♦
K A P I T OL A 9
„Nevím, proč nějaký chlap jde za šlapkou… ale já jsem Velký Jack. Já za to nemusím platit…“ JACK NICHOLSON
P
O ÚSPĚCHU KMOTRA SE BOB EVANS STAL ŠÉFEM VÝROBY PARAMOUNTU a dostal za úkol vylepšit fungování tohoto problémového studia. Mimo jiné měl právo točit filmy pod svým jménem s procentem ze zisku nad rámec platu. Ještě ani neuschl inkoust na jeho nové smlouvě a už uzavřel smlouvu na nový film, k němuž napsal scénář Bob Towne. Jmenoval se Čínská čtvrť. Towne byl velký fanoušek Raymonda Chandlera a už dávno chtěl napsat scénář, který odráží Chandlerův detektivní styl o stinných stránkách Los Angeles. Původně ho na ten nápad přivedl kamarád policista. „Jediné místo, kde jsem vlastně nepracoval,“ řekl Townemu, „je Čínská čtvrť. To je úplně jiná kultura.“ Základem jeho příběhu se stal obraz neproniknutelnosti, izolovanosti a nevyzpytatelnosti. Evans byl v rozpacích, proč chce Towne psát o Číňanech žijících v Los Angeles. Když mu vysvětlil, že ten název je metafora, Evans souhlasil, že mu dá za Čínskou čtvrť 25 000 dolarů a pět procent z hrubého příjmu. Towne psal jako obvykle hlemýždím tempem. Po šesti měsících na počátku zimy 1973 se Evans Townemu svěřil se svými starostmi, ten mu však řekl, ať se nebojí. Připomněl Evansovi, že vyšívá na hlavní postavě Gittese pro Jacka, jemuž Evans původně nabídl zálohu 500 000 dolarů a pořádnou část zisku, aby roli přijal. To bylo hodně daleko od 12 500 dolarů, které si musel Jack na Evansovi vyprosit, když točil Za jasného dne. Sandy Bresler dojednal zálohu 750 000 dolarů a podíl na zisku. Jack se nijak nebránil. Životní náklady mu raketově vzrostly. Teď měl režii 12 000 dolarů měsíčně. Evans chtěl, aby to režíroval John Huston, ale ten odmítl, stejně jako další adept Mike Nichols. Poté co si přečetli první nástin, ani jednomu to nepřipadalo dost přesvědčivé. Evansova třetí volba byl Roman Polanski.
118
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
Polanski byl krátce hlavní podezřelý z brutální smrti své ženy, než se mu podařilo prokázat, že byl v době Mansonova masakru v Londýně. Když o rok později začalo soudní přelíčení, Polanski to nechtěl sledovat ani se účastnit žádného mediálního cirkusu. Raději opustil Los Angeles a cesto‑ val po světě (všude s sebou vozil ten nejsmutnější talisman – Sharoniny kalhotky). Teď, tři roky potom, netoužil vrátit se do Kalifornie nebo jinam ve Spojených státech a točit film. Lépe se cítil v Evropě, odkud pocházel. Evans ho dohonil v Římě a obrátil se na něj, ať přiletí do Hollywoodu a natočí Čínskou čtvrť. Nejdřív odmítl s tím, že se nechce vrátit na místo zločinu. Kromě toho trval na tom, že skoro s filmováním skončil. Od vražd režíroval očistnou verzi Macbetha, kde se Macduff dovídá, že mu v jeho nepřítomnosti vyvraž‑ dili rodinu. Evans ho prosil, aby se toho filmu ujal. Polanski odpověděl, že by se mu nevešel do programu, protože odjede do Polska na svátky Pesach. Evans řekl, že by se měl radši vrátit do svého domu na nejskvělejší sederovou večeři, jakou kdy zažil. Polanski to nakonec vzdal a slíbil, že se vrátí do Los Angeles a ten film udělá, a Evans dodržel slovo a uspořádal impozantní večeři na Pesach za účasti Anne a Kirka Douglasových, Carol a Waltera Matthaua a jejich syna Charlieho, Warrena Beattyho, Jacka a Anjeliky. Dostavil se i Hugh Hefner, který byl jedním z producentů Macbetha. V té době Towne ještě neměl hotový scénář a došly mu peníze. Bál se jít za Evansem, protože si myslel, že ho vyhodí, a tak radši zašel za Jackem, vymlouval se na chudobu a tvrdil, že zoufale potřebuje hotovost. Jack mu dal 10 000 dolarů pod podmínkou, že se zamkne v pokoji a nevyleze, dokud scénář nedokončí. Polanski si zatím pronajal malý dům, překvapivě nedaleko od toho v Cielo Drive, kde se odehrály Mansonovy vraždy, a požádal Towneho, ať se k němu přestěhuje, aby mu mohl pomoct se scénářem. Následujících osm týdnů pracovali společně ve dne v noci a čím dál se dostali, tím se jejich osobní vztahy zhoršovaly. Hlavně kvůli Towneho psovi, který za ním všude chodil a neustále močil na podlahu, na veškerý nábytek, dokonce Polanskému na nohu, a Towne bez přestání přerušoval společná sezení, aby ho vyvenčil. Polanski také nesnášel Towneho páchnoucí špinavou vodní dýmku, kterou nepřetržitě kouřil a prskal do ní, což vydávalo příšerný zvuk jako celoročně ucpaný nos, jehož majitel se odmítá vysmrkat. Towne pořád vypouštěl oblaka zatuchlého modrého kouře, který se nad nimi při práci válel. Polanski se pyšnil tím, že je přírodní člověk – jednou z jeho vášní bylo lyžování – a tvrdil, že kouř ho dusí. Nejen fyzicky, ale že taky
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
119
škodí jeho kreativitě. Když se konečně ten obludný, stoosmdesátistránkový scénář Čínské čtvrti začal točit, první den Polanski vykázal Towneho, jeho psa a dýmku z placu. Děj filmu, do značné míry zavádějící, je o detektivu, který narazil na machinace, jak odklonit tolik potřebnou vodu pro Los Angeles na úkor Owens Valley, kterému voda chybí a nakonec vyschne. Všechno o tom už bylo napsáno, a velice obšírně – jak se díky vodě vytvořily pomerančov‑ níkové háje, jak tyto háje upoutaly první filmové magnáty k této levné a úrodné půdě. Do tohoto obchodu se zapojil starosta města Frederick Eaton, hlavní inženýr William Mulholland, po němž později pojmenovali ulici (kde náhodou žil Jack), a městská obchodní komora. Všichni měli prospěch z lepšího zásobování vodou Los Angeles. Postava ze skutečného příběhu se ve filmu jmenuje Noah Cross a ztvár‑ nil ho John Huston, který odmítl nabízenou režii. Polanski spíš zachytil jedno rodinné drama, sexuální zotročení, incest a vraždu než zájem o vodu. Proto byl film tak dobrý. Na povrchu je skandální politická aféra a pod povrchem emocionální vulkán. Polanski pojal detektiva Gittese, kterého hrál Jack (Towne mu dal jméno se souhlasem jejich dobrého kamaráda Harryho Gittese), jako hloubavého pozorovatele, jenž pomalu odhaluje, jaké je Noah Cross vtělené zlo. Jsou tam dlouhé scény v poušti (připomína‑ jící Jamese Deana na texaských ropných polích ve filmu Gigant), kde Jack pouze přehlíží obrovské prostory a snaží se najít kousky skládačky, která je jako Towneho scénář příliš nasáklá vodou, než aby ji snadno a úhledně spojil dohromady. V době, kdy se začalo točit, byla mimo hru Evansova žena Ali Mac‑ Grawová, která měla hrát hlavní ženskou postavu Evelyn Mulwrayovou. Opustila totiž Evanse kvůli Steveu McQueenovi. Roli Evelyn Mulwrayové nabídli Jane Fondové, ani ta na ni nekývla, a nakonec se obrátili na Faye Dunawayovou, již Evans získal za 50 000 dolarů. Dunawayová způsobila senzaci ve svém třetím filmu jako Bonnie Parkerová v převratném snímku Arthura Penna Bonnie a Clyde z roku 1967, ale od té doby učinila několik sporných rozhodnutí. Natočila jedenáct filmů během pěti let, ale žádný z nich nebyl tak úspěšný jako Bonnie a Clyde, a její kariéra šla z kopce. Dunawayová byla problematická herečka s hvězdnými manýry a její výstřední blazeovanost Polanského rozčilovala. Nebyl zvyklý chovat se k herečkám jinak než jako k poslům ve službě jeho skvělých filmů. Jednou jí Polanski chtěl cosi upravit na kostýmu a ona mu vrazila facku a pohrozila, že zavolá policii a obviní ho z pokusu o znásilnění. Dunawayová odmítla pokračovat v práci, dokud Polanského nevyhodí.
120
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
Evans, který ji osobně moc nemusel, se postavil za Polanského, a kdyby bylo na něm, jako první by vyměnil Dunawayovou. Nasliboval jí obrovskou kampaň před Oscary, která jí určitě vynese minimálně nominaci, a pokud ne, dá jí Rolls‑Royce Corniche, jen aby nechala Polanského dál na tom filmu pracovat. Stejnou nabídku učinil Polanskému – reklamu a rollse, když ji nechá hrát. Polanski si vyvzdoroval bentleyho, Evans souhlasil a natáčení se dokončilo. Děj tohoto filmu typu neo‑noir zvolna, ale uvážlivě pokračuje dál, jak Gittes pomalu začíná odhalovat hloubku tajemství a tím se ocitá uprostřed hrozivé zápletky, během níž mu málem usekne nos (že ho do všeho strkal?) člověk, kterého hraje Roman Polanski (z oběti se stává pronásledovatel). Polanski nepotřebuje žádnou zvláštní motivaci, aby Jackovi utrhl nos. Všichni se snaží natočit spletitý scénář, ale Jack neustále odchází ze zkoušek a promeškává své výstupy, aby se v přívěsu díval v televizi na zápasy Lakers. Občas odcházel z placu dřív, aby na ně s Lou Adlerem odjel do Fabulous Forum v Inglewoodu. Jednou potřeboval Polanski, aby se Jack vrátil a přetočil jeden záběr. Jack mu řekl, že Lakers hrají polední čtvrtinu a on, Polanski, bude muset počkat. Ten otráveně scénu nechal, jak byla. Potom „vletěl do mé šatny, popadl televizi a praštil s ní o zem. Já jsem naštvaně vypadl…“ Později se náhodou setkali ve studiu Gower and Sunset a tak se tomu nasmáli, až jim tekly slzy. Děj filmu byl tak mnohoznačný, že podle původního zakončení Noaha Crosse zabila Mulwrayová, která, jak se ukáže, je jeho dcera, milenka a matka jeho dítěte. Polanski to změnil. Nesnášel tu sebestřednost uvadající hvězdy v hlavní ženské roli, že nechal zabít ji, doufaje, že to přidá poslední hřebíček do rakve její kariéry. Bohužel tím zůstala Crossova vnučka zcela v jeho moci, což diváky ještě víc zmátlo, jak se dál odhalovaly další neka‑ losti. Co se Jacka týče, dost mu to připomínalo domov.
PRVNÍ ZKUŠEBNÍ PROJEKCE ČÍNSKÉ ČTVRTI se konala v San Luis Obispo, nedaleko Los Angeles, a skončila fiaskem. Než se na konci rozsvítila světla, polovina diváků odešla. Vyděšený Polanski se setkal s klidnějším Evansem, který navrhl, aby ve filmu vyměnili hudbu. Evans najal Jerryho Goldsmithe a ten za osm dní dodal k filmu hudbu, která výborně ladila s obsahem. Za několik týdnů upravený film promítli ve Sdružení režisérů v Hollywoodu. Reakce nebyla lepší. Několik důležitých osobností přišlo za Evansem a vážně mu oznámily, že se film nedá promítat. On jim řekl, ať se
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
121
nebojí. Divákům se bude líbit Jack a pochopí, o co se snažíme. Aby se Jack přiblížil své postavě, nechal si během natáčení vyšít na všechny Gittesovy košile nad kapsičkou monogram, i když nebyly na žádném záběru vidět. Čínská čtvrť měla premiéru 20. června 1974, a jak Evans předpověděl, stala se okamžitě trhákem pro diváky i kritiky. Paramount vycítil, že by mohl film uspět na Oscarech, a tak koncem podzimu poslal Jacka na mezinárodní propagační turné, kam ho znovu doprovodila Anjelica. Tentokrát navštívili Stockholm, Hamburk, Mnichov, Paříž a Řím. V každém městě už se film promítal a byl to šlágr. Další zastávka byla ve Švýcarsku, kde se připojil k Polanskému, který právě skončil své propagační turné po Severní Ame‑ rice a chtěl si na pár dní odpočinout při lyžování. Na Polanského neudělal Jack velký dojem svým uměním na sjezdovkách. „Jeho styl mi připomínal chlápka, který se za levým uchem drbe pravou rukou.“ Nakonec se vrátili do Ameriky. V New Yorku si Jack a Anjelica užívali. Rozhovory si domluvili většinou na ráno, aby si zbytek času vyšetřili pro sebe (časné vstávání byl jediný Jackův problém). Také se setkali s Warre‑ nem Beattym, Davidem Geffenem a Mikem Nicholsem. Teď když byl Jack bohatý, rád si hrál na bodrého, nosil křiklavé oblečení, spoustu červené a žluté, a mokasíny s bílým vrškem. Špičaté obočí mu vždycky zvedlo kůži na hlavě, když se smál, na čele měl vrásky jako žlábky na osmipatrovém dortu, tmavé vlasy ulíznuté dozadu a lesklé jako bok buicku z roku 1958. Zuby mu zářily. Jack rád zaplatil každý účet. Jeho hrdost hraničila s oká‑ zalostí, že se může o každého postarat. Jack bylo ochotný udělat všechno, o co ho studio požádalo, kromě televize. Ve smlouvě měl uvedeno, že se nebude muset objevit na obra‑ zovce. Zvali ho do všech talk show, kde byla spousta diváků, ale odmítl. Trval na tom, že tyto pořady nejsou pro uchazeče o Oscara. „Dělal jsem rozhlasové rozhovory a podobné věci… ale v televizi je člověk jako kořist.“ Později to upřesnil: „Mám na mysli diskrétnost, a proto nedělám televizní rozhovory. Pro herce je diskrétnost velice důležitý nástroj a ovlivňuje, jak dynamicky tu roli zahraje a jak je vnímána.“ Raději si nasadil masku své role a věřil, že když herec zruší kouzlo filmového plátna tím, že z něj přejde do malé obrazovky televize a je tam sám za sebe, je to pro něj zkázonosné.
ČÍNSKÁ ČTVRŤ S ROZPOČTEM šesti milionů vydělala skoro třicet milionů hrubého při prvním domácím uvedení v roce 1974. Film byl slaven jako Polanského mistrovské dílo. Všechny nejdůležitější recenze byly kladné
122
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
a náležitě oceňovaly Jackův výkon. Charles Champlin, píšící pro Los Angeles Times, prohlásil: „Čínská čtvrť vám znovu připomene – a napínavým způ‑ sobem – že hrané filmy jsou mnohem zajímavější a barvitější než život, nedají se připravit v lékárnách a není to televize.“ Newsweek film označil jako „skvělou filmovou báseň ve stylu Poea kolem roku 1974“, a Saturday Review uvedl, že to je „úžasně zahrané, hlavně Jack Nicholson, který dělá všechno tak lehce, nenuceně a přiměřeně, až to vypadá, že vůbec nehraje“. Andrew Sarris nejlépe vystihl podstatu, proč Čínská čtvrť měla a stále má u diváků tak silnou odezvu: „Dokonce Polanského vytříbený cit pro tragiku by se nedal nikdy zrealizovat bez tragického pohledu v Nicholsonových očích pronásledovaných osudem…“ Nakonec to nebyl film Polanského, ale Nicholsonův, a tak všichni věřili, že by si konečně mohl odnést svého prvního Oscara, jednoho z mnoha, které se pro Čínskou čtvrť očekávaly. Evans splnil svůj slib, že filmu udělá obrovskou reklamu, a podařilo se mu domluvit v časopise Time, že dají Jacka na obálku v srpnu 1974 s palcovým titulkem „Hvězda s neodolatel‑ ným úsměvem“. Jack tím byl náležitě nadšený, ale jen do chvíle, než se ho reportér, který článek připravoval, během jinak normálního rozhovoru, jaké mohl dělat ve spánku, zeptal, jestli je pravda, že Ethel May byla ve skutečnosti jeho babička a jeho otec je Don Furcillo‑Rose, a nikoli John Nicholson. Jack málem vyletěl z pohovky. Už zase? Nejdřív ze všeho chtěl vědět, jak se to reportér dověděl. V časopise však neprozrazovali své zdroje a tento člověk se tím řídil. Jack měl podezření, že to byl stejný zdroj, který to sdělil těm dvěma studentům. Myslel si, nebo doufal, že je to pryč a už to nebude muset nikdy řešit. Už jednou s malým úsilím odvrátil velkou katastrofu. Teď to bude muset zkusit znovu. Jack později řekl Bogdanovichovi: „Byl jsem vděčný, že jsem nemusel jednat s nikým z nich. Ukaž mi dneska nějakou ženu, která by dokázala udržet tajemství [jako Ethel May], tak důvěrné sdělení. Jenom ta moje holka… Byly to irské bojovnice a silné ženy… Koukni, proto v tomto pří‑ padě nemůžu být nezaujatý [a proč jsem totálně] proti potratům. V dneš‑ ním světě bych neexistoval [kdyby šla June na potrat]… June bylo teprve šestnáct… Nakonec ta otázka vysvětlila spoustu věcí. Protože v každém případě moje babička byla jediný rodič… potvrdilo to jistá velice zasutá tušení, tak hluboká, jak jedenáctiletý až čtrnáctiletý mozek dokáže mít.“ Jack se děsil, že jeho příběhu budou dřív nebo později plná média a jména Ethel May, June a dokonce Johna Nicholsona budou vláčena odporným blátem pomluv nebo mu do smrti budou říkat panchart. Nikdo
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
123
z nich už nežil a on jim chtěl dopřát klid. Nikomu do toho nic nebylo. Byla to jenom jeho věc. Rozhodl se zajít do redakce Time a předvedl tam svůj nejlepší výkon. Rozehrál nicholsonovský šarm a požádal je, aby nezveřejnili materiál o jeho rodině, protože o tom chce napsat sám. Je to neuvěřitelné, ale časopisu to stačilo. Jack tvrdil, že nikdo v redakci necítil novinářskou potřebu napsat pravdu. Na oplátku jim slíbil, že jim poskytne všechny ostatní informace, jaké by mohli potřebovat pro článek o něm. Ten vyšel v srpnu toho roku bez jediné zmínky o kostlivcích v Jackově newjerseyské rodinné skříni. Znovu zabránil nejhoršímu.
ZAČÁTKEM ROKU 1975 byly vyhlášeny nominace na Oscara a Čínská čtvrť jich získala jedenáct, včetně toho pro Jacka za nejlepšího herce. Největším jejich soupeřem byl Kmotr 2, také nominovaný v jedenácti kategoriích. Jack byl favorit. Už získal prestižní cenu Newyorského kruhu filmových kritiků a totéž od Národní společnosti filmových kritiků (za Čínskou čtvrť a Poslední eskortu), cenu BAFTA a Zlatý glóbus.
SLAVNOSTNÍ UDÍLENÍ CEN se konalo v deštivý večer 8. dubna 1975, opět v Pavilonu Dorothy Chandlerové, a hostiteli bylo několik členů skupiny Rat Pack: Frank Sinatra, Sammy Davis Jr., Shirley MacLaineová a z úcty k jeho oscarové minulosti Bob Hope. Jack se dostavil ve smokingu, ve slunečních brýlích a v baretu, aby zakryl rychle řídnoucí vlasy, a se skvělou Anjelikou Hustonovou, která ho hrdě doprovázela. Jackovy šance se zvětšily tím, že nominovaní byli obzvlášť slabí. Byla to nejslabší parta od té doby, co byl poprvé nominován v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli za Bezstarostnou jízdu. Art Carney, oblíbený televizní herec, který se proslavil rolí Eda Nortona v sitcomu o dělnické třídě Jackie Gleasonové Honeymooners, za kterou dostal pět cen Emmy, ale jeho pověst jako filmového herce byla mizivá, byl nominován za snímek Paula Mazur‑ ského Harry a Tonto. 1 Britský herec Albert Finney byl nominován za výkon ve filmu Sidneyho Lumeta Vražda v Orient Expresu. Dustin Hofmann, abso‑ lutně špatně obsazený do role obrazoboreckého komika Lennyho Bruce ve snímku Lenny Boba Fosse, získal jednu nominaci stejně jako Al Pacino Carney získal jednu Emmy za Honeymooners a čtyři za roli Nortona v pořadu The Jackie Gleason Show. 1
124
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
za film Francise Coppoly Kmotr 2, o němž si všichni mysleli, že si ho uzmul Robert De Niro, který byl za svůj vynikající výkon nominován v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli. Odhady sázkových kanceláří (šest ku pěti ve Vegas) zněly ve prospěch Jacka, který si zasloužil vyhrát nejen za Čínskou čtvrť, ale za celou spoustu práce, která pomohla vytáhnout Hollywood, kopající a vzpínající se, do sedmdesátých let. Všem v Pavilonu Dorothy Chandlerové spadla čelist, když cenu v kate‑ gorii nejlepší herec získal… Art Carney za zanedbatelný výkon v rozhodně zanedbatelném filmu, ve svém road movie pro geriatry. Oscara zřejmě dostal za celoživotní práci, hlavně jako estrádního umělce a v televizi a toto bylo jistě naposledy, kdy mohl být nominován. Ostatní měli mnohem větší šance. Bez ohledu na Evansovu fantastickou kampaň Čínská čtvrť prohrála s Kmotrem 2. Ellen Burstynová, herečka, kterou měli všichni rádi, zvítě‑ zila za film Martina Scorseseho Alice už tu nebydlí (Alice Doesn’t Live Here Anymore) nad Fay Dunawayovou, kterou neměl rád nikdo. Z hlavních aktérů spojených s Čínskou čtvrtí uspěl pouze Bob Towne v kategorii nej‑ lepší původní scénář. Polanski prohrál s Coppolou, který získal Oscara za Kmotra 2. Oscara v kategorii nejlepší dokumentární film toho roku, kterého předá‑ vali Laureen Huttonová a Danny Thomas, získal Bert Schneider za kontro‑ verzní film o válce ve Vietnamu a svou labutí píseň Srdce a duše, což mnoho diváků rozzuřilo. Schneider ještě přiložil pod kotel, když přečetl blaho‑ přejný telegram od delegace Vietkongu na mírových rozhovorech v Paříži začínající takto: „Zasíláme přátelské pozdravy všemu americkému lidu…“ Když za rozpačitého potlesku skončil a odešel z pódia, vystoupil rozzu‑ řený Frank Sinatra, který vypadal, že chce zabít každého, kdo se jmenuje Bert Schneider, odsoudil jeho ocenění a k jeho úžasu na něj diváci bučeli. V zákulisí se všichni začali hádat. MacLaineová hrozila prstem u obličeje Sammymu Davisovi Jr., John Wayne vzteky zatínal pěsti a hrozilo, že praští do první tváře, která se mu nebude líbit. Rámus v zákulisí byl tak hlasitý, že ho mohli slyšet až v hledišti. V tom zmatku se Schneiderovi podařilo vyklouznout ven. Věděl, že Hollywood ho viděl naposledy a že on viděl naposledy Hollywood. S Oscarem v ruce nastoupil do své čekající limuzíny a vyzval řidiče, aby ho odvezl domů. Jack to všechno sledoval jako omráčený. Nebyl fanouškem Srdcí a duší, ale byl rád, že vyhrály. Jenom litoval, že neměl možnost říct Bertovi, jak na něj je pyšný, ale nedostal se k němu, než odešel. Jack se nikdy veřejně nevyjádřil k tomuto filmu ani k jeho ocenění.
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
125
KDYŽ SE KONEČNĚ DOSTALI s Anjelikou časně ráno domů, poté co se povinně zúčastnil i všech nezbytných akcí, našel za plotem zastrčenou obálku. Byla to složenka. Správa daní chtěla, aby doplatil 123 000 dolarů, které údajně dlužil. Za měsíc se začal v Americe promítat snímek Povolání: reportér a po týdnu ho stáhli. Vydělal ubohých 620 000 dolarů během prvního uvedení a dočkal se smíšených a negativních recenzí kvůli nespojitému ději. Andrew Sarris přejmenoval režiséra na „Antonio‑nudu“.2 Poté co film skončil první kolo promítání, kvůli problémům ohledně autorských práv byl k vidění jenom zřídka.3
Postupem času si film vylepšil pověst. V roce 2005, při příležitosti obnovené premiéry, označila kritička z New York Times Manohla Dargisová Povolání: reportér za „pravděpodob‑ ně nejlepší film pana Antonioniho“. – New York Times, 28. srpna 2005. 3 Jack se vyrovnal se studiem ohledně platby a veškeré budoucí distribuce Povolání: reportér, o němž tvrdil, že to je umělecké dílo, a chtěl si ho přidat ke stálé sbírce. Studio mu ho bez problémů přenechalo, protože věřilo, že nemá budoucnost. 2
♦
K A P I T OL A 10
„Aby člověk uspěl – a stal se Brandem nebo Bobem Dylanem, nemůže si jenom odpíchnout hodiny v práci, dát si šlofíka a přečíst si kritiky a přebrat peníze… práce vás celého pohltí… ať chcete nebo nechcete, nosíte si ji s sebou domů.“ JACK NICHOLSON
V
ROCE 1962 VYDAL KEN KESEY PRŮKOPNICKÝ ROMÁN VYHOĎME HO z kola ven (One Flew Over the Cockoo’s Nest), který čerpal z jeho vlastních zážitků bojujícího autora. Aby zaplatil účty, pracoval na noční směny jako sluha v blázinci v Menlo Parku v Kalifornii. V té době hojně užíval halucinogenní kaktus peyotl a LSD, spřátelil se s několika pacienty a byl svědkem některých věcí, které na něj tak hluboce zapůsobily, že na ně nedokázal zapomenout. Nakonec se jeho zážitky z tohoto zařízení staly základem částečně autobiografického románu Vyhoďme ho z kola ven1, který se odehrává v oregonském státním ústavu pro duševně nemocné v Lalemu a líčí životy místních pacientů a jejich dozorců, včetně chovance Randela Patricka McMurphyho, jehož odpor vůči dozorkyni Velké sestře symbo‑ lizuje boj rebela za svobodu v civilizaci svázané příkazy a omezeními. Román, následná divadelní hra i film kladou stejnou otázku – jsou chovanci šílenci žijící v normálním světě, nebo jsou ve skutečnosti normální a žijí v šíleném světě? Pohasínající zlatý chlapec s řezanou čelistí Kirk Douglas dosáhl svého vrcholu v roce 1960, kdy si zahrál titulní roli ve Spartakovi Stanleyho Kubricka. To je další příběh buřiče, který bojuje proti nespravedlivému společenskému uspořádání, po němž Douglasova kariéra začala uvadat. Už nikdy nedosáhl této úrovně obliby. Nebyl spokojený s nabídkami, které dostával, a tak se začal poohlížet po úplně jiných rekvizitách, než jsou san‑ U nás kniha vyšla pod názvem Vyhoďme ho z kola ven, ale pro film se zažil doslovný překlad Přelet nad kukaččím hnízdem).
1
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
127
dály, meče a pompézní roucha. Když si přečetl korektury Vyhoďme ho z kola ven, věřil, že tenhle příběh, a hlavně postava McMurphyho, jsou přesně to, co potřebuje, aby si znovu nastartoval kariéru. Zaplatil Keseymu 47 000 dolarů za práva, a když se mu nepodařilo najít investora pro filmovou verzi, rozhodl se napsat podle románu divadelní hru a přivést ji na Broadway. Potvrdil by tak staré úsloví, že filmové hvězdy hrají na Broadwayi při svém vzestupu i sestupu.2 Douglas pracoval na Broadwayi, než ho objevil filmový producent Hal Wallis a přivedl ho do Hollywoodu. Teď se chtěl vrátit na Broadway s Kukaččím hnízdem. Uvažoval, že kdyby hra měla úspěch, filmoví produ‑ centi by se znovu na ni a na něj postavili do fronty. Dal se dohromady se známým divadelním producentem Dalem Wassermanem, který chtěl hru na Broadwayi produkovat. Premiéra se konala 13. listopadu 1963 a vedla si dobře. Devět dní poté byl v Dalasu spáchán atentát na Johna F. Kennedyho. I když dělal Kirk, co mohl (a vyvinul zatvrzelé úsilí), nikomu se nechtělo do divadla na hru o bláznech a představení bylo v lednu 1964 staženo. V příštích deseti letech Kirk marně hledal někoho, kdo by od něj odkou‑ pil filmová práva. Občas to vypadalo, že se to podaří. V roce 1969 krátce uvažovala o realizaci filmu nezávislá společnost Avco Embassy nezávislého producenta Josepha E. Levinea, která vydělala přes 100 milionů dolarů hrubého na nekonvenčním filmu Mikea Nicholse Absolvent z roku 1967, ale nakonec od toho ustoupila. Rok nato napadlo Richarda Rushe, který už měl za sebou tři filmy s Jackem, že by to mohl být dobrý projekt. On by ho režíroval a Jack by v něm hrál. Kirk, který pořád vlastnil práva, s tím nesouhlasil, protože soudil, že Jack není dost významný, a tak projekt ležel bez užitku další dva roky, až se Kirk rozhodl, že práva odprodá a nabídne je za 150 000 dolarů každému, kdo je bude chtít. Nikdo se neozval. Kirk už dávno nebyl zárukou kasovních úspěchů a Ken Kesey nikdy nepracoval pro Hollywood. Navíc z románu byla cítit nepříjemná pachuť sexismu padesátých let, hlavně pokud šlo o vykreslení Velké sestry. Douglas po obrovském úspěchu Spartaka natočil sérii nijak senzačních filmů, napří‑ klad Město bez slitování (Town Without Pity) Cottfrieda Reinhardta z roku 1961 (točil se v Západním Německu pro společnost United Artists), Poslední západ slunce (The Last Sunset) Roberta Aldriche z roku 1961, Stateční jsou osamělí (Lonely Are the Brave) Davida Millera z roku 1962 pro Universal a Dva týdny v jiném městě (Two Weeks in Another Town) Vincenta Minnelliho z roku 1962 pro MGM. A potom objevil Keseyho román a rozhodl se získat práva. 2
128
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
Otrávený Kirk po vleklé právnické bitvě ohledně filmových práv s Was‑ sermanem předal všechno svému synovi Michaelovi. V té době byl Michael nadějný herec. Dostal roli v televizním seriálu z policejního prostředí a strašně se chtěl stát producentem. Jak vzpomíná: „Řekl jsem otci: ,Co kdybys mi to přenechal? Slibuju, že ti minimálně vrátím původní investici.‘“ Vzhledem k tomu, že neměl jiné možnosti, Kirk v roce 1972 práva na Kukaččí hnízdo Michaelovi přenechal. Ten k tomu poznamenal: „Moje sága začala – a byla dlouhá.“
MICHAEL BRZY ZJISTIL TOTÉŽ co otec. Nikdo neměl o takový film zájem. Musel začít od píky, aby film natočil. Procházel všechny Kirkovy staré zápisy a objevil jméno Saul Zaentz, který se v jednu chvíli chtěl ke Kir‑ kovi v této věci připojit. Zaentz byl o něco starší než Michael, věkem byl blíž Kirkovi a původně se proslavil v hudební branži. Když Michael Zaentze dostihl, oba žili v San Francisku. Michael natáčel seriál V ulicích San Franciska a Zaentz vedl svou společnost Fantasy Record. Právě získal pod křídla své nové gramofonové značky několik interpretů, například Creedence Clearwater Revival s frontmanem Johnem Fogertym. Stali se z nich hitmakeři a přinesli Fantasy největší zisk. Zaentz dál rozšiřoval své obchodní zájmy a chtěl proniknout do filmu. Poté co navštívil divadelní produkci Kukaččího hnízda v místním divadle, pátral po právech a spojil se s Kirkem. Neshodli se spolu a Zaentz si našel jiný film, který mu nevydělal žádné peníze. Kirk neměl Zaentze rád – jeho nabubřelou patinu hipíka a postoj vševěda. Ale to, co Kirk na Zaentzovi nesnášel, se Michaelovi, původně hipíkovi, líbilo. A protože měl plné ruce práce s natáčením televizního seriálu, strašně rád přepustil Zaentzovi větší porci starostí. Nabídl jeho filmové produkční společnosti Fantasy rovnoprávné partnerství se svou společností Big‑stick Productions, pokud Fantasy pokryje celý dvoumili‑ onový rozpočet. Zaentz sedl a vyplnil šek.
ZAENTZ CHTĚL NAPSÁNÍM SCÉNÁŘE pověřit Keseyho, ale Michael váhal, zda přibrat autora knihy. Michael se pohyboval po Hollywoodu s otcem dost dlouho, aby věděl, že spisovatelé obvykle nejsou dobří scenáristi, a kromě toho tušil, že Kesey je trochu panovačný.
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
129
Zaentz stejně domluvil s Keseym schůzku, nabídl mu velkorysou smlouvu a on přijal. Za čtyři měsíce odevzdal scénář a Michael i Zaentz se shodli, že se nedá použít. Po několika soudních sporech mohli Keseyho vyplatit a najmout poměrně neznámého a málo zkušeného Bo Goldmana, aby to celé přepsal. Mezitím Michael a Zaentz hledali režiséra. Jako o jednom z prvních uvažovali o Halu Ashbym. Jak se ukázalo, Ashby chtěl už dávno získat práva na Kukaččí hnízdo, ale neměl na to peníze ani partnera. Teď když se věci daly do pohybu, chtěl ho režírovat a obsadit Jacka.3 Tou dobou sklízela Čínská čtvrť velké úspěchy a Jack dychtil najít si nový projekt a Kukaččí hnízdo vypadalo dokonale. Přestal by se zabývat sebou, mohl by se soustředit na hraní a zapomenout na svou kompliko‑ vanou osobnost. Na postavu, která bude pozoruhodně blízká tomu, kým ve skutečnosti byl. Douglas a Zaentz však měli jiný názor. Jako prvního oslovili Marlona Branda, ale ten okamžitě odmítl. Potom se obrátili na Genea Hackmana. Ani on nepřijal. Stejně jako Burt Reynolds a James Caan. Jack měl stále zájem zahrát si McMurphyho. Líbil se mu scénář a také chtěl zase pracovat s Ashbym, a tak si plácli. Jack souhlasil se zálohou milion dolarů a nějakým procentem ze zisku.4 Zaentz chtěl Jacka, ale ne Ashbyho (Zaentz ho neměl rád). Vzhledem k tomu, že pořád neměli reži‑ séra, plánované zahájení prací se oddálilo o dalších šest měsíců.
DEŠTIVÉHO 17. ČERVNA 1974, v jednu hodinu odpoledne měl Jack v dopro‑ vodu svého agenta Sandyho Breslera, dcery Jennifer, která se dostavila kvůli této události (jedna z několika příležitostí, kdy ji viděl, aniž by musel letět na Havaj), Roberta Towneho, Lou Adlera, Kathryn Holtové (jeho kamarádka umělkyně) a Anjeliky Hustonové tu čest otisknout jako 159. hvězda dlaně a chodidla před Mannovým (Graumanovým) Čínským kinem na Hollywood Boulevardu. Tato kdysi prestižní pocta teď byla spíš akce na podporu nových filmů, v tomto případě Čínské čtvrti. Na vrcholu popularity Hollywood Boulevardu, od třicátých po šedesátá léta absolvo‑ valo tento rituál před ním 158 slavných. V sedmdesátých letech byl Jack 3 Anjelica Hustonová později tvrdila, že mluvila s Michaelem o Kukaččím hnízdě dřív než Ashby: „Nevím, jestli jsem tomu nějak napomohla, ale zmínila jsem se Jackovi, že Michael se s ním chce kvůli tomu vidět.“ – Dennis McDougal, Five Easy Decades, s. 167. 4 Nejnovější odhady Jackových příjmů z Kukaččího hnízda v závislosti na příjmech, překonaly 20 milionů dolarů.
130
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
druhý z pouze sedmi poctěných. Jeden byl robot C‑3PO5 (téhož dne se této pocty dostalo i Darthu Vaderovi a R2‑D2). Jack poslušně umístil dlaně a chodidla do studeného mokrého betonu a velkými hůlkovými písmeny se podepsal. Zašel si s Jennifer něco sníst a potom ho Bresler, který dávno všechno věděl, ale nechtěl kazit už tak deštivý den, informoval, že natáčení Kukaččího hnízda se odkládá.
V ČERVENCI TOHO ROKU Jack, dychtivý práce, ale pořád zavázaný smlouvou se Zaentzem a Douglasem, uplatnil klauzuli o dočasné výluce. Z několika nabídek si vybral tu od Mikea Nicholse Bohatství (The Fortune), k němuž scénář napsala Jackova dlouholetá kamarádka Carole Eastmanová (jako Adrien Joyce) a hrál tam Warren Beatty. Důvodem, proč si z mnoha dalších nabídek vybral právě tento film, i když si nepřečetl celý scénář, byla příležitost znovu pracovat s Nichol‑ sem, hrát ve snímku podle scénáře Eastmanové a s přítelem Beattym. (Mike Nichols podepsal smlouvu, potom co si přečetl polovinu, kterou Eastmanová dokončila. Dala mu to na cestu letadlem do Varšavy, a než letadlo přistálo, už si rozmyslel, jak to udělá.)6 Nicholsova kariéra trochu vázla po natočení Dne delfína, což byl první nepodařený film po Tělesných vztazích. Koproducentem byl Jackův bývalý spolubydlící Don Devlin, který se sblížil s Eastmanovou. Bohatství je zdánlivě „ztřeštěný“ film, jen minimálně vycházející ze sku‑ tečného podvodu ze třicátých let, v němž se nový Laurel a nový Hardy – Jack a Beatty – snaží získat podvodně bohatství prostřednictvím dědičky továrny na papírové kapesníky. Brzy je všem jasné, že groteska nebo jakýkoli druh komedie pro tuhle záležitost není Beattyho silná stránka. Tradice sahá do roku 1927, kdy se Norma Talmadgeová jako první účastnila toho, co pro Sida Graumana, původního majitele kina, byl způsob, jak upoutat ještě větší pozor‑ nost ke svému Čínskému kinu na Hollywood Boulevardu. Místo často měnilo majitele a nějakou dobu se jmenovalo Mannovo Čínské kino. Od té doby bylo plně obnoveno a převzalo zpět původní název. Tradice otiskování rukou se potom stala turistickou atrak‑ cí, kterou platil účastník nebo film, který propagoval. Poslední otisk v betonu v době psaní této knihy patří Jane Fondové z května 2013. 6 Hal Ashby, kterého do Kukaččího hnízda nepřizvali, nabídl Jackovi roli Woodyho Guthrieho v Cestě ke slávě (Bound for Glory), ale odmítl to stejně jako Bob Dylan. Nakonec roli přijal David Carradine. Bernardo Bertolucci chtěl Jacka pro roli agenta ve filmové verzi románu Dashiella Hammetta Rudá žeň (Red Harvest). Jack měl zájem, ale film se nikdy netočil. Tony Richardson mu nabídl hlavní roli v Osobním strážci (The Bodyguard), a poté co Jack odmítl, myslel si na Stevea McQueena a Dianu Rossovou. Nakonec ho natočil v roce 1992 s Kevinem Costnerem a Whitney Houstonovou. 5
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
131
Hlavní ženskou roli hrála Stockard Channingová, která byla v komediích dobrá, ale tady to bylo plýtvání jejím talentem. A její jméno na Warrenově seznamu, s kým by chtěl hrát, bylo hodně nízko. Na předním místě stála Anjelica Hustonová, která moudře odmítla, aby zachovala vztah s Jackem na pevných základech. Později k tomu řekla: „Nemyslím, že Jack ve skuteč‑ nosti chtěl žít s herečkou. Předtím si to vyzkoušel a dopadlo to špatně…“ Nichols původně usiloval o Bette Midlerovou. Byla mnohem známější než Channingová, ale udělala fatální chybu, když se Nicholse při jejich setkání jako vždycky prostořece a útočně zeptala, co ještě natočil. Midle‑ rová byla mimo a Channingová roli dostala. Jack bral často s sebou na natáčení Jennifer. Bývala tam s ním o letních prázdninách. Jednou, když si během přestávky povídali, se desetileté dcery, která si potichu broukala, zeptal, jestli ráda zpívá. Přikývla. A slyšela někdy písničku Našel jsem děvče za milion dolarů (v krámě, kde je všechno za tři‑ cet)? Ona odpověděla: „Co je krám, kde je všechno za třicet?“
KDYŽ SE BOHATSTVÍ ZAČALO PROMÍTAT, jeden kritik označil Jackův výkon za lepší než ostatních, ale bylo to, jako kdyby řekl, že kyanid je lepší než arzenik. Osvědčený a opravdu dobrý nápad – dát dohromady hvězdy a nechat hrát jejich charisma – tentokrát nezabral. Na diváky to působilo jako nudná, špatně namíchaná podívaná, v žádném případě komedie, která nechtěně páchla homosexuálním vztahem, stejně jako většina filmů se dvěma mužskými hlavními postavami, kde hlavní hrdinka má minimální prostor a není sexuálně přitažlivá. Když nic jiného, film odhalil rozdíl mezi Beattym jako hercem s energií hvězdy a Jackem jako hvězdou, která umí hrát. Jak Henry Jaglom zdůraznil: „Jack byl víc než pouhý herec. Nebyl to jenom další hipík, který si dočasně odskočil z nezávislého filmu (jako Bruce Dern). Jack uměl opravdu hrát, psát, produkovat a režírovat. Nebyl žádný krasavec, hlavně potom co ztratil většinu svého mladického kouzla – už mu táhlo na čtyřicet – ale byl skvělý charakterní herec. Beatty byl tradiční filmová hvězda, ale spíš něco jako nádherná žena, jejíž pobyt na špici je omezen tím, jak dlouho si udrží krásu.“
MICHAEL DOUGLAS A SAUL ZAENTZ pořád hledali režiséra. Michael se znovu vrátil k otcovým zápiskům, kde tentokrát narazil na jméno Miloše Formana, českého režiséra, jehož kariéra začala ještě v době, kdy byla jeho vlast pod vlivem Sovětského svazu. V šedesátých letech Kirk navštívil Rusko a Prahu
132
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
jménem Ministerstva zahraničních věcí Spojených států jako vyslanec dobré vůle a poprvé se setkal s Formanem. Kirkovi se líbily jeho Lásky jedné plavovlásky z roku 1967, které byly nominovány na Zlatý glóbus 1967 v kategorii nejlepší cizojazyčný film a na Oscara v kategorii nejlepší zahra‑ niční film (v obou případech prohrál se snímkem Muž a žena – Un homme et une femme – Claudea Lelouche). Kirk Formanovi slíbil, že mu pošle Keseyho knihu, a zeptal se, jestli by podle ní nechtěl natočit film. Když se vrátil do Spojených států a od Formana nedostal žádnou odpověď, slavný Douglas se rozzuřil a přísahal, že s tímhle režisérem už nechce nic mít. Formanova sláva ve světě se dál šířila a po pražském jaru 1968 přijel v roce 1971 do Ameriky, aby natočil svůj první americký snímek Taking Off, k němuž napsal scénář spolu s Johnem Guarem, Jeanem‑Claudem Carrièrem a Johnem Kleinem. Film se rodil pomalu a složitě a pojednává o generačním konfliktu šedesátých let. Forman doma vhodně použil anti‑ hrdinu, „člověka z lidu“. V jeho zemi každý, kdo pomáhal získat svobodu, byl antihrdina, který bojuje proti systému. V Americe byl outsider jiného druhu, jaký se vymykal zavedeným pořádkům. Ve všech směrech se částečně viděl v rebelu McMurphym a věděl, co chce s filmem udělat. Když Forman odešel ze schůzky s Michaelem a Zaentzem, kde souhlasil, že se ujme režie, byli tak rádi, že se na sebe podívali a začali plakat. Teď, když získali Formana a Jack měl čas, mohlo se konečně začít. Na Michaela připadl úkol, který nikdo jiný nechtěl. Kirk se pořád držel snu, že pokud se film bude dělat, zahraje si McMurphyho. Že je pořád ten divoký mladík jako před jedenácti lety na Broadwayi. Když mu Michael řekl, že McMurphyho hraje Jack, Kirkova reakce byla „to nechápu. Oni chtějí na tuhle roli někoho jiného? Proč? Je to moje role. Já jsem ho obje‑ vil. Můžu ho zahrát, vdechnout mu život. Ale po deseti [sic] letech, kdy každému vykládal, jak je to úžasná role… teď jsem moc starý?… Pořád můžu tu roli hrát.“ Michael ho poslouchal, chápal ho a uklidňoval. Ale Kirk byl ze hry a roli dostal Jack, a tak to mělo být. Ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem Miloše Formana z roku 1975 Jackův macho McMurphy vede válku s Velkou sestrou, starší pedantskou ženskou, která využívá autoritu svého postavení, aby zničila jeho odbojný postoj. McMurphy bojuje proti autoritě, která je podle něj zvrácenější a odpornější než vězňové, jimž Velká sestra vládne. Má je na starosti, je jejich matka představená a také možná matka, kterou nikdy neměli. Pro pacienty ztěles‑ ňuje okamžik v jejich životě, kdy se všechno začne ubírat špatnou cestou.
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
133
Douglas a Zaentz pořád hledali pro tuto zásadní roli představitelku. Poté co ji odmítlo několik slavných hereček, například Anne Bancroftová, Faye Dunawayová, Jane Fondová a Ellen Burstynová, kvůli tomu, že původní román zaváněl sexismem, uzavřeli smlouvu s poměrně neznámou Louise Fletcherovou. Forman ji viděl v nedávno uvedeném filmu Roberta Altmana Zloději jako my (Thieves Like Us) a věřil, že bude skvělá Velká sestra. Douglas, Zaentz a Forman si ji pozvali na zkoušku a shodli se, že je pro tu roli doko‑ nalá. Potom následoval týden, během něhož viděli devět set uchazečů pro celý soubor (někdo se jenom mihl). Douglas trval na tom, že jeho dobrý kamarád Danny DeVito bude hrát Mariniho, jednoho z pacientů. Většina ostatních, kteří byli vybráni, byli poměrně neznámí herci. Mnoho z nich pokračovalo v úspěšné kariéře v divadle, ve filmu nebo v televizi, včetně Williama Redfielda, Brada Dourifa, Syndenyho Lassicka, Christophera Lloyda, Deana R. Brookse, Williama Duella, Vincenta Schiavelliho, Delose V. Smithe Jr., Michaela Berrymana, Nathana George, Mewse Smalla, Scat‑ mana Crotherse a Louisy Moritzové.
ABY MICHAEL ZÍSKAL POVOLENÍ točit uvnitř ústavu, musel osobně přemlu‑ vit tehdejšího ředitele Deana R. Brookse, který náhodou tu knihu milo‑ val. Měl pocit, že systém je teď mnohem osvícenější, a věřil, že film může poskytnout historický pohled zpátky, jak daleko léčba duševně nemocných postoupila (nebylo na škodu, že Michael dal Brooksovi malou roli ředitele, takže si vlastně mohl zahrát sám sebe). Na oplátku Brooks dovolil Forma‑ novi, aby šest týdnů dokončovacích prací na scénáři opravdu žil v tomto zařízení a nechal dva herce – DeVita a Lloyda (oba spolu později hráli v sitcomu Taxi) – účastnit se skutečných léčebných sezení. Kvůli povinnostem ohledně propagace Čínské čtvrti a postprodukčním pracím na Bohatství dorazil Jack na natáčení, které začalo v lednu 1975 na exteriérech v Oregonské státní nemocnici, s týdenním zpožděním. Mohl se mezi 582 pacienty poměrně volně pohybovat. Byli mezi nimi žháři, masoví vrazi, jeden pachatel znásilnění a chladnokrevný vrah. Přišel za jedním pacientem a zeptal se ho, za co tam je, a on mu klidně, jako by hovořil o počasí, oznámil, že někoho zastřelil. Když se ho Jack zeptal, proč to udělal, pacient odpověděl, že neví. Ten člověk byl jeden z jeho nejbližších kamarádů. „Vyprávěl mi to přesně tak, jak vám to říkám já. Žádné emoce, nic. Jen: ,Ježkovy voči, vidím, že mě nemůžou pustit, protože nevím, proč jsem to udělal… Asi jsem tady napořád.‘“
134
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
„Říkají mi, že jsem čím dál větší blázen,“ zmínil se Jack o své metodě, jak přistupuje k McMurphymu. Tato role je větší výzva než všechny postavy, jaké dosud hrál. „Bláznivější než obvykle. Ale je těžké držet se skutečnosti, když každý den hrajete psychopata. Obvykle nemám problém vyklouz‑ nout z role, ale tady nechodím domů z filmového studia. Chodím domů z blázince. Není nic mezi tím. Ani jsem se ještě nedostal do města Salemu.“ Anjelica, která přijela s Jackem a původně s ním chtěla být po celé natáčení, nemohla to jeho soustředění snést, a přestože dostala malou roli bez textu, sbalila si věci a vrátila se do Los Angeles. Jack byl tak ponořený do McMurphyho, že neměl čas věnovat se jí. A znovu měla pocit, že ji Jack nijak nepovzbudil v její touze hrát. Objevily se potíže jiného druhu, včetně Jackovy metody hraní, kdy zůstával v roli, i když nestál před kamerou. Chopili se toho i ostatní účin‑ kující a začali to dělat všichni herci. Vedlo to k podivnému zaskakování mezi skutečnými pacienty a herci‑pacienty. Herci nikdy nevypadli z role, ani u jídla. Napomáhalo tomu i to, že kromě jedné sekvence na rybách Forman točil celý film popořádku. Jack, vždycky blázen do basketbalu, kterému říkal „klasická hudba mezi sporty“, si pronajal byt nedaleko nemocnice, aby mohl po večerech a o víkendech sledovat vysokoškolské zápasy v Corvallisu nebo Eugenu nebo si zajet na zápas Blazers do Portlandu, pokud dokázal vstát a vrátit se včas. Dokonce se mu podařilo zapojit basketbal do filmu, kde se ho pokouší naučit jednu z klíčových postav, němého obra (Will Sampson). V únoru Jack získal cenu BEFTA za Čínskou čtvrť. Vzhledem k tomu, že ještě pracoval na Kukaččím hnízdě a nemohl odletět do Londýna, aby si ji převzal osobně, natočil děkovnou řeč v blázinci v Salemu. Kamera ho zachytila, jak stojí za skleněnou stěnou, pěstí prorazí falešné rozbitné sklo, usmívá se a říká: „To je od vás opravdu skvělé, že mi dáváte tuto cenu.“ Jack miloval dobrý vtip. Ale jak se natáčení vleklo, smysl pro humor začal jeho i ostatní opouš‑ tět. Bylo čím dál obtížnější rozlišit, jestli pacienty hrají, nebo jimi jsou. V rozhovoru pro Newsday řekl, že valnou část natáčení si připadal spíš jako vězeň než jako herec. Kromě svých několika úniků na basketbalová utkání, „víc než čtyři měsíce jsem trávil dny tam a vycházel jsem ven jenom v noci. Chodíval jsem po té pěšině, kde moje šlápoty v téměř neustávajícím dešti nesmazatelně označovaly místo, kde jsem bydlel. V posteli jsem si dal večeři a šel spát a druhý den jsem vstal – ještě za tmy – a vrátil se na přísně střežené oddělení. To znamená, že jsem byl v zásadě chovanec s výsadou večeřet venku.“ Jinému reportérovi v žertu řekl, že blázinec je „pěkné místo
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
135
jen pro návštěvu“, a dodal ohledně dlouhého natáčení: „Těšilo mě, když jsem viděl, jak moc dělalo pacientům dobře hrát ve filmu. Jeden z našich komparzistů se tak zlepšil, že ho po natáčení propustili.“ A v rozhovoru s dalším byl ještě osobnější a sdílnější, když se zmínil o sexu. Uvedl, jak se ženy přizpůsobily jeho metodě: „Tajemství Kukaččího hnízda – a to není v knize – je, že tenhle chlap je bídák, který ví, že je pro ženy neodolatelný, a ve skutečnosti očekává, že Velká sestra se od něj nechá zneužít. To je jeho tragický omyl. Proto nakonec špatně dopadne. Probíral jsem to s Louise a jenom s ní. To se podle mě zřejmě dělo s tou postavou – bylo to jedno dlouhé neúspěšné zneužívání, čímž si byl ten chlápek patologicky jistý.“
HNED NĚKOLIK TÝDNŮ po skončení natáčení Kukaččího hnízda Jack dorazil do Montany, aby začal pracovat na filmu Arthura Penna Zastavení na Mis‑ souri (The Missouri Breaks). Byl to třetí Pennův western po Koltu pro leváka (The Left Handed Gun) z roku 1958 v hlavní roli s Paulem Newmanem, který hrál ve stylu své společnosti Actors Studio, po Malém velkém muži (Little Big Man) z roku 1970, kde se předvedl po Absolventovi mladý Dustin Hoffman. Jeden z důvodů, proč chtěl Jack v tomto filmu hrát, kromě spolupráce s Marlonem Brandem, byla příležitost zahrát si s některými dobrými kamarády, například Harrym Deanem Stantonem, který si tam zajistil roli, a Randym Quaidem z Poslední eskorty. Kromě toho na něj silně zapůsobil scénář. Při rychlém čtení zjistil, že jeho postava Toma Logana je zloděj dobytka, který se dostane do velkých problémů a do sporu s místním magnátem a sousedem Johnem McLiamem (David Braxton), který najme profesionálního „vymahače“ Roberta E. Leeho Claytona (Marlon Brando), aby to s Loganem vyřídil. Vyhovovaly mu i další věci – po náročném natá‑ čení Kukaččího hnízda pro něj ta role byla snadná, čekal ho poměrně krátký pracovní program a Sandra znovu souhlasila, že u něj nechá jedenáctiletou Jennifer na exteriérech po celou dobu (kde ji musel neustále držet dál od členů štábu, kteří pořád hráli poker, a ona se k nim pořád chtěla přidat). Ale samozřejmě nejpádnějším důvodem byla možnost zahrát si s Brandem. Stále ho považoval za největšího herce všech dob. Nikdy se nesblížili, i když byli sousedi. Brando nikdy nepřišel na kus řeči ani na návštěvu a maximálně se ho stranil. Jediné, co měli společné, byla jejich hospodyně Angela Borlazaová. Jenže pořád to byl Brando. Když Jack přišel na scénu, oznámili mu, že herecká legenda Brando donutil Penna rozšířit Jackovu roli. Nebylo na tom nic šlechetného.
136
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
Brando potom, co v roce 1972 natočil dva filmy – Kmotr a Poslední tango v Paříži – zlenivěl a nechtěl tolik pracovat (nikdy už tak moc nepracoval). Chtěl veškerou tíhu filmu přenést na Jackova bedra. Brando k tomu řekl: „Na chudákovi Nicholsonovi všechno záviselo, celou tu zatracenou věc udělal, zatímco já přicházel na scénu a zase z ní vymázl jako namydlený blesk.“ Jackova verze zněla: „Hodně mě to ranilo. Ten film byl příšerně nevyrovnaný a řekl jsem to… Arthur Penn se mnou nemluví, protože jsem mu řekl, že se mi jeho film nelíbí. Nedalo se to zachránit ve střižně, ale nikdo mě neposlouchal.“ Pro Jacka to bylo depresivní poznání. Jeho idol z Divocha a V přístavu se objevil na natáčení této koňské opery s váhou 125 kilogramů. Chodil po place ve žlutém županu, pořád se rozčiloval, jednou na odbory, pro‑ tože mladá čínská dívka, kterou pozval na plac, nesměla sledovat celý den natáčení, svůj text četl z nalepených papírků a používal sluchátka, aby si zapamatoval text. Z nepochopitelných důvodů odříkával text s irským přízvukem. A jednou se hádal s Pennem pět hodin bez přestávky kvůli správnosti jediné scény. Podle odhadu těch pět hodin stálo 10 000 dolarů. Brando ani pořádně netelefonoval. Spíš to vypadalo, že používá dvě polév‑ kové konzervy a provaz. Jack se podivil: „Marlon je pořád největší herec na světě, tak proč potřebuje ty zatracený lepicí papírky?“ Ničemu nepro‑ spělo ani to, že si Brando moc dobře uvědomoval, že se o Nicholsonovi běžně hovořilo jako o Marlonu Brandovi své generace. Jack dostal za 47,5 dne práce zálohu 1,25 milionu dolarů plus 10 procent z hrubého příjmu. Brando dostal menší honorář, 1 milion, ale 11 procent z hrubých příjmů. Každý si vydělal kolem 15 milionů.7 Brando to dělal čistě pro peníze. Věděl, že jako charakterní herec skončil, a nedělal si s tím hlavu. Koupil si ostrov u Tahiti a jeho přestavba na leto‑ visko spolykala miliony. Jacka ta Brandova bizarnost na scéně hlavně upozornila na to, co se stane s herci, kteří se nechají zaživa pozřít svou neukojitelnou slávou.
KUKAČČÍ HNÍZDO MĚLO PREMIÉRU 19. listopadu 1975 a zaznamenalo ohro‑ mující kasovní úspěch. Diváci se na něj hrnuli do kin, ale kritici neměli jednotný názor. Roger Ebert, píšící pro Chicago Sun‑Times, se vyjádřil, že Kvůli překročení nákladů, reklamě a dalším výdajům jim nakonec připadlo 12,5 mili‑ onu dolarů. Podle záznamů soudu Jack před premiérou žaloval za nedodržení smlouvy Proteus Films a Kastnerovu společnost EK Corporation. Využil možnosti odprodat zpátky Kastnerovi 5 procent svého podílu z hrubého příjmu za milion dolarů. Když mu Kastner nezaplatil, Jack ho žaloval. Nakonec se vyrovnali mimosoudně. 7
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
137
je to „tak dobrý film v mnoha pasážích, až to svádí odpustit mu, když se to pokazí. A pokazí se to, když se mu tvůrci snaží dát větší náboj, než příběh snese, takže na konci se lidské vlastnosti postav ztratí ve spletitosti toho všeho. Nicméně jsou tam skvělé momenty.“ Ebert nakonec svůj názor změnil k lepšímu. Vincent Canby z New York Times tak nadšený nebyl: „I když herci mají povolenu uměleckou licenci, Amerika je příliš velká a různorodá na to, aby se s úspěchem směstnala do dimenzí jednoho blázince ve filmu, jako je tento.“ Pauline Kaelová z New Yorkeru vychválila Kukaččí hnízdo jako „silný, sen‑ zační a působivý film – který nejspíš zapůsobí na emoce diváků a zařadí se mezi legendární filmy jako Divoch, Rebel bez příčiny a Bezstarostná jízda, tři nejkultovnější, nejpřevratnější filmy padesátých a šedesátých let“. Někdo mohl s Kaelovou nesouhlasit, ale Jackovi její srovnání lichotilo, protože ho zařadila do společnosti Branda a Deana. Kukaččí hnízdo vydělalo neuvěřitelných 108 981 275 dolarů hrubého, což bylo v roce 1975 (kdy ještě neexistovaly další zdroje příjmů, například video, kabelové televize, Netflix a streamy). Zaujímá osmdesáté čtvrté místo v žebříčku finančně nejúspěšnějších filmů všech dob.8 Promítali ho v zaplněných kinech po celém světě. Ve Švédsku se údajně hrál v jednom kině nepřetržitě jedenáct let a umístil se na třicátém třetím místě na seznamu Sto let… Sto filmů Amerického filmového institutu.
TĚSNĚ PŘEDTÍM než masivní propagace filmu skončila, požádal Jacka Sam Spiegel, aby se připojil k řadě dalších velkých hvězd a zahrál roličku ve filmové verzi F. Scotta Fitzgeralda Poslední magnát (The Last Tycoon), kterou točil Elia Kazan podle velice volného scénáře Harolda Pintera. Děj pojednává o životě geniálního producenta studia MGM Irvinga Thalberga, který zemřel v sedmatřiceti letech. Jack nemohl odmítnout příležitost pracovat s jedním ze svých idolů Eliou Kazanem, jenž jako jediný režisér pracoval s Brandem i Jamesem Deanem (a filmoví tvůrci mu spílali za to, že v padesátých letech svědčil a uvedl nějaká jména Sněmovnímu výboru pro neamerickou činnost, což mu málem zničilo zbytek kariéry). Jack neměl problém pracovat s Kazanem bez ohledu na jeho politické názory. „Jsem první spřátelený komunista v dějinách amerických filmů,“ řekl v legraci Jack Andymu Warholovi. Na prvním místě byl Jih proti Severu Victora Fleminga (1939) a na čtyřicátém pátém MASH Roberta Altmana (1970).
8
138
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
Jako další si s ním malé role zahráli Tony Curtis, Robert Mitchum, Donald Pleasence, Ray Milland, Dana Andrewsová, John Carradine, Jackův učitel herectví Jeff Corey, který býval na černé listině, a Anjelica. Robert De Niro hrál hlavní roli Monroea Stahra, kterou Fitzgerald napsal podle Thalberga, ale brzy se ukázalo, že to Kazan nedělal z přesvědčení. Později se přiznal, že točil ten film (který byl jeho posledním), pro peníze. Byl zlomený, matka byla nemocná a kariéra mu skomírala. Jeho režie se zdála být teatrální a rozvláčná a navzdory hvězdnému obsazení skončil tento film (premiéru měl v listopadu 1976) jako finanční propadák. JACK VĚDĚL, že je čas věnovat se Anjelice. Od chvíle, kdy odjela z natáčení Kukaččího hnízda, se s ní vídal zřídka. Cítil, že je smutná z toho, že nejsou spolu. Měli různé pracovní programy, a tak se jejich cesty rozcházely. Dokonce i při natáčení Magnáta. Na počest jejích narozenin upustil od oblí‑ beného tučného mexického jídla – miloval místní losangeleské podniky, kde podávali, na rozdíl od řetězců a fastfoodů, to pravé, i mexické stánky na Western Avenue. Pro tuto příležitost uspořádal speciální večeři v restauraci U Chasena, v legendárním bílém domě se zelenými prvky, jižně od Santa Monica Boulevardu, kam rádi chodili Alfred Hitchcock, Ronald Reagan, Jimmy Stewart a Dale Wasserman. Jack tam zašel jenom zřídka, ale věděl, že Anjelica tam byla mockrát s otcem a měla to tam ráda. Proto ho napadlo, že by bylo dobré uspořádat jí tam oslavu. Jack pozval Warrena Beattyho, Boba Evanse, Davida Geffena, Marla Thomase, Dustina Hoffmana a super agentku Sue Mengersovou, zkrátka smetánku nového Hollywoodu. Po večeři vzal Jack Anjeliku ještě na jeden chod – ke stánku na typické mexické chimichanga. TŘI MĚSÍCE PO OBROVSKY ÚSPĚŠNÉ americké premiéře Kukaččího hnízda se společnost United Artists rozhodla vyslat Michaela Douglase a Jacka na propagační cestu po celém světě, během níž se sblížili ještě víc než při natáčení. Měli stejný vkus ohledně jídla, pití (Michael měl rád alkohol víc než Jack), drog, cigaret, doutníků a samozřejmě krásných mladých žen. Hltali je jako krevety, když dováděli po Anglii, Švédsku, Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Japonsku a Austrálii. Podle Jacka si pořád dělali legraci, celá cesta měla co do činění s politikou, společenským chováním a nábo‑ ženstvím. „Italské rozhovory byly nejživější. Jsem génius v rozhovorech o marxistickém dialektismu.“
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
139
Kamkoli přijeli, premiéry byly úžasné a během nocí je pronásledovaly davy vášnivých mladých žen kouřících trávu, ochotných ke všemu, co si ti dva přáli. Paříž byla jeden dlouhý mejdan a Jack tam začal nosit baret. V Římě se kolem něj rojili paparazzi. Jeden ho požádal, aby si sundal baret a tmavé sluneční brýle, aby byl snímek lepší. „To ne,“ řekl Jack a obdařil ho svým charakteristickým úsměvem. „Nikdy nesundávám pokrývku hlavy. Dokonce v něm spím.“ Potom vysvětlil, že si nechal transplantovat vlasy na plešatící místo a musí nosit baret, aby si chránil čerstvé vlasové folikuly. A ani si nesundal své brýle značky Wayfarers. „Teprve se slunečními brýlemi jsem Jack Nicholson…“ Mejdan skončil, když se Jack vrátil do Ameriky, aby propagoval film Zastavení na Missouri a připravil se na Oscary. Doufal, že tentokrát dostane, co si zasloužil. Zatímco byl pryč, rozhodla se Anjelica, otrávená z jeho záletů a nespo‑ kojená s tím, že sedí doma a čeká, až zazvoní telefon, odletět do Anglie, do jižního Kensingtonu na návštěvu svého exmilence Ryana O’Neala. Byli spolu krátce mezi jeho prvním a druhým manželstvím s Joannou Mooreovou a Leigh Taylorovou‑Youngovou a než se dala dohromady s Bobem Richardsonem. Ubytovali se spolu v luxusním hotelovém apartmá a po celou dobu jejího pobytu je neopustili. Jedli, spali a milovali se v přepy‑ chové obrovské posteli. Když se to Jack dověděl od jednoho paparazziho, který mu to možná prozradil schválně, řekl trochu nasupeně: „Nechci, aby se mé jméno objevilo v jedné větě s O’Nealovým. Kdysi jsme byli kamarádi, ale už nejsme. Nechci hovořit o důvodech.“ O’Neal byl náhodou oblíbenec Boba Evanse při natáčení Love Story, když byl Evans šéfem produkce Paramountu, a Jack O’Neala trochu znal, protože on znal každého. Mohl s Michaelem objíždět celou Evropu a vyspat se se vším, co se hýbalo, ale když se dověděl o Anjelice a O’Nealovi, ranilo ho to. Byla to ukázka toho, jak chápe jejich vztah. Od ní se do jisté míry očekávalo, že bude trpělivá matka, aby on mohl být neustálý enfant terrible. Už s ním tu hru nehrála. Když se vrátili každý sám do Los Angeles, Anjelica mu dala něco jako ultimátum. Řekla, že se chce vdát, on řekl, že on už se touto cestou vydal a nefungovalo to, ale jestli mu dá trochu času, pokusí se to překonat. Ona řekla, že mu trochu času dá, ale ne moc, a jestli se s ní neožení, taky dobře. Jejich vztah přetrval do večera 29. března 1976, kdy se předávaly Ceny Akademie, znovu v Pavilonu Dorothy Chandlerové. Hostiteli byli Goldie Hawnová, reprezentující nový Hollywood, a zkušený tanečník a zpěvák Gene Kelly, reprezentující minulost. Dále individuálně vystoupili herci
140
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
Walter Matthau, George Segal a Robert Shaw. Kukaččí hnízdo bylo nomi‑ nováno v devíti kategoriích, včetně nejlepší herec pro Jacka Nicholsona. Za jeho největšího soupeře byl považován film Hala Ashbyho Šampon, v hlavní roli s Warrenem Beattym, který pojednával o sexem posedlém kadeřníkovi, jehož vzdálenou předlohou posloužil divoký život Jaye Seb‑ ringa, jednoho z hostů zabitých v domě Sharon Tateové. Šampon měl čtyři nominace – v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli (Jack Warden), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Lee Grantová), nejlepší původní scénář (Robert Towne a Warren Beatty) a nejlepší výprava (Richard Sylbert, W. Stewart Campbell a George Gaines). Beatty nominaci na nejlepšího herce nezískal. Jack se toho večera dostavil ve smokingu a něčem novém – v příčesku, aby schoval pořád patrné transplantáty – a v nepostradatelných sluneč‑ ních brýlích. Doprovodila ho Anjelica, která vypadala nádherně, a jako vždycky, tehdy dvanáctiletá, dcera Jennifer. Stávala se stále častějším hos‑ tem v Jackově domě, protože byla dost velká, aby mohla bez problémů létat z Havaje do Hollywoodu. Sandra se provdala za duchovního vůdce, do něhož se zamilovala, a létání dcery jí nevadilo. Jack a jeho doprovod seděli vedle Michaela Douglase, který přišel s Brendou Vaccarovou (brzy to bude jeho exmanželka; Charles Champlin z Los Angeles Times napsal, že vztah Vaccarové s Michaelem je v současné době ve fázi „přátelství“ a že si kupuje vlastní dům). Také byla nominována v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli za film Jednou to nestačí (Once Is Not Enough), kterou Guy Greene natočil podle adaptace stejnojmenného románu Jacqueline Susannové, kde hrál hlavní roli Kirk Douglas. Pro Jacka a jeho tým to nezačalo slibně. Kukaččí hnízdo v prvních čtyřech nominacích neuspělo. S každým dalším neúspěchem Jack stále víc zapadal do sedadla. Teď si byl jistý, že Nicholsonův Oscar probíhá podle stejného scénáře a bude to pro jeho film zkáza. V jednu chvíli si zakryl před kamerami rukou ústa a pošeptal Michaelovi: „Já ti to říkal!“ Po prvních čtyřech neúspěších Jack nabyl jistotu, že nemá šanci na vítězství. „Lidi, kteří volí tyhle věci, mě nemají moc rádi,“ objasnil jednomu reportérovi před vyhlašováním. „Víte, nevěnuju se charitě. A to je pro Akademii hodně důležité. Image, jakou si tvoříte. Ne že bych měl něco proti práci pro charitu. Já jen nemám čas.“9 V lednu, před vyhlášením nominací, se Alan Warren svěřil s dalším důvodem, proč Jack nemůže vyhrát. Akademici se domnívají, že Jack je moc mladý. „Filutové z filmového průmyslu tvrdí, že Nicholson Oscara nedostane, dokud nepřekročí čtyřicítku, protože v té době bude vhodná osoba vzhledem k jeho věku, stejně jako to měli Gig Young, Jack Lem‑ mon a Art Carney, kteří v minulosti Jacka porazili.“ – Alan Warren, Film Buff, leden 1976. 9
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
141
Najednou se to otočilo a Kukaččí hnízdo zahájilo svou legendární cestu ke slávě. Nominace v kategorii nejlepší adaptace scénáře získali Stanley Kubrick za Barryho Lyndona, John Huston a Gladys Hillová za Muže, který chtěl být králem (The Man Who Would be King), Ruggero Maccari a Dino Risi za Vůni ženy (The Scent of a Woman), Neil Simon za Vstupte (The Sunshine Boys) a Laurence Hauben a Bo Goldman za Kukaččí hnízdo (nikoli Ken Kesey, kterého neschválilo Sdružení autorů, aby byl uveden jako jeden z autorů scénáře). Gore Vidal udělal pauzu, než přečetl jména vítězů. „Laurence Hauben a Bo Goldman!“ Oba vyběhli na pódium, Hauben se chopil mikrofonu a poděkoval Akademii a svým spolupracovníkům: „Jsou to nejskvělejší lidi, jaké jsem poznal.“ Jedenačtyřicetiletá herečka Louise Fletcherová potom způsobila jedno z největších pozdvižení v dějinách Akademie, když získala Oscara v kate‑ gorii nejlepší herečka, přestože toho roku neměla velkou konkurenci: Ann‑Margret v Tommym, jejíž šance utrpěly porovnáním s její rolí v Těles‑ ných vztazích, za které měla vyhrát, Isabelle Adjaniová v Příběhu Adély H. (L’ histoire d’ Adele) Françoise Truffauta o dceři francouzského národního hrdiny Victora Huga a jejím vztahu s vojákem, který v Americe skoro nikdo neviděl, Glenda Jacksonová v Heddě Trevora Nunna, filmové verzi Ibsenovy Heddy Gablerové, kterou vidělo ještě méně lidí, a Carol Kaneová také v málo známém snímku Joan Micklinové Silverové Hester Street. Když bylo vyhlášeno jméno Fletcherové, usmála se, vyšla na pódium, poděko‑ vala všem a konec své krátké řeči současně tlumočila do znakové řeči, aby ji mohla „slyšet“ i její matka. Vyjádřeno slovy řekla: „Chci ti poděkovat, žes mě naučila snít. Teď vidíš, jak se můj sen splnil.“ Pavilon Chandlerové propukl v jásot. Teď byl na řadě nejlepší režisér. Oznámit ho měla Diane Keatonová s režisérem Williamem Wylerem. Nominováni byli Miloš Forman, mírný favorit, Robert Altman za obrovsky zábavný film Nashville, Federico Fellini za vynikající film Amarcord, který vidělo málo Američanů, ale těm, kteří ho viděli, se líbil, Stanley Kubrick za Barryho Lyndona, který viděla spousta lidí, ale jen málokomu se líbil, a Sidney Lumet za Psí odpoledne. A vítězem se stal… Miloš Forman za Kukaččí hnízdo. Diváci toho večera ocenili nad‑ šenou děkovnou řeč plnou adrenalinu. Následovala kategorie nejlepší herec. Nominováni byli Walter Matthau za Vstupte, Al Pacino za Psí odpoledne, Maximilian Schell za snímek Muž v neprůstřelné kabině (The Man in the Glass Booth), natočený podle divadelní hry inspirované soudním procesem s Adolfem Eichmannem, kterou napsal Harold Pinter, James Whitmore jako Harry Truman ve snímku Stevea
142
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
Bindera Pošli je do pekla, Harry (Give ’Em Hell, Harry!), který byl bez šance, a Jack Nicholson za úžasné předvedení očistné terapie. Když předávající Art Carney zvolal Jackovo jméno, diváci vstali a tles‑ kali. Obdařil je úsměvem za milion dolarů, sundal si brýle a utíkal uličkou, jako kdyby dribloval ke koši, a vystoupil na majestátní pódium Pavilonu Chandlerové. (Televizní kamera zabrala v detailu Waltera Matthaua, jak říká manželce: „Už bylo načase.“) Když Jack přebíral Oscara, kterého mu s pocitem naprosté sprave‑ dlnosti Carney předal, řekl do mikrofonu: „Hádám, že tohle dokazuje, že v Akademii je tolik cvoků jako všude jinde.“ Diváci vybuchli smíchy. Vzhledem k tomu, že Jack s jistotou čekal, že se domů vrátí popáté jako poražený, nepřipravil si žádný vítězný proslov, a tak začal děkovat všem lidem. Legendární Mary Pickfordové, která těsně před ním dostala zvláštní čestnou cenu Akademie a přijala ji ve svém sídle Pickrair a televize to uká‑ zala v přímém přenosu prostřednictvím tehdy složitého dálkového vysílání. Poté co vyslovil několik dalších povinných díků, zakončil svou krátkou řeč takto: „V neposlední řadě bych rád poděkoval svému agentovi, který mi asi tak před deseti lety sdělil, že nemám mezi herci co pohledávat.“ Další salva nadšeného potlesku a šťastný Jack opustil pódium, v doprovodu dvou krásných hvězdiček, každá skoro o hlavu větší než on, a za nimi Carney. Cti vyhlásit vítěze poslední ceny večera v kategorii nejlepší film se dostalo Audrey Hepburnové, ale bylo to skoro zbytečné. V sále nebylo člověka, který by nevěděl, že Kukaččí hnízdo porazí Barryho Lyndona, Psí odpoledne, Nashville i obrovsky úspěšný letní horor Čelisti. Ještě než vyslovila slovo Přelet, Michael vyskočil, jako kdyby mu někdo pustil do sedadla elektrický proud. Když dorazil na pódium, nadšeně sdělil divákům, že to je „poprvé od filmu Stalo se jedné noci (It Happened One Night) z roku 1937! [sic].“10 Za ohlušujícího potlesku sešel Michael se Zaentzem dolů. Pro paparazzi objali a políbili Oscary a zvedli je do výšky jako vítěznou trofej. Michael zažertoval: „Odtud už vede jenom cesta dolů.“ Kirk Douglas se neobtěžoval přijít. Ačkoli posléze Michael řekl noviná‑ řům, že otec byl v Palm Springs a nechtěl se rozptylovat velkým večerem svého syna, Kirk byl doma v Beverly Hills, všechno sledoval v televizi a dusil v sobě vztek. Co se týče Louise Fletcherové, kterou si pro roli Velké sestry nevybrali jako první – byla málo krásná na hlavní roli, málo přitažlivá na charakterní Roku 1935 získal tento Caprův film z roku 1934 čtyři hlavní ceny – nejlepší herec, nejlepší herečka, nejlepší režisér, nejlepší film.
10
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
143
herečku a moc stará na naivku – tohle byl vrchol její kariéry. Natočila víc než padesát filmů a odvedla dobrou práci v televizi, ale titul filmové hvězdy se jí nakonec vyhnul. Formana vítězství katapultovalo mezi nejlepší hol‑ lywoodské režiséry a za několik let získá dalšího Oscara za Amadea, kterého produkoval Saul Zaentz (bez Michaela Douglase). Když nadšení opadlo a Forman se zeptal svých dvou malých synů, co chtějí na oslavu dělat, řekli mu, že se chtějí sejít s Columbem (Peter Falk) a podívat se na Čelisti. Předávání se nezúčastnil ani Ken Kesey, který neustále bědoval, že mu ukradli jeho román. Za pár dní se svěřil jednomu reportérovi, že si přál, aby v obálkách nebyla jména vítězů, ale obsílky k soudu. „Oscarový večer měl být jedním z nejdůležitějších dní v mém životě, jako svatba. Opravdu mám filmy rád. Ve snu by mě nenapadlo, že člověka můžou takhle oloupit a zlomit mu srdce.“ Keseyho pocit křivdy uklidnila další dohoda od Micha‑ ela a Zaentze, reagující na Keseyho upravenou žalobu, která by ho měla zajistit po zbytek života. Ale co se týče Jacka, toho večera prožíval jenom čistou radost. V zákulisí se pro novináře postavil před mikrofon a zvolal: „Bože, není to fantastické?“ Jeden reportér se zeptal: „Když jste točil Malý krámek hrůz, napadlo vás, že to skončí takhle?“ Stále se usmívající Jack si jednou rukou sundal brýle, druhou si utřel vlhké oči a odpověděl: „Ano, napadlo,“ a všichni v místnosti se upřímně zasmáli. „A mám ještě jeden sen – obléknout si šedivou uniformu řidiče a v Rolls‑Roycu odvézt Formana do Prahy.“ Michael, Anjelica, Jack a Brenda společně objeli všechny oscarové večírky, a když Anjelica a Brenda už nemohly dál, poslali je domů, zatímco Jack a Michael pokračovali. Ani na chvíli nedal Oscara z ruky, ani když šel do koupelny, než se před svítáním dostal domů. Anjelica spala v jeho posteli. Dal se do pořádku a později vyprávěl alespoň jednomu blízkému kamarádovi, že si vzal Oscara s sebou, když si lehl k Anjelice – nejlepší trojka nakonec. Druhý den k němu proudili kamarádi, aby mu blahopřáli. Jackův zvyk nezamykat vchodové dveře umožnil neohlášený příchod Mikea Nicholse, Arta Garfunkela, Candice Bergenové, Warrena Beattyho a tuctu dalších. Jack a Anjelica všem poděkovali, že přišli. Bylo mu třicet osm. Kukaččí hnízdo bylo jeho Divoch, V přístavu, Na východ od ráje a Rebel bez příčiny. Všechno dohromady. Ve svém povolání dosáhl vrcholu. Teď byla jenom otázka, jestli se tam dokáže udržet.
R E J S T Ř ÍK
Abbott, Bud 17 Absolvent (The Graduate) 91, 93, 127, 135 Adjaniová, Isabelle 141, 232 Adler, Lou 76, 85, 102, 106, 120, 129, 147, 186, 187 Affleck, Ben 250 Africká královna (The African Queen) 46, 156 AFTRA (American Federation of Tele vision and Radio Artists) 29 AIDS 199 Alda, Alan 206 Aldrich, Robert 45, 127 Ali, Muhammad 115 Altman, Robert 35, 133, 137, 141 American Film Institute 137, 235, 271 American International Pictures (AIP) 33, 34, 36, 38, 50, 53, 54, 62–64 Americký Caesar (American Caesar) 253 Anderson, Lindsay 71 Anderson, Roger „Storeroom“ 26 Andrewsová, Dana 138 Andrewsová, Julie 254 Andrewsová, Luanda 29 Andrus, Mark 245, 269 Andy Griffith Show (televizní pořad) 56 Ann-Margret 91, 92, 94, 106, 141, 266, 267 Ansen, David 185, 194, 205 Anspachová, Susan 80, 182, 187, 236, 243, 244, 246, 266 Antonioni, Michelangelo 12, 99, 110, 111, 125 Apoštol (The Apostle) 250 Arkoff, Sam 33, 50 Arnold, Jack 152
Ashby, Hal 103, 104–106, 109, 114, 129, 130, 140, 152, 159, 219, 267 Astaire, Fred 249 Aubrey, Jim 103 Avco Embassy 91, 127, 266 Avildsen, John G. 115 Ayres, Gerald 103, 104, 106, 267 Babenco, Héctor 211, 268 Bacallová, Lauren 202 Badham, John 195, 220 BAFTA (British Academy of Film and Television Arts) 114, 123, 271 Ballard, Bruce 35 Bancroftová, Anne 133, 193 Baratta, Tommy 203, 233, 234 Barger, Ralph Hubert „Sonny“, Jr. 50 Barkinová, Ellen 224, 225, 236, 269 Barry Lyndon 90, 153 Basilová, Toni 61, 64, 290 Basingerová, Kim 215, 268 Batesová, Kathy 254–256, 269 Batman 214, 215, 219, 224, 248, 268 Batman se vrací (Batman Returns) 219, Bean, Robert 37, 265 Beatles 38, 58, 59, 61, 62, 69 Beatty, Warren 75, 99, 102, 118, 121, 130, 131, 138, 140, 143, 159, 160, 181, 182, 186, 187, 204, 222, 236, 254, 267, 268 Beauvoirová, Simone, de 181 Begley, Louis 254 Bellow, Saul 200 Belushi, John 155, 157, 198, 199, 267 Benedek, László 20 Beningová, Annette 254, 269 Bergenová, Candice 91, 94, 99, 143, 236, 237, 266
REJSTŘÍK
Bergman, Ingmar 47, 53, 79, 86, 179 Bergmanová, Ingrid 251 Berlínský mezinárodní filmový festival Berlinale 229 Berman, Harvey 36, 265 Bernstein, Carl 205 Bernstein, Morey 68 Berryman, Michael 133 Berryová, Halle 256 Bertolucci, Bernardo 111, 130, 233 Bezpečné místo (A Safe Place) 85, 266 Bezstarostná jízda (Easy Rider) 57, 66–69, 71–76, 79–81, 84–86, 89–91, 100, 102, 109, 123, 137, 224, 236, 266, 271–274 Big-stick Productions 128 Binder, Steve 141 Biskind, Peter 32, 46, 70, 89, 261 Blacková, Karen 55, 64, 69, 77–79, 81, 84, 86, 88, 266 Blahoslavení tanečníci (The Glory Stompers) 53 Blake, Robert 29, 40, 184 Blake, William 44 Blank, Robert Scott 235 Blauner, Steve 58, 59, 63, 75, 81, 266 Blízká setkání třetího druhu (Close Encoun‑ ters of the Third Kind) 153 Bob a Carol a Ted a Alice (Bob and Carol and Ted and Alice) 74, 84 Bogart, Humphrey 152, 156, 185, 205, 213 Bogdanovich, Peter 50, 88, 89, 94, 103, 122, 216 Bohatství (The Fortune) 130, 131, 133, 147, 224, 225, 267 Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde) 119 Bono 212 Borlazaová, Angela 135 Bourdin, Guy 107 Bouřlivý ostrov (Thunder Island) 42, 43 Bovassová, Julie 203 Boyce, Tommy 59 Boyleová, Lara Flynn 252, 254, 255 Brána do pekla (Back Door to Hell) 45, 265
293
Brando, Marlon 11, 20, 22–24, 26, 30, 31, 37, 50, 54, 75, 76, 81, 102, 111, 115, 126, 129, 135–137, 152, 201, 261, 267 Braxton, David 135 Brennan, Walter 251 Bresler, Sandy 94, 100, 117, 129, 130, 200, 208, 215 Brest, Martin 231 Bridges, James 191 Bridges, Jeff 178 Brinkley, Douglas 79 Britt, Martin 185 Brody, Adrien 256 Brooks, Dean R. 133, Brooks, James L. 191–194, 211, 245, 247, 249, 250, 260, 268, 269, 270 Brooks, Richard 185, 208 Brosnan, Pierce 245, 269 Broussardová, Rebecca 213, 214, 221, 223, 225, 227, 228, 230, 235–237, 244, 247, 250–252, 262 Brown, David 226, 269 Brown, Jim 104 Buellová, Bebe 182 Bulger, James „Whitey“, Jr. 259 Burgess, Anthony 153 Burnettová, Carol 184 Burns, Allan 192 Burstynová, Ellen 102, 124, 133, 267 Burton, Tim 214, 215, 246, 268, 269 Butch Cassidy a Sundance Kid 74 Byrnes, Edd „Kookie“ 28 Caan, James 129, 201 Cagney, James 44, 267 Cain, James M. 103, 177, 180 Caine, Michael 245, 269 Campbell, W. Stewart 140 Camus, Albert 25, 38, 219 Canby, Vincent 114, 137 Capra, Frank 54, 142 Carney, Art 123, 124, 140, 142 Carradine, David 130 Carradine, John 138 Carradine, Keith 152
294
REJSTŘÍK
Carrière, Jeane-Claude 132 Carson, Johnny 158, 184, 187, 197, 219 Carterová, Georgianna 30, 265 Cartwrightová, Veronica 211, 213 Cassavetes, John 56 Cassidy, David 104 Castle Rock Entertainment 226, 269 Castro, Fidel 31, 251 Cattaneo, Peter 250 Cavett, Dick 181 Cena za něžnost (Terms of Endearment) 191, 192, 194–196, 200, 201, 230, 245, 249, 268, 271–274 Ceny Akademie (Oscar) 38, 50, 73–75, 79, 80, 84, 87–89, 94, 106, 114–116, 120, 121–124, 132, 139, 140, 141–143, 147, 148, 152, 153, 160 Cesta ke slávě (Bound for Glory) 130 Cizinec (Camus) 38 Clark, Dick 55, 56, 266 Clark, Ramsey 82 Clark, Ron 152 Clarksonová, Patricia 253 Clayton, Jack 95 Cliburn, Van 254 Cocteau, Jean 53 Cohn, Harry „King“ 57 Colicos, John 180 Columbia Pictures 71, 82, 103, 104, 109, 233, 234, 266, 267, 269, 270 Condon, Richard 201, 206, 268 Conner, Bruce 64 Coppola, Francis Ford 38, 41, 94, 124, 201, 210, 265 Corey, Jeff 29, 30, 33, 35, 39, 46, 138, 216 Corley, Al 252 Corliss, Richard 185 Corman, Gene 36 Corman, Roger 31–34, 36, 38–42, 46–54, 58, 60, 62, 63, 64, 81, 83, 88, 90, 93, 156, 224, 265, 266, 268 Costa-Gavras 71 Costello, Elvis 182 Costello, Lou 17 Costner, Kevin 130, 148
Crane, Robert David 110, 112 Cristofer, Michael 209 Crosse, Rupert 74, 106 Crossová, Alison 244, 269 Crothers, Scatman 133, 178, 267 Crowther, Bosley 53 Cruise, Tom 203, 209, 227, 269 Crystal, Billy 224, 230, 231, 250 Curry, Tim 184 Curtis, Tony 138, 267 Čarodějky z Eastwicku (The Witches of Eastwick) 209, 211, 212, 214, 219, 268, 271, 274 Čest rodiny Prizziů (Prizzi’s Honor) 201–206, 268, 271–274 Čínská čtvrť (Chinatown) 12, 111, 112, 114, 117–124, 129, 133, 134, 147, 152, 200, 201, 220, 232, 267, 271–274 Čínský syndrom (The China Syndrome) 153 Ďábelské záležitosti (Infernal Affairs) 258, 270 Damon, Matt 250, 258, 259, 270 Daniels, Jeff 193, 268 Dargisová, Manohla 125 Davis, Sammy, Jr. 123, 124 Davisová, Hope 254 Davisová, Judy 245, 269 Dávní kamarádi (Old Friends) 245 Day-Lewis, Daniel 251 De Niro, Robert 19, 124, 138, 200, 201, 204, 209, 227, 232, 267 De Palma, Brian 199 Dean, James 28–30, 34, 36–39, 54, 80, 111, 119, 137 Del Toro, Benicio 253 Delpyová, Julie 230 Demme, Jonathan 219, 220 Den šakala 95 Denby, David 183 Denver, John 183 Dern, Bruce 50–52, 54, 55, 70, 81, 86, 100, 102, 131, 152, 266, 267 Děvčátko (Pretty Baby) 152
REJSTŘÍK
DeVito, Danny 17, 133, 156, 193, 219, 228, 229, 267, 268, 269 Devlin, Don 35, 42, 43, 130, 221, 223, 267 Diamanty jsou věčné (Diamonds Are Forever) 94 Diamond, Neil 59 DiCaprio, Leonardo 258, 270, 274, 275 DiMaggio, Joe 18, 31 Divocí andělé (The Wild Angels) 50, 51, 62 Divoch (The Wild One) 20, 49, 50, 136, 137, 143, 261 Divoká jízda (The Wild Ride neboli Velo‑ city) 36, 37, 265 Divoký let (Flight to Fury) 45 Dmytryk, Edward 227 Dobrý Will Hunting (Good Will Hunting) 250 Doktor Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (Dr. Strangelove, or How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb) 62, 153, 246 Dolenz, Micky 59–61, 266 Dorff, Stephen 245, 269 Douglas, Kirk 118, 126, 127, 132, 142, 153 Douglas, Michael 128–131, 133, 140, 143, 147, 153, 236, 251, 267 Douglasová, Anne 118 Dourif, Brad 133, 267 Dreyfuss, Richard 153, 207 Drsný Harry (Dirty Harry) 94 Duell, William 133 Dunawayová, Faye 119, 120, 124, 133, 220, 224, 236, 267 Duvall, Robert 201, 250 Dva Jakeové (The Two Jakes) 201, 204, 214, 215, 221–223, 229, 268 Dylan, Bob 19, 31, 38, 70, 82, 87, 100, 115, 126, 130, 157, 206, 236, 241, 289 Eastmanová, Carole 29, 46, 47, 48, 77, 78, 80, 88, 100, 130, 224, 225, 228, 236, 261, 266, 268, 269 Eastwood, Clint 99, 159, 186, 195, 230, 237, 253
295
Ebert, Roger 136, 137, 260 Eckhart, Aaron 253, 269 Ecklandová, Britt 102 Ehrenstein, David 186 EK Corporation 136 Ephronová, Nora 205, 268 Epitaph (neboli To Hold the Mirror) 45 Epstein, Jason 233 Evans, Bob 68, 86, 99, 117–122, 124, 138, 139, 201, 203, 204, 220–222, 224, 232, 267, 268 Everly Brothers 55 Fairchildová, June 82 Farrell, James T. 39 Faulkner, William 66 Feiffer, Jules 91, 266 Fellini, Federico 53, 86, 102, 141 Fieldová, Sally 178 Fiennes, Ralph 245 Filmgroup 36, 38, 265 Filmový festival v Cannes 48, 49, 71, 84, 106, 116, 160, 272 Filmový festival v Benátkách 51, 241 Fink, Mitchell 212 Finkelstein, Alan 232 Finney, Albert 123 Fitzgerald, F. Scott 95, 137, 138, 267 Fleming, Victor 137 Fletcherová, Louise 133, 141, 142, 193, 236, 267 Flynn, Errol 109 Flynn, Joe 27–29 Fonda, Henry 50, 152 Fonda, Peter 44, 50, 51, 53, 56, 57, 62–67, 69–71, 74, 89, 90, 114, 152, 250, 261, 266 Fondová, Jane 44, 45, 91, 119, 130, 133, 152, 206 Ford, Glenn 208 Ford, John 31, 38, 43, 116, 235 Forest, Michael 36 Forman, Miloš 90, 131, 132–134, 141, 143, 183, 205, 267 Fosse, Bob 123, 179 Fosterová, Jodie 219, 220, 232 Fox, Michael J. 208
296
REJSTŘÍK
Franciosa, Tony 94 Francouzská spojka 94, 231 Frazier, Joe 115 Freeman, Morgan 259, 260, 268, 270 Frey, Glenn 55, 147 Friedkin, William 94, 95, 231 Fryer, Christopher 110, 112 Fuller, Robert 28 Funicellová, Annette 61 Furcillo-Rose, Don 9, 10, 113, 122, 148, 237, 248 Gaileyová, Samantha 149, 150 Gaines, George 140 Galbraith, John Kenneth 31 Garfield, John 103, 177 Garfunkel, Art 91, 93, 94, 143, 266 Garnett, Tay 103, 177, 179, 180 Gazzara, Ben 94 Geffen, David 121, 138 George, Nathan 133 Gere, Richard 191 Gibson, Mel 208, 209, 256 Gielgud, John, sir 187 Gigant (Giant) 28, 119 Gittes, Harry 35, 81, 87, 101, 119, 155, 156, 253, 254, 267, 269 Godard, Jean-Luc 48, 58, 86, 106 Goddard, Caleb 80, 227, 243, 244, 246 Goffin, Gerry 59 Goldman, Bo 129, 267, 141 Goldman, William 74, 226, 227 Goldsmith, Jerry 120 Gooding, Cuba, Jr. 269 Gordon, Leo 41, 265 Gordon, Steve 187 Görög, László 38 Gorshin, Frank 39, 265 Gould, Elliott 74 Graham, Robert 223 Grant, Cary 111 Grantová, Lee 140 Grauman, Sid 130 Greene, Guy 140 Grey, Brad 258, 270 Griffith, Charles B. 50, 265
Griffithová, Melanie 157 Grodin, Jim 150 Guare, John 132 Guber, Peter 209, 210, 214, 215, 219, 268 Guillermin, John 179 Guttman, Richard A. 45 Haas, Lukas 246 Hackett, John 265 Hackford, Taylor 191 Hackman, Gene 129, 231, 268 Hagman, Larry 44, 45, 265 Hamilton, Guy 94 Hanna, Bill 27 Hanson, Curtis 250 Hardleyová, Winny-Loo 153 Harling, Robert 245, 269 Harrison, George 100, 157 Harrison, Jim 179, 233, 234, 269 Harry a Tonto 123 Hart, Bobby 59 Hart, Gary 147 Hartman, Mortimer 40 Haskellová, Molly 249 Hauben, Laurence 141, 267 Havran (The Raven, E. A. Poe) 41, 265 Hawesová, Sandra 20 Hawley, Murray „Bob“ 22, 113 Hawnová, Goldie 139 Hefner, Hugh 118, Heggen, Thomas 43 Hellman, Monte 36–38, 41, 45, 46–48, 50, 90, 265, 266 Hemingway, Ernest 199 Henderson, král deště (Henderson the Rain King, Saul Bellow) 200 Henley, Don 55, 147, 232 Hepburnová, Audrey 26, 142 Hepburnová, Katharine 251 Heston, Charlton 75 Hickey, William 202, 206, 268 Hill, Jack 41 Hillová, Gladys 141 Hitchcock, Alfred 31, 111, 138 Hlava (Head) 60–62, 266
REJSTŘÍK
Hoffa 215, 229, 273, 275 Hoffman, Dustin 135, 138, 209, 236, 250 Hogan, Paul 208 Hollmanová, Honey 187 Hollmanová, Winnie 187, 227 Holtová, Kathryn 129 Hope, Bob 123 Hopkins, Anthony 219 Hopper, Dennis 28, 63, 56, 57, 61–67, 69–71, 74, 84, 85, 87, 89, 90, 102, 204, 241, 242, 251, 261, 266 Hořkost (Heartburn) 205, 211, 212, 268 Houstonová, Whitney 130 Hranice (The Border) 183–186, 224, 268 Hudson, Rock 34, 199 Hunterová, Holly 245, 268 Huntová, Helen 245, 249, 250, 256, 269 Hurt, William 207, 268 Huston, Danny 212 Huston, Jack 106 Huston, John 106, 115, 117, 119, 141, 154, 156, 184, 185, 201, 202, 204–207, 212, 219, 220, 224, 267, 268 Huston, Walter Anthony „Tony“ 106 Hustonová, Anjelica 12, 106, 123, 129, 131, 223, 230, 236, 242, 244, 268, 269 Hutton, Timothy 197 Huttonová, Lauren 124 Chabrol, Claude 48 Chakiris, George 50 Chamberlain, Wilt 7 Champlin, Charles 122, 140 Chandler, Arthur 40 Chandler, Raymond 117 Chaney, Lon, Jr. 233 Channingová, Stockard 131 Chaplin, Charlie 38, 75, 160 Chatham, Russell 200 Cher 209, 210, 236, 268 Indiánský posel (The Indian Runner) 242 Ireland, John 33 Ivory, James 233
297
Jacksonová, Glenda 141 Jagger, Mick 87, 154, 157, 182, 206, 232, 236 Jaggerová, Bianca 157 Jaglom, Henry 54, 55, 63, 69, 70, 75, 81, 85, 86, 88, 89, 99, 131, 152, 178, 266 Jako nepoddajný plevel (Ironweed) 209, 268, 271, 273 Janiger, „Oz“ 40 Jarrott, Charles 74 Jayová, Margaret 205 Jeď, řekl (Drive, He Said) 73, 76, 81, 83–85, 89, 90, 103, 109, 156, 220, 266, 272 Jewison, Norman 62, 94, 206 Jih proti Severu (Gone with the Wind) 85, 137 Jízda v bouři (Ride in the Whirlwind) 46–48, 265 Johnson, Ben 89 Johnsonová, Diane 158, 267 Jones, Davy 59, 266 Jones, Quincy 254, 255 Jonesová, Jennifer 192 Kaelová, Pauline 137, 158, 183, 185, 194, 204 Kallianiotesová, Helena 52, 61, 77, 78, 86, 87, 100, 214, 232, 266, 291 Kaneová, Carol 141, 266 Kapka medu (A Taste of Honey) 183 Karloff, Boris 41, 88, 265 Kastner, Peter 55, 79, 136, 267 Kauffmann, Stanley 114, 185, 225 Kazan, Elia 24, 137, 138, 267 Když má muž problémy (Man Trouble) 215, 224, 225, 228, 229, 244, 268 Keatonová, Diane 141, 159, 160, 178, 181, 182, 186, 187, 256, 257, 268, 270 Keitel, Harvey 183, 220, 268 Kellermanová, Sally 29, 35 Kelly, Alex 230, 252 Kelly, Gene 139 Kennedy, John F. 43, 127 Kennedy, William 209, 211, 268
298
REJSTŘÍK
Kerouac, Jack 25, 30, 47, 79 Kesey, Ken 30, 126–129, 132, 141, 143 Kidmanová, Nicole 199 King Kong (1976 remake) 179 King, Eddie 112 King, Graham 258, 259, 270 King, Stephen 157, 163, 267 Kingová, Carole 59 Kinnear, Greg 245, 250, 269 Kirshner, Don 59, 60 Klein, John 132 Kline, Kevin 245 Klute 94 Kmotr (The Godfather) 94, 115, 117, 136, 201, 202, 222 Kmotr 2 123, 124 Knight, Christopher 39, 265 Knightová, Sandra 40, 236, 252 Kolt pro leváka (The Left Handed Gun) 135 Komik (The Entertainer) 183 Koně se také střílejí (They Shoot Horses, Don’t They?) 20, 74 Kovács, László 54 Král z Marvin Gardens (The King of Marvin Gardens) 100, 102, 103, 109, 116, 177, 178, 266 Královna (The Queen) 63 Krev a víno (Blood and Wine) 244, 248, 269 Kristofferson, Kris 89 Křižovatka smrti (The Crossing Guard) 242, 243, 253, 269 Kubánský filmový festival 251 Kubrick, Stanley 62, 90, 91, 94, 126, 141, 153, 155, 157–160, 183, 233, 246, 267 Kurz sebeovládání (Anger Management) 256, 269 Landau, Martin 40, Landis, John 195, 233 Landon, Michael 28 Lane, Anthony 241 Lang, Stephen 227 Langeová, Jessica 178–181, 267 Lardner, Ring, Jr. 62
Larner, Jeremy 81 Lassick, Sydney 133, 267 Lawrenceová, Jennifer 262, 263 Leachmanová, Cloris 89, 94 Lee, Christopher 106 Légér, Fernand 76 Leibovitzová, Annie 228 Lelouch, Claude 132 Lemmon, Jack 43, 44, 115, 116, 140, 153 Lennon, John 87, 157 Lenny 123 Leone, Sergio 110 Lepší pozdě nežli později (Something’s Gotta Give) 256, 257, 269, 272 Lepší už to nebude (As Good as It Gets) 245, 248–252, 257, 262, 269 Lerner, Alan J. 68, 266 Lerner, Irving 39, 265 LeRoy, Mervyn 43, 116 Létající postele a košťata (Bedknobs and Broomsticks) 94 Letecká národní stráž 34 Léto roku 1942 (Summer of ’42) 94 Levine, Joseph E. 91, 93, 127 Levinson, Barry 250 Lewis, Jerry 194 Lippert, Robert 42, 45 Lloyd, Christopher 133, 156, 267 Loewe, Frederick 68 Logan, Joshua 43, 44, 116, 265 Longetová, Claudine 147 Lopez, Perry 204 Lopezová, Jennifer 245, 269 Los Angeles Lakers 187, 197, 200, 204, 212, 215 Love Story 139, 194 Lovin’ Spoonful 59 LSD 40, 47, 49, 53, 60, 61, 64, 126 Lucas, George 90, 192, 195 Lumet, Sidney 115, 123, 141 Maccari, Ruggero 141 MacGrawová, Ali 119, 194 MacLaineová, Shirley 123, 124, 191, 193, 195, 245, 249, 268, 269
REJSTŘÍK
Madonna 224, 242, 243 Machu, Mireille „Mimi“ 51, 52, 55, 72, 73, 74, 76, 80, 82, 84, 85, 213, 236 Majestic Films 244 Malé životní etudy (Five Easy Pieces) 76–81, 83, 87 –89, 100, 102, 109, 160, 179, 182, 266, 271, 273, 289 Malick, Terrence 81 Malle, Louis 152 Malý krámek hrůz (The Little Shop of Hor‑ rors) 38, 39, 143, 265 Malý velký muž (Little Big Man) 135 Mamet, David 179, 180, 228, 267, 269 Manasquan, střední škola, New Jersey 18, 21, 101 Mandel, Alan 155, 267 Mannovo (Graumanovo) Čínské kino, Hollywood 129 Manson, Charles 87, 118, 148 Margotta, Michael 82, 84 Marquand, Christian 102 Marquand, Richard 195 Mars útočí (Mars Attacks!) 245, 269 Martinová, Mary 44 Marvin, Lee 148 Masakr na svatého Valentýna (The St. Valen‑ tines Day Massacre) 49, 266 MASH 35, 137 Matthau, Charlie 118 Matthau, Walter 118, 140–142, 152, 265 Matthauová, Carol 118 Mature, Victor 61 Mayová, Elaine 234, 269 Mayová-Chandlerová, Karen 213 Mazelová, Judy 184 Mazursky, Paul 208 McClure, Michael 63 McConaughey, Matthew 232 McDormandová, Frances 251, 257, 270 McDougal, Dennis 129 McEnroe, John 219 McFerrin, Bobby 211 McGillisová, Kelly 203 McMurtry, Larry 88, 192, 245, 268 McQueen, Steve 13, 62, 119, 130
299
Medallion Pictures 45 Medavoy, Michael 31, 33, 48, 291 Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange) 94, 153 Mengersová, Sue 138, 187 Měsíční past (Moontrap) 148 Meyersová, Nancy 256, 269, 270 MGM 25–29, 40, 103, 127, 137, 177, 185, 265, 267 Midlerová, Bette 131, 208 Mikan, George 77 Milland, Ray 138 Miller, George 209, 210, 268 Minnelli, Vincente 28, 68, 69, 127, 266 Miramax 243, 269 Mirrenová, Helen 253, 269 Mitchell, Sean 248 Mitchellová, Joni 87, 115 Mitchum, Robert 138, 267 Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs) 219 Monkees (televizní seriál) 59–61, 266 Monroe, Marilyn 26, 76 Montand, Yves 68, 266 Mooreová Tylerová, Mary 192, 197 Mooreová, Demi 227, 269 Mooreová, Joanna 139 Morenová, Rita 91, 93, 266 Moriartyová, Cathy 204 Moritzová, Louisa 133 Morse, David 242, 269 Mulligan, Robert 94 Murphy, Eddie 208 Murray, Tony 222 Mýtus o Sisyfovi (Camus) 38 Na sever severozápadní linkou (North by Northwest) 111 Na východ od ráje (East of Eden) 80, 143 Národní společnost filmových kritiků 114, 123 Nashville 141 Návrat domů (Coming Home) 152 Nebožtíci (The Dead) 212, 221 Nelson, Gene 42 Nesmiřitelní (Unforgiven) 230, 237
300
REJSTŘÍK
Nesmith, Michael 59, 266 New Line Cinema 254, 269 Newman, Paul 19, 115, 135, 193 Newton, Helmut 107 Než si pro nás přijde (The Bucket List) 259, 260, 270 Nichols, Mike 81, 90 –94, 117, 121, 127, 130, 131, 143, 196, 205, 206, 233, 234, 236, 266–269 Nicholson, Jim 33 Nicholson, Raymond 227 Nicholson, Sean Knight 247 Nicholsonová, Ethel May 9, 10, 11, 17, 18, 21, 23, 25, 67, 72, 83, 112, 113, 122, 148, 237 Nicholsonová, Jennifer 44, 52, 69, 129–131, 135, 140, 186, 213, 220, 227, 234, 236, 247, 252, 253 Nicholsonová, June 9, 10, 11, 22–24, 35, 37, 43, 112, 113, 122, 148, 237 Nicholsonová, Lorraine 10, 11, 17, 35, 72, 100, 112, 221, 236, 248, Niven, David 115 Nixon, Richard M. 104 Nolte, Nick 208, 232 Norfleet, Mark 247 Nunn, Trevor 141 Nykvist, Sven 179 O Schmidtovi (About Schmidt) 254–256 O’Neal, Ryan 139, 149, 181, 187 O’Nealová, Cynthia 92 O’Neill, Eugene 159, 177, 199 O’Neillová, Oona 160 Oates, Warren 183, 266, 268 Obamová, Michelle 262 Odpolední divadlo (Matinee Theatre, televizní seriál) 28, 29 Ohlédni se v hněvu (Look Back in Anger) 183 Ochs, Phil 241 Olivier, Laurence 249 On a ona (Him and He) 253 Onassisová, Christina 157 Ordung, Wyatt 32 Osborne, John 183
Osobní strážce (The Bodyguard) 130 Osvícení (The Shining) 153, 157–160, 181–185, 209, 236, 262, 267 Owen, Clive 199 Pacino, Al 19, 94, 100, 115, 123, 141, 201, 227, 231 Pakula, Alan J. 94, 192 Palminteri, Chazz 232 Paltrowová, Gwyneth 252 Pár správných chlapů (Few Good Men) 215, 226–229, 231, 260, 269, 271, 273, 274, 275 Paramount 68, 111, 117, 121, 139, 155–157, 178, 179, 191, 192, 195, 201, 203, 204, 221, 223, 224, 254, 266–269 Parker, Alan 209 Parkerová, Sarah Jessica 246, 269 Pan Roberts (Mister Roberts) 43, 116 Pasternak, Joe 27 Patinkin, Mandy 205 Patrick, John 20 Patton 88 Pavarotti, Luciano 255 Payne, Alexander 254, 269 Peetová, Amanda 257, 270 Pekelní andělé na kolech (Hells Angels on Wheels) 51, 53, 54, 266 Penn, Arthur 119, 135, 136, 267 Penn, Sean 237, 241–243, 247, 253, 269 Penta Pictures 225 Perkinsová, Millie 40, 44, 265 Perry, Frank 90 Persky, Lester 148 Pesci, Joe 204 Petroff, Boris 42 Pfeifferová, Michelle 209, 210, 219, 224, 234, 268, 269 Phillips, John 85, 100, 154 Phillipsová, Chynna 100 Phillipsová, Michelle 45, 74, 84, 85, 89, 103, 114, 159, 236 Piaf, Édith 86 Pickfordová, Mary 142 Pinter, Harold 137, 141, 267
REJSTŘÍK
Piráti (Pirates) 152 Pitt, Brad 258, 270 Players’ Ring 28 Pleasence, Donald 138, 267 Po čem ženy touží (What Women Want) 256 Pobertové (The Reivers) 74 Podivná paní Savageová (The Curious Savage) 20 Podlomená vůle (Psych-Out) 54–56, 68, 266 Podporučík Pulver (Ensign Pulver) 43, 44, 265 Podraz (The Sting) 94, 115 Poe, Edgar Allan 41, 122 Pojistka smrti (Double Indemnity) 180 Polanski, Emmanuelle 229 Polanski, Roman 54, 117–120, 124, 149–152, 160, 201, 220, 233 256, 267 Pollack, Sydney 70 Ponicsan, Darryl 103, 267 Porterová, Ann 36, 265 Posedlost (Obsession) 179 Poslední eskorta (The Last Detail) 11, 105, 106, 109, 114–116, 123, 135, 267, 271–273 Poslední filmové představení (The Last Picture Show) 94 Poslední magnát (The Last Tycoon) 137, 138, 148, 185, 267 Poslední tango v Paříži (The Last Tango in Paris) 115, 136 Pošťák zvoní vždy dvakrát (The Postman Always Rings Twice) 103, 177–186, 200, 224, 228, 267 Povolání: reportér (The Passenger) 12, 110, 111, 125, 147, 267 Poznáš, až to přijde? (How Do You Know) 260, 270 Procházka s láskou a smrtí (Walk with Love and Death) 107 Proteus Films 46, 136 Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew over the Cuckoo’s Nest) 127–130, 132, 134–143, 147, 156, 183, 185, 191, 219, 230, 267, 271–275
301
Příliš brzy na lásku (Too Soon to Love) 38 Přísaha (The Pledge) 253, 269 Psí odpoledne (Dog Day Afternoon) 141 Quaid, Randy 104, 105, 114, 115, 135, 267, Quayle, Anthony 74 Rafelson, Bob 57–63, 65, 70, 72, 75, 77–81, 88, 89, 100, 102, 116, 147, 177–181, 186, 224, 225, 228, 236, 244, 245, 266–269 Rafelsonová, Toby 58, 60, 178 Rains, Claude 233 Ramrus, Al 155 Ray, Nicholas 28 Raybert 58–65, 69, 266 Rebel bez příčiny (Rebel Without a Cause) 28, 137, 143 Rebelové (The Rebel Rousers) 51 Redfield, William 133, 267 Redford, Robert 19, 95, 99, 115, 178 Redgraveová, Vanessa 253, 269 Reed, Rex 73 Reed, Willis 77 Reiner, Carl 226 Reiner, Rob 226, 259, 260, 269, 270 Renoir, Jean 208 Reynolds, Burt 104, 115, 129, 192, 193 Richards, Keith 262 Richardson, Bob 107, 139 Richardson, Tony 130, 183, 184, 268 Risi, Dino 141 Riskin, Robert 54 Roarke, Adam 54, 266 Robards, Jason, Jr. 49, 266 Robinsonová, Julia Anne 102 Rohmer, Eric 48, 102 Romero, Cesar 215 Ronstadtová, Linda 55 Roos, Fred 45, 46, 56, 81, 253, 265 Rosemary má děťátko (Rosemary’s Baby) 209 Rosenberg, Stuart 178 Rossová, Diana 115, 130 Rothmanová, Marion 36, 265
302
REJSTŘÍK
Rozvodový soud (Divorce Court, televizní seriál) 29 Rudá žeň (Red Harvest) 130 Rudd, Paul 260, 270 Rudí (Reds) 159, 160, 177, 181, 186, 191, 199, 268, 271, 272, 274 Rush, Richard 38, 50, 54, 127, 266 Russell, Ken 267, 106 Rydell, Mark 74 Sabich, Vladimir „Spider“ 147 Sacheen Malé pírko 115 Saintová, Eva Marie 24 Salataová, Christine 247 Samotáři (The Loners) 62, 63, 65 Sampson, Eduard 33 Sampson, Will 134, 267 Sandler, Adam 256, 269 Sarandonová, Susan 209, 210, 266 Sarris, Andrew 102, 114, 122, 125, 183, 195, 249, 259 Sartre, Jean-Paul 25, 181 Scorsese, Martin 125, 204, 234, 258–260, 270 Scott, George C. 88 Scott, Ridley 157 Scott, Tony 203, 220 Scott, Walter 148 Screen Gems 57–59 Seabra, Nelson 154 Sebring, Jay 140 Segal, George 140, 266 Segal, Peter 256, 269 Sellers, Peter 246 Serpico 115 Shaneová, Celeste „Cici“ 107 Shaner, John Herman 155 Shaw, Robert 140 Sheehanová, Catherine 246 Sheinberg, Sidney 89 Shepard, Sam 195, 197, 253, 269 Shieldsová, Brooke 152 Shyer, Charles 155, 267 Schaffner, Franklin J. 88 Schell, Maximilian 141 Schiavelli, Vincent 133
Schickel, Richard 194, 204 Schneider, Abraham 57 Schneider, Berton „Bert“ 57–60, 62–67, 69– 71, 75–77, 81, 84, 86, 88, 89, 99, 100, 103, 109, 116, 124, 155, 160, 177, 186, 236, 261, 262, 266 Schneider, Harold 220, 268 Schneiderová, Maria 111, 267 Schruers, Fred 249 Schwarzenegger, Arnold 178, 214, 261 Siegel, Don 46, 94 Silverová, Joan Micklin 141 Simon, John 114 Simon, Neil 141 Simon, Paul 91 Sinatra, Frank 50, 123, 124 Sinatraová, Nancy 50 Siskel, Gene 78 Skrytá identita (The Departed) 258, 259, 270 Sladká Charlotte (Hush… Hush, Sweet Charlotte) 45 Sloan, Taylor 36 Slůně (Kipling) 211 Small, Mews 133 Smith, Delos, V., Jr. 133 Smith, George W. „Shorty“ 10, 11, 35, 100, 237 Soma, Enrica „Ricki“ 106 Sorkin, Aaron 226, 227 Southern, Terry 62–66, 74, 102, 266 Spainová, Fay 42 Spartakus 126, 127 Spiegel, Sam 137, 154, 184, 267 Spielberg, Steven 153, 192, 206, 215 Springsteen, Bruce 17 Srdce a duše (Hearts and Minds) 109, 116, 124 St. Johnová, Jill 157 Stallone, Sylvester 195 Stanton, Harry Dean 157, 186, 225, 265, 267, 269 Stapletonová, Maureen 186, 268 Steenburgenová, Mary 236, 268 Stephanopoulos, George 263 Stevens, Cat 87, 100
REJSTŘÍK
Stevens, George 28, 40 Stevenson, Robert 94 Stone, Oliver 251 Stoneová, Sharon 232 Strasbergová, Susan 54, 55, 266 Strašení (The Terror) 41, 42, 265 Streepová, Meryl 205, 206, 224, 251, 268 Streisandová, Barbra 68, 72, 80, 266 Strick, Wesley 234, 269 Střelba (The Shooting) 46–48 266 Střelec (The Shootist) 46 Studs Lonigan 39, 265 Sturges, Preston 233 Sullivan, Ed 58, 291 Susannová, Jacqueline 140 Susskind, David 58 Sutherland, Donald 154 Swann, Francis 19, 20 Sylbert, Richard 140 Šampon 140 Šankár, Ravi 69 Šumař na střeše (Fiddler on the Roof) 94 Tally, Ted 220 Talmadgeová, Norma 130 Tamahori, Lee 232 Tanen, Ned 89, 90 Tateová, Sharon 87, 140 Taylor, Doug 193 Taylor, Jim 254 Taylor, Jud 29 Taylorová-Youngová, Leigh 139 Tělesné vztahy (Carnal Knowledge) 90, 91, 93, 94, 130, 141, 177, 266 Tepper, William 82, 84, 266 Terče (Targets) 88 Thalberg, Irving 137, 138 Thomas, Danny 124 Thomas, Marlo 138 Thompson, Hunter S. 186 Thomson, David 31, 151 Tillyová, Meg 206, 220, 268 Tinker, Grant 192 Tisíc dnů s Annou (Anne of the Thousand Days) 74
303
Titanic 250 Tom Jones 183 Tommy 106, 141, 147, 267 Tomová, Lauren 225 Topper, Burt 36 Tork, Peter 59, 266 Torn, Elmore Rual „Rip“ 65 Towne, Robert 12, 29, 81, 88, 103–105, 115, 117, 118, 119, 124, 129, 140, 152, 201, 204, 220, 222, 226, 267, 268 Tracy, Spencer 26 Travolta, John 105, 191, 203 Trenet, Charles 86 Trip 52, 53, 54, 60, 62, 266 Trojstranný kruh (Three-Cornered Circle) 103 Trudeauová, Margaret 157, 187 Truffaut, François 48, 58, 141 Turnerová, Kathleen 202, 205, 236, 268 Turnerová, Lana 26, 27, 103 Twentieth Century-Fox 32, 42, 49, 265, 266, 268, 269 U2 211, 212 Uleeovo zlato (Ulee’s Gold) 250 Uliusová, Betty 54, 266 United Artists 127, 138, 267 Universal Pictures 268 Updike, John 209, 268 Utečeme na jih (Goin’ South) 155–158, 179, 185, 198, 210, 220, 221, 253, 267 V přístavu (On the Waterfront) 24, 31, 136, 143 V pravé poledne (High Noon) 31 Vaccarová, Brenda 140 Vadim, Roger 44, 45 Vaughn, Robert 28 Večernice (The Evening Star) 245, 247, 269 Velký Gatsby (Great Gatsby) 95 Velký měděný kruh (Big Brass Ring) 153 Veruschka 196 Vesmírní kovbojové (Space Cowboys) 253 Vidal, Gore 141 Villiers, Nick 244, 269
304
REJSTŘÍK
Viner, Mort 193 Visconti, Luchino 179 Vlk (Wolf) 233–235, 241, 269, 271 Vlkodlak (The Wolf Man) 232 Voight, Jon 152 Voss, Helmut 251 Vrah uplakánka (The Cry Baby Killer) 33, 34, 36, 45, 265 Vražda v Orient Expressu (Murder on the Orient Express) 123 Vreelandová, Diana 154 Vrtěti psem (Wag the Dog) 250 Vstupte (The Sunshine Boys) 141 Vymítač ďábla (The Exorcist) 95 Vzpoura na lodi Caine (The Caine Mutiny) 227 Waggner, George 233 Wahlberg, Mark 258, 270, 274, 275 Wakefield, Dan 192 Walker, Robert, Jr. 43, 44, 265 Wallis, Hal 127 Walter Reade Organization 47, 265, 266 Warden, Jack 140 Wardová, Rachel 182 Warhol, Andy 106, 107, 137, 152, 154, 187, 196, 219, 232 Warner Bros 43, 157, 183, 201, 209, 214, 229, 232, 253, 258, 265, 267, 268, 269, 270 Warren, Alan 140, 152 Wasserman, Dale 127, 128, 138 Wasserman, Lew 58 Wayne, John 46, 71, 124 Wechsler, Richard 88, 266 Weir, Peter 215, 233 Weldová, Tuesday 85, 86, 266 Welchová, Raquel 178 Welles, Orson 49, 85, 86, 152, 153, 266 Wells, David 150 West, Jerry 77 Whale, James 233
Whitmore, James 141 Wick, Douglas 269 Wilder, Billy 180 Willett, E. Hunter 54, 266 Williams, Andy 147, 148 Williams, Robin 206, 250 Willis, Bruce 220, 254 Wilson, Dennis 90 Wilson, Owen 260, 270 Wilson, Scott 204 Wingerová, Debra 178, 191, 193–195, 200, 268 Wired: The Short Life and Fast Times of John Belushi (Pod vlivem drog: Krátký život a nevázané časy Johna Belushiho) 198 Witherspoonová, Reese 260 Woods, James 220, 227 Woodward, Bob 198, 199 Wrayová, Fay 179 Wrightová, Robin 242, 253, 269 Wyler, William 141 Young, Gig 74, 140 Young, Otis 105, 106, 267 Z bláta do louže (Out of the Frying Pan) 19 Za jasného dne uvidíš navždy (On a Clear Day You Can See Forever) 68, 72, 80, 106, 117, 222, 266 Začít znovu (Starting Over) 192, 193 Zaentz, Saul 128, 129, 130, 131, 132, 133, 142, 143, 267 Zachraňte tygra (Save the Tiger) 115 Zappa, Frank 61 Zastavení na Missouri (The Missouri Breaks) 135, 139, 147, 155, 185 Zemeckis, Robert 215, 232 Zimmerman, Paul D. 114 Zinneman, Fred 95, 31 Zlatý glóbus 123, 132, 179, 255, 272 Zsigmond, Vilmos 222
OB S A H
ÚVOD
ČÁST I
T Ě Ž K Á C E S TA K B E Z S TA R O S T N É J Í Z D Ě
9
15
ČÁST II
LET PŘES ČÍNSKOU ČTVRŤ PŘÍMO DO KUKAČČÍHO HNÍZDA
97
ČÁST III
D O B R Ý Ž I V O T 145
N ÁV R AT J O K E R A 189
PÁ R D O B R Ý C H R O L Í 217
Z Á PA D S L U N C E N A D B U LVÁ R E M 239
ČÁST IV
ČÁST V
ČÁST VI
FILMOGRAFIE CENY L I T E R AT U R A A V I D E O ODKAZY P O D Ě K O VÁ N Í REJSTŘÍK
265 271 276 277 289 292
M A RC E L IO T
JACK NICHOLSON Z anglického originálu Nicholson: A Biography, vydaného nakladatelstvím Crown Archetype roku 2013, přeložila Jaroslava Hromadová Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Vladimír Verner Vydalo v roce 2014 nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., jako svou 1276. publikaci Vydání první. AA 16,64. Stran 312 Odpovědná redaktorka Marie Válková Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Doporučená cena 398 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e‑mail:
[email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978‑80‑7429‑475-4