VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
PROGRAM MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ VZTAHY OBOR MEZINÁRODNÍ OBCHOD
Právní úprava mezinárodní pozemní přepravy diplomová práce
Autor: Bc. Alena Pálková Vedoucí práce: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právní úprava mezinárodní pozemní přepravy zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.
………………………………. Alena Pálková
1
Děkuji tímto doc. JUDr. Zbyňku Švarcovi, Ph.D., vedoucímu diplomové práce, za poskytnuté konzultace, cenné rady a podněty, které mi výrazně pomohly při zpracování této práce.
2
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1
Prameny právní úpravy mezinárodní silniční přepravy ..................................................... 8 1.1
Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) ....... 8
1.2
Celní úmluva o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR ..................... 9
1.3
Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR). 10
1.4
Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) ....... 11
1.5
Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a specializovaných
prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP) .................................................................. 12 2
Aplikace hlavních pramenů právní úpravy mezinárodní silniční přepravy na Českou
republiku .................................................................................................................................. 13 2.1
Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) ..... 13
2.1.1
Rozsah platnosti ............................................................................................... 14
2.1.2
Osoby, za něž dopravce zodpovídá .................................................................. 15
2.1.3
Uzavření a provádění přepravní smlouvy ........................................................ 16
2.1.4
Odpovědnost dopravce ..................................................................................... 21
2.1.5
Reklamce a žaloby ........................................................................................... 24
2.1.6
Přeprava prováděná postupně několika dopravci ............................................. 25
2.1.7
Neplatnost ujednání, která jsou v rozporu s Úmluvou CMR ........................... 27
2.1.8
Závěrečná ustanovení ....................................................................................... 27
2.2
Podpůrně použitelné národní právo ......................................................................... 28
2.2.1
Kolizní úprava .................................................................................................. 28
2.2.2
Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním .................................. 30
2.2.3
Obchodní zákoník ............................................................................................ 30
2.3
Charakteristika přepravní smlouvy .......................................................................... 33 3
2.3.1
Přepravní smlouva ............................................................................................ 33
2.3.2
Vznik přepravní smlouvy ................................................................................. 34
2.3.3
Účastníci přepravní smlouvy a jejich základní povinnosti............................... 34
2.3.4
Podstatné části a pravidelná ujednání v přepravní smlouvě ............................. 36
2.3.5
Vzor přepravní smlouvy ................................................................................... 38
2.3.6
Porovnání vzorové smlouvy s reálnou smlouvou o přepravě věci mezi
tuzemským dopravcem a zahraničním objednatelem a zhodnocení její vhodnosti (viz. Příloha 1)………………………………………………………………………………...41 2.4 2.4.1
Lex mercatoria ................................................................................................. 44
2.4.2
Vztah INCOTERMS a přepravní smlouvy ...................................................... 44
2.5 2.5.1 3
Dodací podmínky INCOTERMS ............................................................................. 43
Aplikace karnetu TIR na Českou republiku ............................................................. 46 Vybírání cla v České republice ........................................................................ 46
Další smluvní typy v oblasti pozemní přepravy ............................................................... 48 3.1
Smluvní typy přepravní smlouvy v mezinárodní pozemní přepravě ....................... 48
3.2
Smluvní typy přepravní smlouvy definované českým právem ................................ 49
3.3
Smlouva zasilatelská ................................................................................................ 50
3.3.1
Mezinárodní zasilatelství – FIATA .................................................................. 50
3.3.2
Smlouva zasilatelská podle OBCHZ ................................................................ 52
3.3.3
§ 605 OBCHZ umožňující zasilateli, aby přepravu uskutečnil sám ................ 52
3.3.4
Další ustanovení smlouvy zasilatelské ............................................................. 52
3.3.5
Současný trend v zasilatelství .......................................................................... 53
3.4
Smlouva o nájmu dopravního prostředku ................................................................ 54
3.4.1
Smlouva o nájmu dopravního prostředku podle OBCHZ ................................ 55
3.4.2
Současný trend v oblasti smluv o nájmu dopravního prostředku ..................... 56 4
3.5
4
Smlouva o provozu dopravního prostředku ............................................................. 57
3.5.1
Smlouva o provozu dopravního prostředku podle OBCHZ ............................. 58
3.5.2
Současný trend v oblasti smluv o provozu dopravního prostředku.................. 59
Logistika v mezinárodním obchodě ................................................................................. 60 4.6
Požadavky na logistiku v současné době ................................................................. 60
4.7
Jak volit logistické prostředky ................................................................................. 61
4.8
Výběr vhodného typu dopravce ............................................................................... 62
Závěr ........................................................................................................................................ 63 Resumé ..................................................................................................................................... 66 Seznam použité literatury a informačních zdrojů .................................................................... 68 Přílohy Příloha 1 Contract Summary
5
Úvod Od dob, kdy lidé z celého světa začali cestovat, nejen za soukromými záležitostmi, ale zpočátku především z obchodních a pracovních důvodů, se doprava a potažmo logistika staly nezbytnou součástí jejich každodenního života. Z historického hlediska můžeme pozorovat silný rozvoj oblastí, které ležely podél hlavních dopravních tepen a tras. Doprava a přeprava tvoří nedílnou součást národní ekonomiky každého státu a v minulosti se významně podílely na rozvoji mezinárodní hospodářské kooperace a dělby práce. Od konce 20. století je možno je považovat za jednu z hnacích sil rozvoje a kvality světového obchodu.1 Výrazným znakem současné logistiky je růst počtu a kvality vztahů a vazeb jednotlivých článků logistického řetězce v globálním měřítku. Podobně jako i v jiných odvětvích ekonomiky je i v logistice patrný značný převis nabídky nad poptávkou. Jednotlivé subjekty hledají stále nové cesty, metody a prostředky, které by jim umožnily prosadit se v silně konkurenčním prostředí. Souběžně s trvalým nárůstem celkového objemu přepravovaného zboží se však stále naléhavěji objevuje potřeba přemístit zboží v přesně stanoveném množství a termínech, za přijatelné ceny, s minimálním ekologickým zatížením prostředí, a přizpůsobit se individuálním potřebám zákazníků. Cílem logistické činnosti je komplexní uspokojení specifických potřeb zákazníků v optimálním čase.2 Trend dopravy ve světě směřuje k harmonickému spojení rychlosti, bezpečnosti a hospodárnosti. V mezinárodní dopravě se využívá všech dostupných dopravních prostředků a cest. Největší objem přepravy připadá na námořní a leteckou dopravu, silniční a železniční se využívá především pro přepravu na menší vzdálenosti uvnitř států nebo mezi státy. Rostoucí objem dopravy s sebou sice přináší značné problémy v oblasti životního prostředí a bezpečí, s jejím rozvojem se však postupně díky vzniklým a vznikajícím mnohostranným dohodám v oblasti mezinárodní přepravy vzájemné vztahy zjednodušují, podmínky spolupráce zpřesňují a odlišné národní právní úpravy unifikují. 1 2
Novák, R. (1998). Mezinárodní kamionová doprava, s. 9 Černohlávková, E., Machková, H., Sato, A. a kolektiv (2007). Mezinárodní obchodní operace, s. 125
6
Mezinárodní doprava je velmi rozsáhlý a objemný sektor, a proto se v následující práci zaměřím pouze na oblast silniční přepravy a její aspekty. Za mezinárodní silniční dopravu se považuje doprava, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států, nebo doprava, při níž místo výchozí a cílové sice leží na území téhož státu, ale část jízdy se uskuteční na území jiného státu.3 Legislativu upravující oblast mezinárodní silniční nákladní dopravy můžeme označit jako přepravní právo. To tedy upravuje právní závazkové vztahy mezi účastníky přepravní smlouvy, zejména práva a povinnosti dopravce a odesílatele, včetně odpovědnosti dopravce a odesílatele, možnosti vyvinění, důkazního režimu, rozsahu náhradové povinnosti při odpovědnosti za škody a ztráty zásilky, za překročení dodací lhůty atd.4 Cílem práce je uceleně pojednat o pramenech právní úpravy mezinárodní silniční dopravy. V úvodní části je charakterizována celková situace na poli současné mezinárodní přepravy. Dále jsou zmíněny a stručně popsány příslušné multilaterální dohody s důrazem na Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). V druhé části jsou jednotlivé prameny detailně analyzovány ve vztahu k České republice. V práci budou stručně charakterizovány jednotlivé smluvní typy v oblasti pozemní přepravy, zaměřím se i na vzájemnou komparaci jednotlivých smluv a současné trendy a poznatky z praxe. Provedu také analýzu reálné přepravní smlouvy a její komparaci s teoretickými doporučeními o ustanoveních přepravní smlouvy. Prameny, dle kterých je postupováno také zahrnují a objasňují význam podpůrně použitelného národního práva, vlastních ujednání v přepravních smlouvách a dodacích doložek INCOTERMS.
3 4
Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, § 2 Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 18
7
1 Prameny právní úpravy mezinárodní silniční přepravy K pramenům právní úpravy mezinárodní dopravy řadíme jednak pravidla závazná, od nichž se nelze ani dohodou účastníků odchýlit, dále pak pravidla mající dispozitivní charakter, která lze měnit odlišným ujednáním v přepravní smlouvě, a nakonec pravidla, která si účastníci přepravní smlouvy určují sami za účelem úpravy otázek, které právní normy neobsahují nebo neřeší. Vzhledem k principu autonomie vůle stran se pro mezinárodní přepravu uplatní jako základní pravidlo volba práva. Pokud volba chybí, je rozhodné právo státu, kde má dopravce sídlo. Více než kolizní úprava je však důležitá unifikovaná úprava přímá, která je v oblasti mezinárodní přepravy velmi silná.5 Vztahy v mezinárodní silniční přepravě jsou tedy upraveny řadou mezinárodních smluv, a to jednak smluv bilaterálních a dále smluv multilaterálních. Mezi multilaterální smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, patří Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), Celní úmluva o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR, Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR), Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR),
Dohoda
o
mezinárodních
přepravách
zkazitelných
potravin
a
specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP).
1.1 Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) Jednotná nadnárodní právní úprava je obsažená v Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vyhl. č. 11/1975 Sb. (dále jen Úmluva CMR). Úmluva CMR je mnohostranná mezinárodní konvence, která byla sjednána 19. května 1956 v Ženevě a postupně ratifikována evropskými i mimoevropskými státy. Listina Československé socialistické republiky o přístupu k Úmluvě CMR byla u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, uložena 4. 5
Rozehnalová N., Střelec K., Sehnálek D., Valdhans J. Mezinárodní obchodní transakce, s. 78
8
září 1974. Úmluva vstoupila v platnost na základě článku 43 dne 2. července 1961, v ČSSR pak 3. prosince 1974.6 V roce 1975 byl její text zveřejněn ve Sbírce zákonů jako příloha k vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. Česká republika jakožto nástupnický stát ČSFR uznala práva a závazky plynoucí z mezinárodních smluv tak, jak tyto mezinárodní smlouvy byly ratifikovány Československou republikou. Úmluva CMR má právní sílu zákona, a to z toho titulu, že mezinárodní dohody multilaterální, zakládající práva a povinnosti účastníků, vyhlášením ve Sbírce zákonů získávají charakter zákonné normy. Úmluva CMR je v oboru mezinárodní silniční dopravy speciálním právem a tedy jako taková má přednost před obecnou právní úpravou pokud jde o přepravní smlouvu v mezinárodní silniční dopravě. Úmluva CMR neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo proces uzavírání či obsah přepravní smlouvy. Tato úprava tedy zůstává na národních právních řádech.
1.2 Celní úmluva o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR Celní úmluva o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR z roku 1975 byla vypracován pod záštitou Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN). K 1. lednu 2008 měla Úmluva TIR 68 smluvních stran, včetně Evropského společenství a jeho 27 členských států. Operace TIR je však možná pouze v zemích, jež mají schválená záruční sdružení (ke dni 1. ledna 2009 bylo těchto zemí 57). Podle právních předpisů Společenství lze režim TIR použít ve Společenství pouze u tranzitní přepravy, která byla zahájena nebo má být ukončena mimo celní území Společenství, nebo probíhá mezi dvěma místy na celním území Společenství přes území třetí země. Systém TIR je založen na pěti hlavních pilířích. Přeprava zboží je prováděna ve schválených vozidlech nebo kontejnerech pod celní závěrou. Během celé přepravy TIR je platba cel a poplatků splatných ze zboží odložena a zajištěna řetězcem mezinárodně platných záruk. Celním prohlášením pro přepravu zboží je tedy karnet TIR. Karnety TIR distribuuje vnitrostátním záručním sdružením mezinárodní organizace (v současnosti Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU)). Celní prohlášení 6
Dopravní politika. V Praze se uskutečnilo mezinárodní sympozium k Úmluvě CMR. 6. října 2005. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z:
9
formou karnetu TIR je platné pouze pro jednu přepravu TIR. Je dáno do užívání v zemi odeslání a umožňuje provedení celní kontroly ve státech odeslání, tranzitu a určení, které jsou smluvními stranami Úmluvy TIR. Opatření v oblasti celní kontroly v zemi odeslání jsou uznávána zeměmi tranzitu a určení. Zboží přepravované v režimu TIR ve vozidlech nebo kontejnerech pod celní závěrou proto zpravidla není u celních úřadů v zemích tranzitu kontrolováno. Pro kontrolu přístupu k režimu TIR musí vnitrostátní sdružení, která chtějí vydávat karnety TIR, a osoby, jež chtějí využívat tranzitní celní prohlášení formou karnetu TIR, splnit minimální podmínky a požadavky a musí být schváleny příslušnými orgány (obvykle celní orgány) země, v níž jsou usazeny.7
1.3 Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) byla sepsána 1. července 1970 v Ženevě. V roce 1976 se stala závaznou i pro Československou socialistickou republiku. AETR vyšla v naší sbírce zákonů ve vyhlášce ministerstva zahraničních věcí pod č. 108/1976 Sb. a od roku 1976 byla několikrát novelizována. 8 Tato Dohoda platí na území každé smluvní strany pro veškerou mezinárodní silniční dopravu konanou jakýmkoli vozidlem evidovaným na území smluvní strany nebo na území kterékoli jiné smluvní strany.9 Vyhláška definuje pojmy jako vozidlo, motorové vozidlo, osádky, doba řízení, přerušení, doba odpočinku, oddych apod.
7
Celní správa České republiky. Karnet TIR. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: 8 Autolexicon.net. Evropská dohoda AETR. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: 9 Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 108/1976 Sb., o Evropské dohodě o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR). čl. 2
10
1.4 Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) byla sjednána v Ženevě dne 30. září 1957 pod patronací EHK OSN a vstoupila v platnost dne 29. ledna 1968. Dohoda byla pozměněna Protokolem pozměňujícím článek 14 (3), který vstoupil v platnost dne 19. dubna 1985. Podle článku 2 dohody nesmějí být nebezpečné věci, jejichž přeprava je přílohou A zakázána, přijímány k mezinárodní přepravě, zatímco mezinárodní přeprava jiných nebezpečných věcí je dovolena, pokud jsou splněny podmínky stanovené v příloze A pro dotyčné věci, zejména pokud jde o jejich balení a označování a podmínky stanovené v příloze B, zejména pokud jde o konstrukci, výbavu a provoz vozidel přepravujících dotyčné věci. Avšak podle článku 4 si každá smluvní strana ponechává právo regulovat nebo zakázat vstup nebezpečných věcí na své území z jiných důvodů, než je bezpečnost během přepravy. Smluvní strany si také ponechávají právo se dohodnout dvoustrannými nebo mnohostrannými dohodami, že určité nebezpečné věci, jejichž přeprava je přílohou A zakázána, mohou být na jejich území mezinárodně přepravovány za dodržení určitých podmínek, nebo že nebezpečné věci, jejichž mezinárodní přeprava je podle přílohy A povolena, mohou být na jejich území přepravovány za méně přísných podmínek, než jsou podmínky uvedené v přílohách A a B. Přílohy A a B jsou od vstupu v platnost ADR pravidelně pozměňovány a novelizovány. Příloha A obsahuje všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů, jejich klasifikaci, vyjmenování nebezpečných věcí, zvláštní ustanovení a vynětí z platnosti pro omezená množství, ustanovení o používání obalů a cisteren, postupy při odesílání, požadavky na konstrukci a zkoušení obalů, velkých nádob pro volně ložené látky (IBC), cisteren a kontejnerů pro volně ložené látky, ustanovení o podmínkách přepravy, nakládky, vykládky a manipulace. Příloha B pak obsahuje ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě, požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady a požadavky na konstrukci a schvalování vozidel. K 1. lednu 2007 bylo smluvními stranami ADR 42 států. ADR se vztahuje na přepravy prováděné po území nejméně dvou smluvních stran. Kromě toho je třeba připomenout, že v zájmu jednotnosti a volného obchodu v Evropské unii (EU) byly přílohy A a B k ADR přijaty členskými státy EU jako základ pro právní úpravu silniční přepravy nebezpečných věcí po jejich
11
území a mezi jejich územími (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68 z 20. října 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí).10
1.5 Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP) Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP) byla přijata v Ženevě dne 1. září 1970. Návrh Dohody vypracovala Pracovní skupina pro přepravu zkazitelných potravin Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) a do současné doby ji ratifikovalo 45 států. Dohoda ATP se vztahuje na přepravy probíhající po územích nejméně dvou smluvních států. Kromě toho značný počet zemí převzal ATP za základ svých národních předpisů. Dohoda ATP obsahuje ustanovení o specializovaných dopravních a přepravních prostředcích, ustanovení o použití specializovaných dopravních a přepravních prostředků pro mezinárodní přepravy určitých zkazitelných potravin, definice a normy specializovaných prostředků pro přepravu zkazitelných potravin, podmínky pro výběr dopravního nebo přepravního prostředku a teplotní podmínky pro přepravu hluboce zmrazených a zmrazených potravin a teplotní podmínky pro přepravu některých druhů potravin, které nejsou ani hluboce zmrazené ani zmrazené.11
10
Ministerstvo dopravy. Český překlad příloh ADR 2009. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: 11 Ministerstvo dopravy. Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP). [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z:
12
2 Aplikace hlavních pramenů právní úpravy mezinárodní silniční přepravy na Českou republiku 2.1 Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) Mohutný nárůst mezinárodní silniční přepravy a z něho plynoucí počet soudních sporů a rozhodnutí klade na znalost soudů v jednotlivých státech stále větší důraz. Čím dál více subjektů zúčastněných na mezinárodní silniční přepravě zvažuje, jaké důsledky a jaká rizika12 daný obchod či uplatnění příslušných nároků přinese. Po více než 60 let od svého přijetí zůstává Úmluva CMR mezinárodně uznávanou, respektovanou a široce aplikovatelnou úmluvou na poli mezinárodní přepravy zboží po silnici. 13 Úmluva CMR má povahu přímé úpravy, má tedy přednost před kolizním zjišťováním rozhodného práva. V souladu s článkem 10 Ústavy ČR se stala součástí právního řádu ČR a má přednost před vnitrostátním právem v případě, že stanovuje něco jiného. Problematikou Úmluvy CMR se zabývá mnoho odborníků a právníků a jejich snahou je představit publiku přehled o přístupu, výkladu a aplikaci Úmluvy CMR s ohledem na dosud vydaná rozhodnutí a stanoviska nejvyšších soudních instancí. Úmluva CMR se dělí na osm kapitol, které se dále dělí na 52 článků. V prvních dvou článcích je stanoven rozsah platnosti a jsou zde výslovně definovány oblasti přepravy, na které se Úmluva CMR nevztahuje. Další kapitoly a články vymezují samotnou úpravu mezinárodní přepravy zboží a to osoby, za něž dopravce zodpovídá, podmínky uzavírání a provádění přepravní smlouvy, odpovědnost dopravce, reklamace a žaloby, přepravu prováděnou postupně několika dopravci, neplatnost ujednání, která jsou v rozporu s Úmluvou CMR, a poslední kapitola obsahuje závěrečná ustanovení.
12 13
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 15 tamtéž, s. 28
13
2.1.1
Rozsah platnosti
Článek 1 stanoví, že Úmluva CMR se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Pod pojmem "vozidla" se pro účely této Úmluvy rozumějí motorová vozidla, návěsové soupravy, přívěsy a návěsy, jak jsou definovány v článku 4 Úmluvy o silničním provozu ze dne 19. září 1949. Úmluva je aplikovatelná i tehdy, jsou-li přepravy, na které se vztahuje, prováděny přímo státy nebo státními institucemi anebo státními organizacemi. Úmluva se nevztahuje na přepravy prováděné v rámci mezinárodních poštovních úmluv, na přepravy mrtvol a na přepravy stěhovaných svršků. Smluvní strany se zavazují, že nebudou mezi sebou uzavírat zvláštní dvoustranné nebo vícestranné dohody, které by obsahovaly odchylky od této Úmluvy až na několik povolených výjimek. Aby byla Úmluva CMR aplikovatelná, musí se tedy jednat o přepravu zboží, přepravovaná zásilka musí mít nějakou hodnotu a musí tato přeprava být úplatná. Ve 2. článku se uvádí, že je-li ložené vozidlo přepravováno v některém úseku dopravní cesty po moři, po železnici, po vnitrozemské vodní cestě nebo vzduchem, vztahuje se tato Úmluva na celou přepravu, pokud nebyla zásilka, s výjimkou případů uvedených v článku 14, přeložena. Prokáže-li se však, že ztráta, poškození nebo překročení dodací lhůty vzniklé během přepravy jiným druhem dopravy než silniční nebyly způsobeny jednáním nebo opomenutím silničního dopravce, ale událostí, ke které mohlo dojít jen během a z důvodu přepravy tímto jiným druhem dopravy, neřídí se odpovědnost silničního dopravce touto Úmluvou; v takovém případě odpovídá silniční dopravce v rozsahu, v jakém by odpovídal dopravce jiného druhu dopravy než silniční, kdyby došlo mezi ním a odesílatelem k uzavření přepravní smlouvy podle předpisů platných pro příslušný druh dopravy. Nejsou-li však takové předpisy, řídí se odpovědnost dopravce touto Úmluvou a to i v případech, je-li silniční dopravce zároveň i dopravcem jiného druhu dopravy. Takovým zvláštním případem přepravy je např. tzv. Ro-Ro přeprava, kdy je nákladní prostředek se zbožím naložen na loď a přepravován jako celek s tím, že po vyložení dorazí do místa určení k vykládce. 14 Taková přeprava může být kombinovaná i se železniční, říční či leteckou. Toto ustanovení bylo do Úmluvy CMR vloženo především pro usnadnění dopravy v oblasti 14
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 45
14
kanálu La Manche, Skandinávii, některých horských a přímořských oblastech. Po dobu jakékoli takové přepravy však zboží nesmí být přeloženo a to ani na jiné vozidlo. Pokud se týká prokazování, na kterém úseku cesty ke škodě došlo a kdo je za ni odpovědný, nese důkazní břemeno ten, kdo se bude dovolávat ve svůj prospěch příznivějšího výsledku. V takovém případě musí být prokázána konkrétní příčina škody, nestačí pouze prokázat, zda škoda z takové příčiny vzniknout mohla, jak umožňuje čl. 17 Úmluvy CMR.15
2.1.2
Osoby, za něž dopravce zodpovídá
Při použití Úmluvy CMR odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů, jak je to uvedeno v článku 3. Na ochranu osob, které dopravce použije při plnění svých úkolů ze smlouvy přepravní, slouží ustanovení čl. 28 odst. 2 Úmluvy CMR, který stanovuje, že jsou-li při ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty uplatněny nároky z mimosmluvní odpovědnosti proti některé z osob, za něž dopravce podle článku 3 odpovídá, může se tato osoba rovněž odvolat na ta ustanovení Úmluvy CMR, která vylučují odpovědnost dopravce nebo která určují nebo omezují rozsah náhrady škody. Odpovědnost je tedy dána zejména v případech úplné nebo částečné ztráty zásilky anebo jejího poškození, překročení dodací lhůty
16
, nedostatečného vyplnění
nákladního listu pracovníkem dopravce, ztráty nebo nesprávného použití dokladů připojených k nákladnímu listu nebo odevzdaných dopravci, neprovedení příkazů dopravcem či jeho zaměstnancem daných odesílatelem či příjemcem zboží, nevyzvednutí dobírky při vydání zásilky příjemci v rozporu s příkazem odesílatele17 a další. Jak již bylo uvedeno, odpovědnost se omezuje na pracovníky, tedy jednak zaměstnance, ale také pracovníky, kteří nejsou ve stálém pracovním poměru, ale pravidelně vykonávají pro dopravce určené činnosti v rámci provozování dopravcova podniku a na osoby ostatní. Mezi osoby ostatní řadíme osádky vozidel dopravce, personál dopravce, který se na organizaci a provádění přepravy podílí, např. 15
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 63 Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 101 17 tamtéž, s. 80 16
15
dispečery, administrativní pracovníky apod., subdopravce a jejich jízdní, dispečerský a administrativní personál, osoby, jež provádějí za dopravce nakládku nebo vykládku zboží, osoby, jež převezmou za dopravce povinnost k přeložení zboží v případě poruchy vozidla či nehody, osoby, jež dopravce použije k oznámení překážek znemožňujících uskutečnit přepravu a/nebo dodávku zboží, havarijní komisaře, jež použije dopravce ke zjištění stavu zásilky, jestliže odesílatel požádá o přezkoušení hrubé váhy zásilky, jejího množství nebo obsahu jednotlivých kusů zásilky, skladovatele, jemuž dopravce svěří zboží po jeho převzetí od odesílatele, pokud nelze přepravu uskutečnit okamžitě nebo má-li být uskutečněna později, a zasílatele, na kterém dopravce ponechal proclení zásilky.18 Jako osoby, za které dopravce naopak neodpovídá, se nejčastěji uvádějí pronajímatelé dopravního prostředku nebo celní úředníci19. Předpokladem dopravcovy odpovědnosti za použité osoby je, aby k jejich jednání či opomenutí došlo v rámci pracovního úkolu. Důkazní břemeno o odpovědnosti dopravce za vzniklou škodu jednáním či opomenutím použitých osob nese poškozený.
2.1.3
Uzavření a provádění přepravní smlouvy
Dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Toto je dáno článkem 4. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy. Úmluva CMR také zřetelně nerozlišuje, kdo je stranou přepravní smlouvy. To má být uvedeno v nákladním listě CMR. Ten nejen že je dokladem o uzavření přepravní smlouvy, ale plní i další funkce, jak je uvedeno v následujících článcích. Způsob vyhotovení a formu nákladního listu upravuje článek 5. Nákladní list se vystavuje ve třech původních vyhotoveních podepsaných odesílatelem a dopravcem. Dovoluje-li to právní řád státu, ve kterém se nákladní list vystavuje, mohou být tyto podpisy vytištěny nebo nahrazeny razítky odesílatele a dopravce. Je tedy zřejmý předpoklad, že nákladní list existuje v písemné materiální formě, může být vyplněn v jakémkoli jazyce, rukou, počítačem atd. a musí být podepsán příslušnými přepravními stranami. První vyhotovení nákladního listu obdrží odesílatel, druhé 18 19
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 81-84. Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 103
16
doprovází zásilku a třetí si ponechá dopravce. V některých státech se dle požadavků národní právní úpravy používá i více vyhotovení. Je-li třeba zásilku naložit na několik vozidel, anebo jde-li o různé druhy nebo samostatné části zásilky, mají odesílatel nebo dopravce právo žádat o vystavení tolika nákladních listů, kolika vozidel má být použito, anebo kolik druhů nebo samostatných částí zásilky se má nakládat. K vystavení více nákladních listů dochází za situace, kdy je jedním dopravním prostředkem přepravováno více zásilek, nebo kdy jedna zásilka má být vyložena po částech na více místech se samostatnými příjemci.20 Nákladní list musí dle článku 6 obsahovat tyto údaje: místo a datum vystavení, jméno a adresu odesílatele, jméno a adresu dopravce, místo a datum převzetí zásilky a místo jejího určení, jméno a adresu příjemce, obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení, počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla, hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vyjádřené množství zboží, náklady spojené s přepravou (dovozné, vedlejší poplatky, cla a ostatní výdaje vznikající od okamžiku uzavření smlouvy až do vydání zásilky), pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jednání, údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá ustanovením této Úmluvy. Nákladní list musí popřípadě obsahovat ještě údaje o zákazu překládky, výdajích, které bere odesílatel na sebe, výši dobírky, která má být vybrána při dodání zásilky, údaje o ceně zásilky a částku vyjadřující zvláštní zájem na dodání, pokyny odesílatele dopravci týkající se pojištění zásilky, smluvenou lhůtu, ve které má být přeprava provedena a seznam dokladů předaných dopravci. Strany mohou zapsat do nákladního listu ještě jiné údaje, které pokládají za užitečné. K takovým údajům může patřit například požadavek odesílatele, aby dopravce vyčkal na pokyny ohledně další zakázky, kompletaci zakázky nebo na informace ohledně celního deklaranta, může být zakázáno zapojení poddopravce do přepravy, nařízena přesná trasa dopravy. V nákladním listě CMR může být také zapsáno dispoziční právo k zásilce, povolení použití otevřených vozidel bez plachet, upozornění na nebezpečnou povahu zásilky a opatření, jež je v důsledku toho nutné učinit. 21 Nákladní list CMR tedy plní také funkci potvrzení o převzetí zboží a funkci informační.
20 21
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 113 tamtéž, s. 131
17
Článek 7 taxativně vymezuje, že odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody, které vzniknou dopravci v důsledku nepřesnosti nebo neúplnosti v údajích o jméně a adrese odesílatele, místě a datu převzetí zásilky a místě jejího určení, jméně a adrese příjemce, obvyklém pojmenování povahy přepravované věci a druhu obalu; u věcí nebezpečné povahy v údajích o jejich obecně uznávaném označení, v údajích o počtu kusů, jejich zvláštní značce a čísle, hrubé váze zásilky nebo jiným způsobem vyjádřeném množství zboží a pokynech potřebných pro celní a jiná úřední jednání, dále údajích o zákazu překládky, výdajích, které bere odesílatel na sebe, výši dobírky, která má být vybrána při dodání zásilky, udání ceny zásilky a částky vyjadřující zvláštní zájem na dodání, o pokynech odesílatele dopravci týkající se pojištění zásilky, smluvené lhůtě, ve které má být přeprava provedena, seznamu dokladů předaných dopravci a všech ostatních údajích nebo pokynech, které dal pro vystavení nákladního listu nebo za účelem jejich zaznamenání v nákladním listě. Neobsahuje-li nákladní list údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá ustanovením Úmluvy CMR, odpovídá dopravce oprávněnému za veškeré výlohy a škody vzniklé na základě tohoto opomenutí. Cílem této úpravy je ujištění, že na příslušnou přepravu bude aplikována Úmluva CMR. Dopravci, resp. osádce vozidla, je v článku 8 výslovně uloženo provést na nakládce kontrolu tak, že dopravce při převzetí zásilky k přepravě přezkoumá správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech a zjevný stav zásilky a jejího obalu. Pokud má dopravce výhrady k početnímu nebo zjevnému stavu zásilky, uvede písemnou výhradu k těmto skutečnostem s odůvodněním do CMR nákladního listu.22 Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby mohl tyto údaje přezkoumat, zapíše do nákladního listu výhrady i s jejich odůvodněním. Tyto výhrady nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním listě výslovně uznal. Odesílatel má právo žádat od dopravce přezkoušení hrubé váhy zásilky nebo jejího množství vyjádřeného jiným způsobem. Může též žádat přezkoušení obsahu jednotlivých kusů zásilky. Dopravce má nárok na náhradu výloh spojených s tímto přezkoušením. Výsledek uvedeného přezkoušení se zaznamená v nákladním listě. Tato evidenční kontrola zásilky na nakládce má podstatný význam pro bezporuchové provedení přepravy, následky odpovědnosti dopravce za bezpečnost a plynulost silničního provozu a následky odpovědnosti za poškození nebo ztrátu zásilky a při uplatňování 22
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 68
18
nároku na náhradu škody vůči odesilateli z vad obalu zásilky.23 Dopravce je povinen učinit opatření k nápravě závadného stavu zjištěného při kontrole zásilky. V případě, že zásilka není uzpůsobená k bezpečné přepravě, může dopravce provedení přepravy odmítnout. Pokud dopravce kontrolu neprovede a neuvede výhradu do nákladního listu CMR, platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí dopravcem v dobrém stavu a odpovídajícím počtu. Toto je zakotveno v článku 9. Odpovědnost odesílatele za škody, jež jsou způsobeny osobám na provozních prostředcích nebo na jiných zásilkách vadami obalu zásilky, jakož i za veškeré výlohy vzniklé z tohoto důvodu, ledaže by závada byla zjevná nebo dopravci známá v době převzetí zásilky a dopravce neměl k tomu výhrady, jsou uloženy článkem 10. Tato úprava má za cíl upravit počínání odesílatele tak, aby nepodceňoval zabalení zásilky a to ani v případě, kdy zboží obdrží od svého subdodavatele. V případě, že však jsou vady obalu známé přepravci v době převzetí zásilky a ten i přesto zásilku převezme k přepravě bez výhrad, je tímto odpovědnost odesílatele omezena. Jak vyplývá z tohoto článku, neodpovídá odesílatel dopravci pouze za škody způsobené osobám a na provozních prostředcích nebo na jiných zásilkách, ale též za veškeré výlohy (náklady) vzniklé z důvodu vad obalu zásilky.24 Je zřejmé, že mezi vadným obalem zásilky a vznikem škody musí být prokázána příčinná souvislost. Úmluva CMR však neřeší, jak má být příčinná souvislost určena. Proto bude v takovém případě nutné aplikovat národní právní řád. V českém právním řádu by bylo použito ustanovení § 373 a násl. ObchZ. Dopravce, požadující náhradu škody, musí tedy prokázat, že zásilka byla vadně zabalena odesílatelem, dále příčinnou souvislost mezi vadným balením zásilky a vznikem škody a prokázat škodu samotnou.25 Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá (článek 11). Odesilatel, ale i dopravce mají mít zájem na hladkém překročení hranic a včasném doručení zásilky, a dopravce má mít na paměti, že nedostatečnost v dokladech je častou příčinou dlouhého stání na hranicích. Dopravce není povinen zkoumat, jsou-li doklady a informace správné a dostačující. Odesílatel odpovídá dopravci za všechny škody
23
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 71 Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 172 25 tamtéž, s. 173 24
19
vzniklé proto, že nejsou doklady nebo nebyly dány nutné informace, anebo doklady a informace jsou neúplné nebo nesprávné, pokud ovšem nejde o nedostatek zaviněný dopravcem. Dopravce odpovídá jako komisionář za následky ztráty nebo nesprávného použití dokladů v nákladním listě uvedených a k němu připojených nebo dopravci odevzdaných; je však povinen nahradit nejvýše částku, kterou by hradil při ztrátě zásilky. Odpovědnost komisionáře by se v případě českého národního řádu posuzovala zejména podle ustanovení §§ 577-590 ObchZ. Článek 12 Úmluvy CMR, jak zřetelně vyplývá z jeho textu, se zabývá otázkou dispozičního práva odesílatele a následně též příjemce vůči dopravci. Svým obsahem podrobně upravuje rozsah dispozičního práva, jeho převod popřípadě přechod z odesílatele na příjemce, i oprávnění, která vyplývají z držby nákladního listu CMR. Dispoziční oprávnění představuje jednostrannou možnost disponovat se zásilkou, tedy udílet dopravci příkazy, jak má se zásilkou naložit. Nemá však nic společného s právem vlastníka zboží nakládat s vlastnictvím, ale týká se pouze dispozice v rámci uzavřené přepravní smlouvy. Lze tedy udělit příkaz ke změně trasy nebo změně místa vyclení zásilky, ale příkaz prodat zásilku v dražbě by již nesporně šel nad rámec dispozičního oprávnění.26 Za neprovedení daných příkazů nebo jejich provedení bez vyžádání si předložení prvního vyhotovení nákladního listu, odpovídá dopravce oprávněnému za škodu tím vzniklou neomezeně, a to za majetkovou škodu.27 Vztah dopravce a příjemce za situace, kdy zásilka dojde na místo určené k jejímu vydání řeší článek 13. Příjemce zásilky má dle tohoto článku právo žádat od dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního listu CMR a zásilku. Navíc má příjemce také právo vůči dopravci na náhradu škody v případě, že je zásilka ztracena, poškozena nebo dojde-li k překročení dodací lhůty. Pokud příjemce uplatní svá práva na vydání druhého vyhotovení nákladního listu CMR a na vydání zásilky, je povinen zaplatit dopravci náklady specifikované v nákladním listě CMR.28 Nedojde-li v tomto směru k dohodě, není dopravce povinen vydat zásilku, ledaže by mu příjemce poskytl záruku. Naopak ale také pokud příjemce nepožádá o vydání druhého vyhotovení nákladního listu CMR a zásilky, nevznikají mu, co se týče nákladů přepravy a nákladů souvisejících, žádné povinnosti ve vztahu k dopravci.
26
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 193-194 tamtéž, s. 205 28 tamtéž, s. 209 27
20
Článek 14 společně s článkem 15 Úmluvy CMR řeší situaci, kdy před dopravcem vyvstanou překážky v dodání zboží buď v průběhu přepravy, tedy před vydáním zboží, nebo v okamžiku, kdy dopravce přepraví zboží n místo dodání a toto je způsobilé či připravené k vydání, ale k dodání zásilky nedojde právě pro existující překážku. Možné důsledky takové situace jsou pak částečně popsány v článku 16 Úmluvy CMR. Nastanou-li tedy překážky v dodání v průběhu přepravy, čímž se ještě před dosažením místa určení stane dodání zásilky nemožným, je dopravce povinen vyžádat si pokyny od osoby, která je oprávněna disponovat se zásilkou. Neobdrží-li však dopravce v přiměřené době pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou a přepravu, je za určitých okolností přesto možno dokončit, může dopravce učinit opatření, která považuje v zájmu osoby oprávněné disponovat se zásilkou za nejlepší.29
2.1.4
Odpovědnost dopravce
Případy překážek v dodání zásilky ještě před jejím dojitím na místo určení tedy řeší článek 14 Úmluvy CMR, naopak článek 15 Úmluvy CMR se týká případů, kdy zásilka sice dojde na místo určení, ale vyskytnou se překážky v dodání, přičemž tuto situaci je nutno řešit v zájmu dopravce i odesílatele. Článek 15 Úmluvy CMR však lze analogicky použít i na případy, kdy příjemce odmítne převzít zásilku ještě před tím, než tato dojde na stanovené místo určení. V případě, že příjemce odmítne zásilku převzít, přechází právo disponovat se zásilkou automaticky na odesílatele, aniž by se ten musel prokazovat prvním vyhotovením nákladního listu. Článek 15 odstavec 3 Úmluvy CMR vytváří zvláštní právní úpravu pro situaci, kdy odesílatel v nákladním listě udělí dispoziční oprávnění příjemci ihned od okamžiku vystavení nákladního listu. V takovém případě se příjemce uvedený v nákladním listě stává odesílatelem a může na základě svého oprávnění disponovat se zásilkou udělovat dopravci příkazy.30 Článek 16 Úmluvy CMR řeší problematiku postupu dopravce, nemůže-li tento zásilku doručit, jakož i nárok na náhradu výloh a nákladů vzniklých mu vyžádáním nebo provedením pokynů, pokud tyto výlohy nevzniknou jeho zaviněním. V případech nemožnosti doručit zásilku, může dopravce zásilku ihned složit na účet oprávněného; složením zásilky se přeprava považuje za ukončenou. Dopravce přejímá zásilku do 29 30
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 223 tamtéž, s. 236, 240
21
úschovy, pak se práva a povinnosti řídí ustanoveními národního právního řádu; může ji však svěřit třetí osobě a je pak odpovědný jen za pečlivý výběr této třetí osoby. Na zásilce i nadále váznou závazky vyplývající z nákladního listu a všechny ostatní výlohy. Dopravce může přistoupit k prodeji zásilky, aniž vyčká pokynů oprávněného, jde-li o zásilky podléhající rychlé zkáze nebo ospravedlňuje-li takový postup stav zásilky, anebo jestliže výlohy za úschovu jsou neúměrné hodnotě zásilky. Jinak může také přistoupit k prodeji, nedostal-li v přiměřené lhůtě od oprávněného opačné pokyny, jejichž provedení na něm může být přiměřeně k okolnostem požadováno. Byla-li podle ustanovení tohoto článku zásilka prodána, musí být výtěžek prodeje po odečtení částek na zásilce váznoucích dán k dispozici oprávněnému. Jsou-li tyto částky vyšší než výtěžek prodeje, má dopravce právo na rozdíl. Postup při prodeji se řídí právním řádem nebo zvyklostmi místa, kde se zásilka nachází. Předmětem úpravy článku 17 Úmluvy CMR jsou dva druhy odpovědnosti dopravce. Jedná se o odpovědnost za hmotnou škodu, tedy za ztrátu nebo poškození zásilky a odpovědnost za překročení dodací lhůty. Ta je dále upravena v článku 19 Úmluvy CMR. V článku 18 Úmluvy CMR je řešena důkazní povinnost v případě ztráty či poškození zboží a navazuje tedy na článek 17 Úmluvy CMR. Dle článku 17, odpovídá dopravce za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci. Důkaz o tom, že ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty vznikly z těchto důvodů, náleží dopravci. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti, ani vad vozidla použitého k přepravě, ani zavinění nebo nedopatření osoby, od níž najal vozidlo, nebo jejích zástupců nebo pracovníků. Dopravce je s přihlédnutím k tomu, že prokáže, že učinil všechna jemu za daných okolností náležející opatření, zproštěn odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního nebezpečí souvisejícího s použitím otevřených vozidel bez plachet, bylo-li takové použití vozidel výslovně dohodnuto a poznamenáno v nákladním listě; chybějícím nebo vadným obalem zásilky (která je pro svoji povahu, není-li řádně balena nebo není-li balena vůbec, vystavena ztrátám 22
nebo poškozením); s manipulací, naložením, uložením nebo vyložením zásilky odesílatelem, příjemcem nebo osobami jednajícími za odesílatele nebo příjemce; přirozenou povahou určitého zboží (pro kterou podléhá úplné nebo částečné ztrátě anebo poškození, zejména lomem, rzí, vnitřním kažením, vysýcháním, unikáním, normálním úbytkem nebo působením hmyzu nebo hlodavců); nedostatky nebo vadami značky nebo čísel jednotlivých kusů zásilky; nebo při přepravě živých zvířat. Důkazní břemeno leží na tom, kdo se dožaduje nějakého nároku. Překročení dodací lhůty nastane dle článku 19 Úmluvy CMR tehdy, nebyla-li zásilka vydána ve sjednané lhůtě, a pokud nebyla lhůta sjednána, přesahuje-li skutečná doba přepravy s přihlédnutím k okolnostem a při dílčích nakládkách zejména s přihlédnutím k času potřebnému pro sestavení vozové zásilky dobu, kterou je možno očekávat od pečlivého dopravce. Článek 20 Úmluvy CMR dává odesílateli k dispozici nevyvratitelnou domněnku ztráty zásilky v případě, že tato nebyla vydána ve lhůtě 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty, a pokud nebyla lhůta sjednána, pak ve lhůtě 60 dnů po převzetí zásilky dopravcem k přepravě. Oprávněný může při přijetí náhrady za ztracenou zásilku písemně požádat, aby byl bezodkladně zpraven, bude-li zásilka nalezena do jednoho roku po vyplacení náhrady. Články 21 – 29 Úmluvy CMR se velmi podrobně zabývají náhradou škody a dalšími právy a povinnostmi dopravce v případě předání zásilky příjemci bez vybrání dobírky (čl. 21), neupozornění odesílatele o nebezpečnosti zásilky (čl. 22); dále metodou výpočtu výše náhrady (čl. 23); článek 24 Úmluvy CMR umožňuje odesílateli za příplatek zvýšit hranici náhrady až do výše ceny zásilky nebo do výše částky zvláštního zájmu (čl. 26) v případě, že je tato řádně uvedena v nákladním listě CMR. Článek 27 Úmluvy CMR umožňuje oprávněnému požadovat úroky z náhrady škody a uvádí metodu jejich výpočtu. Článek 28 Úmluvy CMR ochraňuje dopravce před uplatňováním nároků, které by byly vůči němu vznášeny podle národních právních úprav a které by nevyplývaly z Úmluvy CMR.31 V případě, že byla škoda způsobena úmyslně nebo takovým způsobem, který je podle práva soudu, který věc projednává, považován za úmyslu rovnocenný, odpadají veškerá výše uvedená omezení odpovědnosti dopravce a dopravce odpovídá za vzniklou škodu v plném rozsahu (čl. 29).
31
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 463
23
2.1.5
Reklamce a žaloby
Uplatňováním reklamací při poškození či ztrátě zboží nebo překročení dodací lhůty a dále lhůt, které musí být dodrženy k řádnému uplatnění nároků z Úmluvy CMR vyplývajících se zabývají články 30 – 33 Úmluvy CMR, které tvoří samostatnou kapitolu.32 Ustanovení článku 30 Úmluvy CMR se zabývá zejména zjištěním stavu zásilky poté, co zásilka dorazila na místo určení. Zjištění, která může příjemce zásilky učinit společně s dopravcem, se týká vad zjevně znatelných 33 a takto zjištěné výhrady by měly být okamžitě po převzetí zásilky oznámeny dopravci. Jde-li o ztráty nebo poškození zjevně neznatelné, musí být výše uvedené výhrady učiněny písemně a to nejpozději do 7 dnů ode dne vydání zásilky, nepočítaje v to neděle a uznané svátky. Pokud takové výhrady nejsou vzneseny, má se za to, že příjemce obdržel zásilku ve stavu uvedeném v nákladním listě. Nevznesení námitek nebo neprovedení reklamace do 7 dnů neznamená zánik nároku příjemce na náhradu škody, ale pouze ztížení důkazního břemene a oslabení postavení příjemce v následném reklamačním, popř. soudním řízení. Spory vzniklé z přeprav podléhajících Úmluvě CMR může žalobce dle článku 31 vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo na jehož území leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání; u jiných soudů nemůže žalobce spor vést. Ustanovení článku 31 Úmluvy CMR, týkající se výběru soudů, je však v řadě zemí vykládáno odlišně, zejména s ohledem na překážku litispendence. Fakt, že tato otázka je hodnocena v řadě zemí odlišně, často vede dopravce k uplatňování nároků v právních systémech pro ně výhodnějších.34 Základním předpokladem dovození soudní příslušnosti je však platně uzavřená přepravní smlouva. Bude tedy na žalobci, aby soudu prokázal platné uzavření přepravní smlouvy, bude-li vznesena námitka ze strany odpůrce nebo bude-li mít soud sám pochybnost o své příslušnosti k řešení sporného případu. Clarke k tomuto problému uvádí: Při sporech z přepravní smlouvy podřízené CMR je soudní 32
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 489 tamtéž, s. 493 34 tamtéž, s. 489 33
24
pravomoc stanovená nejprve na mezinárodní úrovni, není tedy určená pravidly národního procesního práva, ale jinými pravidly, které ačkoli jsou součástí procesního práva dle rozhodného práva země příslušné, bylo dohodnuto mezi signatáři úmluvy CMR a uvedeno v čl. 31 35 . Článek 31 Úmluvy CMR dále stanovuje otázku res iudicata, vykonatelnost a osvobození od povinnosti skládat záruku k zajištění nákladů soudního řízení, vyplývající často z vnitřních i mezinárodních předpisů.36 Nároky z přeprav, na něž se Úmluva CMR vztahuje, se promlčují za jeden rok, jak plyne z článku 32 Úmluvy CMR. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby nestaví. S výjimkou těchto situací se však stavení a přerušení běhu promlčecí lhůty řídí národním právem země, u jehož soudu je spor projednáván. V případě České republiky budou aplikovatelná ustanovení § 402 a násl. ObchZ. Smluvní strany v přepravní smlouvě se mohou dohodnout na příslušnosti rozhodčího soudu, (což umožňuje článek 33), avšak jen pod podmínkou, že rozhodčí doložka předpokládá, že rozhodčí soud bude rozhodovat podle Úmluvy CMR.
2.1.6
Přeprava prováděná postupně několika dopravci
Články 34 – 40 Úmluvy CMR se zabývají prováděním přepravy několika dopravci, a to postupně a na základě jediné přepravní smlouvy. K této situaci dochází tehdy, jestliže (hlavní) dopravce využije služeb dalšího (následného) dopravce a přeprava je tak postupně prováděna několika dopravci. Tyto články upravují vztahy mezi jednotlivými dopravci, kteří dopravu provádějí, a jejich vzájemné vazby v případě, že dojde ke škodě na zásilce.
35 36
Clarke, M. (1997). International carrriage of goods by road:CMR, s.177 tamtéž, s. 511-512
25
Je-li přeprava prováděna postupně několika silničními dopravci, přejímá každý z nich odpovědnost za provedení celé přepravy. Tento článek (34) je však aplikovatelný pouze na případy, kdy byla přeprava prováděna na základě jedné přepravní smlouvy a jednoho nákladního listu CMR. Tato smlouva musí být uzavřena s prvním z řady dopravců, který na uskutečnění přepravy najímá vlastním jménem a na vlastní náklady a odpovědnost další poddopravce.37 Od dopravce, který přejímá zásilku od předchozího dopravce, se pak podle článku 35 požaduje, aby odevzdal tomuto přejímajícímu dopravci datované a podepsané potvrzení. Za účelem své identifikace je pak na druhé vyhotovení nákladního listu povinen napsat své jméno a adresu. V případě potřeby je oprávněn zaznamenat na toto vyhotovení, jakož i na své potvrzení, výhrady.38 Ustanovení článku 36 Úmluvy CMR řeší, vůči komu může být ze strany oprávněného vznesen nárok na náhradu škody. Za škodu jsou odpovědni všichni na přepravě se podílející dopravci a ti odpovídají oprávněnému jako společní dlužníci. Nicméně oprávněný může dle článku 36 Úmluvy CMR požadovat nárok jen proti prvnímu dopravci, poslednímu dopravci nebo proti dopravci, který prováděl tu část přepravy, během níž došlo k události, která je příčinou ztráty zásilky, jejího poškození nebo překročení dodací lhůty; žaloba může být současně podána i proti několika z těchto dopravců. Článek 37 a 38 Úmluvy CMR pak upravuje, jakým způsobem se dopravci podílejí na zaplacení náhrady škody, úroků a dalších výloh. Dopravci si však mezi sebou mohou dohodnout odchylná pravidla (čl. 40). Dopravce, proti kterému je uplatňován postih uvedený v článcích 37 a 38, nemá podle článku 39 právo popírat oprávněnost platby uskutečněné dopravcem uplatňujícím postih, byla-li náhrada škody stanovena rozhodnutím soudu a on sám byl o řízení řádně vyrozuměn a měl možnost se ho zúčastnit. Dopravce, který chce uplatnit postih u soudu, může tak učinit před příslušným soudem státu, ve kterém má některý ze zúčastněných dopravců trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena. Rozsudek vydaný v jednom smluvním státě je vykonatelný v jiném smluvním státě Úmluvy CMR. Není přípustné následné přezkoumávání již pravomocných rozsudků.
37 38
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 564 tamtéž, s. 573
26
Pro postih mezi dopravci platí analogicky ustanovení článku 32 Úmluvy CMR. Promlčecí doba však počíná běžet dnem nabytí právní moci konečného soudního rozhodnutí a není-li takové rozhodnutí, dnem skutečného zaplacení náhrady.
2.1.7
Neplatnost ujednání, která jsou v rozporu s Úmluvou CMR
Samostatnou kapitolu tvoří článek 41 Úmluvy CMR a stanovuje všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od ustanovení Úmluvy CMR (s výjimkou ustanovení článku 40) za neplatná a právně neúčinná. Clarke k tomuto uvádí: Jestliže si dopravce přeje zůstat v režimu CMR ale redukovat odpovědnost, může tak učinit omezením rozsahu operací, které přepravní smlouva požaduje. Jestliže se dopravce zaváže provést nakládku a vykládku zboží,je tato činnost předmětem úmluvy CMR a jakékoliv ujednání omezující úroveň nebo rozsah odpovědnosti dopravce pro tuto činnost by bylo neplatné podle čl. 4139. Zároveň však neplatnost takových ujednání nemá za následek neplatnost ostatních ustanovení smlouvy. Cílem této úpravy je ochránit dopravce před národní právní úpravou či případným tlakem odesílatelů či příjemců zboží směřující ke zpřísnění jejich odpovědnosti, zároveň však brání snaze dopravců zbavovat se zcela rizika spojeného s přepravou zásilek.
2.1.8
Závěrečná ustanovení
Články 42-51 Úmluvy CMR se již netýkají právní úpravy vztahů mezi stranami přepravní smlouvy při provádění mezinárodní přepravy, ale upravují způsob nabytí platnosti Úmluvy CMR, přístupu k ní a výpovědi, vznesení výhrad a svolání revizní konference. Jak vyplývá z ustanovení článku 45, pobyla by Úmluva CMR platnosti v případě, že by počet smluvních stran klesl na méně než pět. Smluvním stranám byla také ponechána možnost volby, zda budou či nebudou vázány ustanovením článku 47 Úmluvy CMR, který zakládá v případě sporu smluvních stran příslušnost mezinárodního soudního dvora.
39
Clarke, M. (1997). International carrriage of goods by road:CM, .s.350
27
Dle vyhlášky ministra zahraničních věcí ze dne 27. listopadu 1974, kterou byl vyhlášen český překlad Úmluvy CMR, ratifikoval prezident republiky Úmluvu CMR s výhradou k jejímu článku 47. Originální znění Úmluvy CMR je anglické a francouzské.40
2.2 Podpůrně použitelné národní právo 2.2.1
Kolizní úprava
Vzhledem k tomu, že Úmluva CMR neobsahuje komplexní právní úpravu vztahů z přepravní smlouvy, zůstává celá řada právních otázek, které jsou upraveny podpůrně tím národním právem, které je pro daný smluvní vztah z přepravní smlouvy rozhodným.
Dopravce s odesílatelem mají ničím neomezenou možnost sjednat
libovolný právní řád, kterým se bude jejich přepravní smlouva podpůrně řídit. Je-li smlouva uzavírána mezi smluvními stranami z různých zemí, je nutno zjistit, kterým právním řádem se smlouva o přepravě řídí. V takovém případě je nutno aplikovat kolizní normy. Základním pramenem kolizního závazkového práva v evropském justičním prostoru je Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 ze 17. 6. 2008 (Úřední věstník L 177) o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I), které nahrazuje původní Úmluvu o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980. Podle článku 3 Nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Zvolené právo může být kdykoli rozhodnutím smluvních stran změněno. V případě, že strany nerealizují volbu práva nebo je tato neplatná, obsahují právní řády tzv. hraniční určovatele. (České právo obsahuje náhradní úpravu v § 10, 10a a 10b Zákona o mezinárodním právu soukromém ZMPS a § 37 Zákona o rozhodčím řízení. Nařízení Řím I obsahuje obecné pravidlo pro určení náhradního právního řádu v čl. 4, podle něhož se smlouva řídí právním řádem, se kterým prokazuje nejužší spojení. Za stát prokazující nejužší
40
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 605
28
spojení je považován ten, kde má sídlo (bydliště) strana poskytující charakteristické plnění.41 Volba rozhodného práva pro smlouvu o přepravě v případě neexistence volby práva je upravena v Nařízení Řím I v samostatném článku 5. Tento článek stanovuje, že v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno podle článku 3, je právem rozhodným pro takové smlouvy právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení. Jak již bylo uvedeno výše, v otázkách, které nejsou upraveny dohodou CMR je nutné určit rozhodné právo. Volba práva a rozhodné právo pro případ neexistence volby práva
jsou, jak již bylo popsáno výše, upraveny v článcích 3 a 5 Nařízení Řím I. Pro fyzickou nebo právnickou osobu dopravce, který má sídlo, resp. hlavní provozovnu, v České republice a pokud se v České republice nachází hlavní provozovna odesílatele nebo se zde uskutečnila nakládka nebo vykládka zboží, potom bude jako podpůrné rozhodné právo použito právo České republiky. Úmluva CMR neupravuje otázky vzniku a uzavření přepravní smlouvy, ukončení přepravní smlouvy, výpověď a odstoupení od smlouvy, povinnost k nakládce vykládce zásilky, ložení zásilky na vozidle, nepřistavení vozidla k nakládce, počáteční nemožnost plnění přepravní smlouvy, nárok na přepravné a jeho výši, povinnost odpovědnostního pojištění dopravce, zástavní a zadržovací právo na straně dopravce nebo stojné. Pro tyto oblasti jsou tedy závazná ustanovení práva České republiky nebo konkrétní ujednání účastníků přepravní smlouvy, pokud právní předpisy taková ujednání umožňují.
42
Jedná se především o ustanovení obchodního zákoníku,
občanského zákoníku, zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, případně zákona o silniční dopravě.
41
Rozehnalová N., Gonsorčíková M., Vybrané problémy mezinárodního práva soukromého a procesního – řešení sporů, s. 37, 38 42 Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 23
29
2.2.2
Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním
Účelem tohoto zákona je stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců, jakož i stanovit postup československých justičních orgánů při úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich a tím napomáhat mezinárodní spolupráci. Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva (§ 2). Spory vzniklé z přeprav podléhajících Úmluvě CMR může dle článku 31 Úmluvy CMR žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo na jehož území leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání. Český zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním k tomu v § 37 stanovuje pravomoc československých soudů v majetkových sporech tehdy, je-li dána podle československých předpisů jejich příslušnost. Dále povoluje založit pravomoc československých soudů v majetkových sporech také písemnou úmluvou stran. Článek 31 Úmluvy CMR dále uvádí, že stal-li se rozsudek vynesený soudem některého ze smluvních států v tomto státě vykonatelným, stává se vykonatelným i ve všech ostatních smluvních státech, jakmile byly splněny v příslušném státě předepsané formality. § 63 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním k tomu uvádí, že rozhodnutí justičních orgánů cizího státu mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moc a byla-li uznána českými orgány. Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí orgánu českého (§ 66).
2.2.3
Obchodní zákoník
Jak je uvedeno v § 1, odst. 1, tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. § 261 upravuje závazkové vztahy mezi
30
podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Úmluva CMR neobsahuje žádnou definici přepravní smlouvy ani neurčuje její obsah či způsob uzavírání, pouze v čl. 1 popisuje, na jaký typ přepravy se použijí její ustanovení a kdo může být smluvní stranou takové přepravní smlouvy43 (viz dále). Národní právní úprava smlouvy o přepravě věci je uvedena v dílu XIV, § 610 – 629 ObchZ. Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Dle § 611 je dopravce oprávněn požadovat, aby mu odesílatel potvrdil požadovanou přepravu v přepravním dokladu, a odesílatel je oprávněn požadovat, aby mu dopravce písemně potvrdil převzetí zásilky. Takové potvrzení však nemá povahu nákladního listu. Odesílatel je dále povinen předat dopravci nejpozději při předání zásilky k přepravě všechny potřebné zvláštní listiny. Podle § 612 však může být dopravce povinen vydat odesílateli při převzetí zásilky k přepravě náložný list. Náložný list je listina, s níž je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky v souladu s obsahem této listiny. Dopravce je tedy povinen zásilku vydat osobě oprávněné podle náložného listu, jestliže mu tato osoba náložný list předloží a potvrdí na něm převzetí zásilky. Náložný list může znít na doručitele, na jméno určité osoby nebo na její řad. Na základě ObchZ vedle sebe tedy mohou existovat dva dokumenty a to nákladní list mající pouze informační a dokumentační charakter a náložný list mající charakter cenného papíru. § 614 vyjmenovává náležitosti náložného listu (firmu nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a místo podnikání, popřípadě bydliště fyzické osoby dopravce, firmu nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a místo podnikání, popřípadě bydliště fyzické osoby odesílatele, označení přepravované věci, údaj, zda byl náložný list vydán na doručitele nebo jméno příjemce, popřípadě údaj, že byl vydán na jeho řad, místo určení, místo a den vydání náložného listu a podpis dopravce). Tato ještě podrobnější úprava však je uvedena již v Úmluvě CMR. Úmluva CMR neupravuje nárok na přepravné a jeho výši. Toto je upraveno v § 625 ObchZ, který říká, že dopravci přísluší smluvená úplata nebo, nebyla-li smluvena, úplata obvyklá v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku dopravce. Dopravci vzniká nárok na přepravné po provedení přepravy do místa určení, nestanoví-li smlouva za 43
Sedláček, P. (2009). Úmluva CMR (Komentář) – Mezinárodní silniční nákladní doprava, s. 104
31
rozhodnou jinou dobu. Nemůže-li dopravce dokončit přepravu pro skutečnosti, za něž neodpovídá, má nárok na poměrnou část přepravného s přihlédnutím k přepravě již uskutečněné. Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek dopravce vůči odesílateli ze smlouvy týkající se přepravy převzaté zásilky, jestliže o těchto pohledávkách příjemce věděl nebo musel vědět. ObchZ v § 628 také upravuje v úmluvě o CMR nezajištěné zástavní právo dopravce tím, že uvádí, že dopravce má k zajištění svých nároků vyplývajících ze smlouvy zástavní právo k zásilce, dokud s ní může nakládat. Podle § 611, odst. 3, nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, smlouva zaniká, jestliže odesílatel nepožádal dopravce o převzetí zásilky v době stanovené ve smlouvě, jinak do šesti měsíců od uzavření smlouvy. Úmluva CMR neobsahuje ustanovení opravňující odesílatele odstoupit od přepravní smlouvy v případě, že nastanou nepřekonatelné překážky v dodání. K tomu úprava přepravní smlouvy také nemá žádnou přímou úpravu, bylo by nutno použít obecných ustanovení ObchZ vztahujících se k právu na odstoupení od smlouvy (§ 344 a násl.) s přihlédnutím k ustanovení § 352 a násl. týkajících se nemožnosti plnění závazku.44 § 373 – 386 se týkají odpovědnosti za škodu, pokud na danou škodu není aplikovatelná Úmluva CMR. Dle § 373, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Okolnosti vylučující odpovědnost vymezuje § 374. Ten je pak možno aplikovat na případy jednání zaměstnanců či osob použitých dopravcem, které jsou v rozporu s příkazy odesílatele. Takové jednání je často (i když je předmětem mnoha diskuzí) považováno za činnost, kterou dopravce již nemohl žádným způsobem ovlivnit a jíž nemohl zabránit, tudíž ve smyslu § 374 zbavuje dopravce odpovědnosti za vzniklou škodu.45 Převezme-li dopravce zásilku do úschovy, řídí se práva a povinnosti stran při úschově nadále ustanoveními národního právního řádu, nikoli Úmluvou CMR. Pro Českou republiku tak platí ustanovení smlouvy o uložení věci dle § 516 a násl. nebo smlouvy o skladování dle § 527 a násl.46 Dle § 516 se smlouvou o uložení se zavazuje opatrovatel, že bude pro uložitele dočasně bezplatně opatrovat věc, kterou má u sebe v 44
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 226 tamtéž, s. 89 46 tamtéž, s. 251 45
32
souvislosti s obchodním stykem s uložitelem. Jestliže ve smlouvě není uvedeno, zda věc se má opatrovat za úplatu nebo bezplatně, a opatrování věci není předmětem podnikání opatrovatele, platí, že strany uzavřely smlouvu o uložení věci. Dále je uvedeno, že uložitel je povinen uhradit náklady, které opatrovatel nutně nebo účelně vynaložil při plnění své povinnosti, případně uhradit škodu způsobenou mu uloženou věcí, pokud ji nemohl opatrovatel odvrátit vynaložením náležité péče. Dle § 527 se smlouvou o skladování zavazuje skladovatel převzít věc, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to úplatu (skladné). Podrobné podmínky smlouvy o skladování upravují následující paragrafy. Přepravu lze uskutečnit též na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku, která je upravena v § 630 a násl. nebo dle smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638 a násl.). § 756 stanovuje, že ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu.
2.3 Charakteristika přepravní smlouvy 2.3.1
Přepravní smlouva
Přepravní smlouva sama patří k pramenům právní úpravy, protože může obsahovat pravidla pro řešení otázek, které neupravuje samotná Úmluva CMR nebo podpůrně použitelné národní právo. Široká smluvní volnost účastníků přepravní smlouvy je tak omezena pouze donucující povahou některých ustanovení Úmluvy CMR a případně i použitého národního práva. 47 Přepravní smlouva je smlouvou neformální, a proto nevyžaduje ke své platnosti písemnou formu, pokud během jednání o uzavření přepravní smlouvy neprojeví některá smluvní strana vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Základním právním předpokladem platnosti přepravní smlouvy je určitost a srozumitelnost ujednání obsažených ve smlouvě.48
47 48
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 26 tamtéž, s. 33
33
2.3.2
Vznik přepravní smlouvy
V praxi se přepravní smlouva uzavírá zpravidla na základě jednostranné objednávky přepravy, avšak přeprava věci dopravcem pro odesílatele se může odvíjet jen na základě oboustranné, shodné vůle. Dopravce proto nemůže být nikdy vázán k provedení přepravy, pokud dopravce objednávku nepotvrdí. Jakákoli ustanovení typu: „tato objednávka je platná i bez zpětného potvrzení“ jsou tak právně neúčinná. Pouhá objednávka nebo její závaznost v důsledku neodmítnutí do určité doby po jejím obdržení však může být závazná pro dopravce za předpokladu, že mezi ním a objednatelem byla ohledně těchto přeprav uzavřena rámcová přepravní smlouva.49 Přepravní smlouva tedy vzniká bezvýhradným přijetím návrhu smlouvy dopravcem, a to buď písemně, nebo jednáním dopravce, které nepochybně svědčí o jeho vůli provést přepravu podle podmínek uvedených v návrhu přepravní smlouvy. Uzavření smlouvy konkludentním jednáním upravuje § 275 odst. 4 ObchZ, který říká, že s přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedení určitého úkonu (např. odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn, došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu. Mezi takové úkony se pro přepravní smlouvu řadí přistavení vozidla k nakládce, převzetí zásilky k uskladnění před zahájením přepravy nebo zahájení přepravy samotné.
2.3.3
Účastníci přepravní smlouvy a jejich základní povinnosti.
Účastníky přepravní smlouvy jsou odesílatel a dopravce. Odesílatelem je právnická nebo fyzická osoba, která má zájem na přepravě zboží a tuto přepravu zpravidla u dopravce objednává. Může jím být jak vlastník zboží, tak zasílatel, který se těmto osobám zavázal obstarat přepravu zboží.50 Práva a povinnosti odesílatele jako účastníka smlouvy o přepravě věci vyplývají z obchodního zákoníku a 49 50
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 28 tamtéž, s. 29
34
z uzavřené smlouvy. Mezi kogentně stanovené povinnosti odesílatele patří dle § 610 ObchZ povinnost zaplatit dopravci přepravné, dle § 611 odesílatel povinen předat dopravci zvláštní litiny potřebné k provedení přepravy nejpozději při předání zásilky k přepravě a dle § 626 ObchZ je odesílatel povinen poskytnout dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze a odpovídá za škodu způsobenou dopravci porušením této povinnosti. Mezi další povinnosti odesílatele patří předat sjednanou zásilku dopravci na sjednaném místě a čase nakládky, poskytnout plné a úplné informace o obsahu a povaze zásilky, udělit dopravce pokyny v případě poruchy při přepravě zásilky, mimořádných a škodných událostech a nahradit dopravci případnou škodu, za kterou dopravci odpovídá.51 Dopravce je právnická nebo fyzická osoba, která je oprávněná vlastním jménem a na vlastní účet a odpovědnost provozovat mezinárodní silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu, která se zavazuje přímo odesílateli přepravu zboží provést.52 Základní povinností dopravce je převzít zásilku k přepravě na sjednaném místě a ve sjednané době. Dle § 617 ObchZ je povinen přepravu provést do místa určení s odbornou péčí ve smluvené lhůtě, jinak bez zbytečného odkladu. Je-li dopravci znám příjemce zásilky, je povinen mu zásilku doručit, nebo má-li podle smlouvy příjemce zásilku v místě určení vyzvednout, oznámit mu ukončení přepravy. Dopravce je povinen provést i další úkony, ke kterým se ve smlouvě zavázal, jakož i respektovat pokyny odesílatele v rámci jeho dispozičního oprávnění k zásilce a s ohledem na prevenci škody na zásilce upozornit odesílatele na vadu balení, ložení či fixování zásilky na vozidle. Dle § 622 ObchZ je povinen vynaložit odbornou péči k minimalizaci škody a informovat odesílatele nebo příjemce o škodě na zásilce (§ 623 ObchZ). Dopravce je povinen nahradit škodu na zásilce v rozsahu jeho odpovědnosti a náhradové povinnosti.
51 52
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 38 tamtéž, s. 30
35
2.3.4
Podstatné části a pravidelná ujednání v přepravní smlouvě
Podstatnými částmi smlouvy o přepravě věci jsou: •
označení smluvních stran: dopravce a odesílatel,
•
označení zásilky (čili věci, která má být přepravena),
•
závazek dopravce provést přepravu,
•
určení místa odeslání a místa určení,
•
a závazek odesílatele zaplatit za provedení přepravy úplatu, přičemž její výše
nemusí být ve smlouvě dohodnuta. Ve smlouvě rovněž nemusí být lhůta k provedení přepravy, ani nemusí být uveden příjemce. K pravidelným a vzhledem k předmětu přepravní smlouvy často i nezbytným ujednáním patří: •
místo a čas nakládky zásilky
•
místo vykládky zásilky, případně i osoba, u které se má dopravce na vykládce
hlásit •
dodací lhůta
•
označení příjemce
•
výše přepravného s údajem o jeho struktuře („all in“, poplatky, atd.)
•
další ujednání, která zpravidla posilují právní jistotu odesílatele, jako jsou:
závazek pečlivého výběru způsobilého jízdního personálu dopravce
povinnost dopravce přistavit technicky způsobilé vozidlo, které je zároveň
způsobilé pro přepravu sjednané zásilky
odpovídající pojištění odpovědnosti dopravce
oznamovací povinnost dopravce ohledně poznatelné vady obalu, balení, ložení a
fixování zásilky v rámci evidenční kontroly při nakládce 36
zabezpečení vozidla zásilky v průběhu přepravy a jeho odstavení
oznamovací povinnost dopravce ohledně případných poruch v průběhu přepravy,
ohrožení zásilky, zdržení přepravy, škodné události atd.
zákaz přikládky nebo přeložení zásilky
zákaz zapojení subdopravce
zákaz konkurenčního jednání dopravce
režim vícenákladů, jako je zdržné, stojné, apod.
podmínky vzniku nároku na přepravné (např. faktura a originální nákladní list
potvrzený příjemcem)
smluvní sankce
sjednání částky zvláštního zájmu nebo vyšší hodnoty zásilky (čl. 26 a 24 Úmluvy
CMR)53
53
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 36
37
2.3.5
Vzor přepravní smlouvy
Krofta, J. (2009) ve své knize uvádí následující vzor přepravní smlouvy vhodný pro přepravce se sídlem na území České republiky: Číslo: Datum: 1. Objednatel přepravy – příkazce:
3. Přeprava z:
Obchodní firma/ označení:
do:
Adresa:
4. Odesílatel a místo nakládky:
IČ:
5. Termín nakládky
DIČ:
6. Příjemce a místo vykládky
Kontaktní osoba:
7. Termín vykládky:
Telefon:
8. Druh nákladu:
Fax:
Balení:
E-mail:
Brutto váha zásilky:
2. Dopravce:
Zvláštní pokyny a info k povaze
Obchodní firma/ označení: Adresa: IČ: DIČ: Kontaktní osoba: Telefon: Fax:
zásilky: 9. Druh vozidla: Zvláštní požadavky na výbavu vozidla: Reg. Zn. Vozidla: 10. Sjednané přepravné: Kč Poplatky zvlášť: nebo „all in“: 11. Další dispozice pro dopravce (trasa,
E-mail:
hraniční
přechod,
celní
odbavení apod.):
38
12. Smluvní podmínky a povinnosti dopravce: Dodatkem této objednávky jsou „Smluvní podmínky a povinnosti dopravce k objednávce přepravy č .....: a) Na základě této přepravní smlouvy se dopravce zavazuje přepravit převzatou zásilku od příkazce podle podmínek uvedených v této přepravní smlouvě a příkazce se zavazuje zaplatit dopravci sjednané přepravné. Právní vztahy mezi příkazcem a dopravcem se v mezinárodní silniční nákladní dopravě řídí Úmluvou CMR (Vyhláška č. 11/1975 Sb.) a v otázkách neupravených touto úmluvou pak podpůrně českým obchodním zákoníkem (Zákon č. 513/1991 Sb.). b) Dopravce je povinen mít uzavřené platné pojištění odpovědnosti silničního dopravce, odpovídající rozsahu náhradové povinnosti podle Úmluvy CMR. Pojistná ochrana se musí vztahovat i na pohřešování zásilky či její části. c) Dopravce je povinen přistavit nakládce technicky způsobilé vozidlo, které je rovněž způsobilé pro bezpečnou přepravu svěřené zásilky. d) Dopravce je povinen pečlivě vybrat způsobilý jízdní personál a prokazatelně poučit řidiče o pracovních postupech v silniční dopravě a odpovědnosti dopravce. e) V mezinárodní silniční dopravě má být řidič přítomen na nakládce a provést evidenční kontrolu zjevného stavu zásilky a jejího obalu, jakož i správnosti údajů v nákladním listu CMR o početním stavu zásilky a jejího značení ve smyslu ustanovení čl. 8 Úmluvy CMR. Není-li řidič připuštěn k nakládce, je povinen bezodkladně o tom vyrozumět svého dopravce, vyžádat si jeho dispozice a učinit o této skutečnosti zápis co nákladního listu CMR. f) Dopravce je povinen upozornit písemně odesílatele na poznatelnou vadu obalu/balení při převzetí zásilky k přepravě a na zjevnou nesprávnost údajů uvedených v nákladním listu CMR, stejně jako na zjevné okolnosti při nakládce, které by mohl způsobit škodu na přepravovaném nákladu. V případě, že je pro řidiče v rámci evidenční kontroly poznatelná taková závada balení či ložení zásilky na vozidle, že hrozí zřejmé nebezpečí poškození zásilky, je povinen
řidič žádat od odesílatele nápravu, a pokud odesílatel dopravci nevyhoví, nesmí zahájit přepravu. O těchto skutečnostech učiní dopravce rovněž výhradu do nákladního listu CMR. g) Při odstavení vozidla v průběhu přepravy je řidič povinen zvolit místo parkování a zabezpečení vozidla s nákladem tak, aby splnil závazky dopravce k odvrácení škodné události, sjednané v pojistné ochraně v rámci odpovědnostního pojištění dopravce. h) Jakékoliv poruchy v průběhu přepravy, ohrožení zásilky, zdržení přepravy, škodné události či překážky v ukončení přepravy a vydání zásilky je řidič povinen neprodleně ohlásit svému dopravci a ten je povinen informovat příkazce a vyžádat si jeho pokyny. ch) Bez souhlasu příkazce nesmí být k nákladu nic doloženo nebo zboží přeloženo na jiné vozidlo. i) Uzavřít přepravní smlouvu se subdopravcem je dopravce oprávněn jen po předchozím souhlasu příkazce a za předpokladu, že jde o způsobilého dopravce, jehož odpovědnost je řádně pojištěna. j) Pro případ porušení výše uvedených povinností dopravce, respektive řidiče – včetně nepřistavení vozidla k nakládce nebo nedodržení termínu nakládky – se sjednává smluvní pokuta ve výši přepravného podlé této přepravní smlouvy, přičemž touto smluvní pokutou není dotčen případný nárok příkazce na náhradu škody. k) Pro případ překročení dodací lhůty v mezinárodní silniční dopravě se sjednává částka zvláštního zájmu podle článku 26 Úmluvy CMR ve výši přepravného podle této přepravní smlouvy; související příplatek k přepravnému je již obsažen ve sjednaném přepravném. l) Ochrana zájmu zákazníka a zákaz konkurenčního jednání dopravce v neprospěch příkazce jsou sjednány pod sankcí smluvní pokuty ve výši desetinásobku přepravného. m) Případné vícenáklady jako zdržné, resp. stojné, jsou kryty v rámci sjednaného přepravného, pokud se příkazce s dopravcem nedohodne jinak. n) Řidič je povinen být přítomen na vykládce a společně s příjemcem zjistit zjevný stav zásilky a početní soulad s údaji v nákladním listu CMR. Případné nesrovnalosti musí být avizovány příkazci a musí být sepsán škodní protokol za přítomnosti 40
nestranné osoby nebo přizván havarijní komisař, pokud to vyžaduje rozsah škodných následků na zásilce. o) Nárok na přepravné vzniká řádným provedením přepravy a přistavením vozidla k vykládce příjemci. Termín splatnosti přepravného činí .... dní po obdržení faktury dopravce spolu s originálem nákladního listu CMR, potvrzeným od příjemce. Tato přepravní smlouva je platně uzavřena i bez zpětného písemného potvrzení objednávky přepravy, to v celém rozsahu včetně výše uvedených smluvních podmínek, pokud dopravce přistavil vozidlo k nakládce. ......................................... Příkazce ......................................... Potvrzení objednávky dopravcem ......................................... Datum, razítko, podpis oprávněného zástupce dopravce54
2.3.6
Porovnání vzorové smlouvy s reálnou smlouvou o přepravě
věci mezi tuzemským dopravcem a zahraničním objednatelem a zhodnocení její vhodnosti (viz. Příloha 1) Stejně jako je uvedeno ve vzorové smlouvě od J. Krofty, jsou i v reálné objednávce přepravy (v našem případě ji firma nazývá Shipping advisement) uváděny údaje o objednateli přepravy, dopravci, odesílateli, místě nakládky, termínu nakládky, příjemci a místě vykládky, druhu nákladu (který je popsán co do druhu balení, rozměrů, váhy, objemu, druhu komodity, atd.), druhu vozidla a metodě přepravy (zde bývá uváděno, zda se jedná o sběrnou zásilku, náklad na celý kamión či nadměrný náklad) a sjednané přepravné. Dále jsou zde uvedeny další dispozice pro dopravce, jako jsou informace o případném brokerovi (pro případ, že je zboží např. vykládáno v přístavu nebo na letišti), informace o fakturační adrese a dalších příslušných 54
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 236, 237
41
adresách (u naší firmy se jednalo o informace, kam má být faktura zaslána, protože faktury byly zpracovávány v auditovacím centru, jehož adresa byla odlišná od fakturační adresy) a informace o zákaznickém servisu, na který je možno se obrátit v případě potřeby. V příloze 1 dále uvádím shrnutí příslušných smluvních podmínek, kterými se daný smluvní vztah řídí. Jedná se o smlouvu mezi českým dopravcem a zahraniční firmou. V bodě 2 této smlouvy se dopravce po dobu trvání smlouvy zavazuje přepravit převzatou zásilku od příkazce podle podmínek uvedených v této přepravní smlouvě. V bodě 4 se pak dopravce zavazuje účtovat příkazci částku stanovenou na základě sazeb stanovených touto smlouvou plus palivový příplatek. Příkazce se zavazuje uhradit vystavené faktury během cca 85 dnů. Bod 6 uvádí povinnosti dopravce, mezi něž patří: jednat v souladu se stanovenými standardy, zajistit kompletní přepravní a celní dokumentaci, skladovat veškeré nedoručené zboží do doby, než obdrží instrukce od příkazce, komunikovat pomocí EDI, umožnit tracking zásilky, poskytnout potvrzení o pojištění a účastnit se příkazcem stanovených školení. Podle dalších bodů je povinen hlásit jakékoliv vzniklé škody, případně na žádost příkazce také možnosti vzniku škody. Již vzniklé škody musí nahlásit v písemné formě. Příkazce je pak dle bodu 7 povinen poskytnout přesný popis přepravovaného zboží a veškerou dokumentaci, především v případě přepravy nebezpečného zboží a zajistit, aby zboží bylo připraveno k vyzvednutí. Bod 9 upřesňuje limitace odpovědnosti obou stran. Smlouva detailně řeší také otázku nakládání s informacemi, především tajnými nebo klíčovými pro příkazce, otázku odpovědnosti v případě vyšší moci, možnosti ukončení kontraktu a možnosti jeho změn. Smlouva umožňuje také použití třetí strany jako dopravce. Smlouva výslovně stanovuje Úmluvu CMR a Český právní řád jako právo rozhodné. V závěru smlouva uvádí seznam tarifů a poplatků, dle kterých se řídí. Tyto již detailně neuvádím, protože nejsou součástí zkrácené verze dané smlouvy ani předmětem této práce.
42
Při srovnání s výše uvedeným vzorem přepravní smlouvy J. Krofty jsem tedy zjistila, že mnou zkoumaná reálná smlouva plně odpovídá požadavkům. Krofta ve své smlouvě navíc uvádí dodatek o platnosti smlouvy i v případě neexistence zpětného písemného potvrzení objednávky přepravy. Toto je však možné pouze v případě, že mezi dopravcem a příkazcem je uzavřená rámcová smlouva o přepravě a výše uvedená smlouva je pouze výňatek z ní, který je součástí přepravního příkazu (objednávky). Tato metoda je v logistické praxi hojně využívána z důvodu nutnosti rychlé reakce na objednávku.
2.4 Dodací podmínky INCOTERMS Pokud právní úprava v Úmluvě CMR, podpůrně použitelném národním právu nebo v samotné přepravní smlouvě chybí, je neúplná nebo sporná, přihlíží se k obchodním zvyklostem. Pokud přepravní smlouva vysloveně uvádí či odkazuje na obchodní zvyklosti, ke kterým se má přihlížet, pak mají tyto obchodní zvyklosti přednost před těmi ustanoveními Úmluvy CMR a národního práva, která nemají donucovací povahu.55 Praxe mezinárodního obchodu vytvořila určité doložky, které smluvní strany činí součástí svých závazkových smluv. Nejpoužívanějšími a zároveň nejznámějšími jsou doložky INCOTERMS (Mezinárodní obchodní pravidla), upravující otázku takzvané dodací parity. Doložky INCOTERMS nemají povahu mezinárodní smlouvy a nejsou aplikovány ani jako klasické mezinárodní obchodní zvyklosti. Přejí-li si smluvní strany používat tato pravidla v mezinárodním obchodním styku, musí ve svých kupních smlouvách výslovně uvést, že tyto se řídí určitou doložkou INCOTERMS.56 Mezinárodní obchodní termíny mají původ v obchodních zvyklostech, které byly uměle zpracovány a doplněny. INCOTERMS jsou obchodní termíny zpracované Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, které hrají významnou roli ve světovém obchodě. Tento soubor mezinárodních výkladových pravidel je připravován a vydáván od roku 1936. Do dnešní doby byly INCOTERMS publikovány v letech 1953, 1967, 1980, 1990 a 2000. Vydáním nové verze pravidel starší verze nezanikají, proto je 55
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“), § 264 a § 730 56 Svatoš, M. a kolektiv (2009). Zahraniční obchod, s. 170
43
u jednotlivých dodacích doložek nutné uvádět rok vydání INCOTERMS, aby nedocházelo k zbytečným sporům v jejich výkladě. 57
2.4.1
Lex mercatoria
INCOTERMS, jako obchodní termíny, principy a zásady, jsou součástí tzv. lex mercatoria. Jeden z nejznámějších protagonistů lex mercatoria, prof. Goldman, definuje lex mercatoria jako soubor všeobecných principů a obvyklých pravidel spontánně vytvořených (nebo na které je spontánně odkazováno) v rámci mezinárodního obchodu, bez odkazu na národní právní řád.58 Rozhodující otázkou pro existenci a legitimitu lex mercatoria je jeho uznání ze strany národního práva. Nařízení Řím I v čl. 3.1. stanovuje, že smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Není tedy jednoznačně stanoveno, že se musí jednat o výběr národního právního řádu a je teoreticky možné za relevantní právo zvolit i lex mercatoria. Současná právní praxe zná tři typy existence/aplikace lex mercatoria. Jsou jimi autonomní (přednostní) aplikace lex mercatoria jako právního řádu, který je vytvořen spontánně stranami zúčastněnými na mezinárodních obchodních vztazích a existuje nezávisle na národních právních řádech určených pomocí norem mezinárodního práva soukromého; rovnocenná aplikace lex mercatoria jako souboru pravidel postačujících k rozhodnutí sporu, působícího jako alternativa jinak použitelného práva a konečně subsidiární aplikace, kdy je lex mercatoria používáno v mezích kogentních ustanovení národních právních řádů. Vzhledem ke zkostnatělosti české právní úpravy a neochotě uvolňování právních norem a omezování kogentních ustanovení ve vztahu k mezinárodnímu právu soukromému si myslím, že subsidiární aplikace je metoda, která je uplatňovaná v České republice.
2.4.2
Vztah INCOTERMS a přepravní smlouvy
INCOTERMS neřeší přepravní smlouvu, resp. vztah mezi přepravcem a objednatelem přepravy jako takový, ale určují pouze vztahy mezi prodávajícím a kupujícím ve vztahu k dodávce zboží, z čehož následně vyplývá, který z nich (jestli 57
International Chamber of Commerce. Dodací doložky INCOTERMS 2000. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: 58 Goldman, B. (1987). The Applicable Law: General Principles of Law - The Lex Mercatoria, s. 116
44
kupující nebo prodávající, případně oba) má sjednat přepravní smlouvu a z jakého do jakého místa. Neřeší otázku přechodu vlastnictví ke zboží, ale jenom otázku přechodu nákladů a rizik z prodávajícího na kupujícího. INCOTERMS tedy detailně řeší otázky místa dodání, balení, kontrolu zboží, povinnosti týkající se dovozních a vývozních formalit, povinnosti týkající se uzavření přepravní smlouvy, okamžik přechodu nebezpečí a nákladů, případně pojištění přepravy. Často tak propojují kupní smlouvu se smlouvou dopravní, případně pojistnou. Na základě dokumentů prokazujících přepravu mohou navíc propojit kupní smlouvu s dokumentárním způsobem úhrady kupní ceny. Podle vztahu k přepravní smlouvě dělíme INCOTERMS na doložky bez vztahu k přepravní smlouvě, kdy přeprava není obsažena v povinnostech vyplývajících z kupní smlouvy, dále na doložky s dělenými povinnostmi a na doložky, které stanovují minimum povinností pro kupujícího. Doložky jsou rozděleny do čtyř základních skupin E, F, C, D podle toho, jak upravují míru zatížení smluvních stran. Skupina E představuje minimální závazek prodávajícího, neboť jeho povinností je pouze dát zboží k dispozici kupujícímu v dohodnutém místě (obvykle ve svém závodě) a datu. Prodávající není povinen nakládat zboží do dopravního prostředku, který si musí zajistit pro odběr kupující, ani obstarat celní odbavení v exportu a zaplatit náklady s tím související. Do skupiny F patří doložky, v nichž hlavní přepravné neplatí prodávající a ten také není odpovědný za sjednání přepravní smlouvy. Skupina C je specifická tím, že se u všech čtyř doložek rozchází místo přechodu nákladů s místem přechodu rizik. Smyslem je osvobodit prodávajícího od dalších nákladů a rizik, pokud splnil své smluvní povinnosti a uzavřel přepravní smlouvu s dopravcem. Prodávajícímu zde vzniká povinnost obstarat a uhradit náklady, které vyplývají z přepravní smlouvy. Riziko ztráty nebo poškození zboží přechází z prodávajícího na kupujícího již v momentě předání zboží k přepravě prodávajícím. Skupina D je skupina doložek charakteristická tím, že prodávající je zodpovědný za příchod zboží do ujednaného místa určení nebo bodu na hranici. Nese tedy náklady za přepravné, případně platbu cla, u některých doložek nese i rizika spojená s vykládkou.59
59
International Chamber of Commerce. Dodací doložky INCOTERMS 2000. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z:
45
2.5 Aplikace karnetu TIR na Českou republiku Česká republika jako člen Evropského společenství je tedy také členem Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR. ČESMAD BOHEMIA je sdružení automobilových dopravců, které v České republice na podkladě smluvních vztahů s IRU (Mezinárodní unie silniční dopravy IRU) a Ministerstvem financí ČR – GŘC (Generální ředitelství cel) vykonává funkci záručního sdružení podle Celní úmluvy TIR. ČESMAD BOHEMIA poskytuje autodopravcům komplexní služby umožňující podnikání v tomto oboru, hájí jejich zájmy ve vztahu ke státní správě i na mezinárodním poli. Pro své členy i dopravní veřejnost je informačním zdrojem monitorujícím legislativní podmínky i aktuální situaci na evropských silnicích. ČESMAD BOHEMIA zastupuje zájmy svých členů ve vztahu k orgánům státu a k jiným právnickým a fyzickým osobám, je partnerem státní správy při jednání o přípravě a při tvorbě českých zákonů, které mají nějaký vliv na provozování silniční dopravy a podílí se i na přípravě mezivládních dohod a smluv. ČESMAD BOHEMIA je zároveň členem Mezinárodní unie silniční dopravy IRU, prostřednictvím které má možnost se vyjadřovat a ovlivňovat legislativu EU.60 ČESMAD BOHEMIA v rámci solidárního ručení ručí spolu s dopravcem za splacení eventuelně vzniklého celního dluhu. Následně po národním záručním řetězci (ČESMAD BOHEMIA) ručí mezinárodní záruční řetězec (IRU), IRU je však ještě proti vzniklým rizikům zajištěna tzv. mezinárodním pojišťovacím poolem.61
2.5.1
Vybírání cla v České republice
V případě, že přeprava neprobíhá na podkladě karnetu TIR, řídí se vzniklé situace komunitární a následně národní právní úpravou.
60
Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA. [online]. [cit. 23-12-10]. Dostupné z: http://www.prodopravce.cz/cesmad.php 61 Novák, R. (1998). Mezinárodní kamionová doprava, s. 163
46
Celní orgány v České republice, z nichž nejvyšší je Generální ředitelství cel, jsou začleněny do resortu ministerstva financí. Generální ředitelství cel řídí oblastní celní úřady, kterým jsou podřízeny jednotlivé celní úřady.62 Vyměřování, evidence, vybírání a vymáhání cla se řídí zejména Celním kodexem Společenství, zákonem č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Z logistického pohledu Správa cel zahrnuje zejména provádění celního dohledu a celní kontroly u dováženého, vyváženého a prováženého zboží, zajištění celního dluhu; kontrolu dokladů potřebných k vývozu, dovozu nebo tranzitu zboží vydávaných podle zvláštních právních předpisů; kontrolu dodržování obchodně politických opatření státu a Společenství, zákazů a omezení při dovozu, vývozu a tranzitu zboží; kontrolu, zda jsou dodržovány i další povinnosti uložené právními předpisy v oblasti celnictví; pátrání po zboží protiprávně dovezeném nebo vyvezeném nebo odňatém celnímu dohledu atd. Kompetence k vybírání, evidenci a vymáhání cla z dovozu jsou dány nařízením Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. 10. 1992, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává Celní kodex Společenství ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 63 Druhým významným komunitárním předpisem je nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, tzv. Jednotný celní tarif (sazebník) Společenství, který existuje od 1. 7. 1967 a je založen na jednotném popisu druhů zboží a kódování, a který je pro Českou republiku závazný od jejího vstupu do jednotného vnitřního trhu.
62
Novák, R. (1998). Mezinárodní kamionová doprava , s. 140 Celní správa. Kompetence - čím se zabývá celní správa. [online]. [cit. 23-12-10]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/o-nas/kompetence/Stranky/default.aspx
63
47
3 Další smluvní typy v oblasti pozemní přepravy 3.1 Smluvní typy přepravní smlouvy v mezinárodní pozemní přepravě Mezinárodní právo zná v unifikované formě v podstatě pouze smlouvu o přepravě věci, která se řídí výše uvedenou Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). Přepravní smlouva může a také by měla obsahovat pravidla pro řešení otázek, které neupravuje samotná Úmluva CMR nebo podpůrně použitelné národní právo. V případě, že některá tato ustanovení jsou v rozporu s Úmluvou CMR nebo podpůrně použitelným národním právem, jsou považována za neplatná. Neplatnost těchto ujednání však neznamená neplatnost ostatních částí smlouvy. Dalším využívaným smluvním typem je smlouva zasilatelská, o které bude pojednáno níže. Právní unifikovaná úprava zasilatelské smlouvy nebyla dosud přijata, nicméně na činnost mezinárodních zasilatelů, jakož i unifikační a harmonizační snahy v oblasti práva mezinárodních zasilatelských smluv, má velký vliv nevládní organizace FIATA (Mezinárodní federace zasilatelských sdružení - Federation Internationale des Associations de Transitaires et Assimiles).64 Subjekty mezinárodní pozemní přepravy českého původu budou mít tendenci uzavírat i smlouvy podobné národní úpravě např. smlouvu o nájmu dopravního prostředku nebo smlouvu o provozu dopravního prostředku. Pokud jde o právní režim těchto smluv, mezinárodní unifikovaná úprava neexistuje na úrovni přímé ani kolizní. Subjekty se tedy budou řídit Zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním, který pro tyto smlouvy případně umožňuje volbu práva – pokud právo není zvoleno, ZMPS bohužel nestanovuje pro tyto smluvní typy zvláštní náhradní kritérium, a proto musí být rozhodné právo určeno s ohledem na rozumné uspořádání vztahu.
64
Rozehnalová N., Střelec K., Sehnálek D., Valdhans J. Mezinárodní obchodní transakce, s. 79
48
3.2 Smluvní typy přepravní smlouvy definované českým právem V předchozích částech práce jsem se věnovala pramenům právní úpravy mezinárodní silniční dopravy, z nichž nejvýznamnější základní normou je Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). Ta je v podstatě ekvivalentem smlouvy o přepravě věci definované v Obchodním zákoníku (§§ 610 629), která Úmluvu CMR v mnohém doplňuje. České právní normy upravují další typy smluv z oblasti dopravy v Obchodním zákoníku. Ten tedy kromě smlouvy o přepravě věci upravuje pro tuto oblast, jak bez rozlišování zda jde o dopravu tuzemskou nebo mezinárodní, tak bez rozlišování druhu dopravy, tzn. dopravy železniční, silniční, lodní nebo letecké, smlouvu zasilatelskou (§§601 - 609), smlouvu o nájmu dopravního prostředku (§§ 630 - 637) a smlouvu o provozu dopravního prostředku 638-641).65 Zbránek ve své rigorózní práci Právní vztahy v nákladní silniční dopravě uvádí, že smlouvy o provozu dopravního prostředku se jeví poněkud zvláštními, protože z jejich dikce vyplývá, že se v zásadě jedná o smlouvu o přepravě věci a tento typ smlouvy není v praxi u silniční nákladní dopravy využíván, neboť případný zákazník má zájem buď o zajištění přepravy jako takové s tím, že dopravce plně odpovídá za její provedení, nebo pouze o nájem vozidla s tím, že za provedení přepravy si odpovídá sám. Jedná se o kontrakt převzatý do obchodního zákoníku ze zákoníku mezinárodního obchodu, kde byl využíván pro potřeby námořní. Toto tvrzení nemohu bohužel na základě své logistické praxe potvrdit. Pokud se týká částí Obchodního zákoníku věnujících se problematice dopravy nelze se s ohledem na různé subjekty v právních vztazích v dopravě, omezovat pouze na výše uvedené smluvní typy, ale je nutné brát v úvahu i smlouvy komisionářské (§§ 577 - 590) a smlouvy mandátní (§§ 566 - 576).66
65
Švarc, Z. (1996). Vybrané otázky práva mezinárodního obchodu, s. 127 Zbránek, L. (2007). Rigorózní práce: Právní vztahy v nákladní silniční dopravě. [online]. [cit. 10-1129]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/49943/pravf_r/disertka.txt
66
49
3.3 Smlouva zasilatelská Rozvoj zasílatelství (spedice), tj. oboru, jehož předmětem je provoz obstaravatelské činnosti v oblasti přepravy věcí (zásilek), souvisí s rozvojem obchodu a dopravy. Zasílatelství (jako obstarávání přepravy) se oddělilo od přímého provádění přepravy. V praxi se však mezi dopravou a spedicí někdy přesně nerozlišuje a dochází k zaměňování těchto činností s možnými negativními důsledky. Smlouvu o přepravě věci a smlouvu zasílatelskou nicméně rozlišuje i obchodní zákoník.67 Zasílatel je poměrně důležitým subjektem v dopravně-právních vztazích. Je to často tento subjekt, který vstupuje do vztahu objednavatele přepravy a dopravce. Ve vztahu k dopravci je však objednatelem (odesilatelem) a s dopravcem uzavírá vlastním jménem smlouvu přepravní. V praxi se lze setkat s účelovými tvrzeními stran sporu, že v případě sjednání smlouvy o přepravě věci, kde jednou stranou smlouvy je zasilatel, nejde vlastně o přepravní smlouvu, že zasilatel není odesilatelem, protože není jako odesilatel zapsán v nákladním listě CMR. Takový postup je nutno odmítnout. Zasilatel s dopravcem uzavírá jednoznačně smlouvu o přepravě věci, i v případě že jde o mezinárodní přepravu, kdy je vyhotoven nákladní list, stává se odesilatelem (objednatelem) a smluvní vztah zcela jednoznačně podléhá režimu Úmluvy CMR. Nelze zaměňovat pojem odesilatele zboží zapsaného v nákladním listě s pojmem odesilatele ve smyslu objednatele přepravy.68 Pokud nedojde k volbě rozhodného práva, bude se zasilatelská smlouva řídit českou kolizí normou, která stanovuje jako hraniční určovatel sídlo nebo bydliště zasilatele v době, kdy byla smlouva uzavřena.
3.3.1
Mezinárodní zasilatelství – FIATA
Zasílatelé se v České republice sdružili do Svazu spedice a logistiky České republiky (byl založen pod původním názvem Svaz spedice a skladování ČR), který je od roku
67
Marek, K. (28.5.2009). Smlouvy k zajišťování přepravy a se vztahem k dopravním prostředkům: zasílatelská smlouva. Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-37244260smlouvy-k-zajistovani-prepravy-a-se-vztahem-k-dopravnim-prostredkum-zasilatelska-smlouva 68 Zbránek, L. (2007). Rigorózní práce: Právní vztahy v nákladní silniční dopravě. [online]. [cit. 10-1129]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/49943/pravf_r/disertka.txt
50
1992 řádným členem FIATA (Federation Internationale des Associatios des Transitaires et Assimilés - Mezinárodní federace zasílatelských svazů). Pro členy Svazu spedice a logistiky České republiky (dále jen "svaz") je standardem používání Všeobecných zasílatelských podmínek (ujednávaných podle § 273 obchodního zákoníku)69, které byly přijaty v prosinci 1992 a používají se od 1. 1. 1993, a které již byly zmíněny výše. Obecně lze říci, že Všeobecné zasílatelské podmínky přejímají některá ustanovení obchodního zákoníku v pozměněném znění. Oproti obchodnímu zákoníku rozšiřují povinnosti zasílatele o některé konkrétní činnosti, například o: uschování dokladů, které zasílatel získal při plnění zasílatelské smlouvy, pro potřeby příkazce; nebo povinnost zkoumat a vyhledávat vhodnější postup přepravy zboží v rámci obchodních zvyklostí, nebylo-li nic jiného písemně dohodnuto. Do určité míry jsou ve Všeobecných zasílatelských podmínkách rozšířena též oprávnění zasílatele, i když jde spíše o podrobnější úpravu oprávnění uvedených v obchodním zákoníku. Nad rámec obchodního zákoníku jsou stanoveny povinnosti pro příkazce, z nichž Marek 70 uvádí např. povinnost upozornit zasílatele včas obvyklým způsobem na veřejnoprávní, případně celněprávní povinnosti spojené s přepravou zboží; povinnost poskytnout zasílateli při "stornu" příkazu k obstarání přepravy smluvenou odměnu (úplatu) po odečtení ušetřených výloh; nebo uhradit zasílateli náhradu nákladů a příslušnou odměnu (úplatu) za zpětnou dopravu zboží, a to ve stejné výši jako při přepravě k příjemci, jestliže příjemce odmítne převzetí jemu dovezené zásilky. Všeobecná ustanovení dále definují místo plnění jako místo provozovny zasílatele, na kterou byl adresován návrh smlouvy (objednávka, resp. udělen příkaz) a lhůtu plnění. Všeobecné zasílatelské podmínky také specifikují odpovědnosti z přepravní smlouvy, překážek nebo skladování a zmiňují se také o formě příkazů zasílateli, které v OBCHZ kogentně definované nejsou.
69
Marek, K. (28.5.2009). Smlouvy k zajišťování přepravy a se vztahem k dopravním prostředkům: zasílatelská smlouva. Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-37244260smlouvy-k-zajistovani-prepravy-a-se-vztahem-k-dopravnim-prostredkum-zasilatelska-smlouva 70 tamtéž
51
3.3.2
Smlouva zasilatelská podle OBCHZ
Smlouvou zasilatelská je podle OBCHZ definovaná jako smlouva uzavřená mezi příkazcem a zasilatelem, ve které se zavazuje zasílatel příkazci, že mu vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu věcí z určitého místa do určitého jiného místa, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli úplatu. Pro tuto smlouvu není předepsána písemná forma, zasilatel si od příkazce může vyžádat zasilatelský příkaz, jeho obsahové náležitosti ale na rozdíl od náložného listu u smlouvy o přepravě věci nejsou zákonem stanoveny. Zasílatelský příkaz není cenným papírem.
3.3.3
§ 605 OBCHZ umožňující zasilateli, aby přepravu uskutečnil
sám Zajímavým ustanovením OBCHZ je § 605, odst. 1, které říká, že neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel přepravu, kterou má obstarat, uskutečnit sám. Při přepravě bude tedy jednodušší funkční uspořádání. Prodává-li zasilatel přepravci své dopravní služby (tj. nikoli dopravní služby zasilatelem najatého dopravce), jedná se o zasilatele uplatňujícího tzv. právo vlastního vstupu 71 . Otazné je, zda se potom nejedná o smlouvu o přepravě věci neboť zasílatel by se tak stal dopravcem a příkazce objednavatelem přepravy.
3.3.4
Další ustanovení smlouvy zasilatelské
Dle § 603 odst. 2 stejně jako u smlouvy o přepravě věci zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Podle §606 a násl. je zasílatel povinen podat příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo která na ní vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak odpovídá za škodu vzniklou příkazci tím, že tuto povinnost nesplnil. V případě, že není čas si pokyny vyžádat nebo příkazce neodpovídá, může zasílatel zásilku prodat
71
Novák, R. (1998). Mezinárodní kamionová doprava, s. 17
52
vhodným způsobem na účet příkazce. Marek72 tuto problematiku dále rozvádí a uvádí: zasílatel nenese nebezpečí vzniku škody na zásilce, odpovídá pouze za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že zasílatel neodpovídá za porušení smluv sjednaných s dopravci, tedy neodpovídá příkazci za škody, které mu vzniknou porušením přepravní smlouvy ze strany dopravce. Co se týče plateb, není příkazce povinen zaplatit pouze úplatu, ale také uhradit nutné a užitečné náklady, které zasílatel vynaložil za účelem splnění svých závazků. Kromě toho má zasílatel nárok na úhradu nákladů, které účelně vynaložil při plnění svého závazku. K zajištění svých nároků vůči příkazci má zasílatel zástavní právo k zásilce, dokud je zásilka u zasílatele nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má zasílatel listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal. Smlouva zasilatelská je zvláštním typem smlouvy komisionářské, jejíž ustanovení se použijí podpůrně.
3.3.5
Současný trend v zasilatelství
V současné době se stále více podnikatelů obrací na profesionální zasílatelské společnosti, které jsou garanty přepravy v co nejkratším čase při současném převzetí ostatních formalit spojených s přepravou zásilky. Profesionalitou svých zaměstnanců a technologickou vyspělostí (která mj. umožňuje sledovat údaje o celém pohybu zásilky od adresáta k příjemci) zajišťují kvalitní služby, a proto se stávají každodenně zasílateli mnoha zásilek vyžadujících rychlé doručení, šetrné zacházení či promptní celní odbavení. V dnešním pojetí již totiž profesní zasílatel neplní jen funkci obstaravatele přepravy, ale je schopen poskytnout širší odbornou pomoc. Takové postavení zasílatele se dostává do popředí především u mezinárodních přeprav zboží, které jsou organizačně i odborně náročné a kde již dopravce nemůže vzhledem ke svému zaměření poskytnout přepravci odpovídající servis.
72
Marek, K. (28.5.2009). Smlouvy k zajišťování přepravy a se vztahem k dopravním prostředkům: zasílatelská smlouva. Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-37244260smlouvy-k-zajistovani-prepravy-a-se-vztahem-k-dopravnim-prostredkum-zasilatelska-smlouva
53
Úkolem dopravce je zboží dopravit, úkolem zasílatele pak může být zajistit v přepravním řetězci pro svého příkazce vše potřebné k tomu, aby se zásilka dostala od odesílatele k příjemci. Začíná se hovořit o "přepravě zboží na klíč", kde jde zejména o již výše zmíněná komplexní logistická řešení umožňující výrobcům, případně prodejcům zboží, plně se soustředit na předmět jejich činnosti a veškeré činnosti související s tokem zboží přenechat péči zasílatele.73 Za tímto účelem vznikají celé projektové logistické týmy soustřeďující se pak např. i na přepravu nadrozměrných či nebezpečných nákladů. Jejich prací pak není pouze zajistit přepravce, ale také naplánovat nejvhodnější trasu přepravy, zajistit příslušná povolení a z vlastní logistické praxe mohu uvést např. i nadzdvihování či bourání mostů či budov překážejících přepravě.
3.4 Smlouva o nájmu dopravního prostředku Nájem, resp. nájemní právní vztahy jsou téměř cele podrobeny úpravě v občanském zákoníku. Ovšem úpravu samostatného nájemního právního vztahu, založeného smlouvou obsahuje i zákoník obchodní, konkrétně se jedná o smlouvu o nájmu dopravního prostředku. Smlouva o nájmu dopravního prostředku je v podstatě obdobou obecné nájemní smlouvy upravené v občanském zákoníku, avšak její úprava je přizpůsobena předmětu nájmu, tj. dopravnímu prostředku. Tato specifická povaha předmětu nájmu a způsobu jeho užívání má však za následek úpravu této nájemní smlouvy do značné míry odlišnou od obecné úpravy nájemní smlouvy. Podpůrná aplikace obecných ustanovení nájemní smlouvy podle občanského zákoníku tak prakticky nepřichází v úvahu.74 Nicméně stále platí, že smlouva o nájmu dopravního prostředku je zvláštním typem nájemní smlouvy. Proto na ni nebude, pokud si strany nezvolí rozhodné právo, aplikována tuzemská kolizní norma týkající se smluv o dopravě, ale kolizní norma určená pro smlouvy jiné a nepojmenované. Na základě její aplikace bude rozhodným právem právo státu, v němž mají obě strany právního vztahu sídlo nebo bydliště. 73
Marek, K. (28.5.2009). Smlouvy k zajišťování přepravy a se vztahem k dopravním prostředkům: zasílatelská smlouva. Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-37244260smlouvy-k-zajistovani-prepravy-a-se-vztahem-k-dopravnim-prostredkum-zasilatelska-smlouva 74 Juristic.cz. 26.8.2002. Smlouva o nájmu dopravního prostředku podle obchodního zákoníku. Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://obcanske.juristic.cz/93396/
54
Nemají-li sídlo nebo bydliště v jednom státě, pak je určující právo místa, kde byla smlouva uzavřena, uzavírá-li se mezi přítomnými, jinak právo státu, kde má sídlo nebo bydliště příjemce návrhu na uzavření smlouvy.
75
Nutným předpokladem
platnosti smlouvy je její písemná forma (§630 odst. 2 OBCHZ). Od smlouvy o přepravě věci se odlišuje smlouva o nájmu dopravního prostředku svým předmětem, kterým je pouze dočasné používání dopravního prostředku, přičemž je nerozhodné, co bude tímto dopravním prostředkem přepravováno. Od smlouvy o provozu dopravního prostředku se tato smlouva liší tím, že provozce pečuje o povoz dopravního prostředku, musí tak zabezpečit provoz tohoto dopravního prostředku jak způsobilou osádkou, tak pohonnými hmotami, tak např. i zásobami pro osádku po dobu provozu, stejně jako doklady nezbytnými pro provoz. Takové závazky pronajímatel dopravního prostředku nemá.76
3.4.1
Smlouva o nájmu dopravního prostředku podle OBCHZ
§630 definuje smlouva o nájmu dopravního prostředku jako smlouvu, kterou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné). Podstatnou částí smlouvy je tedy kromě určení smluvních stran také určení dopravního prostředku. V dřívější úpravě zákoníku mezinárodního obchodu byla smlouva orientována jen na specifikovaný druh dopravního prostředku. Smlouva koncipovaná v obchodním zákoníku naproti tomu druh dopravního prostředku nijak nelimituje.77 Dopravní prostředek může být určen ve smlouvě jak individuálně, tak druhově, nicméně měl by být dostatečně konkretizován, aby se předešlo případným sporům. Volba dopravní prostředku vychází z účelu, resp. typu přepravy, pro kterou má být určen. Dopravní prostředek musí pronajímatel předat nájemci ve stavu způsobilém k provozu a k užívání určenému ve smlouvě, jinak k užívání, k němuž dopravní prostředek obvykle slouží. Pronajímatel nese odpovědnost za škody 75
Švarc, Z. (1996). Vybrané otázky práva mezinárodního obchodu, s. 139 Kobliha, I., Kalfus, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Krofta, J., Pokorná J., Svobodová, Y. (2006). Obchodní zákoník. Komentář/ Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 52 77 Sagit.cz. 1.5.2004. Smlouva o nájmu dopravního prostředku . Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=152&typ=r&levelid=ob_299.htm 76
55
způsobené nájemci tím, že dopravní prostředek není takto způsobilý, ledaže prokáže, že nemohl zjistit ani předvídat nezpůsobilost dopravního prostředku při zachování odborné péče do jeho převzetí nájemcem. Nájemce je povinen pečovat o to, aby na dopravním prostředku nevznikla škoda. Nájemce je povinen udržovat dopravní prostředek na účet pronajímatele ve stavu, v jakém dopravní prostředek převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení a je povinen neprodleně hlásit potřebu oprav pronajímateli. Podstatnou částí smlouvy je také závazek nájemce platit nájemné. Smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou. Obchodní zákoník výslovně popisuje tři důvody zániku práva užívat dopravní prostředek: uplynutí doby (situace, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou), zničení dopravního prostředku a výpověď smlouvy. Výpověď nabývá účinnosti uplynutím 30 dnů, nestanoví-li smlouva nájmu dopravního prostředku jinou výpovědní lhůtu nebo z výpovědi nevyplývá doba pozdější. Smlouva může stanovit, že ji lze ukončit již doručením výpovědi. Po zániku práva užívat dopravní prostředek je nájemce povinen vrátit dopravní prostředek do místa, kde jej převzal, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného.
3.4.2
Současný trend v oblasti smluv o nájmu dopravního
prostředku Lze konstatovat, že většina dopravců v ČR provozujících svou činnost není vlastníky vozidel, ale jejich vozový park alespoň částečně tvoří vozidla pronajatá. Jedná se ovšem především o finanční leasing, který je svou povahou bližší koupi na splátky, resp. koupi věci najaté (§§ 489 až 496 Obchodního zákoníku). Leasingové smlouvy jsou navíc uzavírány s ohledem na specifické potřeby jednotlivých subjektů a málokdy se řídí ustanoveními shora uvedených smluvních typů upravených Obchodním zákoníkem. Tato úprava je ostatně pouze rámcová a dispozitivní normy Obchodního zákoníku v zásadě předpokládají podrobnou smluvní úpravu mezi smluvními stranami. Přesto lze v těchto smlouvách vysledovat využívání ustanovení
56
smlouvy o nájmu dopravního prostředku, a to ať již se jedná o leasing nebo "klasický" nájem.78
3.5 Smlouva o provozu dopravního prostředku Česká právní úprava zná ještě další typ kontraktu, který stojí někde mezi smlouvou o nájmu dopravního prostředku a smlouvou o přepravě věci. Smlouva o přepravě věci a smlouva o provozu dopravního prostředku jsou si v mnohém podobné, což je logickým důsledkem skutečnosti, že podstatou věcného (nepeněžního) plnění je v obou případech přeprava věci (zásilky, nákladu) z místa A do místa B. Zatímco však právní úprava smlouvy o přepravě věci klade těžiště na přepravovanou věc, na zásilku, o niž je dopravce povinen pečovat, takže pro tento smluvní typ je charakteristická vyšší míra odpovědnosti dopravce za předmět přepravy, v případě smlouvy o provozu dopravního prostředku (tzv. „charteru“) je již pojmově položen důraz na poskytnutí provozu dopravního prostředku za účelem vykonání cest. Tato smlouva tak v sobě nese určité znaky nájmu, zejména jde-li o tzv. „charter na dobu“ neboli „time charter“, a závazek provozce pečovat o přepravovaný náklad esenciální obsahovou náležitostí tohoto smluvního typu není.79 Od přepravní smlouvy se liší smlouva o provozu také tím, že provozce nepřebírá do péče objednatelem svěřený náklad a není tak nositelem odpovědnosti dopravce – za předpokladu, že taková péče o zásilku a s ní související odpovědnost nebyla ve smlouvě speciálně sjednána. Od smlouvy o nájmu dopravního prostředku se tato smlouva liší zejména tím, že je provozce povinen přistavit nejen technicky a provozně způsobilý dopravní
78
Zbránek, L. (2007). Rigorózní práce: Právní vztahy v nákladní silniční dopravě. [online]. [cit. 10-11-29]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/49943/pravf_r/disertka.txt 79 Rozsudek NS ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5279/2009. K rozlišení smlouvy o přepravě a smlouvy o provozu dopravního prostředku. Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://www.pravnickeforum.cz/pp/cs/archiv/dokument/?doc=d26651v35020p1&search_query=práce|d Ă-lo|vĂ˝tvor|povinnost|plod|vĂ˝plod|ovoce|zárodek&search_results_page=18
57
prostředek, ale vybavit ho i způsobilou osádkou, pohonnými hmotami a dalšími záležitostmi potřebnými pro výkon smluvených cest80. Nezvolí-li si strany rozhodné právo, bude podle tuzemské kolizní normy, v souladu s rozumným uspořádáním vztahu mezi stranami, aplikováno právo státu, ve kterém má své sídlo provozce dopravního prostředku81. K platnosti smlouvy vyžaduje zákon písemnou formu.
3.5.1
Smlouva o provozu dopravního prostředku podle OBCHZ
Smlouvou o provozu dopravního prostředku se podle § 638 zavazuje poskytovatel provozu dopravního prostředku (provozce) přepravit náklad určený objednatelem provozu dopravního prostředku a k tomu účelu s dopravním prostředkem buď vykonat jednu nebo více předem určených cest nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele a objednatel se zavazuje zaplatit úplatu. Podstatnými částmi smlouvy tedy jsou označení smluvních stran (provozce dopravního prostředku a objednatel provozu dopravního prostředku), závazek provozce dopravního prostředku přepravit náklad, určení dopravního prostředku, určení cesty, kterou má dopravní prostředek vykonat nebo doby, po kterou má dopravní prostředek zásilky dopravovat a závazek objednatele zaplatit za přepravu úplatu. Ustanovení obchodního zákoníku se týkají smlouvy o provozu jakéhokoliv dopravního prostředku, s výjimkou posledního ustanovení, které je speciální jen pro provoz lodi. Toto ustanovení (§ 641) určuje, že jestliže podle smlouvy přejímá náklad k přepravě provozce lodi, použije se pro určení práv a povinností stran přiměřeně ustanovení upravující smlouvu o přepravě, pokud to povaha smlouvy o provozu dopravního prostředku připouští. Na základě smluvního ujednání by bylo možné stanovit, že se toto ustanovení použije i na provoz jiných dopravních prostředků.
80 81
Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 56 Švarc, Z. (1996). Vybrané otázky práva mezinárodního obchodu, s. 144
58
3.5.2
Současný trend v oblasti smluv o provozu dopravního
prostředku Užití tohoto smluvního typu v silniční nákladní dopravě se nejeví příliš praktickým, neboť základním zájmem odesilatele zásilky je zájem na tom, aby byl dopravce zavázán k odborné péči o svěřenou zásilku a nesl odpovědnost za škodu na zásilce, ať jde o poškození, ztrátu, znehodnocení nebo odcizení zásilky.82 Smlouva bude nacházet své využití zejména v mezinárodních vztazích (v zákoníku mezinárodního obchodu byla dříve smlouva o provozu lodi), ale i v tuzemsku, zejména při provozu letadel. Může být použita též v oblasti tzv. těžké dopravy (tj. při přepravě turbín, mostních konstrukcí, ukládacích nádrží paliva apod.).83
82
Kobliha, I., Kalfus, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Krofta, J., Pokorná J., Svobodová, Y. (2006). Obchodní zákoník. Komentář/ Krofta, J. (2009). Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě, s. 57 83 Sagit.cz. 1.5.2004. Smlouva o provozu dopravního prostředku . Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=152&typ=r&levelid=ob_304.htm
59
4 Logistika v mezinárodním obchodě Světová doprava dnes nabízí cestujícím i zákazníkům nákladní přepravy různé a často specializované služby. Trend dopravy ve světě směřuje k harmonickému spojení rychlosti, bezpečnosti a hospodárnosti. V mezinárodní dopravě se využívá všech dostupných dopravních prostředků a cest. Největší objem přepravy připadá na námořní a leteckou dopravu, silniční a železniční se využívá především pro přepravu na menší vzdálenosti uvnitř států nebo mezi státy. Obecně lze říci, že náklady na mezinárodní přepravu představují mnohem vyšší podíl na hodnotě produktu, než je tomu u nákladů na vnitrostátní přepravu, a to především v důsledku větších přepravních vzdáleností a zvýšených požadavků na organizaci přepravního řetězce a na administrativu, která souvisí s mezinárodními dodávkami. V rámci udržování nejrychlejších možných dopravních termínů a udržování či zvyšování standardu přepravy vznikají neustále nové přepravní technologie a používá se modernějších dopravních prostředků a navigačních zařízení. Každý business potřebuje jiný typ dopravních prostředků a dopravních cest v závislosti na tom, s jakými produkty obchoduje a kam je převáží.
4.6 Požadavky na logistiku v současné době Úroveň logistických služeb je hodnocena na základě dodací lhůty, spolehlivosti dodání, flexibility dodání a kvality dodání. Výrazným znakem současné logistiky je růst počtu a kvality vztahů a vazeb jednotlivých článků logistického řetězce v globálním měřítku. Podobně jako i v jiných odvětvích ekonomiky je i v logistice patrný značný převis nabídky nad poptávkou. Jednotlivé subjekty hledají stále nové cesty, metody a prostředky, které by jim umožnily prosadit se v silně konkurenčním prostředí. Souběžně s trvalým nárůstem celkového objemu přepravovaného zboží se však stále naléhavěji objevuje potřeba přemístit zboží v přesně stanoveném množství a termínech, za přijatelné ceny, s minimálním ekologickým zatížením prostředí, a přizpůsobit se konkrétním individuálním potřebám zákazníků.84
84
Černohlávková, E., Machková, H., Sato, A. a kolektiv (2009). Mezinárodní obchodní operace, s. 125
60
Velmi oblíbená je v poslední době metoda dodání JIT (Just in time). Spočívá v uspokojování potřeby po určitém materiálu (dílu, komponentu) ve výrobě nebo po určitém hotovém výrobku (zboží) v distribučním článku jako dodávání „právě včas“, tj. v přesně dohodnutých a dodržovaných termínech podle potřeby odebírajícího článku. Dodávají se malá množství, v co možná nejpozdějším okamžiku. Dodávky jsou velmi časté, v krajním případě i několikrát v průběhu dne.85 Smyslem a výhodou je snížení požadavků na skladovací prostory a zaměstnance, mezi jeho hlavní nevýhody se pak řadí snížená odolnost vůči vnějších zásahům, jako jsou přírodní katastrofy, dopravní zácpy atp. Just In time je tedy strategie držení zásob, která napomáhá zlepšit návratnost investic tím, že redukuje nadbytečné zásoby, které by jinak bylo nezbytné držet.
4.7 Jak volit logistické prostředky Při rozhodování jaký typ transportu použít bychom měli zvážit několik faktorů. Rozlišujeme, zda se jedná o zboží lehce zničitelné, nebezpečné, případně jaká je jeho hodnota. V případě menšího zboží pak dochází ke konsolidaci do větších celků, u nadrozměrných celků je pak nutno použít speciální nadstandardní typy přeprav. Důležitou roli hraje také četnost dodávek, zda se jedná o přepravu jednorázovou či opakovanou v pravidelný intervalech. V neposlední řadě musíme také zohledňovat cenu samotného transportu. Letecká přeprava a přeprava kurýrem se řadí mezi nejdražší, ale ve většině případů nejrychlejší. Využití železniční, lodní přepravy či poštovních služeb je cenově výhodnější, ale ne pokaždé praktické, speciálně u lehce poškoditelného zboží. Díky tolika různým přepravním metodám je tedy možné efektivně vybrat tu nepříhodnější. Volba logistických prostředků závisí na celé řadě faktorů, bezprostředně souvisejících s fyzickým přemístěním předmětu koupě, je ovšem do značné míry podmíněna ustanoveními uzavřené kupní smlouvy. Konkrétní volbu mohou ovlivnit i další faktory, jako například povaha zboží, způsob balení, přepravní vzdálenost, klimatické podmínky, technická a další logistická vybavenost přepravců a další. Pro kalkulaci přepravních nákladů je navíc rozhodující sjednaná dodací parita, stanovující,
85
Lukšů, V. Logistika 1, Praha: Vysoká škola ekonomická, 2001. str. 29
61
který z obou smluvních partnerů bude přepravu zajišťovat a v jakém rozsahu se bude podílet na její úhradě. 86
4.8 Výběr vhodného typu dopravce Při výběru vhodného typu dopravce je tedy nutné zohlednit jeho zkušenost s přepravou daných zásilek, s požadovaným druhem přepravy (transportation mode); náklady a extra přirážky, plán dodávek, pobočky dané přepravní společnosti; zda nabízí národní i nadnárodní pokrytí; zda je ve službách zahrnuto pojištění přepravované zásilky a další. Základním kriteriem, na které je nutno klást nejvyšší důraz, je však právní forma uzavírané smlouvy a její případná specifická ujednání.
86
Černohlávková, E., Machková, H., Sato, A. a kolektiv (2009). Mezinárodní obchodní operace, s. 125
62
Závěr Silniční přepravu je možné v současnosti pokládat za nejrychleji se rozvíjející, ale také nejproblematičtější typ přepravy. Dopravce zajišťuje jako podnikatel přepravu vlastními dopravními prostředky, do smluvních vztahů s příkazci vstupuje vlastním jménem, na vlastní účet a riziko. Ve svém vlastním zájmu se tedy musí předem seznámit s řadou právních předpisů, které stanoví (vymezují určitý rozsah práv, povinností a odpovědnosti.87 Pokud by neexistovala jednotná legislativa, museli by dopravci přizpůsobovat své výrobky předpisům jednotlivých zemí, což by podstatným způsobem zvyšovalo náklady a omezovalo vzájemný obchod. Proto podnikatelská sféra, zejména velké, mezinárodně působící firmy, podporuje harmonizaci a normalizaci pravidel silniční přepravy.88 Dohoda o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě (CMR) je jedním ze základních dokumentů, které provozování mezinárodní silniční přepravy upravují. Pro signatáře dohody je její obsah závazný, a je tedy východiskem pro jednotlivé národní právní normy. Dohoda také vymezuje obsahové náležitosti nákladního listu CMR, který je dokladem osvědčujícím převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy. Obsahuje základní údaje o přepravě: označení odesílatele a příjemce, místa odeslání a místa určení, označení obsahu zásilky, její hodnoty, váhy a objemu, případně i vyznačení přepravní trasy. Povinností dopravce je přezkoumat správnost údajů, uvedených v nákladním listě, a zjevný stav zásilky v okamžiku jejího převzetí a zjištěné nesrovnalosti vyznačit v nákladním listě. V okamžiku převzetí zásilky přebírá odpovědnost za poškození zásilky a za její úplnou nebo částečnou ztrátu89. Oblasti, které Úmluva CMR neupravuje, jsou dále podpůrně upraveny národním právním řádem. Pro Českou republiku jsou to především některá ustanovení obchodního zákoníku, občanského zákoníku, zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, případně zákona o silniční dopravě. Pravidla pro řešení otázek, které neupravuje samotná Úmluva CMR nebo podpůrně použitelné národní právo obsahuje přepravní smlouva. Ta obsahuje závazek dopravce příkazci, že za úplatu (přepravné) přepraví určitou věc z místa odeslání do místa určení. Dopravce je povinen přepravu provést s odbornou péčí, bez zbytečného 87
Hospodářská komora ČR (1996), Nákladní doprava v České republice, s. 77 Černohlávková, E., Machková, H., Sato, A. a kolektiv (2009), Mezinárodní obchodní operace, s. 142 89 tamtéž, s. 129 88
63
odkladu nebo ve smluvené lhůtě. Odpovídá za škodu na zásilce, ledaže ji nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče. Za škodu na zásilce dopravce neodpovídá pouze tehdy, jestliže byla prokazatelně způsobena odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky; vadou nebo přirozenou povahou obsahu zásilky, včetně obvyklého úbytku; vadným obalem, na který dopravce odesílatele upozornil. Za splnění smlouvy přísluší dopravci smluvená úplata. Není-li výše úplaty výslovně sjednána, hradí příkazce dopravné ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy. Pro účely zajištění nároků vyplývajících ze smlouvy vzniká dopravci zástavní právo k přepravované zásilce. Uzavření smlouvy o přepravě věci a převzetí věci k přepravě je většinou osvědčováno vydáním dopravního dokumentu – nákladního listu. Vzhledem k tomu, že způsob, místo i okamžik vzniku přepravní smlouvy se u jednotlivých druhů přeprav liší, mění se i konkrétní obsah a forma zmíněného dokladu, avšak vychází přitom z mezinárodních smluvních ujednání. Doklad vždy obsahuje údaje obligatorní (den a místo vystavení, označení odesílatele, příjemce a přepravce zásilky, označení přepravované věci a uvedení její váhy a objemu), údaje fakultativní (výše a splatnost přepravného, volbu přepravní cesty, údaje o celním odbavení zásilky) a údaje dovolené (např. evidenční číslo zakázky). Je legitimačním dokladem, prokazujícím převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy, obsahuje zpravidla i údaj o splatnosti přepravného90. Pravidla přepravní smlouvy mohou být dále upravena a smlouva se může řídit i zažitými a v některých případech částečně standardizovanými obchodními zvyklostmi. V mezinárodní přepravě jsou takovou úpravou především mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS. Český právní řád zná kromě smlouvy o přepravě věci také smlouvu zasilatelskou, smlouvu o nájmu dopravního prostředku a smlouvu o provozu dopravního prostředku. Každá ze smluv má svá specifika, která je nutné a důležité brát při tvorbě smlouvy a uzavírání kontraktu v úvahu. Logistická praxe využívá některé smlouvy hojněji, některé méně často, nicméně je pro jednotlivé smluvní strany výhodou, že český právní řád zná, definuje a podporuje smluvní různorodost a zároveň ponechává
90
Černohlávková, E., Machková, H., Sato, A. a kolektiv (2009). Mezinárodní obchodní operace, s. 127
64
smluvním stranám v mnoha aspektech prostor pro individuální ustanovení ve smlouvách. Má-li podnikatel v silniční dopravě úspěšně prosazovat své záměry a neméně úspěšně chránit své zájmy, musí se rozhodovat se znalostí všech výše uvedených pravidel, tato nepodceňovat a v maximální míře je dodržovat. Současná právní úprava v této oblasti je dostatečná a pro zájemce poměrně srozumitelně a detailně popsaná.
65
Resumé The aim of this work is to summarize and systematically describe the overall conditions of the international ground freight services. In the introduction there is a brief characteristic of the current situation at the area of international trade with respect to the international freight services. In the second part there are mentioned and briefly described the related multilateral contracts (Convention on International Transport of Goods Under Cover of TIR Carnets, European Agreement concerning the International Carriage of Dangerous Goods by Road ADR, Agreement on the International Carriage of Perishable Foodstuffs and on the Special Equipment to be Used for such Carriage ATP and European Agreement concerning the Work of Crews of Vehicles engaged in International Road Transport AETR). The main accent is put on the Convention on the Contract for the International Carriage of Goods by Road (CMR), which was negotiated by the contracting parties in Geneva, 19 May 1956 and which is the most important and comprehensive document in this branch of law. There is also mentioned the national law as a supportive source of law to be used for cases which are not covered by the CMR Convention as well as the Incoterms rules which are standard trade definitions most commonly used in international sales contracts. The third part analyzes the regulations with respect to the Czech Republic. It gives more details about the CMR Convention and its regulation of rights and liabilities of the contracting parties of the contract for the international carriage of goods by road and regulation of related documents. There are mentioned articles and provision of “Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním and Obchodní zákoník“, which are applicable in the area of international carriage of goods and there is also referred to how the Incoterms influence logistics. The fourth part briefly describes other contract known by the Czech law and compares them with each other. There is also mentioned the current situation on the field of logistics and usage of individual contracts among the carriers and related contracting parties. The fifth part gives a brief overview of logistics from the international trade perspective.
66
In conclusion there is a recapitulation of the above mentioned sources of law for the logistic area and it is stressed out, how important it is for the contracting parties of the contract for the international carriage of goods by road, mainly for the carrier, to be familiar with the regulations and to take account of them when negotiating the contract and choosing and training his employees.
67
Seznam použité literatury a informačních zdrojů Literatura Clarke, M. International carrriage of goods by road: CMR. Stevens and sons, London 2003. Černohlávková, E., Machková, H., Sato, A. a kolektiv. Mezinárodní obchodní operace. Grada Publishing, a.s. Praha 2007, ISBN 978-80-247-1590-2. Goldman, B. The Applicable Law: General Principles of Law - The Lex Mercatoria, 1987. Hospodářská komora ČR. Nákladní doprava v České republice. PP Agency, Praha 1996. Kobliha, I., Kalfus, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Krofta, J., Pokorná J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Linde Praha a.s., 2006, ISBN 80- 7201- 564- 8. Krofta J., Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě. Leges, Příbram 2009, ISBN 978-80-87212-17-2. KUČERA, Z. -- PAUKNEROVÁ, M. -- RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2008, ISBN 978-80-7380108-3. Novák R. Mezinárodní kamionová doprava plus. ASPI, Praha 2003, ISBN 80-8639553-7. Novák R.: Mezinárodní kamionová doprava. Codex bohemia, Praha 1998, ISBN 8085963-53-1. Rozehnalová N., Střelec K., Sehnálek D., Valdhans J. Mezinárodní obchodní transakce. Masarykova univerzita, Brno 2008, ISBN 978-80-210-3575-1. Rozehnalová N., Gonsorčíková M., Vybrané problémy mezinárodního práva soukromého a procesního – řešení sporů. Masarykova univerzita, Brno 2007, ISBN 978-80-210-3515-7. Sedláček P. Úmluva CMR (Komentář) Mezinárodní silniční nákladní doprava. 1. VOX a.s., Praha 2009, ISBN 978-80-86324-82-1. Svatoš, M. a kol. Zahraniční obchod (teorie a praxe), Grada Publishing, Praha 2009, ISBN 978-80-247-2708-0. 68
ŠVARC, Z. Vybrané otázky práva mezinárodního obchodu. Vysoká škola ekonomická, Praha 1996, ISBN 80-7079-882-3. ŠVARC, Z. Základy obchodního práva. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2009, ISBN 978-80-7380-144-1.
Elektronické zdroje Autolexicon.net. Evropská dohoda AETR. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: http://cs.autolexicon.net/articles/evropska-dohoda-aetr Celní správa. Kompetence - čím se zabývá celní správa. [online]. [cit. 23-12-10]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/o-nas/kompetence/Stranky/default.aspx Celní správa České republiky. Karnet TIR. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celni-rizeni/tranzit/Stranky/karnet-tir.aspx Czech International. INCOTERMS 2000. 3. dubna 2009. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: http://www.czechint.cz/cs/incoterms-2000.html Dopravní politika. V Praze se uskutečnilo mezinárodní sympozium k Úmluvě CMR. 6. října 2005. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: http://www.dnoviny.cz/dopravnipolitika/umluva-cmr2375 International Chamber of Commerce. Dodací doložky INCOTERMS 2000. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: http://www.icc-cr.cz/Home/doprava-a-logistika/incoterms-2000 Juristic.cz. 26.8.2002. Smlouva o nájmu dopravního prostředku podle obchodního zákoníku. Online. [cit. 10-11-29]. Dostupné: http://obcanske.juristic.cz/93396/ Marek, K. (28.5.2009). Smlouvy k zajišťování přepravy a se vztahem k dopravním prostředkům: zasílatelská smlouva. Online. [cit. 10-11-29]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-37244260-smlouvy-k-zajistovani-prepravy-a-sevztahem-k-dopravnim-prostredkum-zasilatelska-smlouva Ministerstvo dopravy. Český překlad příloh ADR 2009. [online]. [cit. 10-04-10]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Nakladni_doprava/adr/Preprava_nebezpecny ch_veci.htm Ministerstvo dopravy. Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP). [online]. [cit. 10-0410]. Dostupné z:
69
http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Nakladni_doprava/atp/atp.htm Sagit.cz. 1.5.2004. Smlouva o nájmu dopravního prostředku . Online. [cit. 10-11-29]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=152&typ=r&levelid=ob_299.htm Sagit.cz. 1.5.2004. Smlouva o provozu dopravního prostředku . Online. [cit. 10-11-29]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=152&typ=r&levelid=ob_304.htma ČESMAD BOHEMIA. Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA. [online]. [cit. 23-12-10]. Dostupné z: http://www.prodopravce.cz/cesmad.php
Rozsudek NS ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5279/2009. K rozlišení smlouvy o přepravě a smlouvy o provozu dopravního prostředku. Online. [cit. 10-11-29] Dostupné z: http://www.pravnickeforum.cz/pp/cs/archiv/dokument/?doc=d26651v35020p1&searc h_query=práce|dĂ-lo|vĂ˝tvor|povinnost|plod|vĂ˝plod|ovoce|zárodek&search_resul ts_page=18 Zbránek, L. (2007). Rigorózní práce: Právní vztahy v nákladní silniční dopravě. [online]. [cit. 10-11-29]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/49943/pravf_r/disertka.txt
70
Přílohy Příloha 1 Contract Summary SHIPPING ADVISEMENT Request ID: Order by: Shipper Address
Destination
Pick Up Date/Time :
Delivery Date/Time :
Carrier Name: Equipment: Contracted Rate: Mode: Service: Shipper City/Coutry Port of Import City/Country Broker: Account No.: Bill To Party:
USA/NAFTA CARRIER: MAIL INVOICE W/RC BOL TO:
INTL CARRIER: MAIL INVOICE W/RC BOL TO:
Helpdesk:
71
List of Freight Items :
PACKAGE
Gr CASE PO#\PO L W H Wt COMMODITY QTY ID# STACK HM INST NO Line#\Serial# (CM) (CM) (CM) (KG)
Box
Total Weight: Total m3: INCO TERMS:
Contract Summary European Out-of-Gauge
Contract Terms Contract Number
XXX
Amendment Number
XXX
Carrier Name
XXX
Contracting Party
XXX
1
Definitions and Interpretations
Listing of the words, expressions and abbreviations to be used in agreement.
2
Provision of Services
The Carrier agrees to provide the Transport Services to the Shipper during the Term subject to the terms and conditions of this agreement.
3
Term
Beginning July 1, 2008 and ending June 30, 2009
4
Price
Carrier agrees to charge and Shipper agrees to pay only the rates, discounts, prices and charges set out in this Agreement. Carrier will charge a fuel surcharge as set forth in Schedule 9. Carrier will refund 2% of net sales paid by Shipper in Euros (€) within 30 days following the end of each month.
5 Payment
Properly processed invoices will be paid within approximately eighty-five (85) days of receipt.
72
6
Obligations of Carrier
Carrier must fully comply with the Performance Standards, ensure that all consignment and customs documentation is complete, hold any undeliverable or rejected goods until notified by Shipper, communicate via Electronic Data Interchange, maintain on-line realtime tracking and tracing, provide proof of insurance, and train one individual in the Shipper's quality program.
7
Obligations of Shipper
Shipper shall provide an accurate description of the consignment requirements, provide all documentation for Dangerous Goods, and ensure that the goods are ready for collection.
8
Employees
Carrier shall indemnify any loss, cost, claim, liability, expense or demand upon transfer or termination of any involved employee.
9
Limitation of Liability
Both parties are fully liable with respect to death or personal injury caused by negligence. Neither party is liable for any loss of profits, goodwill, business, revenue or opportunity unless the loss was caused by willful misconduct.
10 Indemnity
Carrier shall indemnify the Shipper on demand against each loss liability, claim expense or demand incurred as a result of negligence, breach of contract, and/or willful misconduct on the part of the Carrier.
11 Claims and Actions
Any claims for loss, damage or delay shall be specified in writing
12 Confidential Information
The Receiving Party may not disclose any Confidential Information to any person except with the prior written consent of the Disclosing Party.
13 Force Majeure
Neither party is liable for default if caused by fire, strikes, labor disputes, riots, war, acts of God, governmental order or regulation.
14 Termination
Cancellation may be made by either Shipper or Carrier, with or without cause with 90 days prior written notice. Carrier may not terminate during the first 180 days following Effective Date. If termination is issued with less than 90 days remaining, the contract will extend to 90 days after termination receipt. If there is a material breach, the agreement may be terminated immediately 73
upon written notice.
15 Inadequacy of Damages
Damages alone are not adequate remedy for breach of clause 12 (Confidential Information).
16 Costs
Unless otherwise stated, each party shall bear its own legal, accountancy and other costs, charges and expenses connected with the negotiation, preparation and implementation of this agreement and any other agreement incidental to or referred to in this agreement
17 No Partnership
This agreement does not constitute a partnership, association, joint venture or other co-operative entity.
18 Entire Agreement
This agreement constitutes the entire and only agreement between the parties.
19 Variation
This agreement may be varied only by a document signed by both parties.
20 Assignment and Subcontracting
Shipper may assign its rights and/or obligations to any GSA Affiliate without consent. Either party may assign its rights with prior written consent of the other party. Carrier may subcontract service to another Carrier provided the Carrier remains fully liable.
21 Third Party Rights
GSA Affiliates shall be entitled to enforce rights and benefits against the Carrier in accordance with the Contracts.
22 Announcements
No party shall disclose the making of this agreement unless disclosure is made to professional advisors or a regulatory body.
23 Waiver
A waiver of any term, provision or condition of this agreement shall be effective only if given in writing and signed by the waiving or consenting party. No breach of any provision shall be waived or discharged except with the expressed written consent of the parties.
74
24 Invalidity and Severability
If any provision of this agreement becomes invalid, illegal and unenforceable under the law of any jurisdiction, the validity, legality and enforceability of other provisions and jurisdictions shall not be affected or impaired in any way thereby.
25 Notices
Any notice, demand or other communication given or made under or in connection with this agreement shall be in writing and shall be delivered to Transportation Management Services.
26 Counterparts
This agreement may be executed in any number of counterparts which together shall constitute one agreement. Agreement shall not take effect until it has been executed by all parties.
27 Exclusion of Compensation
Neither party shall be entitled to any compensation or payment whatsoever in respect of the loss of its rights hereunder.
28 Dispute Resolution
The parties shall, within ten days of a written request from either party to the other, in good faith attempt to resolve the dispute without recourse to legal proceedings.
29 Governing Law and Jurisdiction
This agreement shall be governed by and construed in accordance CMR and Czech law.
30 Priority Service
In event of a service disruption, Carrier will use best efforts to give priority to Shipper's freight
31 Background checks
Carrier shall perform background checks of its workers
32 Signature of the parties Schedule 1
EDI Standard Transaction Sets; Tracking Events
Schedule 2
Transport Services
Schedule 3
Provision of Vehicles and Warehouse Services
Schedule 4
Performance Standards
Schedule 5
Prices General; Groupage; Full Truckload
Schedule 6
Discounts and Minimum Charges
Schedule 7
Convention on the Contract for the International Carriage of Goods by Road (CMR) 75
Schedule 8
Specific Business Contract Amendment
Schedule 9
Fuel Surcharge - 3%
Schedule 10
Corporate Allowance
Schedule 11
GSA Subsidiaries/Affiliates
Schedule 12
GSA European Groupage Quarterly Claims Report Form
Schedule 13
GSA European Groupage Monthly Accessorial Report Form
Schedule 14
Groupage Discounts; Full Truckload Rates
Schedule 14E
Out-of-Gauge Rates
Schedule 16
Groupage Base Rates and Minimum Charges
76