Opravdu v??íš v zázraky? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
Opravdu v??íš v zázraky? David Wilkerson January 16, 2006 Ve 14. kapitole Matouše nacházíme Ježíše, jak nastupuje do lo?ky, aby se odebral na „pusté místo,“ kde by mohl být sám. Práv? se dozv?d?l, že Janu K?titelovi setli hlavu a že byl poh?ben. Byl touto zprávou tak pohnut, že cítil pot?ebu být sám a modlit se. Ale když zástupy uslyšely, že Ježíš odešel, „vypravily se za ním p?šky z m?st“ (Matouš 14:13). P?edstavte si Krista, jak vzhlédne a vidí tisíce lidí, kte?í k n?mu p?icházejí ze všech sm?r?, tisíce lidí ve všemožném fyzickém stavu. Chromé a churavé k n?mu p?inášejí na nosítkách nebo je vezou na doma vyrobených kárách. Skrze zástupy p?ivád?jí slepé muže a ženy, a kulhaví se belhají vp?ed o berlích nebo provizorních rákosových holích. Všichni se zoufale pot?ebují dostat až k N?mu, pro uzdravující dotyk od toho jediného muže, který ho m?že poskytnout. Jaká byla Ježíšova reakce na tuto neuv??itelnou scénu? „Když Ježíš vystoupil, uvid?l veliký zástup; byl napln?n soucitem k nim a uzdravil jejich nemocné“ (14:14). Kdybyste tam ten den byli a z úbo?í to sledovali, žasli byste nad událostmi, které by se vám p?ed o?ima odvíjely. Zkroucené ruce se narovnávaly, pok?ivené nohy se nap?imovaly a natahovaly, slepé o?i se otvíraly, n?mé jazyky za?ínaly nenadále nahlas vyk?ikovat a chválit Boha. Musela na to být ohromující podívaná! Na konci toho neuv??itelného dne, po vykonání všech t?chto zázrak? uzdravení, se Ježíš ješt? rozhodl, že zástupy nasytí. ?teme, že šlo o p?titisícový zástup, p?ítomné ženy a d?ti v to nepo?ítaje. A aby je Ježíš všechny nasytil, vzal p?t bochník? chleba a dv? sušené ryby, modlil se nad nimi, a za?al je lámat na kousky, které se pak podávaly lidem. Koš za košem se plnil rychle se množícím jídlem. Když ho u?edníci rozd?lovali zástup?m, jídla n?jak stále p?ibývalo. Na konci tohoto obrovského p?ísunu jídla byli všichni do sytosti najedeni, a ješt? u?edníci sesbírali dvanáct koš? zbytk?. Vlož se do této scény jako jeden ze zástupu, který tam v ten den byl Zkus si to p?edstavit: práv? jsi byl sv?dkem jednoho uzdravení za druhým, zázraku za zázrakem, jednoho neuv??itelného divu za druhým. Nemyslíš, že bys po dni, jako byl tento, byl na kolenou a chválil Boha? Ne?íkal by sis: „Už nikdy nebudu pochybovat o Kristov? moci uzdravení a ?in?ní zázrak?“? Poté, cos byl sv?dkem všech t?chto zázrak?, vidíš zázra?né nasycení více než p?ti tisíc lidí. Byl bys kompletn? napln?n bázní a údivem, myslel by sis: „To, co dnes Pán ud?lal, je neuv??itelné. Posílilo a upevnilo to mou víru. Od této chvíle za?nu praktikovat neochv?jnou víru.“ Pozd?ji, po dni pozoruhodných událostí, vidíš Ježíše, jak „své u?edníky p?inutil, aby tiše nastoupili na lo? a jeli nap?ed na druhou stranu, než rozpustí zástupy“ (viz Matouš 14:22). ?ecké slovo pro „p?inutil“ tu znamená „p?inutil prosbou, silou nebo p?emlouváním.“ Ježíš na své u?edníky naléhal t?mi nejsiln?jšími slovy: „Brat?i, honem nastupte do lodi. A ihned odplujte.“ Rozpustil zástupy a setkal se s u?edníky pozd?ji. Po celou dobu ?etl Ježíš myšlenky svých u?edník?. V?d?l, že nepochopili, co se ten den stalo. To poselství o zázracích jejich srdce ani mysli nezaregistrovaly, po?ád je trápily pochybnosti. Rád bych v?d?l, když tak mizeli od b?ehu, jestli Ježíš nekroutil úžasem hlavou, jestli nebyl zran?ný jejich rozkolísanou vírou po tom všem, co vid?li. Co musel Ježíš ud?lat, aby p?ivedl své u?edníky k neot?esitelné ví?e? Musel Ježíš skute?n? krá?et po vod?, aby probudil své u?edníky? Samoz?ejm?, to je p?esn? to, co Kristus ud?lal. Propukla bou?e, lo?ka se zmítala, a „Ježíš k nim šel p?šky po mo?i“ (Matouš 14:25). Když Ho u?edníci vid?li, nemohli uv??it svým o?ím. Vlastn? si mysleli, že vidí ducha. „Mysleli, že je p?ízrak, a vyk?ikli strachy. Všichni ho totiž uvid?li a vyd?sili se“ (Marek 6:49–50). Ale Ježíš jim ?ekl, aby se nebáli. „A nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ješt? daleko víc sami v sob? žasli a divili se“ (Marek 6:51). Až v tuto chvíli vidíme, že v u?ednících povstává jakési zdání víry: „Ti, kdo byli na lodi, pak p?istoupili a klan?li se mu se slovy: Ty jsi opravdu Boží Syn!“ (Matouš 14:33). Když to tak ?teme, povolme si jeden povzdech úlevy a Page 1 of 5
Opravdu v??íš v zázraky? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) myšlenku: „Kone?n? toho dosáhli. V??í v Ježíšovu moc ?init zázraky. Kone?n? za?ali registrovat to pozoruhodné a zázra?né, a je v nich vybudován základ víry. Te? jsou p?ipraveni ?elit jakékoliv zkoušce s neochv?jnou vírou.“ Ale nebyl to ten p?ípad. Marek nazna?uje, že to pro n? v?bec nebyl jednozna?ný okamžik víry. „Oni ješt? daleko víc sami v sob? žasli a divili se. Nepochopili totiž nic ohledn? t?ch chleb?, protože jejich srdce bylo ztvrdlé“ (Marek 6:52). ?ecké slovo pro „ztvrdlé“ tu znamená silnou, necitlivou slupku. Podle Marka u?edníci absolutn? minuli poselství o bochnících a rybách. Tohle je velice významné tvrzení, protože to všechno souvisí s d?v??ováním Bohu. P?ipome?me si, že tito muži byli Pánem hluboce milováni a ochotn? a bez váhání v??ili, že m?že ud?lat zázraky pro druhé. Nem?li problém p?ijmout divy a zázraky, které Ježíš vykonal pro zástupy. Ale nedokázali uv??it, že by Kristus ud?lal totéž pro n?. Když šlo o to, aby Mu v??ili, že u?iní zázraky v jejich vlastní krizi, n?co d?ležitého opomíjeli. Je možné ?íkat: „V??ím, že B?h dokáže nemožné,“ a po?ád ješt? mít tak ztvrdlé srdce, že jím Pán nem?že projít M?žeme se díky svým pochybnostem stát tak necitliví, že už pravdu nerozpoznáme. Mohli jsme se, nap?íklad, b?hem let citov? zatvrdit zkouškami, utrpením, strachy, pochybnostmi, nar?stajícím zklamáním. V Matoušovi 15 ?teme ješt? o jiném shromážd?ní zástup?, kde bylo zázra?n? uzdraveno a nasyceno ješt? jednou mnoho lidí. Tentokrát šlo o ?ty?tisícový zástup, plus ženy a d?ti. Ježíš ješt? jednou p?edvedl zázraky uzdravení a poté lidi zázra?n? nasytil z pouhých sedmi bochník? chleba a n?kolika ryb. Když pak byli všichni dosyta najedeni, sesbírali u?edníci sedm plných koš? zbytk?. Když se den chýlil ke konci, Ježíš se svými u?edníky op?t nastoupil do lo?ky, tentokrát se plavili do Magdala. B?hem cesty se u?edníci mezi sebou hašte?ili, ptali se: „Kdo zapomn?l vzít chléb?“ Zjevn? m?li jen jeden bochník (viz Marek 8:14). P?edstavte si to: Petr, Jakub, Jan a ostatní se báli o chleba, když práv? odjížd?li z nejv?tšího nasycení chlebem v historii! Když je Ježíš slyšel, nemohl tomu uv??it. Vyplísnil je: „Copak ješt? nechápete ani si nevzpomínáte na t?ch p?t chleb? pro p?t tisíc muž?, a kolik jste nasbírali koš?? Ani na t?ch sedm chleb? pro ty ?ty?i tisíce, a kolik jste nasbírali koš?? Jak to, že nerozumíte…?“ (Matouš 16:9–11). Potom se zeptal: „Když jsem nalámal p?t chleb? mezi p?t tisíc muž?, kolik plných koš? nalámaných kousk? jste nasbírali? ?ekli mu: ‚Dvanáct.‘ ‚A co t?ch sedm chleb? mezi ?ty?i tisíce? Kolik plných koš? nalámaných kousk? jste sebrali?‘ A oni ?ekli: ‚Sedm.‘ ?ekl jim: ‚Jak to, že ješt? nerozumíte?‘“ (Marek 8:19–21). Ježíš jinými slovy ?íkal: „Jak je to možné? Snažím se ve vás vybudovat základy víry. Jak to, že jste ve svých myslích tyto zázraky nezaregistrovali?“ Ptám se vás: pro? tu Ježíš spojoval jejich slabou, kolísavou víru se zázraky o rozmnožení bochník? chleba a ryb? Pro? považoval jejich pochybnosti a tvrdost srdce za p?í?inu nepochopení významu t?chto neuv??itelných nasycení! Pro? jim prost? nep?ipomn?l sv?j zázrak, že zm?nil vodu na víno? Nebo co takhle ten o malomocném, který byl ihned uzdraven? Nebo o tom ochrnutém ?lov?ku, upoutaném na l?žko, jak ho k n?mu spoušt?li dol? st?echou, Kristus ho uzdravil a on okamžit? vzal své lože a chodil? A co ti ne?istí démoni, kte?í vid?li Ježíše a padli p?ed ním s k?ikem: „Ty jsi Syn Boží“? Všechny tyto neuv??itelné p?íhody se staly d?ív než Kristovo nasycení zástup?. Ale Ježíš p?ed u?edníky dvakrát upozor?uje na tyto zázraky. Pro?? Vra?me se k nasycení ?ty? tisíc?, abychom poznali, zda chápeme jeho duchovní význam „Potom Ježíš svolal své u?edníky a ?ekl: Je mi líto toho zástupu. Vždy? z?stávají se mnou už t?i dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pry? hladové, aby se snad cestou nevy?erpali“ (Matouš 15:32). V??ím, že tu Ježíš ?inil prohlášení ke svým u?edník?m. V podstat? ?íkal: „Ud?lám pro tyto lidi víc než, že je uzdravím. Spolehliv? za?ídím, aby m?li dost chleba k jídlu. Mám starost o všechno, co se týká jejich život?. Musíte vid?t a poznat, že jsem víc než pouhá moc. Jsem také soucit. Jestliže M? uvidíte jen jako uzdravitele, mocného ?initele zázrak?, budete se M? stále bát. Ale pokud ve Mn? uvidíte také neomezené slitování, budete M? milovat a v??it Mi.“
Page 2 of 5
Opravdu v??íš v zázraky? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) „Dokázal jsem vám p?ed izolovanými zástupy 5000 a 4000 lidí, že pe?uji o sv?j lid. Vy, muži, jste pilí?e mojí církve, ale vaše srdce je v tomto ohledu stále ješt? zatvrzelé. Musíte v??it, že se slituji nad svým lidem vždycky, v každé krizi, které ?elí.“ Pro? byla srdce u?edník? k této pravd? tak ztvrdlá? Nepochybovali, že Ježíš m?že uzdravit zástupy dotekem nebo slovem. Nepochybovali o jeho slitování nad vy?erpanými zástupy. Ve skute?nosti Ho obdivovali a oslavovali, když provád?l pro lidi zázraky. Ale pozd?ji, když byli sami na lodi, daleko od velikého shromážd?ní, obavy o jejich pot?eby vzr?staly. Nebyli p?esv?d?eni, že Ježíš obstará zázraky pro n? nebo jejich rodiny. Píši toto poselství pro všechny, kdo jsou na pokraji vy?erpání, skoro umdlévají, p?emoženi svou sou?asnou situací. Jsi v?rný služebník, sytíš druhé, jsi p?esv?d?ený, že B?h pro sv?j lid m?že ud?lat nemožné. Ale máš n?jaké vleklé pochybnosti o Jeho ochot? zasáhnout ve tvém vlastním zápase. Duch svatý od nás ve všech pasážích Písma vyžaduje, abychom si p?ipomínali bochníky, ryby, hojnost. Jsme povoláni, abychom spoléhali na soucit Ježíše k našim vlastním fyzickým pot?ebám, abychom v?d?li, že není ochotný dopustit, aby zeslábnul by? jen jediný z nás. Rád bych v?d?l: kolik ?tená?? tohoto poselství ?íkalo slova víry a nad?je ostatním, kte?í stáli tvá?í v tvá? obtížným, zdánliv? beznad?jným situacím? Naléhali jste na n?: „Drž se! Pán je schopen. Je to B?h, který ?iní zázraky, a Jeho zaslíbení jsou pravá. Tak neztrácej nad?ji. Dodej si odvahy, protože On odpoví na tvé volání.“ „Opravdu v??íš v zázraky?“ Tohle je otázka, kterou se m? ptal Duch svatý. Moje odpov?? byla: „Ano, samoz?ejm?, Pane. V??ím v každý zázrak, o kterém jsem v Písmu ?etl.“ Ale tato odpov?? není dostate?ná. Pánova otázka pro každého z nás zní ve skute?nosti takto: „V??íš, že mohu ud?lat zázrak pro tebe?“ A nejen jeden zázrak, ale zázrak pro každou krizi, každou situaci, které ?elíme. Pot?ebujeme víc než starozákonní zázraky, novozákonní zázraky, minulé zázraky v historii, ale sou?asné, osobní zázraky, které jsou ur?ené jen pro nás a naši situaci. Vzpome? si na tu jednu potíž, které ?elíš práv? te?, na svou nejv?tší pot?ebu, na sv?j nejznepokojiv?jší problém. Tak dlouho ses za to modlil. Opravdu v??íš, že to B?h m?že vy?ešit a vy?eší zp?sobem, jaký si nedovedeš p?edstavit? Tento druh víry p?ikazuje srdci, aby se p?estalo trápit nebo pokládat otázky. ?íká ti, abys odpo?íval v Otcov? pé?i, d?v??oval Mu, že to všechno vy?eší svým zp?sobem a ve svém ?ase. Existují dva druhy zázrak? – okamžité a postupné Zmínil jsem už n?které ze zázrak?, které Ježíš vykonal v Novém zákon?. Podobn? je Starý zákon napln?n Boží mocí, která ?iní zázraky, od otev?ení Rudého mo?e k Bohu, který mluví k Mojžíšovi z ho?ícího ke?e. Vírou Eliáš p?ivolal ohe? z nebe. A pozd?ji, když k n?mu B?h mluvil v jeskyni, tam byl vítr, h?m?ní, neuv??itelná podívaná a zvuky. Tohle všechno byly okamžité zázraky. Lidé, kte?í do nich byli zapojení, mohli vid?t, jak se d?jí, cítit je a být jimi uchváceni. A jsou zázraky, které chceme dnes vid?t všichni, zázraky, které zp?sobí údiv a báze?. Chceme, aby B?h otev?el nebesa, sestoupil k nám do naší situace a vy?ešil v?ci náhlým vzplanutím nebeské moci a síly. Ale mnoho z Boží divotvorné moci v životech jeho lidu p?ichází jako takzvané „postupné zázraky.“ Tohle jsou zázraky, které jsou lidskýma o?ima st?ží rozpoznatelné. Nejsou doprovázeny h?m?ním, blýskáním nebo jakýmkoliv viditelným pohybem ?i zm?nou. Tyto postupné zázraky za?ínají docela tiše, bez fanfár, a odhalují se pomalu ale jist?, krok za krokem. Oba druhy zázrak? – okamžité i postupné – jsou dosv?d?ené v Kristov? dvojím nasycení zástup?. Uzdravení, které p?edvedl, bylo okamžité, viditelné, snadno rozpoznatelné všemi, kdo tam v t?ch dnech byli p?ítomní. Myslím zmrza?eného muže se zkrouceným t?lem, u kterého se rázem projevila fyzická, vn?jší zm?na, takže mohl b?hat a skákat. To byl zázrak, který musel udivit a pohnout všemi, kdo to vid?li. Ale nasycení zástup?, která Kristus vykonal, to byly progresivní, postupné zázraky. Ježíš pronesl k nebi jednoduchou modlitbu požehnání, bez ohn?, h?m?ní nebo zem?t?esení. On pouze lámal chléb a vysušené ryby, nikdy nedával znamení, nikde ani zmínka, že by se konal zázrak. Ale p?esto, nasytit tolik lidí, to muselo být tisíceré lámání téhož chleba a ryb po celý den. A každý jednotlivý kousek chleba a ryby byl ?ástí zázraku. Práv? tak dnes ?iní Ježíš mnoho svých zázrak? v životech svého lidu. Modlíme se za okamžité, viditelné divy, ale Page 3 of 5
Opravdu v??íš v zázraky? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) náš Pán ?asto jedná tiše, tvo?í pro nás zázrak, kus po kuse, kousek po kousku. Možná to neslyšíme nebo se toho nem?žeme dotknout, ale On pracuje, p?ipravuje naše vysvobození mimo vše, co jsme schopni vid?t. A to cht?l Ježíš, aby jeho u?edníci vid?li. On si tolik p?ál, aby poznali, že On po celou dobu pracoval v jejich prosp?ch: st?ílel šípy na nep?ítele, uml?el lživé duchy, v?rn? vedl a ochra?oval každého vzácného ?lov?ka, kterého Mu Otec dal. M?žeš být uprost?ed zázraku práv? te? a prost? to nevid?t Možná práv? te? ?ekáš na sv?j zázrak. Ztratil jsi odvahu, protože se zdá, že se nic ned?je. Nevidíš žádný d?kaz Božího nadp?irozeného jednání ve sv?j prosp?ch. Uvažuj o tom, co ?íká David v Žalmu 18: „V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas m?j, a volání mé p?ed oblí?ejem jeho p?išlo v uši jeho. Tehdy pohnula se a zat?ásla zem?, základové hor pohnuli se, a t?ásli se pro rozhn?vání jeho. Dým vystupoval z ch?ípí jeho, a ohe? zžírající z úst jeho, od n?hož se uhlí rozpálilo… I h?ímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk sv?j, i krupobití a uhlí ?e?avé. Vyst?elil i st?ely své, a rozptýlil je, a blýskáním ?astým porazil je“ (Žalm 18:6–9, 13–14). Musíš p?ipustit, že žádná z t?chto v?cí se nestala doslova. Bylo to n?co, co David vid?l svýma duchovníma o?ima. Milovaní, tohle je víra. To je když v??íš, že B?h slyšel tvé volání, že neztrácí ?as, že tvou prosbu neignoruje. Místo toho rozjel tiše tv?j zázrak bezprost?edn? poté, kdy ses modlil, a i te? koná nadp?irozené dílo ve tv?j prosp?ch. Tohle je opravdová víra v zázraky, v Jeho zázra?né, progresivní dílo v našich životech. David rozum?l základní pravd?, která za tím vším byla: „Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sob? oblíbil“ (18:19). David tu prohlásil: „Vím, pro? pro m? Hospodin tohle všechno d?lá. Protože si m? oblíbil.“ Opravdu v??ím v okamžité zázraky. B?h stále koná slavné, skv?lé, okamžité zázraky v dnešním sv?t?. Ale p?esto nás Ježíš v t?chto pasážích z evangelií žádá, abychom porozum?li, pochopili a vzali na v?domí jeho progresivní, postupné zázraky a jejich úlohu v našich životech dnes. Byl jsem mocn? požehnán n??ím, co jsem ?etl v Janov? popisu nasycení p?ti tisíc? lidí „Ježíš tedy pozvedl o?i, a když uvid?l, že k n?mu jde veliký zástup, ?ekl Filipovi: Kde nakoupíme chleby, aby se tito najedli?“ (Jan 6:5–6). Ježíš vzal Filipa stranou, vzal ho kolem ramen a ?ekl: „Brat?e Filipe, podívej se na t?ch p?t tisíc lidí, co tu jsou. Všichni jsou hladoví. ?ekni mi, kde nakoupíme dostatek chleba, abychom je nasytili? Co myslíš, že bychom m?li ud?lat?“ Jak to bylo od Krista neuv??iteln? milující. Ježíš po celou dobu v?d?l, co ud?lá; verš nad tím to ?íká. P?esto se Pán snažil Filipa n??emu nau?it, a ta lekce, kterou mu ud?lil, se dnes týká každého z nás. P?emýšlej o tom: Kolik lidí z Kristova t?la polovinu noci nespí a snaží se vy?ešit své problémy? Myslíme si: „Tohle bude možná fungovat. Ne, ne… Možná to vy?eší tohle. Ne…“ P?edstavuji si Filipa, jak se škrábe na hlav? a odpovídá: „Pane, už jsem mluvil s Ond?ejem, Petrem, Jakubem a Janem, a máme dohromady jen dv? st? cent?. To na tuhle naléhavou pot?ebu v?bec nesta?í. Máme povážlivý, p?ímo kritický problém s chlebem“ (viz 6:7). Ale Filip a ostatní apoštolové nem?li jen problém s chlebem. M?li také peka?ský problém… a problém s pen?zi… a problém s distribucí… a problém s p?epravou… a ?asový problém. Když se to se?te všechno dohromady, m?li problémy, které si nedovedli ani p?edstavit. Jejich situace byla naprosto nemožná. Ale Ježíš po celou dobu p?esn? v?d?l, co ud?lá. M?l plán. A totéž je pravdou o tvých problémech a potížích dnes. Je tu problém, ale Ježíš zná celou tvou situaci. A p?ichází k tob? a ptá se: „Co s tím ud?láme?“ Správná odpov?? od Filipa m?la znít: „Ježíši, Ty jsi B?h. S Tebou není nic nemožné. Takže já odevzdávám tento problém Tob?. Už není m?j, ale tv?j.“ P?esn? tohle pot?ebujeme ?íkat našemu Pánu dnes, uprost?ed naší krize: „Pane, Ty jsi ?initel zázrak?. Já vydávám všechny své pochybnosti a strachy Tob?. Sv??uji celou tuhle situaci, celý m?j život, do Tvé pé?e. Vím, že nedopustíš, abych zemdlel. Vlastn?, Ty už víš, co s mým problémem ud?láš. A já v??ím v Tvou moc.“
Page 4 of 5
Opravdu v??íš v zázraky? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/1496/
Page 5 of 5