Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MŠ

Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MŠ

6. - 7. HRAVÉ DNY ÚVOD

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

PROJEKT „ŠIKULKOVÉ“ (REG.ČÍSLO: CZ.1.07/1.3.00/48.0094) JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Hra a hračka v životě dítěte předškolního věku a její význam pro zdravý vývoj dítěte: význam hry a hračky, vývojové etapy hry, znaky hry, členění her, hra a pravidla.

Jak vybrat správnou hračku? Důležitá kritéria a požadavky pro výběr hračky, pedagogicko-psychologické, sociální a další aspekty hračky, čeho si všímat a sledovat, vhodné a doporučené hračky pro jednotlivé etapy předškolního věku – i v souvislosti se zaměřením na rozvoj polytechnických dovedností dítěte, jaké hračky by neměly chybět v mateřské škole.

Význam hry a hračky Hra je hlavní a dominantní činností dítěte předškolního věku, proto se toto období také označuje jako “období hry“ nebo “zlatým věkem hry“. Hra je forma spontánní či řízené aktivity, ve které se dítě realizuje, rozvíjí i zespolečenšťuje. Charakteristickým znakem hry, vedle spontánnosti, je také samoúčelnost. Dítě si hraje pro hru samu, ne pro nějaký výtvor či výsledek, i když může mít bezprostřední cíl či záměr (např. postavit z kostek dům, zkonstruovat auto, upéct z písku bábovičku). Kolář (1980, s. 65) Potřeba hry vychází u předškolního dítěte z vnitřních podnětů a puzení proniknout do okolního světa, poznat ho, mít ho pod kontrolou, obstát v něm. Hra rozvíjí všechny schopnosti dítěte, je výraznou seberozvíjející činností. Dítě se při hře při hře efektivně učí a získává nové zkušenosti, dovednosti a vědomosti. Havlínová (1995, s. 39) Různé druhy her kladou požadavky na různé psychické procesy, stavy a vlastnosti, takže jejich výchovné a vzdělávací účinky jsou pro celkový rozvoj osobnosti dítěte značně rozmanité a široké: • rozvíjí se vnímání a senzomotorické koordinace (např. v pohybových a konstrukčních hrách) • paměť (např. kdo si zapamatuje více předmětů z těch, co byly ukázány, co vše jsme viděli na obrázku - hry rozvíjející paměť) • fantazie se rozvíjí při hrách námětových a tvůrčích, kdy si děti hrají „na něco, na někoho“, např. na lékaře, na školu, na obchod • myšlení, logika se rozvíjejí při řešení různých hádanek, hlavolamů, problémových situací, při abstraktních a logických hrách, rozličných stolních hrách, kde se uplatňuje proces analýzy, syntézy, srovnávání, vylučování, předvídání apod. • při hře si dítě osvojuje mnoho vědomostí, poznatků o světě, o životě - ptá se: „proč to tak je, jak se to dělá, na co to je, jak to vypadá“, aby si mohlo “opravdověji a lépe“ hrát • soustředění pozornosti se zdokonaluje v silně motivovaných, citově zabarvených hrách; je-li dítě hrou zaujato, dokáže se na ni soustředit několikrát delší dobu než na jinou činnost • realizace hrového záměru také vyžaduje překonávání různých překážek, např. nedostatek hrového materiálu, rušivé zásahy druhých dětí, drobné neúspěchy • rozvíjí se vytrvalost, sebeovládání, iniciativa a další volní vlastnosti • příležitost k získávání četných a rozmanitých zkušeností v různých sociálních rolích, formují se zkušenosti v sociální interakci, vztahů, rozvíjí se spolupráce s ostatními dětmi aj. Čáp (1980, s. 280 - 281)



6. - 7. HRAVÉ DNY - ÚVOD

2

Hra je pro dítě vážnou činností - naplňuje významný cíl: uspokojuje v předškolním věku potřebu vývoje člověka v dospělého jedince. Pro dítě až do mladšího školního věku je hra potvrzením a naplněním jeho lidské existence. Havlínová (1995, s. 39) Hra je pro dítě radostnou činností, je doprovázena stavem emocionální libosti. Dítě si hraje rádo, hra ho těší, baví, zajímá. Stav silné emocionality se projevuje jako vzrušení ze hry nebo soustředění na ni, jako její radostné prožívání. Při hře také dítě může odventilovat tenzi, vyřešit různé konflikty, uvolnit napětí. Jsou známé příklady tzv. sublimačních her, kdy neposlušnost či zlobení dítěte je přeneseno na neoblíbenou hračku – panenku, medvídka, kteří jsou zlí a neposlouchají a je třeba je potrestat. Emocionální ladění, které hru doprovází, však nemusí být vždy jen pozitivní. Dítě se vzteká, zlobí, je agresivní, nedaří-li se mu dosáhnout sledovaného záměru, jestliže se při hře vyskytnou určité překážky nebo na hru nestačí svými silami. Kolář (1980, s. 67) Jestliže by dítě nemělo možnost hrát si, kdybychom mu odepírali hru a soustavně mařili jeho snahy o hru, mohlo by být dítě silně frustrováno až deprimováno. Jeho proces spontánního učení bychom tím podvázali a v celkovém vývoji dítěte by došlo k nenapravitelné stagnaci a zaostávání. Z nenaplněné potřeby hrát si mohou vzniknout problémy i v pozdějším životě člověka. Jedinec, který si nemohl podle svých potřeb hrát, může mít potíže se schopností samostatně pracovat. Ze hry předškolního dítěte můžeme také soudit, jak si bude počínat v jiných,vývojově pozdějších činnostech. Hra je v rozvoji dítěte předškolního věku nezastupitelná, proto se učitelka mateřské školy hře dětí maximálně věnuje a využívá všech výchovných možností, které hra dětem poskytuje. Havlínová (1995, s. 39 - 40)

Hra a hračka Hra je často předmětně zaměřena, dítě si hraje s něčím – hračkou. Hračka je jedním z nejvýznamnějších prostředků hry. Může hru dítěte stimulovat a motivovat, může ji rozvíjet a zkvalitňovat. Vztah hry a hračky není jednoduchý. Dítě si hraje. Pomáhá mu hračka k plnění hrových úkolů? U některých her tomu tak je, u jiných nikoli. Dítě si může hrát i bez hračky. Může si hrát i s hračkou fiktivní, účel a funkci hračky libovolně měnit. Houpací kůň může být koněm, ale i motorkou. Někdy hra určuje hračku, jindy hračka hru. Hračka má svůj historický vývoj, je organickou součástí kulturně materiálního prostředí, v němž dítě vyrůstá. Moderní hračka se stává zbožím se stále zvětšujícím a rozšiřujícím se sortimentem. Svět hraček dnes představuje velmi obsáhlý soubor herních předmětů různých druhů, tvarů, podob a funkcí. Bez určitého způsobu uspořádání se může zdát na první pohled nepřehledným.

Třídění a druhy hraček: 1. Předmětná podoba hračky: Hračka je součástí předmětného světa, který dítě obklopuje, je věcí, má materiální povahu. Z tohoto vyplývají různé vlastnosti a bezprostřední sepětí s hrovou činností. Hračky rozlišujeme: a) podle materiálu, z něhož je hračka vyrobena nebo zhotovena (dřevo, textil, kov, umělá hmota, guma, papír ….různé kombinace materiálů)




3

b) podle základních vzhledových vlastností • • • •

podle barvy: hračky barevné a nebarevné podle složitosti a náročnosti na obsluhu: hračky jednoduché a složité hračky jednoúčelové a mnohoúčelové podle pohybu a zdroje pohybu: hračky nepohyblivé a pohyblivé (mechanické, setrvačníkové, natahovací, elektrické s baterií nebo s elektromotorkem) • podle toho jak zobrazují vnější svět: realistické (modelové, miniatury) a symbolické (s určitou mírou abstrakce, zobecnění či zjednodušení) Jako hračky však mohou sloužit i víceúčelové předměty (knoflíky, vařečky, pokličky aj.) c) podle druhu činností, kterou umožňují: • pohyb: kočárky, vozíčky, švihadla, koloběžky, míče, odrážedla aj. • „práci“ (význam pro polytechnické vzdělávání dětí): kladívka, lopatky, motyčky, hrábě nůžky, dětské pracovní nářadí a náčiní apod. • konstrukci dle návodu i tvořivou: různé druhy stavebnic, kostky • hraní rolí: panenka, nádobíčko, lékárnička, auta • soutěživé, závodivé a sportovní činnosti: stolní hry, sportovní potřeby, autodráhy 2. Funkce hračky: Sem můžeme zařadit třídění hraček podle druhů her, podle věku a pohlaví dítěte, podle vazeb na somatický, psychický a sociální rozvoj a podle výchovných aspektů a cílů. a) Hračka je podnětem či souborem podnětů pro hru. Zde je nejdůležitější hledisko věkové periodizace: • hračky pro kojenecký věk, tj. do jednoho roku • hračky pro batolecí věk, tj. do tří let • hračky pro předškolní věk, tj. do šesti let • hračky pro školní věk Dělení hraček podle pohlaví: na hračky dívčí a chlapecké Dělení hraček podle institucí a sociálního prostředí: jesle, mateřské školy, školní družiny Dělení hraček podle specifické potřeby: děti se speciálními vzdělávacími potřebami b) Dělení hraček podle tělesných a duševních funkcí, jež rozvíjejí: • tělesný růst a pohyb • jemná motorika a manipulace • vnímání, pozorování, rozlišování podnětů, rozeznávání tvarů, fantazie, myšlenkové procesy a operace • sociální vztahy Pro rozvoj tělesných a duševních funkcí mají různé hračky různou hodnotu. Je to dáno charakterem hračky, ale i vyspělostí hrajícího si dítěte. Některé hračky mají mnohostranné využití, jiné jsou více či méně specializované.




4

Existuji však i hračky (spíše „pseudohračky“), jejichž přínos pro rozvoj dítěte je minimální, které jsou jen na dívání a dítě si s nimi nechce hrát. c) Z hlediska pedagogického je nejvíce zdůrazňována funkce hračky jako výchovného prostředku. Jsou to tyto požadavky: • věková přiměřenost hračky: hračky snadné a nesnadné pro určitý věk • přiměřenost k individualitě dítěte: hračky vhodné a nevhodné vzhledem k individuální psychické, zdravotní a sociální situaci dítěte • bezpečnost, atraktivnost a estetický vzhled hračky • dostatek hraček, nikoli přemíra • hračky s bezprostředním výchovným cílem, hračky rekreační, zábavné a oddychové Kolář (1980, s. 82 - 84)

Vývojové etapy hry Hry dítěte se vyvíjejí v závislosti na celkovém stadiu vývoje dítěte. V kojeneckém období si dítě hraje se svým tělem - s rukama, nohama, s předměty, které mu dávají dospělí. Dítě s nimi manipuluje, zkouší je, ohmatává, hází je na zem, dává je do úst. Bělinová (1980, s. 130) Z nahodilých komplexních pohybů vznikají postupně pohyby diferencované, koordinované, které mu umožňují kontrolu a řízení vlastního chování. Rozvoj hrových činností je tak úzce spojen s vývojem pohybovým a smyslovým. Od osmého měsíce se objevuje jednoduchá hra na schovávanou. Dítě si zakryje rouškou obličej a zase ji odstraní (není Evička – kuk). Dětem působí potěšení, když si hrajeme s jejich prstíky, houpáme je, zatleskáme jim, zpíváme a povídáme jim. K prvním hračkám kojence patří různé hračky zavěšované nad postýlku, kočárkem a hračky k uchopování (chrastítka, kroužky aj). Vedle těchto hraček mají děti i hračky na dívání - s nimi si hrají později, napřed slouží jako ozdoba dětského koutku, pokojíčku. Jak dítě vyspívá, dostává hračky nové - kostky, míčky. Mohou posloužit i četné předměty z domácnosti - lžička, nerozbitný hrneček, cívka, krabice aj. Mišurcová (1980, s. 48 - 49) V období batolete, tedy od 1. do 3. roku, dochází k významnému obohacení hrové činnosti. Jakmile u dítěte pozorujeme záměrné experimentování, manipulování s věcmi se snahou něco prozkoumat, rozčlenit na části a dále s nimi zacházet, jakmile sledujeme určité soustředění a zaujatost - jedná se o volnou spontánní hrovou činnost, která již nese znaky hry. Ve hře batolete je velká proměnlivost, ale i silná zaujatost, radost a neochota se svojí hrou přestat, touha se k ní vracet a určité fragmenty z ní donekonečna opakovat. Hra je určována současnými možnostmi (stavem psychického a fyzického zrání, nízkým prahem zkušeností, omezenými možnostmi se vyjádřit) a potřebami dítěte. Když dítě začíná sledovat určitý záměr – něco postavit, rozebrat, velmi zjednodušeně napodobuje činnost dospělých, začíná se kvalitativně prohlubovat vnímání, myšlení, sdělování, konstruování, rozvíjí se fantazie, představivost. Ve hře se objevují a uplatňují určité symboly a přisuzuje zvoleným hračkám a předmětům různou funkci. Koťátková ( 2005, s. 28) V tomto období si děti hrají převážně samostatně (hry individuální), později si hrají vedle sebe, např. na písku. Hra může mít stejný obsah i námět, přesto však nejde o společnou hru, ale o tzv. hry paralelní.




5

Děti ve věku staršího batolete přecházejí od her vedle sebe ke hře spolu – ke hrám párovým, kooperativním. Toto stádium je počátkem vývoje společné hry. U dětí do tří let se rozvíjejí většinou hry, které nemají předem stanovený cíl - ten vzniká často až během hry a je dán hračkou či materiálem. Bělinová (1980, s. 131) Předškolní období mezi 3. - 6. rokem: ve srovnání s předcházejícím vývojovým obdobím je hra obsahově bohatší, organizačně složitější. Dítě si dokáže hrát velmi soustředěně, ve hře je plně angažováno a umí kolem sebe vytvořit atmosféru hodnotné tvořivosti. Repertoár hry se postupně vyvíjí, proměňuje se v závislosti na mnoha činitelích. Koťátková (2005, s. 29 - 30) Od 4 let se rozvíjejí hry skupinové. V tomto věkovém období jsou již děti schopné seskupovat se a hrát si spolu, dělit se o úlohy. Námětem jejich her se stává rozmanitější činnost dospělého, jejíž aktivní zobrazení děti silně citově prožívají. Vzhledem k vyšší psychické vyspělosti tak děti mohou zobrazit ve hře složitější situace odpozorované ze života dospělých. Mnohem bohatší je i jejich slovní projev - obsahem i výrazy. Hry s pravidly se stávají běžnějšími, složitější pravidla však děti unaví a dítě si přestane hrát. Dítě 5 - 6leté je již značně vyspělejší. Samostatně uvažuje a plánuje svou činnost, dokonaleji pozoruje, přemýšlí a kombinuje. Rozšiřuje se okruh věcí, s nimiž přijde do styku, a nachází nové prvky, kterými svou hru obohacuje. Rozvíjí se slovní projev, který zkvalitňuje hru. Zpočátku řeč, slovo hravou činnost dítěte pouze doprovází, s větší vyspělostí se slovo, řeč stává impulsem pro vyvolání hry. Ve hrách s materiálem projevují starší děti mnohem rozvinutější schopnost kombinace a značnou vynalézavost a fantazii. Mají zájem o materiál, který mohou používat ke konstrukci složitějších předmětů. Vzhledem k rozvoji vůle a sebeovládání jsou tyto děti již schopny i náročnějších her, která mají pevná pravidla a předem vymezený postup. Bělinová (1980, s. 131 - 132) Vrchol potřeby uplatňovat vzájemné vztahy a orientovat se v nich je dosažen v kooperativní hře. Ta se začíná uplatňovat tehdy, je-li dětská schopnost komunikovat a porozumět druhému na dobré, pro děti uspokojivé úrovni. Rozmanité zkušenosti je vzájemně obohacují, konfrontují vlastní získaná pravidla s pravidly druhých a ve hře nastává prostor pro srovnávání a opravy prvotních sociálních zkušeností. Vzrůstá schopnost spolupracovat, vést i podřídit se. Kooperativní hra ale nezaručuje existenci ideálních vztahů. Jsou v ní konflikty, hlasité výměny názorů, snaha všemožně se prosadit. Děti jsou ale schopné naslouchat názorům a připomínkám druhých a zakomponovat je do hry. Na základě společného zájmu - realizace hry, jsou děti schopny vést dialog, který v jiných situacích (při běžné komunikaci) ještě nejsou schopny uskutečňovat. Spoluhráč nabývá značné důležitosti a není zvláštností slyšet nejvyšší možný trest pro účastníky hry „my si s tebou nebudeme hrát“. Etapa kooperativních her přetrvává, jestliže jsou k tomu vytvořeny podmínky a mateřská škola je umožňuje. Skupiny dětí bývají proměnlivé, ale i uzavřené pro další zájemce. Začleňují do sebe kolem 5 až 7 komunikujících a kooperujících partnerů. Chlapecké hry se začínají odlišovat od dívčích, jsou živější, hlasitější a tvrdší. Koťátková (2005, s. 40 - 41) Vzhledem k zaměření vzdělávacího programu „Šikulkové“ podrobněji rozebereme vývoj konstruktivních her a pohybových schopností a dovedností dítěte předškolního věku.

Dítě má potřebu konstruovat Konstruktivní hry se odlišují od manipulačních her tím, že směřují k vyhotovení konkrétního výtvoru. Není to jen snaha vytvořit trojrozměrný výtvor, ale patří sem i konstrukce plošné, kresba a jiné aktivity označované jako výtvarné.




6

Dítě má potřebu zvládat svoje tělo a prostor Dítě má potřebu vyzkoušet si možnosti svého těla a pohybu. Spontánní pohybové hry, při kterých si dítě opakovaně s chutí a radostí užívá již nabytých tělesných a pohybových dovedností, a dále se v nich zdokonaluje, bývají rodiči i pedagogy často vnímány jako nepřijatelné (obavy o zdraví dítěte, hmotný majetek). Z těchto spontánních aktivit a her však vychází možnost dále kvalitativně ovlivňovat a kultivovat pohybové dovednosti. Proto je důležité, aby se děti mohly svobodně pohybově projevovat. Základem motorických dovedností je raná, postupně prohlubovaná pohybová experimentace. Ve 3. roce dítě staví vedle horizontálního a vertikálního řazení prvků i složitější kombinace. Překládá kostky, tvoří brány, staví řady paralelně vedle sebe, komíny mají stabilnější podstavu z více kostek. Jsou u něho patrné zkušenosti z předchozích náhodných pokusů a omylů. Ve svých konstruktivních záměrech dítě dokáže vyslovit cíl už na začátku realizace, ale v průběhu činnosti ho několikrát změní. Pohyb: zkouší a opakovaně trénuje nové pohybové dovednosti, které slučuje, propojuje, vyhledává a vymýšlí jejich varianty a nové pohybové kreace. Zpočátku napodobuje pohyb zvířátek, lidí, postupně přibývá i pohybová tvořivost - taneční improvizace. Součástí těchto pohybových aktivit jsou i kvality rozvíjející jeho osobnost – tj. odvaha, rozhodnost, překonávání nezdarů, oprava a poučení se z chyb. Dítě má v tomto věku již prozkoumáno místo, kde žije, i jeho vybavení a rádo je k pohybovému hraní využívá. Všechny nové prostory s velkým zájmem prozkoumává a zkouší. Dost často začíná běháním dokola, jak jen to prostor dovoluje, a vše, co nachází, ho inspiruje k různým pohybovým improvizacím. 4. rok je charakteristický vytvářením ohrádek a do nich dítě orientuje další hru, např. se zvířátky, panenkami, auty. Do takové stavby zakomponuje brány, vjezdy, přejezdy. Záměr dítě sděluje předem, snaží se ho dodržet, i když ho často změní, protože si nedovede poradit s vlastnostmi materiálu. Také ho inspiruje okamžitý stav konstrukce a pak dítě svůj záměr opouští a zvolí jiný. Pohyb: rádo zkouší a napodobuje hlavní znaky některých sportovních her. Dokáže je mnohačetně opakovat s velkou radostí. To někdy vede rodiče k tomu, že dítě přihlásí do konkrétního sportu. Děti v předškolním věku by však měly mít dostatek prostoru se všestranně pohybově rozvíjet a zatím se sportovně nespecializovat. Děti si hrají s možnostmi svého těla, maximálně využívají rozsahu svých pohybů, konstruují se svým tělem (např. několik dětí vyplní okénko prolézačky). V 5. roce uzavírá svůj konstrukční prostor stěnami a vytváří pro něho líbivé detaily. Dokáže překonávat mnohé překážky a vytváří rozlehlé stavby a složitější konstrukce. Vlastní konstruování ho natolik zajímá, že po jeho skončení si většinou s výtvorem dále nehraje. Naplněním hry byl sám proces konstruování a dosažení cíle. Dítě dokáže být ke svým výtvorům i kritické. 6. rok přináší velké soustředění na výsledný produkt. Dítě staví složitější celky a prvky (schody, tunely) a především se snaží prostor zastřešit. Kombinuje prvky z více stavebnic, jen aby dosáhlo své představy. Dítě má snahu stavět podle návodů ve stavebnicích. Tento proces má velký přínos pro rozvoj myšlenkových operací, soustředění, zpětné kontroly a výsledku. Pohyb v 5. a 6. roce: dítě se přirozeně zajímá a se zaujetím zkouší některé specifické a pohybové možnosti. Vyhledává různé pomůcky, které mu umožňují překonávat přirozenou lidskou lokomoci, např. kolo, lyže, sáňky, hry ve vodě s různými nadnášely apod. Jejich zájem se zaměřuje na regulérní akrobatické hry s gymnastickými prvky. Objevuje se i silná touha poměřit své pohybové schopnosti a dovednosti s druhými dětmi. V tomto věku vzrůstá snaha opatřit hry jednoduchými pravidly nebo přijímat pohybové hry s pravidly od dospělých.




7

Základní znaky hry Základní znaky hry pro nás mohou být určitými pozorovacími vodítky. Můžeme podle nich zjistit, zda-li si dítě skutečně hraje, a nebo nahlížet zpětně na proces hry, kterou jsme s dětmi záměrně navodili, a tak si uvědomovat, jestli byla pro děti skutečně hrou. Významné znaky, které se ve hře projevují jsou: • • • • • • •

Spontánnost Zaujetí Radost Tvořivost Fantazie Opakování Přijetí role

Spontánnost vidíme v přirozeném a aktivním chování dítěte, v bezprostředním jednání a různorodé improvizaci. Dítě dává do hry a jejího průběhu samo podněty, viditelně uplatňuje svoje vnitřní zdroje, stanovuje si cíle a záměry, sděluje nebo vysvětluje svůj motivační kontext. Zaujetí hrou - dítě je hluboce soustředěno na činnost, nevnímá okolí. Podněty, které jsou mu určeny a s jeho hrou nesouvisejí, nechce přijmout. Hru nechce opustit, brání ji, vyslovuje nesouhlas a nespokojenost s jejím přerušením. Radost a uspokojení ze hry vyjadřuje tvář hrajícího dítěte. Pro pozorovatele se může, jakoby bez vnější viditelné příčiny, dítě usmívat, smát se nahlas, gesty a pohyby vyjadřovat radost, nadšení, spokojenost. Prožitek ze hry je často provázen a umocňován samomluvou. Tvořivost má povahu velmi různorodou. Výrazové prostředky se mohou orientovat např. na tělesnou a pohybovou tvořivost, prostorovou i plošnou konstrukční tvořivost, vytváření fabulačních kontextů pro příběhy, vytváření a volbu originálních rekvizit, hledání slovních spojení, novotvarů a jazykových a výrazových prostředků. Fantazie se projevuje ve hře již před 3. rokem – zpočátku v některých částech hry, při výběru hraček a herních předmětů. Mezi 3. a 6. rokem je fantazie ve hře velmi důležitá. Pomůže dětem překlenout jejich omezené možnosti, umožňuje zapojení a obohacení jejich představ a zkušeností, včlenění jednotlivých poznatků. Fantazie tak tvoří mosty mezi jednotlivými a ještě vágními poznatky. Opakování je velmi výrazným znakem hry. Ke hře, kterou si již dítě vyzkoušelo, se rádo vrací. Přináší mu uspokojení, když se znovu ocitá ve známé situaci, kterou již dříve prozkoumalo, vrací se do konstrukce nebo příběhu, kde už se lépe orientuje, kde se lépe domluvilo s ostatními. Při pohybových hrách tak např. dochází k osvojení určitých pohybových dovedností. Přijetí role je velkým mezníkem ve hře dítěte. Hra dostává další rozměr, odvíjí se od sebe k druhým. Dítě prozkoumává jednání druhých, snaží je vyjadřovat jejich život, povolání. Vybírá si podle svého zájmu, přetváří určité situace, zvolí si v nich svoji roli, kterou naplňuje podle toho, co odpozorovalo, podle své zkušenosti a představy. Dále ji pak ověřuje ve vztahu s ostatními rolemi. Koťátková (2005, s. 17 - 19, 30 - 34)




8

Členění her Z velké variability hrových činností plyne i nesnáz pro jejich utřídění, členění. Různí autoři volí různá klasifikační měřítka podle toho, jaký význam jim přisuzují a jak detailní klasifikaci chtějí podat. V předškolním období se projevuje celá paleta herních prvků, které detailně popsal český psycholog Václav Příhoda. Jako hlavní kriterium podrobného dělení her sleduje vývojový znak převládající činnosti.

1. Nepodmíněně reflexní (instinktivní) hry: • • • • • •

experimentační (cloumání předmětem, tahání, chňapání, kousání) lokomoční (pobíhání, skákání, přeskakování, poletování, hopkání, plavání) lovecké (honění něčeho, číhání, trkání, pohyby s fiktivní kořistí) agresivní a obranné (bojové zápasení, hra na schovávanou, pronásledování, unikání) sexuální (dvoření, laskání, upejpání, milostné zápasení) sběratelské (sbírání různých předmětů)

2. Senzomotorické hry: • dotykové, uchopovací (uchopování, ohmatávání předmětů) • motorické (házení, vrhání, lezení na stromy, na žebřík, manipulace s předměty, rytmickotaneční pohyby, běhy, skoky apod.) • sluchové (bubnování, troubení, zvonění, výskání, pokřikování, pískání, hudebně rytmické hry) • zrakové (zrcadlení, hry s paprskem v krásnohledu, prohlížení obrázků, hra s barevnými předměty, rozlišování barev)

3. Intelektuální hry: • • • • • •

funkční (přesýpání písku, přelévání vody, stavění tunelů, dělání bábovek) námětové (na psíka, na koníčka, na lékaře, na průvodčího) napodobivé (vaření, mytí nádobí, uklízení) fantastické (ošetřování loutky, rozhovor s vymyšlenou osobou) konstruktivní (stavění, vystřihování, slepování, řezání, sestavování různých materiálů) hlavolamové a skládací (skládání obrazců z korálků, kostek, sestavování obrázků z polepených kostiček či ústřižků, sestavení pyramidy apod.) • kombinační (dáma, šachy, řešení rébusů, křížovek apod.)

4. Společenské (kolektivní hry) hry: • • • •

soutěživé (míčové, pohybové, akrobatické, lehkoatletické apod.) pospolité (turnaje, manévry,táboření, hry dramatické, dobrodružné) rodinné (na tatínka a na maminku, na domov, hry mateřské s panenkami) stolní (člověče nezlob se, loto, domino, karetní hry, “hazardní“ hry apod.)




9

Pedagogické hledisko zdůrazňuje míru aktivní účasti dětí a vyčleňuje dvě hlavní skupiny her s dalším vnitřním členěním:

1. Hry tvořivé: • předmětové (dítě manipuluje s předměty, které je obklopují, rozvíjí své smysly a poznává vlastnosti těchto předmětů) • úlohové - námětové (dítě na sebe bere známou sociální roli dospělého, napodobuje jeho činnost, hraje si na „někoho“ a napodobuje vztahy mezi lidmi) • dramatizační – fantazijní (dítě ve své představě vytváří děje, postavy, prožitky, hovoří a jedná s vymyšlenými postavami) • konstruktivní (dítě záměrně manipuluje s přirozeným nebo umělým materiálem, předmětem nebo pomůckami, připomínajícími skutečnost vzhledem nebo funkcí, sestavuje, skládá, kombinuje)

2. Hry s pravidly: • pohybové (na kočku a na myš, na honěnou, míčové hry, hry se zpěvem) • intelektuální (didaktické s pedagogickým záměrem, skládanky, stolní hry apod.) Hry lze dále rozlišovat podle ontogenetických stádií (typické hry kojenců, mladších a starších batolat, předškolních dětí, mladších školáků, pubescentů a adolescentů). Hry jsou rovněž závislé na prostředí v němž probíhají (hry v místnosti a hry venku), na počtu zapojených účastníků (hry individuální, párové, skupinové, kolektivní, hromadné – olympiády, branné hry), hry založené na vzájemných vztazích (hry soutěživé a kooperativní). Kolář (1980, s. 79 - 81)




10

Hra a pravidla Pravidla vnímáme jako určitá vymezení, podle kterých se hra řídí, postupuje a podle kterých se hráči chovají. Základním rysem pravidel je dohoda, která může být jen např. aktuálně závazná, protože se vztahuje k průběhu právě realizované hry. Čtyřleté dítě si dokáže vytvořit pro určitou hru vlastní aktuální pravidla, zčásti o nich dokáže mluvit a podřizovat se jim, ale také je často upravuje nebo mění. Nedokáže však ještě, vzhledem ke svému rozumovému rozvoji, plně přijmout pravidla, která mu nabízí dospělý nebo vrstevník. Neumí se na nich domluvit, dodržet je, vybavit si je v pravé chvíli, protože je dítě v tomto věku ovládáno vlastními vnitřními popudy ke hře. Dítě kolem 5. roku vysvětluje, obhajuje postupy a pravidla ve hrách. Objevuje se značná sebekázeň, aby svá pravidla dodrželo. Děti pociťují radost ze společně přijímaných postupů, které je spojují, z příslušnosti k dané skupině... my to tak musíme udělat... V 6. roce si děti rády stanovují společná pravidla. Dokáží se do nich vzájemně zasvětit, přijmout je a sledovat jejich dodržování. Objevují se však ještě snahy posunout hranice pravidel ve svůj prospěch – vlastní zájem je velmi silnou motivací. Děti si rády hrají ve skupině a s pravidly je dán i určitý řád, který ovlivňuje strukturu hry, upravuje hierarchii rolí a funguje jako více či méně závazná norma. Její dodržování je sledováno a vyžadováno. Jestliže se dítě nepodřídí či pravidla porušuje, je ze hry vyřazeno nebo sankcionováno. Pravidla daná zvnějšku jsou děti schopny přijmout pro hru na určitém stupni rozumového a sociálního vývoje, jestliže jim porozumí, přijmou je za své a dodržují je i přes případné překážky a mají-li potřebu mít ve hře spoluhráče. Koťátková (2005, s. 26 - 27)

Jak vybrat správnou hračku? Důležitá kritéria a požadavky pro výběr hračky, pedagogicko-psychologické, sociální a další aspekty hračky, čeho si všímat a sledovat, vhodné a doporučené hračky pro jednotlivé etapy předškolního věku – i v souvislosti se zaměřením na rozvoj polytechnických dovedností dítěte, jaké hračky by neměly chybět v mateřské škole.

Důležitá kritéria a požadavky pro výběr hračky: „Správná hračka má být taková, aby podněcovala pohybový, smyslový, rozumový, citový a estetický vývoj dítěte. Má rozvíjet jeho společenské postoje a napomáhat utváření dobrých zvyků. Má podněcovat a usměrňovat fantazii a tvořivost, měla by být hygienicky a zdravotně nezávadná, bezpečná. Má být vkusná, pro děti přitažlivá a také trvanlivá a odolná, zejména je-li určena pro hru skupiny dětí.“ Takto popisuje na svých přednáškách správnou hračku paní docentka PhDr. Eva Opravilová, CSc., erudovaná odbornice předškolní pedagogiky, zakladatelka a předsedkyně Asociace předškolní výchovy a iniciátorka soutěže Správná hračka. Z této definice zcela jasně vyplývají požadavky na hračku.




11

1. Technické požadavky na hračky (podstatný a zásadní faktor): Základní požadavky na hračky stanovuje NV čís. 86/2011 Sb., v platném znění, kterým se stanovují technické požadavky na hračky, v souladu se směrnicí 2009/48/EC o bezpečnosti hraček. Hračkou ve smyslu nařízení vlády čís. 86/2011 Sb., se považuje jakýkoliv výrobek navržený nebo zjevně určený ke hraní pro děti mladší 14 let. Nařízení vlády vymezuje také výrobky, které hračkou nejsou. Základní požadavky jsou konkretizovány harmonizovanými normami řady ČSN EN - 71, které stanovují požadavky a metody zkoušení hraček pro vyloučení a omezení takových rizik, která nejsou uživatelům zjevná, tj. mechanické a fyzikální vlastnosti, hořlavost, migrace určitých prvků (např. arsen, baryum, chrom, olovo, rtuť aj.), organické chemické sloučeniny, příprava vzorků a extrakce, analytické metody apod. Technické požadavky na hračky tedy jsou: • • • •

bezpečný návrh hračky a její konstrukce bezpečné chemické složení bezpečné použití hračky stupeň nebezpečí při používání hračky musí být přiměřený schopnostem dítěte (zejména pro hračky do věku tří let dítěte) - návody a označení hraček musí plně upozorňovat na nebezpečí, společně se stručným popisem možného nebezpečí (např. obsahuje malé části). • základní bezpečnostní požadavky: hygiena, radioaktivita, elektrické vlastnosti, hořlavost, chemické a mechanické vlastnosti Řádné označení hračky: označení CE (Certificate European) na hračce udává, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech právních předpisech, které se na něj vztahují, a že byla u výrobku posouzena shoda s požadavky harmonizovaných norem – hEN. Výrobce sám provede posouzení shody s požadavky hEN. Může k tomu využít protokolů o zkouškách provedených ve své či jiné zkušební laboratoři a sám označí hračku CE nebo certifikační orgán pro výrobky zajistí provedení zkoušek a provede posouzení shody se všemi požadavky kladenými na výrobek. Na základě tohoto certifikátu výrobce hračku opatří označením CE. Grafická podoba označení CE je vymezena předpisem EU-Nařízením EPaR č. 765/2008.

• hračka, její obal i štítek mohou být označeny i dalšími označeními za předpokladu, že nebude snížena viditelnost CE označení • upozornění a návody k používání na hračkách, tj. povinné označení, které vhodně a čitelně upozorňuje uživatele na možná rizika, nebezpečí spojená s používáním hračky, bezpečnostní pravidla a varování (musí být uvedena na hračce, obalu, v návodu k použití) • upozornění a informace na hračkách musí být uvedeny v jazyce některého členského státu EU. Národní legislativa - zákon o ochraně spotřebitele vyžaduje uvedení těchto informací i českém jazyku (v úředním jazyku země, ve které se hračka prodává) • identifikační údaje o výrobci nebo dovozci do EU, o typu - šarži hračky - označení musí být viditelně a nesmazatelně • označení věkové skupiny, tj. stanovení minimální věkové kategorie pro danou hračku

Informace mohou být podány nebo nahrazeny také grafickými symboly, piktogramy – obrázky musí být jasné a srozumitelné.




12

Na hračkách a jejich obalech se mohou vyskytovat i další značky: • • • •

Ekoznačka „Ekologicky šetrný výrobek“ - EŠV. Česká kvalita - bezpečná a kvalitní hračka, značka udělovaná Českou společností pro jakost. Bezpečné hračky - toto označení uděluje výrobcům Institut pro testování a certifikaci ve Zlíně. Správná hračka - vybráno odborníky. V rámci tohoto projektu jsou hodnoceny hračky a herní předměty určené dětem předškolního a raného školního věku. Výběr provádí komise složená z výtvarníků, pedagogů, psychologů a dalších odborníků z oblasti výroby hraček. • Zelený bod (kolečko, propletenec dvou šipek) v zeleném nebo černobílém provedení - je pouze informací o tom, že za obal výrobku byl uhrazen finanční příspěvek organizaci, která zajišťuje využití obalového odpadu. Byl uhrazen výrobcem nebo prodejcem, držitelem licence na právo užívat Zelený bod (v ceně výrobku jsou tedy zahrnuty náklady spojené s obalovým odpadem). Označování obalů ochrannou známkou je v ČR dobrovolné. • Trojúhelník tvořený třemi šipkami a číselným nebo abecedním kódem – tak jsou označeny obaly z recyklovaných materiálů, toto označení je uváděno pro účely následného zpracování. • Obrázek panáčka odhazujícího obal do koše - symbol doporučuje spotřebiteli, jak naložit s obalem a umožnit jeho recyklaci. KA Č

HRA Á VN RÁ P S VYBRÁNO ODBORNÍKY

2. Další požadavky - kritéria na hračku: Pedagogicko - psychologické požadavky: Výchovný účel, didaktické využití, funkčnost z hlediska určení: děti předškolního věku, handicapované děti, hračky určené pro domácí prostředí, pro hru v dětských zařízeních. Přiměřenost vývojové úrovni dítěte: tj. hledisko aktuálního vývoje jedince a zřetele k jeho individuálním zvláštnostem. S tím souvisí také vhodná velikost hračky. Musí odpovídat fyzickým a duševním schopnostem dítěte, vyvolávat citové uspokojení. Variabilita využití hračky: čím širší herní možnosti hračka poskytuje, tím je pro dítě zajímavější. Možnost využití ve více hrách a situacích. Srozumitelnost hračky: hračka musí být dítěti srozumitelná od prvního kontaktu. O srozumitelnosti (a tím i o úspěšnosti hry) rozhoduje její výraz a tvarové řešení, konstrukce, mechanika. Zájem umocní např. zvukový doprovod a efekty, pohyblivost, přijatelná barevnost. Vhodnost materiálu: hračky jsou zhotovovány z různých materiálů. Použitý materiál by měl odpovídat funkci hračky i svému vlastnímu charakteru, umožňovat příjemný hmatový vjem (jisté preference jsou přisuzovány dřevěné hračce - přírodnímu materiálu, většina elektronických a dalších hraček je vyrobena převážně z plastu). Hygienické hledisko: snadno omyvatelná a čistitelná hračka, u textilních hraček možnost vyprání - bez ztráty vlastností, poškození tvaru a desingu Estetická úroveň hračky: design, tvar, barva - barevná střízlivost, vzhled - rozvíjejí estetický prožitek, hračka je pro dítě přitažlivá, příjemná na dotek, líbí se mu. Pevnost a trvanlivost hračky: měla by být přiměřená zamýšlenému použití. Cena hračky: by měla být posuzována vzhledem k jejímu významu, herní hodnotě, trvanlivosti a životnosti.




13

Upozornění: 1) Někdy dochází k tomu, že výrobek, s nímž si děti hrají, není označen jako hračka, ale jako upomínkový předmět. V tom případě se na něj žádná bezpečnostní kritéria nevztahují. Často se to stává např. u plyšových a textilních hraček a loutek obsahujících nebezpečné barvy, plyše nebo textilie. 2) Nekupovat a nepořizovat “bezejmenné“ výrobky, sledovat označení výrobku CE. 3) Sledovat výstražný systém RAPEX , který byl zaveden v zemích EU. Na webové stránky www.rapex.cz umísťuje Česká obchodní inspekce ve spolupráci s kontrolními orgány EU varování s popisem zachycených výrobků.

Dále je nutné zaměřit se na níže uvedené aspekty, sledovat je a všímat si jich: • • • • • •

firmy (výrobci, dodavatelé) s dlouholetou tradicí, oceněním, certifikáty, regionálním působením kvalita zpracování hraček, pomůcek kvalita použitých materiálů kvalita barvení kvalita designu kvalita materiálu, ve kterém je hračka, pomůcka uložena a je v ní skladována (popř. roztříděna) a připravena pro činnost • označení úložného boxu pro lepší orientaci dítěte při výběru hračky - průhledný kontejner, na krabici symboly hračky, zobrazení prvků - aby dítě vědělo, co krabice obsahuje • kvalita obalového materiálu • technické parametry u elektronických hraček Řádné označení na hračce (obal, štítek): označení CE, věková kategorie, upozornění na možná rizika a nebezpečí spojená s užíváním hračky a návod a informace uvedeny v českém jazyku, identifikační údaje o výrobci a dovozci. Mohou být uvedeny další značky: Trojúhelník tvořený třemi šipkami, Zelený bod, EŠV (Ekologicky šetrný výrobek - Ekoznačka), Bezpečná hračka, Správná hračka, Česká kvalita, Obrázek panáčka odhazujícího obal do koše apod.) Informace mohou být podány také srozumitelnými grafickými symboly, piktogramy. Nekupovat v žádném případě “bezejmenné hračky“! • • • • • • • • • • • •

kvalita návodů, metodických pokynů návodové kresby pro stavebnice tzv. krok za krokem !!! možnost kombinovat jednotlivé pomůcky, hračky navzájem možnost používat jednotlivé pomůcky, hračky pro více použití možnost rozšiřování fondu hraček a pomůcek o rozšiřovací sady - průběžná inovace a jejich obohacování zaměnitelnost dílů (když se díl ztratí, poškodí, zničí... možnost náhrady novým dílem od dodavatel, možnost oprav) záruky servis - poprodejový doba trvanlivosti a použitelnosti (expirace) - u barev, tuší, modelovacích hmot, hlíny, glazur poměr: cena x kvalita, cena x užitná hodnota, cena x servis (obchodní případ nekončí prodejem) osobní zkušenost s hračkami, pomůckami osobní zkušenost s dodavatelem




14

• zájem dětí o pomůcky a hračky • srozumitelnost hraček a pomůcek • hmatový, zrakový vjem

Vhodné a doporučené hračky pro jednotlivé etapy předškolního věku Hračky neodmyslitelně patří k základnímu vybavení mateřské školy. Jejich skladba by měla být vyvážená s ohledem na jejich vzdělávací a herní hodnotu. Při výběru hraček a vybavování mateřské školy musíme také uvažovat o tom, kde si děti budou s hračkami hrát. Se kterými si budou hrát venku - na školní zahradě, pískovišti, v jednotlivých ročních obdobích, a se kterými si budou hrát ve třídě. Při výběru hraček pro děti předškolního věku budeme sledovat a dodržovat výše uvedená kritéria a požadavky na hračky a didaktické pomůcky. Důležité je množství hraček vzhledem k počtu dětí v mateřské škole (neměl by jich být nedostatek, ale ani zbytečně nadbytek), velmi důležitá je skladba hraček. Volba hračky v předškolním období by měla především respektovat individuální zvláštnosti dítěte. Každé dítě je jiné, a tudíž potřebuje jiné hračky, takové, které stimulují jeho rozvoj. S věkem dítěte se mění také hra, proto by i hračky měly odpovídat jednotlivým etapám vývoje dítěte.

Předškolní vzdělávání můžeme rozdělit na tři věkové stupně: 3 – 4 roky: vhodné jsou lokomoční hračky, rozvíjející hrubou motoriku, podporující pohyb, hračky směřující k jemné motorice, manipulační hračky, ale i hračky rozvíjející fantazii a představivost. 4 – 5 let: složitější varianty pro rozvoj hrubé i jemné motoriky, hračky pro konstruování, hračky typu „jako“, vybavení domácnosti, profese... vše, čím okolní svět dítě obklopuje, hračky pro rozvoj vizuomotoriky, orientace v prostoru, pomůcky pro kreativní tvorbu. 5 – 6 let: hračky rozvíjející jemnou motoriku, koordinaci oko-ruka, jazykovou, matematickou, logickou a rozumovou gramotnost - logické a abstraktní hry, didaktické hry, elektronické hračky, konstruktivní stavebnice různých typů, encyklopedie, stolní hry, grafický materiál.




15

Jaké hračky a didaktické pomůcky by neměly chybět v mateřské škole? V předškolním období není jednoduché rozlišit hračku od didaktického materiálu. Nelze proto udělat dělící čáru mezi hračkou a didaktickou pomůckou.

Didaktické pomůcky Jsou důležité pro všeobecný rozvoj dítěte. Didaktická pomůcka zefektivňuje výuku, je nástrojem učení, jež by mělo být pro předškolní dítě především hrou. Rozvíjí stránku rozumovou, psychickou, citovou, společenskou, celkovou osobnost a schopnosti dítěte, tzn. řečové schopnosti, fonematický sluch, smyslovou paměť, podporují soustředění, matematické představy, zrakové rozlišování, grafomotoriku, orientaci v čase a prostoru, učí dítě rozhodovat se, přiřazovat, třídit, experimentovat, porovnávat, hledat různá řešení, ověřovat je, rozvíjí logiku, manipulaci, aj. Dítě si jejím prostřednictvím osvojuje konkrétní dovednosti a znalosti. Za přínosné didaktické pomůcky lze doporučit:

• různá šněrovadla, zapínadla, provlékadla • pomůcky na šroubování, vkládání, dávání do rastrů • pomůcky pro rozvoj grafomotoriky - trojhranný program, magnetické tabulky, Jammi Pen, pískovničky, motorické desky • vlastnosti, situace a pozice, poloviny, půlené obrázky, postřehové karetní hry • dřevěné rastry s barevnou abecedou, čísly, tvary, plošné tvary, tělesa, stíny • různé skládanky podle velikosti, barvy, tvaru • pomůcky pro výcvik hmatu - poznávání struktur prsty, chodidly, kouzelné pytle, hmatová domina • pomůcky na cvičení rovnováhy • puzzle s různými náměty (zvířata, velikosti, barvy, mapy, příroda, předměty) vývojové puzzle • encyklopedie, atlasy, obrazový materiál, leporela, mapy • různé didaktické pomůcky („tematické krabice“) na téma - voda, les, energie... • jednoduché laděné hudební hračky – bicí, strunové, dechové • Orfeovy nástroje, pianinka a další zvukové hračky • váhy, metry, dalekohledy, lupy, mikroskopy, různé badatelské sety, magnetismus, duhové baterky, mini dekektor kovů • logické a abstraktní hry, stolní a společenské hry, sudoku, matematické tyčinky, Meta-Forms, různé hlavolamy, lonpos • počítačové hry, didaktická technika, elektronika, výpočetní technika, elektronické hračky • výtvarný materiál - různé druhy barev, tuší, pastelky, voskovky, tužky, různé druhy papíru, razítka molitanová a dřevěná, keramická hlína, různé druhy modelovacích hmot, kinetický písek atd. • magnetická a kreslící tabule, stojan na malování...

...a další hračky přispívající také k rozvoji polytechnických dovedností dětí: • pracovní nástroje a nářadí: kladívko, kleště, dětský ponk, kufřík s dětským pracovním nářadím, rýč, hrábě, lopata • stavebnice různých druhů: jednoúčelové, univerzální, konstrukční, tematické – ze dřeva, kovů, plastických hmot, z kombinací materiálů (dřevěné konstrukční stavebnice, srubová stavebnice, LEGO, Duplo, kartónové cihly, velké plastové kostky, kvádry, magnetické stavebnice, montovací,




16

šroubovací stavebnice, dřevěné kostky, kostky různých druhů a velikostí, polytechnické stavebnice různých druhů apod.) • stavebnice technických zařízení, dopravních prostředků • mechanické hračky s pohonem, včetně dálkového ovládání (pozor na schválenou frekvenci, uživateli hrozí velké pokuty od ČTÚ) • soubory pro tvořivé hry, pro stavbu jednoduchých modelů, zařízení, staveb • pohybové hračky: míče a obruče různé velikosti, házecí hračky, švihadlo, lano, kroužky k házení, kuželky, větrník, houpací kůň, trojkolka, koloběžka, dětské kolo, sáně, boby • dopravní prostředky a technické dopravní prostředky: auta různých druhů a velikostí, vlak, letadlo, loď, nakladač, traktor, bagr, miniaturní dopravní prostředky a pracovní stroje • dopravní hry, značky a jejich příslušenství, různé autodráhy, železniční modely a jejich příslušenství • hračky do přírody, na písek, do vody • zařízení miniaturních a dětských domácností • textilní a plyšové hračky, prstoví maňásci, divadla, figurky a jejich soubory (z dětských filmů, TV apod.) • panenky a jejich doplňky, příslušenství malých domácností, zařízení a hračky pro námětové hry • modely různých zvířat (farma, ZOO, lesní zvířata, dinosauři, ptáci, ryby) a příslušenství, různé druhy a velikosti Vedle průmyslově vyráběných hraček a didaktických pomůcek nelze zapomínat na základní přírodní elementy - kameny, klacíky, plody - kaštany, žaludy, bukvice..., listy, písek, hlínu, vodu a její skupenství... a další přírodniny a také na využitelné netradiční materiály, např. kancelářské sponky, knoflíky, ústřižky látek, rolky papíru, alobal, lékařské špachtle aj., které jsou velmi dobře využitelné pro rozvoj tvořivosti a dětské hry.

Jak můžeme přispět ke kvalitní hře: Dovolit dítěti využívat prostor a kombinování hraček – přijmout jeho potřebu realizovat se ve hře s materiály (hmoty, voda, písek,přírodniny). Umožnit dítěti hrát si ve velkém přírodním prostředí, s dětmi, umožnit jim pohyb a vlastní někdy svérázné pohybové hry. Být k hrajícímu si dítěti vstřícně naladěni – nesnižovat jeho hru. Nechat dítě volit si námět, pomůcky, spoluhráče, postupy, řešit komunikační nedorozumění i důsledky zvolených postupů ve hře. Zasahovat při projevech nesnášenlivosti, naschválů, destrukci hraček apod. Na zákazu tohoto typu chování klidně trvat a dávat jednoduchá vysvětlení, proč tak činíme. Dítě potřebuje tyto hranice pro orientaci v pravidlech společnosti. U dětí do čtyř let přistupovat na jejich náměty a pravidla, i když nám někdy jejich hra jako hra vůbec nepřipadá (obsahuje stálé opakování některých fragmentů). U starších předškoláků nabízet hry s pravidly, dodržovat je bez konfliktů a s pochopením, že dítě ještě nedokáže udržet ostře vymezená vnější pravidla. Průběh hry neomezovat, být v nadhledu. Snažit se dítě hrou provázet, chápat emoční projevy (radost, smutek), zajímat se o jednání postav ve hře, o průběh hry s překonáváním různých překážek. Dáme najevo pohledem, mimikou či gestem. Mluvit o pozitivech, která z pozorování hry vyjmeme a následně je dítěti (dětem) sdělíme. Pro dítě to znamená: můj dospělák mi rozumí, je se mnou, i když si zrovna se mnou nehraje. Hra je živnou půdou pro rozvíjení dítěte. Umožňuje mu aktivně se vyrovnávat s podněty z okolí, užívat je, proměňovat je tak, aby je mohlo pochopit a přijmout, vracet se k nim, aby si již prozkoumaného mohlo dostatečně užít a z toho všeho se radovat a těšit. Na tomto základě mít opětovnou chuť znovu se aktivně pouštět do hry. Koťátková (2008, s. 147 - 148)




17

Použitá a doporučená literatura: Čáp, Jan. Psychologie pro učitele. Praha: SPN 1980. ISBN 14-225-87. Kolář, Zdeněk a kolektiv. Pedagogická psychologie. Praha: SPN 1980. ISBN 14-565-80. Bělinová, Ludmila a kolektiv. Pedagogika předškolního věku. Praha: SPN 1980. ISBN 14-510-80. Mišurcová, Věra. Fišer, Jiří. Fixl, Viktor. Hra a hračka v životě dítěte. Praha: SPN 1980. ISBN 14-731-80. Havlínová, Miluše a kolektiv. Zdravá mateřská škola. Praha: Portál 1995. ISBN 80-7178-048-0. Koťátková, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing, a.s. 2005. ISBN 80-247-0852-3. Koťátková, Soňa. Dítě a mateřská škola. Praha: Grada Publishing, a.s. 2008. ISBN 978-80-247-1568-1. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2009/48/ES ze dne 18.června 2009 o bezpečnosti hraček (Text s významem pro EHS). Jednotlivé právní předpisy, zákony, vyhlášky a normy. Právo v praxi MŠ-díl III. Dítě v MŠ, Metodické listy pro předškolní vzdělávání. Praha: Raabe 2007.

Autor - zodpovědná osoba: PaedDr. Alena Hekalová Korektorské úpravy: Mgr. Josef Švábenický Grafické úpravy: Radek Váňa




18

Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MŠ

Recommend Documents