PARTNERSKÝ SPOLEK SMRŽOVKA v roce 2008
Mnoho úspěchů v roce 2009 Alles gute im Jahre 2009
Bonne année 2009
V tomto sešitku vzpomínáme na rok 2008. Jeden z těch roků končících na osmičku, z nichţ mnohé byly tak důleţité v nejnovějších dějinách našeho národa. Jiţ dlouho před tímto rokem nám naši mediální umělci předkládali stohy článků, statí, rozborů a předpovědí zabývajících se tímto námětem. Předpovědi a náznaky toho, co vše převratné nás můţe postihnout se objevily vţdy, kdyţ zrovna nebylo o čem psát. Ale rok 2008 tato očekávání nesplnil. Proběhl celkem klidně, tak jako mnoho roků před ním a doufejme i po něm. U nás se nekonaly ţádné velké katastrofy a i tu krizi zatím známe jen z novin. Díky bohu! Naší Smrţovkou nic neotřáslo a ţivoty většiny nás, jejích občanů, probíhaly klidně a spokojeně. Snad jen ti, kteří se zrovna narodili, oţenili nebo zemřeli si budou tento rok pamatovat jako výjimečný. My ostatní jsme se v klidu věnovali své práci, svým zábavám a láskám a ani jsme si neuvědomili, ţe uţ je zase rok za námi. A zřejmě tomu tak bylo i v našich spřátelených městech. Pardon, s výjimkou Rammenau, kde v létě oslavovali 780 let od vzniku své osady. Je s podivem, ţe do lesů Horní Luţice přišli první osadníci o tolik dříve neţ do našeho údolíčka pod Černou studnicí. V Rammenau oslavovali to své výročí důkladně a delší dobu. Průvod, který na oslavu výročí zorganizovali, byl veliký. Neţ se dal do pohybu, byl dlouhý skoro 4 kilometry a byl i krásný, pestrý a vtipný. Kdyţ uváţíme počet obyvatel Rammenau, musel se nějak zúčastnit kaţdý z nich, snad včetně babiček a kojenců. Škoda, ţe se nás té slávy zúčastnilo tak málo. Já jim závidím, nejen to, ţe všichni tam byli, ale ţe přišli v krojích, dobových kostýmech a předvedli své spolky i své podniky a ţivnosti. Snad se nám to při našem příštím výročí také povede. Vţdyť ten zvyk z období temna, sedět doma a hlavně na sebe neupozorňovat musí jednou zmizet. I u nás se spolkový ţivot rozvíjí. Stále více našich spoluobčanů je ochotno opustit večer své obrazovky s jejich nekončícími seriály, potaţmo své talíře s dobrou krmí a přijít se pobavit se svými sousedy. Vidím to na akcích našeho spolku, kterých se nás zúčastňuje stále více. Rozvíjejí se i další naše spolky a kluby. Sportovci se uţ do haly a na kurty ani nevejdou, pravidelně se scházejí důchodci a stejně prosperují i hasiči, pejskaři a další. Jen ta kultura nám trochu pokulhává. Ve srovnání s německými přáteli nám stále chybí nějaký ten větší smíšený pěvecký sbor, kapela nebo alespoň, dnes moderní skupina. Omlazený Smrţováček znovu začíná, drţíme jim palce. O ochotnících se nám jen a jen zdá. Oč bychom raději šli na nějaký z koncertů do kostela, kdyby tam hráli, nebo zpívali, ti naši. I návštěvy by pak byly jistě větší. S činností našeho spolku jsem spokojen. Nepovedl se jen letní tábor a to ne naší vinou. Ostatní setkání byla úspěšná a účast na nich stále stoupá. Více jich asi ani nemůţeme uskutečnit. Ne ţe by chyběl elán a nápady, ale prostě chybí termíny. Pokračujme v tomto roce se stejným nadšením a další úspěchy se jistě dostaví! František Spálenský předseda Partnerského spolku Smrţovka
JUCHNOWIEC KOŚCIELNY
V poslední době se někteří členové spolku setkali se zástupci polské obce Juchnowiec. Jde o velkou obec se kterou Weidenberg navázal spolupráci a tím se dostáváme do častějšího styku s jejími občany. Proto si myslíme, ţe bychom se měli s Juchnowcem alespoň trochu seznámit. Juchnowiec leţí v severovýchodním Polsku ve vojvodství Podlasie s krajským městem Bialystok ( necelých 200.000 obyvatel) . Je to velká obec s více neţ 12 000 obyvatel a s rozlehlým katastrem – 172 km2, který leţí na severním břehu řeky Narew a sahá aţ k městu Bialystok. . Skládá se ze 46 obcí, z nichţ největší Kleosin má 4 500 obyvatel a správa obce sídlí v Juchnowci Kościelnym. Jiţní část je zemědělská rovina, která se na severu trochu zvedá a vlastně tvoří průmyslové předměstí Bialystoku. Vojvodství Podlasie leţí na severním okraji území dnes povaţovaného ze pravlast Slovanů. Na území Juchnowce se našla mohyla kočovníků ze 3. století a zbytky středověké, dřevěné tvrze. Písemné památky jsou dosti pozdní, protoţe oblast je vzdálená od středisek civilizace v západní a jiţní Evropě a navíc tudy prošlo tolik ničivých válek, ţe památek na nejstarší doby se zachovalo jen minimum.. První písemný doklad je z roku 1510, kdy byl Juchnowski Dworzec předán do zástavy Radziwilům. Roku 1540 předal král Zikmund oblast do rukou velkovévody litevského. Roku 1547 zaloţil pan Wloszek faru sv.Trojice se schválením biskupa z Vilna. Procházela tudy tehdy hranice mezi Polskem a Litvou a to přímo dnešním katastrem obce. Tato hranice zmizela roku
1569 za vlády posledního Jagellonce Zigmunda II.Augusta, kdy byly t.zv.unii lublinskou spojeny Polsko a Litva do jedné republiky s voleným panovníkem. Podlasie je potom polské aţ do roku 1795, kdy při druhém dělení Polska se stává součástí Pruska. Roku 1807 je připojil Napoleon k Velkovévodství varšavskému. Po poráţce Napoleona bylo i s tímto vévodstvím předáno roku 1815 ruskému carovi. Celé toto období bylo plné neklidu a pronásledování místních občanů. Aţ roku 1918 bylo Polsko znovu osvobozeno a Podlasie je od té doby jeho součástí. Za obou světových válek byla oblast značně zničena při několikerém přechodu front. Bialystok sám byl zničen z více neţ 75 %. Vrcholem pronásledování obyvatel bylo postřílení obyvatel obce Wojszki německými četníky. Jak uţ jsme řekli, zachovalo se v obci jen málo památek. V Juchnowci Kościelnym je to barokní kostel sv.Trojice z roku 1764. Dále několik dřevěných ortodoxních kostelíků a obnovený zámeček v Horodnianech. Větší průmyslové podniky jsou v předměstích Bialystoku, které patří k obci. Dále zde funguje na 600 malých a středních podniků a několik tisíc soukromých rolníků. Jsou zde 4 obecné školy a 2 školy střední. Od nás je Juchnowiec vzdálen přes 750 km a i od Varšavy asi 200 km a to vesměs bez dálnic. Proto by jakákoliv návštěva Juchnovce vyţadovala několikadenní výlet.
VALNÁ HROMADA 8. března 2008 Předseda spolku pan František Spálenský nejprve všechny přivítal a pak seznámil přítomné s činností spolku v roce 2007. Vyjádřil spokojenost s uskutečněnými akcemi a vyzvedl z nich jako nejpovedenější „ Výlet na Říp“, který zorganizoval pan Jan Lamač a kterého se zúčastnilo velké mnoţství členů a příznivců spolku. Velmi vydařený byl i zájezd do Berchtesgadenu a Tyrol. Přálo nám při něm počasí a tak jsme toho doopravdy mnoho viděli a navíc několik účastníků zájezdu dokázalo i ve sněhu vystoupit na vrchol Lauberhornu. Závěrem předloţil návrh plánu na rok 2008 a oznámil, ţe další schůze se bude konat v penzionu Ivo Rašína, protoţe tato místnost jiţ nestačí zájmu. Pan starosta Marek Hotovec pak ocenil činnost spolku a uvedl, ţe si cení hlavně toho, ţe se jedná o dobrovolné zapojení občanů. Vyjádřil také spokojenost nad tím, ţe se spolek stále rozrůstá. Dále informoval o velké akci v červnu, kdy přijedou dva autobusy z Weidenbergu s kapelou a sborem a bude se konat setkání v našem kostele, které uvedou faráři z obou měst. Informoval také o potíţích s mezinárodním táborem, který byl tentokrát organizačně velmi nepovedený. Letos by měl být pořádán Francouzi, ale zatím není dostatek informací. Paní Alenka Černá podala zprávu o hospodaření spolku, které bylo úspěšné a skočilo aktivem. Dále navrhla úpravy činnosti stánku při Eurionu. Paní Dáša Hladíková zahájila přihlašování členů na plánované akce, protoţe se o ně očekává značný zájem. Paní Věra Koulová nechala kolovat kroniku spolku.
V roce 2008 spolek zorganizuje nebo se bude podílet na těchto akcích : 1. 29. března Výlet vlakem do Ţitavy 2. 12. dubna Úklid parku u Parkhotelu 3. 3 května Výlet po stezce s úklidem a opékání buřtů 4. 10. května Výlet do Adršpachu a Ratibořic 5. 1. června Koňská spřeţení v Rammenau 6. 7. června Setkání v kostele s koncertem 7. 2.-10. srpna Letní tábor mládeţe 8. 15.-17. srpna EURION 9. 20. září Podzimní výlet s úklidem turistické stezky 10. 28.9 – 2.10. Turistický zájezd na Jiţní Slovensko 11. 11. říjen Výlet s přáteli z Rammenau 12. 28.-30.11. Andreasmarkt ve Weidenbergu 13. 5. prosince Mikulajda 14. 21. prosince Vánoční pohoda na Smrţovce
Výlet vlakem do Žitavy 29. března 2008 V sobotu ráno nastoupilo do vlaku 36 výletníků. V Ţitavě na nádraţí nás čekala první atrakce – starý parní vláček do Jonsdorfu. To je oblíbené letovisko na úpatí Ţitavských vrchů. Zde jsme navštívili další atrakci – Motýlí dům a v něm halu plnou tropických rostlin a mezi nimi poletujících krásně barevných motýlů. Velkou většinu z nich jsme viděli poprvé v ţivotě. Kromě motýlů bylo moţné si prohlédnout i terária a akvária. Naše děti obdivovaly krásně vybarvené motýly i barevné rybičky. Odtud jsme pokračovali pěšky do Oybína. Tyto lázně leţí v údolí uprostřed zalesněných hor. Na kopci nad městem se tyčí rozvaliny stejnojmenného hradu. Ten byl vybudován v roce 1258 jako stráţní hrad na luţické cestě v době, kdy Luţice patřila k Českému království. Později nechal Karel IV. hrad rozšířit a doplnit o císařský palác, klášter a kostel. V roce 1579 klášter po zásahu bleskem vyhořel a zůstal v troskách. Po prohlídce jsme se vrátili vláčkem z Oybína do Ţitavy a odtud přes Liberec domů. Hezký výlet plný krás a vzpomínek na Karla IV. a jeho dobu.
Úklid hřiště u Parkhotelu 12. a 19. dubna 2008 Jedna akce a dva termíny? I to je moţné, kdyţ zasáhne počasí. Dne 12. dubna se trochu vrátila zima a tak ten den na hřišti pracovali pouze dva hrdinové: František a Marek. Opravili prolézačky a rychle se šli domů sušit. 19. dubna uţ se počasí umoudřilo a tak se nás sešlo dvacet. A všichni měli co dělat. Listí bylo moc a odpadky se jaksi připojily. Kde se jen berou, kdyţ jsme všichni tak ukáznění a pořádní?
Úklid Vyhlídky 15. dubna 2008 O všudypřítomnosti odpadků a nepoučitelnosti turistů se přesvědčila i obětavá paní Jana Jakouběová. Ta se, jako kaţdoročně, ujala Vyhlídky a také jako vţdycky nasbírala spoustu papírů a papírků. Nedá se nic dělat, ale bez těchto nepopulárních úklidů bychom nechodili do přírody, ale na smetiště. A tak letos zase na shledanou na úklidech!
Výlet po stezce k pramenům Nisy 3. května 2008 Na tento úklidový výlet nás přišlo kolem 40 dospělých, hodně dětí a jeden pes. Vzdor pravidelnému opakování našich výletů jsme i tentokrát nasbírali mnoho pytlů nejrůznějších odpadků – dokonce se našel i kus auta. Zdá se, ţe mnoţství „čuňat“ mezi výletníky a turisty neklesá. Proč to tak je? To je otázka, na kterou najít odpověď je nad naše síly. A jak tomu zamezit? Kéţ bychom to tak věděli! Mám dojem, ţe bez našich výletů by se stezka změnila v exkurzi smetištěm.
Výlet do Adršpašských skal a Ratibořic 10. května 2008 V sobotu byl krásný, slunný den. Plné dva autobusy členů i nečlenů spolku vyjely sice brzo, ale cesta se protáhla a tak jsme do Adršpachu dorazili aţ před polednem. A hned jsme se vrhli do skal. První část prohlídkového okruhu jsme zdolali společně. Obdivovali jsme podivuhodné skalní útvary s romantickými jmény odvozenými od jejich podob, jako Dţbán, Homole (vysoká 50 metrů) a pod. A dorazili jsme ke zlatému bodu programu prohlídky, jezírku.
Oblíbenou projíţďku k vodopádu absolvovali skoro všichni. Jen pár pohybu lačných se vydalo pěšky po stezce směrem k Teplickým skalám. Druhá část prohlídkového okruhu je ještě pestřejší a nabízí pohledy na nejvyšší a nejbizarnější útvary, jako Milenci a Starostu se Starostkou. Skály jsou krásné a schody a schůdky v nich byly dobrou rozcvičkou na to, co nás čekalo. Byl to Dobrošov a jeho pevnost. Část opevněné linie, která byla budována před válkou na hranicích s Německem. Pevnost Dobrošov nebyla v roce 1938 ještě hotová a do současné podoby byla upravena jako připomínka tehdejší zlé doby. Prohlídka je zajímavá, ale stovky absolvovaných schodů, nahoru dolů, jsme v noţičkách pořádně cítili. Zajímavé je i muzeum, seznamující s tehdejší armádou, projektem opevnění a i úsilím, které nás plán ochrany před Hitlerem stál. A pospíchalo se honem do Ratibořic. Zde jsme si jako poslední skupina prohlédli zámek „paní kněţny“. Jednotlivé pokoje jsou krásně zařízené ve stylu různých období – od renesance po klasicismus – a nádherná byla i květinová výzdoba. Konečným bodem programu byla procházka Babiččiným údolím, kolem známého pomníku babičky s dětmi a chudáky nehybnými psi aţ ke splavu – bez Viktorky. Procházka velmi příjemná, jen ty schody byly v nohou hodně cítit. Sedadla v autobuse byla tentokrát doopravdy příjemná.
Koňská spřežení v Rammenau 1. června 2008 Do Rammenau na oblíbenou přehlídku koňských spřeţení se přihlásilo tolik zájemců, ţe musel být vypraven autobus. Počasí se tentokrát vydařilo. Všichni se prošli po zámku a jeho krásném parku. Přehlídka kočárů byla jako obvykle vynikající. Všech třicet výletníků bylo plně spokojeno a děti se dostatečně vyřádily. Výlet byl naprosto úspěšný.
Setkání občanů Weidenbergu a Smržovky s koncertem 7. června 2008 V sobotu se uskutečnilo další setkání našich občanů tentokrát v našem kostele. První autobus vyrazil z Weidenbergu uţ ve čtvrtek nejdříve na cestu po zajímavostech v Čechách. Druhý, plný hudebníků a jejich nástrojů směřoval přímo na Smrţovku. Všichni se pak sešli v sobotu dopoledne na chatě „U Potůčku“ na obědě. Po obědě se jeden autobus s našimi zástupci vydal na výlet do Pěnčína a odtud minivláčkem s průvodcem na Černou studnici a dále do Krásné, kde si prohlédli kostel a seznámili se s ţivotem lidového doktora Kittela. Po návratu do Smrţovky je paní Jana Jakouběová provedla naším muzeem na Zámečku. V kostele jsme hosty nejdříve seznámili s historií našeho kostela i s potíţemi při odstraňování škod po katastrofálním poţáru. V 18 hodin zahájil pan starosta Marek Hotovec setkání a pak weidenberští pozounisté fanfárou přivítali návštěvníky. V ekumenické části nejdříve promluvili duchovní představitelé – evangelický farář pan E. von Knobelsdorff, náš páter Dr. M. Podzimek a starokatolický farář pan I. Peschka. Následovala ekumenická poboţnost prokládaná zpěvem sboru a vloţkami pozounistů. Při koncertu pak vystoupil pěvecký sbor z Weidenbergu a pozounisté. Na závěr pak zazněla v provedení klavíristy a dirigenta kapely velmi působivá Balada pro klavír a alpský roh. Zvuk tohoto nástroje, který jsme viděli a slyšeli poprvé nás okouzlil a byl opravdovým vykřičníkem za vynikajícími výkony weidenberských muzikantů. Setkání splnilo svůj účel a bylo velkým přínosem jak umělecky tak i výsledkem sbírky na obnovu kostela.
Oslavy 780 let města Rammenau 29. června 2008 V neděli pořádali v Rammenau, jako jednu z akcí na oslavu 780. výročí zaloţení obce, slavnostní průvod. Jak uţ uvedl pan předseda byl průvod uspořádán skutečně velkoryse. Po slavnostním čele průvodu následovaly alegorické skupiny. Nejprve skupina prvních osadníků a po nich šly, nebo většinou jely další obrazy z dějin obce. Následovaly skupiny škol, sportovních oddílů, různých spolků a sdruţení a bohatě byly zastoupeny i skupiny, předvádějící různé
profese občanů obce. Vše za doprovodu několika hudeb. Zapojení a snahu všech občanů musíme obdivovat a trochu i závidět. Ani Smrţovka v průvodu nechyběla. Pro termínovou tíseň přijeli do Rammenau jen čtyři Smrţováci. Díky krojům a vlajce však utvořili nepřehlédnutelnou skupinu.
Letní tábor mládeže 2. až 10. srpna 2008 Letní tábor , který měl být ve Francii se nepodařilo uskutečnit.
Eurion 15. až 17.srpna 2008 Jiţ po sedmnácté jsme postavili a vyzdobili stánek našeho spolku a stánek našich přátel z Weidenbergu. U Weidenberských ze stánku jen mizela bavorská sekaná, klobásy a samozřejmě i housky s lososem a k tomu se prodávalo kvasnicové pivo. Nechyběla ani oblíbená hruškovice. U nás byla změna. Místo koláčků jsme nabízeli všechny moţné moučníky a dorty, které upekly a přinesly členky i některé nečlenky spolku. Na mísách se objevily buchtičky, minikoláčky, mouřenínky, závin, sladké kuličky roláda a další. Výběr byl pestrý a návštěvníci se jen hrnuli. Změna se osvědčila.
Podzimní výlet k pramenům Nisy 20. září 2008 V sobotu jsme opět vyšli na jiţ tradiční úklid stezky. Počasí tentokrát přálo a tak se nás sešlo docela hodně. U pramene Nisy jsme pročistili i tamní les. K ohni jsme nanosili spoustu větví, které se povalovaly v lese. I opékání bylo veselejší, protoţe nikdo nedrkotal zuby zimou. A tak bylo posezení veselejší a protáhlo se více neţ jindy.
Turistický zájezd na jižní Slovensko 25. až 28. září 2008 25. září ráno odjíţdí směr Komárno parta 46 lidí, z toho 5 dětí. Nejmladším členem výpravy je dvouletá Terezka. První zastávka byla na Slavkovském zámku, kde průvodkyně otázkami zaměstnala nejen děti ale i dospělé. Po prohlídce připravil náš řidič Pavel nejen lavice a stoly, ale i podával kávu, grog a párky. Po posilnění jsme pokračovali na Bratislavu. Dálnice byla hrozná, pravý nefalšovaný kostitřas. Do Komárna jsme dorazili v pořádku a ubytovali se v hotelu. Následoval volný program. Někdo šel do města, někdo dal přednost jídlu.
Ráno 26. jsme odjíţděli do Ostřihomi. Cesta vedla přes Iţu, která v roce 1965, díky povodni, málem zmizela z povrchu zemského. Na pravé straně, v Maďarsku, jsme za Dunajem viděli Pilišské vrchy, na levé straně slovenskou rovinu. Do Ostřihomi jsme se dostali přes most, kde byla dříve hranice. Za mostem jsme zaparkovali a vyrazili na kopec, na prohlídku baziliky. Vzdor bolavým kolenům lezeme na ochoz kopule po 413 schodech do výšky 101 metrů. Rozhled je nádherný, vidíme široký Dunaj, okolní vrchy, celé město Ostřihom a i kříţovou cestu. Námaha stála za to, i kdyţ nám z té výšky nebylo nejlépe. Vnitřek baziliky je nádherný, aţ se tají dech. V arcibiskupské klenotnici je k vidění kompletní ošacení k různým příleţitostem. Navštívili jsme i muzeum. Po cestě k autobusu jsme ochutnali a hned i koupili výbornou maďarskou višňovici. Po návratu do Komárna jsme šli ulevit bolavým nohám do termální vody. Našli se i tací, co vlezli do venkovního bazénu. Po dvou hodinách jsme byli fit a vyrazili do sklípku ve Svatém Petru – mém rodišti. Počtem obyvatel je jako Smrţovka. Ve sklípku nás čekal majitel sklípku, zároveň starosta Sv.Petra. I my jsme měli svého starostu s sebou. Na stolech bylo bílé víno, černý a bílý chléb, papriky plněné kysaným zelím a okurky. K tomu nosily servírky pečené maso, klobásky, jitrničky plněné masem a rýţí a bůček. Pak uţ se jenom ochutnávalo a zpívalo. Do hotelu jsme se vraceli aţ okolo půlnoci. Následující den jsme navštívili Kolárovo a jedinečný plovoucí vodní mlýn. Neplánovaně jsme viděli mezinárodní závody v lukostřelbě a také závody ve vaření guláše, který jsme poobědvali s chlebovou plackou, čerstvě upečenou v peci. Po návratu do Komárna
jsme si z loďky prohlédli opevnění. Navečeřeli jsme se v hospůdce na nádvoří a všichni jsme byli spokojeni. 28. září uţ nás čekal jen návrat domů. Cestou jsme ještě zajeli podívat se na ohromující vodní dílo Gabčíkovo. Do Smrţovky jsme dojeli v pořádku. Jediným problémem bylo v té hromadě nalézt svoje zavazadlo.
Výlet s přáteli z Rammenau 11. října 2008 V sobotu jsme očekávali před radnicí autobus s přáteli ze saského Rammenau. Po krátkém přivítání doplnilo 15 Smrţováků z partnerského spolku třicetičlennou výpravu z Rammenau.
Autobus nás dovezl na Souš a pak uţ se kolem přehrady pokračovalo pěšky na Jizerku. Občas bylo nutno čelo pochodu zastavit, aby se celá skupina sešla. Uchváceni barevnou přírodou a výhledy nám kilometry vesele ubíhaly. Další odměnou byl předem zajištěný oběd na Pyramidě. Asi po hodinovém odpočinku jsme odcházeli k autobusu na Mořině, abychom se vrátili zpět. Společný výlet byl zakončen krátkou prohlídkou Muzea místní historie v Zámečku ve Smrţovce.
Andreasmarkt 28. až 30. listopadu První adventní neděli se konal jako kaţdoročně ve Weidenbergu vánoční trh – Andreasmarkt. Stejně jako v minulých letech se ho zúčastnila smrţovská delegace. Tentokrát v počtu devíti obětavců. V našem stánku nejvíce vonělo opékané maso, které nabízel Jirka Kolář, náš osvědčený trvalý hit – bramboráky, které bravurně pekl Marek a dršťková polévka. Nechybělo oblíbené české pivo, medovina a jiné lahůdky. Večerní posezení s přáteli z Weidenbergu bylo také příjemné. Všichni se dobře bavili. Jako obvykle jsme rychle vše vyprodali a tak cesta domů byla veselá.
Mikulajda 5. prosince 2008 Letos počasí přálo návštěvě čerta, anděla a samozřejmě i Mikuláše na Lidickém náměstí.Proto se celý prostor zaplnil více jak 150 dětmi, které si zasoutěţily, povyprávěly se známou trojicí a nakonec i zhlédly filmové představení v Kinoklubu. Prostě si krásně uţily kouzelného dne i večera. Ani letos se nezapomnělo na společné sčítání malých andílků, čertíků a Mikulášků.Jak uţ to tak bývá, zvítězili umounění rohatí chlupáči, těch z pekla přišlo 13, andělů z nebe dolétlo 7 a stejně bylo i malých Mikulášků. Těší nás, ţe se tato milá tradice všem líbí a má stále více malých i velkých příznivců.
Mikulajdu uspořádal náš spolek společně se základní školou. Soutěţe nachystali ţáci 8. a 9. třídy s paní učitelkou Luckou Spálenskou. Patří jim velké poděkování, stejně tak jako sponzorům.
Vánoční pohoda Dne 21. prosince 2008 Bylo hezky, občas zima, ale na takové počasí jsou naši členové i přátelé z Weidenbergu jiţ zvyklí. U obou stánků bylo rušno jako jiţ kaţdoročně a prodávaný sortiment se moc nezměnil. Bramboráky, výborné Františkovo zelí, horká medovina, grog, novinkou pak bylo vařené vepřové maso a koleno. U přátel z Německa vítězila bavorská sekaná, klobásy a ryby v housce, k tomu kvasnicové pivo a velmi ţádaná meruňkovice. Dobře se jedlo, pilo a hlavně panovala obecně výborná nálada.
Sestavil Ivan Koula ve spolupráci s dopisovateli Smrţovského zpravodaje
Plánované akce partnerského spolku na rok 2009
5. 3. 28. 3. 25. 4. 8. 5. 14. – 17. 5. 30. 5. 2. – 10. 8. 14. – 16. 8. 25. – 28. 9. 3. 10. 28. – 30. 11. 5. 12. 20. 12.
Valná hromada PSS Výlet do Dráţďan Jarní výlet k pramenu Nisy a úklid stezky Výlet Honzy Lamače do Poděbrad Weidenberg – 10 let partnerství Turistika v Rammenau Letní tábor v Polsku Eurion Turistický zájezd Šumava Podzimní výlet k pramenu Nisy a úklid stezky Andreasmarkt Mikulajda Vánoční pohoda
P Ř I H L Á Š K A
Jméno a příjmení ………………………………………………………………………………………………………
bytem ……………………………………………………………………………………………………………………………
kontakt (telefon, email) …………………………………………………………………………………………..
Přihlašuji se tímto do Partnerského spolku Smržovka.
…………………………………………………………………… podpis žadatele
Smržovka, dne …………….
