Přírodní toxiny Lenka Honetschlägerová
• chemické látky biologického původu produkované jednobuněčnými i mnohobuněčnými organismy ve speciálních žlázách, tkáních, pleEvech • účel: predace nebo obrana daného organismu • specifické vlastnosE s výrazným dopadem na cílenou část bioty • zřídka chemická individua, směs látek
Přírodní toxiny • Mikrobiální toxiny • Toxické sloučeniny jedovatých hub (vláknité - produkující mykotoxiny, houby tvořící plodnici) • Rostlinné jedy • Živočišné jedy
Botulotoxin • Neurotoxin – produkt Cl. botulinum – Nejprostudovanější je botulotoxin A, který má největší specifickou toxicitu, způsobenou zvýšenou afinitou k nervové tkáni ( 1 µg krystalické formy představuje 200000 smrtelných dávek pro myš).
• Botulotoxiny jsou ničeny teplem, světlem, zářením a vysoce alkalickým prostředím.
– Resistence k teplu a RTG záření poměrně vysoká, Např. je ničí až 10 minutový var. – V kyselém prostředí (pod pH asi 5,5) produkce toxinu se zastavuje. Zato se tvoří byť omezeně při teplotách v běžných chladničkách tj. až do + 4°C.
Botulismus • Nejčastější formou botulismu je alimentární intoxikace botulotoxinem již vytvořeným v potravině, nejčastěji v domácích masových, rybích i zeleninových konzervách a v komerčně vyráběných tzv. polokonzervách včetně různých omáček. – Inkubační doba bývá 1-3 dny. – V ČR se vyskytují 3-4 prokázané případy ročně.
• Botulotoxin inhibuje uvolňování acetylcholinu → ochabnui dýchacích svalů → udušení • Specifická léčba klasického botulismu spočívá v opakovaném nitrosvalovém podávání trivalentního koňského IgG (proE typům A, B a E) ve velkých dávkách (50 000 j.) 2-3x denně do vymizení příznaků.
Staphylococus aureus • „zlatý stafylokok“ - známo 10 anEgenně odlišných typů, jsou termostabilní, zdrojem nákazy je člověk (nosič, 40 % lidí má v nosohltanu stafylokoka) – toxicita inhalací po 3-12 hodinách vzestup teploty, třesavka, bolesE hlavy a ve svalech, dušnost, po požii bolesE žaludku, nauzea, zvracení, průjem – interaguje s imunitním systémem, vyvolává tvorbu proElátek, většina pacientů se uzdraví do týdne
Tetanospasmin • Neurotoxin produkovaný vegetaEvní formou bakterie Clostridium tetani za anaerobních podmínek a způsobující tetanus. • Fáze onemocnění: – trismus – symetrická křeč žvýkacích a krčních svalů spolu se zvýšenou dráždivosi – risus sardonicus (sardonický úsměv) – křeč obličejového svalstva – opisthoton – křeč zádového svalstva, nastává obloukovité vypnui celého těla – zapojeny svaly šíje, břicha, nohou, ruce zaťaty v pěst, křečové stahy mohou způsobit zlomeniny dlouhých kosi nebo obratlů – záchvaty křečí může vyvolat hluk, světlo, manipulace s nemocným – kolísání krevního tlaku - hypertenze, hypotenze
Shigella dysenteriae • Původce bacilární úplavice, shigelózy (extrémně nakažlivá průjmová choroba ). • K přenosu tohoto průjmového onemocnění dochází buď požiim kontaminovaných potravin nebo vodou. • Shigelly vypouštějí do okolí toxiny, díky nimž snáze napadají hosEtelské buňky. – Největší komplikace způsobuje shiga toxin – má vlastnosE cytotoxinu, neurotoxinu a endotoxinu a vyvolává závažná onemocnění.
• Svíravé až křečovité bolesE břicha, vodnaté průjmy o velkém objemu, které se postupně zahušťují, a stolice pak obsahuje stopy hlenu a krve. • U kojenců a batolat nebezpečí vzniku hemolyEckouremického syndromu (HUS)
STEC – Shiga-like toxigenní Escherichia coli Enterohemorhagické E. coli (EHEC), označované • Mírná forma onemocnění též jako shiga-like toxigenní E. coli (STEC) či se projevuje jako koliEda, verotoxigenní E. coli (VTEC) zahrnující náhlé abdominální bolesE, vodnatý, později krvavý • Většina kmenů E. coli neškodné průjem a zvracení. • Některé kmeny však mohou způsobit • Postupně se závažná onemocnění vyvíjí hemorhagická koliEda, pro kterou je typická krvavě červená Zdroj infekce: stolice. • U 5 – 10 % pacientů (zejména u malých děi) se následně rozvíjí HUS charakterizovaný akutním selháním ledvin, hemolyEckou anémií a trombocytopénií.
JEDY SINIC (CYANOTOXINY) •
•
Sinice (cyanobakterie) je označení pro fotosynteEzující gramnegaEvní eubakterie o velikosE buněk většinou 1-10 mikrometrů Moderně dělíme cyanotoxiny na: – – – – – – – – – – –
neurotoxiny, paralyEcké toxiny, hepatotoxiny, Tumor PromoEng Factors (tyto sEmulují 2. a 3. fázi kancerogeneze), cytotoxiny, prymneotoxiny, embryotoxiny, dermatotoxiny, genotoxiny a mutageny, imunotoxiny a imunomodulátory, řasy a sinice jako alergeny.
• příklady toxinů: – anatoxin a, anatoxin a(s), anatoxin b , homoanatoxin, saxitoxin, neosaxitoxin, aphantoxin 1-5, gonyautoxin, tetrodotoxin, cylindrospermopsin, microcysEny, nodularin
• producenE: – Anabaena, Aphanizomenon, Oscillatoria, Trichodesmidium, Cylindrospermopsis, Lyngbya, Planktothrix, Nostoc, Gonyaulax, Alexandrium (cysty jsou 10× toxičtější než veg. buňky), benEcké obrněnky, Trichodesmium, Umezakia, MicrocysEs, Planktothrix, Anabaenopsis
Sladkovodní sinice produkují zejména anatoxin a aphanotoxin.
Toxin
Zdroj
skupina
LD50 µg/kg při inj. i.p. myš
botulin
Clostridium botulinum
bakterie
0,00003
tetan
Clostridium tetani
bakterie
0,0001
aphanotoxin
Aphanizomenon flosaquae
sinice
10
anatoxin -A
Anabaena flos-aquae
sinice
20
kobra
Naja naja
had
20
microcysEn LR
MicrocysEs aeruginosa
sinice
43
nodularin
Nodularia spumigena
sinice
50
kurare
Chondrodendron tomentosum
rostlina
500
strychnin
Strychnos nux-vomica
rostlina
2 000
Saxitoxin hzp://www.jyi.org/issue/saxitoxin-and-the-inducEon-of-paralyEc-shellfish-poisoning/ <2.12.2015>
• hlavní součást rodiny chemických neurotoxinů – nervově paralyEcký jed • LD50 0,01mg/kg ž.v. • blokátor Na kanálů (první toxin -zásadní vliv na poznání funkce Na a K kanálů a neurobiologie) – poruchy nervosvalové dráždivosE • hlavní toxická látka řas a sinic a vodních organismů, které svou toxicitu získávají druhotně, tj. Konzumací toxických řas a sinic, pro tyto organismy není saxitoxin jed, ale jejich svalovina se stává toxickou pro následné konzumenty – Např. Mořši plži, ústřice, obrněnky
Saxitoxin • Intoxikace konzumací kontaminované stravy, polknuim či nadechnuim vody při koupání v eutrofických vodách
– paralyzující otrava z korýšů (paraly2c shellfish poisoning - PSP)
• Inkubační doba: první symptomy pro člověka 30-200 min po požii
– V malých koncentracích – dermaEEdy, záněty očí, podráždění sliznic dýchacího ústrojí – V nadprahových koncentracích – mravenčení rtů, jazyka, okolí úst, svalová ochablost (poruchy motorické koordinace) – Smrt – zástava srdeční činnosE a dýchání
Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) • Vřeckovýtrusná houba vytvářející své podhoubí v semeníku trav, který proměňuje na tmavý tvrdý útvar sklerocium – námel (ergot, ze starofrancouského argot – kohoui ostruha) – přezimující stádium • Sklerocium obsahuje mj. 80 látek – námelových alkaloidů
– Konvulzivní ergoesmus – mírné závratě, pocit tlaku v čelní oblasE hlavy, únava, deprese, nauzea s/bez zvracení, bolesE v končeEnách a bederní oblasE, které mohou dělat poiže při chůzi. – Gangrenózní ergoesmus – stažení cév, svalové bolesE, střídavé pocity chladu a tepla. Při těžkém průběhu se objevuje nekróza, gangréna až ztráta končeEn.
Aflatoxiny • Nejčastější skupina mykotoxinů, produkovaných několika významnými druhy hub rodu Aspergillus - zejména se jedná o kmeny Aspergillus flavus a Aspergillus parasi2cus (4 látky – B1, B2, G1, G2, M1). • Přirozeně se vyskytující kontaminanty potravin. • Chemicky jsou stabilní, rozklad až při teplotách nad 250°C
– aflatoxin B1: nejsilnější známý přírodní karcinogen a nejúčinnější hepatokarcinogen, primárně posEhuje játra (jelikož játra jsou hlavním místem metabolismu aflatoxinů) – LD50 0,4-18 mg/kg v závislosE na živočišném druhu – aflatoxin B2: karcinogen (možný), genotoxický, nižšítoxické účinky než B1 – aflatoxin G1: jaterní a ledvinový karcinogen, genotoxický – aflatoxin G2: karcinogen (možný), genotoxický – aflatoxin M1: mutagenní, karcinogenní, genotoxický
Vliv aflatoxinů na potravní řetězec Dopad na produkci mléka a mléčných výrobků
Dopad na lidské zdraví
Houby s plodnicí Houby mohou způsobovat několik druhů otrav:
– Hepatonefrotoxický syndrom muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá , ucháč obecný) – Nefrotoxický syndrom (pavučinec plyšový) – Muskarinový syndrom (jedovaté strmělky a vláknice) – GastroenterodyspepEcký syndrom
• Žaludeční dyspepEcké syndromy (hřib satan, žampión zápašný, žampión perličkový • Žaludečně-střevní dyspepEcké syndromy (pestřec obecný, jedovaté holubinky a ryzce, závojenka olovová, závojenka vmáčklá, závojenka jarní, čirůvka tygrovaná ) • Střevní dyspepEcké syndromy (kuřátka sličná)
– Antabusový (disulfiranový) syndrom (hnojník inkoustový) – Halucinogenní syndrom (muchomůrka červená, muchomůrka tygrovaná, psilocybinové houby (lysohlávky, kropenatce) – Pseudootravy
muchomůrka červená - Amanita muscaria - účinná kyselina ibotenová a muskarin • Účinky přichází po ½ až 2 hod a trvají 4 - 6, někdy i 8 hod. Nejprve dojde k třasu a škubání sebou, poté k ztuhnui končeEn. Potom přichází dobrá nálada a pocit spokojenosE. Za chvíli nastávají halucinace a bláznivé chování. Účinky se mohou projevit také jako polospánek s barevnými vizemi, nebo zvýšenou akEvitou, euforií, pocitem lehkosE, pohyblivosE. muchomůrka zelená - Amanita phalloides - falotoxiny a amatoxiny - faloidin a amaniEn • Účinek na trávicí soustavu, poškození buněčných membrán, únik Ca a K. • Otrava po 12-24 hod, krvavé průjmy, zvracení, křeče břicha, po 3-5 dnech selhání jater, ledvin, slinivky, CNS a smrt.
Rostlinné jedy 8 skupin látek, které jsou nejčastějšími účinnými látkami jedovatých rostlin: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Alkaloidy Glykosidy Silice Terpeny Polyacetylované sloučeniny Proteiny a pepEdy Toxické aminokyseliny Rostlinné kyseliny
Alkaloidy Organické dusíkaté base, vyznačující se zpravidla silnými farmakologickými účinky • Většina alkaloidů jsou látky pevné, bezbarvé, bez zápachu, při vyšších teplotách a za obyčejného tlaku se obyčejně rozkládající. Jen málo alkaloidů jsou látky tekuté (koniin, nikoEn , spartein). • nalézají v různých orgánech rostlin
– U rostlin výtrusných a u hub se alkaloidy vyskytují zřídka (námel výjimka) – U rostlin nahosemenných alkaloidy zpravidla chybějí; u nich je znám pouze taxin (Taxus baccata) a efedrin (Ephedra sinica aj.) – Hojněji jsou alkaloidy zastoupeny u rostlin jednoděložných, především u zástupců čeledi Liliacea
Tropanové alkaloidy • Jsou typickými alkaloidy rostlin čeledi lilkovitých (Solanaceae).
– zahrnuje přes 3000 druhů a patří tak k největším rostlinným čeledím (př. blín černý, rulík zlomocný, durman) – Do této skupiny patří i známá návyková látka - alkaloid kokain získaný z jihoamerické rostliny rudodřevu koka (Erythroxylon coca)
• • • • •
atropin L-hyoscyamin skopolamin apoatropin belladonin
Atropin • Příznaky otravy: Suchost v krku až k chraptění (atropin tlumí sekreci slinných a potních žláz), zvýšený tep a teplota, kůže je suchá a zarudlá. Zornice jsou rozšířené a zvyšuje se nitrooční tlak. PosEžený je vzrušený a neklidný, má sklon k mluvení, časté změně polohy, procházkám. Při vyšších dávkách se objevuje závrať, dezorientace, někdy i agresivita. Otrávený má velmi pohyblivé a četné sluchové, zrakové a čichové halucinace. Následuje útlum a spavost, případně vyzvracení bobulí. • Hospodaření v těle: Atropin se vstřebává rychle sliznicemi, spojivkou pomalu. Hromadí se v ledvinách a játrech, kde je odbouráván. 30 – 50 % se vylučuje močí nezměněno do 24 hodin. Atropin proniká placentou (5 – 15 min. po podání), byl zjištěn i v mateřském mléce. • Účinek: Atropin inhibuje (potlačuje, utlumuje) acetylcholin. • dávka více než 50 mg u dospělého člověka koma a zástava dechu, kriEcké stavy už od 1 mg u citlivých osob
Atropa Belladonna L. – rulík zlomocný
Atropa Belladonna L. – rulík zlomocný Dlouhodobá otrava látkami obsaženými v rulíku se projevuje nechutenstvím, slábnuim a hubnuim, celý proces zakončí postupná respirační paralýza. Mohutně rozvětvená, vytrvalá bylina dorůstající výšky až 1,5 m. Listy jsou střídavé, vejčité, zúžené v krátký řapík, celokrajné a zašpičatělé, dlouhé asi 20 cm. Kvete od června do srpna. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Mají zvonkovitý kalich s korunou, s pěE zaokrouhlenými cípy, zevně hnědě fialovou a uvnitř šedožlutou. Plodem je lesklá, kulovitá bobule velikosi asi 2 cm, černé barvy s fialovou dužninou, dozrávající v srpnu až září.
durman obecný - Datura stramonium L. čeleď: lilkovité – Solanaceae lidově: panenská okurka Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Kvete v VI až IX. Stanoviště: Komposty, okraje polí, hnojiště, staré zahrady, rumiště, kraje komunikací, okolí vesnic, náspy, skládky, preferuje půdy výživné, dusíkaté, kypré. Rozšíření: V ČR roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblasi (max. 800 m.n.m., obvykle však jen asi do 450 m.n.m.).
Blín černý – Hyosciamus Niger L. čeleď: lilkovité – Solanaceae
Účinnými látkami jsou jedovaté tropanové alkaloidy L-hyoscyamin (přechází již při sušení v racemický D,Latropin) a skopolamin v poměru 1:1,2.
Kulčiba dávivá (Strychnos Nux-vomica L.) keř z Asie nebo Afriky. Plody jsou velké kulaté bobule s tuhým, šedě žlutým oplodím. V rosolovité dužnině jsou 2 až 4 okrouhlá zploštělá semena, která slouží jako surovina pro izolaci alkaloidů. Semena obsahují indolové alkaloidy - strychnin (1%) a brucin (1,5%). Extraktu se používá pro zvýšení chuE k jídlu a k posílení svalstva. Strychnin dráždí CNS, zejména nervy páteřní míchy, zvyšuje napěi svalstva, povzbuzuje dýchání a krevní oběh, též proejed při otravách hypnoeky. Nejmenší smrtelná dávkou strychninu činí 30 mg, dávkou zaručeně toxickou je 200 mg strychninu . Otrava strychninem probíhá ve dvou stádiích. 1. během minut neklid, svalová ztuhlost obličejových a šíjových svalů, zvýšená citlivost na zrakové, sluchové a čichové podněty. 2. stádium křečového záchvatu. Tělo strne, svaly jsou v křeči. Během křečí se zastaví dech, stoupá krevní tlak. Utrpení během takového záchvatu je nesnesitelné. Záchvat trvá asi 1 až 2 minuty, přičemž po záchvatu se dotyčný opět vrací do prvního stádia. Střídání prvního a druhého stadia. Smrt nastává zpravidla v záchvatu udušením nebo obrnou dýchacího strychnin středu či obrnou srdečního svalu.
Ricinus communis L. skočec obecný čeleď: Euphorbiaceae Původem ze Střední Ameriky, kde dosahuje stromovitých rozměrů. U nás jednoletá statná bylina s velkými střídavými dlanitě dělenými řapíkatými listy. Květy jsou v koncových latách, jednopohlavné, samčí v dolní čásE, samičí v horní čásE. Plod je ostnitá trojpouzdrá tobolka, uzavírající v každém pouzdru jedno velké semeno se skvrnitým tvrdým osemením a olejnatým endospermem. Jedovatá jsou semena. Obsahují kolem 45-55 % oleje, až 25 % proteinů, mezi nimi i toxický lekEn, ricin a nízkomolekulární glykoproteiny s alergizující akEvitou, alkaloid ricinin atd.
Způsobuje prudké gastroenteriEdy, poškození jater, ledvin a sleziny. Ze semen se pro farmaceuEcké účely lisuje olej. Smrtelná dávka pro dospělého člověka 15-20 semen, pro dítě asi 5 semen.
Digitalis Purpurea L. - náprstník červený, čeleď: Scrophulariaceae Nejvíce v listech jsou obsaženy kardenolidní glykosidy – purpureaglykosid, digitoxin, gitoxin atd., dále saponiny (např. digitonin). Při požii toxického množství náprstníku se objevuje podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obižné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty modře, červeně, žlutě nebo zeleně nebo mžitky před očima), halucinace, hučení v uších, bolesE hlavy, závratě, vznětlivost, nakonec se zrychluje a slábne puls, smrt nastává ochrnuim a zástavou srdce.
Patří mezi základní srdeční léky. Hlavní indikací je chronická srdeční nedostatečnost, tachykardické arytmie a extrasystoly přední komory srdeční. V léčebných dávkách zvyšuje tonus srdce, takže smrštění srdce se stává mohutnější a úplnější, čímž se upravuje krevní oběh a zvyšuje se i vylučování moči z těla.
Oměj (Aconitum) patří mezi pryskyřníkovité a skupina zahrnuje asi 200 druhů (např. oměj pestrý – Aconitum variegatum L., oměj šalamounek – Aconitum napellus L.). Obsahuje diterpenoidní alkaloidy (např. akonien) a dále isochinolinový alkaloid magnoflorin a kyselinu akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy zejména v listech a v hlízách (okolo 0,5%).
Bolehlav plamatý (Conium maculatum L.)
všivec, svinská veš, matonoha Účinnou látkou jsou alkaloidy, z nichž je to převážně silně těkavý koniin. Z celé rostliny jsou nejjedovatější plody. Účinkem se koniin podobá nikoEnu a také tropickému jedu kurare, který znecitlivuje nervstvo. Při otravě bolehlavem pociťuje posEžený nejprve chlad a brněnív končeEnách, které se stávají postupně bezvládné.
Živočišné jedy • chycení a trávení potravy • obrana proE agresorům Otravy způsobené jedy živočichů v našich podmínkách nejsou tak časté - většinou hadi (zmije ve volné přírodě), včely, vosy, čmeláci, mravenci, popřípadě bodavý hmyz, nevylučují se otravy některými obojživelníky jako jsou ropuchy, mloci nebo čolci. • Prvoci – protozoa • Láčkovci – coelenterata • Ostnokožci – echinodermata • Měkkýši – mollusca • Blanokřídlý hmyz – hymenoptera • Škorpióni – scorpionidea • Pavouci – araneidea • Ryby – osteichtyes • Obojživelníci – amphibia • Hadi - ophidia
jedy blanokřídlého hmyzu (hymenoptera) nejčastějšími jedovatými živočichy včely (čeleď Apoidea), vosy (Vespidea) a sršni (Vespa) • včelí jed - základní součási je melitn, skládající se z 26 aminokyselin; – porušuje strukturu membrán, rozrušením žírných buněk uvolňuje histamin, z desEček serotonin, způsobuje hemolýzu (dříve se označoval jako hemolysin), tento polypepEd navozuje typickou zánětlivou reakci
Jedy škorpionů (scorpionidea) • jed obsahuje pepEdy převážně s neurotoxickým účinkem, dalšími složkami jsou: fosfolipáza A, hyaluronidáza, acetylcholinesteráza, aminokyseliny, histamin, serotonin, koaguláza, anEkoaguláza, proteázy a další • lokální a celkové příznaky bodnui širem mohou být nevýrazné anebo naopak velmi silné - rozvoj intoxikace nastoupí do 5 - 30minut.
Jedy ryb (osteichthyes) • tetrodotoxin je termostabilni neurotoxin nebílkovinné povahy, produkován některými obrněnkami, které jsou potravou ryb • koncentruje se v ovariích, méně v ledvinách a střevech východoasijské ryby Fugu (tetrodon, "pufferfish") • LD50 po intraperitoneální podání myši se pohybuje kolem 10 g/kg mortalita při intoxikacích touto rybou dosahuje 60 % • ztráta citlivosE na rtech, jazyku, zvracení, slabost – nastupují poměrně rychle, za 5 - 30 minut po požii závadného masa, blokáda vazomotorických nervů společně s paralýzou hladké svaloviny cév se projevuje hypotenzí • smrt nastává v důsledku paralýzy respiračních svalů !Specifická terapie neexistuje!
Jedy obojživelníků (amphibia) • Žáby čeledi Ropuchovitých (Bufonidae):
– ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha krátkonohá (Bufo calamita)
• bufotoxiny a bufogeniny - zvýšení krevního tlaku,
– bufotenin vyvolává poruchy koordinace jako je pohyb v kruhu, ataxie, závratě;
• jihoamerická žába Phyllobates aurotenia, jejíž kožní žlázy obsahují steroidní alkaloid batrachotoxin - letální dávka po subkutaní aplikaci u myší se pohybuje kolem 100 ng, letální dávka pro člověka se odhaduje na méně než 200 g – neurotoxin, účinky na srdce (arytmie až srdeční zástava)
Jedy hadů (ophidia) • z více než 3500 druhů hadů je přibližně 375 považováno za nebezpečné pro člověka • jedovai hadi jsou rozšířeni po celém světě, avšak existují i oblasE - především ostrovy, kde se vůbec nevyskytují (Irsko, Nový Zéland, Madagaskar) • neurotoxiny • kardiotoxiny • vasoakEvní -cirkulační toxiny • hemolysiny • složky ovlivňující srážení krve
• čeleď Colubridae (kobry, mamby) - paralýza končeEn, laryngu, dýchacích svalů (podobná jako po podání d- tubokurarinu), která může bez včasného ošetření končit smri, vědomí bývá i v terminálním stadiu zachované • čeleď Crotalidae (chřestýši) - výrazná lokální reakce s těžkými hemoragiemi až nekrózami (dochází až k obnažení dlouhých kosi na končeEnách • čeleď Viperidae (zmijovii) - pouze k lokální reakce, tlaková bolest, otok (způsoben paralýzou lymfatyckých cév), při větší reakci může nastat bolest regionálních mízních uzlin
Zdroje •
• • • • • • • •
Lékařská mikrobiologie - bakteriologie, virologie, parazitologie; autorský kolekEv (editor obecné bakteriologie Prof. MUDr. Jiří Schindler, DrSc., editoři speciální bakteriologie Doc. MUDr. Marek Bednář a Doc. MUDr. Andrej Souček, CSc.); Marvil 1996 Speciální veterinární mikrobiologie; Doc. MVDr. FranEšek Vařejka, CSc., MVDr. Ing. Oldřich Mráz, CSc., Doc. MVDr. Jiří Smola, CSc.; SZN 1989 Mikromycety a mykotoxiny - vliv na zdraví člověka a živých organismů učební text zkomponovaný pro přednášku Ekotoxikologické aspekty biotoxinů 2001 od MVDr. Vladimíra Ostrého, CSc. Jedovaté houby článek od Prof. RNDr. Luďka Jahodáře, CSc. vydaný v SoluEu1998 Ochrana zdraví občanů v domácnostech: plísně a mykotoxiny v potravinách článek z časopisu Výživa a potraviny, 6/1998 (s. 162-164.) od MVDr. Vladimíra Ostrého, CSc. Základy toxikologie pro farmaceuty; PharmDr. Marie Vopršalová, CSc., doc. RNDr. Pavla Žáčková, CSc.; Karolinum 2000. hzp://www.biotox.cz/toxikon/c_jedy/index.php <2.12.2015> Linhart, I.; TOXIKOLOGIE Interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Praha, 2012; kapitola 10.4, pp 307-321. Klusoň, P.; Jedová stopa. ACADEMIA: Praha 2015.
