14
zeměpis a škola
Práce se statistickými daty v zeměpise Matematika je pro řadu žáků jedním ze školních „strašáků“. Možná právě toto tradiční postavení matematiky ve škole způsobuje, že se mnozí statistických údajů poněkud obávají. Autoři statistických analýz mohou této skutečnosti povážlivě zneužít, a tak by se důležitým cílem vzdělávání mělo stát i dosažení určité „uživatelské statistické gramotnosti“, která umožní případnou manipulaci se čtenářem rozpoznat (viz i úvod k průřezovému tématu Mediální výchova v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia, s. 77−78). Práci se statistikou lze ovšem příhodně procvičovat i v hodinách zeměpisu. Na rozdíl od matematiky má geografie totiž výhodu znalosti širšího kontextu, který umožňuje hlubší interpretaci statistických veličin. Ostatně v obsahové specifikaci výukového oboru geografie je mezi očekávanými výstupy uvedeno, že „žák čte, interpretuje a sestavuje jednoduché grafy a tabulky, analyzuje a interpretuje číselné geografické údaje“ (s. 37). V podstatě obdobné požadavky jsou uvedeny i v katalogu k maturitní zkoušce ze zeměpisu. Připravili jsme proto pro vás několik námětů pro práci se Školní statistickou ročenkou 2008, kterou vydal a rozeslal zdarma všem školám v republice Český statistický úřad (ČSÚ). Ročenku zároveň umístil na svoje internetové stránky (www.czso.cz), odkud si ji mohou stáhnout uživatelé, k nimž se analogový výtisk nedostal.
přiřadit jejich znak a údaje o počtu obyvatel a rozloze. Při určování znaků vám pomůže skutečnost, že podle heraldických zásad si měly kraje dát do znaku znaky historických zemí, na jejichž území se rozprostírají (tedy českého lva, moravskou či slezskou orlici), dále část ze znaku svého krajského města a konečně nějaký symbol kraj charakterizující (Liberecký kraj např. zvolil siluetu vysílače na Ještědu). Ke správnému odhadu a přiřazení rozlohy krajů vám může pomoci mapa krajů a okresů na s. 12 Školní ročenky. Kontrolu přiřazení proveďte pomocí tabulky na s. 13−14. Nyní můžete sestavit dva žebříčky, od kraje s nejvyšší hodnotou po kraj s nejnižší hodnotou: první podle rozlohy krajů, druhý podle počtu jejich obyvatel. Které místo v žebříčku zaujímá váš kraj? Pozorně se zadívejte na sestavené žebříčky a pokuste se odhadnout dva kraje s nejvyšší hustotou zalidnění (blíže viz rámeček) a dva kraje nejřidčeji zalidněné. Svou volbu odůvodněte. Následně, s použitím kalkulátoru dopočítejte hodnoty hustoty zalidnění krajů a své výpočty si opět zkontrolujte podle tabulky ve Školní ročence. Jakou hustotu zalidnění má váš kraj? Porovnejte ji s hustotou zalidnění ostatních krajů a za celou republiku.
Hustota zalidnění administrativních jednotek Česka – kartogram
Okopírujte spodní obrázek a rozstříhejte na kartičky s názvy českých krajů, s jejich znaky a s údaji o rozloze a počtu obyvatel. Nejprve se pokuste k co největšímu počtu krajů
Hustota zalidnění je údaj, který charakterizuje střední hodnotu osídlenosti sledovaného území. Obvykle se udává v počtu obyvatel na čtvereční kilometr (obyv./km²), a vypočítá se tedy jako podíl počtu obyvatel daného území a jeho rozlohy v km2. ČSÚ tradičně používá nepřesný termín hustota obyvatelstva, který je bohužel uváděn i ve Školní statistické
ročence 2008 (ukazatel přece nevystihuje, jak husté je obyvatelstvo, ale jak hustě je území zalidněno!). Pokud hodnotíme populace jiných organismů než lidí, používáme termín populační hustota určitého druhu. Prostudujete‑li si kartogram hustoty zalidnění okresů na s. 15 nahoře, zjistíte, že uvnitř jednotlivých krajů jsou v hustotě zalidnění rozdíly. Např. některé okresy spadají v kartogramu do nižší hodnotové kategorie než příslušný kraj v rohové mapě. K ještě větším územním rozdílům dojdeme, když hustotu vyjádříme za podrobnější územní jednotky, za správní obvody obcí s rozšířenou působností (ORP), známé též jako tzv. malé okresy. Obecním úřadům těchto měst byla státem svěřena část správních kompetencí, které do roku 2002 plnily okresní úřady. Připravte si kopii mapy svého kraje s vyznačenými hranicemi „malých okresů“ (v ročence je na s. 21, ve formátu pdf jsou krajské mapy dostupné např. na stránkách www.czso.cz/csu/2002edicniplan.nsf/p/ 1374-02). Ke každé jednotce ORP svého kraje si z tabulky na s. 18−20 Školní ročenky dopočtěte hustotu zalidnění, anebo si výpočet usnadněte jeho provedením v programu MS Excel (data za správní obvody ORP lze také stáhnout přes odkaz pod tabulkou na s. 17, nahoře z http://czso.cz/csu/2007 edicniplan.nsf/p/1302-07). ČSÚ uvádí hustotu zalidnění zaokrouhlenou logicky na „celé obyvatele“, ukazatel bývá ale běžně uváděn s přesnosti na jedno desetinné místo. Zjištěnou hustotu zalidnění znázorněte do mapy metodou kartogramu. Než stapokračování na str. 19
Hl. město Praha
Královéhradecký
3 964 km2
3 163 km2
430 774
1 188 126
Středočeský
Pardubický
3 315 km2
7 196 km2
639 894
304 602
Jihočeský
Vysočina
7 561 km2
4 758 km2
1 249 290
1 175 254
Plzeňský
Jihomoravský
5 335 km2
5 267 km2
549 643
511 645
Karlovarský
Zlínský
10 057 km2
4 519 km2
823 265
630 006
Ústecký
Olomoucký
11 015 km2
6 796 km2
507 751
554 537
Liberecký
Moravskoslezský
496 km2
5 427 km2
589 839
1 132 563
Geografické rozhledy 3/08–09
15
na pomoc škole
Invazní druhy jako téma ve výuce Tento příspěvek navazuje na článek věnovaný invazním druhům na s. 12–13 a jeho cílem je ukázat možnosti aplikace tématu do školního vyučování. Zatím totiž byla uvedené problematice věnována ve školách poměrně malá pozornost. Tematicky zapadá problematika biologických invazí do průřezového tématu Environmentální výchova v Rámcovém vzdělávacím programu (RVP) pro základní vzdělávání (tematický okruh Základní podmínky života, téma Ohrožení biodiverzity), v RVP pro gymnaziální vzdělávání např. do průřezových témat Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (tematický okruh Globální problémy, jejich příčiny a důsledky) a Environmentální výchova (tematické okruhy Člověk a životní prostředí a Životní prostředí České republiky). Očekávané výstupy tohoto tématu můžeme formulovat následovně: Žák uvede příklady působení invazních druhů v krajině a uvědomuje si jejich důsledky pro přírodu i lidské aktivity pozná a pojmenuje nejvýznamnější invazní druhy rostlin a živočichů na území České republiky zhodnotí nebezpečnost nejvýznamnějších invazních druhů pro přírodu i lidské aktivity posoudí možné důsledky vysazení geograficky nepůvodního druhu v konkrétním území vyhledá aktuální legislativní normy vztahující se k nakládání s geograficky nepůvodními druhy využívá získané poznatky k tomu, aby svým chováním nepřispíval k šíření geograficky nepůvodních druhů ve volné krajině, zejména zvažuje možné negativní důsledky vysazování exotických rostlin a chovu exotických zvířat Cesty k dosažení uvedených cílů mohou být různé. Mezi ty časově nejméně náročné patří otázky a jednoduché úkoly, které v návaznosti na základní informace (poskytnuté např. formou výkladu nebo jinou formou) vedou žáky k hlubšímu zamyšlení nad tímto problémem a vlivem jednotlivců na jeho příčiny a možnosti řešení. Příklady takto pojatých otázek a úkolů: 1. Které lidské činnosti nejvíce přispívají k šíření invazních druhů v krajině? 2. Pěstujete exotickou rostlinu nebo chováte exotického živočicha? Pokud ano, odhadněte, co by mohly tyto organismy způsobit v případě, že by unikly do volné přírody. 3. Odhadněte, jaké problémy v minulosti způsobily tyto organismy: kozy a krysy na Galapágách, prasata na Havajských ostrovech, veverka popelavá ve Velké Británii, třezalka v severoamerických prériích, borovice vejmutovka v NP České Švýcarsko. Správnost svého odhadu ověřte v literatuře. 4. Zjistěte, jak upravují nakládání s geograficky nepůvodními druhy zákony České republiky (využijte především zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). 5. Norek americký je příkladem nebezpečného invazního druhu na našem území. Do volné přírody unikl z farem, kde byl chován pro kůži. Způsobuje značné škody rybářům, ale i v ochraně přírody, neboť ohrožuje populace raků a prakticky znemožňuje návrat norka evropského do naší přírody. Zhodnoťte pozitiva a negativa možných přístupů k tomuto druhu: a) S vynaložením velkých finančních prostředků a nejistým výsledkem se pokusit provést odchyt a likvidaci volně žijících norků. b) Zavléci na naše území parazity nebo nemoci, jež by populace norků amerických pomohly zredukovat. c) Použít jedovaté návnady
d) Nezasahovat a spolehnout se na autoregulační schopnost přírody. Ke kterému z těchto přístupů se přikláníte? Časově náročnější, avšak často účinnější jsou nejrůznější projekty spojené s činnostní výukou. Jako příklad můžeme uvést sérii aktivit, které v roce 2003 připravilo Podblanické ekocentrum, ČSOP Vlašim pro účastníky středočeského kola Ekologické olympiády. Teoretický základ k problematice invazních druhů získali účastníci již během přípravy na tuto akci, neboť právě k tomuto tématu se vztahovala většina otázek v tvořivě pojatém úvodním testu. Téma znali účastníci předem, takže se mohli na řešení testu řádně připravit. Při navazujícím terénním mapování biodiverzity si uvědomili, jak významně může být biodiverzita výskytem invazních druhů ovlivňována. Zejména v souvislých porostech křídlatky totiž obvykle žádné další rostlinné druhy neobjevili. Náročnost mechanické likvidace křídlatek si účastníci vyzkoušeli na vlastní kůži v závěrečném úkolu. V souvislosti s případnou likvidací invazních druhů se ovšem dostáváme k poměrně citlivé otázce, a tou je právo člověka na takové zásahy. Invazní druhy – i přes problémy, které způsobují – jsou živé organismy a právo člověka na likvidaci jejich populací může být diskutabilní. Pokud bychom tedy chtěli k realizaci této činnosti s žáky přistoupit, měla by tomu předcházet obsáhlejší diskuse na toto téma, ze které by mělo jasně vyplynout, že za vzniklou situaci nenesou vinu tyto organismy, ale lidé, kteří je neprozřetelně zavlekli do nového území, aniž by předem promysleli možné následky. Další velmi citlivou otázkou je určitá analogie geograficky nepůvodních a invazních druhů s cizinci. Měli bychom si proto dát velký pozor na to, abychom tyto druhy neprezentovali jako „zlé“ a „špatné“, ale pouze jako druhy, které byly v důsledku nevhodných lidských zásahů umístěny do nového prostředí, ve kterém způsobují problémy. Podstatně méně rizikovou činností je v tomto ohledu mapování výskytu invazních druhů (zejména rostlin) v okolí školy, které může zároveň přispět k rozvoji řady geografických dovedností. Pro mapování lze využít různé metodiky – od prostého záznamu lokalit do mapy přes síťové mapování (záznam výskytu v předem vymezených čtvercích) až po některé složitější metody. Výsledky mohou být využity i v praxi, např. pro potřeby ochrany přírody, což u žáků samozřejmě zvyšuje motivaci. Mapování invazních druhů rostlin – ukázka zadání projektu: Vyberte několik vodních toků v blízkosti své školy a zdokumentujte výskyt invazních rostlin v jejich břehové vegetaci. Toky rozdělte do úseků po 500 m a vymezení úseků zakreslete do mapy. Vyberte úseky v různých geografických podmínkách (ve městě, v lese, mezi poli apod.). Pracujte ve dvojicích tak, aby každá dvojice zmapovala alespoň pět úseků. Pro každý úsek zaznamenejte přibližný počet jedinců nejvýznamnějších invazních druhů rostlin (netýkavka žláznatá, bolševník velkolepý, křídlatka, trnovník akát, slunečnice hlíznatá aj.) a dále údaje o tom, v jakých podmínkách tok protéká (využití území v bezprostřední blízkosti toku, výskyt jezů a mostů, úpravy koryta apod.). Výsledky společně vyhodnoťte (které rostliny jste zaznamenali nejčastěji, v jakých podmínkách bylo invazních druhů nejvíce apod.). Tomáš Matějček PřF UK v Praze PřF UJEP v Ústí nad Labem
[email protected]
Geografické rozhledy 3/08–09
16
Na pomoc škole
Pracujeme s podklady Atlasu krajiny České republiky V dnešním dílu seriálu ukázek mapových podkladů pro Atlas krajiny České republiky jsme pro vás vybrali dvě témata, která na první pohled nemají mnoho společného: invazní druhy savců a cizinci v Česku. Naším záměrem je předložit vám náměty pro práci s mapami, které v Atlasu krajiny najdete, a příklady otázek, které můžete žákům klást. Nabízíme vám podklady, s jejichž pomocí lze poukázat na dvě základní pravidelnosti šíření jevů v prostoru (viz úkol 2). Protože geograf musí často pro správné pochopení prostorových souvislostí kombinovat informace z více zdrojů, přidáváme dnes ke kartografickým zobrazením také data uspořádaná v tabulce.
Cizinci s trvalým a přechodným pobytem na území Česka
Cizinci s povolením k pobytu k 31. 12. 2004
Autorský podklad pro tvorbu mapy v AK ČR Autoři: D. Drbohlav, E. Janská Tabulka: Cizinci nejčastějších státních občanství podle kategorií pobytu v ČR a jejich počty ve vybraných okresech Okres (abs. počet cizinců)
Státní občanství
Cizinci celkem (abs.)
Trvalý pobyt (%)
Přechodný pobyt (%)
Praha
Ukrajina Slovensko Vietnam Rusko Polsko Německo Moldavsko Spojené státy
125 453 70 394 54 550 23 722 20 909 16 732 8 220 4 999
27,7 35,2 61,0 47,6 53,8 26,5 21,5 51,7
72,3 64,8 39,0 52,4 46,2 73,5 78,5 48,3
46 758 18 003 8 152 13 055 2 074 2 437 2 462 2 634
Mladá Boleslav 3 024 3 313 827 110 1 662 84 270 19
Cheb
Teplice
Trutnov
Brno
814 469 4 815 287 50 690 48 21
784 497 2 169 697 67 248 20 17
804 567 185 46 1 212 115 41 11
7 083 2 688 2 164 425 314 185 330 21
Karviná 138 2 084 154 99 4 479 43 5 1
Zdroj: Cizinci v ČR 2007 (dostupné na internetových stránkách Českého statistického úřadu http://www.czso.cz, rubrika Obyvatelstvo/Cizinci v ČR), údaje k 31. 12. 2006
1. Cizinci v Česku
Podklady pro práci: Mapa „Cizinci s trvalým a přechodným pobytem na území Česka“, mapa „Národnosti převažující na území Česka v roce 1930“, tabulka cizinec = fyzická osoba, která má jiné státní občanství než obGeografické rozhledy 3/08–09
čanství České republiky (včetně ostatních občanů Evropské unie). Občané zemí EU a jejich rodinní příslušníci mají v ČR zvláštní pobytový režim. Občané třetích zemí, se kterými má ČR uzavřenou dohodu o bezvízovém styku, mohou na území Česka pobývat krátkodobě (do 90 dnů) bez víz. V ostatních případech musí žádat
17
na pomoc škole o vízum k pobytu, který je buď přechodný (krátkodobé vízum do 90 dnů nebo dlouhodobé nad 90 dní), nebo trvalý pobyt (vydává se na 10 let). národnost = příslušnost k národu (politickému společenství) nebo etniku (kulturnímu společenství). Statisticky zjišťována např. ve sčítání lidu. V posledním sčítání v roce 2001 vyplnil tento údaj každý občan ČR podle svého vlastního rozhodnutí, podle své identity. V roce 1930 se národnost určovala podle mateřského jazyka sčítané osoby (např. český nebo slovenský mateřský jazyk = československá národnost). Náměty otázek pro čtení z různých datových zdrojů: l Jaký je rozdíl mezi ukazatelem počet cizinců na 1000 obyvatel a celkový počet cizinců, které znázorňuje první mapa? Podle kterého ukazatele zjistím, zda je počet cizinců větší v okrese Olomouc než v okrese Louny? Když je v okrese Tachov více cizinců na 1000 obyvatel než v okrese Kladno, znamená to, že kdyby se sešli všichni tito cizinci na jednom místě, byl by tam vyšší počet cizinců z Tachova než z Kladna? Ve kterých okresech budete mít největší pravděpodobnost, že osoba, kterou potkáte, je cizinec? l Z údajů v první mapě zjistěte, ve kterých okresech žije největší
l
l
l
l
počet cizinců. Kolik přibližně je registrovaných cizinců v okrese, kde bydlíte vy? Je jich více nebo méně než v sousedních okresech? Pokuste se odhadnout, z jakých důvodů do vašeho okresu cizinci nejspíše přišli. Proč přišli do hlavního města Prahy a proč například do Teplic? Zjistěte, ve kterém okrese uvedeném v tabulce, je nejvyšší počet cizinců z Ukrajiny, Vietnamu a Polska. Kdo z nich má u nás častěji trvalý, než přechodný pobyt? Určete státní občanství cizinců, kteří žijí především v Praze a velmi zřídka v ostatních okresech. Kterých cizinců je více v jiném okrese než v Praze? O jaký okres se jedná? Z tabulky určete, jaké je nejčastější státní občanství cizinců, kteří u nás pobývají spíše kratší dobu. Podle první mapy pak zjistěte, ve kterých okresech tito cizinci zpravidla žijí. Na základě údajů ve druhé mapě určete, které hlavní národnosti žily na území Česka v roce 1930. Hlásí se obyvatelé Česka k těmto národnostem i dnes? Jak se změnilo od roku 1930 národnostní složení obyvatel Česka? Které historické události ve 20. století vedly k velkému stěhování obyvatel v pohraničí? Kdo z českého pohraničí odešel a kdo do něj přišel?
Národnosti převažující na území Česka v roce 1930
Autorský podklad pro tvorbu mapy v AK ČR Autoři: Z. Kučera, S. Kučerová
2. Sousedská a hierarchická prostorová difuze
Podklady pro práci: Mapa „Vybrané invazní druhy savců“, mapa „Cizinci s trvalým a přechodným pobytem na území Česka“, tabulka difuze = fyzikální samovolný pohyb látky z místa vyšší koncentrace na místo nižší koncentrace prostorová difuze = šíření jevu v prostoru z ohniska výskytu do jiných míst – sousedská prostorová difuze = jev se v prostoru šíří nejprve do oblastí bezprostředně územně navazujících na ohnisko výskytu, tzv. do sousedství. Např. šíření infekční choroby: Je‑li ohnisko výskytu v Ústeckém kraji, onemocní dříve obyvatelé kraje Středočeského, než kraje Jihomoravského.
– hierarchická prostorová difuze = jev se v prostoru šíří nejprve do území, která se určitými charakteristikami nejvíce blíží ohnisku výskytu nebo splňují určité nároky a podmínky pro šíření jevu. Např. šíření nového produktu vyrobeného v Japonsku: Výrobek se nejprve dostane do zemí, kde je velká kupní síla a obyvatelé jsou ochotni přijímat inovace, tedy hospodářsky silné státy světa, ačkoli tyto země přímo nesousedí s Japonskem. Teprve potom proniká do hospodářsky slabších zemí. Také v rámci např. Česka bude výrobek dostupný nejprve ve velkých městech a až potom ve venkovských oblastech.
Geografické rozhledy 3/08–09
18
Na pomoc škole „O co jde“: Vybrané invazní druhy savců se šíří sousedskou difuzí. Z mapy sice není na první pohled patrné ohnisko výskytu, tj. kde se na území Česka objevil daný druh poprvé, ale je zřetelné, že v místech s příhodnými životními podmínkami se druh primárně šíří do nejbližšího sousedství a vytváří územně návazné populace. Norek a nutrie jsou z důvodu svého životního prostředí vázáni pouze na vodní toky. Prostorové rozmístění cizinců v Česku je podmíněné důvodem jejich migrace. Ti, kteří u nás mají přechodný pobyt, přišli pravděpodobně z ekonomických důvodů, za prací. Proto směřují do oblastí, kde je nejvíce pracovních příležitostí (velká města a jejich zázemí, průmyslové oblasti – např. automobilový průmysl), což je typický příklad hierarchické difuze. Ty, kteří mají trvalý pobyt, sem váží např. příbuzenské svazky a žijí nejčastěji v sousedství státu, z něhož přišli (např. Poláci, Němci) – jedná se tak o sousedskou difuzi. Specifikem jsou české pohraniční oblasti, které byly po odsunu Němců po 2. světové válce dosídleny kromě českých obyvatel z vnitrozemí i obyvateli ze zahraničí. Ti od té doby již většinou získali české občanství, ale mnozí z nich mají pouze trvalý pobyt (např. Vietnamci). Při dosidlování pohraničí byla v rámci území uplatňována hierarchická difuze (nejlépe byla dosídlena velká sídla, města) i sousedská difuze (nejdříve přicházeli obyvatelé z vnitrozemských oblastí při historické česko‑německé jazykové hranici). Náměty otázek na to,„jak přijít věci na kloub“: l Můžete z mapy „Vybrané invazní druhy savců“ bezpečně vyčíst, kam se jednotlivé druhy na území Česka dostaly nejdříve a odtud se pak šířily dál?
l l l
l
l l
l
Proč se norek americký a nutrie říční šíří v liniích a psík mývalovitý v areálech? Proč žije v Praze a Brně více cizinců než v okrese Písek, Šumperk nebo Kroměříž? Kdybyste se stěhovali do ciziny, například do Francie, kde byste se chtěli usadit? Kdybyste se stěhovali do Francie a chtěli si tam najít práci, kam byste šli? Do města nebo na venkov? Podle údajů v tabulce odpovězte, zda žijí v pohraničí cizinci, kteří mohli do Česka přijít ze států, s nimiž naše republika přímo sousedí. Žijí v pohraničních okresech také cizinci, kteří pocházejí ze vzdálenějších zemí? Jak se dostali do českého pohraničí? Které lidské stěhování se více podobá šíření vybraných invazních druhů savců? Prostorové rozmístění cizinců, kteří přišli do České republiky hledat práci, anebo prostorové rozmístění cizinců, kteří se přistěhovali na krátkou vzdálenost za státní hranici v okolí svého bydliště, své vlasti? Na základě znalostí o migračním chování cizinců a šíření invazních druhů savců zobecněte, jaké dva základní druhy šíření jevů (lidí, živočichů, poznatků atd.) v prostoru můžeme rozlišit. Uveďte další příklady jevů, které se mohou v prostoru šířit, a rozhodněte, jakým způsobem se pravděpodobně budou dále šířit. Silvie Kučerová,
[email protected] PřF UK v Praze
Vybrané invazní druhy savců
Další zdroje informací – vysvětlení pojmu „invazní druh“, „geograficky nepůvodní druh“ atd.: Článek „Invazní druhy – aktuální environmentální problém“ Tomáše Matějčka v tomto čísle Geografických rozhledů Autorský podklad pro tvorbu mapy v AK ČR Autor: T. Matějček Geografické rozhledy 3/08–09
19
zeměpis a škola Obr. 1: Hustota zalidnění ve správních obvodech (ORP) Jihočeského kraje (2006)
zvyšující se územní podrobností se hustota zalidnění na území kraje rozrůzňuje. Jednoduchý ukazatel, který prozrazuje rozrůzněnost (variabilitu) statistického souboru, je tzv. variační rozpětí, tj. rozdíl maximální a minimální hodnoty souboru dat. Vypočítejte tento rozdíl v hustotě zalidnění za váš kraj, a to za soubor okresů a za soubor správních obvodů ORP (tabulky s. 13−14 a 18−20). Jak lze tuto různost způsobenou vyšší územní podrobností dat vysvětlit? Jak se např. projevuje přítomnost velkých měst v jednotkách?
Střední hodnoty: aritmetický průměr a medián
Zdroj: ČSÚ
novíte hranice intervalů pro kartogram, prostudujte si mapky na obr. 1, zpracované na ukázku za Jihočeský kraj. Nejprve určete názvy jednotek (pokud je nedokážete určit ze zkušenosti, využijte opět mapku na s. 21 Školní ročenky). Rozdělte se do čtyř skupin, každá si vezmete jednu mapku a vypracuje krátký popis rozmístění hustoty zalidnění v kraji (interpretaci kartogramu). Výsledky ze skupin přečtěte ostatním. Došli jste k rozdílným interpretacím? Čím je to způsobené? Zaměřte se nyní na porovnání kategorií použitých v jednotlivých mapkách. K lepšímu pochopení problému vám pomůže, když budete zároveň sledovat hodnoty hustoty v tabulce na s. 18−20 nebo v našem grafu na obr. 2 níže. Ve všech kartogramech je pět kategorií. V prvním (vlevo nahoře) jsme nechali stanovit hranice programem ArcView automaticky na základě tzv. přirozených skoků („natural breaks“). V kartogramu pod ním jsme rovněž využili odstupů mezi hodnotami, ale stanovili jsme je „ručně“, podle naší zkušenosti. Chtěli jsme zvýraznit rozdíly mezi správními obvody ORP na severu kraje a zdůraznit řídké zalidnění po válce dosídlených regionů na jihu a jihozápadě kraje. Kartogram vpravo nahoře ukazuje častý postup: stanovení hranic „kulatými čísly“, zde po desítkách. Poslední mapka prezentuje rozdělení do pěti intervalů o stejném, pravidelném rozpětí, tj. 26 obyv./km2. Které omyly ve vaší interpretaci jsme tím způsobili? Při vytváření kartogramu také dobře stanovte barevnou škálu. I bez přečtení legendy by mělo být na první pohled zřejmé, která barva znamená menší a která větší hustotu
zalidnění (chybný příklad ilustruje obr. 3). Ještě připomínáme, že metoda kartogramu je vyhrazena pro znázornění poměrných (relativních) údajů. Rozložení absolutních dat znázorňujeme kartodiagramem. Dokážete nyní stanovit základní pravidla, na co dát při tvorbě kartogramu pozor? Nyní už tedy můžete sestrojit kartogram hustoty zalidnění svého kraje na bázi „malých okresů“. Vše lze samozřejmě zpracovat v software GIS, pokud je jimi vaše počítačová učebna vybavena. Výsledek porovnejte s kartogramem za okresy ve Školní ročence (s. 15 nahoře). Vidíme, že se
Jinými veličinami charakterizujícími soubor dat je aritmetický průměr a medián. Budeme opět pracovat s hustotou zalidnění správních obvodů ORP ve vašem kraji, tedy s již používanou tabulkou na s. 18−21 anebo snadněji s její elektronickou verzí staženou v předchozí úloze. Naše hodnocení zde provedeme modelově opět na příkladu Jihočeského kraje. Nejprve vypočtěte arit‑ metický průměr podle známého vzorce (viz rámeček). Znamená hodnota průměru (pro Jihočeský kraj 59 obyv./km2), že většina správních obvodů má přibližně tuto hodnotu? Spočítejte aritmetický průměr bez ORP České Budějovice a vyjde vám hodnota o 6 obyv./km2 nižší. A pokud vypustíme další dvě poměrně odlehlé hodnoty jednotek Tábora a Strakonic, dostaneme hodnotu průměru dokonce o 10 nižší. Je patrné, že mimořádné hodnoty v souboru, lišící se od ostatních velkým hodnotovým „skokem“, mají výrazný vliv na výslednou hodnotu průměru. Je např. otázkou, zda správní obvod Českých Budějovic jako území převážně městského charakteru do výpočtu průměru vůbec zařazovat. Stanovíme proto ještě
Obr. 2: Hustota zalidnění ve správních obvodech ORP Jihočeského kraje (2006)
Zdroj: ČSÚ Pozn.: červená linie znázorňuje hodnotu aritmetického průměru, oranžová hodnotu mediánu. Geografické rozhledy 3/08–09
20
zeměpis a škola hodnotu mediánu, jehož základní výhodou je, že není tolik ovlivněný odlehlými hodnotami v souboru. Postupujeme následovně: seřadíme územní obvody ORP podle hustoty zalidnění od nejmenší po největší hodnotu, hledáme hodnotu hustoty zalidnění u prostředního „malého okresu“ v řadě. V případě 17 jednotek Jihočeského kraje to tedy bude 9. „malý okres“, tj. Blatná, s hodnotou 49 obyv./km2. Jeho hodnota je v tomto případě nižší než hodnota průměru (obr. 2). Pokud by byl počet jednotek sudý, medián by se vyčíslil jako aritmetický průměr prostředních dvou. Vypočítejte hodnotu mediánu pro náš soubor. Aritmetický průměr vyjadřuje těžiště dat souboru. Jeho hodnota tak nemusí být v souboru vůbec obsažena. Vypočítá se jako součet hodnot v souboru vydělený jejich počtem. Medián je hodnota jednotky, která dělí statistický soubor na dvě stejně početné poloviny. Platí tedy, že polovina hodnot je menších nebo rovných a polovina hodnot je větších nebo rovných hodnotě mediánu. Medián tedy více odpovídá tomu, co lidé chápou jako střední hodnotu. Geografický medián má stejný charakter jako medián, tj. rozděluje sledovaný soubor na dvě části o stejné hodnotě daného jevu, navíc však v mapě linií rozděluje území, na němž se polovina jevu vyskytuje.
Obr. 3: Hustota zalidnění s chybnou barevnou škálou a čára geografického mediánu
Zdroj: ČSÚ
Výhoda mediánu se ukazuje zvláště zřetelně v případě průměrných mezd znázorněných v grafu na s. 71 Školní ročenky. Z grafu je patrné, že hrubou mzdu vyšší než průměr bralo v roce 2007 jen 34,3 % zaměstnanců, zatímco zbývající dvě třetiny měly mzdu nižší. Medián, tedy hodnota mzdy, která dělí sledovanou populaci na půl (50 %: 50 %), je nižší. Pokuste se tuto hodnotu z grafu odhadnout. Nerovnoměrnost územního rozmístění obyvatel můžeme také vyjádřit pomocí tzv. geografického mediánu. Postup jeho určení si vyzkoušíme opět se správními obvody ORP, tentokrát ale budeme počítat s počtem obyvatel. Chceme nalézt linii, která rozdělí váš kraj na dvě části se zhruba shodným počtem obyvatel. Od západu
na východ (nebo od severu k jihu) budeme postupně sčítat počty obyvatel jednotlivých „malých okresů“, až dosáhneme přibližně poloviny počtu obyvatel vašeho kraje. Po hranici správních obvodů ORP, které jste do součtu zahrnuli, vyznačte barevnou linií geografický medián. Pozor, podle směru načítání můžete dojít k různým čarám mediánu. Nyní se pozorně podívejte na mapku a pokuste se (např. s pomocí obecně zeměpisné mapy) zdůvodnit nerovnoměrnost rozmístění obyvatelstva v kraji. Ponaučení i radost z geografického statistického bádání přejí autoři! Miroslav Marada PřF UK v Praze
[email protected] Martin Hanus, student PGS PřF UK v Praze
[email protected]
Literatura: HAMPL, M., GARDAVSKÝ, V., KÜHNL, K. (1987): Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. Univerzita Karlova, Praha, 255 s. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Výzkumný ústav pedagogický, Praha, 100 s. Školní statistická ročenka 2008. ČSÚ, Praha, 189 s.
ZEMĚPIS NAŠÍ VLASTI Autoři: J. Kastner, M. Holeček, L. Krajíček a kol. Učebnice klade důraz na zeměpis jednotlivých oblastí Česka, zachycuje krajské uspořádání. Druhé vydání bylo rozšířeno o několik kapitol, třetí vydání bylo výrazně aktualizováno. Obsahuje rovněž opakování učiva a tabulkový přehled hlavních údajů o Česku. Metodickou příručku naleznete zdarma na internetu www.ncgs.cz v průběhu února. Třetí, upravené vydání, 104 stran, cena 119 Kč, formát A4
Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel. 224 933 996, mob. 603 527 207 e-mail:
[email protected]
www.ncgs.cz
Geografické rozhledy 3/08–09
21
zeměpis a škola
Náměty pro výuku geografických a environmentálních témat pů k výuce v terénu, které by měly čtenářům napomoci vyřešit základní koncepční otázky: Co vše se mohou žáci prostřednictvím výuky geografie v krajině naučit? Na které vzdělávací cíle se zaměřit? Která konkrétní témata, dovednosti a lokalitu vybrat? V jakém pořadí je zvolit? Jak hodnotit výkony žáků v terénu? apod. Těžištěm publikace jsou vybrané náměty pro výuku v krajině (2. a 3. kapitola) zpracované v pracovních listech pro žáky a navazujících komentářích pro učitele, které mají nejen usnadnit přípravu a realizaci výuky na dané téma, ale mohou se stát užitečným podkladem či vodítkem při tvůrčím zpracování jiných podobných témat při výuce v městské nebo venkovské krajině. Druhá kapitola obsahuje náměty pro výuku v městské (pražské) krajině, třetí kapitola pak předkládá osm dílčích témat pro výuku v lokalitách mimo Prahu. Autorem druhé i třetí publikace je Tomáš Matějček. Studie s názvem Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání: Životní prostředí si klade za cíl rozšířit základ běžných učebnic o vybraná témata se vztahem k životnímu prostředí a jeho ochraně. Publikace je primárně určena pro výuku na gymnáziu, většina aktivit je však po drobných úpravách využitelná i pro výuku na 2. stupni základních škol. Text je pro lepší orientaci rozdělen do čtyř základních kapitol, přičemž základem každé kapitoly jsou pracovní listy. Možnosti jejich využití ve výuce jsou pak komentovány v doprovodném textu, v některých případech jsou pak doplněny také o rozšiřující informace a zajímavosti k danému tématu. Třetí publikace, jak napovídá její podtitul – biodiverzita a její ohrožení, se zabývá tématem, kterému bylo dosud na našich školách věnováno poměrně málo pozornosti,
přestože nabízí příležitosti pro uplatňování mezipředmětových vazeb (zejména mezi geografií a biologií) a vysvětlení základních geografických principů. Cílem této publikace je proto poskytnout základní informace o problematice biodiverzity, s důrazem na geografické aspekty a podat konkrétní návrhy aplikace tohoto tématu ve všeobecném vzdělávání. Publikace je rozdělena do tří částí. V první části jsou shrnuty hlavní poznatky o tomto tématu, druhá část je věnována možnostem aplikace ve výuce, třetí část představují pracovní listy s úkoly, které jsou určeny pro žáky 2. stupně ZŠ a pro studenty středních škol. ŘEZNÍČKOVÁ, D. a kol. (2008): Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání: Výuka v krajině. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Projekt JPD 3 – Přírodovědná gramotnost, Praha, 184 s. ISBN 978-80-86561-63-9 MATĚJČEK, T. (2008): Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání: Životní prostředí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Projekt JPD 3 – Přírodovědná gramotnost, Praha, 48 s. ISBN: 978-80-86561-69-1 MATĚJČEK, T. (2008): Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání: Biodiverzita a její ohrožení. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Projekt JPD 3 – Přírodovědná gramotnost, Praha, 40 s. ISBN: 978-80-86561-67-7 Dana Řezníčková, PřF UK v Praze
[email protected]
Evropa – administrativní mapa, nástěnná, 1 : 4 000 000 praktická pomůcka pro všechny, kdo se chtějí zorientovat v současné Evropě f základní správní členění všech Evropských států f hlavní města států a všech administrativních jednotek f podrobné výřezy Velké Británie a Švýcarska f Formát : 1360 x 920 mm Cena: 399,- Kč f
www.kartografie.cz
Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v rámci projektu JPD 3 – Přírodovědná gramotnost byly vytvořeny tři publikace obsahující rozmanité náměty pro výuku geografických a environmentálních témat. Tyto studie jsou určeny zejména učitelům zeměpisu působícím na středních a základních školách a také vysokoškolským studentům učitelského zaměření. Publikace jsou distribuovány do geografických knihoven na jednotlivá vysokoškolská pracoviště v Česku. Jejich plná citace je uvedena níže. První z nich – s názvem Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání: Výuka v krajině – je dílem šestičlenného kolektivu autorů pod vedením Dany Řezníčkové. Byla koncipována se záměrem napomoci tomu, aby se na našich školách věnovalo více času než doposud výuce v terénu, resp. v krajině. Důvodů je více, jmenujme alespoň dva z nich. Krajina (obdobně území či terén) představuje pro výuku zeměpisu „učebnici“ mnoha témat, zvláště pak umožňuje přímé poznávání interakcí mezi společností a přírodním prostředím v konkrétní lokalitě. Zároveň se každé území stává „laboratoří“, kde se žáci setkávají s konkrétními místy, jevy, procesy, jednáním lidí, problémy a kde si mohou osvojit určité vědomosti i škálu potřebných dovedností, postojů a návyků. Tento způsob výuky může být velmi účinný, neboť se žáci učí přímým kontaktem se studovanými ději a procesy, jejich příčinami i důsledky. Navíc efektivita učení je umocňována zkušenostmi a konkrétními zážitky žáků. Zmiňovanému záměru odpovídá obsah, pojetí i struktura publikace. První kapitola, která vychází z rozboru zahraniční literatury i z osobních vzdělávacích zkušeností autorů publikace, obsahuje přehled různých přístu-
Tituly si můžete objednat telefonicky, e-mailem, poštou či přes náš e-shop.
laminovaná mapa s lištou, v tubusu
Kartografie PRAHA, a. s., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 tel.: 221 969 446, fax: 221 969 444, e-mail:
[email protected]
Geografické rozhledy 3/08–09