Padělání a pozměňování platebních prostředků

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Padělání a pozměňování platebních prostředků Diplomová práce

Autor:

Josef Vražina Finance

Vedoucí práce:

Břeclav

doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Břeclavi 15. dubna 2010

Josef Vraţina

2

Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu diplomové práce, doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc., za poskytnuté rady, postřehy a komentáře při psaní této práce.

3

Anotace: Předmětem diplomové práce je padělání a pozměňování platebních prostředků. Nejdříve se pokusím nastínit historický i současný vývoj platebních prostředků a způsob jejich padělání u nás i ve světě. V další části pak rozeberu naši současnou právní úpravu, týkající se padělání a pozměňování platebních prostředků. Od počátku roku 2010 je v účinnosti nový trestní zákon, který u trestných činů proti platebním prostředkům některé skutkové podstaty trestného činu přebírá, ale také některé nově zavádí. V této souvislosti se zmíním i o předpisech Evropské unie. Můj hlavní cíl je však soustředěn do poslední, nejobsáhlejší části práce, v níţ se zabývám rozborem a popisem jednotlivých ochranných prvků na našich bankovkách a jiných, u nás nejčastěji uţívaných, platebních prostředcích. Tímto cílem je, popsat platební prostředky a jejich ochranné prvky tak, aby kdokoliv po přečtení této práce byl schopen rozeznat u nás nejčastěji se objevující padělky.

Annotation: The subject of this extended essey is falsification and modification of means of payment. At first I would like to describe the historical and the present development of means of payment and the way of their falsification in our country and wide world. In the next part I will analyze our present legal adaptation, which is about falsification and modification of means of payment. From the beginning 2010 there has been in effect new criminal low, which takes over some factual substances of the penalty points against means of payment but some of them newly establishes. I will also mention EU regulations. However my main target is concentrated in the last and the most extensive part of this work, in which I am analyzing and describing individual protective elements on our (bank) notes and other the most employed means of payment. My target is to describe the means of payment and their protective elements, so that anyone after reading this work would be able to recognize the most often appearing fakes in our country.

4

Padělání a pozměňování platebních prostředků (Falsification and Modification of Means of Payment)

ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1. HISTORICKÝ VÝVOJ PENĚZ A JEJICH PADĚLÁNÍ ........................................................................... 10 1.1 PŘEDMINCOVNÍ PLATEBNÍ PROSTŘEDKY ...................................................................................................... 10 1.2 VZNIK MINCÍ ................................................................................................................................................ 12 1.3 VZNIK PAPÍROVÝCH PENĚZ .......................................................................................................................... 14 1.4 PRŮŘEZ HISTORIÍ PADĚLÁNÍ PENĚZ .............................................................................................................. 19 1.4.1 Nejzajímavější padělatelské případy ................................................................................................... 22 1.4.2 Z historie politické falzifikace ............................................................................................................ 23 1.4.3 Politická falzifikace československé měny ......................................................................................... 27 1.4.4 Sachsenhausenské padělky ................................................................................................................. 33 1.5 HISTORICKÝ VÝVOJ OSTATNÍCH PLATEBNÍCH PROSTŘEDKŮ ........................................................................ 38 2. PRÁVNÍ ASPEKTY PADĚLÁNÍ A POZMĚŇOVÁNÍ PLATEBNÍCH PROSTŘEDKŮ....................... 42 2.1. JEDNOTLIVÉ POJMY..................................................................................................................................... 42 2.1.1 Padělání a pozměňování...................................................................................................................... 42 2.1.2 Platební prostředky ............................................................................................................................. 43 2.2 PRÁVNÍ ÚPRAVA .......................................................................................................................................... 46 2.2.1 Mezinárodněprávní aspekty ................................................................................................................ 46 2.2.2 Správní delikty při reprodukci symbolů peněz a jejich napodobenin ................................................. 48 2.2.3 Trestněprávní ustanovení .................................................................................................................... 50 3. OCHRANNÉ PRVKY PLATEBNÍCH PROSTŘEDKŮ A ZPŮSOBY JEJICH PADĚLÁNÍ ................ 59 3.1 BANKOVKY A OCHRANNÉ PRVKY NA NICH................................................................................................... 59 3.1.1 Bankovkový papír a jeho zabezpečovací prvky .................................................................................. 61 3.1.2 Vodoznak ............................................................................................................................................ 62 3.1.3 Ochranné prouţky ............................................................................................................................... 64 3.1.4 Ochranná vlákna a planţety ................................................................................................................ 66 3.1.5 Techniky tisku..................................................................................................................................... 66 3.1.6 Samostatné ochranné prvky ................................................................................................................ 73 3.2. PENÍZE ČESKÉ REPUBLIKY .......................................................................................................................... 82 3.2.1. Bankovky ........................................................................................................................................... 82 3.2.2. Mince ................................................................................................................................................. 90 3.2.3 Závěrečné doplnění k ochranným prvkům .......................................................................................... 92 3.3 PLATEBNÍ KARTY ......................................................................................................................................... 94 3.3.1 Ochranné prvky platebních karet ........................................................................................................ 95 3.3.2 Moţnosti padělání ............................................................................................................................. 102 3.4 ŠEKY A SMĚNKY ........................................................................................................................................ 107

5

3.4.1 Šeky .................................................................................................................................................. 108 3.4.2 Směnky ............................................................................................................................................. 110 3.5 OSTATNÍ PLATEBNÍ PROSTŘEDKY .............................................................................................................. 112 4. ZÁVĚR ........................................................................................................................................................... 114 TIŠTĚNÉ MONOGRAFIE ..................................................................................................................................... 118 INTERNETOVÉ ZDROJE ..................................................................................................................................... 119 PRÁVNÍ PŘEDPISY A JUDIKATURA .................................................................................................................... 124 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA PADĚLEK PĚTISETKORUNOVÉ STÁTOVKY Z PADĚLATELSKÉ DÍLNY G. MEZSÁROSE .................................. 126 VYOBRAZENÍ POLYMEROVÉ BANKOVKY SEVERNÍHO IRSKA ....................................................................... 127 VYOBRAZENÍ PRVKU OMRON (EURION) NA JEDNOTLIVÝCH BANKOVKÁCH .............................................. 128 TECHNICKÉ PROSTŘEDKY K ODHALENÍ PADĚLKŮ ....................................................................................... 129

6

Úvod Peníze doprovází lidskou existenci prakticky jiţ od jejího počátku, přičemţ „penězi“ v této chvíli myslím statek, o němţ jedna z řady obecných definicí říká, ţe „…jsou vše, co je v daných podmínkách moţno povaţovat za všeobecný prostředek placení a měření hodnot.“ Nejdříve šlo o směnný obchod, zaloţený na výměně zboţí mezi jednotlivými specializovanými producenty. Příchod drahých kovů a jejich slitin byl dalším mezníkem vývoje, neboť kovy představovaly určitou relativně stálou hodnotu a zároveň byly lehce dělitelné, proto splňovaly základní předpoklady stát se ideálním ekvivalentem směny. Současně umoţnily, aby se do tohoto prostředí vměstnal mezičlánek – obchodník, díky tomu producenti nemuseli ztrácet čas hledáním zákazníka, respektive nebyli nuceni očekávat, kdo si na trhu zboţí zakoupí a co za něj bude nabízet. Mohli se soustředit na svou činnost. Vzhledem k tomu, ţe majetek soustředěný do drahých kovů přináší jednu nevýhodu – snadnější moţnost odcizení, byly drahé kovy v dobách Mezopotámie a starobylého Egypta umisťovány do chrámů. V raných dobách byly chrámy povaţovány za nejbezpečnější útočiště, neboť se jednalo o stabilní a masivní budovy, jejichţ posvátný charakter sám od sebe odrazoval zloděje. Proto první historické záznamy o úvěrech (poskytovaných kněţími) pocházejí z Babylonu, z doby vládce Chammurapiho, přibliţně z 18. století před n. l. Jiţ v této době se začala projevovat věčná a nikdy nekončící snaha lidí získat nějakou nadhodnotu, něco víc, neţ co jim patří, a tak došlo k prvním náznakům padělatelských aktivit. Do drahých kovů byly přimíchávány obecné kovy, váhy byly upravovány tak, aby prodejce získal větší hodnotu, neţ byla v dané době a místě za určité zboţí běţná. Další vývoj se proto vyznačoval snahou k vytvoření určitého systému, při němţ bylo stanovováno měřítko hodnoty a to povětšinou na základě obsahu drahého kovu. K potvrzení hodnoty takových kousků kovu do nich byl vyraţen znak mincovny nebo panovníka – vznikly první mince. Standardizace hodnoty peněz daná kovovými mincemi však sama o sobě nepostačuje, současně muselo dojít i k určité ochraně platidel a ke stanovení sankcí za narušení výlučného práva panovníka razit mince. Tak vznikaly první předpisy na ochranu peněz. Neboť se rozšířil i obchod mezi vzdálenějšími místy, byly především z bezpečnostních důvodů vyuţívány sluţby dalších prostředníků, zejména známých obchodníků. U těchto bylo moţno oproti potvrzení sloţit část mincí a následně si je za poplatek vybrat v jejich sídle v jiném místě. Tak vznikaly první

7

bankovní domy a potvrzení o uloţení zlata nebo mincí se stalo předchůdcem cenných papírů směnek a mnohem později i bankovek. Postupným historickým vývojem došlo k vytvoření vlastního systému peněz v jednotlivých zemích, tedy měny. Zatímco peníze samy o sobě spadají do kategorie ekonomické, měna jiţ patří převáţně do kategorie právní. Měnové právo pak spadá, jako určité pododvětví, do práva finančního. Kaţdá země k tomu, aby její ekonomika mohla správně fungovat, potřebuje určitou formu organizace peněţního řádu, do níţ samozřejmě spadají také nástroje k ochraně měny. Jedním z takových nástrojů je i ochrana samotných zákonných platidel před aktivitami, ohroţujícími bezproblémový peněţní oběh. Těmito aktivitami rozumíme i padělání a pozměňování peněz, tedy činnost, která je po celou dobu existence peněz nepřetrţitě registrována. V předkládané práci jsem si vytýčil za cíl dotknout se všech výše uvedených atributů. V první části popisuji historické aspekty, neboť povaţuji za nutné určitým způsobem nastínit historii vývoje platebních prostředků a způsobů jejich padělání. Dějiny padělatelství se totiţ netýkají jen jednotlivců a skupin, tedy kriminálních ţivlů snaţících se obohatit, ale také mnohem závaţnějšího jednání, kterým je falzifikace peněz z politických důvodů. Falzifikace se v minulosti stala zbraní jedné země proti zemi jiné a za určitou zbraň mající za cíl poškodit hospodářství nepřítele je povaţována stále. Kdyţ byly v roce 2000 zveřejněny archívy Ústřední zpravodajské sluţby USA, z nichţ vyplynulo, ţe ještě v padesátých letech minulého století povaţovaly Spojené státy za součást poškození nepřítele také padělání jeho měny, mající za cíl zničení ekonomického a politického významu nepřítele, nezískala si tato zpráva ţádný velký ohlas. Šlo přece jiţ o padesát let starý materiál z období studené války. Avšak nelze s jistotou říct, ţe by obdobný, ale mnohem mladší materiál nemohl opět leţet ve stejných archívech nebo v archívech jiných zemí. I kdyţ se historicky nepotvrdilo, ţe by masivní padělání peněz mohlo způsobit rozklad ekonomiky, lze takové jednání označit za přímý útok na integritu státu. Přestoţe si i naše země prošla obdobím politické falzifikace, a to hned z počátku své existence, je v současnosti naše měna napadána pouze ze strany jednotlivců či skupin snaţících se o vlastní obohacení. Objevují se však padělky vytvořené z neznalosti právních předpisů a i na tuto skutečnost ve své práci pamatuji. Snaţil jsem se proto o osvětlení tohoto problému tak, aby se mohl případný čitatel lépe orientovat a rozeznat jednání porušující právní normy. Ve skutečnosti podléhá jakákoliv reprodukce peněz poměrně přísným kritériím 8

a v případě jejich nedodrţení lze vytvoření takové reprodukce povaţovat za padělání. V reklamních letácích, časopisech ale i na některých internetových zpravodajských serverech se občas objevují vyobrazené bankovky, přičemţ nejsou splněna kritéria stanovená vyhláškou ČNB na ochranu měny. Také je třeba doplnit, ţe ochrana se vztahuje i na samotný motiv bankovek a mincí. Jde totiţ zajisté o dílo, které je pod ochranou autorského zákona. Uvedení takového díla bez svolení autora podléhá téţ určitým pravidlům. K osvětlení výše uvedených pravidel se ve druhé části práce zabývám právě právními aspekty vztahujícími se k platebním prostředkům. V poslední, nejobsáhlejší části práce se věnuji jiţ konkrétnímu popisu jednotlivých ochranných prvků na platebních prostředcích, způsobům jejich padělání a také způsobům jak lze takový padělek rozeznat. Téma ochranných prvků platebních prostředků, zejména bankovek, můţe být označeno svým způsobem za citlivé. Chci však zdůraznit, ţe při psaní této práce byly dodrţeny právní předpisy, byly uvedeny skutečnosti získané jen z veřejných zdrojů, případně získané vlastním zkoumáním. Vyobrazené platební prostředky jsou ve stanoveném maximálním povoleném rozlišení i rozměrech. V některých sporných případech jsem se rozhodl obrázky platebních prostředků upravit, nebo nahradit vlastními obrázky vytvořenými v grafickém programu tak, aby bylo jejich vyobrazení v souladu s Vyhláškou ČNB č. 553/2006 Sb. Proto se mohou zdát některé obrázky nekvalitní, či rozostřené. Pokud jde o textový rozsah práce, ten nikterak významně nepřekračuje standard, větší počet stran je způsoben velkým mnoţstvím obrazové dokumentace přímo v textu. Práce je zaloţena na vlastních poznatcích, doplněných jak o naši dostupnou literaturu, tak zejména o zahraniční zdroje. Vzhledem k tomu, ţe naší literatury je k danému tématu poskrovnu, bylo mou snahou sepsat komplexní práci tak, aby mohla být zdrojem nových poznatků jak pro laickou, tak i odbornou veřejnost.

9

1. Historický vývoj peněz a jejich padělání V těch nejstarších dobách lidských dějin bylo jako platidlo bráno vše, co bylo v té dané době a na určitém území ceněno. Nejdříve to byly např. zvířecí kůţe nebo kosti, dobytek, mušle, ale třeba i minerály, mezi které jiţ před 6000 lety patřil jantar či lapis lazuli. Dále pak různé nástroje, ať jiţ šlo o nástroje kamenné, bronzové či ţelezné podle stupně vývoje té dané společnosti. Lidstvo se postupně seznámilo s novými kovy, o kterých se vyprávělo, ţe dopadly na zem ze slunce – zlato, či měsíce - stříbro. Tyto kovy se staly populárními, protoţe splňovaly tři základní podmínky, byly vzhledově atraktivní, dobře opracovatelné a navíc dostatečně vzácné. Začalo se jich pouţívat nejen k výrobě šperků, ale i jako platidla. Do počátku raţení mincí se platilo váţeným stříbrem, zlatem a jejich slitinami.

1.1 Předmincovní platební prostředky Předmincovními platebními prostředky rozumíme vše, co bylo v historii lidstva pouţíváno jako platidla aţ do vynálezu mincí. Jedná se o předměty, které pro své majitele představovaly často to nejcennější, co měli. Zřeknutím se části tohoto majetku ho mohli vyměnit za to, co právě potřebovali1. „Chronologicky však není dost dobře moţné přesně vymezit předmincovní dobu. Vznik mincí totiţ souvisel se stupněm vyspělosti konkrétní civilizace, proto čas a místo jejich vzniku jsou nejednotné a velmi rozdílné. V období, kdyţ např. staří Římané jiţ běţně pouţívali raţené mince, na našem území Kelti jako prostředek směny ještě pouţívali těţké kusy ţeleza (hřivny).“2 Mezi historická platidla patřily i mušle "kauri". Nejstarší zprávy o pouţívání těchto ulit jako platidla pocházejí z Číny. Z vykopávek a fragmentů historických záznamů, které se dochovaly, víme, ţe Číňané začali pouţívat jako platidla ulity kauri ke konci období dynastie Xia (asi 2200 před n. l.). Ulity přicházely z dalekých území z Jihočínského moře. Vzhledem k nepravidelnému přísunu, který nemohl vyhovět poptávce na trhu, byly často nahrazovány napodobeninami vyřezávanými z kostí, kamene či nefritu.3 Ulity kauri se pouţívaly jako platidlo po celá staletí na mnoha územích. Například v Indii v 10. - 18. století, v Thajsku v 17. a v Africe ještě i v 19. století. Ve státě Guinea v západní

1

Webová encyklopedie[online]. P-numizmatika[cit. 1. září 2009]. Dostupné na WWW: 2 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. Vyd. Linde, 2. vydání, Praha 2006, str. 207 pod čarou 3 JEN, David. Chinese Cash, Identification and Price Guide. Vyd. Krause Publications, 2000, str. 1

10

Africe byla dokonce v roce 1971 zhotovena platná hliníková mince s nominální hodnotou 50 cauris, která se stala dílčí měnovou jednotkou. Obrázky č. 1 a 2 Ulity kauri

Zdroj: http://p-numismatika.cz4

Mince cauris

Zdroj: http://www.coinzoo.net5

Ke konci dynastie Shang (1766 - 1154 před n. l.) byly ulity jako platidlo doplněny kovem, zpočátku bronzem. Prakticky kaţdý bronzový artefakt mohl být v té době uţit k placení, přičemţ důleţitá byla zejména jeho váha. V Číně bylo jako platidlo pouţíváno mnoho kovových předmětů symbolizující nástroje denní potřeby, proto historikové často polemizují, zda se v případě nějakého artefaktu jedná o platidlo, nástroj, nebo šperk.6 Obrázek č. 3 Dračí most a ryby – čínské mince z období dynastie Zhou z let 1027 - 771 před n. l.

Zdroj: http://p-numismatika.cz7

Není přesně známo, kdy se pouţilo drahých kovů k platbě poprvé. Nejstarší písemné záznamy pocházejí z oblasti starověké Mezopotámie a jsou staré asi 4500 let. Významným způsobem v chápání role zlata jako platidla došlo někdy kolem roku 4000 před. n. l. na území starověkého 4

Webová encyklopedie[online]. P-numizmatika[cit. 1. září 2009]. Dostupné na WWW:< http://pnumismatika.cz/images/kapitola_4/k_02.jpg > 5 Daniel´s Coin ZOO[online]. Guinea 50-CAURIS (KM42)[cit. 1. září 2009]. Dostupné na WWW: 6 JEN, David. Chinese Cash, Identification and Price Guide, Vyd. Krause Publications, 2000, str. 1 7 Webová encyklopedie[online]. P-numizmatika[cit. 1. září 2009]. Dostupné na WWW:< http://pnumismatika.cz/index.php?get=vyvoj_cina>

11

Egypta. Čile se rozrůstající Egyptská říše byla tehdy bohatě zásobována zlatem pocházejícím z núbijských8 zlatých dolů. Přirozeně se proto v jejím nitru zrodila potřeba zanést do trhu se zlatem určitý systém. Egypťané tedy začali odlévat ze zlata tzv. zlaté pruty nesoucí pečeť faraóna a zároveň i symbol vyjadřující jejich hodnotu - na velké pruty byl vyraţen symbol lva a na malé symbol kachny. S normovanými zlatými pruty se mnohem lépe obchodovalo, protoţe odpadla potřeba váţení, hodnocení ryzosti a mnohem lépe se mnoţství zlata zaznamenávalo do účetních knih. Zatímco Egypťané poskytli světu první zárodek peněz, první svrchovanou měnu v dějinách lidstva mají na svědomí Lýdové9.

1.2 Vznik mincí První mince byly raţeny v Lýdii, tedy na území nacházejícím se v západní části dnešního Turecka, asi v polovině 7. stol. před. n. l. Prvenství Lýdie je některými historiky zpochybňováno,10 prozatím však nebyly nalezeny dostatečné důkazy svědčící o opaku. Co se týče historických dokumentů svědčících ve prospěch Lýdie, uvádím níţe alespoň některé z nich. Ve druhém století našeho letopočtu sepsal Julius Pollux z Naukratidy svůj slovník Onomastikon (přibliţně v letech 166 - 176 n. l.). V něm je citován Xenophanes (565 - 457 před. n. l.), který tvrdil, ţe raţba mincí je Lydský vynález.11 V odstavci 83 části druhé Onomastikonu Pollux uvádí: "Buď první razil peníze Feidón Argejský nebo snad Démodiké Kymaiská, která byla spřátelena s fryţským Midasem,… nebo Erichthonios a Lykos Athéňanům anebo snad Lýdové; jak říká Xenophanes."12 Skutečnost, ţe první mince byly raţeny v Lýdii, uvedl ve svém díle Historiae také Herodotos (cca 440 před. n. l.), který v první knize svého devítisvazkového díla uvedl: „Nyní mají Lýdové velmi podobné zvyky jako Řekové, s výjimkou prostituce dívek; a také byli první, pokud víme, kdo razili a uţívali mincí ze zlata či stříbra; a také byli prvními maloobchodníky."13

8

Núbie – historický název oblasti, která se v současnosti rozprostírá z 1/3 na jihu Egypta a ze 2/3 na území Súdánu. Núbie byla nazývána téţ jako království Kerma, či království Kuš. Málokdo ví, ţe v Súdánu je víc pyramid neţ v Egyptě. 9 Euroekonom.cz[online]. 13.lekce-Peníze-prostředek směny[cit. 14. září 2009]. Dostupné na WWW:< http://www.euroekonom.cz/ekonomie-clanky.php?type=lekce13> 10 viz např. KRAAY, Colin. Archaic and Classical Greek Coins, Vyd. University of California Press, 1976 11 HOWGEGO, Christopher. Ancient History From Coins, Vyd. Taylor & Francis e-Library, 2001, str. 1 12 Fysis [online].Xenofanés[cit. 2.září 2009]Dostupné na WWW: 13 The History of Herodotus, parallel English/Greek, tr. G. C. Macaulay[online]. Herodotus Book 1: Clio [94][cit. 2. září 2009]. Dostupné na WWW:

12

Nejstarší mince byly vyráběny z elektronu, coţ je přirozeně se vyskytující slitina zlata a stříbra. Na území Lýdie se elektron nacházel v dostatečném mnoţství (řeka Pactolus) a díky tomu se stala starobylá Lýdie bohatou zemí. Obrázek č. 4 Lýdská mince

Zdroj: http://www.cngcoins.com14 Raţení mincí se šířilo ze západního Turecka na východ do Persie a na západ do řeckého světa včetně Makedonie. Mince tak razil perský král Dareios (521 - 486 před. n. l.), Filip II. Makedonský (359 - 336 před. n. l.) a také jeho syn Alexandr Veliký (356 - 323 před. n. l.). Římané začali razit první mince, stříbrné denáry v roce 269 před. n. l. a zlaté mince roku 207 před. n. l. Díky expanzi římské říše se mince postupně dostávaly na západ a na sever do Galie, Británie a ke Keltům. Keltové, kteří osídlili také území Čech a Slovenska, nejdříve napodobovali zlaté statéry Filipa Makedonského, ale později razili také vlastní mince, zlaté duhovky a velké stříbrné mince, tzv. tetradrachmy. Velké naleziště těchto mincí se nachází v jihozápadní části Slovenska a přilehlém území Rakouska.15 První skutečně českou mincovní jednotkou byl denár, raţený uţ od první poloviny 10. století. Po nějakou dobu se u nás vedl spor, zda první denáry razil kníţe Václav I. (pocházejí z nálezů mimo naše území), či Boleslav I. někdy kolem roku 955. Zprvu měly hmotnost přes 1g a byly zhotoveny téměř z čistého stříbra, časem však obsah stříbra rapidně klesal. Roku 1325 začal razit Jan Lucemburský první české zlaté mince podle florentské předlohy (florény), ale jiţ jeho syn Karel IV. místo vzoru florentského reliéfu umístil na líc svůj portrét a na rub znak českého lva; tyto mince se pak jiţ nazývají dukáty.16

14

Classical Numismatic Group Inc.[online].Teo exceptional Early Lydian[cit.14. září 2009]. Dostupné na WWW: 15 HORÁK, Ján. Kremnické dukáty. Vyd. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1968, str. 11-13 16 HLINKA, Bohuslav; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Peníze celého světa. Vyd. Mladá fronta, Praha, str. 59-60

13

Vzhledem k zadání práce není mým cílem hovořit podrobně o historii peněz, ale pouze se tohoto tématu dotknout. Proto se přenesu o pár století dál, konkrétně do roku 1661, kdy se na evropském území objevily první papírové bankovky.

1.3 Vznik papírových peněz Pravděpodobně první papírové peníze byly dány do oběhu v Číně na přelomu prvního tisíciletí našeho letopočtu. V roce 119 před. n. l. jim předcházely peníze, které byly vyrobeny z kůţe bílých jelenů, v pestrých barvách, ozdobené výšivkou. Tyto peníze („Pai-Lu P'i-pi“) měly vysokou nominální hodnotu a nebyly určeny k oběhu, šlo svým způsobem o směnku určenou těm nejbohatším k doplnění císařské pokladnice zlatem šlechty. První papírové peníze, nazývané fei-chien (

), známé téţ jako "létající peníze", se objevily v Číně

v období dynastie Tang (618 - 907) přibliţně kolem roku 800. Sice byly označovány jako peníze, ve skutečnosti se však o peníze ve smyslu, jak známe peníze dnes, nejednalo. Dá se spíše opět hovořit o směnkách, které byly určeny pouze pro pouţití v obchodních transakcích mezi vzdálenými místy. Obchodník deponoval hotovost (v měděných mincích) na účet v počátečním místě a na základě toho mu byl vystaven jiţ zmíněný cenný papír, který garantoval peněţní vyrovnání ve vzdálených provinciích. Výraz „létající peníze" se odvozuje z techniky, jakou byly jejich prostřednictvím prováděny převody peněz.

Tedy jako

prostředníka transakcí mezi vzdálenými místy, kdy vlastně určitý obnos „letěl“ z počátečního bodu do vzdáleného cílového bodu, přičemţ v tomto místě si bylo moţno uvedenou částku vyzvednout, ale jiţ v měděných mincích. Opravdové papírové peníze, jak je známe dnes, byly poprvé vyrobeny v čínské provincii S’-čchuan (蜀, nebo česky také Sečuán) v období dynastie Sung a nazývaly se „chiao-tzu" (

). Během vlády císaře Chen Tsung (998 – 1022 n. l.) byl udělen monopol šestnácti

prosperujícím obchodníkům v Sečuánské oblasti Cheng-tu a bylo jim dovoleno vydávat papírové peníze. Ty byly tištěny v barvě černé a červené pomocí rytých měděných desek. Peníze zobrazovaly různé scény vesnického ţivota. Hodnoty se na tyto peníze nanášely pomocí štětce a černého inkoustu. Na dalším obrázku je vyobrazeno, jak vypadaly jedny z nejstarších papírových peněz. Nazývaly se „hue-tsu“, byly v oběhu v celém čínském císařství kolem roku 1023 n. l. a ve

14

skutečnosti se fyzicky nedochovaly. Cenný dokument na obrázku byl vyroben tiskem z originální desky, která byla nalezena při poměrně nedávných vykopávkách. 17 Obrázek č. 5 Jedny z prvních čínských papírových peněz (hue-tsu)

Zdroj: http://www.thecurrencycollector.com 18

O 400 let později se objevily první papírové peníze, které lze označit uţ i za bankovky, také na evropském území. Po skončení třicetileté války se Švédsko potýkalo s enormními dluhy, navíc váţnou hrozbu pro švédskou ekonomiku způsobovalo postupné znehodnocování mědi. Od roku 1644 totiţ byly ve Švédsku zavedeny největší a nejtěţší známé mince, nazývající se „Koppartplät mynt“. Byly to velké čtyřhranné měděné pláty o rozměrech 30 x 70 cm a hmotnosti 19,7 kg. Šlo o peníze, jejichţ hodnota byla vyjádřena skutečnou hodnotou mědi.19

17

SANDROCK, John. Ancient Chinese Cash Notes - the World's First Paper Money[online]. The Currency Collector [cit. 15. září 2009]. Dostupné na WWW: 18 SANDROCK, John. Ancient Chinese Cash Notes - the World's First Paper Money[online]. The Currency Collector [cit. 15. září 2009]. Dostupné na WWW: 19 HLINKA, Bohuslav; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Peníze celého světa. Vyd. Mladá fronta, Praha, str. 130

15

V roce 1656 získal Holanďan Johan Wittmacher, povýšený ve Švédsku do šlechtického stavu jako Johan Palmstruch, královské privilegium zahájit stavbu banky, která v roce 1657 spustila svou činnost. „Stockholm Banco”, jak se jmenovala, byla úředně privátní bankou, ale vzhledem k opatřením která přijímala od vlády, působila víceméně jako státní úřad. K těmto opatřením patřilo například, ţe všechny celní výnosy byly placeny prostřednictvím banky. Její zakladatel a ředitel - Johan Palmstruch začal od roku 1661 vydávat tištěné úvěrové listy „Kreditivsedlar“, splatné na poţádání a bez jména drţitele. Protoţe s nimi mohly nakládat také jiné osoby neţ vkladatelé, jsou tyto listy historiky povaţovány za první skutečné evropské bankovky.20 „Tyto papírové peníze byly opatřeny suchými pečetěmi a vlastnoručními podpisy osmi bankovních představitelů, kteří tak stvrzovali nárok na vyplacení určité sumy.“21 Vzhledem k tomu, ţe se nedochovala ţádná z prvních bankovek, je na následujícím obrázku zobrazena nejstarší dochovaná (tzv. Palmstruchers) z roku 1666, znějící na 100 dalerů.22 Obrázek č. 6 První evropská bankovka - Kreditivsedlar

Zdroj: http://www.nbbmuseum.be23

20

National Bank of Belgium[online]. Museum The cradle of the European banknote stood in … Sweden[citováno 15. září 2009]. Dostupné na WWW: 21 HLINKA, Bohuslav; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Peníze celého světa. Vyd. Mladá fronta, Praha, str. 132 22 Daler – skandinávský tvar slova tolar. 23 National Bank of Belgium[online]. Museum The cradle of the European banknote stood in … Sweden[citováno 15.září 2009]. Dostupné na WWW:

16

V následujících letech se papírové peníze rozšířily po celé Evropě. Velkou zásluhu na tom měl skotský ekonom John Law, díky němuţ se začaly vydávat bankovky v Anglii a Francii. První papírové peníze v Americe (jiţ nekoloniální) byly vydávány v Pensylvánii v roce 1729 a přičinil se o to americký státník, diplomat, vydavatel a spisovatel Benjamin Franklin, který se o to snaţil několik let. Nejdříve musel obtíţně překonávat značný odpor ekonomické a politické elity, která měla po zkušenostech s koloniálními penězi obavu, ţe papírové peníze by mohly znehodnotit domácí měnu. V roce 1729 vydal pamflet „A Modest Enquiry into the Nature and Necessity of a Paper Currency”, který byl přijat zejména obyčejnými lidmi. Jeho odpůrci chtě nechtě museli přiznat, ţe nejsou schopni vyvrátit Franklinovy argumenty a tak ještě v témţe roce získal právo tisknout papírové peníze.24 Níţe je vyobrazena reprodukce dvaceti pensylvánských shillingů vytištěných Benjaminem Franklinem v roce 1739. Vzhledem k tématu práce stojí za povšimnutí nápis na rubové straně, pod slovním označením hodnoty – „To Counterfeit, is Death“, tedy „Za padělání je smrt“. Obrázek č. 7 Reprodukce dvacetishillingu vytisknutého B. Franklinem

Zdroj: http://www.philadelphiafed.org25

24

25

Federal Reserve Bank of Philadelphia[online].GRUBB, Farley Economy[cit. 18. září 2009]. Dostupné na WWW: education/ben-franklin-and-paper-money-economy.pdf> Federal Reserve Bank of Philadelphia[online].GRUBB, Farley Economy[cit. 18. září 2009]. Dostupné na WWW: education/ben-franklin-and-paper-money-economy.pdf>

- Benjamin Franklin And the Birth of a Paper Money
17

První rakouské papírové peníze, které obíhaly i na našem území, se poprvé objevily v roce 1762, za vlády Marie Terezie. Šlo o Bankozetteln (téţ bankocetle, bankocedule), coţ byly z finančního hlediska neúročené dluhopisy, které vydávala Vídeňská městská banka (Wiener Stadt Banco). Marie Terezie se tímto způsobem rozhodla získat potřebné finanční prostředky pro stále stoupající státní výdaje. Avšak zvyšující se náklady na vedení války s Napoleonem byly hrazeny uţ i nekrytými emisemi, takţe roku 1811 dosáhl oběh těchto papírových peněz inflační výše 1 060 miliónů zlatých, coţ vedlo k těţkému státnímu bankrotu.26 V roce 1811 nahradily

bankocetle

tzv.

šajny

(Einlösungscheine)

a

anticipační

poukázky

(Anticipationsscheine)27. Pokud jde o právní ochranu, ta byla řešena patenty, které byly vydávány při kaţdé jednotlivé emisi. Emisí bylo několik, ustanovení o padělatelích se ale neměnilo. Případný padělatel měl být potrestán smrtí, ten kdo padělatele udá, měl obdrţet odměnu ve výši 10 000 zlatých28. Obrázek č. 8 Banko Zettel v hodnotě 10 guldenů

Zdroj: http://www.philadelphiafed.org

26 27 28

HLINKA, B.; RADOMĚRSKÝ, P. Peníze celého světa, Vyd. Mladá fronta, 3. vydání, Praha 1987, str. 35 Neboť státní finance mocnářství nestačily na krytí výdajů, bylo rozhodnuto o vydání nového druhu státovek – anticipačních listů. Tyto byly umořovány částí zemědělské daně, nejjistějšího státního příjmu mocnářství. SÉM, Julius. Papírové peníze na území Československa 1762-1975. Vyd. ČNS, 2 vyd. Hradec Králové, 1977, str. 14.

18

V roce 1889 byla v Rakousku zavedena zlatá měna korunová, kdy byl zlatý nahrazen korunou, do roku 1900 však byly starší měna (zlaté) i novější (koruna) pouţívány souběţně, přičemţ 1 zlatý se rovnal 2 korunám. Tento stav trval aţ do rozpadu monarchie.29

1.4 Průřez historií padělání peněz Padělání peněz je pravděpodobně stejně staré jako peníze samotné. Před vznikem papírových peněz nejvíce převládala metoda smíchávání obecných kovů s ryzím zlatem nebo stříbrem. Velmi často byly odstřihávány okraje mincí, čemuţ se říkalo „odřezky", ze kterých se vytvořily nové padělky. Dalším způsobem padělání, zřejmě tím nejčastějším, bylo vytvoření napodobené mince z neušlechtilého kovu a její pokrytí drahým kovem. Takové mince se nazývají fourré30 nebo latinsky suberatus, přičemţ jejich výroba byla na svou dobu poměrně sloţitá. Například na území dnešní Itálie byly nalezeny padělky stříbrných drachem, vyrobené z olova, a to jiţ ve 3. století před n. l. Aby padělky nebyly poznat na první pohled, byly logicky pokryty vrstvou stříbra. Zajímavé však je, ţe mezi olovem uvnitř a stříbrem na povrchu se ještě nalézá vrstva mědi. To naznačuje dvoustupňový postup, kdy na povrchu olova byla nejdřív vytvořena vrstvička mědi a aţ na ní stříbro (jednostupňové vylučování stříbra na povrchu olova totiţ nevede k dobrým výsledkům, stříbro se v tomto případě vylučuje jako černý prášek – je třeba pouţít poměďování jako mezistupeň).31 Mezi historiky a numizmatiky se často vedou diskuze, zda se v případě některých padělků jedná o skutečné padělky, které byly vytvořeny jedincem nebo skupinou s úmyslem obohatit se, či zda tyto byly vydávány oficiálně. Někteří autoři se domnívají, ţe mnoho fourré jsou produktem oficiálních mincoven a z vůle panovníka, zejména v dobách válek a v místech nedostatku drahých kovů. První známky padělatelství známe jiţ z období starého Řecka, coţ dokládají vykopávky a dochované historické záznamy. Jiţ řecký historik Herodotos (484 před n. l. – 425 před n. l.?) se ve svém díle „Historiae“ zmiňuje o tom, jakým způsobem si Polycrates, vládce ostrova Samos, vykoupil od Sparťanů mír:

29

GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. Vyd. Linde, 2. vydání, Praha 2006, str. 209 Z francouzštiny = vyplněný, nadívaný 31 Scienceworld.cz [online]. Dvakrát z Vesmíru: Obeplutí Afriky Féničany a starověká elektrochemie[cit.22. září 2009]. Dostupné na WWW: 30

19

„Lacedemoniané obléhali Samos,[32] kdyţ ani po čtyřiceti dnech nepokročili, rozhodli se pro návrat k Peloponesu. Ale vysvětlení této skutečnosti je zcela jiné. Polycrates nechal razit mince z obyčejného kovu a nechal je pozlatit. Potom, co zaplatil pozlacenými mincemi Lacedemonianům, rozhodli se tito odejít. Byla to první expedice, kterou Lacedemoniané (Dórové) vykonali do Asie.“33 Další zmínka se objevila ve hře „The Frogs“ (z roku 405 před n. l.) starořeckého dramatika Aristofanese (448 před n. l. – asi 385 před n. l.). Ten ve svém díle zmiňuje způsob otestování pravosti mince [pokryté mince vydají při dopadu na tvrdou podloţku nezvyklý zvuk]: „Samotný dopad [mince] díky zvuku zřetelně prokázal pravost."34 Jak se peníze postupně rozšiřovaly do dalších zemí, objevovaly se další a další padělky a historické záznamy o nich. Například starověký římský historik Lucius Cassius Dio Cocceianus se ve svém díle „Rómaiké historiá" zmiňuje o tom, jak římský císař Caracallus platil germánským kmenům padělanými mincemi: „Lidé ţijící v blízkosti samotného oceánu, poblíţ ústí řeky Albis, k němu [Caracallusovi35] poslali své vyslance a za mír poţadovali peníze. Pokud by neudělal to, co chtěli, hrozili mu, ţe zahájí válku. Přestoţe to bylo proti jeho zásadám, poslal jim zlaté a stříbrné mince. Tyto však byly legované, stříbrné mince byly vyráběny z olova a postříbřeny a zlaté mince byly vyrobeny z mědi a pozlaceny.“36 I v raném středověku ve 12. století se vydávaly mince, které bychom mohli nazvat „vládními“ padělky. To znamená, ţe panovník vedle mince dobré, vydal i mince s měděným jádrem, které byly pokryty vrstvou stříbra. Protoţe šlo o „oficiálně zadanou raţbu“ nejde v pravém smyslu o padělek, jak ho dnes chápeme. Skutečné padělky vznikaly v pokoutních dílnách často ukrytých například v jeskyních. Ty jsou doloţeny uţ ve 13. a 14. století a masovým problémem se stalo padělání od doby husitské. Ve zmatcích po smrti Václava IV., kdy se razily i mince z čisté mědi, jeţ nikdo nechtěl, vznikla například i velmi známá padělatelská

32

Lacedemonians – oblast, snad i město, které bylo součástí starověké Sparty, ostrov Samos je ostrov u tureckého pobřeţí, který obývali Iónové, jejichţ vládcem byl Polycrates (573 př. n. l. - 522 př. n. l.?). 33 The History of Herodotus, parallel English/Greek, tr. G. C. Macaulay[online]. Herodotus Book 3: Thaleia [50][cit. 22. září 2009]. Dostupné na WWW: 34 Quotations about ancient imitations from ancient sources[online]. About Greek coins.[cit.22. září 2009]. Dostupné na WWW:< http://esty.ancients.info/imit/imitquotes.html> 35 Marcus Aurelius Severus Antoninus, nazývaný téţ Caracallus, byl římským císařem v letech 211 aţ 217. Od roku 213 vedl válku v Gálii a také bojoval proti germánským kmenům, ale protoţe se mu nevedlo, raději si vykoupil mír odváděním plateb. Řeka Albis je Labe a v tom případě předpokládám, ţe šlo o národy ţijící na pobřeţí Baltského moře. 36 Cassius Dio. Roman History[online]. Epitome of Book LXXVIII[cit. 22. září 2009]. Dostupné na WWW:< http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/78*.html>

20

dílna v jeskyni Zlatý kůň v Koněpruských jeskyních, která byla objevena v 50. letech.37 „Originální mince se stojícím lvem byly stříbrné, s raţbou pouze po jedné straně a drobnou ozdobou po obvodu zvanou perlovec. Penězokazci je vyráţeli z měděného plechu, stříţky máčeli do amalgámu stříbra, ţíháním odstranili rtuť, takţe postříbřené padělané mince vypadaly jako pravé. Nikdo nebyl přistiţen, a tak se neví, kdo falešné dílo provozoval.“38 Přibliţně do tohoto období spadá jeden z nejstarších předpisů na ochranu peněz (tehdy jen mincí) na našem území - usnesení Českého sněmu z roku 1453. Šlo svým způsobem o zákon či souhrn pravidel, jimiţ se měli řídit všichni obyvatelé země České. V ustanovení o padělání mincí se pravilo: „Item, mince falesne aby nikdez nedelali. Pakliby ji kdo delal, neb delati dopustil u sebe aneb pod sebu kdezkoliwek, aneb zeby je kdo sobe k uzitku a k zisku sam od sebe aneb od koho koliwek jineho utracel jakzkoli ginym ke skode, nad takowym take aby pomsteno bylo jako nad falesnikem, beze wsie milosti."39 Způsoby zjišťování padělků byly různé. Nejjednodušší způsobem bylo váţení, neboť zlato patřilo ve středověku k nejtěţším kovům a padělatelům se nepodařilo vyrobit zlatou minci o stejné velikosti tak, aby byla zachována její hmotnost. Dalšími způsoby byly například nastřiţení, nebo pouţití razidla tak, aby bylo zjištěno, zda je mince ze stejného kovu i „uvnitř“. Níţe jsou vyobrazeny mince, na nichţ jsou viditelné znaky „zjišťování“ jejich pravosti. Vlevo je portugalská mince otestována razníkem, zda není pokovená a vpravo řecká stříbrná mince z 5. století naříznuta ke zjištění, zda je opravdu ze stříbra. Obrázek č. 9 Kontrola pravosti mincí

Zdroj: http://p-numismatika.cz40, vlastní úprava

37

Praha.eu - Portál hlavního města Prahy[online]. Praţská mincovna – samá vzácnost[cit. 22. září 2009]. Dostupné na WWW: 38 Koněpruské jeskyně[online]. Koněpruské perličky[cit.22. září 2009]. Dostupné na WWW: 39 Digitální knihovna České sněmy[online]. Akta weřejná i sněmowní - Zápis sněmowní o naprawení řádu zemského[cit. 22. září 2009]. Dostupné na WWW: 40 Webová encyklopedie[online]. P-numizmatika[cit. 23. září 2009]. Dostupné na WWW:

21

Padělání peněz bylo vţdy velmi přísně trestáno. Snad právě proto, ţe padělatelé zasáhli do práva panovníka razit mince a tím ohroţovali chod ekonomiky státu. Ve většině zemí se padělání trestalo smrtí, nebo v tom lepším případě těţkým zmrzačením, přičemţ naši předci byli ve vymýšlení způsobu trestů velmi vynalézaví. Například v Anglii bylo jiţ od 14. století padělání peněz označeno za velezradu, respektive za zradu proti Koruně, a to aţ do roku 1861. Dle zákona z roku 1351 - „Treason Act 1351“ bylo padělání nebo dovoz padělaných peněz do Anglie postaveno na stejnou úroveň jako vraţda krále nebo vyhlášení války Koruně.41 Tento zákon znal za velezradu jediný trest a to smrt a propadnutí veškerého majetku. A tak v případě padělatelů bylo běţné to, co se stalo jednomu anglickému páru. Manţelé Thomas a Anny Rogersovi byli usvědčeni z odřezání okrajů 40 stříbrných mincí, za coţ byl 15. října 1690 Thomas Rogers rozčtvrcen a Anne Rogers upálena. Od roku 1861 bylo v Anglii padělání označeno „pouze“ za těţký zločin a padělatelé, stejně jako ostatní těţcí zločinci té doby, putovali z koloniální Anglie do Austrálie.

1.4.1 Nejzajímavější padělatelské případy Případů padělání peněz se v historii událo nesčetné mnoţství a v mnoha případech se nepodařilo pachatele nikdy identifikovat. U těch, které se však podařilo dopadnout, jde mnohdy o velmi zajímavé příběhy. Proslulost si v roce 1876 získala padělatelská skupina kolem Bena Boyda. Boyd měl pověst jednoho z nejnadanějších rytců a svého umění se rozhodl vyuţít k padělání. Dokázal vyrýt tiskové desky amerických dolarů a díky nim mohli členové gangu tisknout peníze. Kdyţ byl však Boyd nečekaně zatčen a uvězněn, jeho komplici zjistili, ţe bez něj nedokáţí pokračovat. Protoţe padělané peníze jiţ utratili, rozhodli se ukrást na hřbitově ve Springfieldu (stát Illinois) ostatky Abrahama Lincolna a vyměnit je za Bena Boyda a 200 000 USD k tomu. Byli však dopadeni ještě dříve, neţ stihli otevřít Lincolnovu rakev.42 Ve své době se stal v USA populárním také Emanuel Ninger. Tento německý imigrant, malíř písma, začal padělat 50 a 100 USD bankovky. Nešlo jen o obyčejné padělání, nepouţíval ţádné tiskařské techniky, ale „své“ bankovky maloval. Díky pečlivosti a malířskému mistrovství dokázal vykreslit kaţdý jednotlivý detail, včetně reprodukce modrých a červených vláken, které se nacházely v pravých bankovkách. Vzhledem k pracnosti dokázal vytvořit jen

41

Experts[online].Treason Act 1351[cit. 23. září 2009]. Dostupné na WWW: 42 Journal of The Abraham Lincoln Association[online].CRAUGHWELL, Thomas. Stealing Lincoln's Body[cit. 23. září 2009]. Dostupné na WWW:

22

5-6 bankovek měsíčně, ale i to mu v té době stačilo k spokojenému ţivotu. Zajímavostí je, ţe papír na bankovky zakoupil ve společnosti Crane & Company, Dalton, Mass., tedy ve společnosti vyrábějící papír pro americké bankovky i v současnosti. Ninger byl zatčen aţ po 14 letech úspěšného padělání díky náhodě. Dne 28. března 1896 v jednom baru poloţil na vlhký stůl svou padesátidolarovou bankovku a chtěl s ní zaplatit láhev vína. Kdyţ ji barman zvedl, zůstal mu inkoust z navlhčené bankovky na prstech. Za padělání byl Ninger odsouzen k 6 letům ţaláře, současně si však získal spousty příznivců, kteří se doţadovali jeho propuštění. Tvrdili, ţe Ninger není padělatel, ale umělec. Dodnes, i kdyţ to odporuje zákonu, jsou jeho padělky vyhledávány sběrateli a jejich sběratelská hodnota mnohonásobně přesáhla jejich jmenovitou hodnotu.43 I přes vysoké tresty za padělání se na celém světě objevovali další a další padělatelé, jako například Portugalec Alves dos Reis, který na základě padělaných dokumentů nechal v roce 1924 v oficiální tiskárně vytisknout portugalské escudo v přepočtu za 1 mil. liber, coţ v té době činilo 0.88% portugalského HDP. Američan Frank William Abagnale zase vystupoval pod osmi totoţnostmi a různými profesemi, dokonce i jako pilot letecké společnosti „Pan American Airlines“. Neţ byl v roce 1969 ve Francii zatčen, procestoval 26 zemí světa a všech 50 států USA a udal falešné šeky v hodnotě 2,5 miliónu USD. Film „Chyť mě, kdyţ to dokáţeš“, zachycuje volným způsobem právě jeho ţivotní příběh. Stephen Jory, nejproslulejší britský padělatel v 90 letech 20. století ve své ilegální tiskárně vytiskl a poté udal britské dvacetilibrovky v hodnotě vyšší neţ 50 miliónů liber. Wesley Weber je zase nejznámějším padělatelem kanadských stodolarových bankovek. Jeho padělky byly tak kvalitní, ţe některé obchodní řetězce zastavily přijímání bankovek tohoto nominálu do doby, neţ byly tyto bankovky nahrazeny inovovanou verzí s moderními ochrannými prvky.44 A mnoho dalších...

1.4.2 Z historie politické falzifikace Padělání peněz je kriminální čin, nebezpečný jak pro společnost, tak pro kaţdého jednotlivce. Způsobuje majetkovou újmu kaţdému, kdo takové peníze přijme ve víře, ţe jsou pravé. Víra obyvatel ve vlastní měnu je současně důleţitá také pro zdravý chod ekonomiky. Za nebezpečnější formu padělatelství lze označit jiţ jen politickou falzifikaci, neboť ta přímo ohroţuje ekonomickou stabilitu země. Historie zná mnoho případů politické falzifikace, kdy

43

The New York Times[online]. STEVENSON, Jed. Pastimes; Coins[cit. 23. září 2009]. Dostupné na WWW:< http://www.nytimes.com/1990/04/08/style/pastimes-coins.html> 44 Absolute Astronomy.com[online]. Counterfeit[cit. 25. září 2009]. Dostupné na WWW:
23

státní aparát jedné země, ať uţ na přímý pokyn vlády nebo s jejím vědomím, nechal tisknout padělky cizí měny za účelem přímého poškození ekonomiky jiné země. Je moţno vzpomenout povstání amerických osadníků proti Angličanům (1775 aţ 1783). Kdyţ se Kongres amerických osad, bojující za svrţení anglické koloniální nadvlády, usnesl vydat vlastní papírová platidla, brzy potom je začaly vyrábět i padělatelské dílny právě v těch městech, která zůstala pod mocí anglické armády. Angličané se touto činností zabývali i v následujících desetiletích. Například v letech 1790 - 1796 Anglie rozšířila velké mnoţství padělaných papírových peněz (assign-notes) ve Francii, aby hospodářsky poškodila francouzskou revoluci. Ve Francii nazývali tyto padělky „ďábelskými hostiemi", protoţe inspirátory a účastníky akce byli duchovní uprchlí z Francie, kteří se tak Francii mstili za zabavení půdy patřící církvi.45 Oficiálně byly „Assignáty“ vydávány Národním ústavodárným shromáţděním Francie. Původně se jednalo o cenné papíry, které se přeměnily v platidlo. Rozměry byly 79 x 68 mm a jedinou jejich ochranou byla dvě suchá razítka. Stejně jako v případě prvních amerických peněz tištěných Benjaminem Franklinem se i zde nachází podobný vzkaz penězokazům. Tento je umístěn vlevo dole – „La loi punit de mort le contrefacteur“, tedy „zákon potrestá padělatele smrtí“. Obrázek č. 10 Assignát vydávaný v době Velké francouzské revoluce jako platidlo

Zdroj: http://www.vanrenesse-consulting.com46

45

SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů. Vyd. Mladá fronta, Praha 1964, str. 105-106; BURGER, Adolf. Komando padělatelů. Vyd. Naše vojsko, Praha 1983, str. 32 46 Van Renesse, Rudolf L. VanRenesse Consulting[online].Protection of High Security Documents[cit. 17. října 2009]. Dostupné na WWW:

24

Ale i Napoleon Bonaparte dal padělat pod dohledem ministra policie Josepha Fouchea anglické bankovky, aby jejich rozšířením zeslabil finanční pozici protivníků. Anglie na to reagovala paděláním francouzských a španělských kovových a papírových peněz. Kdyţ Napoleon obsadil v roce 1805 Vídeň, francouzští odborníci si opatřili přístup do vídeňské tiskárny bankovek, kde okopírovali tiskově desky, z nichţ pak policejní ministr Fouché dal v Paříţi tisknout falzifikáty. Vyrobené falzifikáty chtěl dát Napoleon do oběhu za druhého obsazení Vídně, ale jakmile si vzal dceru rakouského císaře Františka II. MariiLouisu, od záměru ustoupil (přičemţ pravděpodobně bez Napoleonova vědomí se falza dostala do oběhu v Kladsku). Dr. Hjamar Schacht, pozdější ministr hospodářský třetí říše, se za první světové války osvědčil jako vedoucí bankovního oddělení v obsazené Belgii. Jeho úkolem bylo zruinovat belgickou měnu pomocí padělaných bankovek. Tajná sluţba německého reichswehru i po skončení první světové války padělala zahraniční platidla, tentokrát proto, aby se pomstila za ztracenou válku. Generál Max Hoffman dal natisknout najatými bývalými bělogvardějskými důstojníky a ruskými emigranty – s vědomím členů německé vlády – francouzské franky a sovětské bankovky „červonce“.47 Padělanými franky se pokoušeli Němci mimo jiné platit válečné reparace Francii. Kdyţ zcela náhodou zabavila policie ve Frankfurtu n. Mohanem 1200 kg padělaných červoncových bankovek, které odpovídaly hodnotě 12 miliónů rublů, vznikl z toho mezinárodní skandál.48 Pokládám za nutné zmínit se ještě o jedné meziválečné padělatelské aféře a to zejména proto, ţe ovlivnila přístup států k tomuto negativnímu jevu a také proto, ţe má souvislost s největší padělatelskou aférou týkající se našeho státu – nazývanou aféra „Mezsáros.“ Dne 14. prosince 1925 se ve směnárně Jacoba Sanderse v nizozemském Haagu pokusil jistý Maďar rozměnit tisícifrankovou bankovku. Opatrný směnárník však zjistil, ţe jde o padělek a na cizince zavolal policii, která zjistila, ţe jde o plukovníka Arisztida Jankoviche a tento oháněje se diplomatickým pasem Maďarského království tvrdil, ţe má určité poslání. Při prohlídce jeho zavazadel byl nalezen plný kufr takto padělaných francouzských bankovek. Současně byli amsterodamskou policií zatčeni i jeho společníci Marsovszky a Mankovich, kteří při výslechu uvedli, ţe „akce s paděláním peněz probíhá jiţ tři roky a podílejí se na ní vysoce postavení lidé. Francouzské tisícifranky prý byly falšovány zcela oficiálně a s

47

Téţ červoněc. Výraz pochází z ruského výrazu pro barvu zlata. Od 18. stol. označoval zlaté mince. Vedle zlatých raţeb byly vydávány i bankovky znějící na 1, 3, 5 a 10 červoňců, které pozbyly platnost v r. 1947. – Zdroj: HLINKA, Bohuslav; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Peníze celého světa. Vyd. Mladá fronta, Praha, str. 57 48 BURGER, Adolf. Komando padělatelů. Vyd. Naše vojsko, Praha 1983, str. 32, 35; HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Nakladatelství Svoboda Praha, 1981, str.125 pod čarou

25

vědomím nebo za účasti řady státních úřadů, zejména pak za aktivní pomoci ministerstev zahraničních věcí, národní obrany, financí a obchodu. Hlavou celého podniku byl významný šlechtic a někdejší ministr, princ Windischgraetz. Podle podrobných plánů dostali zvlášť spolehliví důstojníci maďarské armády za úkol dopravit padělané bankovky v zapečetěných zavazadlech diplomatických kurýrů na různá maďarská vyslanectví v zahraničí. Další lidé pak měli deponovat v určitý den a hodinu po balíku falešných peněz v různých bankách na depozitní stvrzenku. Depozitní stvrzenky pak měly být - opět v přesně určenou dobu prodány na evropských burzách nebo předány obchodníkům s drahokamy za jejich diamanty. Získané valuty nebo skvosty měli odevzdat na příslušné maďarské vyslanectví, které by zajistilo jejich dopravu do Budapešti. Výtěţek z celé akce byl prý určen na podvratnou činnost proti státům, které získaly někdejší uherské území; tedy také proti Československu“49. Dalším šetřením, které jiţ probíhalo maďarskými úřady na území Maďarska, bylo zjištěno, ţe do věci byl zapleten zemský policejní šéf Nádossy (nejvyšší policejní úředník), princ Windischgraetz, ředitel poštovní spořitelny Baress, polní kurát biskup Zadravecz a jiní. Také bylo zjištěno, ţe o celé věci byl informován ministerský předseda Bethlen a ţe „padělky byly zhotovovány v zeměpisném ústavě, tedy v budově úřední. Tento ústav byl kamuflovaným ústavem vojensko-zeměpisným, který byl zřízen z bývalé odbočky vídeňského vojenskozeměpisného ústavu a který byl podřízen ministerstvu financí.“50 Kolik bylo ve skutečnosti padělků francouzské měny, nebylo přesně zjištěno, Nádossy u soudu řekl, ţe se mělo jednat o 35 000 ks, francouzští kriminální úředníci měli podezření na 125 000 ks. Windischgraetz při přelíčení uvedl, ţe šlo o 29 370 ks, ale ve svých pamětech z roku 1965 napsal, ţe bylo zhotoveno padělků tisícifrankové bankovky za 1,5 miliardy franků. Imre Nádosy dostal od maďarského odvolacího soudu 3,5 roku vězení, princ Windischgraetz čtyři roky, ostatním byly stanoveny tresty v rozmezí od tří měsíců do jednoho roku.51 Kdyţ se situace o něco později uklidnila, byli aktéři padělání amnestováni. A například Windischgraetz se do vězení ani nedostal. Ze zdravotních důvodů strávil „za trest“ 2 roky v luxusně zařízené léčebně s moţností vycházek.

49

HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Nakladatelství Svoboda, Praha, 1981, str. 69 Společná Česko-Slovenská digitální parlamentní knihovna - stenoprotokol ze 7. schůze dne 16.2.1925[online]. Odpověď Ministra zahraničí dr. Beneše na interpelaci poslanců [cit. 4. září 2009].Dostupné na WWW: 51 HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Vyd. Svoboda Praha, 1981, str. 130, 145 50

26

1.4.3 Politická falzifikace československé měny Politická falzifikace se nevyhnula ani našemu území a to ihned po vzniku samostatného Československa. Dne 27. 10. 1918 přijalo Rakousko podmínky kapitulace a hned následující den Národní výbor vyhlásil zákon o vzniku samostatného státu Československého. Tento zákon byl označen jako zákon č. 11/1918 Sb. z., a jeho hlavním tvůrcem zákona byl Alois Rašín, který mu dával ještě v noci z 27. na 28. října definitivnější podobu. O týden dříve, dne 21. 10. 1918, ustavili němečtí poslanci tehdejšího Rakouského říšského sněmu zatímní Národní shromáţdění a vyhlásili utvoření státu německo-rakouského s tím, ţe tento stát má mít územní pravomoc nad všemi Němci v rámci dosavadního mocnářství, tedy i nad územím osídleným Němci v Čechách a na Moravě. Na základě toho pak sudetoněmečtí poslanci z Čech vyhlásili 28. 10. 1918 ve Vídni zaloţení Deutschböhmen jako samostatné provincie Německého Rakouska se sídlem v Liberci. O den později byla pro severní Moravu a Slezsko vyhlášena další samostatná provincie s názvem Sudety a se sídlem v Opavě. Zástupci Němců na jiţní Moravě ustavili provincii Deutschsüdmähren s centrem ve Znojmě. Současně i šumavští Němci vytvořili další rakouskou provincii Böhmerwaldgau (od Českého Krumlova k Prachaticím, které byly střediskovým městem této provincie).52 Na těchto územích byly vytvořeny nejenom vlastní samosprávy, ale i vlastní dočasné peníze a to do doby, neţ dojde k připojení těchto území k Německému Rakousku. Obrázek č. 11 Provizorní peníze - dvacetikoruna z Deutschböhmen vydávaná v Karlových Varech líc (averz)

rub (reverz)

Zdroj: www.banknoteworld.com53

52

FRAJDL, Jiří. Vznik ČSR v r. 1918 z hlediska zpravodajských aktivit[online].Křesťanskosociální listy[cit. 1. září 2009] Dostupné na WWW: 53 Ron Wise's Banknoteworld[online].P-NL, 20 Kronen, Karlsbad, 1919[cit. 1. září 2009] Dostupné na WWW:

27

Na území Slovenska byla situace ještě horší, neboť prakticky celé území ovládal maďarský správní, vojenský a policejní aparát. Aţ dne 24. prosince 1918 se Maďarsko podvolilo nótě Dohody o stanovení demarkační čáry na Slovensku. Třebaţe uţ existovala Československá republika, musela uplynout ještě řada týdnů, neţ její orgány převzaly moc na celém jejím území.54 Vznikem samostatného státu v roce 1918 nastala nejen euforická doba zaţívání samostatnosti a nezávislosti na rakousko-uherské monarchii, ale i doba, kdy bylo nutno vyřešit ty nejzákladnější otázky týkající se přeţití mladého státu. Jedním ze základních atributů, který umoţňuje úspěšně spravovat zemi, je i vlastní měna. Ještě několik měsíců po vzniku samostatného Československa kolovala na našem území platidla někdejšího rakouskouherského mocnářství. Vzhledem k tomu, ţe se okolní země a s nimi i Rakousko potýkaly s vysokou inflací, bylo rozhodnuto oddělit společnou měnu a osamostatnit se. Byla provedena první měnová reforma na našem území, která se někdy nazývá dle jejího autora – Rašínova. Tento první Československý ministr financí ji zpracoval jen se svými spolupracovníky na ministerstvu - bez účasti vlády, bez jakékoliv spolupráce s vládou. Výsledek předloţil vládě a na rychle svolaném tajném zasedání revolučního Národního shromáţdění dne 25. února 1919 byl přijat zákon o peněţní reformě přesně tak, jak ho Rašín se svými spolupracovníky sepsal.55 Pro naplnění tohoto zákona bylo nutno postupně vydat řadu dalších předpisů, jako byl zákon č. 84/1919 Sb., o okolkování bankovek a soupisu jmění za účelem uloţení majetkové dávky; zákon č. 143/1919 Sb., který stanovil povinnost občanů nabídnout státu k prodeji cizí valuty a cenné papíry; zákon 187/1919 Sb., jímţ se upravoval oběh a správa platidel… a další. „Ještě o půlnoci [25. 2. 1919] uzavřelo vojsko československé hranice, byla zastavena mezinárodní ţelezniční doprava a zároveň došlo i k přerušení poštovního spojení se zahraničím. To proto, aby se zamezilo přesunu peněz. Podstata této měnové reformy tkvěla v tom, ţe se sice peníze vyměňovaly v poměru 1:1, ale soukromníkům bylo 50 % jejich hodnoty zadrţeno a za ně vydána nucená státní půjčka (aby se tímto způsobem momentálně sníţilo mnoţství oběţiva). Druhých 50 % se pak proplácelo v bankovkách opatřených kolky, zhotovenými zvlášť pro tento účel. Kolkovaly se pouze rakousko-uherské bankovky v nominálech 10, 20, 50, 100 a 1000 korun. Protoţe kolek měl činit 1 % nominální hodnoty bankovky, dalo ministerstvo financí vyrobit kolky v hodnotách 10, 20 a 50 haléřů a 1 koruny,

54 55

HLINKA, Bohuslav. Atentáty na peníze. Vyd. Svoboda Praha, 1987, str. 41-45 Centrum pro ekonomiku a politiku - přepisy přednášek[online].František Vencovský: Tři měnové reformy pro jednu generaci[cit. 3. září 2009].Dostupné na WWW:

28

které se na bankovky nalepovaly, zatímco na tisícikorunové byl kolek v hodnotě 10 korun natištěn.“56 Obrázek č. 12 Rakousko-uherská stokoruna (maďarská strana) opatřená kolkem ČSR

Zdroj: www.banknoteworld.com57

Kolkování bankovek bylo jen provizorní řešení do doby, neţ budou natištěna nová platidla, avšak to je záleţitostí mnoha měsíců. Právě v této době došlo k největšímu napadení československé měny za celou dobu jejího trvání, a to jak z důvodu ziskuchtivosti, tak zejména z politických důvodů. Stačilo padělat kolek a z méněhodnotného, ne-li přímo bezcenného kusu rakousko-uherského platidla bylo moţno získat pevnou československou korunu. A kolky se padělaly v masivním mnoţství zejména v Rakousku, Německu a Maďarsku. Celkovou škodu „odhadl Bankovní úřad[58] na 250 miliónu korun. Činil-li v roce 1919 oběh necelých 5 miliard Kč, pak čtvrt miliardy padělků představovalo zajisté velmi razantní útok. Šlo vskutku o nejtěţší napadení československé měny v jejích dějinách! Tak velké mnoţství padělků se u nás od té doby jiţ nikdy neobjevilo.“59 Ţe za paděláním kolků stály i politické důvody lze vysledovat z toho, o jaké mnoţství padělků šlo a také z historických záznamů. Například v roce 1919 učinilo československé vyslanectví ve Vídni udání na jistého Gustava Stratila, ţe ve velkém rozšiřuje padělané kolky na bankovkách. Vídeňské policejní ředitelství vykonalo u jmenovaného domovní prohlídku, při 56

HLINKA, Bohuslav. Atentáty na peníze. Vyd. Svoboda Praha, 1987, str. 20 Ron Wise's Banknoteworld:[online].Czechoslovakia[cit. 27. září 2009] Dostupné na WWW: 58 V letech 1919-1926 neexistovala centrální banka, její činnost prozatím vykonával Bankovní úřad ministerstva financí, proto všechna platidla vydávána do roku 1926 jsou označována jako státovky. 59 HLINKA, Bohuslav. Atentáty na peníze. Vyd. Svoboda Praha, 1987, str. 35 57

29

níţ bylo nalezeno 28 866 kolků. Přesto byl Stratil po krátké době propuštěn na svobodu a trestní řízení proti němu bylo zastaveno s odůvodněním, ţe čin nespáchal ze ziskuchtivosti, ale z politických pohnutek. Ţádost o jakékoliv bliţší informace byla rakouskou stranou odmítnuta. Dále československé ministerstvo vnitra zjistilo, ţe devizová centrála ve Vídni vystavuje různým osobám povolení k vývozu nekolkovaných rakousko-uherských bankovek na naše území, přičemţ šlo o částky aţ stotisícové. Tyto bankovky, které následně dostávaly falešné československé kolky, byly určeny pro území osídlené německým obyvatelstvem – Deutschböhmen.60 S těmito pak nakládali funkcionáři německé národně socialistické strany ke svým protičeskoslovenským akcím. Proto byla vyvíjena snaha o co nejrychlejší zavedení vlastních peněz, státovek první emise, které přicházely do oběhu postupně od července 1919 do února 1920. Příprava návrhů papírových platidel byla velmi rychlá a muselo se na ní podílet nejen více autorů, ale i tiskáren. Ačkoliv velká část návrhů nominálů byla svěřena Alfonsi Muchovi, přece jen se rychlost přípravy „podepsala" na nejednotnosti celé této první emise. Oficiální česká tiskárna cenin zatím neexistovala a první papírové peníze byly rovněţ povaţovány za provizorium. Tiskly je čtyři české firmy, jedna rakouská a jedna americká. Kvalita platidel odpovídala jednak rychlosti přípravy, ale také moţnostem tiskáren. Většina státovek byla tištěna knihtiskem - tedy relativně jednoduchým způsobem. Pouze tisícikoruna byla tištěna v renomované americké tiskárně American Bank Note Company (ABNCo.), a to hlubotiskem s řadou ochranných prvků. Kvalita tisku tištěných státovek u nás neumoţňovala dostatečnou ochranu platidel proti padělání. A tak se velmi rychle objevily padělky vyšších hodnot, zejména 100 Kč, 500 Kč a 5000 Kč.“61 Jednotlivé nominály této I. emise byly napadeny čtyřiaosmdesáti (!) padělatelskými dílnami, které zhotovily 105 052 padělků v celkové hodnotě 35 449 841 Kč. I kdyţ škoda zdaleka nedosahovala té výše jako u falešných kolků, lze toto období nazvat zlatým věkem falzifikace československých peněz.62 Je však třeba

60

HLINKA, Bohuslav. Atentáty na peníze. Vyd. Svoboda Praha, 1987, str. 37-40 Česká národní banka - autorské články a rozhovory[online]. KUDLÍK, Vladimír. Vývoj papírových platidel od roku 1918[cit. 3. září 2009]. Dostupné na WWW: 62 HLINKA, Bohuslav. Atentáty na peníze. Vyd. Svoboda Praha, 1987, str. 58 61

30

zdůraznit, ţe největší podíl na těchto hrozivých číslech mělo iredentistické hnutí63 v Maďarsku. Dne 4. června 1920 byla na zámku Velký Trianon ve Versailles podepsána mezi mocnostmi Dohody a Maďarskem mírová smlouva (tzv. trianonská). Smlouva byla spojena s velkými územními ztrátami předválečného Uherska. Uhersko (Maďarsko) ztratilo celých 71,5 % svého území. To bylo rozděleno mezi státy sousedící s tehdejším Maďarským královstvím. Pro nacionalistická politická hnutí v Maďarsku byla tato smlouva naprosto nepřijatelná, a proto zde byla, za podpory nejvyšších představitelů, snaha o jakékoliv poškození sousedních zemí, a jak jsem v předchozí části zmínil i Francie, která se na vypracování této dohody podstatnou měrou podílela. Byly zjištěny pokusy o padělání jihoslovanských64 a rumunských platidel a také naší stokorunové a pětisetkorunové státovky I. emise. Na padělání pětisetkorunové státovky se podílela maďarská nacionalistická skupina vedená univerzitním prof. dr. Gyulou Mezsárosem. Poprvé se naše úřady setkali s padělanou pětisetkorunou dne 21. 6. 1921, kdy četnická stanice v Roudnici nad Labem ohlásila objevení 36 zdařilých falešných státovek. Šetření zavedlo policisty do pobočky Anglo-rakouské banky v Praze, kde bylo nalezeno celkem 608 falešných státovek, přičemţ úředníci prokázali, ţe je obdrţeli od své centrály ve Vídni.65 Detektivové v dalších dnech zadrţeli ve Vídni některé členy této skupiny jak při snaze o udání padělků, tak i přímo v hotelech kde bydleli. Při osobních a domovních prohlídkách bylo nalezeno 10 100 kusů padělaných pětisetkorun. Jedním ze zadrţených ve vídeňském hotelu byl také hlavní strůjce celé akce Gyula Mezsáros. Dalším šetřením bylo zjištěno, ţe státovky byly tištěny ve Štýrském Hradci v pronajaté tiskařské dílně. Padělatelé byli ve vazbě a čekalo se, kdy budou postaveni před vídeňský soud. V prosinci 1921 však bylo trestní řízení zastaveno na základě milosti, kterou zatčeným udělil sám rakouský prezident66 Michael Hainisch. Rakouské spolkové ministerstvo zahraničních věcí ve své odpovědi na nótu československé vlády č. 116 mimo jiné uvedlo, ţe jmenovaní nebyli při páchání trestné činnosti vedeni úmysly zištnými, ale politickými.67 Kromě uvedeného byly na území Maďarska tištěny i padělky stokorunové státovky. Jak uvedl dne 16. 2. 1925 při interpelaci v Národním shromáţdění tehdejší ministr zahraničí dr. Beneš: 63

Šovinistické hnutí za připojení části jiného státu s vlastní národnostní menšinou. Území bývalé Jugoslávie, které se v té době (aţ do 2.10.1929) nazývalo: „Království Srbů, Chorvatů a Slovinců“ 65 HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Nakladatelství Svoboda Praha, 1981, str. 9,10 66 Tamtéţ, str. 13, 20, 27 67 HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Nakladatelství Svoboda Praha, 1981, str. 29 64

31

„Byly vyráběny v maďarském litografickém ústavu v Budapešti, Kmety utca č. 17, a tištěny v grafickém ústavu "Fényny omda és grafikai intézet" Budapešť. Váciutca čí.s. 4.… Podle výpovědi našich svědků byla objednávka učiněna jistými maďarskými vojenskými orgány. Výroba těchto padělků byla zahájena v únoru 1920. Na základě našeho zakročení a udání našich úřadů maďarská policie v dubnu 1920 tuto tiskárnu úředně zapečetila a zabavila kliché[68]. Trestní řízení bylo však zastaveno, prý pro nedostatek důkazů.“69 Ţe k padělání Československé měny vedly organizátory zejména politické důvody, potvrzuje i výpověď Meszárose při výslechu na maďarské policii po jeho propuštění z vazby v Rakousku v roce 1922. Tuto výpověď přečetl dne 2. 3. 1926 tehdejší ministr spravedlnosti maďarské vlády Pál Pesthy na půdě maďarského parlamentu. Meszáros v ní uvádí: „Na podzim 1919 a na jaře 1920 jsme chtěli zahájit akci v zájmu znovuzískání integrity Maďarska a za účelem přepadení Československa. K tomu byly zapotřebí peníze, a jelikoţ legální cestou je nebylo moţno získat, rozhodli jsme se k falšování československých korun...“70 V obrazové příloze č. 1 je zachycen padělek z Meszárosovy dílny s vyznačenými markanty, podle nichţ bylo moţno rozeznat padělek od pravé státovky. Bankovní úřad Ministerstva financí musel v následujících měsících přikročit ke sníţení počtu obíhajících pětisetkorun a později k postupnému staţení z oběhu tak, ţe ke dni 31. 8. 1922 přestaly být zákonným platidlem, tedy jiţ po necelých třech letech. Přesto se i po této době padělky objevovaly, a to ještě i v roce 1945. Bylo zachyceno celkem více neţ 60 000 kusů padělků pětisetkorunové státovky I. emise. Následovala druhá emise státovek, která postupně nahrazovala nekvalitní první emisi. Bylo pouţito lepších tiskových technik, ale i přesto se dále objevovaly padělky prakticky všech nominálů, nikdy však uţ v takovém masivním mnoţství jako v prvních letech samostatnosti Československa. Na základě této zkušenosti, podala československá vláda podnět francouzské vládě ke svolání mezinárodní konference, která by se zabývala ochranou proti padělatelům platidel. Díky aféře Windischgraetz, kterou měla být zasaţena francouzská měna, francouzská strana tento návrh přijala a vyvinula veškeré úsilí k prosazení společného zájmu.

68

Tiskařská forma, do níţ se chemicky či elektrolyticky vyleptá poţadovaný obrazec pro tisk (knihtisk), téţ „štoček“ Společná Česko-Slovenská digitální parlamentní knihovna - stenoprotokol ze 7. schůze dne 16. 2. 1925[online]. Odpověď Ministra zahraničí dr. Beneše na interpelaci poslanců [cit. 4. září 2009]. Dostupné na WWW: 70 HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Vyd. SvobodaPraha, 1981, str. 106 69

32

V červnu a říjnu roku 1927 vypracovala v Ţenevě smíšená komise, zaloţená z podnětu finančního výboru tehdejší Společnosti národů, návrh konvence. Tím se pak podrobně zabývala mezinárodní konference o dojednání úmluvy o potírání penězokazectví, která zasedala v Ţenevě v dubnu 1929 za účasti třiceti čtyř států. Jaký význam byl konferenci přikládán v mezinárodním měřítku, nesporně naznačuje i to, ţe se jí zúčastnily i země, které tehdy ještě nebyly členy Společnosti národů, například Spojené státy severoamerické a Svaz sovětských socialistických republik, jehoţ představitel výslovně uvedl, ţe SSSR je ochoten spolupracovat při mezinárodním potírání penězokazectví, protoţe i on zaznamenal řadu případů padělání svých platidel v zahraničí. Předsedou této významné mezinárodní konference byl zvolen první guvernér Národní banky československé dr. Vilém Pospíšil, který byl předtím rovněţ předsedou smíšené komise připravující text Úmluvy o potírání penězokazectví. Československá delegace na ní prosazovala tehdy převratnou věc - aby se padělání cizích peněz stíhalo právě tak jako padělání peněz vlastních; protoţe v mnoha státech nebylo moţno dosud trestně postihnout padělatele, který falšoval měnu jiného státu. Dalším československým poţadavkem bylo, aby pachatel nemohl v ţádné zemi nalézt azyl, aby padělání platidel nebylo moţno nikdy povaţovat za delikt politický, a konečně, aby došlo k těsné součinnosti policejních orgánů jednotlivých zemí nejen při samotném pátrání, ale i předcházení tomuto zločinu.71 Světlo světa spatřila Úmluva o potírání penězokazectví, dokument, který měl napomoci při potírání mezinárodních padělatelských aktivit. Paradoxem je, ţe jeden z 34 signatářů – Německo, za pouhé jedno desetiletí tuto Úmluvu, stejně jako spoustu dalších mezinárodních smluv, porušil.

1.4.4 Sachsenhausenské padělky V průběhu 2. světové války se udála jedna z největších padělatelských akcí ve světové historii, kdy Třetí říše vyráběla a rozšiřovala dokonalé padělky britských liber, jugoslávských dinárů a pokusila se padělat téţ americké dolary. Celá akce vešla do dějin pod názvem „Operace Andreas“, později přejmenovaná na „Podnik Bernhard“. Pravděpodobně první myšlenka na padělání zahraničních bankovek uzrála v hlavě esesáka Alfréda Naujockse koncem roku 1939 a okamţitě s ní seznámil svého nadřízeného Reinharda Heydricha, v té době ještě velitele SS v Kielu. Na základě podkladů získaných z předválečných padělatelských afér nechal Heydrich zpracovat elaborát, který byl prostřednictvím Himmlera předloţen Hitlerovi. Ten s touto myšlenkou souhlasil s výhradou, 71

HLINKA, Bohuslav. Atentáty na peníze. Vyd. Svoboda Praha, 1987, str. 316

33

ţe nebudou padělány US dolary, protoţe Německo není ve válce se Spojenými státy. Pokyny, které Naujocks dostal od Heydricha, uváděly, ţe se má zaměřit na librové bankovky a mimo jiné se v nich také hovořilo: „Nesmí se tu jednat o padělání nebo napodobování v běţném smyslu, nýbrţ o dodatečnou, neautorizovanou výrobu. Bankovky musí být natolik odpovídající originálu, aby ani ti nejzkušenější specialisté na britské librové bankovky nenašli nějaký rozdíl.“ V tomto okamţiku byla spuštěna akce „Podnik Andreas“72, na níţ se podílely pouze civilní osoby – příslušníci Německa, řádně prověření a vzetí pod přísahu. Nacisté se domnívali, ţe librovými padělky bude moţno jednak platit špióny, jednak nakupovat v cizině a také, ţe nadměrným rozmnoţením obíhajících liber nastane v Anglii inflace a neutrální svět ztratí v anglickou měnu důvěru.73 Nejdříve bylo nutno vyrobit odpovídající bankovkový papír, proto byly rozřezány pravé librové bankovky a odřezky byly zaslány k analýze do laboratoří významných německých vysokých škol. Z výsledků rozborů vyplynulo, ţe papír librových bankovek se vyrábí ručně z lněných hadrů, které mohli nacisté pořídit jen v Turecku. Naujocksovým spolupracovníkům trvalo dlouhou dobu, neţ zjistili, ţe při výrobě se nepouţívají nové hadry, ale jiţ pouţité. Proto bylo plátno rozstříháno a přiděleno do továren, kde s nimi dělníci čistili stroje. Aţ poté dosáhl vyrobený papír vlastností stejných, jako měl papír originálních bankovek. Papír librových bankovek se vyznačoval velkým mnoţstvím vodotiskových znaků, přesněji řečeno vodotisk zabíral téměř celou plochu bankovky rovnoběţně probíhajícími zvlněnými čárami. Němečtí specialisté tento problém vyřešili pomocí kovových sítí tvořených dráty o tloušťce 5 mm, kterými byly vytlačeny do papírové kaše potřebné vodotisky. Výsledkem byly papírové archy asi 60 cm široké a 50 cm vysoké s vodotisky pro osm librových bankovek. Německým specialistům se podařilo vyřešit i problémy s výpočtem systému anglických registračních čísel vytištěných na librových bankovkách.74 Poté, co byly v Delbrückstrasse a ve Spechthausenu vyrobeny první padělané librové bankovky, bylo na jaře roku 1941 rozhodnuto vyzkoušet jejich kvalitu. Pověřený příslušník tajné policie se dostavil na pobočku švýcarské banky se ţádostí o prověření několika librových bankovek s poznámkou, ţe byly získány na černém trhu a s dopisem z oddělení

72

BURGER, Adolf. Ďáblova dílna. Nakladatelství Svoboda, Praha 1991, str. 111-113 SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů. Vyd. Mladá fronta, Praha 1964, str. 16 74 BURGER, Adolf. Ďáblova dílna. Vyd. Svoboda, Praha 1991, str. 114-115 73

34

padělaných peněz Německé říšské banky, v němţ bylo uvedeno, ţe není moţnost jejich pravost závazně přezkoušet. Zde bych se však rád zastavil, neboť jde o sporný okamţik. Bývalí vězni podílející se později na výrobě padělaných bankovek v koncentračním táboře - Burger a Skála ve svých pamětech shodně uvádí: „Po třech dnech byl oznámen výsledek, ţe bankovky jsou pravé. Dokonce i na telegrafický dotaz u Anglické banky došla údajně odpověď, ţe vše je v pořádku – bankovky s uvedenými daty jsou v oběhu.“75 Hlinka s tím však nesouhlasí a ve své knize uvádí, ţe většina publikací o sachsenhausenské padělatelské akci přebírá toto tvrzení z knihy Willyho Hoettla - "Unternehmen Bernhard". Muţ, který býval Naujocksovým kolegou, toto tvrzení uveřejnil v roce 1955 pod pseudonymem Walter Hagen. Hlinka označuje sachsenhausenské padělky za falzifikáty velmi nebezpečné, schopné ošálit nejen laika v běţném styku, ale i pokladníka peněţního ústavu. Zároveň však upozorňuje, ţe jiná situace nastane, přijde-li do zkušebny platidel zásilka dokonce z emisní banky druhé země, která sama upozorňuje na moţnost výskytu falza. Proto pokládá za vyloučené, ţe by padělky byly předloţeny Švýcarské národní bance nebo ústavu podobného významu a jejich odborníci by označili tyto padělky za pravé bankovky. 76 V kaţdém případě, v následujících týdnech upadl Naujocks u svých nadřízených v nemilost a byl poslán na frontu. Jeho nástupcem se stal dosavadní technický poradce Bernhard Krüger, který pod krycím názvem „Podnik Bernhard“ rozjel velkou padělatelskou akci, která byla pokračováním „Operace Andreas“. Dal ve všech koncentračních táborech vyhledat ţidovské vězně – sazeče, tiskaře, grafiky, rytce a bankovní úředníky, kteří by mohli uskutečnit jeho plán a nechal je dovézt do koncentračního tábora Sachsenhausen. V tomto táboře byly pro padělatelskou dílnu vyčleněny dva, dřevěným a ostnatým plotem obehnané bloky – č. 18 a 19, přičemţ ani velitel tábora nevěděl, co se v těchto blocích děje. Vše bylo přísně utajeno, kaţdý kdo o věci věděl, byl vzat pod přísahu, vězni byli určeni k pozdější likvidaci. Do konce roku 1942 byla dílna zařízena moderními elektrickými stroji a zařízením a od počátku roku 1943 se v Sachsenhausenu začalo padělat naplno. Počet vězňů zabývajících se paděláním byl rozšířen z počátečního stavu 26 aţ na celkem 141 vězňů ze 13 zemí, mezi nimi i 12 Čechoslováků.

75 76

BURGER, Adolf. Ďáblova dílna, str. 116-117 a SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů, str. 62 HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Vyd. Svoboda Praha, 1981, str. 257

35

V tomto koncentračním táboře vyráběli vězni padělky zejména britských 5, 10, 20 a 50 librových bankovek, ale také sovětské rubly, jugoslávské peníze (tzv. Titovy peníze), poštovní známky, pasy, letáky či průkazy příslušníků sovětské tajné sluţby. Ke konci války bylo údajně vyrobeno také asi 200 ks amerických stodolarových bankovek. V tomto se však výpověď přímých účastníků liší, zatímco Skála uvádí, ţe bylo vyrobeno několik tisíc jen jednostranných padělků padesátidolarové bankovky,77 Burger uvádí, ţe těsně před tím, neţ byl dán rozkaz ukončit činnost a zahájit transport do Rakouska, bylo vyrobeno hotových 200 ks amerických bankovek.78 Padělky librových bankovek byly vytříděny do 4 skupin podle kvality, první byla určena pro důleţité osoby, které nesměly být s falzifikátem chyceny, padělky ve třetí skupině byly určeny pro ty, na nichţ nacistům nezáleţelo. Padělky v nejhorší 4. skupině byly označeny jako „abwurf“ a byly určeny ke shazování z letadel nad britskými ostrovy. Obrázek č. 13 Padělek desetilibrové bankovky vyrobený v koncentračním táboře Sachsenhausen

Zdroj: www.lawrencemalkin.com79

Přesné záznamy o vyrobených padělcích měl za úkol vést vězeň Artur Tupler. Z jeho účetních záznamů si tajně pořizoval vlastní seznam Oskar Skála, který tak mohl po válce vypracovat podrobný elaborát o činnosti tiskárny se seznamem esesmanů a vězňů a poslat ho Anglické 77

SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů. Vyd. Mladá fronta, Praha 1964, str. 66 BURGER, Adolf. Komando padělatelů. Vyd. Naše vojsko, Praha 1983, str. 72, nebo BURGER, Adolf. Ďáblova dílna. Nakladatelství Svoboda, Praha 1991, str. 205 79 Lawrence Malkin[online].Krueger's Men: The Secret Nazi Counterfeit Plot and the Prisoners of Block 19[cit. 10. září 2009].Dostupné na WWW:< http://www.lawrencemalkin.com/images/counterfeit-5-pound-note-lg.jpg> 78

36

bance i s přesnými údaji o vyrobených falzifikátech. V následující tabulce je přehled padělků britských liber vyrobených v koncentračním táboře Sachsenhausen. Tabulka č. 1 Přehled padělků britských liber vyrobených v koncentračním táboře Sachsenhausen Hodnota bankovky pět liber deset liber dvacet liber padesát liber Celkem

Vytištěno celkem 3 945 866 2 398 980 1 337 334 1 282 900

Hodnota nominálu 19 729 330 23 989 800 26 746 680 64 145 000

Vybráno dobrých kusů 264 862 176 560 141 046 89 152

Hodnota dobrých 1 324 310 1 765 600 2 820 920 4 457 600

8 965 080

134 610 810

671 620

10 368 430

Zdroj: SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů,80 vlastní úprava.

V letech 1942 - 1945 padělali Němci více librových bankovek, neţ činily všechny rezervy Bank of England - 132 milionu liber, coţ se rovnalo hodnotě 15 procent všech bankovek v oběhu. Avšak vzhledem k tomu, ţe od roku 1943 nebyla Luftwaffe schopna udrţet si vzdušnou nadvládu nad britskými ostrovy, nemohlo být provedeno plánované shazování bankovek z letadel. Padělky byly uţívány zejména pro placení agentů, hromadění jiných měn, zlata a cenností, a také k obohacování samotných nacistických pohlavárů.81 Po poráţce nacismu byl v norimberském procesu souzen také SS-grupenführer Walter Schellenberg, který byl velitelem VI. oddělení Reichssicherheitshauptamtu, tedy oddělení mající na starost činnost sachsenhausenské padělatelské dílny. V původní obţalobě byl obviněn i ze zločinu padělání bankovek, ale před zahájením soudního řízení byl tento bod britským veřejným ţalobcem odvolán. Na počátku války totiţ Angličané natiskli falešné německé potravinové lístky a šatenky, které shazovali z letadel nad německými městy. Chtěli tím narušit hospodářství říše. Schellenbergův obhájce vznesl námitku proti tomuto bodu a hájil svého klienta tvrzením, ţe v tisku a v rozšiřování padělaných liber je nutno spatřovat válečnou zbraň. Angličané uznali, ţe výroba padělků během války nebyla kriminálním deliktem, ale přípustnou válečnou lstí a upustili od obţaloby za tuto činnost.82 Snad moţná také proto, ţe Britové nechtěli, aby se na světlo světa dostalo, ţe sami na počátku války

80

SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů. Vyd. Mladá fronta, Praha 1964, str. 39 Lawrence Malkin[online].Krueger's Men: The Secret Nazi Counterfeit Plot and the Prisoners of Block 19[cit. 10. září 2009]. Dostupné na WWW: 82 SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů. Vyd. Mladá fronta, Praha 1964, str. 105 81

37

uvaţovali o padělání německých bankovek. Jak vyplývá z korespondence mezi úředníky britského Ministerstva financí a W. Churchilem, byly jiţ dokonce zahájeny přípravy k padělání německé marky. Nakonec, i na popud ekonoma Johna Maynarda Keynese, byla tato myšlenka smetena ze stolu.83 Librové padělky se vyskytovaly i na našem území a to ještě dlouho po válce. K výraznému zlomu došlo aţ v polovině šedesátých let. Celkem bylo u nás zjištěno 3 200 kusů sachsenhausenských padělků (100 padesátilibrovek, 300 dvacetilibrovek, 1 700 desetilibrovek a 1 000 pětilibrovek) v nominální hodnotě 35 000 liber.84

1.5 Historický vývoj ostatních platebních prostředků Za jeden z nejstarších platebních prostředků lze označit směnku. Z historických záznamů víme, ţe určitým předchůdcem směnek mohly být terakotové a hliněné poukázky babylonských kněţí chrámových, které stvrzovaly, ţe drţitel takové poukázky je majitelem určitého mnoţství uloţeného zlata. Tyto poukázky, stejně jako mnohem později různé druhy stvrzenek a potvrzení o úloţce drahých kovů a jiných hodnot, mohly být kdykoliv pouţity k vybrání těchto hodnot, ale i k zaplacení zboţí obchodníkovi. Obdobně tomu bylo i na území dalších historických útvarů - Řecko, Egypt, Řím. Právě ve středověké Itálii dosáhly tyto formy platebních prostředků, stejně jako bankovnictví, velkého rozmachu. Asi ve 12. století vzniká samotná směnka jako úvěrní a platební prostředek. Protoţe v té době bylo nebezpečné mít u sebe větší sumu peněz, mohl si kaţdý své peníze uloţit u místního bankéře (kampsora) a poté si je vybrat u obchodního partnera v jiném místě a v jiné měně, a to na základě zvláštní stvrzenky, nazývané „lettera di cambio“, tedy směnky. „Dějiny šeku jsou podstatně kratší a také méně rozmanité, neţ je tomu u směnky. Zatímco směnka je právním i hospodářským jevem pradávným, patří šek zcela do doby moderní. Není náhodou, ţe šek se poněkud podobá směnce cizí. Vyplývá to ze skutečnosti, ţe šek je skutečně z cizí směnky odvozen.“85 Placení pomocí šeků se rychle ujalo v Anglii a rozšířilo se do dalších zemí, zejména do Spojených států. Ve Spojených státech byla snaha, díky rychlému rozvoji obchodu směrem na západ kontinentu, o zavedení bezpečného převodu peněz mezi vzdálenými místy, a to zejména

83

Lawrence Malkin[online].The Secret Documents[cit. 10. září 2009].Dostupné na WWW: 84 HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. Vyd. Svoboda Praha, 1981, str. 260 85 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. Vyd. C. H. Beck, Praha 2001, str. 10

38

s příchodem Zlaté horečky. V roce 1864 s vynálezem telegrafu, byly poprvé převedeny peníze pomocí tohoto přístroje. Dalším vynálezem byly cestovní šeky. Vynalezl je Thomas Cook, majitel stejnojmenné cestovní kanceláře. Svým zákazníkům prodával tzv. Hotel Coupons hotelové poukázky na platbu ubytování v Evropě. O několik let později zavedla cestovní šeky s názvem The Travellers Cheque společnost American Express a tatáţ společnost dala vzniknout poštovním poukázkám, které měly zajišťovat převody peněz a výplaty penzí. Novým platebním prostředkem se staly také kovové úvěrové mince, tzv. Metal Charge Coins. Tyto mince vydávali obchodníci svým stálým zákazníkům, aby je pouţívali vţdy, kdyţ u sebe neměli hotovost. Při platbě se prokázali známkou se svým číslem a znakem, popř. názvem obchodu a útrata jim byla připsána na jakýsi úvěrový účet s jejich číslem. Tyto mince se pouţívaly aţ do 50. let 20. století. Jiné obchody svým zákazníkům nabízely tzv. úvěrové nebo šekové kníţky, z nichţ zákazník při placení jednoduše vytrhal útrţky s poţadovanou hodnotou. První opravdové předchůdce platebních karet vydala společnost American Express v roce 1892. Karty byly papírové a při prokázání získal zákazník bezplatné eventuelně zlevněné sluţby. První platební karta dostupná pro širší veřejnost byla vydána roku 1914 společností Western Union Telegraph Company a zákazník měl moţnost s ní telefonovat a zasílat telegramy. Vyúčtování mu přišlo vţdy na konci měsíce. Karta měla zákazníka přimět k častějšímu vyuţívání sluţeb dané společnosti, odtud název věrnostní platební karty. Rostoucí konkurence v roce 1910 přiměla obchodní řetězec Sears Roebuck nabídnout svým zákazníkům prodej na splátky - tzv. systém „Charge-it“ (Připište mi to na účet.). Tento systém se postupně rozrůstal a roku 1924 jej nabídla první síť čerpacích stanic - General Petroleum Corporation of California. Tzv. Courtesy Card slouţila pro placení pohonných hmot, náhradních dílů a sluţeb a obměňovala se po 3 měsících. Systém jinak nazývaný „Buy now, pay later“ se dále rozšiřoval a pouţívala ho více neţ polovina čerpacích stanic v Americe. Roku 1928 zavedly některé firmy plechové karty charge plates podobné identifikačním štítkům americké armády, bylo na nich vyraţeno jméno klienta a číslo karty, které se při placení otiskly pomocí mechanického pákového snímače - imprinteru a kopírovacího papíru na prodejní doklad. Brzy zavedlo Charge Card několik skupin obchodníků, kteří si své karty navzájem uznávali. Karty lákaly zákazníky ke stále většímu utrácení a nákupům na splátky, které zastavila aţ Velká hospodářská krize roku 1929. Charge Cards se znovu objevily na konci 30. let.86

86

Wapedia [online].Wiki Historie platebních karet [cit. 3. prosince 2009]. Dostupné na WWW:< http://wapedia.mobi/cs/Historie_platebn%C3%ADch_karet>

39

První celostátní Charge Card, která slouţila k placení letenek pro sluţební cesty, byla Air Credit Card. Roku 1936 přišlo 6 amerických leteckých společností s projektem UATP (Universal Air Travel Plan) - zavedení úvěrové karty pro obchodní cestující. Nadějný rozvoj platebních karet přerušila Druhá světová válka a rozhodnutí americké vlády omezit čerpání spotřebních úvěrů (tzv. Regulation W, kterým byly, mimo jiné, zakázány nákupy na krátkodobé úvěry). Po válce byly opět zavedeny úvěrové karty čerpacích stanic a některé ţelezniční společnosti znovu nabídly cestujícím své úvěrové karty. Jízdu si bylo moţno objednat i telefonicky. Roku 1948 se karty UATP staly jako první na světě mezinárodně platné. V roce 1950 byla vyrobena první univerzální platební karta. S touto myšlenkou přišel Frank McNamara poté, co se mu v restauraci stala nepříjemnost kvůli zapomenuté peněţence. Na základě toho zaloţil klub Diners Club. Klub vydával svým členům úvěrové karty pro placení v restauracích, které s klubem uzavřely smlouvu. Klub ručil za závazky svých členů, splácel předloţené účty a měsíčně zasílal svým členům výpis transakcí, které měl člen do 14 dnů uhradit. Spolu s kartou byl zaveden poplatek Merchant Discount Charge, který platil obchodník klubu a sdílel tak s ním určité náklady, na druhou stranu klub obchodníkovi zaručoval bezpečnost.87 Obrázek č. 14 Vzor jedné z historicky prvních univerzálních platebních karet

Zdroj: www.creditcards.com88

87

Wapedia [online].Wiki Historie platebních karet [cit. 3. prosince 2009]. Dostupné na WWW:< http://wapedia.mobi/cs/Historie_platebn%C3%ADch_karet> 88 CreditCards.com[online].The history of credit cards[cit. 3. prosince 2009].Dostupné na WWW:

40

Do konce roku 1951 měl Diners Club 35 000 členů a jeho karty přijímalo 285 restaurací. Seznam restaurací byl sepsán do malé broţurky, aktualizoval se pomocí inzerce v novinách, aţ později Diners Club začal vydávat svůj vlastní časopis. V 60. letech se Diners Club stal ikonou a platební karty velmi oblíbené i u herců Hollywoodu. Na druhou stranu byly stále bojkotovány čerpacími stanicemi, které přijímaly pouze své karty a leteckými společnostmi, které karty neakceptovaly vůbec. Jedinou společností, která karty Diners Club přijímala, byla Western Airlines. Rok 1958 přinesl 3 zajímavé projekty – Carte Blanche, American Express a Bank Americard. První karta American Express byla vydána na podzim roku 1958, byla z papíru a měla fialovou barvu. O rok později se začaly z bezpečnostních důvodů vydávat karty z plastu. Karty měla značný úspěch, přesto byl první čtyři roky projekt ztrátový, hlavně pro nedisciplinovanost klientů, kteří nespláceli úvěry. Zisku dosáhla firma aţ roku 1962 díky politice George Waterse, který vynakládal tlak na neplatící klienty, zavedl nové provozní postupy a zvýšil roční poplatky. Carte Blanche je francouzský výraz pro dokument, kterým jedna osoba dává právo druhé doplnit text nebo částku na podepsaný papír - tím chtěla dát společnost důraz na důvěru. Karta byla určena pro špičkovou klientelu. Na trh byla uvedena společností Hilton Hotel Corporation. Poplatky byly niţší neţ u konkurence a kvůli neuváţlivému výběru klientů a neefektivnímu zúčtovacímu systému společnost vykazovala dlouhodobé ztráty. Proto byla prodána dceřiné společnosti First National City Bank of NY (dnes Citibank). V 60. letech se Diners Club snaţil rozšířit svůj trh spoluprací s bankami. Československo se stalo první zemí Sovětského bloku, kde byly akceptovány platební karty.89 Prvenství drţí i u nás karta Diners Club, kterou 24. 10. 1968 někdo zaplatil za sluţby v praţské pobočce Čedoku. Jediné karty, které se zde před pádem komunismu vyskytovaly, byly ty v rukou cizinců a jediná společnost, která přišla do styku s cizinci, byla právě cestovní kancelář Čedok – spadaly pod ní všechny subjekty působící v oblasti cestovního ruchu. Není proto divu, ţe akceptací platebních karet byl pověřen právě Čedok.90

89

Wapedia [online].Wiki Historie platebních karet [cit. 3. prosince 2009]. Dostupné na WWW:< http://wapedia.mobi/cs/Historie_platebn%C3%ADch_karet> 90 Peníze.cz[online].Čedok, Tuzex a český karetní boom[cit. 3. prosince 2009].Dostupné na WWW:

41

2. Právní aspekty padělání a pozměňování platebních prostředků V následující kapitole se budu zabývat právními aspekty padělání a pozměňování platebních prostředků. Nejprve chci pro pochopení definovat jednotlivé pojmy z názvu své práce, v další části budu rozebírat platnou právní úpravu padělání a pozměňování platebních prostředků. Z důvodu nedostatku prostoru však nebudu citovat celá ustanovení jednotlivých norem týkajících se padělání, pouze jejich podstatné části, a to zejména pro pochopení některých pojmů. Povaţuji totiţ za nezbytné osvětlit, za jakých okolností můţe dojít k postihu za přestupek, správní delikt či k trestněprávnímu postihu. Ač si to mnozí neuvědomují, například jen pouhé okopírování bankovky, platební karty či jiného platebního prostředku na domácí kopírce, aniţ by došlo k jeho dalšímu uţití, můţe být jiţ povaţováno za porušení zákona. Proto jsem se snaţil za pouţití právních předpisů, komentářů k nim a dostupné judikatury o rozbor celého problému.

2.1. Jednotlivé pojmy Na úvod této kapitoly povaţuji za nezbytné blíţe definovat jednotlivé pojmy z názvu této práce, tedy co rozumíme pod pojmy „padělání“ a „pozměňování“ a jaký je mezi těmito pojmy rozdíl. Dále pak co se rozumí pod pojmem „platební prostředek“, přičemţ jsem zapracoval i příslušné právní předpisy, jakoţ i dostupnou judikaturu, o níţ je nezbytné se zmínit, neboť i tato dotváří právní rámec finančního práva.

2.1.1 Padělání a pozměňování Vzhledem k tomu, ţe náš právní řád nerozlišuje důsledky, jeţ vyplývají z činnosti pachatele směřující k padělání platebních prostředků či jejich „pouhé“ pozměňování, chtěl bych nejdříve krátce osvětlit rozdíly mezi těmito pojmy. Zatímco paděláním se obecně rozumí neoprávněné vyhotovení zcela nové napodobeniny platebního prostředku, pozměněním se rozumí neoprávněná změna údajů na jiţ existujícím platebním prostředku, nejčastěji s úmyslem změnit jeho hodnotu.91 V tomto případě se často jedná o změnu údajů na bankovce 91

Z logiky věci vyplývá, ţe půjde o snahu ke zvýšení hodnoty platebního prostředku. Ve skutečnosti za pozměnění lze povaţovat jakýkoliv zásah - neoprávněný zápis, záznam, či změnu. Tedy, byť i jen teoreticky, lze z právního pohledu za pozměňování povaţovat zásah do platebního prostředku, znamenající i sníţení jeho hodnoty.

42

tak, aby došlo ke zvýšení její nominální hodnoty. Tento způsob pozměnění se uţívá nejčastěji u bankovek amerického dolaru v zemích s neanglicky hovořícím obyvatelstvem. Všechny nominály amerického dolaru mají totiţ shodné zabarvení a stejné rozměry. Padělatel pak změní hodnotu bankovky změnou čísla na ní uvedeného a v případě, ţe příjemce nepřichází běţně do styku s touto měnou, můţe takovou bankovku povaţovat za pravou. I kdyţ se pozměnění platebního prostředku týká ve většině případů jen bankovek, neznamená to, ţe by tímto způsobem nemohlo být zasaţeno také do jiných platebních prostředků, například šeků. Pozměnění šeku můţe být dosaţeno změnou textu na něm uvedeným nebo obsahu či obrazu šeku. Pozměněním šeku a to i cestovního můţe, ve smyslu dostupné judikatury, dojít také jeho doplnění napodobeným podpisem. Podle názoru Vrchního soudu v Praze: „Cestovní šeky, stejně jako šeky upravené v zákoně č. 191/1950 Sb., slouţí v platebním styku podobným způsobem jako peníze. Za pozměnění cestovního šeku… je nutno povaţovat... i doplnění šeku podpisem před proplácející osobou, např. pokladníkem, podle podpisového vzoru vepsaného do šeku pravým majitelem, bez kterého by šek nebyl proplacen.“92

2.1.2 Platební prostředky Tento pojem není v našem právu komplexně definován. Jednotlivé právní předpisy si pojem „platební prostředky“ definují pro účely norem v těchto předpisech obsaţených. Obecně lze platebními prostředky označit vše, čím lze platit za zboţí, sluţby, vykonanou práci či za úvěr. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, některé platební prostředky nepřímo zmiňuje. Uvádí se v něm, ţe banka kromě přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů můţe vykonávat i další činnosti [má-li je povoleny v jí udělené licenci], jako je mimo jiné: „vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků.“93 Úřední sdělení České národní banky č. 31/1994 o vydání Všeobecných obchodních podmínek, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech v čl. 6 uvádí: „Klient provádí bezhotovostní platby převodem peněţních prostředků z účtu na účet prostřednictvím těchto platebních prostředků: a) jednorázového nebo trvalého příkazu k zúčtování…, b) šeku k zúčtování, c) bankovní platební karty.“94

92

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10.10.1995 pod sp. zn. 3 To 108/95. Zdroj: ASPI ID: JUD7782CZ § 1 odst. 3 písm. d) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách 94 čl. 6 Úředního sdělení ČNB č. 31/1994 o vydání Všeobecných obchodních podmínek, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech. 93

43

I kdyţ Doporučení Komise 97/489/ES95 o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky není právně závazným aktem, přesto se promítlo do, v současnosti jiţ neplatného, zákona č. 124/2002 Sb.96 Tento dokument definuje elektronické platební prostředky jako prostředky vzdáleného přístupu k peněţní hodnotě, při jejichţ uţívání se zpravidla vyţaduje identifikace drţitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem, anebo elektronický peněţní prostředek, který uchovává peněţní hodnotu v elektronické podobě. Od 1. 11. 2009 nahradil zákon č. 124/2002 Sb., nový předpis - zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který definuje platební prostředek mnohem obecněji - jako „zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi poskytovatelem a uţivatelem, které jsou vztaţeny k osobě uţivatele a kterými uţivatel dává platební příkaz.“97 Tato obecnější definice byla vybrána vzhledem k progresivnímu vývoji na poli elektronických plateb. Doporučení Výboru ministrů členským státům o ochraně osobních údajů pouţívaných při platebních a jiných souvisejících operacích č. R (90) 19 definuje výraz „platební prostředky“ jako „veškeré platební nástroje a jiná média pro platební příkazy, zejména šeky, ţirové příkazy a platební karty, jakoţto i veškeré další druhy debetních příkazů a kreditních příkazů, ať spuštěných elektronickým signálem či nikoli.“98 V této oblasti bylo přijato mnoho aktů Společenství, zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech, Doporučení Komise 87/598/EHS ze dne 8. prosince 1987 o evropském kodexu chování v oblasti elektronického platebního styku, Doporučení Komise 88/590/EHS ze dne 17. listopadu 1988 o platebních systémech a zejména vztahu mezi drţiteli a vydavateli platebních karet a jiţ zmiňované Doporučení Komise 97/489/ES ze dne 30. července 1997 o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky a jiné. Vzhledem k tomu, ţe se tato opatření ukázala jako nedostačující, neboť souběţná existence vnitrostátních předpisů a neúplného rámce Společenství vedla k nejasnostem a nedostatku právní jistoty, podala Komise na základě doporučení Evropské centrální banky podnět k vytvoření nového předpisu, který by tuto oblast „zastřešil“ jako celek. Byla vydána 95

Doporučení Komise 97/489/ES, o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky, a zejména o vztahu mezi vydavatelem a drţitelem 96 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. 97 § 2 odst.1 písm. d) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. 98 Úřad na ochranu osobních údajů[online]. Doporučení č. R (90) 19 Výboru ministrů členským státům o ochraně osobních údajů pouţívaných při platebních a jiných souvisejících operacích[cit. 29. září 2009]. Dostupné na WWW:

44

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu, kterou se řada předchozích právních aktů mění či ruší a která vedla ke změně i našich vnitrostátních právních předpisů. Na základě platných právních norem a komentářů k nim, rozhodnutí a stanovisek soudů a další literatury, jsem si pro potřeby této práce dovolil definovat pojem „platební prostředek“ jako: „Hmotný či nehmotný nástroj umoţňující realizovat platební styk.“ Tato definice, ač se můţe zdát velmi krátká, zahrnuje vše potřebné a je schopna obsáhnout celý komplex ekonomických instrumentů. Za hmotný nástroj je moţno povaţovat platební karty, směnky, šeky a jiné fyzické prvky, prostřednictvím nichţ se realizuje platební styk. Nehmotným nástrojem lze označit „softwarové vybavení (např. platební aplikace v počítači nebo mobilním telefonu nebo podobném elektronickém zařízení).“99 Realizací platebního styku je moţno chápat jako „hotovostní a bezhotovostní přesuny peněţních prostředků mezi jednotlivými subjekty hospodářského ţivota – fyzickými i právnickými osobami, a to jak v rámci jednoho státu, tak i v zahraničí.“100 Platební styk je totiţ zaloţen na vztahu mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách, buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněţního ústavu.101 Hotovostním přesunem se rozumí přímý fyzický přesun hotovostních prostředků, tedy bankovek a mincí. Bezhotovostním přesunem můţe být označena například platba elektronickými penězi, coţ je peněţní hodnota, která je uchovávaná elektronicky a je přijímána jako platební prostředek jinými osobami neţ vydavatelem elektronických peněz.102 Jak je z výše uvedených právních předpisů zřejmé, pojem „platební prostředky“ zabírá širokou škálu instrumentů ekonomického ţivota. Za platební prostředek je moţno povaţovat bankovky a mince, platební karty, směnky, šeky, příkaz k úhradě/inkasu,103 elektronické peníze104 a jiné. Hranice k určení, co je a není platební prostředek, je však velmi tenká a někdy i dotvářena soudní judikaturou. Například stravovací poukázky, které umoţňují i nákupy potravin v síti obchodních řetězců, a jimiţ je hrazeno poskytování stravovacích sluţeb ve vybrané síti restaurací a hotelů, by bylo moţno, ve smyslu výše uvedených definic, označit také za platební prostředek. Podle Rozsudku Nejvyššího soudu však tyto, „ …sice svým

99

Obecná ustanovení zvláštní části Důvodové zprávy k zákonu č. 284/2009 Sb., o platebním styku MÁČE, Miroslav. Platební styk klasický a elektronický. Vyd. GRADA Publishing, a.s. Praha, 2006, str. 19 101 MÁČE, Miroslav. Platební styk klasický a elektronický. Vyd. GRADA Publishing, a.s. Praha, 2006, str. 27 102 § 4 odst. 1 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku 103 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 9 Tz 219/2000 104 § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku 100

45

způsobem představují jistou náhraţku hotových peněz, ale z jejich podstaty primárně vyplývá, ţe nejsou prostředkem k uskutečnění platebního styku.“105 V tomto smyslu je otázkou, jak by soud rozhodoval v případě „poukázky opravňující k nákupu zboţí ve stanovené hodnotě nebo poukázky na přímý odběr zboţí ve stanovené hodnotě, které jsou určeny, jako forma vyplácení sociálních dávek, osobám v hmotné nouzi.“106 Vzhledem k sloţitosti tématiky a určitému omezenému rozsahu práce povaţuji za nezbytné vymezení šíře instrumentů, jimiţ se budu zabývat. Proto jsem se rozhodl pro účely této práce v dalších kapitolách rozčlenit platební prostředky, sice ne doslovně, ale ve smyslu jak jsou definovány ustanovením § 233 a § 234 zákona č. 40/2009 Sb., na bankovky a mince, platební karty, šeky a směnky, ostatní.

2.2 Právní úprava Jak jsem jiţ v kapitole zabývající se historií uvedl, padělání peněz bylo ve všech historických obdobích kriminálním deliktem, který zasahoval do ekonomické oblasti ţivota lidské společnosti. Protoţe se padělatelství počátkem 20. století stalo mezinárodním problémem, byla v roce 1929 v Ţenevě uzavřena „Úmluva o potírání penězokazectví“, kterou Česká republika ratifikovala dne 20. 08. 1931 a která byla vydaná ve Sbírce zákonů jako zákon č. 15/1932 Sb.

2.2.1 Mezinárodněprávní aspekty Podle čl. 2 této Úmluvy se slovem peníze „rozumějí peníze papírové, zahrnujíc v to bankovky, i kovové peníze, jeţ jsou v oběhu podle zákona.“ Článek 3 pak uvádí: „Pro obecný trestný čin bude potrestán: 1. kdo podvodně falešné peníze jakkoli zhotovuje nebo kdo porušuje peníze, nechť k tomu pouţije jakéhokoli prostředku; 2. kdo podvodně falešné peníze uvádí do oběhu; 3. kdo cokoli podniká k tomu konci, aby falešné peníze uvedl do oběhu, dovezl do státu, přijal nebo si opatřil, věda, ţe jsou falešné; 4. kdo se o tyto trestné činy pokusí a kdo se jich úmyslně zúčastní; 5. kdo podvodně zhotovuje, přijímá nebo si opatří nástroje neb jiné předměty, které jsou podle své povahy určeny k výrobě falešných peněz neb

105 106

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 9 Tz 219/2000 § 43 odst. 4 zák. č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi

46

k porušení peněz.“ Článek 5 poté stanoví, ţe není rozhodující, zda jde o měnu vlastní či cizí.107 Tato mezinárodní dohoda vedla také k větší spolupráci mezi jednotlivými zeměmi, neboť stanovila, ţe v kaţdém státě má být pátrání po penězokazectví svěřeno zvláštní ústředně, která má být napojena na ostatní ústředny v jiných zemích, za účelem vzájemného informování o skutečnostech týkajících se penězokazectví. V České republice plní úkoly této zvláštní ústředny (ve smyslu čl. 12 a násl. Úmluvy o potírání penězokazectví) Odbor padělání Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Sluţby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, který úzce spolupracuje s obdobnými centrálami v dalších zemích i s Českou národní bankou. Úmluva o potírání penězokazectví je jedním ze základních pramenů mezinárodního práva finančního, zabývající se paděláním a pozměňováním platebních prostředků. I kdyţ tato mezinárodní smlouva byla ve své době velmi pokrokovým dokumentem, který se zaslouţil o změnu právních předpisů v mnoha zemích, vzhledem k modernímu vývoji nestačí jiţ její obsah pokrýt prudký nárůst mnoţství finančních instrumentů, tedy prostředků platebního styku. Stejně tak nedokáţe jiţ pokrýt ani okruh samotných vydávaných peněz – myšleno bankovek, neboť podle čl. 2 této Úmluvy se penězi rozumí „peníze papírové“, přičemţ jiţ řada zemí jako náhraţku za papírové bankovky vydává bankovky z jiných materiálů – plastu. Proto moderní vývoj bankovních sluţeb při současném pokroku v technickém rozvoji nutí země k tomu, aby společná legislativa, týkající se padělatelství, takovému vývoji odpovídala. Poslední dekáda 20. století byla poznamenána rozvojem elektronických médií. Léta sedmdesátá znamenala rozjezd osobní počítačové techniky, léta osmdesátá a devadesátá pak její překotný vývoj, současně i s rozšířením celosvětové internetové sítě. Spolu s počítačovou technikou došlo k boomu i na poli jejich periferních zařízení – tiskáren, skenerů a jiných samostatných zařízení – kopírovacích strojů. Přelom 20. a 21. století byl ve znamení masivního rozšíření osobních počítačových soustav do domácností prakticky po celém světě. Jiţ se nedá říct, s výjimkou některých asijských či afrických zemí, ţe by některá země byla tohoto rozvoje ušetřena. Například Indie, která čelí rozsáhlé chudobě (přibliţně 40% nejchudších lidí ve světě ţije v Indii), dala světu ty nejlepší počítačové odborníky.

107

Úmluva o potírání penězokazectví, Ţeneva 20. 4. 1929, vyhlášena ve Sbírce zákonů č. 15/1932 Sb. Zdroj ASPI

47

Česká republika patří od roku 2004 mezi země Evropské unie a jako součást tohoto společenství se zavázala převzít komunitární právo do svého právního řádu. Součástí Acquis communautaire108 jsou také Rozhodnutí Rady týkající se ochrany platebních prostředků před jejich zneuţíváním, paděláním a pozměňováním. Tato Rozhodnutí, i kdyţ samozřejmě také vychází z Úmluvy o potírání penězokazectví, se snaţí zavést jednotný postup proti tomuto negativnímu jevu, který neohroţuje jen ekonomiku jednotlivých zemí, ale přijetím eura poškozuje ekonomickou stabilitu celé Evropské unie. Patří mezi ně například Rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV ze dne 29. května 2000, o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura a Rámcové rozhodnutí Rady 2001/888/SVV ze dne 6. prosince 2001, kterým se mění rámcové rozhodnutí 2000/383/SVV. Dále pak Rámcové rozhodnutí Rady 2001/413/SVV ze dne 28. května 2001, o potírání podvodů a padělání bezhotovostních platebních prostředků, Nařízení Rady (ES) 1338/2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání a nařízení Rady (ES) 1339/2001, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) 1338/2001 na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu a v neposlední řadě také Nařízení Rady (ES) č. 44/2009 ze dne 18. prosince 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1338/2001. Se zavedením eura vznikla i nutnost vydat předpis, kterým se upravují podmínky pro jeho reprodukci. Tak jako u nás má, na základě zákona č. 6/1993 Sb., právo stanovit Česká národní banka svou vyhláškou podmínky, za nichţ lze reprodukovat naši měnu, stejně tak rozhoduje v případě Evropské unie Evropská centrální banka. Ta vydala k ochraně nové společné měny dva předpisy - Rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2003/4 ze dne 20. 3. 2003 o nominálních hodnotách, specifikacích, reprodukci, výměně a stahování eurobankovek a Obecné zásady Evropské centrální banky ECB/2003/5 ze dne 20. 3. 2003 o prosazování opatření proti nepřípustným reprodukcím eurobankovek a o výměně a stahování eurobankovek.

2.2.2 Správní delikty při reprodukci symbolů peněz a jejich napodobenin V České republice určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněţní oběh a platební styk Česká národní banka, a to na základě zákona č. 6/1993 Sb. Česká národní banka

108

Vţitý termín označující souhrn zákonů a ustanovení, které byly přijaty během jednotlivých etap integrace a vytváření společného trhu. Pouţívá se především ve vztahu k zemím, které jsou přijímány za nové členy EU. Rozumí se jím, ţe nová země přijme a vezme za své stávající i budoucí práva a povinnosti spjaté se systémem a institucionálním rámcem EU včetně práv a povinností plynoucích z multilaterálních i bilaterálních dokumentů, jeţ EU a její členské země podepsaly. Zdroj: ČNB, slovníček pojmů - Evropské pojmy. Dostupné na WWW:

48

má výhradní právo vydávat bankovky a mince, jakoţ i mince pamětní. Dále pak sjednává tisk bankovek, raţbu mincí a dozírá na ochranu a bezpečnost do oběhu nevydaných bankovek a mincí, na úschovu a ničení tiskových desek, razidel, neplatných a vyřazených bankovek a mincí. S tím souvisí i správa zásob bankovek a mincí a organizace dodávky bankovek a mincí od výrobců v souladu s poţadavky peněţního oběhu, stejně tak jako stahování opotřebovaných bankovek a mincí z oběhu a jejich nahrazování novými.109 Co se týče reprodukce platebních prostředků, jakékoliv reprodukce bankovek, mincí, šeků, cenných papírů nebo platebních karet znějících na koruny české nebo na cizí měnu, nebo předměty úpravou je napodobující, mohou být zhotoveny pouze za podmínek stanovených právním předpisem České národní banky (dále jen ČNB).110 Podmínky, za kterých lze reprodukovat symboly peněz nebo vyrábět předměty, které je úpravou napodobují, stanoví ČNB vyhláškou a to na základě § 22 uvedeného zákona. Takovou vyhláškou je v současnosti Vyhláška ČNB č. 553/2006 Sb.,111 která upravuje, jakým způsobem lze reprodukovat platné bankovky a mince. Ve zkratce lze říct, ţe ve smyslu této Vyhlášky nesmí být jednostranná reprodukce bankovky větší neţ 75% a menší neţ 125% rozměrů skutečné bankovky, nebo při zachování rozměrů musí být úhel, který svírá kratší a delší strana, o 20° větší či menší, neţ je úhel pravý, nebo při zachování rozměrů nesmí být vyobrazena plocha větší neţ je 33% plochy skutečné bankovky. Oboustranná reprodukce nesmí být větší neţ 50% a menší neţ 200% rozměrů skutečné bankovky. Reprodukce jednotlivých grafických prvků bankovek je moţné, pokud není prvek vyobrazen na pozadí připomínající bankovku. Reprodukce mincí a jejich napodobeniny lze vyrábět, pokud jsou vyrobeny z materiálu jiného, nezaměnitelného s materiálem, z něhoţ jsou mince vyrobeny. Reprodukovat šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují, lze pouze se souhlasem vydávající osoby. Podle § 46c zákona č. 6/1993 Sb., se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu, a pokud jde o fyzickou osobu tak přestupku, pokud při reprodukci symbolů peněz a jejich napodobenin zhotoví reprodukci bankovky, mince, platebního prostředku nebo

109

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, §§ 2, 12, 14, 15, 17, 18 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, § 20 111 Vyhláška ČNB č. 553/2006 Sb., ze dne 30. listopadu 2006 o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. 110

49

cenného papíru, znějících na koruny české nebo cizí měnu anebo zhotoví, prodá, doveze nebo rozšiřuje za účelem prodeje nebo pro jiné obchodní účely předmět úpravou je napodobující v rozporu s § 20 [odkazující na vyhlášku ČNB, tedy v tomto případě s Vyhláškou ČNB č. 553/2006 Sb.] nebo přímo pouţitelným právním předpisem Evropských společenství. Tímto přímo pouţitelným právním předpisem je v současnosti Nařízení Rady (ES) č. 2182/2004,112 kterým se zakazuje výroba, prodej, dovoz a rozšiřování mincí, medailí, ţetonů popřípadě jiných kovových předmětů, majících charakteristický vzhled mincí, pokud se na nich objevují výrazy „euro“ nebo „eurocent“, nebo symbol eura; nebo pokud se jejich velikost nachází uvnitř referenčního pásma. Nebo pokud se na nich objevuje vzor podobný některému z národních rubových vzorů nebo vzoru na společné lícové straně euromincí nebo je jejich hrana shodná s hranou dvoueurové mince nebo jí podobná. Výjimky stanoví, a to jen za určitých podmínek, toto Nařízení popřípadě Komise. Referenční pásmo je poměrně komplikovaně stanovená „zakázaná“ oblast, určená pomocí poměru průměrů a výšky hran u jednotlivých mincí, se stanovenými odchylkami. Způsob stanovení je uveden v příloze Nařízení. Za správní delikt, v případě fyzické osoby za přestupek, se uloţí pokuta do 500 000 Kč. Pokud by však správní orgán, popřípadě orgány činné v trestním řízení, shledaly v pachatelově jednání znaky trestného činu, nebyl by tento čin posuzován ve správním řízení, ale v řízení trestním, v souladu s ustanovením § 233 a násl. zákona č. 40/2009 Sb. Podle tohoto právního předpisu je ochrana poskytována českým i zahraničním penězům, v souladu s mezinárodní Úmluvou o potírání penězokazectví.

2.2.3 Trestněprávní ustanovení Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník [dále jiţ jen TZ, coţ je i v soudní praxi běţné označení trestního zákona], který nahradil jiţ nevyhovující zákon č. 140/1961 Sb. Cílem nové kodifikace trestního zákoníku České republiky byla zejména změna celkové filozofie ukládání sankcí tak, aby byl trest odnětí svobody chápán jako “ultima ratio”, tedy nejzazší, poslední řešení. V souladu s touto filozofií došlo tedy oproti původnímu trestnímu zákoníku, na jedné straně k navýšení trestní sazby u trestných činů proti ţivotu a zdraví, a na straně druhé ke sníţení trestní sazby u jiných, méně závaţných trestných činů. Tak se tomu stalo i v případě trestných činů proti měně a platebním prostředkům, kdy byla ve většině případů sníţena horní hranice trestní sazby. Přesto však lze trestné činy dle §§ 233,

112

Nařízení Rady (ES) č. 2182/2004 ze dne 6. prosince 2004, o medailích a ţetonech podobných euromincím

50

234 a § 237 povaţovat ve smyslu trestního zákona za zvlášť závaţné zločiny,113 neboť kvalifikované skutky těchto ustanovení dosahují poţadovanou horní hranici trestní sazby - 10 let. Dle § 233 odst. 1 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo sobě nebo jinému opatří nebo přechovává padělané nebo pozměněné peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání.“ Jestliţe právní norma je uvozena slovem „kdo…“, je tím myšlena kterákoliv právně způsobilá osoba bez rozdílu původu – tedy i cizí státní příslušník. Opatřením se rozumí jakýkoli způsob nabytí padělaných nebo pozměněných peněz, ať jiţ koupí, výměnou za jinou věc, darem, krádeţí, podvodem apod. Přechováváním je například uchování nebo ukrytí či převoz z místa na místo. O významu slov padělané peníze jsem se uţ krátce zmínil na začátku kapitoly. Nyní bych chtěl tento pojem rozvést více. Padělanými penězi jsou jakékoli napodobeniny peněz platných u nás či v zahraničí, které vzhledem ke své kvalitě mohou být při udávání, třebas jen za určitých okolností (např. při placení za sníţené viditelnosti v nočním podniku a v podobných situacích), zaměněny s pravými penězi a dostat se tak do oběhu. Okolnost, ţe padělané peníze mají v tomto smyslu vyšší či niţší způsobilost, lze vyjádřit jako skutečnost spoluurčující stupeň škodlivosti činu pro společnost. Je-li tedy padělek v odborném vyjádření příslušného orgánu hodnocen např. stupněm 5, tedy "neumělý", ale soud na podkladě tohoto důkazu shledá, ţe jde o padělek způsobilý plnit funkci oběţiva nebo platidla, je naplněn jeden ze znaků trestného činu padělání a pozměňování peněz.114 Za padělané peníze můţe být povaţována byť i jen jednostranná barevná reprodukce bankovky v nominální hodnotě 1.000,Kč, za předpokladu, ţe se pachatelovi podařilo tento padělek udat v nepříznivých světelných podmínkách herny její obsluze jako pravou bankovku. Coţ je důkazem, ţe se jednalo o padělek způsobilý dostat se do oběhu, byť jen za určitých nepříznivých okolností.115 Na rozdíl od předchozího trestního zákoníku (140/1961 Sb.), platného do 31. 12. 2009, byly do tohoto ustanovení doplněny také „prvky peněz slouţící k ochraně proti jejich padělání“, které vyţadují obdobnou ochranu jako samotné peníze.

113

Ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 To 42/90 ze dne 10.08.1990. Zdroj ASPI ID: JUD3594CZ 115 Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 491/2003 ze dne 21.05.2003. Zdroj ASPI IS: JUD28006CZ 114

51

Dle § 233 odst. 2 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty.“ Zmíněné ustanovení zahrnuje dva samostatné trestné činy, a to: a) padělání nebo pozměnění peněz v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo b) udání padělaných nebo pozměněných peněz jako pravých nebo platných anebo jako peněz vyšší hodnoty. Paděláním je úplné vyhotovení peněz bez oprávnění a s cílem, aby vypadaly jako pravé, přičemţ nezáleţí na tom, jakým technologickým postupem byly padělány. Padělané či pozměněné peníze však musí vţdy budit zdání pravých (platných) peněz. V tomto ohledu je nutno konstatovat, ţe vyhotovené napodobeniny sice nemusí obsahovat všechny znaky pravých bankovek jako ochranné prvky či obrazové provedení, avšak musí být zaměnitelné za pravé bankovky.116 Více je zmíněno v předchozí části v odstavci 1. Pozměněním je provedení změny na pravých penězích, které byly vzaty z oběhu tak, aby se podobaly penězům, které jsou v oběhu, nebo úprava peněz niţší hodnoty tak, aby nabyly podoby peněz vyšší hodnoty. Můţe jít např. o sestavování bankovky z části jiných pravých peněz. Součástí naší peněţní soustavy jsou i pamětní mince. Pokud jsou v oběhu i tyto je nutno při padělání nebo pozměnění povaţovat za padělané nebo pozměněné peníze.117 Udáním padělaných peněz se rozumí veškeré posouvání padělků do oběhu (např. placením nebo výměnou za drobné), tedy veškeré soukromoprávně relevantní jednání, jímţ se padělky dostávají z drţení jedné osoby do drţení osoby jiné.118 Pro naplnění znaku „udá padělané nebo pozměněné peníze jako pravé" stačí jakékoliv např. i odevzdání padělané nebo pozměněné bankovky cizí měny jako zástavy při půjčce; není rozhodné, jakým způsobem naloţili s padělanými nebo pozměněnými penězi jejich noví drţitelé.119 Odmítnout je třeba argumentaci, ţe věc, která je předávána do zástavy, zůstává vlastnictvím toho, kdo je do zástavy dává, protoţe znak „udá“ nelze ztotoţňovat s případnou změnou vlastnického práva a navíc ani nelze hovořit o vlastnickém právu k věci, jejíţ drţení je nepřípustné, jako je tomu v případě padělaných bankovek.120 V případě, ţe se pachatel pokusí padělané peníze udat, například 116

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 491/2003 ze dne 21.05.2003. Zdroj ASPI IS: JUD28006CZ Důvodová zpráva k § 140 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. 118 Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 491/2003 ze dne 21.05.2003. Zdroj ASPI IS: JUD28006CZ 119 Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 To 22/77 ze dne 14.07.1977, Zdroj ASPI ID: JUD2104CZ 120 Usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 To 26/2006 ze dne 12. 05. 2006, Zdroj ASPI ID: JUD150033CZ 117

52

v pobočce peněţního ústavu a je zjištěno, ţe se jedná o padělané peníze, převzetím takovýchto peněz pracovnicí peněţního ústavu za účelem jejich odborného posouzení zkušebnou platidel České národní banky nedochází k uvedení padělaných či pozměněných peněz do oběhu, v důsledku čehoţ jednání pachatele nemůţe být posouzeno jako dokonaný trestný čin padělání a pozměňování peněz, ale jen jako pokus trestného činu.121 Nezáleţí na mnoţství peněz, respektive na hodnotě, která se dostala do oběhu, neboť formální stránka trestného činu je naplněna udáním padělaných či pozměněných peněz. Můţe jít i o padělané pětikorunové mince prohrané při karetní hře, byť jen v celkové hodnotě několika desetikorun. Trestného činu se dopustí i osoba, která ví o tom, ţe jsou mince padělané, neboť neoznámení takového zjištění je trestné.122 Zde je třeba zdůraznit, ţe nepřekaţení trestného činu dle § 233, stejně jako dle § 234 a § 237 TZ, je dle ustanovení § 367 TZ trestné, jakoţ je trestné i neoznámení těchto trestných činů a to dle ustanovení § 368 téhoţ zákona. Dle § 234 odst. 1 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného držitele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného, zejména nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla, elektronické peníze, příkaz k zúčtování, cestovní šek nebo záruční šekovou kartu.“ Ač se nejedná o ustanovení, kterým by se zabývalo téma této práce, uvádím ho z toho důvodu, ţe v něm jsou demonstrativně uvedeny jednotlivé (avšak ne všechny) platební prostředky. Jen krátce zmíním, ţe uvedené ustanovení nepředpokládá trestní postih osoby, která si v dohodě s drţitelem např. platební karty takový platební prostředek opatří či jej po určitou dobu přechovává za účelem výběru hotovosti z bankomatu apod., proto pojem „bez souhlasu oprávněného drţitele.“123 Dle § 234 odst. 2 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává padělaný nebo pozměněný platební prostředek.“ Pojem „zpřístupnit” není totoţný s pojmem opatřit. Zatímco „opatření” je spojováno s hmatatelnými předměty, pojem „zpřístupnění” vyjadřuje i elektronickou podobu (např. na internetu), a to popřípadě i ve formě poskytnutí potřebných prostředků (např. návodu) v elektronické podobě na internetových stránkách atd. „Přijetí” platebního prostředku zahrnuje úmyslné převzetí takového platebního prostředku osobou, která s ním nakládá 121

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci,sp.zn. 1 To 187/97 ze dne 30. 10. 1997. Zdroj ASPI ID: JUD12275CZ Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 To 34/76 ze dne 12. 10. 1976, Zdroj ASPI ID: JUD2074CZ 123 Důvodová zpráva vlády k ustanovení § 234 navrhované předlohy nového trestního zákona 122

53

při placení nebo zúčtování, jako např. jednání prodavače, který úmyslně přijme nepřenosnou platební kartu jiného zpravidla v dohodě s osobou, která ji předkládá při placení zboţí nebo sluţby.124 Dle § 234 odst. 3 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, nebo kdo padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný.“ Za padělání platebního prostředku je třeba, mimo kompletního vyhotovení platebního prostředku, povaţovat i jakýkoli jiný způsob padělání včetně všech napodobenin platebních prostředků, např. bílá platební karta s magnetickým prouţkem.125 Část niţších státních zastupitelství totiţ v minulosti povaţovala za padělek bankovní platební karty pouze takový předmět, který byl neoprávněně zhotoven s cílem, aby vykazoval charakteristiky vzhledu i obsahu pravé bankovní platební karty, tedy aby obsahoval takové náleţitosti jako: „označení vydavatele platební karty, jméno drţitele, číslo a platnost platební karty, záznam dat, barevné provedení atd." V tom okamţiku bylo jednání pachatele povaţováno za padělání nebo pozměňování peněz s trestní sazbou minimálně dvě aţ osm let odnětí svobody. Pokud však pachatel pouţil kartu bez jakékoli grafické úpravy, tedy jen bílou plastovou náhraţku tvarově připomínající platební kartu s naskimmovaným126 magnetickým prouţkem, bylo toto jednání povaţováno jen jako trestný čin neoprávněné drţení platební karty s maximální trestní sazbou dvě léta odnětí svobody.127 Za platební prostředek ve smyslu tohoto ustanovení je povaţován také příkaz k úhradě (inkasu). Jestliţe příkaz k úhradě jako bezhotovostní platební prostředek je padělán nebo pozměněn takovým způsobem, ţe obsahuje zdánlivě správné a reálné údaje, které jsou potřebné a způsobilé k uskutečnění platebního styku, pak je opodstatněno poskytnutí trestněprávní ochrany ve smyslu § 140 aţ § 142 TZ (§ 143 TZ) [v současnosti § 234 TZ]. V jednání pachatele, který takto příkaz k úhradě padělá nebo pozmění v úmyslu jej předloţit bance jako pravý, nebo padělaný či pozměněný příkaz k úhradě jí předloţí k provedení

124

Důvodová zpráva vlády k ustanovení § 234 navrhované předlohy nového trestního zákona Důvodová zpráva vlády k ustanovení § 234 navrhované předlohy nového trestního zákona 126 Termínem „skimming“ je označován způsob kopírování platebních karet pomocí speciálního snímacího zařízení, které pachatelé umísťují přímo na bankomaty peněţních ústavů. Toto zařízení umoţní přečíst údaje uvedené platební kartě (včetně magnetického prouţku) a následně překopírovat na novou kartu nebo pouţít při platbě bez přítomnosti karty (např. v internetovém obchodě). 127 Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2007 k sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k moţnosti postihu jednání osoby spočívajícího v padělání či pozměňování platební karty jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, § 143 trestního zákona 125

54

převodu peněz, lze spatřovat trestný čin.128 Také šek popřípadě cestovní šek je pod ochranou tohoto ustanovení. Trestného činu padělání a pozměňování platebního prostředku se dopustí ten, kdo doplní jen některé náleţitosti, které chybějí k tomu, aby šlo o platný šek. Můţe tedy jít jen o neoprávněně doplnění peněţní sumy, která má být zaplacena, nebo datum a místo vystavení šeku, tedy doplnění uvedených náleţitostí do stavu, ţe navenek má podobu platného šeku.129 Dle § 235 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“ Toto na první pohled poměrně jednoduché ustanovení bylo převzato do zákona č. 40/2009 Sb. z původního trestního zákona (§ 141 zák. č. 140/1961 Sb.), přičemţ bylo od poloviny 70. let ustáleně judikováno jako určité zmírňovací ustanovení k § 140 odst. 2 alinea 2 zákona č. 140/1961 Sb.[v současnosti jde o ustanovení § 233 odst. 2 alinea 2], které má rozlišit mezi vlastními padělateli, distributory a mezi osobou, která obdrţela při placení peníze, které pokládala za pravé, posléze zjistila falešnost peněz, ale přesto se je pokusila dál udat (nejčastěji z obavy před ekonomickou ztrátou). K tomuto výkladu se přiklonil i Ústavní soud, který sice při rozhodování v jiné věci, avšak za pouţití uvedených ustanovení, došel k závěru, ţe: „nabude-li tedy nevědomě dovoleným prodejem padělané či pozměněné peníze ten, kdo je pak udá jako pravé, nemůţe se dopustit trestného činu padělání a pozměňování peněz dle § 140 odst. 2 alinea 2 trestního zákona.“130 Tento závěr lze tedy převést do současného trestního zákona tak, ţe ustanovení § 235 TZ se vztahuje na ty osoby, které získaly padělané peníze v dobré víře, ţe jde o pravé peníze a poté co zjistí, ţe jsou padělané, se je pokusí udat jako pravé. Zatímco ustanovení § 233 odst. 2 alinea 2 TZ se vztahuje k osobě, která získala padělané peníze, s tím ţe byla seznámena, ţe jsou padělané, a poté se je pokusí udat jako pravé. Rozdílem je pak jiná trestní sazba za tento trestný čin. Dle § 236 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho 128

Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 9 Tz 219/2000 ze dne 01.11.2000. Zdroj ASPI ID: JUD22411CZ Usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 154/2005 ze dne 08.02.2005. Zdroj ASPI ID: JUD28875CZ 130 Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 38/06 ze dne 19. 6. 2006 129

55

součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění peněz nebo prvků sloužících k ochraně peněz proti padělání anebo vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění platebních prostředků.“ Takovým nástrojem je jakýkoliv předmět určený k padělání nebo pozměňování platebních prostředků a jejich ochranných prvků. Můţe jít o jakékoliv technické zařízení, stroj, přístroj, nářadí, přípravek jako například vlastními prostředky vyrobená matrice pro tisknutí bankovek, raznice pro raţení mincí nebo forma pro jejich odlévání. Vzhledem k modernímu vývoji můţe jít i o barevnou kopírku, počítačový program určený k výrobě peněz nebo program k obejití softwarových ochran, které ve svých grafických aplikacích uplatňují velké softwarové společnosti, aby tak zamezily padělání peněz. Zde se jedná např. o systém CDS (Counterfeit Deterrence System), tedy technologie, které znemoţňují osobním počítačům a zařízením na digitální zpracování obrazu zachycovat či reprodukovat vyobrazení chráněných bankovek. Tento systém dobrovolně zavedli přední výrobci hardwaru a softwaru. Dalším příkladem je vytvoření škodlivého programu (trojský kůň, červ), který má za úkol monitorovat na cizím počítači přístupová hesla do internetového bankovnictví a zasílat je prostřednictvím internetové sítě pachatelům. Také můţe jít o přídavná zařízení určená ke skimmování, která padělatelé připevňují na bankomaty peněţních ústavů, ke krádeţi informací zkopírováním údajů z magnetického prouţku platební karty během transakce u bankomatu. Toto ustanovení je schopné obsáhnout celý rozsah pouţívaných nelegálních prostředků určených k získání finančního prospěchu z padělání či pozměňování platebních prostředků. Dle § 237 TZ se trestného činu dopustí ten, „kdo neoprávněně, s použitím zařízení nebo materiálů k výrobě peněz určených a držených v souladu se zákonem, vyrobí peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání, nebo kdo neoprávněně vyrobené peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání sobě nebo jinému opatří, uvede do oběhu nebo přechovává.“ V tomto případě jde o zcela nové ustanovení v našem právním řádu, které je zavedeno na základě Rámcového rozhodnutí Rady 2000/383/SVV, o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura ve znění Rámcového rozhodnutí Rady 2001/888/SVV, v souvislosti se zavedením univerzální měny – eura. Orgány Evropské unie povaţovaly za nezbytné zajistit odpovídající trestněprávní postih i takových forem 56

jednání, která narušují měnovou stabilitu výrobou peněz, s pouţitím zařízení nebo materiálů k výrobě peněz určených a drţených v souladu se zákonem. „Na rozdíl od skutkové podstaty podle § 233 jde z technického hlediska o výrobu peněz “pravých”, tj. peněz vyrobených osobami jinak k výrobě peněz oprávněných na zařízeních, která jsou k výrobě bankovek určena a z materiálů, které se k výrobě pravých peněz pouţívají. Porušeno je pouze právo příslušných institucí výrobu peněz zadávat a vyrobené peníze uvádět do oběhu. Toto ustanovení se týká i peněz dosud nevydaných, ale pro peněţní oběh v budoucnu určených (např. nové vzory bankovek dosud neuvedené do oběhu, nové měny, jeţ začnou brzy platit apod.). Taková trestní ochrana je poţadavkem předpisu Evropské unie.“131 „Důvody k takovému legislativnímu poţadavku mohou být dvojí a pro výklad jednoho z nich lze pravděpodobně sáhnout do historie. Můţe jít o případy výroby portugalských bankovek v hodnotě 500 escudos anglickou tiskárnou Waterlow na základě falešné objednávky ve 20. letech minulého století [viz kapitola 1.4.1, případ Portugalce Alves dos Reis], nebo raţba vzácných ročníků platných mincí jednou z pěti německých mincoven v 70. letech. V principu jde o to, ţe legální výrobce peněz zhotovil bankovky nebo mince bez objednávky příslušné emisní instituce. Takové peníze nejsou padělky v technickém smyslu. Jsou vyrobeny z pravých podkladových i výrobních materiálů na stejných zařízeních a stejnou technologií jako pravé peníze a ani při jejich velmi podrobné analýze nelze nalézt rozdíly. Ve smyslu právním však je nutno povaţovat jednání jejich výrobce za padělání peněz, protoţe výroba nebyla objednána a (případné) uvedení do oběhu nebylo provedeno organizací či institucí, která je k tomu ze zákona oprávněna. I kdyţ do výroby eurobankovek i euromincí jsou zapojeny soukromé firmy, které se těší značné důvěře, chtějí evropské orgány zřejmě předejít moţným rizikům vyplývajícím z historických zkušeností.“132 Ustanovení § 238 TZ je společným ustanovením, kterým se ochrana podle §§ 233 aţ 237 poskytuje „též penězům a platebním prostředkům jiným než tuzemským a tuzemským a zahraničním cenným papírům.“ Toto ustanovení je moţno víceméně označit jako nadbytečné nebo jen doplňující, neboť ochrana zahraničních platebních prostředků je ošetřena přímo pouţitelnými právními předpisy

131 132

Důvodová zpráva vlády k ustanovení § 237 navrhované předlohy nového trestního zákona SURGA, Leopold. Některé aspekty ochrany bankovek a mincí společné evropské měny proti padělání. Kriminalistika 4/2001. Dostupné na WWW:

57

Evropské unie a dalšími mezinárodními úmluvami, které ve smyslu čl. 10 Ústavy mají v našem právním řádu sílu zákona. Dle § 239 TZ, se trestného činu dopustí ten, kdo „1) neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu, nebo 2) bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze, nebo poškozuje tuzemské peníze.“ ad 1) Náhraţkami jsou takové platební prostředky, které mají ať uţ trvale nebo dočasně plnit funkci peněz - být oběţivem, prostředkem placení. Náhraţkou nejsou známky do automatu, hrací ţetony, poukazy na odběr zboţí apod. Zde měl zákonodárce pravděpodobně v úmyslu ošetřit situaci, kdy někdo vyrobí a rozšiřuje neexistující peníze s tím, ţe jde o peníze platné. Nejde tedy o padělání, ale o formu jednání, které uvádí jiného v omyl. Ad 2 alinea 1) Dle § 22 písm. b) zákona č. 6/1993 Sb., stanoví ČNB vyhláškou postup fyzických a právnických osob při příjmu zákonných peněz a nakládání s nimi. Touto vyhláškou je v současnosti Vyhláška ČNB č. 37/1994 Sb., která stanoví podmínky, za nichţ jsou fyzické a právnické osoby povinny přijímat zákonné peníze. Ad 2 alinea 2) Poškozováním se rozumí úmyslné ničení, znečišťování, trhání, pálení nebo stříhání peněz apod. Tolik tedy alespoň krátké pojednání o jednotlivých ustanoveních předpisů týkajících se padělání a pozměňování platebních prostředků. Mám za to, ţe tímto svým příspěvkem jsem částečně osvětlil i to, jakým jednoduchým způsobem lze k porušení zákona na poli platebních prostředků dojít. K porušení právních předpisů postačí např. pouhé vyzkoušení, jakým způsobem dokáţe domácí tiskárna vytisknout bankovku. Pokud dojde k reprodukci bankovky o stejných rozměrech jaké má pravá bankovka, či o rozměrech, které zasahují do rozměrů „zakázaných“ Vyhláškou ČNB č. 553/2006 Sb., jiţ tímto jednáním je porušen zákon č. 6/1993 Sb., a dle § 46c téhoţ zákona za to můţe následovat správní řízení a pokuta aţ do výše 500 000 Kč. Pokud se někdo touto reprodukcí pokusí, byť jen z legrace zaplatit, následky jsou potom mnohem tvrdší - trestněprávní postih a v neposlední řadě záznam do evidence rejstříku trestů, který můţe mít pro pachatele trvalé následky (například při výběru zaměstnání apod.).

58

3. Ochranné prvky platebních prostředků a způsoby jejich padělání V minulých kapitolách jsem se zaměřil na historii peněz a jejich padělání, právní aspekty padělání a pozměňování a nyní bych se chtěl zaměřit na jednotlivé platební prostředky, jejich vzhled a ochranné prvky. Jedním z hlavních cílů, který jsem si pro tuto kapitolu vytýčil, je popsat ochranné prvky jednotlivých platebních prostředků, způsoby jejich padělání či nahrazování a také způsoby, jakými lze rozeznat padělek. Zaměřím se zejména na nejčastěji padělané platební prostředky, tedy papírové peníze, mince a v menší míře na ostatní platební instrumenty, s nimiţ je moţno se u nás setkat.

3.1 Bankovky a ochranné prvky na nich Před samotnou výrobou bankovek je vyhlášena veřejná soutěţ, v níţ centrální banka osloví grafiky a výtvarníky. Na základě poţadavků veřejné soutěţe je poté vybrán vítězný návrh. Současné české bankovky jsou po grafické stránce dílem světoznámého grafika Oldřicha Kulhánka a převáţná většina z nich rytce Václava Fajta, který je autorem i většiny současných slovenských bankovek. Zatímco grafik vytvoří návrh, rytec musí tuto předlohu převést pomocí kovových rydel do sloţitého systému linek na měděnou desku, aby vznikl poţadovaný obraz. K tomu je nutno přidat pomocí leptu technické prvky proti padělání. Z takto rytcem vytvořené desky se vyrobí další kopie, které spolu dohromady vytvoří tiskovou desku, z níţ se pak tisknou celé archy bankovek. „Výrobní cena kaţdé bankovky se pohybuje od 1,70 do 1,80 Kč.133 I kdyţ v celé práci hovořím o mincích a papírových bankovkách, povaţuji za nutné upozornit, ţe ne všechny země vydávají papírové bankovky. V roce 1988 vydala australská centrální banka, jako první na světě, bankovku z polymeru. Jednalo se o australský desetidolar, který byl vydán u příleţitosti výročí 200 let od osídlení Austrálie. Na technologii výroby polymerových bankovek se 8 let podílely „Reserve Bank of Australia“ a „The Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation“ (CSIRO), tedy australská centrální banka a Národní vědecká agentura. Jiţ od roku 1967 bylo záměrem australské 133

Webová encyklopedie[online]. P-numizmatika[cit. 7. října 2009]. Návštěva státní tiskárny cenin v Praze. Dostupné na WWW:

59

centrální banky vytvořit papírovou bankovku s vylepšenou ochranou proti padělání, neboť australská měna patřila k nejpadělanější.134 Postupně se i díky masivnímu pokroku v oblasti vývoje polymerů, na níţ měla zásluhu zejména Národní vědecká agentura, upustilo od myšlenky vylepšení ochrany papírových peněz a bylo rozhodnuto zaměřit se právě na tento materiál. Výsledkem je kompletní série pouze polymerových bankovek, které jsou od roku 1996 v Austrálii v oběhu. Tyto bankovky jsou kombinací moderních a tradičních technologií zabezpečení proti padělání. Patří k nim průhledové okno, opticky proměnlivé prvky, reliéfní tisk či tisk kovových nebo metamerních barev.[135] Polymerové bankovky jsou mnohem odolnější neţ papírové, průměrná ţivotnost v oběhu je aţ pětinásobná oproti papírovým bankovkám. Kromě toho, ţe jsou voděodolné, mají i další skvělou vlastnost - lze je zmačkat, jakkoliv ohýbat a přitom se vţdy vrátí zpět do svého původního stavu. Vydání polymerových bankovek způsobilo ztrátu zájmu padělatelů o padělání australského dolaru a mnoţství padělků v oběhu se rapidně sníţilo. Například v roce 2008 bylo zjištěno jen asi 7 padělků na milión pravých bankovek, přičemţ dle informací centrální banky šlo ve všech případech o velmi nepodařené padělky, vytištěné na papírovém podkladě, a tedy hmatem snadno zjistitelné.136 Na konci své ţivotnosti jsou bankovky skartovány a recyklovány do řady plastových výrobků. V současné době ve světě obíhá jiţ více neţ tři miliardy polymerových bankovek137 a to ve 29 zemích světa. Kromě Austrálie také například v Brazílii, Číně, Chile, Mexiku, Izraeli, Nepálu či na Novém Zélandu. V Evropě jsou polymerové bankovky v oběhu v Severním Irsku a Rumunsku, kde po několika letech postupného přechodu v roce 2009 plně nahradily papírové bankovky. Zajímavá je informace, ţe Evropská centrální banka má v úmyslu kolem roku 2011 vydat sérii hybridních bankovek, tedy bankovek zaloţených na papírovém substrátu, jejichţ část by byla doplněna polymerem.138 Podobně je vyráběno bulharské leva, kdy část bankovky tvoří plastický průhledný pásek. Pokud k této inovaci dojde, půjde zajisté o jeden ze způsobů, který ztíţí padělání eura. V obrazové příloze č. 2 je vyobrazena 5 – ti librová bankovka Severního Irska a jsou na ni blíţe popsány ochranné prvky.

134

ŠTRAUS, Stane. Polymer bank notes of the World[online].Australia[cit. 8. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 135 Termín metamerie se uţívá pro jev, kdy dvě barvy, tzv. metamerní pár, vykazují za daných pozorovacích podmínek blízkou shodu odstínu, zatímco po změně osvětlení nebo pozorovatele vyvstane barevný rozdíl. 136 Reserve bank of Australia[online].Annual Reports - 2008, Counterfeiting in Australia[cit. 8. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 137 The Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation[online].Making money from plastic[cit. 8. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 138 ŠTRAUS, Stane. Polymer bank notes of the World[online].EU[cit. 8. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

60

Alternativou k polymerovým bankovkám měly být bankovky vyrobené z polyetylenových vláken. Tento materiál, nazývaný TYVEK a vyvinutý v 80-tých letech 20. století společností DuPont za spolupráce s americkou tiskárnou bankovek ABNC (American Bank Note Company), kombinuje vlastnosti papíru, fólie a textilie. Jde o jedinečný materiál, velmi silný a vysoce odolný proti roztrţení a proraţení, vodě a většině chemických látek, do něhoţ byly vloţeny ambice stát se skutečnou náhradou bankovkového papíru. Bohuţel, na rozdíl od polymerového materiálu dlouhodobě vyvíjeného v Austrálii, nebyl TYVEK zbaven chyb. Zkouškami bylo zjištěno, ţe se inkoust otírá a v místech s nejčastějším ohybem je vysoká lámavost. Společnost ABNC dodala bankovky z tohoto materiálu pouze do Kostariky a Haiti. Testovací bankovky byly vyrobeny i pro Ekvádor, Salvador, Honduras a Venezuelu, ale nikdy se zde nedostaly do oběhu. V roce 1983 se i anglická tiskárna Bradbury Wilkinson pokusila vyrobit sérii bankovek z polyetylenových vláken (jiţ pod názvem BRADVEK) pro Isle Man, avšak jejich výroba byla ukončena. Tolik tedy krátce k existujícím bankovkám z jiných materiálů. Dále se budu věnovat jen bankovkám papírovým.

3.1.1 Bankovkový papír a jeho zabezpečovací prvky Vzhledem k zátěţi, jakou musejí bankovky vydrţet, je papír velice nevhodný materiál pro jejich výrobu, proto musí splňovat řadu poţadavků: -

dlouhá ţivotnost

-

vhodnost k tisku jemných čar a obrazců

-

vysoká pevnost v obou směrech

-

moţnost vysokého počtu dvojohybů a pevnost v roztrţení

-

odolnost proti vlivu vlhkosti, chemických látek (kyseliny, louh, rozpouštědla) a částečně i proti ohni

-

nezaměnitelný omak

-

částečná odolnost vůči zašpinění

Obvykle se přidávají do papíroviny další přísady (pololátky), které se poté stávají součástí celé soustavy zabezpečovacích prvků. Mohou to být různé ve vodě nerozpustné chemické látky, které se naváţí na vlákna a reagují změnou barvy na působení určitých chemikálií (změna pH, např. fenolftalein nebo změna redukčně-oxidačních podmínek („zmizík“)). Jedná se tedy o přísady reagující na pokusy o chemické odstraňování původně natištěných informací či jejich změnu. Dále jsou to vlákna fluoreskující pod UV, zvířecí vlákna (většinou králičí),

61

barevné planţety či komponenty polarizující dopadající světlo.139 Pravý ceninový papír pohlcuje UV světlo oproti běţnému papíru, který v UV světle jasně svítí. Je to dáno tím, ţe do běţného papíru jsou přidávána bělidla (přesněji optické zjasňovací prostředky),140 která reagují na UV světlo. Výrobou bankovkového a ceninového papíru se zabývá jen malý počet papíren na světě. Tradičním dlouholetým výrobcem bankovkového papíru nejvyšší kvality je společnost Portals v Anglii. V ČR vyrábí ceninový papír např. společnost Neograph a.s., se sídlem ve Štětí. Papír pro tisk bankovek se vyrábí převáţně ze 100 % podílu bavlněné vlákniny (egyptská dlouhovláknitá bavlna, nejlépe původní surovina, případně bavlněné hadry), někdy s příměsí lnu či konopí.141 Například papír na US dolary se vyrábí z 75% bavlny a 25% příměsi lnu. Bavlněné archy k tisku našich bankovek jsou jediný artikl, který se dováţí z ciziny, konkrétně z Německa. Obsahují základní vodoznak a od hodnoty 500 Kč i pokovovaný prouţek s

mikrotextem. Ostatní ochranné znaky i celou podobu platidel má uţ ve své reţii praţská

Státní tiskárna cenin.142 Způsoby padělání: Bankovkový papír je prakticky nepadělatelný. Vzhledem k sloţitosti výrobního procesu se ho padělatelé nepokoušejí vyrobit a svou snahu zaměřují spíše na přizpůsobení běţného papíru tak, aby byl vzhledově a „na omak“ co nejvíce podobný bankovkovému.

3.1.2 Vodoznak Jednou z nejstarších a nejuţívanějších ochran bankovek je vodoznak (téţ vodotisk, průsvitka, filigrán). Poprvé byl pouţit ve 13. století v Boloni v Itálii, kdy si tímto způsobem výrobci papíru označovali své výrobky značkami. Například první tištěná kniha Johanna Gutenberga – Bible z roku 1454-55, měla strany označené vodoznakem.143 Vodoznak vzniká na kruhovém sítu formováním masy papíroviny na různé tloušťky. Formování papírové masy se dosáhne pomocí raţení jemného drátěného pletiva s obrazem vodoznaku. Reliéfy na jemném drátěném pletivu jsou výsledkem procesu, který začíná rytím do vosku. Razidla pro raţení pletiva se 139

KAPLANOVÁ, Marie, Katedra polygrafie a fotofyziky, Fakulta Chemicko-technologická Univerzity v Pardubicích Prezentace na téma: Pokroky v oboru polygrafie - tisk a zpracování cenin, Polygrafie 2004/2005 140 Optické zjasňovací prostředky - látky absorbující UV záření, které transformují na viditelné světlo, jeţ vyzáří do prostoru. 141 KAPLANOVÁ, Marie, Katedra polygrafie a fotofyziky, Fakulta Chemicko-technologická Univerzity v Pardubicích Prezentace na téma: Pokroky v oboru polygrafie - tisk a zpracování cenin, Polygrafie 2004/2005 142 Webová encyklopedie[online]. P-numizmatika[cit. 7.října 2009]Návštěva státní tiskárny cenin v Praze.Dostupné na WWW: 143 British library[online]. Gutenberg bible[cit. 7.října 2009].The Paper. Dostupné na WWW:< http://www.bl.uk/treasures/gutenberg/paper.html >

62

kopírují z tohoto vosku. V místech, kde je pletivo zahloubeno, se zachycuje více vláken a zvyšuje se tím tloušťka papíru. Na místech vyvýšených je to naopak, papír je zde tenčí. Kombinací vyvýšených a prohloubených míst lze dosáhnout širokou škálu tónů v průsvitu a tzv. trojrozměrné obrazy. Drátěné pletivo obepíná válec, který se otáčí v nádrţi s papírovinou. Při otáčení se na sítu z vnější strany uchycují vlákna. Pomocí tzv. gaučovacího válce je voda vytlačována, gaučovací válec sloupne mokrý papír z povrchu síta a přenese ho na Cormix (transportér) a pak do lisu. Nakonec se papír vysuší a vyhladí. Další moţností vytváření vodoznaku je pouţití tzv. Fourdinierova stroje. V něm se vodoznak lisuje do částečně zformovaného nevysušeného papíru pomocí hladicího válce – egutéru. Zvýšený tlak způsobí zeslabení vrstvy. Touto metodou nelze vytvářet vodoznaky s jemnou strukturou. Dalším druhem vodoznaku je Malotův vodoznak, který vzniká aţ v lisovací části stroje, kde je vodoznak vytlačen do téměř vysušeného papíru. Má ostřejší obrysy a lze jej odstranit nabobtnáním papíru (např. v roztoku sodného louhu).144 Naše a prakticky všechny světové bankovky obsahují vodoznak a to vodoznak stínovaný. Je to aţ neuvěřitelné, ale s tímto nejstarším ochranným prvkem si padělatelé stále nedokáţí poradit. Je to dáno víceméně moderní dobou, kdy se jiţ papír v domácích podmínkách nevyrábí. Vodoznak lze vytvořit pouze při výrobě papíru, ale znalosti starých mistrů papírenských jsou jiţ pryč. Vţdyť i Němcům, kteří se za války rozhodli padělat anglické libry, dalo hodně úsilí najít někoho, kdo jim vyrobí papír na bankovky, neboť v té době byl papír na libry vyráběn ručně - a to bylo jiţ před 70 lety. Je však nezbytné věnovat vodoznaku určitou pozornost, nestačí jen letmý pohled. Nepřítomnost vodoznaku nám spolehlivě indikuje padělek. Pokud na něm nevidíme stínovaný obraz, je to známka toho, ţe něco není v pořádku. V tom případě se více zaměříme na další viditelné ochranné prvky, jako je ochranný prouţek, iridescentní pás či opticky proměnlivý prvek. Na následujícím obrázku je reprodukován vodoznak na bývalé německé stomarkové bankovce a vedle něj padělek vodoznaku ze zadrţené padělané bankovky.

144

KAPLANOVÁ, Marie, Katedra polygrafie a fotofyziky, Fakulta Chemicko-technologická Univerzity v Pardubicích Prezentace na téma: Pokroky v oboru polygrafie - tisk a zpracování cenin, Polygrafie 2004/2005

63

Obrázek č. 15 Vodoznak na stomarkové bankovce a jeho padělek

Zdroj: http://www.vanrenesse-consulting.com145

Způsoby padělání: Neboť pravý vodoznak lze vyrobit jen při výrobě bankovkového papíru, jde stále o nejdůleţitější prvek při zjišťování pravosti bankovky. Padělatelé často napodobují vodoznak kresbou fermeţí, olejem, bílou barvou nebo pomocí bílého toneru v kopírovacích strojích. Vzhledem k tomu, ţe se na bankovkách pouţívá stupňovitý vodoznak (stínovaný), výše uvedenými postupy nelze vytvořit napodobeninu, která by se byť jen vzdáleně přibliţovala kvalitě vodoznaku vytvořeného na pravé bankovce. V roce 2004 si švýcarská společnost AGS, prostřednictvím obchodní společnosti IWS International se sídlem ve Zvolenu,146 dala patentovat systém výroby vodotisků do jiţ hotového kancelářského papíru. Ani tato technika, nazývající se „inmarque-watermark system“, však nedokáţe vytvořit stínovaný vodoznak, jaký se nachází na našich současných bankovkách. Jde o tisk speciální emulzí, jinak neviditelnou (stejné barvy jako papír), která způsobuje zvětšení průsvitu papíru.

3.1.3 Ochranné prouţky Spolu s vodoznakem jsou nejvíce nápadnou ochranou papíru. Poprvé byly pouţity na librách Bank of England po druhé světové válce, kdy Britové, vzhledem k mnoţství sachsenhausenských padělků v Evropě ukončili platnost starých librových bankovek a vydali nové, s moderními ochrannými prvky. Při výrobě papíru byl do papírní masy vpraven kovový 145

VanRenesse Consulting, Van Renesse, Rudolf L. [online].Verifying versus falsifying bank notes[cit. 23. října 2009]. Dostupné na WWW: 146 IWS International s.r.o. Dostupné na WWW:

64

prouţek, patrný po vysušení jen v průhledu. Prouţek byl orientován ve směru kratší strany bankovky a při poměrně tenkém anglickém papíru se stal pro tehdejší padělatele nepřekonatelnou překáţkou. Vynález byl dále rozvíjen. Kov byl nahrazen umělou hmotou, prouţek byl opatřen mikrotexty, případně v ultrafialovém spektru zářil. Nejdále v účinnosti dospěl ochranný okénkový prouţek, kterým jsou vybaveny i všechny české bankovky. Je vytvořen tak, aby na lícní stranu vystoupily v pravidelném odstupu lesklé části eloxovaného prouţku s mikrotextem, části zůstávají zanořeny. Prouţek prochází celou kratší stranou bankovky. Jeho padělání není jednoduché, padělatelé si ale dokonalost za cíl nekladou.147 Vzhledem k tomu, ţe padělatelé nahrazovali originální prouţek nalepováním staniolových prouţků, nebo stříbrným inkoustem, hledalo se řešení jak tomu zamezit, respektive jak ztíţit padělání ochranných prouţků. Výsledkem výzkumu byly nové technologie, které vyvinula společnost Crane & Co. - přední výrobce bankovkového papíru. Jedná se zejména o technologie Securatext a Duramet, tedy ochranu prouţku prostřednictvím negativního textu a různých vzorů lemujících okraj ochranného prouţku. Mezi nejmodernější současné ochranné prvky této úrovně patří široký ochranný prouţek na nových bankovkách v hodnotě 1 000 Kč a 2 000 Kč, jehoţ metalická barva se v závislosti na úhlu dopadajícího světla mění. Zcela nejnovějším typem prvku na ochranném prouţku je prvek zvaný „motion“, patentovaný jiţ zmíněnou americkou firmou Crane & Co., který se pouţívá na prouţku švédské stokoruny a jihokorejského 50 000 wonu, a který má být nově pouţit i na amerických dolarech. Jde o prvek, který při naklánění bankovky vyvolává dojem, ţe se text či grafické prvky na ochranném prouţku pohybují, a to zcela plynule. Způsoby padělání: Nalepení ústřiţku staniolu na místa, kde u originální bankovky vystupuje lesklá část prouţku na povrch v potřebných odstupech. K odhalení postačí zkontrolovat celistvost prouţku v průhledu z rubové strany a zejména mikrotext. Dalším způsobem je nalepení prouţku staniolu na papír a jeho následné překrytí bílou barvou v místech, kde je u originální bankovky prouţek zanořen, a to ještě před tiskem. Někdy se padělatelé pokusí napodobit mikrotext, avšak při určité pozornosti lze takový padělek rozeznat. Dalším moţným způsobem je vloţením stříbrného prouţku mezi dvě strany padělku, v nichţ jsou vystřiţena okénka. V kaţdém případě je třeba zkontrolovat mikrotext na ochranném prouţku a zejména to, zda jde o negativní text.

147

PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky. Vyd. Pragoeduca Praha, 2000, str. 23

65

Obrázek č. 16 Vyobrazení „negativního“ textu na ochranném proužku

Zdroj: ČNB,148 vlastní úpravy

3.1.4 Ochranná vlákna a planţety Ochranná vlákna jsou obvykle výrazně barevná, byla uţívána jiţ v minulém století - zejména zvířecí chlupy, nebo hedvábí. Byla sypána do mokré papíroviny buď chaoticky, nebo do pruhů po stranách, anebo i do středu. Dnešní ochranná vlákna mají mnohé navíc. Část jich můţe být v normálním světle neviditelná a rozsvítí se v pásmu UV záření - obdobně se mohou zachovat i vlákna jinak viditelná, ale pod zdrojem UV záření zcela měnící barvu.149 Planţety jsou kruhové terčíky rozmístěné buď pravidelně nebo náhodně v papíru. Mohou být viditelné, nebo se zviditelní UV světlem. Obdobně jako ochranná vlákna jsou sypána do mokré papírní hmoty. V současnosti jsou uţívány jen u některých zahraničních bankovek, např. u kanadských dolarů. Způsoby padělání: Padělatelé se je poměrně často snaţí napodobit jemným perem, barevnými inkousty, nebo tiskem či nalepením. Mezi padělanými a skutečnými vlákny je však při podrobném zkoumání rozdíl. Části pravých vláken bývají zanořeny do papírové masy, zatímco nakreslená, natištěná anebo jen nalepená vlákna jsou jen na povrchu, coţ je snadno zjistitelné. Co však nedoporučuji, opírat se v případě ochranných vláken a planţet o jejich reakci pod UV světlem. V současné době jsou prostřednictvím internetu dostupné barevné inkousty reagující pod UV lampou.

3.1.5 Techniky tisku Schopnost rozeznat pouţitý druh tiskové techniky je při zkoumání pravosti bankovek rozhodující. Jednotlivé části bankovky jsou tištěny odlišnými tiskovými technikami, přičemţ 148

Česká národní banka[online].Ochranné prvky 5000 Kč, 2. Ochranný okénkový prouţek[cit. 6. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 149 PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky. Vyd. Pragoeduca Praha, 2000, str. 22

66

kaţdá technika má svá specifika. Profesionální tisk bankovky je technologicky natolik náročný a drahý, ţe je naprosté většině padělatelů nedostupný, proto je většina padělků domácí měny zhotovena pomocí domácích nebo kancelářských kopírovacích zařízení a tiskáren. Klasické tiskové metody se padělatelům nevyplácí, neboť vyţadují jak odborné znalosti, tak i přístup k velmi drahým polygrafickým zařízením. Svým způsobem lze uţití kombinace tiskových technik povaţovat za metodu ochrany bankovek před paděláním. Padělatelské dílny totiţ nemají k dispozici vícebarevnou ofsetovou linku kombinovanou s knihtiskovou číslovačkou a liniovým ocelotiskem (hlubotiskem). Kombinace těchto technik spolu s absolutní přesností soutisku umoţňuje identifikovat ceninu i laikům. Používané tiskové techniky: Tisk z výšky – knihtisk, flexotisk tisk z plochy - kamenotisk, světlotisk a ofset, tisk z hloubky – hlubotisk, ocelotisk, tisk průtlačný - sítotisk, tisk digitální – laserové, inkoustové tiskárny Nelze očekávat, ţe kaţdý jednotlivec bude tiskové techniky znát. Tomu, kdo pracuje s penězi a je schopen rozlišit alespoň základní techniky tisku při současné znalosti, kde je na bankovce který tisk pouţit, usnadňuje taková znalost schopnost rozlišení pravosti předloţené bankovky. a) Tisk z výšky – knihtisk Nejstarší tisková technika, při níţ jsou na tiskové desce tisknoucí místa vyvýšena. Charakteristickými znaky tisku jsou prohlubně vytlačené do základní vrstvy a silný, ostře ohraničený prouţek vytlačené barvy kolem vytištěného obrazce, jenţ je od vlastního těla znaku nepatrně oddělen a nazývá se roztlak barvy. Celá staletí byla pouţívána obdobná metoda tisku. Nejprve byla tisková forma vyráběna z dřevěných materiálů, dokonce se zkoušely i formy z vypálené hlíny či porcelánu a později ze zinkových štočků. V posledních letech se pouţívají v knihtisku především fotopolymerové desky (flexotisk). Na následujících obrázcích je znázorněn postup při tisku z výšky.

67

Obrázek č. 17 Postup při tisku z výšky

Zdroj: Polygrafie150

Tisknoucí části knihtiskového písma nebo štočků jsou vyvýšeny a netisknoucí oblasti naopak zahloubeny, takţe nezachytí barvu. Na tiskovou formu (1) nanese váleček (2) barvu. Papír je poloţen na barvou potřený obraz (3) a přitlačen na něj (4) ve stroji pomocí tiskového válce, výsledkem je obrázek vytištěný na papíře.151 Obrázky č. 18, 19 U bankovek se knihtisk používá k tisku pořadových čísel pomocí číselníku

Zdroj: www.cnb.cz152

Zdroj: http://www.vanrenesse-consulting.com153

Na výše vyobrazeném čísle (zvětšeno 20x) jsou patrny, pro knihtisk typické, zesílené okraje, coţ je způsobeno vytlačením barvy ke krajům při tisku. Knihtisk se u bankovek pouţívá zejména proto, ţe je to způsob, jak dostat na kaţdou bankovku jiné pořadové číslo bez větších nákladů. 150

Polygrafie [online]. 2.3 Tiskové techniky [cit. 22.října 2009]. Dostupné na WWW: 151 Polygrafie [online]. 2.3 Tiskové techniky [cit. 22.října 2009]. Dostupné na WWW: 152 Česká národní banka[online]. Fotogalerie [cit. 23. října 2009]. Dostupné na WWW: <www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/harmonogramy/fotogalerie/cisla.jpg> 153 VanRenesse Consulting [online]. Verifying versus falsifying bank notes [cit. 22.října 2009]. Dostupné na WWW:

68

b) Tisk z plochy Další významná tisková technika byla vynalezena koncem 18. století - kamenotisk neboli litografie (řecky lithia – kámen, grafein – psáti, kresliti). U kamenotisku jsou jak tisknoucí, tak i netisknoucí prvky v jedné rovině, ve stejné ploše a výšce. Proto říkáme této technice tisk z plochy. I kdyţ byl kamenotisk stejně jako světlotisk později nahrazen ofsetem, základní princip při tisku z plochy zůstal přibliţně stejný a spočívá ve vzájemném přitahování a odpuzování vody a mastnoty. Charakteristické je rovnoměrné rozvrstvení barvy a přesné ohraničení. Tento druh tisku je snadno rozeznatelný, potištěná plocha je barevně stejná, nevznikají „výtlačky“ barvy jako při knihtisku, plastický tisk jako u hlubotisku a nanesená barva nevytváří vzorce jako při laserovém tisku či jednotlivé body jako při inkoustovém tisku. Na následujících obrázcích je znázorněn postup při tisku z plochy. Obrázek č. 20 Postup při tisku z plochy

Zdroj: Polygrafie154

Proces tisku z plochy (ofsetu) vyuţívá toho, ţe mastná barva a voda jsou nemísitelné. Tisknoucí část desky je ošetřena přípravkem smáčejícím mastnotu (1), válečky (2) navlhčí desku, na kterou je následně nanesena barva (3). Ta se přilepí pouze na místa přijímající mastnotu, ale ne na navlhčené oblasti. Papír se přesune do polohy nad desku (4) a papír i deska společně projdou tlakem (5). Vytištěná stránka (6) je hotová.155 Tiskem z plochy je u bankovek vytištěn podtisk, který je často tvořen gilošovou strukturou, coţ je jemný komplexní obrazec, skládající se z propletených nepřerušovaných čar sestavených do geometrických vzorců s barevným přechodem. Dále pak mikrotisk, nebo soutisková značka. 154

Polygrafie[online].2.3 Tiskové techniky[cit. 22.října 2009]. Dostupné na WWW: 155 Polygrafie[online].2.3 Tiskové techniky[cit. 22.října 2009]. Dostupné na WWW:

69

Obrázek č. 21 Giloš

Zdroj: http://consilium.europa.eu/prado/CS/glossaryPopup.html,156 vlastní úpravy

c) Hlubotisk Hlubotisk má tisknoucí obraz jemně vyhloubený (vyleptaný, vyrytý nebo vypálený laserem) pod úrovní povrchu leštěného poměděného válce. Ten se brodí v řídké barvě, která při otáčení vniká do různě hlubokých kalíšků, na které musí být rozdělen (rozrastrován) obraz i písmo. Přebytek barvy je z povrchu válce stírán ocelovým stěračem. Tlakem pryţového válce je tekutá barva přenesena na papír, který ji z kalíšků vysaje, vznikne vystouplý hmatatelný reliéf rozpoznatelný v šikmém světle. Tato charakteristická vlastnost hlubotisku je rovněţ vhodná pro efekt skrytých obrazců. Hlubotisk umoţňuje nejkvalitnější reprodukci tónových předloh ze všech tiskových technik. Jeho vynálezcem byl Čech Karel Klíč (v roce 1890). Obrázek č. 22 Postup při tisku z hloubky

Zdroj: Polygrafie157

156

Rada EU, Glosář zabezpečených dokladů, zajišťovacích prvků a dalších souvisejících odborných výrazů[online]. Podtisk[cit. 25. října 2009].Dostupné na WWW: 157 Polygrafie[online].2.3 Tiskové techniky[cit. 22.října 2009]. Dostupné na WWW:

70

Tištěný obrázek je vyleptán nebo vryt do formového válce (1). Válečkem je nanesena barva a přes formový válec se pohybuje ocelové ostří, které pohybem odstraňuje přebytečnou barvu z netiskových oblastí (2). Papír je potom umístěn nad válec (3) a přitlačen k němu válcem s gumovým povrchem (4). Papír je zatlačen do dutin formového válce, nachytá se na něj barva a vytvoří se tak na něm obraz. Následuje sejmutí hotového potištěného archu (5).158 Hlubotiskem je na bankovkách vytištěn hlavní motiv, na němţ je dobře patrná práce rytce. Tento hlavní motiv je tvořen jemnými linkami,159 které zanechávají tiskové desky na bankovkovém papíru a vytváří tak plastický obraz, jenţ dotváří mechanické vlastnosti bankovkového papíru (omak). Na většině světových bankovkách je hlavním motivem vyobrazení známé osobnosti z historie dané země. Výjimek je skutečně málo a patří mezi ně také bankovky euro, coţ je spíše dáno snahou o jejich univerzálnost, tedy o to, aby na nich nebyla osobnost z jedné konkrétní země. Hlubotiskem jsou tištěny i některé opticky proměnlivé prvky, jako je například na naší tisícikoruně lipový list na lícní straně nad nápisem „TISÍC“. Další ochranný prvek, tištěný tímto způsobem, je skrytý obrazec. Tento prvek se nachází na většině světových bankovkách. Na naší tisícikoruně ho najdete na lícní straně v pravém dolním rohu a při určitém úhlu pohledu je v něm dobře viditelná číslice „1000“. Vzhledem k tomu, ţe hlubotisk skutečně zanechává na bankovce plastický obraz, je bankovka „na omak“ jiná neţ obyčejný papír. Proto lze i hmatem, popřípadě nehtem rozeznat bankovku od padělku, vytištěného jinou tiskovou technikou. Tolik tedy k hlavním tiskovým technikám, které jsou pouţívány při tisku bankovek. Nejsou všechny, chtěl jsem uvést jen ty nejzákladnější. Nezmínil jsem se například o sítotisku, coţ je technika, kterou je na některých bankovkách, mimo jiné, vytištěna opticky proměnlivá barva a to v těch případech kdy je úmyslem vytisknout silnější vrstvu neţ je iridescentní pás (tedy neprůhlednou vrstvu) a tenčí neţ je pouţit technikou hlubotisku. Jedná se například o hodnotové číslo na eurobankovkách nebo na nových sériích US dolarových bankovek (od roku 1996). Na závěr této části kapitoly, pojednávající o tiskových technikách, bych se chtěl zmínit ještě o jednom druhu tisku – inkoustový tisk. V tomto případě nejde o techniku pouţívanou k tisku pravých bankovek, ale zejména k tisku padělaných. Vzhledem k velkému rozšíření

158

Polygrafie[online].2.3 Tiskové techniky[cit. 22.října 2009]. Dostupné na WWW: 159 Odtud tedy pojem uţívající se v tiskařské terminologii - „liniový hlubotisk“

71

inkoustových tiskáren v domácnostech se právě inkoustové tiskárny staly nejčastějším technickým zařízením k padělání nejen bankovek, ale i ostatních platebních prostředků, dále pak identifikačních průkazů, cestovních dokladů a jiných veřejných listin. Povaţuji tedy za nezbytné popsat způsoby, jakým lze inkoustový tisk rozeznat. d) Inkoustový tisk Naprostá většina padělků zadrţených českých bankovek v posledních letech byla vytištěna na inkoustových tiskárnách (v roce 2007 - 88%, v roce 2008 - 81%). Proto se domnívám, ţe by bylo vhodné popsat, jakým způsobem lze rozlišit inkoustový tisk od výše zmíněných technik tisku, které se uplatňují na pravých bankovkách v tiskárně cenin. Vzhledem k tomu, ţe není prostor pro popis jednotlivých druhů inkoustových tiskáren, zmíním se jen obecně o způsobu, jakým se přenáší barvy ze zásobníků na potiskovaný papír. Inkoustové tiskárny obsahují zásobník barvy (cartridge), buďto společný pro všechny barvy, nebo dělený pro kaţdou barvu zvlášť. Převáţná většina tiskáren tiskne celý rozsah barevných odstínů ze čtyř základních barev - azurové (cyan), purpurové (magenta), ţluté (yellow) a černé (black), na nichţ je zaloţen barevný model CMYK. Některé tiskárny však mohou mít barevné zásobníky rozšířeny o další barvy, například fotografickou světlejší azurovou, či fotografickou

světlejší

purpurovou

(model

CcMmYK).

Prostřednictvím

rozvrţení

jednotlivých barevných pigmentů jsou skládány další odstíny. A zde je právě ten rozdíl oproti jiným tiskovým technikám, neboť inkoustové tiskárny přenáší na potiskované médium pouze uvedené čtyři základní barvy, nedochází tedy ke smíchání barev před jejich přenosem na papír. Aţ způsob jakým jsou jednotlivé barevné pigmenty na papíru rozvrţeny, vytváří další barevné odstíny. Vzhledem k tomu, ţe inkoust je vystřikován ve formě kapiček, jsou na potiskovaném médiu vytvořeny tiskové body typické pro inkoustovou tiskárnu, přičemţ na velikosti pigmentu je závislá kvalita tisku. Tyto tiskové body jsou zřetelně rozeznatelné jiţ při malém zvětšení, například běţnou lupou. Pro lepší názornost je níţe vyobrazen typický výstup z inkoustové tiskárny.

72

Obrázek č. 23 Pohled na zvětšeninu výstupu z inkoustové tiskárny

Zdroj: Vlastní úprava; mikroskop Stemi 2000-C; zdroj studeného světla KL 1500 LCD

Na obrázku jsou zřejmé jednotlivé pigmenty barvy. Tyto pigmenty mohou být v některých případech patrny i běţným pohledem a to v místech za okraji tisku, kde se objevují i v prázdných plochách. Zde je nutno opět připomenout, ţe padělek vytištěný inkoustovou tiskárnou, ale i jinými způsoby odlišnými od originálního tisku (liniového hlubotisku), je na omak odlišný od pravé bankovky. Liniový hlubotisk, kterým je tištěn hlavní motiv bankovky, je totiţ v místě „linek“ vystouplý. To je moţno ověřit si například jehlou, nebo nehtem.

3.1.6 Samostatné ochranné prvky Tiskové metody je tedy v zásadě také moţné povaţovat za způsob ochrany bankovek. Avšak k ochraně bankovek se vyuţívají i další ochranné prvky, které mají v co nejvyšší míře zabránit, aby byly padělané bankovky nerozlišitelné od pravých. Zde je dán zejména důraz na různorodost prvků a způsobů, jakým jsou vytvářeny. V posledním desetiletí se tiskárny cenin zaměřují zejména na to, aby ztíţily moţnost kopírování a tisku falzifikátů prostřednictvím tolik rozšířených a dostupných reprodukčních technických zařízení. V následující části bych chtěl popsat alespoň základní ochranné prvky, jeţ jsou pouţívány k ochraně platebních prostředků, tedy nejen bankovek. a) Opticky proměnlivé prvky (OVD) - Jsou ochranné prvky, které mění kontrast a (nebo) barvy v závislosti na úhlu osvětlení a (nebo) úhlu pohledu. Opticky proměnlivé prvky (dále téţ jen OVD) lze v zásadě rozlišit na neiridescentní a iridescentní.

73

Neiridescentní OVD - obsahují funkce zaloţené na zrcadlovém odrazu či moiré efektu.[160] Iridescentní OVD - lze dále rozdělit na typ difrakční (Diffractive Optically Variable Image Devices – DOVIDs), jako jsou hologramy či kinegramy a typ interferenční, jako je například iridescentní či opticky proměnlivá barva (OVI).161 Iridescentní a opticky proměnlivá barva - Z výše uvedených OVD prvků se na našich bankovkách vyskytuja právě tato. Rozdíl je pouze v tom, ţe iridescentní barva se skládá z transparentního laku, v němţ se nachází mikroskopické šupiny slídy, pokryté tenkým filmem oxidu titaničitého (TiO2). Obdobně je tomu u opticky proměnlivé barvy, kde jsou v tenké vrstvě na drobné slídové vločky naneseny pigmenty TiO2, které způsobují přerušení dopadajícího světla. Této sloučeniny se vyuţívá díky vysokému indexu lomu světla. Různé barevné odstíny lze zajistit změnou tloušťky vrstvy TiO2. Dvojí vrstva oxidu titaničitého, spolu s pigmenty dalších sloučenin, jako je oxid ţelezitý (Fe2O3) a oxid chromitý (Cr2O3), vytváří duhové obrazce s brilantními perleťovými barvami či kovové efekty.162 Hologram – Jde o moderní ochranný prvek, oblíbený a rozšířený i v jiných oblastech (kolky na alkoholu, dálniční známky, certifikáty, losy, akcie apod.). Lze se s ním setkat například na eurobankovkách i na platebních kartách. Je však třeba dát dobrý pozor, neboť samotný hologram je velmi jednoduché padělat. Ač je moţno se v řadě publikací dočíst, ţe hologram je nepadělatelný, způsobů, jak toho dosáhnout je řada, například metodou elektrolytického pokovování či přenosu hologramu prostřednictvím světla na fotorezistentní desku.163 Moderní hologramy proto obsahují své vlastní ochranné prvky (mikrotisk a další variabilní holografické informace), které těmito způsoby padělání nelze okopírovat. Proto je třeba, stejně jako v případě jiných ochranných prvků věnovat hologramu alespoň částečnou pozornost. Mimo jiné proto, ţe na padělku bankovky můţe být pouţit hologram z jiného produktu. Dostatečná pozornost je i v tomto případě na místě. Zvláštním druhem 2D hologramu je hologram s kinetickým efektem, který při změnách úhlu pohledu budí zdání, ţe se obrazec pohybuje – kinegram.

160 161 162 163

Překrývání dvou pravidelných obrazců, které jsou stejného tvaru, ale jsou navzájem směrově posunuty, coţ vede ke vzniku opticky jiných obrazců. Optical Document Security[online]. Short Course on Optically Variable Devices[cit. 20.října 2009]. Dostupné na WWW: Free patents online[online]. United States Patent US5087507, publikováno 2.11.1992.[cit. 17. října 2009]. Dostupné na WWW: 3D - Lab[online]. McGREW,Stephen P. Hologram Counterfeiting: Problems and Solutions[cit. 6. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

74

Na špici vývoje metody tvorby holografického obrazu se po několik let drţí česká společnost Optaglio, zabývající se bezpečnostními technologiemi zaloţenými na optických prvcích. Tato společnost ve spolupráci s Ústavem přístrojové techniky Akademie věd v Brně vyvinula nejmodernější způsob ochrany bankovek, nazývaný „Nanogravure“, který nemůţe být padělán za pouţití jiných zobrazovacích technik, v současné době dostupných. Jde o technologii zaloţenou na zobrazovacích metodách operujících v řádech desítek nanometrů umoţňující zobrazení portrétu s neobvykle věrným vzhledem, díky kterému můţe být spolehlivě ověřena pravost bankovky a škálou skrytých prvků pro forenzní kontrolu. Obraz vytvořený za pomocí Nanogravure je optimalizován pro zhoršené světelné podmínky a je tak ideální pro kaţdodenní rozeznávání veřejností. Zároveň je velmi odolný vůči mačkání a otěru.164 Tento typ hologramu dosahuje neskutečné vlastnosti – dokáţe odráţet světlo stejným způsobem jako třírozměrné těleso, tedy je „osvětlena“ ta část prvku, na kterou dopadá světlo, v závislosti na úhlu dopadu. První bankovky s tímto ochranným prvkem by měly být uvedeny do oběhu v nejbliţší době.165 Prozatím však ještě není zveřejněno, která centrální banka se rozhodla pro tuto formu ochrany svých platidel. Obrázek č. 24 Ochranný prvek „Nanogravure“

Zdroj: Optaglio;166 ČT24;167 vlastní úpravy

164

Optaglio[online].Nanogravure[cit. 6. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 165 iHNed.cz[online]. Česká hlava ocenila novou metodu ochrany bankovek a dokumentů proti padělání[cit. 6. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 166 Optaglio[online].Nanogravure[cit. 6. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 167 ČT24.cz[online].Unikátní trojrozměrný hologram zatím dokáţí vyrobit pouze Češi[cit. 16. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

75

Zřejmou výhodou OVD prvků je, ţe jsou viditelné bez nutnosti pouţít lupy či UV lampy. Další výhodou, která tu předchozí násobí je, ţe nemohou být věrně kopírovány nebo vytištěny technickými prostředky, přičemţ je obtíţné vytvořit i jen odpovídající imitaci. Tato výhoda je řadí mezi ochranné prvky zjistitelné v první linii. I při jen základní znalosti daného prvku, tedy při vědomosti toho, jakým způsobem ten který ochranný prvek reaguje (tedy změna barvy či duhového přechodu při změně úhlu pohledu nebo zobrazení textu či grafických prvků z jiného pohledu neviditelných), je moţno rozeznat padělaný platební prostředek od pravého. b) Skrytý obrazec - Jde o ochranný prvek, který je tištěn hlubotiskem. Často je v něm ukryto hodnotové číslo bankovky, které v kolmém pohledu není rozeznatelné a stane se viditelné aţ tehdy, sklopíme-li bankovku ve výši očí do vodorovné polohy proti zdroji světla (proto se téţ někdy uţívá pojem „sklopný efekt"). Tento efekt můţe být umocněn ještě jiným odstínem v případě, otočíme-li bankovku ve vodorovné poloze o 90 stupňů. „Poprvé byla tato vlastnost hlubotisku vyuţita ve Švýcarsku v sedmdesátých letech, dnes mají skrytý obrazec téměř všechny moderní bankovky."168 Na obrázku níţe je zcela zřetelně patrný vystouplý reliéf vytvořený hlubotiskovou metodou. Také se z něj dá pochopit, proč je skrytý obraz při pohledu „zespodu“ tmavý a „zboku“ světlý. Je to dáno směrováním jednotlivých linek. Obrázek č. 25 Výřez skrytého obrazce z bankovky 1000 Kč

Zdroj: Vlastní; za vyuţití videospektrálního komparátoru Foster&Freeman-VSC4Plus

168

PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky. Vyd. Pragoeduca Praha, 2000, str. 31

76

c) Soutisková značka - Jde o prvek, který umoţnily vytvořit aţ moderní ofsetové stroje – tedy přibliţně koncem šedesátých let 20. století díky simultánnímu tisku. Jednotlivé bankovky jsou potištěny souběţně z obou stran s takovou přesností, ţe umoţnily jako ochranný prvek zavést právě soutiskovou značku. Z jedné strany bankovky je viditelná pouze část určité značky či hodnotového čísla, z druhé strany se přesně v tom samém místě nachází další část téţe značky či čísla. Kaţdá tato část sama o sobě tvoří na první pohled nesmyslný znak nebo ornament. Jestliţe se na tento znak podíváme v průhledu, jednotlivé části spolu do sebe přesně zapadnou a vytvoří tak správný celek – značka nebo hodnotové číslo je vidět celé, její jednotlivé linky na sebe přesně navazují. V případě, ţe jde o padělek, který je vytvořen ze dvou samostatně vytištěných stran bankovky, soutisková značka na sebe nenavazuje. Jde o další ochranný prvek, kterým je moţno ověřit, zda jde o padělek bez jakéhokoliv technického prostředku v první linii. d) Mikrotisk - Je tištěn jak tiskem z hloubky, tak tiskem z plochy a pouţívá se k ochraně prakticky všech ceninových papírů. Jde o mikroskopický tisk písma a dalších definovaných znaků či obrazců s výškou v rozmezí asi 0,25 - 0,80 mm, takţe je zpravidla čitelný aţ za pouţití lupy. Větší písmo uţ nesplňuje svůj účel, neboť technika rychle pokročila ve vývoji a reprodukční zařízení jsou stále zdokonalována. Mikrotisk výrazným způsobem znesnadňuje padělání jak bankovek a ostatních platebních prostředků, tak i dalších oficiálních dokumentů a zvyšuje tak úroveň jejich zabezpečení. Často jsou jím vytvářeny linky, okraje, výplně a podobně a na bankovkách nejčastěji slovně nebo číselně označuje hodnotu bankovky. Jeho výhodou je, ţe moderní reprodukční zařízení nedokáţí malé písmo mikrotisku reprodukovat s dostatečnou kvalitou. Ve skutečnosti je namísto mikrotisku vytištěna jen čára, v lepším případě nečitelný text. Je-li samotný mikrotisk vytvořen barvami, které pod UV zářením fluoreskují, je znásobena jeho funkce ochranného prvku. Stejně tak pouţití tohoto prvku spolu s dalšími, je znásobena ochranná funkce těchto dalších prvků (např. mikrotisk v ochranném prouţku – obzvlášť negativní, mikrotisk v hologramu apod.). „Tiskárna bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu – NBČM předvedla ve čtyřicátých letech (v době tzv. „Protektorátu") skutečné mistrovství. Dokázala do linky ohraničující hlavní obrazec lícní strany pětisetkoruny vzoru 1942 o síle jednoho milimetru zaleptat text „FÜNF HUNDERT KRONEN 500 K" a to v negativu. To znamená, ţe text byl běločarý, okolí tmavé. Negativní hlubotiskový text v řečeném rozměru je dodnes světovou raritou.“169

169

PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky. Vyd. Pragoeduca Praha, 2000, str. 30

77

Obrázek č. 26 Výřez pětisetkoruny vzoru 1942 s mikrotiskem

Zdroj: PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky. 170

e) Ochrana proti padělání pomocí skrytých informací v papíru - Jak jsem jiţ uvedl, převáţná část padělků je vytištěna na moderních barevných tiskárnách. K tomu je třeba říct, ţe většina tiskáren světových výrobců zanechává při tisku na papíře skryté informace. Jedná se o nepatrné ţluté tečky viditelné jen pod modrým světlem, které jsou nepravidelně rozmístěny do obdélníkové mříţky 15 x 8 bodů. Tyto, při běţném světle neviditelné mříţky, jsou vytištěny opakovaně přes celou stránku. Prostřednictvím binárního kódu z nich lze vyčíst sériové číslo tiskárny, datum a čas tisku – viz obrázek níţe. Obsah kódované informace měl být k dispozici pouze pro policii a bezpečnostní agentury při jejich boji proti podvodníkům a padělatelům, avšak v roce 2005 organizace zabývající se občanskými právy na ochranu soukromí – Electronic Frontier Foundation popsala a zveřejnila na svých stránkách jak seznam výrobců tiskáren171 pouţívajících takovou technologii, tak i způsob, jakým tyto informace zviditelnit a rozluštit.172 Výsledky výzkumu potvrdili jak jednotliví výrobci tiskáren, tak i agentura United States Secret Services, která byla iniciátorem vývoje této

170

PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky. Vyd. Pragoeduca Praha, 2000, str. 30, obrázek 12 Electronic Frontier Foundation[online].List of Printers Which Do or Do Not Display Tracking Dots[cit. 20.října 2009]. Dostupné na WWW: 172 Electronic Frontier Foundation[online].DocuColor Tracking Dot Decoding Guide[cit. 20.října 2009]. Dostupné na WWW: 171

78

technologie.173 Pokud je tedy zjištěn padělek bankovky, lze prostřednictvím sériového čísla tiskárny zjistit kupce tiskárny a pokud by jím byla společnost, dle data a času tisku pak vystopovat, kdo s ní pracoval naposledy - tedy padělatele. Obrázky 27, 28 Pohled na mřížku při 60-ti nás. zvětšení (vlevo) a způsob rozluštění mřížky (vpravo)

Zdroj: www.eff.org174

f) Omron (EURion) - Jedním z nejnovějších ochranných prvků jsou na první pohled jen náhodně rozmístěné krouţky, které se pouţívají na bankovkách od roku 1996. O těchto krouţcích neexistují prakticky ţádné oficiální informace, neboť centrální banky ani tiskárny cenin nezveřejňují bliţší údaje o nových ochranných prvcích. Například jediná informace, kterou uvedla ČNB ve své Vyhlášce č. 100/2008 Sb., byla: „Na lícní i rubové straně bankovky vzoru 2008 jsou tiskem z plochy vytištěny ţluté krouţky tvořící součást podtisku, které jsou zřetelné zejména na kuponu.“175 Tedy oficiálně nejsou označeny ani jako ochranný prvek. Je však třeba dodat, ţe ţádný grafický prvek na bankovkách není bezdůvodný, kaţdý má svůj význam a to buď jako samostatný ochranný prvek, či ve spojení s jiným. Tedy ani v tomto případě nejde jen o grafickou změnu. Krouţky nezasahují jen do podtisku (ofsetu), ale v některých případech i do hlavního motivu, tedy hlubotisku. Muselo tak dojít ke změně v tiskových deskách, jejichţ výroba trvá měsíce. V roce 1996 se krouţky poprvé objevily například na německé marce, mexickém pesos či indické rupii. A právě indická centrální banka ve svém informačním letáku jako první označila tento ochranný prvek názvem

173

The Washington Post[online].Musgrove Mike - Sleuths Crack Tracking Code Discovered in Color Printers[cit. 20.října 2009]. Dostupné na WWW: 174 Electronic Frontier Foundation[online].DocuColor Tracking Dot Decoding Guide[cit. 20.října 2009]. Dostupné na WWW: 175 Vyhláška č. 100/2008 Sb., o vydání bankovek po 1 000 Kč vzoru 2008, ze dne 11. března 2008, § 3 odst. 2.

79

Omron176. Díky němu odmítají moderní barevné kopírky a skenery vytvořit kopii bankovek, respektive sejmout obraz bankovky, s takovým ochranným prvkem. Je však třeba dodat, ţe omezení se týká pouze software a hardware pracujícího pod operačním systémem Microsoft Windows. Open-source software177, coţ je počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem, a zařízení pracující pod tímto software, takové omezení nemají, neboť tato zařízení ovladače CDS (Counterfeit Deterrence system) nepodporují. Krouţky jsou nejčastěji v barvě ţluté, zelené nebo oranţové a v současnosti je jako ochranný prvek pouţívají, kromě jiných, také všechny eurobankovky a inovované US dolary. Markus Kuhn, vědecký pracovník z University of Cambridge,178 který v roce 2005 zjistil určitou matematickou spojitost mezi pěti sousedními krouţky, dal tomuto způsobu ochrany bankovek název Eurion. Jde o zkratku slov euro a Orion (těchto pět sousedních krouţků má tvar souhvězdí Orion). Na některých bankovkách jsou krouţky součástí motivů bankovky, například na britské dvacetilibrovce se objevily ve stylu notového zápisu,179 na US dolarových bankovkách jsou krouţky doplněny číslicí tak, aby tvořily na první pohled náhodně rozmístěné číslice označující hodnotu bankovky – blíţe v obrazové příloze č. 3. g) Reakce na UV záření - Jedná se o elektromagnetické záření o vlnové délce kratší neţ viditelné světlo (200–400 nm). Tento zdroj světla se často vyuţívá k analýze jasnosti papíru, reakci fluorescentních barev a dalších zajišťovacích prvků, jakoţ i k ověření manipulace s nimi. Při výrobě papíru se přidávají do papíroviny (která se skládá zejména z dřevěných vláken) optické zjasňovače, aby papír vypadal bělejší. Přítomnost optických zjasňovačů lze zjistit prostřednictvím UV světla, ve kterém fluoreskují modře, ceninový papír však na osvětlení UV světlem nereaguje. Je to základ, kterým je třeba se řídit při kontrole bankovek a dalších platebních prostředků, některým z komerčně dostupných UV zářičů. Hlavní zdroje UV pouţívané při zkoumání dokumentu jsou zdroje UV s 365/366 nm (dlouhé vlny UV), 313 nm (střední vlny UV) a 254 nm (krátké vlny UV) vlnového záření. Reakci fluorescentních barviv jako jednoho z druhů ochranných prvků na platidlech bylo poprvé pouţito u nás, v Tiskárně bankovek NBČM na státovce „100K Protektorátu Čechy a Morava“ z 20. 08. 1940.180 Tento způsob ochrany platidel se poté po válce rozšířil po celém 176

Reserve bank of India. Dostupné na WWW: http://rbidocs.rbi.org.in/rdocs/Pressrelease/PDFs/65203.pdf Viz např. operační systémy GNU/Linux, FreeBSD, Sun Solaris, či grafický program Gimp. 178 University of Cambridge[online].Computer Laboratory - Dr Markus Kuhn[cit. 8. října 2009].Dostupné na WWW: 179 Viz např. University of Cambridge[online].Computer Laboratory – Murdoch. J. Steven[cit. 8. října 2009].Dostupné na WWW: < http://www.cl.cam.ac.uk/~sjm217/projects/currency/> 180 SÉM, Julius: Papírové peníze na území Československa 1762-1975. str. 172 ke str. 121-123 177

80

světě. Na bankovkách se pouţívají ve viditelném spektru světla nezjistitelné ochranné prvky různých tvarů a typů. Můţe jít o sloţité barevné obrazce, ale třeba i jen o hodnotové číslo bankovky, které se zviditelní aţ ve chvíli ozáření UV lampou. I kdyţ se v poválečném Československu o tomto způsobu ochrany platidel nikdy oficiálně nehovořilo, právě díky UV zářičům prodávaným domácnostem jako tzv. „horská slunce“, se veřejnost o této ochraně poprvé dozvěděla. Prvky na některých bankovkách mohou také reagovat odlišně na rozdílnou vlnovou délku UV záření. Například na naší inovované tisícikoruně dolní část portrétu Františka Palackého reaguje jen na UV 365 nm, na rozdíl od ostatních prvků na bankovce, které reagují jak na UV 365 nm, tak i na UV 254 nm. h) Reakce na infračervené (IR) záření – Viditelné spektrum světla se nachází v rozmezí 400-700 nm. Záření o kratší vlnové délce se nachází za hranicí fialové barvy elektromagnetického spektra, proto název ultrafialové. Na opačné straně - za hranicí červené barvy tohoto spektra (proto infračervené) se nachází IR oblast, tedy oblast o delší vlnové délce neţ má světlo. Pokud jsou na bankovce pouţity IR ochranné prvky, lze za pouţití speciálního zařízení tyto prvky zviditelnit, případně zkontrolovat jejich přesné umístnění. Všechny české bankovky mají tento způsob ochrany, konkrétně pod IR zářením se zneviditelní celý podtisk a je vidět pouze polovina hodnotového čísla na kupónu a číslo bankovky. Obrázek 29 Vyobrazení hodnotového čísla bankovky 2 000,- Kč pod IR 1000 nm

Zdroj: vlastní;181 bankovka – 2 000 Kč

181

za pouţití Videospektrálního komparátoru Projectina DokuBox 500, IR 1000 nm.

81

3.2. Peníze České republiky V České republice je peněţní jednotkou koruna česká, která se dělí na 100 haléřů. Dnem 31. 10. 2003 však byly mince v hodnotě 10 a 20 haléřů a dnem 31. 08. 2008 mince v hodnotě 50 haléřů staţeny z oběhu. V současnosti jsou v oběhu mince s nejniţším nominálem 1 Kč. V následující části budu popisovat ochranné prvky českých bankovek, protoţe právě bankovky jsou nejčastěji padělanou sloţkou hotových peněz.

3.2.1. Bankovky Od roku 1993 bylo v oběhu 8 nominálů bankovek, avšak dnem 31. 08. 2008 byla z oběhu staţena bankovka v hodnotě 20 Kč. V současnosti jsou tedy v oběhu bankovky v hodnotě 50, 100, 200, 500, 1 000, 2 000 a 5 000 Kč. Ač jsou jednotlivé bankovky různých rozměrů a vzhledu, mají společné prvky, které lze zařadit do několika skupin. Na následujících obrázcích jsem je číselně označil a dále blíţe popisuji. Obrázek č. 30 Bankovka České republiky s vyznačenými ochrannými prvky líc

rub

4

1

4 9

2 11

4

Tabulka

6 7

Zdroj: Vlastní

8

3 5

1

4

1

Tabulka

8

7

10

12

1. Hodnotové číslo U všech bankovek je tištěno hlubotiskem a vyplněno drobným rastrem, buď odlišně stínovaným, nebo různé barvy. Odstín hodnotového čísla odpovídá převaţujícímu odstínu bankovky. 2. Hodnota bankovky slovně Je ve dvou řádcích a nachází se přibliţně uprostřed kratší strany a nalevo od hlavního motivu. Pod ním je uveden název emisní banky „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“. Nad textem označujícím nominální hodnotu se u některých bankovek nachází opticky variabilní symbol:

82

Obrázek č. 31 Opticky variabilní symbol 500 Kč

1000 Kč

2000 Kč

5000 Kč

Zdroj: ČNB182

3. Mikrotext Mikrotext je tištěn jak hlubotiskem, tak ofsetem. Jeho umístění je u jednotlivých bankovek individuální. Na všech bankovkách je vţdy na lícní straně v pruhu základní barvy vybíhajícím do pravého bílého okraje skryt mikrotext číselně označující hodnotu bankovky. Tabulka č. 2 Mikrotext na vybraných bankovkách 500 Kč

1000 Kč

2000 Kč

5000 Kč

Zdroj: ČNB183

4. Soutisková značka Z jedné strany bankovky je viditelná pouze jedna část značky, z druhé strany část zbývající. V průhledu proti světlu je značka vidět celá a její jednotlivé linky na sebe přesně navazují. Soutisková značka je kruhová a na vzorech bankovek z let 1993 aţ 1996 ji tvoří písmeno "C", ve kterém je vloţeno písmeno "S". Počínaje bankovkou 1 000 Kč vzoru 1996 tvoří soutiskovou značku písmena "ČR".

182

Česká národní banka[online].České bankovky[cit. 30. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 183 Česká národní banka[online].České bankovky[cit. 30. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

83

Obrázek č. 32 Soutisková značka

Zdroj: ČNB184

5. Skrytý obrazec Standardní umístnění tohoto ochranného prvku je vpravo od hlavního motivu na lícní straně bankovky, nejčastěji v rameni vyobrazené osoby nebo nad ním. Je tištěn hlubotiskem, tvoří ho vţdy číselné vyjádření nominální hodnoty bankovky, které je z čelního pohledu nečitelné. Obrázek č. 33 Skrytý obrazec

Zdroj: ČNB185

6. Ochranný okénkový proužek Prouţek z umělé metalizované hmoty zapuštěný do papíru, který na lícní straně vystupuje vţdy v určitých intervalech na povrch papíru. Je na něm čitelný negativní mikrotext s označením nominální hodnoty bankovky. Při pohledu na bankovku je vidět pouze vystupující část prouţku na lícní straně, při pohledu proti světlu je prouţek vidět z obou stran jako souvislá tmavá linka s prosvítajícím mikrotextem. U inovovaných bankovek (500 Kč vz. 2009, 1000 Kč vz. 2008, 2000 Kč vz. 2007 a 5000 Kč vz. 2009) je téţ vyobrazeno logo ČNB a vystupující části mění svoji kovově lesklou barvu v závislosti na úhlu dopadu světla z hnědofialové na zelenou. Níţe jsou vyobrazeny prouţky z bankovek 50 Kč, 100 Kč, 200 Kč

184, 185

Česká národní banka[online]. České bankovky[cit. 30. listopadu 2009]. Dostupné na WWW:

84

a prouţek inovované bankovky 1000 Kč, který pro je pro porovnání vyobrazen v barvách v závislosti na úhlu dopadu světla. Obrázky č. 34, 35

Zdroj: Vlastní, Za vyuţití VSC Foster&Freeman-VSC4Plus

Zdroj: ČNB186

7. Ochranný prvek „Omron“ Jiţ popisovaný ochranný prvek, který se u nás objevil poprvé v roce 2007 na bankovce 2000 Kč a poté na inovovaných bankovkách 1 000 Kč vz. 2008, 500 a 5 000 Kč vz. 2009. Obrázek č. 36 Omron na bankovce 500 Kč vzor 2009

Zdroj: ČNB187

8. Série a číslo bankovky Série se skládá z písmene a dvou čísel, po nichţ za mezerou následuje šestičíslí. Nachází se na bankovkách na dvou místech na rubové straně, přičemţ v místě, kde je souběţné s delší stranou bankovky, se jednotlivá čísla zvětšují. Při prvním vydání jednotlivých nominálů českých bankovek byla písmena série stejná, tvořilo ji písmeno "A". Toto písmeno bylo

187

ŘEŢÁBEK, Pavel. Emise oběţiva a nové ochranné prvky bankovek[online]. Prezentace k inovované bankovce 500,Kč[cit. 22. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

85

postupně nahrazováno tak, jak byly vydávány další série – více v tabulce č. 5. U inovovaných bankovek reaguje série a číslo pod UV zářením. Obrázky č. 37, 38 Výřez čísla z bankovky 1 000 Kč a jeho reakce na UV – obrázek vpravo

Zdroj: Vlastní, za vyuţití videospektrálního komparátoru Foster&Freeman-VSC4Plus

9. Iridescentní (též iridiscentní) pruh Nachází se pouze na bankovkách nominálních hodnot 1 000, 2 000 a 5 000 Kč. Je umístěn na lícní straně bankovky při jejím pravému okraji. Při běţném pohledu se jeví jako průhledný, slabě okrově zbarvený, při sklopení bankovky proti světlu získává slabý zlatý a fialový nádech s kovovým odleskem. Vzhledem k tomu, ţe se padělatelům podařilo tento prvek padělat, objevil se na novém vzoru bankovek téţ inovovaný dvoubarevný vzorovaný iridescentní pruh s oblouky a negativně vyznačenými čísly označující nominální hodnotu bankovky. Při sklopení bankovky se tato čísla jeví proti lesklému pruhu jako tmavá. 10. Doplňkový ornament Kaţdý nominál má svůj ornament na rubové straně ve spodní části tzv. kupónu, tedy bílého pruhu, v jehoţ horní části je hodnotové číslo. Dle informací ČNB jde o grafický symbol pro strojové zpracování. Bankovky první série z roku 1993, které byly tisknuty tiskárnou „Thomas De La Rue“ ve Velké Británii, tento grafický symbol neměly. Poprvé se objevil aţ v následujících sériích. Tabulka č. 3 50 Kč

100 Kč

200 Kč

500 Kč

1000 Kč

2000 Kč

5000 Kč

Zdroj: ČNB188

188

Česká národní banka[online].České bankovky[cit. 30. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

86

11. Vodoznak Všechny naše bankovky mají stupňovitý (stínovaný) vodoznak. V něm je vţdy vyobrazen hlavní motiv lícové strany a současně je obrázek vodoznaku natočen na lícové straně směrem k hlavnímu motivu. Dle mého názoru jde o nejdůleţitější ochranný prvek na bankovce, důvody jsem jiţ popsal. Znát dobře vodoznak na našich bankovkách, znamená v současné době rozeznat padělek. Tabulka č. 4 50 Kč

100 Kč

200 Kč

500 Kč

1000 Kč

2000 Kč

5000 Kč

Zdroj: ČNB189

Jak je patrno z výše uvedených vodoznaků na inovovaných bankovkách, tedy na bankovce 500 Kč vzor 2009, 1000 Kč vzor 2008, 2000 Kč vzor 2007 a 5000 Kč vzor 2009 součástí vodoznaku se stalo také hodnotové číslo doplněné ornamentem. 12. Reakce na UV záření Na všech našich bankovkách reagují na UV záření s namodralou fluorescencí, v denním světle neviditelná vlákna o délce 6 mm. U bankovek vydaných po roce 1996 na UV záření pak navíc reagují přidaná vlákna se ţlutou fluorescencí, část portrétu (včetně jména), hmatové značky pro nevidomé a slabozraké a hodnotového čísla na kuponu a jméno rytce s modrozelenou fluorescencí. Jak jsem jiţ jednou uvedl, bankovka 1000 Kč se od ostatních liší. Níţe je vyobrazena tato bankovka pod UV 365/366 nm, kdy reaguje zadní část vyobrazení Františka Palackého ţlutou fluorescencí a límec, motýlek a spodní část hodnotového čísla v kupónu bílou aţ světle modrou fluorescencí. Pod UV 254 nm však límec, motýlek a spodní část hodnotového čísla v kupónu na UV záření nereaguje. Na inovovaných bankovkách je pak reakce dalších prvků rozdílná. Protoţe jde o jeden ze základních prvků k odhalení padělku, pokládám za nutné jejich reakci níţe vyobrazit.

189

Česká národní banka[online].České bankovky[cit. 30. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

87

Obrázek č. 39 500 Kč vzor 2009

1000 Kč vzor 2008

2000 Kč vzor 2007

5000 Kč vzor 2009

Zdroj: ČNB190

V tabulce na následující straně jsem shrnul vše ostatní, týkající se našich platných bankovek. Je-li ve sloupci „Tisk“ uvedena zkratka „STC“, znamená to, ţe bankovku vytiskla „Státní tiskárna cenin Praha“, je-li uvedena zkratka „TDL“, byla vytisknuta tiskárnou „Thomas De La Rue Velká Británie“. Bankovky, u nichţ je uvedeno datum ukončení platnosti, lze ještě vyměnit, ale pouze na pobočkách ČNB.

190

Česká národní banka[online].České bankovky[cit. 30. listopadu 2009].Dostupné na WWW:

88

Tabulka č. 5 Nom

50

100

200

rozměry

134 x 64

140 x 69

146 x 69

Hlavní motiv L - líc; R - rub L: Sv. Aneţka Česká R: Velké „A“ uvnitř chrámu s gotickými okny L: Karel IV. R: Pečeť zakládací listiny Karlovy univerzity L: Jan Amos Komenský R: Nataţené ruce

L: Boţena Němcová 500

152 x 69

R: Portrét ţeny, která má ve vlasech vpleteny květy - z díla B.N. L: František Palacký

1000

158 x 74

R: Orel a v jeho křídlech Kroměříţský zámek L: Ema Destinová

2000

164 x 74

R: Vyobrazení Múzy hudby a lyriky Euterpé

Datum vydání ukončení plat. 6.10.1993 31.1.2007 21.12.1994 neuvedeno 10.9.1997 neuvedeno 30.6.1993 31.1.2007 21.6.1995 neuvedeno 15.10.1997 neuvedeno 8.2.1993 31.1.2007 14.8.1996 neuvedeno

Tisk

Série

TDL

A

STC

B

STC

C,D, E,…

TDL

A

STC

B

STC

C,D, E,…

STC

A

STC

B

STC

C,D

TDL

A

STC

B

STC

C,D

1.4.2009 neuvedeno

STC

E, …

12.5.1993 30.6.2001

STC

6.12.1996 neuvededno

STC

C,D, F

1.4.2008 neuvedeno

STC

G, …

STC

A

STC

B

STC

Jiné

STC

A

STC

B

STC

C

6.1.1999 neuvedeno 21.7.1993 31.1.2007 27.12.1995 neuvedeno 18.3.1998 neuvedeno

1.10.1996 neuvedeno 1.12.1999 neuvedeno 2.7.2007 neuvedeno

15.12.1993 30.6.2001 8.9.1999 5000 170 x 74 R: Praţské goticneuvedeno ké a barokní 1.12.2009 stavby neuvedeno Zdroj: ČNB,191 Standard Catalog Of World Paper Money192 L: T. G. Masaryk

A,B

Nejvýznamnější změny Chybí grafický symbol pro strojové zpracování, odchylky v barevnosti Změna mikrotextu. Místo písmene „A“ číslo „50“ Změna soutiskové značky z „CS“ na „CR“ Chybí grafický symbol pro strojové zpracování, odchylky v barevnosti Menší grafický symbol pro strojové zpracování neţ vzor 1997. Změna soutiskové značky z „CS“ na „CR“ Chybí grafický symbol pro strojové zpracování, odchylky v barevnosti Přidán grafický symbol pro strojové zpracování Do papíru přidána ochranná vlákna, změna soutiskové značky z „CS“ na „CR“ Bez grafického symbolu, papír bez viditelných ochranných vláken. Přidán grafický symbol, papír bez viditelných ochranných vláken Zanesena viditelná ochranná vlákna, soutisková značka „CR“. Přidán „Omron“, OVI prvek čtyřlistá růţe, ochranný prouţek – 3 mm, přidány prvky UV Chybí grafický symbol, papír bez viditelných ochranných vláken. Bez iridescentního pruhu,. Jednobarevný iridescentní pruh, po celé ploše ochranná vlákna Dvoubarevný iridescentní pruh, Omron, ochranný prouţek – 3 mm, přidány prvky reagující v UV Bez iridescentního pruhu, soutisková značka „CS“, bez vid. vláken Jednobarevný iridescentní pruh, pruhu, soutisková značka „CR“ Dvoubarevný iridescentní pruh, Omron, ochranný prouţek – 3 mm, přidány prvky reagující v UV Chybí grafický symbol, soutisková značka „CS“, bez iridescent.pruhu Přidán grafický symbol, soutisková značka „CR“, iridescentní pruh Dvoubarevný iridescentní pruh, Omron, ochranný prouţek – 3 mm,

191

Česká národní banka[online].České bankovky[cit. 30. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 192 CUHAJ, George S. a kol. Standard Catalog Of World Paper Money. Vyd. Krause Publications, str. 284-286

89

3.2.2. Mince První oběţné mince samostatné České republiky byly vydány v roce 1993 v nominálních hodnotách 10, 20 a 50 haléřů, 1, 2, 5, 10, 20 a 50 korun českých a všechny se běţně uplatňovaly v peněţním oběhu. Mince po 20 a 50 Kč v době po oddělení české měny od měny československé (8. 2. 1993) dočasně v plné míře nahradily bankovky, jejichţ výrobní lhůty jsou delší. Po vydání bankovek shodných denominací jejich mnoţství v oběhu výrazně pokleslo, platnost mincí však ukončena nebyla. Mince po 10, 20 a 50 h., přestávaly v dalších letech plnit funkci oběţiva, proto ČNB rozhodla o ukončení jejich platnosti. I kdyţ se za oběţné mince obecně povaţují pouze mince určené pro běţný hotovostní platební styk, je třeba za oběţné mince povaţovat i mince z drahých kovů a to s ohledem na jejich stejnou právní povahu (emitent, zákonná platnost, způsob příjmu fyzickými a právnickými osobami). Tyto mince jsou z emisního hlediska také uváděny do peněţního oběhu a jsou tedy mincemi obíhajícími, oběţnými.193 Prvotní návrh vzniká obvykle jako kresebná studie, kterou pak autor převádí do reliéfní podoby a to buďto do plastické hmoty, nebo přímým rytím sádrového negativu. Přelitím sádrového modelu dvousloţkovou silikonovou hmotou vznikne po zatuhnutí forma, z níţ je reliéf přenášen sondou přes mechanismus redukčního stroje na frézu, která vytváří zmenšený otisk návrhu. Po dalších úpravách je vytvořena matrice a z ní následně razidlo. Současně probíhá výroba stříţků, coţ je polotovar na výrobu budoucích mincí, materiálem a hmotností shodný, ovšem průměrem a sílou nepatrně odlišný.194 Z ekonomických důvodů výrobu stříţků neprovádí mincovna, ale specializovaný výrobce, kterým je v případě českých mincí několik zahraničních společností. Stejně jako v případě bankovek, nebyly první české mince v letech 1993 – 1994 raţeny u nás, ale v zahraničních mincovnách. Od roku 1995 uţ mince razí Biţuterie Česká Mincovna a.s., Jablonec nad Nisou, s výjimkou některých mincí z drahých kovů. Proto je moţno na našich mincích nalézt značky několika světových mincoven - Münze Österreich AG Wien, Rakousko, Royal Mint Llantrisant Wales, Velká Britanie a Štátna mincovňa Kremnica, Slovensko. Kromě uvedených se na běţných mincích, tedy na mincích určených pro běţný hotovostní platební styk, nacházejí značky těchto mincoven:

193 194

MORAVEC, Jaroslav. České mince 1993-2005 a medaile České mincovny 1993-2005, str. 5 MORAVEC, Jaroslav. České mince 1993-2005 a medaile České mincovny 1993-2005, str. 25-35

90

Obrázek č. 40

Hamburgische Münze, Hamburg, Německo

Royal Canadian Mint, Winnipeg, Kanada

Biţuterie Česká Mincovna, a.s., Jablonec nad Nisou

Zdroj: České mince 1993-2005 a medaile České mincovny 1993-2005195

Značku Hamburgische Münze lze nalézt na mincích 10 Kč rok 1993, 20 Kč rok 1993 - 1994 a 50 Kč196 rok 1993 - 1994. Značku Royal Canadian Mint nalezneme na mincích 1 Kč rok 1993, 2 Kč rok 1993 - 1994, 5 Kč rok 1993 a části nákladu roku 1994. Ostatní raţbu zajišťovala Biţuterie Česká Mincovna a.s., Jablonec nad Nisou. Jak vyplývá z informací ČNB, mnoţství zadrţených padělaných českých mincí je zanedbatelné. Nejvíce jich bylo v roce 2006 – 171 ks. Jak uvádí ČNB „u tuzemských mincí nadále převaţují s výjimkou padělků nominální hodnoty 50 Kč tzv. technické padělky, určené ke spuštění mechanismu mincovních automatů.“197 Dále jde o napodobeniny mincí, které jsou stejně jako v případě většiny padělků určeny k oklamání automatů. Jde o raţené ţetony zneuţité jako mince. Vzhledem k stovkám miliónů mincí, které jsou v oběhu, jde o tak nízký počet padělků, ţe se tímto tématem jiţ ve své práci zabývat nebudu. Obrázek č. 41, 42 Padělaná mince – litá pájka

Pozměněná mince – zvětšení průměru na 50 Kč

Zdroj: ČNB198

195

MORAVEC, Jaroslav. České mince 1993-2005 a medaile České mincovny 1993-2005, str. 36 Mince 50 Kč z mincovny Hamburgische Münze byla první mincí samostatné České republiky. První dodávka do České republiky se uskutečnila 10.3.1993. Současně také byla v anketě World Coins vyhlášena „Mincí roku 1993“ v kategorii oběţných mincí - MORAVEC, J. České mince 1993-2005 a medaile ČM 1993-2005, str. 60 197 Česká národní banka[online].Výskyt padělaných a pozměněných bankovek a mincí a napodobenin bankovek a mincí v České republice v roce 2006[cit. 2. prosince 2009].Dostupné na WWW: 198 ČNB[online].Padělané a pozměněné bankovky v roce 2008[cit. 2. prosince 2009].Dostupné na WWW: <www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/rezabek_20090223_padelky.pd > 196

91

3.2.3 Závěrečné doplnění k ochranným prvkům Na závěr této kapitoly bych chtěl uvést, ţe ne vţdy, kdyţ se na bankovce objeví něco, co tam logicky nepatří, nebo je něco nestandardně vyobrazeno, se musí jednat o padělek. Občas jde o chybu, obdobně jako tomu je například u poštovních známek. Neznamená to však, ţe takové peníze jsou neplatné nebo dokonce, ţe nemají ţádnou hodnotu. Taková chyba paradoxně zvyšuje jejich hodnotu, ne však nominální, ale sběratelskou. V lednu 1993 došlo k rozdělení ČSFR na dva samostatné státy, ale v té době byla v pokročilém stádiu přípravy nová dvousetkorunová bankovka, původně určená pro společnou federální měnu. Muselo tedy dojít k jejímu přepracování – změně názvu státu, státního znaku a názvu centrální banky, přičemţ bylo pominuto, ţe do připravených archů bankovního papíru je jiţ vlisován ochranný prouţek s nápisem „200 Kčs” a nikoliv „200 Kč”. Proto se první série tohoto nominálu vyznačovala ochranným prouţkem se zkratkou jiţ neexistující měny, respektive měny neexistujícího státu. Nebylo však třeba mít obavu, ţe se jedná o padělek s ochranným prouţkem jiné neplatné bankovky, neboť tato skutečnost byla ošetřena předpisem ČNB.199 Co však jiţ nebylo očekáváno, byla chyba, které se dopustil německý výrobce papíru pro dvousetkorunové bankovky. V Německu, kde se připravoval papír pro tento nominál, se v té době připravovaly bankovky pro Zaire. Technickou chybou došlo k tomu, ţe do několika archů papíru určeného pro české bankovky byl vlisován prouţek připravený původně pro zairské bankovky s nápisem „Republique du Zaire”. Tohoto omylu si zpočátku nevšimli ani ve Státní tiskárně cenin a tak se několik hotových bankovek s tímto prouţkem dostalo do oběhu. Obrázek č. 43 Výřez bankovky 200 Kč vzor 1993

Zdroj: www.sberatel.com;200 vlastní úpravy

199 200

Viz § 2 Vyhlášky České národní banky ze dne 29.1.1993 č. 63/1993 Sb. Sběratel.com[online].Africký prouţek a Komenský[cit.2009-02-12].Dostupné na WWW:

92

Dne 15. 1. 2010 pořádala Filatelie Klim Brno písemnou sálovou aukci bankovek, na které byla pod poloţkou 602 nabízena bankovka 200 Kč série A03 s prouţkem „Republique du Zaire“ – velmi pěkná, s vyvolávací cenou 60 000,- Kč. Konečná prodejní cena dosáhla částky 175 000,- Kč!201 I na současných bankovkách se však mohou objevovat „chybné“ tisky, přičemţ však nemusí mít drţitel obavu, ţe jde o padělek. V případě následující bankovky jde o chybotisk, kdy chybí OVI prvek - lipový list v místě nad nápisem TISÍC. Obrázek č. 44

Zdroj: www.aukro.cz;202 vlastní úpravy

Někdy ve skutečnosti ani nemusí jít o chybu, stejně jako například na naší tisícikorunové bankovce, kde se v mikrotisku na rubové straně opakuje nápis „TISÍC KORUN ČESKÝCH“ s výjimkou jednoho místa, kde vypadlo slovo „KORUN“ Obrázek č. 45

Zdroj: vlastní, za vyuţití videospektrálního komparátoru Foster&Freeman - VSC4Plus

201

Filatelie-Klim.com[online]. Sálové aukce - 32. písemná aukce bankovek[cit.2009-02-12]. Aukční katalog & Prodané poloţky, 15.1.2010. Dostupný z WWW: 202 Aukro.cz[online].1000 Kč - chybotisk (Číslo aukce 903716891).[cit.2009-02-12].Dostupný z WWW:

93

3.3 Platební karty Platební karty lze rozdělit podle mnoha hledisek, cílem této práce však není popsat podrobné členění, proto tuto část uvedu alespoň v krátkosti, pouze obecným rozčleněním, podle způsobu zúčtování transakcí, přičemţ se pokusím zahrnout také ostatní hlediska: Debetní karty - tuzemské i mezinárodní platební karty vydané bankou nebo jinou úvěrovou institucí, u nichţ jsou transakce zaúčtovány bezprostředně poté, kdy banka obdrţí zprávu o provedené transakci. Kreditní karty - tuzemské i mezinárodní platební karty všech typů (s magnetickým prouţkem, čipové a hybridní) vydané bankou nebo jinou úvěrovou institucí, u nichţ jejich majitel nemusí uhradit své závazky bezprostředně, ale má nárok na čerpání revolvingového úvěru do sjednané výše. Charge karty - tuzemské i mezinárodní platební karty všech typů (s magnetickým prouţkem, čipové a hybridní) vydané bankou nebo jinou úvěrovou institucí, u nichţ můţe jejich majitel čerpat úvěr, ale svoje závazky musí uhradit bezprostředně po obdrţení měsíčního výpisu od vydavatele platební karty. Jsou nazývány téţ jako "karty s funkcí odloţeného debetu". Virtuální karty - tuzemské i mezinárodní virtuální karty s příslušnou funkcí (kreditní, debetní, charge) vydané bankou nebo jinou úvěrovou institucí. Jedná se o elektronické platební karty, které fyzicky neexistují a jsou určeny pouze číslem karty. Karta s funkcí elektronických peněz - Tuzemské i mezinárodní platební karty všech typů (čipové, v případě multifunkčních karet i hybridní) vydané bankou či úvěrovou institucí, na níţ jsou uchovávány elektronické peníze, tj. peněţní hodnota vyjádřená pohledávkou za vydavatelem elektronických peněz. Tato peněţní hodnota je uchovávána na elektronickém zařízení (médiu) a je vydaná proti přijetí peněţních prostředků, jejichţ hodnota není niţší neţ vydaná peněţní hodnota. Peněţní hodnota na kartě je přitom přijímána jako platební prostředek jinými subjekty, neţ je emitent platební karty.

94

Platební karty představují moderní instrument platebního styku, který je určený k provedení platební transakce. Platební transakcí se rozumí výběr peněţních prostředků z platebního účtu či vloţení peněţních prostředků na platební účet, ale zejména převod peněţních prostředků z účtu drţitele na účet obchodníka nebo poskytovatele sluţby. Jedná se tedy o platby za přítomnosti platební karty. Moderní rozvoj internetové sítě umoţnil i platby bez přítomnosti platební karty, který je vyuţíván zejména v zásilkovém prodeji, při rezervacích ubytování a podobně.203 Platební karta není na rozdíl od šeku regulována podrobně zákonem. Dílčí úpravu obsahuje zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který upravuje vydávání a pouţívání platebních prostředků, avšak z pohledu ochrany spotřebitele. Banky - vydavatelé platebních karet - se řídí pravidly mezinárodních asociací. Podmínky vydávání a pouţívání platebních karet banky stanoví ve svých obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy o běţném účtu nebo samostatné smlouvy.204

3.3.1 Ochranné prvky platebních karet Fyzické vlastnosti platebních karet, včetně rozměrů, personalizace, umístění čipu a magnetického prouţku jsou stanoveny normami Mezinárodní organizace pro normalizaci – ISO / IEC 7810, ISO / IEC 7811, ISO / IEC 7812, ISO / IEC 7813, ISO 8583 a ISO 4909. Celkově lze všechny prvky na platební kartě, ať jiţ grafické či technické, označit za ochranné. Do skupiny ochranných prvků fakticky patří i potřebné přesné dodrţování normovaných rozměrů platebních karet, které je dáno mezinárodním standardem. Základním standardem, který určuje rozměry platební karty, je ISO 7810, přičemţ délka karty je stanovena na 85,59 mm, šířka na 53,93 mm a její tloušťka na 0,76 mm. Povolené odchylky se pohybují řádově v setinách milimetrů. Stanoveny jsou i poloměry zakřivení rohů karty, dislokace magnetického prouţku, dislokace případně pouţitého mikročipu a další. Karta odlišných rozměrů není příslušným snímacím zařízením akceptována. Do uvedené skupiny ochranných prvků lze volně zařadit i embosované (protlačené, vytlačené) znaky, které mají převáţně charakter písmen nebo číslic (ale i dalších znaků, jako jsou různé „hvězdičky“, geometrické obrazce, diakritická znaménka apod.). Embosované znaky jsou v platebních kartách, resp. v jejich nosiči z termoplastické hmoty vytvářeny působením tepelného zdroje, který má tvar poţadovaného znaku (vyhřátá raznice potřebného tvaru)

203 204

SCHLOSSBERGER, Otakar; HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. Vyd. BI Praha, str. 30 MÁČE, Miroslav. Platební styk klasický a elektronický. Vyd. GRADA Publishing, a.s. Praha, 2006, str. 56

95

a vzhledově jsou tvořeny vystouplými znaky na lícové straně karty a naopak zahloubenými znaky na rubové straně karty. Nosič (základ) platební karty je aţ na výjimky tvořen termoplastickými hmotami (polyvinylchlorid nebo moderněji polykarbonát), které umoţňují svými vlastnostmi při vhodném lokálním zahřátí vytvoření zmíněných znaků. Nosič platební karty můţe být (a v praxi běţně je) tvořen několika (třemi aţ šesti) navzájem barevně odlišnými vrstvami, které při vytvoření embosovaných prvků umoţňují jejich barevnou odlišnost od převaţující barvy podkladu karty (nejčastěji stříbřité, bílé nebo zlatavé barvy). Základní polotovar platební karty je nejčastěji vysekáván s potřebnou přesností z plátu speciální několikavrstvé plastické hmoty, méně často je odléván do formy (jiţ zastaralý způsob zhotovování základu platební karty). Druhá skupina ochranných prvků platebních karet se týká elektronických údajů, které jsou různými způsoby a na mnohdy značně odlišné technické úrovni v konkrétní platební kartě zakódovány. Platí však, ţe elektronické údaje lokalizované na magnetickém prouţku, případně nověji na mikročipu, musí být umístěny na přesně vymezeném místě rozměrově standardizované platební karty. Elektronické prvky včetně údajů v nich zakódovaných jsou na polotovar platební karty umisťovány dodatečně, aţ po vytvoření nosiče karty a umístění ochranných prvků první uvedené skupiny. Platební karty mohou mít elektronicky i jinak nejrůzněji omezenou platnost, jak časovou (coţ je obligatorní), tak i místní (pouţitelné pouze v tuzemsku nebo i v zahraničí), nebo související s rozsahem, frekvencí a objemem povolených finančních transakcí. Donedávna byly opatřeny zejména magnetickými prouţky, které v elektronické podobě zachycují veškeré potřebné údaje. Některé z údajů jsou „otevřené“, tedy nekódované, jiné jsou různými způsoby kódované a znemoţňují tak - alespoň do určité míry - zneuţití těchto karet. Tento typ platebních karet je povaţován v současnosti jiţ za technicky zastaralý a snadno napadnutelný. Zejména z důvodu nedovoleného kopírování údajů z magnetického prouţku (např. ilegální kopírky zabudované do vstupních prostorů, které umoţňují přístup k bankomatům, kopírky miniaturních rozměrů zneuţívané pracovníky v restauracích, klubech a dalších podnicích, které akceptují příjem platebních karet a další). Proto je magnetický prouţek postupně nahrazován mikročipem.205 Jednotlivé prvky na kartě jsou, aţ na výjimky, rozmístněny obdobně jako je tomu na následujícím obrázku:

205

Ministerstvo vnitra ČR[online]. Archiv čvrtletníku Kriminalistika - červen 2008. SADOVSKÝ, D. SUCHÁNEK, J. Platební karty a moţnosti jejich zneuţití [cit. 6. prosince 2009]. Dostupné na WWW:

96

Obrázek č. 46 1

4

5

2

6

3

8

7

9

10

Zdroj: Vlastní

1. Prostor pro logo finančního subjektu – vydavatele platební karty. Na trhu bankovních karet v ČR je v současnosti 15 bank. Kromě toho se vydáváním karet zabývá řada nebankovních subjektů, které vydávají karty úvěrové. Mezi nebankovní subjekty počítáme také společnosti Diners Club a American Express, které vydávají charge karty pod svými vlastními známkami a zajišťují autorizaci a zúčtování plateb. 2. Umístnění čipu (EMV), jde-li o platební kartu s čipem nebo hybridní kartu. Vývod z čipu má 8 kontaktů, jejichţ přesné rozmístnění je určeno následovně: Obrázek č. 47

19,23 21,77 C1 C2 C3 C4

10,25 12,25 17,87 19,87

C5 C6 C7 C8

Všechny údaje v mm, rozměry kontaktů: 1,7 x 2,0 mm

Zdroj: EMVco;206 vlastní úpravy

206

EMVco[online]. EMV Integrated Circuit Card Specifications for Payment Systems[cit. 3. prosince 2009]. Dostupné na WWW:

97

Je však nutno podotknout, ţe uvedené rozměry jsou mezní, ve skutečnosti jsou stykové plochy na kartě mnohem větší. Na čipu jsou kromě základních údajů, jako je jméno drţitele, platnost karty, číslo karty a název vydávající banky, také oprávněná částka transakce, označení měny, v níţ je účet veden, kódovaný údaj generovaný vydavatelem a uţívaný kartou k ověření, ţe odpověď přišla od vydavatele karty, zašifrovaný PIN207 a další. Čipová technologie umoţňuje i rozšíření funkcí karty (například věrnostní programy, elektronická peněţenka či autorizaci transakcí internetového bankovnictví). 3. Prostor pro logo karetní asociace s případným hologramem. Loga nejvíce zastoupených společností v ČR jsou níţe. Neuvádím známá loga společností Maestro a Cirrus, neboť tyto patří jiţ do asociace MasterCard.

Logo American Expres, tak jak je uvedeno výše, je vyobrazeno pouze na vybraných kartách, neboť standardně je design karty této společnosti odlišný od ostatních. Loga některých společností jsou doplněna hologramem, jiţ typickým pro danou společnost. Například v případě platebních karet asociace VISA jde o letícího holuba s třírozměrným efektem (při natočení karty v závislosti na odrazu světla holub pohybuje křídly) – obr. 48. Znak holuba je na kartě VISA pouţitý také jako ochranný prvek viditelný pod UV světlem samostatně, nebo s (pod UV světlem viditelným) stylizovaným písmenem „V“ s typickým zobáčkem, umístněným přes logo VISA – obr. 49. Obrázek č. 48, 49

Zdroj: Cardzone.cz208

Zdroj: Vlastní209

207

EMVco[online].EMV tags[cit. 3. prosince 2009].Dostupné na WWW: Cardzone.cz[online].Fotogalerie platebních karet[cit. 6. prosince 2009].Dostupné na WWW: 209 Za vyuţití videospektrálního komparátoru Foster&Freeman - VSC4Plus 208

98

V případě hologramu na kartách společnosti MasterCard se jedná o vyobrazení spojených globusů, obdobně jako je tomu na logu společnosti. Na následujících obrázcích je znázorněno, jak reaguje hologram při nasvícení z různých směrů. Na prvním obrázku je zachycen hologram pod čelním osvětlením a na dalších pod osvětlením ze tří stran. Obrázek č. 50

Zdroj: Vlastní210

4. Číslo platební karty – jeho délka závisí na typu karty a karetní asociaci a je v rozmezí 13 – 16 čísel. Dle normy ISO / IEC 7812 je první číslem karty průmyslový identifikátor (MII), který uvádí, ve kterém odvětví bude karta pouţívána: 0 – jiné průmyslové úkoly; 1 – aerolinie; 2 – aerolinie, jiné budoucí průmyslové úkoly; 3 – cestování, zábava, bankovnictví/finance; 4, 5, 6 – bankovnictví a finance; 7 - ropný průmysl, jiné budoucí průmyslové úkoly; 8 - zdravotnictví, telekomunikace, jiné budoucí průmyslové úkoly; 9 pro přidělení národními normalizačními úřady. Jednotlivé asociace mají přidělené následující prefixy: American Express: 34, 37; Diners Club International: 300 – 305, 3095, 36, 38 – 39 (MasterCard a Diners Club vytvořily v Severní Americe partnerství, následkem čehoţ karty Diners Club, jen a pouze na tomto kontinentu, mají 16-ti místné číslo s prefixem "5"); JCB: 3528 – 3589; MasterCard: 51 – 55; Visa: 4.211 Celé číslo se pak skládá takto: Prvních šest znaků označuje emitenta identifikačního čísla (vV),212 pak pokračuje číslo účtu. MII je povaţován za součást vV, termín "emitent identifikačního čísla" (vV) nahrazuje dříve pouţívané "Bankovní identifikační číslo" (BIN).

210

Za vyuţití videospektrálního komparátoru Foster&Freeman-VSC4Plus Informace získané a ověřované z několika zdrojů – např: Answers.com[online].Bank card number[cit. 6. prosince 2009].Dostupné na WWW: ; Discover Network Acquirer Operating Regulations and Related - Documents Release 9.1, Dostupné na WWW: 212 Moţno si ověřit v internetové databázi dostupné na WWW: 211

99

Stejně jako u mnoha cenin, dokladů, popřípadě různých mezinárodních kódů (ISBN, ISMN, ISSN, EAN13, EAN7,…) i u platebních karet je číslo moţno ověřit kontrolním součtem a to pomocí Luhnova algoritmu. Výpočet se provádí následovně: -

Pokud je číslo karty kratší neţ 16 číslic, doplní se na začátku nulami do 16 číslic.

-

První číslice čísla karty se vynásobí dvojkou, druhá jedničkou, třetí dvojkou a takto postupně aţ do konce celého čísla.

-

Pokud u některého výsledku vyjde číslo větší neţ 9, od tohoto čísla se devítka odečte.

-

Sečtou se jednotlivé výsledky, přičemţ celkový výsledek musí být beze zbytku dělitelný 10, v opačném případě není číslo karty platné.

Příklad: Generátorem čísel platebních karet, na internetu volně přístupném,213 vytvoříme náhodné číslo – při mém pokusu vyšlo: 4470 7705 5374 6844. Podle první číslice již poznáme, že jde o imaginární kartu asociace VISA. Navíc v internetové databázi214 lze zjistit k tomuto číslu platební karty následující údaje: Debetní karta typu Classic, vydavatel – „Union National Bank and Trust Company of Elgin, USA!!!“ Výpočet: 1. řádek - číslo karty, 2. řádek - násobitel, 3. řádek - výsledek před celkovým výpočtem, 4. řádek – výsledek jednotlivých výpočtů, který je nutno na závěr sečíst. 4

4

7

0

7

7

0

5

5

3

7

4

6

8

4

4

2

1

2

1

2

1

2

1

2

1

2

1

2

1

2

1

8

4 14-9 0 14-9 7

0

5 10-9 3 14-9 4 12-9 8

8

4

8

4

0

5

8

4

5

0

5

7

1

3

5

4

3

8

Celkový součet = 70, kontrolní součet čísla platební karty je bezezbytku dělitelný deseti a karta je tedy relativně v pořádku. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe pouhé číslo karty je pro bezpečný platební styk nedostatečné a z toho důvodu jsou na platebních kartách další prvky umoţňující bezpečnější obchodování. Obchodníci a poskytovatelé sluţeb kromě jména, čísla kreditní karty a data vypršení platnosti vyţadují v závislosti na typu kreditní karty, dodatečný kód – viz bod 10. 213 214

Dostupné například na WWW: Dostupné na WWW:

100

5. Čtyřmístné číslo vytištěné pod číslem karty. Toto číslo musí odpovídat prvním čtyřem číslicím čísla karty. 6. Jméno a příjmení drţitele platební karty 7. Datum platnosti karty „do“, ve formátu MM/RR. Můţe být uvedena téţ platnost „od“. 8. Magnetický proužek – Jeho umístění na kartě je stanoveno normou (ISO/IEC 7813) a to 5.66 mm od okraje karty, přičemţ jeho šířka je 9.52 mm. Obsahuje tři stopy, z nichţ kaţdá je 2.79 mm široká. Ve stopě jedna a tři jsou informace zaznamenány v hustotě 8,27 bitů na mm, druhá stopa má hustotu záznamu 2,95 bitů na mm. První stopa jako jediná můţe obsahovat alfanumerické znaky. I kdyţ karty obsahují tři stopy, vydavatelé vyuţívají pouze první a druhou stopu. Informace ve stopách jsou nahrány v následujícím formátu: Stopa 1 – maximum 79 alfanumerických znaků: %B1234567812344567^KLEMENT~KOSTINGER^09102047149477390000?# Formát Číslo karty kódu (1) max. 19 zn.

Jméno a příjmení odděleno značkou „~”, max. 26 zn.

Spouštěcí znak (1) Oddělovač

Oddělovač

Platnost 4 znaky formát MMRR

Země, 3 znaky ČR má č. 204

Ověřující údaje k PINu, CVV

Zakončení

Ve druhé stopě, která můţe obsahovat max. 40 numerických znaků, jsou totoţné údaje s výjimkou jména a příjmení. Třetí (nepovinná) stopa můţe obsahovat další bliţší údaje, například kód měny (3 zn.), kontrolní parametry PINu (6 zn.), omezení sluţeb (2 zn.) a podobně.215 9. Podpisový proužek – je určen pro záznam podpisového vzoru drţitele karty, bez něhoţ je karta neplatná. Můţe jít o vlastnoruční podpis nebo podpis provedený jinou technologií, (například laserem nebo přenesený fotograficky). Porovnáním podpisu na platební kartě s podpisem na prodejním dokladu je provedena autentizace. Podpisový prouţek je chráněn proti padělání a to tak, ţe při pokusu o odstranění původního podpisu mechanickou nebo chemickou cestou se na prouţku objeví opakující se nápis „VOID“ – „neplatné“. 10. CVV2 / CVC2 / Batch Code. - tři číslice, které jsou natištěné na podpisovém prouţku na zadní straně karty. V případě karty VISA jde o "Card Validation Value" (CVV2), v případě karet Eurocard/MasterCard o "Card Validation Code" (CVC2) a u American Express o čtyřčíselný "Batch Code“, který je však na přední straně karty. Při platbách prováděných 215

DED[online].Magnetic Stripe Card Standards[cit. 6. prosince 2009].Dostupné na WWW:

101

bez přítomnosti karty u obchodníka, např. při platbách na internetu, slouţí k dodatečné identifikaci. CVV2 neposkytuje plnou identifikaci drţitele karty, ale napomáhá zabránit nejběţnějším způsobům podvodů, ke kterým se vyuţívaly generátory čísel platebních karet.

3.3.2 Moţnosti padělání Tématem práce je padělání a pozměňování platebních prostředků. Pokud však jde o platební karty, je sloţité oddělit od sebe jednání pachatele vedoucí ke zneuţití karty a k jejímu padělání. Tyto skutky na sebe navazují a zároveň se určitým způsobem prolínají. Jak označit jednání, kdy se z podpisového prouţku pravé karty odstraní podpis oprávněného drţitele a nahradí podpisem jiným? Jde v tom případě o padělanou respektive pozměněnou kartu, anebo o kartu zneuţitou? A na druhé straně, pokud někdo z magnetického prouţku pravé karty naskimmuje záznam a nakopíruje tento záznam na magnetický prouţek obyčejné bezcenné plastikové karty, v tom případě dojde bezpochyby jak k zneuţití karty (originální), tak i k padělání, přičemţ akt padělání by bez předchozího zneuţití platební karty nebyl moţný. Proto v následující části uvedu známé způsoby, kterými se pachatelé pokouší dostat prostřednictvím platebních karet k penězům na účtech jiných, bez rozlišení o jaké jednání se jedná. Existuje řada podvodů s platebními kartami, které lze rozdělit do tří skupin: 1. Zneužití jinou osobou -

Zneužití osobou blízkou - velkou část podvodů spáchají děti, blízcí příbuzní, přátelé. Zjistit údaje o platební kartě je pro ně velmi snadné a s těmito informacemi lze pouţít kartu například k platbě na internetu.216 Vlastní doporučení – Dodržovat zásadu, že údaje k platební kartě zná jen držitel karty či majitel účtu, ke kterému byla karta vydána, případně jiná osoba, které by majitel účtu svěřil své peníze. V žádném případě nedat dětem příležitost odsledovat při placení u obchodníka zadávaná čísla PIN. Je velmi pravděpodobné, že toto malé tajemství se stane tajemstvím i jejich spolužáků. Totéž platí o známých, se kterými se například setkáme při placení u stejné pokladny.

216

Sdruţení českých spotřebitelů[online]. KLUFA, František; SCHOLZ, Petr. Podvody v oblasti bezhotovostních plateb v ČR (studie)[cit. 3. prosince 2009]. Dostupné na WWW:

102

-

Zneužití cizí osobou -

především starší občané si někdy nevědí rady s obsluhou

bankomatu nebo platbou a tak se stává, ţe vyuţijí pomoci jiné osoby. Ta má takto moţnost získat údaje o kartě, často i PIN. -

Zneužití obchodníkem - úmyslné provedení platby na základě informací o kartě, případně na základě fyzické přítomnosti karty. V minulosti se jiţ stalo, ţe obsluhující pracovník v restauraci skenoval platební karty zákazníků. Vlastní doporučení – v restauraci nenechat obsluhu odejít s kartou „někam“ a ani při platbě u obchodníka nikdy nespustit kartu z očí. Sledovat, v jakém zařízení ji prodejce použije, v případě výmluv, že je čtečka karet asi poškozená a je třeba kartu vložit ještě do jiné, si kartu okamžitě vyžádat zpět a informovat svou banku.

-

Zneužití osobou, mající přístup k datům – patří k nejvíce nebezpečnému zneuţití ze všech zde uvedených. Nejenom hackeři snaţící se zvenčí dostat k údajům z platebních karet, ale i „zevnitř systému“ hrozí nebezpečí. Například uţ v roce 2005 došlo k obrovskému průniku do databáze společnosti CardSystems Solutions, která se zabývá zpracováním platebních transakcí prováděných kartami. Podvodníci zneuţili slabiny v bezpečnostním systému a získali přístup k identifikačním údajům (číslo karty, datum expirace a bezpečnostní kódy) asi osmi miliónů platebních karet, z důvodu nedodrţení bezpečnostní politiky ze strany CardSystems Solutions.“217 Poslední známý případ se stal v létě 2009 ve Španělsku, kde pracovníci firmy, která zpracovává tamní karetní transakce, prodali kompletní informace na černém trhu. To vedlo jak k výrobě falešných karet, tak k tisícům podvodných internetových nákupů. Bankovní asociace odhadují, ţe takto zloději do rukou dostali údaje zhruba k jednomu milionu karet. Jen v sousedním Německu musely banky vyměnit nejméně 250 tisíc platebních karet. V Česku zrušily finanční instituce podle posledních informací zhruba 12 tisíc karet, u nichţ hrozilo zneuţití.

-

Prostá krádež - nejjednodušší a nejčastější způsob zneuţití karty. Do doby zjištění ztráty a následné blokace karty má zloděj šanci získat finanční prostředky buď zadáním PIN, pokud ho zná, nebo platbou tam, kde obchodník poţaduje k autentizaci pouze podpis. Ten lze nacvičit podle vzoru z karty. Je třeba pravidelně kontrolovat, zda nedošlo ke ztrátě karty a případně provést její rychlou blokaci. Účinnou, byť ne stoprocentní pomoc představují čipové karty a karty s fotografií. Často se hovoří o tom, neuvádět PIN na kartu, nebo nenechávat ho poblíţ ní.

217

Měšec.cz[online].Krádeţ dat 40 milionů karet - jsou ohroţeni i Češi?[cit. 10. prosince 2009].Dostupné na WWW:

103

Vlastní doporučení - osobně naopak doporučuji PIN poblíž karty viditelně uvést, avšak nesprávný. Po případné krádeži pachatel nejdříve využije pro něj relativně nejbezpečnější možnost získání peněz – výběr prostřednictvím bankomatu, a sám tak zablokuje odcizenou kartu. Pro ty zapomětlivé, kteří mají nutnost si PIN poblíž karty napsat pak, aby si PIN pomocí nějakého jednoduchého výpočtu „zašifrovali“, například ke každému číslu PIN přičíst jedničku nebo jiná čísla a až takto zašifrovaný PIN si poblíž karty napsat. 2. Zneužití při platbě na dálku -

Phishing – mnoho lidí v ČR se s tímto podvodným jednáním jiţ setkalo a mnoho lidí také „naletělo“. Způsob podvodu je vţdy stejný - přijde mail s logem a grafickou úpravou banky, v níţ má příjemce účet. V tomto mailu je napsáno něco na způsob: „Vážený kliente, vzhledem k tomu, že chceme stále zlepšovat služby pro naše zákazníky, rozhodli jsme se pro určité změny, které budou i pro Vás znamenat větší pohodlí do budoucna…., a proto Vás žádáme o změnu Vašeho PIN kódu. Tento si můžete určit sám, podle svého uvážení. Do formuláře níže uveďte číslo Vaší platební karty a Váš dosavadní PIN. Do dalšího řádku vepište Vámi vybraný nový PIN.“ Taková zpráva je samozřejmě podvodná, vytvořit grafickou úpravu podobnou té, kterou má určitá banka, není sloţité – pouţijí se grafické prvky oficiálních stránek. A útočníkovi jde jen o získání údajů, aby se mohl dostat k penězům napadeného. Samozřejmě, ţe vyplněný formulář neobdrţí banka, ale podvodník, který jiţ ví, jak s údaji naloţit. Vlastní doporučení - na podobné zprávy zásadně nereagovat a do e-mailu svoje číslo karty ani další údaje nikdy nesdělovat. V tomto případě je výhodné využít schopností některých e-mailových

klientů,

kteří

dokáží

nevyžádanou

zprávu

vrátit

zpět

odesílateli,

s upozorněním, že adresa příjemce neexistuje. Banky nikdy prostřednictvím takových zpráv nepožadují po klientech žádné údaje! -

Zneužití na internetu - problém spočívá hlavně v riziku přístupu narušitele do databáze obchodníka, který má evidenci karet svých zákazníků. „V České republice je toto riziko prakticky vyloučeno vzhledem k provozování internetových plateb pomocí 3D Security. Nebezpečí však vzniká při nákupu zboţí ze zahraničí, zejména od amerických a asijských obchodníků.“218 Vlastní doporučení - využívat jen zabezpečených forem platby.

218

Sdruţení českých spotřebitelů[online]. KLUFA, František; SCHOLZ, Petr. Podvody v oblasti bezhotovostních plateb v ČR (studie)[cit. 3. prosince 2009]. Dostupné na WWW:

104

-

Platby na dálku - Jde o nebezpečí vyplývající z telefonické platby za zboţí nebo sluţbu, která láká mnoho drţitelů karet, ale i podvodníků. Zejména v zahraničí jde o jeden z nejčastějších způsobů jejího zneuţití. Vzhledem k tomu, ţe obchodník nemá moţnost fyzicky zkontrolovat kartu ani identitu drţitele karty, je míra rizika zneuţití vyšší neţ u běţných transakcí. U transakcí bez fyzické přítomnosti karty proto dochází ke zvýšenému výskytu neoprávněných transakcí. Tento druh transakcí tvoří asi 26 % všech podvodů s platebními kartami (včetně plateb na internetu).219

3. Zneužití za pomoci přídavného zařízení na bankomatu -

Zařízení na zachycení karty (Libanonská smyčka) - způsob, kterým se zabrání, aby se platební karta dostala do bankomatu, ale i zpět. Podvodník je v blízkém okolí a postiţenému nabídne „pomoc“ s podmínkou zadání PIN. Ta se nezdaří, klient odchází bez karty, kterou podvodník následně vytáhne zpět a takto získanou kartu pouţije například při platbách na internetu, kdy jsou poţadovány jen údaje na kartě uvedené. Vlastní doporučení – Existují případy, kdy skutečně jsou důvody pro zadržení karty v bankomatu. Vždy se ale na obrazovce bankomatu objeví důvod, pro který byla karta zadržena. Pokud se tam neobjeví oznámení o zadržení karty, je nutno okamžitě nahlásit zadržení karty své bance. Obrázek č. 51 Libanonská smyčka

Zdroj: iDnes220

-

Skimmovací zařízení – ve skutečnosti jde o miniaturní snímací zařízení schopné okopírovat údaje z magnetického prouţku platební karty, které se na bankomat připevňuje na vstupní otvor pro platební kartu. Z toho důvodu byly bankomaty jiţ v uplynulých letech

219

Sdruţení pro bankovní karty ČR[online]. Druhy podvodů[cit. 8. prosince 2009]. Dostupné na WWW: 220 iDnes.cz[online].Zloději kradou karty z bankomatů[cit. 10. prosince 2009].Dostupné na WWW:

105

opatřeny antiskimmovacím nástavcem na tento vstupní otvor. Koncem listopadu 2009 však došlo k napadení i takto chráněného bankomatu v Praze. I kdyţ měl nainstalováno zařízení zabraňující zkopírování údajů z platební karty, podvodníkům se přesto podařilo získat data z karet a posléze vybrat peníze z účtů zhruba desítky klientů. Vzhledem k tomu, ţe toto zařízení uţivatele bankomatu nijak neomezuje a výběr peněz probíhá standardním způsobem, uţivatel si ničeho nevšimne aţ do chvíle seznámení se s výpisem z účtu. Většinou se pouţívá současně se skrytou kamerou a takto získané údaje se pouţijí k výrobě padělaných karet. Obrázek č. 52 Nasazení skimmovacího zařízení na bankomat

Zdroj: tn.cz221

-

Skrytá kamera - má za úkol zjistit PIN, často je v kombinaci s libanonskou smyčkou, nebo skimmovacím zařízením. Nejčastěji je pouţita kamera z mobilního telefonu, která je umístěna v prostoru bankomatu. Vlastní doporučení – při zadávání pinu skrýt klávesnicí rukou, nebo novinami Obrázek č. 53, 54 Způsob umístnění skryté kamery

Zdroj: http://cache.gawker.com 222

Zdroj: http://www.jheary.com223

221

tn.cz[online].Pozor u bankomatů, zloději mají nové finty.[cit. 10. prosince 2009].Dostupné na WWW: 222 Dostupné na WWW: 223 Dostupné na WWW:

106

-

Dotekové senzory – alternativní způsob získání PIN. Bývá kombinován se skimmovacím zařízením nebo libanonskou smyčkou. Často jde o celý panel, v němţ je zabudovaná klávesnice. Ta se připevní na stávající klávesnici, takţe číselníkem v přídavném panelu se stlačují tlačítka na originálním panelu bankomatu a současně se zaznamenávají stisknuté klávesy. Vlastní doporučení – ochrana před tímto způsobem získání PIN je složitá. Vzhledem k tomu, že pachatel nemá dostatek času, panel připevňuje na bankomat způsobem, který umožňuje rychlé nasazení a také rychlé odebrání. V posledních případech tomu bylo tak, že pachatelé upevňovali panely pomocí oboustranného suchého zipu. Proto je vhodné alespoň zkusmo ověřit pevnost desky, zda s ní nelze pohnout.

Padělky karet jsou vyráběny zejména díky získaným informacím z okopírovaných magnetických prouţků platebních karet. Ve většině případů se pachatelé ani nesnaţí o dokonalý padělek, tlačí je čas, platnost takto jimi získaných informací je závislá na době, kdy se majitel původní karty dozví o její ztrátě, či o pohybu na svém účtu. A ani nemají důvod vyrábět kartu na první pohled nerozeznatelnou od originálních. Pokud kartu pouţije k výběru z bankomatu, nepotřebuje řešit problém s hologramem, mikrotiskem a podobně, k tomu mu stačí jen bílá plastiková karta bez jakékoliv grafické úpravy a padělaných bezpečnostních prvků. Po několika dnech je pro takovou kartu účet majitele zablokován, a tak pachatel přehraje na magnetický prouţek údaje z další zneuţité karty. Na výrobě padělků se nejvíce podílejí kriminální skupiny zejména z oblasti jihovýchodní Evropy a zemí bývalého SSSR.

3.4 Šeky a směnky V České, respektive Československé republice nebylo v období socializmu šeků a směnek příliš vyuţíváno. Byly brány jako kapitalistický přeţitek, byly spojovány s vykořisťováním, a jako takové měly být vymýceny. Na druhé straně bylo nutno s těmito platebními prvky, vzhledem k obchodování se západními státy, stále počítat. Zejména při placení za dovoz, byli tuzemští dovozci nuceni krýt své dovozy vlastními směnkami avalovanými jedinou bankou pověřenou prováděním zahraničně obchodních operací – ČSOB.224

224

SVOBODOVÁ, Věra. Směnka. Vyd. ECON, Brno 1994, str. 12-13

107

Situace se po roce 1989 změnila a tak se i běţní občané mohli setkat s těmito platebními prostředky, které znali jen z filmů zahraničních, nebo filmů pro pamětníky. Současně s tím se u nás začaly objevovat první padělky. Je však třeba dodat, ţe i přesto se v ČR směnky a šeky „neuchytily“ tak jak v západních zemích. Lidé u nás jsou zvyklí provádět platby jinými prostředky. Právní reţim šeků a směnek se řídí zákonem č.191/1950 Sb., zákonem směnečným a šekovým.

3.4.1 Šeky Šek je cenný papír, kterým výstavce šeku (majitel účtu) přikazuje šekovníkovi (tj. peněţnímu ústavu, u kterého má veden účet), vyplatit šekovou částku osobě uvedené na šeku nebo na její řad nebo doručiteli šeku. V případě bankovního šeku jsou výstavcem a šekovníkem dvě různé banky nebo dvě organizační jednotky téţe banky. Za úplnost, věcnou správnost a pravdivost údajů uvedených na šecích a v dispozicích klienta včetně srozumitelnosti dispozice je odpovědný klient. Všechny další vlastnosti šeků velmi závisejí na příslušnosti země výstavce, která spadá buď do oblasti tzv. Ţenevské konvence, coţ je mezinárodně uznávaná dohoda, podle níţ je šekové právo upraveno v řadě zemí, především v oblasti kontinentální Evropy, nebo do oblasti angloamerické (USA, Kanada, Anglie, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická republika). Podle této příslušností se odvíjí i splatnost zahraničních šeků. Šeky vystavené kvalitními renomovanými bankami a šeky vystavené v téţe bance, kde jej chcete proplatit, banka většinou okamţitě proplatí, resp. připíše na účet. Pokud má však jakékoliv obavy o krytí šeku anebo o jeho pravost, šek převezme k tzv. nezávaznému inkasu a odešle jej do banky výstavce, která ověří jeho krytí. Banky se poté mezi sebou dohodnou na způsobu vypořádání peněz za výplatu šeku. Po ověření krytí příjemce ihned obdrţí hotovost a výstavci je strţena částka uvedena na šeku. Protoţe šek je cenný papír, lze s ním jako s cenným papírem zacházet. Šeky na doručitele se převádějí snadno, z ruky do ruky. Kdo ho má, je majitelem. Převod šeku „na řad“, tedy s určeným majitelem je sloţitější a lze ho provést výhradně rubopisem (indosamentem) zapsaným na šeku na jeho opačné straně, neţ je vyznačen platební příkaz. Je potřeba napsat slova „na řad“, poté uvést jméno nabyvatele šeku (indosatáře) a samozřejmě i podpis osoby, která šek převádí (indosanta). Pokud se nový nabyvatel šeku také podepíše pod původního

108

majitele, je šek v podstatě totéţ co bankovka a můţe ho kdokoliv chtít proplatit (blankoindosament).225 Zákonné parametry šeku 1. označení, ţe jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu; 3. jméno toho, kdo má platit (šekovníka); 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. datum a místo vystavení šeku; 6. podpis výstavce. Pokud listina neobsahuje některou z podstatných náleţitostí, není šekem. Padělání a pozměňování šeků je prováděno stejnými technickými způsoby jako padělání bankovek, zejména tedy kopírováním a následnou úpravou údajů prostřednictvím výpočetní techniky. Zde dochází zejména ke změnám v částce k proplacení a k padělání podpisu. Velmi časté je uvádění smyšlených nebo jiţ neexistujících bank. Asi největší mediální publicity se dostalo případu jednoho havířovského podnikatele. Jednalo se o klasický podvod s falešnými bankovními šeky americké Security Pacific National Bank v nominální hodnotě 30 miliónů dolarů. Šeky předloţil podnikatel se svými společníky k proplacení pobočce Deutsche Bank ve Švýcarsku. Banka šeky odmítla proplatit, neboť se jednalo o padělky vyrobené v bývalé Jugoslávii. Americká banka, která měla šeky vystavit, uţ totiţ dvacet let neexistovala.226 Jak je vidět na obrázku níţe, šeky nemají ani zdaleka tolik ochranných prvků jako bankovky. Zato mají jinou výhodu, nejsou na rozdíl od bankovek tak anonymní. Mají-li být proplaceny, jejich předkladatel je pro banku znám a tedy v případě předloţení padělku můţe nést odpovědnost a s tím spojenou finanční ztrátu. Za škodu vzniklou z vyplacení těchto šeků odpovídá v zásadě šekovník, tedy banka. Odchylná dohoda mezi šekovníkem a majitelem pohledávky, kterou by se šekovník snaţil přenést riziko proplacení neoprávněnému na výstavce, je neplatná ze zákona.

225

FinExpert.cz[online].Šeky nejsou mrtvé[cit. 16. listopadu 2009].Dostupné na WWW: 226 Měšec.cz[online].Pozor na padělané šeky[cit. 11. prosince 2009].Dostupné na WWW:

109

Pokud se ale prokáţe, ţe proplacení falešného nebo zfalšovaného šeku nezavinil zaměstnanec banky, přenáší se škoda vzniklá výplatou vadného šeku na klienta. Obrázek č. 55 Příklad soukromého šeku

Zdroj: Měšec.cz227

V posledním desetiletí se velmi rozmohly podvodné případy, kdy se prostřednictvím emailu obracejí na naše občany a firmy zahraniční zájemci o sluţby, nebo obchodování. Ať jiţ jde o nákup zboţí, nebo ubytování v hotelech, jde vţdy o podobný postup. Podvodník zašle padělaný šek a následně sluţbu nebo obchod stornuje. Poté zašle poţadavek, aby si náš obchodník strhl storno poplatek a zbylou část poslal na určité konto. Druhý způsob je ten, ţe padělatel pošle nadhodnocený falešný šek a vyţádá si přeposlání přeplatku, který můţe dosáhnout i tisíce eur. Společné pro oba případy je to, ţe prodávající se dostaví s šekem do banky, která mu vyplatí danou částku, takţe můţe dle dohody zaslat podvodníkovi přeplatek, ale sama banka má 30 dní na to, aby zjistila, zda je šek v pořádku. V případě padělku potom vymáhá vyplacenou částku po obchodníkovi, který se tak dostane i do problémů s policií.

3.4.2 Směnky Směnka je úvěrový cenný papír, sepsaný v přesně stanovené formě, ze kterého vyplývá dluţnický závazek, který dává majiteli směnky nesporné právo poţadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku. Směnka má dvě základní funkce: platební a zajišťovací a je moţné je rozdělit na tzv. směnky vlastní a směnky cizí. Platební směnka - funkce směnky není nijak vyjádřena v jejím obsahu, ale je dána dohodou směnečného věřitele a dluţníka. Smyslem a účelem platební směnky je, aby v okamţiku její 227

Měšec.cz[online].Platíme šekem - Příklad soukromého šeku[cit. 11. prosince 2009].Dostupné na WWW:

110

splatnosti došlo k proplacení. Majitel směnky si však můţe jednoduchým způsobem opatřit hotové peníze ještě před splatností směnky tím, ţe směnku prodá. Zajišťovací směnka - na rozdíl od platební směnky, smyslem zajišťovací směnky není její proplacení, ale zajištění toho, aby byl splněn jiný závazek. V okamţiku kdy je splněn směnkou zajištěný závazek, zaniká dle dohody důvod platit podle směnky. Směnka vlastní - bezpodmínečný závazek (slib) výstavce (trasanta) zaplatit osobě ve směnce uvedené (remitentovi) v určené době a na určeném místě směnečnou sumu.228 Směnka musí být písemná, nemůţe být ústní. Konkrétní podoba směnky není předepsána, nemusí být vyhotovena na papíře, ale můţe být zachycena na čemkoliv, kde je trvale zachytitelné písmo, text směnky můţe být napsán na stroji, vytištěn na počítači a podobně. Na platnost směnky nemají vliv pravopisné ani gramatické chyby. Pokud směnka obsahuje zákonem poţadované náleţitosti a má „souvislý obsah vyjadřující vůli vyţadovanou pro právní úkon“, je platná – i kdyby byla psána lámanou češtinou na kusu balicího papíru. Jen podpis výstavce musí být vţdy napsán vlastní rukou.229 Jak je z výše uvedeného patrno, hledat na směnce standardní ochranné prvky je velmi sloţité. Jediným ochranným prvkem se pak stává podpis výstavce. Obrázek č. 56

Zdroj: BusinessInfo.cz230

228

BusinessInfo.cz[online].Směnky[cit. 11. prosince 2009].Dostupné na WWW: 229 Měšec.cz[online].Směnka v běţném ţivotě - výhody i rizika[cit. 11. prosince 2009].Dostupné na WWW: 230 BusinessInfo.cz[online].Směnky[cit. 11. prosince 2009].Dostupné na WWW:

111

3.5 Ostatní platební prostředky Se vznikem nového způsobu obchodování – nákupy v internetových obchodech se začaly objevovat i nové způsoby placení za zboţí. Primární místo mezi pouţívanými platebními nástroji při těchto platbách zastávají platební karty, o nichţ jsem se jiţ zmínil v samostatné kapitole. Postupem času se objevily nové formy, nazývané „prostředky vzdáleného přístupu“, které umoţňují vyuţívat klasické bankovní produkty elektronickou cestou. Patří mezi ně: - internetbanking - přístup na svůj účet prostřednictvím internetového rozhraní peněţního ústavu, - homebanking - ovládání vlastního účtu prostřednictvím datové sítě z domácího počítače s počítačem banky, - GSM banking - prostřednictvím šifrovaných sms zpráv, - technologie SIM toolkit, nebo ovládání svého účtu přes WAP rozhraní, - a nově i TV-banking. Po zavedení těchto forem přímého bankovnictví začali mít zákonodárci problém s tím, jak který instrument označit. K ulehčení se rozhodli za platební prostředek označit všechny výše uvedené formy. Já osobně sdílím názor, ţe v případě sluţby internetového či telefonního bankovnictví nejde o platební prostředek, ale spíše jen o formu přístupu majitele k účtu. Jako další platební prostředek lze s jistotou označit „prostředek uchovávající elektronické peníze“. A tím můţe být ve skutečnosti jakýkoliv předmět. V průběhu mnoha výzkumů, které prováděly velké společnosti jako VISA či MasterCard bylo zjištěno, ţe lidé poţadují jednodušší způsob placení, neţ nabízí klasická platba kartou. A právě tyto dvě společnosti potřebnou technologii implementovaly jak do samotných platebních karet, tak například do hodinek, přívěšků, mobilních telefonů a podobně. Vznikly systémy MasterCard PayPass a VISA payWave, které se rychle rozšiřují po Evropě a fungují jiţ v řadě zemí, např. v Turecku, ve Velké Británii, Francii, Španělsku, Švýcarsku, Německu, Itálii, Polsku. Od roku 2008 byla nová bezkontaktní platební metoda MasterCard PayPass zavedena také na Slovensku. Při platbě stačí pouze čipem osazenou platební kartu, hodinky či klíčenku přiloţit ke speciální čtečce a je zaplaceno. Není potřeba hledat hotovost, protahovat platební kartu

112

čtečkou ani zadávat PIN. Tento platební nástroj nedostane pokladník do rukou. U nákupů v hodnotě niţší 20 euro není vyţadován ani podpis drţitele karty. Obrázek č. 57 Způsob placení metodou PayPass

Zdroj: Investujeme.sk231

V případě České republiky, kde zmiňované společnosti plánují zavést technologii bezkontaktních plateb do konce roku 2010, bude tato hranice stanovena pravděpodobně na 500 Kč. PayPass je proto ideální v místech, kde je důleţitá rychlost, např. v rychlém občerstvení, trafikách, parkovištích či v městské hromadné dopravě. Možnosti zneužití – kaţdá nová technologie je doprovázena i novými metodami podvodníků, jejichţ cílem je získat přístup k cizím účtům či penězům. V případě internetbankingu se k získání hesel vyuţívá počítačových virů (keylogerů), schopných zaznamenat okamţik, kdy klient přistupuje k internetovému rozhraní své banky a kaţdou stisknutou klávesu. Stejně tak i v případě těchto nových bezkontaktních platebních metod je zde určité riziko zneuţití. Pomineme – li prostou krádeţ takového platebního prostředku, půjde zejména o způsob, jak ochránit drţitele bezkontaktní platební karty, hodinek či klíčenek před krádeţemi prostřednictvím přenosných čteček v místech s větší koncentrací lidí, zejména pak v obchodních centrech. Pro srovnání lze vzpomenout zneuţívání technologie bluetooth, zabudovanou v přenosných počítačích, PDA a mobilech. Postačí ponechat bluetooth ve svém přístroji zapnutý a hackeři, kteří jsou v dosahu, se dokáţí do takového přístroje dostat. Zde je třeba podotknout, ţe bezdotykové platební prostředky nelze, na rozdíl od bluetooth, vypnout. 231

Investujeme.sk[online].PayPass: Výhody, aj riziko pre rodinný rozpočet [cit. 11. prosince 2009].Dostupné na WWW:

113

4. Závěr V předkládané práci bylo mým hlavním cílem popsat ochranné prvky platebních prostředků, informovat o způsobech jejich padělání a moţnosti rozeznání padělků. Přitom jsem vycházel zejména ze svých znalostí v oboru padělání cestovních dokladů, neboť u platebních prostředků jsou pouţívány stejné ochranné prvky a k jejich padělání i obdobné metody. Vědom si toho, ţe jde o poměrně citlivé téma, snaţil jsem se vyhledat dostatek informací z veřejných pramenů, a to zejména proto, abych nemohl být nařčen ze zneuţití informací získaných ze sluţebního poměru příslušníka cizinecké policie. Z tohoto důvodu se v práci nachází velké mnoţství odkazů na veřejně dostupné zdroje a to i u informací, o nichţ vědomosti mám. Snahou bylo sepsat komplexní práci o tomto tématu tak, aby se veřejnost mohla seznámit se skutečnostmi, které se v naší literatuře doposud neobjevily. Zastávám názor, ţe veřejnost by měla mít veškeré informace o svých penězích, zejména o ochranných prvcích na nich. Jen tak bude mít dostatek povědomí k rozeznání padělků. Tyto informace by měla mít kaţdá domácnost k dispozici a ČNB, respektive stát, by měl mít zájem na tom, aby veřejnost byla dostatečně informována. Domácnosti by měly v pravidelných několikaletých intervalech dostávat do svých schránek v tištěné podobě veškeré informace o nových způsobech padělání a pozměňování peněz, jakoţ i o ochranných prvcích na nových či inovovaných bankovkách. Informovanost o ochranných prvcích platebních prostředků u nás je velmi nízká a jejich popis, a to jen v případě bankovek, se soustřeďuje prakticky pouze na serveru ČNB. Jak však ze statistických údajů Českého statistického úřadu vyplývá, v České republice má přístup na internet jen 42% domácností, přičemţ u rizikovější skupiny starších občanů je toto číslo mnohem niţší – u občanů nad 65 let pouze 6%. Jiný způsob získání relevantních informací o bankovkách a jiných platebních prostředcích, neţ prostřednictvím internetových portálů, u nás není. Chybí obdobně zaměřené akce typu „Know Your Money“, probíhající například v USA jiţ mnoho let. Přitom právě povědomí veřejnosti o způsobech padělání by mohlo tuto kriminální činnost znesnadnit. Padělatel si podrobné informace o ochranných prvcích účelově získá, proto by tyto informace měla znát i veřejnost. Pokud bude mít kaţdá domácnost moţnost si doma v klidu prohlédnout informace o tom, jak pozná padělané peníze, pokud se s podobnými informačními materiály bude setkávat i jinde - budou volně dostupné na kaţdé poště, v kaţdém finančním ústavu, nebo například na úřadech, půjde na jedné straně o osvětu a na straně druhé o prevenci, která by mohla případné padělatele

114

od této činnosti odradit. Jak jsem ve své práci opakovaně uvedl, převáţná část padělaných bankovek je vyráběna pomocí inkoustových tiskáren (dle informací ČNB se v posledních letech toto číslo pohybuje kolem 80%). Přitom rozeznat inkoustový tisk není sloţité, pokud by ve společnosti proběhla kampaň jak takové padělky rozeznat, současně s informacemi, jaké právní následky z takové nelegální činnosti mohou nastat, dle mého názoru by to odradilo valnou většinu „domácích“ padělatelů. Ti by se jiţ nemohli opírat o to, ţe veřejnost jejich „práci“ nerozezná, věděli by, ţe kaţdý je seznámen s tím, jak rozeznat padělek a snad by si uvědomili, ţe zákon padělatelství postihuje mnohem přísněji neţ jinou běţnou trestnou činnost. V kaţdém případě je v České republice osvěta na tomto poli zanedbávána, coţ by mohlo přinést problémy do budoucna, zejména z důvodu přechodu na euro. Euro je v současnosti nejpouţívanější měnou na světě, v oběhu je 650 miliard eur, čímţ byl předstiţen US dolar se svými 620 miliardami v oběhu. S tím je spojen i problém padělání. Zatímco před zavedením společné měny měli padělatelé jen omezené trhy – měnová teritoria, se společnou měnou se jim otevřel obrovský prostor pro jejich činnost. Samozřejmě, ţe kaţdá přistupující země je pro ně také nové odbytiště a její obyvatelé, vzhledem k menším zkušenostem se společnou měnou, také lehčí kořist. Národná banka Slovenska ve své „Správe o výskyte falzifikátov eurových platidiel zadrţaných v roku 2009“, uvádí, ţe se prakticky osminásobně zvýšilo mnoţství padělků eura na Slovensku, oproti roku 2008, přičemţ 40% z těchto padělků bylo zachyceno jiţ v prvních třech měsících roku 2009. Něco podobného se dá tedy očekávat i u nás. Dle mého názoru by společnost měla být připravována na příchod nové měny a stát by měl vyvinout zvýšené úsilí k osvětě svých obyvatel, a to s dostatečným předstihem před zavedením eura. Obdobně jako u hotových peněz by mělo být postupováno i v případě dalších platebních prostředků, zejména proto, ţe jiţ několik let se postupně zvyšuje význam bezhotovostních plateb. Tento trend bude zajisté pokračovat, neboť význam hotových peněz v oběhu klesá a v blízké budoucnosti lze očekávat výraznou změnu v poměru plateb hotovými penězi a prostřednictvím ostatních platebních prostředků, ve prospěch bezhotovostních plateb. K tomuto vývoji přispívá celkové klima ve společnosti, většina zaměstnavatelů jiţ pochopila neekonomičnost přesunu velkých částek peněz určených k výplatám zaměstnanců a s tím spojených úkonů, jako je jejich opakované přepočítávání a přerozdělování. Mzdy jsou proto převáděny bezhotovostně přímo na účty zaměstnanců. I stát omezuje zákonem platby v hotovosti, čímţ nutí k bezhotovostním převodům peněţních prostředků - viz zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, přičemţ za platbu v hotovosti je povaţována také platba zlatem, drahými kameny či jinými vysoce hodnotnými komoditami. 115

Zatímco v západním světě jsou stále ještě běţně uţívané šeky a směnky, u nás je jejich uţití jen okrajovou záleţitostí. Éra socialismu nebyla těmto ekonomickým nástrojům nakloněná a po roce 1989 si jiţ významnější místo ve společnosti nezískaly. V případě platebních karet je situace opačná. Česká republika zaţívá karetní boom a jejich mnoţství roste geometrickou řadou. Stejně jako v případě bankovek, u nichţ je v určitých intervalech nutná inovace, i v případě platebních karet muselo dojít k jejich modernizaci. Neboť magnetický prouţek, na němţ jsou zaznamenány údaje potřebné k peněţní transakci, jiţ z bezpečnostních důvodů nevyhovuje, byla v posledních letech zavedena čipová technologie, která zvyšuje bezpečnost platebních transakcí. Vývoj bezhotovostních platebních prostředků postupuje dál dopředu a hlavním trendem současnosti je co nejvíce zkrátit dobu při provádění platební transakce. Platební karty totiţ mají přes nesporné výhody i jednu nevýhodu. Prováděná transakce je oproti placení hotovostí zdlouhavější, čehoţ si jsou karetní asociace vědomy a tak do svých produktů zavedly novou, bezkontaktní technologii. Aţ dosud byly platební transakce prováděny v pokladním systému prostřednictvím imprinteru232 nebo POS terminálu,233 který vyţadoval fyzický kontakt mezi kartou a terminálem a to buďto prostřednictvím magnetického prouţku platební karty, nebo kontaktního čipu. Nové technologie, které v současnosti přichází na trh, nebo s nimiţ se počítá v blízké budoucnosti, umoţní výměnu dat mezi terminálem a platebním prostředkem bez fyzického kontaktu. Právě bezkontaktnost platby umoţní, aby se platebním prostředkem stal jakýkoliv předmět. Nebude jiţ nutno dodrţet normovaných rozměrů, jako jsou například rozměry platebních karet. Jediné, co bude muset ten který předmět obsahovat, je čip nebo mikroprocesor. Tato technologie bezkontaktních plateb, nazývaná téţ „technologie Proximity“ můţe zahrnovat širokou škálu bezdrátových technologií, mezi něţ lze zařadit „Radio Frequency Identifier“ (RFID), Bluetooth, přenos pomocí infračerveného záření, popřípadě Wi-Fi. Kaţdá z těchto technologií přenosu má své výhody, přičemţ v závislosti na jejich typu mohou být údaje přenášeny aţ na vzdálenost 10 metrů. Společnosti MasterCard a VISA ve svých produktech PayPass a payWave vyuţívají technologii rádiového přenosu (RFID) na frekvenci 13,56 MHz, která je definována standardem ISO/IEC 14443 a která umoţňuje provést přenos informací v rozsahu vzdáleností 0 - 10 cm.

232 233

mechanické kopírovací zařízení pouţívané pro otisk identifikačních údajů z embossované platební karty na zúčtovací doklad, obecně téţ „ţehlička“ POS - point of sale, tedy platební místo. Zjednodušeně pokladna, kde se platí při nákupu zboţí nebo jsou prováděny platby za sluţby. V současnosti jiţ jde ve většině případů o pokladní zařízení zaloţené na PC - s procesorem, harddiskem, operačním systémem, čtečkou karet a přídavnou či integrovanou tiskárnou k tisku faktury nebo účtenky.

116

Stejnou technologii zavedly i společnosti American Express pod názvem „Expresspay“ a Discovery pod názvem „Network Zip“. Zmíněná technologie je známá jiţ delší dobu a vyuţívá se zejména v hromadné dopravě, v případě přístupových systémů budov nebo v případě docházkových systémů, avšak aţ v posledních letech bylo díky miniaturizaci a sníţení energetické náročnosti procesoru moţno provádět kryptografické operace tak nutné pro ochranu přenášených dat. I přesto však RFID technologie přináší nová bezpečnostní rizika spojená s radiovým přenosem (neoprávněné čtení či odposlouchávání), neboť i kdyţ informace jsou přenášeny na krátkou vzdálenost deseti centimetrů, za pouţití moderních přístrojů lze rádiové vlny mezi terminálem a RFID odposlouchávat ze vzdálenosti několika metrů. Pouţití šifrovacího algoritmu RSA také není stoprocentní zárukou bezpečnosti přenášených dat. Svědčí o tom například případ nizozemského odborníka na komunikační bezpečnost Marca Wittemana. Od roku 2006 byly povinně v celé EU zavedeny biometrické pasy, které obsahují obdobný čip, jako je pouţit v produktech PayPass a payWave. Jiţ v roce 2005 se podařilo Marcu Wittemanovi kódování pouţité při přenosu biometrických informací u pasů prolomit. Nebezpečí tkví v tom, ţe na rozdíl od cestovních pasů není moţno padělání prostředku bezkontaktních plateb ověřit, neboť jej obchodník nedostane vůbec do ruky. Nemá tak moţnosti imigračního úředníka kontrolujícího pravost cestovního dokladu, tedy moţnosti zkontrolovat kromě údajů na čipu také fotografii, osobní údaje a zejména pravost dalších ochranných prvků. Jak je z výše uvedeného zřejmé, kaţdý nový technický prvek, kaţdá inovace na poli ochrany platebních prostředků, ať jiţ hotovostních či bezhotovostních, je v brzké době následována snahou o překonání či prolomení této ochrany. Nelze říct, ţe by některý platební prvek byl této snahy ušetřen, nelze říct, ţe by jakákoliv nově vyvinutá ochrana byla ochranou absolutní, nepřekonatelnou. Tak jak jde moderní vývoj ochranných prvků dopředu, posunují se dopředu i hranice padělatelských schopností. Je tedy nutno řešit nové způsoby ochrany platebních prostředků tak, aby padělatelská činnost nebyla usnadňována. Přitom je třeba zdůraznit, ţe inovace ochranných prvků musí být doprovázena dostatečnou informovaností veřejnosti. Ochrana platebních prostředků má ve skutečnosti význam jen tehdy, je-li veřejností obecně známá a ověřitelná. Cílem mé práce bylo alespoň částečně k obecnému povědomí o ochranných prvcích na platebních prostředcích přispět. Pokud tyto informace komukoliv pomohou ochránit svůj majetek před podvodníky a padělateli, jiţ to bude znakem, ţe práce svůj účel splnila. 117

Tištěné monografie 1. BURGER, Adolf. Ďáblova dílna. vyd. Praha: Svoboda, 1991. 269 s. ISBN 80-2050187-8. 2. BURGER, Adolf. Komando padělatelů. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 124 s. ISBN 59-346-82? 3. CUHAJ, George S. a kol. Standard Catalog Of World Paper Money. 14. vyd. Iola, Wisconsin: Krause Publications, 2008, 1089 s. ISSN 1538-2028. 4. GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 2. dopl. vyd. Praha: Linde, 2006. 323 s. ISBN 80-7201-620-2. 5. HLINKA, Bohuslav; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Peníze celého světa. 3. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1987, 296 s. ISBN 23-024-87? 6. HLINKA, Bohuslav. Atentáty na peníze. vyd. Praha: Svoboda, 1987. 317 s. ISBN-25040-87? 7. HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi. vyd. Praha: Panorama, 1981. 267 s. ISBN 11-108-81? 8. HORÁK, Ján. Kremnické dukáty. 1. vyd. Bratislava: Pedagogické nakladateľstvo, 1968. 112 s. ISBN 67-194-68? 9. HOWGEGO, Christopher. Ancient History From Coins, Taylor & Francis e-Library, 2001. 192 s. ISBN 0-203-13586-5. 10. JEN, David. Chinese Cash: Identification and Price Guide. Iola, Wisconsin: Krause Publications, 2000. 341 s. ISBN 978-0-87341-859-1. 11. KAPLANOVÁ, Marie, Katedra polygrafie a fotofyziky, Fakulta Chemickotechnologická Univerzity v Pardubicích. Prezentace na téma: Pokroky v oboru polygrafie - tisk a zpracování cenin, Polygrafie 2004/2005. 12. KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 4. vyd. C. H. Beck, Praha 2001, 492 s. ISBN 80-7179-588-7. 13. MÁČE, Miroslav. Platební styk klasický a elektronický. Vyd. Praha: GRADA Publishing a.s., 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5. 14. MORAVEC, J.: České mince 1993-2005 a medaile České mincovny 1993-2005, 7. vydání, Brno-Jablonec nad Nisou 2005. 224 s. ISBN 80-903662-1-X. 15. PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky. Vyd. Praha: Pragoeduca, 2000, 78 s. ISBN 80-85856-84-0.

118

16. SÉM, Julius: Papírové peníze na území Československa 1762-1975. 2 vyd. Hradec Králové, Česká numismatická společnost, 1977. 188 s. 17. SCHLOSSBERGER, Otakar; HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. vyd. Praha, BIVS, 2005. 279 s. ISBN 80-7265-073-4. 18. SVOBODOVÁ, Věra. Směnka. Vyd. Brno 1994, ECON, 299 s. ISBN 80-901627-1-1. 19. SKÁLA, Oskar. Komando penězokazů. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá Fronta, 1964. 110 s. 23-154-64.

Internetové zdroje 1. 3D-Lab[online]. McGREW, Stephen. Hologram Counterfeiting [cit. 2009-11-06]. Dostupný z WWW: 2. Absolute Astronomy.com[online]. Counterfeit[cit. 2009-09-25]. Dostupný z WWW: 4. DED[online]. Magnetic Stripe Card Standards [cit. 2009-12-06]. Dostupný z WWW: 5. British library[online]. Gutenberg bible [cit. 2009-10-07]. The Paper. Dostupný z WWW: 6. Centrum pro ekonomiku a politiku - přepisy přednášek[online]. František Vencovský: Tři měnové reformy pro jednu generaci [cit. 2009-09-03]. Dostupný z WWW: 7. Classical Numismatic Group Inc.[online].Teo exceptional Early Lydian [cit. 2009-0914]. Dostupný z WWW: 8. CLEMENTS, J. Daniel. Daniel´s Coin Zoo [online]. Guinea 50-CAURIS [cit. 200909-01]. Dostupný z WWW: 9. CreditCards.com [online]. The history of credit cards [cit. 2009-12-03].Dostupný z WWW: 10. Česká národní banka - autorské články a rozhovory[online]. KUDLÍK, Vladimír. Vývoj papírových platidel od roku 1918 [cit. 2009-09-22]. Dostupný z WWW: 119

11. Česká národní banka [online]. Bankovky a mince. 2003-2010. Dostupný z WWW: 12. Digitální knihovna České sněmy[online]. Akta weřejná i sněmowní - Zápis sněmowní o

naprawení

řádu

zemského

[cit.

2009-09-22].

Dostupný

z

WWW:

13. Experts[online]. Treason Act 1351 [cit. 2009-09-23]. Dostupný z WWW: 14. Federal Reserve Bank of Philadelphia[online].GRUBB, Farley - Benjamin Franklin And the Birth of a Paper Money Economy[cit. 2009-09-18]. Dostupný z WWW: 15. FRAJDL, Jiří. Vznik ČSR v r. 1918 z hlediska zpravodajských aktivit [online]. Křesťanskosociální listy[cit. 2009-09-01]. Dostupný z WWW: 16. Free patents online [online]. United States Patent US5087507, publ. 2.11.1992. [cit. 2009-10-17]. Dostupný z WWW: 17. Electronic Frontier Foundation [online]. List of Printers Which Do or Do Not Display Tracking Dots [cit. 2009-10-20]. Dostupný z WWW: & DocuColor Tracking Dot Decoding Guide [cit. 2009-10-20]. Dostupný z WWW: 18. EMVco [online]. EMV Integrated Circuit Card Specifications for Payment Systems [cit. 3. prosince 2009]. Dostupné na WWW: 19. Fysis [online]. Xenofanés [cit. 2009-09-02]. Dostupný z WWW: 20. iDnes

[online].

Jak

vznikl

šek?

[cit.

2009-12-03].

Dostupný

z

WWW:



21. iDnes.cz [online]. Zloději kradou karty z bankomatů [cit.2009-12-10]. Dostupný z WWW: 120

23. IWS International s.r.o. [online]. Profil firmy [cit. 2009-10-23]. Dostupný z WWW: 24. Journal of The Abraham Lincoln Association[online]. CRAUGHWELL, Thomas. Stealing

Lincoln's

Body

[cit.

2009-09-23].

Dostupný

z

WWW:

25. Koněpruské jeskyně[online]. Koněpruské perličky[cit. 2009-09-22]. Dostupné na WWW: 26. Lawrence Malkin[online]. Krueger's Men: The Secret Nazi Counterfeit Plot and the Prisoners

of

Block

19

[cit.

2009-09-10].

Dostupný

z

WWW:

27. Měšec.cz [online]. Krádež dat 40 milionů karet - jsou ohroženi i Češi? [cit. 2009-1210]. Dostupný z WWW: 28. Ministerstvo vnitra ČR[online]. Archiv čvrtletníku Kriminalistika - červen 2008. SADOVSKÝ, D. SUCHÁNEK, J. Platební karty a možnosti jejich zneužití [cit. 2009-12-06]. Dostupný z WWW:

29. National Bank of Belgium[online]. Museum The cradle of the European banknote stood in … Sweden [cit. 2009-09-15]. Dostupný z WWW: 30. Optaglio

[online].

Nanogravure

[cit.

2009-11-06].

Dostupný

z

WWW:

31. Optical Document Security [online]. Short Course on Optically Variable Devices [cit. 2009-10-20]. Dostupný z WWW: 32. Peníze.cz [online].Čedok, Tuzex a český karetní boom [cit. 3. prosince 2009]. Dostupný z WWW: 33. Polygrafie [online]. 2.3 Tiskové techniky [cit. 2009-10-22]. Dostupný z WWW: 34. Praha.eu - Portál hlavního města Prahy [online]. Pražská mincovna – samá vzácnost [cit.2009-09-22]. Dostupný z WWW:

121

35. Rada EU, Glosář zabezpečených dokladů, zajišťovacích prvků a dalších souvisejících odborných výrazů [online]. Podtisk [cit. 2009-10-25]. Dostupný z WWW: 36. Reserve bank of India[online].Banknotes 2005-06 Series[cit. 2009-10-20]. Dostupný z WWW: 37. Ron Wise's Banknoteworld [online]. Czechoslovakia [cit. 2009-09-27]. Dostupný z WWW: 38. ŘEŢÁBEK, Pavel. Emise oběţiva a nové ochranné prvky bankovek[online]. Prezentace k inovované bankovce 500,- Kč[cit. 2009-10-08]. Dostupný z WWW: 39. SANDROCK, John. Ancient Chinese Cash Notes - the World's First Paper Money[online]. The Currency Collector [cit. 2009-09-15]. Dostupný z WWW: 40. Scienceworld.cz[online]. Dvakrát z Vesmíru: Obeplutí Afriky Féničany a starověká elektrochemie[cit.2009-09-15]. Dostupný z WWW: 41. Sdruţení českých spotřebitelů[online]. KLUFA, František; SCHOLZ, Petr. Podvody v oblasti bezhotovostních plateb v ČR (studie)[cit. 3. prosince 2009]. Dostupný z WWW: 42. Sdruţení pro bankovní karty ČR[online]. Druhy podvodů[cit.2009-12-08]. Dostupný z WWW: 43. Společná Česko-Slovenská digitální parlamentní knihovna- stenoprotokol ze 7. schůze dne 16.2.1925 [online]. Odpověď Ministra zahraničí dr. Beneše na interpelaci poslanců [cit. 2009-09-04]. Dostupný z WWW: 44. SURGA, Leopold. Některé aspekty ochrany bankovek a mincí společné evropské měny

proti

padělání.

Kriminalistika

4/2001.

Dostupný

z

WWW:



122

45. The History of Herodotus, parallel English/Greek, tr. G. C. Macaulay[online]. Herodotus Book 1: Clio [94][cit. 2009-09-02] a Herodotus Book 3: Thaleia [50][cit. 2009-09-22]. Dostupný z WWW: 46. The New York Times [online]. STEVENSON, Jed. Pastimes; Coins [cit. 2009-09-23]. Dostupný z WWW:< http://www.nytimes.com/1990/04/08/style/pastimes-coins.html> 47. The Washington Post [online]. Musgrove Mike: Sleuths Crack Tracking Code Discovered

in

Color

Printers

[cit.

2009-10-20].

Dostupný

z

WWW:

48. TN.cz [online]. Pozor u bankomatů, zloději mají nové finty [cit. 2009-10-20]. Dostupný

z

WWW:


zlodeji-maji-nove-finty-jak-se-branit.html> 49. University of Cambridge[online].Computer Laboratory - Dr Markus Kuhn[cit. 200910-08]. Dostupný z WWW: 50. VanRenesse Consulting, Van Renesse, Rudolf L. [online].Protection of High Security Documents [cit. 2009-10-17]. Dostupný z WWW: 51. VanRenesse Consulting, Van Renesse, Rudolf L. [online].Verifying versus falsifying bank

notes[cit.

2009-10-23].

Dostupný

z

WWW:


consulting.com/dbfile.php?file=content/attachment/37/4-VerifyingFalsifying.pdf&db=renesse> 52. Quotations about ancient imitations from ancient sources[online].About Greek coins. [cit.22. září 2009]. Dostupný z WWW: 53. Wapedia [online].Wiki - Historie platebních karet [cit. 2009-12-03]. Dostupný z WWW:< http://wapedia.mobi/cs/Historie_platebn%C3%ADch_karet> 54. Webová encyklopedie: P-numizmatika [online]. 2005-2009. Dostupný z WWW: 55. ZEMÁNEK, Josef. Euroekonom.cz: Ekonomický portál [online]. 13.lekce-Penízeprostředek směny [cit. 2009-09-14]. Dostupný z WWW: <www.euroekonom.cz>

123

Právní předpisy a judikatura 1. Doporučení Komise 97/489/ES, o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky, a zejména o vztahu mezi vydavatelem a drţitelem. 2. Doporučení č. R (90) 19 Výboru ministrů členským státům o ochraně osobních údajů pouţívaných při platebních a jiných souvisejících operacích. 3. Nařízení Rady (ES) č. 2182/2004 ze dne 6. prosince 2004, o medailích a ţetonech podobných euromincím. 4. Nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2006 pod sp. zn. IV. ÚS 38/06. Zdroj ASPI ID: JUD33650CZ. 5. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.08.1990 pod sp. zn. 3 To 42/90. Zdroj ASPI ID: JUD3594CZ. 6. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.10.1976 pod sp. zn. 11 To 34/76. Zdroj ASPI ID: JUD2074CZ. 7. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.07.1977 pod sp. zn. 11 To 22/77. Zdroj ASPI ID: JUD2104CZ. 8. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 1995 pod sp. zn. 3 To 108/1995. Zdroj: ASPI ID: JUD7782CZ. 9. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 1997 pod sp. zn. 1 To 187/1997. Zdroj ASPI ID: JUD12275CZ. 10. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.11.2000 pod sp. zn. 9 Tz 219/2000. Zdroj ASPI ID: JUD22411CZ. 11. Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2007 k sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k moţnosti postihu jednání osoby spočívajícího v padělání či pozměňování platební karty jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, § 143 trestního zákona. 12. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.05.2003 pod sp. zn. 6 Tdo 491/2003. Zdroj ASPI IS: JUD28006CZ. 13. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08.02.2005 pod sp. zn. 7 Tdo 154/2005. Zdroj ASPI ID: JUD28875CZ. 14. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 05. 2006 pod sp. zn. 1 To 26/2006, Zdroj ASPI ID: JUD150033CZ.

124

15. Úmluva o potírání penězokazectví, 20. 4. 1929, vyhlášena ve Sbírce zákonů č. 15/1932 Sb. 16. Úřední sdělení ČNB č. 31/1994 o vydání Všeobecných obchodních podmínek. 17. Vyhláška České národní banky č. 553/2006 Sb., ze dne 30. listopadu 2006 o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. 18. Vyhláška České národní banky č. 100/2008 Sb., ze dne 11. března 2008, o vydání bankovek po 1 000 Kč vzoru 2008. 19. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. 20. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. 21. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník + důvodová zpráva vlády k tomuto zákonu. 22. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku + důvodová zpráva vlády k tomuto zákonu.

125

Obrazová příloha č. 1 Padělek pětisetkorunové státovky z padělatelské dílny G. Mezsárose

Zdroj: http://numismondo.com234

Originál:

Padělek:

Zdroj: HLINKA, Bohuslav. Nenávistní penězokazi235

Na padělané státovce chyběl háček nad písmenem C u slov „... ZE DNE 10. DUBNA 1919 Č. 187 SB.Z.A NAŘ. PLATÍ“. Ve slově ČESKOSLOVENSKÝCH byla čárka u písmene Y větší a dotýkala se písmene O slova „KORUN“ a dále pak písmeno C mělo odlišný tvar.

234

Numismondo, World Paper Money Picture Catalog[online].CZECHOSLOVAKIA Banknotes,1919 - 1992 [cit. 4. září 2009].Dostupné na WWW:
126

Obrazová příloha č. 2 Vyobrazení polymerové bankovky Severního Irska

7 10 9 8

1

6

5

2

3 1. Homogenní propouštěné záření 2. Pod UV (365 nm) vystupují ochranné prvky, zejména číslo bankovky 3. Homogenní propouštěné záření s UV (365 nm) zvýrazní jinak skrytý ochranný prvek zlatavé barvy (hodiny a oblouk) 4. Infra (1000 nm) – viditelné jen číslo bankovky 5. Postupně zmenšující se mikrotisk 6. Skrytý obrazec – písmeno „N“ 7 – 10. průhledová okna

4

Zdroj: vlastní; bankovka – 5 liber, S. Irsko; za pouţití Videospektrálního komparátoru Projectina DokuBox 500

127

Obrazová příloha č. 3 Vyobrazení prvku Omron (EURion) na jednotlivých bankovkách

Dvacetilibrová bankovka

Desetieurová bankovka:

Dvacetidolarová bankovka:

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/EURion_constellation; http://www.cl.cam.ac.uk/~sjm217; vlastní úpravy

128

Obrazová příloha č. 4 Technické prostředky k odhalení padělků

Tužkový detektor padělků Na bankovku se udělá tuţkou krátká čára. V případě, ţe je čára ţlutá, jedná se o pravou bankovku, je-li čára šedá, je bankovka falešná. Z pravé bankovky ţlutá čára po krátké chvíli zmizí.

UV lampa přenosná bateriová Dokáţe ověřit UV prvky na platebních prostředcích, tedy hlavně na bankovkách a platebních kartách. Podmínkou úspěšného ověření je však znalost těchto ochranných prvků.

Kapesní mikroskop

Mikroskop se přiloţí na platební prostředek a doostří. Pomůţe rozeznat padělky peněz a ostatních platebních prostředků. Lze s ním ověřit mikrotisk, techniku tisku a chyby a nepřesnosti, kterých se padělatel dopustí. Zvětšení (zoom 50x aţ 80x)

Technických prostředků k odhalení padělků je velké množství. Výše jsem uvedl pouze některé, jejichž cena nepřesahuje 500,- Kč a jsou tedy dostupné pro každého.

129