Numéro de dossier File-number Číslo spisu
Voir Note explicative Numéro de dossier See Explanatory Note viz Vysvětlující poznámka CZE
COUR EUROPÉENNE DES DROITS DE L’HOMME EUROPEAN COURT OF HUMAN RIGHTS EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA Conseil de l’Europe - Council of Europe Strasbourg, France Rada Evropy Štrasburk, Francie
REQUÊTE APPLICATION STÍŽNOST présentée en application de l’article 34 de la Convention européenne des Droits de l’Homme, ainsi que des articles 45 et 47 du Règlement de la Cour under Article 34 of the European Convention on Human Rights and Rules 45 and 47 of the Rules of Court podaná podle článku 34 Evropské úmluvy o lidských právech a podle článků 45 a 47 Jednacího řádu Soudu
IMPORTANT: La présente requête est un document juridique et peut affecter vos droits et obligations. This application is a formal legal document and may affect your rights and obligations. UPOZORNENÍ: Tato stížnost je právní dokument a může ovlivnit Vaše práva a povinnosti.
V Praze, dne 10. 12. 2007 / in Prague on December 10th 2007
1
I - LES PARTIES / THE PARTIES / STRANY A. LE/LA REQUÉRANT/E / THE APPLICANT / STEŽOVATEL (Renseignements à fournir concernant le/la requérant(e) et son/sa représentant(e) éventuel(le)) (Fill in the following details of the applicant and the representative, if any)
(Vyplňte následující údaje o stěžovateli a případném zástupci)
1. Nom de famille Surname Příjmení
Urbanová
2. Prénom (s) Marcela First name (s) Jméno
Sexe: masculin/féminin Sex Pohlaví: žena 3. Nationalité Nationality Státní příslušnost
česká
4. Profession xxxxxxxxxxxxxxxxx Occupation Povolání
5. Date et lieu de naissance Date and place of birth Datum a místo narození xxxxxxxxxxxxxxx 6. Domicile Permanent address Trvalé bydlište
xxxxxxxxxxxxxxx
7. Tel. N°/Tel. č. 8. Adresse actuelle (si différente de 6 Present address (if different from 6.) Současná adresa (pokud jiná než v bode 6.) 9. Nom et prénom du/de la représentant(e)* Name of representative* Příjmení a jméno zástupce* 10. Profession du/de la représentant(e) Occupation of representative Povolání zástupce 11. Adresse du/de la représentant(e) Address of representative Adresa zástupce
JUDr. Klára Veselá Samková
advokátka/ attorney at law
Španělská 6, Praha 2, 120 00, Česká republika
12. Tel. N°/Tel. č.
00420 224 239 390 00420 224 221 816
Fax N°/Fax č.
00420 224 210 309
B. LA HAUTE PARTIE CONTRACTANTE THE HIGH CONTRACTING PARTY VYSOKÁ SMLUVNÍ STRANA
Česká republika/ Czech Republic
2
__________ * Si le/la requérant(e) est représenté(e), joindre une procuration signée par le/la requérant(e) en faveur du/de la représentant(e). A form of authority signed by the applicant should be submitted if a representative is appointed. Pokud je stežovatel zastoupen, připojte plnou moc podepsanou stežovatelem.
II - EXPOSÉ DES FAITS STATEMENT OF THE FACTS POPIS SKUTEČNOSTÍ (Voir chapitre II de la note explicative) (See Part II of the Explanatory Note) (Viz Část II Vysvetlující poznámky)
14.
II. 1. Krátké vylíčení dějové osy II.1.1. Stěžovatelka byla od roku 1992 do června 2005 zaměstnankyní města Vsetín, posledních osm let pracovala jako vedoucí sekretariátu vsetínských starostů. II.1.2 Od roku 2003 se stupňovaly její konflikty s tehdejším starostou města Vsetína Jiřím Čunkem, které spočívaly zejména v tom, že odmítala jeho návrhy a jednání, které lze charakterizovat jako sexuální obtěžování. Dalším zdrojem konfliktů byla situace, kdy se stala předsedkyní zaměstnaneckých odborů na pracovišti, což starosta Jiří Čunek interpretoval jako střet zájmů. Vzhledem ke svým osobním zájmům však stěžovatelku odmítnul přeložit na jiné pracoviště, jak o to žádala. Případy sexuálního obtěžování v podobě nevyžádaných a odmítaných doteků se sexuálním podtextem, vyznání – a to i za přítomnost třetích osob, se stěžovatelka snažila řešit prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Vídeňského. Pro psychické obtíže způsobené situací na pracovišti začala docházet i na psychoterapii. Stěžovatelka rozvázala pracovní poměr výpovědí poté, co se stala nechtěnou svědkyní soukromých sexuálních praktik starosty Jiřího Čunka v kanceláři, kam omylem vstoupila. II.1.3. I po skončení pracovně-právního poměru probíhala jednání mezi stěžovatelkou a starostou města Vsetín Jiřím Čunkem o narovnání vztahů. Na podzim roku 2006 Jiří Čunek v rámci své senátorské předvolební kampaně zveřejnil v regionálním týdeníku Jalovec nepravdivé informace o stěžovatelce v souvislosti se sexuálním obtěžováním a následně na ni podal trestní oznámení pro pomluvu. (Toto trestní oznámení bylo posléze odloženo jako nedůvodné). Po tomto kroku Jiřího Čunka se obrátila stěžovatelka na pražského advokáta JUDr. Jiřího Nováka, který má pobočku i v Přerově. JUDr. Novák byl stěžovatelce doporučen jako odborník na pracovně-právní vztahy (vyučující na Právnické fakultě v Brně). Tento advokát pak usiloval o mimosoudní dohodu s Jiřím Čunkem, ke které však nedošlo. Během postupu jednání se stěžovatelka zmínila svému právnímu zástupci, že byla svědkem předání úplatku starostovi Jiřímu Čunkovi, kterou on sám označil za provizi v souvislosti s prodejem městského majetku. Advokát upozornil klientku na skutečnost, že by bylo vhodné, aby se o tomto protiprávním jednání jmenovaného dozvěděla policie, a poukázal (nepřesně) i na ust. § 168 zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, tedy možnost jejího trestního stíhání pro trestný čin neoznámení trestného činu. Nato stěžovatelka svému tehdejšímu advokátovi sdělila, že si nepřeje být uvedena jako oznamovatelka tohoto trestného činu přijímání úplatku; poté podal advokát oznámení sám a klientky se pouze zeptal, zda je ochotna sdělenou informaci potvrdit při policejním výslechu. Toto stěžovatelka v důvěře, že obhajuje své vlastní zájmy, svoje svědectví svému advokátovi slíbila, svůj slib posléze dodržela. II.1.4. Na základě trestního oznámení učiněného JUDr. Jiřím Novákem došlo k obvinění a následnému vyšetřování Jiřího Čunka z trestného činu dle ust. § 160 trestního zákona – přijímání
3
úplatku - a ing. Petr Hurta, komplementář společnosti H & B REAL, kom. spol. byl obviněn z trestného činu dle ust. § 161 trestního zákona – podplácení. V této věci byla stěžovatelka opakovaně vyslýchána státními zástupci a policejními orgány v postavení svědkyně.
II. 2. Další průběh vyšetřování II.2.1. Ve výše popsaném případě je stěžovatelka vedena jako svědkyně. Vypovídala zde o tom, že byla přítomna předání částky 500.000,- Kč paní Martinou Hurtovou starostovi Vsetína Jiřímu Čunkovi. Ve věci byla celkem třikrát vyslechnuta. Těsně před uzavřením případu odejmula nejvyšší státní zástupkyně případ procesně příslušnému vyšetřovateli a předala jej k vyšetření jinému státnímu zástupci (procesně nepříslušnému) s odůvodněním, že dosavadní šetření probíhalo nekvalitně. Tento svůj krok nijak právně neodůvodnila. Při prošetřování podezření z trestného činu úplatku byl ještě původním vyšetřovatelem zadán a následně vypracován znalecký posudek na osobnost, intelekt a důvěryhodnost Marcely Urbanové. Tento posudek vypracovala psycholožka PhDr. Dobrila Hrůzová; svědkyně v něm byla označena jako konzistentní osobnost, u níž je vysoce nepravděpodobné, že by si uvedenou událost – totiž předání úplatku - vymyslela. Na jiné osoby figurující v případu, zejména na oba obviněné a další svědkyni, paní Martinu Hurtovou, která měla úplatek předat, vypracování znaleckých posudků z oboru psychologie zadáno nebylo. Stěžovatelce byl znalecký posudek předán dne 3. 5. 2007. Po předání případu, novému státnímu zástupci, JUDr. Arifu Salichovovi byl nařízen další nový výslech svědkyně, který se uskutečnil dne 26. 7. 2007 a trval celkem sedm hodin. II.2.2. Právní zástupkyně stěžovatelky požádala již před výslechem svojí klientky dne 26. 7. 2007, aby její klientka (potažmo stěžovatelka) obdržela kopie všech protokolů, kde ve věci vypovídala, včetně protokolu z toho dne. Tato žádost byla předána osobně vyšetřovateli pplk. Odvodymu a ten ústně sdělil, že protokoly nevydá, neboť toto není v trestním řádu ani v jiném právním předpisu upraveno. Z toho vyšetřovatel dovodil, že na vydání protokolů s vlastní výpovědí nemá svědkyně nárok. Následně právní zástupkyně stěžovatelky požádala znovu o zaslání všech kopií výpovědí svědkyně Marcely Urbanové a svoji žádost zaslala na Okresní státní zastupitelství v Jihlavě, k rukám JUDr. Arifa Salichova. Dne 13. 8. 2007 právní zástupkyně stěžovatelky bez problémů a jakýchkoliv komentářů a právních odůvodnění požadované protokoly s výpověďmi svědkyně Marcely Urbanové z Okresního státního zastupitelství poštou obdržela. II.2.3.Uvedená věc byla vedena nejprve u Policie ČR – Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Ostrava pod sp.zn. ČTS:OKFK-15/6-2006, posléze u Policie ČR – Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura České Budějovice pod sp. zn. ČTS OKFK-21/4-2007. Věc byla poprvé ukončena – odložena – usnesením okresního státního zástupce JUDr. Arifa Salichova, dle médií se zdůvodněním, že uvedený skutek se nestal. V médiích se uvedený státní zástupce opakovaně zmínil, že k zastavení došlo kvůli řadě procesních a skutkových vad v policejním vyšetřování a v nesrovnalostech výpovědi svědkyně Urbanové (stěžovatelky). Usnesení o zastavení trestního stíhání však kromě obviněného Jiřího Čunka a ing. Petra Hurty, respektive jejich právních zástupců, nikdy nikdo neviděl. Následně bylo dle informací z médií vyšetřování na popud nejvyšší státní zástupkyně znovu otevřeno. Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká dle médií dospěla k závěru, že „zastavení trestního stíhání bylo předčasné“. Nikdo však opět neviděl usnesení, kterým rozhodla o pokračování v trestním řízení, nejsou známy ani důvody, které k opětovnému otevření případu
4
skutečně vedly. Obnovené řízení trvalo přesně šestnáct dnů a poté byla okresním státním zástupcem JUDr. Arifem Salichovem podruhé ukončena – trestní stíhání bylo zastaveno.
II.3. II.3.1. Po prvním ukončení věci státním zastupitelstvím se stěžovatelka rozhodla obrátit na Ústavní soud. K tomuto kroku ji vedla následující úvaha. V trestním řízení byla vedena pouze jako svědkyně. Neměla postavení strany řízení, dle současného znění zák. č. 141/1961, trestní řád, tedy neměla téměř žádná procesní práva. Dále odmítnutí vydání protokolů nebylo učiněno formou usnesení, a proto nebylo možno podat jakýkoliv odvolací prostředek. Proti usnesení by dle trestního řádu přicházela v úvahu stížnost, kterou by stěžovatelka mohla podat i jako svědkyně. Ovšem tím, že odmítnutí nemělo v podstatě žádnou formu rozhodnutí (bylo poznamenáno pouze do protokolu ze dne 26. 7. 2007), bylo stěžovatelce znemožněno se proti odmítnutí vydání protokolů jakkoliv bránit opravnými prostředky. Dále také v projednávané věci nešlo o správní řízení. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, je správní orgán definován jako orgán moci výkonné, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Ani Policie ČR ani Státní zastupitelství nemělo v posuzované věci postavení správního orgánu (nevykonávalo působnost v oblasti veřejné správy). Pravomoc a působnost Policie ČR a Státního zastupitelství je navíc upravena ve speciálních zákonech, na něž se zákon o správním řízení nevztahuje. Z tohoto důvodu nemohla stěžovatelka bránit svá práva ani ve správním řízení. Jak také potvrdil Ústavní soud, obecné soudy by mohly věc projednat v rámci občanskoprávního řízení na základě žaloby na ochranu osobnosti, ale pouze a jen v případě, pokud by se jednalo o postupy mimo rámec trestního řízení. Stěžovatelka by tedy jako svědek v trestním řízení nemohla svá práva uplatnit ani v rámci občanskoprávního řízení. II.3.2. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelka nedisponovala dle platného českého právní řádu žádnými prostředky nápravy, nezbylo jí tedy než se obrátit na Ústavní soud. Navíc na jejím na jejím postavení jako svědkyně záviselo i další vyšetřování závažného trestního případu, který se týkal obviněného v postavení místopředsedy vlády. II.3.3. Na Ústavní soud se stěžovatelka obrátila svým návrhem ze dne 14. 8. 2007 s tím, že se domáhala vydání předběžného opatření, kterým Ústavní soud měl uložit státnímu zastupitelství a Policii ČR „zdržet se dalších zásahů do ústavně zaručených lidských práv stěžovatelky a uložit jim povinnost vydat jí v těch případech, kde vystupuje jako svědkyně, fotokopie zápisů protokolů či záznamů o jejích výsleších, podání vysvětlení a výsleších samotných“, dále aby Ústavní soud uložil státnímu zastupitelství povinnost „zdržet se prohlášení, že stěžovatelce byl vydán neoprávněně znalecký posudek z oboru psychologie, který na ni vypracovala dne 25. dubna 2007 na základě zadání Policie České republiky soudní znalkyně PhDr. Dobrila Hrůzová“, a aby Ústavní soud vyslovil, že „přikázání vyšetřování ve věci podezření převzetí úplatku Jiřím Čunkem od státního zástupce v Přerově ke státnímu zástupci v Jihlavě bylo porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6. odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“ a aby bylo z tohoto důvodu zrušeno toto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí učiněná státním zástupcem, kterému byla věc přikázána. II.3.4. V doplňujícím podání k výše uvedenému návrhu ze dne 20. 8. 2007 stěžovatelka uvedla, že dne 13. 8. 2007 obdržela od státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě kopie protokolů o svých výsleších ve věci podezření pana Jiřího Čunka a pana ing. Petra Hurty z
5
úplatku. Ovšem s ohledem na skutečnost, že ve věci obviněných pana Šmiřáka a pana Vaškůje, kde stěžovatelka vystupuje také jako svědkyně, k vydání protokolů nedošlo, na svém návrhu stěžovatelka nadále trvala. Jen na okraj stěžovatelka uvádí, že k vydání protokolů v této věci nedošlo do dnešního dne. Dále stěžovatelka v doplňujícím podání zdůraznila rozpor v jednání Policie ČR a státního zastupitelství. Buď jí totiž Policie ČR původně protokoly odmítla vydat protiprávně, nebo byl protiprávní postup státního zastupitelství, když jí protokoly následně vydalo. K podobné situaci došlo i ohledně psychologického posudku stěžovatelky. Toto stěžovatelka rozvádí níže. II.3.5. Ústavní soud následně rozhodl svým usnesením sp. zn. II ÚS 2126/07 ze dne 5. 9. 2007. Tímto usnesením Ústavní soud návrh stěžovatelky odmítl. Důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti byla jen formální skutečnost, a to že se stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti domáhala pouze vydání předběžného opatření a nepodala zároveň ústavní stížnost. Ze znění zákona o Ústavním soudu však nevyplývá, že by petit návrhu na vydání předběžného opatření musel zároveň obsahovat návrh na vydání konkrétního nálezu tak, jak v odůvodnění uvedeného usnesení uvedl Ústavní soud. Ustanovení § 80 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zní: „Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).“ V tomto ustanovení je obsažena legální definice předběžného opatření. Předběžné opatření je rozhodnutím Ústavního soudu, kterým je orgánu veřejné moci uloženo, aby nepokračoval v určitém konání. Návrh na vydání předběžného opatření je pak ústavní stížností, která směřuje proti jinému zásahu veřejné moci, než je rozhodnutí. Předběžné opatření má zabránit porušování ústavně zaručeným právům a má zabránit bezprostředně hrozící vážné újmě. Věc, která je způsobilá k podání návrhu na vydání předběžného opatření, který je zároveň ústavní stížností sui generis, nemusí být způsobilá k podání klasické ústavní stížnost, jejíž podmínkou je např. obecně vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy. I kdyby se Ústavní soud neztotožnil s výše naznačeným výkladem zákona o Ústavním soudu, měl dle názoru stěžovatelky rozhodnut jinak. K tomuto závěru jí vedla následující úvaha. Ústavní soud má dle ustanovení § 41 zákona o Ústavním soudu vyrozumět navrhovatele o tom, že návrh na zahájení řízení nemá náležitosti podle tohoto zákona, a určit mu lhůtu k odstranění vad návrhu. Ústavní soud v rozhodnutí návrh stěžovatelky odmítl takto: „Jedná se tedy o návrh, který zákon v této podobě nepřipouští, a soudce zpravodaj jej proto podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.“ Návrh tedy nebyl nepřípustný sám o sobě, byl podle odůvodnění Ústavního soudu nepřípustný v podobě, v jaké byl podán – nesplňoval tedy náležitosti návrhu podle zákona o Ústavním soudu a měl právě vady zmíněné v ust. § 41 tohoto zákona. O tomto měl pak Ústavní soud stěžovatelku poučit, což ale neučinil. Z tohoto hlediska hodnotí stěžovatelka odmítnutí jejího návrhu Ústavním soudem jako denegatio iustitiae – odmítnutí spravedlnosti, což zejména s ohledem na veškeré okolnosti případu, kdy stěžovatelka nemůže najít nikde naprosto žádné zastání, je velmi zarážející, politováníhodné a nepřípustné. Je to o to více politováníhodné hlavně za situace, když Ústavní soud až v odmítavém usnesení upozornil na svá předchozí usnesení I. ÚS 155/96 a IV. ÚS 142/96, kde je stanovena podmínka akcesority návrhu na předběžné opatření ve vztahu k ústavní stížnosti. Stěžovatelka si je samozřejmě vědoma toho, že Ústavní soud ČR může sdílet jiný názor ohledně vyčerpání opravných prostředků v případě podávání návrhu na předběžné opatření. Avšak i kdybychom
6
připustili to, že v případě podání návrhu na předběžné opatření, musí být zároveň naplněny všechny podmínky pro podání ústavní stížnosti, došlo v případě stěžovatelky k odmítnutí spravedlnosti. Ona totiž splnila podmínku vyčerpání všech prostředků nápravy (jako podmínku nejvíce zpochybnitelnou v posuzované věci), protože žádné k dispozici neměla. Takže dostupné prostředky vyčerpala už tím, že nic nekonala. Je tedy zřejmé, že stížnost, pojmenovaná jako "předběžné opatření" ještě NAVÍC splňovala veškeré náležitosti skutečné ústavní stížnosti a pokud dle názoru Ústavního soudu nesplňovala podmínky pro to, aby byla jako předběžné opatření - tedy ústavní stížnost speciálního druhu - posuzována, měla být posuzována jako normální řádná ústavní stížnost. I z tohoto úhlu pohledu je zřejmé, že Ústavní soud odmítnul stěžovatelce spravedlnost. Z výše uvedeného plyne, že návrh stěžovatelky byl skutečně odmítnut pouze kvůli nesplnění formálních náležitostí – nesprávně formulovanému petitu – na toto měla být stěžovatelka ovšem upozorněna!!! Na tomto místě stěžovatelka znovu poukazuje na skutečnost, že na celé věci a jejím urychleném projednání byl mimořádný právní zájem, dalece překračující její osobní a soukromé zájmy a jejich ochranu.
II.4. Další související okolnosti II.4.1. Jedním z důvodů, které byly mediálně uváděny jako důvod pro zastavení trestního stíhání místopředsedy vlády Jiřího Čunka a dalšího obviněného ing. Hurty bylo, že svědkyně Marcela Urbanová obdržela od policejního vyšetřovatele stejnopis znaleckého posudku z oboru psychologie, který byl na ni vypracován pro šetření v tomto trestním řízení a ve kterém byla svědkyně hodnocena z hlediska svojí důvěryhodnosti. V médiích se jednak státní zástupce JUDr. Arif Salichov, jednak brněnský Krajský státní zástupce JUDr. Petr Coufal opakovaně vyjádřili, že svědkyně Marcela Urbanová nebyla oprávněna fotokopii znaleckého posudku na její osobu obdržet. Skutečnost, že tento posudek obdržela, mělo údajně způsobem, který nikdo ze státního zastupitelství podrobněji nepopsal, tím méně zdůvodnil, zapříčinit její nevěrohodnost. II.4.2. Po celou dobu vyšetřování místopředsedy vlády Jiřího Čunka, podezřelého z přijetí úplatku, byla uvedená kauza nejsledovanějším českým případem, který pravidelně plnil přední stránky českých novin. Jedním z důsledků medializace tohoto sporu byl i fakt, že se řada postupů jak policejních vyšetřovatelů, tak i státního zástupce JUDr. Arifa Salichova dostala pod drobnohled médií a následně byly tyto postupy přešetřovány. JUDr. Arif Salichov při výslechu dne 26. 7. 2007 slíbil svědkyni Marcele Urbanové beztrestnost, ať bude vypovídat jakkoliv. Tento jeho slib byl následně předmětem šetření dozorujícího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně. Náměstek krajského státního zástupce v Brně, JUDr. Milan Vagai, se dopisem ze dne 24. 8. 2007 obrátil na právní zástupkyni stěžovatelky a požádal ji, aby se jménem svojí klientky (stěžovatelky) vyjádřila k události šetřené uvedeným řízením. Právní zástupkyně tak učinila svým dopisem ze dne 27. 8. 2007, kde podrobně vylíčila všechny události toho dne. Zároveň požádala dozorujícího náměstka Krajského státního zastupitelství JUDr. Milana Vagaie, aby jí sdělil, zda obdržela protokoly se svými výpověďmi a znalecký posudek na svoji osobu po právu nebo nikoliv. Na tento přípis nikdy neobdržela ani stěžovatelka ani její právní zástupkyně žádnou odpověď. Dne 27. 11. 2007 právní zástupkyně stěžovatelky urgovala u náměstka krajského státního zástupce v Brně, JUDr. Vagaie, odpověď na položené otázky, ovšem zatím rovněž bezvýsledně. Na dopis ze dne 27. 11. 2007 odpověděl krajský státní zástupce 7
dopisem ze dne 7. 12. 2007. Tento dopis ale na celé situaci nic nemění, je jím pouze, jak vyplývá z jeho textu, oddalováno konečné řešení. Do dnešního dne nebyla tedy situace uspokojivě objasněna. III - UVEDENÍ NAMÍTANÝCH PORUŠENÍ ÚMLUVY A/NEBO PROTOKOLU/-Ů A PŘÍSLUŠNÝCH ARGUMENTŮ (Voir chapitre III de la note explicative) (See Part III of the Explanatory Note) (Viz Část III Vysvetlující poznámky)
15.
III. 1. Stěžovatelka namítá porušení čl. 6 odstavec 1 Úmluvy – práva na spravedlivý proces před příslušným soudem a to jednak samostatně, jednak ve spojení s čl. 13 Úmluvy. III. 2. Stěžovatelka namítá porušení čl. 8 Úmluvy – právo na respektování soukromého a osobního života – a čl. 3 Úmluvy – zákaz nelidského a ponižujícího zacházení
Odůvodnění: AD III. 1. V uvedeném trestním řízení proti místopředsedovi vlády Jiřím Čunkovi a ing. Hurtovi vystupovala stěžovatelka jako svědkyně. Z tohoto titulu nebyla stranou trestního řízení, a tudíž nedisponovala téměř žádnými procesními právy. Přes tuto skutečnost z vedeného vyšetřování pro ni vyplynuly zásadní skutečnosti, které zpochybnily její postavení, její důvěryhodnost a její morální status. Proti těmto negativním jevům není v rámci českého vnitrostátního práva prostředku nápravy. Na základě prohlášení státních zástupců o osobě stěžovatelky došlo k situaci, kdy je charakterizovaná jako nevěrohodná, lhavá, odporující si. Proti těmto nařčením se nemůže stěžovatelka v postavení svědka nijak bránit. V úvahu nepřichází ani občanskoprávní řízení, neboť uvedené výroky o stěžovatelce prohlásili státní zástupci jako představitelé státní moci, a tudíž nejsou kvůli této mocenské pozici žalovatelní v občanskoprávním řízení. Je samozřejmé, že i v trestním řízení platí zásada volného hodnocení důkazů a jak vyšetřující policejní orgán, tak státní zástupce má důkazy hodnotit jednak každý samostatně, jednak v jejich vzájemné souvislosti a může dospět v podstatě k jakémukoliv závěru, ovšem pouze takovému, který vyplývá z důkazů. Zde však dospěl státní zástupce k závěrům, které jsou v přímém rozporu s tím, co dle vědomostí stěžovatelky je ve spisu prokázáno. V psychologickém znaleckém posudku je o osobě stěžovatelky uvedeno toto: „Svědkyně netrpí duševní chorobou ani poruchou, intelekt v pásmu lepšího průměru, paměť nadprůměrná, funkce smyslů.zachována, je schopna události kolem sebe adekvátně vnímat a relevantně o nich vypovídat. Její obecná věrohodnost je na velmi dobré úrovni.“ Oproti tomu státní zástupce prohlásil, že svědkyně – stěžovatelka Marcela Urbanová - je nedůvěryhodná. Přesné citace jsou uvedeny v příloze této stížnosti pod označením „Kompletní rešerše“. Stěžovatelka je nyní v situaci, kdy má v ruce závěry svého znaleckého posudku, který hovoří v její prospěch, a zároveň je označena za tak nedůvěryhodnou, že to vedlo k zastavení celého trestního stíhání třetí osoby. Nyní je státní zastupitelství v situaci, kdy je pro něj velmi obtížné vyargumentovat rozpor mezi tvrzeními uvedenými ve znaleckém posudkum, který označuje stěžovatelku v postavení korunní svědkyně za naprosto důvěryhodnou, a mezi závěry, které nakonec vedly k zastavení trestního stíhání, když jedním z těchto závěrů měla být nedůvěryhodnost stěžovatelky v postavení 8
svědkyně. Protože stěžovatelka nemá možnost nahlédnout do spisu, ba ani do odůvodnění usnesení, kterým bylo příslušné trestní řízení zastaveno, neví ani, jaké další argumenty pro podporu a na důkaz její nevěrohodnosti státní zástupce použil. Za této důkazní situace státní zástupce navíc uvedl, že stěžovatelka vůbec neměla svůj znalecký posudek získat. Tvrzením státního zástupce, že se stěžovatelce dostal do rukou její vlastní znalecký posudek údajně neoprávněně, jako kdyby chtěl státní zástupce eliminovat jeho skutečný obsah a jeho skutečné závěry. Neboť samozřejmě: jakmile by obsah posudku nebyl znám, nebylo by možno o rozhodnutí státního zástupce pochybovat. Takto leží na celém případu stín pochybností. Obdobná je situace s údajně protiprávním získáním fotokopií protokolu vlastní výpovědi. Zde není vůbec zřejmé, jakým způsobem by mělo obdržení protokolů poškodit řízení, avšak je zřejmé, že tím, že stěžovatelka byla prezentována jako někdo, kdo obdržel něco protiprávně, má vliv na její důvěryhodnost. Snižuje to její navíc sociální status, čest a důstojnost ve společnosti. Opět není cesty jak se dobrat rozhodnutí, zda obdržela protokoly své výpovědi oprávněně či neoprávněně. Státní zástupce, který může, jak je výše uvedeno, být v podstatě libovolně určen Nejvyšším státním zastupitelstvím, je tak v České republice dominus litis v přípravném řízení v rámci trestního řízení, který může bez jakékoliv odpovědnosti vůči občanům rozhodovat o trestních stíháních osob a může tak být vystaven neomezeným politickým vlivům. Občané nemají možnost, jak tuto činnost státního zástupce kontrolovat. A ani stěžovatelce není k dispozici soudní cesta, kterou by se stěžovatelka mohla vydat za účelem ochrany své osobnosti. AD III.2. Stěžovatelka spatřuje porušení jejího práva na respektování soukromého života a jejího práva na lidské a důstojné zacházení (dle Úmluvy zákaz nelidského a ponižujícího zacházení) v tom, že orgány činné v trestním řízení v ČR jí protiprávně zadržovaly protokoly o její výpovědi na její osobnost. Po vydání těchto protokolů pak byla orgány činnými v trestním řízení (konkrétné státním zástupcem) označena za osobu nedůvěryhodnou a lživou. Pokud jí uvedené protokoly byly vydány po právu, neměla být stěžovatelka později označována za nedůvěryhodnou a lživou a tyto protokoly byly skutečně původně protiprávně zadržovány. I za situace, kdy by jí tyto protokoly byly vydány protiprávně, o čemž stěžovatelka velmi pochybuje, disponuje stěžovatelka určitými nezadatelnými právy, která jsou dána každé lidské bytosti a na základě kterých nemůže být označována za lživou a nedůvěryhodnou, když proti těmto výrokům navíc nemá možnost se bránit. Navíc je stěžovatelka přesvědčena o tom, že zadržování projevů její osobnosti je jednoznačně protiprávní a nelze o něm pochybovat. Stěžovatelka je totiž skutečně přesvědčena o tom, že každá osoba má určitá nezadatelná, neumenšitelná a neredukovatelná lidská práva, ze kterých nemůže být sleveno za žádných okolností, ať je postavení takové osoby jakékoliv a v jakémkoliv řízení – tedy v řízení trestněprávním, občanskoprávním nebo správním. Jednou z takových základních neredukovatelných práv je právo na vlastní důstojnost a osobní integritu. Každý člověk již z podstaty svého lidství má právo na to, aby nebyl ponižován a aby byla ctěna a respektována jeho osobnost jako celek. Respekt k jakékoliv lidské bytosti neznamená, že dotyčný si zaslouží úctu či snad, že jeho sociální okolí musí vyslovovat s jeho konáním nějaký souhlas. Respekt k jakékoliv lidské bytosti je to, co může každý lidský jedinec od svého okolí nárokovat jako způsob zacházení bez ohledu na kvalitu vlastní osobnosti (psychickou, fyzickou, intelektovou, morální). Tento elementární respekt ke každé lidské bytosti se vyjadřuje i tím, že každá osoba má určité svoje projevy, které jsou nezadatelně a nezcizitelně její. Každý má svou tvář, svoje písmo, 9
svoje názory a svoje vyjádření, která jsou nezcizitelně jeho, neboť spoluvytvářejí jeho osobnost. K takovýmto nezcizitelným součástem osobnosti patří i ústní projevy každé osoby, bez ohledu na to, kde a jak byly tyto projevy učiněny. Protokol o výpovědi v rámci trestního řízení je pouze technickým záznamem projevu osobnostní povahy a jako takový je nezcizitelné povahy. Odepíráním tohoto technického záznamu projevu, který je přímou součástí osobnosti, dochází k oklešťování osobnosti jako takové, k zasahování do jejích osobnostních práv soukromého charakteru a k zasahování do osobnostní integrity jedince. V tomto případě je jedno, po jak dlouhou dobu byly tyto projevy osobnosti zadržovány, a také není důležitý fakt, že protokoly o výpovědích stěžovatelky jí byly nakonec vydány. K porušení základních práv postačí, že k takovému zadržování vůbec došlo. Orgány činné v trestním řízení stěžovatelce na její žádost vydaly psychologický posudek na její osobu. Následně ovšem stěžovatelku hrubě napadaly s tím, že jí tento posudek byl vydán protiprávně. Orgány činné v trestním řízení stěžovatelce tento posudek nejdříve poskytly a pak ty samé orgány stěžovatelku napadaly, že jí tento posudek neměl být vydán, což je naprosto nepřípustné. Jednalo se samozřejmě o jiné konkrétní osoby, to ovšem na situaci nic nemění, neboť tyto osoby vystupovaly jménem (jednoho) státu. IV - EXPOSÉ RELATIF AUX PRESCRIPTIONS DE L’ARTICLE 35 § 1 DE LA CONVENTION STATEMENT RELATIVE TO ARTICLE 35 § 1 OF THE CONVENTION PROHLÁŠENÍ VE SMYSLU ČLÁNKU 35 ODST. 1 ÚMLUVY (Voir chapitre IV de la note explicative. Donner pour chaque grief, et au besoin sur une feuille séparée, les renseignements demandés sous les points 16 à 18 ci-après) (See Part IV of the Explanatory Note. If necessary, give the details mentioned below under points 16 to 18 on a separate sheet for each separate complaint) (Viz Část IV Vysvetlující poznámky. V případe nutnosti uveďte pro každou jednotlivou stížnost informace požadované v bodech 16 až 18 na samostatném liste.)
16. Décision interne définitive (date et nature de la décision, organe - judiciaire ou autre – l’ayant rendue) Final decision (date, court or authority and nature of decision) Konečné rozhodnutí (datum a druh rozhodnutí, soud nebo jiný vydávající orgán)
V projednávané věci bylo vydáno usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS 2126/07 ze dne 5. 9. 2007. 17. Autres décisions (énumérées dans l’ordre chronologique en indiquant, pour chaque décision, sa date, sa nature et l’organe - judiciaire ou autre - l’ayant rendue) Other decisions (list in chronological order, giving date, court or authority and nature of decision for each of them) Další rozhodnutí (chronologický seznam s uvedením data, soudu nebo jiného orgánu a druhu rozhodnutí)
18. Dispos(i)ez-vous d’un recours que vous n'avez pas exercé? Si oui, lequel et pour quel motif n’a-t-il pas été exercé? Is there or was there any other appeal or other remedy available to you which you have not used? If so, explain why you have not used it. Máte, případne meli jste k dispozici jiný prostředek nápravy, který jste nevyčerpali? Pokud ano, vysvetlete, proč jste jej nevyužili.
10
Stěžovatelka uvádí, že nemá jiné prostředky nápravy než se obrátit na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
V - EXPOSÉ DE L'OBJET DE LA REQUÊTE STATEMENT OF THE OBJECT OF THE APPLICATION POPIS PŘEDMETU STÍŽNOSTI Stěžovatelka požaduje odškodnění nemajetkové újmy ve výši 10.000 EURO a náhradu nákladů řízení před českými orgány. Dále pak stěžovatelka žádá náhradu nákladů řízení spojených se zastupování před ESLP ve výši, která bude upřesněna v závislosti na průběhu řízení VI - AUTRES INSTANCES INTERNATIONALES TRAITANT OU AYANT TRAITÉ L’AFFAIRE STATEMENT CONCERNING OTHER INTERNATIONAL PROCEEDINGS PROHLÁŠENÍ O ŘÍZENÍ PŘED JINÝMI MEZINÁRODNÍMI INSTITUCEMI 20. Avez-vous soumis à une autre instance internationale d’enquête ou de règlement les griefs énoncés dans la présente requête? Si oui, fournir des indications détaillées à ce sujet. Have you submitted the above complaints to any other procedure of international investigation or settlement? If so, give full details. Předložili jste výše uvedenou stížnost jiné mezinárodní vyšetřovací nebo smírčí instituci? Pokud ano, uveďte podrobnosti.
Stěžovatelka se neobrátila na žádné jiné mezinárodní vyšetřovací či smírčí instituce.
VII - SEZNAM PŘÍLOH (Viz Část VII Vysvetlující poznámky. Připojte kopie všech rozhodnutí zmínených v Části IV a VI tohoto formuláře. Pokud kopie nemáte a nemůžete si je obstarat, vysvetlete proč. Tyto dokumenty Vám nebudou vráceny.)
1) 2) 3) 4) 5)
Znalecký posudek ze dne 25. 4. 2007 Žádost o vydání protokolů ze dne 26. 7. 2007 Protokol o výslechu svědka ze dne 26. 7. 2007 Dopis ze dne 2. 8. 2007 č.j. ČTS: OKFK-21/4-2007 Přípis o vydání protokolů ze dne 8. 8. 2007, č.j. ZT 327/2007-100 (doručený dne 13. 8. 2007) 6) Vyrozumění ze dne 9. 8. 2007, č.j. ČTS: OKFK-17/6-2007 7) Návrh na vydání předběžného opatření ze dne 14. 8. 2007 8) Přípis Ústavnímu soudu ze dne 20. 8. 2007 9) Dopis Krajského státního zastupitelství ze dne 24. 8. 2007 sp. zn. 1 SPR 497/2007 10) Dopis Krajskému státnímu zastupitelství ze dne 27. 8. 2007 11
11) Usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2126/07 ze dne 5. 9. 2007 12) Kompletní rešerše novinových článků týkající se posuzovaného případu z období od dubna do listopadu 2007 13) Dopis Krajskému státnímu zastupitelství ze dne 27. 11. 2007 14) Dopis Krajského státního zastupitelství ze dne 7. 12. 2007 15) Plná moc ze dne 6. 12. 2007
VIII - DÉCLARATION ET SIGNATURE DECLARATION AND SIGNATURE PROHLÁŠENÍ A PODPIS (Voir chapitre VIII de la note explicative) (See Part VIII of the Explanatory Note) (Viz Část VIII Vysvetlující poznámky)
22. Je déclare en toute conscience et loyauté que les renseignements qui figurent sur la présente formule de requête sont exacts. I hereby declare that, to the best of my knowledge and belief, the information I have given in the present application form is correct. Prohlašuji podle mého nejlepšího vedomí a svedomí, že všechny informace uvedené v tomto formuláři jsou pravdivé.
Lieu /Place / Místo
V Praze Date /Date / Datum
14. 12. 2007
JUDr. Klára Veselá Samková, advokátka Jménem Marcely Urbanové
(Signature du/de la requérant(e) ou du/de la représentant(e)) (Signature of the applicant or of the representative) (Podpis stěžovatele nebo zástupce)
12