Pinguicula esseriana fotografie k článku na straně 3 Marek Svítek

Pinguicula esseriana portrét rostliny I

fotografie k článku na straně 3 © Marek Svítek

Pinguicula esseriana - květ

Pinguicula esseriana - celkový pohled

Pinguicula esseriana - růžice

Pinguicula esseriana - detailní pohled na růžici mladé rostliny Foto © Michal Rubeš

II

Trifid 2006 / 1

http://www.darwiniana.cz

Brocchinia reducta fotografie k článku na straně 4-5 © Richard Pichl

portrét rostliny II nahoře zleva - B. reducta - celkový pohled s vyrůstajícím květenstvím, listy rozestřeny do stran díky nižší intenzitě osvětlení B. reducta - celkový pohled (Foto © Mirek Srba) Detail listu B. reducta se souběžnou žilnatinou

Květ B. reducta

Pohled do růžice B. reducta s kořistí a vznikajícím květenstvím

Vyvíjející se květenství B. reducta


Trifid 2006 / 1

III

jak snadno pěstovat...

Jak snadno pěstovat ... láčkovice (Cephalotus follicularis) fotografie k článku na straně 8 © Lubomír Daněk

Smutnice (Sciara) škůdci a nemoci

fotografie k článku na straně 6

Dospělý jedinec smutnice foto © Václav Lenk

IV

Larva smutnice foto © Václav Lenk

Lepivý štítek lákající dospělce smutnice foto © Michal Rubeš

Trifid 2006 / 1


Vážení kolegové, milovníci masožravek, Jaro, ač to tak venku ještě moc nevypadá, právě začíná. Naše kytičky, přestože jsou pod zářivkami, si určitě všimly, že je za okny večer mnohem déle světlo a také ráno se lépe vstává, když není tma tmoucí. Pro nás to znamená celkem hodně práce, toto období se celé točí kolem kytiček. Je potřeba všechno přesadit a opečovat, aby se po zimě začaly snažit vypadat trochu k světu. Přesazený je také Trifid, čehož jste si již zcela jistě všimli. Novým šéfredaktorem se stal Richard Pichl (převzal po Zdeňkovi Žáčkovi, toho času na odpočinku) občas nevděčnou úlohu nahaněče článků a uspořádávače. Hlavní designér „D“ Michal Kouba zase vytvořil podobu obalu pro letošní rok. Do značné míry jsme se drželi výsledků z dotazníku, jak jste spokojeni s podobou Trifida, takže i vnitřní obsah se přizpůsobil tomu, o čem byste nejraději četli. Webové stránky společnosti, které se pozvolna stávají hlavním komunikačním uzlem a mediálním kanálem (jak jinak, když v dnešní době internet mnohdy úspěšně konkuruje i televizi či rozhlasu) nezůstaly nijak pozadu. Co se zajímavého probíralo na fóru vám opět shrnul Patrik Hudec v pravidelné svodce. Další nemalá změna je zpřístupnění elektronické podoby některých článků z Tr i fi d a r e g i s t r o v a n ý m č l e n ů m společnosti. Je to první pokus o realizaci myšlenky (a teď vás nechám kouknout pod pokličku), že by měl časem vzniknout eTrifid (elektronický Trifid), v němž by byly články z papírové verze (jen pro registrované), ale zůstala by v něm i část přístupná, reportážní a všelidová (dnešní Chramst!). Jinak pro letošní rok máme naplánována obvyklá dvě setkání všech členů (valná hromada), přičemž první se snažíme uspořádat mimo Prahu (nejlépe na Moravě) a druhé bude v Praze v rámci tradiční (myslím, že už si to můžu troufnout takto označit) podzimní výstavy. Ta se letos bude konat týden (ale přes dva víkendy od 8. do 17. září). Letos bude samozřejmě menší, než loňská EEE, ale zcela určitě neméně zajímavá. I pro výstavu se chystají jisté inovace, mimojiné i určité finanční zvýhodnění vystavovatelů, což bude oproti dvěma minulým asi nejvýraznější posun. http://www.darwiniana.cz

S mnohými z vás se možná potkáme na některé z dalších „Spanilých jízd“ – tedy výletů po zemích českých i moravských za krásou přírodních výskytišť masožravých kytiček. Zůstáváme nadále otevřeni všem vašim připomínkám, nápadům i kritikám,

abyste si všichni našli to pravé, co vám můžeme nabídnout. V nastávající sezóně všem přeji hodně slunce a málo škůdců! Vaše JANA RUBEŠOVÁ DARWINIANA

PREZIDENTKA SPOLEČNOSTI

2

Masožravé rostliny. A které to vlastně jsou?

3

Pinguicula esseriana B. Kirchner

4

Brocchinia reducta Baker

6

Smutnice (Sciara)

8

Jak snadno pěstovat ...láčkovice (Cephalotus)

9

Zprávy z „Malé Roraimy“ a z ostatních fytonik na zahradě i doma Díl V. - Jak mi poprvé kvetla orchidea

10 Fotosyntetické aspekty rastu mäsožravých rastlín III. Fotosyntéza mäsožravých rastlín rodu Nepenthes 16 Dichotomický klíč rodu Drosera 19 Rosnolist lusitánský 20 Bambus 21 Reakcie ekologických skupín mäsožravých rastlín na biologické a chemické faktory kultivácie in vitro 26 Anglicko-český botanický pomocník Trifid 2006 / 1

1

Masožravé rostliny. A které to vlastně jsou? MICHAL RUBEŠ

Když se řekne kaktusář, představím si člověka, který pěstuje rostliny z čeledi Cactaceae. Vidím-li orchidejáře, vím, že pěstuje kytky z čeledi Orchideaceae. Horší to už mají skalničkáři, jelikož čeleď „Silexeaceae“ neexistuje. Skalničky jsou tedy ty kytky, které rostou na skalách a na horách. A když potkám masožravkáře? Je to jasné, pěstuje kytky, které žerou maso! Ale ono to není tak jednoduché. Opravdu masožravky žerou maso? Někdy se jim říká (hnusně a nepravdivě) hmyzožravky. Jistě se mnou budete souhlasit, že býložravec žere býlí, masožravec to ostatní. Prvoci, hmyz a králíci, tedy to ostatní, ti jsou maso. Hmyz už jsem také jedl a přísahám, že má chutí blíže k masu než k trávě. Zkusme si přesně nadefinovat, jaké podmínky musí splňovat rostlina, abychom ji mohli prohlásit za masožravou. Jen pěstováním takové rostliny se pak totiž můžeme považovat za hrdé, pravé a nefalšované pěstitele masožravých rostlin.

u špirlic, ale třeba i u genlisejí. Rosnatky a tučnice také čekají na to, co se na ně přilepí. Všechny pasivně lákají potravu do pasivních pastí. Prostě nuda.

Striktní definice může být: Rostlina aktivně chytá živočichy, které stráví pomocí trávicích enzymů a přímo tak vstřebává živiny z kořisti, bez které by jinak rostlina nepřežila – zahynula by hlady. Takové definici vyhovují například některé vodní bublinatky. Když se nenakrmí, tak strádají až se úplně ustrádají. Co třeba taková mucholapka, která je právem považována za královnu masožravek? Bez kořisti bez problémů přežije. Jen si občas masitým soustem přilepší.

Takže další pokus: Záměrně chytá živočichy, ze kterých čerpá živiny. No to je lepší. Tahle definice pokrývá snad už všechny známé masožravky. Bohužel však nejen ty. Záměrně chytá hmyz na lepidlo i třeba tabák anebo r a j č e . C o t ř e b a s m o l n i č k a ? Ta s e brání lepivým proužkem na květním stvolu. My o nich tvrdíme, že se tak brání škůdcům. Přilepí je a hmyz se nedostane ke šťavnatým listům. Třeba to tak opravdu je, ale když se hmyz po čase rozloží, rostlina ho listem vstřebá. Zase tu máme známé hnojení na list. A co rostliny, které obsahují insekticidy? Otráví brouka, ten spadne pod rostlinu, rozloží se. Že bychom měli masožravý bavlník, česnek nebo vratič? Tedy rostliny, které obsahují insekticidy a dokáží hmyz zlikvidovat. Ten pak opět přispěje ke zkvalitnění půdy poblíž rostliny - traviče. Můžeme se začít vozit na slovíčku „záměrně“, ale ruku na srdce, kde máte jistotu, že to opravdu dělají záměrně? Která z výhod lepivosti rostliny

No dobrá, budeme muset definici trochu poopravit. Co takhle: Rostlina aktivně chytá živočichy, které stráví pomocí trávicích enzymů a přímo tak vstřebává živiny z kořisti. To u ž j e l e p š í , n a š e k r á l o v n a mucholapka se stala masožravou královnou. Ale pozor, třeba láčkovky nechytají aktivně. Jen nechají vyrůst láčku a co do ní spadne, to tam je. Tomu se nedá říci aktivní lov! Žádné klapání čelistí nebo syčení měchýřků. Totéž platí

2

Definici musíme zase upravit: Rostlina záměrně chytá živočichy, které stráví pomocí trávicích enzymů a přímo tak vstřebává živiny z kořisti. Te ď u ž j s m e p o k r y l i c e l o u řadu uznávaných masožravek. Ale co darlingtonie? Drtivá většina masožravkářů nepochybuje o její masožravosti. Ale trávicí enzymy u ní nebyly uspokojivě prokázány. Nedokáže tedy přímo vstřebávat ulovenou kořist. A že loví záměrně, o tom není pochyb. Uzavřené láčky s jednosměrným otvorem. Fenestrovaná hlavice, aby se hmyz nebál. Chycená kořist se ale v láčce rozloží běžným způsobem a dochází vlastně k hnojení na list. Tedy hnojivožravka? A co na tuto definici řekne třeba chejlava - hovnožravka? Ta se brání: „Nepoužívejte tak silný termín, já jsem druhotně masožravá!“.

Trifid 2006 / 1

převažuje? Zachování celistvosti likvidací možného škůdce, nebo vytáhutí živin z rozloženého těla? A má vůbec význam zabývat se tím, která z těchto možností je převažující? Vždyť ve druhé definici jsme se zbavili podmínky nutnosti krmení. Stačí tedy, aby rostlina přijmula jen trochu živin z kořisti a už ji můžeme považovat za masožravou. Je nutné považovat kořist za záměrnou? A když ano, kde je ta hranice záměrnosti? Obávám se, že tu jedinou správnou definici masožravosti rostlin určitě nenajdeme. Alespoň ne takovou, do které by se vešly všechny „uznávané“ masožravky a žádné jiné „obyčejné“ rostliny, nad kterými mnoho chovatelů masožravek (ano, já masožravky chovám, nepěstuji) ohrnuje nos. Tento stav si botanici dávno uvědomují, a tak zkoušejí zavést pojmy jako „primární“ nebo „sekundární“ masožravost. Sám jsem tomu kdysi také věřil. Ale jaká je definice těchto pojmů? A co když zavedu také „terciální“ masožravost? Jistě by se na to definice našla: Rostlina, která dokáže využít živiny z masa. To jsme si pomohli. Jak naložíme s velkým množstvím láčkovek, které mají spodní láčky uzpůsobené do detailu na chytání lezoucího hmyzu a horní jsou jen otevřené konve? Copak je asi jejich nejvýznamnější kořistí? Ano, kam se na ně hrabe chejlava, tihle „loví“ ve velkém. Nechme to koňovi, ten má větší hlavu. Pokud si o nějaké kytce myslíme, že je masožravka, přesvědčivý důkaz její masožravosti si jistě najdeme. A co když to není „všeobecně uznávaná“ masožravka? Pak je to přeci jiná botanická kuriozita a tu pěstovat můžeme! Nezapomeňte: Darwinaina – společnost pěstitelů masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit. □


Pinguicula esseriana B. Kirchner (s barevnou přílohou na straně II)

portrét rostliny I

MAREK SVÍTEK Pinguicula esseriana B. Kirchner Synonyma: P. lanii (A.D.Bell)

krátkých stopkách (7–10 cm dlouhých). Koruna má světle fialovou barvu, Tato tučnice byla popsána B. Kirchnerem která je směrem do nitra roku 1981. Pinguicula esseriana pochází květu ještě světlejší. Květ z mexického státu San Luis Potosi, patří mezi tučnicemi spíše kde se vyskytuje v blízkosti známého k m e n š í m , v p r ů m ě r u kaktusářského naleziště El Huizache. dosahuje cca 1,5 cm. Světle P. esseriana se nachází v nadmořské z e l e n á t r u b k a k o r u n y v ý š c e 1 5 0 0 m v p o h o ř í S i e r r a měří pouhých 0,5–0,7 cm. Salamanca. Roste na mechem pokrytých Podobné zbarvení má také v l h k ý c h s t ě n á c h , d á v á p ř e d n o s t ostruha dlouhá 1,5 cm. osluněným stanovištím. Koruna květu se skládá P. esseriana patří do skupiny tučnic z pěti laloků. Horní dva jsou stejně s dvojtvarými růžicemi. Růžice pevně velké. Spodní tři utvářejí spodní pysk, uchycují k podkladu četné bílé a jemné přičemž střední lalok má větší velikost kořeny. Dospělé letní růžice se skládají než boční. Při čelním pohledu je dobře z 20-30 listů a dosahují v průměru 2,5–4 patrný přední lalok blizny, který vytváří cm. Zimní růžice jsou složeny z 50–60 nápadnou tmavou skvrnu v ústí trubky drobných listů sukulentního charakteru koruny květu, kde také bývá přítomno a přibližně poloviční velikosti. Letní jemné ochlupení. masožravé listy jsou širší, slabší s lehce P. esseriana prosperuje i v bytech podvinutým okrajem. Na koncích jsou s ú s t ř e d n í m v y t á p ě n í m . Vy ž a d u j e zaoblené až kruhovité. Zimní listy jsou světlé stanoviště, v létě snáší dobře tmavší, drobnější, silnější, mají menší plné oslunění. Vzhledem k malým počet žlázek a okraj nemají stočený. rozměrům růžice postačí nádoba o Letní listy mají světlezelenou barvu, průměru 10–12 cm. Jako pěstební která je významným rozlišovacím substrát můžeme použít směs rašeliny znakem od velmi podobné P. ehlersiae, s perlitem nebo hrubším pískem 1:1 narozdíl od níž se ani při vynikajícím až 2:1. Jiní pěstitelé doporučují čistě o s v ě t l e n í n e z b a r v u j í d o č e r v e n a . minerální substrát, např. Partrat používá P. ehlersiae má mimoto listy spíše směs: 2 díly perlitu, 2 vermikulitu, 1 díl trojúhelníkovitého tvaru. Oba dva drobnozrnného písku (pro akvária), 1 díl druhy se pak dobře rozliší v době jemného bílého písku, 1 díl pouzzolanu kvetení, protože spodní a horní pysk (sopečná láva), 1 díl akvalitu (v našich u P. esseriana svírají úhel 70–80 °, podmínkách lze nahradit keramzitem či zatímco P. ehlersiae má květy ploché. podle Partrata i pouzzolanem). V tomto P. esseriana patří k bohatě kvetoucím substrátu sice roste rostlina pomaleji, druhům. Třebaže hlavním obdobím ale vytváří silnější kořenový systém. kvetení je brzké jaro, květní stvoly Složení substrátu není až tolik důležité, vyrůstají po celý rok. Neopylený květ musí však být propustný a vzdušný. vydrží rozvinutý déle než týden. P. esseriana dobře roste i na travertinu. Květy vyrůstají na poměrně V letní růstové sezóně je nutná pravidelná zálivka, nádoby mohou stát ve vrstvě vody. Taxonomické zařazení Podobně jako u jiných mexických tučnic, i u této Říše Plantae je vhodné nechat několikrát Oddělení Magnoliophyta za sezónu substrát mírně Třída Magnoliopsida proschnout. Rostliny prosperují Řád Lamiales na okenním parapetu i na Čeleď Lentibulariaceae venkovních stanovištích. Rod Pinguicula Ve skleníku bychom je měli Druh Pinguicula esseriana umístit na dobře větrané http://www.darwiniana.cz

Trifid 2006 / 1

místo. Zálivku ukončujeme v říjnu, kdy se zpravidla začínají objevovat první nemasožravé listy. V zimním období udržujeme substrát vyschlý, vhodná je nižší teplota a vyšší vzdušná vlhkost. Nejsou však nezbytnou podmínkou pro úspěšné přezimování tohoto druhu. Partrat doporučuje vlhkost 80 %, já však bez problémů zimuji tučnice na okenním parapetu, kde je sotva 50 % i při občasném mlžení. A teploty se pohybují přibližně v rozmezí 15–18 °C. V letním období vyhovují této tučnici naše běžné teploty, rostlinám prospívá pokles noční teploty. V zimním období by teploty neměly klesnout pod bod mrazu. P. esseriana údajně přežije krátkodobý pokles až na -4 °C, pro úspěšné zimování však postačí teploty přibližně 5–15 °C. První květní pupeny objevují již na začátku jara (v březnu nebo dubnu) ještě u zimních růžic. V tomto období je nutné zahájit zálivku, jinak květní pupeny většinou zaschnou. Další květy se pak nepravidelně objevují z letní růžice. P. esseriana má tendenci kvést po celé letní období. P. e s s e r i a n a s e s n a d n o rozmnožuje prostřednictvím drobných nemasožravých listů, které oddělíme od zimní růžice. Vhodné období je na začátku jara. S listovou růžicí zacházíme opatrně, protože je poměrně citlivá na manipulaci a při neopatrném zacházení se snadno rozpadá na jednotlivé lístky. Rozmnožovat lze i řízky z letní růžice. V úvahu sice připadá i výsev semen, avšak opylování tohoto druhu je obtížné, protože většina pěstovaných rostlin zřejmě pochází ze stejného klonu. □

3

Brocchinia reducta Baker portrét rostliny II

(s barevnou přílohou na straně III)

RICHARD PICHL

B ro c c h i n i a re d u c t a p a t ř í s p o l u s Catopsis berteroniana mezi masožravé zástupce čeledi B ro m e l i a c a e ( b r o m é l i o v i t é ) , u kterých byla masožravost prokázána na základě pokusů. Kromě těchto dvou se předpokládá masožravost (dosud neprokázaná) ještě u d r u h ů B ro c c h i n i a h e c h t i o i d e s a Brocchinia tatei. Rod Brocchinia získal své jméno v roce 1830 (J.H. Schultes) na počest italského přírodovědce G. Brocchia. Vlastní Brocchinia reducta byla objevena v roce 1881 (Kaieteur Savanna, Guyana) a v roce 1882 ji popsal jako nový druh britský botanik John Gilbert Baker (1834-1920) v p u b l i k a c i „ B ro c c h i n i a re d u c t a : B a k e r ( 1 8 8 2 ) J o u r n a l o f B o t a n y, British and Foreign 20: 331.” Brocchinia reducta se vyskytuje v oblasti Guyanské vysočiny n a p o m e z í Ve n e z u e l y a G u y a n y v nadmořské výšce 500 až 2900 m n. m. [1]. Často roste v hustých koloniích v savanách, v půdách velmi c h u d ý c h n a ž i v i n y, t v o ř e n ý c h především kyselými písky a rašelinou. Spolu s ní sdílí toto prostředí další masožravé rostliny ( D ro s e r a , U t r i c u l a r i a , G e n l i s e a a Heliamphora heterodoxa). Součástí savan jsou také porosty nízkých stromů a křovin, například Bonnetia roraimae (čel. Bonnetiaceae), Weinmannia crenata, W. venezuelensis (čel. Cunoniaceae blízká čel. Saxifragaceae), Ilex retusa a jiných. Časté jsou zde i

keřovitě až stromkovitě rostoucí broméliovité rostliny z rodů Connellia, Navia a Brocchinia (B. hechtioides a B. tatei) a stromovité kapradiny rodů Cyathea a Alsophila [2]. Kromě savan se Brocchinia reducta vyskytuje také spolu s heliamforami na náhorních plošinách tepuis, kde roste na uvolněných písčitých nebo rašelinných vrstvách a někdy dokonce zakořeňuje i ve vlastním listovém detritu na holé skále [3]. V oblasti stolových hor vládne během celého roku velmi vlhké klima podporované mnoha bouřemi vznikajícími nad Amazonskými pralesy a přinášejícími přívalové d e š t ě d o t é t o o b l a s t i . Te p l o t a s e během dne prudce mění (od 10 °C do 30 °C) v závislosti na vývoji oblačnosti. Roční průměrná teplota se na vrcholech stolových hor pohybuje kolem 14 °C, v nížeji položených savanách (Gran Sabana) kolem 22 °C. Brocchinia reducta je terestrická oddenkatá rostlina dorůstající výšky 20 až 50 cm. Úzké, světle žlutozelené listy jazykovitého tvaru se souběžnou žilnatinou (typický znak jednoděložných rostlin) dosahují délky až 35 cm a vytváří listovou růžici cylindrického tvaru složenou v průměru ze 4 až 8 listů (rostoucích z báze). Báze růžice obsahuje „nádržku“ vysoce kyselé tekutiny o pH 2,8–3,0 [1]. Během jara a léta rostlina vytváří až 60 cm Taxonomické zařazení vysoká latnatá květenství s větším počtem asi 5 mm Říše Plantae velkých, nepravidelně se Oddělení Magnoliophyta otevírajících bílých kvítků Třída Liliopsida [5]. Květ je trubkovitě Řád Poales prodloužený a svojí Čeleď Bromeliaceae stavbou se nijak neodlišuje Rod Brocchinia od květů jiných bromélií. Druh Brocchinia reducta Listy okolo „nádržky“

4

Trifid 2006 / 1

jsou pokryty volnými voskovými šupinkami, které jsou vysoce reflexivní pro UV záření a zároveň brání hmyzu v úniku (detenční zóna) [1]. Hmyz, vábený vizuálně (odražené UV záření) a vůní uvolňovanou z nitra růžice, sklouzává po listech stále níže a končí svůj život utonutím v „nádržce“. Kořist není ve skutečnosti v nádržce trávena rostlinou, ale je rozkládána bakteriemi a nižšími houbami. Rostlina absorbuje živiny relativně rychle pomocí mikroskopických žlázek, které jsou součástí pokožky listu. Kořistí se stává především hmyz, zvláště zástupci řádů Diptera (dvoukřídlí) a Hymenoptera (blanokřídlí). Vy s k y t u j í s e n á m i t k y , ž e B. reducta není vlastně masožravá ve smyslu ostatních masožravých rostlin, protože nemá žádné trávicí žlázky produkující trávicí e n z y m y ( h y d r o l á z y, p e r o x i d á z a ) . Av š a k B . r e d u c t a s p l ň u j e d v ě základní podmínky, aby mohla být klasifikována jako masožravá: A d a p t o v a l a s e n a a k t i v n í l o v. Vy u ž í v á o d r a ž e n é U V z á ř e n í k lákání kořisti, stejně jako jiné rostliny lákají hmyz na květ pomocí odraženého UV záření [4], a využívá také vábící vůni podobnou té, kterou produkují heliamfory rostoucí na s t e j n ý c h s t a n o v i š t í c h . Ta t o v ů n ě hraje významnou roli v lákání hmyzu, zvláště mravenců, které je možné najít v pastech (nádržkách) http://www.darwiniana.cz

ve velkém počtu. Je schopna absorbovat živiny (získané rozkladem hmyzích těl bakteriemi a houbami) vlastním povrchem listů a tyto živiny využívat. Pěstování je relativně snadné. Rostlina vyžaduje maximální možnou intenzitu světla (heliofyt). Není-li intenzita světla dostatečná, listy zezelenají a rozestřou se do stran. V kultuře tato rostlina přežije nižší osvětlení, ale její celkový habitus (vzhled) bude odlišný od jedinců z přírody. Bez přihnojování roste B. reducta velmi pomalu [7]. Dlouhodobě není vhodné vystavovat rostliny vysokým teplotám (hlavně v létě). V zimě rostlina preferuje teploty mezi 10–18 °C (snáší teploty i okolo 5–10 °C [5]), v létě toleruje teploty mezi 20–35 °C.

Rostliny je možné pěstovat ve stále vlhké směsi rašeliny s pískem, perlitem nebo štěrkem v poměru 2–1:1 [5], v rašelině s pískem v poměru 5:1 [6], v substrátu pro láčkovky [7] nebo ve směsi rašeliny, písku a perlitu v poměru 7:2:1. Zálivku lze provádět buď d o p o d m i s k y, n e b o l i t í m v ě t š í h o množství vody (nejlépe dešťové) do listové růžice tak, aby došlo ke zvlhčení substrátu přebytečnou vodou vytékající z nádržky uvnitř růžice. Pěstované rostliny vyžadují vysokou vlhkost vzduchu a prospívá jim časté mlžení, kterým se také doplňuje tekutina v „nádržkách“. B . re d u c t a m ů ž e b ý t p ě s t o v á n a i volně v bytě za předpokladu, že bude rosena a budeme udržovat vodu v centru listové růžice. Tu t o b r o m é l i i p ě s t u j i v e v y š š í

vitríně, kde se teploty přes léto pohybuji od 18 do 35 °C, v zimě v rozmezí 13–22 °C. Relativní vlhkost je udržována mezi 80–100 %. Osvětlení zajišťuji dvěma zářivkami (36 W, Daylight). Rozmnožování této rostliny můžeme provádět semeny nebo vegetativně pomocí odnoží. Ve g e t a t i v n í r o z m n o ž o v á n í j e snazší, stačí oddělit dceřinou odnož (většího vzrůstu) od báze mateřské rostliny a pěstovat samostatně. Rozmnožování semeny je problematické. V kultuře se zatím nepodařilo získat semena ani po umělém opylení. Pravděpodobně není možné sprašovat geneticky stejné jedince (autosterilita), anebo se nedaří vystihnout krátký čas, kdy je blizna aktivní [1]. □

LITERATURA: [1] STUDNIČKA MILOSLAV (1997): BROMELIOVITÉ - POSLEDNÍ Z MASOŽRAVÝCH ROSTLIN. ŽIVA, PRAHA, 2/1997: STR. 59 - 61. [2] STUDNIČKA MILOSLAV (1991): TAJEMSTVÍ V OBLACÍCH - HELIAMFORY. ŽIVA, PRAHA, 4/1991: STR.166 [3] LORENZ BUTSCHI (1991): MASOŽRAVÉ ROSTLINY ZE STOLOVÉ HORY AUYAN TEPUI VE VENEZUELE. APMR, 4/1991, STR. 16 [4] RICHARD PICHL (2005): UV ZÁŘENÍ A ROSTLINY. TRIFID 10 - 2005/1, STR. 12. [5] DAVID ŠVARC (2003): MASOŽRAVÉ ROSTLINY. SURSUM TIŠNOV, STR. 150-151. [6] JEAN-PAUL RUSYN (2002): BROCCHINIA REDUCTA (ASEXUAL MULTIPLICATION), DIONÉE 47 - 2002 [7] JAROSLAV NEUBAUER (2002): JAK PĚSTUJI MASOŽRAVOU BROMÉLIOVITOU ROSTLINU BROCCHINIA REDUCTA. TRIFID 7 - 2002/1, STR. 11-12. INTERNET

nakreslila Blanka Šponarová


Trifid 2006 / 1

5

Smutnice (Sciara) škůdci a nemoci

(s barevnou přílohou na straně IV)

PATRIK HUDEC & MARTIN SPOUSTA

První Trifid letošního roku s sebou přináší nové prvky, z nichž některé byly avizovány dopředu již loni a především vyžádány ze strany samotné členské základy. Takovouto novinkou (a doufám vítanou) by měla být i rubrika s výstižným názvem Škůdci a nemoci, jež si klade za cíl seznámit čtenáře i s tou „odvrácenější“ stranou pěstování MR a která by rozhodně neměla být v žádném případě podceňována. Snad každý z nás se již dříve či později s nějakým nepřátelským útokem na svou sbírku setkal a mnohdy právě včasná a dobře míněná rada byla tím jediným rozhodujícím faktorem pro záchranu. Společně s Martinem Spoustou se pokusíme postupně v každém čísle T přinést jedno téma, které by mělo obsahovat charakteristiku neduhu, jak se proti němu účinně bránit běžně d o s t u p n ý m i p r o s t ř e d k y, p ř í p . m u rovnou předcházet, a třeba i užitečné zkušenosti a praktické rady od ostatních kolegů. Začněme tedy snad s nejčastěji se vyskytujícím škůdcem (alespoň podle ohlasů a nepřeberného množství neustále se opakujících dotazů na fóru Darwiniany), který byl současně prvním, se kterým jsem se i já měl tu čest seznámit, a to hned ve svých masožravkových prvopočátcích p ř e d n ě k o l i k a l e t y. Te n t o h m y z jsem si s největší pravděpodobností zakoupil přímo s první várkou MR (konkrétně mucholapkou, o niž jsem také kvůli tomu vzápětí málem přišel). Náš seriál začneme smutnicemi.

6

Smutnice Řeč tedy bude o škůdci z rodu smutnice (Sciara) z čeledi smutnicovitých (Sciaridae, dříve též Lycoriidae). Smutnicovití jsou zcela běžnou a neoddělitelnou součástí prakticky všech biotopů po celém světě. Paradoxně ale nebyli nikdy taxonomy detailně rozebráni, zřejmě pro svou malou velikost, na první pohled přílišnou vzájemnou podobnost a bohatou druhovost. Ta jde celkově do tisíců, ve střední Evropě se odhady pohybují v řádu stovek a u nás se počet druhů tipuje na desítky bez bližšího určení, mnohdy bez jakéhokoli popisu. Dospělí jedinci mají tendenci se shlukovat na zemi a kůře stromů, larvy většiny druhů se živí především rozkládajícím se organickým materiálem hlavně rostlinného p ů v o d u . Č a s t o n a p a d a j í k o ř e n y, z d u ř e l á m í s t a h l í z a h o u b y, n a j í t je můžeme také pod shnilou kůrou spadaných stromů, nepohrdnou ale ani zvířecími exkrementy. Výjimkou není přímo tkáň živých rostlin, spec. parazitují dokonce i v termitištích. Ve l k é š k o d y p a k t e d y n a p á c h a j í především na pokojových rostlinách, ve sklenících a žampionových kulturách. Smutnice, anglicky sciarid fly, prochází v průběhu svého života třemi vývojovými stádii: vajíčko, larva a muška a podle toho taky proti ní zasahujeme. Nejčastěji se do sbírky dostane s novým přírůstkem nebo v koupeném substrátu (v drtivé většině rašelina). Samička pokládá do úzkých štěrbin na povrchu substrátu shluk přibližně 100–300 oku neviditelných vajíček. K vylíhnutí larev pak dochází během několika málo dní, ty se rozlezou napříč substrátem několik málo milimetrů

pod povrchem a hledají potravu. Po dosáhnutí plné velikosti se zakuklí a přibližně o týden později se objeví dospělí jedinci, kteří se během pár hodin poté spáří. V případě úspěchu naklade samička vajíčka cca 3 dny nato a celý cyklus se opakuje. Při pokojové teplotě zabere zhruba 4 týdny. Dospělé smutnice jsou 2–4 mm d l o u h é d r o b n é m u š k y, n e j č a s t ě j i připodobňované ke komárům (viz o b r. 1 ) . C h a r a k t e r i s t i c k á j e p r o ně černošedá barva těla a dlouhé n o h y, t y k a d l a a p r ů h l e d n á , l e h c e kouřově zbarvená křídla s výrazným žilkováním. Pro tento vzhled se jim také někdy v angličtině říká dark-winged fungus gnats. Jde o velice špatné letce, proto je, spíše než (zmateně) poletovat (ještě lépe řečeno snad balancovat ve vzduchu), nejčastěji vidíme rychle běhat po povrchu substrátů a květníků. Při vyrušení hromadně vzlétají. Mušky jsou také nejčastěji prvním jasným signálem toho, že máme sbírku napadenou rychle se množícími smutnicemi a je třeba začít jednat. Uvědomme si, že v té době již musely být nakladeny stovky vajíček! Navíc substrát pro MR je obecně chudý na organický materiál, a tak jediným zdrojem potravy jsou zde právě pouze jednotlivé rostliny, což má pochopitelně u kořínků čerstvých řízků a mladých rostlinek naprosto devastující účinky (takhle jsem např. já osobně přišel o celý výsev kaktusů – než jsem stihl zareagovat, zůstaly mi z nich pouze „čepičky“). Taky bychom měli mít na paměti, že za ideální podmínky krom tepla se považuje permanentní zamokření, takže jedno z možných řešení, tj. proschnutí, tady nepřichází v úvahu. Oním škůdcem jsou však pochopitelně její 3–7 mm dlouhé

Trifid 2006 / 1


bezbarvé larvy s průsvitným článkovitým tělem, bez nohou, s černě lesklou hlavičkou (viz obr. 2). Vnitřkem pak prochází tmavě hnědý pruh. Smutnicemi napadené oslabené kořeny jsou branou pro bakteriální a virové infekce a houby, rostlina ztrácí na vitalitě a obranyschopnosti, je náchylnější k dalším možným parazitům, postupně žloutne a odumírá. Nejčastěji bývá smutnice zaměňována se Scatella stagnalis (Fallen 1813, Ephydridae), anglicky shore fly. Ta má ovšem v porovnání se smutnicí větší robustnější tělo a vysunutou hlavičku s červenavým zabarvením očí. Tykadla jsou krátká a bulkovitá a dospělci mají na šedých křídlech bílé skvrnky. Larvy jsou b í l é b e z z ř e t e l n é č e r n é h l a v i č k y. Živí se mikroskopickými řasami, bakteriemi a dalšími jednobuněčnými organismy. Jako dobrá prevence se ukazuje pokrýt povrch substrátu centimetrovou vrstvou křemičitého písku nebo štěrku (mnozí z nás jej používají přímo jako jeho součást), která brání kladení vajíček. Také je vhodné odstraňovat odumřelé části rostlin, ať už kvůli smutnicím nebo případným plísním. Co však, když už smutnice máme? Na mušky můžeme opakovaně použít sprej proti hmyzu (např. Biolit) a viditelně zasažené rostliny případně přesadit do nezávadného substrátu (někdo zajišťuje propečením v ( m i k r o v l n n é ) t r o u b ě ) ) . Ve l i c e populární jsou také optické lapače. Jedná se o žluté, jedno a oboustranné lepové destičky (např. STOPSET od firmy Propher), určené k odchytu nežádoucího hmyzu (molice, mšice, vrtule, smutnice apod.), které navíc také mohou sloužit k identifikaci jeho výskytu (viz obr. 3). Standardně se vyrábí jako desky a šipky o různých rozměrech, které se zapíchnou do květináče, a prodávají nejčastěji jako balení o vícero kusech v ceně několika desítek korun. Mnozí pěstitelé bojují proti smutnicím přirozenou cestou, která se sama nabízí – masožravkami. Především tučnice a rosnatky (capensis, regia, …) jsou zdatnými

pomocníky v tomto boji. Takticky rovnoměrně rozmístěné buď celou populaci zcela vyhladí, nebo aspoň zredukují (především v případě větších sbírek) na natolik nízkou úroveň, že negativní vliv je zcela irelevantní (příp. dokonce převážen vítaným přirozeným zdrojem potravy). Další možností je použití chemických přípravků. Zde je ovšem třeba dbát zvýšené opatrnosti a volit podle návodu nejnižší možné, ale ještě účinné, koncentrace. MR – a rosnatky snad nejvíce – jsou, jak víme, mnohem choulostivější na chemikálie než běžné pokojové rostliny či zemědělské plodiny (navíc správný poměr pro MR v letáku určitě nenajdeme). Mezi používanými insekticidy jako Sumithion, Karate, Omite, Actellic nebo Biool bych rád pro jeho účinnost a současně šetrnost vyzdvihl jeden, a to ve vodě rozpustný modrý prášek Mospilan, s nímž se ještě v našem seriálu nejednou setkáme. Jedná se o systémově působící insekticid, takže není potřeba zasáhnout škůdce přímo. Účinná látka acetamiprid 20 % ze skupiny neonikotinoidů koluje v těle rostliny a chová se jako kontaktní a požerový jed ve velmi nízkých dávkách, kdy blokuje nikotinový Ach receptor v postsynaptické membráně nervového systému živočišných škůdců (stručně řečeno, mluvíme zde o neurotoxikantu). Odtud ale plyne také jeho omezení: působí jen tam, kde nervový systém existuje. Lidově řečeno: „Kde nic není, ani smrt nebere.“ K dobru mu také přičtěme šetrnost k necílovým organismům. Posledním, nepříliš zažitým způsobem, zato u plošného užití prosazovaným Kontrolou ekologického zemědělství, o.p.s. s podporou Ministerstva zemědělství ČR, je metoda biologického boje a ochrany na bázi makroorganismů. Na smutnice můžeme nasadit parazitické hlístice Steinernema feltiae aplikované zálivkou (např. přípravek Entonem - registrant Zemědělské družstvo Chelčice, hlístice jsou k sehnání třeba u firmy Biocont. cz). Ty se v půdě aktivně pohybují a vyhledávají hostitele, tj. larvy


Trifid 2006 / 1

různých druhů hmyzu. Napadená larva smutnice se zbarví do matně žlutavě bílé a během několika dnů uhyne. Ve třetím larválním stádiu opouštějí mrtvou larvu a vyhledávají n o v é h o s t i t e l e . Ta k j e z a j i š t ě n a dlouhodobější ochrana. Pokud není v substrátu přítomna další potrava, populace hlístic odumírá. Tuto přírodní cestu si vyzkoušel a pochválil i náš člen správní rady Miloš Šula. Druhým predátorem jsou roztoči rodu Hypoaspis: druh aculeifer v balení Entomite A a miles v Entomite M, v obou případech je opět registrantem Zemědělské družstvo Chelčice, aplikace se tentokrát provádí rozhozem. Tito až 1 mm malinkatí (samečci jsou menší než samičky), lezoucí, světle hnědavě zabarvení, prospěšní roztoči kladou svá vajíčka do půdy, k líhnutí dochází do 2 dnů a celý jejich životní cyklus trvá přibližně 9 dní při 28 °C a více než měsíc při 15 °C (jako minimální teplota pro životaschopnost se uvádí 12 °C). Já sám jsem smutnice neměl již více než rok, jakékoli případné nové zavlečení mi okamžitě vychytají rosnatky, ale dříve jsem používal Mospilan a s jeho výsledky jsem stoprocentně spokojen. Doufám, že jsme spolu s Martinem vytvořili užitečné pojednání na jedno z nejpalčivějších témat a těšíme se příště u dalšího. □ LITERATURA: http://www.greenhome.cz http://www.zahrada.cz http://www.pelargonie.cz http://www.biocont.cz http://www.raselina.cz http://www.darwiniana.cz http://www.agromanual.cz http://www.agrobio.cz http://www.propher.cz http://www.kez.cz http://www.organicgardening.org.uk http://www.sumiagro.cz ORCHIDEJE – NEJKRÁSNĚJŠÍ DRUHY A HYBRIDY, VÝBĚR, PĚSTOVÁNÍ (2002), AUTOR JÖRN PINSKE, ZAHRADA PLUS/ REBO PRODUCTIONS

7

jak snadno pěstovat...

Jak snadno pěstovat ... láčkovice (Cephalotus) (s barevnou přílohou na straně IV)

LUBOMÍR DANĚK Láčkovice řadím mezi nejkrásnější masožravé rostliny. Svým vzhledem připomínají láčkovky. Na rozdíl od nich jsou však i v dospělosti velmi malé. Tato vlastnost je velmi vítaná zejména u pěstitelů, kteří musí celou svoji sbírku masožravek umístit n a j e d e n č i d v a o k e n n í p a r a p e t y. Láčkovice považuji za rostliny, které lze pěstovat celkem bez problémů. Některé pěstitele však zklamou, špatně jim rostou a někdy i uhynou. Vzhledem k tomu, že tento druh úspěšně pěstuji již sedmnáct let, byl jsem požádán abych se o své zkušenosti s kultivací podělil se čtenáři časopisu Trifid. Při pěstování láčkovic zásadně používám nádoby plastové. Rozměry květináče volím podle velikosti rostliny. Nejmenším jedincům stačí květináček 4x4 cm, pro trsy, které mívají i několik desítek láček, používám misky o průměru okolo 20cm. Někdy však i pro poměrně malou rostlinu je potřeba použít květináč větších rozměrů. Stává se, že při dělení trsů (o kterém bude zmínka později) k malé nadzemní části rostliny připadne mohutná část oddenku, kterou bychom museli do příliš malé nádoby „zkroutit“. To je někdy prakticky nemožné, protože oddenek bývá tak silný, že by se při ohnutí zlomil. Do kultivačních nádob na dno vždy umísťuji drenáž. Používám dobře vypraný křemičitý písek ve vrstvě silné 1 až 2 cm, podle velikosti květináče. Je – li v nádobě p ř í l i š v e l k ý o d t o k o v ý o t v o r, j e nutné ho nejdříve zakrýt střepem z rozbitého květináče, oblázkem apod. Jinak hrozí nebezpečí, že při manipulaci s nasázenou rostlinou, která pak stojí ve vodě, nám drenáž „vyteče“. Nejvhodnější substrát pro pěstování láčkovic získáme smícháním stejných dílů vláknité rašeliny, křemičitého písku a hrubého perlitu (agroperlit). Používaný substrát musí být mírně

8

vlhký. Rostliny přesazujeme v předjaří, při zalévání kvalitní vodou to však není vhodné dělat k a ž d o r o č n ě . Tr s y l á č k o v i c t o t i ž bývají nejkrásnější zpravidla 2 až 5 let po přesazení. Láčkovice jsou rostliny světlomilné. Zejména během podzimu a zimy jim proto dopřejeme maximální možné oslunění. V pozdním jaru a v létě je však chráníme před přímým poledním sluncem a to buď vhodným přistíněním (třeba i vyšší rostlinou, např. špirlicí) a nebo umístěním na jiném než jižním okně. V zimních měsících jim můžeme „přilepšovat“ umělým osvětlením, nejraději zářivkou. (Láčkovice je však také možné pěstovat i pod výhradně umělým světlem.) Vzdušná vlhkost většiny bytů je pro láčkovice nedostatečná. Proto rostliny umísťujeme do skleněných nádob, na jejichž dno dáme vrstvu křemičitého písku. Po prolití se z něj odpařuje značné množství vody. Nádoby částečně překryjeme sklem. Musí však být dostatečně větrané, zejména proto, protože při přímém oslunění uzavřených nádob dochází snadno k jejich přehřívání. Při počáteční instalaci nádoby se skleněným krytím doporučuji teplotu v tomto prostoru měřit, nejlépe delší dobu maximo-minimálním teploměrem. (Na teploměr ale nesmí dopadat přímé sluneční paprsky, jinak je naměřená teplota n e s m y s l n á . ) Te p l o t a k r á t k o d o b ě může dosáhnout 35°C, přesahuje–li tuto hodnotu, je třeba větrání zvýšit. Při krátkodobém prudkém oslunění a s tím souvisejícím snížení relativní vzdušné vlhkosti prostoru, láčkovice odpaří více vody než stačí doplňovat a proto sklopí víčka nad láčkami. To však není na závadu, brzy je zase zvednou. K zalévání používám vodu destilovanou (reverzní osmóza). Můžeme také použít vodu

dešťovou, případně jinou měkkou. Rostliny zalévám zásadně spodem. Květináče je vhodné mírně zabořit do výše zmiňovaného písku na dně skleněné nádoby. Hladinu vody pak nechávám kolísat zhruba v rozmezí výšky drenáže. Láčkovicím občas prorostou kořeny odtokovými otvory z květináčů ven. Jsou pak prakticky stále pod vodní hladinou. Zdá se však, že jim to nijak neškodí. Láčkovice jsou k teplotám velmi tolerantní. V zimě bez problémů snášejí pokles teploty pouze k 5°C, optimum je však okolo 12 až 15°C. O teplotách maximálních byla zmínka již výše. Podobně jako u celé řady jiných rostlin se však snažíme, aby při minimálním osvětlením v zimních měsících láčkovice nebyly vystaveny příliš vysokým t e p l o t á m ( n a d 2 0 ° C ) , To v š a k p ř i umístění těsně u okna zpravidla nehrozí, protože po chladném okně studený vzduch „stéká“ do nádoby s rostlinami. Láčkovice nepravidelně nakvétají a navíc jsou cizosprašné, a proto se rozmnožování semenem nepoužívá. Snadno se však vegetativně množí dělením trsů. Při oddělováním dceřinných rostlin k řezání podzemního oddenku používáme žiletku, řezné rány ihned zaprášíme prachem z dřevěného uhlí. Láčkovice se mohou také rozmnožovat listovými řízky. Velmi dobře koření listy asimilační, ale i láčky. Nejvhodnější „substrát“ pro jejich zakořenění je živý rašeliník. Ze škůdců se na rostlinách někdy objevují puklice nebo mšice, které zahubíme postřikem insekticidem ( K a r a t e 2 , 5 W G , A p l a u d 2 5 W P, příp. Mospilan 20 SP). Z houbových chorob se může vyskytnout plíseň šedá a padlí. Rostliny ošetříme Euparenem nebo jiným vhodným fungicidem. Používáme koncentrace uváděné v přiložených návodech pro běžné okrasné rostliny. □

Trifid 2006 / 1


Zprávy z „Malé Roraimy“ a z ostatních fytonik na zahradě i doma seriál

Díl V. - Jak mi poprvé kvetla orchidea (s barevnou přílohou na straně VI)

ZDENĚK ŽÁČEK Kromě všemožných zástupců masožravých rostlin se mi sbírka zvolna zaplňuje také rostlinami z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Jde převážně o hybridní formy, u nichž je pravděpodobnost ujímání v domácích podmínkách přece jenom vyšší než u čistých druhů. Většinu z nich jsem dostal darem k svátku, k narozeninám či k Vánocům, ale vlastním i několik rostlin, jež mi nezištně věnovali spřátelení pěstitelé. První orchideje, které jsem získal, jsem ztrácel po kratší či delší době díky naivnímu přístupu při volbě správné bytové niky. Většina mých prvních získaných orchidejí byla zavěšena volně v květináčcích, popřípadě visela přímo na kůře na stěnách pokoje s jižní světelnou expozicí, který je oproti jiným místnostem mimořádně teplý a suchý. Domníval jsem se, že pravidelné rosení bude zmíněnou vlastnost dostatečně kompenzovat, ale opak byl pravdou. Některé z těchto prvních orchidejí vegetovaly statečně a docela dlouho, ale nikdy nekvetly a já se mohl radovat jen potud, pokud tu a tam vyprodukovaly alespoň nový list či vzdušný kořen. U některých jsem při jejich živořivém projevu ztratil trpělivost a přemístil je do terarijních zpola uzavřených nádob o podstatně vyšší RVV i teplotě, kde je obvykle postihla plísňová ataka, kterou neustály, protože už tak se měly co činit, aby se vyrovnaly s mým pokusem „z bláta do louže“. Začínal jsem mít pocit, že na pěstování orchidejí prostě nemám, ale protože tyhle rostliny nesmírně obdivuju, úplně jsem se nevzdával a vstřebával o jejich způsobech kultivace rozmanité informace písemné i ústní. Asi před pěti lety jsem získal malou odnož drobnějšího hybridního kultivaru z rodu Phalaenopsis cv., bohužel, ani dodavatel mi nebyl schopen sdělit, o jaký kultivar se jedná přesně. Tuhle rostlinu jsem umístil do středně velkého

akvária a použil metody „pot in pot“, tj. květináček s rostlinou je posazen do druhého květináče s rašelinou a rašeliníkem. Substrát rostliny sestává z nadrcené dubové kůry a špetky čisté rašeliny s perlitem. Spodní květináč byl zanořen do vlhkého dna akvária. Občas jsem mlžil na list. Akvárium stálo u jižního okna a přímé sluneční paprsky ředila záclona. V těchto podmínkách přežila rostlina první rok a vytvořila několik listů. Zjara následujícího roku jsem si při kontrole povšiml, že se z paždí listů prodlužuje cosi, co hned na první pohled běžně tvořeným vzdušným kořenům neodpovídalo. Tenhle malý Phalaenopsis právě započínal s tvorbou květenství. První orchidea, která se tak v mých podmínkách zachovala. Právě v té době jsem se přestěhoval do vedlejšího pokoje, kde jsou okna s východní expozicí. Phalaenopsis jsem přemístil do rozměrné nádrže, které říkám „Malá Roraima“. Spokojeně tam od té doby roste a každoročně na jaře kvete. Poprvé vykvetl jedním květem, ale naposledy už bylo květenství dvoukvěté. Květní stvol se držel v horizontálním postavení, byl opatřen několika listeny a měl lehce nachový odstín. Prvního ledna 2005 jsem si povšiml jedné zajímavosti. Oba květní stvoly z roku 2004 i 2003 plně vytrvávaly i po odkvětech a na tom z roku 2004 (delším, jenž vytvořil už dva květy) se začal vytvářet z paždí jednoho listenu jeho střední horizontálně odrůstající části nový květní stvol. Postupně paralelně přirůstal, byl štíhlejší předešlého a zakončený dvěma květními základy. Nakonec délkou přesáhl ten, z jehož hřbetu vzešel, a první poupě


Trifid 2006 / 1

se rozvinulo někdy počátkem dubna. V záznamech mám poznámku z 21.5.05, v níž se konstatuje, že tento květ vytrvává už 14 dní. K jeho odstřižení po zavadnutí došlo 24.6.05 a hned poté se rozvinul základ druhého květu. Tentokrát po definitivním odkvětu zaschl celý komplex „nastaveného“ květenství. Do dnešní doby tento relativně miniaturní kultivar (dvojice listů sotva dosahuje průměru 10 cm) vytvořil novou odnož, takže jej bude možné při přesazování rozdělit. Prozatím nové známky vytváření dalšího květenství nepozoruji, ale soudě podle let předešlých, objevit by se měly. Rod Phalaenopsis Bl. náleží do subtribu Sarcanthinae a jeho více než 40 druhů se dále dělí na sekce a podsekce. Rozšířen je pouze na východní polokouli, a to od Himaláje přes Malajsii a Indonésii po Filipíny, Austrálii a Novou Guineu. Samostatnou kapitolou jsou jeho hybridi, jichž je nepřeberné množství. Na internetu lze vyhledat kluby, které se výhradně zabývají jeho druhy, hybridy a kultivary. P o k u d j d e o c h o r o b y, m ů j P h a l a e n o p s i s c v. o b č a s s u ž u j e černá skvrnitost listů. Projevuje se ohraničenou černou skvrnou na ploše listu. Zřejmě daň za vyšší RVV a stagnaci vzduchu v „Malé Roraimě“. Obyčejně takovou část listu zatřihnu bez zjevné újmy pro rostlinu. Na barevné příloze předkládám čtenářům k pokochání několik záběrů. Pokud by někdo věděl, o jaký kultivar či hybrid se jedná konkrétně, ať dá vědět. □

LITERATURA: DUŠEK J., KŘÍSTEK J.; ORCHIDEJE, NAKLADATELSTVÍ ACADEMIA, 1986.

9

Fotosyntetické aspekty rastu mäsožravých rastlín seriál

III. Fotosyntéza mäsožravých rastlín rodu Nepenthes (s barevnou přílohou na straně V)

ANDREJ PAVLOVIČ IV. Metódy merania fotosyntézy a respirácie Fotosyntéza je veľmi komplexným procesom, ktorý je závislý od množstva endo- aj exogénnych faktorov. Zatiaľ čo exogénne faktory si sami pri meraní určujeme (teplota, k o n c e n t r á c i a C O 2, o s v e t l e n i e ) , endogénne faktory (koncentrácia pigmentov a dusíka) musíme stanoviť, aby sme získané výsledky mohli správne interpretovať. Preto okrem samotného merania fotosyntézy zhrniem v tejto časti aj metódy merania spomínaných endogénnych faktorov. Rýchlosť fotosyntézy sme merali gazometrickou metódou pomocou infračerveného plynového analyzátora (IRGA). Gazometrická metóda predstavuje jedinečný spôsob merania fotosyntézy a respirácie b e z p o r u š e n i a r a s t l i n y. P r i t e j t o metóde sa časť rastliny umiestni do hermeticky uzavretej komôrky a osvetlí svetlom. Z komôrky vychádza jedna hadička do plynového analyzátora a druhou sa vracia z analyzátora do komôrky (uzavretý systém). V plynovom analyzátore s a m e r i a k o n c e n t r á c i a C O 2. N a začiatku pokusu sa v komôrke nachádza bežná koncentrácia CO2 (~ 360 vpm = 0,036%). Pri osvetlení komôrky dochádza k fotosyntéze a jeho spotrebe. Pretože komôrka je hermeticky uzavretá, koncentrácia CO2 neustále klesá a ž p o t z v. k o m p e n z a č n ý b o d , p r i ktorom sa koncentrácia CO 2 nemení, pretože fotosyntéza je inhibovaná v y s o k o u k o n c e n t r á c i o u O 2, k t o r ý pri fotosyntéze vzniká (Warburgov efekt) a nízkou koncentráciou CO 2 , k t o r ý j e s u b s t r á t o m f o t o s y n t é z y. Obsah plynov sa ďalej nemení,

10

pretože respirácia a fotosyntéza sú v rovnováhe. Rýchlosť fotosyntézy sa potom rozumie ako spotreba CO 2 (v nmol) za jednotku času (sekunda) na množstvo suchej biomasy (d.w. = dry weight), ktoré fotosyntetizovalo (v gramoch), čiže nmol CO 2 g -1 d.w. s -1 . Fotosyntéza sa často vyjadruje nie v gramoch, ale v m 2 listu. Pri trojrozmernej štruktúre krčiažkovitej pasce by to bolo problematické, preto som ju vyjadroval v gramoch. Nesmieme zabúdať na to, že fotosyntézu, ktorú meriame je PN a nie PG, pretože súčastne prebieha aj fotorespirácia. Na fotosyntézu v p l ý v a r a d v o n k a j š í c h f a k t o r o v, preto jej meranie treba robiť za konštantných podmienok, najmä ak chceme získané hodnoty vzájomne porovnávať. Naše merania sme robili pri intenzite svetla 300 mol m -2 s -1 PAR, pri teplote 25 ± 1°C. Následne sa z nameraných hodnôt zostaví CO 2 krivka fotosyntézy (rýchlosť fotosyntézy je lineárne závislá od k o n c e n t r á c i e C O 2, r e s p . l i n e á r n a závislosť je až do koncentrácie 3 5 0 v p m C O 2) . Z k r i v k y o d č í t a m hodnotu PN pre bežnú koncentráciu CO 2 (~ 360 vpm, resp. 360 µg. g -1 , 652 mg. m -3 ). Respirácia sa meria obdobne, len asimilačná komôrka sa zakryje, aby sa zamedzilo prístupu svetla. Meria sa vzrastajúca k o n c e n t r á c i a C O 2. R e s p i r á c i a závislosť od O 2 nevykazuje, resp. vykazuje do koncentrácie 2%, ale pri bežnej koncentrácii kyslíka v atmosfére (21%) je táto korelácia zanedbateľná. Rýchlosť respirácie je potom vyjadrená len ako priemer nameraných hodnôt pri koncentrácii C O 2 : 2 1 5 – 4 0 5 v p m . Vy s o k á koncentrácia CO 2 má na respiráciu skôr inhibičný efekt. Použitý metodický postup je zhrnutý v Handbook of photosynthesis (Masarovičová a Kráľová, 2005).

Obsah asimilačných pigmentov sme stanovili spektrofotometrickou metódou. Táto metóda využíva schopnosť zlúčenín (v našom prípade asimilačných pigmentov) absorbovať žiarenie v určitej vlnovej dĺžke a na základe absorbancie a príslušných výpočtov umožňuje stanoviť koncentráciu danej látky. Vzhľadom k tomu, že asimilačné pigmenty sú rozpustné v nepolárnych rozpúšťadlách, extrahovali sme ich 80% acetónom p.a. Absorbancia bola pri jednotlivých asimilačných pigmentoch meraná na spektofotometri Jenway 6400 U V / Vi s i b l e , L o n d o n , G B , p r i nasledujúcich vlnových dĺžkach: chlorofyl a: 663,2 nm, chlorofyl b: 646,8 nm a celkové karotenoidy 470,0 nm. Obsah bol nakoniec vypočítaný podľa Lichtenthalera (1987). Obsah pigmentu sa vyjadruje ako mg pigmentu na g suchej hmotnosti listu, čiže mg. g -1 d.w. Ďalším endogénnym faktorom, od ktorého je závislá rýchlosť f o t o s y n t é z y, j e k o n c e n t r á c i a dusíka, preto sme pristúpili aj k jeho stanoveniu. Zároveň sme stanovili koncentráciu uhlíka, ako produkt fotosyntetickej fixácie a koncentráciu vodíka. Na zistenie koncentrácie uvedených prvkov v listoch sme použili CHN metódu pomocou CHN-O analyzátora (EA 11 0 8 , F i s o n s I n s t r u m e n t s , I t a l y ) . Chemické analýzy boli vykonané na Chemickom ústave SAV v Bratislave Karolom Paulem, za čo mu touto cestou ďakujem.

Trifid 2006 / 1


V. Fotosyntéza a respirácia Nepenthes alata a Nepenthes mirabilis E x p e r i m e n t á l n e d ô k a z y, k t o r é b y podporovali Givnishov cost/ benefit model (Givnish a kol., 1984), sú stále pomerne zriedkavé. Medzi najžiadanejšie dôkazy, ktoré by tento model dostatočne obhájili, patria: meranie fotosyntézy a respirácie mäsožravej a nemäsožravej časti listu (samozrejme pokiaľ ho má rastlina takto diferencovaný), výťažok, ktorý rastlina získava z koristi, vzťah medzi príjmom živín a rýchlosťou fotosyntézy, náklady spojené s mäsožravosťou (cost) atď. (Ellison a Gotelli, 2001). Rýchlosť fotosyntézy bola meraná pri rôznych druhoch mäsožravých rastlín, zatiaľ som sa však nestretol s údajmi o fotosyntéze pri rode Nepenthes. Tieto parametre ešte nikto nemeral a na ich nedostatok poukázali viacerí autori (Moran a kol., 2001; Ellison a Gotelli, 2001). Našim cieľom preto bolo zmerať fotosyntézu a respiráciu dvoch druhov rodu Nepenthes: N. alata Blanco, filipínsky endemit a N. mirabilis Lour., široko rozšírený druh. Druhy sme vybrali zámerne s odlišnou farbou ascídia (krčiažka). Kým N. mirabilis mal farbu ascídia výrazne zelenú, N. alata ju mal červenú. Fotky pascí použitých na meranie sú odfotografované vo farebnej prílohe. Rastliny rástli v skleníkových podmienkach Botanickej záhrady Univerzity Komenského v Bratislave pri o s v e t l e n í ~ 2 0 0 µ m o l m - 2 s - 1 PA R a boli vo vynikajúcej kondícii. N. mirabilis mal vyše 1 metra, N. alata bol menšieho vzrastu, čo však vyplýva aj z jeho celkovo kompaktnejšieho habitu. N. alata môže rásť ako epifyt, N. mirabilis je plazivou lianou. Oba testované druhy tvorili horný typ pascí okolo 15 cm veľkých. Pasce obsahovali množstvo koristi, najčastejšie rôzny lezúci skleníkový hmyz. Každý deň sme zmerali jeden list. Ráno sme z rastliny odstrihli list a zmerali fotosyntézu a respiráciu pasce, nasledovala fotosyntéza a respirácia asimilačnej časti listu. Takto sme merania zopakovali na 5 http://www.darwiniana.cz

listoch pri každom druhu, aby sa z nameraných hodnôt dali vypočítať š t a t i s t i c k y v ý z n a m n é r o z d i e l y. Listy sme odobrali tie najmladšie, z vrchných častí stonky nesúce už plne diferencované ascídiá. Vzorky na analýzu pigmentov sme zhotovili z celého prierezu pasce smerom od vrcholu k báze, aby sme eliminovali prípadnú topológiu pigmentov a získali tak priemernú hodnotu pre celú pascu. Pripravili sme 5 vzoriek z každého variantu. Listy, ktoré fotosyntetizovali, boli usušené a podrobené CHN analýze. Štatisticky významné rozdiely medzi dvoma porovnávanými súbormi sme vypočítali pomocou t – Studentovho testu s nerovnosťou rozptylu (Microsoft Excell 2000). Pristúpil by som ku konkrétnym výsledkom, ktoré sú v tabuľke č.1 a na obrázku 1. Hodnoty fotosyntézy asimilačného listu N. alata sa pohybovali medzi 34,8–53,0, pasce - 6,2–0,0 nmol CO2 g -1 d.w. s -1 . N. mirabilis mal fotosyntézu asimilačného listu 16,3 – 40,6, pasce - 3,2 – (+)4,4 n m o l C O 2 g - 1 d . w. s - 1 . N a z á k l a d e číselných údajov možno vidieť, že fotosyntéza pasce je značne nižšia ako fotosyntéza asimilačnej časti. Z 10 meraní PN pasce iba v troch prípadoch dochádzalo pri bežnej koncentrácii oxidu uhličitého k pozitívnej bilancii PN. Pri zvyšných slabo prevažovala fotorespirácia nad fotosyntézou. Hodnoty CO2 kompenzačného bodu (Г) pasce boli značne vysoké, väčšinou

nad bežnú koncentráciu 650 mg C O 2. m -3. Z n í ž e n ú f o t o s y n t e t i c k ú aktivitu pasce sme očakávali, aj keď nie v takom rozsahu, že bude predstavovať negatívnu bilanciu. Fotosyntéza asimilačnej časti prevažovala nad fotorespiráciou presne tak, ako pri všetkých zelených rastlinách. Hodnoty kompenzačného bodu sú o čosi vyššie ako pri bežných C 3 rastlinách ( 7 0 - 1 8 0 m g C O 2. m -3, Š e s t á k , 1985). Pri rumančeku kamilkovom cv. Goral (Matricaria recutita) sme namerali Г = 133,83 ± 2 mg CO 2 . m -3 ( P a v l o v i č a k o l . , 2 0 0 4 ) , p r i kapuste sitinovej (Brassica juncea) Г = 1 2 1 m g C O 2. m -3 ( Š i m o n o v á , 2005, osobná komunikácia). Na základe hodnoty kompenzačného bodu možno povedať, že oba študované druhy patria medzi C3 rastliny, čo na základe frakcionácie izotopu uhlíka δ 13 C potvrdili aj iní autori pri Nepenthes albomarginata a Nepenthes rafflesiana (Moran a kol., 2001). Medzi oboma študovanými druhmi sme nezistili štatisticky významné rozdiely rýchlosti fotosyntézy pasce. Rýchlosť PN asimilačnej časti bola vyššia pri N. alata, pričom tieto rozdiely pripisujem nižšej koncentrácii dusíka v listoch N. mirabilis (pozri nižšie) a zvýšenému vodnému stresu. Je známe, že druh N. mirabilis tvorí iba veľmi tenkú vrstvičku kutikuly. Jeho listy i pasce sú veľmi tenké, čo z neho robí druh veľmi náchylný na zníženú vzdušnú vlhkosť (Clarke, 2001). Respirácia

Obr. 1 Hodnoty fotosyntézy, respirácie (nmol CO2 g-1 d.w. s-1) a obsahu asimilačných pigmentov (mg. g d.w.) pri skúmaných druhoch rastlín. Znamienko mínus indikuje, že nedochádza k asimilácii CO2, ale k jeho vylučovaniu. -1

Trifid 2006 / 1

11

listov N. mirabilis je štatisticky nižšia v porovnaní s respiráciou pasce na hladine preukaznosti 95%. Zvýšená respirácia pasce sa dá podľa Givnisha interpretovať ako energia vynaložená na syntézu t r á v i a c e j t e k u t i n y, e n z ý m o v a atraktantov súvisiacich s vábením koristi. Pri N. alata sme z a z n a m e n a l i p r e s n ý o p a k . Te n t o fakt si vysvetľujem predovšetkým stavbou pasce. Krčiažky N. mirabilis sú veľmi mäkké, pravdepodobne obsahujú iba veľmi malé množstvo mechanických pletív. Na rozdiel od N. alata, ktorý má pasce naopak tuhé s veľkým podielom materiálu zabezpečujúceho mechanickú pevnos ť nes chopného res pirovať , čím sa respirácia prepočítaná na jednotku hmotnosti znižuje. Ak však respiráciu prepočítame na aktuálnu hmotnosť a nie jednotkovú zistíme, že v konečnej miere je respirácia minimálne rovnaká, pretože pasce N. alata sú dvakrát ťažšie ako a s i m i l a č n é l i s t y, z a t i a ľ č o p a s c e N. mirabilis sú veľmi tenké a vážia približne rovnako ako asimilačné listy. Z terénneho výskumu vyplýva, že pasce N. mirabilis sú tenké a veľmi jednoduchého vzhľadu v porovnaní s inými druhmi. Podľa Clarka (2001), napriek veľmi širokému okruhu výskytu s a Nep enthes m ir ab ilis v ys k ytuje

Obr. 2 Nepenthes gracilis

12

s inými druhmi krčiažnikov iba veľmi vzácne. To nasvedčuje tomu, že má iba veľmi slabú schopnosť konkurovať s inými druhmi rodu Nepenthes, ktoré majú pasce oveľa zložitejšie a pevnejšie. Vynakladajú na lapanie koristi väčšie náklady, čím sú zároveň úspešnejšie v lapaní koristi ako rastliny s jednoduchými pascami. Druhy so zložitými pascami majú väčšinou úzku špecializáciu na určitú korisť a je tu preto veľmi veľká vnútrodruhová kompetícia. N. mirabilis by tu nemal príliš veľkú šancu lapiť korisť, preto sa uchyľuje na miesta, kde sú iné druhy krčiažnikov vzácne. Zároveň zložité pasce budú mať kvôli váhe väčší cost na mäsožravosť v porovnaní s N. mirabilis, ktorého p a s c e n i e s ú ť a ž š i e a k o l i s t y. Jednoduché pasce sú typické aj pre iné geograficky izolované druhy akými sú N. madagascariensis z Madagaskaru, N. pervillei zo Seychel, N. distillatoria zo Srí Lanky a l e b o N . a n a m e n s i s z Vi e t n a m u , ktoré nemusia konkurovať s inými druhmi. Naopak bornejské endemity (N. edwardsiana, N. lowii, N. rajah, N. bicalcarata) majú pasce veľmi zložité. Bornejská varieta N. mirabilis var. echinostomata z Bornea je sympatrická minimálne s ďalšími troma druhmi a jej pasce sú oveľa zložitejšie (mohutne vyvinutý peristom) (Clarke, 2001). Množsto asimilačných pigmentov v pasci bolo 5 až 6 - krát nižšie ako v asimilačnom liste (tab.1). Je to zrejme primárna príčina zníženej fotosyntetickej aktivity pasce. V porovnaní s bežnými druhmi rastlín je množstvo chlorofylov v asimilačnej časti nižšie až rovnaké. Niekoľko autorov (Šesták, 1966) poukázalo na to, že množstvo chlorofylov slúži ako vhodný indikátor fotosyntetickej kapacity rastlín. Nami nameraný obsah pigmentov v rumančeku kamilkovom (Matricaria recutita) bol: chla = 8,45, chlb = 3,79, karotenoidy = 3 , 3 6 m g . g - 1 d . w. ( P a v l o v i č a kol., 2004), v drevinách rodu topoľ (Populus) a vŕba (Salix) chla + chlb varíroval medzi 10,24 – 14,94 mg. g -1 s u c h e j h m o t n o s t i ( L u n á č k o v á a kol., 2003), v 19 druhoch bylín z podrastu dubovo-hrabového lesa: chla = 10,38 – 19,15, chlb = 3,93 – 8,17 mg. g -1 d.w.(Masarovičová

a Eliáš 1980), v stromoch: chla = 3 , 7 6 – 1 0 , 6 5 m g . g -1, c h l b = 0 , 1 – 3 , 6 4 m g . g - 1 d . w. ( E l i á š a Masarovičová, 1980) a v kríkoch: chla = 7,29 – 12,65, chlb = 2,43 – 4,75 mg. g -1 d.w.(Masarovičová a Eliáš, 1981). Nižší obsah pigmentov pri mäsožravých rastlinách môže byť spôsobený nedostatkom dusíka, ako bolo pozorované vo viacerých prácach pri druhoch nemäsožravých (napr. Masarovičová a kol., 2000). Ellison a Farnsworth (2005) zaznamenali pri Darlingtonia californica nízku koncentráciu chlorofylu (0,4 – 1 , 0 m g . g - 1 d . w. ) a j d u s í k a ( 0 , 6 – 1 , 4 m m o l . g -1) . M a i e r d o k á z a l prítomnosť chl a a chl b pri U t r i c u l a r i a v u l g a r i s , Av a d h a n i a Higgs predpokladajú CAM metabolismus pri Nepenthes gracilis aj na základe vysokej hodnoty pomeru chl a/b (Juniper a kol, 1989). Namerané hodnoty fotosyntézy sú rádovo porovnateľné s hodnotami pri iných druhoch mäsožravých rastlín, ktoré uvádza literatúra. Týchto výsledkov je pomerne málo a ešte menej tým, že asi polovica mäsožravých rastlín sú vodné druhy, s odlišným spôsobom asimilácie CO 2 vo vodnom prostredí. Small (1972) nameral pri druhu S a r r a c e n i a p u r p u re a f o t o s y n t é z u 29,7 nmol CO 2 g -1 d.w. s -1 , Ellison a Gotelli (2002) pri tom istom druhu 2 – 4 n m o l C O 2 m -2 s -1. M é n d e z a Karlsson (1999) zistili nasledujúce hodnoty PN pri teplote 18°C a o s v e t l e n í 7 5 0 µ m o l m - 2 s - 1 PA R v n m o l C O 2 g - 1 d . w. s - 1 ( μ m o l C O 2 m -2 s -1 ) : Drosera rotundifolia: 45,6 (2,1), Pinguicula alpina 69,3 (3,0), Pinguicula vulgaris 56,7 (2,3), Pinguicula villosa 41,8 (2,0). Ellison a Farnsworth (2005) namerali pri Darlingtonia californica 10 – 50 nmol CO2 g-1 d.w. s-1. Ostatné literárne údaje sa opierajú o vodné d r u h y, p r i k t o r ý c h f o t o s y n t é z a prebieha pomalšie, kvôli väčšiemu o d p o r u C O 2. P r e t o s a r ý c h l o s ť fotosyntézy udáva na čerstvú hmotnosť (f.w. = fresh weight). Na druhej strane však majú väčšinou diferencované listy na lapacie a a s i m i l a č n é o rg á n y, č o n á m a s p o ň trocha pomôže pri porovnávaní výsledkov. Adamec (1995) nameral p r i A l d ro v a n d a v e s i c u l o s a 2 7 , 5

Trifid 2006 / 1


nmol CO 2 g -1 f.w. s -1 , pričom ďalej zistil, že pasce vykazujú iba 67% rýchlosť PN oproti asimilačným listom (Adamec, 1997a). Ďalej študoval 6 druhov rodu Utricularia (Adamec, 2006). Výsledky sú v n m o l C O 2 g - 1 f . w. s - 1 : U . v u l g a r i s 26,9 (pasca 4.1), U. australis 24,0 (pasca 2,5), U. bremii 11,1 (pasca 1,5), zvyšné druhy (U. ochroleuca, U. intermedia, U. floridana) tvoria pasce na belavých výhonkoch neobsahujúcich chlorofyl, takže nie sú schopné fotosyntézy. Možno si dobre všimnúť zníženú hodnotu fotosyntézy pascí. Takisto Knight (1992) zistila nižšiu rýchlosť fotosyntézy mechúrikov vodnej bublinatky Utricularia macrorhiza v porovnaní s asimilačnými listami. Údaje o hodnotách respirácie sú ešte vzácnejšie. Méndez zistil pri P. alpina 9,8 nmol CO 2 g -1 d.w. s -1 , p r i P. v u l g a r i s 8 , 0 n m o l C O 2 g - 1 d.w. s -1 (prepočet na listovú plochu 0,4 μmol CO 2 m -2 s -1 ). Tieto hodnoty sú porovnateľné s našimi, ale vzhľadom k tomu, že rod Pinguicula nemá diferencované listy na asimilačnú a lapaciu časť, ťažko možno povedať, ktorá časť respirácie predstavuje vlastné náklady na mäsožravosť. Adamec (2006) zistil vyššiu hodnotu respirácie pascí

oproti respirácii listov, čo sa dá interpretovať Givnishovým modelom cost/ benefit, ako náklady uhlíka vynaložené na mäsožravosť. Uvediem zopár príkladov. Hodnoty sú v n m o l C O 2 g - 1 f . w. s - 1 : U . vulgaris 1,1 (pasca 2,08), U. australis 1,35 (pasca: 2,38) U. bremii 0,85 (pasca 1 , 9 5 ) . P r e U . o c h ro l e u c a , U. intermedia, U. floridana p latí to is té a s íce ho d n o ty respirácie asimilačných aj belavých výhonkov sú vždy menšie ako RD pasce. Naopak Knight (1992) zistila rovnakú respiráciu listov i pascí pri Utricularia macrorhiza (syn = U. vulgaris). Zdá sa, že náklady na mäsožravosť zahŕňajú zníženú fotosyntézu pascí, no zvýšená respirácia l a p a c í c h o rg á n o v, a k o výsledok zvýšených nákladov, bude zrejme závisieť od druhu a podmienok rastlín. R ý c h l o s ť č i s t e j fotosyntézy mäsožravých rastlín je nižšia v porovnaní s nemäsožravými druhmi. Rumanček kamilkový cv. L u t e a ( M a t r i c a r i a re c u t i t a ) m a l fotosyntézu 177,4 ± 8,6 nmol CO 2 g -1 d.w. s -1 (Pavlovič a kol., 2004), Phytolaca dioica 250 nmol CO 2 g -1 d . w. s - 1 , A r i s t o l o c h i a g r a n d i f l o r a 7 2 n m o l C O 2 g -1 d . w. s -1 ( P a v l o v i č , nepublikované), Brassica juncea 290 n m o l C O 2 g - 1 d . w. s - 1 (Šimonová, 2005, osobná komunikácia), Salix viminalis (9,3 μ m o l C O 2 m -2 s -1) , P o p u l u s ro b u s t a ( 6 , 0 μ m o l C O 2 m -2 s -1) a Salix cinerea (4,3 μmol CO 2 m -2 s -1) (Lunáčková a kol., 2003). Hoci rýchlosť fotosyntézy je porovnateľná s inými mäsožravými druhmi, očakával som vyššiu hodnotu fotosyntézy asimilačnej časti Nepenthes z dôvodu, že listy krčiažnikov sú diferencované na asimilačnú časť a pascu, a teda asimilačná časť nie je zaťažená


Trifid 2006 / 1

Obr. 3 Nepenthes bicalcarata

mäsožravosťou. Benzing (1987) predpokladá nízku fotosyntézu pri mäsožravých rastlinách z dôvodu duálneho použitia listu na asimilačnú a tráviacu funkciu. Adamec zistil, že fotosyntéza asimilačných častí vodných druhov rodu Utricularia je porovnateľná s inými vodnými rastlinami (Adamec, 2006). Znížená fotosyntetická aktivita našich rastlín môže byť primárne spôsobená nedostatkom dusíka. Dusík má pre fotosyntézu obrovský význam a existuje priama závislosť medzi jeho koncentráciou v l i s t e a r ý c h l o s ť o u f o t o s y n t é z y. Jeho väčšina sa nachádza v listoch v enzýme Rubisco, čo je enzým viažuci CO 2 . Masarovičová a kol. (2000) dokázali, že pri nízkej dodávke dusíka (koncentrácia v l i s t e : 1 , 0 m m o l . g -1) p r i d r u h u Karwinskia humboldtiana bola priemerná fotosyntéza 3,0 μmol CO 2 m -2 s -1 (porovnateľná s rodom Nepenthes). Pri vysokej koncentrácii dusíka (koncentrácia v liste: 2,3 mmol. g -1 ) stúpla na 5,0 μmol CO2 m -2 s -1 pri rovnakých podmienkach merania. Podobnú závislosť dokázali aj pri Karwinskia parvifolia. Karlsson a Pate (1992) zistili v D ro s e r a g l a n d u l i g e r a 0 , 8 – 1 , 5 m m o l N . g -1, M é n d e z a K a r l s s o n (1999) v subarktických druhoch 1,4 – 1,6 mmol N. g -1 , Moran a kol.

Obr. 4 Sarracenia minor

13

(2001) pri Nepenthes albomarginata 0,6 – 0,9 a Nepenthes rafflesiana 0,6 – 1,3 mmol N g -1 . Alarmujúca je extrémne nízka koncentrácia dusíka v pasci, čo môže byť ďalšou príčinou nízkej fotosyntézy v týchto orgánoch a nepriamo to môže dokazovať nízku koncentráciu CO 2 viažuceho enzýmu Rubisco, ktorý tvorí v liste približne 50% všetkých bielkovín. Koncentrácia vodíka a uhlíka je porovnateľná medzi pletivami ako aj s nemäsožravými druhmi. Procházka a kol. (1998) uvádzajú koncentráciu skúmaných prvkov pri bežných r a s t l i n á c h : N = 1 , 0 m m o l . g -1, C = 40 mmol. g -1 , H = 60 mmol. g -1 . Pri rumančeku (Matricaria recutita) pri hore uvedenej fotosyntéze sme zistili koncentrácie: N = 3,2; C = 3 1 , 7 a H = 5 2 , 1 m m o l . g -1. Hodnota rýchlosti fotosyntézy na jednotku koncentrácie dusíka v liste sa označuje ako fotosyntetická účinnosť využitia dusíka (PNUE).

Tá je pri mäsožravých rastlinách r o d u P i n g u i c u l a a D ro s e r a ( 2 9 , 4 – 39,9 μmol CO 2 mol N -1 s -1) nižšia v porovnaní s nemäsožravými druhmi 37,1 – 169,1 μmol CO 2 mol N -1 s -1 (Méndez a Karlsson, 1999). Nami zistené hodnoty sú porovnateľné s nemäsožravými druhmi, čím možno povedať, že nízka hodnota fotosyntézy v asimilačných listoch Nepenthes je nízka najmä kvôli nízkej koncentrácie dusíka v nich. Pri nemäsožravom M. recutita sme zaznamenali PNUE = 56,0 μmol CO 2 m o l N -1 s -1. N í z k a h o d n o t a P N U E pri iných druhoch mäsožravých rastlín je pravdepodobne spôsobená duálnym použitím listu na fotosyntetickú asimiláciu a trávenie koristi zároveň. Pre porovnanie PN s nemäsožravými rastlinami boli z v o l e n é h o d n o t y, k t o r é b o l i namerané za rovnakých podmienok v našom laboratóriu. Hodnoty PN

sú však nízke aj v porovnaní s inými literárnymi údajmi. Podobne nízku fotosyntézu v porovnaní s nemäsožravými druhmi zistil Small (1972), keď porovnával fotosyntézu 27 druhov rastlín s fotosyntézou Sarracenia purpurea. Tá bola niekoľkonásobne nižšia ako pri ostatných rastlinách. Podobne Méndez a Karlsson (1999) zistili pri subarktických druhoch rodu Pinguicula nižšiu fotosyntézu v porovnaní s inými druhmi nemäsožravých rastlín. Pre opadavé dreviny uvádzajú rozpätie 46,7 – 252,5, pre ihličnany 6,1 – 157,6, pre byliny 107,3 – 568,2 a pre trávy 25,2 – 208,3 nmol CO 2 g -1 d.w. s -1. K PN mäsožravých rastlín sa približuje iba PN ihličnanov. □

Tab. 1. Fyziologická a biochemická charakteristika rodu Nepenthes. Priemer ± SD. Porovnania sú medzi asimilačnou časťou a pascou (vnútrodruhové, medzipletivové) na hladine preukaznosti P = 0,05 (*), P = 0.01 (**) a medzi druhmi (medzidruhové, rovnopletivové) P = 0.05 (♠), P = 0.01 (♠♠) (Pavlovič a kol., 2006, article submitted). Nepenthes alata

Nepenthes mirabilis

Charakteristika

14

pasca

asimilačný list

pasca

asimilačný list

PNw (nmol CO2 g-1 d.w. s-1)

- 2.4 ± 1.4 **

42.3 ± 4.5 ♠

- 0.0 ± 1.6 **

24.4 ± 5.5

RDw (nmol CO2 g-1 d.w. s-1)

6.3 ± 1.1 * ♠

9.7 ± 0.9

11.6 ± 0.9 *

8.0 ± 0.6

PNa (μmol CO2 m-2 s-1)

2.7 ± 0.4 ♠

1.6 ± 0.2

RDa (μmol CO2 m-2 s-1)

0.8 ± 0.1

0.6 ± 0.1

Γ (mg.m-3)

820.7 ± 89.0 **

226.0 ± 27.8

725.9 ± 65.9 **

192.7 ± 47.0

chlorofyl a (mg.g-1 d.w.)

1.02 ± 0.10 **

5.41 ± 0.57

1.06 ± 0.22 **

6.14 ± 0.76

chlorofyl b (mg.g-1 d.w.)

1.13 ± 0.27 **

2.65 ± 0.25

0.59 ± 0.11 **

3.05 ± 0.41

karotenoidy (mg.g-1 d.w.)

0.86 ± 0.13 **

2.25 ± 0.22

0.55 ± 0.10 **

2.53 ± 0.32

N (mmol. g-1)

0 **pod detekčný limit

0.7 ± 0.1 ♠♠

0 ** pod detekčný limit

0.3 ± 0.0

C (mmol. g-1)

36.4 ± 1.0

38.6 ± 1.3

38.4 ± 1.1

39.7 ± 1.2

H (mmol. g-1)

56.4 ± 1.9

61.5 ± 1.8

57.8 ± 2.0

58.5 ± 1.9

PNUE (μmol CO2 mol N-1 s-1)

0

56.7 ± 12.2

0

93.2 ± 11.1

Trifid 2006 / 1


LITERATURA: ADAMEC, L. 1995 ECOPHYSIOLOGICAL STUDY OF THE AQUATIC CARNIVOROUS PLANT ALDROVANDA VESICULOSA., ACTA BOT. GALLICA 142, 681-684 ADAMEC, L. 1997A PHOTOSYNTHETIC CHARACTERISTICS OF THE AQUATIC CARNIVOROUS PLANTS ALDROVANDA VESICULOSA, AQUAT. BOT. 59: 297 - 306 ADAMEC, L. 1997B MINERAL NUTRITION OF CARNIVOROUS PLANTS: A REVIEW, BOT. REW. 63: 273 – 299 ADAMEC, L. 2006 RESPIRATION AND PHOTOSYNTHESIS OF BLADDERS AND LEAVES OF AQUATIC UTRICULARIA SPECIES, ARTICLE SUBMITTED. BENZING, D. H. 1987 THE ORIGIN AND RARITY OF BOTANICAL CARNIVORY, TRENDS ECOL. EVOL. 2:364 - 369 CLARKE, C. 2001 NEPENTHES OF SUMATRA AND PENINSULAR MALAYSIA, KOTA KINABALU, MALAYSIA, NATURAL HISTORY PUBLICATIONS (BORNEO), 330 PP ELIÁŠ, P., MASAROVIČOVÁ, E. 1980 CHLOROPHYLL CONTENT IN LEAVES OF PLANTS IN AN OAK – HORNBEAM FOREST 3. THREE SPECIES, PHOTOSYNTHETICA 14: 604 – 610 ELLISON, A. M., FARNSWORTH, E. 2005 THE COST OF CARNIVORY FOR DARLINGTONIA CALIFORNICA (SARRACENIACEAE): EVIDENCE FROM RELATIONSHIPS AMONG LEAF TRAITS, AMM. J. BOT. 92: 1085 – 1093. ELLISON, A. M., GOTELLI, N. J. 2001 EVOLUTIONARY ECOLOGY OF CARNIVOROUS PLANTS, TRENDS ECOL. EVOL. 16: 623 – 629 ELLISON, A. M., GOTELLI, N. J. 2002 NITROGEN AVAILABILIY ALTERS THE EXPRESSION OF CARNIVORY IN THE NORTHERN PITCHER PLANT, SARRACENIA PURPUREA, PROC. NATL. ACAD. SCI. USA 99: 4409 - 4412 GIVNISH, T. J., BURKHARDT, E. L., HAPPEL, R. E., WENTRAUB, J. D. 1984 CARNIVORY IN THE BROMELIAD BROCCHINIA REDUCTA WITH A COST/ BENEFIT MODEL FOR THE GENERAL RESTRICTION OF CARNIVOROUS PLANTS TO SUNNY, MOIST, NUTRIENT POOR HABITATS, AM. NAT. 124: 479 – 497 JUNIPER, B. E., ROBINS, R. J., JOEL, D. M. 1989 THE CARNIVOROUS PLANTS, LONDON, ACADEMIC PRESS, 356 PP. KARLSSON, P. S., PATE, J. S. 1992 CONTRASTING EFFECTS OF SUPPLEMENTARY FEEDING OF INSECTS OR MINERAL NUTRIENTS ON THE GROWTH AND NITROGEN AND PHOSPOROUS ECONOMY OF PYGMY SPECIES OF DROSERA, OECOLOGIA 92: 8 - 13 KNIGHT, S. E. 1992 COSTS OF CARNIVORY IN THE COMMON BLADDERWORT UTRICULARIA MACRORHIZA, OECOLOGIA 89: 348 – 355 LICHTENTHALER, H. K. 1987 CHLOROPHYLLS AND CAROTENOIDS: PIGMENTS OF PHOTOSYNTHETIC BIOMEMBRANES, METHODS ENZYMOL. 148: 350 – 382 LUNÁČKOVÁ, L., MASAROVIČOVÁ, E., KRÁĽOVÁ, K., STREŠKO, V. 2003 RESPONSE OF FAST GROWING WOODY PLANTS FROM FAMILY SALICACEAE TO CADMIUM TREATMENT, BULL. ENVIRON. CONT. TOXICOL. 70: 576 – 585 MASAROVIČOVÁ, E., ELIÁŠ, P. 1980 CHLOROPHYLL CONTENT IN LEAVES OF PLANTS IN AN OAK – HORNBEAM FOREST, 1. HERBACEOUS SPECIES, PHOTOSYNTHETICA 14: 580 - 588 MASAROVIČOVÁ, E., ELIÁŠ, P. 1981 CHLOROPHYLL CONTENT IN LEAVES OF PLANTS IN AN OAK – HORNBEAM FOREST, 2. SHRUB SPECIES, PHOTOSYNTHETICA 15: 16 – 20 MASAROVIČOVÁ E, KRÁĽOVÁ K. (2005) APPROACHES TO MEASURING PLANT PHOTOSYNTHETIC ACTIVITY. IN: PESSARAKLI M. (ED) HANDBOOK OF PHOTOSYNTHESIS, LLC CRC PRESS, TAYLOR AND FRANCIS GROUP, BOCA RATON, USA, P 617-656 MASAROVIČOVÁ E., WELSCHEN, R., LUX, A., LAMBERS, H., ARGALÁŠOVÁ, K., BRANDŠTETEROVÁ, E., ČANIOVÁ, A. 2000 PHOTOSYNTHESIS, BIOMASS PARTITIONING AND PEROXISOMICINE A1 PRODUCTION OF KARWINSKIA SPECIES IN RESPONSE TO NITROGEN SUPPLY, PHYSIOL. PLANT.108: 300 –306 MENDÉZ, M., KARLSSON, P. S. 1999 COSTS AND BENEFITS OF CARNIVORY IN PLANTS: INSIGHTS FROM THE PHOTOSYNTHETIC PERFORMANCE OF FOUR CARNIVOROUS PLANTS IN A SUBARCTIC ENVIROMENT, OIKOS 86: 105 – 112 MORAN, J. A., MERBACH, M. A., LIVINGSTON, N. J., CLARKE, C. M., BOOTH, W. E. 2001 TERMITE PREY SPECIALIZATION IN THE PITCHER PLANT NEPENTHES ALBOMARGINATA – EVIDENCE FROM STABLE ISOTOPE ANALYSIS, ANN. BOT. 88: 307 – 311 PAVLOVIČ, A., MASAROVIČOVÁ, E., HUDÁK, J. 2006 CARNIVOROUS SYNDROME IN THE ASIAN PITCHER PLANTS GENUS NEPENTHES, ARTICLE SUBMITTED

PAVLOVIČ, A., MASAROVIČOVÁ, E., KRÁĽOVÁ, K. 2004 THE EFFECT OF CADMIUM ON PHYSIOLOGICAL AND PRODUCTION CHARACTERISTICS ON CHAMOMILE PLANTS. IN: BOOK OF ABSTRACTS , X. PHYSIOLOGICAL DAYS, BRATISLAVA, 5. – 9. IX. 2004 PROCHÁZKA, S., MACHÁČKOVÁ, I., KREKULE, J., ŠEBÁNEK, J. A KOLEKTÍV 1998 FYZIOLOGIE ROSTLIN, ACADEMIA, PRAGUE (IN CZECH), 488 PP. SMALL, E. 1972 PHOTOSYNTHETIC RATES IN RELATION TO NITROGEN RECYCLING AS AN ADAPTATION TO NUTRIENT DEFICIENCY IN PEAT BOG PLANTS, CAN. J. BOT. 50: 2227- 2233 ŠESTÁK, Z. 1966 LIMITATIONS FOR FINDING A LINEAR RELATIONSHIPS BETWEEN CHLOROPHYLL CONTENT AND PHOTOSYNTHETIC ACTIVITY, BIOL. PLANT. 8: 336 – 346 ŠESTÁK, Z. (ED.) 1985 PHOTOSYNTHESIS DURING LEAF DEVELOPMENT, ACADEMIA, PRAHA, 400 PP


Trifid 2006 / 1

15

Dichotomický klíč rodu Drosera Část I.

taxonomie

(sestaveno podle klíče dr. Jana Schlauera uveřejněného v CPN 3/1996, upraveno)

JAROSLAV LIŠKA 1a ….Rostliny bez hlíz, přítomny palisty nebo čnělky bazálně rozdělené (rozdvojené) nebo celé (nedělené), listy nejsou nikdy štítkovité -> ….2 1b ….Rostliny s hlízami, listy štítkovité, čnělky mnohonásobně dělené, palisty vždy chybí. -> ….podrod Ergaleium DC -> ….118 2a ….Listová čepel celistvá nedělená, nikdy není dvojitě větvená, čnělky celistvé nedělené popř. dvojitě větvené, nikoli však mnohonásobně větvené -> ….3 2b ….Listová čepel dvojitě (dichotomicky) větvená, čnělky bazálně mnohonásobně dělené -> ….podrod Phycopsis (Planch.) -> ….Drosera binata Labill. 3a …. Čnělky srostlé nebo alespoň vrchol blizny je vějířovitě mnohoklanně či dvojitě větven, rostliny nevytváří nepohlavní rozmnožovací tělíska, tzv. gemmy -> ….4 3b ….Čnělky nejsou nikdy dělené, vrchol blizny je rozšířený nebo vějířovitý, nepohlavní rozmnožovací tělíska = gemmy rostliny obvykle tvoří -> ….podrod Bryastrum (Planch.) -> ….77 4a ….gynoeceum (≈ pestík) pětičetné -> ….podrod Thelocalyx (Planch.) -> ….5 4b ….gynoeceum (≈ pestík) trojčetné -> ….6 5a ….Listy obvejčité (obráceně vejčité), delší než 12 mm, blizny dvojitě dělené -> ….Drosera sessilifolia St.Hil. 5b ….Listy klínovité, kratší než 12 mm, blizny vějířovitě mnohoklané -> ….Drosera burmannii Vahl. 6a ….Listy bez palistů, listová báze opláštěná, květy jednotlivé, výjimečně 2-3, stopky květů holé, korunní plátky nejsou po opylení obrácené vzhůru a spojené -> ….podrod Arturia (Planch.) -> ….7 6b ….Listy nejsou opláštěné, korunní plátky jsou po opylení obrácené vzhůru a spojené -> ….8 7a ….Listy čárkovité, listová čepel plynule přechází v řapík, kališní lístky podlouhlé, jen o něco málo kratší než korunní plátky -> ….Drosera arcturi Hook. 7b ….Listová čepel lopatkovitá, kališní lístky stěží delší než širší, mnohem kratší než korunní lístky -> ….Drosera stenopetala Hook. f. 8a ….Čnělky srostlé nejméně polovinou své délky -> ….podrod Stelogyne (Diels) -> ….Drosera hamiltonii C.R.P.Andrews 8b ….Čnělky nejsou srostlé, rozbíhají se od baze -> ….9 9a ….Čnělky nejsou dělené pod oblastí blizny-> ….10 9b ….Čnělky dělené pod oblastí blizny -> ….11 10a …Květy jednotlivé, stonek větvený, přítomny palisty, listy řapíkaté, čepel kopinatá, až do 5 cm délky -> ….podrod Meristocaulis (Maguire & Wurdack) -> ….Drosera meristocaulis Maguire & Wurdack 10b …Květy ve většině případů nejsou jednotlivé, stonek není větven, palisty chybí, řapíky nezřetelné, čepel čárkovitá, obvykle delší než 20cm ->….podrod Regiae Seine & Barthlott -> ….Drosera regia Stephens 11a ….Květní listeny chybí, květenství kvete více květy, čnělky opakovaně dichotomicky dělené -> ….12

16

Trifid 2006 / 1


11b ….Květní listeny přítomny nebo květenství kvete jednotlivými květy -> ….podrod Drosera -> …. 18 12a ….Stvol žlaznatý, čepel není štítnatá -> ….podrod Coelophylla (Planch.) -> ….Drosera glanduligera Lehm. 12b ….Stvol nežlaznatě ochlupený, čepel až štítnatá -> ….podrod Lasicephala (Planch.) -> ….13 13a ….Lodyhy protáhlé, vystoupavé -> ….Drosera banksii R.Br. 13b ….Lodyhy krátké nebo bez lodyh -> ….14 14a ….Plst sestávající z jednotlivých nebo krátce větvených chloupků -> ….15 14b ….Plst sestávající ze stromečkovitě větvených chloupků, vlnatá -> ….17 15a ….Řapíky užší než 5 mm -> ….16 15b ….Řapíky širší než 5 mm -> ….Drosera falconeri Tsang ex Kondo 16a ….Blizna větvená od středu, řapíky širší než 1 mm v nejširším místě -> ….Drosera dilatatopetiolaris Kondo 16b ….Blizna větvená od baze, řapíky až do 1 mm šíře -> ….Drosera petiolaris R.Br. ex DC. 17a ….Řapík čárkovitý s maximální šířkou 1 - 1,5 mm, čepel 2 - 2,5 mm dlouhá, 2,5 - 3 mm široká, květní stopky 1,5 - 2,5 mm dlouhé -> ….Drosera lanata Kondo 17b …Řapík kopinatý s maximální šířkou 2 - 4 mm, čepel 3 - 4 mm dlouhá, 3,5 - 5 mm široká, květní stopky 2 - 4,5 mm dlouhé -> ….Drosera ordensis Lowrie 18a ….Semena vejčitá nebo elipsovitá, vnější obal semene není vytvořen mimo embryo -> ….19 18b ….Semena úzce vřetenovitá s vnějším obalem semene vytvořeným pod a nad embryem -> ….sekce Drosera -> ….58 19a ….Palisty chybí nebo jsou redukovány do dvou postranních chlupů nebo vyjímečně vytvořeny, pokud jsou palisty vytvořeny pak jsou listy s krátkými, nezřetelnými řapíky a velkou, širokou čepelí a prašné vaky rozděleny objemným konektivem a okvětní lístky stěží dosahují délky kališních lístků-> ….20 19b ….Palisty vždy přítomny a nápadné, pokud jsou narostlé pak postranní části palistů velké a dělené, listy s dlouhými a úzkými čepelemi, okvětní lístky delší než lístky kališní -> ….sekce Oosperma -> ….30 20a …Prašné vaky rozděleny objemným konektivem a okvětní lístky stěží dosahují délky kališních lístků -> ….sekce Prolifera C.White -> ….21 20b ….Prašné vaky nejsou rozděleny objemným konektivem a okvětní lístky delší než kališní lístky -> ….23 21a ….Listy s velmi krátkými nezřetelnými řapíky, čepel delší než širší, palisty vyjádřené -> ….22 21b ….Listy zřetelně řapíkaté, čepel ledvinitého tvaru, palisty redukovány v postranní žlaznatě zakončené chlupy -> ….Drosera prolifera C.White 22a ….Čepel ve vrcholu přihrocená/špičatá, nejširší blíže středu -> ….Drosera adelae F.Muell. 22b ….Čepel ve vrcholu uťatá/zkosená, nejširší blíže vrcholu -> ….Drosera schizandra Diels 23a ….Květenství vyrůstá po straně rostoucí lodyhy a nese obvykle více než 6 květů, kořeny nejsou ztluštělé jako zásobní orgány -> ….sekce Arachnopus Planch. -> ….Drosera indica L. 23b …. Květenství vyrůstá ze středu listové lůžice nebo vrcholové části rostoucí lodyhy s maximálně 4 květy; když vyrůstají lodyhy, jsou kořeny ztluštěny jako zásobní orgány-> ….sekce Ptycnostigma Diels -> ….24 Pokračování příště! □ http://www.darwiniana.cz

Trifid 2006 / 1

17

Dichotomický klíč rodu Drosera Grafická příloha I. BLANKA ŠPONAROVÁ

18

Trifid 2006 / 1


Rosnolist lusitánský Drosophyllum lusitanicum (s barevnou přílohou na straně VII)

ZDENĚK AKSAMIT

Před časem jsem napsal něco o zimování masožravek. Bylo to v Tr i f i d u č . 2 / 2 0 0 4 . Te ď p l n í m svůj slib z tohoto čísla a pokračuji pěstováním a zimováním rosnolistu. Tento článek vznikal již v létě 2005 a prošel několika úpravami a ž d o t é t o p o d o b y. Z a t o m o h u s jistotou psát o jiném postupu pěstování než p. Rajsner v Trifidu č. 3/2005. A vy máte možnost p o r o v n a t n a š e r o z d í l n é m e t o d y, popřípadě je využít ve svůj prospěch. Za to, co si mohu dovolit při zimování rosnolistu, může moje ledvinová kolika. V říjnu 2004 jsem si týden poležel v místní nemocnici a zrovna v tu dobu uhodily noční mrazy kolem -7 °C. V duchu jsem se s rosnolisty rozloučil. Po propuštění z nemocnice vedla moje cesta rovnou na zahradu. K mému překvapení a velké radosti se rosnolisty krásně zelenaly. Dle vyprávění souseda ze zahrádky byly rostliny po nočním přemrznutí ráno jako z porcelánu a při denním oteplení nejevily žádné známky namrznutí nebo podchlazení. Letos na podzim prošly již několika mrazíky a největší klesl na -5 °C a rosnolisty jsou úplně v pořádku. Díky této zkušenosti jsem rosnolisty zimoval na již minule popsané lodžii, kde ještě koncem zimy krásně vykvetly a daly klíčící semínka. Zhruba do dvou měsíců po sklizni semen rostliny zaschly. Pravděpodobně důvodem bude nedostatečná jarní zálivka ke způsobu, kterým rosnolisty pěstuji. Ale v té době již ze sklizených s e m í n e k k l í č i l y n o v é r o s t l i n k y, a tak jsem ztráty starších rostlin až zas tolik nelitoval. Semínka před výsevem nestratifikuji. Vysel jsem je hned po sklizni, kdy se noční teploty pohybovaly kolem 0 °C a

denní šplhaly k 15 °C. Část rostlin umisťuji na zahrádku již v květnu a tam setrvávají až d o z i m y. R o s t l i n y n e c h á m p ř e j í t prvními mrazíky a když začnou i denní teploty klesat, přemístím je do foliáku k sarracéniím a až později je přestěhuji domů na lodžii, kde zůstanou do jara, a provádím tam též výsev. Letos jsem nechal jeden květináč ve foliáku zapuštěný do země a překrytý dvojitou vrstvou bílé netkané textilie.Zatím bez úhony rostliny přečkaly několikadenní mrazy s maximem -11 °C. A také jsem si ověřil, že rosnolisty pěstované na zahradě prospívají mnohem lépe než rostliny celoročně umístěné na lodžii. Při venkovním pěstování, kde celý den na ně svítí sluníčko nebo prší, nijak nechráněné, mají silnější stonek, tmavší listy plné hmyzu, až jsou téměř nevzhledné a ne zrovna fotogenické. Rosnolisty pěstuji v plastových květináčích cihlové barvy o průměru 15 cm.Tolik se nezahřívají jako černé. Substrát si míchám z rašeliny, křemičitého písku, perlitu a vermikulitu v poměru 2-1-0,5-0,5. Do takto připravených květináčů vysévám po třech semínkách do hloubky 0,5 cm. Úspěšnost klíčení je asi dvoutřetinová. Květináče stojí v podmiskách s vodou až do vývinu třetího listu, tou dobou nasypu do podmisek keramzit a nadále zalévám horem. Podmisku s keramzitem udržuji stále plnou v o d y, a ž s e o b j e v í k o ř e n y v otvorech na dně květináče. Potom udržuji jen plnou podmisku a substrát zvlhčuji jen mírně, asi tak jednou za 14 dní. Rostliny přestěhované po půli května na zahradu mám ve vyšší podmisce s rašeliníkem a se zvýšeným dnem,


Trifid 2006 / 1

v jehož úrovni je odtokový otvor. Sama podmiska je asi 10 cm vysoká a zasahuje do třetiny květináče. I tyto rosnolisty zalévám mírně. Jako podmisky používám vrchní části větších plastových nádob se zapuštěným nalévacím otvorem. Dle mého názoru se rosnolisty spokojí jen se spodní vláhou z podmisek naplněných keramzitem nebo vydatnou rosou a deštěm. Rostliny takto pěstované nestrádaly ani po dobu mé desetidenní nepřítomnosti. Na přiložených fotografiích si můžete prohlédnout a porovnat rosnolisty z lodžie a ze zahrady. Na závěr ještě jedna moje úvaha na téma, kde se bere tak výrazná odolnost k chladu a suchu rosnolistů. Ta je dána podmínkami, ve kterých rostou, jak je uvedeno. Drosophyllum se vyskytuje ve Španělsku, Portugalsku a Maroku v blízkosti moře. Nebo lépe napsáno v jeho výraznějším k l i m a t i c k é m d o s a h u . V Tr i f i d u č.3 a 4/1999 píše Honza Flísek o návštěvě lokalit, které se vyskytují až na hranici 800 m n.m. na svazích k o p c ů a h o r, v l é t ě v y p r a h l ý c h d o p o s l e d n í k a p k y. D a l j s e m s i dohromady různé informace z knih, článků a rozhovorů s lidmi, kteří l o k a l i t y n a v š t í v i l i . Vy p l ý v á m i z nich, že rostliny v zimě silně ochlazuje studený vzduch proudící z kopců, někdy možná se sněhovou čepicí. Výrazný příděl vláhy na jaře z tajícího sněhu, dešťových srážek a po zbytek roku jen vláha z vydatných ros, něco málo snad ze spodních vod a proudící vlhký teplý vzduch od moře. Jinak až do podzimu pobyt na přímém slunci. Přeji vám mnoho pěstitelských úspěchů a i vy se můžete podělit o své zkušenosti. □

19

... a jiných botanických kuriozit

Bambus

(s barevnou přílohou na straně VII)

KATEŘINA BRAUNOVÁ

Výskyt: Většina bambusů pochází z teplejších oblastí, zejména tropů a subtropů a jen velmi málo z nich má domov v mírném podnebném pásmu. V našem středoevropském povědomí se představa bambusů pojí převážně s Asií. Bambusy rostou i v tropické Americe a Africe. Koncem dvacátého století se začaly uměle vysazovat i v Evropě. Bambusy rostou i ve značných nadmořských výškách – např. v Jižní Americe až ve výšce 4700 m nad mořem. Co jsou to bambusy: Bambusy patří do čeledi lipnicovitých – trav (Poaceae), podčeledi bambusovitých (Bambuseae). Bambusy jsou v čeledi lipnicovitých jediné, které zařazujeme mezi dřeviny. Na světě existuje řada rodů a druhů bambusu. Autoři publikací se neshodují v údajích o jejich počtu. Je možné v nich nalézt čísla o počtu rodů: 45, 60, 75 a 100. Co se týká druhů, jejich počet se pohybuje mezi 600 až 700. Bambusy se od sebe liší i vzrůstem. Existují

druhy nízké, které pokrývají půdu, ale i druhy vysoké, které dorůstají do výšky kolem 50 m. Bambusy patří k nejrychleji rostoucím rostlinám. Někdy stéblo vyrůstá rychlostí až 100 cm za 24 hodin. Výběžkaté druhy mají neuvěřitelnou schopnost se šířit z místa výsadby do svého okolí prostřednictvím podzemních oddenků. Pěstování: Bambusy můžeme snadno pěstovat na zahradě i v bytě. Velmi dobře poslouží jako živý plot. Většina bambusů potřebuje stanoviště chráněné před větrem, s dostatkem světla a vláhy. Jako substrát postačí zahradnická rašelina. Můžeme přidat keramzit či hrubší písek. Zálivka by měla být vydatná, ale musíme dát pozor na přemokření. Hnojíme na jaře hnojivem s vyšším obsahem dusíku. Většina druhů bambusů je schopna přežít zimu v našich podmínkách. Před zimou je však nutné pokrýt povrch substrátu vrstvou suchého listí, kůry nebo

suché trávy. Na podzim a na jaře je dobré odstranit stará a suchá stébla. Tím vznikne více prostoru pro nové výhonky. V bytě lze bambus pěstovat dvěma způsoby. V květinářství často prodávají stonek bambusu jako ozdobu do řezaných kytic. To je asi nejlevnější způsob, jak se k této rostlině dostat. Pěstování ve vodě je nejsnazší. Stonek bambusu dáme do vázy s 5 – 7 cm vody. Je dobré vyměnit vodu každých 14 dnů. Stonek postupem času vytvoří kořínky. Když začnou být husté, stačí je zastřihnout nůžkami. Druhým způsobem pěstování je pěstování v květináči. Jako substrát používám čistou rašelinu. Zalévám jednou až dvakrát týdně. Na jaře přihnojuji hnojivem pro pokojové rostliny. A na závěr jedna zajímavost: V Číně je zvykem, že na Nový rok si lidé dávají bambus pro štěstí. Snad někdy bambus přinese štěstí i vám. □

nakreslila Blanka Šponarová

20

Trifid 2006 / 1


Reakcie ekologických skupín mäsožravých rastlín na biologické a chemické faktory kultivácie in vitro (zhrnutie)

MICHAL PARVANOV Zakladanie in vitro kultúr skúmaných druhov mäsožravých rastlín je najvhodnejšie prostredníctvom aseptického výsevu semien. Okrem mexických tučníc, ktorých zimné listy sukulentnej ružice sú dostatočne odolné voči agresívnej sterilizačnej látke, v konkrétnom prípade 10 minútovému pôsobeniu 30 % Sava. Pre celých jedincov druhu Dionaea muscipula je však takáto sterilizácia nedostatočná, s vysokou pravdepodobnosťou preto, lebo sterilizačná látka sa nedostane ku zhusteným bázam listov, kde sa, samozrejme, patogény takisto nachádzajú. Semená druhov mäsožravých rastlín sú sterilné po 515 minútovom pôsobení 40 % Sava. Gemmy trpasličích rosičiek stačí ošetriť 5 minút v 30 % Save. Použitie HgCl2, pre vysoké ohrozenie človeka touto látkou, je nevýhodné, keďže Savo ho môže dobre nahradiť. V š e t k y pozorované skupiny mäsožravých rastlín preferujú kultivačné médiá s polovičným obsahom biogénnych prvkov, čo vyplýva nielen z pozorovania, ale i logicky z ich nárokov na životné prostredie, kde je predovšetkým nedostatok dusíkatých látok. Na médiách s plným obsahom sa explantáty deformujú, klíčne rastliny európskych druhov tučníc tvoria iba kalus. Naopak americké druhy druhej ekologickej skupiny nezávisle dobre rastú na plných i polovičných médiách. Takmer všetky pozorované druhy mäsožravých rastlín preferujú hodnotu pH blízku 5,6. Jedine niektoré druhy tučníc (Pinguicula primuliflora, Pin g u icu la x S eth o s x g yp s ico la )

prosperujú aj na neutrálnom médiu (pH=7). Vyplýva to takisto z prírodných podmienok, v ktorých tučnice rastú na vápencových podložiach. Najväčšie rozdiely medzi jednotlivými skupinami mäsožravých rastlín sú v reakciách na rastové regulátory. Tieto látky z pozorovaných druhov najlepšie znáša Dionaea muscipula. (S výnimkou hybridu Pinguicula x Sethos x gypsicola, ktorý na prítomnosť 0,5 mg/l viditeľne nereaguje.) Rosičky a tučnice reagujú na ich prítomnosť citlivo, často odumretím. Z rosičiek sú voči použitým dávkam tolerantné iba hľuznaté druhy piatej ekologickej skupiny. Tučnice (s výnimkou hybridu Pinguicula x Sethos x gypsicola) po aplikácii rastových regulátorov spravidla odumierajú. Je možné, že v prírodných podmienkach je ich endogénna hladina fytohormónov veľmi nízka. Z hľadiska mikropropagácie mäsožravých druhov rastlín, nie je prítomnosť rastových regulátorov podmienkou. Delivý rast a tvorba rastových vrcholov sú u väčšiny druhov spontánne. Vo všeobecnosti možno povedať, že pridanie 0,5 mg/l NAA do kultivačného média indukuje u mäsožravých rastlín tvorbu koreňov. Pri vyššej dávke NAA (2,0 mg/l) vegetovala len Dionaea muscipula. Obsah 0,3 mg/l BAP a 0,1 mg/l NAA spôsobuje deformácie. Náznak predpokladanej tvorby vegetačných vrcholov bol pozorovaný iba u druhu Pinguicula lusitanica. Obsah 1,5 mg/l BAP a 0,1 mg/l NAA


Trifid 2006 / 1

spôsobuje deformácie aj u mucholapky. Na prítomnosť 0,5 mg/l BAP predpokladane reagujú len hľuznaté rosičky. Predpokladaná reakcia na obsah 4 mg/l NAA a 4 mg/l 2,4-D, teda indukcia tvorby kalusu, bola pozorovaná len v prípade druhu Dionaea muscipula. U tohoto druhu bolo pozorované nasledovné špecifikum. Kultúry, ktorých pôvod bol z prestarnutých kultúr, majú tendencie k odumieraniu a rastovým deformáciám. Najlepší vývin bol

zaznamenaný u priamych klíčnych rastlín. Tvoria kompaktné, zdravo pôsobiace listové ružice s dokonalejšie vyvinutými pascami. Rastliny, dlhodobo kultivované v in vitro podmienkach, tvoria často deformované listy tmavšej, neprirodzenej farby s nesprávne vyvinutými pascami. Niekedy môže spontánne vzniknúť kalus. Práve tieto kultúry podnecujú predpoklad vzniku spontánnych fenotypovo sa prejavujúcich odchýlok. Pre zachovanie kvalitnej kultúry tohto druhu však možno odporučiť likvidáciu prestarnutých kultúr a sporadické zakladanie nových kultúr výsevom semien. □

21

Dotazník - výsledky RICHARD PICHL Vážení čtenáři Trifida. Než se začnu zabývat vlastními výsledky dotazníku, jehož cílem bylo především zjistit Vaše názory na obsah a design Trifida, rád bych Vás informoval o změnách v redakci našeho periodika. V loňském roce před podzimní výstavou jsem oznámil vedení Darwiniany svůj odchod ze správní rady, abych umožnil novým aktivním členům zapojit se do rozhodování o chodu společnosti a zároveň jsem nabídl pomoc při tvorbě a sazbě Trifida. Cílem bylo ulehčit Michalu Rubešovi, čímž mu nyní zbývá mnohem více času na jiné aktivity (webové stránky), rozmělnit aktivity mezi více lidí, aby v případě nějaké nečekané situace nedošlo k celkovému kolapsu společnosti, a hlavně posunout kvalitu Trifida zase o kousek dál. A nyní k „Dotazníku“. Celkem došlo 71 odpovědí, z toho 67 po internetu a 4 poštou a 40 odpovědí bylo doplněno komentářem. Toto množství považuji za úspěch a všem děkuji. Výsledky jsou diskutovány dále po jednotlivých bodech. K jednotlivým bodům jsou také připojeny některé Vaše komentáře (bez uvedení jména), které jasně vystihují daný problém. Srozumitelnost většiny článků: a) b) c)

je dobrá, všem článkům bez problému rozumím je různá, občas nerozumím obsahu některých článků je špatná, rozumím jen malé části článků

48 23 0

Odbornost článků: a) b) c)

je velmi dobrá, články jsou odborně v pořádku, nenacházím faktické chyby je přiměřená amatérskému časopisu, pokud najdu faktické nedostatky, nepovažuji je za významné je špatná, v časopisu nacházím řadu závažných faktických chyb a jiných projevů neznalosti autorů

42 27 0

Asi jedna třetina čtenářů má problém s „vysokou odborností a vědeckou strohostí některých článků a s použitím spousty cizích výrazů“. Řešením by bylo (dle jednoho příspěvku) „přeložit“ některé odborné výrazy, které se v textu objevují, a umístit je jako vysvětlivky za článkem nebo uvádět jako samostatný seriál na pokračování - Slovník „super“ odborného názvosloví. Osobně se přikláním k první možnosti. Autor sám asi nejlépe vysvětlí odborné pojmy a nebude to pro něj jistě náročné. Seriál by musel dělat někdo z profesionálních botaniků, a to na pokračovaní, což si neumím moc představit. Každopádně, pokud by měl někdo zájem, odmítnut určitě nebude. Je zřejmé, že „kvalita jednotlivých článků kolísá v závislosti na autorovi“. Trifid je tvořen především příspěvky od členů Darwiniany, takže jistá úroveň článků je zaručena a s tím, jak člověk nabírá zkušenosti a rozhled, stoupá i jeho odbornost. Bylo by možné zavést recenzi příspěvků jako v odborných časopisech, ale to bychom v současnosti chtěli asi moc (nedostatek lidských zdrojů). Také se vyskytlo několik připomínek, že se „poslední dobou píše hodně odborně a zapomíná se na normální pěstitele“. Chtěl bych proto požádat autory článků, aby toto brali při psaní příspěvků v úvahu. Přínosnost článků: a) b) c)

je výborná, články mi přinášejí řadu zajímavých poznatků a rad, které s úspěchem využívám je spíše průměrná, za přínosné považuji jen některé články, poznatky získané v Trifidovi používám jen někdy je špatná, články nepřináší nic zajímavého ani nového

41 26 1

Přínosnost článků (o pěstování MR) jednotlivým čtenářům je asi odvislá od toho, jak dlouho se věnují pěstování MR. Pro začátečníka bude přínosná asi většina článků (pokud budou pro něj srozumitelné), profesionální botanik uvítá spíše odborné příspěvky. Aby byly všechny články přínosem pro každého čtenáře, museli bychom vydávat tři různé verze Trifida pro různě zkušené pěstitele. Co se týče článků, které se nevěnují přímo pěstování MR, mou snahou bude minimalizovat jejich množství (i tento článek je výjimkou a nebude seriálem) a nabídnout Vám více informací právě o MR tak, jak si většina z Vás žádá. Ale tomu je již věnován následující bod.

22

Trifid 2006 / 1


Za zbytečnou považuji rubriku: Nejradši mám rubriku: a) b) c) d) e) f) g) h) i)

Zbytečná Nejraději mám Úvod 1 0 Samostatné hlavní články 0 32 „D“ InterINFO 1 7 Kratší sdělení, fejetony a úvahy 2 14 Jiné botanické kuriozity 6 6 Jak snadno pěstovat... 0 38 Portréty rostlin 0 41 Summary 21 0 Žádnou rubriku (ne)považuji za zbytečnou. 42 Rubriky jsou tak skvěle zavedené, že si nemohu vybrat, která je lepší 10

Tyto dvě rubriky si dovoluji hodnotit společně. Získané hodnoty pro bod „Za zbytečnou považuji rubriku“ jsou uvedeny v levém sloupci, hodnoty pro bod „Nejradši mám rubriku“ v pravém sloupci. Za zbytečnou považuji rubriku Jak vyplývá ze zjištěných hodnot, nejvíce zavrhované je Summary. Není se čemu divit, kdo z nás ho potřebuje. Časopis je však rozesílán i do zahraničí a proto je potřeba poskytnout čtenářům neovládajícím naší mateřštinu alespoň stručný přehled o obsahu. Vyskytl se také názor, že „summary je celkem zbytečné, protože anglicky mluvícím lidem nepřináší z obsahu článku nic. Pokud by mělo být zachováno, měly by se vypíchnout hlavní myšlenky jednotlivých článků“. S tím souhlasím, zůstává jen otázka, kdo to bude dělat. Pokud by měl někdo zájem, stačí mne kontaktovat. Každopádně „summary“ bude zachováno minimálně v současné podobě a ty, jimž se z něj ježí chlupy, prosím, aby jeho výskyt v Trifidu tolerovali a tuto stránku přeskočili. Někteří z Vás požadovali zkrácení a vynechání zbytečného popisování obsahu Trifida v úvodníku. Prodiskutoval jsem toto s naší paní prezidentkou a ta s radostí přislíbila vyhovět těmto požadavkům. Také několik čtenářů vyjádřilo nesouhlas s rubrikou „Jiné botanické kuriozity“. Vzhledem k tomu, že v názvu společnosti figuruje „pěstitelů MR a jiných botanických kuriozit“, nebylo by úplně vhodné tuto rubriku zrušit. Stejný počet členů ji naopak má rád, tak už s ohledem na ně bude ponechána. Její náplň bude plně ponechána na dobrovolných příspěvcích. Pokud nebudou, tak se v Trifidu nevyskytne. Nejradši mám rubriku Když jsem se ujímal vedení redakce, tak jsem již měl v hlavě připravený určitý koncept Trifida. Tato má představa byla více méně potvrzena výsledky dotazníku, jež také reflektuje, a proto bych Vás nyní rád s ní seznámil. Trifid bude nadále vycházet čtyřikrát do roka (nic nového), čemuž také odpovídají termíny uzávěrek pro dodání příspěvků – 28.2., 31.5., 31.8., 15.11. Vzhledem k tomu, že vlastní sazba, editace, tisk a distribuce časopisu zabere cca 4 týdny a jistě nestojíte o to, dostávat Trifida s několika týdenním zpožděním, budou tyto termíny dodržovány. Příspěvek, který dorazí po termínu, bude zařazen do následujícího čísla. Co se týče obsahu a designu, mou ideou a cílem je: a) zajistit, aby cca 40% Trifida tvořily pravidelné rubriky, čímž se zajistí kontinuita časopisu i za cenu, že vyjde ve velmi „hubené“ verzi. V současnosti má Trifid 24 černobílých stran a osm barevných. Nikde však není dáno, že by jich nemohl mít pouze dvanáct černobílých nebo naopak dvanáct barevných stran. b) aby v každém čísle byl jeden článek od jednoho autora, což zajistí pestrost názorů, nezatíží a nevyčerpá tolik pisatele. Zde záleží na množství příspěvků a ochotě lidí psát. Když nebude zbytí, tak budou využity i 2-3 články od jednoho autora (výjimečně a pokud vůbec budou). c) aby v každém čísle vyšly články o rostlinách z různých rodů (aby nebylo celé číslo např. pouze o rosnatkách) d) zajistit stejnoměrné rozložení článků pro začátečníky, pokročilé i odborníky (pokud bude z čeho vybírat) Aby bylo možné výše uvedené čtyři body plnit, byl rozšířen počet pravidelných rubrik. Některým z nich se bude „věnovat“ konkrétní člověk, některé budou výsledkem příspěvků od více autorů. Mým cílem je rozprostřít náplň těchto pravidelných rubrik mezi co nejvíce členů tak, aby to každého z nich zatěžovalo co nejméně a měl chuť přispět příští rok zase něčím dalším. Jedná se o následující rubriky: Škůdci a nemoci (Patrik Hudec a Martin Spousta) – seriál, doufejme, na dlouhou dobu a téma téměř nevyčerpatelné Anatomie MR (kreslená na zadní straně – Zdeněk Žáček) – seriál věnovaný čistě anatomii MR. Zde jsem vycházel i ze svých zkušeností a také z dotazu na webu, kde se vlastně nachází pestík na květu špirlice. Co to jsou gemmy jsem poprvé zjistil, až když jsem je uviděl na živo doma v květináči (z popisů v článcích jsem to nebyl schopen zjistit). http://www.darwiniana.cz

Trifid 2006 / 1

23

Jak snadno pěstovat… tato rubrika je velmi žádána, avšak její náplň plně závisí na příspěvcích od Vás. Zatím jsem vybral několik témat, o kterých by bylo možné napsat. Pokud tedy má někdo zájem přispět a podělit se s ostatními o své zkušenosti, může si vybrat z těchto témat (akceptuji i jakákoliv jiná). Témata jsou uvedena na konci článku v tabulce. Portrét – pro velký zájem o tuto rubriku jsem se rozhodl vydávat v každém čísle portréty dva. Správní rada vyhověla mé žádosti a odsouhlasila rozšíření barevné části Trifida o čtyři strany navíc (cca 2500 Kč/číslo). Tyto další barevné stránky umožní otisknout fotografie k dalšímu portrétu a jiným příspěvkům (např. z cest za MR). No, a co se týče příspěvků do této rubriky? Zde je filosofie jednoduchá – chcete více článků, tak přispějte svou troškou. Nečekejte, že pro Vás někdo napíše osm portrétů. Napište o některém druhu text nebo poskytněte fotografie, druhou část zajistí někdo jiný. A zbylých sedm portrétů pro Vás udělají ostatní. V knihovně Darwiniany, na webu, či u ostatních členů je dostatek zdrojových informací. Oslovil jsem několik lidí a pro letošek mám přislíbeno zatím pět portrétů, takže stále chybí tři. Když nebudou, tak nebudou a zůstaneme u pěti. Pokud se rozhodnete přispět, stačí mě kontaktovat a říci rod, o který máte zájem a na konkrétním druhu se již dohodneme. Druhů MR je více než 600, takže psát o čem bude dlouho. Rozvrh plánovaných článků do rubrik „Portrét“, „Jak snadno pěstovat“ a „Ekosystémy“ bude vycházet na konci každého čísla Trifida formou tabulky s označením, které články mají již svého autora a pro které se shání autor, případně fotografie. Stejný seznam je již možné nalézt na webových stránkách Darwiniany (sekce Trifid) Taxonomie (MUDr. Jaroslav Liška) – rubrika věnovaná především botanickým klíčům doprovázená vysvětlivkami ve formě kreseb (paní Blanka Šponarová), doplňovaná dendogramy (Radek Kastner). Ekosystémy – rubrika věnována „cestám za MR do jejich domoviny“, popisům přirozeného prostředí, ve kterém rostou, novým objevům. Tato rubrika umožňuje publikovat i překlady z cizojazyčné literatury. „D“InterINFO – informace o dění v Darwinianě, rozhodnutích SR, vývoji financí, atd… Přispěvovateli budou především členové SROV. Titulní strana – grafika a vzhled titulní strany byl plně delegován do rukou pana Michala Kouby. Svodka z fóra (Patrik Hudec) – pokračování v informování členů o tom, co se událo na webových stránkách Darwiniany Jiné botanické kuriozity – tato rubrika nadále zůstává, ale z mé strany nebude vyvíjena žádná aktivita pro její naplnění. Kratší sdělení, fejetony a úvahy Samostatné hlavní články Seriál – tyto rubriky bych nepovažoval za pravidelné. Pokud budou příspěvky, tak se tyto rubriky v T objeví, pokud možno ve vyvážené formě vůči ostatním příspěvkům. Barevné fotografie: a) b) c)

jsou velmi pěkné. ... nejsou sice profesionální, ale jinak ujdou. jsou špatné, nedá se poznat, co je na nich zachyceno, nebo se na ně nedá vůbec dívat.

63 6 1

Černobílé fotografie versus perokresby v základním textu: a) b) c)

vítám spíše ČB fotografie vítám spíše perokresby nepreferuji ani jednu z forem obrázků

12 27 30

Touha naprosté většiny členů po barevných fotografiích byla vyslyšena a barevnou část je možné rozšířit o čtyři barevné stránky (pokud je bude čím naplnit). Naopak množství černobílých fotografií bude omezeno pouze na ty opravdu dobré a naopak bude navýšen počet perokreseb. Paní Blanka Šponarová přislíbila přispívat opět svými kresbami do T a myslím, že se najdou další (vzhledem na příspěvky, které dochází do fotobanky na webu).

24

Trifid 2006 / 1


V TRIFIDovi je zbytečně preferován rod: V TRIFIDovi mi chybí články o rodu zbytečně preferován chybí a) Aldrovanda 2 1 b) Brocchinia 1 7 c) Byblis 2 8 d) Catopsis 1 5 e) Cephalotus 0 1 f) Darlingtonia 0 3 g) Dionaea 0 1 h) Drosera 0 5 i) Drosophyllum 2 1 j) Genlisea 0 7 k) Heliamphora 0 5 l) Nepenthes 0 7 m) Pinguicula 1 4 n) Proboscidea 1 4 o) Roridula 1 7 p) Sarracenia 3 3 q) Triphyophyllum 1 7 r) Utricularia 4 1

Koncepce Trifida V této rubrice budou poskytovány informace o připravovaných článcích (tématech) do dalších čísel Trifida, o tom, zda se již našel autor pro daný článek, co sháníme za informace, atd. To vše by mělo usnadnit plnění Trifida Vašimi příspěvky a ve finále zajistit Vaši spokojenost. V níže uvedené tabulce je rozvržení témat pro vybrané pravidelné rubriky Tr i fi d a n a d a l š í d v a r o k y. P o ř a d í témat se může dle potřeb měnit. V závorkách jsou uvedeny ty položky, ke kterým se stále shání autor. Pod touto tabulkou najdete seznam nabízených témat do rubrik „Jak snadno pěstovat“ a „Ekosystémy“. Pokud bude mít někdo zájem přispět, stačí kontaktovat šéfredaktora ohledně upřesnění tématu či jiných detailů. Vzhledem k tomu, že Číslo T T2006/1 T2006/2 T2006/3 T2006/4 T2007/1 T2007/2 T2007/3 T2007/4

uzávěrka čísla 28.2.06 31.5.06 31.8.06 15.11.06 28.2.07 31.5.07 31.8.07 15.11.07


s) s)

TRIFID podle mého názoru informuje vyváženě. V TRIFIDovi mi nechybí údaje o žádné MR.

Výše uvedené výsledky pomohly identifikovat rody opomíjené v Trifidu. Mou snahou bude vyhovět poptávce a snažit se o vyvážený výběr do rubrik „Portrét“ a „Jak snadno pěstovat“. Vzhledem k množství rodů MR a různé zkušenosti pěstitelů není možné vytvořit Trifida tak, aby Vás zaujaly všechny články, tak to prosím respektujte. A malá poznámka na závěr – redaktor Trifida tu není od toho, aby ho pro Vás psal, ale tvořil. Myslím, že se v našich hlavičkách stále rodí spousta nových nápadů, jak pěstovat MR a jak otestovat, co ještě vydrží. Tak proč se o tom nepodělit s ostatními. I negativní zkušenost je zkušenost a třeba pomůže ostatním vyvarovat se depresi z úhynu hýčkané rostlinky. Konečná tloušťka časopisu, který obdržíte do svých schránek, proto závisí jen a jen na Vás. Tímto se těším na spolupráci s Vámi. □

Trifid je založen hlavně na příspěvcích od členů Darwiniany, záleží jen na Vás, zda následující číslo bude plné Vámi žádaných informací či tenké. K obsahu, skladbě a vyváženosti se můžete kdykoliv a jakýmkoliv způsobem (kromě fyzického napadání) vyjadřovat. Příspěvky, připomínky i návrhy můžete posílat poštou, e-mailem nebo využít nové sekce „Trifid“ na fóru Darwiniany (internet). Richard Pichl Možná témata do rubriky „Jak snadno pěstovat“: • Genlisea • Roridula • Byblis • Catopsis • Tučnice (evropské) • Trpasličí rosnatky • Hlíznaté rosnatky Portrét 1 Pinguicula Drosera Sarracenia Utricularia Drosera Roridula Utricularia (Heliamphora)

53 37

Portrét 2 Brocchinia (Nepenthes) Heliamphora (Genlisea) Pinguicula (Nepenthes) Sarracenia (Byblis)

Trifid 2006 / 1

• •

„Petiolaris“ rosnatky Triphyophyllum

Možná témata do rubriky „Ekosystémy“ (tato rubrika je věnována cestám za MR, popisům jejich životního prostředí, případně ochraně MR): • Stolové hory (heliamphory) • Mexiko (tučnice) • Sumatra (láčkovky) • Borneo (láčkovky) • Alpy (tučnice) • JAR (rosnatky) • JV USA (špirlice) • Austrálie (rosnatky) Sháníme: • botanické klíče k rodům: Nepenthes, Genlisea, Pinguicula (i v AJ)

Jak snadno pěstovat Cephalotus Mexické tučnice (???) Heliamphora II (???) (???) (???) (???)

RICHARD PICHL □

Ekosystémy (???) (???) (???) Šumavské slatě (???) (???) (???) (???)

25

krátké příspěvky

Diskuzní fórum T1/06 http://www.darwiniana.cz/forum Začátek letošního roku přinesl několikero perliček, takže i tentokrát mám možnost vybrat z dění na fóru Darwiniany pár zajímavostí. Snad na úvod bych jen podotkl, že diskuzní záběr je opravdu široký a neustále nacházíme nové podněty pro rozšíření. Jedním z témat, které založil Michal Rubeš, bylo „Proč nejsem členem společnosti“, jež si kladlo za cíl zjistit, proč je tolik lidí aktivních v oblasti MR a našich stránek, abychom získali zpětnou vazbu a představu, co je třeba změnit. Lidí s velkým potenciálem něco nabídnout. Dá se říci, že zásadními, opakovaně zmiňovanými důvody jsou: velká vzdálenost od Prahy a odtud pramenící pocit jakéhosi odstrčení a nemožnosti se zapojit do „hlavního proudu“. Kalkulace, zda sleva uplatňovaná v rámci členství u některých prodejců pokryje roční poplatek (300 Kč) a konečně představa, že novinky a informace v Trifidu jsou zpožděné za elektronickým děním a pokud dotyčný má přístup na internet, tak si odpovědi na palčivé problémy a otázky najde sám a rychle. Vrátil bych se malým komentářem jen k poslednímu b o d u . Ta t o p ř e d s t a v a j e p o m ě r n ě rozšířená a hlavně mylná! Mirek Srba sám podotýká, a já s ním plně souhlasím, že dokonce i samotní členové si starších čísel váží méně, než by si zasluhovala, a podvědomě předpokládají, že co je staré, musí být již dávno překonané a v současnosti nevyhovující. Opravdu tomu tak není – schválně se podívejte do Trifida pár let zpět. Najdete tam mnohdy stejně tak aktuální kvalitní rady (a kolikrát, žel, zapomenuté), jaké byste našli dneska, ne-li ještě lepší. Fórem se mihla fotografie Drosera adelae od Rosti Kracíka. Listy dosahující délky 18 cm se blíží oněm magickým 40 cm zmiňovaným v některých publikacích jakožto maximální průměr růžice. Rosťo, jen tak dál! Absolutní prvenství si však jistě zaslouží příspěvek Miloše Šuly – více na http://www.pocketpc.cz/carnivora/ pokusy/nepenthes-grafting/default.htm včetně fotodokumentace. S materiálem ochotně poskytnutým Kamilem Páskem oprášil nápad s roubováním láčkovek. Jedná se o pokus, který byl, nutno podotknout, proveden již v minulosti (viz archivní čísla CPN), a to s nepříliš

26

valnými výsledky, v důsledku čehož se od dalších experimentů upustilo. Nejde o věc nikterak snadnou, leč zdá se, že 7 měsíců od naroubování do rozštěpu čerstvé zelené měkké části N. lowii na opět měkkou část N. × ‘Ventrata’ může Miloš slavit. Rouby jsou vitální, dělají listy a dokonce i láčky, které se vybarvují a otevírají. Roub s podnoží pevně srostl, místa srůstu zdřevnatěla a bez problému proběhlo také přesazení. Gratuluji k úspěchu! Na závěr jen 2 malé poznámky: jednak se již objevily aktualizované nabídky rostlin některých největších tuzemských prodejců pro letošní rok a pak na stránkách Darwiniany vznikla Obrazová banka (název vybraný po nesčetných tahanicích). Jde o grafickou databázi, kde se archivují zajímavé a především kvalitní darované obrázky či kresby ve vysokém rozlišení (600 DPI) s minimální kompresí a která slouží jako zdroj potřebného materiálu především pro redaktory časopisu Trifid do budoucna. PATRIK HUDEC □

Anglicko-český botanický pomocník Pokud rádi vyhledáváte zajímavé články na internetu, často se neobejdete bez znalosti cizího jazyka. A ačkoliv běžným výrazům rozumíte, strávíte spoustu času nahlížením do slovníku na slůvka specializovaná. Proto bychom chtěli některé výrazy za vás z článků “vyzobávat” a překládat. Te n t o f r a g m e n t j e z p ř e v z a t z http://www.dangerousplants.com, autora Thomase K. Hayese. „…The leaves consist of leaf stems, or petioles, which are usually heartshaped, and grow low to the ground during the winter. In the summer, they typically grow more elongated and upright. At the end of the petiole sits the “true leaf” or more commonly known, the “trap” The traps attract insects by secreting nectar along the margin of the traps. Inspect the inside of the trap and you should see 6 to 8 Trifid 2006 / 1

tiny trigger hairs. An insect needs to touch two hairs once, or one hair twice, in order to close the trap. This helps the plant conserve energy, by only closing when likely prey is in the trap. Avoid the temptation of closing the traps for fun. Unlike muscular movement, this is a rapid growth process within the leaf. Each trap can only close a limited number of times. Once in a while isn’t bad, but making a habit of it will actually weaken your plant, and may even kill it. In ideal conditions, the trap will close in less than a second. When an insect is caught, the trap will seal shut and begin secreting digestive juices. If nothing “edible” is in the trap, it will reopen in about a day. Prey is usually digested in 7-10 days and when the trap reopens, all that will remain is the shell of the insect. ….“ Leaf (mn.č. leaves) = list (listy) Stem = stonek, stopka – zde myšleno jako petiole, tedy řapík Heart-shaped = srdčitý – shape = tvar Grow = růst (i pěstovat) Elongate = prodlužovat se Upright = vzpřímený, vztyčený Trap = past Insects = hmyz Secretion = vylučovat, výměšek, sekret Margin = okraj Tiny trigger hairs = drobné spouštěcí chloupky Prey = kořist Avoid = zabránit Unlike muscular movement = na rozdíl od svalového pohybu Rapid growth process = proces prudkého vzrůstu Weaken = zeslábnout, oslabit Caught (trpné příčestí od slovesa catch) = lapen, chycen Seal = utěsnit Digestive juices = trávicí tekutiny Edible = poživatelný Digested = strávena Shell = skořápka (zde myšlena chitinová vnější kostra hmyzu) JANA RUBEŠOVÁ


Chramst! v letošním roce

V minulém roce se naše pokladna velmi radovala. Hospodařili jsme totiž se ziskem 25 839,45 Kč. Hlavním příjmem společnosti byly samozřejmě členské příspěvky (48 060 Kč - 163 členů). Pořádání výstavy nám vyneslo 24 008,50 Kč a bylo by to mnohem více, kdybychom nemuseli platit pronájem stolů (41 233,50 Kč). To však bylo nezbytné kvůli (ne)vybavení dolního skleníku, který jsme měli kvůli EEE. Letošní výstava bude opět v menším horním skleníku, který je stoly vybaven. Posledním větším příjmem byl dar od Řízení letového provozu, s.p. ve výši 15 000 Kč na vydávání Trifida. S převodem peněz z předminulého roku (36 175,85 Kč) jsme tedy měli celkem 62 015,30 Kč, což je slušná rezerva. Tento rok očekávám zhruba stejný počet členů, a tedy i stejný příjem z členských příspěvků jako v roce minulém. Výstava by měla přinést kolem 20 000 Kč. Sice nebudeme platit stoly, ale na druhou stranu chceme finančně odměnit podílem ze vstupného vystavovatele. Náklady na Trifida by měly podle všeho o trochu vzrůst, počítám s částkou něco přes 60 000 Kč. Celkovou bilanci na konci roku očekávám vyrovnanou.

Nedávno jsem povýšil verzi redakčního systému phpRS našeho webového magazínu Chramst! (http://www.darwiniana.cz/chramst) na novou. Ta umožňuje, mimo jiné, také zobrazení článků jen pro určitou skupinu čtenářů. Nabízí se tedy možnost uveřejňovat i články z posledních Trifidů jen pro členy společnosti - předplatitele. Konkrétní koncepci ještě probereme ve Správní radě, ale už teď se rýsuje jakési částečné splynutí Trifida právě s Chramst!em. Opakovaně se dostává na přetřes, zda Chramst! nekrade články Trifidu. Z toho pak vyplývají různé radikální názory. Na jedné straně se volá po zrušení Chramst!u, na té druhé po ukončení vydávání Trifida. Ani jeden (naštěstí) nevítězí. Ideální řešení bude někde uprostřed. Nemyslím tím zrušit oba, ale bude třeba lépe skloubit jejich působnost. V aktualitách jsem uveřejnil, že hledáme spolupracovníky - „přebouchávače“. Na moji výzvu reagovali zatím tři zájemci. Chci totiž postupně uveřejit (nejen pro členy) nejzajímavější články ze starých Trifidů, které bohužel nemáme v elektronické podobě, ale které jsou dostupné formou skenů. Pokud máte zájem „přebouchávat“, ozvěte se mi.

MICHAL RUBEŠ


Semínka darlingtonií V minulém čísle jste dostali jako dárek semínka darlingtonií i s instrukcemi na vysetí. Mnoho z vás semínka opravdu vyselo, ale každý jinak! Někdo je stratifikoval chladem, jiný chemicky, někdo vysel na vatu, jiný na bláto. Co sázeč, to jiný postup. A to je dobře, byl to od nás tak trochu záměr a počítali jsme s tím. Bylo by dobré, kdyby alespoň někteří z vás napsali do posledního letošního čísla Trifida shrnutí jejich snažení. Budeme moci porovnávat, jak se komu co dařilo a jaký vliv má ta která činnost na semínka a semenáčky. Jako první husy v hejnu jsme vystartovali já a Michal Kouba a uveřejňujeme na Chramst!u seriály VySazení (semínka na blátě) a LittleDarling (semínka in vitro), ve kterých můžete sledovat, co se se semínky děje formou realityšou. Na fóru jsem zaznamenal značný zájem o klíčení vašich vlastních semínek a mnoho z vás je velmi úspěšných v jejich klíčení. Veďte si deníček, pořizujte fotografie, jedná se o velmi zajímavý a přínosný kolektivní experiment. MICHAL RUBEŠ

MICHAL RUBEŠ

Trifid 2006 / 1

27

interinfo

Rok 2005 a peníze - jak jsme si vedli?

Carnivorous plants. And which ones are really carnivorous? Michal Rubeš This philosophical essay leads to the vain effort to find the proper definition which should include all known carnivorous plants but not even “tomatoes”. Plant portrait I. Pinguicula esseriana B. Kirchner Marek Svítek Author prepared the detailed description of this grateful, richly flowering and easily satisfied beauty. Plant portrait II. Brocchinia reduta Baker Richard Pichl This neighbour of heliaphoras which is often seen in terrariums or showcases we also do consider as a carnivorous plant in fact. Pests and diseases Sciar fly (Sciara) Patrik Hudec a Martin Spousta First article of the new column about dismal side of growing when any advice is a good advice treats of well known flies which are great only glued on trap label or sundews. How to grow easily…Cephalotus Lubomír Daněk The owner of some of the most beautiful bunches of cephalotus betrayed secrets of being so successful grower. Report from „Little Roraima“ and other growing places at home and in the garden Part V. – When my orchid flowered for the first time

Zdeněk Žáček Regular serial brings the essay about flowering of non-carnivorous but mysteriously fascinating orchid Phalenopsis. Aspects of photosynthesis of carnivorous plants III. Photosynthesis of carnivorous plants of genus Nepenthes Andrej Pavlovič Serial and scientific study about photosynthesis continues with the genus Nepenthes. Taxonomy Dichotomous key of the genus Drosera Part I. Jaroslav Liška Key to determine species of the genus Drosera Drosophyllum lusitanicum Zdeněk Aksamit Drosophyllum belongs to plants of moods so you probably appreciate some author’s experiences and observations when growing and wintering them. …and other botanical curiosities Bamboo Kateřina Braunová General data and description of this “grass for luck” and notes about how author grows it. Reactions of ecological groups of carnivorous plants to biological and chemical factors of in vitro cultivation (summary) Michal Parvanov The serial ends with the final roundup of scientific knowledge about in vitro cultivation of carnivorous plants.

Příště ... Portrét rostliny - Nepenthes ampullaria

Trifid ročník 11, číslo 2006 / 1 vychází čtvrtletně

ISSN: 1214-4134 Darwiniana společnost pěstitelů masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit sídelní adresa:

Darwiniana, Bohnická 139, 180 00, Praha 8 Česká republika

Korespondenční adresa: Darwiniana, Křižovnická 8, 110 00, Praha 1 IČO: č.ú.: internet: email:

86596179 eBanka 1450250001/2400 http://www.darwiniana.cz [email protected]

prezidentka: viceprezident:

Jana Rubešová Miroslav Srba

správní rada:

Patrik Hudec Rostislav Kracík Václav Lenk Michal Rubeš Miloš Šula

redakční rada: redakce:

RNDr. Richard Pichl Jana Rubešová Zdeněk Žáček Patrik Hudec Michal Rubeš

pokladník: účetní: knihovna: semenná banka: distribuce Trifida:

Michal Rubeš RNDr. Richard Pichl Miroslav Srba Miloš Šula Leoš Bártík

Veškerá korespondence by měla být zasílána na korespondenční adresu společnosti. Jakékoliv materiály k publikaci jsou vřele vítány. Redakční rada si vyhrazuje právo na výběr a úpravu příspěvků. Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. redakční uzávěrka: 28. 2. 2006 Publikace je vydávána vlastním nákladem Darwiniany a pouze pro členy společnosti. roční členské příspěvky: 300,- Kč (230,- Kč do 15-ti let) nebo €15.00 Publikace je neprodejná a neprochází jazykovou úpravou. Kopírování a redistribuce této publikace nebo jakýchkoli jejích částí je bez vědomí a souhlasu správní rady zakázáno!

Foto © Rostislav Kracík

28

Trifid 2006 / 1

© 1997 - 2006 Darwiniana. Všechna práva vyhrazena.


Rev. 1 - 2.4.2006

Summary

Fotosyntetické aspekty rastu mäsožravých rastlín fotografie k článku na stranách 10-15 © Andrej Pavlovič

Nepenthes mirabilis

Nepenthes alata

Nepenthes spathulata

Nepenthes lowii

Nepenthes carunculata

Nepenthes gracilis

Nepenthes ampullaria

Nepenthes hamata


Trifid 2006 / 1

V

Seriál - Malá Roraima

Zprávy z „Malé Roraimy“ a z ostatních fytonik na zahradě i doma. Díl V. Jak mi poprvé kvetla orchidea fotografie k článku na straně 9 © Robert Žáček

Čelní pohled na oba květy orchideje Phalaenopsis cv.

Detail jednoho květu z dvoukvětého květenství rodu Phalaeonopsis cv.

Pohled na olistěnou část orchideje Phalaenopsis cv. s několika staršími a již odumřelými vzdušnými kořeny a listy.

Detail středu květu orchideje Phalaenopsis cv. včetně nachově červené žilnatiny.

Celkový pohled na orchidej Phalaenopsis cv., z něhož je patrné obnovené kvetení z předloňského květenství, jehož torzo vytrvalo do loňska.

Pohled na dva současně rozvité květy Phalaenopsis cv. zezadu.

VI

Trifid 2006 / 1


Rosnolist lusitánský Drosophylum lusitanicum fotografie k článku na straně 19 © Zdeněk Aksamit

Bambus

fotografie k článku na straně 20 © Kateřina Braunová

... a jiných botanických kuriozit

Kvíz Správná odpověď z minulého čísla: c) samčí květy láčkovky Nepenthes dyeriana MACFARL. Na fotografie vidíte: a) kolonie mořských sasanek (Tealia lofotensis) b) květenství skočce (Ricinus communis) c) stélka ruduchy agarové (Gelidium gelidella) d) tkáňová kultura láčkovice (Cephalotus follicularis) JIŘÍ UHER http://www.darwiniana.cz

Trifid 2006 / 1

VII

Anatomie a morfologie masožravých rostlin Tabule I

Špirlicovité (Sarraceniaceae Dum.), angl. The American pitcher plants Špirlice (Sarracenia L.), angl. The Trumpet plant ZPRACOVÁNÍ A KRESBA

© ZDENĚK ŽÁČEK

A) Vnější části láčky na příkladu S. purpurea V – víčko (lat. operculum, angl. flap, hood, cap, lid), Ž – žilnatina, žilkování, nervatura (lat. venace, angl. venation), O – obústí (lat. peristom, angl. peristome), T – tělo láčky (lat. ascidium, corpus, angl. body, corpus), K – křídlo (lat. ala, angl. wing) B) Zonace vnitřní stěny láčky u S. purpurea Z1- Pigmentovaná zóna s hojností medníků a dolů směřujících chlupů, Z2- Relativně bezbarvá zóna s dolů směřujícími kratšími chlupy a medníky. Zobrazen je detail chlupů. Z3- Hladká bezžláznatá zóna s občasnými prohlubeninami připomínajícími dýchací průduchy (stomata), Z4- Zóna s dlouhými dolů směřujícími chlupy, kterou někteří autoři připodobňují k vrši, Z5- Krátká bezžláznatá a chlupy neoděná zóna, která občas chybí C) Med - medník Mikrodetail medníku či nektarové žlázky (lat. nectarium, angl. nectary gland)

Pinguicula esseriana fotografie k článku na straně 3 Marek Svítek

Recommend Documents