ROČNÍKOVÁ PRÁCE Politologie
Jméno: Vendula Příjmení: Barátová Třída: I. G
Tomáš Garrigue Masaryk
Obsah 1
Úvod ...................................................................................................................................... 1
2
Život T. G. M. ......................................................................................................................... 2
3
Masarykovy zásady ............................................................................................................... 3 3.1
Zásady obecné ............................................................................................................... 3
3.2
Zásady speciální............................................................................................................. 4
3.3
Zásady nejspeciálnější ................................................................................................... 4
4
Masarykovo politické a filosofické myšlení, řešení českého národa .................................... 5 4.1
Filosofická úvaha Masaryka nad politikou .................................................................... 5
4.2
Masaryk o krizi tehdejší doby ........................................................................................ 6
4.3
Je řešením revoluce? ..................................................................................................... 7
4.4
Podstata realismu.......................................................................................................... 8
5
Masarykova myšlenka, jak by měl student studovat politiku ............................................... 9
6
Masarykův vstup do politiky ............................................................................................... 10
7
Anketa – jak lidé v současnosti vnímají T. G. Masaryka? .................................................... 11
8
Pohled historika na T.G.M. ................................................................................................. 11
9
Závěr .................................................................................................................................... 14
10
Zdroje .............................................................................................................................. 15
11
Příloha ............................................................................................................................. 16
1 Úvod Téma Tomáš Garrigue Masaryk jsem si vybrala, jelikož je to jedna z nejvýznamnějších postav české historie, představitel první české politiky. Ve své práci se chci spíše zaměřit na jeho filosofii, jelikož o vzniku Československa víme dost, ale jak Masaryk vůbec přemýšlel? Co ho vedlo k jeho myšlence osamostatnit náš stát, jaká byla jeho idea o politice, hrála vůbec politika, jako taková hlavní roli? Myslím si, že o jeho vnitřních pocitech, o tom, co ho přimělo bojovat za náš národ, se moc informací neví, ne každý zná filosofické názory této velké osobnosti. Proto se chci pomocí této ročníkové práce seznámit s Masarykovým myšlením a postojem k národu a politice. Doufám, že díky tomu lépe pochopím jeho osobnost.
1
2 Život T. G. M. Masaryk se narodil 7. 3. 1850 v Hodoníně, tehdejším městě Rakouského císařství. Vyrůstal v chudobě, jeho rodiče Terezie a Jozef byli zaměstnáni na statku Nathana Redlicha. Terezie i přesto, že byla české národnosti, mluvila lépe německy, než česky a jeho otec byl dlouhou dobu negramotný, psát jej učil samotný Tomáš. Masaryk měl i sourozence, dva mladší bratry Martina a Ludvíka, další sourozenci zemřeli ve velmi nízkém věku. I přes nepříznivé podmínky úspěšně absolvoval čejkovskou školu a reálné gymnázium. Po dosažení studia Masaryk krátce praktikoval na škole v Hodoníně a posléze se vyučil zámečníkem ve Vídni. Jakmile zanechal řemesla, vrátil se z Vidně zpět do rodného kraje a začal se učit kovářem v Čejči, ale brzy opustil i toto povolání a nastoupil jako podučitel hustopečského reálného gymnázia, mezitím se připravoval ke studiu na německojazyčném klasickém gymnáziu v Brně. Rodiče ho kvůli nedostatku peněz nemohli ve studiu podporovat, proto se Masaryk začal živit jako domácí učitel dětí z bohatých rodin. Ve studiu mu významně pomohla jedna z nich, rodina policejního ředitele Antona Le Monniera. Masaryk se vrátil zpět do Vídně, kde pokračoval na Akademickém gymnáziu, poté na filozofické univerzitě. Během studia potkal svou budoucí choť Charlotte Garrigue, která byla dcerou newyorského podnikatele. 10. 8. 1877 se zasnoubili a po ukončení vzdělání ve Vídni se nechali v New Yorku oddat. Společně měli pět dětí. Po rozdělení Karlo – Ferdinandovy univerzity získal mimořádnou pozici profesora na české části univerzity, to ho vedlo k tomu, aby se, i se svou rodinou, vrátil zpět do Čech. V českém prostředí, které bylo mnohdy provinčním a politicky určovaným ambicemi českého nacionalismu a potlačovaným upřímným vlastenectvím, získal mnoho nepřátel. Mnoho nepřátel získal i kvůli svým otevřeným, až kontroverzním názorům, 2
přístupem ke studentům a přísně věcně vědeckým výkladem dané látky. Pobuřoval také konzervativní katolíky svým názorem na jejich církev. Byl zastáncem celkové radikální reformy v katolickém náboženství. Poté nastal spor o Královédvorském a Zelenohorském rukopisu, který se stal celostátní aférou. Masaryk byl přesvědčený, že rukopisy jsou padělek, čímž si vysloužil přezdívku „vlastizrádce“, jelikož v době národního obrození byli čeští lidé plni vlasteneckého ducha. Masarykův postoj k rukopisům: jeho vědecký a národní význam. Odstranění podvržených Rukopisů mravní a vědecký úkol nové univerzity. Revize vlasteneckých názorů o minulosti. Pokračování ve vědecké činnosti Dobrovského. Proč žurnalistika hájila Rukopisy? Žurnalistika a nová škola vědecká. Spor se rozšiřuje a nastává kritická revize vší národní organizace duchovní, konečně i politické. Dva tábory: starovlastenecký a kriticko vědecký 3 Masarykovy zásady 3.1 Zásady obecné
O národech i o národě vlastním může se soudit docela nestranně a není třeba vlastní národ zbožňovat. Masarykovi postupem času nebyli Slováci tak milí, jako ze začátku, protože začal poznávat jejich chyby. Nechápal, proč poznávání skutečnosti vadí přirozené lásce vlastního lidu, jazyka a národa. Nevěřil ve zvláště vyvolené národy, ale nesnižoval ostatní národy, aby jeho vlastní národ nad ostatními vynikal. Viděl chyby všech národů, ale chyby národa českého vnímal jako chybu sebe samého. Ochotně uznával přednosti jiných národů, i přesto vnímal, že Česko, jeho vlast je ten vyvolený národ. Jeho filosofie ohledně národů tkvila v názoru, že národ jako takový se má vnímat jako člověk, hleděl hlavně na duši a ducha státu. Jazyk pro něj 3
nebyl svatý, ale pokládal ho za prostředek sloužící v duchu zlém i dobrém, mateřský jazyk je prostředek nejmilejší, a tedy i nejúčinnější. Spory národnostní je především zápas duchovní – ideje a city a mravní cíle. Mravnost – lidskost musejí být cílem každého jednotlivce a národa, zvláštní národní etiky není. 3.2 Zásady speciální
Nespokojovat se slovanstvím a Slovanstvem – studovat vždy Čecha, Poláka, Rusa, nebo Srba jako člověka samotného. Vlastnosti, které mají slovenské národy stejné, pokládejme za slovanské. Studium Slovanů nynějších nám pomůže lépe pochopit i Slovany minulé. Srovnávací studium žijících Slovanů je jistější, než historie, potloukající se v dobách nejtemnějších a nejneznámějších. Do minulosti vnášet světlo z přítomnosti, mínění, že lze postupovat naopak je klam. Psychologicko – historická analýza Českého bratrstva nebo analýza Domostroje nám praví o charakteru Slovanů. Goethův Faust a Dostojevského Bratři Karamazové nám poví charakter mezi německým a ruským charakterem. Tohle je opravdové porovnání, ne historické fakta jako takové. 3.3 Zásady nejspeciálnější
Charakterem jsou Slovanům nejblíž Germáni, pozná se to ze světové literatury. Vyplývá pravidlo, že německé vlivy neporušily český charakter, jak se slavjanové domnívali. Umělé dělání národnostních rozdílů je z důvodů politických, i národnostních zbytečné; politický vývoj se řídí skutečností, nefikcemi.
4
4 Masarykovo politické a filosofické myšlení, řešení českého národa Hlavním učitelem národa nejsou učitelé, ale umění a krásná literatura, vědecký vývoj, jazyk a historie, historism v historii, doplnění a opravení Palackého, pokračování Palackého jako protireformace. Potřeba dějin kulturních, dějiny literatury, umění a věd, pokroky Čechů v přírodních vědách a matematice, především však česká filosofie. V Česku nejvíce převládala krásná literatura, hudba, umění – to bylo to, co náš národ udržovalo, od toho se odrážela česká filosofie. Masaryk tuto filosofii přirovnal k dobám starověkého Řecka. Avšak jedna chyba se ukázala pro Masaryka zásadní – čím víc bylo básníků, spisovatelů, tím více bylo žurnalistů, což údajně národu neprospívalo ani v literatuře, ani v politice. Snadno tedy usoudit, že žurnalisté nepatřili mezi Masarykovy oblíbence. Duchovní/ náboženský vývoj, byl podle T. G. Masaryka dobře pojat a osvětlen Palackým, avšak polemizoval. Stále bylo třeba opravy, reformy církve, se kterou nebyl Masaryk spokojen, která nevyhovovala českému národu, ani Slovanům. Vlastně církev se za celou dobu nijak nevyvinula. Čeští historikové se tomuto velikému problému české historie yvhýbají – stejně jako se římští historikové vyhýbali problému s pokřesťaněním Říma. 4.1 Filosofická úvaha Masaryka nad politikou
Úkol politiky a pojem národnosti se musí rozšířit a prohloubit. Politika národní tedy musí dostat plnější obsah, pojem národnosti se musí rozšířit, národnost se nesmí určovat pouze jazykem, ale i uloženým obsahem našeho osudu. Masaryk věřil, že se u nás Slovanů dějí pokroky, třebaže nevalné. Slovanská idea, s vlivem K. Havlíčka Borovského a po něm Nerudovým, se pojímala v krásné literatuře v menším rozsahu, méně ostentativně, než u starších vlasteneckých básníků kollárovského směru. Tehdejší politickou ideu Slovanů vnímal Masaryk neoriginální. Političtí 5
vůdcové politiku formovali do staršího austroslavismu, což Masaryk, jako vlastenec, neuznával. Byl pro zcela nový, nekopírující politický směr. Stál si za názorem, že české politické polemiky jsou nepropracované a názory naší byrokracie o podstatě slovanské ideje jsou přepjaté a málo věcné. Strana staročeská, stavíc se proti všeobecnému právu hlasovacímu, následuje sice Palackého, ale v tomto punktu neprávem. Mladočeská strana neuspěla ještě, aby si dosah politických a sociálních reforem, sociální demokracií hlásaných, náležitě vyjasnila – je v otázce sociální bez rady.1 4.2 Masaryk o krizi tehdejší doby
Krize nastala díky úpadku staročeské strany. Staročeskou stranu Masaryk uznával, byla to první politická strana v obrodní době – staročeská strana a její politika je po staleté politické nečinnosti prvním pokusem o politickou práci, čili snahou o politickou samostatnost. Na toto téma Masaryk reaguje tím, že by politická činnost, má-li být účinná, potřebuje určitý a jasný program. I přesto, že staročeši program měli, dosáhli úpadku podpory ze stran obyvatel. Co je příčinou? Masaryk jako příčinu zvolil jediné slovo: PUNKTACE. Sekundární příčinou je podle Masaryka i historie, politické straně bylo souzeno dosáhnout úpadku moci. Byl to vývoj našeho politického a kulturního snažení. Toto je hlavní příčinou úpadku a tehdejší národní krize. Není nutné zmiňovat, že nad českým národem se otřásal Bachův neoabsolutismus, který byl velmi těžkým obdobím nejen pro český národ. Nelze však nesouhlasit s Masarykem, podle kterého Bach nebyl hrozbou. Vinu viděl v nevyspělém programu politiky, se kterým si čeští intelektuálové a členové politické strany nevěděli rady.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: snahy a tužby národního obrození; Naše nynější krize: pád strany staročeské a počátkové směrů nových. 8. vyd. s. - 181 1
6
4.3 Je řešením revoluce?
Masaryk byl zastáncem humanitních řešení. Český národ byl sice nevyspělý a neměl uspokojující politický systém, avšak revoluce byla podle Masaryka naprosto passé. Řešením mohla být reformace, nikoli revoluce. Masaryk vymyslel zásady taktiky. 1. Je dovoleno se bránit. 2. Revoluce násilná kazí revoluci, revoluci názorů a mravů, a jen tato revoluce zabezpečuje skutečný pokrok a politickou a sociální svobodu. Důkaz je Velká francouzská revoluce. 3. Násilná revoluce je šosáctví. Revoluce je taktika aristokratická, nedemokratická, nelidová. Národ potřebuje oběti práce.
2
Pro Masaryka byla nepochopitelná Velká
francouzská revoluce. Vznikla proti násilí starého režimu a absolutismu, vznikla ve jménu svobody, rovnosti a bratrství, záhy se stala absolutistickou, jako monarchie za Ludvíka XIV. Revoluce mění lidi na zvířata. Jak už bylo zmíněno, Masaryk považoval revoluci za aristokratický výmysl – dělali ji vždy velicí pánové, z dlouhé chvíle se bili, jako z dlouhé chvíle pili a milkovali – nerozumné a nevzdělané masy lidu jim robotily, dávaly jim své dcery a ženy, stavěly jim i barikády, jatky… 3 . Masaryk položil otázku; Která politická taktika je reálnější, humanitní, či revoluční? Humanitní je buď praktický, nebo ne, není-li, nestojí za nic. Revoluční je nepraktická a fantastická.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: snahy a tužby národního obrození; Naše nynější krize : pád strany staročeské a počátkové směrů nových. 8. vyd., s. - 277 3 MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: snahy a tužby národního obrození; Naše nynější krize : pád strany staročeské a počátkové směrů nových. 8. vyd., s. 279 2
7
4.4 Podstata realismu
Realismus – tehdejší dobou vnímán jako kritický vědecký směr. Masarykův názor na realismus: Realism má čelit historismu, není, ani nechce být stranou, je směrem a metodou. Heslo realismu, jak mu Masaryk rozuměl – „Věci, ne historie, věci, ne vývoj.“ Realismus přivedly do politiky spory s žurnalistikou, sloužil ke kritice. Realismus sloužil ke slovanské sebeobžalobě společné viny a nedostatků, protest proti mrtvé i živé falešnosti. Jde o prohloubení a doplnění literárního, vědeckého a filosofického vzdělání. Hlavní politické zásady realismu: Humanita jako požadavek sociálních reforem. Sociální otázka otázkou povýtce českou. V politice vnější program Palackého.4 Ve shodě s Němci usilovat o státoprávní samostatnost českých zemí, dohodnutí co největší samosprávy. Masarykova taktika: důsledné využitkování všech moderních pokroků, Havlíčkovo slovo o postavení mezi stranou radikální a konzervativní. Být proti pasivitě a násilí – násilná taktika není potřeba. Konzervatismus je obrácen k minulosti, upřílišený historismus jeho podstatou, radikalismus si nehledí minulosti, často falešnou logikou upravuje přítomnost, realismus se nevzdává minulosti, realismus je postavení mezi konzervatismem a radikalismem. Realismus, formulován Masarykem se podle jeho slov vyvíjel postupně, v neklidném boji, byl to však smysl novějšího hnutí a pravý cíl mladší generace. V historickém vývoji
byl
pokračováním dob
dřívějších,
zejména
v Havlíčkových šlépějích, kritické činnosti a v nazírání na cizí, respektive na německou kulturu, Dobrovského
MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: snahy a tužby národního obrození; Naše nynější krize : pád strany staročeské a počátkové směrů nových. 8. vyd., s. -134 4
8
5 Masarykova myšlenka, jak by měl student studovat politiku Studenti, kteří studují práva nebo ekonomické a státní vědy, by měli vědět, jak se politické věci mají. Studující mládež se tedy má zabývat politikou, ale tak, jak inteligence sluší – věcně. Konkrétně jde o studium historických a politických problémů, vše by se mělo důkladně prostudovat a nevěřit tomu, co řeknou nevzdělanci a rádoby specialisté na politiku. K tomu všemu je ale potřeba, aby studující co nejlépe pracoval ve svém oboru a politikou se zabýval mimo to. Politika by měla být vnímána jako prací, ne nesmyslným mluvením. Masaryk si pokládal otázky, týkající se studentů. Zdali se mládež připravuje na budoucí politickou činnost, jestli čtou Aristotelovo dílo Politika, studují státní vědy, národní hospodářství a statistiku, studuje se filosofie a historie, mají ponětí o ruských slavjanofilech a polských mesianistech? Zajímá je vůbec domácí spisy a literatura od Havlíčka a Palackého? Čtou mladí lidé a studenti české noviny, ale i ty zahraniční časopisy? Tohle všechno bylo podle Masaryka potřebné. Studenti se mohli rozvíjet na českých dílech, ale vždy si zároveň zjistit, zdali je obsah správný, zda-li není desinterpretován. Přesto, že politika byla Masarykovi velmi blízká, nemyslel si, že je potřebná pro národ. Byl přesvědčen, že politická činnost není nejvydatnější činností pro Čechy a Česko. Politika nerozhodovala o osudech národů, místo toho rozhodují city a ideje, jež nevznikají za zdmi parlamentu, ale v srdcích a hlavách charakterů jak výše postavených obyvatel, tak lidí, kteří pracují na poli.
9
6 Masarykův vstup do politiky V roce 1893 začal Masaryk vydávat revui Naše doba, kde napsal: „… doba posledních několika let vyznamenává se mohutným vzrušením: vědomí o našich úkolech národních se široce hluboko zakotvuje, všude znamenati snahu a úsilí zasahovati do práce národních účinněji.“ 5 Masaryk se tedy začal zabývat „českou otázkou“. Do poloviny 90. let uveřejnil řadu studií, na univerzitě přednesl spoustu přednášek, které byly věnovány české filosofii – vymezení českého národního programu. Dílo Naše nynější krize tlumočí Masarykovy představy o „smyslu českých dějin“ ve formě aktuálních politických požadavků. Smyslem českých dějin je humanita, je to spojnice mezi minulostí, současností a budoucností – je to program. Určitá definice humanity neexistuje, Masaryk ji však naznačuje na základě závěrů, které pro český politický program a českou politickou taktiku vyvozuje: „Ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací.“6, „Národní taktika spočívá především v práci osvětové, ve vzdělání, v rozvoji vědy a kultury. Kdykoli jsme zvítězili, dálo se to pokaždé více převahou duch, nežli mocí fyzickou.“7, Humanitu je nutno chápat ve smyslu sociálním. Sociální otázka je v popředí české otázky. Na těchto zásadách pak Masaryk vyvozuje politický program realismu, jenž má bát směrem a metodou české politiky. Česká otázka by měla být řešena v rámci rakouské říše na federativním základě. Předpokladem úspěchu české politiky byl opravdový a silný zájem o osud Rakouska. V rámci tohoto řešení proběhne dohoda mezi Čechy a Němci o samosprávě.
5
MASARYK, Tomáš Garrigue. Problém malého národa. 4.vyd. Praha:
Neutralita, 1990 MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: snahy a tužby národního obrození; Naše nynější krize : pád strany staročeské a počátkové směrů nových. 8. vyd., s. - 121 7 tamtéž 6
10
7 Anketa – jak lidé v současnosti vnímají T. G. Masaryka? „Myslím si, že T. G. Masaryk byl velice inteligentní a vzdělaný a musela to být velmi silná osobnost, že dokázal sjednotit Československo, ve kterém se stal první prezidentem. Myslím si, že jako prezident byl velmi dobrý, uměl jít za svými cíli, myslel politiku dobře a snažil se o naše dobro a myslím, že ho lidé měli rádi a hodně naši zemi posunul, je to významná osobnost v českých dějinách.“ „Díky Masarykovi existuje naše země, byl moc hodný.“ „Moc ho neznám, jen vím, že založil Československo a to je velmi obdivuhodný čin.“
8
Pohled historika na T.G.M. Profesor Tomáš G. Masaryk byl nesporně velmi výraznou osobností
české kultury, vědy a politiky již dávno předtím než byl zvolen prvním československým prezidentem. Často však nebylo jeho vystupování dobovou společností vnímáno jednoznačně. Pokusím se některé tyto skutečnosti připomenout. V dobách soumraku rakousko-uherského mocnářství, kdy se česká politická garnitura po neúspěšných pokusech o česko-rakouské vyrovnání uzavřela sama do sebe, opustila Říšskou radu, zcela přestala ovlivňovat záležitosti monarchie a následně se pohybovala v jakémsi bludném kruhu, Masaryk se svou Realistickou stranou přinesl do politiky onen potřebný nový náboj. Realisté se s Masarykem v čele zaměřili na pozitivní přístup k politice, snažili se o to, aby se český národ přiblížil k vyspělým evropským národům, politiku dále chtěli oprostit od romantických představ politiků starších generací obrácených především do minulosti.
11
V této souvislosti na sebe Masaryk velmi výrazně upozornil v tzv. sporu o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Ve své revue Athenaeum nechal publikovat jazykovědce Jana Gebauera, který podrobil RKZ rozsáhlé lingvistické analýze a označil je oproti názoru drtivé většiny národa za falsa. Tento postoj zapůsobil v české společnosti jako bomba. Velmi výrazně na sebe Masaryk opět upozornil svým postojem během tzv. hilsneriády, antisemitské aféry srovnatelné se známou Dreyfussovou aférou ve Francii. Masaryk se zde postavil na stranu Žida Leopolda Hilsnera, když označil obvinění proti němu vznesená za vykonstruovaná a antisemitská. Masaryk věděl, že se svým názorem bude ve velmi výrazné menšině a bude muset čelit mnoha nenávistným projevům české veřejnosti. Dokonce i jeho vlastní studenti vytloukali okna jeho pražského bytu. Problematickou i z pohledu dnešního je Masarykova idea nastavená v České otázce, kde míní, že české národní hnutí se zakládá na humanitních základech vzniklých za husitství a pokračujících až po národní obrození. Touto tezí vyvolal velmi bouřlivou debatu s řadou osobností české vědy známou jako tzv. spor o smysl českých dějin. Tento spor trval několik desetiletí a skončil vlastně až s příchodem nacismu, resp. komunismu. Existenci samostatné ČSR potvrdila jednání na zámcích kolem Paříže v letech 1919 až 1920. Již předtím se však Masarykovi a jeho spolupracovníkům M. R. Štefánikovi a E. Benešovi povedlo vyjednat podporu existence nezávislého státu Čechů a Slováků v západních demokraciích včetně USA. Charakter nového státu definovali v tzv. Washingtonské deklaraci z října 1918. Masaryk
byl
zároveň
jedním
z hlavních
architektů
idey
Čechoslovakismu, která ve své době měla velmi logické opodstatnění, totiž 12
zamezit rozpínavosti německého a maďarského nacionalismu. Tato myšlenka se však ukázala jako neudržitelná, národ československý se rozpadl poprvé na jaře 1939 a podruhé na počátku 90. let 20. století. Přesto (nebo právě proto), že věděl, jaké nebezpečí může plynout z neuspokojených zájmů národnostních menšin v československém státě, umožnil těmto menšinám mimořádné svobody politické i kulturní. Čeští Němci měli mezi evropskými menšinami nepochybně jedno z nejlepších postavení (mohli např. navštěvovat své vlastní školy apod.) Zajímavostí je, že Masaryk, kterého dnes vnímáme jako zapřisáhlého demokrata a zastánce parlamentarismu, byl původně monarchistického založení, o republiku neusiloval. Masaryk byl nepochybně silnou morální autoritou, kterou nově vznikající mladý československý stát velmi potřeboval. I když měl až do konce svého života mnoho odpůrců a byl často vnímán kontroverzně, dodnes řada pamětníků s láskou vzpomíná na svého Prezidenta Osvoboditele. Důkazem o výrazné úctě, které Masaryk požíval již za svého života, je zákon přijatý Národním shromážděním roku 1930 obsahující prostou větu „T. G. Masaryk zasloužil se o stát“.
13
9 Závěr Psaní ročníkové práce na téma T. G. Masaryk mě velmi obohatilo, dřív jsem Masaryka znala jen z vyprávění z hodin Dějepisu, tj. o tom, jak usiloval o samostatnost Československa, jaké byly jeho kroky k úspěchu apod. Po prostudování jeho hlubší osobnosti, nahlédnutí do jeho myšlenek a filosofie mě utvrdilo v tom, že byl opravdu velmi silná osobnost, jeho filosofické názory byly velice originální, Masaryk musel být neobyčejně vzdělaný muž. Myslím si, že jeho filosofickým postojem by se mělo zabývat více lidí, zejména ti, které baví historie. Při psaní práce nenastaly žádné komplikace, zdroje byly snadno sehnatelné a téma mě velmi bavilo. Ráda bych poděkovala lidem, kteří mi řekli svůj názor na Masaryka, díky názorům jsem měla možnost zpestřit svou práci, zejména děkuji svému příteli Tomášovi, který si nad úvahou dal záležet a shrnul obecná fakta.
14
10 Zdroje MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: snahy a tužby národního obrození; Naše nynější krize : pád strany staročeské a počátkové směrů nových. 8. vyd. Praha: Svoboda, 1990, 352 s. Politické myšlení. ISBN 80205-0061-8. MASARYK, Tomáš Garrigue. Problém malého národa. 4.vyd. Praha: Neutralita, 1990, 26 s. ISBN 80-900073-1-7. http://www.panovnici.cz/tomas-garrigue-masaryk#cv obrázky: http://www.vlastovicka.cz/photos/original/masarykfotoprvniposelstvitgm_d 189317a490c4c5234ffb8ea835208c2.jpg http://www.muzeumtgm.cz/DATA/images/original/46_215.jpg http://www.ods.cz/os.praha2/images/tgm3.jpg http://www.nase-rodina.cz/pics/articles/art_69/69_1.jpg
15
11 Příloha
16