Pojednání k Evropskému roku lidí s postižením
ZAV ETE ÚSTAVY PRO MENTÁLN POSTIŽENÉ KAŽDÝ M ŽE ŽÍT V OTEV ENÉ SPOLE NOSTI
Karl Grunewald Bývalý vedoucí Odboru pro pé i o lidi s postižením, p i Ministerstvu zdravotnictví a pé e, Stockholm 2003
1
"Všichni lidé se rodí svobodní a jsou si rovni d stojností a svými právy." OSN 1948
Spole nost, která diskriminuje své postižené ob any, je postižená spole nost.
Profesor Mudr. Karl Grunewald, Vesslev. 12, S-13150 Saltsjo-Duvnas, Švédsko.
[email protected]
Autorská práva nevyhrazena!
2
Lidská práva jsou lidská jenom tehdy, platí-li pro všechny Když ve dvacátých letech myšlenky o rasové istot zm nily pohled na lidi s postižením, p ineslo to i útlum dobro inného p ístupu k pé i o tyto lidi. Rozvinul se systém ústav a lidé s mentálním postižením byli stále více izolováni od zbytku spole nosti. Po celém západním sv t bylo velmi rozší eno vykonávání nedobrovolných sterilizací a za nacistického režimu bylo v N mecku zavražd no velké množství mentáln postižených d tí, dospívajících a dosp lých. Žádná jiná skupina lidí nebyla vystavena takovým zásah m do jejich integrity a takovému p edpojatému zneužívání jako d ti a dosp lí s mentálním postižením. P estože lidská práva zahrnují i lidi s postižením, stále se považuje za p ijatelné odpírat jim p ístup k otev ené spole nosti a uzavírat je v ústavech. V sou asné dob jsou ústavy posledním poz statkem kolektivních ideologií minulosti, které dávaly spole nosti právo a moc odd lovat n které lidi od zbytku komunity a omezovat jejich svobodu, vliv a podmínky pro život. Je dokázáno, že lidé s postižením nepot ebují žít v ústavech, a už je jejich postižení jakkoli závažné. A život v otev ené spole nosti rovn ž vede k v tší mí e nezávislosti a k osobnímu rozvoji jednotlivce. Ve Švédsku a v Norsku byly už všechny ústavy pro lidi s mentálním postižením zrušeny. Následkem toho došlo ke snížení nebo vymizení destruktivních vzorc chování do takové míry, jakou nikdo nemohl p edvídat. Padly p edsudky, zesílila solidarita s lidmi s mentálním postižením a humanitární síly ve spole nosti dosáhly v tšího vlivu. Život uvnit b žné spole nosti dosud nep inesl žádné negativní dopady nebo následky. Díky dobrým výsledk m je navíc z hlediska dlouhodobé perspektivy takový život i ekonomicky výhodn jší. Výsledkem všeho je, že právo žít jako ty a já se stalo politicky aktuální otázkou. __________________________________________________________________________ Nikdo by necht l žít v ústavu, tak, jak jsou k takovému životu nuceni lidé s postižením. Nikdo by si nezvolil život v odlou ení od svých milovaných a mimo p íze spole nosti.
otev ené
Nikdo by necht l trávit sv j život v závislosti na lidech, které si sám nezvolil. __________________________________________________________________________ Psychologické dopady života v ústavu Psychologickými dopady života uvnit ústavu už se zabývala dlouhá ada výzkum . Obecn platí, že negativní dopady jsou mén závažné, pokud je ústav moderní a spíše menší. Ale i když je ústav malý, je zde jasn patrný rozdíl, srovnáme-li jej s životem v b žné spole nosti.
3
Trauma situace, kdy je lov k nedobrovoln odd len od svých rodi , p átel a známého prost edí domova, vede k hlubokému p esv d ení o vlastní necht nosti a bezmocnosti, o tom, že lov k je spíše v cí než jedine nou lidskou bytostí. Samotné prost edí ústavu vytvá í další handicapy, které lov ka poznamenají na celý život. Jedná se zejména o narušení citového a sociálního vývoje jednotlivce. Citová vyzrálost nezávisí na mí e postižení. lov k m že být pom rn inteligentní, ale citov nezralý, zatímco n kdo se závažným mentálním postižením m že být citov docela vysp lý. To, že má n jaký lov k se silným mentálním postižením potíže s vyjád ením svých pocit , nijak nevylu uje rozvinutý citový život. Je-li lov k uzav en v ubohém a jednopohlavním prost edí a trpí-li nedostatkem osobního života, samostatnosti a ohledu k jeho osobní integrit , naruší to rozvoj jeho normálního citového života. Citová nevyzrálost vede k narušenému a nedokonalému rozvoji osobnosti a opožd né sexuální vysp losti. Je rovn ž narušen rozvoj jazyka a intelektuální rozvoj, a sice ve v tší mí e, než bylo doposud známo. D ti a mládež pak mají sklon k tomu, že si vyvinou zp soby vlastní stimulace, které mohou být i sebedestruktivní povahy. U dosp lých se vyvinou r zné psychiatrické symptomy, z nichž nej ast jší jsou agresivita a deprese, p i emž tyto symptomy mohou být odlišné od symptom lidí bez mentálního postižení. Výsledkem výzkum o dopadech života v ústavu bylo zavedení dvou nových pojm : sociální deprivace a nau ená bezmocnost. Oba pojmy zárove reflektují záv ry, ke kterým tyto výzkumy dosp ly. N které ústavy fungují lépe než jiné, ale ani ty nejlepší nedosahují stejné kvalitativní úrovn jako pat i n podporované skupiny za len né do b žné spole nosti. P í inou je skute nost, že skupiny pohromad žijících jednotlivc jsou malé, žijí ve vlastních bytových prostorech, personál má lepší pracovní podmínky a lenové t chto skupin mají více kontaktu s p íbuznými.
Principy života uvnit b žné spole nosti Princip normalizace Zásadní myšlenkou je, že d ti, mládež a dosp lí s postižením by m li mít p ístup k životním podmínkám a každodenním innostem, které jsou co nejvíce podobné takovým, ve kterých žijí b žní ob ané. Rodi m by se m lo dostat podpory, aby jejich d ti mohly z stat doma. Pouze za výjime ných okolností by jim m la být dána p íležitost žít v p stounské rodin nebo v internát . Dosp lí by m li mít k dispozici podporu, která by jim umožnila žít podobn jako jiní dosp lí nebo ve skupinovém domov . Tímto zp sobem se lidé s postižením vyhnou situaci, kdy je jejich osobnost pok ivována životem v ústavu. To, že budou sou ástí okolní komunity, povede k vytvo ení nových vztah a k novým zkušenostem.
4
Když budou lidé s postižením žít jako ostatní, postupn se u nich vyvine vlastní denní rytmus pokud jde o ranní vstávání, pravidelné stravování, pracovní dobu, volný as a as na spánek. To také povede k vytvo ení normálního týdenního režimu, který jednotlivci poskytne p íležitost ú astnit se kulturních a dalších inností v jeho okolí, a sice podle jeho vlastních zájm . Normální zp sob života usnadní kontakt s rodi i, p íbuznými a p áteli, a už ze sociálních i geografických p í in. Bude-li mít lov k sv j vlastní byt v rámci skupinového domova, umožní mu to organizovat si sv j sociální život. Stejn jako b žní ob ané, všichni obyvatelé skupinového domova a internátu by se m li ú astnit každodenních aktivit - d ti by m li chodit do školy a dosp lí by m li mít p íležitost chodit do práce. D ti, mládež a dosp lí by m li žít odd len . Uvnit širších okrsk by m l existovat prostor pro speciální bytové prostory pro dospívající mládež i pro starší osoby. V rámci jednotlivých v kových kategorií by nem lo existovat žádné další rozd lení podle pohlaví nebo míry postižení. V praxi to znamená, že v jednom skupinovém domov by nem l žít více než jeden lov k se závažným t lesným postižením, který je závislý na speciálních hygienických pom ckách apod. Jedinými skupinami lidí, které by m ly žít pohromad , protože mají krom mentálního postižení n jaké další spole né postižení, jsou lidé neslyšící, kte í pot ebují personál ovládající znakovou e , a lidé s autismem podstupující speciální lé ebný program. Život uvnit b žné spole nosti je nezbytným p edpokladem pro to, aby mohl být jednotlivec integrován do spole nosti - což znamená, že musí dostat p íležitost rozvíjet vztahy a ú astnit se života komunity. Je zde zapot ebí podpory a asistence, stejn tak jako pochopení, že k dosažení t chto cíl je pot eba ur ité množství asu. Situace personálu Struktura práce personálu v ústavech je více zam ená na jednotlivé pracovní úkony a založená na rutin , než jak je tomu u personálu v za ízeních umož ujících život v b žné spole nosti. To znamená, že personál v ústavech je zodpov dný za ur ité úkony, nap . za istotu v kuchyni i koupeln , je sou ástí hierarchizované struktury a sotva má p íležitost rozvíjet a zdokonalovat poskytovanou podporu. Personál v domovech, které jsou sou ástí b žné spole nosti, cítí v tší zodpov dnost za celé za ízení, projevuje v tší ú ast, má kladný vztah ke svému pracovišti a struktura jeho práce je zam ená na jednotlivce. Každý zam stnanec je zodpov dný za jednoho i více obyvatel a má na starost vše, co se v rámci domova t chto jednotlivc týká. Jejich p ístup m že být p izp sobený pot ebám každého jednotlivce. Princip malé skupiny Skupina lidí s postižením žijících pohromad by m la být pouze tak velká, aby se mezi nimi navzájem a personálem mohly rozvinout osobní a trvalé vztahy. Jelikož komunika ní schopnosti a schopnost p edvídat r zné reakce jsou u lidí s postižením omezené, je t eba, aby tato skupina byla malá.
5
S v tším po tem lidí ve skupin výrazn nar stá po et možných vztah . Tak nap íklad ve ty lenné skupin m že mít každý jednotlivec vztah k jednomu z dalších, dva mohou mít vztah k n kterému ze zbývajících dvou, t i mohou mít vztah ke tvrtému. Dohromady tak vzniká celkem 25 alternativ. V p ti lenné skupin existuje již 90 podobných teoretických alternativ. Výzkum a zkušenosti ukazují, že ideální je skupina asi o ty ech lenech. Místo bydlení malé skupiny p irozen zapadne do jejího okolí a taková skupina nebude pot ebovat po etný personál. V malé skupin nebude tak mnoho konflikt a rutinních inností a zvýší se její ú ast na život okolní spole nosti. Každý jednotlivec dostane takovou podporu, jakou pot ebuje. "Lidé s postižením jsou leny spole nosti a mají právo setrvat uvnit vlastní komunity v daném míst . M lo by se jim dostávat pot ebné podpory v rámci b žné struktury vzd lávacích, zdravotních, pracovních a sociálních služeb." Standardní pravidla pro rovné p íležitosti pro lidi s postižením. OSN 1993.
6
Od ústav k domov m uvnit b žné spole nosti __________________________________________________________________________ N kolik pojm Život uvnit b žné spole nosti znamená, že lov k žije bu se svou rodinou, sám, nebo v malé skupin v normálním dom , který je sou ástí obytné oblasti. Místo, kde žijí pohromad d ti a dospívající, se nazývá skupinový domov pro d ti. Místo, kde žijí dosp lí, se nazývá skupinový domov. Pojem ústav ozna uje jednu i více budov, které jsou odd lené od okolí, ve kterých žije pohromad velký po et lidí rozd lených do r zných odd lení. Ústavy pro lidi s mentálním postižením se nazývají internátní školy, reziden ní domovy a lé ebny. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Situace d tí a mládeže Jak ukazuje graf, ve Švédsku d íve existovaly dva druhy ústav postižením: internátní školy a reziden ní domovy pro d ti a mládež.
pro d ti s mentálním
Internátní školy byly nahrazeny speciálními t ídami na b žných školách. To umožnilo mnoha d tem žít doma u svých rodin, zatímco jiné, které stále žily daleko od školy, musely žít ve skupinových domovech pro d ti existujících v oblasti školy. Byla jim poskytována p eprava v pátek odpoledne dom a v pond lí ráno zp t do skupinového domova.
3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0
Residential homes
Boardingschools
Children´s group homes
(graf: internátní školy / reziden ní domovy / skupinové domovy pro d ti) Postupn bylo možné uzav ít reziden ní domovy pro d ti a mládež, když se rodi m dostalo osobní a finan ní podpory, když získali právo na bezplatnou denní pé i a p edškolní p ípravu, kterou poskytovaly místní skupiny odborník - tzv. habilita ní týmy. Rodiny rovn ž získaly nárok na krátkodobý odpo inek od pé e o dít (obvykle pár dní nebo týden v m síci), nebo nárok na ob asnou asistenci pe ovatele docházejícího k nim dom (obvykle pár hodin v týdnu). V p ípadech, kdy se rodi e nemohly starat o dít doma, bylo zavedeno právo na umíst ní ve skupinovém domov pro ty i d ti, který existoval uvnit b žné komunity a byl zcela otev ený.
7
D tem nad sedm let s vážným postižením bylo poskytnuto další právo, a sice právo na speciální vzd lávání v u ilištích provozovaných vzd lávací soustavou a právo na p epravu z domova do školy a naopak. Nejvyšší po et d tí a mládež s mentálním postižením, kte í kdy žili ve Švédsku v ústavní pé i, je p t tisíc lidí. Dnes tu žádné ústavy neexistují. Z 19.000 d tí a mládeže, kterým se dostává speciálního vzd lávání, žije 1.400 ve skupinových domovech pro d ti a n kolik stovek v p stounských rodinách. Z 1.500 d tí mentáln postižených, které ješt nejsou ve školním v ku, jich pouze 40 nežije ve vlastní rodin . K tomu je zde ješt n kolik menších antroposofických domov a t i speciální školy pro d ti a mládež s mentálním postižením. Tyto školy navšt vují lidé, kte í mimo své mentální postižení jsou také nevidomí nebo neslyšící, nebo kte í mají závažná postižení e i, v etn autismu. A tak tu dnes existuje celá nová generace d tí a mládeže s postižením, kte í jsou citov vysp lejší a uv dom lejší, stejn tak jako nová generace rodi , kte í dob e rozumí pot ebám svých d tí a závazk m spole nosti. Odehrál se tento p echod od ústav pro d ti a mládež k skupinovým domov m bez konflikt ? Celkem vzato, ano! V tšina protest docela pochopiteln zaznívala za strany personálu. B hem úvodní fáze byly rodi e d tí umíst ných v domovech n kdy skepti tí, ale zm nili názor, když si uv domili výhody spojené s domovy pro školáky. Krajské ú ady, které byly vlastníky v tšiny ústav a které byly zodpov dné za domovy pro školáky a speciální vzd lávání, nový systém p ijaly. Nakonec to pro n bylo levn jší a bylo to i lepší pro d ti a jejich rodi e. Situace dosp lých Ve Švédsku v 60. a 70. letech vzrostl po et dostupných pe ovatelských odd lení v reziden ních domovech a speciálních lé ebnách, takže všichni dosp lí s mentálním postižením, kte í si o pé i požádali, mohli být p ijati. Viz graf. Ke konci tohoto období zde existovalo 125 ústav , t etina z nich soukromých. 18000 16000 14000 12000 10000
Group homes Residential homes for adults
8000 6000 4000 2000
Special hospitals
0
(graf: speciální lé ebny / reziden ní domovy pro dosp lé / skupinové domovy)
8
Speciální lé ebny byly postupn uzavírány, jak p estávaly být pot ebné, a jejich obyvatelé byli p emíst ni do reziden ních domov . Reziden ní domovy pak byly postupn nahrazeny skupinovými domovy. B hem 70. let se zvýšil po et skupinových domov . V té dob množství center organizujících aktivity pro postižené lidi.
bylo také otev eno velké
P ibližn polovina lidí, kte í se p est hovali do skupinových domov , p išla z domu od svých rodi , a druhá polovina z reziden ních domov . Pozd ji se mohli do skupinových domov p est hovat i lidé se závažným postižením. V roce 1985 se parlament usnesl, že všechny zbylé reziden ní domovy mají být uzav eny, a to tak, že nebudou p ijímat nové obyvatele. Bylo to drastické, ale velmi opodstatn né rozhodnutí! Tentýž rok parlament rozhodl, že skupinové domovy by m ly být za azeny do systému státních p j ek, které byly poskytovány b žným domov m. Jedinou podmínkou bylo, že každý jedinec bude mít k dispozici vlastní byt o velikosti nejmén 40 m2, který bude sou ástí skupinového domova. Toto rozhodnutí bylo velmi d ležité. Lidé s postižením kone n dostali šanci žít jako ostatní spoluob ané! A totéž se týkalo to i lidí se závažným postižením. Dnes žije 60 procent všech dosp lých s mentálním postižením ve skupinových domovech, 20 procent jich žije samostatn a zbylých 20 procent u rodi . Skupinové domovy jsou umíst ny v obytných budovách, adových a rodinných domech. Další alternativní zp sob bydlení spo ívá v tom, že v jednom obytném dom existuje vedle sebe n kolik sousedících byt a jeden z nich je vy len n pro personál a jako místo, kde se obyvatelé mohou setkávat. Podobné místo ke scházení je asto z ízeno i pro lidi, kte í žijí v blízkém okolí. Každý rok se zna ný po et lidí s mentálním postižením p est huje ze skupinového domova do samostatného bytu v sousedství, a to díky pokrok m, jakých tito lidé dosáhli v sociálních dovednostech. Nikdo by nem l být více závislý, než je nutné! Tím, že se jednotlivec p est huje do bytu v sousedství, také neztrácí kontakt s p áteli a personálem. Jednou z velkých výhod skupinového domova oproti ústavu je fakt, že m že být snadno použit i pro jiné ú ely nebo i prodán, když už není pot ebný. Denní aktivity a volný as Denní aktivity v rámci komunity nebo sousedství, v nichž je skupinový domov z ízen, jsou nutné pro obyvatele skupinového domova, pro jednotlivce žijící s rodi i, ale i pro ty, co žijí samostatn . D íve bývaly tyto denní aktivity omezeny na místo speciálních center, ale postupn došlo k jejich rozší ení s tím, jak se více zam ily na pracovní p íležitosti. Výsledek je takový, že se lidé s mentálním postižením, a už ve skupinkách i samostatn , ú astní na n jakém druhu poskytování služeb nebo na výrob . Osamocení, kterého se mnozí obávali jako d sledku života uvnit b žné spole nosti, se nikdy nestalo skute ností. Je však nezbytné, aby personál povzbuzoval a podporoval jednotlivé osoby p i výb ru inností, ú asti na kurzech apod. Je p irozené, že lidé s omezenými schopnostmi pot ebují podporu, aby se mohli ú astnit r zných aktivit a erpat z nich zkušenosti. Pot ebná je rovn ž ú ast mladých lidí, kte í organizují a vedou aktivity volného asu.
9
Jak se ukazuje, mnoho lidí s mentálním postižením má neoby ejné schopnosti v získávání nových p átel a navazování nových známostí. Je pozoruhodné, s jakou dovedností a radostí se pohybují uvnit komunity. Mnozí z nich jsou také leny r zných organizací a klub . M že kdokoli s mentálním postižením žít ve skupinovém domov ? Ano! Pokud je domov adaptován pro lidi postižením, m že v n m osoba s vysokými nároky na pé i žít stejn dob e jako v ústavu. Problémy se mohou vyskytnout tehdy, mají-li obyvatelé domova problémy s chováním, jako je nap íklad k ik a p íliš hlasité projevy. Za t chto okolností je pot eba více personálu a v n kterých p ípadech to vedlo k tomu, že skupinový domov byl umíst n na venkov , kde nedocházelo k rušení soused . Existuje množství menších lé ebných domov , kde mohou dosp lí s mentálním postižením žít po omezenou dobu. Žádní lidé mentáln postižení nežijí v psychiatrických lé ebnách nebo v lé ebnách pro postižené. Stejn tak zde neexistují bezdomovci s mentálním postižením. B hem po áte ního období, tedy v 70. letech, bylo pom rn asté, že se p i plánování skupinových domov vyskytly stížnosti ze strany soused . Avšak díky otev enosti, informovanosti a dob e vycvi enému personálu jsme se nau ili takovým problém m p edcházet a minimalizovat je. Pov domí široké ve ejnosti o lidech s postižením se zlepšilo, lidé s nimi získali zkušenosti, a tak už dnes nejsou vnímáni jako rušivý element i hrozba. Zlepšila se situace? Mnoho studií se zabývalo otázkou, jaké to je, když dosp lý lov k žije ve skupinovém domov . Tyto studie potvrdily výhody takového zp sobu života oproti životu v ústavu. 50-80 procent p íbuzných lidí s mentálním postižením bylo proti uzavírání ústav . Lidé se obávali p edsudk , s jakými se jejich dosp lé d ti setkají, obávali se, že nebudou schopné pohybovat se v doprav , že budou osamocené, že jejich nové domovy budou trp t nedostatkem personálu apod. Nic z toho se však nestalo! Následné studie ukazují, že íslo spokojených p íbuzných se pohybuje kolem 80 procent. Studie rovn ž ukázaly, že obyvatelé domov uvnit b žné spole nosti dostávají pé i, která je více zam ená na jednotlivce, že se cítí bezpe n ji, a že pot ebují mén lék . Dramaticky ubylo agresivního a sebedestruktivního chování. U lidí s nejzávažn jším postižením došlo k nejvýrazn jším zlepšením v pom ru k jejich postižení. Personál získal v tší vliv na svou práci, ubylo mu p edem stanovených rutinních úkon a nabyl v tší svobodu k vlastní iniciativ . Na druhé stran však m l menší výcvik a mén dohledu, než jak tomu bylo v domovech. Sv dectví Åke Johansson žil 32 let v reziden ním domov výpov :
pro mentáln
postižené. Toto je jeho
Co se stane s lidmi, kte í takto žijí? Stanou se pasivními a to má za následek, že neví, co se kolem nich d je, a že je to ani nezajímá. Berete den takový jaký je a nepátráte po tom, pro jsou v ci tak, jak jsou. Všichni okolo vás se chovají stejn ; p echázejí kolem v jakési letargii, která se stává až nám sí nou. Nemusíte se starat ani o své oble ení. Všechno za vás rozhoduje n kdo jiný.
10
Nakonec toto prost edí pro vás za ne znamenat bezpe í. Máte strach z toho, co je nové nebo odlišné. Nikdo pak ned lá problémy; nikdo neza ne k i et, že chce pry . V le to místo opustit je zlomena, neexistuje. Uvnit takových zdí není místo pro skute ný život; a proto jej tam taky nenajdete. lov k nežije, jen existuje. Åkeho knížka, Kristina Lundgren. 136 stran. Riks-FUB. PO 6436 S - 113 82 Stockholm, Švédsko. Mají být ústavy modernizovány? Kv li sešlému stavu mnoha ústav pro lidi s mentálním postižením v Evrop je nutná jejich modernizace nebo výstavba nových ústav . Za této situace bychom m li zvážit, zda by nebylo rozumn jší investovat spíše do skupinových domov a center organizujících aktivity. Jenže takový posun v paradigmatu bude n jaký as trvat! Mezitím je tolik v cí, které by v ústavech mohly a m ly být ud lány, a které nejsou nijak nákladné. Nap íklad: Rozd lit ložnice nízkými p epážkami nebo záv sy. Rozd lit klienty do malých skupin, které by m ly vlastní personál, které by žily a jedly pohromad a m ly vlastní spole nou místnost. Pokusit se do t chto skupin za lenit ob pohlaví. P id lit všem klient m jejich vlastní sk í ky vedle postelí a vlastní no ní lampi ky. Dát všem jejich vlastní oble ení a obuv, aby mohli každý den vstát a jít ven. Poskytnout všem smysluplné denní aktivity mimo prostor, kde žijí. Užívat velké jídelny k jiným ú el m. Rozší it práva jednotlivých klient tak, aby mohli sami rozhodovat, jak bude vypadat jejich den, jak použijí své peníze a naloží s volným asem. Navýšit po et personálu a dát jim více zodpov dnosti za plánování dn a týdn klient , které mají na starost. Dát personálu v tší pravomoci v prohlubování kontaktu s rodi i, sourozenci a p áteli.
Konec jedné éry Uvedený graf ukazuje po et lidí s mentálním postižením ve Švédsku žijících v ústavech mezi léty 1880 a 2000. Doba strávená v ústavu se m že pohybovat od n kolika let až po celý život. Odhaduje se, že celkem v ústavech žilo na 100.000 lidí. Švédsko a Norsko jsou jedinými zem mi, které uzav ely své ústavy pro lidi s mentálním postižením. Zna ný po et ústav byl uzav en i v Dánsku. Naopak v Holandsku se jejich po et zvýšil. V Anglii, Walesu a ve Skotsku byly uzav eny tém všechny speciální lé ebny. Situace v dalších evropských zemích není známa, jelikož chybí statistiky o po tu, velikosti a povaze ústav . V 60. letech došlo k uzavírání ústav ve Spojených státech, ale d lo se tak, aniž by náhradou vznikala jiná vhodná za ízení, což m lo za následek oprávn nou kritiku. Nyní je tento proces zastaven.
11
16000 14000 12000
Number of beds at institutions for intellectual disabled 1880 - 2000
10000 8000 6000 4000 2000 0 1880 1890
1900 1910 1920 1930
1940 1950 1960 1970 1980
1990 2000
(graf: po et l žek v ústavech pro lidi s mentálním postižením v letech 1880 - 2000)
12