gnostiker. Der Traum von der Selbsterlösung des Menschen. Frankfurt/Main Eichborn 1992. Bultmann, Rudolf: das Urchristentum im Rahmen der antiken Religionen. Zürich 1949. Colpe, Carsten: Die gnostische Gestalt des erlösten Erlösers. In: Der Islam 32 (1956) Heft 3, s. 195214. Halm, Heinz: Die islamische Gnosis. Die extreme Schia und die Alaviten. Zürich 1982. Jonas, Hans: Die Botschaft des fremden Gottes. Frankfurt/Main 1999.

105

Keller, Carl A.: Gnostik, Urform christlicher Mystik. In: R. Berlinger/W. Schrader: Gnosis und Philosophie. Amsterdam 1994, s. 197-226. Pauen, Michael: Dithyrambiker des Untergangs. Berlin 1994. Rudolph, Kurt: Die Gnosis. Leipzig 1977. Schenke, Hans-Martin: Der Gott „MENSCH“ in der Gnosis. Göttingen Vandenhoeck&RuRuprecht 1962. Tröger, Karl Wolfgang: Die Gnosis. Heilslehre und Ketzerglaube. Freiburg Herder 2001.

31. Proces vzniku monotheistických náboženství (sem.) Vznik a podmínky vzniku monotheistických náboženství představují jeden z centrálních předmětů bádání v religionistice. Zvláště v souvislosti s rozvojem dílčích disciplín jako sociologie, etnologie a psychologie náboženství začala být tato problematika studována z nových perspektiv. V semináři bude představen a diskutován vývoj od fetišismu přes polytheismus a henotheismus k monotheismu, zároveň bude problematizováno hierarchické vnímání těchto konceptů. Ačkoli vývoj bude demonstrován i na animistických náboženstvích, diskuse se zaměří v prvé řadě na srovnání vývoje monotheismu v židovství, křesťanství a islámu. Pozornost bude zaměřena rovněž na diskusi o této problematice v rámci religionistiky, a to na základě centrálního díla Wilhelma Schmidta Der Ursprung des Gottesidee (Münster 1912 - 1955), ve kterém se Schmidt snaží dokázat funkci monotheistické víry jako počátečního východiska všech náboženství. V souvislosti s jeho tezemi bude diskutováno dílo R. Pettazoniho, který dokazuje spojitosti mezi procesem formování monotheistických náboženství a vznikem centralizovaných mocenských struktur.

106

Literatura: Haag, E. (ed.): Gott, der einzige. Zur Entstehung des Monotheismus in Israel. Freiburg 1985. Marquard, O.: „Lob des Polytheismus.“ In: Marquard, O.: Abschied vom Prinzipiellen. München 1981, s. 9-116. Pettazoni, R.: Der allwissende Gott. Zur Geschichte der Gottesidee. Frankfurt-Hamburg 1960. Stolz, F.: Einführung in den biblischen Monotheismus. Darmstadt. Schmidt, W: Der Ursprung der Gottesidee. 12 Bände. Münster 1912 - 1955. (Vybrané kapitoly) 4.6 Modul: Medievistika *32. Úvod do studia medievistiky (př.+sem.) Přednáška se seminářem mají za cíl poskytnout studentům širší a obecný základ pro interpretaci jevů ve středověké a raně novověké společnosti a pro práci s uměleckými produkty této doby (literární texty, výtvarná díla etc.). Dále je obeznámí se základními metodami a vědeckými přístupy, které používá současná historická věda a vymezí vztah historie jako takové vůči příbuzným disciplínám. Náplní semináře bude práce s texty obecně uznávaných historiků a historiků kultury (U. Eco, N. Oehler, J. Le Goff aj.) a primárními texty, jež se budou vázat přímo k tématům pojednávaným v přednášce. Cílem semináře je, aby se studentky a studenti naučili zábavnou a interaktivní formou pracovat s dobovými texty i se sekundární literaturou a vybudovali si slovní zásobu potřebnou pro

107

práci s nimi. Součástí semináře bude návštěva oddělení starých fondů ve Vědecké knihovně v Olomouci. Obsah/Struktura: 1. Co je to středověk? Věda/vědy o středověku 2. Feudální společnost 3. Církev a zbožnost 4. Vzdělání 5. Středověk a antika; »renesance« v období středověku 6. Město a venkov 7. Gender 8. Křížové výpravy, alterita 9. Umění, produkce a recepce uměleckých děl 10. Literatura a společnost 11. Reformace 12. Problémy poznání středověku a středověké kultury Literatura: Boockmann, Hartmut: Einführung in die Geschichte des Mittelalters, München 2001. Brandt, Ahasver von: Werkzeug des Historikers, Stuttgart 1998. Bumke, Joachim: Höfische Kultur. Literatur und Gesellschaft im Hohen Mittelalter, München 2005. Cornelissen, Christoph: Geschichtswissenschaften. Eine Einführung, Frankfurt am Main 2000.

108

Daniel, Ute: Kompendium Kulturgeschichte. Theorie, Praxis, Schlüsselwörter. Frankfurt am Main 2006. Dirlmeier, Ulf; Fouquet, Gerhard; Fuhrmann, Bernd: Europa im Spätmittelalter 1215 – 1378. München 2003. Goetz, Hans-Werner: Proseminar Geschichte. Mittelalter. Stuttgart 2007. Heimann, Heinz-Dieter: Einführung in die Geschichte des Mittelalters. Stuttgart 1997. Hilkert Wedigge, Einführung in die germanistische Mediävistik. München 1987. Jordan, Stefan: Einführung in das Geschichtsstudium. Stuttgart 2005. Landwehr, Achim; Stockhorst, Stefanie: Einführung in die Europäische Kulturgeschichte, Padeborn – Wien – München – Zürich 2004. Le Goff, Jacques (ed.), Der Mensch des Mittelalters. Frankfurt am Main 1989. Schubert, Ernst: Einführung in die deutsche Geschichte im Spätmittelalter. Darmstadt 1998. Seibt, Ferdinand: Glanz und Elend des Mittelalters. Eine endliche Geschichte. Berlin 1987. Sellin, Volker: Einführung in die Geschichtswissenschaft. Göttingen 2005. Beneš, Zdeněk: Historický text a historická kultura. Praha 1995. Skripta (kol. autorů), pracovní listy k semináři (Černý)

*33. Úvod do dějin středověku (př.+sem.) Kurz je pojat jako rozšiřující nadstavba na přednášku a seminář v prvním bloku, zároveň poslouží jako báze pro přípravu k bakalářským zkouškám. Studentky a studenti si osvojí znalosti vybraných

109

událostí a jevů, které formovaly tvář středověké Evropy, seznámí se s badateli, kteří zásadně přispěli k poznání těchto problémů. Kurz se bude zabývat následujícími tematickými bloky: vznik a specifika středověké Evropy, křesťanství a kacířství, elity, život na okraji společnosti, písmo a ústní podání. Literatura: Angenendt, Arnold: Das Frühmittelalter. Die abendländische Christenheit von 400 bis 900. Stuttgart et al. 2001. Brown, Peter: Die Entstehung des christlichen Europa, München 1996. Goetz, Hans Werner: Proseminar Geschichte: Mittelalter. Stuttgart 2000. Heimann, Heinz-Dieter: Einführung in die Geschichte des Mittelalters. Stuttgart 1997. Le Goff, Jacques, Die Geburt des Fegefeuers. Stuttgart 1984. Moraw, Peter: Von offener Verfassung zu gestalteter Verdichtung. Das Reich im späten Mittelalter 1250 bis 1490. Berlin 1985. Padberg, Lutz E. von: Christianisierung im Mittelalter. Darmstadt 2006. Postel, Verena: Die Ursprünge Europas. Migration und Integration im frühen Mittelalter. Stuttgart 2004. Schwarz, Jörg: Das europäische Mittelalter. 2 Bd., Stuttgart 2006. Macek, Josef: Jagellonský věk v českých zemích. 4. sv., Praha 2000-2001. Šmahel, František: Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje. Praha 2001. Válka, Josef: Dějiny Moravy I. (Středověká Morava). Brno 1991.

110

34. Dějiny starší německy psané literatury v evropském kontextu (př.+sem.) Kurz seznámí studenty s vývojem německy psané literatury od jejích počátků (Abrogans) až po konec středověku, přičemž bude zvlášť dbát o zasazení jednotlivých děl do kontextu ostatních evropských literatur. Budou pojednávány tradice zpracování jednotlivých látek, přenášení forem mezi regiony a recepce německy psané literatury v jiných jazycích (mj. v češtině). Důkladněji se bude kurz věnovat dvorské literatuře doby kolem roku 1200 – minnesangu, artušovským románům a hrdinské epice, na jejichž příkladu osvětlí tradování středověké literatury a její dochování do dnešních dob, způsoby přednesu a její funkci v rámci středověké dvorské společnosti. Literatura: Brunner, Horst: Geschichte der deutschen Literatur des Mittelalters im Überblick. Stuttgart 1996. Brunner, Horst (ed.): Mittelhochdeutsche Romane und Epen. Stuttgart 2004. Bumke, Joachim: Höfische Kultur. München 2005. Bumke, Joachim: Geschichte der deutschen Literatur im hohen Mittelalter. München 1990. Ebenbauer, Alfred: Ältere deutsche Literatur. Eine Einführung. Stuttgart 2000. Frenzel, Herbert A; Frenzel, Elizabeth: Daten deutscher Dichtung. Band 1. München 1962. Heinzle, Joachim (ed.): Modernes Mittelalter. Neue Bilder einer populären Epoche. Leipzig 1994. Hübner, Gert: Ältere deutsche Literatur. Stuttgart 2006. Mertens, Volker: Der deutsche Artusroman. Stuttgart 1998. Kartschoke, Dieter: Geschichte der deutschen Literatur im frühen Mittelalter. München 1990. Klein, Dorothea: Lehrbuch Germanistik. Stuttgart 2006.

111

Weddige, Hilkert: Einführung in die germanistische Mediävistik. München 1997. 35. Úvod do diachronní ligvistiky (př.) Při charakteristice hlavních etap vývoje němčiny je kladen důraz na sociální, kulturní a pragmatické aspekty vývoje německého jazyka od staré a střední horní němčiny, přes novou horní němčinu, významné vývojové etapy, v níž se postupně vytvářejí předpoklady pro vznik jednotného spisovného německého jazyka. Kurz poskytuje rovněž informace o vývoji němčiny v období od 18. do první poloviny 20. století. Literatura: Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Band I. Einführung. Grundbegriffe. 2., überarb. Und ergänzte Aufl. Berlin 2000. Polenz, Peter von: Geschichte der deutschen Sprache. 9., überarb. Aufl. Berlin 1978. Schmidt, Wilhelm: Geschichte der deutschen Sprache. 7., überarb. Aufl. Stuttgart 1966. 36. Realita všedního dne v literárních textech středověku (sem.) V Písni o Nibelunzích a Iweinovi krvácí rány zavražděného ve chvíli, kdy se v jeho blízkosti nachází ten, který jej usmrtil. Tak Kriemhild nepochybuje, že Hagen zabil Siegfrieda a Laudine nechá svého zavražděného chotě nosit na márách po celém hradě, jen aby nalezla vraha. Ani jeden z textů nelze pochopit, aniž bychom nevěděli, že je v obou scénách citována jedna z běžných praktik středověkého soudnictví, jak usvědčit vraha. Bez znalosti reálií středověku tedy nelze analyzovat středověké

112

písemné památky. Předmětem semináře proto bude objasňovat (dnešnímu publiku již naprosto odcizené) reálie všedního dne, které se běžně vyskytují ve středověké literatuře: jazykové pojmy, zásady odívání, zvyky, právní praxi, prvky středověké zbožnosti etc. Studenti a studenky se pomocí úryvků seznámí jednak s nejvýznamnějšími literárními díly německy píšícího středověku (Píseň o Nibelunzích, Iwein, Erec, Parzival, Helmbrecht), především se však naučí vyhledávat informace nutné pro správnou interpretaci těchto děl a obeznámí se s nejdůležitějšími prvky života středověké společnosti. Literatura: Bumke, Joachim: Höfische Kultur. Literatur und Gesellschaft im Hohen Mittelalter, München 2005. Bumke, Joachim: Wolfram von Eschenbach. Weimar 2004. Deutsche Lyrik des frühen und hohen Mittelalters. Ed. Ingrid Kasten. Frankfurt am Main 2005. Handwörterbuch zur deutschen Rechtsgeschichte. Berlin 1971-98. Hartmann von Aue: Gregorius, Der arme Heinrich, Iwein. Ed. Volker Mertens. Frankfurt am Main 2008. Lexikon des Mittelalters. München 2003. Müller, Jan-Dirk: Das Nibelungenlied. Berlin – Bielefeld – München 2001.

37. Německy psaná středověká literatura v českých zemích (sem.) Německy psané texty vzniklé v zemích Koruny české jsou dostupné pouze ve střední horní němčině, bez překladu do novodobé němčiny (jedinou výjimkou je Der Ackermann aus Böhmen/ Tkadleček).

113

Kurz má proto za úkol seznámit studenty s produkcí německých textů a s vývojem literatury na našem území. Přitom budou konfrontována latinská, česká a německá díla a odbourávána hlavních klišé, kterými je doposud protkán pohled (pročesky pojatých) dějin české literatury. Společným předkládáním a interpretací děl si studenti zvyknou číst středověké památky v originále a zároveň se zapracují do dialektálních odlišností, kterými se tyto texty z českých zemí odlišují od klasiků jako Hartmann von Aue nebo Wolfram von Eschenbach. Literatura: Behr, Hans-Joachim: Literatur als Machtlegitimation. Studien zur Funktion der deutschsprachigen Dichtung am böhmischen Königshof im 13. Jahrhundert. München 1989. Behr, Hans-Joachim; Lisový, Igor; Williams-Krapp, Werner: Deutsch-böhmische Literaturbeziehungen. Germano-Bohemica. Festschrift für Václav Bok zum 65. Geburtstag. Hamburg 2004. Bok Václav; Behr, Hans-Joachim (ed.): Deutsche Literatur des Mittelalters in und über Böhmen II. Tagung in České Budějovice/Budweis 2002. Hamburg 2004. Bok, Václav; Pokorný, Jindřich (ed.): Moravo, Čechy, radujte se! Němečtí a rakouští básníci v českých zemích za posledních Přemyslovců. Praha 1998. Fliegler, Dominique; Bok, Václav (ed.): Deutsche Literatur des Mittelalters in und über Böhmen I. Vorträge der Internationalen Tagung, České Budějovice, 8. bis 11. September 1999, veranst. vom Institut für Germanistik der Pädagogischen Fakultät der Südböhmischen Universität České Budějovice. Wien 2001. Haustein, Jens; Steinmetz, Ralf-Henning (ed.): Studien zu Frauenlob und Heinrich von Mügeln. Festschrift für Karl Stackmann zum 80. Geburtstag. Freiburg 2002.

114

Krywalski, Diether: Geschichte der deutschsprachigen Literatur des Mittelalters in den böhmischen Ländern. Olomouc 2009. Wolfram-Studien XIII, 1994. (Literatur im Umkreis des Prager Hofs der Luxemburger) 4.7 Modul: Dějiny umění *38. Úvod do studia dějin umění (př.+sem.) Přednáška si klade za cíl poskytnout studentům širší a obecný základ o vývoji umění v celoevropském kontextu, ve 20. století postaví vývoj na starém kontinentu do souvislosti s vývojem v zámoří. Studentky a studenti získají vědomostní základ, na kterém budou moci stavět při všech dalších kurzech modulu a který jim v případě, že se pro modul nerozhodnou, bude sloužit jako pozadí pro všechny humanitní disciplíny. Návaznost slohů nebude představena jako husí pochod vzájemně se negujících epoch, ale v jejich provázanosti a podmíněnosti. Do značné míry tak rozbije předsudky a přílišná zjednodušovaní vštěpovaná posluchačům na středních školách. V semináři se studentky a studenti seznámí se základy křesťanské ikonografie, naučí s poznávat jednotlivé výjevy a popsat jejich proměny. Osvojí si jejich textové základy. Druhá část semináře, která by měla doprovázet a prohloubit učivo probrané v přednášce, se bude věnovat německé terminologii převážně z oblasti architektury. Pojednány by vždy měly být základní typy architektury, které se v dané době rozvíjely, a jejich zdobné prvky. Studentky a studenti budou vedeni k tomu, aby byli schopni popsat jakoukoli stavbu v německém jazyce.

115

Struktura přednášky: 1. Předrománské umění 2. Románské umění 3. Gotika 4. Gotika u nás 5. Renesance v Itálii 6. Renesance severně od Alp 7. Baroko I 8. Baroko II 9. Historismus, Romantismus, Realismus 10. Závěr 19. století 11. Počátek 20. století 12. Dějiny umění jako Bildwissenschaft Literatura: Appuhn, Horst: Einführung in die Ikonographie der mittelalterlichen Kunst in Deutschland. Darmstadt 1991. Belting, Hans – Dilly, Heinrich – Kemp, Wolfgang – Sauerländer, Willibald – Warnke, Martin (edd.): Kunstgeschichte. Eine Einführung. Berlin 2008. Fillitz, Hermann (ed.): Geschichte der bildenden Kunst in Österreich 1-6. München-New York 1998-2003. Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland 1-8. Darmstadt 2006-2009. Gombrich, Ernst H.: Geschichte der Kunst. Frankfurt 1996.

116

Kemp, Wolfgang: Architektur analysieren. Eine Einführung in acht Kapiteln. München 2009. Kirchbaum, Engelbert: Lexikon der christlichen Ikonographie. Rom – Freiberg – Basel – Wien 1994. Koch, Wilfried: Baustilkunde. Gütersloh – München 2009. Kopp-Schmidt, Gabriele: Ikonographie und Ikonologie. Eine Einführung. http://stabikat.sbb.spk-

berlin.de/DB=1/SET=3/TTL=16/MAT=/NOMAT=T/CLK?IKT=1008&TRM=%3C&cvtourl%3 E Köln 2004.

Royt, Jan, Biblická ikonografie. Praha 2006. Schiller, Gertrud: Ikonographie der christlichen Kunst 1-5. Gütersloh 1969-1991. Straten, Roelof van: Einführung in die Ikonographie. http://stabikat.sbb.spk-

berlin.de/DB=1/SET=3/TTL=35/MAT=/NOMAT=T/CLK?IKT=1008&TRM=%3C&cvtourl%3 EBerlin 1997. Suckale, Robert: Kunst in Deutschland. Von Karl dem Grossen bis Heute. Köln 1998.

*39. Umění středověku v českých zemích ve vtahu k jejich sousedům (př.+sem.) Přednáška seznámí studenty a studentky s uměním od doby románské až po doznívání gotiky v Čechách a na Moravě ve souvztažnosti k ostatním českým zemím tak, jak se historicky vyvíjely. Posluchači by si měli uvědomit pozvolné pronikání gotiky na naše území jako i odlišný ráz umění renesančního ve srovnání s Apeninským poloostrovem. Získají vědomosti o jednotlivých mistrech a školách a budou obeznámeni se současným vývojem bádání o jednotlivých památkách, přičemž bude zohledněn jak pohled domácích, tak i zahraničních dějin umění. Nebude opomenuto přejímání výtvarných impulsů odjinud, odlišování stylových rovin anebo také role mecenášů. Cílem semináře

117

bude naučit studentky a studenty psát samostatné vědecké práce a referovat o svých výsledcích před publikem. Během kurzu se seznámí se základními zásadami vypracovávání stavebně historických průzkumů, v jejichž intencích by měli napsat své samostatné pojednání o zvolené památce menšího rozsahu (např. menší farní kostel, hradní kaple aj.). Pro referát si připraví obrazovou prezentaci. Přednes a úskalí prezentace budou diskutovány v plénu. Literatura: Bartlová, Milena: Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460. Praha 2001. Bartlová, Milena: Průvodce studiem dějin středověkého výtvarného umění. Brno 2005. Dějiny českého výtvarného umění I-1,1. Od počátku do konce středověku. Praha 1984. Fajt, Jiří (ed.): Karel IV. Císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437. Praha 2006. Fajt, Jiří (ed.): Karl IV. Kaiser von Gottes Gnaden. Kunst und Repräsentation des Hauses Luxemburg 1347-1437. München 2006. Fillitz, Hermann (ed.): Geschichte der bildenden Kunst in Österreich 1-3. München-New York 1998-2003. Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland 1-4. Darmstadt 2007-2009. Jarošová, Markéta – Kuthan, Jiří – Schulz, Stefan (eds.): Prag und die grossen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310-1437). Internationale Konferenz aus Anlaß des 660. Jubiläums der Gründung der Karlsuniversität in Prag, 31. März - 5. April 2008. Prague and Great Cultural Centres of Europe in the Luxembourgeois Era (1310-1437). International conference on the occasion of the 660th anniversary of the foundation of Charles University in Prague, 31st March - 5th April 2008. Praha 2008.

118

Kimpel, Dieter – Suckale, Robert: Die gotische Architektur in Frankreich 1130 – 1270. München 1985. Kuthan, Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města, hrady, kláštery, kostely. Vimperk 1994. Kuthan, Jiří: Splendor et Gloria Regni Bohemiae. Umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity. Praha 2008. Líbal, Dobroslav: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001. Pippal, Martina: Die Kunst des Mittelalters - Eine Einführung. Wien – Köln – Weimar 2010. Popp, Dietmar (ed.): Die Jagiellonen. Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit. Nürnberg 2002. Pozdně gotické umění v Čechách (1471-1526). Praha 1985. Šmahel, František: Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje. Praha 2001.

*40. Umění renesance a baroka (př.) Umění v době barokní bývá považováno za jednu z nejvýznamnějších epoch v českých dějinách umění, stejně tak bývá vyzdvihován přínos české barokní gotiky pro světové umění. Přednáška si klade za cíl osvětlit vývoj v pobělohorské době v kontextu uměleckého vývoje na území současného Německa, Rakouska a Polska. Opomíjeny nebudou základy položené v Itálii a recepce italských vzorů. Kromě velikánů na poli architektury (Santini, Dientzenhoferové), sochařství (Braun, Brokoff) a malby (Škréta, Brandl, Kupecký) se výklad bude zabývat i projekty a fenomény typickými pro tehdejší dobu

119

(vznik obrazáren, kult Jana Nepomuckého, speciální ikonografie – Boží hrob, Svaté schody, vliv vídeňské akademie na malířství na Moravě). Literatura: Dějiny českého výtvarného umění II-1,2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989. Ebert-Schifferer, Sybille: Caravaggio. Sehen-Staunen-Glauben. Der Maler und sein Werk, München 2009. Engel,Martin – Pozsgai, Martin – Salge, Christiane – Weigl, Huberta (eds.): Barock in Mitteleuropa. Werke, Phänomene, Analyse. Hellmut Lorenz zum 65. Geburtstag Wien 2007 (Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 55/56, 2006/07). Fillitz, Hermann (Hg.): Geschichte der bildenden Kunst in Österreich 4. München-New York 1999. Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland 5. Darmstadt 2008. Horyna, Mojmír – Kučera, Jaroslav: Dientzenhoferové. Praha 1998. Horyna, Mojmír: Jan Blažej Santini-Aichel. Praha 1998. Krsek, Ivo – Válka, Josef – Kudělka Zdeněk: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996. Müller, Werner: Von Guarino Guarini bis Balthasar Neumann. Petersberg 2002. Neumann, Jaromír: Škrétové. Karel Škréta a jeho syn. Praha 2000. Polleroß, Friedrich (ed.): Reiselust & Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich. Petersberg 2004. Royt, Jan: Obraz a kult v 17.-18. století. Praha 1999. Safarik, Eduard A.: Johann Kupezky (1666 - 1740). Ein Meister des Barockporträts. Aachen – Roma 2001. Sláva barokní Čechie I.-II. Praha 2001.

120

Swoboda, Karl Maria (ed.): Barock in Böhmen. München 1970. Vilímková, Milada: Stavitelé paláců a chrámů Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Praha 1986. Vlček, Pavel: Dějiny architektury renesance a baroka. Praha 2006. Wittkower, Rudolf: Art and Architexture in Italy 1600-1700. London 1965.

41. Umění v době přemyslovské (př.) Umění v Čechách a na Moravě bylo do roku 1300 především uměním dvorským. Za účasti panovníka nebo z jeho popudu vznikly prakticky všechny větší podniky té doby. Přednáška se zaměří na vývoj umění v době přemyslovské, zásadní roli však bude hrát umění na dvoře posledních Přemyslovců a jejich mecenát. Z pojednávaných uměleckých druhů bude z důvodu dochování převažovat architektura a její vývoj. Studenti se seznámí s románským stavitelstvím, s pronikáním gotiky (cisterciácká architektura) a vrcholnými projevy nového slohu na našem území za vlády přemyslovské dynastie. Architektura bude tvořit vývojový rámec, uvnitř něhož budou pojednány památky ostatních uměleckých druhů jako je např. Gumpoldova legenda, skupina Evangeliáře vyšehradského, portál cisterciaček v Předklášteří u Tišnova. Literatura: Dějiny českého výtvarného umění I-1,2. Od počátku do konce středověku. Praha 1984. Fajt, Jiří (ed.): Gotika v západních Čechách (1230-1530) I-III. Praha 1995. Konečný, Lubomír Jan: Románská rotunda ve Znojmě. Ikonologie maleb a architektury. Brno 2005.

121

Kuthan, Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města, hrady, kláštery, kostely. Vimperk 1994. Kuthan, Jiří: Gotická architektura v jižních Čechách Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II. Praha 1975. Kuthan, Jiří: Premysl Ottokar II. König, Bauherr und Mäzen. Höfische Kunst im 13. Jahrhundert, Wien – Köln – Weimar 1996. Kuthan, Jiří: Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý. Král zakladatel a mecenáš. Vimperk 1993. Kuthan, Jiří: Splendor et Gloria Regni Bohemiae. Umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity. Praha 2008. Líbal, Dobroslav: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001. Merhautová, Anežka – Spunar, Pavel: Kodex vyšehradský. Korunovační evangelistář prvního českého krále. Praha 2006. Sommer, Petr – Třeštík, Dušan – Žemlička, Josef (eds.): Přemyslovci. Budování českého státu. Praha 2009. Soukupová, Helena: Anežský klášter v Praze. Praha 1989. 42. Základy obrazové sémiotiky (sem.) Sémiotika je nauka o znakových procesech. Její dílčí disciplína, obrazová sémiotika, tudíž zkoumá veškeré obrazové znakové procesy – ať už jde o umělecká díla či o banální obrazová sdělení (např. v návodu k použití výrobku, na přebalech zboží, reklamní sdělení, atd.). Tato absence estetických premis umožňuje obrazové sémiotice pohlížet na umělecká díla ze širší perspektivy, umožňuje jí

122

poukazovat na paralely mezi uměleckými a triviálními obrazy (např. z hlediska přítomnosti obrazových metafor či jiných tropů). V semináři budou studenti seznámeni se základy obrazové sémiotiky na příkladu kreslených vtipů a komiksů německých autorů. Sémiotická analýza těchto objektů poodkryje, o jak zajímavě strukturovaná sdělení se mnohdy jedná. Literatura: Forceville, Charles F.: Bildliche und multimodale Metaphern in Werbespots. In: Zeitschrift für Semiotik. 25/1-2, 2003, s. 39 – 60. Friedrich, Thomas – Schweppenhäuser, Gerhard: Bildsemiotik. Grundlagen und exemplarische Analysen visueller Kommunikation. Basel – Boston – Berlin 2010. Gelderblom, Arie, Jan (1995): „Ceci n´est pas une pipe. Kunstgeschichte und Semiotik“. In: Halbertsma, Marlite – Zijlmans, Kitty (eds.): Gesichtspunkte: Kunstgeschichte heute. Berlin 1995, s. 219 – 250. Groensteen, Thierry: Stavba komiksu. Brno 2005. Nöth, Winfried: Handbuch der Semiotik. Stuttgart – Weimar 2000. Posner, Roland: Ebenen der Bildkompetenz. In: Sachs-Hombach, Karl (ed.): Was ist Bildkompetenz? Studien zur Bildwissenschaft. Wiesbaden 2003, s. 17 - 23. 43. Kapitoly z dějin umění českých Němců a Židů (1900 – 1945) (sem.) Na počátku 20. století se německojazyčná enkláva umělců z českých zemí, orientovaná na tradiční umělecká centra (Vídeň, Mnichov), ocitla v izolaci. Dynamický nástup frankofilní české moderny a

123

avantgardy tyto tvůrce „doma“ marginalizoval. Na rozdíl od německojazyčné literatury českých zemí a Prahy se jim dosud věnuje pouze minimální pozornost a to i v Rakousku, resp. Německu. Kapitoly přiblíží osudy secesní generace mnichovské akademie (Orlik, Kahler), solitéry na pomezí moderny a raného expresionismu (Hablik, Teschner, Steiner-Prag), grafiky-vizionáře (Broemse, Jettmar), anthroposoficky orientovanou tvorbu (Pollak-Karlin, Prinke), svébytné modernisty evropského formátu (Kars, Gröger), sociálně orientovanou tvorbu 20. a 30. let (Neuschul, Popper), „monumentální, národní i selský expresionismus“ (Gebauer, Mather) a další. Prizmatem tvůrců akademických center Německa i Rakouska (Stuck, Klinger, Corinth, Kokoschka, Heartfield, EggerLienz) se pokusíme o určitou vývojovou strukturu. Dvojí epilog vše uzavře: nacionálně-socialistický (Saliger, Zlamal) a umění koncetračních táborů (Ungar ad.). Literatura: Bartlová, Milena: Je možné psát jiné než nacionalistické dějiny umění? In: Dějiny – Teorie – Kritika 2, 2005, prosinec 2005, s. 247-254. Šimon, Patrik – Hnojil, Adam: Modernae. Zamlčená moderna: iluze a sny. Středoevropské umění ze sbírky Patrika Šimona 1880 – 1930. Praha 2009. Rakušanová, Marie: Vzplanutí. Expresionistické tendence ve Střední Evropě 1903 – 1936. Olomouc 2008. Rousová, Hana (ed.): Lücken in der Geschichte 1890-1938. Polemischer Geist Mitteleuropas. Deutsche, Juden, Tschechen.

http://biblio.hiu.cas.cz/ask.php/search.cgi?IsisScript=wbib.xis&dot=h&type=v6&from=1&pocet =10&db=biblio&lang=de&format=standard&to=10&exp1=http://biblio.hiu.cas.cz/ask.php?IsisS 124

cript=/wbib.xis&dot=h&type=h&from=1&pocet=10&db=biblio&lang=de&format=standard&to =10&exp1=Praha 1995. Jůza, Vilém: Německá zastavení. Ostrava 1996. Gang durch die Sammlung (Gemälde, Skulpturen und Objekte). Museum Ostdeutsche Galerie. Regensburg 1993. Von Chodowiecki bis zur Gegenwart (Eine Auswahl aus der Graphiksammlung). Regensburg 1993. Moderní galerie tenkrát 1902 – 1942. Praha 1992. Leisching, J. –Glück, Q.: Von unseren deuschen bildenden Künstlern in Mähren und Schlesien. Brünn 1929. 44. Umění 20. století (sem.) Není snad nikoho, kdo by neznal obrazy Marylin Monroe nebo některé jiné ikony popové kultury od Andyho Warhola. Byl však Warhol jediný ve Spojených státech v šedesátých letech minulého století uznávaný nebo nikoli? Jaká výtvarná díla vytvářeli jeho současníci a šli všichni stejným směrem jako on? Jaké myšlenkové pozadí se skrývá za produkty jeho Factory? A je dobře, že se nám jako první vybaví právě Warholova Marylin, pokud je řeč o výtvarném umění let šedesátých? Seminář seznámí studenty a studentky se všemi zásadními uměleckými proudy šedesátých let (Opart, Popart, Happening, Konzeptkunst, Serielle Kunst, Minimalart), přičemž se zaměří především na srovnání evropského vývoje se situací v zámoří.

125

Literatura: Bracht, Christian: Kunstkommentare der sechziger Jahre. Funktionen und Fundierungsprogramme. Weimar 2002. Crow, Thomas E.: Die Kunst der sechziger Jahre. Von der Pop-art zu Yves Klein und Joseph Beuys. Köln 1997. Dějiny českého výtvarného umění VI. 1958 – 2000. Praha 2007 Dempseyová, Amy: Umělecké styly, školy a hnutí. Encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha 2002. Foster, Hal – Krauss, Rosalind – Bois, Yve-Alain – Buchloh, Benjamin H. D.: Art since 1900. Modernism, Antimodernism, Postmodernism. London 2011. Foster, Hal – Krauss, Rosalind – Bois, Yve-Alain – Buchloh, Benjamin H. D.: Umění po roce 1900. Modernismus, antimodernismus, postmodernismus. Praha 2007. Grasskamp, Walter – Krützen, Michaela – Schmidt, Stephan (Hrsg.): Was ist Pop? Zehn Versuche. Frankfurt am Main 2004. Groh, Klaus (Hrsg.): If I Had a Mind: Concept-art, Project-art. Köln 1971. Lippard, Lucy R.: Pop Art. München 1970. Osten, Gert von der: Kunst der sechziger Jahre. Sammlung Ludwig im Wallraf-Richartz Museum Köln. Köln 1971. Schneede, Uwe M.: Die Geschichte der Kunst im 20. Jahrhundert: Von den Avantgarden bis zur Gegenwart. München 2001. Stemmrich, Gregor (Hrsg.), Minimal Art. Eine kritische Retrospektive. Dresden 1995.

126

45. Kapitoly z dějin umění Německa a Rakouska (sem.) Tento kurz je koncipován jako jeden z dalších vstupů do disciplíny, čímž navazuje a rozšiřuje přednášku „Úvod do studia dějin umění“. Jeho cílem je seznámit studenty a studentky ve výběru s velkými uměleckými díly z oblasti malířství, grafiky, sochařství, architektury, filmu/videoartu a užitého umění. Úkolem kurzu je oproti Úvodu v prvním ročníku naučit posluchače interpretovat jednotlivá umělecká díla, zasazovat je do umělecko-historického kontextu a hledat k nim paralely, přičemž by cílovou kompetencí studenta a studentky měl být všeobecný, obecně vzdělanostní přehled po velkých artefaktech umění německy mluvícího prostoru. Současně dbá kurz na zasazení konkrétního tématu do širšího kontextu doby, myšlení, filozofických a estetických názorů a do kontextu ostatních umění (literatura, hudba). Literatura: Fillitz, Hermann (ed.): Geschichte der bildenden Kunst in Österreich 1-6. München-New York 1998-2003. Foster, Hal – Krausová, Rosalind – Bois, Yve-Alain – Buchloch, Benjamin: Umění po roce 1900. Modernismus, antimodernismus, postmodernismus. Praha 2007. Frampton, Kenneth: Moderní architektura. Kritické dějiny. Praha 2004. Mignot, Claudie: Architektur des 19. Jahrhunderts. Köln 1994. Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland 1-8. Darmstadt 2006-2009. Klotz, Heinrich – Warnke, Martin: Geschichte der deutschen Kunst 600 - 2000. München 2000. Kunst-Epochen 1-12. Stuttgart 2002-2004. Seibt, Ferdinand (ed.): Böhmen im 19. Jahrhundert. Vom Klassizismus zur Moderne. Berlin 1995. Suckale, Robert: Kunst in Deutschland. Von Karl dem Großen bis Heute. Köln 1998.

127

4.8. Modul sociologie 46. Úvod do sociologie (1. blok) (př.+sem.) Struktura přednášky: 1. Co je to sociologie? 2. Kultura, společnost a jedinec 3. Sociální jednání, interakce a komunikace 4. Stratifikace a mocenská struktura společnosti 5. Konformita a deviace 6. Vzdělání 7. Rasa a etnicita 8. Rodina, manželství a osobní život 9. Pohlaví a sexualita 10. Masová média a populární kultura 11. Metody sociologického výzkumu Literatura: Bauman, Zygmunt, Vom Nutzen der Soziologie. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1999. Berger, Peter, Einladung zur Soziologie. München: dtv, 1982. Struktura semináře a literatura: 1. Bauman, Zygmunt, Vom Nutzen der Soziologie

128

Berger, Peter, Luckmann, Thomas, Die gesellschaftliche Konstruktion der Wirklichkeit Goffman, Erving, Wir alle spielen Theater Dahrendorf, Ralf, Der moderne soziale Konflikt: Essay zur Politik der Freiheit Foucalt, Michel, Überwachen und Strafen: Die Geburt des Gefängnisses Beck, Ulrich, Risikogesellschaft. Auf dem Weg in eine andere Moderne Hall, Stuart, Ideologie, Kultur, Rassismus Giddnes, Anthony, Wandel der Intimität. Sexualität, Liebe und Erotik in modernen Gesellschaften 9. Beauvoir, Simone de, Das andere Geschlecht: Sitte und Sexus der Frau 10. Simmel, Georg, Philosophie der Mode 11. Disman, Miroslav, Jak vyrábět sociologickou znalost

2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

47. Dějiny sociologických teorií (př.+sem.) Vývoj teorií v sociálních vědách se odvíjí od odpovědi na tři specifické otázky: „Co je to jednání?“, „Co je to sociální řád?“, „Jak je možná sociální změna?“. Tyto otázky jsou vzájemně propojené: lidské jednání se neodehrává ve vzduchoprázdnu, nýbrž je řízeno určitými normami, které se historicky proměňují. Všichni významní sociální teoretici se zabývali uvedenými otázkami a odpověděli na ně odlišnými způsoby. Cílem přednáškového kurzu je zprostředkovat posluchačům vědomosti o historickém vývoji sociologie, návaznosti jednotlivých sociologických směrů a systematické uvedení do moderních sociálních teorií. 1. Teorie v sociálních vědách 2. Počátky německé sociologie 3. Normativní strukturalismus

129

4. Symbolický interakcionismus 5. Etnometodologie 6. Teorie konfliktu 7. Strukturalismus a poststrukturalismus 8. Mezi strukturalismem a teorií jednání – sociologie kultury Pierra Bourdieua 9. Kulturální studia 10. Feministická sociální teorie 11. Krize moderny? Nové diagnózy (Ulrich Beck, Zygmunt Bauman) Literatura: Collin, Finn, Konstruktivismus für Einsteiger. Padeborn: Wilhelm Fink Verlag, 2008. Fuchs-Heinritz, Werner, Lexikon zur Soziologie. Opladen: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 1994. Joas, Hans, Knöbl, Wolfgang, Sozialtheorie. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 2004. Münch, Richard, Soziologische Theorie. Bd 1, 2, 3. Frankfurt/M.: Campus, 2002, 03,04. Další doporučená literatura: Beck, Ulrich, Risikogesellschaft. Auf dem Weg in eine andere Moderne. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1986. Giddnes, Anthony, Konsequenzen der Moderne. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 2001. Bauman, Zygmunt, Moderne und Ambivalenz. Das Ende der Eindeutigkeit. Hamburg: Junius, 1992.

130

Bourdieu, Pierre, Praktische Vernunft. Zur Theorie des Handelns. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1998. Dahrendorf, Ralf, Der moderne soziale Konflikt: Essay zur Politik der Freiheit. Stuttgart: DVA, 1992. Foucault, Michel, Die Ordnung der Dinge. Eine Archäologie der Humanwissenschaften. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1988. Habermas, Jürgen, Theorie des kommunikativen Handelns. 2 Bände. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1981. Honneth , Axel, Kritik der Macht. Reflektionsstufen einer kritischen Gesellschaftstheorie. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1986. Simmel, Georg, Soziologie. Untersuchungen über die Formen der Vergesellschaftung. Berlin: Duncker Humblot, 1983. Weber , Max, Wirtschaft und Gesellschaft. Grundriß der verstehenden Soziologie. Tübingen: Mohr, 1985. 48. Gender a identita (př.+sem.) Genderová problematika není jen otázkou sociálních vztahů mezi muži a ženami, jejich socializace a distribuce moci mezi pohlavími. Gender je sociální institucí, která je ve svým významu i důsledcích na sociální život a jeho organizaci srovnatelná s ekonomikou, politikou rodinou či náboženstvím. Kurz dále ukazuje, nakolik zdánlivě přirozené pohlaví podléhá sociálním konstrukcím a nakolik nelze od genderu oddělit sexualitu. Studium genderových menšin odhaluje širší aspekty konstrukce sociálního řádu, jehož základem je striktní oddělení mužského a ženského genderu a zneviditelňování odlišných genderových identit (tzv. heterosexuální normativita). Chce-li být jedinec sociálně srozumitelný, musí

131

„hrát“ právě jednu ze dvou genderových kategorií. Gender je tak zároveň i jednou ze základních kognitivních a organizačních kategorií současné euroamerické společnosti. 1. Gender – základní koncepce a přístupy k pojmu 2. Gender coby sociální konstrukt, pohlaví coby přirozaná danost 3. Dekonstrukce opozice gender/pohlaví, sociální konstrukce pohlaví 4. Gender a sexualita – předchází gender sexualitě nebo sexualita genderu? 5. Genderová socializace 6. Mužský a ženský gender 7. Genderové minority a heterosexuální normativista 8. Homosexualita 9. Transgender 10. Intersexualita

Základní studijní literatura: Badinter , Elisabeth, XY, die Identität des Mannes. München, Zürich: Piper, 1993. Beauvoir, Simone de, Das andere Geschlecht: Sitte und Sexus der Frau. Reinbeck: Rowohlt TB, 2005. Beck-Gernsheim, Elisabeth, Das halbierte Leben. Männerwelt Beruf, Frauenwelt Familie. Frankfurt /M.: Fischer, 1980. Berger, Peter, Luckmann, Thomas, Die gesellschaftliche Konstruktion der Wirklichkeit. Eine Theorie der Wissenssoziologie. Frankfurt/M.: Fischer, 1980. Butler, Judith, Das Unbehagen der Geschlechter. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1991.

132

Fafejta, Martin, Úvod od sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jana Piszkiewicze, 2004. Foucault, Michel, Der Wille zum Wissen: Sexualität und Wahrheit 1. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1983. LorberJudith, GenderParadoxien. Wiesbaden: VS Verlag, 2003. Nagel-Docekal, Herta, Feministische Philosophie. Ergebnisse, Probleme, Perspektiven. Frankfurt/M.: Fischer, 2001. 49. Sociologie kultury (př.+sem.) Kurz slouží jako systematický úvod do dílčích tematických oblastí sociologie kultury. Každé téma bude uvedeno přednáškou, jejímž cílem bude výklad příslušného teoretického rámce a odborné terminologie. Teoretická část bude doplněna praktickou aplikací teoretických modelů na kulturní praxi. Tato seminární část kurzu má účastníkům poskytnout prostor pro tvořivé využití získaných znalostí a jejich kritickou reflexi. 1. Sociologie kultury a její vymezení vůči kulturologii, kunsthistorii, kulturní antropologii, kulturnímu managmentu 2. Kultura a význam 3. Kultura a identita 4. Vysoká versus populární kultura 5. Kultura a moc I (Bourdieu) 6. Kultura a moc II (Foucault) 7. Kultura a ideologie 8. Kultura a vyprávění

133

9. Kulturální studia 10. Závěrečná diskuse Základní studijní literatura: Barthes, Roland, Mythen des Alltags, Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1964. Berger, John, Sehen. Das Bild der Welt in der Bilderwelt. Reinbek: Rowohlt, 1974. Bourdieu, Pierre, Die feinen Unterschiede. Kritik der gesellschaftlichen Urteilskraft. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1989. Goffman, Erving, Wir alle spielen Theater. Die Selbstdarstellung im Alltag. München: Piper Verlag, 2008. Foucault, Michel, Die Ordnung der Dinge. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1974. Foucault, Michel, Die Ordnung des Diskurses, Berlin/Wien: Ullstein, 1977. Halbwachs, Maurice, Das kollektive Gedächtnis. Stuttgart: Enke, 1967. Hall, Stuart, Cultural Studies. Ein politisches Theorieprojekt. Ausgewählte Schriften 3. Berlin: Argument-Verlag, 2000. Horkheimer, Max, Adorno, Theodor, Dialektik der Aufklärung. Frankfurt/M.: Fischer, 1971. Kundera, Milan, Nesmrtelnost. Praha: Atlantis, 2006. Müller-Funk, Wolfgang, Kulturtheorie. Tübingen: Francke, 2006. Ricoeur, Paul, Zeit und Erzählung, Bd. 1: Zeit und historische Erzählung. München: Fink, 1988. Simmel, Georg, Philosophie der Mode, Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1995. Ullrich, Wolfgang, Mit dem Rücken zur Kunst. Berlin, Klaus Wagenbach Verlag, 2000. Veblen, Thorstein, Theorie der feinen Leute. Frankfurt/M.: Fischer, 2007.

134

50. Sociologie náboženství (př.+sem.) Disciplína se zabývá náboženstvím jako specifickou sférou lidského jednání, která se vztahuje k transcendentnu, a to z perspektivy sociologie. Sociologie náboženství prošla pozoruhodným vývojem. Počátkem 20. století se zdálo, že se sociologii náboženství vytrácí předmět jejího zájmu – náboženství samotné. Modernizační proces z náboženství učinil relikt „tradiční“ společnosti a systémové teorie subsystém náboženství ponechávaly skomírat vedle dynamicky se diferencující ekonomiky, politiky a vědy. Sekularizace měla ústit v privatizaci náboženství či dokonce jeho zániku. Proces odkouzlení světa, jak o něm psal Max Weber a další sociologové, však čekal s přelomem století překvapivý zvrat. Náboženství nezaniká, ani neskomírá v privatizované podobě, ale obrozuje se a získává na vlivu. Vrací se do veřejného prostoru, deprivatizuje se, desekularizuje se a působí na ekonomiku, politiku a sféru sociálna, tento „návrat“ společně s novými fenomény a měnícími se významy religiozity je novou výzvou pro sociologii náboženství. 1. Sociologie náboženství jako sociálně vědní disciplína. Sociologická perspektiva, reflexe náboženství, náboženství v pohledech na společnost. 2. Vymezení pojmu náboženství: substanciální, funkcionální a symbolické definice. Typologie religiozity. 3. Možnosti a limity zkoumání a měření religiozity, uplatnění kvalitativních a kvantitativních metod. 4. Náboženství v moderní společnosti: A. Comte, K. Marx a É. Durkheim. 5. Mýtus a rituál. 6. Max Weber – sociolog náboženství. Podíl náboženství na rozvoji moderního kapitalismu a odkouzlení světa.

135

7. Sekularizace – očekávání a skutečnost. Přechod od tradiční k moderní společnosti – ztráta sociálního významu náboženství. 8. Sociologie vědění a náboženství. Sociální konstruování a úloha náboženství. 9. Konverze. Motivy konverze a procesuální model. 10. Nová náboženská hnutí. Studium a významy nové religiozity. 11. Znovuoživení náboženství – nový náboženský diskurz. 12. Deprivatizace náboženství. Literatura: Durkheim, Emile, Die elementaren Formen des religiösen Lebens. Frankfurt/M.: Verlag der Weltreligionen, 2007. Eliade, Marcia, Das Heilige und das Profane: Vom Wesen des Religiösen. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1990. Kepel, Gilles, Die Rache Gottes. Radikale Moslems, Christen und Juden auf dem Vormarsch. München: CH Beck, 1991. Lužný, Dušan, Řád a moc. Brno: Masarykova univerzita, 2005. Lužný, Dušan, NEŠPOR, Zdeněk, Sociologie náboženství. Praha: Portál, 2007. Weber , Max, Gesammelte Aufsätze zur Religionssoziologie 1. Tübingen: J.C.B. Mohr, 1988. 51. Sociologie umění (př.+sem.) Cílem kurzu je představit vybrané základní problémy a témata filozofické estetiky a podrobit je kritické analýze z hlediska sociologie a kulturálních studií. Řešení vybraných problémů „čisté“ estetiky budeme hledat za hranicemi tohoto oboru v oblasti sociálních, politických a ekonomických vztahů.

136

Dále se budeme zabývat jednak vztahem mezi uměním a politickou a hospodářskou mocí, a jednak současnou kritikou estetiky jako ideologického prostředku, který slouží k posílení a legitimizacaci sociálních nerovnosti. 1. Spory o umění 2. Vysoké versus populární umění 3. Autonomie estetické hodnoty 4. Umění a ideologie 5. Umění jako statusový symbol 6. Feministická estetika 7. Umění, cena a hodnota 8. Estetika, politika a ideologie 9. Estetické aspekty moci 10. Umění a symbolické násilí 11. Závěrečná diskuse Literatura: Benjamin, Walter, Das Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1963. Bourdieu, Pierre, Die feinen Unterschiede. Kritik der gesellschaftlichen Urteilskraft. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1989. Bourdieu, Pierre, Darbel, Alain, Die Liebe zur Kunst. Europäische Kunstmuseen und ihre Besucher. Konstanz: UVK Medien, 2006.

137

Bourdieu, Pierre, Die Regeln der Kunst. Genese und Struktur des literarischen Feldes. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 1999. Eagleton, Terry, Ästhetik: Die Geschichte ihrer Ideologie. Stuttgart: Metzler, 1994. Hauser, Arnold, Soziologie der Kunst. München: C.H. Beck, 1974. Ullrich, Wolfgang, Mit dem Rücken zur Kunst. Berlin, Klaus Wagenbach Verlag, 2000. Veblen, Thorstein, Theorie der feinen Leute. Frankfurt/M.: Fischer, 2007. Zahrádka, Pavel, Vysoké versus populární umění. Olomouc: Periplum, 2009.

138

Katedra germanistiky, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci