se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025
Praha 12.11.2013 Čj. ČTÚ-83 613/2013-603
Na základě rozkladu, který podala dne 29. 7. 2013 společnost General Logistics Systems Czech Republic s.r.o., IČO 260 87 961, se sídlem Průmyslová 5619/1, 586 01 Jihlava, právně zastoupená JUDr. Zdeňkem Kratochvílem, advokátem, se sídlem Královský vršek 25, 586 01 Jihlava, podle § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb ze dne 10. 7. 2013 čj. ČTÚ-51 313/2013-610/III. vyř., ve věci žádosti společnosti General Logistics Systems Czech Republic s.r.o. o vydání rozhodnutí podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poštovních službách“), zda služby této společnosti jsou službami poštovními, vydávám podle § 108 odst. 2 a § 123 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), a podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách, po projednání v rozkladové komisi ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, toto rozhodnutí: Podle § 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá a napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb, ze dne 10. 7. 2013 čj. ČTÚ-51 313/2013-610/III. vyř., se potvrzuje. Odůvodnění: Český telekomunikační úřad, odbor regulace komunikačních činností a poštovních služeb (dále jen „správní orgán I. stupně“) obdržel dne 30. 4. 2013 žádost společnosti General Logistics Systems Czech Republic s.r.o., IČO 260 87 961, se sídlem Průmyslová 5619/1, 586 01 Jihlava, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Kratochvílem, advokátem, se
IČO: 70106975
sídlem Královský vršek 25, 586 01 Jihlava (dále jen „účastník řízení“), o vydání rozhodnutí podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách, že služby, které poskytuje, nejsou poštovními službami ve smyslu zákona o poštovních službách. Účastník řízení ve své žádosti uvedl, že je obchodní společností s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. V rámci této činnosti uzavírá smlouvy s podnikatelskými subjekty, a to právnickými osobami anebo s fyzickými osobami podnikajícími dle živnostenského zákona či jiného obdobného zákona. Dále uvedl, že zákon o poštovních službách účinný od 1. 1. 2013 je velmi obecný a lze jej vykládat velmi široce, přičemž zákonodárce určitě takový účel zákona nezamýšlel. Účastník řízení měl určité pochybnosti ohledně výkladu pojmu poštovní služby obsaženého v zákoně o poštovních službách. K žádosti byly přiloženy Všeobecné obchodní podmínky účastníka řízení platné k 1. 1. 2013 (dále jen „původní Všeobecné podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky účastníka řízení platné s budoucí platností od 1. 6. 2013 (dále jen „nové Všeobecné podmínky“). Dle původních Všeobecných podmínek poskytuje účastník řízení své služby jako přepravce, přičemž k přepravě zásilek využívá služby samostatných dopravců, jejichž činnost v plném rozsahu kontroluje. Mezi služby poskytované prostřednictvím účastníka patří zejména tuzemská integrovaná přeprava balíků, integrovaná mezinárodní přeprava balíků do zemí Evropské unie a dalších zemí, jakož i přeprava importních balíků z ostatních zemí do České republiky. Dle nových Všeobecných podmínek poskytuje služby jako zprostředkovatel přepravy a pro plnění úkolů přepravy zásilek využívá služby jednotlivých dopravců. Služby jsou obstarávány na základě zasílatelské smlouvy dle § 601 an. obchodního zákoníku. Řízení před správním orgánem I. stupně bylo zahájeno dnem 30. 4. 2013, tzn. dnem dojití žádosti účastníka řízení. Účastník řízení byl dopisem ze dne 17. 5. 2013 vyzván správním orgánem I. stupně k doplnění podkladů, konkrétně k uvedení označení jednotlivých služeb, předložení platných všeobecných smluvních podmínek a vzorových smluv uzavíraných se zákazníky a subdodavateli, jakož i mj. k popisu průběhu poskytování dané služby. Účastník řízení (dále též „GLS“) doplnil svoji žádost dopisem ze dne 31. 5. 2013, když předložil text nových Všeobecných podmínek společnosti GLS a vzorovou rámcovou zasílatelskou smlouvu. Účastník řízení žádal o posouzení služby spočívající v poskytování integrované tuzemské a exportní zasílatelské služby a rovněž expresní přepravní služby pro podnikatelské subjekty, instituce a korporace. Poskytuje produkty, které se odlišují dle hmotnosti a rozměru zásilky a dle místa doručení zásilky pod názvy Business Parcel, Business Small Parcel, Euro Business Parcel, Euro Business Small Parcel a Global Business Parcel. Se subdodavateli neuzavírá účastník písemnou zprostředkovatelskou
IČO: 70106975
2/13
smlouvu, nýbrž specifické typy smluv. K průběhu poskytování služeb účastník řízení uvedl, že prostřednictvím třetí osoby (přepravce) zajistí účastník řízení vyzvednutí zásilky dle dohody se zákazníkem. Je-li nutno doručit zásilku v regionu, ve kterém třetí osoba (přepravce) zajistí vyzvednutí zásilky, tak tato třetí osoba provede i doručení zásilky. Zásilka je po celou dobu přepravy pod kontrolou účastníka řízení a informace o jejím pohybu jsou k dispozici on-line na jeho internetových stránkách. Zákazníci dostávají elektronické zprávy v četnosti a s obsahem dle jejich specifických potřeb. Je možné si objednat prostřednictvím call centra rovněž mj. přesměrování zásilky, zastavení zásilky apod. Smlouvy (zasilatelská, příp. smlouva o přepravě) jsou uzavírány pouze s podnikatelskými subjekty. Na základě sdělení správního orgánu I. stupně ze dne 13. 6. 2013 o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí nahlédl účastník řízení prostřednictvím svého právního zástupce dne 24. 6. 2013 do spisu. Následně vydal správní orgán I. stupně dne 10. 7. 2013 rozhodnutí čj. ČTÚ51 313/2013-610/III. vyř., kterým konstatoval, že služby nabízené účastníkem řízení pod obchodními jmény Business Parcel, Business Small Parcel, Euro Business Parcel, Euro Business Small Parcel a Global Business Parcel podle Všeobecných podmínek účinných od 1. 6. 2013 jsou poštovními službami. V odůvodnění pak správní orgán I. stupně uvedl, že poštovní službou je činnost prováděná dle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách. S odkazem na § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách shrnuje, co zpravidla poštovní služba zahrnuje – tj. poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a její provádění za účelem dodání zásilky příjemci. Poštovní službou není v souladu s § 1 odst. 3 zákona o poštovních službách naopak taková přeprava zásilek, jestliže je vykonávána osobou, která k těmto zásilkám současně neprovedla poštovní podání, třídění nebo dodání a rovněž služba, jež je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou. Pro posouzení poštovní služby pokládá správní orgán I. stupně za stěžejní
způsob
nakládání
s touto
zásilkou.
Ten
musí
vykazovat
určitý
stupeň
organizovanosti a zahrnovat třídění, přepravu a dodání. U poštovní služby také lze předpokládat vykonávání výše zmíněných činností prostřednictvím poštovní sítě. Podstatným znakem pro posouzení služby je poté především fakt, že zásilky jsou zpracovávány hromadně a v průběhu poskytování dochází k jejich třídění. Poštovní síť je přesně definována v § 2 písm. n) zákona o poštovních službách jako systém organizace činností a technologické prvky, technická zařízení, síť provozoven nebo specifické služby provozovatele, které využívá pro zajištění poskytování poštovních služeb.
IČO: 70106975
3/13
Dále správní orgán I. stupně v odůvodnění konstatuje, že u posuzovaných služeb účastníka řízení dochází k přepravě zásilek, které splňují všechny náležitosti poštovní zásilky ve smyslu § 2 písm. a) zákona o poštovních službách. Služby poskytované účastníkem řízení zahrnují kompletní výčet činností – tj. poštovní podání, třídění, přepravu a dodání, které dle zákona o poštovních službách charakterizují poštovní službu. Podání zásilek a předání k doručení probíhá v depu žadatele. Třídění se uskutečňuje taktéž u účastníka řízení, přičemž posléze dochází k přepravě zásilek na místo určení prostřednictvím smluvních partnerů účastníka řízení pod jeho dohledem. Účastník řízení tak garantuje kvalitu služeb ve vztahu k odesílatelům i příjemcům. Správní orgán I. stupně shledává ve službách účastníka řízení poskytování služeb formou tzv. poštovní sítě, jak je již uvedeno výše. Důvodem je vysoký stupeň organizovanosti – síť provozoven, konkrétní přepravci pro stanovené oblasti, hromadný sběr zásilek na jednotlivých provozovnách (depech/skladech) a jejich následná distribuce na místa určení. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že služby poskytované účastníkem řízení nemají charakter služeb zasílatelských nebo komisionářských, jelikož představují organizovaný systém činností za účelem dodání jednotlivých zásilek, kde ve vztahu vůči zákazníkovi (odesílateli a příjemci zásilky) jsou uváděny jako služby poskytované výhradně účastníkem řízení. Účastník řízení nesjednává přepravu jednotlivě pro každou zásilku, nýbrž využívá sítě předem smluvených dopravců, kteří pro něj zajišťují rozvoz zásilek. K připomínce účastníka řízení,
že neposkytuje služby
všem,
nýbrž pouze
podnikatelům, uvedl správní orgán I. stupně, že zákon o poštovních službách stanoví povinnost nabízet své služby každému, kdo uzavření poštovní smlouvy v mezích poštovních podmínek požaduje. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal účastník řízení dne 29. 7. 2013 v zákonem stanovené lhůtě rozklad. Účastník řízení nesouhlasí s tvrzením správního orgánu I. stupně o postupu při poskytování služby. Smluvní přepravce zajistí dle dispozic účastníka řízení vyzvednutí zásilky na adrese odesílatele, konsoliduje ji s jinými zásilkami z regionu a dopraví do třídícího uzlu účastníka řízení. V tomto uzlu dojde k předání zásilek mezi jednotlivými přepravci z jednotlivých regionů. Přepravci zásilky na doručení ve svém regionu poté dopraví na určenou adresu. Dále účastník rozporuje skutečnost, že správní orgán I. stupně zpochybňuje charakter uzavíraných zasílatelských smluv. Účastník řízení uzavírá s odesílateli rámcové zasílatelské smlouvy, které jsou prováděny na základě dílčí odvolávky či nastavení
IČO: 70106975
4/13
každodenní přepravy a jsou hrazeny na základě naskenování jedinečného kódu, který identifikuje zásilku. Účastník řízení uvádí, že by výklad zákona o poštovních službách neměl být v rozporu s výkladem směrnice Evropského parlamentu 97/67/ES. Zákon o poštovních službách totiž striktně nerozlišuje mezi povinnou univerzální službou a službou expresních zásilek. Účastník řízení se domnívá, že neposkytuje poštovní služby ve smyslu této směrnice a platné české právní úpravy. Z definice poštovní služby plyne, že v sobě zahrnuje sběr poštovních zásilek shromážděných na poštovních místech, třídění poštovních zásilek, přepravu poštovních zásilek a dodání poštovních zásilek. Účastník řízení neposkytuje takové služby, neboť nepřebírá zásilky na přístupových místech (nýbrž na provozovně příkazce), na tato místa se nevztahuje povinná univerzální služba a zároveň nepřepravuje poštovní zásilky, které mají být dodávány dle definice toliko poskytovatelem poštovní služby. Účastník řízení tedy dle svého vyjádření poskytuje službu expresních zásilek. Uvedená směrnice uvádí, že „expresní zásilková služba se odlišuje od trhu všeobecné služby pro listovní zásilky, protože zahrnuje přidanou hodnotu oproti základní poštovní službě“. Mezi takové doplňkové služby patří dle účastníka řízení záruka dodání ke stanovenému dni, sběr zásilek na adrese odesílatele, předání adresátovi do vlastních rukou atd. Zákazníci jsou ochotni za tuto službu platit vyšší cenu. Jedná se tedy o dvě různé služby, které si sice mohou konkurovat, ale nelze je považovat za vzájemně se překrývající. V rozkladu je dále uvedeno, že účastník nevykonával volnou živnost uvedenou pod číslem 54, která nesla název Provozování poštovních a zahraničních poštovních služeb a která byla od 1. 1. 2013 zrušena. Obsahová náplň této živnosti je nově upravena v zákoně o poštovních službách jako „činnost prováděná na základě poštovní smlouvy a za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách, jejímž účelem je dodání poštovní zásilky nebo poukázané peněžní částky“. Účastník přitom vykonává zcela jinou činnost, a sice volnou živnost uvedenou pod číslem 53 s názvem Zasilatelství a zastupování v celním řízení, jejíž obsahová náplň je odlišná. Jelikož neposkytoval poštovní služby podle živnostenského zákona do konce roku 2012, nemůže poskytovat tyto služby ani po 1. 1. 2013. Účastník řízení poskytuje své služby dle zasílatelské smlouvy (tj. závazku zasílatele obstarat přepravu vlastním jménem na účet příkazce a závazku příkazce zaplatit úplatu) v souladu s obchodním zákoníkem, nikoli dle smlouvy poštovní vymezené § 5 zákona o poštovních službách. Jeho činnost plně odpovídá obsahové náplni živnosti s názvem Zasilatelství a zastupování v celním řízení, která je regulována živnostenským zákonem. Dále uvádí, že služby účastníka řízení nejsou službami poskytovanými dle zákona o poštovních službách. Účastník řízení totiž neposkytuje své služby každému, nýbrž si vybírá
IČO: 70106975
5/13
smluvní partnery pouze mezi podnikatelskými subjekty. Domnívá se, že jeho podnikání by se dalo případně posuzovat jako služba obdobná poštovní službě ve smyslu § 1 odst. 3 písm. b) zákona o poštovních službách. Ta je vykonávána účastníkem nebo s ním propojenou osobou. Součástí produktů (nikoli „služeb“, jak uvádí správní orgán I. stupně) jsou i příplatkové služby s přidanou hodnotou, které se zcela vymykají povaze poštovní služby. Cílem novely zákona o poštovních službách je dle účastníka řízení umožnit vznik konkurence v rámci přepravy zásilek o hmotnosti do 50 gramů, jejímž výhradním poskytovatelem byla do 31. 12. 2012 Česká pošta, a.s. Pouze v případě, že zájemce bude chtít poskytovat univerzální službu, musí zažádat o licenci a odvést příspěvek. Takovými rozhodnutími správního orgánu vzniká nerovné postavení na trhu a nežádoucí zvýhodnění jiných subjektů. Subjekty podnikající na trhu zasílatelských a přepravních služeb nemohou jednoznačně propočíst ceny svých služeb a jsou odkázáni na subjektivní rozhodnutí správního orgánu, kdo bude účelově označen za poskytovatele poštovních služeb. Tím je ohrožena podstata podnikání dotčených subjektů. Správní orgán I. stupně neshledal důvod pro postup dle ustanovení § 87 správního řádu (tzv. autoremedura) a dle ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu postoupil správní spis odvolacímu správnímu orgánu spolu se svým stanoviskem. Podle § 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích proti rozhodnutím Úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady, rozhoduje předseda Rady (dále jen jako „rozkladový správní orgán“). Na základě rozkladu bylo napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu posouzeno z hlediska souladu s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost se nepřihlíží. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách je poštovní službou činnost prováděná podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách. Poštovní služba zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci. Dle § 1 odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách poštovní službou není přeprava poštovních zásilek, pokud je vykonávána osobou, která k těmto zásilkám současně neprovedla poštovní podání, třídění nebo dodání. Podle § 1 odst. 3 písm. b) zákona
IČO: 70106975
6/13
o poštovních službách není poštovní službou služba obdobná poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou. Podle § 5 odst. 1 zákona o poštovních službách se poštovní smlouvou provozovatel zavazuje odesílateli, že dodá poštovní zásilku nebo peněžní částku z místa poštovního podání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese, a odesílatel se zavazuje (není-li sjednáno jinak), uhradit provozovateli dohodnutou cenu. Za poštovní smlouvu se považuje jakákoli smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby. Poštovní zásilkou je podle § 2 písm. a) zákona o poštovních službách adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána; poštovní zásilkou se rozumí i poštovní balík. Podle § 2 písm. n) zákona o poštovních službách se poštovní sítí rozumí systém organizace činnosti a technologické prvky, technická zařízení, síť provozoven nebo specifické služby provozovatele, které využívá pro zajištění poskytování poštovních služeb. Podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách Úřad v pochybnostech rozhoduje, zda se v případě určité služby jedná o poštovní službu, a to na základě žádosti nebo z vlastního podnětu. Po posouzení rozhodných skutečností, které byly základem pro rozhodování správního orgánu I. stupně, jsem ve skutkových i právních závěrech správního orgánu I. stupně nenalezl pochybení, přičemž konstatuji, že ani námitky vznesené účastníkem řízení v rozkladu nezakládají důvod pro odlišné posouzení věci. Předně se rozkladový správní orgán ztotožňuje se skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn správním orgánem I. stupně. Správní orgán I. stupně řádně a úplně zjistil skutečný stav věci, který následně popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména na stranách 2 a 3), a proto si na něj rozkladový správní orgán z procesně ekonomických důvodů dovoluje již jen odkázat. Nicméně rozkladový správní orgán považuje za příhodné připomenout způsob, jakým účastník řízení nakládá se zásilkou, neboť jak správně konstatoval správní orgán I. stupně (na straně 4 rozhodnutí), způsob nakládání se zásilkou je rozhodný pro posouzení, zda se jedná o poštovní služby či nikoliv. Způsob nakládání musí vykazovat určitý stupeň organizovanosti a zahrnovat zpravidla poštovní podání, třídění, přepravu a dodání a musí vykonávat tyto činnosti prostřednictvím poštovní sítě. Dalším z podstatných znaků je fakt, že zásilky jsou zpracovávány hromadně a v průběhu poskytování služby dochází k jejich třídění. Účastník řízení nejprve zajistí prostřednictvím třetí osoby (přepravce) vyzvednutí zásilky dle dohody se zákazníkem, a to na základě zasílatelské smlouvy (případně smlouvy
IČO: 70106975
7/13
o přepravě). Je-li nutno doručit zásilku v regionu, ve kterém třetí osoba (přepravce) zajistí vyzvednutí zásilky, tak tato osoba provede i doručení zásilky. Jedná-li se o doručení do jiného regionu, převeze se zásilka do třídícího uzlu a následně se předá jinému přepravci k doručení v jiném regionu. Jedná-li se o mezinárodní přepravu, tak zásilka se z centrálního uzlu doručí do centrálního uzlu jiného státu a až poté prostřednictvím třetí osoby doručí. Zásilka je po celou dobu pod dohledem účastníka řízení a informace o jejím pohybu jsou k dispozici na jeho internetových stránkách. Zákazníci dostávají elektronické zprávy dle svých specifických potřeb. K dispozici je rovněž call centrum provozované účastníkem řízení, které umožňuje mj. přesměrování zásilky na jinou adresu, zastavení zásilky apod. Dle čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek účinných od 1. 6. 2013 účastník řízení zajistí vyzvednutí zásilky v souladu s požadavky odesílatele na místě uvedeném klientem a následné doručení, přičemž zásilka je pod nepřetržitým dohledem od chvíle vyzvednutí až do jejího doručení. V případě změny adresy se GLS zavazuje vyjasnit adresu a doručit zásilku na tuto novou adresu. Součástí služby je také druhý pokus o doručení, který následuje po prvním neúspěšném pokusu. Dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek zodpovídá GLS za dostatečně zabalené zásilky opatřené řádným přepravním štítkem. Zásilky jsou vyzvedávány v provozovně příkazce s tím, že příkazce může podat své zásilky též v třídícím centru GLS nebo v regionálním depu (čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek). Při doručení je adresovaná zásilka předána příjemci doručujícím řidičem, přičemž příjemce při předání podepíše stvrzenku a potvrdí doručení vlastním podpisem na formuláři vystaveném GLS. Obecně je k poskytovaným službám účastníka řízení napsáno v čl. 10 Všeobecných obchodních podmínek mj. toto: „GLS poskytuje služby jako zprostředkovatel přepravy a pro plnění zasilatelsko-přepravních úkolů přepravy zásilek využívá služeb jednotlivých dopravců, jejichž činnost v průběhu celého procesu monitoruje a garantuje kvalitu této činnosti. Přijímá k přepravě zásilky…..., aniž kontroluje jejich obsah. V tomto stavu také zajistí jejich dopravu k příjemcům. Součástí služeb je přijetí zásilek předávaných v depu GLS, v třídícím centru, nebo na místě označeném příkazcem, vyzvednutí a přeprava zásilek k příjemci pouze vyplaceným přepravným“. Z výše popsaného skutkového stavu věci vycházel rozkladový správní orgán při přezkoumání napadeného rozhodnutí. K jednotlivým námitkám účastníka řízení uvedeným v rozkladu se pak rozkladový správní orgán vyjadřuje následovně. Účastník řízení tvrdí, že neposkytuje poštovní služby ve smyslu směrnice 97/67/ES. Zásilky nejsou přebírány na přístupových místech, na tato místa se nevztahuje povinná univerzální služba a účastník nepřepravuje poštovní zásilky. K tomu uvádí
IČO: 70106975
8/13
rozkladový správní orgán, že zpřesněním tohoto popisu služeb nedochází ke změně jejich charakteru. Účastník řízení si některé služby nechává poskytovat třetími subjekty formou subdodávek. Činnosti účastníka řízení korespondují s poskytováním služeb prostřednictvím poštovní sítě ve smyslu § 2 písm. n) zákona o poštovních službách, když účastník řízení má smluvně zajištěno podání zásilek a jejich přepravu do třídícího centra, kde je prováděno třídění zásilek. Je tak zcela zjevný podstatný znak zákonné definice poštovní sítě, tj. propracovaný systém organizace činností propojený se sítí provozoven (třídících center/uzlů). Účastník dle svého vyjádření poskytuje pouze službu expresních zásilek, na něž se směrnice 97/67/ES nevztahuje, přičemž výklad zákona o poštovních službách je v rozporu s evropskou legislativou. K tomu podotýká rozkladový správní orgán, že účastník řízení odkazuje na obsolentní (neúčinné) znění uvedené směrnice, neboť tato byla novelizována směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. 2. 2008 (dále jen „Směrnice“). Aktuální znění Směrnice definuje poštovní službu jako službu zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání poštovních zásilek. Není již vyžadována souvislost s přístupovými místy poštovní sítě, jak tvrdí účastník řízení. Zákonem o poštovních službách rovněž není závazně stanovena forma uskutečnění poštovního podání a toto záleží pouze na provozovatelích poštovních služeb. Výjimkou je držitel poštovní licence, jenž má povinnost zajistit dostatečnou dostupnost obslužných (přístupových) míst. Směrnice samozřejmě zmiňuje ve svém textu i poskytování expresních zásilkových služeb. Rozhodně však není stanoveno, že takové služby nejsou službami poštovními. Tyto služby se odlišují od univerzálních služeb pouze při stanovení vyhrazené oblasti. Ze samotného textu Sdělení komise uváděného účastníkem řízení v rozkladu jednoznačně vyplývá, že „expresní zásilkovou službou se rozumí služba, která se mimo větší rychlosti a spolehlivosti sběru a dodání poštovních zásilek vyznačuje poskytováním (dalších) služeb…...“. Jelikož prostřednictvím expresní zásilkové služby jsou dodávány poštovní zásilky, stále se logicky jedná o službu poštovní. Definici expresní zásilkové služby zná i český zákon o poštovních službách. Je uvedena v jeho § 2 písm. o) jako mj. „služba s větší rychlostí a spolehlivostí sběru a dodávání poštovních zásilek“. Nelze tedy pochybovat o její povaze poštovní služby. Účastník řízení namítá, že nevykonává činnost v režimu zákona o poštovních službách, nýbrž pouze dle živnostenského zákona jakožto živnost s názvem Zasilatelství a zastupování v celním řízení, jejíž obsahová náplň je odlišná od vymezení poštovní služby ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách. Tvrdí, že uzavírá pouze smlouvy zasílatelské, nikoli smlouvy poštovní, a neposkytuje tedy poštovní služby. Rozkladový správní orgán nepovažuje za relevantní, v jakém právním režimu jsou služby účastníka řízení nabízeny, nýbrž jakou věcnou povahu tyto služby mají. Nad rámec uvedeného bylo
IČO: 70106975
9/13
rozkladovým správním orgánem zjištěno ze Živnostenského rejstříku, že účastník řízení měl od 18. 4. 2005 do 3. 4. 2013 živnostenské oprávnění mj. k živnosti s názvem Provozování poštovních a zahraničních poštovních služeb. Informaci, která byla výslovně uvedena účastníkem řízení v rozkladu (tj., že tuto živnost v daném období neprovozoval), tak považuje za zcela zavádějící a nepřesnou. K tomu je třeba připomenout, že s účinností od 1. 1. 2013 došlo zákonem č. 221/2012 Sb. k novelizaci zákona o poštovních službách, kdy jednou z nejpodstatnějších změn byla změna ustanovení § 5 odst. 1 zákona o poštovních službách, podle kterého se za „poštovní smlouvu považuje jakákoliv smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby“. Z uvedeného vyplývá, že počínaje 1. 1. 2013 již není ponecháno na rozhodnutí podnikatele, v jakém právním režimu bude své služby spočívající v přepravě (či zasílání) věci poskytovat, tzn., zda v rámci zákona o poštovních službách, anebo např. dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“), ve znění pozdějších předpisů. Pokud poskytované služby naplňují definici služeb poštovních dle § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách, je zde povinnost poskytovat tyto služby na základě poštovní smlouvy za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách. Nelze proto souhlasit s výše uvedenou rozkladovou námitkou účastníka řízení, že je ponecháno na vůli podnikatele, na základě jakých smluv bude své služby poskytovat. Je faktem, že služby poskytované účastníkem řízení vykazují charakter zasílatelských smluv dle obchodního zákoníku, což i sám účastník řízení tvrdí. Dílčí znaky takových smluv jsou však obsaženy i ve smlouvě poštovní, která je upravena v zákoně o poštovních službách jako speciální smluvní typ k jiným „přepravním“ smlouvám. Typ smlouvy je třeba posuzovat nikoli dle formální stránky, tj. dle označení v záhlaví smlouvy a zákonné úpravy této smlouvy, nýbrž dle obsahu smlouvy, tj. jednotlivých práv a povinností smluvních stran. Obsahem smlouvy, kterou uzavírá účastník řízení se svými zákazníky, je závazek dodat (poštovní) zásilku z místa podání sjednaným způsobem příjemci na určené místo. Nelze proto souhlasit s účastníkem řízení v tom, že účastník řízení neuzavírá se zákazníky poštovní smlouvu, ale pouze smlouvu zasílatelskou. Není přitom rozhodující, že tyto služby nevykonává výhradně sám účastník řízení, neboť svým zákazníkům poskytuje komplexní poštovní služby – od podání zásilky až po její dodání příjemci. Poštovní smlouva je ve své podstatě specifickou zasílatelskou smlouvou. Činnost účastníka řízení při spojení smlouvy zasílatelské a smlouvě o přepravě věci představuje v konečném důsledku smlouvu poštovní, jak ji definuje zákon o poštovních službách.
IČO: 70106975
10/13
K samotné definici poštovní služby v § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách rozkladový správní orgán podotýká, že zákonodárce definoval poštovní službu pomocí typických, pravidelných činností, ke kterým při poskytování poštovní služby dochází. Podobnou definici poštovních služeb lze nalézt i ve výše zmiňované směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. 12. 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu Společenství a zvyšování kvality služby (ve znění Směrnice 2008/6/ES ze dne 20. 2. 2008), která byla do českého právního řádu implementována právě zákonem o poštovních službách. Dle čl. 2 bodu 1 této směrnice se poštovními službami rozumí služby zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání poštovních zásilek. Poštovní služby se od jiných přepravních služeb liší tím, že zahrnují poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě za účelem dodání poštovní zásilky příjemci ve smyslu zákona o poštovních službách. Poštovní služba je služba, která je poskytována na základě poštovní smlouvy. Souhrn činností, které účastník řízení svým zákazníkům poskytuje nebo alespoň garantuje, naplňuje zákonnou definici poštovní služby ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách. Dle rozkladového správního orgánu skutečnost, že účastník řízení si na přepravu zásilek sjednává jednotlivé přepravce, nic nemění na tom, že svým zákazníkům zaručuje, že zásilka bude dodána konkrétnímu příjemci na konkrétním místě. Jeho služby tak zahrnují komplexní servis zákazníkovi, a to sice od podání zásilky, třídění, přepravy až po její dodání. „Záštitou“ celého procesu činností tak pracovní náplň účastníka řízení naplňuje legální definici pojmu poštovní služba. Účastník řízení uvádí, že jeho služby nejsou službami poskytovanými dle zákona o poštovních službách, neboť neposkytuje služby každému, pouze podnikatelským subjektům. Rozkladový správní orgán s tímto tvrzením nesouhlasí. Požadavek zakotvený v § 4 odst. 2 zákona o poštovních službách uzavřít poštovní smlouvu s každým, kdo její uzavření v mezích poštovních podmínek požaduje, není definičním znakem poštovní služby, nýbrž povinností, již musí podnikatel splnit. Tato povinnost neznamená, že musí být poštovní smlouva uzavřena úplně s každým, avšak pouze s tím, kdo splní podmínky uvedené v poštovních podmínkách. Rozkladový správní orgán považuje Všeobecné obchodní podmínky za veřejný návrh na uzavření (poštovní) smlouvy odpovídající definici poštovních podmínek ve smyslu § 6 zákona o poštovních službách. Ten, kdo podmínky tohoto návrhu splní, má samozřejmě nárok na uzavření smlouvy v rámci tohoto návrhu. Rozkladový správní orgán není toho názoru, že činnost účastníka řízení odpovídá negativní definici poštovní služby dle § 1 odst. 3 písm. b) zákona o poštovních službách. Dle § 1 odst. 3 písm. b) zákona o poštovních službách není poštovní službou služba obdobná poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou. Účastník řízení není původcem zásilek, jejich odesílatelem ani osobou s odesílatelem
IČO: 70106975
11/13
propojenou, a proto ani pod toto negativní vymezení nespadají posuzované služby poskytované účastníkem řízení. V rámci tohoto správního řízení je zohledňována vlastní povaha posuzovaných služeb. Tím, že jsou zákazníkům nabízeny nad rámec „základních“ služeb i určité další příplatkové služby (produkty), se nemění povaha takových služeb. Dle účastníka řízení bylo účelem novely zákona o poštovních službách umožnění vzniku konkurence v rámci přepravy nejběžnějších zásilek (o hmotnosti do 50 gramů). O licenci poté musejí zažádat pouze zájemci o poskytování univerzální služby. Rozkladový správní orgán k tomu uvádí, že důvodem přijetí zmiňované novely bylo mj. i nastavení jednotných podmínek pro podnikatele poskytující věcně stejné služby. Podle Směrnice lze udělení licence podmínit příspěvkem do fondu. Taková licence má ovšem povahu oprávnění k poskytování poštovních služeb, na rozdíl od poštovní licence, která představuje povinnost zajistit všeobecnou dostupnost základních služeb. Směrnice zároveň připouští stanovit i jiný režim vzniku oprávnění k poskytování služeb, a to v souladu s § 18 zákona o poštovních službách formou oznámení. Nevyplývá tedy, že by těmto subjektům nemohla být povinnost příspěvku do fondu uložena. Účastník řízení v rozkladu namítá, že tímto rozhodnutím vzniká nerovné postavení na trhu, a dochází k neodůvodněnému zvýhodnění některých subjektů. K tomu rozkladový správní orgán připomíná, že předmětem tohoto řízení bylo posouzení služeb účastníka řízení, nikoli subjektů jiných. Účastník řízení zároveň v průběhu řízení neuvedl žádný jiný konkrétní subjekt, jehož služby by měly být posuzovány. Není tedy namístě se vyjadřovat v tomto řízení ke službám, které poskytují jiné (podnikatelské) subjekty v daném odvětví. Rozkladový správní orgán k tomu dodává, že zákon o poštovních službách je v části upravující podmínky pro podnikání v oblasti poštovních služeb předpisem veřejného práva a je závazným pro všechny subjekty. Aplikace zákonných ustanovení týkajících se kompenzačního fondu nesouvisí s meritem projednávané věci. Rozkladový správní orgán shrnuje, že toto správní řízení bylo vedeno na návrh žadatele a obě instance věcně příslušného správního orgánu vycházely z podkladů a tvrzení předložených účastníkem řízení. Při posuzování služeb se správní orgán řídil faktickou činností účastníka řízení, nikoli jeho projevem vůle, že poštovní služby neposkytuje. Rozkladový správní orgán v rámci tohoto řízení přezkoumával charakter služeb nabízených účastníkem řízení pod obchodními jmény Business Parcel, Business Small Parcel, Euro Business Parcel, Euro Business Small Parcel a Global Business Parcel podle Všeobecných podmínek účinných od 1. 6. 2013. Zabýval se jednotlivými znaky definujícími poštovní službu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách a znaky poštovní smlouvy dle § 5 odst. 1 téhož zákona; zkoumal rovněž, zda posuzované služby nenaplňují
IČO: 70106975
12/13
negativní definici poštovní služby podle § 1 odst. 3 písm. b) zákona o poštovních službách a blíže se zaměřil též na obsahovou náplň expresní zásilkové služby. Dospěl ke shodnému závěru jako správní orgán I. stupně v napadeném rozhodnutí, a to, že služby nabízené účastníkem řízení pod obchodními jmény Business Parcel, Business Small Parcel, Euro Business Parcel, Euro Business Small Parcel a Global Business Parcel jsou službami poštovními a je zde povinnost poskytovat je v režimu zákona o poštovních službách. Rozkladový správní orgán proto napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako správné potvrdil a rozklad podle § 90 odst. 5 správního řádu jako nedůvodný zamítl. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsem dospěl k závěru, že neexistuje důvod změnit nebo zrušit prvoinstanční rozhodnutí, a proto jsem na základě svého oprávnění podle § 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 správního řádu nelze odvolat.
I n g . M g r . J a r o m í r N o v á k v. r. předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu
Otisk úředního razítka
Za správnost: Ilona Vosecká, 12. 11. 2013 Vypraveno dne: 12. 11. 2013
IČO: 70106975
13/13
