Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Reformní hnutí v Prostějově do srpna 1968 (bakalářská diplomová práce)
Martin Hájek
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Pernes, Ph. D.
Brno 2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny
14. května 2009
……………………..
2
Úvod
Rok 1968 patří k významným mezníkům našich i světových dějin. Přesto mi připadá poněkud nedoceněný. Při loňských debatách o „osmičkových“ výročích mu byla v médiích sice věnována jistá pozornost, přesto mám pocit, že v konkurenci s jinými významnými výročími jeho význam poněkud slábnul. Pro starší generaci může znamenat trauma. Mladí lidé o něm nemají příliš povědomí, což ale většinou není jejich chyba. Při diskusi s mnoha mladšími přáteli jsem se dozvěděl, že by měli zájem se o těchto událostech více dozvědět, ale nemají k tomu možnost. Ve škole se toho o soudobých dějinách mnoho nedozví. S dalšími zdroji je to také špatné. Knih o r. 1968 je sice velké množství, jejich úroveň je ale různá. Všimnul jsem si, že takřka všechny publikace o tomto tématu se věnují celostátním dějinám, zatímco regionálním specifikům byla až doposud věnována malá pozornost. Osmašedesátý rok byl velmi bohatý na události. Byla to doba, kdy se „pořád něco dělo“. Po letech určité stagnace zaznamenala společnost bouřlivý vývoj. Uvnitř KSČ i jiných stran Národní fronty se střetávaly tendence na zachování současného stavu s tendencemi směřujícími k demokratizaci a k reformám.
Československá
strana socialistická a
Československá strana lidová se snažily hledat svoje místo ve společnosti a inspiraci často hledaly v předúnorové době. Vznikaly nebo se obnovovaly společenské organizace zaniklé po únoru 1948. Jedná se např. o snahy znovu obnovit Junák, Sokol, Československou stranu sociálně demokratickou. Začalo se debatovat o nedávné minulosti (politické procesy v 50. letech) a o ožehavých společenských problémech. Mezi lidmi se hojně diskutovalo. Ve společnosti i politice docházelo k často protichůdným tendencím. Utvářelo se to, čemu dnes říkáme „občanská společnost“. Pak najednou měla tato krátká doba svobody skončit příjezdem vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy. Proti tomu se ale vzepjala sebevědomá společnost, takže jak pro okupanty, tak pro konzervativně laděné komunisty bylo zpočátku těžké zlomit její odpor. Pražské jaro postupně doznívalo až do r. 1969, možná až do prověrek v r. 1970. Během psaní práce jsem měl možnost pracovat s nejrůznějšími prameny – historiografickými pracemi, vydanými vzpomínkami tehdejších protagonistů, tehdejším periodickým tiskem,
nejrůznějšími archivními prameny,
dobovými fotografiemi
i
vzpomínkami pamětníků. Byla to práce pestrá a zajímavá a myslím si, že mě velmi obohatila. Mým původním záměrem bylo prozkoumat a zpracovat společenské změny uvnitř jednotlivých stran Národní fronty a zabývat se i činností dalších společenských organizací (ČSM, Junák atd.). Bohužel nedostatek pramenů mi v tom zabránil, takže nakonec jsem 3
vypracoval pouze chronologický popis společenského vývoje v Prostějově. Při práci jsem pracoval s archivními fondy ONV, OV KSČ, NF a MNV, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Prostějově.
Dále
jsem
využil zprávu o
společenské situaci
v Jihomoravském kraji z fondu KV KSČ, uloženého v Moravském zemském archivu, která mi pomohla udělat si podrobnější obrázek o tehdejší společnosti. Dalším hodnotným zdrojem informací se stal místní týdeník Stráž lidu, vydávaný OV KSČ. Velkou pomoc pro mě znamenali i pamětníci tehdejších událostí, kterým bych chtěl tímto poděkovat. Jiří Fechner, v tehdejší době zaměstnanec Železáren, se podělil o své vzpomínky na společnost a hospodářství. Manželé Zikmundovi mi vyprávěli především o tehdejším kulturním životě. Miroslav Zikmund se v této době živil jako hudebník, jeho žena Jana Zikmundová pracovala v Okresním kulturním středisku. Jiří Zaoral, v r. 1968 tajemník pro průmysl, poslední žijící člen tehdejšího OV KSČ, mi odpovídal na otázky týkající se tehdejší situace uvnitř KSČ, situaci ve společnosti a hospodářské sféře. Doufám, že má práce přispěje aspoň skromným dílem k pochopení toho, co se v Československu v r. 1968 stalo.
4
Pražské jaro v českých zemích1
V únoru 1948 se k moci v Československu dostala KSČ a zavedla zde stalinistický model řízení státu převzatý ze SSSR. Mnozí kriticky uvažující členové KSČ si postupem času začali uvědomovat, že tento systém vede v hospodářské, politické, kulturní a právní rovině k mnoha nepravostem a začali uvažovat o jeho reformě. Od konce padesátých let se uvnitř KSČ začalo formovat křídlo složené z lidí, kteří nesouhlasili s politikou prosazovanou Antonínem Novotným a jeho lidmi ve vedení KSČ. Příležitosti ke změně se sice nabízely už na XIII. sjezdu KSČ (31.5. – 4.6. 1966), ale konzervativní2 křídlo v čele s Antonínem Novotným bylo tehdy ještě příliš silné. Výraznější předěl ve společenském vývoji znamenal až IV. sjezd Svazu československých spisovatelů v r. 1967.3 Spisovatelé se na něm kriticky vyjadřovali nejen k dosavadní kulturní politice, ale začali se vyslovovat i k širším společenským problémům a obviňovali moc z hmotné a morální devastace společnosti.4 Kritické referáty a vystoupení Ludvíka Kundery, Pavla Kohouta, A. J. Liehma, Ivana Klímy, Ludvíka Vaculíka, Antonína Klimenta a Václava Havla vyprovokovali odchod delegace ÚV KSČ v čele s Jiřím Hendrychem. Antonín Novotný požadoval, aby byl sjezd rozehnán a kritikové potrestáni. Třebaže někteří členové Svazu byli posléze postiženi (např. Vaculík, Liehm a Klíma byli vyloučeni z KSČ)5, sjezd se setkal s velkým ohlasem ve společnosti. Novotného autorita postupně upadala. Během návštěvy Slovenska urazil funkcionáře KSS i slovenskou veřejnost. Při svém vystoupení ke stému výročí založení Matice slovenské se dopustil několika necitlivých výroků, volání po federaci označil za projev buržoazního nacionalismu a nakonec ani nepřijal nabízené dary.6 Během zasedání pléna ÚV KSČ 30. – 31. října 1967 se otevřela kritická diskuse. Členové pléna nesouhlasili s návrhem rezoluce, kterou nechal připravit A. Novotný.
1
Doba Pražského jara 1968 probíhala v českých zemích a na Slovensku odlišně, což vycházelo ze specifik dosavadního vývoje v českých zemích a na Slovensku a z rozdílné společenské atmosféry. Charakteristické např. bylo, že zatímco pro českou společnost se hlavním tématem stala demokratizace, slovenskou společnost mnohem více zajímala federalizace Československa. Poměrům na Slovensku se nebudu v této práci věnovat, protože nijak neovlivňovaly život v Prostějově. 2 Pro přehlednost používám zažitých pojmů „konzervativci“ pro označení příslušníků stalinské linie a „progresivisté“ pro zastánce reformního procesu. 3 27. – 29. června 1967. 4 Dubček ve svých vzpomínkách upozorňuje, že kritika moci byla o to výraznější, že ¾ členů Svazu čs. spisovatelů byli komunisté. HOCHMAN, Jiří (ed.): Naděje umírá poslední. Vlastní životopis Alexandra Dubčeka. Praha 1993, s. 122. 5 ŠIK, Ota: Jarní probuzení – iluze a skutečnost. Praha 1990, s. 147. 6 HOCHMAN, s. 124.
5
Alexandr Dubček nepřímo kritizoval Novotného za kumulaci funkcí.7 Novotný poté obvinil Dubčeka z buržoazního nacionalismu a pokusil se jej později zbavit tím, že ustavil vyšetřovací komisi, která měla toto obvinění prokázat. Zasedání ÚV skončilo bez přijetí rezoluce; ÚV odhlasoval vrátit ji k přepracování. Na zasedání ÚV KSČ, které se konalo od 19. prosince, bylo odhlasováno odvolání A. Novotného z funkce prvního tajemníka, ale nenašel se vhodný kandidát, který by jej nahradil. Jednaní se protahovalo, a tak bylo nakonec 21. 12. rozhodnuto, že se v diskusích bude pokračovat až 3. ledna. Mezi některými členy ÚV panovala obava, aby se Novotný během vánočních svátků nepokusil o státní převrat. Jak vypovídají vzpomínky účastníků tehdejších událostí8, tato obava byla opodstatněná. Zasedání ÚV pokračovalo 3. ledna. Antonín Novotný 5. ledna odstoupil z funkce prvního tajemníka a na jeho místo byl zvolen Alexander Dubček. Původně se o něm vůbec neuvažovalo, ale nakonec se jeho kandidatura ukázala být dobrým kompromisem, protože Dubček byl přijatelný jak pro progresivisty, tak pro konzervativce. Při této příležitosti byli do ÚV zvoleni čtyři noví členové. Lednové události vyvolaly pozornost vedení komunistických stran v jiných lidově demokratických státech. Především Walter Ulbricht a Władysław Gomułka vyjadřovali svůj nesouhlas, jak s lednovým zasedáním ÚV KSČ, tak i se zvolením Dubčeka.9 Později se stali zastánci nejtvrdšího postupu vůči československému reformnímu procesu. Definitivní tečkou za politickou kariérou A. Novotného se stala tzv. Šejnova aféra. Generál Jan Šejna, jeden z blízkých spolupracovníků Novotného, emigroval na Západ a předal zde tajné vojenské informace americké CIA.10 Prezident Novotný abdikoval na funkci prezidenta, protože jeho postavení se stalo neudržitelné. Významným předělem se stalo rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ ze 4. března, kterým byla zrušena cenzura. Svobodný tisk se posléze stal jedním z hlavních hráčů Pražského jara a měl velký vliv na utváření veřejného mínění i na formulaci požadavků společnosti. 23. března bylo do Drážďan svoláno tajné jednání Varšavské smlouvy, jehož jediným bodem se stalo jednání o situaci v Československu. Brežněv, Gomułka a Ulbricht na něm požadovali zastavení reformního procesu, který podle nich nabýval „kontrarevolučních rysů“. 7
Antonín Novotný v té době zastával funkce prezidenta, prvního tajemníka KSČ, vrchního velitele vojsk a Lidových milicí, k tomu přímo řídil I., VIII. a XI. oddělení ÚV KSČ. ČESKOSLOVENSKO roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993, s. 22. 8 ŠIK, 164-165.; HOCHMAN, 134. 9 JANÁČEK, František; MORAVEC, Jan: Leden 1968 a spor o jeho smysl. In: Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993, s. 32. 10 Gen. Jan Šejna se obával trestního stíhání, které mu v Československu hrozilo za jeho černé obchody s travním semenem, které kradl z armádních zásob.
6
Představitelé KSČ se snažili svoji politiku obhajovat. Po návratu z jednání se československá delegace snažila obsah jednání utajit, protože měla strach z radikalizace společnosti a z protisovětských výpadů.11 V dubnu byl publikován Akční program KSČ, který znamenal pokus o komplexní reformu politiky i hospodářství. Část reformátorů uvažovala o svolání mimořádného XIV. sjezdu KSČ, který by potvrdil dosavadní vývoj, dosadil do funkcí nové lidi a urychlil tempo reforem. Plénum tento návrh zamítlo. Vývoj v Československu už v té době nebyl určován pouze KSČ, aktivity se ujímaly i ostatní strany sdružené v Národní frontě, které se pokoušely emancipovat, vytvářet vlastní politické programy, nabírat nové členy a usilovat o rovnoprávné postavení v Národní frontě.12 V těchto stranách docházelo k podobným procesům jako v KSČ – střetávaly se v nich představitelé konzervativního proudu s představiteli progresivního křídla. Jako zcela nový politický subjekt, stojící mimo Národní frontu, vznikl Klub angažovaných nestraníků (KAN). V roce 1968 existovaly i pokusy o znovuobnovení činnosti Československé strany sociálně demokratické. Komunisté všech různých názorů se shodli v tom, že znovuobnovení sociální demokracie je naprosto nepřípustné. Někteří z vlastního přesvědčení, jiní proto, že nechtěli zbytečně provokovat Kreml. Mezi dubnem a květnem se ve vedení KSČ vedly spory o pokračování reformního vývoje. Většina se nakonec rozhodla pro kompromis, který znamenal pro radikální reformátory obrat v politice a snahu vyhovět domácím konzervativcům a Kremlu.13 Na přelomu května a června se konalo zasedání ÚV KSČ, které rozhodlo uspořádat v září mimořádný XIV. sjezd KSČ. Progresivisté stále doufali, že na sjezdu posílí reformní vývoj, zatímco konzervativci si od sjezdu slibovali návrat starých pořádků. 20. června bylo na československém území zahájeno vojenské cvičení Varšavské smlouvy, nazvané „Šumava“, které zřejmě sloužilo jako nácvik pozdější intervence „spřátelených vojsk“.14 Vojenské
11
JANÁČEK, František; MORAVEC, Jan: Mezník i rozcestí reformního hnutí (duben-květen). In: Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993, s. 64-65. 12 Podrobněji viz: NAVRÁTIL, Jaromír: Vyvrcholení vnitřní i vnější krize. In: Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993, s. 112-113. 13 Na počátku května byla do Moskvy pozvána delegace předsednictva ÚV KSČ. Sovětští představitelé zde tvrdili, že Československo stojí před kontrarevolučním zvratem a po čs. představitelích požadovali, aby vzali do svých rukou sdělovací prostředky, zakázali „kontrarevoluční organizace“ a upevnili mocenské orgány. Československá delegace odmítala tezi, že u nich v zemi probíhá kontrarevoluce, a důsledně trvala na politickém řešení společenských konfliktů. JANÁČEK, František; MORAVEC, Jan: Mezník i rozcestí reformního hnutí (duben-květen). In: Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993, s. 84-85. 14 NAVRÁTIL, Jaromír: Vyvrcholení vnitřní i vnější krize. In: Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993, s. 122.
7
manévry sice skončily již 30. června, ale sovětská vojska zůstávala nadále na našem území a po několikerém naléhání československé strany odešla až 3. srpna.15 27. června byl v Literárních listech a ve třech českých denících otištěn manifest Dva tisíce slov, který napsal Ludvík Vaculík. Vedle Akčního programu se jednalo o nejvýznamnější dokument Pražského jara. Byl široce diskutovaný uvnitř KSČ i ve společnosti. Mimořádné konference KSČ, konané v červnu a červenci, zpochybnily výsledky květnových jednání a vyslovily se pro urychlení reforem. Na konci července došlo ke schůzce delegací ÚV KSČ a ÚV KSSS v Čierné nad Tisou, městečku ležícím na československosovětské hranici. Československá veřejnost sledovala tato jednání s obavami a odmítala jakékoliv ústupky Sovětům. Žádná dohoda nakonec nebyla uzavřena.16 Bylo ale dohodnuto další jednání, které se mělo konat v Bratislavě a kterého se zúčastnily i další státy Varšavské smlouvy. V noci z 20. na 21. srpna došlo k vojenské intervenci pěti států Varšavské smlouvy. 17 Předsednictvo ÚV KSČ a po něm i Národní shromáždění vydalo nesouhlas s intervencí. Část předsednictva ÚV byla zajata. Následujícího dne se sešel XIV. sjezd KSČ, který se jednoznačně vyslovil proti okupaci, za suverenitu Československa, za demokratický proces a za propuštění internovaných představitelů KSČ.18 Ti byli stále drženi v zajetí, byli převezeni do Moskvy, kde později podepsali tzv. moskevský protokol.19 Trvalo ještě více než rok, než se okupantům a jejím domácím spolupracovníkům podařilo umlčet občanskou společnost a zlikvidovat poslední pozůstatky Pražského jara. Rok 1968 byl velmi bohatý na události, proto může být mnohdy těžké od sebe oddělit významné od méně významných. Po letech strnulosti v mocenských strukturách i v celé společnosti, začalo docházet k velkým změnám. Mnozí lidé vycítili, že konečně mají možnost vyjadřovat se ke společenským a hospodářským problémům. Změny probíhaly v mnoha liniích – v KSČ, která stále byla monopolním nositelem moci a která se po dvaceti letech nepříliš úspěšné vlády stala znovu pro širokou veřejnost důvěryhodnou, v ostatních stranách Národní fronty, v ostatních společenských organizacích (odbory, zájmové organizace), ale i v nově se konstituující občanské společnosti. Velmi významnou roli v tehdejší době hrála média, která se snažila pravdivě informovat o minulosti i tehdejších problémech. V médiích 15
ŠIK, s. 188. HOCHMAN, 178-180. 17 SSSR, Polsko, NDR, Maďarsko a Bulharsko. 18 BENČÍK, Antonín; KURAL, Václav: Intervence. In: Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993, s. 174. 19 Pouze František Kriegel odmítl podepsat. 16
8
se také začaly objevovat kritické, někdy dokonce opoziční názory. Část nositelů moci to vnímala tak, že média formulují společenské požadavky a korigují moc od přehmatů, jiná část pochopila, že svobodný tisk je pro ni nebezpečný a že veřejné mínění by je mohlo od moci odstavit. Tehdejší politici museli balancovat mezi tím, co skutečně chtěli (mezi nimi byli obrovské rozdíly), tím, co chtěla veřejnost a tím, co jim dovolovala mezinárodní situace (co by jim mohlo projít v Kremlu).
9
Reformní proces v Prostějově
Pražské jaro se v Prostějově zpočátku projevovalo nenápadně. 10. ledna vyšel v místním týdeníku Stráž lidu článek Oč půjde ve volbách20, který informoval o volbách do místních a krajských národních výborů, které se měly uskutečnit v květnu. Článek rovněž popisoval změny v systému voleb a upozorňoval, že zákon o národních výborech posiluje pravomoci orgánů vzešlých z voleb. První výraznější zmínkou o změně politických poměrů se stal článek Václava Šilhana Nečekat se založenýma rukama ze 14. ledna. Autor v něm mj. píše: „Proces potvrzený XIII. sjezdem a propracovaný zasedáními různých stranických orgánů se stává skutečností. Budování nové společnosti při neustálé demokratizaci života je pod vedením strany záležitostí stále většího okruhu lidí. Je to proces od ideového pasivního souhlasu k aktivní účasti na správě státu, což jak každý musí uznat, je velice užitečné.“21 Následujícího dne se konalo plenární zasedání Okresního národního výboru, na kterém vystoupil Rudolf Géryk, poslanec Národního shromáždění a vedoucí tajemník OV KSČ. Během svého vystoupení mluvil o tom, že mnozí lidé (dokonce i členové KSČ) chápou lednové plénum ÚV KSČ pouze jako odchod Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka, ale nechápou, že se jedná o velké společenské změny, které znamenají, že se politika přestává provádět direktivně. Dále řekl, že se jedná o experiment, při kterém jako první socialistická země budujeme socialismus nikoliv starým mocenským pojetím, ale na základě hlubokého demokratizačního procesu.22 V únoru se ve Stráži lidu objevil článek Vladimíra Zeleného23, který popisoval změny, ke kterým dojde v Prostějově v nejbližších letech. Psalo se, že dojde k asanaci budov mezi náměstím 9. května (dnes náměstí Tomáše Garrigue Masaryka) a náměstním 1. pětiletky (dnes nám. Svatopluka Čecha) a některých budov bývalém židovském městě. V druhé polovině roku pak začne výstavba obchodního domu Prior. Hlavním tématem únorových vydání Stráže lidu bylo 20. výročí „Vítězného února.“ Objevovaly se zde vzpomínky pamětníků, popisovaly se oslavy výročí. Na počest výročí převzetí moci v Československu komunisty navrhnul Městský národní výbor přejmenovat Dolní ulici na třídu Lidových milicí. V odůvodnění návrhu se píše, že třída směřuje k průmyslovým závodům, ve kterých pracuje 20
HUBENÝ, Antonín, ŠILHAN, Václav: Oč půjde ve volbách. Stráž lidu, roč. 16, čís. 2 (10. 1. 1968). A. Hubený byl vedoucím organizačního odboru pro vnitřní věci ONV, V. Šilhan byl redaktorem Stráže lidu. 21 ŠILHAN, Václav: Nečekat se založenýma rukama. Stráž lidu, roč. 16., čís. 4 (14. 1. 1968). 22 SOkA Prostějov. Fond OV KSČ. Sign. Zápisy ze schůzí pléna ONV 1968, kart. 10. Zápis o plenárním zasedání Okresního národního výboru v Prostějově. Diskusní příspěvek č. 2 – s. Géryk, vedoucí tajemník OV KSČ, poslanec NS. 23 ZELENÝ, Vladimír: jaké bude naše město? Stráž lidu, roč. 16., čís. 6 (7. 2. 1968).
10
většina prostějovského dělnictva. Dále se novým názvem měla vyzvednout úloha Lidových milicí při únorovém převratu.24 Starý název byl ovšem natolik zažitý, že samotný Městský národní výbor ve svých materiálech používal střídavě oba názvy. V dokumentech ONV, MNV a OV KSČ téměř nic nenasvědčuje, že by politika měla nabírat nějaký nový směr. Podle vzpomínek pamětníka se v lednu a únoru nic moc nedělo, začátek Pražského jara byl spíše vlažný; teprve později se začalo diskutovat.25 V tomto ohledu se situace v Prostějově nelišila od celostátního vývoje. Ve dnech 16. a 17. března se v Dělnickém domě v Prostějově konala okresní konference KSČ26, která již naplno ukázala změnu společenské atmosféry. Po zahajovacím projevu a organizačních záležitostech přednesl hlavní zprávu OV vedoucí tajemník OV KSČ Rudolf Géryk. V projevu hovořil o nutnosti uvědomit si „tvořivý přístup z pozice marxismuleninismu k řešení nazrálých problémů ve specifických [dvakrát podtrženo] podmínkách Československa.“27 Zdůraznil, že období, ve kterém se sešly je významné tím, že budou uskutečněny „volby do všech zastupitelských orgánů, které mají dostat v systému politické struktury naší společnosti jiné, progresivnější postavení [progresivnější postavení dvakrát podtrženo] – odpovídající hlubokým demokratickým tradicím…“ [demokratickým tradicím dvakrát podtrženo].28 V další části projevu kritizuje, že vše nefungovalo tak, jak si komunisté přáli a snaží se analyzovat důvody. Brání se ale jednoznačnému očerňování práce KSČ a jednostranné kritice vývoje po Únoru 1948.29 Celkově tento obsáhlý projev vyzněl jako jednoznačná obhajoba demokratizace. Metoděj Michl kritizoval, že po letech, kdy se mluvilo o jednotnosti strany se najednou mluví o její nejednotnosti. Nelíbilo se mu, že se média30 stávají vůdčí silou společnosti, což je úloha, která podle něj přísluší KSČ a média jí mají pouze napomáhat. Podle něj by ÚV mělo rozhodnout, o čem se má mluvit veřejně a o čem ne. Kritizoval špatně fungující hospodářství.31 Ing. Rudolf Tichý32, předseda OV KSČ, ocenil nástup progresivního proudu v KSČ. Přimlouval se, aby soudruzi, kteří tento nový proud 24
SOkA Prostějov. Fond MNV. [nezpracováno] Rada – zápisy. 87. schůze rady Městského národního výboru v Prostějově dne 9. 1. 1968. Návrh na přejmenování Dolní ulice v Prostějově na třídu Lidových milicí. 25 Rozhovor s Jiřím Fechnerem, vedený 9. 2. 2009. 26 Okresní konference KSČ se konaly ve dvou vlnách. Konference konané v prvním termínu (9.-10. března) byly většinou připraveny tradičním způsobem. Zástupci ÚV KSČ, kteří se těchto konferencí zúčastnili, na nich většinou mluvili pouze velmi obecně o Lednu. Konference konané v druhém termínu (15.-17. března) měly bouřlivější průběh. Zástupci ÚV na nich pravdivěji a úplněji informovali o Lednu. Diskuse byly bouřlivější a delegáti se více vyslovovali pro novou politiku. Viz: Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993. JANÁČEK, František, MORAVEC, Jan: IV. kapitola. Leden 1968 a spor o jeho smysl, s. 52. 27 SOkA Prostějov. Fond OV KSČ. Inv. čís. 18., sign. Okresní konference 16.-17. 3. 1968, kart. 8, fol. 16. 28 Tamtéž, fol. 17. 29 Tento motiv se pak stane oblíbeným a opakuje v mnoha dalších projevech. 30 doslova „prostředky masové propagandy“ 31 SOkA Prostějov. Fond OV KSČ. Inv. čís. 18., sign. Okresní konference 16.-17. 3. 1968, kart. 8, fol. 143-153a. 32 Tamtéž, fol. 179-181.
11
nechápou, mohli důstojně a čestně odejít. Myslí si, že dělnická třída by měla zformulovat svoje požadavky. JUDr. Václav Šáňa33, okresní prokurátor, podpořil reformní proces. Kritizoval nešvary, které v minulosti panovaly v oblasti práva. Kritizoval nedocenění inteligence. Na okresní konferenci se projevovaly názory obhajující i kritizující polednový vývoj v KSČ i ve společnosti, ale v zásadě lze říci, že převládaly sympatie k demokratizaci společnosti a reformnímu procesu. Jednotlivá vystoupení delegátů byla velmi pestrá, měla ale podobnou formu. Téměř všechna se vyjadřovala jak k celospolečenskému vývoji a vývoji uvnitř KSČ, tak i k lokálním či velmi specifickým problémům. Po konferenci byly v místních novinách publikovány některé projevy delegátů. Václav Šilhan v článku Pokrok jede! informuje o průběhu konference. Zdůrazňuje, že na ní proběhly první tajné volby členů pléna OV KSČ, většina členů podporuje demokratizační proces a že zájem o diskusi byl tak velký, že na tři desítky přihlášených k diskusi už nevybyl čas. Píše, že dříve se mluvilo o jednotě uvnitř KSČ, což byla snaha umlčet jiné názory. Tentokrát hlasování jednotné nebylo.34 Rozložení sil na Okresní konferenci se promítlo i do nového složení OV KSČ, kam se dostali lidé, kteří se hlásili k reformnímu procesu. Kromě nich se do OV dostali i tři příslušníci „Středu“, tedy lidé, kteří nebyli považováni za jednoznačně progresivní, ale zároveň ani za jednoznačně konzervativní – jednalo se o Rudolfa Géryka, Stanislava Zuzaníka a Oldřicha Berezu. Konzervativní křídlo v těchto tajných volbách absolutně propadlo.35 Do vedení se tehdy dostal i Jiří Zaoral, tajemník pro průmysl, který prý byl velmi progresivně orientovaný, kritický k dosavadní politice a dovedl strhnout lidi svými projevy.36 Později zastupoval okres na krajské konferenci KSČ v Brně a zúčastnil se i „vysočanského“ sjezdu KSČ. OV KSČ v Prostějově od březnové konference jednoznačně podporovalo progresivní politiku, opozice vůči ní se nijak otevřeně neprojevovala. Při pozdějších čistkách byl takřka celý Okresní výbor personálně obměněn. V březnu se rozhořela debata o osudu sochy Tomáše Garrigue Masaryka, která byla v r. 1953 odstraněna z hlavního prostějovského náměstí.37 Osud sochy a případné opětovné postavení pomníku se, soudě podle množství reakcí objevujících se v tisku, stalo hlavním společenským tématem v Prostějově r. 1968. Prvním článkem věnujícím se osudu sochy byl rozhovor s Vilémem Pobudou, kterého veřejnost vinila z toho, že je za zmizení sochy 33
Tamtéž, fol. 189-193. ŠILHAN, Václav: Pokrok jede! Stráž lidu, roč. 16, čís.12 (20.3.1968). 35 Rozhovor s Jiřím Zaoralem, vedený 30. 3. 2009. 36 Rozhovor s Jiřím Fechnerem, vedený 4. 3. 2009. 37 K tématu odstranění sochy TGM v r. 1953 viz TRAPL, Miloš: Prostějovský „černý pátek“ 10. dubna 1953. Prostějov 1998. 34
12
zodpovědný. Podle jeho výkladu se na něj obracely delegace občanů, kteří chtěli sochu odstranit, on byl ale proti a navrhoval ji přesunout do některého z parků. Jednou v noci byla na náměstí zhasnuta světla. Přijel jeřáb, socha byla sejmuta a odvezena na Drahanskou vrchovinu. Podle redakce byli lidé, kteří stáli za odstraněním sochy, vyloučeni ze strany, potrestáni byli ale i lidé, kteří proti odstranění protestovali.38 Redakce později navrhla vytvoření komise pro pátrání kolem osudů sochy a pro rehabilitaci nespravedlivě odsouzených. První jednání komise bylo zahájeno v květnu a členové navrhli OV NF obnovit sochu TGM jako nápravu křivd z r. 1953 a jako úctu k podílu TGM na vzniku Československa.39 9. dubna 1968 vznikla v Prostějově odbočka klubu K 231, jejímž prvním předsedou se stal JUDr. Vladimír Fišer a místopředsedou Josef Sedlář. V době svého založení měl klub 9 členů.40 O činnosti K 231 v Prostějově se mi nepodařilo nic podrobnějšího zjistit. Mezi lidmi vzrostla politická aktivita. Začali otevřeně mluvit o svých názorech.41 Postupnou změnu společenského klimatu lze doložit tím, že koncem dubna Stráž lidu otevřela novou rubriku Diskuse, názory, polemika, ve které se objevovaly velmi kritické názory na palčivé otázky společnosti, nedávné minulosti a politické situace. Naposledy se tato rubrika vyskytla těsně před intervencí „spřátelených vojsk“, na podzim 1968 se tato rubrika ve Stráži lidu již neobjevila. Oslavy prvního května, Svátku práce, se v r. 1968 odlišovaly od minulých i pozdějších let tím, že účast byla dobrovolná, nikdo neorganizoval lidi do průvodů. V Prostějově se oslav zúčastnilo 15 000 lidí.42 Novinové články reflektující 1. máj jsou poměrně chudé na konkrétní informace. Přímé svědectví oslav nemám k dispozici. Pokud se oslavy konaly podle plánu43, byl jejich průběh asi takový: V 6:00 byl v ulicích města slavnostní budíček. Oslavy měly mít charakter „táboru lidu“. Nepočítalo se s alegorickými vozy. Jednotlivé průmyslové podniky měly na náměstí před radnicí a na přilehlých náměstních prezentovat své výrobky. Oslavy 38
ŠILHAN, Václav: Zpověď. Záběry z besedy redakce s Vilémem Pobudou o událostech kolem odstranění sochy T. G. Masaryka. Stráž lidu, roč. 16, čís. 13 (27. 3. 1968). 39 -red-: První jednání komise odporučuje obnovit sochu TGM. Stráž lidu, roč. 16, čís. 18 (1. 5. 1968). 40 SOkA Prostějov. Fond OV ČSPB Prostějov. Inv. čís. 141, sign. Ustavení odbočky K 231 v Prostějově. 41 SOkA Prostějov. Fond ONV. Sign. Zápisy ze schůzí pléna ONV, kart. 10. Zápis o plenárním zasedání Okresního národního výboru v Prostějově, konaném dne 22. března 1968. Vystoupení s. Brančíka, předsedy ONV k současné situaci v ČSSR, s. 1-2. „Absolvoval jsem několik veřejných schůzí na vesnicích k volbám a z jejich průběhu je zřejmé, že neobyčejně vzrostla politická aktivita a že to, co jsme nemohli za celá léta docílit, aby lidé hovořili otevřeně, že toho se nám dostává dnes vrchovatě… Přes všechnu snahu jsme nemohli dříve docílit, aby lidé otevřeně hovořili o všech problémech, ať jsme je na schůzích jakkoliv vyzývali. Protože celková atmosféra mnoha lidem toto nedovolovala, ať už z toho důvodu, že si mysleli, že je to zbytečné, a že to stejně nepomůže, a nebo proto, že měli strach.“ 42 Májové oslavy na prostějovském okrese netradičně a mohutně. Stráž lidu, roč. 16, čís. 19 (8. 5. 1968). 43 SOkA Prostějov. Fond MNV. [nezpracováno] Rada – zápisy. 93. schůze rady Městského národního výboru v Prostějově dne 16. 4. 1968. Informativní zpráva o přípravě oslav 1. máje a 23. výročí osvobození ČSSR.
13
měly začít v 8:00 před hlavním nádražím, odkud měly jít průvody na náměstí 9. května.44 Tam měly proběhnout hlavní oslavy. V květnu byla obnovena činnost Junáka. Členové přípravného výboru obhajovali svoji činnost, snažili se vysvětlit, že jim nejde o přetahování mládeže jiným organizacím. Znovuobnovením Junáka měl být podle nich napraven jeden z největších přehmatů 50. let. Není prý ale jasné, kam zmizel statisícový majetek Junáka, takže skauti museli začínat s holýma rukama.45 Jedním z plodů uvolněné atmosféry bylo založení nezávislého „Intimit klubu“, ve kterém se scházeli mladí lidé, především intelektuálové. Do klubu směli pouze jeho členové, každý si s sebou mohl vzít pouze jednoho hosta. Členové byli přísně prověřováni a celá organizace působila elitářským dojmem. V Intimit klubu se předčítala poezie, hrávala se jazzová hudba, konaly se zde různé výstavy a kulturní akce. Kromě toho se tam samozřejmě chodívalo popíjet a povídat si. Na místní poměry se prý jednalo o jedinečný podnik. Mezi hosty byli v letech 1968-1969 např. ze zpěváků Karel Kryl, Eva Pilarová nebo Karel Černoch, z básníků např. Zdeněk Rotrekl, Jan Skácel nebo Zdeněk Kalista. Tento klub byl legální, měl uznané své stanovy a byl oficiálně zaregistrovaný.46 Pro nedostatek svědectví a dochovaných dokumentů je těžké udělat si představu o tom, jak vypadala situace v Prostějově v té době. Proto se přidržím hodnocení politické situace v Jihomoravském kraji, které na plenárním zasedání Jihomoravského KV KSČ přednesl A. Černý.47 Přes specifika jednotlivých měst mohly být jisté vývojové tendence podobné. Podle této zprávy se velmi zvýšila činnost Československé strany lidové a Československé strany socialistické, přičemž obě strany nabírají velké množství nových členů. Členové ČSL se rekrutují především z venkovského prostředí, členové ČSS naopak z velkých měst. V obou stranách existují dva proudy – jeden obhajuje politiku uvnitř Národní fronty, druhý by chtěl NF opustit.48 Zajímavá je i analýza situace uvnitř KSČ, která byla rovněž součástí zprávy A. Černého. Podle ní se členové KSČ dělí do čtyř základních skupin: V první skupině jsou ti, kteří přijali demokratizační proces a mají jasnou koncepci, jak jej dále rozvíjet (25 % členů KSČ). Ve druhé skupině ti, kteří souhlasí s demokratizačním procesem, ale nemají přesnou představu o detailech (40 %). Třetí skupina je tvořená těmi, kteří se 44
Dnešní náměstí T. G. Masaryka. Všem, všem, všem. Otevřený dopis přípravného výboru Junáka. Stráž lidu, roč. 16, čís. 18 (1. 5. 1968).; OPÁLKOVÁ, Božena: Proč zakládáme Junáka. Stráž lidu, roč. 16, čís. 19 (8. 5. 1968). 46 Rozhovor s Miroslavem Zikmundem a Janou Zikmundovou, vedený 28. 3. 2009. 47 MZA. Fond KV KSČ. Inv. čís. 23, kart. 32. Zápis z plenárního zasedání jihomoravského krajského výboru KSČ, které se konalo 17. května 1968 v zasedací síni KNV v Brně. 48 Tamtéž, fol. 17-18. 45
14
v některých otázkách přiklánějí k demokratizačnímu procesu, v jiných jej odmítají (30 %). Konečně čtvrtá skupina demokratizační proces zcela odmítá a chápe jej jako útok na socialismus a dělnickou třídu (5-10 %). KV KSČ provedl sociologický průzkum, který měl ukázat jak se funkcionáři základních organizací KSČ v jednotlivých okresech dívají na obrodný proces. Podle výsledků téměř 85 % funkcionářů v okrese Prostějov chápe obrodný proces jako trvalý a pozitivní jev, což je druhý nejvyšší výsledek v kraji.49 I při dalších otázkách zastávají funkcionáři okresu Prostějov stanoviska, která byla tehdy chápána jako progresivní.50 Objevily se informace, že socha T. G. Masaryka možná nebyla roztavena, jak se původně předpokládalo. Údajně měla být sice poškozena, ale stále existuje. Měla se nacházet někde za Žárovicemi.51 Okresní prokurátor JUDr. Václav Šáňa začal prověřovat perzekuce občanů, kteří v r. 1953 protestovali proti odstranění sochy.52 V hospodářské sféře se měnil přístup od centrálně plánovacího direktivního řízení směrem k větší autonomii podniků. Novým fenoménem byly tzv. rady pracujících, které byly voleny všemi zaměstnanci podniku. Tyto rady se měly stát poradním orgánem vedení podniku. Nakonec byla dotvořena pouze rada pracujících v Agrostroji53 a Železárnách54, v ostatních podnicích byly snahy ji konstituovat. O jednotlivá místa se vedl politický boj. Zaměstnanci volili kvalifikované pracovníky. Po srpnu 1968 vytváření rad pracujících ustalo a postupně byly zrušeny. Jejich činnost byla ale natolik krátká, že se nestačily pevně stanovit jejich pravomoci.55 Počátkem června se ve Stráži lidu objevil článek Borise Mrni Občané žádají vysvětlení ještě před volbami.56 Autor oceňoval, že se konečně začíná mluvit o bolavých místech nedávných prostějovských dějin (odstranění sochy TGM). Představitelé města by ale podle něj měli ještě leccos vysvětlovat. Město má stejný počet obyvatel jako před 50 lety, dopravní spojení se výrazně zhoršilo, ubylo tisku, byly zrušeny dvě střední školy. Kulturní život byl omezený. Diskutuje se o novém obchodním domě57, ale autorovi není jasné, proč se město
49
Po Jihlavě, kde odpovědělo kladně 93,5 %. MZA. Fond KV KSČ. Inv. čís. 23, kart. 32. Zápis z plenárního zasedání jihomoravského krajského výboru KSČ, které se konalo 17. května 1968 v zasedací síni KNV v Brně, fol. 37-43. 51 -vd-: Pomník dosud existuje? Stráž lidu, roč. 16, čís. 21 (22. 5. 1968). 52 ŠÁŇA, Václav: Prohlášení prokurátora. Stráž lidu, roč. 16, čís. 22 (29. 5. 1968). 53 Rozhovor s Jiřím Zaoralem, vedený 21. 4. 2009. 54 Rozhovor s Jiřím Fechnerem, vedený 4. 3. 2009. 55 Tamtéž. 56 MRŇA, Boris: Občané žádají vysvětlení ještě před volbami. Stráž lidu, roč. 16, čís. 23 (5. 6. 1968). 57 plánovaný Prior 50
15
zbavilo toho původního. Poukazuje, že město Prostějov je možné srovnávat s jinými podobně velkými městy, která zaznamenaly výrazný rozvoj. Při MNV byla ustanovena komise pro postavení pomníku TGM. Zjistilo se, že v Okresním muzeu v Jaroměři existuje model původní sochy v měřítku 1:3.58 Dne 29. června se od 6:30 ráno konala mimořádná konference OV KSČ. Konferenci zahájil Antonín Brančík, předseda ONV, zahajovací projev přednesl Rudolf Géryk.59 Projev byl dlouhý, ale nepřinesl takřka nic nového. Mnohem zajímavější byl příspěvek Miroslava Čižmáře, zástupce ředitele Základní devítileté školy.60 Kritizoval dělení národa na dělníky, rolníky a inteligenci, které bylo otrocky přejato ze sovětských poměrů. Řekl, že v dnešní době má mnoho dělníků a rolníků vzdělání. Navrhuje oslovení „naši občané“, které by vyjadřovalo jednotu národa a nedělilo jej na jednotlivé vrstvy. Mrzelo ho, jak si předchozí doba málo vážila učitelů a jak mizerné měli platy. Kritizoval, jak školství doposud křivilo dětem charakter tím, že je nechalo opěvovat a zatracovat politické vůdce a neříkalo jim pravdu. Eduard Frank61, předseda OV Národní fronty, mluvil o tom, jak na okrese roste politická aktivita. Říkal, že se velmi zvyšuje počet členů ČSL. Zdůraznil ale, že mimo rámec Národní fronty nebudou povolovány žádné organizace. Byl založen Klub 231, ale s ním se prý už dohodli. V Kostelci n. H. vznikl KAN. Upozorňoval, že na [Plumlovské] přehradě se bude dokonce konat (6. července) celostátní sjezd hippies, kteří budou protestovat proti válce ve Vietnamu. Valenčík62 mluvil o tom, že by se měla obnovit Země moravskoslezská. Argumentuje přáním lidí, historickými, ale i ekonomickými důvody. Vadí mu, že v Praze nereagují na přání lidu a nereagují ani na kvalifikované argumenty. Nechce, aby se Československo stalo federací dualistickou, protože tato koncepce se podle něj nikdy nikde neosvědčila, nýbrž federací tří zemí. Na okresní konferenci byl přečten i otevřený dopis Svazu protifašistických bojovníků, ve kterém bylo požadováno, aby delegáti konference podporovali progresivní síly v KSČ a aby prosadili odstranění všech, kteří se podíleli na politických a hospodářských deformacích a kteří jsou brzdou demokratizačního procesu.63
58
Původní pomník T. G. Masaryka bude obnoven. Stráž lidu, roč. 16, čís. 25 (19. 6. 1968). SOkA Prostějov. Fond OV KSČ. Inv. čís. 19., sign. Okresní konference mimořádná 29. 6. 1968, kart. 8, fol. 20-62. 60 Tamtéž, fol. 93-102. 61 Tamtéž, fol. 108-111. 62 Tamtéž, fol. 133-135. 63 Otevřený dopis Svazu protifašistických bojovníků – složek I. a II. zahraničního odboje, okresního sdružení partyzánů a příslušníků domácího odboje okresu Prostějov mimořádné Okresní konferenci KSČ, konané 29. 6. 1968 v Prostějově. SOkA Prostějov. Fond OV KSČ. Inv. čís. 19., sign. Okresní konference mimořádná 29. 6. 1968, kart. 8, fol. 189-190. 59
16
Třebaže delegáti vyjadřovali podporu demokratizačnímu procesu, každý jej chápal poněkud jinak. Rozptyl názorů byl velký. Některé názory by bylo možné označit za obhajobu pluralitní demokracie. Jiné sice podporovaly demokracii, ale útočily na média, která si píší co chtějí. Jak upozorňuje zpráva OV KSČ64, že sice 85 % základních organizací vidí reformní proces jako trvalý a prospěšný, ale „ukazuje se však, že přihlášení se k obrodnému procesu zůstává na velmi obecné platformě, což dokazují další fakta výsledků již zmíněného průzkumu. Velmi rozporné je na příklad hodnocení vlivu diskuse na vnitřní jednotu strany, na upevnění vedoucího postavení KSČ, na upevnění jednoty všech vrstev a na upevnění vztahů mezi Čechy a Slováky. Odpovědi na hodnocení vlivu diskuse na vnitřní jednotu strany jsou téměř rovnoměrně rozloženy na kladné a záporné.“65 Zajímavé je, že diskusi hodnotily kladně především stranické organizace v nevýrobní sféře, zatímco ve výrobní sféře tomu bylo naopak. Podobně dopadla i otázka, zda vnitřní diskuse uvnitř KSČ pomáhá upevnění její vedoucí úlohy. Opět převládal kladný názor v nevýrobní sféře a záporný ve výrobní. Bohužel dnes není možné zjistit, komu šlo o skutečnou demokratizaci společnosti a kdo se k tomuto proudu přidal z oportunních důvodů jen pro to, že to tehdy bylo módní. Stejně tak není možné zjistit, jak se různé politické proklamace promítaly do praktické politiky. 10. července si Rudolf Géryk stěžoval v tisku, že někteří lidé hodnotí posledních 20 let pouze negativně, což je podle něj nespravedlivé. Tvrdí, že vzniklo mnoho dobrého (výstavba OP, Železáren a Agrostroje) a ptá se, zda vůbec mohlo být v direktivním systému dosaženo více.66 V novinách vyšla velmi podrobná zpráva o demonstracích po zmizení sochy Tomáše Garrigue Masaryka. Podle vyšetřování komise se od dopoledne (10. dubna 1953) shlukovali na náměstí lidé a diskutovali o odstranění sochy. Kolem 17. hodiny již na náměstí bylo několik set lidí. Občané se od radnice dožadovali vysvětlení. Mezi občany docházelo k šarvátkám a napadání. Diskutovalo se o osobnosti TGM. Ti, kteří se k ní vyjadřovali kriticky, byli označováni za stoupence či iniciátory odstranění sochy. Byly zpívány národní písně a čs. stát. hymna. Když bylo účastníků demonstrace zhruba tisíc, vtrhli někteří z nich do budovy radnice a dožadovali se klíče od místnosti s rozhlasem. Příslušníci VB a LM vytlačili demonstranty z radnice a uzamkli ji. Agresivní občané byli zadrženi, identifikováni a poté 64
Zpráva okresního výboru KSČ na mimořádné okresní konferenci KSČ – přednesená s. Rudolfem Gérykem, ved. taj. OV KSČ. SOkA Prostějov. Fond OV KSČ. Inv. čís. 19., sign. Okresní konference mimořádná 29. 6. 1968, kart. 8, fol. 20-62. 65 Zpráva okresního výboru KSČ na mimořádné okresní konferenci KSČ – přednesená s. Rudolfem Gérykem, ved. taj. OV KSČ. SOkA Prostějov. Fond OV KSČ. Inv. čís. 19., sign. Okresní konference mimořádná 29. 6. 1968, kart. 8, fol. 26. 66 GÉRYK, Vilém: Vidět perspektivu. Stráž lidu, roč. 16, čís. 28 (10. 7. 1968).
17
propuštěni. Rozšířila se zpráva, že policisté na radnici bijí děti. Poté se rozšířila davová psychóza a demonstranti začali demolovat dveře radnice. OV KSČ demonstraci vyhodnotila jako nepřátelský a protistátní akt. To nebyla pravda, protože demonstrace se sešla skutečně živelně. Dokonce se jí zúčastnili i členové KSČ. Mnohé občany vedla zvědavost, nebo sympatie k TGM, ale především nesouhlas s odstraněním sochy. Podle zprávy udělali funkcionáři MNV chybu, že nereagovali v průběhu dne na situaci. Celkem bylo zadrženo 50 osob, z nichž 22 bylo hned propuštěno. 46 osob šlo nakonec před Okresní soud – 43 jich bylo odsouzeno.67 V tehdejším tisku se objevilo ještě několik článků o soše TGM. Skupina občanů napsala otevřený dopis Komisi pro postavení sochy T. G. Masaryka, ve kterém tvrdili, že socha je příliš drahá. Podle nich by bylo lepší otevřít v Prostějově botanickou zahradu a pojmenovat ji po Masarykovi, nebo např. přestavět Dům pionýrů a pojmenovat jej po něm.68 Eduard Frank, předseda OV NF, v reakci na dopis odpověděl, že v 50. letech sice mizely sochy TGM, ale nikde se to nedělo takovým způsobem jako v Prostějově. Původní pomník byl postaven z peněz města, městské spořitelny a darů občanů, proto by se měl obnovit. Dále navrhuje, že ti, kteří pomník zničili, by měli zaplatit materiál, nebo aspoň říct, kam socha zmizela.69 Polemiku vyvolal článek Václava Šilhana Proti průměrnosti, kde autor velmi kriticky hodnotí, že se nová politika dělá se starými lidmi, kteří ničím nevynikali. Píše, že se v minulých letech neudělalo nic víc, než aby se továrny udržovaly v provozu, nic víc, než aby se město materiálně a lidsky nerozpadlo, protože o žádném společenském a kulturním rozvoji se podle něj mluvit nedá. Tehdejší funkcionáři prý neudělali nic navíc, než co jim nařizovaly tehdejší směrnice a nijak nepřekročili ubohý průměr. Strana podle něj bude s takovými lidmi ztrácet podporu veřejnosti.70 Předsednictvo OV KSČ vydalo k článku stanovisko, ve kterém sice „vítají kritiku“, ale Šilhanův článek podle nich neobsahuje konkrétní návrhy, a celkově článek zkritizovali.71 Miroslav Hejduk, člen předsednictva OV ČSS napsal článek, ve kterém se přihlásil za Šilhanovy teze. Napsal, že komunistická strana před 20 lety převzala moc, a tak je zodpovědná za všechno dobré i špatné, jež se za posledních 20 let stalo. Nahoře ve vedení strany se to zlepšilo, ale dole se stále přešlapuje. Podle něj staří lidé nejsou schopni jít novým 67
Zpráva komise OV NF o příčinách a průběhu demonstrace v souvislosti s odstraněním sochy pomníku TGM (I. část). Stráž lidu, roč. 16, čís. 28 (10. 7. 1968). 68 Namísto sochy zařízení pro děti? Stráž lidu, roč. 16, čís. 31 (31. 7. 1968). 69 FRANK, Eduard: Apel na čest (Ještě o pomníku T. G. Masaryka). Stráž lidu, roč. 16, čís. 33 (14. 8. 1968). 70 ŠILHAN, Václav: Proti průměrnosti. Otevřený dopis Rudolfu Gérykovi. Stráž lidu, roč. 16, čís. 29 (17. 7. 1968). 71 Stanovisko předsednictva OV KSČ k článku Proti průměrnosti. Stráž lidu, roč. 16, čís. 30 (24. 7. 1968).
18
stylem.72 Rudolf Géryk na článek Proti průměrnosti odpověděl, že v KSČ jsou ještě pozůstatky minulých časů, ale nelze se jich zbavovat nedemokraticky. O hodnocení práce lidí by měli rozhodovat lidé při hlasování. Navíc se uvažuje o celkových změnách v modelu okresního aparátu.73 Kromě výše zmíněné polemiky se během léta v tisku neobjevilo nic zajímavého, nastala běžná „okurková sezóna“. Brzy se ale vše změnilo. V noci z 20. na 21. srpna byla zahájena vojenská akce pěti států Varšavské smlouvy proti Československu. Již 21. srpna přijela tato okupační vojska i do Prostějova. Na pracovištích se nepracovalo, lidé pouze diskutovali a poslouchali rozhlas. Byli nervózní, protože nevěděli, co bude dál. Po několika hodinách šli z práce domů.74 Např. v Železárnách se nepracovalo ještě 22. srpna, další dny se ale situace vrátila do normálního stavu. Tamním dělníkům sice vadila přítomnost okupačních vojsk, ale vnímali to tak, že ji nemohou nijak ovlivnit.75 Jak tomu bylo v jiných podnicích mi není známé. Plénum OV KSČ vydalo stanovisko, ve kterém odsoudilo okupaci a kolaboraci s okupačními vojsky a zároveň vyzvalo lidi, aby respektovali OV KSČ jako jediného politického představitele, aby podle něj nevznikl zmatek. Za jediné zákonné představitele státu považují Bezpečnost, prokuraturu, soud a ONV.76 V provolání ONV jednotlivým místním národním výborům bylo vyzýváno, aby se v hostincích nenalévali lihoviny. Předpokládalo se, že podnapilí lidé by mohli dělat výtržnosti, což by mohlo zbytečně vyprovokovat okupační vojáky.77 Redakce Stráže lidu vydala 22. srpna svoje prohlášení Jde o všechno!, ve kterém se redaktoři přihlásili k idejím humanismu a demokratického socialismu. Vyjádřili v něm podporu nadcházejícímu XIV. sjezdu KSČ. Zároveň ale vyjádřili obavu, že tento text je možná poslední, který budou moci napsat.78
V následujícím
mimořádném
vydání79
byly
otištěny
prohlášení
různých
společenských organizací a kolektivů pracovníků, které se jednoznačně přihlašovaly za vedení státu a ostře odsuzovaly okupaci. Všechna tato prohlášení požadovala okamžitý odchod cizích vojsk. OV KSČ, ONV a Okresní odborová rada vyhlásily Prostějov na dva dny (24. a 25. srpna) mrtvým městem.80 V neděli 25. srpna projížděli městem sovětští vojáci. Lidé změnili a pootáčeli směrové ukazatele, aby ztížili okupačním vojskům orientaci. Vojáci několik hodin
72
HEJDUK, Miroslav: „Proti průměrnosti“ očima jinostraníka. Stráž lidu, roč. 16, čís. 31 (31. 7. 1968). GÉRYK, Rudolf: Ke kádrovým otázkám. Stráž lidu, roč. 16, čís. 32 (7. 8.1968). 74 Rozhovor s Jiřím Fechnerem, vedený 9. 2. 2009. 75 Tamtéž. 76 Stanovisko OV KSČ k situaci v okrese Prostějov 22. srpna 1968 ve 13. hod. Stráž lidu, zvláštní odpolední vydání, 22. srpna 1968. 77 Všem MNV v okrese Prostějov, s. 2. SOkA Prostějov. Fond ONV, sign. Zápisy ze schůzí pléna ONV. 78 Stráž lidu, zvláštní odpolední vydání, 22. srpna 1968. 79 Stráž lidu, zvláštní dopolední vydání, 24. srpna 1968. 80 Tamtéž. 73
19
objížděli město a točili se v něm stále dokola. Postupně znervózněli a byli stále více podráždění. Přicházel večer a ve městě se tehdy procházelo velké množství lidí.81 Kolem osmé hodiny večer začali vojáci střílet kolem sebe a zastřelili přitom 3 nevinné lidi – Ladislava Langa, Martu Říhovskou a Josefa Boháče.82 Dalších devět lidí bylo zraněno. Dodnes není jasné, co tehdy vojáky ke střelbě vyprovokovalo. Zděšení lidé si během střelby lehali k zemi. Vilém Pobuda volal na lidi, aby se šli schovat do nedalekého sídla OV KSČ, lehli si k zemi a nechodili k oknům. Po setmění se dva muži vydali k parku před Národním domem, kde ležel zastřelený Josef Boháč. Ostatní lidé stále vyčkávali v sídle OV KSČ, protože se báli další střelby. Muži přinesli mrtvolu J. Boháče do sídla OV KSČ a nechali jej ležet v chodbě. Tehdejší místní představitelé KSČ byli ze střelby zděšeni a mluvili o tom, že by se okupačním vojákům nemělo jakkoliv vycházet vstříc.83 Následujícího dne odpoledne se na schůzi předsednictva OV KSČ dostavil sovětský generál.84 Patrně poslední žijící člen tehdejšího předsednictva, Jiří Zaoral, vzpomíná, že schůzku s generálem zaranžovali tak, že před něj položili zkrvavené oblečení. Prý to opravdu zapůsobilo a sovětský generál se začal omlouvat za chování svých vojáků. Tvrdil, že za střelbu nemůže a že k ní nedal rozkaz. Podle Zaoralova svědectví působil generál dojmem slušného člověka. Říkal, že prý svým nadřízeným v Moskvě řekne, že situace v Československu je jiná, než jak jim vyprávěli.85 Dále slíbil, že potrestá viníky a že během pohřbu obětí, se ve městě nebudou vyskytovat žádní cizí vojáci.86 Pohřeb obětí střelby, konaný ve čtvrtek 29. srpna v 10:00 před radnicí, se stal velkou manifestací. Zúčastnilo se ho obrovské množství lidí. U rakví drželi čestnou stráž příslušníci LM, armády, ČSM a funkcionáři místních a stranických orgánů. Pieta pohřebního aktu byla narušena sovětským vrtulníkem, který shazoval propagandistické letáky.87 Na místech, kde byli Ladislav Lang, Marta Říhovská a Josef Boháč zastřeleni, vznikaly malé pomníčky. Před Národním domem byl dokonce postaven dřevěný kříž. Přestože byl po čase odstraněn, lidé tam i v období normalizace na výročí 21. srpna pokládali květiny.88 Kromě ztrát na lidských životech byly okupačními vojsky způsobeny i ztráty materiální. Byly poškozeny silnice, dopravní značky, výklady obchodů a restaurací. 81
Rozhovor s Miroslavem Zikmundem a Janou Zikmundovou, vedený 28. 3. 2009. Parte; dále: Stráž lidu, zvláštní dopolední vydání, 26. srpna 1968. 83 Rozhovor s Miroslavem Zikmundem a Janou Zikmundovou, vedený 28. 3. 2009. 84 Stráž lidu, zvláštní dopolední vydání, 27. srpna 1968. 85 Rozhovor s Jiřím Zaoralem, vedený 30. 3. 2009. 86 Stráž lidu, zvláštní dopolední vydání, 27. srpna 1968. 87 BÁRTA, Milan; CVRČEK, Lukáš; KOŠICKÝ, Patrik; SOMMER, Vítězslav: Oběti okupace. Československo 21. 8. – 31. 12. 1968. Praha 2008, s. 131-132. 88 Rozhovor s Jiřím Fechnerem, vedený 9. 2. 2009. 82
20
Poškozena byla např. i lékárna. Celkové věcné škody na okrese Prostějov byly vyčísleny na 1 743 000 Kčs. K tomu je nutno připočíst škody ve výrobě (837 000 Kčs), odpadlý HD [?] (352 000 Kčs) a škody na soukromém majetku občanů (13 800 Kč).89 Reformní proces samozřejmě neskončil zničehonic příchodem okupačních vojsk. Ještě nějaký čas se udrželi mnozí protagonisté Pražského jara u moci. Mladí lidé vstupovali do KSČ, protože v ní stále ještě viděli sílu, která je schopná čelit okupantům. V Prostějově byla v září naplno obnovena činnost Junáka. Konaly se dva rádcovské kurzy a po 20 letech měla být konečně obnovena celoroční činnost.90 Intimit klub stále pokračoval ve své činnosti a uváděl zajímavé hosty. Tento klub později přešel pod nově konstituovaný Socialistický svaz mládeže (SSM)91 a nakonec byl úplně zrušen.92 Debaty o obnovení pomníku TGM byly ukončeny příchodem okupačních vojsk. Političtí představitelé, kteří byli v Prostějově spojovaní s progresivní politikou, byli nuceni odejít ze svých funkcí a museli se věnovat manuální práci. Definitivní tečkou za Pražským jarem byl nástup Gustáva Husáka do funkce generálního tajemníka KSČ. Tehdy si prý všichni lidé uvědomili, že jakákoliv snaha o zachování zbytků toho, co přineslo Pražské jaro, končí.93
89
Zápis o mimořádném plenárním zasedání Okresního národního výboru v Prostějově konaném dne 3. září 1968. SOkA Prostějov. Fond ONV, sign. Zápisy ze schůzí pléna ONV. 90 Stráž lidu, roč. 16, čís. 38 (18. 9. 1968). 91 Socialistický svaz mládeže byl v době normalizace pokračovatelem Československého svazu mládeže. 92 Rozhovor s Miroslavem Zikmundem a Janou Zikmundovou, vedený 28. 3. 2009. 93 Rozhovor s Jiřím Zaoralem, vedený 30. 3. 2009.
21
Závěr
Dění v Prostějově mezi lednem a zářím 1968 se nijak zvláště neodlišovalo od jiných měst v Československu. Stejně jako jinde spolu uvnitř KSČ bojovali progresivisté s konzervativci, stejně jako jinde měli progresivní (též reformní) komunisté podporu většiny veřejnosti. Podobně jako v jiných městech vedlo uvolnění k rozvoji společenského života (vznik obnova sdružení, diskuse uvnitř stran atp.). Co mě překvapilo, byl nedostatek lokálních témat. Tehdejší společnost se zajímala o celostátní témata, zajímala se o politiku, sledovala veřejné dění. Jediným výrazným lokálním tématem byla debata o odstranění sochy T. G. Masaryka a o jejím případném obnovení. 25. srpna 1968 došlo v Prostějově ze strany sovětských vojáků ke střelbě, při níž zahynuli tři lidé.
Možnosti dalšího výzkumu
Během psaní této práce jsem si uvědomil, že můj pohled na dění mezi lednem a zářím 1968 v Prostějově nebude úplný. Neměl jsem možnost dozvědět se o mnoha věcech, které mě zajímaly. V budoucnosti, až budou roztřízeny a inventarizovány další archivní prameny, bude možné provést další výzkum, který by nám mohl pomoci udělat si objektivnější obrázek o tehdejší společnosti. Bylo by potřeba všímat si vývoje situace uvnitř ČSS a ČSL, diskusi uvnitř těchto stran, jejich vztahem k Národní frontě atp. Dále by bylo prospěšné všímat si vztahů mezi jednotlivými složkami Národní fronty.94 Dalším zajímavým fenoménem roku 1968 byly organizace Klubu angažovaných nestraníků a K 231. K jejich činnosti se mi nepodařilo vypátrat žádné podrobnější materiály. Stejně tak by bylo vhodné věnovat pozornost ČSM, Junáku, dalším mládežnickým organizacím, jakož i mládeži obecně. Dále by bylo užitečné podívat se na vývoj uvnitř církví (v Prostějově především římskokatolické). K hospodářským dějinám by bylo podnětné zabývat se změnám v řízení podniků, radám pracujících a snahám o ekonomickou reformu. Hospodářské problémy Československa byly jedním z viditelných nedostatků tehdejšího systému a snahy o přeměnu systému od direktivního řízení hospodářství k efektivnějšímu systému s některými kapitalistickými prvky hrály svoji roli od počátku procesu Pražského jara. Zcela jistě by podle mě bylo zajímavé
94
K tomuto tématu ale zřejmě nebude vhodný materiál. Podle materiálů Národní fronty, které jsem prostudoval, se tehdy NF zabývala věcnými problémy (např. obnova pomníku TGM), nikoliv postavení a vztahům jednotlivých stran a organizací uvnitř NF.
22
sledovat i činnost ONV a OV KSČ, především pak jejich jednotlivých odborů a komisí. Z toho bychom se mohli dozvědět to, jak se měnila práce a jak vypadala demokratizace v praxi. Domnívám se, že by bylo prospěšné sledovat všechny tyto jevy v období zhruba od r. 1967, abychom měli představu o tom, jak vypadal systém před Lednem, až po definitivní nástup normalizačního režimu r. 1970, který by nám zase ukázal, jak vypadala doba po Pražském jaru a co vůbec z tohoto období zůstalo, pokud vůbec něco.
23
Seznam použitých zkratek:
CIA – Central Intelligence Agency ČSL – Československá strana lidová ČSM – Československý svaz mládeže ČSS – Československá strana socialistická ČSSR – Československá socialistická republika K 231 – Klub 231 KAN – Klub angažovaných nestraníků KNV – Krajský národní výbor KSČ – Komunistická strana Československa KSS – Komunistická strana Slovenska KV KSČ – Krajský výbor Komunistické strany Československa LM – Lidové milice MNV – Místní národní výbor MZA – Moravský zemský archiv NF – Národní fronta ONV – Okresní národní výbor OP – Oděvní podnik OV – Okresní výbor OV ČSS – Okresní výbor Československé strany socialistické OV ČSPB – Okresní výbor Českého svazu protifašistických bojovníků OV KSČ – Okresní výbor Komunistické strany Československa OV NF – Okresní výbor Národní fronty SOkA – Státní okresní archiv SSM – Socialistický svaz mládeže SSSR – Svaz sovětských socialistických republik TGM – Tomáš Garrigue Masaryk ÚV – Ústřední výbor ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunististické strany Československa ÚV KSSS – Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu VB – Veřejná bezpečnost
24
Použité prameny a literatura
1) Prameny
a) tištěné: Stráž lidu, roč. 16, 1968.
b) archivní dokumenty Státní okresní archiv v Prostějově: Fond MNV Fond ONV Fond OV ČSPB Prostějov Fond OV KSČ Fond OV NF Moravský zemský archiv: Fond KNV Fond KV KSČ
c) orální prameny Jiří Fechner – 2 rozhovory, vedené 9. února a 4. března 2009. Jiří Zaoral – 2 rozhovory, vedené 30. března a 21. dubna 2009. Miroslav Zikmund – rozhovor vedený 28. března 2009. Jana Zikmundová – rozhovor vedený 28. března 2009.
d) fotografie Muzeum Prostějovska, Prostějov
2) Literatura BÁRTA, Milan; CVRČEK, Lukáš; KOŠICKÝ, Patrik; SOMMER, Vítězslav: Oběti okupace. Československo 21. 8. – 31. 12. 1968. Praha 2008. ČESKOSLOVENSKO roku 1968. 1. díl: obrodný proces. Praha 1993. HOCHMAN, Jiří (ed.): Naděje umírá poslední. Vlastní životopis Alexandra Dubčeka. Praha 1993.
25
MLYNÁŘ, Zdeněk: Mráz přichází z Kremlu. Praha 1990. PITHART, Petr: Osmašedesátý. Praha 1990. ŠIK, Ota: Jarní probuzení – iluze a skutečnost. Praha 1990.
26
