PROČ? Cherie Starková, 2005 Narodila jsem se dobrým rodičům adventistického vyznání. Celá moje rodina byli adventisté, celá naše generace. Stala jsem se v pořadí šestou generací CASD (CASD = Církev adventistů sedmého dne). Kaţdou sobotu jsem byla vzata do církve. Měla jsem ráda své sobotní učitele, ráda si pamatovala verše a zpívala písně o Jeţíši. Kdyţ jsem dostatečně vyrostla, odešla jsem do CASD školy Kindergarten. Touto školou jsem prošla aţ do dvanáctého ročníku. Měla jsem své učitele ráda, zvláště z prvního ročníku a mého učitele z Vysoké školy biblické, jenţ mi Boha učinil reálného a naučil mě umění opravdového studia Bible. Tomuto biblickému učiteli jsem vděčna za svůj vztah s mým Spasitelem. Naučil mne přemýšlet netradičním způsobem. Jsem vděčná za svoje vzdělání a za vliv mé rodiny a přátel. Velmi si cením úsilí a obětování, které moji rodiče vynaloţili, aby mne vychovali k lásce k Bohu. Často jim nezbylo nic pro sebe, můj otec pracoval ve dvou zaměstnáních po mnoho let a stejně tak i můj bratr, a jen díky tomu jsem mohla chodit do školy. Byli to velmi odevzdaní lidé, pročeţ je velmi miluji. Nebyla jsem vychována v přehnaně striktní rodině, jednoduše v normální. Jedli jsme kečup, cukr, vajíčka, mléko, sýry a často sledovali televizi. Netrávili jsme spoustu času čtením Whiteové. Vlastně jsem se divila tomu, proč nečteme její spisy, kdyţ je prorokyně. Celá moje rodina byli adventisté a stejně tak i všichni moji přátelé. Neměla jsem během dospívání problém s Bohem ani s mojí církví. Kdyţ se ohlíţím zpět, zaţívala jsem jen lásku a něhu. Neměla jsem ţádný důvod být na někoho nabroušena. Byla jsem pokřtěna ve svých dvanácti letech po jednom evangelizačním shromáţdění. Chtěla jsem následovat Jeţíše a dělat cokoliv chce, abych dělala. Souhlasila jsem s veškerým vyznáním církve. Souhlasila jsem, ţe jiţ nebudu pít alkohol, kouřit, brát drogy, pít kávu, čaj nebo cokoliv co obsahuje kofein, nikdy nebudu nosit šperky, nikdy nebudu chodit do kina a nikdy nebudu jíst „nečisté“ maso podle nařízení vydaného Bohem ve Starém zákoně. Souhlasila jsem, ţe se budu účastnit bohosluţeb v sobotu a budu věřit Whiteové. Bylo to ryzí. Nic jiného jsem neznala. Tyto věci mě učili od útlého věku a já myslela, ţe kdyţ všechny tyto věci dělám, tak následuji Jeţíše. To bylo to, co jsem chtěla dělat. Ale kdyţ mi bylo šestnáct let, začala jsem se bouřit. Moje bouření se ale nebylo z náboţenských důvodů. Bylo to ze zcela jiných důvodů. Během této doby jsem se totiţ cítila velice nemilována a způsob, jak jsem své bolesti ulevovala, bylo pohrdat tím, co mě tito lidé, kteří mne zranili, učili. Začalo to jednoduchými věcmi – kofein, lakování nehtů a filmy a netrvalo dlouho a začala jsem jíst vepřové, pila alkohol, neúčastnila se bohosluţeb a mnohem víc. Ale, jak uţ jsem řekla, tato vzpoura nebyla proti Bohu samotnému, Jeho jsem nikdy neopustila. Vţdy jsem věděla, ţe je se mnou. To je to úžasné na Bohu. On nás neodsuzuje podle vnějšího konání, ale podle srdce. On věděl, ţe moje vzpoura je ve skutečnosti voláním o pomoc. Tato vzpoura trvala aţ do doby, kdy mi bylo 26 let. Během 1
této doby jsem se provdala za svého manţela, který byl také vychován jako adventista. Měl svoje problémy a během této doby nechtěl mít s Bohem nic společného. Také se během této doby narodil náš syn. Kdyţ našemu synovi byly dva roky, zemřel náš dědeček. Byl to upřímný a zboţný muţ, kterého jsem měla velmi ráda. Kdyţ jsem seděla na jeho pohřbu, uvědomila jsem si, ţe pokud nepřestanu se svojí vzpourou, tak uţ ho znovu nikdy neuvidím, protoţe on bude v nebi a já ne. Uvědomila jsem si, ţe našemu synovi jsou jiţ dva roky a pokud ho nezačnu vyučovat „cestě Páně“, pak také nebude spasen a bude to moje chyba. Přímo tam jsem se rozhodla, ţe od teď budu studovat a najdu, co ode mne Bůh poţaduje, abych získala spásu. A tak jsem začala studovat. Studovala jsem Bibli. Začala jsem znovu chodit pravidelně do církve. Začala jsem studovat Prorokyni. Konečně, pokud Whiteová byla prorok, pak pro mne od Boha musí mít zvláštní instrukce. Byla jsem frustrovaná, protoţe moji rodiče nepraktikovali tyto „instrukce Boţí“, které učila. Chtěla jsem to dělat lépe. Chtěla jsem být dobrou křesťankou, dobrou matkou i dobrou manţelkou. Četla jsem a modlila se a zkoumala a studovala. Je těţké popsat tu cestu, po které jsem šla během následujících pěti let. Zjistila jsem, ţe mnoho věcí, které dělám nebo nedělám je „špatně“. Jednu věc po druhé jsem tedy začala měnit. Cítila jsem, ţe pokud nebudu dělat ty věci, o kterých nám prorokyně řekla, abychom je dělali, pak budu „stát v odsouzení před Svatým Bohem“ a to jsem nechtěla. Chtěla jsem se Bohu zalíbit. Chtěla jsem být spasena. Ale čím více jsem konala, tím více jsem musela ještě konat. Pokaţdé, kdyţ jsem „přemohla“ jednu věc, zjistila jsem, ţe musím „přemoci“ věc další. Stala jsem se na sebe ve všem, co jsem mluvila a konala, velmi přísná, protoţe jsem nechtěla Boha „neposlechnout“. Začala jsem být velmi přísná na svého syna, protoţe jsem chtěla, aby byl „dobrý“ a tak se mohl dostat do nebe. Byla jsem velmi náročná na svého manţela, protoţe jsem chtěla, aby i on byl spasený. Jistě si dovedete představit, jak to ztíţilo naše manţelství, ale já jsem věděla, ţe „následuji Pána“. Bůh musí být na prvním místě. Moje oddanost musí být nejdřív Bohu. Oddanost Bohu se projevuje tím, ţe dodrţujeme všechna pravidla. A tak jsem pokračovala. Začala jsem jíst tak, jak nám paní Whiteová řekla, abychom jedli. Nejedla jsem ţádné „nečisté“ maso – ve skutečnosti jsem se stala naprostou vegetariánkou. Nepila jsem ţádné kofeinové nápoje, nejedla čokoládu, vajíčka ani sýr, pila jsem sojové mléko místo normálního, nejedla jsem cukr – pouze med, jedla jsem pouze věci celozrnné a jedla pokud moţno co nejméně potravin, které prošly nějakým zpracováním. Černý pepř nebyl dovolen, ani jiná koření kromě těch, která byla vyrobena z bylinek. Ocet také nebyl povolen společně se vším, v čem byl obsaţen: kečup, majonéza nebo nakládané okurky. Téměř vše jsem vyškrtla. Nakonec, cukr a sýrovina nebo jiná strašlivá věc byla téměř ve všem, co se prodává! Jediné řešení tedy bylo vyrobit si to sám. Dokonce jsme začali jíst pouze dvakrát denně. Začala jsem měnit způsob oblékání. Nenosila jsem ţádné šperky ani se nelíčila. Zbavila jsem se všeho pěkného oblečení, jelikoţ nesplňovalo poţadavky prorokyně. Zahodila jsem každou knihu, film nebo hudbu, která nebyla podle přirozenosti Boţí (včetně Winnie the Pooh). I ty, které měli dojímavou, citovou hodnotu. Konec konců, byla ta kniha nebo film důleţitější neţ Bůh? Samozřejmě, ţe Bůh byl důleţitější a On chtěl,
2
abych se toho zbavila, ţe? Nakonec všechny tyto knihy a filmy nesplňovaly standard prorokyně. Zbavila jsem se i všech soutěţních her, které jsme měli. Konec konců, pokud někdo nemohl hrát šachy nebo dámu nebo konat jiné podobné sporty kvůli důsledku, jakým se soutěţení podepisuje na charakteru osobnosti, pak i jiné soutěţní hry budou mít jistě stejně škodlivý vliv, ţe? Stala jsem se velmi odsuzující ke kaţdému, kdo nevynakládal stejné „úsilí následovat Boha“, které jsem vynakládala já. Cítila jsem, ţe jsou slabí a nemají takovou odevzdanost Bohu, jakou jsem měla já. Cítila jsem, ţe kdybych se k nim přidruţila, některé z jejich „zlozvyků“ by se na mne nebo na moji rodinu mohly nalepit. A tak jsem byla velmi opatrná na výběr svých přátel (museli být jako já) a učila jsem svého syna dělat to samé. Tak moc jsem druhé odsuzovala, aţ jsem cítila, ţe musím svého syna „ochraňovat“ od členů naší rodiny, protoţe neviděli věci tak, jak jsem je viděla já a mohli by mému synovi dovolit konat některé věci, které jsem neschvalovala. I mnohé jiné věci jsem dělala. Dělala jsem tyto věci, protoţe jsem si myslela, ţe to ode mne chce Bůh. Myslela jsem, ţe dělání těchto věcí mne učiní přijatelnou v Boţích očích a pokud je činit nebudu, pak budu „stát odsouzena“. Myslela jsem, ţe musím být dokonalá, abych dosáhla spasení. Bůh mi dal úţasného manţela. Navzdory všemu tomu peklu, kterým se mnou musel procházet, tak se mnou nadále drţel (coţ není nic jiného neţ zázrak) a byl se mnou i v den, ve kterém jsem zkolabovala na posteli v závalu vzlykotu z duchovního vyčerpání. Drţel mne, zatímco já jsem plakala a plakala, protoţe jsem si uvědomila, ţe to všechno nezvládám. Nemohla jsem dělat všechny ty věci, které jsem si myslela, ţe po mně Bůh vyţaduje. Naslouchal mi trpělivě, zatímco jsem plakala, ţe nejsem dostatečně dobrá, abych šla do nebe, ţe Bůh mne nemůže spasit a ţe vím, ţe jsem stejně na cestě do pekla, takţe to všechno můţu vzdát a po cestě si uţívat. Bývala bych se Boha naprosto na místě vzdala, nebýt mého manţela, který mi se slzami v očích řekl, ţe nikdo z nás není dostatečně dobrý. Ţe není nic, čím bychom si my mohli zasloužit spasení. Ţe Boţí milost je to, co nás zachraňuje. To byl můj první opravdový pohled na milost Boţí, čehoţ jsem se přidrţela se zoufalstvím tonoucího člověka. V následujících čtyřech letech se stalo mnoho věcí. Byla to kamenitá cesta, ale naše manţelství se uzdravilo a já jsem učinila mnoho nezbytných opatření jako rodič. Církevní zákony jsem stále dodrţovala, ale ne uţ tak striktně jako předtím. Začala jsem důvěřovat Jeţíši, ţe vyplní můj nedostatek. Oba dva jsme se stali velmi aktivními v církvi. Můj manţel se stal diákonem a později starším sboru. Já jsem byla diákonka, vedoucí jednoho dětského oddělení a osobní sekretářkou duchovenstva. Měla jsem také spoustu jiných prací a pozic jako vedoucí. Oba dva jsme seděli v církevní lavici. Oba dva jsme byli velmi respektovaní a milovaní naší církevní rodinou. Nakonec jsem začala cítit, ţe jsem našla duchovní pokoj. Aţ jednoho večera minulého listopadu bylo toto pozlátko pokoje roztříštěno. Můj manţel začal s něčím duchovně zápasit, aniţ bych o tom věděla. Byly některé věci, které ho stále znepokojovaly. Pokud paní Whiteová byla prorokem, a pokud to, co řekla, bylo přímo od Boha, pak pokud jsi ji neposlechl v kaţdém ohledu, neposlechl jsi Boha? Jak a 3
proč si někdo můţe „vybrat“, které z jejích nařízení je důleţité a musí být následováno a které důleţité není a můţe být nerespektováno nebo jinak vysvětleno? A co například její prohlášení, ţe kdyţ například jdeme k volbám, tak jsme „spoluúčastníci jejich hříchů, které oni páchají ve svých úřadech.“ (Christian Education str. 475); a „uviděla jsem, že správci Páně nemají povinnost pomáhat těm lidem, kteří setrvávají v požívání tabáku, čaje, kávy.“ Testimonies Vol.1, p.20-24 (Kdy Jeţíš někomu řekl „pomůţu ale, pokud?“); a „Všichni opravdoví následovníci Ježíše budou mít oběti, které musí vykonat. Bůh je bude zkoušet, aby otestoval opravdovost jejich víry. Bylo mně ukázáno, že opravdoví následovníci Ježíše se zřeknou pikniků, rozdávání (donations), přehlídek, a jiných shromáždění za účelem potěšení. Tam Ježíše nenajdou, a není tam žádný vliv na zaměření se na nebeské věci a nepomůže jim v růstu v milosti.“ Testimonies, vol.1, p.288; a „Praktikuji opravdovou zdrženlivost ve všech věcech? Je moje dieta taková, abych mohla vykonat největší dobro?“ Pokud si na tyto otázky nedovedeme odpovědět, pak prohlašuji, že stojíme před svatým Bohem odsouzeni“.Counsels on Diet and Foods, p. 10,20; a zvláště: „Ti, kteří přijali Spasitele, jakkoliv upřímné jejich obrácení je, by nikdy neměli být učeni, aby říkali nebo se cítili, že jsou spaseni.“ Christ’s Object Lessons,p.155 Můj manţel s tímto zápasil. Neměl žádnou jistotu spasení. Není ţádná jistota spasení ve strachu. Tam, kde je odsouzení, je pouze strach. Byl připraven pozdvihnout ruce k nebesům v zoufalství a naprosto se Boha vzdát, protoţe věděl, ţe nikdy nebude „dostatečně dobrý“ na to, aby byl spasen. Po celé dva týdny prosil Boha, aby mu dal něco, cokoliv, nějaké ujištění, ţe bude spasen. Zatímco pozorně četl Bibli, verše jakoby z Bible začaly vyskakovat jeden za druhým. Verše, které jiţ četl milionkrát, verše, které si pamatoval, byly to ale verše, jejichţ významu si nevšiml. Verše jako „…kdokoliv v něho věří, nezahyne, ale bude mít ţivot věčný,“ a „Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět spasil skrze Něho,“ a „A proto, jiţ není žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Jeţíši.“ O tomto zápasu jsem naprosto nic nevěděla. Ale ten večer minulého roku v listopadu přišel můj manţel domů, otevřel Bibli a ptal se mne, co všechny tyto verše o víře v Krista a spasení znamenají. Ukázal mi jiné verše, které mluvily o Kristu jako o „konci zákona všem, kteří věří“ a verše o tom, ţe „království nebeské není v jídle a pití, ale v lásce, pokoji a v radosti v Duchu svatém“. Dala jsem mu všechny odpovědi, kterým jsem se naučila: „Ano, my věříme, ţe Jeţíš nás zachraňuje, ale…“ a „Jediné zákony, které Jeţíš naplnil, byly obětní (pozn překl: také pouţívají slova jako obřadní nebo ceremoniální) zákony…“ Odpověděl mi jednoduše: „To není to, co je tam psáno. Ukaž mi, kde v Bibli se říká, ţe Kristus naplnil pouze zákony obětní a ţe ke spáse je třeba něco víc neţ víra.“ Přiměl mne, abych pro svoje odpovědi pouţila pouze Bibli. Bez proroka. Myslela jsem si, ţe to bude bez problému. Tak jsem s jistotou začala hledat. Odpovědi na tyto otázky jsem znala po celý svůj ţivot a byla jsem učena, ţe mají biblický podklad. Věděla jsem, ţe odpovědi, které jsem hledala tam jsou… někde. Po celé týdny jsem se nakláněla nad Biblí, vyzbrojena pouze konkordancí. Studovala jsem kaţdý verš, který jsem mohla najít, který pojednával o Zákoně a spasení, o věření a víře. Na kaţdý verš jsem studovala odkazy. Čím více jsem studovala, tím více jsem byla zmatena. Začala jsem vidět spoustu rozporů mezi tím, co jsem byla po celý svůj ţivot vyučována a tím, co ve skutečnosti říkala Bible. Poté jsem zcela náhodně přišla ke smlouvám. Začala jsem si uvědomovat, ţe je tam Nová smlouva a Stará smlouva. Tohle pro mne bylo něco zcela nového a nevěděla jsem, jak s tím naloţit. Co vůbec ta smlouva je? Bylo to něco, o čem jsem moc mluvit neslyšela a nic jsem o tom nevěděla.
4
Podívala jsem se na kaţdý verš, který jsem našla a který mluvil o smlouvách. Přede mnou se začal rýsovat obrázek, který mne vyděsil. Uvědomila jsem si, ţe Stará smlouva se všemi nařízeními, spolu s Desaterem, ukazovala na Krista a ţe na kříţi Kristus naplnil tu Starou smlouvu v její celosti a ukončil její poţadavky. Poté ustanovil Novou smlouvu a nahradil tak tu Starou. Nová smlouva vyţaduje víru v Něho. Kdyţ věříme, přijímáme Ducha svatého. Začala jsem si uvědomovat, ţe to není o tom, co děláme nebo neděláme, není to o tom, co jíme nebo nejíme; to, co nás staví do správného vztahu s Bohem je pouze to, že věříme v Jeho Syna Ježíše. Začala jsem si uvědomovat, ţe „být dobrý“ nebo „konat dobré skutky“ je pouze přirozený výsledek, který se děje kvůli přebývání Ducha svatého ve mně“. Milování svého bliţního je pouze přirozeným odrazem Boží lásky ke mně. Uvědomila jsem si, ţe moje spasení není „víra plus skutky“, ale „pouze víra“ od začátku aţ do konce. Poprvé v ţivotě jsem začala vidět velikost toho, co pro mne Kristus vykonal na kříţi. Uvědomila jsem si, ţe na sebe nevzal pouze moje hříchy, ale také tu věc, která mne jako hříšníka odsuzuje – zákon! Poprvé ve svém ţivotě jsem uviděla pravé evangelium! S tímto jsem přišla ke svým rodičům. Zeptala jsem se je na smlouvy. Nic o tom nevěděli. Řekla jsem jim, co jsem našla a oni se nahněvali. Mysleli si, ţe jsem podvedena a vedena satanem. Doufala jsem, ţe spolu se mnou budou studovat a pomohou mi najít odpovědi na moje otázky. Byla jsem zklamaná. Ukázala jsem jedné své důvěrné přítelkyni, co jsem objevila. Řekla mi: „Mýlíš se. Nevím proč se mýlíš, prostě jen vím, ţe se mýlíš.“ Doufala jsem, ţe se mnou bude studovat a pomůţe mi nalézt odpovědi na mé otázky. Doufala jsem, ţe mi pomůţe to vše vyřešit, ale neučinila tak. Znovu jsem se postavila na vlastní nohy. Pokračovala jsem ve studiu a zkoumala každou otázku, která mne napadla, abych nalezla svůj omyl. Znala jsem všechna běţná vysvětlení a teorie CASD a také dost jiných, abych dovedla podpořit naši věrouku. Studovala jsem všechny naše doktríny – skrz na skrz. Byla jsem dobrou adventistkou. Začala jsem si myslet, ţe mi určitě něco musí scházet. Něco, co způsobí, ţe řeknu: „Ó, uţ to mám! Tak to je to, proč děláme to, co děláme a věříme,.“ Studovala jsem kaţdý verš, který mne jen napadl, který jsme pouţívali k podpoře CASD doktrín a věrouk, které si však protiřečily s tím, co jsem viděla v Bibli, a zjistila jsem, ţe každý z těchto veršů byl vytržen z kontextu. Tohle mne opravdu suţovalo! Netrvalo to dlouho a uvědomila jsem si, ţe ať uţ se mi to líbí nebo ne, musím prověřit prorokyni. Mezi paní Whiteovou a Biblí jsem viděla spoustu velkých protiřečení si. Buďto jsem vůbec nechápala to, co Bible říká a nebo nebyla prorokem! Nechtěla jsem být svedená. Je to závaţná věc odmítnout jakéhokoliv velkého Boţího proroka. Je to ale také závaţná věc přijmout za proroka někoho, kdo jím není – falešného proroka. Takţe jsem ji podle biblického testu, jak poznat pravého proroka od falešného, testovala opatrně a s modlitbou. Neprošla ani jedním testem. Kdyţ jsem si uvědomila, ţe vše, čemu jsem po celý ţivot byla učena, je falešné, chtělo se mi opravdu zvracet. Byly chvíle, kdy jsem se cítila tělesně tak špatně, ţe kdybych měla ve svém ţaludku nějaké jídlo, pak bych ho vskutku vyzvracela. Byly stavy, kdy na mne jakoby zaútočila panika a cítila jsem, ţe jen stěţí mohu dýchat. Měsíce jsem nemohla klidně spát, protoţe jsem se ještě před úsvitem probouzela a volala k Bohu, aby mne pevně drţel. Byly dny, kdy jsem stěţí mohla jíst jídlo. Téměř kaţdý den jsem plakala. Měla jsem velké deprese. Jak je vůbec moţné, ţe věci, kterým jsem byla učena, jsou špatné? Jak je 5
moţné, ţe věci, kterým jsem tak dlouho svého syna opatrně vyučovala, jsou špatné? Jak je moţné, ţe věci, které jsem ve svém ţivotě tak střeţila, jsou špatné? Jak můţe být církev, kterou jsem tak moc milovala, špatná? Byla jsem z toho vyděšena! Znala jsem dost dobře učení CASD. A neshodovalo se to s tím, co jsem našla v Bibli. Věděla jsem, ţe to, co jsem nacházela v Bibli, jde proti paní Whiteové. Věděla jsem, ţe být členem CASD a přitom nevěřit v paní Whiteovou, je nepřijatelné. Věděla jsem, ţe to, co jsem nacházela v Bibli, udeřilo přímo do základů mnohých našich církevních doktrín – víry ve Whiteovou jako proroka, sobota ţe je pečetí Boţího lidu v posledních dnech, zachovávání soboty ţe je poţadavkem ke spasení, čistá a nečistá jídla ţe jsou poţadavkem ke spasení, vyšetřující soud, učení o svatyni a rok 1844, záměr zákona v našich ţivotech, záměr mise Kristovy na zemi a to co vykonal, a základní evangelium. Věděla jsem, ţe to, co nalézám, jde téměř proti všemu, čemu jsem byla duchovně učena. A věděla jsem, co mě to bude stát, pokud o něčem z toho promluvím. Cokoliv. Věděla jsem, ţe mám dvě volby. Zůstat stát pouze na Kristu a Bibli, a nebo stát na učení Whiteové a nechat ji vyloţit Bibli za mne. A obojí jsem dělat zároveň nemohla. S manţelem jsme měli spoustu otázek! Ukázali jsme naše studium sestře mého manţela a jejímu manţelovi, abychom viděli, co si o tom budou myslet. Vystrašilo je to a začali studovat tyto věci také. (Mají mocné svědectví.) Po několika týdnech můj manţel, já, sestra mého manţela a její manţel jsme vzali náš objev k rodičům mého manţela, abychom viděli, jestli budou schopni nás napravit a všechno zase vrátit do „normálu“. Těţce se pokoušeli nás pochopit, ale skutečně je to naštvalo. Cítili, ţe jdeme proti církvi a jsme podvedeni satanem. Byl únor. Můj manţel se rozhodl, ţe učiní průzkum, jestli jsou kdekoliv nějaké jiné církve, které věří a vyučují smlouvy způsobem, jakým je chápeme my. Kdokoliv byl kdy členem CASD ví, jak velmi sporné to je prozkoumávat jiné denominace. Vyučuje se totiţ, ţe kdokoliv nepřijal „pravdu“ tak, jak ji vidí oni, bude zatracen. Jejich zvláštní mise od Boha je „spasit“ ostatní křesťany tím, ţe je přivedou do své denominace. Tak je spasení pouze v CASD. Takţe pro člena CASD jít někam jinam do církve, znamená „chodit po satanově území“, vydat se jeho vlivu a tak se otevřít jeho svodu. Takţe aby někam takhle šel, jen dokazovalo, jak „vykolejení“ jsme byli. Takţe jednoho nedělního rána můj manţel vyrazil, aby navštívil církev. Nevěděl, do které má namířeno, ale skončil v jedné nedenominační církvi (svobodné sbory). Do dnešního dne věřím, ţe ho Bůh do této církve vedl, protoţe kdyţ se na své první bohosluţbě posadil v lavici, všiml si, ţe právě ten den začínají v církvi nějaké série vyučování. A jedna z nich byla ohledně smluv; bylo to přesně to, co jsme studovali my! Dostavil se na tohle vyučování, a kdyţ přišel domů, byl tak nadšený! Příští týden jsem šla spolu s ním, a kdyţ jsme se účastnili těchto vyučování, během několika týdnů jsme si začali myslet, ţe přece jenom nejsme blázni! Ţe existují i jiní lidé, kteří pochopili ty smlouvy a Bibli tím způsobem, kterým jsme jim rozuměli i my! Bylo to tak povzbuzující pro nás, ţe jsme našli někoho, kdo pochopil věci stejně jako my! A nedělní bohosluţby byly tak naplněny Duchem! Byly to jako chladné vody omývající moji vyprahlou duši! Kaţdá bohosluţba byla pro nás jakoby šitá na míru. Nebyl v ní ţádný formalismus, ţádná tradiční okázalost, ţádné odsuzování nebo povznesenost, prostě jednoduché křesťanské uctívání Úţasného Mocného Jeţíše, který mne miloval BEZPODMÍNEČNĚ! BEZPODMÍNEČNĚ! Aţ do té doby jsem nikdy necítila, ţe mne Bůh miluje 6
bezpodmínečně! Najednou jsem viděla Jeţíše tak VELIKÉHO! VĚTŠÍHO neţ zákony a nařízení, VĚTŠÍHO neţ moje selhání, VĚTŠÍHO neţ moje strachy, VĚTŠÍHO neţ můj hřích! Věděla jsem, ţe viděl hlubiny mojí duše a On MNE MILOVAL TAKOVOU, JAKÁ JSEM! Uvědomila jsem si, ţe nemám co dělat ve vedoucích pozicích v CASD. Měla jsem tam příliš mnoho nezodpovězených otázek. Rezignovala jsem na svou pozici osobní duchovní sekretářky, rezignovala jsem z církevního výboru a poţádala jsem, aby za mne našli náhradu ve třídě v Kindergarten do konce května. Také jsem naplánovala vyškrtnutí svého jména ze školního výboru ke konci školního roku. Můj manţel také cítil, ţe potřebuje odejít ze své pozice staršího. Nikomu jsme ale neřekli proč. Asi po dobu dvou měsíců jsme navštěvovali CASD v sobotu a nedenominační církev v neděli. Rozdíly mezi těmito dvěma církvemi ve chvále a ve věrouce byly ohromující. Bylo to čím dál těţší chodit o sobotách do CASD a slyšet verše vytrţené z kontextu. V neděli vzali Bibli do rukou a brali ji přesně tak, jak je napsaná. V sobotu jsme šli do církve s lidmi, kteří cítili, ţe mají všechny správné odpovědi a cokoliv, co se odlišuje od těchto odpovědí, je jistě špatné. V neděli jsme šli do církve s lidmi, kteří neprohlašovali, ţe vědí všechny odpovědi, kteří studovali, aby se něco nového naučili a byli dychtiví slyšet jiný náhled, i kdyţ se od toho jejich odlišoval. V sobotu jsme šli do církve s lidmi, kteří si nasadili plastické úsměvy a plastické obličeje a předstírali, ţe jsou uvnitř dokonalí a všechno mají. V neděli jsme šli do církve s lidmi, kteří otevřeně přiznávali a sdíleli své osobní problémy a boje, byli ale bezpodmínečně milováni a přijati navzdory všemu tomu a byli podporováni, modlili se za ně a byli povzbuzováni ostatními, kteří otevřeně přiznávali své vlastní boje. V sobotu jsme šli do církve, kde byla spousta zdvořilosti a formalismu. V neděli jsme přišli ve stylu – tak jak jsme – tím způsobem – jak tě Bůh stvořil – a chval Ho – protoţe On tě tak stvořil. V sobotu jsme šli do církve, abychom slyšeli o všech těch nařízeních, která musíte konat, abyste byli správně s Bohem a přijali Boţí poţehnání a přízeň. V neděli jsme šli slyšet, ţe jsme spaseni milostí navzdory našim pádům a ţe Boţí láska a milost k nám je bezpodmínečná. Věděla jsem, ţe moje studium mě přivedlo do bodu, ve kterém jsem se musela vydat buďto jednou nebo druhou cestou. Věděla jsem, ţe nemohu pokračovat po obou cestách. Byly tak odlišné. Ale já jsem nechtěla udělat chybu. Chtěla jsem dělat to, co učí Bible. Pouze jsem chtěla následovat Jeţíše kamkoliv mne povede. Tak jsem shromáţdila svoje poznámky a spolu s manţelem jsme sdíleli naše otázky s pastorem, třemi dalšími pastory CASD, které jsme znali, staršími naší církve a naší rodinou. Stále jsem zoufale chtěla, aby aspoň jeden z nich ukázal na něco, co jsem opominula, abych mohla vrátit vše, aby to bylo zase jako předtím. Stále jsem nemohla plně přijmout tu myšlenku, ţe téměř vše, čemu jsem byla vyučena a čemu jsem věřila, je falešné! Ale kdyţ jsme předkládali naše otázky a verše, které jsme k nim přiloţili, namísto toho, aby nám naše chyba byla ukázána z Bible, byli jsme obviněni z toho, ţe stavíme učení na jednom nebo dvou verších, ţe se vymlouváme a ţe jsme ve vzpouře, a bylo nám řečeno naším pastorem, ţe NIKDO nevěří smlouvám způsobem jako je vidíme my a ţe pokud takto věříme, pak musíme zaloţit svoji vlastní církev. Našim přátelům bylo pastorem řečeno, aby s námi nemluvili, ani se k nám nepřidruţovali. Pastor se s námi setkal jen jednou. Bylo to spíše jako u soudu neţ na biblickém studiu. Bylo nám dovoleno pouze „ano“ a „ne“ a nebyl dán ţádný čas na vysvětlení nebo diskuzi. Podruhé, kdyţ nás viděl, snaţil se nás přinutit, abychom rezignovali z členství v církvi. Řekl nám, ţe se můţeme odhlásit dobrovolně nebo ţe vše bude detailně řešeno v církevní pracovně, kde budeme skrze hlasování vyloučeni. Bylo 7
nám ve skutečnosti řečeno, ţe jdeme do pekla a našeho syna bereme s sebou. Ţádný ze starších se s námi nesnaţil naše otázky prostudovat. Nedostalo se nám ţádných zdravých biblických odpovědí na žádnou naši otázku. Pouze obviňování, překroucené verše, vyhroţování a výmluvy. Nakonec jeden pastor z jiného města si s námi sedl k Bibli a snaţil se s námi studovat naše otázky. Ve skutečnosti se s námi shodl na mnoha bodech a snaţil se nás v našem studiu podpořit, ale i on musel spoléhat na Whiteovou, aby nám odpověděl. Ale nakonec se upřímně snažil, aby zodpověděl naše problémy a otázky, a za to ho mám ráda. Najednou s námi bylo zacházeno tak, jako bychom měli nějakou hroznou nemoc. Ze všech našich přátel POUZE JEDEN se svojí manţelkou přišel a zeptal se nás, co se to děje. Poţádali nás, aby s námi mohli studovat (aby nás napravili). Řekli nám, ţe nás milují a ujistili nás, ţe VŢDY budeme přátelé, ţe NEZÁLEŢÍ NA TOM, CO SE STANE. Nikdo si nedovede představit, jak moc to pro nás v ten čas znamenalo! Po více jak roce intenzivního studia a pěti měsíců debatování s našimi církevními vedoucími, jsme s manţelem zaujali konečné stanovisko. V srpnu jsme s manţelem poţádali o to, aby naše jména byla vymazána z členství CASD. Našla jsem pravou svobodu v Kristu! Jsem svobodná číst Bibli a vzít ji tak, jak je psaná, místo toho, aby ji církev nebo prorok vykládali za mne a říkali mi, co je Boţí vůle pro můj ţivot. Jsem svobodna vloţit svoji víru v mého Spasitele a ne v seznam nějakých nařízení. Jsem svobodna od nepříjemných obav, jestli jsem dostatečně dobrá a od strachu z nějakého dlouho zapomenutého hříchu, který jsem nevyznala, nějakého hříchu, který mne odsoudí na soudu. Moje spravedlnost teď pochází z Krista, není to spravedlnost mého konání, a vím, ţe jsem CELE přikryta. Mohu odpočívat v ujištění, ţe Jeţíš mne dostane do nebe, ne proto, ţe jsem toho hodna, ale proto, ţe mne miluje a zaplatil výkupnou cenu za moji duši. Budu spasena, protoţe On řekl, ţe pokud v Něho budu věřit, budu spasena. Mohu Ho vzít za slovo. Teď o sobě vím, ţe patřím Kristu a jenom Kristu. 23 října roku 2005 jsem byla pokřtěna do Krista. (Římanům 6:3) Můj křestní slib říká, ţe jsem hříšník, ale ţe věřím, ţe Kristus je můj Spasitel, a věřím, ţe není nic, čím bych si mohla zaslouţit své spasení. Ţe jsem spasená milostí, ne skutky. Byla jsem pokřtěna do Krista, ne do církevní denominace, ne do seznamu nařízení a pravidel, ne do oddanosti nějakému prorokovi. Byla jsem pokřtěna do pravého evangelia, ne do falešného evangelia. Stojím pouze na Kristu a na Bibli a nenechám si nějakou osobou nebo organizací nebo prorokem vykládat Bibli za mne nebo nechat si říkat Boţí vůli pro můj ţivot. Můj manţel byl také pokřtěn spolu s jeho sestrou, jejím manţelem a její dcerou. Můj syn to také zvaţuje. Bylo to velmi těţké putování. Musela jsem se postavit proti falešnému evangeliu „víry plus skutky“, proti celé církevní denominaci a proti 37 letům falešného náboţenského učení. Ztratila jsem téměř všechny své přátele, svoji pověst a svoji důstojnost. Ztratila jsem církevní rodinný ţivot a vztahy. Musela jsem zapřít víru svého dětství a zranit rozsáhlé rodinné svazky. Odstranila jsem své jméno z členství církve, ve které jsem byla vychována a kterou jsem vroucně milovala. Ale jako Pavel říká: „Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista a byl shledán v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je skrze víru Kristovu, tu spravedlnost, která je z Boha a spočívá ve víře.“ ( Filipským 3:7-9). 8
Bylo to zajímavé putování. Bylo to bolestivé, ale stojí to všechno za to, získat takový pokoj a odpočinek, který jsem našla v Kristu. Vím, ţe to putování ještě neskončilo. Teprve začalo. Setkala jsem se s Bohem, s Jeţíšem, podivuhodným Spasitelem, kterého jsem nikdy neznala. Musím se ještě mnohému učit. Sotva jsem začala. Dokud je můj Jeţíš se mnou, je mi jedno kam mne toto putování zavede anebo co se stane cestou. A vím, ţe On je se mnou, protoţe On to zaslíbil: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.“ (Mat 28:20). Aktualizace: Ti přátelé, kteří s námi chtěli studovat, tak učinili. Právě teď objevují ty stejné věci v Boţím slově, které jsme objevili my. Teď kladou své vlastní otázky. Postupně oslovili další naše přátele, kteří se s námi předtím báli promluvit kvůli tomu, co jim pastor o nás řekl. Naše studijní skupinka roste. Modlete se, aby i oni našli svobodu v Kristu. Překlad Lubomír Zimmer
MŮJ DOPIS PŘÁTELŮM Berit Fischerová Jmenuji se Berit Fischerová, je mi 32 roků a ţiji v Norsku. Jsem provdaná za mého manţela Augusta a společně máme dvě děti, Christopher (3 a ½ roční) a Christine (dvouměsíční). Momentálně jsem na mateřské, ale později budu pokračovat ve svém oboru jako zdravotní sestra. Oficielně jsem opustila církev adventistů v říjnu roku 2006, ale moje cesta ven začala šest měsíců předtím, poté co jsem v této církvi strávila polovinu svého ţivota. Je pro mne poctou a privilegiem sdílet s vámi svůj příběh, a chválím Boha za to, ţe z mých očí odstranil tu roušku! Teď mám takovou touhu po Jeţíši a radost z toho, ţe jsem křesťankou, jakou jsem nikdy nezaţila! Bůh je věrný! Filipským 3:7: „Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista a byl shledán v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je skrze víru Kristovu, tu spravedlnost, která je z Boha a spočívá ve víře.“ Během několika uplynulých měsíců se stala spousta věcí, o kterých bych se s vámi se všemi chtěla podělit. Chtěla bych se s vámi sdílet o tom, co způsobilo, ţe jsem začala revidovat své porozumění Bible, které naprosto změnilo můj postoj vůči adventismu. Řeči 9
o tom, ţe jsem opustila církev, jistě zanechá některé s otazníkem proč; a proto chci kaţdého z vás informovat osobně a vysvětlit co způsobilo, ţe jsem takové rozhodnutí učinila. Doufám, ţe vás můj úvod příliš nevystrašil, ale ţe tento dopis budete číst s otevřenou myslí, a pro naše dlouhodobé staré přátelství, prosím, snaţte se pochopit moje myšlenky. Chci hned na začátku ujistit všechny, ţe nechci útočit na církev ani na ničí víru. Tohle je moje osobní zkušenost, a povzbuzuji kaţdého, aby pod vedením Ducha svatého sám studoval tyto věci. V roce 1992 jsem byla pokřtěna a strávila jsem 8 let jako studentka a spolupracovnice v různých školách ve spojitosti s církví. Byla jsem velmi dobře vzdělaná v tom, čemu církev věří a za čím stojí. Jedna z věcí, které jsem se naučila, bylo proč a jak adventisté chápou dopis Galatským odlišně od ostatních denominací. Zhruba před půl rokem jsem dostala dopis od někoho, koho si velmi cením. Byla to pro mne výzva, jelikoţ si to protiřečilo s tím, co jsem se o dopisu Galatským doposud naučila. Byla jsem povzbuzena, abych studovala tuto epištolu celou, a právě tato studie změnila moji křesťanskou zkušenost! Přišla jsem ke kříţi a pochopila jsem více z toho, co pro mne Jeţíš opravdu vykonal. Studium dopisu Galatským mne dále vedlo k dalšímu studiu ohledně smluv. Tento předmět byl něco, o čem jsem doposud věděla jen velmi málo. Za pomoci Bible, konkordance a vedení Ducha svatého, kterého nám Jeţíš zaslíbil, ţe nás povede do celé pravdy, se pomalu začal před mýma očima objevovat celý obrázek. Prozkoumala jsem na toto téma více jak 150 biblických textů a po dlouhém čase se mi studium Bible stalo zajímavé a ţivé. Pročítala jsem velkou část Nového zákona znovu a znovu. Knihy a kapitoly jako Galatským, Římanům, 2 Korintským 3, Efezským 2, a Koloským.2 mne naučily nové věci. Adventismus učí, ţe Jeţíš zrušil ceremoniální zákony; zatímco druhá část zákona – Desatero – je stále pro křesťany platná, jak prohlašují. Nová smlouva jasně učí, ţe Stará smlouva pominula a jiţ NEMÁ platnost. Zákon byl oddělující zdí mezi Ţidy a pohany a Jeţíš přišel, aby tuto zeď strhl dolů (Efezským 2:11-22). Zákon byl vychovatelem, který je měl vést ke Kristu, a tak jak Galatským 3 říká, jelikoţ Kristus přišel, jiţ pod tímto vychovatelem nejsme. Zaměřovat se tedy stále na Zákon znamená, ţe jsme nenašli Krista a nepřijali jsme Jeho oběť za nás. Tohle je VELMI důleţité pochopit! Kdyţ jsem o těchto smlouvách začala číst, přišla jsem k bodu, ve kterém jsem uviděla, ţe Desatero přikázání je součástí celého Zákona, kterému Jeţíš přišel učinit konec. Byla jsem tím naprosto šokována! Prohlašovat, ţe výraz „Zákon“ znamená Desatero přikázání, jak jsem to doposud chápala, není správné, jelikoţ Desatero představuje pouze část Zákona a nikdy není nazváno Zákonem samo o sobě. Nicméně slovo „Desatero“, je pouţito třikrát ve Starém zákoně (Exodus 34:28, Deuteronomium 4:12,13, Deuter.10:4,5), kde je nazváno SMLOUVOU! Desatero je definováno jako smlouva mezi Bohem a Izraelem a sobota byla znamením této smlouvy (Ex. 31:16-18). Přemýšlela jsem o tom, ţe jestliţe je pravda, co říká epištola Ţidům 8 o odstranění zákona, tak obsah a znamení této smlouvy musí být odstraněno také. Vše, co se týkalo té Staré smlouvy, je odstraněno a nemá pro křesťana ţádnou důleţitost. Velmi mne šokovalo, kdyţ jsem zjistila v Bibli, ţe pochopení čistých a nečistých pokrmů, desátky a dodrţování soboty jsou učení převzatá ze Starého zákona a NEMAJÍ v Novém zákoně ţádný podklad! Nejdříve jsem tomu nemohla uvěřit a vracela jsem se k tomu několikrát, abych si vše znovu ověřila. To přece nemůţe být pravda, myslela jsem si; Desatero ţe je odstraněno? Jak tedy Bůh způsobuje, aby lidé porozuměli tomu, co je 10
správné nebo špatné? A také sobota je část přikázání, a jistě je stále platná, jelikoţ zákon o neděli má přijít! (Podle učení adventistů) Jak tohle jen můţe být? Přemýšlela jsem a modlila se k Bohu, aby mne skrze svého Ducha vyučoval, tak jak to zaslíbil. Duch svatý mne poté vedl od jednoho biblického textu k druhému, a byla jsem udivena, jak mi Bůh zjevil svoji milost a moc skrze svoje Slovo. Jeden z klíčů, který jsem našla, bylo to, kdyţ Jeţíš mluvil k učedníkům a představoval jim Novou smlouvu (Večeře Páně Jan 13). Tak jako bylo Desatero připojeno ke Staré smlouvě, tak Jeţíš teď připojil nové přikázání k Nové smlouvě: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého.“ (Jan 13:34) Tímto dal Jeţíš svým následovníkům ještě vyšší standard, a On také zaslíbil, ţe Jeho milost je uschopní, aby tímto svatým ţivotem ţili (Titus 2:11-15). Přesto jsem stále chtěla dokázat z Nového zákona, ţe sobota stále platí. „Byla jsem přece ve dvou biblických školách a znám všechny texty, které to dokazují,“ myslela jsem si. Ale kdyţ jsem otevřela konkordanci, byla jsem překvapena, jak málo textů je v Novém zákoně ohledně soboty. A po přečtení většiny dopisů a evangelií jsem měla spoustu otázek, jestli je dodrţování soboty stále poţadováno: Proč není čtvrté přikázání v Novém zákoně alespoň jednou citováno? Proč je tomu tak, ţe nikde v Novém zákoně není porušování soboty odsouzeno jako hřích? Pokud je dodrţování soboty tak důleţité pro následovníky Jeţíše, proč to Jeţíš nezmínil v kázání na hoře anebo kdekoliv ve svém učení? Proč Jeţíš nebo apoštolové včetně Pavla nepřikázali dodrţování soboty? Proč není sobota zmíněna v knize Zjevení, pokud má hrát tak důleţitou roli v poslední době? Zajímavé bylo číst Skutky 15. Po rozepři mezi prvotními křesťany ohledně evangelia a zákona, se apoštolové shodli na tom, co budou pohany učit. „Duchu svatému i nám se totiž zdálo dobré, nevkládat na vás žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí: abyste se zdržovali od toho, co bylo obětováno modlám, od krve, od masa zardoušených zvířat a od smilstva. Budete-li se chránit těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi." (Skutky apoštolské 15:28,29) Dodrţování soboty, desátky a nečistá jídla nebyly zjevně zmíněny jako nezbytná věc! Jeţíš také nepřikazoval dodrţování soboty; řekl, ţe je Pánem také i nad sobotou a ţe máme přijít k Němu a nalézt odpočinek (Matouš 11:28). Ani Pavel neučil pohany a nové církve o dodrţování soboty, ani nikde nedodrţování soboty neodsoudil, ale „považuje všechny dny za stejně důležité“ (Římanům 14:5). Pavel vyjádřil váţné obavy o křesťany, kteří stále dbali na dodrţování dnů, měsíců a roků (Galatským 4:10) a varoval je před zákonictvím. Jako Pavel jsem přišla k pochopení, ţe všechny dny jsou stejné, kdyţ přijde na uctívání Boha. A proto není ţádná povinnost uctívání Boha v sobotu (ani ne v neděli) a není hříchem, kdyţ tak někdo nekoná. Mít den volna z práce a navštívit církev a být se svými přáteli bylo pro mne vţdy velikým poţehnáním a povaţuji to za důleţitou protiváhu k dnešní stresované společnosti. Ale v Bibli nemohu najít, ţe tohle je něco, co křesťan MUSÍ dělat teď nebo v posledním čase, aby byl spasen. (Adventismus učí, ţe pokud nepřijmete sobotu, pak přijmete znamení šelmy a ztratíte věčný ţivot.) Takţe po upřímném čtení všech textů o tom, co o sobotě říkají nebo neříkají, jsem uviděla ve světle nové Smlouvy, ţe dodrţování soboty ze Starého zákona (jako i mnoho 11
jiných věcí) bylo předobrazem Jeţíše! Sobota se naplnila v Jeţíši, a v NĚM mohu odpočívat 24 hodin denně po celý týden! Jeţíš je naším sobotním dnem odpočinku podle Ţidům 3 a 4. V těchto kapitolách je dána velká důleţitost vyjádření „dnes“, a ukazuje na ten pravý odpočinek, na Jeţíše, jehoţ Bůh chtěl svým dětem dát. V těchto posledních dnech historie tohoto světa si myslím, ţe větší důraz se má klást na osobu Jeţíše jako Stvořitele, a nikoliv na stvořený den. Bible vlastně neříká, ţe scházení se v neděli je znamením šelmy anebo ţe sobota je pečetí Boha. Věřte mi, byla jsem nad tímto objevem tak šokována, ţe jsem jen stěţí mohla uvěřit, ţe to vše je pravda. Musela jsem si zvolit buď věřit pouze Bibli a nechat ji, ať se sama vykládá, a nebo si Bibli nechat vyloţit skrze Ellen G. Whiteovou a následovat spoustu „dokazujících textů“, abych dostala „správnou odpověď“. Rozhodla jsem se věřit pouze Bibli a nevázat se k proroku s papeţskou autoritou. Jedním z mých logických závěrů bylo, ţe Ellen Whiteová vůbec nemůţe být pravým prorokem, jelikoţ dodrţování soboty, dávání desátků a vegetariánství připisuje spasitelnou důleţitost. (pokud mi nevěříte, pak mne poţádejte o odkaz a nebo se v jejích spisech o tom přesvědčte sami.) Toto uvědomění mne mentálně osvobodilo k tomu, abych se nakonec podívala na některé její kritiky. Přečetla jsem materiály pro a proti a skrze prozkoumávání Generálním Kongresem i jinými a bylo dokázáno, ţe EGW velmi mnoho věcí okopírovala z jiných zdrojů do svých vlastních spisů bez toho, aby se o tom zmínila. Dokonce o těchto věcech lhala a řekla, ţe to byla její vlastní slova! Její knihy obsahují spoustu protiřečení si s Biblí, a dokonce její vlastní spisy si protiřečí. Nesmyslné prohlášení o víře a ţivotním stylu a důkazy o věcech z jejího osobního ţivota a její „misii“ mi dalo spoustu pochybností a není moţné, abych v ní více věřila jako v proroka. Ellen Whiteová byla jediným zdrojem učení adventismu ohledně svatyně, roku 1844 a vyšetřujícího Soudu. Vzdala jsem se tohoto učení také. Po čtvrtletním studiu těchto témat si někteří z vás mohou myslet, ţe je to podivné, ţe jsem tak učinila, a proto vám chci v krátkosti sdělit, proč tuto věc nepovaţuji za biblickou. Zaprvé, NENÍ TO V BIBLI, a za druhé, tohle učení je PROTI BIBLI a evangeliu. Naprosto odmítám vysvětlení EGW a Uriah Smith’s, ţe smíření nebylo dokonáno na kříţi. Na kříţi Jeţíš zvolal: „Dokonáno jest“, a Bible je plná veršů, které ukazují na to, ţe spasení je skutečností od času kříţe a nikoliv od roku 1844! Je mnohem více problémů s učením adventismu na toto téma, ale to nechám na vašem vlastním studiu. To, ţe jsem zjistila, ţe většina věcí, ve které jsem věřila, není biblicky správná, ve mně zanechalo smíšené pocity. Není jednoduché opustit církev, se kterou jsem se tak ztotoţnila, ve které jsem byla vzdělána a se kterou jsem byla tak spojena. Chci ale opravdu patřit Bohu a následovat to, co říká Bible. Když jsem přijala to, že mnoho adventistického učení je nebiblické, bylo to, jakoby nějaké neviditelné břemeno ze mne spadlo! CÍTILA JSEM SE TAK UVOLNĚNĚ! Jsem spasená a mohu být křesťankou bez komplikované teologie EGW! Jeţíš zaslíbil, ţe pravda nás osvobodí, a chválím Ho za to, ţe mne osvobodil od zákonictví a falešného učení ! Z toho, co jsem studovala v Bibli, četla v knihách a na internetu, a ze svých zkušeností, rozhovorů a modliteb jsem došla k závěru, ţe se musím vzdát svého členství v Církvi adventistů sedmého dne, jelikoţ jiţ více nemohu věřit a podporovat jejich hlavní nauky. Není to jednoduché rozhodnutí, protoţe vím, ţe to zklame a zraní mnohé, coţ není v mém zájmu. Jsem vděčná za pomoc a podporu, kterou mi církev a její členové věnovali mnoha způsoby, a i kdyţ se jiţ nenazývám adventistkou, čas od času ji navštívím, jelikoţ můj manţel je stále jejím členem a já jsem tam vítaná. Děkuji za všechny krásné zkušenosti a 12
všechny nádherné lidi, které jsem během těchto let poznala, a jistě s vámi ráda zůstanu ve spojení! Pokud má někdo nějaké otázky nebo připomínky týkající se tohoto dopisu, prosím, ciťte se svobodní mne kontaktovat, a já ráda odpovím a nebo budu s vámi dané téma studovat, pokud budete mít zájem. Ţe církev adventistů je nějak „lepší“ neţ ostatní křesťané, jelikoţ právě oni mají tu „pravdu“ a ostatní křesťané se musí obrátit k adventistickému chápání (zvlášť ohledně učení o sobotě), aby byli ke konci spaseni, jsou postoje, které jiţ více nezastávám. Teď hledám nové místo, kde se mohu setkávat s ostatními věřícími a pokračovat ve svém růstu jako křesťanka. Aţ doteď jsem navštívila ve městě dvě různé církve a tyto návštěvy byly velice inspirující. Potkala jsem tam přátelské, duchovní a Jeţíše milující lidi. A způsob, jakým se modlili, na mně zanechal hluboký dojem; jejich modlitby byly jednoduché, ţivé a všeobsaţné. Tyto návštěvy pro mne odhalily neočekávanou zkušenost, jelikoţ jsem byla učena, ţe je to nebezpečné navštěvovat „Babylonské padlé církve“… Ty z vás, kteří o mne mají starost, jestli jsem naprosto nezbloudila, bych ráda ujistila, ţe Bůh zná moje srdce a ví, ţe mu chci náleţet a konat Jeho vůli. Raduji se ve spasení, které mi Jeţíš daroval a ráda bych slouţila Tomu, který je větší neţ všechny zákony a přikázání a je schopen mne učinit novým stvořením v Něm! V radosti Jeho spasení vaše přítelkyně Berit Fischerová Přeloženo z www.formeradventist.com Překlad Lubomír Zimmer
13
