Práce do Nauky o stavbách
Gymnázium Orlová Andrea Kaděrová
Pro svou práci do nauky o stavbách jsem si vybrala zajímavou stavbu orlovského gymnázia. Budova dostala ocenění Grand prix obce architektů. Stavba Gymnázia v Orlové byla dostavěna roku 1996 podle návrhu pana architekta Kiszky a paní architektky Potyszové . Jedná se o jednu z nejlepších ukázek dekonstruktivismu u nás. To, že se nenachází na nijak architektonicky známém místě, zřejmě přispělo k značně odvážnému návrhu. Budova působí velmi kontrastně vzhledem k okolní výhradně panelákové zástavbě. Nabízí se jako dominanta vhodná vnímání. Škola je schopna pojmout 768 studentů, kteří jsou spolu se svými vyučujícími každodenně ovlivňováni architekturou této budovy. Pro svou práci jsem vytvořila malý dotazník určený studentům gymnázia. Vrátilo se mi zhruba 25 použitelných dotazníků. První otázkou jsem chtěla zjistit jak budova školy studentům líbí. Převážná část odpovědí byla kladná. Valná většina napsala, že se jim budova líbí, ale nenapsali proč. Působí na ně tedy dobrým způsobem jako celek. Ti co byli podrobnější napsali, že se jim líbí jak je v budově hodně světla, že je moderní, netypická a zajímavá. Rovněž se jim líbí velký prostor tělocvičny s horolezeckou stěnou. Asi pětina lidí ale také uvedla, že budova působí možná právě díky své modernosti trochu chladně. Ti nejodvážnější přirovnali stavbu k velké lodi. Druhou otázkou jsem se snažila zjistit případné výhrady, které by studenti měli k této stavbě. Asi pětina lidí by na této stavbě nic neměnilo. Většina z ostatních uvedla jako problém velké výkyvy teplot v jednotlivých ročních obdobích. V zimě tam bývá většinou chladno (což je prý ale způsobeno také tím, že ve škole málo topí) a v létě tam podle slov některých bývá jako ve skleníku. Objevily se i názory, že je v budově až moc schodů. Někteří odborníci se dokonce pustili do podrobnějšího popisu problémů stavby. Podle některých je stavba špatně izolovaná, jiným vadí špatná akustika a dokonce sloupy uprostřed chodby. Ve dvou případech se objevila nespokojenost s páchnoucími odpady v některých odborných učebnách. Další otázka směřovala na výjimečnost této budovy a hlavně na to, čím je výjimečná v očích studentů. U této otázky byli studenti velmi kreativní. Sešlo je jen pár stejných odpovědí převážně oslavujících výjimečný tvar budovy, přirovnávaný k parníku. Jiným připadalo výjimečné vybavení, množství zeleně, množství schodů, použité materiály a celkový „design“ a kompozice interiéru. Našlo se i pár negativních odpovědí. Dvoum lidem nepřijde budova vůbec zajímavá, jiným připadá neosobní a značně nepraktická a dokonce uvádějí že určité části rezaví. Předposlední otázkou jsem zjišťovala zda studenti vůbec ví nebo tuší kdo budovu navrhl a kdy byla postavena. Zde mě odpovědi více než zaskočily. Většina studentů vůbec netuší kdo budovu navrhl a kdy byla postavena. Dva studenti napsali že budovu navrhl nějaký Polák a pouze jeden student věděl, že budova získala nějakou cenu. U určování data vzniku to ale bylo mnohem horší. Z odvážlivců, kteří se na tuto otázku pokusili odpovědět neodpověděl správně ani jeden. Odhad na tok 1966 byl zřejmě ovlivněn vznikem školy jako takové a dá se ještě pochopit. Ostatní odpovědi mi však vyrazily dech. Nikdy bych od studentů gymnázia nečekala, že jako datum vzniku této budovy urči počátek dvacátého století. Nevím jestli je to víc k smíchu nebo k pláči. Poslední a asi nejdůležitější otázkou bylo, jak se studenti v této budově cítí. Většina odpověděla, že se zde cítí dobře, útulně, pohodlně a dokonce bezpečně. Líbí se jim velké množství květin a přirozeného světla. Jen malému množství přijde prostředí chladné. Také se objevila odpověď upozorňující na špatný pocit ve výškách. Z dotazníku vyplývá, že většina lidí se cítí v prostorách školy pohodlně a jsou na ni hrdí. Dle mého názoru se v ní cítí jako ryby ve vodě. Pro někoho „ z venku“ se může zdát trochu jako labyrint. O to více se tam líbí studentům, kteří můžou návštěvníkům ukázat, že k této budově svým způsobem patří a vyznají se v ní. Je zde použita „hra“ s jednotlivými úrovněmi.
2
Při prvním pohledu se budova nezdá až tak vysoká, ale přitom skrývá velké množství pater. Rovněž na mě působí kompaktním dojmem- přejít ji z jedné strany na druhou není vůbec žádný problém. Není to klasická škola kde jdete chodbou a pořád jdete a jdete a než dojdete do učebny na druhé straně tak vás bolí nohy. Tady je vše tak nějak po ruce a místo řešení rozprostření na dvou patrech je použita kompaktnost v patrech pěti. Když si školu procházíte například během hodiny, kdy jsou chodby prázdné působí škola trochu tajemně. Nevíte kam můžete a kam nemůžete jít. Nemá klasické rozdělení s dlouhou chodbou a naprosto jasně vymezeným prostorem „kam můžete a kam ne“. Další věc, která mě hned po příchodu do budovy praštila do očí, byly takové ty klasické školní věci- nástěnky, výstavy pohárů a různé obrázky studentů. Působily na mě při „pozorování“ budovy rušivým dojmem. Naopak velmi dobře na mě působily jednotlivé atria a všemožné průhledy přes více pater. Velmi krásný a uklidňující je i výhled z nejvyšších pater budovy ven a do vnitřního atria. Je zde spousta prostoru pro setkávání studentů, předávání informací a pro nějaký řekněme společenský život školy. Krásné je také využití materiálůspousta skla, kovu a dlaždic s vysokým leskem. Jako jediné nevýhody jsem tak spatřovala určitá vyvýšená místa, které mohou některým lidem působit závratě. Také mě zaujalo velmi špatné řešení jídelny, která bezprostředně sousedí s chodbou vedoucí z tělocvičny do šaten a skrz kterou navíc vede průchod z této chodby ke skříňkám studentů. Rovněž její umístění v suterénu mi přišlo zvláštní a prostě celkově nezapadala do jednotné linie tohoto návrhu. Nakonec jsem se dočetla, že se v původním návrhu s kuchyní a jídelnou snad nepočítalo a byla dodělaná značně improvizovaně až později. Při pohledu z venku škola působí až kosmickým dojmem. Je zde použito především sklo a kov. I tvar budovy není vůbec klasický a to jak v půdoryse tak v pohledu. Tvarem se perfektně hodí na místo u kruhového objezdu, kde se jakoby přizpůsobuje okolním komunikacím. Forma stavby je naprosto odlišná od okolní panelákové zástavby, ale dle mého názoru je jen dobře, když se budova školy odlišuje. Nicméně centrum Orlové je více než zvláštní. Není zde jediný prostor kde by se lidé mohli scházet. Situaci se ještě zhoršila po tom, co byl v těsné blízkosti gymnázia vystavěn hypermarket a nová knihovna. Prostor se tím ještě více „zabil“ a působí velmi rozháraným dojmem. Budova gymnázia by si určitě zasloužila jiné okolí, které by podtrhlo její jedinečnost, a dovolilo lidem shromažďovat se v její blízkosti. I když někteří konzervativní občané tvrdili, že se budova gymnázia do jejich města nehodí, po patnácti letech provozu této školy už dle mého názoru nikomu nevadí a stala se jakousi samozřejmou součástí Orlově
3
Půdorys- převzato z archiwebu
Foto modelu zapůjčeného Gymnáziu Orlová
4
Hlavní společenský prostor školy
Učebna výtvarné výchovy a jídelna
5
Studovna
Schodiště a chodby
6
