Základy právní nauky Principy právního státu
. uvedeno jinak, je Mgr. Karla Šimoníková. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Obsah 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
9. 10. 11. 12.
13.
Právní stát Základní znaky právního státu Základní principy právního státu Principy právního státu Ústava ČR Listina základních práv a svobod Moc zákonodárná Zákonodárný proces Moc výkonná Moc soudní Ústavní soud Otázky ke zkoušení Použité zdroje
Právní stát
takový stát, který je vázán právním řádem
důsledně respektuje své vlastní zákony
představuje vykonávání státní moci na základě ústavně vydaných zákonů
Základní znaky právního státu
zákonnost
právní jistota
přiměřenost práva
Základní principy právního státu
1.
Základní principy právního státu zakotvují v ústavním pořádku České republiky tato ustanovení: Ústava České republiky (1/1993 Sb.) Čl. 2
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. 2.
Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb.) Čl. 2
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Principy právního státu 1.
Suverenita lidu
2.
Zákonnost (legalita)
3.
Garantování základních práv a svobod
4.
Právní jistota
5.
Omezení zásahů do svobod jedince
6.
Dělení a kontrola moci
7.
Legitimita státní moci
Ústava České republiky
http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/ustava-cr.shtml
nejvyšší
a základní zákon státu může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony všechny ostatní právní předpisy, zákony, nesmějí být v rozporu s ústavou obsahuje preambuli (úvodní prohlášení) a 113 článků, rozdělených do 8 hlav
Ústava České republiky vytváří:
systém státních orgánů
definuje jejich vztahy a pravomoci
stanovuje povahu vztahů mezi státem a občany (definuje lidská a občanská práva)
Listina základních práv a svobod
http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
lidská práva představují nejdůležitější subjektivní práva, která jsou ústavně zaručena (Listina základních práv a svobod - ústavní zákon č. 2/1993 Sb.)
základní princip: každý má právo na stejnou zákonnou ochranu jednotlivé atributy základních práv a svobod: • nezadatelnost • nezrušitelnost • nezcizitelnost • nepromlčitelnost
Listina základních práv a svobod
důležité je zejména jejich rozlišení na čtyři základní skupiny: 1. 2.
základní lidská práva práva politická
3.
práva národnostních menšin a etnických skupin
4.
hospodářská, sociální a kulturní práva
Moc zákonodárná (legislativa)
vykonává ji Parlament, který je tvořen dvěma komorami: Poslaneckou sněmovnou a Senátem
Poslanecká sněmovna: 200 poslanců volených na 4 roky –
starší 21 let – schopnost usnášení: za účasti 1/3 poslanců; k přijetí zákona je potřeba souhlasu více než 1/2 přítomných (v některých případech 1/2 všech); k přijetí ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy je třeba souhlas 3/5 všech poslanců – lze ji rozpustit – poměrný volební systém
Pravomoci Poslanecké sněmovny normotvorná ustavovací kontrolní
Moc zákonodárná (legislativa) Senát: 81 senátorů volených na 6 let – starší 40 let – každé 2 roky se volí 1/3 senátu – nelze jej rozpustit – většinový volební systém. Pravomoc Senátu souhlas se jmenováním Ústavních soudců
žaloba na prezidenta republiky – jediný organ který muže žalovat prezidenta – za velezradu
zákonodárná iniciativa
Zákonodárný proces Návrh zákona může podat:
poslanec skupina poslanců senát vláda zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku
když zákon projde PS, postupuje do senátu – po schválení k podpisu prezidentovi – ten má právo do 15 dnů zákon vrátit do PS (tj. vetovat zákon)
v PS se opět hlasuje, když je pro něj nadpoloviční většina všech poslanců, je zákon schválen
Zákonodárný proces Přijaté zákony podepisuje:
prezident předseda poslanecké sněmovny premiér
Aby byl zákon platný, musí být vyhlášen(zveřejněn ve Sbírce zákonů ČR).
Moc výkonná (exekutiva)
Obstarává především záležitosti podstatné části veřejné správy.
Mezi orgány moci výkonné podle ústav ČR patří prezident republiky, vláda a státní zastupitelství.
Prezident republiky: je hlavou státu – z výkonu své funkce není nikomu odpovědný – nesmí být stíhán (výjimka: žaloba Senátu pro velezradu) – volební období prezidenta je na 5 let, 2 x po sobě, musí být starší 40let – prezident se může úřadu vzdát, nemůže být odvolán.
Vláda : je vrcholným kolektivním orgánem moci výkonné – skládá se z ministrů a předsedy – ze své činnosti je odpovědna Poslanecké sněmovně – předsedu i ministry do funkcí jmenuje prezident – členové vlády /ministři/ řídí určitá odvětví - např. financí, hospodářství, zdravotnictví, školství…
Moc soudní (judikatura, justice)
Soudní moc v ČR vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Soustava obecných soudů: 1. 2.
3. 4.
Nejvyšší soud; Nejvyšší správní soud – oba v Brně Vrchní soudy – Olomouc, Praha Krajské soudy Okresní soudy
Ústavní soud
stojí mimo soustavu soudů, sídlí v Brně úkolem Ústavního soudu ČR je dbát na ochranu ústavnosti skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na10 let
Soudci Ústavního soudu:
http://www.concourt.cz/clanek/687
podmínky: bezúhonný občan od 40 let věku, VŠ právnického vzdělání, min. 10 let právnické praxe
jmenuje je prezident republiky se souhlasem Senátu
mají imunitu jako zákonodárci, povinnost mlčenlivosti i po skončení mandátu
Otázky ke zkoušení: 1.
Který orgán má zákonodárnou moc v České republice?
2.
Při jakém minimálním počtu přítomných poslanců se může usnášet Poslanecká sněmovna?
3.
Popište proces schvalování zákonů.
4.
Význam ústavy, kdy nabyla účinnosti Ústava České republiky?
5.
Co je úkolem Ústavního soudu?
Použité zdroje:
http://iuridictum.pecina.cz http://www. epravo.cz http://cs.wikipedia RYSKA, R. Právo pro střední školy. 6. vydání. Praha: Fortuna 2009. ISBN 978-80-7373-010-9 ŠÍMA, A., SUK, M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2006. ISBN 80-7179-500-3 při práci jsem použila i studijní materiály získané v rámci DVPP a své vlastní poznámky