Sylabus
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky
Umělecký mecenát Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore mezi Itálií, Vídní a Moravou v první polovině 18. století
Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph. D., Moravská galerie v Brně
projekty.slu.cz/popularizace popularizacevedy.slu.cz
Sylabus
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky
Umělecký mecenát Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore mezi Itálií, Vídní a Moravou v první polovině 18. století Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph. D., Moravská galerie v Brně OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace l projekty.slu.cz/popularizace Ústav historických věd l Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Slezská univerzita v Opavě, Masarykova třída 343/37, 746 01 Opava Tel.: +420 553 684 482 l http://uhv.cz
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky
Umělecký mecenát Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore mezi Itálií, Vídní a Moravou v první polovině 18. století Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph. D., Moravská galerie v Brně
Brtnický zámek je na Moravě vlastně jediným místem, které bylo díky rodu Collaltů po staletí nepřetržitě spojováno s italským uměním. Tento původem treviský rod vlastnil zámek v Brtnici více než tři sta let (1623–1947). Během této doby se zde postupně vystřídaly tři moravsko-rakouské linie rodu: Pravnuk Antonia V. (†1510), proslulý válečník Rambaldo XIII., zv. Veliký (1579–1630), který zámek s panstvím koupil od císaře Ferdinanda II. roku 1623 a v roce 1630 založil fideikomis (majorát), se stal zakladatelem Antoniovy starší linie. Tato roku 1707 vymřela po meči a moravské statky převzal Vinciguerra V. hrabě z Collalto a San Salvatore (1647–1719), syn Pietra Orlanda II., mladšího bratra Rambalda XIII. Přenechal je však svému nejstaršímu synovi Antoniovi Rambaldovi (1681–1740), který přišel v dubnu 1707 na Moravu a do Vídně, aby převzal moravské (statky Brtnice a Německý Rudolec) a rakouské (celnice v Ybbs an der Donau) dědictví po předcích. Za jeho držení Brtnice příliv italské kultury do moravského provinčního prostředí kulminoval. S hrabětem přicházeli do Brtnice nejen jeho italští příbuzní a přátelé, kteří zde zvláště v letních a podzimních měsících hledali kromě stinných míst i zábavu a rozptýlení, ale i mnozí umělci, kteří na zámku pracovali na četných hraběcích zakázkách, nebo sem své výtvory dodávali z Itálie. Ve Vídni, kde hrabě s rodinou obýval majorátní palác na náměstí Am Hof, se pak započaly jeho kariérní vzestup a činnost mecenáše. Nejvýznamnější roli v kulturním životě hraběte sehrála římská Accademia dell’Arcadia, kde měl mnoho přátel, z nichž nejvýznamnějšími byli vídeňský dvorský básník Apostolo Zeno (1668–1750), slavný modenský učenec Lodovico Antonio Muratori (1672–1750) a básnířka a libretistka Luisa Bergalli-Gozzi (1703–1779). Jedním z vrcholů jeho působení u akademie bylo nové vydání „Rime“ („Verše“) petrarkovské básnířky Gaspary Stampy (1523–1554), které zorganizoval spolu s Luisou Bergalli v roce 1738. Vydání „Rime“ se pro Antonia Rambalda stalo zároveň i možností zveřejnit vlastní básnickou tvorbu a současně završit své několikaleté historické bádání, týkající se dvou legendárních collaltovských básníků bratrů Collaltina a Vinciguerry III. žijících v 16. století. Síť četných agentů a vzdělaných přátel, kterou hrabě z Collalto rozprostřel takřka po celé Itálii, mu zajišťovala nejen spojení s rodnou zemí a jejím společenským a kulturním životem, ale umožňovala mu především ve 20. letech objednávat výtvarná umělecká díla, která posléze našla své místo i v brtnickém zámku. V erbovním sále vznikla v letech 1723–1724 velkolepá nástěnná výzdoba věnovaná ceremoniálním vjezdům habsburských panovníků do Brtnice (dosud na místě), kterou na zakázku hraběte vytvořil malíř Karel František Töpper jako památku na návštěvu Karla VI. s dvorem na zámku. V rytířském sále zas hrabě vybudoval portrétní galerii předků (dnes na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou). Do dvou reprezentativních sálů brtnického zámku hrabě rovněž umístil vlastní obrazovou galerii. Zde se údajně nacházely obrazy od zvučných jmen (Brandl, Strudel, Faistenberger, Loth, Maratta, Pfeiler). Víme, že hrabě přímo objednával u švédského portrétisty působícího u vídeňského dvora Davida Richtera st., u benátského malíře Giovanniho Battisty Bellucciho, u milánského malíře Antonia Lucina, Antonia Lazzariniho z Belluna, u vídeňského dvorního malíře Johanna Gottfrieda Auerbacha, u slavného Giovanniho Antonia Pellegriniho, lombardského malíře Vittore Ghislandiho, zv. Fra Galgario, či u Ignazia Sterna v Římě. Mezi umělci zaujmul nejvýznamnější postavení proslulý bolognský malíř Giuseppe Maria Crespi (1665–1747), s nímž hrabě udržoval po mnoho let korespondenční kontakt. Crespi namaloval pro hraběte několik obrazů, které našly své místo rovněž v obrazové galerii brtnického zámku. Staré inventáře brtnického zámku a paláce Collaltů ve Vídni rovněž zaznamenávají jeden obraz od Tintoretta a dva Tizianovy portréty. Avšak nejvýznamnějším portrétem, který kdy Collaltové vlastnili, je obraz tradičně připisovaný Paolovi Caliarimu zv. Veronese (dnes zá-
4
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
mek Jaroměřice nad Rokytnou), na němž je zobrazen vynikající předek hraběte Ottaviano I. hrabě z Collalto z nicolovské linie rodu. Antonio Rambaldo hrabě z Collalto a San Salvatore však zprostředkoval italský vkus nejen moravské Brtnici, ale i císařskému dvoru ve Vídni, kde zastával úřady ve službách Karla VI. Ku příležitosti císařské korunovace v Praze v roce 1723 se hrabě stal dvakrát hostitelem císařského dvora na zámku v Brtnici, za což jej císař odměnil titulem tajného rady. Jeho politická kariéra vyvrcholila, když jej Karel VI. v roce 1730 nejprve povýšil do stavu říšských hrabat a následně jej jmenoval mimořádným vyslancem u konkláve v Římě (Lorenzo Corsini zvolen papežem Klementem XII.). Kolem osoby hraběte se ve Vídni utvořil kruh italských literátů a umělců, z nichž někteří dokonce našli přístřeší v hraběcím majorátním domě na náměstí Am Hof. Do tohoto malého klanu patřili např. Antonio Bernardoni, Apostolo Zeno, Daniel Antonio Bertoli, Gerolamo Zanetti, v roce 1730 Rosalba Carriera, Giovanni Antonio Pellegrini aj. Ve Vídni vznikly i obě medaile hraběte („Te facimus“ 1723; „Sibi praemium“, 1730), které vytvořil ve své době slavný neapolský medailér Antonio Maria Gennaro. Hrabě neměl v mecenášské činnosti ve své době, a to nejen na Moravě, sobě rovných. Proto se nám dnes může Collaltův dvůr, jeho moravská casa, jevit jako jakýsi izolovaný ostrov (isola) italské mentality a kultury a z nich vyvěrajícího odlišného životního stylu a vytříbeného vkusu (gusto) uprostřed drsného prostředí Vysočiny na česko-moravském pomezí. Prohlížíme-li si navíc brtnický zámek na staré fotografii, kterou pořídil v roce 1888 Raimund baron Stillfried und Ratenitz, kde vidíme severní stranu paláce zdvihající se nad vodní nádrží, zdá se nám, jako by byl zámek skutečně umístěn na ostrově uprostřed jezera, v jehož vodní hladině se zrcadlí jeho majestátní budova. VÝBĚR Z PRAMENŮ • Brno Moravský zemský archiv: G 169–rodinný archiv Collalttů • Vídeň Haus-, Hof- und Staatsarchiv: Staatenabteilungen, Rom-Korresp., karton 113 Haus-, Hof- und Staatsarchiv: Botschaftsarchiv, Rom-Vatikan, série I • Modena Biblioteca Estense di Modena: Archivio muratoriano, řada 60, fasc. 7 • Benátky Archivio di Stato di Venezia: Miscell. Codici, Storia veneta, 18: M. Barbaro, Arbori de patritii veneti, II, p. 401; tamže, Avogaria di Comun, Libro d´oro nascite, reg. 61, c. 103; tamže, Avogaria di Comun, Matrimoni, reg. 94, c. 65 a reg. 93, c. 77v; tamže, Senato Secreta, Dispacci ambasciatori, Germania, řada 224, cc. 23–24; tamže, Senato Secreta, Dispacci ambasciatori, Roma, řada 251, cc. 56v, 105v, 116–117, 123, 139. Biblioteca del Museo Civico Correr: A. Scarselini, Libro de novizzi, che à mettuto vesta…che principia l´anno 1694…, c. 32; tamže, cod. Cicogna, b. 3416: Ristretto della vita di Rambaldo conte di Collalto tradotta…per ordine del conte A. R. di C. 18 maggio 1710 in Viena. VÝBĚR Z LITERATURY • Oreste Battistella, Di Giovanni Della Casa e di altri letterati all’abbazia dei conti di Collalto in Nervesa intorno alla metà del secolo XVI, Treviso 1904. • Augusto Serena, La poesia della casa di Collalto, Treviso 1912, s. 8–9, 21–28. • Andrea Moschetti, I danni ai monumenti ed alle opere d´arte delle Venezie nella guerra mondiale MCMXV–MCMXVIII, Venezia 1928–1931, 5. sv. • Oreste Battistella, I Conti di Collalto e San Salvatore e la Marca Trevigiana, Treviso 1929, s. 35. • Alfredo Panzini, La sventurata Irminda! In: M. Moretti (ed.), La cicuta i gigli e le rose, Milano 1950, s. 600–614.
Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph. D., Moravská galerie v Brně
5
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
• Anna Maria Giorgetti Vichi (a cura di), Gli arcadi dal 1690 al 1800. Onomasticon, Roma 1977, s. 256. • Francis Haskell, Patrons and Painters. A Study in the Relations Between Italian Art and Society in the Age of the Baroque, New Haven – London 1980 (něm. vydání Maler und Auftraggeber. Kunst und Gesellschaft im italienischen Barock. Mit einem Nachwort von Werner Busch, Köln 1996). • Franz Matsche, Die Kunst im Dienst der Staatsidee Kaiser Karls VI. Ikonographie, Ikonologie und Programmatik des „Kaiserstils“, 2 sv., Berlin – New York 1981. • Jan Białostocki, „Mecenas, kolekcjoner, odbiorca“, in: Mecenas, kolekcjoner, odbiorca: materiały Sesji Stowarzyszenia historyków sztuki, Katowice, listopad 1981... Mieczysławowi Gębarowiczowi w 90. rocznicęurodzin, Warszawa 1984, s. 9–14. • Pier Angelo Passolunghi, Antonio Rambaldo ed Enrico Collalto corrispondenti del Muratori, in: Atti del Convegno di „Studi Erudizione e storiografia nel Veneto di G. B. Verci“, Conegliano, 22 – 24 Ottobre 1986. Stampa a cura dell´Ateneo di TV, 1987. • Pier Angelo Passolunghi, I Collalto. Linee, documenti, genealogie per una storia del casato, Treviso 1987. • Pier Angelo Passolunghi, Catalogo per Susegana, Conegliano 1989 (Italia veneta, 6). • Liliana Barroero – Stefano Susinno, „Arcadian Rome, Universal Capital of the Arts“, in: Art in Rome in the eighteenth Century, kat. výst., Philadelphia 2000, s. 47–75. • Zdeněk Kazlepka, „Celeberrimus pictor z Belluna a moravští Collaltové“. In: Ars naturam adiuvans. Sborník k poctě prof. PhDr. Miloše Stehlíka. Brno 2003, s. 105–113. • Zdeněk Kazlepka, „ ,La mia persona distinta‘ – Portrét ambiciózního hraběte“, in: Památková péče na Moravě/ Monumentorum Moraviae Tutela, 8, Brno 2004, s. 55–62. • Zdeněk Kazlepka, „Neznámá zátiší severoitalského původu ze zámku Uherčice“, Umění, LII, 2004, s. 542–546. • Zdeněk Kazlepka, „ ,…il pittore ha gusto il genio di servirla, ma ancora di farsi onore.‘ Z korespondence Giuseppa Marii Crespiho zvaného Lo Spagnolo Antoniu Rambaldovi hraběti Collalto e San Salvatore (1722–1734)“, Umění, LIV, 2006, s. 261–269. • Zdeněk Kazlepka, „Se ancor del tutto fosse inesperto il mio talento del’arte liberale della dipintura…“ Die Maler Giovanni Battista Bellucci und Antonio Lucino in der Korrespondenz mit Antonio Rambaldo, Graf Collalto e San Salvatore (1718–1722), in: Richard Bösel – Hermann Fillitz (eds.), Römische Historische Mitteilungen: Historisches Institut beim Österreichischen Kulturforum in Rom, 48, Wien 2006, s. 395–407. • Zdeněk Kazlepka, „The Portrait of Collaltino by Paolo Veronese, in the Light of the Reissue of Gaspara Stampa’s Rime from 1738“, Umění, LVI, 2008, s. 182–192. • Zdeněk Kazlepka, Ostrov italského vkusu. Umělecký mecenát Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore mezi Itálií, Vídní a Moravou v první polovině 18. století, Brno 2011.
6
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
Obrázek 1: Antonio Rambaldo Collalto.
Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph. D., Moravská galerie v Brně
7
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
Obrázek 2: Karel VI KHM.
8
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
Obrázek 3: Palazzo collalto kolem_1900 Bruno Reiffenstei.
Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph. D., Moravská galerie v Brně
9
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
Obrázek 4: Zámek Brtnice.
10
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
Obrázek 5: Zeno 2.
Mgr. Zdeněk Kazlepka, Ph. D., Moravská galerie v Brně
11
OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace
Obrázek 6: Portrét Rossi.
12
Paprsky Apollónovy a Martovy blesky