Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta

Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Jevištní technologie

Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných Bakalářská práce

Autor práce: Petr Tomek Vedoucí práce: BcA. Jan Škubal Oponent práce: Doc. Mgr. Jan Kolegar

Brno 2015

Bibliografický záznam TOMEK, Petr. Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných [Transfer theatrical performance of existing space to other]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní Fakulta, Ateliér divadelního manažerství, rok. 2015 s.[99] Vedoucí bakalářské práce BcA. Jan Škubal

Anotace Bakalářská práce „Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných“ pojednává o současné teorii a praxi přenosu divadelního představení. Popisuje druhy přenosu, se kterými se v praxi setkáváme. Zachycuje typy přenášených divadelních inscenací. Podává přehled o divadelních a jiných prostorech využívaných k přenosu. Zkoumá jednotlivé fáze divadelního přenosu z pohledu stavby, světla a zvuku. Popisuje dokumentaci používanou při přenosu. Zabývá se jevištní technikou a technologií a jejich využitím.

Annotation Diploma thesis „Transfer theatrical performance of existing space to other” deals with the current theoretical and practical basis of theatrical performance transfer. It describes the ways of transfer common in praxis. It portrays the types of transfer performances. It gives a list of theatre and other spaces used for the transfer. It investigates the phases of theatrical transfer in terms of construction, lights and sound. It describes documentation used for the transfer. It also focuses on the stage machines and technologies and their use.

1

Klíčová slova Přenos divadelního představení Divadlo Zájezd Přenos Stavba Světlo Zvuk

Keywords Transfer theatrical performance Theatre Tour Transfer Construction Light Sound

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 5. září 2015

Petr Tomek

3

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval za podporu při tvorbě této práce vedoucímu práce BcA. Janu Škubalovi a dále pak Mgr. Janě Králové, Bc. at BcA. Filipu Kolegarovi, Mgr. Janu Obrovskému a mé rodině. Všem moc děkuji za podporu a pomoc.

4

Obsah PŘEDMLUVA ...................................................................................................................................... 7 ÚVOD .................................................................................................................................................... 8 1.

PROČ DOCHÁZÍ K PŘENOSU PŘEDSTAVENÍ ................................................................. 9

2.

DRUHY PŘENOSU ................................................................................................................. 10 2.1 2.2 2.3 2.4

3.

TYPY PŘENÁŠENÝCH DIVADELNÍCH INSCENACÍ ..................................................... 14 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10

4.

KLASICKÁ ČINOHRA ............................................................................................................... 14 MUZIKÁL ................................................................................................................................ 14 OPERA .................................................................................................................................... 15 BALET .................................................................................................................................... 15 POHYBOVÉ DIVADLO .............................................................................................................. 16 EXPERIMENTÁLNÍ DIVADLO ............................................................................................... 16

TYPY DIVADELNÍCH PROSTOR ....................................................................................... 17 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

5.

BĚŽNÝ ZÁJEZD – HOSTOVÁNÍ.................................................................................................. 10 PŘEDSTAVENÍ OD ZAČÁTKU KONCIPOVANÉ JAKO ZÁJEZDOVÉ ................................................ 11 DEFINITIVNÍ PŘENOS ............................................................................................................... 12 OPEN AIR AKCE ....................................................................................................................... 13

KLASICKÝ KUKÁTKOVÝ SÁL ................................................................................................... 17 VARIABILNÍ PROSTOR „BLACK BOX“ ..................................................................................... 18 VARIABILNÍ PROSTOR „BLACK BOX“ S DIVADELNÍM ZÁZEMÍM .............................................. 19 KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ SÁLY ........................................................................................... 20 NETRADIČNÍ HRACÍ PROSTOR - „SITE SPECIFIC“...................................................................... 21 VENKOVNÍ AMFITEÁTRY - „OPEN AIR“ .................................................................................. 22

PŘENOS PŘEDSTAVENÍ – STAVBA .................................................................................. 23 5.1 PŘÍPRAVNÁ FÁZE .................................................................................................................... 23 5.2 DOKUMENTACE ...................................................................................................................... 24 5.2.1 Soupis technických zařízení využívaných pro stavbu .................................................... 24 5.2.2 Soupis dekorací a jevištních prvků, rekvizit a kostýmů ................................................ 24 5.2.3 Výkresová dokumentace ............................................................................................... 24 5.3 ZÁKLADNÍ SCÉNICKÉ TECHNOLOGIE A PRVKY ........................................................................ 25 5.4 SPODNÍ JEVIŠTNÍ TECHNOLOGIE .............................................................................................. 26 5.4.1 Propadla ....................................................................................................................... 26 5.4.2 Jevištní stoly ................................................................................................................. 27 5.4.3 Jevištní vozy.................................................................................................................. 29 5.4.4 Točna ............................................................................................................................ 30 5.4.5 Praktikábl ..................................................................................................................... 31 5.5 HORNÍ JEVIŠTNÍ TECHNOLOGIE ............................................................................................... 33 5.5.1 Tahy .............................................................................................................................. 33 5.5.2 Opona ........................................................................................................................... 35 5.5.3 Ostatní trvale zavěšené dekorace ................................................................................. 36 5.5.3.1 5.5.3.2 5.5.3.3

6.

Sufita ...................................................................................................................................... 36 Šála ........................................................................................................................................ 36 Horizont ................................................................................................................................. 36

PŘENOS PŘEDSTAVENÍ - SVĚTLO ................................................................................... 37 6.1 PŘÍPRAVNÁ FÁZE .................................................................................................................... 37 6.2 SVĚTELNĚ SCÉNICKÁ DOKUMENTACE ..................................................................................... 38 6.2.1 Obsah dokumentace ..................................................................................................... 38 6.2.2 Textová část .................................................................................................................. 41 6.2.2.1

Podrobný soupis využité techniky s výkonnostní a typovou charakteristikou ....................... 41

5

6.2.2.2 6.2.2.3

Soupis příslušenství................................................................................................................ 41 Světelný scénář ...................................................................................................................... 43

6.3 HLAVNÍ PRVKY SCÉNICKÉHO OSVĚTLENÍ ................................................................................ 44 6.3.1 Osvětlovací pulty .......................................................................................................... 44 6.3.1.1

6.3.2

Dálkové ovládání ................................................................................................................... 45

Výkonové stmívací jednotky .......................................................................................... 45

6.3.2.1 6.3.2.2

Mobilní stmívací jednotky ..................................................................................................... 45 Stacionární stmívací systémy ................................................................................................. 45

6.4 OSVĚTLOVACÍ NÁSTROJE ........................................................................................................ 47 6.4.1 Vany.............................................................................................................................. 47 6.4.1.1 6.4.1.2 6.4.1.3

6.4.2 6.4.3 6.4.4 6.4.5 6.4.6 6.4.7 6.4.8 6.4.9 7.

Horizontové světlo ................................................................................................................. 47 Pracovní osvětlení .................................................................................................................. 47 Divácké osvětlení ................................................................................................................... 48

Světlomet s neměnným svazkem PAR ........................................................................... 48 Čočkový reflektor „Lens spotlight“ .............................................................................. 49 Světlomet se stupňovitou čočkou – Fresnel (Fresnel Spotlight) ................................... 50 Tvarovací světlomet - profil (Profile Spotlight)............................................................ 51 Zářivkové osvětlení ....................................................................................................... 52 LED světelné zdroje...................................................................................................... 53 Pohyblivá světla ........................................................................................................... 54 Ostatní zařízení ............................................................................................................ 56

PŘENOS PŘEDSTAVENÍ - ZVUK ........................................................................................ 60 7.1 PŘÍPRAVNÁ FÁZE .................................................................................................................... 60 7.2 DOKUMENTACE K INSCENACI - ZVUKOVÝ SCÉNÁŘ ................................................................. 61 7.2.1 Textový scénář .............................................................................................................. 61 7.2.2 Bodový scénář .............................................................................................................. 62 7.2.3 Kombinovaný scénář .................................................................................................... 62 7.2.4 Scénář v podobě notového zápisu ................................................................................. 63 7.3 MIKROFONY, MIKROPORTY..................................................................................................... 63 7.3.1 Vokálové mikrofony ...................................................................................................... 63 7.3.2 Nástrojové mikrofony ................................................................................................... 64 7.3.3 Snímače a kontaktní mikrofony .................................................................................... 65 7.3.4 Sběrové mikrofony ........................................................................................................ 65 7.3.5 Mikroporty .................................................................................................................... 66 7.4 KABELY A KONEKTORY .......................................................................................................... 67 7.5 ZVUKOVÉ SOUBORY, ZVUKOVÉ NOSIČE A ZPŮSOB PŘEHRÁVÁNÍ ............................................. 69 7.6 MIXÁŽNÍ PULT ........................................................................................................................ 73 7.6.1 Efektové procesory ....................................................................................................... 77 7.7 REPRODUKTOROVÁ SOUSTAVA ............................................................................................... 78

ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 81 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 83 SEZNAM ILUSTRACÍ ..................................................................................................................... 86

6

Předmluva Ve své práci se zaměřuji na problematiku přenosu divadelní inscenace a zmapování oblastí, do kterých zasahuje. Nejedná se mi o dílčí podrobný popis jednoho úhlu pohledu. Pro sběr dat jsem proto využil námětů a rad odborníků i vlastních zkušeností. Mým cílem bylo podat všeobecný přehled všech prvků, které zasahují a ovlivňují zdar přenosu inscenace. Jelikož - jako vše na světě - je i přenos podroben neustálým změnám, je má práce zachycením aktuálního stavu.

7

Úvod Bakalářská práce Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných si klade za cíl rozbor problematiky přenosu divadelních představení do jiných prostor a vytvoření jakéhosi uceleného pohledu na problematiku přenosu a zmapovaní jednotlivých procesů i jednotlivých složek - světla, zvuku a stavby, které by měly předcházet samotné realizaci představení v novém prostoru. Pro úspěšně zrealizovaný přenos představení je důležité znát důvod, proč vůbec k přenosu dochází, jaké jsou typy přenosů a je také nutno znát jaké druhy představení přenášíme (kvůli odlišným specifikum a nárokům na technické zabezpečení). Dále je nutné znát i typy prostor, kam představení budeme přenášet. Důležité je mít také ucelený přehled základních technologii, využitých pro přenos představení jevištními mistry, osvětlovači a zvukaři. Tato práce by měla sloužit jako návod nebo úvod pro osoby této problematiky neznalé.

Ve své práci se nesnažím přinést nové teoretické poznatky, naopak pracuji s již dostupnou odbornou literaturou a dalšími prameny, které analyzuji a porovnávám s úmyslem stanovit si výchozí základ k řešení praktické části práce. Zabývám se zejména přehledným shrnutím současného pojetí problematiky přenosu představení a definováním základních pojmů, které s tématem mé práce souvisejí, na základě prostudovaných pramenů. Zároveň je mou snahou propojení současného teoretického stavu se stavem v divadelní praxi, který bych chtěl, aby byl jedinečný právě tím, že zahrnuje praktické zkušenosti různorodých zástupců jevištní techniky, kteří měli možnost zažít přenos divadelního představení z pohledu lidí v praxi.

V praktické části práce, kterou považuji za stěžejní, kladu důraz na vytvoření představy o fungování přenosu představení na poli ziskového i neziskového sektoru. Aplikované poznatky z teoretické části a praxe shrnuji v závěru s cílem uvést doporučení, jak by měl optimální přenos probíhat po stránce technické i čistě formální, administrativní.

8

1. Proč dochází k přenosu představení K přenosu představení vedení divadla sahá z mnoha rozličných důvodů. U komerčních i nekomerčních divadel bývá hlavním důvodem finanční politika nebo kulturně – umělecké důvody. Zájezdy pak tvoří významnou příjmovou část rozpočtu divadla. Za přínosné je považováno zúročit tzv. „vyhrané inscenace“, tj. představení známá na domácí scéně, předurčená pomalu a jistě k derniéře. Potenciál u domácího publika je vždy omezený a tak je zcela přirozené, že stálá divadla sahají po přenosu inscenace, s cílem získat nové publikum a potažmo i příjmy pokrývající další provozní náklady divadla - kupř. právě pro rozšíření nabídky divadelního repertoáru na domácí scéně. Divadelní přenos také významně přispívá k rozvoji samotného divadla a to jak po stránce získávání zkušeností ze strany herců, tak i po stránce dalšího vzdělávání a rozvoje technického personálu divadla. U divadelních souborů, které nemají žádnou stálou domovskou scénu, je přenos představení základní strategií umožňující fungovaní divadla. Představení se tak od začátku zkouší s velkým důrazem na prostorovou flexibilitu a to v pronajatých sálech, které divadelní soubor může využít i k premiéře divadelního kusu. Dále však je pouze zájezdové a funguje bez stabilní scény. Mezi další důvody, které jistě stojí za zmínku, patří marketingové účely. Ať stálá či putovní divadla se zviditelňuji a jejich vlastní prestiž stoupá účastí na mezinárodních divadelních festivalech. Prakticky to funguje tak, že je hostující divadelní soubor přizván dramaturgem či vedením hostitelského divadla, nebo se proaktivně sám písemně přihlásí k účasti a tím splní administrativní požadavky na realizaci přenosu divadelního kusu. Výrazným uměleckým záměrem je přenos divadelního představení z kamenné budovy do venkovních prostor, kde jedinečná atmosféra místa („site specifics“) přispívá k intenzivnímu diváckému zážitku, jako tomu je např. u Letních Shakespearovských slavností, konaných každým rokem v Brně. A právě naopak – zcela praktickým důvodem, který nutí divadla k přenosu, jsou generální rekonstrukce budovy divadla. Technicky vzato divadlu pak nezbývá, než vytvořit plán pro nouzový chod divadla a uchýlit se k divadelnímu přenosu za cenu pronájmu obdobných divadelních prostor, kde může být zajištěna plynulost realizace 9

repertoáru divadla. Paradoxem pak bývá, že může být dosaženo nechtěně alternativního a divácky lákavějšího výsledku.

2. Druhy přenosu Pro určení druhu přenosu obvykle hodnotíme místo, četnost konání a délku trvání divadelního přenosu mimo domovskou scénu. Pokud si sestavíme pomyslný žebříček, stojí na prvním místě četnosti konání a různorodosti místa realizace zájezdového představení, za ním běžný zájezd/hostování, účast na festivalech/open air akce a definitivní přenos. Přenosy také charakterizuje jejich náročnost na technické zajištění, které detailně zpracovávají následující pracovní složky divadla: stavba, světlo, zvuk. Pro technickou realizaci je důležité, o jaké druhy divadelních inscenací se jedná a v jakých typech divadelních sálů bude přenos uskutečněn.

2.1 Běžný zájezd – hostování Běžný zájezd (v očích laické veřejnosti výlet divadelního souboru do jiného města za poznáváním jeho krás) funguje jako vztah hostitelského a hostujícího divadla. Technické zajištění přenosu je podporováno z finančních zdrojů buď hostitelského, anebo hostujícího divadla. Přenos v tomto případě obnáší transport dekorací, rekvizit, kostýmů, zvukové a světelné techniky, hereckého souboru a technického personálu k již nazkoušené hře z domácího repertoáru divadla do hostitelského divadla, odehrání představení a návrat zpět.

10

2.2 Představení od začátku koncipované jako zájezdové Tento druh představení je vždy realizován formou zájezdových účastí na kulturních akcích či festivalech apod., není však nikdy realizován na stálé scéně. Představení se nanejvýš zkouší v krátkodobě pronajatém prostoru a pak už žije jen díky aktivní spolupráci se zadavateli poptávky, kterými jsou kupř. divadla, městská kulturní zařízení, či soukromé firmy, které formu představení používají jako odměnu pro své zaměstnance u příležitosti Vánoc apod.

Ilustrace 01 : Premiéra zájezdového představení Biostory - 23. května 2013 – MALÉhry - Divadlo Bolka Polívky Brno

Ilustrace 02 : Scéna zájezdového představení Biostory – MALÉhry -Divadlo Bolka Polívky Brno 2014

Ilustrace 03 : Scéna zájezdového představení Biostory – MALÉhry - Divadlo Oskara Nedbala Tábor 2014

11

2.3 Definitivní přenos Na rozdíl od běžného zájezdu je definitivní přenos primárně určen pro řešení provozně-technických obtíží stálého divadla, které by jinak brzdily uvádění her na domovskou scénu. Představení je nazkoušeno na jiné scéně z důvodu rekonstrukce nebo stavby nové budovy divadla a při tvorbě představení je již s tímto faktem počítáno. Následný přenos je pak o to snazší, čím lépe se podařilo vystihnout podmínky již nové či rekonstruované budovy.1

Ilustrace 04 : Scéna divadelního představení Footloose aneb Tanec není zločin - Studio MARTA 2012

Ilustrace 05 :Scéna divadelního představení Footloose aneb Tanec není zločin - Divadlo na Orlí 2012

Příkladem z praxe je představení „Footloose“, které bylo nazkoušeno na původní domovské scéně studentského Divadelního studia Marta. Protože však muzikálová část souboru měla být přesunuta do nových prostor budovy na Orlí, při technickém zajištění muzikálu se již od začátku počítalo s odlišnými technickými podmínkami v nové budově. Představení se tak hrálo jedním divadelním souborem / bez hostování u cizího divadla / na jedné a té samé muzikálové scéně. 1

12

2.4 Open air akce Divadla se snaží o zpřístupnění svého repertoáru širokému publiku a tak využívají nabídek pořadatelů (v tomto případě obvykle měst), čímž oživují městskou kulturní scénu jak na koncertních pódiích, tak i v prostorách hradů, zámků apod. Po stránce technické se pak jedná o práci ve velmi ztížených podmínkách, jež vznikají nestabilitou počasí a odlišnou vlhkostí vzduchu oproti domovské scéně. Tyto okolnosti pak mnohdy vyžadují velkou míru improvizace ze strany jevištních techniků a mají výrazný dopad na výběr použitých technologií. Zajištění technických zařízení bývá v těchto případech obvykle na straně poskytovatele, ne vždy jsou však pořadatelé schopni požadovanou techniku obstarat, což může mít negativní vliv na výslednou podobu představení. Jistým úskalím je i přenos divadelní hry do akusticky odlišného prostředí /uzavřený x otevřený prostor/. Problematické může být také nové, neozkoušené uspořádání elevace, jeviště a sezení pro diváky. Samy přírodní podmínky však můžou opět v dobrém smyslu překvapit a osvěžit zažité představy o stavbě: strom poskytne zastřešení jeviště; světle: měsíc obohatí světelné efekty; zvuku: nenadálé zahoukání sovy do strašidelného příběhu a nabízí i jiné smyslové vjemy, které navodí v diváckém publiku nové a vítané zážitky.

Ilustrace 07 : Scéna zájezdového představení Biostory – MALÉhry – Divadlo v parku - Šumperk 2015

Ilustrace 06 : Scéna zájezdového představení Biostory MALÉhry – Nádvoří Frýdeckého zámku - Frýdek 2015

13

3. Typy přenášených divadelních inscenací Velmi důležitý jev, který je při přenosu divadelních inscenací dobré mít na paměti, vychází z tzv. typizace představení. Právě pochopení charakteristických rysů jednotlivých představení umožňuje i technickému personálu zachovat původní záměr a vyznění hry.

2.5 Klasická činohra U klasické činohry je kladen důraz na herecký projev. Scéna je v rukou scénografa, který řídí její úspornost, anebo naopak výpravnost. Osvětlovači mají na domácí scéně k dispozici předem dobře čitelný uzavřený prostor a mohou proto efektivně využívat osvětlovací techniky. Při hostování však musí počítat s odlišnostmi interiéru budovy, nebo exteriéru. Zajištění zvuku u činohry tvoří vedlejší složku představení, která pouze dokresluje náladu a tvar inscenace. Stavba scény bývá jak jednoduchá, tak i složitá, řídí se scénografickým návrhem. Celkově se však dá říci, že složitost přenosu stavby, světla a zvuku u klasické činohry určuje především režisér – od výše jeho nároků se pak odvíjí i náročnost samotného přenosu.

2.6

Muzikál

Muzikál si obvykle staví za cíl zaujmout publikum nejen po stránce hudební, ale i výpravné – je náročný na stavbu dekorací. Záleží tak nejen na pohybových a výrazových prostředcích muzikálových herců, jejichž hlasový projev je často přenášen bezdrátovými mikrofony, ale i na živém hudebním projevu kapely, která je ozvučená dle pokynů dirigenta a zvukových podmínek prostoru. 2 Technické zajištění kvality přenosu zvuku je pro zvukaře velmi náročné, protože musí zajišťovat více úkonů zároveň - kupř. intenzitu přenášeného zvuku u mikrofonů či snímání kapely mikrofony. Zvukař navíc přehrává záznamy zvukových efektů a playbacků.

2

Dirigent je u menších produkcí nahrazen kapelníkem.

14

Přenos světla je podobný koncertnímu svícení, spoléhá na efektové, celkově barevné vyznění. Light designer sděluje své představy osvětlovačům, kteří využívají širokou škálu světelných zařízení (viz. Kapitola 6.4). Přenos muzikálového představení je všestranně náročný, je potřeba řešit složitou stavbu, zvuk i světla, ale i logistiku přesunu potřebných technických zařízení.

2.7 Opera Právě výpravná scéna s náročnými scénickými proměnami je asi to první, co zaznamená každý návštěvník opery. Aby byla zajištěna poutavost pro oko diváka, je při přenosu obzvlášť důležitá komunikace mezi scénografem a osvětlovačem. Zvukař doplňuje prostor odposlechovými reproduktory, které v zákulisí pomáhají zlepšit slyšitelnost zpěváků a orchestru. Zvučit přímo interprety či orchestr tak není potřeba, spíše se očekává doplnění představení o efektové reprodukované zvuky a hudební podkresy. Přenos opery je tedy náročný hlavně z pohledu stavby a světla, po stránce zvukové se u přenosu jedná o rozhodně jednodušší úkon, než u muzikálu (avšak v současné době někteří experimentátoři využívají podobné technologie jako u muzikálu a zvyšují tak technickou náročnost přenosu).

2.8 Balet Baletní scéna je co do výpravnosti srovnatelná s operou. Vyloženě nutná je však úprava povrchu jeviště speciální krytinou, která baletním interpretům umožňuje volný pohyb bez případného nebezpečí úrazu. Scénograf či light designer pro balet vytváří složitější svícení. V případě, že se pro hudební doprovod využívá živý orchestr, zabezpečuje zvukař v nutných případech odposlech v tanečním prostoru. Jinak se po zvukové stránce zabývá pouze doplňujícími zvukovými efekty. Přenos baletního představení počítá hlavně s vysokými nároky na stavbu a světla. 15

2.9 Pohybové divadlo Pohybově-výrazová představení bývají nenáročná na přenos. Je to díky využití minimálně členěného prostoru bez dekorací. Technickým specifikem bývá stejně jako u baletu krytina povrchu jeviště /“baletizol“/. Světlo sice má zásadní význam pro celkové vyznění představení, ale pro decentní svícení často stačí klasická konvenční světla, kterými je vybavena většina divadel. Zvukový doprovod – reprodukovaná hudba, instrumentální zvuky – nebývá zpravidla náročný na přenos do jakýchkoliv podmínek. .

2.10 Experimentální divadlo Výsadou experimentálního divadla je porušování konvenčních divadelních přístupů a tím i veškerých obvyklých přenosových postupů, které se aplikují u konvenčního operního a baletního divadla. Přenos experimentálního představení má velké rozpětí od jednoduché, prostorově a stavebně nenáročné stavby, osvětlení za pomocí jednoduchých svítidel či pouze podkreslujícího zvuku, až po na přenos náročnou stavbu lešení a složité projekce. Díky tomu nelze obecně popsat náročnost práce jednotlivých technických složek.

16

4. Typy divadelních prostor 3.1 Klasický kukátkový sál „Kukátkový sál je takové uspořádání divadelního prostoru, kde jeviště je od hlediště výrazně odděleno portálem a oponou. Scéna vytváří dojem reliéfního, plastického a perspektivního obrazu, kdy herec nevstupuje na proscénium (= divadelní předscéna, prostor před oponou, tj. též jeden ze dvou významů pojmu → forbína). Je zde patrná snaha o vtažení diváka do děje a o bližší kontakt herce s divákem. Umožňuje realizovat iluzivní typ divadla (= navozuje iluzi skutečnosti, scéna odpovídá skutečnosti, snaží se přenést diváky do prostředí, v němž se hra odehrává). Užívá se většinou dvourozměrných kulis a dalších zařízení k vyvolání iluze. V naturalistickém divadle měl např. portálový otvor vytvářet iluzi tzv. neviditelné čtvrté stěny. Rozvíjí se od 17. století v Itálii a ve Francii a až do 20. století zůstává typickým evropským divadelním prostorem.“ (Taberyová (ed.), 2012) Jeviště kukátkového divadla má vždy úroveň podlahy nad úrovní první řady (přibližně ve výšce očí sedících diváků), obecenstvo obvykle sedí ve stupňovitém hledišti. Tento typ uspořádání divadelního prostoru je u nás nerozšířenější. Najdeme ho jak ve velkých divadlech, tak i v malých loutkových scénách. V těchto klasických kukátkových sálech najdeme běžné scénické technologie – nad jevištěm je obvyklé provaziště s tahy, za portálem osvětlovací lávky (umožňující obsluhu reflektorů), po bocích servisní lávky, scénu odděluje od diváků kromě forbíny orchestřiště a opona, na scéně najdeme propadla, jevištní stoly, točny…(viz. Kapitola 5.4). Spodní jevištní technologie. Vybavenost každého divadla je samozřejmě odlišná a je závislá jak na finančních, tak na prostorových možnostech divadla.

Ilustrace 08 : Kukátkový Sál - Mahenovo Divadlo v Brně

17

3.2 Variabilní prostor „Black Box“ Black box je prostorově flexibilní divadlo s jednoduchým designem. Tento druh divadelních prostor se po světě začal rozšiřovat mezi lety 1960 - 1970, kde se díky velké oblibě nízkorozpočtových experimentálních projektů téměř každý volný sklad nebo otevřený prostor v mnoha budovách přetransformoval na Black Box. Jak vyplývá z názvu, tento druh divadla je navržen jako jakási „krabice“. Divadelní prostor má rovnou plochu bez jakéhokoliv členění a je natřen černou neutrální barvou. Volný prostor umožňuje bez vysokých nákladů pomocí praktikáblů vystavět vyvýšené pódium pro účinkující a pro diváky elevaci na sezení. Na stropě je obvykle upevněn nosný ocelový rošt, na který je možno zavěsit dekorace, světla, reproboxy, látkové výkryty atd. Výhoda těchto prostor je flexibilita. Můžeme zde vystavět cokoliv, co si dokážeme představit. „Black box“ umožňuje nekonečně mnoho konfigurací, díky nimž lze rozvinout svoji kreativitu, což je cenné pro experimentální představení, kde je např. nutné netradiční uspořádání sedadel a jeviště. Vytvoření těchto prostor není tak náročné a nachází využití tam, kde nejsou dostatečné finanční prostředky – například ve školách nebo u začínajících divadelních souborů. Tento divadelní prostor často nacházíme vedle hlavní scény i u velkých divadel, kde multifunkční sál kromě zkušebního prostoru nabízí i prostor pro veřejnou produkci. Plní funkci zkušebny a v případě nutnosti je rychle přeměněn v divadelní sál s diváckým zázemím. „Black box“ má jedinečnou a velmi intimní atmosféru, umožňující blízký kontakt herce s divákem.

Ilustrace 10 : Black box - Shetler Studios & Theatres – the bridge – New York

Ilustrace 09 : Black box - Shetler Studios & Theatres – theatre 54 – New York

18

3.3 Variabilní prostor „Black Box“ s divadelním zázemím Jedná se opět o variabilní prostor – „Black box“, který je však vybaven scénickými technologiemi, běžnými v klasických kukátkových divadlech. Plochý prostor podlahy je např. obohacen o jevištní stoly, díky kterým je scéna ještě snadněji a rychleji proměnitelná. Změnou výškové pozice jevištního stolu směrem dolů se vytvoří orchestřiště, nebo se rozčlení prostor na různé výškové úrovně. Změnou pozice jevištního stolu směrem nahoru se rozčlení prostor, anebo se podpoří stavba z praktikáblů. Propadla umožňují herecké nástupy a odchody pod jeviště. Prostor může být dále vybaven provazištěm s tahy, které ještě více rozšiřují multifunkčnost prostoru. Na tahy je možno zavěšovat dekorace, světla atd. V sále a provazišti mohou být po obvodu umístěny pochozí lávky a napříč sálem pojízdné mosty, které kromě usnadnění obsluhy světel a jiných zařízení rozšiřují a ozvláštňují hrací prostor. Snadno a rychle se „black box“ proměnění na klasický kukátkový divadelní sál. Sál je obohacen o klasické herecké i divácké zázemí a o zkušebny, čímž se přibližuje velkým divadlům. Prostory tohoto typu jsou hojně využívány na školních divadelních scénách díky své maximální variabilitě a žánrové multifunkčnosti.

Ilustrace 11,12 : Black Box s divadelním zázemím – Divadelní studio Marta - JAMU - Brno

Ilustrace 13,14 : Black Box s divadelním zázemím – Divadlo na Orlí – JAMU - Brno

19

3.4 Kulturní a společenské sály Obecně jsou to prostory, které bývají v každém větším městě. Jedná se např. o sokolovny, městská kulturní střediska a jiné společenské budovy, které mají multifunkční sál, sloužící jak k uspořádání plesů a konferencí, tak i k promítání filmů, pro divadelní produkce ochotnických či hostujících zájezdových divadel. Kulturní a společenské sály odlišuje od kukátkových jejich rovná podlaha. Sezení je mobilní a v případě potřeby může být odstraněno. Charakteristická pro ně bývá pouze základní jevištní technologie: tahy, základní světelný park a zvuková aparatura. Můžeme sem zahrnout i kinosály. Ty většinou slouží k promítání filmů, avšak mohou být dodatečně uzpůsobeny k hraní divadelních představení díky prodloužené forbíně, která poskytuje větší hrací prostor. Také lze sál dovybavit potřebnou světelnou a zvukovou technikou.

Ilustrace 15 : Kulturní dům –Oudoleň

20

3.5 Netradiční hrací prostor - „Site specific“ Pokud přenášíme divadelní inscenaci do prostor původně určených pro jiné než divadelní účely, mluvíme o tzv. „Site specific“. Praktickým příkladem je využití místa věznice, jeskyně, hradu či opuštěného průmyslového areálu k přenosu divadelní hry do prostředí, které podtrhne umělecký záměr hry. Divadelní přenosy jsou pak mimořádně náročné - je třeba přivézt s sebou veškeré světelné, zvukové a scénické vybavení, včetně zázemí pro diváky a herce. Velkým problémem se často jeví podlaha, do které není možno ukotvit stavební jevištní prvky. Vzhledem k tomu, že se jedná o prostory, které kromě toho, že nebyly navrženy jako divadelní, často již ani neplní svoji původní funkci, může v tomto případě nastat problém nejen s prostým zapojením elektrického zařízení do sítě (světla, zvuk, projektory), ale tato zařízení mohou být dokonce v závislosti na stavu konkrétního prostředí ohrožena a poškozena (vlhkost, bláto, prach…).

Ilustrace 16 : Domov dobrovolného otroctví 2012 Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU - Brno

Ilustrace 17 : Domov dobrovolného otroctví 2012 Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU - Brno

Ilustrace 18 : Domov dobrovolného otroctví 2012 Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU - Brno

Ilustrace 19 : Domov dobrovolného otroctví 2012 Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU - Brno

21

3.6 Venkovní amfiteátry - „Open air“ Tak jako se dříve dostávaly hry z otevřených prostor pouličních představení do kamenných budov, tak se právě nyní vracejí hry blíže k veřejnosti. Prostory pod širým nebem, tzv. open air jsou však náročnou výzvou pro přenos představení. V praxi organizátor „open air“ akce obvykle hostujícímu divadlu pomáhá zajistit alespoň přívod elektřiny dimenzovaný na vysoký výkon. Jinak si však hostující často vozí techniku s sebou. Scéna se podřizuje venkovním podmínkám. Svítí se z teleskopických stojanů anebo z příhradových konstrukcí. Stává se zřídka, že by ozvučení nebylo nanejvýš nutné, zajišťuje se tak srozumitelnost, kvalitní reprodukci představení divákům. Stavba se přizpůsobuje místním podmínkám, které se obvykle mapují dopředu.

Ilustrace 20 : Romeo a Julie - Letní shakespearovské slavností Špilberk - Brno 2015

Ilustrace 21 : Romeo a Julie - Letní shakespearovské slavností - Slezskoostravský hrad - Ostrava 2013

22

5. Přenos představení – stavba 5.1 Přípravná fáze V přípravné fázi přenosu stavby představení je nutné navázat kontakt s divadlem či jiným kulturním pořadatelem, který hostující soubor pozval. Hostující pak většinou e-mailem zasílá požadavky na potřebnou jevištní techniku. V odpovědi na svůj požadavek se pak dovídá, co za techniku je na místě k dispozici a jaká bude případně dodatečně zajištěna dle požadavků hostujících. Většinou si však musí hostující alespoň část techniky (obzvláště té speciální) obstarat vlastními silami. K přípravné fázi stavby patří získání a nastudování výkresové dokumentace místa přenosu divadelní hry. Ta bývá obvykle volně k dispozici na internetových stránkách (viz Kapitola 5.2.3). Dalším krokem k úspěšné realizaci přenosu představení patří fyzická návštěva divadelních či jiných prostor, kde bude realizován. Na místě tak lze kupř. zaměřit prostor propadel nebo zmapovat přístupové cesty a v případě, že není k dispozici dostatečný prostor na přenos kulis, upravit stávající kulisy či vyrobit nové a vhodnější.

U dlouhodobě uzavřených prostor můžeme osobní prohlídkou předejít dodatečným provozně-technickým potížím, jako je nefunkční přívod elektřiny, nefunkční místní technika. Stavba na místě přenosu představení obvykle začíná od středu scény anebo od nějakého jiného dominantního prvku a je řízena podle plánku vytvořeného na základě výkresové dokumentace a osobní návštěvy prostor určených pro přenos.

23

5.2 Dokumentace 5.2.1

Soupis technických zařízení využívaných pro stavbu

Pro uskutečnění stavby je důležitý soupis jevištních zařízení, která budou sloužit k realizaci přenosu představení. Spolu se soupisem dekorací a výčtem dalších technologií tvoří základní požadavky na místní vybavenost při zájezdech. Soupis se zaměřuje hlavně na počet tahů potřebných pro zavěšení dekorací a výčet jevištních stolů dle obvyklých parametrů: výšek jejich zdvihu či hloubky zajetí pod úroveň podlahy propadla.

5.2.2

Soupis dekorací a jevištních prvků, rekvizit a kostýmů

Pro lepší evidenci a kontrolu přenášených věcí je žádoucí vytvořit i souhrnný přehled potřebných dekorací, jevištních prvků, rekvizit a kostýmů. Ten obyčejně zahrnuje nejen jejich počty, ale i jejich rozměry a váhu. Soupis pak slouží pro zajištění vhodného vozidla a zamezuje ztrátám předmětů při nakládce a vykládce. Opomenout nelze ani spotřební rekvizity, většinou potraviny – buď se berou s sebou, anebo se zajišťují přímo v místě přenosu.

5.2.3

Výkresová dokumentace

Nejen, že je důležité orientovat se v problematice scénických technologií a dekorací, musíme je umět i správně zdokumentovat a zakreslit. A to nejen pro potřeby repríz, ale i pro potřeby přenosu do jiných prostor. Zdokumentování jevištní stavby obvykle vychází z výkresové dokumentace poskytnuté scénografem (jako součást scénografického návrhu) a slouží jako podklad pro její stavbu a výrobu dekorací na základě tzv. výrobních výkresů. Rozmístění kulis a dekorací se zakresluje do půdorysu sálu a řezu. Pokud výkresová dokumentace chybí, doplňujeme informace buď o axonometrii či detail v měřítku anebo fotodokumentaci. 24

Většina divadel má vypracovanou základní dokumentaci pro interní potřeby. Pro potřeby hostujících souborů to bývají většinou zjednodušené půdorysy, kde jsou zakresleny scénické technologie, tahy, stoly, propadla opony atd. ve čtvercové síti, kde jeden čtverec znázorňuje 1 x 1 m. Díky čtvercové síti se zjednodušuje orientace v prostoru a práce s výkresem je tak daleko snazší. V průběhu vzniku představení se nezřídka mění jevištní scénografie. Její změny se průběžně zanášejí do původního výkresu. Zakreslují se přestavby provedené na zkouškách. V případě významných změn se doporučuje vytvořit nový výkres, aby scéna byla vždy přehledně zakreslena v aktuálním rozložení. Pro lepší názornost a specifikaci se využívá fotodokumentace. Cílem je, aby do dne uvedení premiéry hry byla jasná konečná podoba jevištní scény.

5.3 Základní scénické technologie a prvky Pro správný a bezpečný přenos stavby je potřeba znát jevištní technologie a umět s nimi bezpečně zacházet a využívat je tak, aby co nejefektivněji přispěly k hladkému chodu divadelního představení. Vzhledem k tomu, že cílem přenosu představení je co nejvěrnější provedení původní verze hry, musí se promýšlet již při tvorbě představení (u kterého se počítá s možným přenosem) vhodnost prostor, ve kterých se bude realizovat a dostupnost scénických technologií, které se využívají při jeho vzniku. Ideální situace pro hladký přenos představení nastává, pokud již v prvotním scénografickém návrhu najdeme prostorově a technologicky variabilní záměr. Budoucí chod přenosu inscenace tak nepřímo ovlivňuje právě osoba scénografa, který může zahrnout do svého návrhu výsledky diskuze o technických eventualitách přenosu. Jednotlivé technické složky divadla (stavba, světlo, zvuk) tak mohou předat do výroby výhledově reálné požadavky. Ostatní požadavky však lze zadat i bez konzultace se scénografem. Kupř. dekorace je potřeba mít pro přenos vždy snadno přizpůsobitelné jevišti a technologiím jiného prostoru, než ve kterém proběhla premiéra. Také je třeba zadat požadavek na alternativní řešení pro chybějící jevištní technologie. 25

I přes sebelepší přípravu na přenos představení však občas dochází k nečekaným komplikacím. Zde hraje roli schopnost improvizovat, operativně a rychle využít technických znalostí a zkušeností s přenosy předešlými…

5.4 Spodní jevištní technologie 5.4.1

Propadla

Propadlo je jevištní technologie, určená pro svislou dopravu osob a věcí zpod jeviště na požadovanou výškovou pozici v otvoru podlahy jeviště. V dnešní době se většinou používají kvůli skladnosti a úspoře místa mobilní verze těchto zařízení opatřené kolečky. Jsou vyráběny na míru dle místních prostorových požadavků divadla, ve kterých jsou využívány. Konstrukčně můžeme propadla rozdělit dle zdvihu na řemenová, teleskopická a řetězová. Statická nosnost je většinou do 500Kg a dynamická do 300Kg Jednotlivá zařízení lze mezi sebou propojovat a je možný synchronní pohyb více těchto zařízení.

Ilustrace 22 : Řemenové propadlo - vizualizace

Ilustrace 23 : Řemenové propadlo

Ilustrace 25 :Řetězové propadlo

26

Ilustrace 24 : Řemenové propadlo - pohon

5.4.2

Jevištní stoly

Jevištní stoly nacházejí využití tam, kde je třeba provést rychlou a snadnou proměnu scény a to jak přímo v průběhu inscenace, tak v době přestaveb. Umožňují na scéně vytvořit členitý terén, schody, zešikmené plochy v jedné nebo dvou osách anebo jeviště s více úrovněmi. Pohony jsou prováděny strojně a rychlost je vzhledem k velké hmotnosti stolů nízká. Dle konstrukce rozlišujeme několik základních typů jevištních stolů: 1. Výtahový typ: je tvořen mostovou konstrukcí s jednou nebo dvěma podlahami - Výhodou jsou nízké provozní náklady, velká rychlost, nízká hladina hlučnosti, snadná údržba, zvládá střední zatížení - Nevýhoda - nosná lana se zatížením protahují a je nutná jejich výšková aretace v klidovém stavu 2. Hydraulický typ: je tvořen mostovou konstrukcí s jednou nebo dvěma podlahami - Výhodou je nízká hladina hlučnosti, vyšší rychlost - Nevýhoda vysoké provozní náklady, drahá údržba - ztráta tlaku v hydraulických válcích, nutnost klidové aretace 3. Šroubový typ: je tvořen mostovou konstrukcí s jednou nebo dvěma podlahami - Výhoda – samosvornost - jsou v klidu v každé poloze, aniž by se museli výškově aretovat, mají vysokou nosnost dlouhou životnost a snadnou údržbu - Nevýhoda – Vyšší míra hlučnost díky rozvodovce a převodovce 4. Šroubový typ: konstrukčně je tvořen čtvercovými stoly přes celou plochu jeviště s dvěma podlahami umožňující zešikmení každého horního čtvercového dílce podlahy do všech čtyř směrů - Výhoda – Jsou vysoce variabilní a je možno je využívat samostatně jako stoly mostové konstrukce - Nevýhoda - jsou složité na obsluhu a na údržbu 5. Řetězový typ (kombinace výtahového systému se šroubovým): je tvořen mostovou konstrukcí s jednou nebo dvěma podlahami 27

- Výhoda - jsou samosvorné, není nutná aretace, drží si svou polohu - Nevýhoda - vyšší míra hlučnosti převodovky a řetězů 6. Řetězový tlačný typ – asi nejvhodnějším konstrukčním typem pro divadelní užití jsou stoly, u kterých je pohon řešen pomocí ohebných řetězu pohybujících se ve vodících lištách, které se po přechodu do kolmého vertikálního směru stávají tuhými konstrukčními prvky a realizují tlačnou silou zdvih stolu. - Výhody – rychlost, snadná údržba, nízká hlučnost, prostorově nenáročné technologické zázemí, velká nosnost, mohou zastavit téměř v jakékoliv pozici.

Ilustrace 26 : – Pohled na obnaženou konstrukci výtahových jevištních stolů – Janáčkovo divadlo - rekonstrukce jevištních stolů 2015

Ilustrace 27 : – Strojovna jevištních stolů Janáčkovo divadlo - rekonstrukce jevištních stolů 2015

28

5.4.3

Jevištní vozy

Jedná se o zařízení, které má velké prostorové nároky na zadní a boční jeviště, proto se s touto technologii zpravidla setkáváme ve větších divadlech. Jedná se o jevištní prvek, který slouží k rychlým a náročným jevištním proměnám. Na vůz kompletně nachystaná dekorace v rámci přestavby vystřídá jiný vůz s předchozí scénou, která odjede na protilehlé boční nebo zadní jeviště, kde je možno skrytě nachystat další proměnu. Vozy se obvykle pohybují ve vodících kolejnicích a pohon je uskutečněn pomocí tažných lan nebo ručně lidskou silou, kdy technici skrytě převezou stůl na požadovanou pozici. Obvykle bývají k dispozici i volné jevištní stoly se směrovou aretací kol, které umožňují spřáhnutí s fixními vozy a rozšíření kapacity těchto vozů.

Ilustrace 28 : Příklad uspořádání systému jevištních stolů: A: Jevištní vůz pohybující se ze strany na stranu. B: Jevištní vůz pohybující se vpřed / vzad. C: Výškový kompenzátor. D: Vodící řetězy / lana E: Skladovací prostor. F: Pohony

29

5.4.4

Točna

je technologický jevištní prvek umožňující otáčivý pohyb v obou směrech používaný např. pro pohyb dekorací na scéně. Jsou poháněny pomocí lan, hnacích kol, ozubených převodů. Základní rozdělení dle konstrukce: 1. Točny mobilní z konstrukčních dílců - točna je na jinak prázdné ploše jeviště dle potřeby sestavena z jednotlivých dílů, ke kterým je následně namontován pohon. Točna má tu výhodu, že jeviště zůstává volné a v pr ostoru pod jevištěm také není třeba žádných dodatečných technologií a je kdykoliv k dispozici Nevýhodou je časová náročnost stavby, kvalita a rychlost montáže točny totiž závisí na rovině podlahy jeviště. 2. Točny stálé – jsou zabudovány trvale do podlahy s prostorově náročnými technologiemi pohonu ukrytými pod jevištěm. Výhoda - točna je kdykoliv okamžitě připravena k využití, je tichá Nevýhoda – strojovna zabere velkou část jevištní a pod jevištní plochy a zabraňuje tak osazení jevištních stolů a dalších technologií, jsou náročné na údržbu

Ilustrace 29 : Jevištní točna stálá s propadly

Ilustrace 30 : Jevištní točna stálá s propadly - pohled ze spodu

30

5.4.5

Praktikábl

Jedná se o jeden z nejuniverzálnějších a nejužívanějších jevištních stavebních prvků v divadle. Nachází uplatnění ve všech oborech divadelní stavby a to jak na jevišti tak mimo ně. Mimo jeviště se používá ke stavbě hledištních elevací, slouží k rozšíření stávajícího jeviště, prodloužení forbín, stavby pódií zasahujících do hlediště atd. Díky tomuto prvku můžeme v relativně krátkém čase stavebně proměnit nedivadelní prostor na divadelní. Na jevišti nachází uplatnění jako dekorace v minimalistických scénografiích, využívá se jako podpůrný nebo nosný prvek dekorací. Divadlo bez praktikáblu je těžko myslitelné. /praktický poznatek/. Rozměry základní divadelních praktikáblů se ustálily na půdorysných 100 x 200 cm a 100 x 100 cm a na výškových variantách v dvacítkové soustavě 20, 40, 60, 80, 100, 200 cm. Praktikábly můžeme rozdělit dle druhu materiálu, ze kterého jsou zhotoveny: -

dřevěné – skládají se ze dvou částí z rozložitelné dřevěné klece a desky, která zapasováním do rozložené klece celý praktikábl zpevní Výhoda: snadno sestavitelné, nízká hmotnost, lze do nich šroubovat, Nevýhoda: sesychají, praskají, menší mechanická odolnost, špatná odolnost proti povětrnostním vlivům, jsou náročnější na velikost skladovacího prostoru

Ilustrace 31 : Dřevěný praktikábl

31

-

hliníkové – mívají mnoho různých podob, nejběžnější však bývají:

-

S vyjímatelnýma nohama – v rozích podesty tvořené hliníkovým rámem s dřevěnou výplní jsou upínací prvky, do kterých se zasouvají jednotlivé nohy potřebných délek a dotáhnou se aretačními šrouby

Ilustrace 32 : Hliníkový praktikábl s vyjímatelnýma nohama HANDY - výrobce Tuchler jevištní a textilní technika spol. s r.o.

-

Nůžkové – do spodní části podesty je připevněna čtveřice noh nůžkově do X či Y po dvojicích spojeny, které díky rozevírání zavíraní umožňují výškové nastavitelnost praktikáblu. Výšková fixace je možná díky zarážkám vespod podesty, kam nohy zapadnou. Výhoda: Mechanická odolnost, velká odolnost proti povětrnostním vlivům, menší náročnost na velikost skladovacího prostoru, lze je skladovat i venku, Nevýhoda: Vyšší hmotnost,

Ilustrace 33 : Hliníkový praktikábl Y- výrobce EST Stage Technology, a.s.

32

5.5 Horní jevištní technologie 5.5.1

Tahy Jsou to zařízení, pro vertikální dopravu a zavěšovaní břemen. Jedná se o jednu

z nejrozšířenějších strojních jevištních technologii Strojovnou těchto zařízení obvykle bývá rošt provaziště. V některých případech je však pohon umístěn v technologickém zázemí pod jevištěm a to v případě elektrických tahů, kde není žádoucí, aby pohonný mechanismus a navijáky elektrických tahů zatěžoval rošt provaziště. Tahy rozlišujeme na bodové, prospektové na ruční a elektrické. bodové tahy: stále více se prosazují do vybavení divadel jako stálá technologie, oproti tomu, jak to bývalo dříve, kdy se naviják zavěšoval do roštu stropu nebo provaziště dočasně jen když ho bylo třeba. V dnešní době se stávají stálým vybavením divadel. Bodové tahy lze díky pokročilejšímu způsobu ovládání a čidlům kromě samostatné funkce spřáhnout a využívat po zavěšení prospektové tyče jako prospektový tah, nebo mohou sloužit spřažené do skupin ke zvedání složitých scénických konstrukcí a dekorací s přesným výškovým dorazem. Toto vše je možné díky pokročilejším programovatelným ovládacím prvkům a čidlům, které umožňují hlídání bezpečného zatížení a výšky zdvihu a také je možno citlivě měnit rychlost a plynulost rozjíždění a dojíždění, ale i přesto se však ručním tahům zatím nevyrovnají. Velká výhoda je, že ovládání této technologie obstará jeden pracovník. Zvyšuje se tak funkčnost variabilních prostorů. Prospektové tahy – ruční, provazové: jsou stálou součástí většiny divadel a jsou vhodné pro citlivé proměny scény v průběhu představení, obsluha tahů je prováděna ručně pracovníkem, který intuitivně a s citem provádí scénické proměny bez trhnutí, na rozdíl od elektrických tahů u kterých při dojezdu i rozjezdu díky elektrickým motorům dochází k nepřirozeným cuknutím a ta mohou v představení působit rušivě. Nevýhoda: při zatížení se musí vyvažovat a jejich obsluhu musí obstarávat více pracovníků Prospektové tahy – elektrické: jedná se v podstatě o motorizovanou obdobu ručních tahů. Jejich výhodou je, že jejich obsluhu zvládá jeden pracovník i při současném sjíždění několika tahů, při zatížení není třeba tahy vyvažovat. 33

Jejich nevýhodou je již zmiňované trhání při dojezdu a rozjezdu. Tyto tahy jsou neustále zdokonalovány, ale tato nežádoucí vlastnost se nepodařila úplně odstranit.

Ilustrace 34 : Bodový tah PH300 EST Stage Technology,a.s

Ilustrace 36 : Prospektový tah elektrický - strojovna

Ilustrace 35 : Prospektový tah elektrický

34

5.5.2

Opona

Dočasně zakrývá prostor jeviště, umožňuje skrytí přestaveb dekorací a další přípravy scény a usnadňuje tak práci jevištnímu personálu, přičemž zároveň přispívá skrytím těchto procesů k iluzornosti divadelního představení. V dnešní době jsou nejvíce využívány látkové opony. Většinou vykrývají meziportálový prostor. Opony se roztahují buď ručně, nebo motoricky. Dají se rozdělit podle způsobu roztažení opon: a) Zvedané – jsou vyjížděny a spouštěny na tahu, což umožňuje asi nejrychlejší odkrytí scény b) Roztahované do stran – asi nejrozšířenější druh – mohou být také na tahu a dají se vytáhnout nebo použít kombinovaně c) Roztahované šikmo do rohů - (krátké) pevně nainstalované d) Roztahované šikmo do rohů - (dlouhé) pevně nainstalované e) Roztahované šikmo do rohů - (krátké) nainstalované na tahu a lze je vytáhnout f) Volánové nahoru se vytahuje větším množstvím šňůr.

Ilustrace 37 : Schéma systému otevírání opon

35

5.5.3

Ostatní trvale zavěšené dekorace

5.5.3.1 Sufita Jsou to delší úzké pruhy látky - nejčastěji sametu, které jsou za delší stranu vodorovně pověšeny na tazích a slouží k vykrývání technického parku. Plní nejen tuto praktickou vykrývací funkci, ale mohou být také využity jako součást scénografie a doplňovat tak scénu.

5.5.3.2 Šála Jsou to dlouhé úzké pruhy látky, které jsou za kratší stranu pověšeny na krajních částech tahů, nebo v případě stálého vyvěšení na speciálních šálových polohovatelných výklopných ramenech upevněných např. k zábradlí ochozu nad jevištěm v provazišti. Jejich funkce je vykrývání hereckých nástupů na jeviště a průhledů do zákulisí.

5.5.3.3 Horizont Jedná se o oponu v zadní části scény, která vymezuje její hloubku a zakrývá zákulisí a případné zadní jeviště. Buď se zavěšuje na tahy a v případě potřeby se vytáhne nahoru do provaziště, nebo pokud se jedná o fixní horizont tak se roztahuje do stran. Barva je většinou neutrální černá, tmavě modrá atd. Horizont muže být zhotoven přímo pro potřeby určité konkrétní inscenace podle výtvarného scénografického návrhu a může tak sloužit jako dekorace.

36

6. Přenos představení - světlo 6.1 Přípravná fáze V zájmu co nejvěrnějšího uchování představení v premiérové podobě je především nachystání světelně scénické dokumentace, které zohledňuje potřebu přehlednosti a přesnosti, univerzální použitelnosti a srozumitelnosti. Tyto vlastnosti hrají důležitou roli pro přesnou reprodukci představení při reprízách či zájezdech a pro případné předání novému osvětlovači. Příprava světelné techniky před nasvícením scény Možnosti částečně převěšovat anebo dokonce částečně pozměnit základní světelné rozvěšení a rozmístění se zaznamenávají ve výchozí základní šabloně. V této šabloně jsou přehledně vyznačeny všechny varianty míst pro ukotvení světelných zařízení, bez opomenutí připojovacích míst. Šablona je průběžně doplňována o změny, které proběhly na zkouškách, stále však obsahuje původní neměnné body plánu, jako jsou kupř. postranní přední svislé rampy. Světelná technika, která je libovolně umístitelná v prostorách přenosu představení, se zanáší do základních schémat bez plánu rozvěšení a rozmístění zařízení, což umožňuje poměrně rychlou pře orientaci světelné techniky v prostoru. Avšak stále hovoříme pouze o možnosti, ne o striktním pravidlu, protože základní šablona může pro začátek obsahovat alespoň pár rozvěšení za předpokladu, že se k nim budou přidávat světelná zařízení. Pokud přenos světelné techniky bude realizován v prázdných prostorech, jsou určující především aktuální požadavky na představení. V této situaci je zapotřebí se přidržet detailních prostorových půdorysných plánů, anebo tabulek či soupisu jevištního osvětlení potřebného pro uskutečnění přenosu. Opět však nehovoříme o zcela striktně dané dokumentaci – u menších nenáročných světelných přenosů mnohdy postačují stručné poznámky k přípravě, které jsou doplňovány pouze o malý počet specifických reflektorů. (Kupř. praktikábl zachycený schematicky jako obdélník a směr svícení reflektoru podaný jako symbol příslušného typu reflektoru s dopadajícími kuželem světla).

37

U inteligentních reflektorů je však vnímána nutnost uvést kromě základních specifikací i jejich výchozí pozice, tzv. „0“ pozice (forbína, střed na rovno, křížem…). U nesměrovatelných typů světel není třeba přesně specifikovat světelný výsledek. Pro přenos dostačuje záznam jejich naplánované polohy.

6.2 Světelně scénická dokumentace Představení by mělo být zdokumentováno již v průběhu zkoušení a v době premiéry by dokumentace měla být hotova - a to v celém rozsahu včetně přípravy na přenos do nového prostoru s pozměněnými technickými podmínkami. Realizace samotné dokumentace je o to snadnější, pokud vychází ze světelného plánu, který vytvořil světelný designer. Většinou je u nás ale praxe jiná - funkce designera světel u nás není tak rozšířená, jak by bylo třeba. Světelnou koncepci představení většinou tvoří režisér ve spolupráci se scénografem a osvětlovačem přímo na místě. A vycházejí pouze ze svých stručných poznámek a světelný plán obvykle není k dispozici. Musí se tedy vypracovat kompletní světelná dokumentace od nuly. Můžeme ji tedy vytvářet ručně na rýsovacím prkně, nebo pomocí počítače běžnými 2D grafickými editory nebo speciálním 3D vizualizačním softwarem určených k tomuto účelu (WYSIWYG, ESPN, VECTORWORKS), který nám maximálně usnadní práci díky svým databázovým propojením s možnosti tvorby a generování jak textové, tak výkresové části.

6.2.1

Obsah dokumentace

Světelně-technická dokumentace představení tvoří podklad k používání světelných zařízení během představení, který bude odpovídat požadavkům na realizaci premiéry od režiséra nebo scénografa. Tato dokumentace nemá svou konečnou podobu ihned - je průběžně aktualizována během zkoušení inscenace tak, aby zachytila následné úpravy světel k danému představení. Zahrnuje několik složek, přičemž mezi nejdůležitější patří: 38

1) Světelný plán - nákresová část, kde je načrtnuto plánované nasvícení scény Plánované kroky k nasvícení se zachycují ve formě textu či nákresu samotného procesu nasvícení a obsahují následující formální náležitosti: 

název zamýšleného představení anebo jiné akce umožňující přenos



tematické nadpisy



číselné označení stran a příloh



vysvětlující legendy a popisky



rozměrovou kótu, případnou kontaktní osobu, která je sdělí

(pouze u přesných výkresových schémat).

Textové záznamy ve formě přehledných a čitelných tabulek definují vícero aspektů: směr svícení, přesný popis charakteristik a instrukcí k používání zařízení (např. jaký barevný filtr použít), zda bude zapotřebí ho doplnit (kupř. irisovou clonou, klapkami) včetně jeho umístění v prostoru. V zakresleném plánu rozmístění a rozvěšení nalezneme výsledná schémata vytvořená na podkladě předem připravených schematických šablon. Do schémat s konkrétními výsledky

se

zakreslují

pouze

tvary

dopadajícího

světla

s

přihlédnutím

k požadovanému úhlu pohledu. Využívá se přitom číselného značení reflektorů a jejich grafického vyjádření, doplňujících informací jako je textový zápis typu reflektoru, dokreslení klapek. Pro doplnění informací slouží pomocné čáry (jaký úhel dopadajícího světla naznačují), textové poznámky ke směru světla, jeho vyznění k plánované stavbě scény a další. Promyšlená hotová schémata v jejich konečné ucelené podobě mohou obsahovat i dokreslení směrů světelných toků se zahrnutím jejich šířky.

Pro zjednodušení přípravy nasvícení z vícero reflektorů se využívá funkcí sub masterů – zde samotná zařízení fungují jako úložiště k plánovaným krokům nasvícení,

39

v současné době jsou proto vnímána jako jeden z dalších zdrojů světelně-technické dokumentace. Obecně platí, že čím složitější světelný design a typ představení, tím graficky i textově komplexnější dokumentace do základních schematických šablon či detailních prostorových půdorysných plánů, tabulek či soupisů je k uskutečnění přenosu nutná.

2) Světelný scénář Již od prvních zkoušek zajišťují posloupnost provádění světelných změn a nezbytné podmínky pro orientaci osvětlovače v průběhu celého představení narážky (povětšinou textové, hudební, vztahující se k hereckému projevu) Po formální stránce se využívá textu s různým formátováním, označování obrazů, dějství. Stejně jako u zvukového scénáře je i scénář světelný vytvořen na základě scénického textu inscenace a má pomocnou funkci pro osvětlovače pro vnášení potřebných textových poznámek k plánovaným technickým akcím. (Viz. Kapitola 7.2) Obecně se nedoporučuje scénář tvořit v příliš osobitém stylu, spíše zachovat obvyklý A4 formát s orámováním textu, s vyznačením přehazovaných replik, či hierarchicky číslovanými změnami v posloupnosti scén, čas proměn, efektů, spouštění a vypínání zařízení. Pro potřeby přenosu, kupř. pro zájezdy, podrobný a jednoznačný komparativní zápis, co se mění oproti původnímu rozplánování, ve kterém je nutno přihlédnout k režijně scénografickým požadavkům.

40

6.2.2

Textová část

6.2.2.1 Podrobný soupis využité techniky s výkonnostní a typovou charakteristikou Podrobný soupis zahrnuje veškerou světelnou i nesvětelnou techniku, kterou obsluhuje osvětlovač (nesvětelnou technikou se rozumí dýmostroje , mlhostroje a jiné další scénické efekty – viz. Kapitola 6.4.9 ) . Základní soupis se obecně tvoří ve formě elektronické tabulky, která obsahuje přehled jednotlivých typů světel a jejich technické charakteristiky - výkon, způsob zapojení, druh a barva použitých filtrů, gob, klapek apod. U konvenčních světel nás zajímá druh světla, způsob zapojení, číslo kanálu a výkon.(viz. Kapitola 6). V případě inteligentních světel a ostatních zařízení komunikujících na základě protokolu DMX512 se specifikuje typ světla, výkon, rozsah kanálů, startovací adresa.

6.2.2.2 Soupis příslušenství 

Přehled filtrů

Pro zbarvení světelného toku u konvenčních svítidel používáme barevné filtry, vyráběné z gelové barevné fólie nebo z barevného skla. V praxi se setkáváme s tím, že každý výrobce má své vlastní značení barevných filtrů. Z tohoto důvodu je dobré v přehledu filtrů vždy uvést název výrobce a katalogové číslo, pod kterým barevné fólie prodává. Nejrozšířenější filtry jsou od firmy „Rosco“ a „ Lee filters“. Zažilo se používat v soupisech administrativní zkratky firem. Pro „Rosco“ slouží zkratka„SG“, která vychází z obchodního názvu filtrů „Super Gel“ či symbol “#”. U „ Lee filters“. písmeno „L“. Příklad značení pak vypadá takto: L201 /200x200/ a ekvivalent od Rosca #371 /200x200/.

41

Soupis tak obvykle obsahuje název výrobce, číslo barvy dle zvyklostí výrobce fólie, název barvy fólie, rozměr a případný ekvivalent od jiného výrobce.



Přehled klapek a filtrových rámečků

V přehledu klapek a filtrových rámečků uvádíme kompletní soupis počtu klapek, jejich typ a velikost. Také číslo reflektoru, pro který jsou určeny. Dále pak druh/název, velikost filtrových rámečku určených pro bezpečné a snadné vložení filtrů do reflektoru. 

Přehled gob

Zde uvádíme druh a výrobce goba , velikost, počet a typ reflektorů, ve kterých je gobo využito.



Výkonnostní rozpis zařízení a kompletní příkon

Zde uvádíme výkony jednotlivých zařízení. Pro přenos je tato informace důležitá z důvodu nutnosti znát celkový výkon světelného parku, který získáme sečtením výkonu jednotlivých zařízení. Důležité je, aby byly výkony uváděny jednotně a nedocházelo pak ke zmatkům při součtu. Znalost výkonu je důležitá informace pro zjištění zatížení a určení nároků na odběr el. Energie. Je podle něj možno vypočítat i finanční vyčíslení.



Kabeláž

Soupis kabeláže Seznam všech multikabelů a dalších elektrických kabelů, které světelný park potřebuje, a jejich délka. Určit délku kabelu pro každý jednotlivý přístroj je poměrně snadné - stačí na světelném plánu odměřit vzdálenost světla od multikabelů, který je bude napájet. Vypočítat požadovanou délku multikabelů ale obvykle vyžaduje důkladnou znalost představení i sálu. Kam přijdou stmívače? Kudy kabely povedou? Co jim může přijít do cesty - scéna, vybavení kapely? Bude se prvek na scéně pohybovat? Bude se odvážet kvůli údržbě? Než osoba zodpovědná za napájení spočítá délky kabelů, musí znát odpověď na všechny tyto a mnohé další otázky. Jakmile má jasno, snadno si spočítá celkovou délku 42

6.2.2.3 Světelný scénář „Světelný scénář je nepostradatelným pomocníkem každého osvětlovače během celého představení. Nejenže jsou zde zaznamenávány veškeré světelné změny a narážky (většinou hudební, textové nebo akční), na které se má příslušná světelná změna udělat, ale slouží také jako „průvodce“ celou inscenací a pomáhá osvětlovači orientovat se v jednotlivých scénách a jednáních. Zvláště při prvních zkouškách roste jeho význam při komunikaci s režisérem nebo scénografem.“ (Havlíková P., 2004, str. 31)

Obvykle se jedná o klasický dialogový scénář jednostranně vytištěný z toho důvodu, aby bylo možno psát poznámky na prázdnou stránku k příslušné textové nebo událostní narážce scénáře. Každá světelná změna má své vlastní číslo, které v případě svícení z přednastaveného programu odpovídá číslu kroku programu. U každé světelné změny by také mělo být uvedeno, jak bude příslušná změna provedena. Např. délka nájezdu, odjezdu. Ve scénáři je také vhodné uvádět reflektory, které jsou v příslušné světelné změně rozsvěceny, a jejich světelná intenzita v procentech. Tento údaj velmi usnadní práci při zájezdových představeních, zvláště když díky jinému typu pultu navštíveného divadla není možno svítit z přednastaveného světelného programu vytvořeného v domácích podmínkách na svém pultu. Světelný scénář také pomáhá při tvorbě nového programu nebo jednotlivých submasterů3 v případě svícení na submastery nebo principem A/B… Usnadňuje i následnou kontrolu správnosti jednotlivých světelných změn. Kontrola pomocí světelného scénáře umožňuje osvětlovači včas posoudit, zda se světla rozsvěcují dle plánu, anebo zda je potřeba dosvěcovat. Toto vše platí u starších nebo jednodušších typů pultu, kde je kladen důraz na jednoduché ruční divadelní svícení. Nové, finančně nákladnější, plně digitální pulty však již umožňují psát narážky přímo do světelného programu uloženého v pultu a s předstihem sledovat následující světelné změny. Vše potřebné pak osvětlovač má k dispozici přímo před sebou na obrazovce. Světelný scénář rozdělujeme obdobně jako u zvuku na textový, bodový a kombinovaný (viz. Kapitola 7.2.).

Submaster je funkce osvětlovacího pultu, která umožňuje nahrát pod jednotlivé tahové potenciometry „šavle“ světelné nálady. 3

43

6.3 Hlavní prvky scénického osvětlení 6.3.1

Osvětlovací pulty V současné době existuje velké množství typů a modifikací osvětlovacích

pultů. Osvětlovací pult, vycházející většinou přímo z požadavků uživatele a umožňující potřebné ovládání scénického osvětlení a různých efektových zařízení, se dá považovat za centrální nervový systém světelné inscenace. V dnešní době výrobci dodávají osvětlovací pulty s různými počty výstupních kanálů, jejichž množství se pohybuje od jednoho až do několika tisíc. Pulty se liší vlastnostmi i ovládacími prvky. Obecně by se dalo říct, že čím dražší pult, tím více toho umí. Pro komunikaci jsou pulty vybaveny digitálním rozhraním DMX 5124. Tento výstup umožňuje komunikaci pultu se stmívacími jednotkami nebo s jinými zařízeními, např. s efektovými světly, lasery, media servery, výrobníky mlhy apod. Pro úspěšnou a bezchybnou produkci je důležité, aby scénické osvětlení bylo stabilní a spolehlivé, proto došlo k velkému pokroku v oblasti komunikace a zálohování systémů osvětlovacích pultů. V dnešních pultech se začalo objevovat ethernetové a bezdrátové rozhraní, které se díky své cenové dostupnosti a několikanásobně větší přenosové rychlosti, než je tomu u DMX 512, využívá nejen ke komunikaci pultu, ale i k zálohování, které probíhá v reálném čase.

Ilustrace 38 : Osvětlovací pult - grandMA2 full-size

„DMX512 (někdy také Digital Multiplex) je protokol pro digitální přenos řídících informací světelné jevištní techniky a světelných efektů. Jde o digitální náhradu analogového řízení, kde základní řídicí veličinou je konkrétní hodnota napětí. Specifikace vychází z průmyslového standardu EIA485, který byl dříve značen jako RS-485, případně RS485.“ (Wikipedie, 2015) 4

44

6.3.1.1 Dálkové ovládání Pro usnadnění práce osvětlovače je možno ovládat pult dálkovým ovládáním. Běžně se používají dva druhy dle připojení: 

Kabelové

Dálkové ovládání je připojeno k pultu pomocí kabelu. Obvykle bývají vytvořena přípojná místa, kde se ovladač zapojí např. v hledišti technických lávkách apod. 

Bezdrátové

Komunikace vysílače- ovladače s přijímačem- pultem probíhá bezdrátově. Ovladače obecně pomáhají např. při nasvícení scény. Osvětlovač se pohybuje v prostoru, a aniž by musel k osvětlovacímu pultu, rozsvěcuje si požadované reflektory a směruje je.

6.3.2

Výkonové stmívací jednotky (Ang. dimmers, slang. dimry) – Umožňují měnit intenzitu světelného toku

svítidel. Slouží jako regulátor jednotlivých scénických okruhů. Stmívací jednotky jsou napojeny na zdroj elektrického proudu (240V, 380V), který je v nich regulován a z jednotlivých výstupů (okruhů, angl. channels) veden přímo k jednotlivým svítidlům. Současné tranzistorové stmívací jednotky rozdělujeme na:

6.3.2.1 Mobilní stmívací jednotky S ohledem na mobilitu se většinou osazují do pojízdných racků nebo caseů často společně se silovými rozbočovači a jistícími prvky pro několik stmívačů. Obvykle jsou 3,4,6,12 kanálové. Důležitá je jejich spolehlivost a mechanická odolnost

6.3.2.2 Stacionární stmívací systémy 

S malou zátěží do 10A Jedná se o stmívače, ve kterých jsou nejčastěji jednotlivé propojené bloky osazeny

buď do závěsných racků na stěnu, anebo do skříňových rozvaděčů a jsou obvykle 45

dvaceti čtyř nebo čtyřiceti osmi kanálové s nejvyšším zatížením 10A na jeden okruh. Pro komunikaci s řídicími systémy využívají standardní digitální komunikační protokol DMX512. Jsou obvykle vybaveny multifunkčními stavovými LCD displeji které signalizují aktuální stav stmívače, ve starších typech byla signalizace řešena barevnými LED diodami. Tyto systémy, pokud je prováděna kvalitní pravidelná údržba a odvětrávání, vykazují vysokou spolehlivost. Obvykle se tyto stmívací jednotky využívají v prostorách bez vysokých nároků na zátěž jednotlivých okruhů, v menších divadelních sálech a v kulturních střediscích.



S velkou zátěží do 50 A Jsou to vysokozátěžové profesionální plně digitální regulátory s výkonovým

zatížením 10 – 50A na Jednotlivý okruh s běžně vyráběnými 60, 72, 96 kanálovými stupni. Díky procesorové jednotce, kterou jsou stmívače řízeny je možná nastavitelnost náběhových křivek žárovek, prolnutí (čas za kterou se jedna světelná nálada změní v druhou) a kvůli úspoře elektrické energie omezení na výstupu ve špičce.

Ilustrace 40 : Digitální mobilní stmívací jednotky - MA Digital Dimmer Rack 24 x 2.3kVA

Ilustrace 39 : Digitální stacionární stmívací jednotky - dimMA

46

6.4 Osvětlovací nástroje Pro lepší pochopení procesu přenosu je třeba se detailně seznámit s nástroji přenosu, které slouží pro jeho realizaci. 6.4.1

Vany Jsou to svítidla, která sice nemají čočku, ale dokážou světelně pokrýt široký

úhel prostoru od 100⁰ a více. Úhel pokrytí je dán konstrukcí a tvarem světlometu, velmi se podobá konstrukci zrcadlového reflektoru. Vana sestává ze světelného zdroje, odrazového zrcadla, někdy z posuvného zařízení a těla reflektoru, na kterém jsou podle typu některé doplňující prvky, jako jsou klapky pro usměrnění světelného toku a drážky pro umístění skleněných nebo jiných filtru pro dobarvení světla. Dnes se nejčastěji na divadelních scénách setkáváme s vanami Asymetrickými AHR nebo Symetrickými CHR s halogenovými žárovkami a s nejčastějšími příkony 250 ÷ 1000 W. Příklady využití:

6.4.1.1 Horizontové světlo Používá se k nasvícení plochy horizontu, panoramy, cyklorámy, prospektu, tak aby byla navozena iluze nekonečného neohraničeného prostoru - např. nebe. Pro zvětšení pokrytého prostoru se svítidla sdružují dle potřeby a velikosti nasvěcovaného prostoru do tzv. horizontových baterií.

6.4.1.2 Pracovní osvětlení Slouží např. k technickému nasvícení prostoru jeviště pro práci na něm, nebo k osvětlení na nesvícených hereckých zkouškách na jevišti, kde není přítomen osvětlovač a nesvítí se pomocí scénického osvětlení.

47

6.4.1.3 Divácké osvětlení Osvětlení, které nasvítí prostor hlediště tak, aby se divák mohl pohodlně usadit na své místo a aby před začátkem a na konci představení nedošlo k úrazu.

Ilustrace 41 : Asymetrické AHR a Symetrické CHR vany

6.4.2

Ilustrace 42 : Symetrický a asymetrický reflektor

Světlomet s neměnným svazkem PAR Světlomet, jehož zdroj tvoří pevný celek s neměnnou optickou soustavou, např.

Směrová žárovka. Světlomet je osazen žárovkou, jejíž baňka je pokryta odrazovou vrstvou (pokovením) a svým tvarem vhodně upravuje rozložení světelného toku. Konstrukčně je tato žárovka zhotovena tak, že má vestavěnou optickou soustavu, nebo je z lisovaného skla a její baňka se skládá ze dvou spojených částí - reflektoru (za vláknem) a předního krytu s opticky činnými vlysy. Příkladem tohoto typu světlometu jsou výrobky osazené reflektorovou halogenovou žárovkou s prizmatickou čočkou – PAR z ang. Parabolic Aluminium Reflector. Název celého reflektoru je odvozen od této žárovky v reflektoru používané. PARY jsou vyráběny v mnoha velikostech, průměrech žárovky, které jsou uváděny v osminách palce PAR64 64:8=8 palců 1palec je 2,54 cm 8 x 2,54 cm průměr je tedy 20,32 cm. Obvykle se vyrábí se ve velikostech od nejmenšího PAR16, 20,30,36,38,46,56,64 Nejpoužívanější PARy u nás jsou PAR 36 – pin spot se žárovkou (patice G53, 30W, 6V), PAR 64 s 1000W žárovkou CP60 v patici GX16d. 48

V PARech jsou využívány tři druhy čoček CP60, CP61, CP62 s odlišnými rozsahy a tvary světelného kužele viz obr:

Ilustrace 43 : Žárovky pro PAR 64

6.4.3

Ilustrace 44 : Nejběžnější PARová svítidla: P64 (žárovka CP60, 1000W), PAR36 – pinspot (30W, 6V)

Čočkový reflektor „Lens spotlight“ Tyto reflektory s kruhovým světelným tokem jsou také označovány zkratkou

PC podle druhu čočky použité ve světlometu - převzato ze zkráceného anglického výrazu „Pebble convex“ – jedná se o variantu plankonvexní čočky běžně využívané v optice, pebble – hrbolek překlad z anglického jazyka. Hrbolky, které jsou na jinak hladké čočce a způsobují rozptýlení žhavícího vlákna žárovky a změkčují okraje světelné stopy. Světla vyráběná na evropském kontinentu obvykle tyto hrbolky nemají a mají běžnou plankonvexní čočku Světelná stopa reflektoru má charakteristický rozostřený měkký okraj. Světelný tok je možno tvarovat pomocí klapek a obarvit pomocí filtrů umístěných do filtrových rámečků zasunutých do vodících držek na těle reflektoru k tomuto účelu určených. Lze jej použít na krátké střední vzdálenosti 2-12m s vhodně zvolenou variantou příkonu. Reflektor má jednoduchou čočku a společně se zrcadlem nebo bez něj můžeme měnit vzdálenosti zdroje (žárovky) od čočky a tím velikost světelného svazku, kužele. Rozsah divergence5 světelného svazku je od 10⁰-50⁰. Čím dále je zdroj – žárovka od čočky tím je menší úhel osvětlování a kužel, stopa světla je menší a naopak. 5

Rozbíhavost světelných paprsků

49

Když je zdroj světla se zrcadlem nejdále od čočky, může dojít k nežádoucí projekci vlákna žárovky s duhovým spektrálním rozkladem světla na osvětlovanou plochu, které bychom se měli vyvarovat. Tyto reflektory spolu s Fresnely (viz níže) a PARY jsou asi v naších divadlech a kulturních střediscích nejrozšířenějším druhem světel.

Ilustrace 45 : PC FHR 500W – Artlighting

6.4.4

Světlomet se stupňovitou čočkou – Fresnel (Fresnel Spotlight) Reflektor pojmenovaný podle stupňovité čočky, kterou vyvinul pro využití

v majácích na počátku 19. století francouzský fyzik Augustine Fresnel. Tyto světlomety mají prakticky stejnou konstrukci jako PC. Hladká čočka je však nahrazena stupňovitou Fresnelovou čočkou, která pří malé váze umožnuje vytvoření velkého ohniskového úhlu s využitím malého průměru čočky. Obyčejné hladké čočky můžeme využívat v ohniskových úhlech max. 30 -35⁰, u Fresnelových čoček je to až 70 ⁰. Čočka je kvůli roztažnosti pružně uložena. Světelný zdroj u těchto reflektorů musí být bodový, zrcadlo a žárovka musí být správně nastavena, jinak může dojít k lokálnímu přehřívání čočky a k jejímu následnému zničení.

Ilustrace 46 : Fresnel GHR 1000W– Artlighting

50

6.4.5

Tvarovací světlomet - profil (Profile Spotlight) Světlomet s ostře ohraničeným svazkem paprsků, který bývá obvykle omezen

pohyblivými clonami nebo maskami vytvářejícími požadovaný obrys světelného svazku. Konstrukčně se tvarovací světlomet skládá obvykle z odrazného zrcadla parabolického nebo elipsoidického tvaru, světelného zdroje, clon vložených do světelného svazku, které jej tvarují, z výstupní čočky, posuvného mechanizmu a nosné konstrukce, která tvoří plášť svítidla. Světelný zdroj musí být bodový. Změna divergence nastane pouze změnou průměru irisové clony, umístěné v blízkosti zdroje světelného toku. Objektiv zachytí i u tohoto světlometu pouze část světla vyzařovaného žárovkou a zrcadlem, jelikož průměr předmětové čočky je z technických i ekonomických důvodů omezen. Světelný tok, který uniká mimo předmětovou čočku, se vrací zpět do světelného svazku kulovým proti zrcadlem, umístěným proti elipsoidickému zrcadlu. Zvyšuje se tím světelná účinnost světlometu, avšak stupňuje se velké tepelné namáhání žhavicího vlákna žárovky, které je i tak u elipsoidického zrcadla dosti vysoké. Zasouváním clon za účelem tvarování nebo zmenšování osvětlovacího úhlu světelného svazku se zvyšuje i tepelné namáhání materiálu clon. Zvláště kritickým je toto tepelné namáhání pro irisové clony, které jsou zhotoveny z tenkých kovových plíšků. Irisová clona je proto určena jen ke krátkodobému uzavírání světelného toku svítidla. Přestože je vyrobena z nejkvalitnější žáruvzdorné oceli a je opatřena povlakem M0S2 (sirníkem molybdenu), může její dlouhodobé uzavření nebo zúžení na minimální průměr vést k deformacím a ke ztíženému pohybu jednotlivých lamel. Výrobci proto doporučují, aby místo dlouhodobého odstavení irisovou clonou bylo svítidlo raději vypínáno -

- prodlouží

se tím životnost poměrně drahé irisové clony a zajistí se její bezporuchovost. Objektiv světlometu s elipsoidickým zrcadlem se obvykle skládá z jediné čočky; jeho ohnisková vzdálenost je tedy v celém pásmu rozptylu světla konstantní. Při velkém osvětlovacím úhlu (zcela otevřené irisové cloně má světlomet dobrou účinnost, neboť jednoduchá konstrukce optického systému nezpůsobuje příliš velké ztráty odrazem ani pohlcováním světla. Jednoduchost optiky se nepříznivě projevuje při změnách úhlu rozptylu světelného svazku, kdy je třeba regulovat posunem předmětovou čočku. Výhodou těchto světlometů jsou ostré obrysy světelného kruhu a stejnoměrné osvětlení světelné stopy. Účinnost při zcela otevřené irisové cloně, tj. při velkém osvětlovacím úhlu, je dobrá. Zmenšovat úhel světelného toku (divergenci) 51

světlometu lze jen clonami za cenu ztrát. Při nejmenších osvětlovacích úhlech (přivřené irisové cloně) dochází k velkým světelným ztrátám a účinnost je velmi malá. Žhavicí vlákno žárovky i materiál clon jsou tepelně velmi namáhané.

Ilustrace 47 : Tvarovací světlomety - profily

6.4.6

Zářivkové osvětlení Energeticky nenáročné osvětlení, dříve používané jen v kancelářích a

průmyslových provozech, si našlo cestu na jeviště díky inovativním technologiím, umožňujícím světlo stmívat na nulu, aniž by došlo k charakteristickému rušivému zářivkovému blikání. Zářivky jsou energeticky nenáročné, vydávají rozptýlené a neostré světlo. Barevná teplota světla na rozdíl od halogenových žárovek zůstává přes celou škálu světelné intenzity stálá. Podobně jako u ostatních výbojkových světel je i zde chromatičnost určena pouze přibližně, protože světlo zářivek v podstatě nemá soustavné spektrum žárovkového zdroje. Index podání barev (colour rendition index neboli CRI), tedy hodnocení věrnosti vjemu barev ve světle různých světelných zdrojů, se u různých trubicových zářivek liší. Stejně jako u výbojek i tady technologický pokrok pomáhá vylepšit výkony. Trubice můžeme zakrýt barevným filtrem, spojit je do skupin po třech až čtyřech a úspěšně je použít k osvětlení malých až středně velkých horizontů nebo cyklorám. Zářivková svítidla můžeme také využít i pro osvětlení scény a pro měkká, vyrovnaná a nenápadná spodní světla na předním okraji jeviště. Světlo těchto zdrojů je rozptýlené, s širokým záběrem - nemá žádnou zřetelnou světelnou stopu. 52

6.4.7

LED světelné zdroje LED diody jsou perspektivním zdrojem světla na všech frontách jeho využití

díky vlastnostem (nízká spotřeba X vysoký výkon, dlouhá životnost, široké možnosti barev a kombinací, výrobní náklady ad.)

Vývoj technologie LED je natolik

dynamický, že svítidla osazená diodami jdou napříč předchozí typologií a jejich vlastností velmi záleží na pokročilosti, konstrukci technologie, výrobci či určení svítidla. Barevné svítivé diody představují velmi výkonný, ale velikostně omezený zdroj světla. V důsledku toho se v LED svítidlech často využívají skupiny diod. Řada výrobců již úspěšně vyrobila LED vany se směsicí tří až čtyř barevných diod. Tyto svítidla umožňují vytvořit na cyklorámě obrovskou škálu barev a jiných efektů s výrazně menší spotřebou energie, než by vyžadovala halogenová světla.

Ilustrace 48 : ETC ColorSource LED PAR 90W

Ilustrace 49 : ETC Selador Vivid R CE

53

6.4.8

Pohyblivá světla Pohyblivá světla, jsou ovládána přes DMX rozhraní mají a obvykle v sobě

integrovanou (výměnnou) paletou gob, filtrů, zrcátek. V divadelním prostředí je vhodné je využít tam, kde je potřeba nahradit větší počet konvenčních svítidel - např. na scénách, kde jsou provaziště, tahy či lávky maximálně obsazené dekoracemi a není je tak možné ve větším počtu využít. Proto se díky své poziční proměnlivosti a fokusovatelnosti hodí využít tato motorizovaná světla, která z jednoho místa nahradí několik konvenčních reflektorů a vysvítí tak prostor, který by tyto světelné zdroje obsáhly. Zvýšila se také operativní rychlost pozičních změn, fokusů dobarvování a při nasvěcování osvětlovač již nemusí chodit přímo k reflektoru, aby provedl žádanou změnu - provede ji přímo od pultu několika málo rychlými úkony… Tímto se otevírá prostor k experimentování, kdy je nápad okamžitě vyzkoušen, a velmi silnou vlastností této technologie je také možnost případné kompenzace chyby účinkujícího, který není na svém místě, avšak operativně je dosvícen změnou pozice reflektoru.

Pohyblivá světla rozlišujeme na: 

světla, kde poziční změnu světelného paprsku obstarává zrcátko umístěné před pevným tělem svítidla. V konstrukčních počátcích tyto typy díky své spolehlivosti a rychlosti převládaly, protože technologie pohyblivých hlavových systémů nebyla ještě tak rozvinuta, jak je tomu dnes.



Svítidla, kde směrovou změnu paprsku provádí pomocí třmenů pohyblivé tělo reflektoru nebo jeho hlava. Hlavové systémy díky technologickému vývoji funkčností a vlastnostmi zrcátkové dohnaly a díky své flexibilitě a praktičnosti mnohdy předčily a jsou v dnešní době hojněji využívanější.

54

Dělíme je na bodová svítidla (spoty) -

hard edged light

– mají podobnou optiku jako

profilová světla a lze je využít k projekci gob, a plošná svítidla (wash) – Mají podobnou optiku jako PC-Fresnel a využívají se k barevnému vysvícení větších ploch. Barva světelného toku se mění buď skokově dálkově ovládanými dichroickými skleněnými filtry, které se dají pomocí dálkového ovládání vložit do světelného toku, nebo externím měničem filtrů (colour scroller), který je přidělán ke světlu z vnější strany.

Ilustrace 51 : ROBE - ROBIN® 1200 LEDWash

Ilustrace 50 : ROBE - BMFL BLADE

Ilustrace 52 : ROBE - ROBIN® DL4S Profile

Ilustrace 53 : ROBE - ROBIN® DL4X Spot

55

6.4.9 

Ostatní zařízení

Dataprojektor Dataprojektor (také datový projektor) je zařízení, které ze zdroje v podobě

počítače, notebooku, přehrávače DVD apod. promítá obraz na cílovou plochu (plátno, zeď…). Toto zařízení se v této době stalo běžnou součástí divadelního představení. Promítaný obraz (projekce) se v jevištní scénografii využívá k dokreslení estetické stránky představení. Anebo k podkreslení děje a kulis příběhu. Divák tak za pomocí projekce získává pocit, že vidí reálné předměty a události jako kupř. opadávající strom, míhající se krajina za okny auta, noční obloha apod. Zjednodušeně můžeme říci, že standardní projekce má tvar čtverce a obdélníku. Změnou polohy projektoru a přenastavením projektoru lze kompenzovat drobná naklonění, pootočení, zkosení a velikost projekční plochy do tvaru lichoběžníku a kosočtverce. Při složitějších tvarech projekční plochy jsou využívány mediaservery, které pomocí speciálního softwaru umožňují jeho uživateli provádět mapování videa na prostorové kulisy úpravou obrazu projekce. Pro zběžné seznámení se s dataprojektory přikládám stručné definice často využívaných technologií a souhrn technických parametrů sloužících k selekci vhodného přístroje.

„DLP technologie Srdcem DLP (Digital Light Processing) projektoru je jeden případně více DMD čipů fungujících na DMD technologii (Digital Micromirror Device). DMD čip je tvořen miliony malých miniaturních zrcátek, která odrážejí na ně dopadající světlo (proto se také mluví o odrazové technologii). Světlo prochází přes optickou čočku a dopadá na rotující barevný kotouč s minimálně třemi základními barvami (RGB) a jednou průhlednou částí pro zvýšení jasu, který změní jeho vlnovou délku. Obarvené světlo z kotouče putuje do další čočky, která je nasměruje na DLP čip, který vytvoří obraz pootočením zrcátek. Stejného principu jako DLP technologie využívá i LED technologie /lampa je nahrazena LED diodami/.

56

Na odlišném principu pracuje LCD projektor /někdy zkráceně LCD projektor/ založený na technologii LCD (Liquid Crystal Device) tvoří zdroj – rtuťová výbojka, soustava dichroických (polopropustných) zrcadel, která slouží k propouštění a odrážení světla ze zdroje, polarizační filtry a LCD panely (tři - pro každou barvu RGB modelu) kde se vytváří obraz. Světla RGB modelu dopadají na dichroický hranol a tvoří tzv. výsledný obraz. Odtud světlo prochází dále objektivem na projekční plochu. K parametrům určujícím kvalitu dataprojektoru patří: 

Rozlišení

-

V

současnosti

patří

mezi

nejběžněji

používaná

rozlišení: SVGA (800×600), XGA (1024×768), SXGA (1280×1024), UXGA (1 600×1200), HD Ready (1280x720), WXGA (1280x800), Full HD (1920x1080) 

Světelný výkon (udává se v ANSI lumenech) - čím je vyšší, tím je promítaný obraz jasnější a kvalitnější.



Kontrast - poměr nejsvětlejšího a nejtmavšího bodu.



Životnost lampy



Rozhraní - konektory pro připojení zdrojů videosignálu: CANON, DVI, CINCH, BNC, mini-DIN. Dnes se postupně stává standardem připojení přes LAN (RJ45), HDMI a Wi-fi (802.11 b/g).“ (Wikipedie, 2015)

Ilustrace 55 : Media server - Coolux Pandora’s Box 5.1

Ilustrace 54 : Sanyo PLC-XF47 LCD projektor

57



Výrobník mlhy je zařízení určené pro výrobu umělé mlhy. Ta posiluje efekt scénického osvětlení.

Z pohledu diváka se jedná o zviditelnění světelného paprsku či kužele, který není obvykle patrný. Anebo o souvislé zamlžení herního prostoru, které bych bez pomoci výrobníku mlhy nebylo možné. Toto zařízení je obvykle ovládáno pomocí protokolu DMX 512, nebo bezdrátově u levnějších kusů kabelovým dálkovým ovládáním K mlze dochází kondenzací směsi vody a glycerínu přiváděné ze zásobníku mlhostroje. Kvalitní a zdravotně nezávadná náplň do mlhostroje musí mít přiložený atest.

Ilustrace 56 : ROBE - HAZE 500 FT PRO™



Výrobník kouře Funguje a ovládá se podobně jako výrobník mlhy.

Požadovaný efekt využívá toho, že kouř se zpravidla drží níže u země a postupným ochlazováním se rozplyne v prostoru. Vlastnosti kouře můžeme ovlivnit volbou typu náplně.

Ilustrace 57 : ROBE - FOG 1600 FT

58



Výrobník sněhu Výrobník sněhu slouží k vytváření umělého sněhu, který je ve skutečnosti

speciální pěna která má navodit dojem sněhu. Pěna je vytvářena ve výrobníku z kapalné náplně a speciálním difusérem je rozfoukávána do prostoru. Tento „sníh“ je zdravotně nezávadný a nezanechává stopy na oblečení návštěvníků a na podlaze. Díky odpařování po něm nezbude ani stopa. Obdobně jako u výrobníku mlhy a kouře je řízen dálkovým ovládáním anebo pomocí protokolu DMX 512.

Ilustrace 58 : výrobník sněhu - Eurolite Snow

59

7. Přenos představení - zvuk 7.1 Přípravná fáze Pro přenos představení je důležité, aby zvukař připravil požadavky na technické vybavení představení a zaslal je buď přímo zvukaři na místo přenosu inscenace, anebo přidal do tzv. balíčku požadavků, který slouží jako souhrn požadavků i od všech dalších technických složek divadla. Tento souhrn musí být odeslán na pořadatele představení s dostatečným předstihem. Pořadatel by pak měl včas uvědomit zvukaře na případný nedostatek požadované zvukové techniky. Pokud tak neučiní, je sice možné, že se díky zvukařově duchapřítomnosti a improvizaci u jednoduššího přenosu podaří přenos inscenace zrealizovat, ale v případě náročnějšího představení by mohl přenos skončit úplným nezdarem. Pokud naopak pořadatel včas upozorní na nedostatek zvukové techniky dle požadavků hostujících (což se stává poměrně často), musí si sami hostující zajistit převoz zvukového zařízení z domovské scény. Avšak pořadatel pro úspěšný přenos představení většinou automaticky zajišťuje alespoň přístup k elektrické energii odpovídajících parametrů a kvality. Mimo zvukové techniky si zvukař na přenos nachystá potřebná zvuková média, na kterých má uloženy zvukové záznamy, efekty a scénář nutný k zdárnému odbavení inscenace.

60

7.2 Dokumentace k inscenaci - zvukový scénář Jako základní orientační pomůcka při práci zvukaře během představení slouží zvukový scénář. Jedná se o upravený klasický inscenační dialogový scénář. Každá složka podílející se na vzniku inscenace by měla mít aktuální scénář se shodným číslováním stránek a textem, aby nedocházelo k chybám v komunikaci. Podle svých vlastních zvyklostí a podle vlastního systému si do scénáře zvukař zaznamenává informace, které jsou důležité pro jeho práci. Ve scénáři by neměly chybět tzv. „narážky“, druh a označení zvukové nahrávky, označení mikrofonu či jiného zvukového zařízení, Intenzity zvukových hlasitostí, a směr přehrávaného zvuku. Prakticky to znamená, že budeme vědět, co a kdy budeme přehrávat s jakou hlasitostí, odkud a jak zvuk bude začínat a končit (plynule nebo střihem) Zvukové scénáře rozdělujeme podle druhu zápisu na: 7.2.1

Textový scénář S textovým scénářem se setkáváme ve formě A4 papírových stránek, které jsou

svázány rychlovazačem. Jeho levou část tvoří prázdné stránky, které slouží pro poznámky. V pravé části jsou kompletně okopírované stránky inscenačního scénáře, a to v původním pořadí. Pravá část tak umožňuje sledovat průběh inscenace.

Levá část naopak

umožňuje jednotlivým jevištním složkám zapisovat vlastní pracovní poznámky. Zvukař si do textového scénáře poznamenává tzv. – „narážky“, tj. okamžiky, kdy herec pronese určitý text anebo právě koná určitou hereckou akci. Ví pak, kdy má správně načasovat zvukové provedení inscenace. I zde se však může stát, že do hry vstoupí lidský faktor - herec zapomene narážku provést. Pak se uplatní zvukařova schopnost improvizace. Je to právě ona, která mnohdy divákům tento nechtěný prvek přenosu skryje.

61

7.2.2

Bodový scénář Bodový scénář se využívá k divadelnímu přenosu inscenací bez pevně daného

textu, který by zajišťoval přehlednost a celistvost inscenace. Zpravidla se s ním setkáváme u různých druhů pohybového divadla, ale též i v činohře, která sice má pevně danou dějovou linii, ale jinak je hlavně založena na improvizaci. K bodovému scénáři se zvukař uchyluje kvůli zjednodušení a zpřehlednění své práce. Zvukař si buď vypíše seznam útržků textu ze scénáře, anebo si vytvoří bodový přehled jednotlivých pohybových akcí, které ho budou navigovat při načasování zvukového přenosu. Hlavní úskalí, se kterým se přitom setkává, je, že „narážky“ musí být popsány jednoznačně a nezaměnitelně. U absurdního drama, kde je opakování gest a slov základem výrazového projevu herce, může být těžké najít konkrétní gesto pro narážku. Naopak činohry umožňují použití bodového scénáře díky jednoznačným, neopakovatelným narážkám. A nezbytností se jeví u pohybového divadla, kde jsou dialogy spíše výjimkou, a tak jiná možnost, než použít bodový seznam, nebývá. 7.2.3

Kombinovaný scénář Kombinovaný zvukový scénář vzniká spojením obou předchozích typů.

Setkáváme se s ním v činohře, kde je hercům ponechám prostor pro improvizaci. Část narážek vychází z textu, ostatní z improvizace herce, který zvukaři dá předem smluvené gesto či znamení. Variabilní jsou pouze situace před narážkou, smluvená gesta a znamení zvukař sleduje dle kombinovaného scénáře a řídí podle nich zvukový přenos.

62

7.2.4

Scénář v podobě notového zápisu Scénář v podobě notového zápisu obvykle vychází z notového přepisu klavírní

hry či z výtahu inscenačního hudebního doprovodu kam si inspicient vpisuje své poznámky nutné k řízení představení, t.j. udílí pokyny účinkujícím, zvukařům osvětlovačům a obslužnému jevištnímu personálu.

7.3 Mikrofony, mikroporty „Mikrofon je zařízení, které přeměňuje signál akustický na signál elektrický toho je dosaženo pomocí membrány, která se vlivem dopadu akustických vln rozkmitá.“ (Pejcha, Škubal, 2005, str. 12) 

Rozdělení mikrofonů Mikrofony se obvykle rozdělují podle fyzikálního principu jejich fungování

/elektrostatické, elektrodynamické atd./. Pro lepší orientaci v možnostech realizace zvukového přenosu představení se však spíše zaměříme na zjednodušený přehled způsobu jejich aplikace. Podle způsobu použití mikrofony bývají děleny na vokálové, nástrojové, mikroporty.

7.3.1

Vokálové mikrofony Vokálové mikrofony obecně jsou určeny pro snímání lidského hlasu v jeho

mluvené a zpívané podobě. Pro snížení nepříznivých zvuků při přenosech živých hudebních produkcí, open air představení jako je dunění, vítr používáme tzv. proti větrovou ochranu "WindSchutz".

Ilustrace 59 : vokálový mikrofon SHURE BETA 58A

63

7.3.2

Nástrojové mikrofony Živé přenosy open air představení, muzikálů, koncertů i studiové nahrávky jsou

po nástrojové stránce přenášeny jak elektrodynamickými, tak i elektrostatickými mikrofony, vždy záleží na momentálních možnostech zvukaře. Elektrostatické (kondenzátorové) mikrofony se pro přenos vybírají podle jejich směrové charakteristiky, frekvenčního rozsahu, citlivosti, odolnosti na akustický tlak. Napájeny jsou vlastní baterií anebo díky tzv. fantomovému napájení - většinou napětí 48V získanému z jiného zdroje. Proto se doporučuje, aby zvukař před přenosem představení ověřil, zda bude v místě přenosu mixážní pult či mikrofonní předzesilovač. Pokud nebude k dispozici, je potřeba zajistit napájení zvlášť. Elektrodynamické mikrofony se upřednostňují na ozvučování koncertů, vykazují vysokou odolnost vůči mechanickému poškození a jsou velmi dobře cenově dostupné. Stejně jako je na každý nástroj pokaždé vhodná jiná technika snímání, tak i rozlišujeme mezi mikrofony, které zvládají snímání basových nástrojů, jako je velký buben nebo kontrabas a mezi těmi mikrofony, které vhodně snímají klavír; strunné nástroje. A tak jako využíváme ke snímání zvuku nástrojů kontaktní snímače, máme možnost využívat i kontaktní mikrofony (anebo jejich kombinace jako je kupř. AKG C 401, 402). „Tyto mikrofony se využívají zejména v situacích, kdy je zpětná vazba nebo přeslech vážným problémem a musí se tedy vyhledat určitý kompromis mezi kvalitou snímaného zvuku a jeho oddělením od ostatních nástrojů.“ (Pejcha, Škubal, 2005, str. 14).

Ilustrace 60 : nástrojový mikrofon SHURE SM57-LCE

64

7.3.3

Snímače a kontaktní mikrofony

Kontaktní mikrofony bývají jasnou volbou pro živé koncerty, kde by tiché zvuky snímané v blízkosti dechových či bicích nástrojů nebylo jinak možné zachytit v jejich co nejintenzivnější a skutečné podobě. Mezi profesionálními zvukaři jsou vnímány jako alternativa ke klasickým mikrofonům a také jako vítaný pomocník pro spouštění sampleru (zvuk bubnu je nahrazen samplovaným vzorkem), či k ovládání klíčovacího vstupu u dynamických efektů. Piezoelektrické kontaktní mikrofony (jinak také snímače) vyžadují zapojení k vhodnému vysoko impedančnímu předzesilovači, jehož nezbytnou součástí jsou různé korekční obvody. Věrnější nahrávku zvuku nástroje zajišťuje vhodné umístění snímače přímo na hudebním nástroji (oproti umístění na nějakém konkrétním místě). Snímač bývá ve formě destičky z plastické hmoty uchycované samolepící hmotou, anebo přímo vestavěný v nástroji.

7.3.4

Sběrové mikrofony Sběrové mikrofony mají za cíl posílit prostorový zvukový efekt (kupř. ozvěnu,

a jiné další efekty). K tomu účelu se umísťují na co nejvhodnějších místech hracího prostoru, kde nejlépe snímají zvuky na jevišti. Nejčastěji se zavěšují na strop. Zde je nejlépe obsažen prostor jeviště, aniž by působily rušivě. Pro odfiltrování nežádoucích zvuků v otevřeném prostoru se jako nezbytná součást využívá protivětrná ochrana mikrofonu.

65

7.3.5

Mikroporty Volný pohyb interpreta (zpěváka, herce, moderátora) na jevišti zajišťuje

bezdrátový systém: vysílač s mikrofonem a přijímač – zjednodušeně označovaný mikroport. Mikroport zahrnuje tři hlavní částí: miniaturní mikrofon o průměru do cca 5 mm, aby nepřitahoval zbytečnou pozornost na obličej či klopu oblečení interpreta, kde bývá umístěn. Užitečnou pomůckou pro stabilizaci mikrofonu poblíž úst je tzv. „headset“ (interpretovi se umísťuje za uši, směrem od temene hlavy). Vysílač „body pack“, -umístěný za páskem interpreta Přijímač – přijímá radiový signál z vysílače a dále distribuuje požadovaný signál do elektroakustického řetězce. Mezi známé značky výrobců mikroportů v současnosti patří např. Sennheiser, Shure, AKG.

Ilustrace 62 : přijímač SENNHEISER EM2050 C

Ilustrace 61 : vysílač SENNHEISER SK 2000 C

Ilustrace 64 : přijímač SENNHEISER umístěný v „Racku“

Ilustrace 63 : headset SENNHEISER DPA 4066-F03

66

7.4 Kabely a konektory K propojení jednotlivých článků elektroakustického řetězce slouží zvukové linky - kabely a konektory. Mikrofonní kabel - dva izolované vodiče kroucené do páru společně stíněné hustě spřádanými vlákny z vodivého materiálu, na obou koncích konektor XLR, na jedné straně vidlice (MALE) a na druhé zásuvka (FEMALE), vždy symetrický Linkový kabel - na obou koncích vidlice jack 6,3 mm, může být symetrický nebo nesymetrický slouží na propojování zvukových procesorů s mixážním pultem nebo zapojení výstupů mixpultů. Vyskytují se zařízení s linkovými vstupy i výstupy osazené konektory XLR, vždy symetrické. Redukce - linkové kabely, které mají na každém konci jiný konektor, např. jack 6,3 mm - XLR samec i samice, CINCH - jack 6,3 mm, apod. „Insertový“ kabel se používá k zapojení zvukových procesorů do insertových vstupů/výstupů mixážních pultů a má tvar písmene Y. Na jedné straně je symetrický jack 6,3mm určený do mixpultů, na druhé straně jsou dva nesymetrické jacky 6,3 mm určené k zapojení do vstupu a výstupu zvukového procesoru. Multipárový kabel („párák“) - mikrofonní i linkové kabely sdružené do jednoho silného kabelu, bývá namotán na bubnu s konektorovým polem a na druhé straně kabelu s odpovídajícím počtem a typem konektorů. Důležitou součástí každého kabelu jsou konektory. Dále jsou uvedeny ve zvukové technice používané typy konektorů. XLR - konektor ze západkou proti samovolnému rozpojení, vyrábí se s 3 až 7 piny, používá se především k připojení mikrofonů, Jack 6,3 mm (1/4“) - monofonní nebo stereofonní pro linkové kabely, Jack 3,5 mm (1/8“) - monofonní nebo stereofonní pro linkový nebo sluchátkový výstup komerčních přenosných přístrojů (walkmany apod.), Cinch - souosý konektor linkových výstupů komerčních přístrojů, Din - před cca 20 lety hojně používaný konektor k propojování komerčních i profesionálních zařízení, vyrábí se s 3 až 8 piny, dnes se 5-pinový používá pro MIDI,

67

Speakon - kabel osazený těmito konektory se používá k propojení reprosoustav se zesilovačem, dnes má téměř výhradně 4 piny, zátěž až 30 A / pin, Powercon - síťový napájecí konektor především aktivních reprosoustav, vzhledově je podobný Speakonu, ale je s ním nezáměnný. „K provozu většiny zvukových zařízení je potřeba vnější zdroj elektrické energie. Pro předejití vzniku nežádoucích „brumů“ musí být všechny přístroje v elektroakustickém řetězci zapojeny v jednom okruhu zásuvek elektrického napětí. Je-li pevně instalovaný, musí být všechny zásuvky jasně označeny. Nežádoucí rušení může vzniknout i v případě, že je do zásuvky zvukového rozvodu zapojen cizí spotřebič (světelný stmívač, elektromotory, ale i obyčejná žárovka).“ (Pejcha, Škubal, 2005, str. 27)

Ilustrace 65 : konektor Speakon

Ilustrace 66 : konektor XLR

Ilustrace 67 : konektor Jack 6,3 mm

Ilustrace 68 : konektor Jack 3,5 mm

Ilustrace 70 : konektor Cynch

Ilustrace 69 : konektor Powercon

68

7.5 Zvukové soubory, zvukové nosiče a způsob přehrávání V dnešní době se k se k ukládání zvukových záznamu potřebných pro představení využívají zvukové soubory různých formátu WAV,MP3… a vytlačují tak zastaralý způsob ukládaní na MD, CD. Pro přenos představení je důležité, aby veškeré hudební záznamy byly sjednocené a nedocházelo tak ke komplikacím při odbavování představení.



A/D a D/A převodníky

Pro kvalitní profesionální přehrávaní zvukových záznamu se využívají zvukové karty s tzv. A/D a D/A vícekanálovými převodníky, které umožňují distribuci prostorového zvuku a další komplikovaná zapojení, potřebná pro produkci divadelního představení. Převodník je elektronická součástka, která je součástí zvukové karty a slouží k převodu analogového signálu na digitální a naopak. A/D převodník zajišťuje převod analogového signálu na digitální. Spojitý analogový signál se nejprve vzorkuje (v určitém okamžiku se změří amplituda). Potom se tato hodnota převede kvantováním na digitální tvar. D/A převodník převádí vstupní digitální signál na analogový.

Ilustrace 71 : A/D, D/A převodník Fireface 802 -RMEAudio

69



CD

„Kompaktní disk (CD - Compact Disc) vyvinuly roku 1979 firmy Sony a Philips jako způsob věrného uchovávání a reprodukce hudby Původně se na ně měl vejít zvukový záznam v délce 60 minut (délka analogového dlouhohrajícího „elpíčka“), ale firma Sony trvala na 74 minutách, aby se na jedno CD vešla celá Beethovenova Devátá symfonie. Dnes jsou CD nejčastěji osmdesátiminutová, ale existují i varianty s délkou devadesát a devadesát devět minut.“ (Wikipedie, 2015) V roce 1980 zástupci firem Philips a Sony a vytvořili standard popisující fyzický formát a celkové technické požadavky na CD DA (Digital Audio), které sepsali v dokumentu nazvaném „Red Book“ - Červená kniha. Audio data jsou uložena ve stopách, které jsou dále děleny na sektory a každý z nich obsahuje 2 352 bytů dat. Každý sektor dále obsahuje dvě vrstvy opravných kódů ECD/ECC a „subcode“ kanály. Opravné kódy jsou použity v případě, že přehrávač není schopen sektor přečíst a pomocí těchto kódů sektor dopočítá. Z praktického hlediska ztráta jednoho sektoru není obvykle slyšitelná. „Subcode“ kanály obsahují informace, zda následující data jsou audio nebo digitální data, časové informace relativní i absolutní a grafické informace. Stejně jako se postupně rozšiřoval zájem o používání tohoto velkokapacitního média, vyvíjely se i fyzické formáty CD, které bylo nutno přesně specifikovat. Standardy popisující tyto jednotlivé fyzické formáty a globální technické požadavky se začaly nazývat barevné, neboli „Duhové knihy“.“ Přenosná média CD stejně jako MD (Mini disc) jsou téměř vytlačena moderními digitálními formáty a médii. Avšak pořad své využití nacházejí tam, kde nejsou dostatečné prostředky na obnovu modernizaci zvukových zařízení.



Zvukové soubory Výhoda těchto souborů je ve své snadné přenosnosti dají se posílat emailem

přenášet na flash discích, snadno se zálohují na velkokapacitních discích a na cloudových úložištích.

70

Každý zvukař může mít vytvořený i jakýsi zvukový archiv, kde má nashromážděny různé zvuky, ruchy, podkresy a pří tvorbě nového představení v něm snadno najde požadovaný zvuk. Odpadá tak nepraktické hledáni na CD, MD médiích, nehledě na fakt, že tato přenosná média mají určitou životnost a může dojít k jejich poškození. Zvukař, tak může být vystaven nepříjemné situaci, kdy na zvukové CD či MD nosiče spoléhal a tato média má poškozená. Výhodou využití zvukových souborů při přenos představení je, že se zvukař se snadno přizpůsobí místním technickým podmínkám divadla, kde hostuje v případě absence technologie, na které je zvyklý na domácí scéně a nemá možnost si přivést své vlastní zařízení, např. místo AD/DA převodníku je k dispozici jen CD, DVD přehrávač nebo přehrávače zvládnou přehrát zvukový soubor jiného formátu, než zvukař běžně využívá. Zvukař si zvukový soubor převede pomocí softwarových nástrojů v počítači na jakýkoliv požadovaný formát a vytvoří si klasické audio CD.

„Nekomprimované zvukové formáty WAV je základním formátem, který vznikne jako první při digitalizaci zvuku. Jedná se o nekomprimovaný (nezmenšený) formát pro ukládání zvuku. Do WAV formátu lze zaznamenat digitální zvukovou stopu v jakékoliv kvalitě (vzorkovací frekvence, bitová hloubka) a to jak mono, tak i stereo. Nabízí nejlepší možnou kvalitu ale velkou kapacitní náročnost. Jedna minuta v cd kvalitě (16bit/44kHz) je rovna zhruba 10 MB. Komprimované zvukové formáty Komprimace, nebo také komprese, slouží ke zmenšení objemu dat pomocí různých algoritmů a pravidel. Komprimované zvukové formáty tedy rozdělujeme na bezztrátové a ztrátové. Bezztrátové zvukové formáty (FLAC, ALAC, WMA, APE) – komprese není tak účinná, avšak komprimovaný soubor lze vrátit zpět do původního stavu opačným postupem - dekompresí. Nedojte tedy ke snížení kvality zvuku. Princip bezztrátové komprese zvuku je velmi podobný jako u známých archivů ZIP nebo RAR. Přebytečné bity jsou odstraněny, ale je zaznamenáno, kde chybí. Při přehrávání se soubor postupně dekomprimuje, takže se přehrává originální neporušená zvuková stopa.

71

Ztrátové zvukové formáty (MP3, AAC, OGG, RA, WMA) – při kompresi jsou některé informace nenávratně ztraceny a nelze je zpět rekonstruovat. Používá se v případech, kde je možné ztrátu některých informací tolerovat. Dojde sice k určitému zkreslení, ale odměnou je docela významné zmenšení souboru. My si podrobněji popíšeme nejpoužívanější formát MP3. Komprese dat MP3 je určena datovým tokem, který se udává v jednotkách kbps (kilobit za sekundu). Platí, že čím menší datový tok tím menší soubor a nižší kvalita zvuku. Dnes se nejvíce používá bitrate v rozmezí 128 až 192 kbps. Od 160 kbps je záznam téměř nerozeznatelný od originálu. Dalšími faktory, ovlivňující kvalitu komprese, jsou: psychoakustický model - určuje co je a co není důležité pro naše ucho. Napodobuje lidský sluch matematicky a definuje jeho schopnosti vnímání (např. zvuky nad 16 kHz jsou pro člověka s přibývajícím věkem jen slabě nebo vůbec slyšitelné). Je zde zahrnuto i maskování z předešlé kapitoly. komprimační algoritmus – metoda, jak komprimovat. Nejpoužívanější kodek pro převod do mp3 je LAME vyvíjený jako Open Source. Lame umožňuje nastavení komprimace vícekanálového zvuku: stereo – dekóduje stereo kanály zvlášť joint stereo - využívá tu skutečnost, že na obou kanálech často bývá stejný signál. Výsledkem je potom pouze jeden kanál + informace o rozdílu s druhým kanálem. V tomto módu dojde ke zvýšení celkové kvality na úkor částečné ztráty sterea. Lame umí přizpůsobit bitrate: CBR (konstantní bitrate) - skladba je kódována konstantně jedním bitrate. Kodér nezohledňuje výkyvy v písni. VBR (variabilní bitrate)- kodér se řídí podle písně. U klidných míst bitrate šetří, přidává ho u intenzivnějších partií. Kvalita je většinou vyšší. ABR (průměrný bitrate) - skladba má v průměru nastavený jeden bitrate, výkyvy jsou ale v celé písni možné. Využívá také psychoakustického modelu a odstraňuje pro nás neslyšitelné frekvence.“ (Pastyřík, 2012)

72

7.6 Mixážní pult „Mixážní pult je možné nazvat řídícím centrem celého elektroakustického řetězce. Toto centrum přijímá podněty, vyhodnocuje je a zpracovává a nakonec vydává impulsy, jak na přijímané signály reagovat. Mixážní pulty se liší účelem použití, velikostí, počtem parametrů, výrobcem atd.“ (Pejcha, Škubal, 2005, str. 12) Podle způsobu průběhu zpracování audiosignálu rozlišujeme pulty analogové a pulty digitální.



Analogový pult

Průběh audiosignálu ze zdroje zvuku je zpracováván pomocí konvenčních elektrosoučástek (odporů, kondenzátorů apod.).

Ilustrace 72 : Analogový mixážní pult SOUNDCRAFT FX 16ii

Analogové pulty se skládají ze dvou základních částí: vstupní - konektory a ovladače vstupů výstupní - ovladače výstupů a výstupní konektory Vstupní část tvoří vstupní kanály mixážního pultu, které se několikrát opakují v rozličném počtu podle typu pultu. Počet elektroakustických signálů, které je schopen mixpult zpracovat. Protože jsou ve vstupní části všechny regulátory a tlačítka stejné, stačí si popsat odshora dolů jeden vstupní kanál. Lze na něm najít následující prvky: Mic - vstupní konektor pro připojení mikrofonu, většinou XLR, symetrický, Line-vstupní konektor pro připojení např. CD, aktivního snímače akustické kytary apod., většinou Jack 73

mm, symetrický i nesymetrický, Insert - kombinovaný vstup/výstup slouží pro rozpojení signálové cesty většinou za vstupním předzesilovačem a vřazení externího zařízení (efekt, kompresor apod.), Jack 6,3 mm stereo, symetrický, Direct Out - přímý výstup za předzesilovačem nebo korekčními obvody, převážně pro vícestopý záznam, Jack 6,3mm, symetrický i nesymetrický, Mic/Line - volba vstupního signálu, který bude dále zpracováván, Phantom - vypínač napájení pro elektrostatické mikrofony, může být jeden pro celý pult nebo samostatně pro každý vstupní kanál, popř. pro skupinu vstupů (4, 8 apod.), Trim (Gain) - potenciometr nastavení vstupní citlivosti daného kanálu, Signál - LED indikující přítomnost signálu na vstupu Clip - LED indikující příliš vysokou intenzitu vstupního kanálu, Pad - tlačítko pro snížení citlivosti vstupu (většinou o 20 dB), HiPass - Tlačítko pro vřazení filtru typu horní propust Hi-korekce výšek, může být i laditelná (Freq a Level), Hi Mid - korekce vyšších středů, bývá laditelná (Freq a Level, občas jakost filtru Q), jen u 4-pásmových korekcí, Mid - korekce středů, bývá laditelná (Freq a Level, občas jakost filtru Q), jen u 3pásmových korekcí, Lo Mid - korekce nižších středů, bývá laditelná (Freq a Level, občas jakost filtru Q), jen u 4-pásmových korekcí, Lo - korekce basů, může On/Off - možnost vyřadit korekce ze signálové cesty, AUX - potenciometry pro nastavení úrovně signálu do pomocného výstupu, bývá jich 1-6 (speciální pulty jich mají i 30). Mohou být i různě označeny - Efx, Mon, Pre/Post - přepínání místa odběru signálu do pomocného výstupu před nebo za hlavním regulátorem (Faderem), Efx - pomocný výstup pro efektovou jednotku (vždy za Faderem), Mon - pomocný výstup pro odposlechy interpretům (vždy před Faderem),

74

Pan (Bal) - potenciometr pro směrování stereofonní báze, PFL-příposlech jednoho kanálu před Faderem (do sluchátek nebo monitorů ve zvukové kabině), AFL - příposlech jednoho kanálu za Faderem (do sluchátek nebo monitorů ve zvukové kabině), MUTE - vypnutí kanálu ve všech výstupech, Solo - příposlech jednoho kanálu před Faderem (do sluchátek nebo monitorů ve zvukové kabině), L/R (Main) - tlačítko pro připojení kanálu do hlavního výstupu, 1-2 - tlačítko pro připojení kanálu k vybrané skupině (Group), může jich být i více (4, 8), Fader - hlavní regulátor úrovně kanálu do zvolených výstupů. Výstupní část mixpultu je vzhledem k vstupní části menší a lze se na ní setkat s následujícími prvky: Main (Main Mix, Stereo, L/R) - Fader pro nastavení výstupní úrovně hlavního kanálu, Sub - sekce pro obsluhu skupin, obsahuje Fader pro nastavení výstupní úrovně skupiny a tlačítka pro přiřazení skupiny do hlavního kanálu, Aux Master - sekce pro obsluhu pomocných výstupů, obsahuje dvě části - Aux Send pro výstup signálu a Aux Return pro vstup signálu z efektového procesoru, Aux Send - potenciometr pro nastavení souhrnné úrovně pomocného výstupu před výstupem z pultu, Aux Return - návrat signálu z efektu, umožňuje přimíchat tento signál k hlavnímu kanálu, Tape - nastavení vstupní úrovně při přehrávání ze stereofonního rekordéru, může obsahovat tlačítka pro přiřazení k různým výstupům (Main, Aux, Sub), Talkback - mikrofon pro zpětnou komunikaci na jeviště, integrovaný nebo externí.

75



Digitální Digitální mixpulty pracují se zvukovým signálem v podobě digitálních dat.

Obsahují stejné funkce jako pulty analogové. Na těchto pultech není takové množství ovládacích prvků jako na analogových. Ty jsou ukryty pod několika tlačítky, které přepnutím fungují univerzálně pro všechny vstupní i výstupní kanály. Jejich součástí jsou paměti pro opakování úkonů, paměti nastavení atd. Obrovskou výhodou těchto zařízení je možnost naprogramování nastavení jednotlivých zvukových scén.

Ilustrace 73 : Digitální mixážní pult DiGiCo SD9



Umístění mixážního pultu

„Umístění mixpultů v reálném prostoru není jednoznačné. V divadlech s pevným zapojením příliš možností není. Mixpult je zapojen ve zvukové kabině, která má v lepším případě otevírací okna, aby zvukař slyšel alespoň částečně reálný zvuk. Při produkci muzikálů a hudebního divadla je třeba si uvědomit, že všechna práce zvukaře během představení se odehrává právě za mixpultem a to, co slyší zvukař, mají slyšet i diváci. Proto se mixpulty umísťují do sálu mezi diváky. Ideální místo se vybírá podle charakteru sálu a technických možností, určitě se nelze s mixpultem schovávat někde v rohu místnosti, za sloupem nebo u zadní stěny, kde dochází k odrazům zvukových vln a poslech v těchto místech rozhodně není reprezentativní pro většinu sálu.“ (Pejcha, Škubal, 2005, str. 12)

76

7.6.1

Efektové procesory

Jsou to analogová nebo digitální zařízení upravující elektroakustický signál Efektové procesory vytvářejí na podkladě původního signálu signál nový, který potom může být na výstupu smíchán s původním signálem. Dnes se téměř výhradně používají digitální zvukové procesory (DSP). Mezi základní efekty patří: •

DELAY (zpožděno - původní zvukový signál opožděn o nastavený čas,

•

ECHO (ozvěna) - několikanásobné opakování zpožděného signálu,

•

CHORUS - několikanásobné opakování ve velmi krátkém časovém úseku,

který vytváří dojem, že stejný zvuk vydává několik zdrojů (například z jednoho hlasu může vytvořit chór), •

PITCH SHIFTER (měnič ladění - posunuje frekvenční rozsah zvuku směrem

nahoru nebo dolů (mezi zvukaři se také používá slangové označení „šmoulý efekt“), •

REVERB (dozvuk) - má několik variant, které napodobují dozvuky v různých

místnostech: •

D HALL - imituje dozvuk koncertních sálů,

•

D ROOM a CHAMBER - imituje dozvuk středních a malých místností,

•

PLATE - imituje doznívání kovové desky.

Efektové procesory většinou obsahují všechny vyjmenované efekty a výrobci přidávají mnohé další (zkreslovací kytarové efekty a nejrůznější kombinace předchozích). Běžnými ovládacími prvky efektových procesorů jsou nastavení vstupní a výstupní úrovně (IN/OUT, Level) a úrovně podílu původního a změněného signálu (MIX). Ovladačů, které mění parametry základního nastavení efektů, může být několik a mohou mít různá uspořádání. Proto je nutné vyzkoušet si je ještě před vystoupením. Zapojení efektových procesorů do elektroakustického řetězce se provádí přes pomocné výstupy AUX. Zpracovaný signál se vrací zpět do mixpultu pomocí RETURNů.

77

7.7 Reproduktorová soustava Poslední článek elektroakustického řetězce popsaného v kapitolách 7.3 až 7.6 představuje reproduktor. Reproduktor je sice stejně jako dynamický mikrofon elektroakustický měnič, ale oproti němu převádí elektrický signál (elektrickou energii) na zvukový signál (mechanickou energii, akustické vlny). Pro pochopení fungování reproduktoru je dobré zaměřit se na tzv. kompenzační magnet a cívku. Když do cívky spojené s magnetem vstupuje měnící se proud, cívka se nad magnetem různě posouvá tam a zpět. V cívce zároveň vzniká magnetické pole, které reaguje s magnetickým polem magnetu. Díky vzájemné reakci obou polí se pohybuje nejen cívka, ale i zvuková membrána, která se při kopírování pohybů cívky stává zdrojem akustických vln.

Profesionální reproduktorové soustavy (reproboxy) se skládají z několika druhů reproduktorů různých kmitočtových rozsahů. Reproboxy jsou tak schopny pokrýt celé zvukové spektrum. Obvykle obsahují basové, středové, výškové reproduktory. Signálové rozdělení k jednotlivým reproduktorům zajišťuje elektrická výhybka, která podle kmitočtového pásma směruje signál do reproduktorů podle jejich frekvenčního určení. Kvalita reprodukovaného zvuku závisí na velikosti, tvaru reproboxu a materiálu, z kterého je vyroben. Kromě dřeva se dnes vyrábí z plastu. Tvar reproboxu kromě přizpůsobení osazeným reproduktorům splňuje také požadavky na způsob určení a umístění reproduktorové soustavy (např. zkosení u monitorových reprosoustav). Důležité prvky reproboxů jsou ochranné mřížky, úchytné a závěsné body pro uchycení do stojanů nebo pro zavěšení a úchyty pro manipulaci. Reproboxy také rozlišujeme podle způsobu umístění výkonového zesilovače. Pro zajištění vyhovující kvality reprodukce akustického signálu se využívají reproduktorové soustavy dvojího typu: aktivní a pasivní.

78

Aktivní reprosoustava se vyznačuje tím, že zesilovač je zabudován uvnitř reproboxu. V současnosti jsou velmi upřednostňované kvůli jejich nesporné výhodě, kterou poskytují při organizaci umístění zvukové jevištní techniky. Zároveň je při manipulaci s nimi patrná jejich nevýhoda, kterou je vyšší hmotnost.

Ilustrace 74 : Aktivní reprosoustava KV 2 Audio ES1.0

Ilustrace 75 : Aktivní basová reprosoustava KV 2 Audio EX 2.2

Pasivní reprosoustava – oproti aktivní reprosoustavě nabízí výhodu snazší manipulace díky nižší hmotnosti. Tato výhoda však zůstává v pozadí za hlavní nevýhodou, kterou je nutnost zajišťovat externí zesilovač umístěný mimo reprobox.

Ilustrace 76 : Schéma pasivní reprosoustavy

79

Jedním z hlavních cílů při umísťování reprosoustav je zabezpečení celistvosti přenosu akustického signálu, vytvoření akustického pásma skrze dílčí úseky (předem dané pásmo frekvencí) pro jednotlivé reproduktory. Přičemž platí čím výkonnější reprosoustava, tím vzdálenější musí být od diváka. Bez povšimnutí zvukových techniků nezůstává i subjektivní poslechový dojem z pozice diváka: „Zvukovou energii směřujeme nejen na aktéry (monitorové systémy), ale především na diváky. Ideálním cílem je, aby každý divák (posluchač) získával stejný zvukový vjem. Praktické řešení tohoto problému využívá jednoduchého psychologického efektu. Divák očekává, že zvuk bude vycházet z míst, kde se něco děje.“ (Pejcha, Škubal, 2005, str. 25) Mezi osvědčená místa umístění reprosoustavy v současnosti patří rozhraní hlediště a jeviště, v blízkosti portálových sloupů anebo také za zadní horizont. Nevylučuje se ani kombinace obojího.

80

Závěr Ve své práci jsem se kromě obsahové části specifik představení potýkal i s formální stránkou jeho záznamu, která bývá v odborných publikacích často velmi podrobně rozepsána, avšak k praktickému využití by plně dostačoval vhodně zachycený obrázek s popisky. Pro samotnou realizaci přenosu by často byl býval často srozumitelnější a časově úspornější, než obsáhlé statě. Také bych netrval pouze na „konvenčních“ papírových záznamech poznámek, zvláště v době, kdy je většinu věcí možno vytvářet za pomocí mobilních aplikací. Mnohé mobilní telefony současnosti také umožňují velmi kvalitní obrazový záznam, který je možno později ukládat a zálohovat přímo v centrálním počítači. Tento záznam je také flexibilnější, dá se předávat z jednoho mobilního zařízení na druhé anebo ukládat na tabletech, či noteboocích. Jevištním technikům by tak tento způsob záznamu pomohl využívat informace dle aktuální potřeby, ať už před anebo dokonce při samotném přenosu představení. Potřebná data by tak bylo možno nahrávat a později upravovat hlavně elektronicky, což by zamezilo nečitelným ručním poznámkám, které jsou sice zajímavou výzvou pro grafologa, avšak pro zastupujícího jevištního technika můžou znamenat chybu, která naruší plynulost přenosu. Každopádně jsou tyto technologie schopny usnadnit předávání informaci od jednoho pracovníka druhému bez ohledu na místo, kde se který z nich zrovna nachází, a to například v případě opomenutí vzít světelný scénář s sebou. Nevýhodu spatřuji v nákladnosti, která by zatěžovala obzvláště neziskový sektor. Po shrnutí poznatků z teoretické i praktické části práce jsem došel k pro mě překvapivému závěru, že vytvořit zcela objektivní a obecně platné doporučení pro praxi přenosu divadelního představení se vzhledem k výrazné různorodosti typů přenosu a proměnlivosti, ba takřka živosti samotných realizací přenosu, jeví nedostižitelné. Jako přínosnější se zdá být sdílení praktických zkušeností ve vlastních diskuzích jevištních techniků buď osobně, či na seminářích a přednáškách, anebo na internetových stránkách, kde je však třeba dbát na prověření odbornosti informací, které pak bývají vizitkou jejich tvůrců.

81

Dokážu si však představit, že výsledek mé práce poslouží jako ucelený přehled poskytující v krátkém čase celistvou mapu informací, po které se vydají zájemci o vlastní podrobnou analýzu jednoho určitého typu přenosu představení. Doporučuji proto vydat se napříště spíše cestou podrobné analýzy jednoho typu přenosu představení, která bude lépe uchopitelná, než mojí prací analyzovaná a popsaná obecná podoba, která se velmi nesnadno uchopuje k dalšímu vědeckému rozboru.

82

Použité informační zdroje

BURIÁNKOVÁ, Tereza (ed.), Ondřej PEŠEK (ed.), Zuzana KOPŘIVOVÁ (ed.) a Eva HEŘMANOVÁ. 2012. Opera. Arts lexicon [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Opera

HAVLÍKOVÁ, Pavla. 2004. Světelná realizace inscenace. Brno. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně.

HURYCH, Pavel, Jaroslav VONDRUŠKA a Rudolf FELZMAN. Světlo a zvuk v rukou tvůrců divadelního představení. Praha: s. n., 2007.

KELLER, Max. Light fantastic: the art and design of stage lighting. 2nd rev. and updated ed. Munich: Prestel, 2006, 239 s. ISBN 978-3-7913-3685-5.

KOČÍ, Šimon. Světelně – technická dokumentace scénických osvětlení. Brno, 2008. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta.

KOLEGAR, Jan. Historie scénických technologií. Vyd. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2001, 2 sv. ISBN 80-854-2951-9.

MORAN, Nick. Světelný design pro divadlo, koncerty, výstavy a živé akce. Vyd. 1. Praha: Institut umění, Divadelní ústav, 2010, 240 s. ISBN 978-80-7008-246-1.

PASTYŘÍK, Milan. Zvukové formáty: Nekomprimované zvukové formáty. Zvuk a počítač: kurz online [online]. 2012 [cit. 2015-09-06]. Dostupné z: http://hucak.osu.cz/zvukapocitac/6.html

83

PAVLOVSKÝ, Petr. 2004. Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri, 348 s. ISBN 80-725-8171-6.

PEJCHA, Jiří a Jan ŠKUBAL. Zvuk v divadle: učební texty pro výuku předmětu Základy scénického zvuku. Vyd. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2005, 86 s. ISBN 80-869-2801-2.

PROJGS, S.R.O., Současné scénické osvětlení. Časopis Světlo [online]. 2014 [cit. 2015-09-02]. Dostupné z: http://www.odbornecasopisy.cz/svetlo/casopis/tema/soucasne-scenicke-osvetleni-16877

PŘISPĚVATELÉ WIKIPEDIE. Dataprojektor. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015 [cit.2015-09-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dataprojektor

PŘISPĚVATELÉ WIKIPEDIE. DMX512. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2014 [cit. 2015-09-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/DMX512

PŘISPĚVATELÉ WIKIPEDIE. Kompaktní disk. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015 [cit. 2015-09-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kompaktn%C3%AD_disk

REICHL, Jaroslav a Martin VŠETIČKA. Reproduktorové soustavy. Encyklopedie fyziky [online]. 2015 [cit. 2015-09-06]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/404-reproduktorove-soustavy

RICHTER, Luděk. 2008. Praktický divadelní slovník. Vyd. 1. Praha: Dobré divadlo dětem, 207 s. ISBN 978-809-0297-586. 84

SIČOVÁ, Radka. Využití strojních scénických technologií pro stavbu a provoz inscenací v divadle. Brno. Brno, 2009. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta.

TABERYOVÁ, Terezie (ed.). 2012. Kukátková scéna., (ed.). Arts lexicon [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Sc%C3%A9na_kuk%C3%A1tkov%C3%A1

85

Seznam ilustrací

Ilustrace 01 : Premiéra zájezdového představení Biostory - 23. května 2013 Divadlo Bolka Polívky Brno - Divadlo Bolka Polívky Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://g.denik.cz/50/94/brno-divadlo-malehry-biostory-ste-8_galerie-980.jpg

Ilustrace 02 : Scéna zájezdového představení Biostory – MALÉhry -Divadlo Bolka Polívky Brno 2014 Autor: Petr Tomek [2014].

Ilustrace 03 : Scéna zájezdového představení Biostory – MALÉhry Divadlo Oskara Nedbala Tábor 2014 Autor: Petr Tomek [2015].

Ilustrace 04 : Scéna divadelního představení Footloose aneb Tanec není zločin Studio MARTA 2012 Autor: Petr Tomek [2012]

Ilustrace 05 : Scéna divadelního představení Footloose aneb Tanec není zločin - Divadlo na Orlí 2012 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/galerie/divadlo-na-orli-brno-otevreni.html?mm=4073416

Ilustrace 06 : Scéna zájezdového představení Biostory – Nádvoří Frýdeckého zámku - Frýdek 2015 Autor: Petr Tomek [2015]. 86

Ilustrace 07 : Scéna zájezdového představení Biostory – Divadlo v parku - Šumperk 2015 Autor: Petr Tomek [2015].

Ilustrace 08 : Kukátkový Sál - Mahenovo Divadlo v Brně [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.i60.cz/obrazky/velke/01_201208231136172.jpg

Ilustrace 09 : Black box - Shetler Studios & Theatres – theatre 54 –New York [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.shetlerstudios.com/new_images/54%202.jpg

Ilustrace 10 : Black box - Shetler Studios & Theatres – the bridge – New York [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.shetlerstudios.com/new_images/Bridge%202.jpg

Ilustrace 11 : Black Box s divadelním zázemím – Divadelní studio Marta Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.studiomarta.cz/upload/o-divadle/marta-int01.jpg

Ilustrace 12 : Black Box s divadelním zázemím – Divadelní studio Marta [online]. [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.studiomarta.cz/upload/o-divadle/marta-int02.jpg

87

Ilustrace 13 : Black Box s divadelním zázemím – Divadlo na Orlí – JAMU – Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://divadlonaorli.jamu.cz/upload/pronajem/prostory/8_Sal_jeviste.jpg

Ilustrace 14 : Black Box s divadelním zázemím – Divadlo na Orlí – JAMU – Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://divadlonaorli.jamu.cz/upload/pronajem/prostory/9_Sal_hlediste.jpg

Ilustrace 15 : Kulturní dům – Oudoleň [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.oudolen.cz/assets/images/clanky/sal.jpg

Ilustrace 16 : Domov dobrovolného otroctví 2012 - Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU – Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://img19.rajce.idnes.cz/d1902/6/6348/6348205_f7e1f25ad15b86ef796313af9bb0 3f28/images/024-_27.04.2012_Vypustek.jpg?ver=0

Ilustrace 17 : Domov dobrovolného otroctví 2012 - Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU – Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://img19.rajce.idnes.cz/d1902/6/6348/6348205_f7e1f25ad15b86ef796313af9bb0 3f28/images/049-_27.04.2012_Vypustek.jpg?ver=0

88

Ilustrace 18 : Domov dobrovolného otroctví 2012 - Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU – Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://img19.rajce.idnes.cz/d1902/6/6348/6348205_f7e1f25ad15b86ef796313af9bb0 3f28/images/046-_27.04.2012_Vypustek.jpg?ver=0

Ilustrace 19 : Domov dobrovolného otroctví 2012 - Jeskyně Výpustek u Křtin – JAMU – Brno [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1176913-herci-se-zabydleli-na-tribunachbazenu-i-v-jeskyni?mobileRedirect=off

Ilustrace 20 : Romeo a Julie - Letní shakespearovské slavností - Špilberk - Brno 2015 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/obrazek/201505/5551e8b2aecaa/p2009071204548015551eb825a604_275x191.jpeg

Ilustrace 21 : Romeo a Julie - Letní shakespearovské slavností - Slezskoostravský hrad - Ostrava 2013 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.informuji.cz/data/2015227152357_strep.jpg

Ilustrace 22 : Řemenové propadlo – vizualizace [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/1329987479.jpg

89

Ilustrace 23 : Řemenové propadlo [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/1329987492.jpg

Ilustrace 24 : Řemenové propadlo – pohon [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/1329987522.jpg Ilustrace 25 : Řetězové propadlo [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/2-1302871141.jpg

Ilustrace 26 : Pohled na obnaženou konstrukci výtahových jevištních stolů Janáčkovo divadlo - rekonstrukce jevištních stolů 2015 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://i.idnes.cz/09/082/maxi/JAG2d0dfa_janac5.jpg

Ilustrace 27 : Strojovna jevištních stolů - Janáčkovo divadlo - rekonstrukce jevištních stolů 2015 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://i.idnes.cz/09/082/maxi/JAG2d0df8_janac3.jpg

Ilustrace 28 : Příklad uspořádání systému jevištních stolů: [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.serapid.fr/images/theatre/a12-stage-wagons_550.jpg

90

Ilustrace 29 : Jevištní točna stálá s propadly [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/3-1303470828.jpg

Ilustrace 30 : Jevištní točna stálá s propadly - pohled ze spodu [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/4-1303470867.jpg

Ilustrace 31 : Dřevěný praktikábl [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.kostolnik.cz/userFiles/praktikabl-drevo-2x1x0-5m.jpg

Ilustrace 32 : Hliníkový praktikábl s vyjímatelnýma nohama - HANDY® - výrobce Tuchler jevištní a textilní technika [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.czpodium.cz/eshop/foto/525/525458_o_2.jpg

Ilustrace 33 : Hliníkový praktikábl Y- výrobce EST Stage Technology, a.s. [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/6-1303474114.jpg

Ilustrace 34 : Bodový tah PH300 EST Stage Technology, a.s [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/1312449999.jpg

91

Ilustrace 35 : Prospektový tah elektrický [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/1-1303462982.jpg

Ilustrace 36 : Prospektový tah elektrický – strojovna [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.eststage.com/cms/upload/galerie/obrazky/5-1303463387.jpg

Ilustrace 37 : Schéma systému otevírání opon Převzato z: KOLEGAR, Jan. Historie scénických technologií. Vyd. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2001, 2 sv. ISBN 80-854-2951-9.

Ilustrace 38 : Osvětlovací pult - grandMA2 full-size [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.focus-production.com/wp-content/uploads/2013/10/grandma2-fullsize.jpeg

Ilustrace 39 : Digitální stacionární stmívací jednotky – dimMA [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.otvpavlu.cz/_dataPublic/photo/cd90f0fe75ec3bd7a0aa235c76d7f0b0/dim MA.jpg

92

Ilustrace 40 : Digitální mobilní stmívací jednotky - MA Digital Dimmer Rack 24 x 2.3kVA [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.nan.pt/wpcontent/uploads/2014/04/MA_DigitalDimmerRack_24x23kVA.jpg

Ilustrace 41 : Asymetrické AHR a Symetrické CHR vany Převzato z: MORAN, Nick. Světelný design pro divadlo, koncerty, výstavy a živé akce. Vyd. 1. Praha: Institut umění, Divadelní ústav, 2010, 240 s. ISBN 978-80-7008246-1.

Ilustrace 42 : Symetrický a asymetrický reflektor Převzato z: MORAN, Nick. Světelný design pro divadlo, koncerty, výstavy a živé akce. Vyd. 1. Praha: Institut umění, Divadelní ústav, 2010, 240 s. ISBN 978-80-7008246-1.

Ilustrace 43 : Žárovky pro PAR 64 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.svetelnydesign.cz/downloadfile.php?id=79

Ilustrace 44 : Nejběžnější PARová svítidla: P64 (žárovka CP60, 1000W), PAR36 – pinspot (30W, 6V) [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.svetelnydesign.cz/downloadfile.php?id=79

Ilustrace 45 : PC FHR 500W – Artlighting [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.svetelnydesign.cz/downloadfile.php?id=79 93

Ilustrace 46 : Fresnel GHR 1000W– Artlighting [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.prodance.cz/data/products/detail_123021.jpg

Ilustrace 47 : Tvarovací světlomety – profily [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.odbornecasopisy.cz/imagesold/s030216a.gif

Ilustrace 48 : ETC ColorSource LED PAR 90W [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: https://www.etcconnect.com/uploadedImages/Main_Site/Images/News/ETC-addsbudget-friendly-ColorSource-PAR-MAIN.jpg

Ilustrace 49 : ETC Selador Vivid R CE [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: https://www.etcconnect.com/uploadedImages/Main_Site/Images/Products/Lighting_ Fixtures/Selador/Selador_Vivid_fam.jpg

Ilustrace 50 : ROBE - BMFL BLADE [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: Dostupné z: http://www.robe.cz/typo3temp/pics/886186200e.png

Ilustrace 51 : ROBE - ROBIN® 1200 LEDWash [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.robe.cz/typo3temp/pics/a366fb4983.png

94

Ilustrace 52 : ROBE - ROBIN® DL4S Profile [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.robe.cz/typo3temp/pics/0232edd5a7.png

Ilustrace 53 : ROBE - ROBIN® DL4X Spot [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.robe.cz/typo3temp/pics/753b0a5254.png

Ilustrace 54 : Sanyo PLC-XF47 LCD projektor [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.nav.co.uk/global/media/products/resized/1318584726-8744.jpg

Ilustrace 55 : Mediaserver - Coolux Pandora’s Box 5.1 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.projectionfreak.com/http://www.projectionfreak.com/wpcontent/uploads/PB1-436x300.png

Ilustrace 56 : ROBE - HAZE 500 FT PRO™ [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.robe.cz/typo3temp/pics/5dd72ba105.png

Ilustrace 57 : ROBE - FOG 1600 FT [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.robe.cz/typo3temp/pics/81a54ff414.png

95

Ilustrace 58 : výrobník sněhu - Eurolite Snow 5001 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.hdt.cz/fotocache/bigadd/51706310_02.JPG

Ilustrace 59 : vokálový mikrofon SHURE BETA 58A [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.konfes.cz/technika/mikrofony/mikrofony-vokalove-a-nastrojove/shurebeta-58a-dynamicky-vokalovy-superkardioid/shure-beta-58a/small

Ilustrace 60 : nástrojový mikrofon SHURE SM57-LCE [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.drumcenter.cz/eshop/bin/goods_images/75064_img_4f07245b69a25_sm 57_lce.jpg

Ilustrace 61 : vysílač SENNHEISER SK 2000 C [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.sennheiser.cz/assets/images/records/middle/SK-2000_12633.jpg

Ilustrace 62 : přijímač SENNHEISER EM2050 C [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://hermanproav.com/user_area/products/zoom/M-11896-SENEM2050AW_1Image.jpg

Ilustrace 63 : headset SENNHEISER DPA 4066-F03 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: https://images5.static-thomann.de/pics/prod/203647.jpg

96

Ilustrace 64 : přijímač SENNHEISER umístěný v „Racku“ [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://blog.livedesignonline.com/briefingroom/wpcontent/uploads/2010/04/scaled_e1270731787.thumbnail.jpg

Ilustrace 65 : konektor Speacon [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e6/Neutrik_Speakon.jpg

Ilustrace 66 : konektor XLR [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/15/Xlrconnectors.jpg/1024px-Xlr-connectors.jpg

Ilustrace 67 : konektor Jack 6,3 mm [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.musicalstore2005.com/images/16355.jpg

Ilustrace 68 : konektor Jack 3,5 mm [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.hudebniraj.cz/inshop/catalogue/products/medium/HI-J35S02-01-m.jpg

Ilustrace 69 : konektor Powercon [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.directcablesystems.com/site/catalogue_images/25051855.jpg

97

Ilustrace 70 : konektor Cinch [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.beamershop24.net/images/product_images/info_images_new/InLineCinc hKabelAUDIO-PREMIUM-vergoldeteStecker-1xCinchStecker-Stecker-0-5m.jpg

Ilustrace 71 : A/D, D/A převodník Fireface 802 -RME-Audio [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.rme-audio.de/images/products/products_fireface_802_1.jpg

Ilustrace 72 : Analogový mixážní pult SOUNDCRAFT FX 16ii [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://i1-news.softpedia-static.com/images/news2/Newest-Soundcraft-MixingConsoles-Sport-Lexicon-Processors-2.png

Ilustrace 73 : Digitální mixážní pult DiGiCo SD9 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://www.digico.biz/public/images/highside_gallery/SD9_5.jpg

Ilustrace 74 : Aktivní reprosoustava KV 2 Audio ES1.0 [online].[cit.2015-09-05]. Dostupné z: http://www.geluidenlichtshop.nl/includes/modules/afbeelding_verkleinen/thumbs/30 0x200_kv2_audio-es_10.jpg

98

Ilustrace 75 : Aktivní basová reprosoustava KV 2 Audio EX 2.2 [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: https://encryptedtbn1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcS15QLPRP8uhuzn_gU4qcKrmQV_RZ5Drl O8KiJhbcdYEHDaxpgY0Q

Ilustrace 76 : Schéma pasivní reprosoustavy [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/data/E_elektroakustika_soubory/image046.jpg

99