ŠVÝCARSKO JAKÉ OPRAVDU JE ŠVÝCARSKO JAKÉ OPRAVDU JE

Š V ÝC A R S K O – J A K É O P R AV D U J E

ŠVÝCARSKO

JAKÉ OPRAVDU JE

OBSAH Š V ÝC A R S K O – J A K É O P R AV D U J E

4 5 7 11 13 12

17 1 2 Basilej

Curych

St. Gallen

Luzern Neuchâtel

Graubünden

Bern Chur

Davos Interlaken Lausanne Montreux

Ženeva

6 14 15 16

Sv. Mořic

Aletschský ledovec Sion

Bellinzona

Lugano

Zermatt

Wallis

Čísla v mapě se vztahují k místům popsaným v článku na straně 126–128.

Editorial: Jak je těžké stát se Švýcarem Jaké vlastně je Švýcarsko? Švýcarská terapie tradicí Co dělá Švýcara Švýcarem Kouzlo švýcarského vlaku Graubünden – obří kaňon, jezera i starobylý jazyk V nejstarším švýcarském městě Sv. Mořic – švýcarská „crème de la crème“ Švýcarsko: Top Events Davos – slavná globální vesnice Heidi romantická Wallis – v náruči padesáti alpských čtyřtisícovek Deset vynálezů, které změnily svět Za švýcarskou „udržitelnou“ architekturou Magický Luzern myslí i na vozíčkáře A co ještě na závěr doporučuje odborník?

3 4 6 14 16 40 54 58 66 68 72 76 100 110 120 126

10 18 8 9 3

EDITORIAL Jak je těžké stát se Švýcarem

V

případě země, o níž je celé speciální číslo, přiznávám, že nejsem objektivní. To jen pro objektivitu. Mám k této zemi zvláštní vztah už od dětství – konkrétně ode dne, kdy jsme s kamarády vyrazili do kina na po­ hádku, ale omylem jsme se dostali na pro­ mítání kousku s názvem Jak je těžké stát se Švýcarem. Vůbec si nepamatuji, o čem byl, jen vím, že celý děj se zdál být příšerně složitý a že jsme v půli promítání z kina utekli. Nicméně ten pocit ze světa, kterému vůbec nerozumím, ve mně zůstával, když se řeklo Švýcarsko, ještě mnoho let. Mnohem později, když jsem do země helvetského kříže začal sám jezdit, jsem pochopil, že to není na jednu návštěvu. Jinak Švýcarsko prostě nepochopíme, pro­ tože porozumět mu není opravdu jednodu­ ché. Jednak vůči němu trpíme řadou mýtů, které se nesnadno odbourávají, jednak má řadu specifik, s nimiž se musejí vyrovná­ vat i nejbližší sousedé hovořící stejnými jazyky, natož návštěvníci z bývalého vý­ chodního bloku. Právě proto vám přinášíme na násle­ dujících stranách výběr toho nejzajíma­ vějšího, co byste podle mého soudu měli vědět, než se do Švýcarska začnete chystat. Obsáhnout vše samozřejmě není možné, proto jsme vybrali několik důležitých té­ mat a ta jsme pojednali opravdu důkladně. Zaměřili jsme se také především na dva kantony, kam návštěvníci z Česka jezdí nejčastěji (a nejraději). Při poslední cestě do nejvýchodnější výspy Švýcarska letos v zimě jsem měl opět možnost přesvědčit se, že přirovná­ ní „šlape to jako švýcarské hodinky“ je trefné. Navzdory náročným klimatickým i přírodním podmínkám tady vskutku jen obtížně najdete něco, co by nefungovalo. Zato se často setkáte s výsledky práce za­ ložené na prostém selském rozumu (tedy něčím, co se v dnešním světě stále více vytrácí). S přesností a spolehlivostí. Vý­ stižně to vyjádřil dlouholetý ředitel Švý­

Tomáš Tureček, šéfredaktor Sandra Krištofová, editorka Michal Gololobov, grafik, Eva Gregorová, korektorka ADRESA REDAKCE National Geographic Česko, Lomnického 7/1705, 140 00 Praha 4 Telefon: 296 162 849, Fax: 296 162 950 E-mail: [email protected] Website: www.national-geographic.cz PŘEDPLATNÉ, REKLAMACE A ZASÍLÁNÍ STARŠÍCH ČÍSEL SEND Předplatné, spol. s r. o. P. O. BOX 141, Ve žlíbku 1800, 193 00 Praha 9 Telefon: 225 985 222, Fax: 225 341 425, e-mail: [email protected] INZERTNÍ ODDĚLENÍ Telefon: 296 162 444, Fax: 296 162 420, e-mail: [email protected] MARKETING Jiřina Pešková, marketing manager Telefon: 296 162 434, e-mail: [email protected] ROZŠIŘUJÍ společnosti holdingu PNS, a. s., PressMedia Praha TISK Moravia press, a. s. Foto na obálce: swiss-image.ch/Christof Sonderegger

Držitel licence NATIONAL GEOGRAPHIC SOCIETY

Foto: Tomáš Hájek

carského mezinárodního manažerského institutu (původem z Ukrajiny) ve své práci Na cestě k lépe fungujícím společnostem: „Švýcarský systém není právě vzrušující, nemá lesk, není zajímavý pro mládež, ne­ vyznačuje se zrovna novostí. Avšak je to také systém, který funguje, a to už pořádně dlouhou dobu.“ Není to ta nejlepší vizitka? Otázka zní, jak se k tomu postavíme my, Nešvýcaři. Musíme se zkrátka smířit s tím, že z nás Švýcaři nikdy nebudou. Ani kdy­ bychom měli to štěstí a mohli se v alpské zemi usadit, ani v přeneseném smyslu slo­ va, kdybychom chtěli tamější fungující pra­ vidla alespoň zčásti přenést k nám. V tom prvním případě bychom se (možná) dočka­ li na konci života, v tom druhém bychom si museli počkat přinejmenším několik století. Tak jako obyvatelé alpských údolí, když stavěli svou zaslíbenou zemi. Co však můžeme udělat určitě, je poznávat tento podivuhodný kout Evropy na vlastní oči a nechat se jím přinejmenším inspirovat.

Sanoma Media Praha, spol. s r. o. IČO 45278776 Lomnického 7/1705, 140 00 Praha 4 Telefon: 296 162 111 www.sanomamedia.cz Registrační číslo MK ČR: E 13622, ISSN 1213-9394 Datum vydání: 18. 6. 2013 National Geographic Society John M. Fahey, Jr., Chairman and Chief Executive Officer Timothy T. Kelly, President President And Ceo John M. Fahey, Jr., President and CEO Christopher A. Liedel, Executive Vice President and Chief Financial Officer Declan Moore, Executive Vice President and President Publishing Claudia Malley, Executive Vice President and Worldwide Publisher, Global Media Gilbert M. Grosvenor, Chairman Emeritus

Keith Bellows, Editor and Vicepresident Scott S. Stuckey, Managing Editor Jerry Sealy, Art Director Norie Quintos, Jayne Wise, Senior Photo Editors Jonathan B. Tourtellot, Geoturism Editor Amy Alipio, Susan O´Keefe, Associate Editors Leigh V. Borghesani, Deputy Art Director Mollie Bates, Senior Designer Carol Enquist, Photo Editor Krista Rossow, Associate Photo Editor Marilyn Terrell, Chief Researcher Meg Weaver, Senior Researcher Kathie Gartrell, Managing Editor, E-publishing Carolyn Fox, Jared Pearman, Online Producers INTERNATIONAL PUBLISHING Yulia Boyle, Vice President, International Magazine Publishing Jennifer Liu, Finance Director Ariel Deiaco-Lohr, Account Manager Desirée Sullivan, Right Clearance Manager Copyright © 2013 National Geographic Society. Všechna práva vyhrazena. Název National Geographic a logo se žlutým rámečkem jsou chráněnými obchodními značkami. Redakce National Geographic nenese žádnou odpovědnost za nevyžádané materiály.

Jaké vlastně je Švýcarsko? Text Hynek Adámek a K arolína Ryšavá

Státní svátek Švýcarska připadá na 1. srpna. Jeho oslavy přitom nejsou pouhou formální záležitostí, účastní se všichni včetně malých dětí.

S

oučasné Švýcarsko nepatří mezi země, na  které máme vyhraněný názor. Což se o našich nejbližších sousedech říct nedá a podobně to platí i pro většinu zemí Evropy. Švýcarská kon­ federace, jak zní oficiální název státu, je však pro nás stále jako by na jiné planetě. Do Švýcarska nahlížíme na dálku a na­ víc přes Alpy, jako když se díváme přes plot k sousedům, kterým moc nerozumí­ me, ale kteří nás zajímají. Jsou jiní. My jsme měli problém udržet po­ hromadě státní útvar s dvěma národy. A Švýcarsko? To je země, kde se základní pilíře státu jmenují nezávislost, neutra­ lita a federální systém vlády. My máme problém svou zemi rozdělit na správní

4 national geo graph i c t r av el e r

oblasti. Ve Švýcarsku funguje konfede­ race dvaceti kantonů a šesti polokantonů. Každý z nich má parlament, vládu, ústa­ vu, rozpočet, vydává povolení k pobytu, provozuje univerzity. Pro nás obtížně stra­ vitelná představa. Nehledě na to, že tam nenajdete jeden společný jazyk. V zemi se hovoří německy, francouzsky, italsky – a  nezapomeňte na  rétorománštinu. K tomu je každý pátý obyvatel cizinec. Historicky jsme z jiného hnízda, a tak máme pocit, že se švýcarské a naše dějiny moc nepotkávají. To ovšem není pravda. Už v roce 1861 založili v Curychu čeští řemeslníci, dělníci a studenti curyšské Technické univerzity první spolek Česká beseda. Nejstarším spolkem působícím

do dnešních dnů, je pak tamní Beseda Slovan, která vznikla v roce 1901. Neutrál­ ní Švýcarsko sehrálo důležitou roli i při vzniku samostatné Československé re­ publiky. Při pobytu v Ženevě vypracoval T. G. Masaryk společně s dalšími politiky základní koncept vzniku československé­ ho státu. Poprvé jej uveřejnil v Curychu už v roce 1915. Švýcarský model přímé demokracie a  spolkového uspořádání země Masaryka tehdy velmi zaujal. Do­ konce uvažoval o jeho přijetí jako vzoru pro vznikající Československo, pak však moudře odhadl, že doma by to neprošlo. Jak se nám jeví Švýcarsko dnes? Při prv­ ním seznámení podivně a není se čemu divit, vždyť skoro z každého běžného in­ FOTO: jaroslav jiřička (nahoře), swiss-image.ch / Renato Bagattini (naproti dole)

ternetového textu o Švýcarsku nejdříve vy­ skočí klišé – švýcarské hodinky, švýcarské sýry a švýcarská čokoláda. Když se však Švýcaři zeptají sami sebe, co že je „echt“ švýcarské, shodnou se jen na lyžařském družstvu, železniční síti a armádě. Ta je skutečně největším sjednocujícím prvkem, protože v ní aktivně slouží či sloužil každý muž. Vše ostatní se podle nich dá velmi těsně svázat s některým z kantonů. A teď takovou zemi stručně charakterizujte. Těžký úkol. Aby ne, když jde o stát, kde pouhé odhození obalu od žvýkačky berou místní jako vážný přečin. Každý nový návštěvník pak samozřej­ mě se zájmem sleduje obyvatele země s otázkou: Jací vlastně jste? Jsme srdeční, zdvořilí a usměvaví, říkají o sobě Švýcaři. Lidé, kteří se do Švýcarska přistěhovali a žijí tam delší dobu, je však vidí trochu jinak: jsou dost uzavření, trochu snobští a s novými přistěhovalci se nemají moc v lásce. Nelze samozřejmě paušalizovat, ovšem pravdou je, že mnozí z těch, kteří tam strávili kus života, potvrdí, že uzavře­ nějším národem než Švýcaři jsou asi už jen Japonci. V každém případě však vězte, že na svůj pozdrav tam okamžitě uslyšíte odpověď „Grüezi miteinand“ (Dobrý den) a že radu či pomoc v nouzi vám nikdo neodmítne. Dnes stejně jako před půlstoletím překvapí každého návštěvníka udržová­ ní starých zvyků. Lidových slavností se Švýcaři účastní skoro masově a s názo­ rem, že jde o něco přežilého, tady nepo­ chodíte. Velký počet muzeí – země jich má přes 700 – jen podtrhuje silné pouto k minulosti a tradicím. I z toho vyplý­ vá, že jste ve státě, kde se k jakýmkoliv změnám přistupuje velmi opatrně. Kde se vždy minimálně dvakrát uvažuje, než se něco začne měnit. To všechno se dá „načíst“, abychom však u nás doma začali švýcarské „souse­ dy za plotem“ vnímat jinak, budeme mu­ set na sobě zapracovat. Pro začátek by bylo úspěchem zbavit se čtyř cestovatelských mýtů, které s sebou už dlouho vláčíme jako zbytečný a těžký batoh. Švýcarsko? Je to daleko… První mýtus, který prý brání vycestová­ ní do země helvetského kříže. Co vlastně znamená daleko? Když cestujeme autem do Chorvatska, Itálie nebo jinam po Ev­

ropě, jak to, že tyto cesty daleké nejsou? Jistě, pokud budeme mít ambice nadýchat se čerstvého švýcarského vzduchu u Že­ nevského jezera, pak se cesta prodlouží, avšak za krásami Švýcarska není nutné jet tak daleko. Pokud vás na cestě nepotká nějaká pohroma, můžete za šest hodin od odjezdu z Prahy míjet ceduli Curych a vybírat si, kam vaše cesty povedou dál. Pokud nechcete být závislí na autu, místní infrastruktura se o vás postará na nad­ standardní úrovni. Jen pro srovnání: cesta Praha–Curych je dlouhá 695 km, Praha– Bibione 759 km a Praha–Split 1 085 km. Švýcarsko? Je drahé… Ne tak docela. Je jen dražší a i tady je to otázka volby. Pokud se rozhodnete, že krásy Švýcarska stojí za to vidět, vždycky najdete únosnou ekonomickou varian­ tu. Není povinností navštívit nejdražší města, jíst v  nejdražších restauracích a odletět s novými hodinkami na ruce. Naopak, výběr nevykřičených míst, kde se vše odráží i v nižší ceně, může být da­ leko zajímavější. Samozřejmě že v souč­ tu zaplatíte víc, než byste zaplatili doma, avšak litovat většinou nebudete. Úroveň služeb ve Švýcarsku je na špičkové úrovni. Kvalita se zde promítá v lidech, s nimiž budete jednat, v potravinách, které budete jíst, ve zboží, které budete kupovat svým blízkým. Chce to zažít a nedívat se jen na zájezdy „vymodelované“ cestovními kancelářemi. Kdo hledá, ten najde – a to platí i zde.

Švýcarsko? Vždyť tam nikdo za turistikou nejezdí v zimě, natož v létě… Nemá cenu popírat, že v oblasti zimní tu­ ristiky má Švýcarsko v okolních zemích pořádně silné konkurenty. Ovšem to, co nabízí v letních měsících, u jeho sousedů jen tak neuvidíte. Tady je Švýcarsko ne­ objevenou destinací. Mnozí z nás už byli v Itálii, Francii, Španělsku. Jedeme za plážemi nebo hle­ dáme akčnější vyžití. Ve Švýcarsku nám mořská voda sice nohy omývat nebude, avšak tamní kombinace jezer a vysoko­ horských destinací je tak jedinečná, že si nikdo nebude připadat ochuzený. Vybrat si místo podle představ a podnikat hvěz­ dicovité výlety do okolí? Nebo se zabyd­ let v čase kulturního festivalu ve velkém městě? Není problém. Stejné je to i s dalšími mýty. Všech­ ny mají společného jmenovatele: jsou to naše obavy. A když se bojíme, hledáme výmluvy anebo se nám nechce zjišťovat si věci víc do hloubky. Tady však děláme chybu, protože Švýcarsko je zemí, kterou bez zaostřeného pohledu nemáme šanci pochopit. Přitom energie investovaná do takového poznávání se zde mnoho­ násobně vrátí. Stejně jako na svoji identitu jsou Švýcaři hrdí na svůj dopravní systém – jeden z nejlepších na světě.

Švýcarsko? Příliš formální země… Můžeme si dělat ze Švýcarů legraci a tvr­ dit o nich, že jsou příliš formální. Jenže oni opravdu jsou. Právě to je však posunu­ lo v mnoha věcech na tu vysokou úroveň, kde dnes jsou, a je ztrátou času přemýšlet o tom, jak by asi naše zvyklosti fungovaly ve Švýcarsku. Platí to i naopak. Po chvíli soužití s tímto multikulturním národem zjistíte, že život Švýcarů je propletený všemožnými nařízeními a zákazy. Stej­ ně rychle však zjistíte, že je to jejich mo­ rální odpovědnost, co udržuje zemi tak uspořádanou a funkční. Jako každý cizi­ nec vypravující se do jiné země bychom měli respektovat, že jsme ve Švýcarsku na návštěvě. Na oplátku se nám dostane přívětivého přijetí. A ruku na srdce – moc sil nás to stát nebude. č e rv e n 2013 | 5

Švýcarská

terapie tradicí

Text Štěpánka Strouhalová Švýcarsko uchovává své tradice s takovým nadšením, že tu můžete zažít nečekané vzkříšení, které vás odstřihne od novodobé civilizační závislosti. Svérázné sporty a starobylé zvyky jako házení vlajkou, zápas v pilinách či jódlování, hra na třímetrovou „trumpetu“ nebo modlitba zpívaná do trychtýře na mléko je něco tak unikátního, co jinde neuvidíte. 6 national geo graph i c t r av el e r

Š

výcaři jsou sice národem umír­ něným a  spořivým, avšak na udržování tradice v jakéko­ liv formě nešetří čas, peníze ani energii a věnují se mu s oddaným nadšením. Místní rodáci jsou velmi hrdí na svou zemi, ale neschovávají si ji pro sebe a rádi a často vystavují své poklady na odiv. Zatímco ve většině evropských zemí tradice pomalu a nenávratně zani­ kají nebo jsou udržovány jen uměle kvůli podpoře turistického ruchu, ve Švýcarsku jimi žije celá společnost a účastní se jich nadšeně mladí i staří. O silném poutu k minulosti a tradicím svědčí i vysoké množství muzeí. Zdej­ ší umělecké sbírky, muzea a galerie vás možná neohromí rozsahem, upoutají však ojedinělým kurátorským přístupem, velkorysou výstavní strategií i unikátní­ mi a láskyplně ochraňovanými exponá­ ty. Sedm set těchto institucí prezentuje na  nejmodernější výstavnické úrovni unikátní přehlídky světového umění a především švýcarská specifika, jako je hodinářství, výroba čokolády a sýra, přírodní bohatství i kultura jednotlivých regionů a obcí. Například Basilej má největší kon­ centraci muzeí a galerií ve Švýcarsku – na pouhých 160 000 obyvatel tu při­ padá čtyřicet muzeí, přičemž některé jejich budovy jsou i architektonickými skvosty. Samozřejmost, s jakou Basilej na křižovatce tří států prozrazuje svůj nenucený styl a šarm, je daná kosmopo­ litní polohou města i citlivou kombinací tradice a moderního. Vášeň pro znovuobjevování vlastní tradice a mimořádná úcta k odkazu mi­ nulosti vznikla díky multikulturní zku­ šenosti tohoto malého národa. Mnohojazyčné a tím i multikulturní prostředí atomizované navíc náročnými přírodními podmínkami v  minulosti nedostupných horských údolí vytvářelo po staletí tisíce rozmanitých detailů tak, aby nakonec splynuly v jeden působivý a silný celek. Celé generace v rámci každé rodiny o něj důsledně pečovaly a předávaly si svá dědictví. Přírodní horské podmínky přitom působily jako mocný fenomén, kte­ rý utvářel jak zdejší tradici, tak švýcarský charakter. Každodenní nepohodlí, které­ mu museli lidé v náročných horských pod­ mínkách vzdorovat, totiž formovala model FOTO: jaroslav jiřička (oba snímky)

zvláštně pečlivého, přátelského a pohos­ tinného charakteru s respektem ke svému okolí i ostatním lidem. A právě proto, na­ vzdory přírodním monumentům, je vše, co vytvoří zdejší kultura a společnost, spíše koncipované v humánních parametrech lidského těla a myšlení. Mnoho zvyků a  tradic má kořeny v hluboké historii. Ať už se dostanete do kteréhokoliv koutu Švýcarska, pocítíte pod slupkou moderní a rozvinuté země opravdovou a dosud pulzující tradici, kte­ rá nabízí možnost vychutnat originální hodnoty, které kdysi zemi utvářely. Díky pozorné péči o  minulost tak Švýcarsko chytře kultivuje svou pří­ tomnost a nenásilně celou společnost

posiluje a posunuje k vyšším společným prioritám. Sami Švýcaři si odhlasovali desítku nejoblíbenějších tradic, kde prv­ ní místo obsadila výroba alpského sýra. Následovaly ji folklorní hudba, alpský roh, svádění krav do údolí, snášení sena, jódlování, horská modlitba, vyhazování vlajek, zápas Schwingen a jako poslední pak Hormussen, hra připomínající base­ ball. Tady jsou ty nejzajímavější. Lepší než mobil Dávno předtím, než existoval telefon, natož mobilní, používali švýcarští ho­ ralé svůj originální dorozumívací nebo spíše signální prostředek, hudební ná­ stroj alpský roh. Alphorn neboli jakási

Tradiční masopustní karneval Fasnacht je zdrojem společenské zábavy a svátkem, který v Evropě nemá obdoby a přesto je mimo Švýcarsko neznámým fenoménem (protější a následující strana), k výrazným tradicím ale patří i hra na alpský roh.

č e rv e n 2013 | 7

přerostlá trumpeta s délkou nejčastěji 3,47 metru nemá klapky ani ventily a je slyšet bez problému až na vzdálenost 5 až 10 kilometrů. V minulosti se horský roh používal pro komunikaci mezi údolími a horami jako jednoduchá signalizace při nebezpečí nebo svolávání dobytka. Ani v  době moderní komunikace to však není hudební nástroj na vymření. Takzvaná Švýcarská jódlovací federace v současnosti počítá na 1 800 aktivních hudebníků, které můžete při trošce štěs­ tí slyšet troubit přes údolí při některém ze svých horských výšlapů. Především je však uvidíte na nejrůznějších švýcar­ ských slavnostech a hlavně během hlav­ ního svátku země – Švýcarském státním svátku 1. srpna. Kdekoliv a kdykoliv se představuje švýcarská tradice, uvidí­ te chlapíky s instrumentem opřeným o zem, jak loudí těžko popsatelný teskný zvuk. Hudební nástroj má totiž zvláštní hluboké ladění, které prý oslovuje lid­ skou duši až do jejích nejhlubších zákou­ tí. „Díky své zvláštně laděné harmonii dokáže uklidňovat dokonce i zvířata,“ tvrdí Beat Kollegger, kapelník a sklada­

8 national geo graph i c t r av el e r

tel pro alphorn z Davosu. Mezinárodní festival alphornistů, který se každoroč­ ně koná v Nendaz, se bude letos konat ve dnech 26. až 28. července. Drsný tanec krátkých kalhot Možná že vám zápas Schwingen, typická švýcarská verze wrestlingu, bude na prv­ ní pohled připadat jako poněkud neote­ saný a hrubý projev švýcarské kultury. Je však vzácnou ukázkou tradiční horalské družnosti, síly a spravedlnosti, při které alpští chlapi mohou předvést svou sílu a obratnost. Každý zápas je však také dů­ ležitou místní událostí, při které jako při všech tradičních slavnostech nechybí jó­ dlování, házení vlajkou či táhlé tóny alp­ ského rohu. Tradice vznikla kdysi dávno ve středověku, když si pastýři vysoko v horách krátili čas a poměřovali svou zdatnost. Jediné, co k tomu potřebují, jsou podle zvyku zvláštní lněné, velmi jednoduché trenýrky zpevněné pouze koženým sedem a páskem, za který se uchopí a cloumají s sebou tak dlouho, až jeden nebo druhý dostane svého pro­ tivníka k zemi. Nezbytná je samozřejmě

znalost příslušných odzbrojujících a ne­ příliš ušlechtilých hmatů (se jmény jako „bur“) nebo hodů („kurz“ a „brienzer“). Ten nejlepší pak získá titul Zlý muž. Kaž­ dé tři roky je pak zvolen král federálního wrestlingu a alpského mistrovství. Letos se bude konat s tradiční podporou banky UBS v Burgdorfu v Bernském kantonu od 30. 8. do 1. 9. www.burgdorf2013.ch. Vlající symbol Házení vlajky je zvláštní zvyk, který pa­ tří k nejstarším národním švýcarským sportům. Neexistuje žádný pevný důkaz o jeho původu, jedna věc je však jistá: vo­ jáci ze žoldnéřských armád si tak údajně kdysi krátili dlouhou chvíli. Vypadá to, jako by to byla spíš nenáročná záležitost: vrhač hodí vlajkou do vzduchu a ta si letí s pozoruhodným a ladným klidem do dáli. Za zdánlivou jednoduchostí se však skrývá tvrdý trénink: každý pohyb je na milimetr vypočítaný a vychází z ne­ uvěřitelných 99 různých „figur“, které předepisují různé způsoby chytání, to­ čení a  další zajímavé kreace a  jejichž zvládnutí patří k opravdovému mistrov­

FOTO: jaroslav jiřička

ství. Při folklorních soutěžích má každý účastník tři minuty na to, aby předvedl především rafinovanou estetickou podí­ vanou. I když tento typický sport, který je nepochybně symbolem národní soudrž­ nosti, nebude nikdy zapsán do seznamu olympijských sportů, můžete mu přijít na chuť při nejrůznějších vesnických slav­ nostech i kurzech, které tu místní nad­ šenci ochotně nabízejí. Během celého léta se můžete seznámit s technikou také při soukromých lekcích v působivé biosféric­ ké rezervaci Entlebuch v Luzernském re­ gionu. „Technika je všechno,“ vysvětluje zdejší lektor Franz Wicki. „Pevný postoj, paže připravené tak, aby se vlajka nepře­ kroutila, a potom hod do výšky, říká se mu kopfschwung.“ A pak už můžete sle­ dovat, jak se bílý kříž v červeném poli vznáší k nebi a vlaje jako skutečná oslava pravých švýcarských hodnot. Parádní „cesta do města“ Krávy si na švýcarském žebříčku tradič­ ních hodnot udržují privilegované místo a podle toho se těší také náležitému spo­ lečenskému zájmu: mají své zápasy v pře­ tlačování (například ve Wallisu), soutěže o královnu krásy a především parádní promenádu AlpAbzug, která je v mnoha regionech hlavní slavností roku. Zatímco na jaře stoupají krávy vysoko do hor, aby se napásly na šťavnatých alpských pastvi­ nách, koncem léta, když se kopce začnou vybarvovat do podzimních barev a než napadnou první vločky sněhu, už musejí sestoupit zpátky do údolí. Vzhůru do hor i zpět se stěhuje farmář a často i celá jeho rodina. V Charmey ve Fribourg­ském re­ gionu této tradiční švýcarské slavnos­ ti říkají po francouzsku Désalpe a pro zdejší farmáře je to velký den. Krávy dostanou parádní čepce z horských by­ lin a těžké nablýskané zvonce a vydají se jako dámy na triumfální promenádu. Chlouba sedláků se brzy po svítání spustí z kopce s plnou slávou za ohlušujícího zvonění. Stovky krav s pastevci oble­ čenými do tradičních krojů, folklorní hudba a povznesená nálada se pomalu snáší do údolí. Jakmile celé procesí dorazí do Charmey, zaplaví hlavní ulici zvířata, květiny, návštěvníci i rodáci často ob­ vlečení do tradičních oděvů. Na náměstí se pak rozestoupí do kruhu alphornisté, aby slavnostní „fanfárou“ zahájili všeo­

becné veselí. Trhovci tu nabízejí tradiční výrobky a samozřejmě nechybí ani sýr vyrobený vysoko v horských salaších, slavný Gruyère či Vacherin, fribourgské klobásky či šafránový chléb cuchaule. Další unikátní procesí uvidíte napří­ klad v St.Stephanu v Bernském Oberlan­ du, na Enelbergu u Luzernu, v Urnäsch ve Východním Švýcarsku, Flimstterstein v Graubündenu, v St-Cergue v oblasti Ženevského jezera nebo v Le Boécher v oblasti Jury. Švýcarské zlato Sýr je nepochybně nejsilnější součástí žijící švýcarské tradice a  kultury. Jak a proč vlastně vznikl? Sýr byl už od dáv­ ných časů jedinou dostupnou metodou, jak uchovat a přepravovat mléko z hor do údolí a konzervovat pro zimní obdo­ bí. Typický způsob přípravy, zrání a také vegetace plná horských bylin, kterou zdejší dobytek na horských pláních spá­ sá, dává sýru jeho nezaměnitelnou chuť a aroma. Švýcarští sýraři vyrábějí více než 400 druhů, jsou zde všechny druhy – od zralých, tvrdých odrůd po krémo­ vé, které lze servírovat pouze lžící. Mezi nejznámější švýcarské speciality patří Emmentaler, Le Gruyère a Appenzeller, všechny s  ochrannou kontrolovanou známkou původu AOC. K sýrům se logicky váže snad nejširší kulturní tradice a po celém území Švý­ carska můžete navštívit bezpočet výrob­ ců, kde nejen ochutnáte, nýbrž také uvi­ díte nebo si vlastnoručně vyzkoušíte, jak se švýcarské zlato vyrábí. Největší tradici má však sýr Sbrinz, jehož vznik se datuje do doby 70 let př. n. l., kdy území Švýcar­ ska obývali Keltové. Jeden z nejstarších sýrů na světě má hutnou a pevnou kon­ zistenci podobnou italskému parmezánu. Vyrábí se vysoko v Alpách v centrální oblasti Švýcarska a podobně jako ital­ ské Parmigiano Reggiano zraje v obrov­ ských, až 45kilogramových bochnících po dobu nejméně 18 měsíců. Švýcaři ho používají na  těstoviny nebo krouhají na papírově tenké plátky a podávají jako předkrm se sušeným hovězím a rajča­ ty. Sýr nese od roku 2001 ochrannou známku AOC, což znamená také přísné dodržování podmínek s použitím mléka pouze z oblasti původu. Sbrinz vyrábí 34 sýrařů v centrální části Švýcarska.

Podobně i Gruyère je nositelem tra­ dice s  AOC kvalitou. Sýr slonovinově nažloutlé barvy s bohatou vyzrálou chutí je vysoce ceněný všemi gurmány a také on patří k těm s nejstarší světovou tradicí. Ve stejnojmenné středověké horské ves­ ničce Gruyères se vyrábí už od roku 1115 podle nezměněné receptury. Tato kolébka sýru která vás okouzlí šarmem malebné středověké architektury, rozhodně stojí za návštěvu. Švýcarsko nenabízí k vidění mnoho tak majestátních hradů s impo­ zantními horskými štíty v pozadí, jako je zdejší původní sídlo hrabat z Gruyères z 13. století. A v čem je hlavní kouzlo zdejší AOC kvality? Mléko od krav, které jsou na nej­ lepší dietě z vysokohorských bylin, dva­ krát denně putuje do mlékárny a pak hned za čerstva začíná proces transformace v sýr, bez kterého si žádný gurmánský restaurant nedovede představit svou deli­ kátní tečku za menu. Svědky autentického představení můžete být jen dvakrát denně, mezi 9 až 11 hodinou a 12 až 14 hodinou (La Maison du Gruyère, Place de la Gare 3, vstupné dospělí 7, děti 3 CHF). Chcete-li vyzkoušet žijící tradici na vlastní kůži, vypravte se třeba do ob­ lasti Lenk-Simmental. U  příležitosti Roku švýcarských tradic tu díky pro­ gramu AlpKultur můžete strávit den nebo více, na horské farmě podojit krá­ vu, vyzkoušet si výrobu sýra, pást doby­ tek a možná i vyvážet hnůj… Program zahrnuje návštěvu sýrárny, několika alpských farem, nocleh na seně i horský výlet s průvodcem. V půlce října bude­ te třeba svědky volby dobytčí královny krásy nebo slavného AlpAbzug (www. alpkultur.ch). Na další sýrové poznání i ochutnávky se můžete vypravit v říj­ nu: 19. 10. na luzernský sýrový festival Kase Fest nebo 27. 10. na festival sýrů v Muotatalu, který vám nabídne současně nejpůvabnější přírodní scenerie. Tradice nezlomné menšiny Tradiční architektura ve Švýcarsku se liší podle jazykových oblastí i kanton od  kantonu. Pokud navštívíte oblast Graubünden, překvapí vás zdejší rázo­ vitý styl, který nenajdete v žádné jiné části země. Ve vysokých venkovských domech, které pocházejí až z 13. století, lidé dosud bydlí a udržují je v původ­ č e rv e n 2013 | 9

10 nat ional geo graphic t r av e l e r

Návrat krav z horských pastvin dolů do údolí patří k neopomenutelným švýcarským tradicím. Zvířata dostanou ozdobné čepce a vydají se jako dámy na triumfální promenádu. FOTO: swiss-image.ch/Marcus Gyger č e rv e n 2013 | 11

ním tradičním stylu. Vypadají jako z pohádky: mohutné kamenné zdi, malá zapuštěná okna a fasáda bohatě zdobená filigránskými sgrafity, která připomína­ jí lidovou inspiraci renesančními vlivy z Itálie. To jsou charakteristické rysy zdejší engadinské architektury v tradič­ ním rétorománském duchu. V Engadi­ nu žije rétorománská jazyková menšina, rétorománsky tu hovoří až 15 procent obyvatel, místní děti mají ve škole jazyk svých dávných předků povinný a réto­ románština se zde spolu s  němčinou a italštinou považuje za třetí úřední ja­ zyk. V oblasti švýcarských Rétorománů dnes žije o něco málo více než polovina ze zhruba padesáti tisíc lidí, kteří v zemi udávají rétorománštinu jako svůj mateř­ ský jazyk. Neobvyklý melodický jazyk a zvyky se tu projevují v bohaté kulturní rozmanitosti. Život v izolovaných alp­ ských údolích (v Graubündenu jich je asi 150) přispěl k tomu, že Rétorománi hovoří různými dialekty a i mezi sebou se občas jen těžko domlouvají. A podobně i místní obce dýchají neo­ pakovatelným rázovitým a originálním kouzlem, které se trochu liší vesnice

od vesnice. Poznáte je podle zvláštních jmen, například S-Chanf, Chamues-Ch, La Punt či Zuóz. Rétorománskou obec Guarda tu zvolila před několika lety jedna komise EU dokonce za druhou nejkrásnější vesnici v Evropě. Najdete ji vysoko nad údolím Innu a jak název v místní rétorománštině napovídá, zau­ jímá Guarda výhodnou polohu s výhledy do celého údolí. Chcete-li do ojedinělé tradice nahlédnout hlouběji, vypravte se do Chesa Planta v Samedanu (www.museums.ch/org/fr/Chesa-Planta-Samedan), kde můžete navštívit typický patricijský dům z 16. století, který funguje jako li­ dové muzeum 18. a 19. století. Uvidíte tu bohatou kulturní historii Horního Engadinu dokumentovanou množstvím fotografií, knih, dobových předmětů, i typické prostředí aristokratické rodiny. Zajímavou kulturní zkušenost můžete také ochutnat. V engadinských pekár­ nách koupíte třeba chleba birnenbrot se sušenými hruškami a fíky, u řezníka srnčí a jelení klobásky salsiz či sušenou hovězí svíčkovou bündnerfleich. Kdo má raději něco sladkého, může ochutnat nezapome­ nutelně výživný oříškový koláč Engadi­

ner Nusstorte. V tradičních restauracích vám na stole přistanou místní tradiční lahůdky z čerstvých lokálních surovin, které blahodárně vyváží horské putování za kulturou. A k tomu se z pece uprostřed lokálu line vůně čerstvě pečeného chle­ ba. Obyvatelé Graubündenu tento stav celkové blaženosti nazývají „patschifig“. Za tradicí napříč kantony V jezerním regionu Interlaken se může­ te vypravit do unikátního venkovského muzea pod otevřeným nebem Freilicht Museum v Ballenbergu, kde nahlédnete do svérázné švýcarské venkovské tradice. V romantickém skanzenu vstoupíte rov­ nýma nohama do smyslové kompozice s vůní starých časů. Na sto cenných ven­ kovských stavení z 14. až 19. století téměř ze všech švýcarských kantonů, na 250 do­ mestikovaných zvířat, tradiční zahrady, venkovská políčka, zábavní program i živé ukázky tradičního řemesla od ko­ šíkářství přes dřevořezbu, hrnčířství až po tradiční výrobu domácího chleba či sýra vás vtáhnou do švýcarského folkloru snad ve všech myslitelných podobách. www.ballenberg.ch

Také na jaře, kdy sedláci vyvádějí zvířata vysoko do hor, je třeba se slavnostně obléci a učinit tak zadost tradici.

12 nat ional geo graphic t r av e l e r

FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger swiss-image.ch/Christof Schuerpf (naproti)

Výroba sýra je silnou součástí žijící švýcarské tradice a kultury. č e rv e n 2013 | 13

Co dělá Švýcara Švýcarem Text Štěpánka Strouhalová

Je mnoho důvodů, proč vzhlížet ke Švýcarsku jako ke skvěle fungující zemi, o které většina z nás sní. Jak dosáhnout alespoň švýcarské image? Pochopit signály skryté ve švýcarském životním stylu možná pomůže víc, než natáhnout si na zápěstí švýcarské hodinky.

Malá země, velký pořádek Běžná představa Švýcarska při pohledu zvenčí, kterou symbolizují čistota, pořá­ dek a přesnost, je poněkud zjednodušená a trvá dlouho, než ve skutečnosti pozná­ te a pochopíte zákonitosti této zvláštní zaslíbené země. Zdejší prosperita má své kořeny v organizovaném a odpovědném přístupu k životu, který se z našeho hledis­ ka může zdát možná trochu nudně střízli­ vý. O to víc je však naplněný hodnotami, které jsou důležité pro dobrý a příjemný život. To je poznat i na švýcarském ze­ vnějšku. Zdejší životní styl se odvíjí v přesně definovaných mantinelech, kterým od­ povídá i organizovaný a upravený vzhled. Nějaký větší módní úlet, byť jakkoliv atraktivní, by vyplašil. Švýcara – ať už se liší podle věku či osobního stylu – v kaž­ dém případě charakterizuje neokázalý a spíše nenápadný vzhled. Protestantská tradice i  utěšené ekonomické poměry nikoho nenutí předvádět majetek. Právě naopak: nikdo si tu nepotrpí na okázalý luxus. Švýcaři, místo aby stavěli na odiv výdobytky své kariéry, raději natáhnou kvalitní outdoorové boty a vyrazí do klid­ ných horských oáz užít si luxus mimořád­ ných přírodních scenerií. Švýcarsko motivuje lidi, aby neustále něco podnikali: pěší turistiku, cyklotu­ ristiku, vodní sporty, lyžování. A tak je běžný Švýcar překvapivě oblečený tak, že by si mohl po práci nečekaně vyběhnout na nějaký ten kopec, který se mu více či méně často rýsuje před očima v přímém výhledu z kanceláře. Kdo by se ubránil! Pro mnohé, od mladých až po penzio­ nované, platí oblečení, které nepostrádá alespoň některé z prvků outdorového vy­ bavení – praktickou softshelku, pohodlné outdorové boty, mikinu či sportovní svetr, tričko, džíny. Nejdůležitější je pohodový vzhled, protože v prostředí náročných pří­ rodních podmínek není z logiky věci pro upjatost jakéhokoliv druhu či „načanča­ né“ módní výstřelky místo.

Prostě cool Ve městských centrech však potkáte také sofistikované šviháky, moderní elegant­ ní muže a ženy s vytříbeným, tak trochu minimalistickým či chcete-li intelektuál­ ským vkusem. Takový Švýcar sice není tím, kdo udává tón v módě, módu však přece jen svým způsobem vyznává. Má rád kvalitní a dobře střižené oblečení, ušlechtilé materiály i doplňky, spíše ne­ výrazné decentní barvy a nic výrazně kři­ klavého. Zaujme ho vytříbený designový šperk a decentní manžetové knoflíčky, které zdobí a doladí styl. A pochopitelně dobré hodinky. I pro ženy platí, že méně je více; žádné feminní mašličky či laciné třpytky Švýcara nerozněžní. Šatník by měl být vyjádřením peč­ livého přístupu, který vyznává dobrou investici. Obětuje množství ve prospěch kvality, jeden perfektně střižený oblek či kostým a separátní sukně či kalhoty a svěží nažehlená košile zapůsobí víc než celý kufr levných šatů. V každém přípa­ dě je nezbytné dodržet očekávaný (byť často nepsaný) dress kód pro příležitost, na kterou jste zváni. A nezapomeňte, že váš příchod se očekává nejpozději do pěti minut po smluveném čase. Životní styl ve Švýcarsku se však může značně lišit podle jednotlivých míst. Kro­ mě zřejmých jazykových rozdílů mezi ně­ mecky, francouzsky a italsky hovořícími kantony existují rozdíly v hospodářství, kulturní historii, kuchyni, klimatu, ar­ chitektuře a pochopitelně i oblečení. A tak v ulicích Curychu nebo Basileje uvidíte spíše chladný německý elegantně konzer­ vativní přístup, v Ženevě či Lausanne už trochu nenuceného francouzského šarmu s nějakým tím volánkem či nezbytnou šál­ kou a v Luganu či Locarnu italsky barevně rozvernější paletu.

Přestože tradiční lidové oblečení ke Švýcarsku neodmyslitelně patří (vlevo), Švýcaři si potrpí i na moderní, přitom ale uměřený styl (obrázky na protější straně).

FOTO: swiss-image.ch/Dolores Rupa (vlevo), protější strana ve směru hodinových ručiček shora zleva: swiss-image.ch/Stefan Kubli, MICHAL GOLOLOBOV, swiss-image.ch/Christoph Schuerpf, swiss-image.ch/David Willen, swiss-image.ch/Gian Marco Castelberg && Maurice Haas, swiss-image.ch/Christof Schuerpf

k v ět e n 2013 | 15

Kouzlo

švýcarského vlaku

Text Petr Čermák

Důležité upozornění na úvod: autor textu je nekritickým obdivovatelem švýcarských železnic. Jelikož dokázal pro tuto vášeň nadchnout celou svoji rodinu a také dost přátel, je přesvědčen, že se mu totéž podaří i ve vašem případě. 16 nat ional geo graphic t r av e l e r

Kamenné oblouky Landwasser viaduktu poblíž obce Filisur v kantonu Graubünden jsou ozdobou železniční trati z Thusisu do italského Tirana, zapsané v roce 2008 na seznam světového dědictví UNESCO. k v ět e n 2013 | 17

M

ěl jsem to krásně spočítané. Do odletu z Curychu mi zbývaly víc než čtyři hodi­ ny. A už dávno jsem si chtěl prohlédnout rýnský vodo­ pád poblíž Schaffhausenu na hranicích Švýcarska s Německem. Vě­ děl jsem, že z curyšského letiště se k němu dá vlakem dojet za nějakých 45 minut. To je 90 minut na obě cesty plus zhruba 90 minut na vodopád. Takže mám spoustu času, letadlo do Prahy stihnu i s výletem. Byl by neodpustitelný hřích takovou dobu lelkovat ve vychlazené hale vzdušného přístavu. Pro rychlý náhradní plán jsem se totál­ ně nadchl. A na místě mě pak přepadla skoro dětinská radost. Místo marného ubíjení času bloumáním letištními ob­ chody se mi před očima každou vteřinu valil za ohlušujícího burácení přes rýn­ ské kaskády půlmilion litrů vody, navíc vodní tříšť malovala na nebi za pomoci slunce náznaky duhy. Omámen tím vším málem bych zapomněl na hodiny. Musel jsem zpátky na vlak. Na nádraží mě přivítal strašidelný ná­ pis: 50 minut zpoždění! Veškerá radost byla tatam. Z beznadějných úvah, zda bude lepší vybrat si pro nouzovou dva­ náctihodinovou noční cestu domů místo zmeškaného hodinového letu vlak nebo autobus, mě vytrhl nádražní amplion: „Pozor, prosím. U  koleje číslo 1 bude místo zpožděného expresu z Německa za pět minut přistaven náhradní vlak.“ Letadlo jsem stihl a moje vášeň pro švýcarské železnice byla zpečetěna. Hodiny, základ života Tato konkrétní příhoda je sice stará víc než 10 let, ve Švýcarsku se však mohla stát zrovna tak včera. V každém případě mě nadobro přesvědčila, že pověsti o ne­ dostižné spolehlivosti tamějších železnic ani náznakem nepřehánějí. A že nádražní hodiny, jejichž červená vteřinovka s ne­ přehlédnutelnou „pacičkou“ na konci se

18 nat ional geo graphic t r av e l e r

každou minutu v celém Švýcarsku na mo­ ment zastaví, aby se zas a znovu rozběhla s jednotným celonárodním elektrickým impulsem, nejsou na peronech jen tak pro okrasu, nebo snad z úcty k tradici neměn­ né podoby od roku 1944, kdy jejich ob­ divuhodně nadčasový design načrtl jistý Hans Hilfiker. V praxi tato švýcarská přesnost mimo jiné znamená, že není třeba bát se ve ve­ řejné dopravě přestupů – švýcarské dráhy oficiálně vyčíslily jejich úspěšnost za rok 2012 přes 98 procent! Funguje to tak, že do uzlových nádraží, jako jsou Lausanne či Bern, se sjedou soupravy z různých směrů, postojí obvykle 5 až 10 minut, bě­ hem nichž si lidé ve vlacích vymění místa, a jede se dál. Přestože pasažéra neznalého poměrů může výsledek dotazu z webové­ ho jízdního řádu na první pohled vylekat, daný časový interval cestujícím skutečně ideálně stačí právě na změnu vlaku bez zbytečných prostojů. Když se pak soupravy takřka hro­ madně rozjedou zase do všech možných směrů, hustota provozu v okolí větších stanic při pozorování z jen trošku větší vzdálenosti připomíná lehce přeplácanou modelovou železnici. Tyhle rozjezdy vla­ ků se na hlavních tepnách konají nyní už každou půlhodinu. A to je další obrovská výhoda: přihodí-li se přece jen zpoždění, do třiceti minut lze i tak pokračovat dál. Hledat při pohledu zvenčí nevýho­ dy takového systému je poměrně těžké. Málokterý turista se hrne do vlaku ráno před osmou, aby okusil jednu z nemno­ ha slabin vzorového provozu – totiž fakt, že švýcarský dopravní systém začíná chvílemi trpět vlastní dokonalostí. Lidí ve vlacích bývá zejména před osmou ho­ dinou tolik, že veřejná doprava především v okolí větších měst testuje každé všed­ ní ráno tvrdě své limity. A tak lze mezi spořádanými domorodci, kteří denně do­ jíždějí švýcarskými vlaky do práce, zažít i překvapivé momenty. Třeba tlačenice o sedadla.

FOTO: swiss-image.ch/Andrea Badrutt (předchozí dvoustrana), petr čermák (nahoře a naproti)

Od roku 1882 překonávají mezinárodní rychlíky hradbu švýcarských Alp mezi Curychem a Milánem díky Gotthardské železnici, stejně jako v 21. století rychlovlak pendolino na snímku z údolí řeky Reuss ve vsi Wassen.

č e rv e n 2013 | 19

Železniční ráj pro 21. století „Lidé u nás mají ve všech ohledech rádi nějaký řád, takže i v tom ranním vla­ ku má podle nepsaných pravidel každý svoje vyhrazené sedadlo. Běda, kdyby ho někdo někomu obsadil,“ vyprávěla mi před časem curyšská projektová mana­ žerka Mirjam Jostová. Ranní dojíždění zažívala takřka deset let, než se před ně­ kolika lety nastěhovala blíž k pracovišti. „To byla výhra. Od mých časů pasažérů ve vlacích citelně přibylo, spousta lidí tady totiž nevlastní auto. Ono to vlastně ani nemá moc význam při tak funkční nabídce veřejné dopravy.“ Ta je magnetem nejen pro davy „děl­ níků“ a zástupce nižšího či středního managementu, nýbrž i pro vysoce po­ stavené šéfy. „Za byznysem po Švýcar­ sku ročně najezdím okolo čtyřiceti tisíc kilometrů, drtivou většinu vlakem. Pro mě je čas strávený na kolejích tím nej­ lepším časem na práci, nikdo mě tam neruší,“ vyznal se letos na jaře během své pražské návštěvy Renzo Simoni, muž, který ve Švýcarsku řídí výstavbu nejdelšího železničního tunelu světa, 57 kilometrů dlouhého nového Gotthardu pod Alpami. Přelomová podzemní stavba v ceně v přepočtu víc než 200 miliard korun, jejíž zprovoznění je plánováno na závěr

roku 2016, se řadí k pilířům velkolepé­ ho švýcarského projektu modernizace železnic coby páteře veřejné dopravy nazvaného Bahn 2000. Jak je v zemi proslulé přímou demokracií zvykem, plán úspěšně prošel sérií všelidových hlasování, přičemž klíčové referendum z roku 1998 schválilo zřízení speciálního veřejného fondu k financování celé akce podle následujícího klíče: 64 % prostřed­ ků přitéká z daní za těžkou autodopra­ vu (Švýcarsko má dlouhodobý cíl dostat většinu nákladní přepravy – zejména v Alpách – z autostrád na koleje), 23 % z výnosů DPH a 13 % z daní na ropné produkty. Prostředky z fondu už 15 let plynou na masivní modernizaci švýcarských drah podle parlamentem schváleného a kontrolovaného rozdělovníku: 45 % na dva nové transalpské tunely (v roce 2007 otevřený Lötschberg a do roku 2016 dokončovaný Gotthard), 48 % na jiné stavby a vozový park, zbývajících 7 % jde vzhledem ke zvyšujícím se cestovním rychlostem na protihluková opatření. Mezi Curychem a Bernem díky tomu­ to fondu například vznikla za zhruba 40 miliard korun zcela nová trať pro rych­ lost 200 km/h, jež umožnila stlačit jízdní dobu na dané trase z 69 na 56 minut. Byl to vlastně jeden z klíčů k zavedení oněch Ozubnicová železnice s parádními panoramaty Matterhornu, jejíž trať vede z Zermattu na třítisícový vrchol Gornergrat, byla v roce 1898 při svém otevření vůbec první elektrickou dráhou v zemi.

20 nat ional geo graphic t r av e l e r

pravidelných přesných rozjezdů vlaků každých 30 minut. Bez železnice nikdy více Je nabíledni, že jezdit zrovna tuto trasu autem nedává pražádný smysl. Pomi­ neme-li univerzální trable s městským parkováním, už jen prosté porovnání cestovních rychlostí 200 km/h v případě vlaku versus 120 km/h (a ani o fous víc!) u auta na dálnici je naprosto výmluvné. To pak nemůže být divu, že v osmimi­ lionovém Švýcarsku dráhou cestuje pět milionů klientů, z nichž 2,5 milionu si kupuje slevovou kartičku HalbTax Abo na poloviční jízdné (stojí bezmála čtyři tisíce korun na rok) a dalších víc než 440 000 lidí využívá síťovou jízdenku General Abo v ceně přes 70 000 korun ročně. Navíc nezanedbatelná část pa­ sažérů jezdí první třídou za 120 000 korun ročně. Pro vysoce postavené manažery a úředníky to bývá vítaný za­ městnanecký benefit, což lze ilustrovat právě na trati mezi Curychem a Bernem, kde v jedničce během dopravní špičky jen těžko najdete místo. Jakkoli nedám na vlaky dopustit, vy­ zkoušel jsem si ve Švýcarsku párkrát také cestování autem. Co mi z toho vyšlo? Jistě, našel jsem místa, kde může být au­ todoprava výhodnější – například alpské průsmyky bez kolejí, dostupné třeba jen dvakrát za den poštovním autobusem, nebo některé oblasti, obsluhované po­ malými ozubnicovými úzkokolejkami. Proti tomu však stojí populární horská sídla s přísně dodržovaným zákazem autoprovozu, kam se dostanete naopak výhradně vlakem, například Zermatt pod Matterhornem nebo Wengen pod Lauberhornem. V tom, že do Švýcarska „bez železni­ ce nikdy více“, mě definitivně utvrdila loňská rodinná dovolená, na kterou jsme vyrazili po silnici. Výsledkem výjimeč­ ně „vydařeného“ autovýletu bylo, že nás v horách vytlačil z úzké silnice (naštěs­ tí do bytelných svodidel) protijedoucí pirát, který tehdy nerušeně pokračo­ val v cestě, zatímco sám jsem zhruba za měsíc našel doma v české schránce složenku od švýcarské policie na 20 CHF za překročení rychlosti kdesi na dálnici o 2 km/h (vážně, to není překlep). Vše korunovala naše babička, která – snad

FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (dole), Alain D. Boillat (naproti nahoře), petr čermák (naproti dole)

Na švýcarských kolejích čekají na pasažéry všelijaké vychytávky, zpříjemňující cestování. Do dálkových vlaků jsou často řazeny vozy s dětskou hernou pro rozptýlení nejmenších pasažérů. Děti je neomylně rozpoznají díky výzdobě už zvenku a cesta uvnitř je baví, jelikož mohou i ve vlaku dovádět jako na dětském hřišti za domem, aniž někoho ruší.

č e rv e n 2013 | 21

mi četla myšlenky – pronesla: „Poslou­ chej, není to Švýcarsko vlakem vážně nejlepší?“ Domácké pohodlí na kolejích No jistěže je! A platí to dokonce i pro malé děti. Ty dokážou ocenit kouzlo švýcarského vlaku už ve velmi útlém věku. Chce to jen drobnost: rodiče si musejí v jízdním řádu předem vyhledat spoj označený zkratkou FA pro rodin­ ný vůz, pak mají vyhráno velcí i malí pasažéři. V takovém vlaku nikdo nežá­ dá, aby děti seděly třeba tři hodiny tiše a nehybně ve vydýchaném přelidněném kupé. Místo toho celou cestu dovádějí v klimatizované vlakové herně a nikdo se nad výskáním capartů ani na chvíli nepozastaví. Promyšlené je to do posledního de­ tailu. Děti svůj vagon neomylně rozpo­ znají už na peronu, jelikož zvenku bývá nepřehlédnutelně pomalovaný pestro­ barevnými dětskými motivy. Uvnitř pak čeká splněná dětská představa ráje na zemi: prolézačky, skluzavky, skrýše,

Turisté ve vlaku na snímku měli posvícení: souprava vyhlídkového Bernina expresu právě obkroužila světoznámý kruhový viadukt v obci Brusio poblíž švýcarsko-italských hranic a blíží se do cíle cesty v Tiranu.

22 nat ional geo graphic t r av e l e r

stolečky i stoličky. Malým pasažérům je vše dovoleno, rodiče usazení v křeslech po okrajích herny jen po očku sledují cvrkot s knížkou či s tabletem v ruce. S úsměvem sem vchází i průvodčí. Mís­ to kontroly lístků zdarma rozdá dětské „jízdenky“ v podobě pestrobarevných kartiček. Dětskými vagony takřka domácké pohodlí na švýcarských kolejích zdale­ ka nekončí. Nabídka pro dospělé platící cestující je ještě pestřejší. Zesílený mo­ bilní signál, kožené křeslo, stolek, skříň­ ka s poličkami, elektrická zásuvka, to je nabídka pro obchodníky v oddílech 1. třídy, kde si lze rezervovat místo na prá­ ci během cesty ve vozech označených v jízdním řádu jako BZ. V 1. třídě se ov­ šem dá na starosti všedního dne zároveň i krásně zapomínat: ať už v relaxačních vozech popsaných jako RZ, kde panuje takové ticho, že i zašustění novin je zde hrubá neslušnost, anebo v bohatě pro­ sklených vyhlídkových vagonech, které vyhledávají nejčastěji zahraniční turisté (v jízdním řádu je značí trojúhelník).

Rozmazlování pasažérů se naštěstí neomezuje jen na 1. třídu, byť za pří­ platek bývá nabídka přidané hodnoty přirozeně pestřejší. Personál jídelních vozů (v jízdním řádu hledejte zkřížený příbor) servíruje klientům z obou ces­ tovních tříd v kteroukoli denní hodinu čerstvá jídla zásadně na předehřátých talířích (!), obsluha minibaru (v jízdním řádu jej představuje sklenka na víno) tla­ čí před sebou ve většině souprav celou cestu sem a tam vozík naplněný oblo­ ženými bagetami, sladkostmi, nápoji i čerstvou voňavou kávou. A to stále ještě není vše! Od letošní­ ho podzimu vtrhne na švýcarské koleje v pilotním projektu světová novinka: železniční kavárna Starbucks. Rukověť turisty v železničním ráji Při brouzdání švýcarským železničním jízdním řádem takřka jistě narazíte i na lodě (motorová = BAT, historický parník = BAV), lanovky (FUN, GB, LB), autobusové linky a  MHD. Nejsou to nějaké podružné detaily, to vše je spolu

Za stanicí Morteratsch na trase Bernina expresu nedaleko Svatého Mořice probleskává nad lesem bílý splaz ledovce. Těch mohou pasažéři zmíněného vlaku za jasného dne spatřit cestou hned několik.

Železnice v číslech

100 %

Švýcarské železnice jsou od roku 1960 plně elektrifikované, což je důsledek uhelné krize během první světové války. Jde o světový unikát (pro srovnání: v Česku je elektrifikováno 34 % tratí).

98 %

Míra úspěšnosti spojení s přestupem udávaná švýcarskými dráhami za rok 2012 (České dráhy takovou statistku nevedou).

88 %

Tolik procent švýcarských vlaků přijelo loni do cílové stanice podle jízdního řádu s nejpřísnější evropskou tolerancí do tří minut zpoždění (České dráhy udávají přesnost 93 % podle standardní evropské tolerance pět minut, při níž by se švýcarský údaj blížil vzhledem k zavedeným krátkým časům na přestup 98 %).

77 %

Spokojenost zákazníků švýcarských státních drah SBB (spokojenost cestujících Českých drah je 79 %).

350 000 000

Tolik pasažérů přepravily loni vlaky SBB čili téměř milion každý den; dalších zhruba 200 000 000 lidí ročně přepraví soukromé železnice (České dráhy loni přepravily 169 000 000 cestujících).

29 000

Tolik zaměstnanců mají ve Švýcarsku jen samy státní železnice SBB, další tisíce lidí zaměstnávají desítky privátních drah (pro České dráhy pracuje 16 000 lidí, další pracují v dceřiných firmách ČD Cargo, DPOV, VUZ; celá skupina ČD tak zaměstnává cca 26 000 osob + dalších 9 000 zaměstnává Správa železniční dopravní cesty).

5 000

Délka švýcarské železniční sítě v kilometrech, z toho přes 3 000 km obhospodařují státní dráhy SBB (v Česku máme 9 500 km tratí).

3 454

Nadmořská výška nejvyšší švýcarské (i evropské) železniční stanice Jungfraujoch (Kubova Huť v Česku stojí 995 metrů nad mořem).

2 144

Tolik kilometrů ujel za loňský rok statisticky vlakem každý Švýcar – bylo to nejvíc na světě (v Česku vyšlo 622 km na osobu).

200

Nejvyšší cestovní rychlost v km/h na vybraných úsecích SBB (v Česku 160 km/h).

59

Tolik cest vlakem podnikl loni v průměru každý obyvatel Švýcarska, což je po Japoncích druhá příčka na světě a s velkým náskokem první v Evropě (Česko mělo 18 jízd).

57

Tolik kilometrů měří nejdelší železniční tunel ve Švýcarsku (i v celém světě), nový Gotthard, který už je proražen a bude zprovozněn koncem roku 2016; aktuálně je nejdelší nový Lötschberg měřící 34,5 km (v Česku je pro vlaky nejdelší Březenský tunel na Rakovnicku, který má 1 758 metrů; celková délka vlakových tunelů v Česku činí jen okolo 40 km).

FOTO: petr čermák (naproti), swiss-image.ch/Andrea Badrutt (nahoře), swiss-image.ch/Max Galli (následující dvoustrana)

č e rv e n 2013 | 23

Rhétská dráha (RhB) provozuje na východě Švýcarska v kantonu Graubünden své červené vlaky na bezmála 400 kilometrech úzkorozchodných tratí. Na snímku souprava projíždí obcí Ardez v oblasti Engadin.

24 nat ional geo graphic t r av e l e r

č e rv e n 2013 | 25

s desítkami soukromých železnic nedíl­ nou součástí takzvaného Švýcarského dopravního systému, který je integro­ ván do té míry, že prakticky všude platí drážní síťové jízdenky. Ty se těší masové oblibě i proto, že provoz obdivuhodné soustavy linek je velice nákladný: ačko­ li pasažéři hradí zhruba jen polovinu reálných výdajů a zbytek dotuje vláda, stále jsou jednotlivé jízdenky dost drahé. Orientačně lze za 500 korun ujet zhruba 50 kilometrů. Na zvýhodněné předplacené jízdné naštěstí dosáhnete i coby zahraniční ná­ vštěvníci – obchodní název produktu je Swiss Pass, prodává se běžně nejen ve Švýcarsku, nýbrž dokonce i v Česku (prodejce a ceník najdete v servisním přehledu na konci textu) a platí na vla­ ky, autobusy, lodě, MHD i několik vy­ braných lanovek. U  většiny kabinek v Alpách a v případě vysokohorských zubaček pak umožňuje obvykle polo­ viční slevu. Nadto jako turistický bonus platí i coby vstupenka do víc než čtyř set švýcarských muzeí. Snad to má být jakási pojistka pro případ, že by projížďky křížem krážem železničním rájem nebyly dostatečně atraktivní. To je ovšem krajně neprav­ děpodobné – Švýcarsko je totiž jedna velká Erlebnisbahn neboli zážitková železnice. Vyhlídkový Bernina Express projíždí horským nádražíčkem Alp Grüm ve dvoutisícové nadmořské výšce pod berninským průsmykem. Z terasy staniční restaurace lze za jasných dní sledovat ledovec Palü.

Z webového jízdního řádu na adrese www.sbb.ch lze vyčíst i hodně překva­ pivé detaily, třeba předpokládanou ob­ sazenost většiny vlaků, a to pro každou vozovou třídu zvlášť. Ovšem jednu věc nedokáže indikovat ani tento vypiplaný web: intenzitu zážitků, které turisty če­ kají na palubě švýcarských vlaků. Mož­ ná vám proto při volbě tras přijde vhod osobní žebříček scénických tras. Gotthard: Tellovým krajem do Alp ***** Podél téhle trati kráčely švýcarské dějiny. I když lepší by asi bylo napsat, s ohledem na časovou posloupnost, že gotthardská železnice vyrostla ve stopách švýcarské historie. Buď jak buď, tříhodinová pouť z Luzernu na jih Švýcarska za „italským“ sluncem a zmrzlinou v kantonu Ticino, kdy vlaky šplhají do Alp staletými spi­ rálovými tunely a pak protínají velehory 15kilometrovým tunelem pod dvoutisí­ covým průsmykem svatého Gottharda, platí v mých očích za absolutní, naprosto nedostižnou jedničku. Zas a znovu mě dostává genius loci srdce Švýcarska. Třeba památná louka Rütli, malá svažitá pastvina, vklíněná na břeh jezera na úpatí stametrových útesů Seelisbergu, jež se jen tak mihne za oknem vlaku naproti nad jezerem a dostupná je leda parníkem (za 2 hodi­

ny od nádraží v Luzernu či za 20 minut z Brunnenu), chcete-li stanout na místě zrodu prvního švýcarského spřísežen­ stva z 1. srpna 1291 na obranu proti roz­ pínavým Habsburkům. Nebo legendár­ ní kaplička Tellsplatte, ač na vlakovém břehu, přece skrytá zrakům pasažérů rychlíků i lokálek, taktéž dostupná leda lodí – to chcete-li spatřit, kde odvážný Vilém Tell prchl za dávné bouře z lod­ ního žaláře habsburským věznitelům. A co teprve Altdorf, město s Tellovým pomníkem, kde to podle pověstí všech­ no začalo, když hrdý švýcarský sedlák odmítl smeknout svůj klobouk před tím habsburským, načež musel za trest se­ střelit kuší jablko z hlavy vlastního syna, což sice bravurně zvládl, jenže vrchního Habsburka vzápětí urazil, a tak stejně putoval do šatlavy. Ale hlavně je tu gotthardská dráha, průkopnická švýcarská železnice skrz Alpy otevřená roku 1882 v místech, kde se po staletí vozilo legální i pašované zboží leda v létě přes hory na hřbetech mul a kde silniční tunel skrze alpský masiv otevřeli teprve o 98 roků později – a kde zdejší hrdí domorodci, potomci otců zakladatelů z louky Rütli, tvrdošíjně odmítají v referendech stavbu dalšího dálničního tunelu navzdory nekoneč­ ným frontám aut před tím stávajícím. Zkrátka a dobře si nepřejí další příliv vo­ zidel na svá zápraží, a tak vlastně chytře tlačí co možná nejvíc tranzitní dopravy na železnici, zvlášť když pro vlaky se pod Gotthardem zrovna dokončuje nový nej­ delší tunel světa. Kdepak, kouzlu toho kraje se nikdy nevyrovná žádná nablýskaná železniční atrakce kdekoli jinde, a že jich ve Švýcar­ sku mají! Obzvlášť to funguje v kombi­ naci s plavbou parníkem, který – ­ stejně jako vlaky – vyplouvá na  Luzernské jezero v hodinovém taktu. Navíc pro cestovatele skýtá gotthard­ ská dráha se svým Tellovým expresem jednu neocenitelnou výhodu: potkávám zde kupodivu minimum jiných turistů – jako by odmítali uvěřit, že hlavní trať může být krásná. Gornergrat: vlakem kolem Matterhornu **** Gornergrat v kantonu Wallis je pravým opakem Gotthardu. Nejde jen o to, že

26 nat ional geo graphic t r av e l e r

FOTO: swiss-image.ch/Andrea Badrutt (dole a na naproti dole)), swiss-image.ch/Peter Fuchs (naproti nahoře)

Panoramatické klimatizované vagony Bernina Expressu s obrovskými okny zakrojenými až do střechy pendlují přes stejnojmenný průsmyk ve výšce 2253 metrů nad mořem celoročně (nahoře), na vrcholu léta se mohou otužilí cestovatelé svézt přes tentýž průsmyk na jihovýchodě Švýcarska exkluzivně také v otevřených vozech (dole).

č e rv e n 2013 | 27

Nostalgické parní vlaky vyrážejí na koleje po celém světě a Švýcarsko coby Mekka železničních cestovatelů nemůže chybět, ačkoli už v roce 1960 dokončilo kompletní elektrifikaci národní železniční sítě. Pro světově ojedinělý projekt stoprocentně elektrických železnic se Švýcaři rozhodli poté, co museli během první světové války čelit značným dopravním potížím kvůli nespolehlivým dodávkám uhlí ze zahraničí.

28 nat ional geo graphic t r av e l e r

namísto mezinárodních rychlíků mezi Švýcarskem a Itálií tady vozí na hranici týchž států (jen o pár desítek kilometrů jihozápadně) pasažéry pomalá zubačka se sklonem trati až 20%. Tahle dráha je magnetem pro turisty – především ty exotické – a zcela se jim podřizuje, například hlášení stanic tu mají nahra­ ná i v japonštině. To však nic nemění na uhrančivém půvabu trasy, jež se stala roku 1898 vůbec první elektrickou zu­ bačkou v celém Švýcarsku, dnes už plně elektrifikovaném železničním ráji. Během půlhodinového výjezdu z Zer­ mattu, autům (s výjimkou elektromo­ bilů) přísně zapovězeného hotelového střediska ve  výšce 1600 metrů nad mořem, o 1500 metrů výš se za okny vagonů promítá ve  velkolepých ku­ lisách nejfotografovanější hora světa Matterhorn jako hlavní hrdina nějaké­ ho velkofilmu. Chce to jen maličkost: jasný, či aspoň polojasný den. Byť pod mrakem má tahle trať taky svůj půvab: připomíná vysokohorské safari, tak živo bývá kolem kolejí (a leckdy i na nich) díky početným koloniím svišťů, sošným kamzíkům a s trochou štěstí i plachým kozorožcům. Pětihvězdičkový dojem mně lehce kazí jen vysokohorské obchodní centrum plné butiků se suvenýry, které se skrývá v útrobách nedávno přebudované vrcho­ lové stanice s parádní vyhlídkou do světa ledovců. Ale i s tím se lze nakonec smířit: panoramatu krajiny nikterak nepřekáží a vyhřátý azyl před alpskou fujavicí může přijít v třítisícové výšce leckdy vhod.

to vyjít prostě nedá, tak příšerně je trať strmá. A výstup klikatými cestičkami mě natolik odrovnal, že mi byly nakonec fuk rozhledy shora. Přitom by bylo nač se dívat. Přes půl obzoru se táhne bílá hradba Alp, druhé půli dominují nepochopitelně modrá je­ zera a úrodné zelené roviny v předhůří velehor. Jednu hvězdičku z maximálních pěti odečítám pilatusovské zubačce za neko­ nečné fronty, které v sezoně tuhle jízdu dokážou spolehlivě otrávit, ne-li rovnou zhatit. Bernina: památeční železnice UNESCO **** Unikátní úzkokolejka ve východním kan­ tonu Graubünden, po níž jezdí takzvaný Bernina Express, by si zasloužila plných pět hvězdiček, vždyť je od roku 2008 coby jedna z pouhých tří železnic světa zapsaná na seznamu UNESCO. Přesto chtě nechtě jednu musím škrtnout. Vadí mi totiž bojovat lokty u okna vagonu s fo­ toaparátem, zatímco vlak míjí zásadní milníky trati. Lidé tu během čtyřhodinové pouti ze švýcarského Churu do italského Tirana skrze objektivy často bezohledně ob­ divují především Landwasser viadukt, ikonické kamenné oblouky poblíž Fili­ suru, jež se nad divokou říčkou stáčejí ve velké výšce ladným obloukem rovnou

do tunelu v kolmé skalní stěně. Tlačenice u oken nastává i při divoce krouživém stoupání točitými viadukty mezi vesni­ cemi Bergün a Preda rozeklaným údo­ lím říčky Albula, o kus dál pod ledovcem Morteratsch při stoupání do vrcholového průsmyku Bernina, kam se silné loko­ motivy dokážou vydrápat do 2253 me­ trů bez zubačky, u dalšího ledovce Palü poblíž zastávky Alp Grüm, ovšem nejvíc ze všeho až úplně nakonec, mezi palma­ mi dole na italských hranicích, kde vlak během prudkého klesání opíše otočku 360 stupňů po světoznámém kruhovém viaduktu ve vsi Brusio. Existuje tu ovšem i šance vychutnat si tohle všechno „soukromě“ – máte-li volných víc než 17 tisíc korun na jízden­ ku do strojvůdcovy kabiny, kterou lze u Rhétské dráhy koupit. Pamětní fo­ tografie, odborný doprovod a návěstní předpisy jsou v ceně. Lötschberger: vyhlídková lokálka do Wallisu **** Jízdenky na spolujízdu se strojvůdcem má v nabídce i železnice BLS na trase Lötscbergeru, což je překrásná stará horská dráha mezi Bernem a Brigem. Do prosince 2007 to býval zásadní me­ zinárodní tah pro navazující pohranič­ ní simplonský tunel, ale už víc než 5 let od otevření nového expresního tunelu s portály na úpatí hor tu jezdí pouze re­

Pilatus: do oblak nad Luzernem

****

Oželíte-li fotografie Matterhornu, zvaž­ te exkurzi na nejstrmější zubačku světa, která po trati se sklonem až 48 % (!) bez jakéhokoli jištění lanem vyváží turisty z Alpnachstadu na břehu Luzernského jezera během 40 minut do dvoutisícové výšky na skálu Pilatus, jež se majestátně tyčí nad městem Luzern. Pokud by vám nestačilo, že vrcholek velmi často halí mraky, a zatoužili byste si udělat zcela názornou představu, pod jakým úhlem a kam zde koleje ve skuteč­ nosti stoupají, doporučuji pěší test. Před pár roky jsem sám teprve za pochodu zjistil, že přímou cestou kolem kolejí se FOTO: swiss-image.ch/Andy Mettler (všechny tři), swiss-image.ch/Robert Boesch (následující dvoustrana)

č e rv e n 2013 | 29

30 nat ional geo graphic t r av e l e r

Velkolepý železniční labyrint točitých tunelů a viaduktů mezi zastávkami Bergün a Preda na Rhétské dráze je vyhledávaným cílem železničních cestovatelů. Stoleté stavební dílo zapůsobilo i na komisaře UNESCO, kteří trať v roce 2008 zapsali na seznam světového dědictví. č e rv e n 2013 | 31

gionální lokálky. Díky za ně, potažmo za zachráněná panoramata walliského údolí řeky Rhôny hluboko pod jižní­ mi rampami trati klesající od horské­ ho tunelu. Mimochodem, svézt se tu v kabině je extra lákavé, jelikož tady lze sledovat trať po boku strojvůdce za srovnatelnou cenu jako na Bernině, jenže ve dvou! Hitem oblasti jsou staleté terénní vodovody, zvané suonen, jež rozváději na minerály bohatou ledovcovou vodu kamennými a dřevěnými žlaby po zdej­ ších šťavnatých pastvinách. Značené stezky vedou nejen podél vodních kaná­ lů, nýbrž i čisťounkými vesničkami, kde koupíte sýry, sušené maso, džemy a dal­ ší pochutiny rovnou z okének farmář­ ských stavení – a to prosím bez obsluhy! Funguje to tak, že z vyvěšeného ceníku vyčtete kolik co stojí a příslušný obnos poctivě vložíte do plechovky za oknem místo odebraného zboží… Hvězdičku srážím v případě bezmála dvouhodinové projížďky nádhernou lo­ kálkou takřka bez turistů za zdánlivou prkotinu: některé zastávky jsou na zna­ mení, což je ve vlaku na displejích na­ prosto zřetelné, ne tak ve stanici. Není-li člověk místní a nedovtípí se, že si má vlak sám zastavit nenápadným knoflíkem na peroně, souprava profičí okolo. Další jede až za hodinu.

Jungfraubahn: výš to v Evropě nejde *** Jistě, ve světě se jezdí vlakem daleko výš, třeba v Peru nebo v Tibetu vedou kole­ je i okolo pěti kilometrů nad mořem. Jenže v Evropě nemáme široko daleko ani takhle vysoké hory, a tak si musíme vystačit s železnicí „jen“ do 3454 metrů. Stoletá dráha z Interlakenu na Jungfrau­ joch se pyšní bezmála tříkilometrovým převýšením, jízda až nahoru s dvěma přestupy zabere přes dvě hodiny, kte­ ré ovšem díky krajině za oknem pěkně utíkají: jezdí se přes legendární sjezdov­ ku Lauberhorn nebo pod strašidelnou severní stěnou hory Eiger, z níž se lze zásluhou tohoto vlaku dokonce roz­ hlédnout očima horolezce – to když vagon zajede dovnitř skály a  zastaví ve vyhlídkové stanici Eigerwand s okny vysoko ve stěně. Úplně nahoře pak vý­ let za slunných dní korunuje procházka po ledovci. Divíte se, jak můžu tak ojedinělé že­ leznici přiznat jen tři hvězdičky z pěti? Pojedete-li nahoru, možná je škrtnete taky: jednu za turistický lunapark v are­ álu vrcholové stanice (alpské kino, alpská jeskyně v ledovci či takzvaná „alpská sen­ zace“ alias čtvrtkilometrový multimedi­ ální tunel) a druhou za přeplněné vlaky navzdory omračující ceně (základní zpá­ teční jízdné stojí okolo čtyř tisíc korun!).

Turisté z Japonska, země rychlovlaků šinkansen, zbožňují pomalé švýcarské horské železnice. Mezi jejich nejoblíbenější výlety patří pouť na nejvyšší evropské nádraží Jungfraujoch ve výšce 3454 metrů nad mořem (snímek je z mezistanice Kleine Scheidegg).

FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (dole), swiss-image.ch/Andy Mettler (obě naproti), swiss-image.ch/Christian Perret (následující dvoustrana)

Ovšem nevadí-li vám si na dovole­ né přivstat, můžete si jednu hvězdičku k hodnocení přidat. První ranní vlak startuje z Interlakenu v 6.35 poloprázdný a ještě za něj ušetříte tisícikorunu. Navíc nahoře na Jungfraujochu bývá po ránu zpravidla i lepší počasí než po poledni. Anebo je tu ještě jedna možnost, jak uniknout na nejvyšší trati Evropy tlače­ nici v davech exotických turistů z Indie či Japonska: také na Jungfraubahn lze koupit jízdenku do kokpitu strojvůdce. Ledovcový expres: obdivuhodný byznys *** Ve Švýcarsku jezdí i nejpomalejší rych­ lík světa. Říká se mu Ledovcový expres a na osmihodinové pouti dlouhé 291 km, vedoucí přes 291 mostů a skrze 91 tune­ lů, spojuje dvě noblesní alpská střediska: Svatý Mořic na východě s Zermattem na jihozápadě. Ačkoli už se dávno nejezdí okolo Rhônského ledovce (odtud vzešel v roce 1930 název expresu), ne že by za oknem nebylo čím se kochat. Na východě vlak projíždí i částí berninské „UNESCO že­ leznice“, posléze sveze pasažéry po dně rozeklaného Rýnského kaňonu, odkud vyšplhá až na  dvoutisícový průsmyk Oberalp takřka k  prameni Rýna, aby sklouznul zase hluboko dolů ke Rhô­ ně a pak se znovu drápal vzhůru pod Matterhorn. Potíž je v tom, že to člově­ ka dřív či později nevyhnutně přestane bavit. Celodenní cesta je prostě příliš dlouhá a klimatizované vagony poně­ kud sterilní – jak jinak nazvat dýchání filtrovaného vzduchu uprostřed svěžích alpských pastvin? Aby bylo jasno: rozhodně stojí za to si trať Ledovcového expresu projet. Ovšem ten nablýskaný vyhlídkový vlak s obří­ mi helvetskými kříži na bocích, jenž je obdivuhodným železničním byznysem, klidně přenechte Japoncům a Američa­ nům, kteří ho nekriticky zbožňují. Zkuste to lokálkami: ty nabízejí čerstvý vzduch skrze otevírací okna, jezdí každou hodi­ nu, zastavují na každé mezi, a tak umož­ ňují objevovat i místa kolem kolejí. Jako bonus můžete v létě z vlaku ob­ hlédnout i ten Rhônský ledovec. V roce 2010 byla po takřka 30 letech znovuote­ vřena celá původní „letní“ horská trať přes průsmyk Furka (Ledovcový expres

Pohostinnost na palubě švýcarských vlaků je pověstná. Ve všech jídelních vozech je zažitou normou podávání hlavního chodu na předehřátém talíři. V prémiovém Ledovcovém expresu si lze dokonce objednat jídlo servírované přímo na místo. A většinou vlaků (včetně vybraných spojů na úzkokolejkách) navíc projíždí minibar s lehkým občerstvením, voňavou kávou a vychlazeným pivem.

k v ět e n 2013 | 33

Zubačka na dvoutisícový vrchol Pilatus, který se tyčí nad městem Luzern v centrálním Švýcarsku, šplhá z nádraží Alpnachstad pod úhlem až 48%! Výlet nejstrmější ozubnicovou železnicí světa lze podniknout od pozdního jara do pozdního podzimu, v zimní sezoně je vrchol se dvěma hotely dostupný lanovkou z předměstí Luzernu v Kriens. 34 nat ional geo graphic t r av e l e r

ji od roku 1982 celoročně podjíždí tune­ lem). Tady v supícím parním vlaku zažije­ te, jaké to bývalo na švýcarských kolejích kdysi dávno, dokud páru nevytlačily čisté a tiché vlaky, poháněné namísto draze dováženého uhlí vlastními vodními elek­ trárnami. Goldenpass: taková obyčejná lokálka ** Goldenpass je vcelku běžná lokálka, jakých najdete (nejen) ve  Švýcarsku spousty. Víc než pětihodinové putování z Luzernu vedlejšími tratěmi přes Mei­ ringen, Interlaken a Gstaad do Montreux si však zaslouží hvězdičku za nádherný "vodní svět": trasu rámuje řada průzrač­ ných jezer mezi Luzernským a Žene­ vským na obou koncích, přičemž se jed­ no od druhého odlišují pestrou paletou odstínů modři. Druhou hvězdičku dostává Golden­ pass za bezkonkurenčně nejvýhodnější šanci okusit trať očima strojvůdce. Ne­ pojedete s ním sice přímo v kabině, on sedí ve vlastní kukani nad vámi, ale nač si zoufat, když na místenku do VIP sedadla ve zvláštní kabině pro 12 lidí na čele vlaku stačí nějakých 300 korun plus jízdenka 1. třídy? Varování nakonec: švýcarské že­ leznice jsou návykové! Ať už se vydáte po  kolejích kamkoli, zastydlá dětská vášeň k mašinkám tady propuká zcela nečekaně v jakémkoli věku!

Autor reportáže projel po  kolejích nejen Švýcarsko, které považuje za nedostižný železniční ráj, nýbrž i Česko, Norsko, Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, Egypt a také kus Evropy legendárním Orient Expressem. Ze svých cest publikoval řadu reportáží a sepsal dva knižní bedekry: Švýcarsko křížem krážem železničním rájem (2008) a Švýcarsko pěšky a vlakem (2012). Pracuje jako editor v deníku MF DNES a ve volném čase příležitostně doprovází turisty po  švýcarských kolejích (www.svycarsko-vlakem.cz). č e rv e n 2013 | 35

Na švýcarských kolejích se prohánějí vlaky mnoha generací. Historické luxusní vozy Pullman provozuje v úzkorozchodné verzi Rhétská dráha (na snímku nahoře poblíž soutoku Předního a Zadního Rýna u Reichenau v kantonu Graubünden), dole projíždí moderní regionální spoj společnosti BLS po jižních rampách staré Lötschberské dráhy nad údolím řeky Rhony poblíž města Brig v kantonu Wallis.

36 nat ional geo graphic t r av e l e r

UŽITEČNÉ RADY NA CESTU Veřejná doprava Cestovat ve Švýcar­ sku hromadnou dopravou je pro turisty nejlepší možná volba. Jakou vybrat jíz­ denku? Zdaleka nejvýhodnější pro po­ znávací cesty je předplatné. Swiss Pass lze koupit pro platnost na 4 (272 CHF), 8 (393 CHF), 15 (476 CHF) či 22 (552 CHF) po sobě jdoucích dní nebo na celý měsíc (607 CHF). S touto jízdenkou cestujete neomezeně v celé síti Swiss Travel Sys­ tem (vlaky, autobusy, lodě, MHD) + dává poloviční slevu na vysokohorské lanovky i zubačky + volný vstup do většiny muzeí. Swiss Flexi Pass platí na 3 (260 CHF), 4 (315 CHF), 5 (364 CHF) nebo 6 dní (414 CHF) v měsíci dle vašeho výběru, ve zby­ lém čase mezi vámi vyznačeným prvním a posledním dnem platnosti cestujete se slevou 50 %. Swiss Saver (Flexi) Pass platí pro společně cestující skupiny už od dvou osob, které získají slevu 15 % z uvedených cen. Swiss Youth Pass je určen pro oso­ by mladší 26 let, sleva činí 25 %. Swiss Transfer Ticket umožní na  začátku a na konci pobytu ve Švýcarsku cestu z letiště nebo hranic do cílového místa a zpět za 135 CHF. Swiss Card za 195 CHF platí jako Swiss Transfer Ticket, na­ víc po celou dobu pobytu dává slevu 50 % v síti Swiss Travel System. Uvedené ceny platí pro 2. třídu, 1. třída je zhruba o 60 % dražší. Děti do 16 let cestují v doprovodu aspoň jednoho z rodičů v síti Swiss Tra­ vel System zdarma, pokud si dospělí dají zdarma k zakoupené jízdence vystavit Family Ticket. Tyto doklady se prodávají i v Česku (přes www.svycarsko-vlakem.cz, v Čedoku, ve Student Agency a nabízejí je i České dráhy). Orientace Součástí všech předplat­ ních jízdenek je mapka Swiss Travel System. Na www.sbb.ch najdete doko­ nalý souhrnný jízdní řád veškeré ve­ řejné dopravy v zemi. Kapesní sešitky s výčtem spojení do hlavních stanic si lze zdarma vyzvednout ve většině sta­

nic, na velkých nádražích navíc najdete i samoobslužné počítače s tiskárnami. Kromě běžných spojů, které jsou pro dr­ žitele předplatného bez příplatků, jezdí ve Švýcarsku takzvané panoramatické vlaky či autobusy přes horské průsmyky, z nichž většina vyžaduje povinnou re­ zervaci od 12 CHF za místo – v autobu­ sech se tomu vyhnout nelze, ve vlacích však bývá možnost cestovat po shodné trati lokálkami s přestupy. Místenky lze rezervovat na většině nádraží nebo na webech www.glacierexpress.ch, www. berninaexpress.ch, www.postauto.ch. Vše o cestování po Švýcarsku (z velké části v češtině) najdete na www.MojeSvycarsko.com. Ubytování Přenocování je ve Švýcar­ sku nákladná záležitost, dvojlůžkový po­ koj lze v rodinných hotýlcích většinou pořídit okolo 150 CHF (od 100 CHF s koupelnou na patře), jednolůžkový pokoj stojí okolo 100 CHF (opět platí sleva za toaletu na chodbě). Nejlepší tipy najdete mimo velká města. Mým dlouholetým favoritem je rodinný ho­ tel Gerig (www.hotel-gerig.ch) ve vesnici Wassen na Gotthardské dráze: je tu vý­ hled na slavnou železnici rovnou z poste­ le, srdeční majitelé a vynikající kuchyně s patrně nejlepšími rösti ve Švýcarsku. Drobná vada: vlaky ve Wassenu nestaví, musí se sem autobusem. Komu to vadí, tak na téže trati blíž Luzernskému jezeru poslouží hotel Frohsinn (www.frohsinn -erstfeld.ch) přímo naproti nádraží v Er­ stfeldu. Na Rhétské dráze (Ledovcový či Bernina expres) pouhou půlhodinu pěšky od  slavného Landwasser via­ duktu ve Filisuru stojí hned na nádraží přívětivý hotel Grischuna (www.grischuna-filisur.ch), zajímavou variantou jsou pokoje poblíž průsmyku Bernina v budově nádraží Alp Grüm (www.alpgruem.ch.vu/) s vyhlídkou na ledovec Palü. Na opačném konci Ledovcového

expresu přenocujte namísto předraže­ ného cílového Zermattu v hotelu Europe (www.hotel-europe-brig.ch) přímo nad nástupištěm úzkokolejky v útulném ma­ loměstě Brigu. A ideálním útočištěm pro oblast Jungfrau, ale třeba i Wallis či me­ tropoli Bern (vše do 30 minut vlakem) je hotel Movieworld (www.movieworldspiez.ch) na velké železniční křižovatce ve Spiez – najdete ho hned u nádraží, má i kino, půjčovnu filmů a tematické „filmové“ pokoje. Jídlo Nebojte se ve Švýcarsku jídelních vozů ani nádražních restaurací. Spousta stanic pronajímá prostory restauraté­ rům, denní menu lze často pořídit pod 20 CHF. Jednu z nejlepších nádražních restaurací s výběrem ze čtyř tříchodo­ vých menu po celý den najdete ve Spiez. Mimo nádraží bývají cenově i chuťově přijatelnou volbou samoobslužné re­ staurace v obchodních centrech Coop, Migros či Manor. Něco navíc Leccos z historie i sou­ časnosti švýcarských železnic se do­ zvíte ve velkolepém dopravním mu­ zeu na břehu jezera v Luzernu (www. verkehrshaus.ch). Vedle nádherných historických lokomotiv v tomto Domě dopravy (tak zní trefný doslovný pře­ klad) najdete například obrovský model severních ramp Gotthardské železnice a šlágrem jsou strojvůdcovské simulá­ tory: sednete do kabiny a řídíte vybra­ ný vlak. Komornější exkurzi do historie železnic nabízí muzem Rhétské dráhy na horském nádraží v Bergünu (www. bahnmuseum-albula.ch). Vyhledávanou atrakcí jsou též zážitkové půldenní vy­ cházky (Bahnerlebnispfad) s infotabu­ lemi k daným tratím, ty nejhezčí si lze projít na ikonickém Gotthardu v úseku Göschenen – Amsteg, na Bernině mezi Bergünem a Predou či na Lötschbergu mezi Hohtennem a Eggerbergem.

FOTO: swiss-image.ch/Peter Donatsch (naproti nahoře), petr čermák (naproti dole), swiss-image.ch/Andy Mettler (dole), swiss-image.ch/Christof Sonderegger (následující dvoustrana)

č e rv e n 2013 | 37

Bahnerlebnispfad neboli železniční zážitková stezka, to je ve Švýcarsku velice populární záležitost. Hlavně rodiny s dětmi ocení speciální pochodové trasy, vytyčené podél nejkrásnějších tratí a doplněné o infotabule se zajímavostmi o přilehlých drahách.

38 nat ional geo graphic t r av e l e r

vlaky konec

č e rv e n 2013 | 39

Graubünden

obří kaňon, jezera i starobylý jazyk

Vyhlídka Il Spir 400 metrů nad švýcarským „Grand Canyonem“ je oblíbenou zastávkou turistů v Graubündenu. FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger

Text Tomáš Hájek

Ruinaulta znamená v rétorománštině hromadu trosek, a když mluvíme o hromadě, je to v případě soutěsky Ruinaulta ve švýcarském kantonu Graubünden přece jen trochu nepřesné. Před deseti tisíci let se zde do údolí zřítilo neuvěřitelných 10 miliard krychlových metrů horniny. A to už je pěkná hromada trosek. Toto místo je právem přirovnáváno k arizonskému Velkému kaňonu. Tady ve Švýcarsku vysoké skalní stěny prořezává mohutná řeka Rýn.

Turisté vystupují Corvatsch s výhledem na jezero Silvaplana a Sils.

42 nat ional geo graphic t r av e l e r

Stará kabinová lanovka na vrchol Cassons. Ještě vloni hrozilo, že bude zcela zrušena, ale podařilo se vybrat na nové lano a dokonce vytvořit projekt na vystavění nové stanice na vrcholu.

V zemské kůře se děly věci Všechny záhyby řeky se dají stejně jako takřka celé údolí lehce přehlédnout z vyhlídky Il Spir, pokud ovšem nemáte ve výškách závrať. Plošina je totiž velmi směle vystrčená do prostoru nad propas­ tí. Pohled je skutečně odzbrojující. Voda v Rýnu zde má vlivem okolního zejména vápencového podloží barvu mléka, a tak když údolím projíždí vlak místní Rhét­ ské dráhy se sytě rudou soupravou, je to obrázek jako z pohlednice. K plošině se dostanete z Flims velmi pohodlně asi za hodinu pěšky nebo mnohem rychleji na kole. Cesta vede kolem překrásného jezera Cauma známého zejména svou tyr­ kysově modrou vodou. Nevykoupat se cestou k soutěsce nebo zpět je skoro hřích. V okolí však není jezero Cauma jediné, podobně lákavé a průzračností vody srov­ natelné je i jezero Crest, které leží severně od Il Spiru, jen je trochu menší a zelenější. Pokud se rozhodnete spustit se do údolí k řece, vede tudy stezka pro pěší i pro cyk­ listy. Výhled na údolí z hrany soutěsky je sice krásný, avšak její mohutnost a rozleh­ lost si možná lépe uvědomíte právě tady, na jejím dně, u hladiny Rýna.

K další zajímavosti naopak musíte vystoupat do výšky 2 675 metrů na vr­ chol hory Cassons. Naštěstí jako všude ve Švýcarsku i sem vede lanovka, do­ konce jedna z nejstarších v zemi. Ještě nedávno jí hrozil zánik, protože bylo – za téměř milion švýcarských franků – třeba vyměnit lano, aby mohla jezdit dál. „Nakonec bude nejen lano. Na vr­ cholu Cassons vznikne i nová stanice lanovky a návštěvnické centrum,“ vy­ světluje Francizka Reisserová z kantonu Graubünden. Vrchol Cassons je výcho­ zím bodem k pozorování ojedinělého úkazu, který byl v  roce 2008 zapsán do Seznamu světového přírodního dě­ dictví UNESCO pod názvem Tektonická oblast Sardona. Zjednodušeně jde o to, že jen těžko představitelná síla – obrovský tlak v zemské kůře – zde horniny staré 200 milionů let vytlačila na povrch a pod nimi uvěznila ty mnohem mladší. Rozdíl ve stáří hornin je jasně patrný pouhým okem v podobně viditelné linie pod zu­ batým hřebenem okolních hor. Linka tektonického zlomu Sardona však není to jediné, co se dá z vrcholu Cassons spatřit. Když se rozhlédnete ko­

FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti), tomáš hájek (nahoře a následující dvoustrana)

lem, naskytne se vám za jasného počasí na jižní straně pohled na 500 alpských vrcholů, z nichž řada přesahuje výšku tří tisíc metrů. Když počasí příznivé není, můžete si výhled lehce představit díky desetimetrové panoramatické fotografii, která je umístěna na vrcholu a jejímž autorem je Tomáš Dvořák, který ve Švý­ carsku žije již dobrých 40 let. Po  okolních kopcích se proháně­ jí svišti, jichž jsou tu stovky, ale také kozorožci. Tato majestátní zvířata jsou tu jako doma a místní obyvatelé jim prokazují patřičnou úctu. Vždyť kozorožec je nejen ve znaku kantonu Graubünden – běžně se jeho vyobra­ zení objevuje na domovních zname­ ních, na značkách aut, často narazíte i  na  sochu kozorožce. Nicméně živá zvířata můžete zahlédnout velmi často při jízdě lanovkou na Cassons. „Poska­ kují po okolních skaliskách. Vždycky jen žasnu, jak jsou mrštní, kam až jsou schopní vylézt,” řekl mi muž obsluhující lanovku. Neumím rétorománsky, ale to ani nemusím, je totiž Čech. Milan Tur­ ko na lanovce pracuje a s rodinou žije ve Flims již několik let. č e rv e n 2013 | 43

Zasněžené kopce nad nejzapadlejším místem ve švýcarsku, vesnicí Samnaun, jsou propojeny s rakouským střediskem Ischgl.

44 nat ional geo graphic t r av e l e r

č e rv e n 2013 | 45

Kde se vzal Graubünden? Největší ze švýcarských kantonů zabírá šestinu plochy celé země, je však záro­ veň nejméně zalidněný. To dává naději, že právě tady si užijete švýcarskou přírodu. Právě zde je jediný národní park v zemi – Parc Naziunal Svizzera, který byl v roce 1914 prvním podobným parkem v Al­ pách a ve střední Evropě. V Graubünde­ nu rovněž pramení největší řeka starého kontinentu – Rýn, který svoji cestu začí­ ná v jezeře Toma, aby se po 1 324 kilome­ trech vlil do Severního moře. Mezi další zvláštnosti regionu patří jazyková pestrost. Kromě němčiny je zde úředním jazykem i italština a také starobylá rétorománština. Historie kan­ tonu sahá hluboko do historie. Název Graubünden vznikl patrně z  názvu nejvýznamnější spolkové země na jeho území. Znaky všech tří významných spolků můžeme dodnes vidět ve znaku Graubündenu. Černo-bílý znak je právě

46 nat ional geo graphic t r av e l e r

nejvýznamnější Šedý spolek, kozorožec reprezentuje Chrámový spolek a modro-žlutý znak s křížem pak Desetistoličný spolek. Kanton se k Švýcarsku připojil poměrně pozdě, oficiálním kantonem země helvetského kříže se Graubünden stal až v roce 1803. Hlavní město oblasti Chur je jedním z nejstarších osídlených míst ve Švýcar­ sku. Mluví se o historii staré pět tisíc let. A stačí vejít do úzkých dlážděných uliček, tajemných zákoutí, dvorů, prů­ chodů historickými domy, vidět staro­ bylé kašny, fontány a pochopíte, že toto město má nepopsatelné kouzlo. Chu­ ru, jehož osídlení je zdokumentováno archeologickými nálezy z období ko­ lem roku 1100 před naším letopočtem, vévodí mohutná katedrála, město je od roku 451 dokonce sídlem biskupa. Okolí katedrály tvoří tzv. Hof, který měl náboženskou elitu chránit před kontak­ ty s lůzou.

Dnes je Chur především křižovat­ kou a výchozím bodem pro další cesty po Švýcarsku. Do Churu míří nejen pa­ noramatické vozy Rhétské dráhy, kte­ ré projíždějí trasy zapsané v seznamu UNESCO, nýbrž i Ledovcový expres – na trase ze Sv. Mořice do Zermattu v Churu zastavuje denně. Vlakem se dostanete také do nedalekého horského střediska Arosa: speciální jasně modrý vlak vás proveze malebnou krajinou s neuvěřitelnými výhledy. Jízda autem, byť jde o 32 kilometrů, znamená více než 240 ostrých zatáček. V takovém zápřahu se příliš krajinou kochat nelze, proto se vlaku nebraňte. Skvěle lyžovat se dá i v méně známých místech Arosa dnes patří mezi nejpříjemnější lyžařská střediska. Nemůže se sice rov­ nat graubündenským hvězdám zimních radovánek, jako jsou Sv. Mořic nebo Da­ vos či Klosters, ale ani se o to nesnaží. Sedmdesát kilometrů sjezdovek ve výš­ kách od 1 800 do 2 600 metrů nad mo­ řem návštěvníkům Arosy úplně stačí. Kanton Graubünden má i řadu dalších zimních středisek, která sice nenesou tak zvučná jména, avšak jejich nabíd­ ka je přinejmenším stejně kvalitní jako v případě oněch notoricky známých. A často dostanete něco navíc. Typickým příkladem je oblast Sam­ naun. Přestože je to snad nejodlehlejší místo Švýcarska, rozhodně stojí za ná­ vštěvu. „Trvalé spojení se zbytkem země získalo zhruba před sto lety a dodnes jsou okamžiky, kdy je ze Švýcarska do­ stupné jen v jednom směru. V opačném se musí přes Rakousko,“ vysvětluje mi instruktor lyžování Norbert na svahu nad městem. Zdejší středisko je pro­ pojeno s  rakouským centrem Ischgl, návštěvníci obou mohou využít na 200 kilometrů sjezdovek, na které je dopraví celkem čtyřicet vleků a lanovek. Jen v Samnaun se však mohou po­ chlubit první dvoupatrovou lanovkou na světě, která vozí lyžaře na vrchol Alp Trida Sattel do 2 488 metrů. Tento „po­ schoďák“ vychrlí na zasněžené svahy každou hodinu na šestnáct set sportu chtivých lyžařů. Středisko nabízí celou škálu náročností pro všechny typy ly­ žařů. A ti, kteří už se lyžování nabažili,

FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (DOLE), swiss-image.ch/BEAT MUELLER (naproti nahoře), tomáš hájek (naproti dole a následující dvoustrana)

Tektonická oblast Sardona. V roce 1240 našli dva lovci v rokli Tamina horký pramen (vlevo). Pramen Rýna (nahoře) je v Graubündenu. Na vrcholu Cassons vždycky něco uvidíte. Za hezkého počasí se můžete rozhlédnou po několik stovkých alpských vrcholků, když je viditelnost mizerná poslouží vám panoramatická fotografie okolí (dole).

č e rv e n 2013 | 47

Malebné městečko Flims je zasazeno do kouzelné horské krajiny, kterou lze pozorovat třeba ze sedla bicyklu.

48 nat ional geo graphic t r av e l e r

č e rv e n 2013 | 49

Při cestě vlakem z Churu se dají poznávat krásy Graubündenu nejlépe (nahoře). Zapadlá vesnička Samnaun se skládá z pěti částí, přičemž z lanovky je krásně vidět ta, která se jmenuje Laret (dole). Horské středisko Samnaun se může pochlubit první dvoupatrovou lanovkou na světě. Vozí lyžaře na vrchol Apl Trida Sattel do výšky 2 488 metrů (naproti).

50 nat ional geo graphic t r av e l e r

mohou nakupovat v bezcelní zóně, kte­ rou je celé městečko Samnaun. Důvody najdeme v historii. Samnaun leží v údolí, které se vždy na zimu na švýcarskou stranu uzavřelo. Místní se do rodného Švýcarska museli dostat přes sousední Rakousko, a tak tam častěji nejen nakupovali, nýbrž i hledali případné partnery. Mimo jiné i proto ze Samnaun takřka zmizela v Graubünde­ nu jinak velmi rozšířená rétorománšti­ na. Vše bylo v pořádku, dokud v jedné z částí vesnice nevznikla celnice. Veškeré nákupy v Rakousku pak podléhaly clu, a protože nakupovat bylo možné jen tam, znevýhodňovalo to místní oproti zbyt­ ku Švýcarska. Proto si prosadili bezcelní zónu, kterou je Samnaun dodnes: řada turistů místo navštěvuje kvůli levnějším nákupům benzínu, cigaret, alkoholu, elektroniky či kosmetiky. Byť Samnaun nepatří k nejznáměj­ ším a nejvyhledávanějším lyžařským střediskům v Graubündenu, jsou mís­ ta ještě zapadlejší. To však neznamená, že nemají návštěvníkům co nabídnout. Typickým příkladem je městečko Scuol, které je tak trochu ve stínu Samnaun a většina turistů je úspěšně mine. Je to škoda. Scuol je především malebné městečko s mnoha krásnými zákoutí­ mi. Majitelé tu starostlivě pečují o sta­ robylé domy, fasády doplněné často domácím erbem jsou udržovány a toto vše vytváří skvělou atmosféru nabitou tradicemi. Tady už rétorománština zní mnohem častěji. Nezbývá než každému návštěvníkovi doporučit, aby si starou část Scuolu sám zažil. Pro lyžaře je při­ pravený velmi dobře vybavený areál se svahy orientovanými na jih. K dispozici jsou všechny typy sjezdovek. Na svazích nad Scuolem tak můžete strávit celý den a užít si kvalitní lyžování. A kdo by se cítil unavený, může příjemně relaxovat přímo v centru Scuolu. Zdejší lázně pa­ tří opravdu ke špičce. Komplex je dost rozsáhlý, a tak kromě klasického bazénu s nejrůznějšími vířivkami můžete využít také venkovní bazén s termální vodou, několik různých saun i místností pro odpočinek. Věřte, že koupání v termál­ ním bazénu uprostřed zimy s výhledem na zasněžené horské vrcholky je opravdu velmi účinný odpočinek po celodenním lyžování. A ve Scuolu to není nemožné.

Ve výčtu aktivit a předností, který­ mi Graubünden disponuje, by se dalo pokračovat ještě dlouho. Jistě stojí za zmínku Freestyle Academy v Laax – první krytá hala v Evropě, kde lze tré­ novat skoky na lyžích i v létě. Kilometry cyklistických tras, které křižují celým regionem, se snad nedají ani spočítat a za zmínku stojí i to, že pokud není uve­ deno jinak, je voda na všech veřejných prostranstvích vhodná k pití. No řekně­ te, kdy jste se naposledy napili z kašny na  náměstí? Milovníci adrenalinu si mohou rovněž vybrat ze zimní či letní sezony, zdejší kopce mají dokonalý te­

FOTO: swiss-image.ch/Andy Mettler (naproti nahoře) tomáš hájek (naproti dole, dole a následující dvoustrana)

rén pro freestylové sjezdy a je jen na vás, zda chcete jet na kole nebo na lyžích. Ti, kdo nechtějí ani jedno, nechť se vydají na některou z horských tras. Nádavkem mohou zdolat třeba nejstarší via ferratu ve Švýcarsku nad Flimsem. Pro děti exi­ stuje rovněž řada míst, kde se dokonale vydovádí, třeba v lanovém centru nebo na některém z mnoha dětských hřišť. A  když se po  náročném dni zastaví­ te v kterékoliv restauraci, zaručeně si pochutnáte. Příjemná a profesionální obsluha vám dopřeje pocit, že nemáte žádné starosti. Vždyť Graubünden – to je přece především odpočinek.

č e rv e n 2013 | 51

Horské vrcholky propouštějí sluneční paprsky na historickou část lázeňského městečka Scuol.

52 nat ional geo graphic t r av e l e r

č e rv e n 2013 | 53

Západ slunce v Churu. Pohled z Biskupského paláce na kostel sv. Martina. Každý týden se ve městě dá nakupovat na trhu (naproti).

V nejstarším švýcarském městě 54 nat ional geo graphic t r av e l e r

Chur, francouzsky Coire, italsky Coira, rétorománsky Cuera je hlavním městem kantonu Graubünden ve východním Švýcarsku. Má 37 036 obyvatel, leží na pravém břehu Rýna a je pokládaný za nejstarší město ve Švýcarsku. Text Bohumil Brejžek

V

  místech, kde se dnes Chur rozkládá, prý měli lidé sídla již okolo roku 3 000 před naším letopočtem. Toto živé malé bis­ kupské město se vyvíjelo, aby dnes působilo jako kulturní a hospo­ dářské centrum Grisons – a to zásluhou svého umístění na klíčových transport­ ních trasách vedoucích Alpami. Chur je výborně dopravně dostup­ ný, po železnici je vzdálený pouhých 74 kilometrů od Curychu, s jihem a se­ verozápadem země je spojen dálnicemi do Curychu, respektive na sever podél Rýna a hranic s Rakouskem a Lichten­ štejnskem, na jih proti proudu Zadního Rýna přes San Bernardino do Itálie. Jez­ dí odsud vlaky Rhétské dráhy do Da­ vosu, Scuolu, St.Moritzu, Disentis či italského Tirana. Proslulé jsou zejména panoramatické vozy Bernina Expressu a Glacier Expressu, které odsud denně vyjíždějí. Chur, obklopený vysokými horami, je nejen nejstarším, nýbrž i jedním z nej­ krásnějších švýcarských měst. Protéká jím říčka Plesur, která byla v minulosti přirozenou ochranou města. Na první pohled upoutá její koryto hluboké něko­ lik metrů, jež je dílem zdejších obyvatel, kteří se tak rozhodli vyřešit každoroční jarní záplavy. Ve městě se pravidelně koná mnoho kulturních akcí včetně nejrůznějších koncertů. Milovníci městského prostře­ dí ocení na 500 obchodů, 100 restaurací a nespočet malých kaváren stejně jako možnost odpočinout si v relaxačním parku či místní zoo. Za návštěvu stojí bar Giger navržený surrealistou a tvůrcem kulis k filmu Alien (Vetřelec) Hansem Rudolfem „Ruedi“ Gigerem. Bar je celý vytvořen v duchu biomechaniky, když Giger navrhl design interiéru, od páteřovitých stěn a stropu, FOTO: swiss-image.ch/Stephan Engler (naproti) swiss-image.ch/Andrea Badrutt (dole)

č e rv e n 2013 | 55

vstupních dveří, sedadel a stolů, lamp až po sám bar. Vše je vymodelováno tak, že se návštěvník cítí jako ve filmu Vetřelec, za který Gigera Americká akademie věd a umění ocenila Oscarem. Procházky historickou částí města jsou pro turisty unavené lyžováním či chozením po horách příjemným zpes­ třením. V  centru najdete románské a gotické památky, jež stojí za prohlíd­ ku. Abyste mohli jednoduše poznávat krásy města, byly vyznačeny dvě trasy – červená a zelená –, které povedou vaše kroky kolem všech místních památek a gotickým historickým centrem z 15. a 16. století, na němž je viditelný kul­ turní vliv okolních zemí. Většina zdejších kostelů byla pů­ vodně katolická, avšak silná reformace v této části Švýcarska způsobila, že se

Město se dá pohodlně projet vláčkem (nahoře). Pohled na Chur směrem na jih (dole). nat ional geo(nahoře) graphic t r av e l e r FOTO:56 bohumil brejžek swiss-image.ch/Andrea Badrutt (dole)

dnes polovina obyvatel hlásí k protes­ tantské církvi. Na nejvzácnější památ­ ku, biskupskou katedrálu, jež zůstala katolickým kostelem, jsou Švýcaři stej­ ně hrdí jako třeba Italové na šikmou věž v Pise. Hlavní kostelní loď je totiž výrazně nesouměrná a její osa je o ně­ kolik metrů vychýlená. Tato anomálie bývá vysvětlována tím, že kostel stavě­ li ve složitém kopcovitém terénu a při jeho stavbě bylo zapotřebí vyhnout se četným nerovnostem. Složitost terénu se pravděpodobně podepsala i na sku­ tečnosti, že s výstavbou kostela bylo započato v roce 1151, avšak dokončen byl až o sto let později. Co vás hned upoutá, je klenutý vchod do katedrály, jenž by měl různobarev­ nými oblouky symbolizovat duhu: jejím prostřednictvím by se měl návštěvník

dostat do biblické doby, kdy měl Noe vypustit zvířata až poté, co uvidí duhu. Uvnitř s posunutou lodí máte pocit, jako kdyby se kostel zevnitř sehnul. Třístran­ ný vyřezávaný oltář je od neznámého au­ tora, který na něj místo podpisu umístil autoportrét – pod sochou Marie s Ježíš­ kem je půlměsíc s tváří autora. Každý fragment v kostele je důsledně elektronic­ ky zabezpečený od doby, kdy dva Italové odcizili z kostela dřevěný oltář s výjevem smrti sv. Kateřiny. Pachatelé byli vypá­ tráni a oltář se vrátil na původní místo. Výtečníci trestu neunikli: jeden z nich ze­ mřel při autonehodě, druhý dostal AIDS. Stejně jako biskupská katedrála je hojně navštěvovaný i kostel sv. Martina s obrov­ ským ciferníkem na věžních hodinách. Jejich průměr je osm metrů a jsou tak druhými největšími hodinami na světě.

č e rv e n 2013 | 57

Švýcarská

„crème de la crème“ Svatý Mořic

je mnohovrstevný zážitek nadýchaný a křupavý jako lístkový štrúdl podle starého středoevropského receptu. V důmyslně namíchaném mikrokosmu nejstarší alpské oázy turismu můžete proplout na vlně třpytivých emocí, kultivovaných tradicí a prostředím, kterým se proplétá zajímavá kulturní rozmanitost zaobalená do naparáděného retro kabátu. Text Štěpánka Strouhalová

nat ional geo graphic t r av e l e r FOTO:58 swiss-image.ch/Christof Sonderegger

Svatý Mořic ležící u stejnojmenného jezera je se svou unikátní atmosférou snad nejznámějším evropským centrem zimních společenských radovánek a sportů. Když se v magické jezerní krajině Horního Engadinu přestanou odrážet okolní třítisícovky Piz da la Margna, Piz Albana či Piz Polaschin a jezero zesklovatí mocnou vrstvou ledu při teplotě kolem dvaceti stupňů pod nulou, je ten pravý čas na dostihy White Turf. k v ět e n 2013 | 59

Majetní turisté se dávají vynést na horní stanici lanovky Corvatsch helikoptérou.

P

roslulé zimní středisko, kte­ ré nabízí excelentní sjezdovky, nádherné scenerie, senzační nákupy, kosmopolitní kulturu a přitažlivé společenské událos­ ti se nachází v malebném údolí Horní­ ho Engadinu v nadmořské výšce 1 843 metrů a kromě mimořádného luxusu tu v  zimě panuje stejně dechberoucí mráz. Nad tím vším se vznáší perlivá atmosféra, která se někdy přirovnává k šampaňskému. Zvláštní kombinace přírodních podmínek, vysoké nadmoř­ ské výšky, proudění vzduchu v sevřeném horském údolí a mimořádný počet 320 slunečných dní v roce dělá z celé oblasti Horního Engadinu zvláštně „ třpytivé“ místo s nadýchanou pudrovou kvalitou sněhu. Jako v zrcadle rozmařilé dámy se fantastická kulisa alpských vrcholků i legendární městečko zračí v naleštěné hladině zamrzlého jezera Moritzer See. Mnohem dříve než do Svatého Mořice v roce 1864 zavítal první zimní host, bylo horské sídlo známé svými minerálními prameny. Od římských dob přes stře­ dověk a doby švýcarského alchymisty Parcelsa návštěvníky přitahovaly zdejší

60 nat ional geo graphic t r av e l e r

léčivé prameny s vysokým obsahem oxidu uhličitého v nejvyšší nadmořské výšce ve Švýcarsku. Alpské minerály společně s čistým povětřím Horního Engadinu vy­ kazují mimořádné terapeutické účinky, a tak do oblasti od 19. století přijížděly načerpat síly celé rodiny evropských aris­ tokratů. Ovšem výhradně v létě. Přida­ nou hodnotu jedinečného místa pochopil hoteliér Johannes Badrutt, zakladatel le­ gendárního mořického hotelu Badrutt’s Palace Hotel, když se mu v roce 1864 podařilo s malou lstí přesvědčit své letní anglické hosty, aby tu pro změnu vyzkou­ šeli i zimní sezonu. A tak se Svatý Mořic stal kolébkou zimního turismu, která postupně vyrostla v letovisko s pověstí legendárních pětihvězdičkových hotelů, exkluzivních restaurantů a kalendářem plným top společenských a sportovních událostí. Pantheon prchavých požitků Svatý Mořic si za sto padesát let exis­ tence své novodobé historie vybudoval nezaměnitelnou image s  mimořádnou rozmanitostí, která kromě skvělých podmínek pro zimní i letní sporty nabízí

také „festivaly“ nejrůznějších požitků ze světa kultury, sportu i gastronomie. Například mořický Gourmet festival vždy začátkem ledna přitahuje „crème de la crème“ evropského kulinární scé­ ny: můžete být svědky, jak se vášeň, nadšení a mimořádné suroviny mění ve vysoké kuchařské umění. Kuchaři s mezinárodní reputací ověnčení mi­ chelinskými hvězdami i slavní švýcarští cukráři a mistři čokolády tu kouzlí ne­ čekané gurmánské kreace, lokální enga­ dinské speciality i neodolatelná sladká pokušení. Následují turnaje v golfu či pólu na zamrzlém jezeře… White Turf jako výkladní skříň Vyvrcholením sezony jsou však teprve mezinárodní dostihy, které mají ve Švý­ carsku pověst nejprestižnější sportovní i společenské události. Staly se nedílnou součástí vybraného kruhu špičkových událostí v zemi – Top Events of Swit­ zerland. Svatomořický závod se svými 35 000 návštěvníků se každoročně pořádá po tři únorové neděle už od roku 1906. Kromě toho, že jde o netrpělivě oče­

FOTO: bohumil brejžek (nahoře), swiss-image.ch/Stefan Hunziker (naproti dole), swiss-image.ch/Andy Mettler

kávanou společenskou událost, je to především vrcholová sportovní soutěž se vším všudy a ohromující podívaná. Nejušlechtilejší koňská těla sprintují po zamrzlém oválu svých 2 700 metrů jako by se vznášela ve sněžném oblaku z ledu, který jejich kopyta tříští až pa­ desátikilometrovou rychlostí za hodinu. Adrenalin na tribunách stoupá úměrně s výší sázek a překotně se blížícímu pest­ robarevnému pelotonu. Za pár vteřin už ledová tříšť zahalí přihlížející nalepené na cílovém mantinelu… Ještě několik plavných metrů a chomáč závodníků se se zpožděním zastaví a šampiona obsype roj fotografů a diváků. A pak napará­ děné hostesky v tradičních graubün­ denských krojích doprovodí vítězný tandem do padoku slávy, kde si můžete prohlédnout a zblízka prostudovat do­ konalou koňskou anatomii a vyslech­ nout šťastného žokeje, který se za oka­ mžik na stupínku vítězů dopodrobna pochlubí s kritickými momenty dostihu. Času však není na­zbyt, rychle do fronty za bookmakery uzavřít sázky a získat strategické místo na tribuně. Další závod startuje každých třicet minut.

Závod vymyslelo několik podnika­ vých sportovních nadšenců jako zce­ la nový druh sportovní zábavy zva­ né skijoring – odvozeno z  norského „snörekjöring“ (jízda s lany). První zá­ vod sledoval trasu po silnici od Svatého Mořice do obce Champfèr a účastníci startovali individuálně po minutových intervalech. Již v následujícím roce se první oficiální dostihy konaly na za­ mrzlém jezeře v  klusu se závodními saněmi. V průběhu let se program roz­ šířil o rovinové dostihy a steeplechase a plnokrevníci začali závodit na ledové ploše také s žokeji v sedle. V roce 1923 – pět let dříve, než se konaly první zimní olympijské hry ve Svatém Mořici – se dokonce koketovalo s myšlenkou za­ vést skijoring jako novou olympijskou disciplínu. První fáze závodů skončila s vypuknutím druhé světové války a byla obnovena v roce 1952. A teprve od roku 1990 se dostihy nově propagovaly pod názvem White Turf. Hlavní cena závodu, Grand Prix St. Moritz, je nejvyšší peněž­ ní odměnou ve Švýcarsku. Letos činila rekordních 135 135 švýcarských franků a získal ji s vítězným hřebcem Russian

Tango z německé stáje Andreas Wöhler a žokej Jozef Bojko. Kvocient výjimečnosti Pokud dorazíte na nejlepší švýcarskou adresu vlakem, uvidíte už od mořické­ ho nádraží 130 000 m 2 ledové plochy, které slibuje legendární styl a atmosfé­ ru. Stačí sklouznout pár set metrů tam, kde rozprostřely své „šapitó“ luxusní stánky s bary, sázkovými kancelářemi, ale i butiky a cateringem. Stačí zaplatit překvapivě dostupné denní vstupné 15 švýcarských franků a můžete se vydat na jedinečné safari za poznáním, jak funguje fenomén společenské prestiže. Program je nabitý, protože než stačíte vyzkoušet šílené boty posázené brilianty ve stánku „Shoes for the Stars“, elegantní ženevské hodinky Vacheron Constantin nebo pravé mafiánské klobouky Borsa­ lino, je nevyšší čas vyrazit na tribunu. Mezitím se, čas od času, musíte dát vidět na některé z prosluněných teras v sedač­ ce s kožešinou a sklenkou šampaňského Moët & Chandon. Všeobjímající zamrzlý úsměv v panujících minus osmnácti vám už na tváři naskočí sám. Pokud chcete pro­

Engadin je ideálním místem pro nadšené bikery. Každý tu na 400 km dobře značených cyklotras najde to své: stezky strmě se klikatící vzhůru, výhled na třítisícovky, které neberou konce i krkolomné dechberoucí sjezdy. Léta zde trénovala i Kateřina Neumannová.

č e rv e n 2013 | 61

Svatý Mořic má vrozeného průkopnického ducha, a to nejen jako první středisko zimních sportů a cestovního ruchu, ale současně
i první místo ve Švýcarsku, kde bylo zavedeno elektrické osvětlení. Dnešní největší mořický „highlight“ White Turf září jako drahokam na náhrdelníku zdejších společenských událostí od roku 1906. 62 nat ional geo graphic t r av e l e r

č e rv e n 2013 | 63

hodit pár slov s celebritami a prohlédnout vzácné „činčily“ zblízka, nejjednodušší je zajít do stánku Badrutt’s Palace Hotel. Ab­ sence stylového buldočka na řetízku znač­ ky Louis Vuitton vyparáděného do vzác­ ného kožíšku stejně jako vy však prozradí, že jste jen „obyčejný turista“. Mořický zimní styl se dá snadno po­ psat jedním slovem – kožešiny. A není divu při obvyklých mrazech. Zdejší ná­ vštěvníci kožešinovou módu berou jako vážný závazek a raději by snad běhali bosí, než aby neoblékli něco z vzácného norka, činčily či polární lišky. Lehoučké nadýchané pláště spadající až na zem, vy­ pasované sexy bundičky, chundelaté ves­ ty, chlupaté sněhule, kabelky i čepice… Kožešinovou „uniformu“, ať už v tradič­ ním švýcarském stylu či podle poslední italské módy, tu předvádějí s chutí obě pohlaví včetně dětí i psů. Možná že by nebylo od věci zřídit na náměstí pro méně movité návštěvníky půjčovnu kožešin, kde by si podobně jako lyžařskou výbavu mohli za menší poplatek vypůjčit třeba model, který zrovna odložila třeba Kate Moosová či Catherine Zeta-Jonesová. Nic není nemožné Dostihy mají relativně vyšší pravděpo­ dobnost výhry než kterékoli jiné sáze­ ní, takže většině návštěvníků nejde jen o pouhé povyražení. Pokud se vám něja­ ká ta sázka na White Turf vydaří (jedna sázka v hodnotě 2 CHF je v ceně vstup­ ného), můžete se vydat po nejmódnější ulici Via Serlas kolem výloh slavných hodinářských i módních butiků nejen na procházku, nýbrž i nakupovat v ob­ chodech stejných značek jako například na pařížské Rue du Faubourg-Saint-Ho­ noré. Pokud se vám nepoštěstí, můžete pocítit alespoň snobský odér, když tu sportovní hvězdy, obchodní magnáti, bývalí státníci i filmové hvězdy sestupují z vyšperkovaných koňských povozů. Na­ vzdory image exkluzivity se však může­ te zúčastnit týchž událostí a objednávat z jídelních lístků v týchž restauracích. Do hotelu Badrutt’s Palace vystavě­ ném v alpském neohistorickém stylu může vstoupit každý, jen fotoaparát a svrchník musíte povinně ponechat v šatně. Lobby, kde během zimy uvi­ díte hosty, kteří popíjejí šampaňské jako sodovku mezi svými kožešinami 64 nat ional geo graphic t r av e l e r

ledabyle rozházenými na sametových pohovkách, působí jako muzeum sta­ ré evropské tradice. Ve zdejším King’s Clubu možná potkáte Claudii Schiffero­ vou, Liz Hurleyovou, Roberta De Niro či George Clooneyho… Za kliku těžkých dubových dveří však může vzít kdoko­ liv a sestoupit do hlubin klubu, který vzývá svým interiérem ve stylu glamour éru 70. let, a za vstupné 70 švýcarských franků si vychutnat dva drinky v ceně. Za vidění stojí i největší whisky bar v hotelu Waldhaus am See, kterému se říká Devil’s Place a který nabízí největší výběr whisky na světě – díky nabízeným 2 500 druhům získal bar i zápis v Guin­

nessově knize rekordů. Další výjimečný zážitek pro náročné nabízí restaurace La Marmite. Je situovaná přímo mezi sjez­ dovkami Corviglia a je snadno přístupná lanovkou, takže se tu opravdoví lyžaři mísí s těmi, kteří sem vyrazili v parád­ ních městských outfitech jen na jídlo a nejlepší výhled na celý Svatý Mořic. Kromě poklesků „buržoazie“, jakým je zdejší pověstné a drahé lanýžové menu, tu ochutnáte kuchyni v italském medi­ teránním stylu i za mnohem přijatelnější ceny. Jako zcela jistě jediný restaurant na sjezdovce nabízí stolování ve stylu à la grand restaurant za doprovodu živé klavírní hudby a ve společnosti majitele a současně šéfkuchaře, šaramantního pana Mathise, který dohlíží, jak hostům chutná, a podle dobrého zvyku prohodí s každým z nich pár slov. Po gurmán­ ském zážitku se můžete rozložit na ovčích kožešinách a oddávat se relaxaci s vědo­ mím, že lanovka vás sveze bezpečně dolů.

Požitek z volných sjezdovek Svatý Mořic si však může každý běžný návštěvník vychutnat především na ne­ konečných lyžařských terénech, které klienty z  řad společenské smetánky příliš nezajímají. Téměř polovina ná­ vštěvníků totiž nepřijíždí do kolébky zimních sportů kvůli lyžování, proto si na dokonale udržovaných sjezdovkách, které leckdy mají více než tisícimetrové převýšení, vychutnáte božský klid a za­ lyžujete si jako na baletním parketu. Takže vzhůru na slunečné sjezdovky areálu Corviglia (2 486 m), který nabí­ zí nejrozsáhlejší carvingové tratě s jižní orientací přímo nad městem a které jsou i při mrazech pod –15 °C příjemně sne­ sitelné. Na severně orientovaný Corvatch (3 303 m) se zase vyplatí vyrazit na jaře, kdy je tu déle lepší sníh; členité sjezdy vynikají úchvatným převýšením 1 500 metrů. Na kuriózní nejdelší osvětlenou sjezdovku ve  Švýcarsku, dlouhou pět kilometrů, můžete vyrazit každý pátek od  sedmi večer do  dvou hodin ráno a na závěr rozmrznout nad kotlíkem fon­ due v panoramatické restauraci na hor­ ní stanici. Nebo si zalyžujte ve středisku Diavolleza (2 978 m), kde v kontrastu k dokonale upraveným terénům zažijete divokou jízdu po nejdelší ledovcové cestě ve Švýcarsku. Měří 10 kilometrů a sjezd neupraveným ledovcem v obtížnosti čer­ vené i černé trvá zhruba hodinu plnou adrenalinu. I ostatní střediska Horního Engadinu mají hodně co nabídnout, pro­ tože celá oblast patří k největším švýcar­ ským běžkařským areálům. Můžete si tu zaběhat po celé trati Engandin Skima­ rathonu od vesnice Maloja na severu až po S-Chanf na jihu podél říčky Inn. Stopa dlouhá 42 kilometrů je tu denně upra­ vovaná a nastoupit do ní lze v kterékoliv z půvabných vesnic zapomenutých mezi horskými štíty. Nejatraktivnější část trati, na kterou letos vyrazí dvanáct tisíc závod­ níků, se nachází kolem Zuozu, nádher­ né přírodní scenerie projedete v divoké přírodě lesa Staz u Celeriny či v bočním údolí směrem k Pontresině, na jehož kon­ ci vás čeká vyhlídka na ledovec Morte­ ratsch. A mimo trasu si můžete projet klidné malebné údolí Fex u Sils, které je v zimě zavřené pro automobily a lze se tam dostat jen na běžkách, sněžnicích či sáních tažených koňmi.

foto: swiss-image.ch/Andy Mettler (nahoře a naproti nahoře) swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti dole)

Svatomořický gourmet festival aspiruje na jednu z nejmódnějších událostí (vlevo). Svatomořické dostihy, při nichž soutěží 12 koní, nepřitahují jen bohatou společenskou smetánku, ale i nejlepší evropské jezdce (nahoře). Prominentní sídlo však žije také svou poklidnou tradicí a během lednových dnů se tu můžete stát svědky pitoreskního průvodu Schlitteda s rodáky v tradičních krojích a koňmi (dole).

č e rv e n 2013 | 65

Švýcarsko: TOP EVENTS Text Štěpánka Strouhalová

Jazzový festival v Montreux

Mezinárodní dostihy ve Svatém Mořici popsané v předchozí reportáži jsou jednou z událostí z tzv. „Top Events of Switzerland“ považovaných za světovou špičku v oblasti umění, hudby, filmu, golfu, lyžování, atletiky či dostihů. Mezi špičkové a mimořádně prestižní události patří i ty následující.

Art Basel

13. až 16. června 2013 Nejprestižnější světový veletrh umění Art Basel promění každý červen Basilej v Mekku všech nadšenců a odborníků z oblasti výtvarného umění. Je to bez nadsázky jakási olympiáda světového umění. Letos se představí 270 vybraných světových galerií s prezentací více než 2 500 umělců, od klasické moderny a jejích nejrenomovanějších umělců, jakými byli Picasso, Miró, Klee či Warhol, až po hvězdy nejmladší generace. Během několika dnů máte šanci „objet“ celý umělecký svět a vidět jeho různorodost ve všech formách vyjádření od malby přes fotografii, sochařství až po video či multimediální instalace. Umělecká atmosféra a doprovodný program zaplaví celé město uměleckými performancemi, doprovodnými konferencemi, filmovými projekcemi, koncerty i monumentálním uměním na veřejných prostranstvích. www.artbasel.com 66 nat ional geo graphic t r av e l e r

Jazzový festival v Montreux

5. až 20. července 2013 Kalendář světových jazzových festivalů se už od roku 1967 neobejde bez legendárního festivalu v  Montreux. Šestnáctidenní událost pravidelně představuje hvězdy jazzu, blues, rocku, world music, ale i rapu, electro, popu či soulu. Mezi desítkami slavných muzikantů se na zdejším pódiu v historii představili Miles Davis, Ella Fitzgeraldová, Eric Clapton, Aretha Franklinová či Herbie Hancock. Festival má jedinečnou eklektickou atmosféru: každý rok jej navštíví až 220 000 návštěvníků, kteří se mohou těšit na koncerty v jednom ze tří koncertních sálů, na nezapomenutelné jazzové plavby po Ženevském jezeře i na hudbu pod širým nebem, která se šíří po celém městě. A to vše v kulisách těžko popsatelné okouzlující scenerie riviéry Ženevského jezera. Montreux letos zažije neobyčejnou přehlídku hvězdných jmen, jakými jsou například Leonard Cohen, Marcus Miller, Diana Krallová, Sting či George Benson. www.montreuxjazzfestival.com

Filmový festival v Locarnu

7. až 17. srpna 2013 Každý rok v srpnu se Locarno stává světovou metropolí filmu, v níž se scházejí tisíce filmových fanoušků a profesio-

nálů, aby se podělily o své nadšení pro kinematografii. Mezinárodní filmový festival (italsky Festival Internazionale del Cinema di Locarno) se v Locarnu pořádá už od roku 1946. Jeho cílem bylo vždy objevovat nové talenty a trendy a postupem let se etabloval jako odrazový můstek pro novou filmovou generaci. A tak si na své konto může připsat objev takových režisérů, jakými jsou Claude Chabrol, Stanley Kubrick, Spike Lee či Gus Van Sant. Projekce filmů se mimo jiné konají také pod širým nebem na velkém plátně na Piazza Grande. Na tomto náměstí, které může každý večer přivítat neuvěřitelných osm tisíc diváků, také tento svátek kinematografie vrcholí vyhlášením hlavní ceny Zlatý leopard (Leopardo d‘oro). www.pardo.ch

Luzernský letní festival

klasické hudby 16. srpna až 15. září 2013 Na letním hudebním festivalu v Luzernu si nejslavnější mezinárodní hvězdy klasické hudby dávají dostaveníčko už celých 75 let. Letošní jubilejní ročník bude tak trochu revoluční: organizátoři se inspirovali hudbou z  období radikálních změn ve vývoji hudby i velkými skladatelskými inovátory, jakými byli Beethoven, Berlioz, Schoenberg či Šostakovič. Zvláštní pozornosti se foto: swiss-image.ch/Stephan Engler (nahoře) swiss-image.ch/Christoph Gysin (naproti dole)

však bude těšit také Richard Wagner s dvoustým výročím narození. To vše v podání legendárních dirigentů, uznávaných sólistů a slavných orchestrů od Berlínské až po Vídeňskou filharmonii, pod taktovkou Claudia Abbada či Simona Rattlea. Luzern se však objevuje na listině špičkových hudebních událostí ještě jednou – s ojedinělou přehlídkou klavírní hudby a virtuózních klavíristů během Klavírního festivalu ve dnech 16. až 24. listopadu 2013. Tentokrát bude podzimní summit pianistů obzvlášť kvalitně zastoupený. Jevgenij Kisin, Murray Perahia, Maurizio Pollini, Fazil Say, Grigorij Sokolov a další se představí při klavírních recitálech i orchestrálních koncertech; mimo koncertní pódia můžete zažít atmosféru klavírní hudby ovlivněné jazzem na mnoha klubových scénách ve městě až hluboko do noci. www.lucernefestival.ch

Weltklasse Zürich

29. srpna Koncem srpna se na  startovní čáře curyšského stadionu Letzigrund setkají ti nejlepší ze světové atletické scény. Na prestižní startovní listinu je zapsaný exkluzivní kruh sportovců, kteří budou soutěžit o vítězství v soutěži Samsung Diamond League s  cenou Trophy Diamond oceněné částkou 40 000 ame-

rických dolarů. Špičkové výkony můžete v Curychu sledovat v minutových intervalech. Možná budete mít štěstí a uvidíte šampiony posunovat laťku. Není vzácností, že na sportovním meetingu, který zve nejlepší světové sportovce, čas od času padne nějaký světový rekord. Letos jsou výsledky soutěže nanejvýš sledované, protože Weltklasse Zürich současně znamená důležitou průpravu pro 12 špičkových švýcarských sportovců, kteří se připravují na mistrovství Evropy v atletice 2014, které se bude konat právě v Curychu.

Omega European Masters – Crans-Montana

5. až 8. září 2013 Působivé švihy golfových mágů, jakými jsou Skot Richie Ramsay, jeho krajan Paul Lawrie či Angličan Danny Willett, mohou návštěvníci ocenit na  jedné z nejprestižnějších golfových soutěží na evropské půdě. Již po šestašedesáté bude mezinárodně proslulý turnaj hostit Crans-sur-Sierre Golf Club v Crans-Montaně. Idylický a současně mimořádně náročný green, který je zasazený v neopakovatelných horských sceneriích v  srdci Švýcarských Alp, mnozí označují za nejkrásnější hřiště soutěže European Tour. Od roku 2009 tento turnaj, který je dotován výhra-

mi v celkové hodnotě 2,2 milionu eur, zapojuje současně soutěž Asian Tour, čímž dává možnost i třiceti nejlepším asijským „drakům“, aby vyzvali na souboj evropské soupeře. www.omegaeuropeanmasters.com

Ski World Cup Wengen

17. až 19. ledna 2014 Největší každoroční zimní sportovní událost ve Švýcarsku, která se odehrává v polovině ledna v nádherném prostředí pod vrcholy Eiger, Mönch a  Jungfrau, patří k  nejnáročnějším na světě. Mezinárodní lyžařské závody Laubernorn s více než osmdesátiletou tradicí, které se konaly poprvé v roce 1930, si vydobyly slávu především svými náročnými podmínkami: Lauberhorn je v soutěžích mistrovství světa jednoznačně nejdelší sjezdovka. Měří 4 455 metrů a závodníkům trvá déle než perné dvě minuty a 20 sekund, než zdolají převýšení 1 025 metrů. Klesání sjezdovky, která začíná v nadmořské výšce 2 315 metrů a končí na úrovni 1 290 metrů, se pohybuje od 33 procent až na neuvěřitelných 93 procent; některé úseky, jako je legendární Hundschopf, vyžadují čtyřicetimetrový skok mezi dvěma skalami. Sportovní výkon i podívaná, která nabízí vysokorychlostní adrenalin! www.laubernhorn Světový veletrh umění Art Basel

č e rv e n 2013 | 67

Davos

slavná globální vesnice Text Bohumil Brejžek

68 nat ional geo graphic t r av e l e r

Davos, perla oblasti Graubünden, je situován ve výšce 1 560 metrů. Je obklopený horami, takže o něm můžeme hovořit jako o nejvýše položeném švýcarském městě, jež se kromě lázní a špičkového lyžařského střediska proslavilo svými kongresovými setkáními. Místní moderní konferenční centrum je každý rok hostitelem Světového ekonomického fóra.

Davos a okolí nabízí bezpočet sportovních i rekreačních aktivit. | 69 k v ět e n 2013 foto: swiss-image.ch/Christof Sonderegger

V oblasti Davosu je přes 300 kilometrů sjezdovek.

N

eznalého návštěvníka pře­ kvapí v  Davosu architektura – jedna betonová kostka vedle druhé, tedy zcela něco jiného, než na co jsme ve Švýcarsku zvyklí. Tato moderna bez jakýchkoliv ornamentů přišla s věhlasem zdejších tuberkulózních léčeben na přelomu 19. a 20. století, kdy bylo zapotřebí, aby lá­ zeňské budovy plnily vysoké hygienické nároky, byly dobře prosvětlené a měly lodžie pro relaxaci na čerstvém vzduchu. Davoští proto celé město přestavěli a zá­ roveň se rozhodli, že už ani nic jiného nepovolí. Město sestává ze dvou částí – Dorf a Platz, které už jsou ale dávno spojené. Někdejší sanatoria se proměnila v luxusní hotely, přibyly obytné domy, obří kongre­ sové centrum a městská infrastruktura s muzei, galeriemi a obchody. Bohatou historii Davosu dokumen­ tuje místní sportovní muzeum v centru města s pestrou sbírkou vybavení našich dědečků či pradědečků. Nechybí tu ani odkazy na osobnosti, které stály u zrodu zimních sportů v Davosu – ať už to byl slavný místní lékař Carl Spengler, který v roce 1923 založil v Davosu tradici pres­

70 nat ional geo graphic t r av e l e r

tižního vánočního hokejového turnaje, či autor Sherlocka Holmese sir Arthur Conan Doyle, jenž zde lyžoval již před sto dvaceti lety. I dnes se tady schází evropská smetánka – dům si tu koupila Tina Tur­ nerová, ráda sem jezdí Angelina Jolieová, švédský král Karel Gustav či britský princ Charles. Lyžování není pro Švýcary jen zá­ vod s časem a permanentka vyježděná do posledního kilometru a minuty, nýbrž společenská událost, během níž potkáte přátele a dopřejete si vydatnou snídani, oběd, zastávku na kávu s koláčem. Vyberou si tady všichni lyžaři: Pis­ cha, Jakobshorn, Rinerhorn, Parsenn, Madrisa – to jsou názvy pěti davoských lyžařských středisek, z nichž každé má něco do sebe. V nadmořských výškách mezi 1 124 a 2 844 metry funguje 54 ly­ žařských vleků na 320 kilometrech sjez­ dovek, běžkaři mají k dispozici přes sto kilometrů upravovaných tratí, bruslaři dva bruslařské stadiony a je tu i největší přírodní zimní stadion v Evropě. Kaž­ doročně se zde koná mistrovství světa snowboardistů v největším snowboardo­ vém parku v Evropě, možná i na světě. V každém areálu se udržuje nejméně

jeden snowpark. Spokojeni jsou i free­ rideři, když areál Pischa je od roku 2006 ponechán jen jízdě v panenském sněhu. Léto v Davosu je neméně atraktivní: největším hitem pro ubytované hosty je bezplatné využívání místních lanovek. Davos-Klosters nabídne bezpočet turis­ tických stezek v údolí i nad hranicí lesa, krásná horská jezera, obtížné i  nená­ ročné cyklostezky, paraglidingové lety. Výhodné nabídky jsou připravené pro rodiny s dětmi, kdy děti do 12 let mají v některých ubytovacích zařízeních pobyt zdarma. Okolí Davosu pak skrývá nejed­ no zajímavé místo, například Kouzelný vrch s palácem Schatzalp nebo vesničku Monstein. Tři sta metrů nad Davosem stojí dře­ věný palác Schatzalp z roku 1900, v němž až do roku 1954 fungovalo luxusní sa­ natorium proslavené románem nositele Nobelovy ceny Thomase Manna s ná­ zvem Kouzelný vrch. Dnes už půvabná stavba s fantastickým výhledem slouží pouze hotelovým hostům, a dokonce pa­ tří do řetězce švýcarských historických hotelů. Dostat se k ní dá za čtyři minuty lanovkou přímo z hlavní ulice uprostřed města. Schatzalp však rozhodně není

foto: swiss-image.ch/Robert Boesch (nahoře), bohumil brejžek (naproti nahoře), swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti dole)

místem, kde by většina z vás chtěla trávit svou týdenní dovolenou, nadšeni budou pouze ti, kteří mají rádi mírně bizarní nádech smrti, neboť ten tady ucítí takřka všude. Majitelé budovy se totiž rozhodli, že vše nechají tak autentické, jak to jen bude možné. Na chodbě zůstala stará, již nefunkční telefonní ústředna a také dokonale zachovaná knihovna s evrop­ skými klasiky. Televizi byste v pokojích hledali marně, k dispozici je jen rádio. Zatančit si večer můžete v tzv. rentgeno­ vé místnosti, kde na zdech ještě zůstaly rentgenové obrazovky. Pokud využijete hlavní výtah, těžko se budete zbavovat dojmu, že je pamětníkem otevření sana­ toria a že v něm byly vyvezeny desítky ba spíše stovky zemřelých ven z budovy. Snídaně jsou v hotelu bohaté a servírova­ né čtyřchodové večeře vyhlášené. Tako­ vý luxus ovšem něco stojí, ceny za dvou­ lůžkový pokoj se snídaní začínají na 440 švýcarských francích. Inu, pokud chcete něco neobvyklého… Již čtrnáctý rok je v provozu malý pivovar v obci Monstein poblíž Davo­ su, jehož roční produkce činí pouhých 180 000 litrů piva, jež je k mání v okol­

ních barech a restauracích. Patří společ­ nosti Biervisio Monstein AG založené v roce 2000 a tvořené 1 100 akcionáři, kteří si koupili akcie za 300 a 500 švý­ carských franků nikoli s cílem na nich vydělat (ostatně by to ani nebylo možné, podle stanov společnosti jsou jejich je­ diným ziskem dva litry piva ročně), ný­ brž přinést do tohoto nádherného, avšak

poněkud zapomenutého kraje pracovní příležitosti a  atraktivním provozem pivovaru přilákat domácí i zahraniční turisty. Především tím, že zdejší pivovar je nejvýše položeným pivovarem nejen ve Švýcarsku, nýbrž do nedávna i v Ev­ ropě – stojí ve výšce 1 625 metrů nad mořem a, jak zde rádi zdůrazňují, jde o poslední pivní zastávku před nebem. Interiér hotelu který kdysi sloužil jako luxusní sanatorium (nahoře). Kozorožec patří neodmyslitelně ke Graubündenu. Proto zde často naleznete i jeho sochy (dole).

č e rv e n 2013 | 71

Heidi romantická Text Jiří K amen

Román Johanny Spyriové Heidi, děvčát­ ko z hor vyšel poprvé v roce 1879 krátce před Vánocemi. Spisovatelka Heidin příběh psala jako v  transu: za  pouhé čtyři týdny byl román hotov a  ode­ vzdán do tiskárny. A vzápětí zaznamenal úspěch. Dokonce i mezinárodní. V roce 1881 přidala autorka druhý díl Heidiných příběhů. Postupně byl román o švýcarské holčičce přeložen do více než padesáti jazyků a jeho tvůrkyně se stala slavnou osobností. Spyriová napsala dalších třicet románů a povídek, avšak ani jediné dílo se nedočkalo takového obdivu jako dva díly vyprávění o malém sirotkovi Heidi a jeho osudech v horách u podivínského dědečka Konráda. V roce 2005 byl román Johanny Spyriové zařazen do oficiální­ ho kánonu stovky největších děl dětské literatury. Příběh Heidi byl mnohokrát adapto­ ván pro filmové plátno. Poprvé ve Spo­ jených státech už v roce 1920 jako němý film. Následovaly další filmové adaptace, mimo jiné i se Shirley Templovou. Ano, příběhu děvčátka z hor se „zmocnil“ Hol­ lywood a vymodeloval si podle svých pravidel svoji Heidi. Z alpského snu se stal americký sen. Poněkud plačtivý, vý­ chovně orientovaný příběh odehrávající se v krásné přírodě konvenoval tamním filmařům. V neanglicky mluvícím světě děvčátko Heidi zaznamenalo úspěch především díky kreslenému seriálu japonského re­ žiséra Isao Takahary. Takahara a jeho

animátor Hajao Mijazaki se dokonce vypravili na  průzkum do  Švýcarska, aby prostředí švýcarských Alp zobrazili do detailů přesně. Jejich Alpy jsou sku­ tečně švýcarské. Architektura opravdu švýcarská. Dokonce i nábytek v dědeč­ kově chaloupce působí autenticky. Muzeum pod otevřeným nebem a lidé z pěti kontinentů V Oberofelsu nad městečkem Maien­ feld procházejí zástupy turistů z celého světa (Japonci ovšem převládají) Heidi­ ným muzeem. Nejde o nějakou budovu s exponáty týkající se Johanny Spyriové a jejích literárních postav, nýbrž o jakési muzeum pod otevřeným nebem: louky, hory, domy a pasoucí se kozy a krávy. Vrcholem procházky krajem evokují­ cím románový svět je fiktivní Heidin dům, v jehož interiéru, ale i na dvorku se slepicemi a  kohoutem se názorně předvádí, jak by tehdy mohla malá Hei­ di s dědečkem žít, kdyby existovala… Autoturistům se vjezd do Heidina svě­ ta samozřejmě zapovídá. Auta musejí zaparkovat dole u hotelu Heidihof a te­ prve pak se turisté mohou pěšky vydat po Heidiných stopách. Jde o nenáročnou vycházku. Když se během procházky rozhléd­ nete kolem sebe, uvědomíte si, že tento kraj v sobě skutečně má jakési kouz­ lo. Že právě tady se potkáte s lidmi ze všech možných konců světa – ze všech pěti kontinentů. A že všechny spojuje ten

72 nat ional geo graphic t r Danuser av e l e r (obě dvoustrany) foto: swiss-image.ch/Gaudenz

podivuhodný příběh o Heidi. Něco v tom příběhu dojímá všechny lidi, kteří sem přicházejí… Románový muž a pytlíčky s třešňovými peckami O domácí zvířata u Heidiny chalupy se stará jediný stálý obyvatel vesnice, sa­ morostlý muž, „živoucí exponát“ mu­ zea. Hodně připomíná Heidina dědeč­ ka. Je uzavřený, libuje si v samotě a žije tady jako v 19. století. I v zimě spí u okna otevřeného dokořán. Stará se o dobytek, kosí louky, dělá všechno, co je potřeba. A navíc – je skutečně předmětem neko­ nečného obdivu především turistů, kteří mají pocit, že se ocitli v jiném čase mezi románovými hrdiny. Prohlídka Heidina domu začíná ve sklepě s hliněnou podlahou vysypa­ nou kamínky. V zimě se zde uskladňo­ valy sýry, uzené maso, špek nebo sušené maso a samozřejmě brambory a ovoce, převážně jablka. Bylo tu místo i na víno v soudcích. Všude kolem jsou totiž vinice a místní víno má vynikající chuť i jméno. Ve sklepě Heidina domu si můžeme pro­ hlédnout také nádoby a nářadí potřebné k domácí výrobě sýrů. V obytné části domu nejvíce zaujme typická pec, kterou se vytápěly i takzva­ né horní pokojíky – a navíc si tu místní pomáhali jednoduchou pomůckou: vy­ sušenými třešňovými peckami, které se ukládaly do plátěných pytlíčků. Pytlíčky s peckami se daly vyhřát na pec a pak

č e rv e n 2013 | 73

sloužily jako zahřívadla do  postele. V kaž­dé místnosti mohou návštěvníci zblízka sledovat, jak se na horách žilo, jak se lidé oblékali a co jedli. Heidi, Japonci a Mucha V Maienfeldu a okolí tvoří šedesát pro­ cent všech turistů Japonci. V místním vlaku můžete slyšet kromě jazyků běž­ ných u švýcarských drah také hlášení v japonštině. Synonymem pro Švýcarsko se v Ja­ ponsku stala Heidi. Švýcarský žurnalista Roger Valch, který působí v zemi vychá­ zejícího slunce jako učitel němčiny, řekl,

74 nat ional geo graphic t r av e l e r

že Švýcarsko jeho žákům asociuje hory, neutralitu – a Heidi. Děvčátko z hor se i s dědečkem často objevuje v japonských reklamách. V ja­ ponském kraji Tóniku otevřeli malý zá­ bavní park v disneyovském duchu, kde najdete Heidi a její domov: hory a louky s typickými švýcarskými stavbami. Když zástupci Schweitz Tourismu dělali v To­ kiu anketu o tom, co by Japonci chtěli ve Švýcarsku zažít především, často sly­ šeli odpověď: Nejraději bychom trávili čas na čerstvém vzduchu v horách a na louce a snažili se prožít alespoň pár chvil jako Heidi. I když si především starší Japonci

uvědomují, že část románu o Heidi se odehrává také v Německu, ve Frankfurtu nad Mohanem, přesto téměř jednoznačně za Heidin kraj označují Švýcarsko. Japonci milují obrazy a plakáty české­ ho malíře Alfonse Muchy. V Tokiu při­ pravují výstavu jeho Slovanské epopeje. Může něco spojovat Muchu s Heidi? His­ torici umění odpovídají, že romantický pohled na svět. Japonci mají rádi roman­ tické příběhy, andělské ženy v éterickém provedení, harmonický svět – a právě v těchto ohledech souvislost děvčátka z hor a díla českého malíře Alfonse Mu­ chy můžeme nalézt.

č e rv e n 2013 | 75

wallis v náruči padesáti alpských čtyřtisícovek

Text Dana Emingerová

Přehrada Tseuzier, někdy přezdívaná jezero Rawyl, leží u Crans-Montany 76 nat ional Promotion/Christian geo graphic t r av e l ePerret r Valais/Wallis

Z osmdesáti alpských čtyřtisícovek nadělila příroda čtyřicet osm velikánů Švýcarsku a přitom čtyřicet sedm z nich kantonu, jehož tepnu tvoří široké ledovcové údolí řeky Rhôny. Ve Wallisu lákají v zimě lyžaře superstřediska jako Zermatt, Verbier, Saas-Fee, Crans–Montana… a v létě si tu návštěvník užívá úchvatných alpských panoramat a toulek po malebných vesnicích, které vypadají jako skanzeny lidové architektury. k čv e rv ět e n 2013 | 77

V

třetím největším švýcarském kantonu, kde se mluví němec­ ky a francouzsky, je spousta nej… Tady se tyčí nejvyšší hora Švýcarska Dufourspitze i věhlasný Matterhorn. Pod Jungfrau padá z hor nejdelší alpský le­ dovec Aletsch. Na prosluněných svazích zraje lahodné švýcarské víno a vysoko na planinách vyrábějí farmáři tradiční sýry, které si pochvalují gurmáni na ce­ lém světě. Jsou tu temné kaňony divo­ kých řek, na nichž jsme raftovali, a le­ dovce, do jejichž hlubin jsme nahlíželi. Sjížděli jsme na koloběžkách horské stez­ ky a šlapali na kolech po táhlých hřebe­ nech. Létali jsme na kladce přes propast a vznášeli se s rogalem nad Sionským údolím. Krmili jsme na lukách sviště pří­ mo z ruky a nevěřícně sledovali souboje černých krav, které ve Švýcarsku bojují o titul královny. Z ledovce Mt. Fort přes Čtyři údolí Na ledovec Mont Fort vynese obrovská kabinová lanovka každých deset mi­ nut 200 lidí najednou. Vystoupili jsme ve výšce 3 330 metrů a omráčil nás oceán bílých štítů, kterým dominuje mohutný

masiv Mont Blancu. Stáli jsme v němém úžasu, protože na severu, na východě, na západě, na jihu, všude, kam až oko dohlédlo, jsme viděli čtyřtisícovky jako Zinalrothorn, Weisshorn, Monte Rosa, Dent Blanche, Matterhorn, Jungfrau. V zimě je Mt. Fort srdcem obrovské propojené lyžařské oblasti Čtyři údolí (Quatre Vallées), odkud padají několi­ kakilometrové sjezdovky i do proslulé­ ho centra freeridového lyžování Verbier (1 500 m). V létě je trendovní Verbier – díky mimořádně příznivé termice – rájem vzduchoplavců. Zatímco horské stezky zdolávají cyk­ listé a poutníci s nordickými hůlkami, na mezistanici lanovky Ruinettes ve výš­ ce 2 200 metrů trénují desítky lidí, jak ve  větru ovládnout plachtu paraglidu a vydat se do údolí až do Châble v hloubce 850 metrů vzdušnou čarou. Jsou to žáci Paraglidingového centra Verbier, které nabízí i tandemové lety. Za 190 švýcar­ ských franků (CHF) půl hodiny vysoko nad Alpami. A z Verbier pocházeli i mno­ zí borci, kteří se loni v srpnu rozhodli při­ stát na Mt. Blancu. Vystoupat do výšky a snést se na zasněžený nejvyšší vrchol Evropy (4 810 m) byla bláznivá akce, kte­ rou s úspěchem zvládlo padesát pilotů.

Vypůjčili jsme si elektrická horská kola – za 65 CHF na osobu je to i s per­ manentkou na lanovky (za 50 CHF bez vleků) – a vyrazili jsme na celodenní výlet do míst, která známe důvěrně jen v zimě. Vyvezli jsme se gondolou na Savoleyres do výšky 2 350 metrů a krásným sjezdem po hřebeni přes Croix-de-Coeur jsme přijeli na mezistanici Ruinettes. Úzké horské pěšinky jsou místy pořádně str­ mé, avšak motor krásně pomáhal. Šlapali jsme v příjemném tempu a vlastně jsme se téměř – na rozdíl od kolegů na obyčej­ ných „horácích“ – příliš nezapotili. Pak jsme vyjeli na Chaux (2 260 m), kde za­ číná pod trasou obrovského jumba stou­ pání na Col des Gentianes pod ledovec. Když na elektrokole dojdou baterky, je možné je vyměnit u nástupních stanic la­ novek či v některých restauracích. Na zpá­ teční cestě jsme ještě stačili nad Verbier objevit ruiny hradu z 13. století s krásným výhledem do Verbier. Uprostřed pastvin jsme si pak dopřáli zastávku na terase hos­ půdky Sanalon, kde podávají místní spe­ ciality a skvělé walliské víno. Ochutnali jsme temperamentní Fendant, proslulé žlutavé víno, které prý svými zlatavými odlesky symbolizuje elixír života, přátel­ ství a štěstí. Pije se k sýrům, hlavně k fon­

Plemeno černých krav Hérens má zápasení v genech. Každoročně bojují o titul královny královen.

78 nat ional geo graphic t r av e l e r

FOTO: swiss-image.ch/Stephan Engler (dole), Valais/Wallis Promotion/Christian Perret (naproti), Valais/Wallis Promotion/Aline Fournier (následující dvoustrana)

Při rodinné plavbě na kánoi po jezeře Graechersee v Graechen budete mít krásný výhled na Weisshorn (4505 m). č e rv e n 2013 | 79

due a raclette, ale i ke zdejším klobáskám a sušenému hovězímu. Thyon 2000 a údolí černých krav V Evropě nenajdete moc podobných míst jako Thyon 2000. Když je v Sionském údolí zataženo, tady obvykle svítí slunce. Matterhorn, Weisshorn, Obergabelhorn, Zinalrothorn i Dent Blanche máte od­ tud přímo jako na  dlani. Přijeli jsme se do Thyonu podívat na mezinárodní sochařské sympozium. Dřevěné sochy, které tu každoročně vytváří a zasazu­ je do horské přírody dvanáct umělců, za Českou republiku loni tesal umělecký řezbář Pavel Špelda. Původně lyžařské městečko, které dnes hojně navštěvují i letní hosté, sto­ jí nad Val d’Hérémence ve výšce 2 100 metrů uprostřed divoké přírody. V 70. le­ tech, v době boomu francouzských beto­ nových skicenter, Švýcaři postavili mo­ derní, architektonicky příjemné středisko citlivě zasazené na hranici lesa a holých plání. Prostorné podzemní parkoviš­ tě je ukryté pod komplexem dvanácti apartmánových budov s dřevěným ob­ ložením a zakrslými borovicemi na stře­ chách a balkonech. V létě můžete na horských pastvinách kolem Thyonu sledovat tradiční zápasy bojovných krav, účastnit se turnaje v kroketu, poznat neopakovatelnou atmosféru legračního blešího trhu či zalétat si vrtulníkem nad Sionským údolím. Letní ubytování v Thyonu 2000 pořídíte pro čtyřčlennou rodinu od 335 CHF za týden. Více na www.imalp.ch

Údolí se jmenuje podle krásné vesnič­ ky Hérémence, v níž stojí úžasná moder­ ní betonová katedrála St. Nicolas z roku 1971. Futuristická duchovní stavba je posazená přímo do stráně mezi tradiční dřevěné chalupy a vypadá jako z jiného světa. Když vstoupíme dovnitř, zní z repro­ duktorů chrámová hudba, která rozehrá­ vá koncert světel dopadajících lomenými okny na oltář. Usedli jsme na jednoduché dřevěné židle a dopřáli si příjemné klidné rozjímání. Kousek nad městečkem jsme si pro­ hlédli pyramidy z Euseigne. Jde o zvětra­ 80 nat ional geo graphic t r av e l e r

Opravdové dobrodružství čeká v lanovém parku ve Vercorin, kde se létá vysoko nad zemí s výhledem na čtyřtisícovky č e rv e n 2013 | 81

Grimentz ve Val d'Anniviers si díky dřevěným domům zachovalo půvabný kolorit středověkého městečka.

82 nat ional geo graphic t r av e l e r

lé pískovcové skály, které mají na torzech špičatých vrcholů obrovské kameny, jež vypadají, jako by každým okamžikem měly spadnout. Skalní útvary jsou po­ zůstatkem z doby ledové. Ustupující le­ dovec po sobě zanechal před desítkami tisíc let úlomky skal a balvany. Dutiny mezi nimi se zaplnily jemnozrnným jílem a pískem, až postupně vznikala velmi tvrdá, stmelená směs, která se nazývá „betonová moréna“. Tam, kde ji na povrchu stlačují a chrání kameny, vytvořily se díky přírodní erozi zvlášt­ ní věže s mnohatunovými ozdobami na vrcholech. Jenže mnohé z deseti až patnáctime­ trových obrů už o svou těžkou „čepici“ přišly, protože „beton“ se vlivem po­ větrnostních podmínek neustále dro­ bí. Pyramidy se tak přibližují k svému přirozenému rozpadu a během několika staletí se zbortí a zmizí úplně. Dominantou Val d´Hérémence je pře­ hrada, která se tyčí v nadmořské výšce 2 365 metrů a pod jejíž hladinu u hráze by se mohla ponořit celá Eiffelova věž. Od poloviny 60. let se přehrada Grande Dixence zvedá do výšky 285 metrů a pa­ tří mezi největší tížní hráze na světě.

Zdejší osmipatrový Hotel du Barrage vypadá pod obrovskou betonovou ma­ sou jako skládanka z lega. Kolem přehra­ dy vede stezka až do sedla Col de Roux ve výši 2 804 metrů. Silnice se točí serpentinami nahoru po levé straně hráze. Na ní stojí veliké infocentrum, kde se můžeme seznámit s historií stavby. Hladina jezera Dix to­ tiž ukrývá ještě jednu přehradu z 30. let. Ta byla o mnoho nižší, takže ne­ stačila. Grande Dixence dnes zásobuje vodou čtyři elektrárny v údolí Rhôny. Systémem vodních tunelů a kanálů, které jsou dlouhé přes 100 kilometrů, přivádí do jezera vodu z dalších řek a tajících ledovců. Ráno jsme vstali při východu slunce v údolí Val d’Hérens, jemuž vévodí le­ gendární čtyřtisícovka Dent Blanche. Znamená to Bílý zub, jenže tahle hora je černá. Za  protimluv může generál Guillaume-Henri Dufour, tvůrce prv­ ního topografického atlasu Švýcarska, po  němž se jmenuje nejvyšší hora Švýcarska. Ještě na počátku 19. století název Dent Blanche nesla jiná věčně jis­ křící a zasněžená hora, dnes nazývaná Dent d’Hérens. Jenže pak to kartografo­

vé v roce 1862 spletli a připsali do první­ ho oficiálního atlasu Švýcarska Černému zubu (Dent Noir) na mapách nesprávné jméno, neboť skutečný bílý Dent Blanche za ním při oné rozhodující kartografické misi nebyl z místa v údolí, kde kartogra­ fové zrovna stáli, vidět. Také se říká, že když oblaka vytvoří u špice Bílého zubu praporek směrem k severu, bude hezky. Táhnou-li se mraky na jih, přijde pořád­ ná plískanice. Évolène, jehož dominantu nad údolím Val d’Hérens tvoří právě Dent Blanche, bylo loni zvoleno nejkrásnějším měs­ tečkem ve  frankofonním Švýcarsku. Vypadá jako živý skanzen tradiční alp­ ské architektury. V centru města vedle kostela má sídlo Muzeum Évolène, které představuje kulturu údolí, v němž žijí po staletí tvrdí horalé mluvící zvlášt­ ním nářečím, vzdáleným od francouz­ štiny asi tak jako brněnština od češtiny. Kromě stále expozice umístěné v domě z roku 1776 nás průvodce zavedl mezi tři sta let staré domy, kde jsme viděli sýpky zvláštně chráněné proti myším. Dřevěné stodoly na vysokých kůlech podložené velkými plochými kameny, přes které se žádní hlodavci nedostanou, připo­

Cestu podél horské bystřiny u Morgins v Portes du Soleil si oblíbily rodiny s dětmi.

FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti), Valais/Wallis Promotion/Christian Perret (dole)

č e rv e n 2013 | 83

Večeře s přáteli na zahrádce je nezapomenutelným zážitkem, když na dohled je Weisshorn (4505 m) a ochutnáváte místní sýrovou specialitu Raclette

mínají chaloupku ježibaby z pohádky o Mrazíkovi. Zajímavé je i to, že zdejší lidé budovali nejen své stodoly, ale i své spíže vždy na opačném konci městečka než kde bydleli, aby v případě požáru najednou nepřišli úplně o všechno. V zimě se v Evolène lyžuje na dvaačty­ řiceti kilometrech sjezdovek. V únoru 1999 se městečko objevilo na předních stránkách novin v  celé Evropě, když po několikadenním sněžení spadla ze svahů nad Villaz ničivá lavina, která od­ řízla Évolène od světa, smetla několik horských chalup a pohřbila pod masami uvolněného čerstvě napadaného sněhu dvanáct lidí. V době naší návštěvy se však mlhavý opar vlnil od Dent Blanche nalevo, a tak jsme si výlet do Val d’Hé­ rens, podle nějž se jmenují zdejší rohaté krávy-bojovnice, krásně užili. Také Val d´Anniviers nabízí úžasné scenerie i kouzlo dávných časů. Táhne se od Sierre na jih v délce 25 kilomet­ rů vzhůru až do oblasti věčného sněhu. V zimě se tu na jednu permanentku lyžu­ je v pěti zimních střediscích – Vercorin, Grimentz, Zinal, Chandolin a St-Luc. Nejde však o propojenou skiarénu se 84 nat ional geo graphic t r av e l e r

stovkami kilometrů tratí a s mohutnými gondolami stoupajícími do závratných výšek. Nejsou tu ani osmisedačkové ex­ presní lanovky s vyhřívanými sedátky. Naopak. Díky spoustě obyčejných kot­ vových vleků a pom jsme tu vždy měli pocit, jako by nás stroj času zanesl z bo­ hatého Švýcarska na Šumavu před rokem 1989. Přesto je Val d´Anniviers okouzlu­ jícím regionem s jedinečnou atmosférou, kterou jsme nikde jinde nezažili. Vercorin na  náhorní plošině nad Sierre připomíná orlí hnízdo. Projíždíme na kolech mezi dřevěnicemi, ve kterých se tu žilo už před staletími. Po rekon­ strukcích se z nich staly víkendové cha­ loupky, kam jezdí Švýcaři z měst. Pak míříme divokou alpskou krajinou s nádhernými panoramaty stále hloubě­ ji do údolí. Zastavujeme na vyhlídkách u malebných vesniček a kocháme se po­ hledem na dřevěné střechy prastarých domků, které vypadají jako z filmových pohádek. Z oken, balkonů a teras pada­ jí barevné trsy muškátů. V Chandolin, které je díky poloze 2 000 metrů nad mořem jedním z nejvýše položených horských městeček v Alpách, jsme do­

konce ochutnali muškátovou zmrzlinu. Končíme v St. Luc, kde se dá večer vyjet lanovkou vysoko nad městečko k hvěz­ dárně a planetáriu. Do legendárního hotelu Weisshorn nad St.Luc se dá dostat jen po svých. Na konci 19. století se sem jezdili nadýchat čerstvého vzduchu bohatí Angličané. Duch doby je zachován nejen v restauraci, v níž se podávají snad nejlepší borůvkové koláče na světě, ale i v pokojích s  vysokými stropy a obrovskými stříbrnými zrcadly, kde spíte v péřových duchnách jako první turisté.

Grimentz je považované za výstavní místo dávného středověkého Švýcarska. Pyšní se mnoha nádherně udržovanými alpskými chalupami rozesetými kolem románského kostela. Prošli jsme se pěší zónou mezi barevnými pekárnami, re­ stauracemi a cukrárnami a vyzkoušeli si hnětení a  pečení domácího chleba podle originální starodávné receptu­ ry. A také jsme tu ochutnali unikátní ledovcové víno Gletscherwein. Vzniká

FOTO: Valais/Wallis Promotion/Christian Perret (oba snímky)

z odrůdy Rèze, která roste v blízkosti le­ dovců, a míchá se s Ermitage, Humagne Blanche, Petite Arvine a Malvoisie. Víno dozrává deset až patnáct let v minimální nadmořské výšce 1 200 metrů v modří­ nových sudech, které se spolu s obsahem předávají z generace na generaci. Sudy se totiž nikdy zcela nevyprázdní, protože obvykle v červnu se mladé víno pokaždé smíchá se zbytky starého, takže ve směsi jsou stopy s charakteristikou moku 125 let starého. Stejně tak se nikdy neod­ straňuje vinný kámen, který dosahuje tloušťky 4–5 centimetrů. Rhôna, tepna Sionského údolí Rhôna pramení v  nadmořské výš­ ce 1  753 metrů pod sedly Furkapass a Grimselpass. Bílými vodami ji bohatě sytí tající ledovec Rhonegletscher, takže do Sionského údolí už vtéká jako prud­ ká bystřina valící se přes Visp k proslu­ něným vinicím nad Leukem a Susten. Tady na pravém břehu horního toku řeky začíná úrodná vinařská oblast, která za­ jišťuje 40 procent celkové produkce vína ve Švýcarsku.

Walliské vinice, na nichž se pěstuje téměř padesát odrůd révy, se terasovi­ tě šplhají po strmých úbočích pravého břehu Rhôny až k Martigny. Jsou roz­ dělené mezi dvacet tisíc vlastníků, jimž se hlavně v posledních desetiletích po­ dařilo vypěstovat unikátní vína, v každé oblasti specifická svou chutí. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že vysoké hory a vinice nejdou dohromady, vyu­ žívají vinaři v Sionském údolí unikátní stepní klima, které charakterizuje horké léto a dlouhý mírný podzim. Terasovité vinice ohřívá fén, vanoucí z hor. Sice je nutné zrající hrozny uměle zavlažo­ vat, avšak zdejší kyprá a úrodná půda, převážně písečná, křídová a břidličná, velmi dobře drží vodu i teplo. Proto se říká, že walliské hrozny jsou blahodárně zásobovány energií tzv. tří sluncí – pří­ mého slunce, vyhřáté půdy a slunečních paprsků odražených od vody. Nejmenší vinici Farinet jsme viděli v Saillon. Vinohrad o rozměrech 1,67 m² je obehnán zídkou postavenou z ka­ menů celého světa a jeho dědicem se stal v roce 1999 dalajláma. Na vinici,

Nejznámější walliské víno je Fendant, které se tradičně pilo k sýru. Švýcarská vína však dlouho nebyla kvalitní. Teprve v minulých dvaceti letech se začaly staré odrůdy pěstovat na malých vinicích a  švýcarská vína se proslavila i  na  mezinárodních soutěžích. Pětaosmdesát procent walliského vína se vyrábí z  tří hlavních druhů vinné révy – Pinot Noir, Chasselas a Gamay. Jsou tu však i  unikátní speciality jako Petite Arvine, Amigne, Heida a Humagne Blanche z bílých odrůd a Cornalin a  Humagne Rouge z  červených. Zároveň se v  Sionském údolí velmi dobře uchytily i další odrůdy jako Johannisberg, Malvoisie, Muscat, Chardonnay a Ermitage či Marsanne Blanche a  Syrah. Dnes jsou walliské vinné sklepy velmi rychle vyprodané, a protože produkce je nízká, málokdy zbývá víno na vývoz ze země.

Nejslavnější walliský sýr Raclette objevili v 19. století dva vinaři ze Sierre, když si opékali nad ohněm chléb a přidali i sýr. Dnes se jí s bramborami ve slupce a s malými okurkami a cibulkami. č e rv e n 2013 | 85

86 nat ional geo graphic t r av e l e r

Cyklistky jedou v La Fouly v oblasti St-Bernard u Verbier. Na pozadí je vidět ledovec Neuve. č e rv e n 2013 |Perret 87 Valais/Wallis Promotion/Christian

Horskou kulisu lyžařskému středisku Fiescheralp u Aletschského ledovce tvoří Obergabelhorn (4063m), Oberaarhorn (3 631 m), Wasenhorn (3 245 m) a Galmihorn (3 517 m) (nahoře). Magická atmosféra zasněžených údolí přírodního parku Binntal brzy po rozbřesku (dole).

88 nat ional geo graphic t r av e l e r

nesoucí jméno slavného pašeráka a švý­ carského „Robina Hooda“, jsou jen tři keříky vinné révy a každý rok se o ně symbolicky stará jiná osobnost – třeba herečka Claudia Cardinalová, fotbalista Zinedine Zidane, závodník Formule 1 Michael Schumacher, monacká princez­ na Caroline… Úroda z maličké vinice je smíchána s jinými walliskými víny do tisíce lahví a zisk z jejich prodeje je vždy věnován postiženým dětem. Čekáme v gumovém člunu s pádlem v  ruce, ve  vestě a  s  helmou na  hlavě na strmém břehu pod Susten, kde nás čekají divoké peřeje v devítikilometro­ vém scénickém úseku. Pak kormidel­ ník zezadu drcne do plavidla, naskočí a letíme na šedozelenou hladinu. Voda vystříkne, pořádně nás zmáčí, a než se stačíme vzpamatovat, už nás chňapne proud a žene vstříc dobrodružné plavbě. Teprve v Sierre je Rhôna klidnější. Tady nastupují na rafty rodiny s dětmi a bě­ hem dvacetikilometrové plavby si dopřá­ vají nejen koupání a zábavné splouvání peřejí ve vestách, nýbrž i odpočinkový piknik u vody. K večeru připlouváme k Sionu, místu, které bylo osídleno již v době kamenné. Z prastaré historie jednoho z nejstarších švýcarských měst však mnoho nezůstalo: jen vykopávky pod kostelem u náměs­ tí přibližují zachované základy staveb z Římské říše. Walliské metropoli z dálky vévodí dvě impozantní skály. Na jedné stojí zříceni­ na Château de Tourbillon, hradu, z nějž zbyly po požáru v 18. století jen obvodo­ vé zdi. A na druhé se ve výšce 621 metrů vypíná bazilika Notre Dame de Valére, v níž hrají od počátku 15. století nejstarší funkční varhany světa. Na nich každo­ ročně v létě preludují nejlepší evropští umělci během hudebního Festivalu sta­ rých varhan. Tři kilometry od Sionu v obci Saint-Léonard stojí za  návštěvu největší podzemní jezero v  Evropě, na  jehož průzračné hladině jsme proplouvali na pramicích a pozorovali velké ryby pod hladinou. Dlužno říci, že tu byly vysazeny uměle… Tam, kde se Rhôna stáčí v pravém úhlu na sever k Ženevskému jezeru, leží mezi vinicemi a ovocnými sady měs­ tečko Martigny, město Wallisu proslulé

římským amfiteátrem a mnoha galerie­ mi a muzei, z nichž nejnavštěvovanější je muzeum římských vykopávek nebo muzeum bernardýnů. A hlavně je tu sídlo světově proslulé nadace Pierra Gianadda, která od konce 70. let něko­ likrát do roka pořádá unikátní výstavy nejlepších umělců naší planety. Od března do září se tu můžeme se­ známit s celoživotním dílem univerzál­ ního génia Leonarda da Vinci – malíře a  sochaře, inženýra, architekta a  ur­ banisty, anatoma a hodináře, který už před pěti sty let přemýšlel o vynálezech, které dnes běžně používáme. Od června do listopadu můžeme obdivovat expo­ zici italského malíře a sochaře Amadea Modiglianiho, která se koná ve spolu­ práci s pařížským Centrem Pompidou. Pro krátkou návštěvu v Martigny mohou milovníci umění využít pobytový balíček za atraktivní cenu od 85 CHF za osobu (noc ve dvoulůžkovém pokoji včetně poplatků a služeb), jehož součástí je snídaňový bufet, vstupenka do nadace Pierre Gianadda, lahev vína z Cuvée Gianadda a karta hosta s  více než 30  slevami v Martigny. www.martigny.com

Nejdelší ledovec v Alpách Aletschský ledovec měří přes čtyři­ advacet kilometrů. Jeho hlavní tok vzniká spojením čtyř menších ledov­ ců v údolí Konkordiaplatz, v němž se sbíhají ledovce Grosse Aletschfirn ze západu, Jungfraufirn ze severozápadu, Ewigschneefeld ze severu a Grüneggfirn z východu. Nejdřív jsme Aletschgletscher obdi­ vovali z povzdálí, když jsme se vypravili z Bettmeralp do Riederalp, kde ustupu­ jící říše ledu dala ve výšce 2 000 metrů vznik vzácnému Aletschskému lesu. Les je nejvýše položeným lesem v Evropě a stal se už v roce 1933 i s Aletschským ledovcem přírodní rezervací – dávno před tím, než byla celá oblast zapsána do Seznamu světového přírodního dě­ dictví UNESCO. Po horském hřebeni vede značená stezka v  bezprostřední blízkosti ledovce, který je dva kilomet­ ry široký a místy až 900 metrů hluboký. Pohybuje se rychlostí 180 metrů ročně jihovýchodně do údolí řeky Rhôny.

FOTO: Valais/Wallis Promotion/Simon Starkl (naproti nahoře) swiss-image.ch/Renato Bagattini (naproti dole)

Loni to bylo právě sto let, kdy za­ hájila provoz nejvýše položená želez­ nice v Evropě šplhající se tunelem až na  Jungfraujoch. Abychom z  tohoto vysokohorského sedla mohli vyrazit na dvoudenní výlet po ledovci, museli jsme nejdřív přejet do Bernského kanto­ nu. Z Grindelwaldu jsme vysupěli po ze­ lených lukách ozubnicovou železnicí pod legendární severní stěnu Eigeru (3 970 m) na Kleine Scheidegg, vysokohorské ná­ draží, které je v zimě centrem lyžařské oblasti Grindelwald a Wengen a kde se mění rozchod kolejí z 1 000 na 800 mili­ metrů. Museli jsme přestoupit do jiného červeného vláčku, který nás po hodině jízdy skrz masiv Eigeru „vyplivl“ v tem­ ných tunelech pod ledovcem ve výšce 3 454 metrů zpátky na hranici Wallisu. Na denní světlo stoupáme nejrych­ lejším švýcarským výtahem ještě o sto metrů výš přes ledovcovou jeskyni se zajímavými modře nasvícenými ledo­ vými sochami i s hrozivým pohledem do ledovcové trhliny. Dozvídáme se, že aby ledovec vydržel davy lidí, které si pro­ hlížejí jeho útroby, používá se přebytečné lidské teplo odvedené z jeskyně k vytápě­ ní celého návštěvnického centra – včetně vyhlídkové restaurace Top of Europe. Z terasy vědecké observatoře Sphinx pozorujeme Aletschský ledovec pod se­ bou a máme pocit, že sníme. A oprav­ du jsme snili. Skutečností se tu stal sen curyšského průmyslníka Adolfa Guyer-Zellera, který na konci 19. století tou­ žil přiblížit svět horolezců pod Jungfrau (4 158 m) i obyčejným turistům. Ačkoliv se Zeller dokončení tratě nedožil, stati­ síce lidí ročně vyjedou nahoru a mnozí z nich poznají Aletschský ledovec zblízka právě díky jeho odvážné myšlence. Z Jungfraujochu jsme po obědě vy­ razili s průvodcem na cestu po ledovci. Sestupovali jsme čtyři hodiny s vrchol­ ky Jungfrau a Mnich (4 099 m) v zádech. I když trasa není náročná a na výlet stačí pevná turistická obuv a základní jištění, sám by do ledové říše mezi seraky neměl chodit nikdo, kdo nemá horolezeckou průpravu. Počasí je tu i v létě nevyzpyta­ telné, trasa je značená jen místy a navíc ledovec je ledovec, takže investice ve výši 350 CHF na osobu se určitě vyplatí. Zprvu nevypadá chůze po ledu ni­ jak hrozivě. S  klesající nadmořskou č e rv e n 2013 | 89

Cesta do Burgkirche Raron, které je proslavené jako místo posledního odpočinku slavného básníka Rainera Maria Rilke.

výškou však přibývá trhlin a  postup se zpomaluje. Nakonec jsme byli rádi, když se v podvečer objevilo nad plani­ nou Konkordiaplatz ocelové schodiště, po kterém jsme vylezli podél strmé skály k chatě Konkordiahütte postavené pů­ vodně hned nad úrovní ledovce, dnes však vysoko nad ním. Ráno jsme vstávali za úsvitu s vidinou dalšího šestihodinového sestupu. Počasí se trochu zhoršilo, a tak se nám hodilo teplé oblečení, které jsme si na doporuče­ ní průvodce vzali s sebou. K ledovci jsme se vraceli asi půl hodiny po kamzičí stez­ ce vedoucí jižním směrem do míst, kde je led nejhlubší. Kolem desáté dopoledne, když jsme opustili ledovou říši a přešli na  pevnou půdu, začalo lehce pršet. Po dalších dvou hodinách v mlhavém počasí jsme sestup skončili na walliské straně hřebenu. Leukerbad: z lavinového pekla božské lázně Stojíme s koloběžkami na Torrenalm (2 350 m) a čeká nás padesátiminutový adrenalinový sešup s téměř tisícimet­ 90 nat ional geo graphic t r av e l e r

rovým převýšením. Úchvatnou kulisu nám vytváří zvrásněný masiv protileh­ lé hory Balmhorn (3 698 m) a největší alpské vysokohorské termální lázně Leukerbad. Zapůjčené monsterbiky mají široké pneumatiky téměř jako motorka, takže při rychlé jízdě jsou stabilní a člo­ věk se nemusí bát terénních nerovností. Zvládáme nejen kamení na cestě, nýbrž i příkřejší pasáže přímo na sjezdovkách, kde se v zimě prohánějí lyžaři. Většinou však jedeme serpentinami zakousnutý­ mi do prudkých strání, které byly po sta­ letí lidem nepřístupné. Přestože zdejší horká vřídla jsou zná­ má od dob Římanů, život v Leukerbadu dlouho připomínal peklo. Vesnici ve výš­ ce 1 400 metrů rok co rok devastovaly laviny padající z okolních strmých skali­ sek. V roce 1518 sníh smetl všechny domy a v jejich troskách pohřbil šedesát horalů. Ničivé laviny byly „zkroceny“ v roce 1829, když místní radní dali kolem Leukerbadu vystavět protilavinové zábrany. Tak se Leukerbad stal proslulým střediskem, kam se sjíždějí hosté z celého světa a uží­ vají si železitou vodu, která barví hory

do oranžovo-hnědo-červena. Krásně je to vidět v romantickém termálním kaňo­ nu Dala Gorte nad Leukerbadem. Nad di­ vokými peřejemi se šplhá visutá naučná stezka s kovovými chodníčky a žebříky. Tady se dozvídáme, že lázeňské domy napájejí minerální prameny s teplotou 51 stupňů Celsia. Čtyři miliony litrů léčivé vody denně vytéká z hlubin země a záso­ buje třicet termálních bazénů. Přírodní živel pohání i malou vodní elektrárnu, takže Leukerbad sám sebe zásobuje ener­ gií, horká vřídla se využívají k vytápění všech místních budov. Po výletě se noříme do jacuzzi a z vířící lázně Lindner Alpentherme se kocháme pohledem na alpské vrcholy a ledovce. Když se po soumraku nad bazény obje­ ví obrovská promítací stěna, díváme se na film přímo z vody. Ráno si ještě jdeme užít speciální dvouhodinovou proceduru v římských lázních. V rouše Adamově projdeme v přesném časovém rozvrhu nejrůznější sauny a teplá vřídla proudící přímo do termálních bazénů. Zatímco v ledovém jezírku vydržíte půl minuty jen stěží, masáž aromatickými oleji a pee­

FOTO: Valais/Wallis Promotion/Christian Perret (nahoře), Valais/Wallis Promotion/Olivier Maire (naproti)

ling kávovými zrny bychom si rádi ještě protáhli – to aby do nás minerály ze zdej­ ších 68 léčivých pramenů mohly pronikat opravdu co nejintenzivněji. Udělejte si výlet z  Leukerbadu do starobylé vesničky Albinen s dřevěnými horskými chalupami starými více než 300 let. V jedné z nich najdete proslulou hospůdku Godswaergjistubu zařazenou mezi vyhlášené restaurace Best Swiss Gastro. Vlastní ji rodina, která vaří jídla podle lidových receptů a sbírá byliny na alpských pastvinách.

Prosluněná, čistá a bohatá Crans-Montana Věčně bílá „mrtvá planina“, která dala jméno ledovci la Plaine Morte, se roz­ prostírá na jižní straně bernských Alp nad proslulým lyžařským střediskem Crans-Montana považovaným za mís­ to s nejčistším vzduchem ve Švýcarsku. V posledních letech se Crans-Montana známá krásným slunečným počasím sta­ la Mekkou walliského golfu. My jsme vyzkoušeli golfové terény klubu Crans-

-sur-Sierre, které jsou otevřené i letním turistům–amatérům. Velkým zážitkem je soutěž Omega European Masters, na kterou se sem každoročně sjíždějí ti­ síce diváků. V kouzelném panoramatu zvlněné krajiny pod nejvyššími alpskými vrcholy jsme sledovali nejlepší golfisty světa na nádherných hřištích, jako je osmnáctijamkové Severiano Ballesteros či devítijamkové Jack Nicklaus. Crans je mondénní městečko s ele­ gantními rezidencemi, moderními výškovými budovami, exkluzivními obchody, gastronomickými ráji a pes­ trým nočním životem, kde se v zimě předvádějí v luxusních kožiších bohatí lidé, kteří ani nesportují a ukazují se na různých akcích v desénových oblecích od nejproslulejších světových návrhářů, kteří mají v Crans butiky s posledními výkřiky módy. Montana je spíš sportovnější. Tady se v roce 1903 konal první závod ve sjezdu na světě, sem se léta sjížděly reprezen­ tační týmy běžců z celé Evropy na letní soustředění, aby trénovaly ve stopách táhnoucích se na  okruhu kolem ob­ rovského ledovcového plató ve  výšce

3 000 metrů. V posledních letech však ekologové Mrtvou planinu chrání, pro­ tože kombinace tepla, slunce a lyžařů povrchu ledovce příliš nesvědčí. Proto se běžecké trasy i letní sjezdování nad Crans-Montanou zrušilo a sportovci se přestěhovali do dalších dvou středisek. K tradiční alpské vesničce Combire musíte z Crans pěšky od dolní stanice kabinové lanovky Amimona. Ve vyhlášené restauraci Relias du Petit Combire najdete kromě maličkého muzea, zasvěceného tvrdému životu horalů, i jeden pokojík pro romantiky, kteří by tu chtěli přespat. Ostatní hosté dostanou saně a baterku, se kterými po večeři plné gastronomických originalit sviští do údolí.

Letní lyžování v Zermattu a v Saas-Fee Když se vydáte gondolou do kterékoliv mezistanice v Zermattu či v Saas-Fee, dlouho z  lanovky vidíte jen prázdná kamenná koryta, která led kdysi vydřel do prudkých svahů. Ledovce Švýcarům skutečně mizejí před očima, a  tak

Brigerbad jsou největší open-air termální lázně v Alpách.

č e rv e n 2013 | 91

ve Wallisu jsou už jen dvě místa s letním lyžováním. Oba přibližně stejně veliké areály jsou od sebe vzdálené necelou hodinu jízdy. V Zermattu se lyžuje pod vrcholem Matterhornu (4 478 m) směrem k ital­ ským hranicím nad Schwarzsee, kde vede přes Matterhorn glacier paradise nejvyšší evropská lanovka až do nadmořské výš­ ky 3 883 metrů. V Saas-Fee se jezdí pod Mittelallalin. Lanovky na letní lyžování však jezdí jen dopoledne a začínají podle počasí. Když je hezky, vyvezou vlekaři sportu chtivé nadšence na ledovce klidně i v šest ráno. Většinou však jde o závodní týmy, hlavně Švýcary, Italy, Němce, ale i oba české reprezentační týmy. Letní lyžování totiž vynalezli reprezentační trenéři, aby lyžařům pomohli s  letní přípravou před hlavní sezonou. Městečko Saas-Fee s malebnými dřevě­ nými chalupami a tradičními horskými

92 nat ional geo graphic t r av e l e r

Za dva dny letního lyžování zaplatíte v obou střediscích 136 švýcarských franků, děti do 9 let lyžují zdarma, do 16 let za 61 CHF. Šestidenní skipas stojí 382 CHF, pro juniory 162 CHF. www.saas-fee.ch, www.matterhornparadise.com 

hotýlky, které dostalo přezdívku „Perla Alp“, leží v nadmořské výšce 1 800 metrů. Alpskou korunu střediska vytváří třináct čtyřtisícovek, ze kterých stéká deset le­ dovců. Tady lze během tříhodinového výstupu jednu z padesáti walliských čtyř­ tisícovek, Allalinhorn (4 027 m), zdolat během vcelku snadného tříhodinového výstupu ze stanice Allalin (3 500 m), kde stojí nejvýše položená otočná restaura­ ce na světě. Z mezistanice Felskinn vede na ledovec podzemní dráha označovaná za nejvyšší metro na světě. A aby těch ra­ rit nebylo málo, do ledovce Fairy Glacier

je zavrtána nejrozlehlejší ledovcová jes­ kyně, v jejíchž útrobách jsme pohlédli do nasvícených hlubin tisíce let starého ledu a také se dozvěděli, že ještě ve 30. letech končil ledovec kousek za vesnicí. Jako fotomontáž působí snímky, kte­ ré jsme pořídili při krmení svišťů v di­ voké přírodě kousek za můstkem přes dravý ledovcový potok pod jezírkem Gletchergrotte. Mláďata se držela opo­ dál, ovšem rodiče se nechali hladit a žrali nachystané mrkvičky z ruky. Také jsme vyzkoušeli lanový park na kraji Saas-Fee kousek pod lanovkou na Plattjen (2 570 m). Jako velké finále pak přišel adrenalinový zákusek v podobě 260 me­ trů dlouhého letu na kladce přes hluboký kaňon říčky Vispa s nádherným výhle­ dem na hory kolem. Jméno charismatické hory nad Zermattem pochází z německých slov Matte (horská louka) a  Horn (roh). Jedinečná kulisa sedmého nejvyššího alpského štítu ve tvaru rohu a shluk dal­ ších čtyřtisícovek proslavilo Švýcarsko na celém světě. Ze Zermattu jsou snad­ no dosažitelné zubačkou a lanovkami tři navzájem propojené lyžařské oblasti pod Klein Matterhorn (3 883 m). Jmenují Matterhorn glacier paradise, Rothorn paradise a Gornergrat, kam vede prasta­ rá zubačka z roku 1898, neboť je odtud je nejkrásnější pohled na „Luční roh“. První horolezci se ji pokoušeli zdo­ lat už v  15. století, ale poprvé vrchol Matterhornu (4 478 m) pokořilo v čer­ venci 1865 sedm dobrodruhů, z nichž návrat přežili jen tři. Horolezcům pod vedením Angličana Edwarda Whympera se při sestupu přetrhlo jisticí lano, jehož originál patří i po 150 letech k nejvyhle­ dávanějším exponátům místního muzea Matterhornu. Zpráva o tragédii v Alpách tehdy obletěla Evropu a sama královna Viktorie tehdy zakázala svým poddaným návštěvu nebezpečných alpských končin. Tím však paradoxně udělala Zermattu největší reklamu a pod Matterhorn se začali hrnout bohatí Angličané. Po vy­ budování železnice z Vispu v roce 1891 se pak turistický ruch rozhořel naplno. Přesto tu už déle než čtyřicet let platí zákaz vjezdu aut a po městečku se lidé pohybují pěšky či kočáry a elektromo­ bily. Nařízení trvá od roku 1972, kdy obyvatelé města  v  referendu odmítli

FOTO: Valais/Wallis Promotion/Thomas Andenmatten (dole a naproti dole), swiss-image.ch/Roland Gerth (naproti nahoře), swiss-image.ch/Siegfried Eigstler (následující dvoustrana)

V Sionu, hlavním městě Wallisu, je mnoho malebných uliček, jako je třeba Rue des Chateaux (naproti). Pohled ze sionských vinic na pahorky Valere a Tourbillon, které vévodí hlavnímu městu Walissu (nahoře). Zahrady zámku Stockalper v Brigu lákají k odpočinku (dole).

č e rv e n 2013 | 93

výstavbu nové silnice z Täsche a roz­ hodli se vozit do Zermattu zásoby i hos­ ty výhradně vlakem. A tak musí každý návštěvník nechat vůz na  parkovišti v Täschi, vzít kufry (a v zimě i lyže) a vy­ dat se do Zermattu elektrickou expresní zubačkou. Na moréně ledovce Gorner ve výšce 2 883 metrů stojí unikátní horská chata Monte Rosa, která se po svém otevření v roce 2009 stala nejmodernější stavbou svého druhu v Alpách a možná i na světě. Jde o futuristický projekt zaměřený nejen na moderní design, nýbrž i na přírodní technologie a využití sluneční energie. Chata Švýcarského alpského klubu s kapacitou 160 lůžek (33 CHF za noc pro dospělého) je výchozí branou pro horolezecké túry v masivu Monta Rosa, jehož dominantou je nejvyšší hora Švýcarska a druhá nejvyšší hora Evropy Dufourspitze (4 634 m). www.section-monte-rosa.ch

Jediný pravý raclette Zeptejte se Wallisana, co dělá jejich vě­ hlasné sýry jedinečnými. Bez zaváhání odpoví, že záleží na tom, co zvíře žere a kde se pase. Unikátní chuť dodává trá­ va z luk, seno a byliny z vysokohorských pastvin. Skladbu stravy pro krávy zná ve Wallisu prý téměř každé malé dítě ještě dřív, než se naučí chodit. François Morend-Gaillard vyměnil po svatbě život policisty za práci na vy­ sokohorské farmě Champasse u vesničky Euseigne. S ženou Claudií tu už přes dva­ cet let chová krávy, kozy, ovce i koně. Má osm dětí a tři vzácné královny, na které je pyšný podobně jako na své ratolesti. Své královny pravidelně posílá bojovat s dalšími rohatými kolegyněmi o me­ daile a „královský titul“. Na pastvinách ve Wallisu totiž žije zvláštní plemeno čer­ ných krav, které mají zápasení v genech. Býci toto privilegium nemají. Z nich se okamžitě, jakmile vyrostou, připravují zdejší vyhlášené bifteky, sušené maso nebo walliské klobásky. Živobytí na farmě Champasse však zajišťuje hlavně dvacet krav červeno­ bílého plemena Montbeliard pasoucí se na lukách v údolí Val d´Hérens. Z jejich 94 nat ional geo graphic t r av e l e r

Úžasný pohled z Bettmerhornu na Aletschský ledovec. Je nejdelší v Alpách a měří přes čtyřiadvacet kilometrů.

č e rv e n 2013 | 95

mléka se na farmě vyrábějí dva druhy sýra – obrovská kola věhlasného sýra raclette a menší bochníčky sýra tommes. Kdo má zájem, může se objednat a přijít se podívat, jak François s Claudií každé dopoledne zpracovávají mléko z ranního a večerního dojení. Zahřívá se v obrovské plechové vaně s přírodním syřidlem obsahujícím enzymy z žaludků mláďat savců. Nejen telat, nýbrž i kůzlat, jehňat či hříbat. Mléko se srazí do  bílých krupiček tvarohovitého „předsýra“, který se po­ chytá do čistého plátna. Když odkape syrovátka, pudinková hmota se presuje v lisu do čtrnáctipalcových kol. Po třech dnech sušení François Morend-Gaillard přenese bochníky raclette do skladu, kde sýr několik měsíců dozrává. Farmář však musí sýrová kola stále otáčet, mýt, natí­ rat solným roztokem a sledovat kvalitu zrání uvnitř bochníku.

„Chtěli bychom si na farmě postavit pořádnou degustační místnost a jednou i restauraci,“ plánují manželé Morend-Gaillardovi. Architekt Pierre-Olivier Bourban, který nás pozval k sobě domů na raclette, pochází ze starého walliského rodu a žije ve  známém zimním středisku Haute Nendaz. „Francouzský nebo německý raclette nikdy nekupujte. Ten je oprav­ du ehm, ble… To prostě vůbec nejezte! Jediný pravý raclette je z Wallisu,“ tvrdí tento dřevní gurmánský šovinista, který pohrdá všemi ingrediencemi pro fondue a raclette vyrobenými mimo Švýcarsko, ba dokonce mimo Wallis. „Raclette musí být přesně zralý. Před týdnem ještě nebyl dost a za týden už bude moc,“ vysvětluje, když přináší ze sklepa obrovský sýrový bochan a na ku­ chyňský pult obřadně instaluje prastaré zařízení na  přípravu raclette zdědě­

Jižní branou Wallisu je město Brig (680 m), které nabízí nádherný výhled na Glishorn (2 525 m).

FOTO: swiss-image.ch, swiss-image.ch/Andreas Gerth (následující dvoustrana) 96 nat ional geo graphic t r av e l e r

né po dědečkovi. Jde o kovový držák, nad nímž se rozehřívá vrchní vrstva půlměsíce sýra speciálním hořákem. Samozřejmě Pierre-Olivier Bourban ví o tom, že méně skalní Švýcaři používají i jiné „rakletovače“, kdy se na plátky na­ řezaný sýr taví na lopatičkách v elektric­ kém nahřívači… Avšak čest švýcarského gurmánského šovinisty velí všechny mo­ derní vymoženosti ze zásady odmítat. „Pierre-Oliviere, ještě tam máme tu půlku z  minula,“ podává manželovi z lednice nádherný půlměsíc walisského raclette žena Marie-Claire. Hostitel ho bě­ hem odborného výkladu bezmyšlenkovitě připevní k zařízení a začne žhavit hořák. „Název pochází z francouzského slova racler – škrábat, protože při servírování se roztavený sýr stahuje z bochníku špa­ chtlí,“ vypráví Pierre-Olivier Bourban. Tradice nejslavnějšího walliského sýra totiž začala v roce 1875 úplnou náhodou,

když dva vinaři ze Sierre si v sychravém počasí opékali na ohni chleba a jeden z nich zkusil ohřát nad plamenem i sýr. Na jeho povrchu se vytvořila křupa­ vá krustička, kterou vinař seškrábal na chleba a zjistil, že vznikla opravdu lahodná pochoutka… Pierre-Olivier Bourban konečně se­ tře z bochníku speciálním nožem prv­ ní porci. Z horkého hrnce v zatepleném látkovém košíčku vytahujeme brambor ve slupce, ke kterému nám hostitel setře roztavený sýr. Posypeme jej pepřem, pří­ padně dalším kořením, přidáme na talíř nakládanou cibuličku a ochutnáváme. „Výborné!“ rozplýváme se, zatímco hostitel postupně obsluhuje všechny u stolu. Pak přichází druhé kolo, tře­ tí… Konečně ochutná i Pierre-Olivier Bourban. „Ach ne!“ vykřikne a  teatrálně se chytí za hlavu. „Já to věděl. Tenhle už je

přezrálý! Cos mi to dala, Marie-Claire?!“ vrhne vyčítavý pohled na manželku. Pak rezolutně „starý“ sýr z přístroje sundá a rozkrojí nový bochník: „Teprve teď uvidíte!“ Nevidíme nic. Nemáme jazýčky vy­ cvičené jako místní sýroví odborníci, a tak nám raclette chutná stejně jako předtím a cpeme se o sto šest. Švýcaři rádi prodávají na trzích maličké, leč poměrně drahé košíčky, z nichž vykukují krátce bez stonků střižené květy všech možných barev. Netušili jsme, k čemu jsou, až jsme je našli při večeři na stole. Hostitelka před nás položila kvetoucí salátovou mísu a my jsme s údivem ochutnávali spolu s brokolicí, rajčaty, kapiemi a kadeřavým salátem malé i velké kvítky. Po prvním návalu nedůvěry jsme zjistili, jak skvěle

„Věřil byste, pane Bourbane, že poprvé jsme doma raclette tavili v mikrovlnce?“ osmělím se na sklonku večeře svěřit se svý­ mi dávnými improvizacemi, když v Česku po revoluci ještě nebyly „rakletovače“ k do­ stání. Pierre-Olivier Bourban na okamžik zkamení. Jelikož se však k raclette pije jen víno, nálada už je natolik uvolněná, že se i starý Wallisan rozchechtá. chutnají. Pojídali jsme třeba obyčejnou řeřichu, které má naše babička doma v Čechách plné truhlíky. Pak jsme okusili lístečky růží, prý nějakou sladší odrůdu. Nakonec nás dorazil objev obyčejné žluté, růžové i  bílé hluchavky, jejíž sladký nektar jsme coby děti s rozkoší vysávali z malých kvítků na loukách. Tehdy nás rozhodně nenapadlo, že jednou bude moderní zdobit si hluchavkou luxusní večeři.

č e rv e n 2013 | 97

Matterhorn (4 478 m) je jako symbol Švýcarska i Wallisu zřejmě nejfotografovanější horou na světě.

98 nat ional geo graphic t r av e l e r

č e rv e n 2013 | 99

Švýcarsko voní čokoládou. Pulty zdejších cukráren i každý supermarket se prohýbá pod nabídkou této ušlechtilé pochoutky od velkých výrobců i originálních mistrů čokolatiérů. Nemůžeme se tedy divit, že se staly vyhledávaným cílem „čokoholiků“ a především samotných Švýcarů, kteří milují úžasnou pestrost opojných vůní a lahodných chutí své čokolády. FOTO: national swiss-image.ch/Andy Mettler 100 geo graphic t r av e l e r

Deset

vynálezů,

které změnily svět k čv e rv ět e n 2013 | 101

Humanistická tradice, tolerance a politická neutralita, která přivedla do Švýcarska v průběhu staletí mnoho nadaných tvůrců, vynesly zemi revoluční vynálezy své doby. Geniální inovátory zase inspirovala alpská příroda. Text Štěpánka Strouhalová

102 national geo graphic t r av e l e r

M

ožná za  to všechno může typická švýcar­ ská spolehlivost. Zdejší dochvilnost, kterou do vínku dostavají už malé děti, patří  mezi základní vlastnosti společnosti. Luxusní auto, šperk a zby­ tečný přepych nezaujme. Místo toho je výrazem úspěšnosti i dobrých mravů přesnost a pořádek. Pro Švýcary je důle­ žité mít všechno správně zorganizované: obchody otvírají přesně ve stanovenou dobu, vlaky jezdí na čas a dochvilnost v práci je očekávanou povinností. A tak dobře organizovaný systém pracuje stejně přesně jako pověstné švýcarské hodinky. S jistou nadsázskou lze říci, že dochvilnost stojí za úspěchem švýcarské společnosti. Jak to dokážou? Možná pro­ to, že dokázali přijít na to, jak ušetřit čas. Světlo světa tu poprvé spatřily typické vynálezy moderní doby: instantní mléko i káva, suchý zip, maggi nebo tavený sýr v krabičce. Švýcarsko je však hrdé i na to,

že za mnoha převratnými vynálezy stály humanistické pohnutky. Za všechno může mléko Altruistický počin stál u zrodu světové potravinářské velmoci. Píše se rok 1843, když se Henri Nestlé, chemik původem z  Frankfurtu nad Mohanem, usadil ve Vevey, půvabném městečku na bře­ hu Ženevského jezera, na výjimečném území tzv. montreauxské Švýcarské riviéry, která v historii přilákala řadu významných osobností. Vědec usiloval o vytvoření náhrady za  mateřské mléko, jež by umožnila hodnotnou výživu dětí, které nemohou být normálně kojeny. Experimentoval a míchal směsi kravského mléka, obilné mouky a cukru, až se mu v polovině 60. let 19. století podařilo vytvořit optimální směs. Pojmenoval ji „Mléčná mouč­k a Henriho Nestlé“. Výrobek poprvé vy­ zkoušel k výživě nedonošeného dítěte, které nedokázalo tolerovat mateřské mléko. V okamžiku, kdy lékaři vzdali

FOTO: swiss-image.ch/Jean-Francois Morerod

všechny dostupné možnosti na záchranu dítěte, Henriho moučka zázračně zabra­ la. Vynález vedl vědce k založení společ­ nosti Nestlé v roce 1867 a dětská výživa se pod touto značkou během několika let rozšířila po celém světě. Produkce sušeného mléka brzy od založení firmy dosahovala neuvěřitelných 500 000 ple­ chovek ročně, které našly své zákazní­ ky v mnoha evropských zemích, v USA, Rusku či Indii. Pan Nestlé byl prozíravý podnika­ tel, a tak své jméno, které v němčině znamená „malé hnízdo”, záhy převedl do grafické podoby známé dodnes. Už sedm let po založení firmy v roce 1874 však odešel do důchodu a všechny dnes známé cukrovinky, káva, koření a další oblíbené výrobky známé značky spatřily světlo světa až mnohem později. V roce 1875 prodal podnik akciové společnosti Jules Monnerat, která jej převzala i s jeho jménem, pokračovala ve výrobě dětské moučky a začala vyrábět poprvé také kondenzované mléko.

Vynálezce zemřel dlouho před roz­ vojem světové potravinářské velmoci v roce 1890 a je ironií, že první produkt vyvinutý pro záchranu dětských životů se stal v historii firmy nejkontroverzněj­ ším. Nestlé totiž mnohé organizace kritizovaly za vývoz instatního mléka do rozvojových zemí a v důsledku toho za  zvýšenou kojeneckou úmrtnost. Na  její konto byl připisován fakt, že voda v zemích třetího světa často ob­ sahuje choroboplodné zárodky a chudí a nevzdělaní rodiče často správně ne­ musejí pochopit instrukci „stačí přidat jen vodu“. Firma se však hájila, že ni­ kdy neodrazovala od kojení, pokud je to možné. Až po uzavření složitých dohod o dodržování mezinárodních předpisů v rozvojových zemích v roce 1984 byl bojkot pozastaven. Dnes ve Vevey najdete mezinárodní sídlo Nestlé a také kulinární muzeum Alimentarium, mimochodem první gastronomické muzeum na světě, které je situované v původním sídle Nestlé

z roku 1916. V jedné z jeho místností, autentické pracovně generálního ředite­ le, se seznámíte s celým příběhem od vy­ nálezu instantního mléka až po součas­ nou produkci Nestlé, s osobní historií Henriho Nestlé i průmyslovou historií firmy od roku 1867, kterou připomínají dobová reklama, původní balení, suve­ nýry i nejvýznamnější produkty. www.alimentarium.ch Švýcarsko dalo světu rozkoš Historie vášně k čokoládě má za sebou různé osudy: dávní Aztékové a Mayové věřili, že požívání kakaových bobů dává lidskému tělu mentální i fyzickou sílu, a tak čokoládu používali při nábožen­ ských obřadech. Semena kakaových bobů nabízeli bohům a čokoládu přijí­ mali jako posvátný nápoj. Španělé déle než sto let po Kolumbově objevu v roce 1502 přísně uchovávali tajemství výroby čokolády, a tak se začala ve větší míře vyrábět až v 17. a 18. století, a to právě ve Švýcarsku. A trvalo jen století, než

Z Montreux do Gruyere, Broc a zpět. Čokoládovým vlakem se vydáte přes Gruyères, domov proslulých švýcarských sýrů a odtud do Broc za odhalením tajemství výroby vynikající švýcarské mléčné čokolády. Jezdí každé pondělí a středu od června do října z Montreux v 9.34 (příplatek CHF 39 ke Swiss Passu).

č e rv e n 2013 | 103

Švýcaři zajistili svému sladkému „ná­ rodnímu pokladu“ věhlas. Byla to opět švýcarská riviéra, která se stala od  Vevey po  Montreux líhní slavných tvůrců a  výrobců čokolá­ dy. François-Louis Cailler a Charles-Amédée Kohler tu založili rodinné podniky již v první polovině 19. století. Proslavili se však až po roce 1875, kdy po osmi letech experimentování spatřila světlo světa mléčná čokoláda. Na svět ji přivedl Caillerův zeť Daniel Peter, přítel Henriho Nestlé, který použil jeho nový vynález – kondenzované mléko. Do této doby byla známá pouze čokoláda tmavá a hořká. O čtyři roky později přinesl důleži­ tou inovaci Philippe Suchard, zakladatel dalšího švýcarského čokoládového impé­ ria, když vytvořil melanžér – první pří­ stroj na mísení čokolády. A téhož roku Rodolphe Lindt vynalezl další zařízení využívané při procesu tzv. konšování, jehož podstatou je intenzivní míchání, roztírání a provzdušňování čokoládo­ vé substance. Tak vznikla lesklá, jemná a krémová čokoláda, jak ji známe dnes.

Byl to však právě François-Louis Cailler, který ve Vevey roku 1819 stál u  zrodu legendy švýcarské čokolády a původně vysoce luxusní produkt, který si mohla dovolit jen společenská sme­ tánka, začal vyrábět průmyslově a zpří­ stupnil ji masám. Jiný švýcarský tvůrce, Jules Sechaud z Montreux, stál za dalším prvenstvím: v roce 1913 „vykouzlil“ způ­ sob, jak plnit čokoládu, a vytvořil první tabulky čokolády s rozplývajícím se pra­ linkovým jádrem. Čím si švýcarská čokoláda zasloužila tak mimořádnou pověst a popularitu, když se již mnohem dříve snažily obsa­ dit trhy Španělsko a později Německo, Anglie či USA? Za kouzlem neopakova­ telné chuti stojí nejen technologické vy­ nálezy, nýbrž nejspíš také kvalita vstup­ ních produktů: vysoce kvalitní kakaové boby z nejlepších plantáží v Africe a, jak jinak, čerstvé mléko ze zdravých švýcar­ ských pastvin. Za  svůdným pokušením i  pozná­ ním můžete na švýcarské riviéře vyra­ zit Čokoládovým vlakem z Montreux přes Gruyères až do Broc; je to půvabný

historický vláček ve stylu belle époque. Svezete se ve vozech první třídy značky Pullman – jako se po Švýcarsku putovalo v roce 1915. Nejdříve se vyšplháte do ma­ lebné vesničky Gruyères, prohlédnete si výrobnu proslulého sýra a ochutnáte, jak mu jde doba zrání k duhu. Pak se znovu vrátíte do retro atmosféry a do­ razíte až do Broc, sladkého cíle výletu, kde  v továrně Maison Cailler objeví­ te tajemství čokolády a historii její výro­ by od roku 1898. A samozřejmě se i při ochutnávce řádně namlsáte a nakoupíte pravé „caillerky“. www.mob.ch Prostě Nescafé Kávové společnosti dnes vaří miliony šálků kávy denně, aby vyrobily instantní prášek pro snadnou a rychlou přípravu kávy. Počátky nejstarší instatní kávy – Nescafé – lze počítat do roku 1930, kdy brazilská vláda a Brazilský kávový in­ stitut požádaly firmu Nestlé, známou výrobou sušených nápojů, o pomoc při vývoji a výrobě tzv. kávových kostek rozpustných ve vodě, aby se zužitkova­

Kavárna je ve Švýcarsku důležitým centrem komunikace i mezilidských vztahů a pití kávy tu patří ke každodennímu rituálu. Pokud ale mají Švýcaři naspěch, nejspíš si doma uvaří jen rychlé Nescafé (dole). Muzeum gastronomie Alimentarium (naproti).

104 national geo graphic t r av e l e r

FOTO: swiss-image.ch/Christoph Schuerpf (dole), swiss-image.ch/Andy Mettler (naproti)

ly přebytečné zásoby kávy. Kávový guru Max Morgenthaler a jeho tým se tedy pokusili najít způsob, jak vyrobit kvalitní kávu, která si zachovává svou přirozenou chuť. Po dlouhých sedmi letech výzku­ mu vznikl produkt, který byl pojmeno­ ván Nescafé (ze slov Nestlé a kavárna). První komerčně úspěšnou rozpustnou kávu firma představila 1. dubna 1938. Instantní káva však nebyla zcela no­ vou myšlenkou. Poprvé ji představil na panamerické výstavě v Buffalu roku 1910 japonsko-americký chemik Satori Kato. Jeho káva nevalné chuti se uplat­ nila především u  vojáků na  frontách 1. světové války. Později se o její prodej snažily různé společnosti, avšak bez val­ ného komerčního úspěchu. Až Nestlé způsobila revoluci ve způsobu dehydra­ tace koncentrované kávy, která zname­ nala výrazné zlepšení kvality. A jak se vyráběla? Jemná mlha koncentrovaného roztoku se vstřikovala do vytápěné věže, kde se kapky téměř okamžitě proměnily v prach. Nová káva v práškové podobě namísto původně plánovaných kostek byla balena v plechovkách a od začát­ ku byla k mání i varianta bez kofeinu. Praktické použití rozhodlo, že Nescafé se stalo jedním ze standardních nápo­ jů amerických vojáků v Evropě i Asii, roční produkce dosáhla v  roce 1943 jednoho milionu plechovek a Nescafé se

stalo synonymem pro instantní kávu. Praktickou stránku věci obrátila v pa­ desátých letech vlna rock’n’rollu, kdy se instantní káva propojila s novým život­ ním stylem a stala se módním nápojem teenagerů, kteří se hrnuli do kaváren za novou hudbou. V průběhu let pak fir­ ma stále inovovala chuť kávy zavedením mrazem sušené rozpustné kávy (1965) a kávových granulí (1967) a usilovala o autentické aroma, které by jí zajistilo výsadní místo mezi rodící se konkurencí. Magická lahvička Otec značky MAGGI, Julius Michael Johannes Maggi, byl švýcarský mlynář, jehož neomylný instinkt pro potřeby současníků i ambice v oblasti výživy vedly k vynálezu první instantní polév­ ky. V roce 1886 vyrobil první dehydro­ vanou polévku z hrachu a fazolí, čímž se stal pionýrem průmyslově vyráběné potravy. Obchodník, který patřil do  jedné z  nejvýznamnějších švýcarských ro­ din, chtěl vytvořit nutričně hodnotnou a dostupnou výživu pro chudé dělnické rodiny. Industrializace byla tehdy v plném proudu a vznikla nová sociální třída to­ várních dělníků, jejichž výživa byla jed­ nostranná a nedostatečná – výsledkem byla vysoká nemocnost a také kojenec­

ká úmrtnost. Julius Maggi proto hledal způsob, jak získat výživné jídlo, které by se připravovalo jen krátce a  mělo přijatelnou cenu. Tak vznikla náhražka nedostatkového masa na základě luště­ nin bohatých na bílkoviny, která zajistila nový způsob stravování. V témže roce však Julius Maggi učinil mnohem vý­ znamější objev, když ze směsi bílkovin z burských oříšků, kukuřice a pšenice vytvořil tekuté koření do polévek, které proslavilo jeho jméno po celém světě. Dodnes je známé jako MAGGI. Cereální expres Ve švýcarské němčině znamená název müsli jednoduše „mix“. Tato zdravá po­ choutka vznikla pod rukama švýcarské­ ho lékaře Maxmiliana Bircher-Bennera, který byl jedním z prvních průkopní­ ků přírodní stravy založené na tepelně nezpracovaných syrových potravinách. Když onemocněl, jako první sám na sobě vyzkoušel léčivé účinky jednoduché di­ ety na základě syrových jablek. V letech 1895 až 1900 provedl mnoho výživových experimentů se syrovou zeleninou a ovo­ cem na sobě i pacientech svého sanatoria v Curychu a pozitivní výsledky ho při­ vedly k teorii založené na harmonii mezi člověkem a přírodou. Propagoval ji pod heslem „jíst a žít“. Pro inspiraci nemusel jít daleko. Nalezl ji při sledování každo­ č e rv e n 2013 | 105

Mezinárodní muzeum Červeného kříže a Červeného půlměsíce, které se věnuje historii a poslání nejvýznamější humanitární organizace, se nachází v severní „jako Mariánský kostel je vymalovaný části nedaleko Paláce v ráji“.Ženevy Všimněte si slavného oltáře národů. Jeho minimalistickou Wita Stwosze, největšího gotického architekturu zdobí symbolické oltáře světa (protější strana nahoře). sousoší „Les Petrifies“ Čtvrť Kazimierz – kdysi samostatné (Zkamenělí) od Carla Buchera. 106 national geo graphic t r av e l e r

denního života pastýřů v švýcarských Alpách, kteří žili výrazně jednoduchý a zdravý život v souladu s přírodou. V na­ prostém kontrastu k dobovým teoriím, které jako zdravé prosazovaly jen pokr­ my maximálně výživné, tučné a tepelně upravené, vytvořil nekonvenční recep­ turu na rychlou snídani namíchanou z ovesných vloček, lískových a vlašských oříšků, nastrouhaného jablka a sezonní­ ho ovoce – müsli. Stačí doplnit lahodné mléko či jogurt z alpských pastvin a půl zdraví je jisté! Zapínání podle lopuchu Když švýcarský inženýr Georges de Mestral v  roce 1948 po  procházce po alpských svazích prohlédl svůj vlněný kabát i srst svého psa posetou lopucho­ vými plody, všiml si, že semena pevně ulpívají díky svým zvláštním mikro­ háčkům. A tak dostal geniální nápad a vynalezl „suchý zip“. Svůj vynález si dal patentovat v roce 1955 pod názvem „VELCRO“, který vznikl spojením fran­ couzských slov „velour“ (samet) a „cro­ chet“ (háček). Suchý zip se dá snadno spojit i  rozpojit, ale jeho odpor vůči bočním silám je neuvěřitelný. Některé druhy jsou tak odolné proti síle smyku (boční síle), že například zip o  ploše menší než 120 milimetrů čtverečních udrží váhu jedné tuny. Tento důmyslný systém zapínání našel uplatnění nejen v textilním průmyslu – už od 60. let mi­ nulého století se ve velké míře využíval v kosmonautice k přichytávání nástrojů, nákladu a dalších předmětů k stěnám interiéru kosmických lodí nebo ke ska­ fandru, aby se zabránilo jejich volnému poletování v beztížném stavu. Poprvé si suchým zipem usnadnili život američtí kosmonauti při letu na Měsíc. Pomoc ve švýcarských barvách Červený kříž vznikl na popud ženevské­ ho rodáka Henriho Dunanta, švýcar­ ského obchodníka, spisovatele a později nositele Nobelovy ceny za mír. Narodil se v hluboce věřící kalvinistické rodi­ ně, která pomáhala potřebným, a  už jako mladý se zapojil do  ženevských dobročinných akcí. Jeho obchodní ces­ ta do  míst bitvy u  Solferina zásadně změnila Dunantův život. Do městečka blízko solferinského bojiště přicestoval

v den bitvy 24. června 1859, kdy se obě nepřátelské strany, Francie a Rakousko, srazily. Po bitvě zůstaly na bitevním poli ležet desetitisíce raněných, umírajících a mrtvých lidí. Otřesený Dunant začal okamžitě organizovat pomoc, která spo­ čívala především v obstarávání potravin a ve spolupráci se zdravotníky při ošetřo­ vání raněných. Zařídil nákup potřebné­ ho zdravotnického materiálu, pomáhal stavět polní nemocnice a přesvědčoval obyvatele, aby pomohli potřebným bez ohledu na to, ke které straně konfliktu patřili. Otřesný zážitek ho vyburcoval k založení organizace na pomoc obětem války a Dunant začal rozvíjet myšlenku budoucí neutrální organizace. Nakonec 17. února 1863 vznikl za účasti dalších zakladatelů pětičlenný výbor, tzv. Výbor pěti, a vznikl Mezinárodní výbor červe­ ného kříže. Ve dnech 26. až 29. října 1863 ve velkém sále ženevského paláce bylo rovněž rozhodnuto o emblému budou­ cí mezinárodní organizace – symbolem se stala švýcarská vlajka v obrácených barvách, červený kříž v  bílém poli. Toto datum je považováno za počátek celosvětového hnutí Červeného kříže. Později však vznikly rozpory s ostatní­ mi členy Výboru pěti a Dunant v roce 1864 rezignoval. O tři roky později musel dát do konkurzu všechny své podniky a po vyhlášení úpadku mu nezbylo vů­ bec nic. Přestěhoval se do Paříže a žil v nuzných podmínkách. Jeho situace se však změnila během francouzsko-pruské války. Tehdy založil Všeobecněpodporovací společnost a krátce na to Všeobecnou společnost pro pořádek a civilizaci. Teprve když se přestěhoval do Londýna, začal dostávat určitou pe­ něžní výpomoc od vzdálenějších členů rodiny. To Dunantovi umožnilo po­ někud klidnější život: v červenci 1887 se přestěhoval do  Heidenu na  břehu Bodamského jezera, kde strávil zbytek života. V  roce 1901 získal jako prv­ ní Nobelovu cenu za mír za svůj po­ díl při založení Mezinárodního hnutí Červeného kříže. Peníze, které z této ceny získal, věnoval na charitativní účely. Revoluce zvaná dada V Curychu 5. února 1916 vzniklo jedno z nejkurióznějších uměleckých hnutí, když skupina umělců různých národ­

FOTO: ST/swiss-image.ch swiss-image.ch/Andy Mettler (následující dvoustrana)

č e rv e n 2013 | 107

ností, mimo jiných Hugo Ball, Hans Arp a Tristan Tzara, založili nový směr dada. Vznikl jako revolta proti váleč­ ným hrůzám a prostředek, jak vyjádřit zmatek a strach z války. Pro díla tohoto uměleckého směru je charakteristická úmyslná nesrozumitelnost – odtud název dada, který připomíná dětské žvatlání, slovo bez jakéhokoli význa­ mu, které si dadaisté prostě vymysleli. Umělečtí rebelové propagovali totální anarchii v životě i v kultuře a absolutní svobodu tvorby a umění. Zatímco teh­ dejší běžné umění se snažilo povznášet a působit pozitivně na city, dadaismus naproti tomu chtěl urážet a šokovat. Legendární Cabaret Voltaire v curyš­ ské uličce Spiegelgasse 1, kde zmínění bouřliváci definovali svoje prohlášení, byla avantgardní platforma pro výtvar­ né umění, divadlo, hudbu a tanec. Často brutální a chaotická představení dokon­ ce vedla publikum k napadení protago­ nistů na scéně. V každém případě však byl tento slavný kabaret zrcadlem sou­ časné avantgardy, které představovalo radikální umělce, jakými byli například Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Giorgio de Chirico či Max Ernst. Již v roce 1917 se však umělci pře­ sunuli do jiné pověstné curyšské insti­ tuce – galerie Dada v Bahnhofstrasse 19. Cabaret Voltaire však ještě jednou posloužil původnímu záměru, když v roce 2002 skupina umělců pod ná­ zvem Neodada ilegálně okupovala kabaret na protest proti jeho plánova­ nému uzavření. Během tří měsíců se tu konalo množství neopakovatelných party a kulturních večírků poezie i fil­ mu za účasti tisíců Curyšanů a míst­ ních umělců. Organizátoři byli nakonec zatčeni, kabaret však pokračuje v tra­ dici dál a po několikaleté přestávce se z něj nakonec stal interdisciplinární prostor, který spojuje současné druhy umění, koncerty, výstavy a představe­ ní, které reflektují aktuální švýcarskou společnost. Sýry v pohotovosti Nejsou možná tak delikátní jako dobře uzrálý gruyère, zato jsou vždy v lednici připravené k rychlé svačině. Řeč je o  trojúhelníčcích v  krabičce. Za vznikem tavených sýrů stál pros­ 108 national geo graphic t r av e l e r

tý obchodní zájem. Tvrdé sýry, které švýcarští obchodníci na přelomu 19. a 20. století hojně vyváželi do zámo­ ří, během dlouhé lodní přepravy lodí, kdy chybělo dostatečné chlazení, trpěly výrazným zhoršením kvality. Až v roce 1911 se podařilo firmě Gerber vyro­ bit sýr tavený, který je méně náchylný ke kazení. Počátek výroby krabičko­ vých sýrů byl však zahalen tajemstvím. Sýraři z obavy před konkurencí o svých pokusech nikdy nemluvili a ani v jejich poznámkách se nenašlo mnoho zázna­ mů o zkouškách. Je však jisté, že první tavené sýry vznikaly ručně. V prvním roce výroby se podařilo za den zabalit 100 krabiček s  neděleným obsahem o váze 250 gramů. Jen pro srovnání – denní produkce firmy Gerber v roce 1976 činila 100 000 krabiček dělených na tři, šest a dvanáct dílů. Tekuté zlato Původ sýrového fondue je spíše než státními hranicemi vymezen historic­ kým regionem – územím nejzápadnější části Alp, jehož hornatá část dnes náleží z části Švýcarsku a zčásti Francii. Těžko tedy říci, která z těchto zemí si může ná­ rokovat objev fondue, ovšem Švýcarsko je prostě vyhlásilo za národní pokrm a tím problém vyřešilo. Ať už to byli švýcarští či francouzští alpští pastýři, po většinu roku byli odříznuti od okol­ ního světa a k základním potravinám, které si mohli sami vyrábět, patřil chléb a sýr. Takže k vynálezu sýrového fon­ due nebylo daleko. Podle jiných legend fondue vynalezli mniši, kteří v době půstu nesměli požívat pevné pokrmy, tedy ani sýr. Mnichy však napadlo zá­ kaz obejít tím, že sýr rozpustili. Pravé švýcarské fondue kombinuje dva nebo více druhů, zejména ementál, gruyère, vacherin fribourgeois a  appenzeller, které se rozpustí spolu s bílým vínem ve speciálním hrnci z kameniny (tzv. caquelon). K tomu špetka pepře, česne­ ku, muškátu, stopka třešňové pálenky a rituál může začít: plamen hořáku, nad ním bublající sýr… Pak už stačí jen zanořit kousky pečiva nebo vařených brambor (jako v kraji kolem Gruyères) napíchnuté na dlouhé vidličce a netr­ pělivě vyhlížet dno hrnce s připečeným sýrem, tím nejlepším závěrem.

Fondue, dnes spíše gurmánská záležitost, kterou si vychutnáváme s přáteli, má docela prozaický původ. Sýr i chléb uprostřed zimy rychle okorávají a tak místní lidé v horách zjistili, že pokud sýr nahřejí a namočí v něm chléb, obojí hned lépe chutná.

č e rv e n 2013 | 109

Za švýcarskou „udržitelnou“ architekturou Text Dan Merta

110 national geo graphic t r av e l e r

Švýcarsko je pro architektonickou komunitu na celém světě Mekkou, kterou je třeba alespoň jednou za život navštívit. Jak švýcarskou architekturu ve zkratce přiblížit?

k v ět e n 2013 | 111

S

eznámit se podrobněji s nejvý­ znamnějšími stavbami v  této středoevropské zemi, kterou z šedesáti procent tvoří hory, skály, led a alpské pastviny, by si žádalo nejméně jedny vysokoškolské prázdniny. Ovšem i dobře naplánovaná architektonická dvoutýdenní cesta by mohla výletníka poznamenat. Pokud někdo vyráží do Švýcar častěji, ať již za horami, vínem, kulinářstvím, studi­ em nebo obchodem, lze si pro každou cestu připravit program a navštívit ně­ kolik zajímavých míst, která postupně vytvoří celistvější mozaiku. V tomto krátkém „instruktážním návodu“ zmí­ níme především kulturní, společenské a sportovní stavby – a to z důvodu jejich dostupnosti. Drobná architektura v od­ lehlejších lokalitách a menších vesnicích vyžaduje totiž více času. Síť kulturních zařízení – galerie, muzea, koncertní sály, církevní stavby, univerzitní kampusy, střední i základní školy či sportovní zařízení ve velkých

112 national geo graphic t r av e l e r

městech i v malých vesničkách – je ob­ rovským portfoliem rozesetým ve všech kantonech. Špičkovým segmentem, kde již musíme hovořit o inženýrské techno­ logii, je strukturální design, a to jak v po­ době mostových těles, tak pro trekaře v rovině bájných visutých mostů spoju­ jících jednotlivá údolí na horských stez­ kách: příkladem může být Europaweg – součást slavného vysokohorského tre­ ku Tour Monte Rosa, visutý most Salbit u Göscheneralpu nebo most Farinet ve­ doucí z vesničky Sailonnu k nejmenší vinici světa. Pojďme proto procestovat Švýcarsko od východu na jih, poté na zá­ pad a skončit na severu v oblasti jezer a kulturních metropolí. I příjezd do Švýcarska nám umožňu­ je odlišné zážitky. Cestujeme-li autem, což při mapování a především hledání architektonických klenotů je asi nej­ vhodnější, je tradiční branou do tohoto „architektonického ráje“ Basilej. Vyplatí se cestou navštívit poutní místo milovní­ ků designu Weil am Rhein s Vitra Design

Muzeem. Druhým klasickým portálem, jímž se vstupuje do Švýcarska, je rakous­ ký Bregenz, opět město, kde je možno navštívit několik špičkových architekto­ nických realizací (například Kunsthaus Bregenz od architekta Petera Zumthora). Třetím vstupem z česko-německé stra­ ny je horská trasa, pro kterou může být základním kulturně-architektonickým táborem rakouský Innsbruck (skokan­ ský můstek a lanová dráha od světové ikony Zahy Hadidové). Těmito branami vstupujeme do německy hovořící oblasti, která je pravým rájem hlavně pro milov­ níky puristické architektury. Především z oblasti Churu a Valsu se minimalistické evangelium šířilo i do sousedního Tyrolska, Voralberska i Jižního Tyrolska. Tento region je ro­ dištěm několika vynikajících architek­ tů – Maria Botty, Giona A. Caminady, Valeria Olgiati a  Petera Zumthora. Nejzajímavější realizace najdete v měs­ tečkách a  vesničkách Chur, Flims, Vals, Vrin a Zernes. Ideálním místem

swiss-image.ch/Guillaume Perret (předchozí dvoustrana) dan merta (všechny ostatní fotografie v článku)

Škola v Leutschenbachu, Curych, architekt: Christian Kerez, 2009 (protější strana), Castelgrande, Bellinzona, architekt: Aurelio Galfetti 1981–1991 (nahoře), Centrum Paul Klee, architekt: Renzo Piano, 2005 (dole).

č e rv e n 2013 | 113

Nestlé Wellness Centrum Vevey, architekt: Richter-Dahl Rocha & Associés architectes SA, 2006–2008 (nahoře), termální lázně, Vals, architekt: Peter Zumtor, 1993-1996 (dole), Úprava historického hospicu, průsmyk sv. Gotharda, architekt: Miller & Maranta, 2005−2009 (naproti nahoře), kaple, Saint-Loup, architekt: LOCALARCHITECTURE, 2008 (naproti dole).

114 national geo graphic t r av e l e r

pro relaxaci těla i ducha jsou termál­ ní lázně v horské vesničce Vals (Peter Zumthor). Nosnou myšlenkou architek­ ta Zumthora bylo vytvořit lázně v podo­ bě historické jeskyně, využít vlastnosti světla a ze země vyvěrajícího pramene. Zumthor pracoval s přírodním kame­ nem z blízké lokality, který se stal ini­ ciačním prvkem pro celý projekt a byl použit s velkou úctou a respektem. Vyplatí se také zastávka v návštěvnic­ kém centru Švýcarského národního par­ ku v Zernesu – jeho autorem je Olgiati a  jde o  další minimalistický opus. Ve Valsu se nachází také dům–„nora“ od SeArch/CMA. Do této východní ob­ lasti spadají i známá lyžařská či horská střediska – Davos, St. Moritz, Arosa, kde můžeme narazit také na vynikající kous­ ky od architektonických veličin, jakými jsou Norman Foster, Gigon/Guyer nebo Berth&Deplazes. Pojďme se nyní trochu ohřát či ochut­ nat víno z oblasti Ticina, kde stojí za to navštívit zejména Bellinzonu (především proslulý hrad Castelgrande s úpravami od architekta Aurelia Galfettiho), kte­ rá je od roku 2000 součástí světového dědictví UNESCO, a vesničku Monte Carraso. Zde je třeba připomenout osob­ nost architekta Luigiho Snozziho, legen­

du švýcarské architektury a urbanismu, který svou osvíceností proměnil Monte Carraso, tak jako G. A. Caminada změ­ nil vesničku Vrin. Přes horské masivy se dostáváme do kantonu Wallis, kde nalezneme draho­ kam současné udržitelné architektury – novou chatu Monte Rosa od studia Bearth & Deplazes Architekten a Studia Monte

Rosa. Můžeme se k ní vypravit z horské­ ho střediska Zermatt: výjezd zubačkou a  cesta přes ledovec Gornergletscher (nejlépe s  horským vůdcem) zabere čtyři hodiny. Charakteristickým rysem horské chaty Monte Rosa je její energe­ tická autonomie uprostřed pusté a izolo­ vané horské krajiny v nadmořské výšce 2 883 metrů. Tyto extrémní podmínky ovlivnily architektonický koncept, který společně vyvinuly švýcarský Federální technologický institut (ETH) v Curychu a Švýcarský alpský klub (SAC). Nyní se již nacházíme nedaleko ob­ lasti Romandie, jsme však stále ještě v horách, a proto bychom měli nejdříve navštívit střediska Crans-Montana, Les Diablerets či vesničku Chamoson. I zde můžeme narazit na několik architekto­ nických zajímavostí. Přesuneme se k Ženevskému jezeru, kde se na stráních vystupujících z jezera rodí jak krásná vína, tak velmi zajíma­ vá architektura. V Lausanne navíc žije přední český architekt Ivan Koleček, v současnosti profesor na Fakultě ar­ chitektury VUT v Brně. Nonšalantnost blízké Francie se odráží i v architektuře v oblasti Ženevského a Neuchatelského jezera. Už to není pouze minimalistic­ ká přísnost, architekti více používají typický „globální“ jazyk současné ar­ chitektonické typologie a morfologie terénu samozřejmě umožňuje otevře­

č e rv e n 2013 | 115

nější kreace. Centrem architektonického dění je především „olympijské“ město Lausanne, kde sídlí druhá nejvýznam­ nější technická universita ve Švýcarsku EPFL (v roce 2010 bylo v univerzitním kampusu otevřeno futuristické Rolex Learnig Centre). Ve spádové oblasti Lausanne je mož­ né vidět vynikající ukázky regionální architektury, která vzniká díky smyslu­ plné podpoře měst či obcí – školy, kul­ turní domy, sportoviště. Perlou bychom mohli nazvat kapli v Saint-Loup, kdy byla v rámci projektu vyvinuta inova­ tivní technika stavění ze dřeva inspi­ rovaná geometrickým systémem ori­ gami. Abychom nezapomněli na víno, k návštěvě vybízí vinotéka Vinorama Lavaux nacházející se mezi vinnými terasami nedaleko městečka Vevey a Montreux.

116 national geo graphic t r av e l e r

Mi lov níci hudby budou znát Montreux se slavným jazzovým festi­ valem, ve Vevey je zase k vidění jedna z  kultovních staveb švýcarské archi­ tektury 60. let – světové sídlo Nestlé od Jeana Tschumiho (sochařsky pojatá betonová stavba s ocelovým přesahem). Nyní k ní bylo přistavěno futuristické wellness centrum. Pár set metrů na bře­ hu jezera se nachází Villa Le Lac, kterou Le Corbusier postavil v roce 1923 pro své rodiče. Je nejmenší a nejjednodušší z jeho bílých vil. Mezi vinicemi, které se prostírají pod pohořím Jura, poputujeme k dal­ ším dvěma jezerům – Neuchâtelskému a Bielskému. Severně nad Neuchâtelem, kde v rámci revitalizace lokality míst­ ního nádraží vznikl jedinečný Campus Arc, je Corbusierovo rodné město La Chaux de Fonds. Je zde možné navštívit

první rané modernistické vily od toho­ to snad nejvýznamnějšího architekta 20. století. Příznivce sportu zaujme re­ konstrukce fotbalového stadionu a při­ lehlá sportovní hala nedaleko centra Neuchâtelu. V širším okolí je lávka pro pěší, Combe des Epines, od Geninasca Delefortrie. Specifické místo pro pře­ chod přes říčku Areuse si klade otázky týkající se integrace architektury v kra­ jině. Odpověď dává tento můstek ve tva­ ru organické skulptury, jejíž rozvlněné linie nejlépe ladí s místem a vodou. Po pobřežní silnici se blížíme k měs­ tečku Biel, kde se na předměstí nachází jeden z  proslulých dřevěných „swiss boxů“ – Dřevařská škola kanceláře Meilly-Peter. Centrální vstupní hala téměř sto metrů dlouhé budovy je z pře­ pjatého betonu, výukové části po obou stranách jádra tvoří samonosné dřevě­ né konstrukce. Budova vznikala téměř deset let, avšak výsledkem je velice pří­ jemně a přirozeně působící stavba, která stárnutím získává přirozenou patinu. Nyní nás už čekají německy hovo­ řící města středu a severu Švýcarska. V  Bernu nesmíme zapomenout na Kulturní centrum Paul Klee od ital­ ského architekta Renza Piana. Jeho monumentální vlnovky vedou dialog s  okolním terénem. O  udržitelnost se také stará jeden zemědělec, který na muzejních polích pokrývajících čás­ tečně i střešní vlnovky, pěstuje ječmen. Další kulturní metropolí je Luzern, kam na  břeh tamního jezera navrhl francouzský architekt Jean Nouvel kulturní a kongresové centrum. Kromě hudebních zážitků nabízí tento skvost i  technický bonbonek – obrovskou vykonzolovanou střechu a propojení interiéru s exteriérem přes vodní hla­ dinu. V Luzernu narazíme i na další výjimečný kulturní svatostánek – švý­ carské Muzeum dopravy, dílo atelié­ ru Gigon/Guyer. Můžeme se zastavit i v Zugu, několik skvělých staveb bylo realizováno i v malém Winterturu; nej­ většími klenotnicemi jsou však Curych a  Basilej. Každé město nabízí uvnitř a v okolí desítky vynikajících příkladů světové architektury a kulturní nabídka je opravdu úžasná. V Curychu najdete například školní budovu v Leutschenbachu (architekt

Nová chata Monte Rosa, Zermatt, architekt: Bearth & Deplazes Architekten, Studio Monte Rosa 2007- 2009 (naproti), základní škola v bývalém klášteře, Monte Carraso, architekt: Luigi Snozzi, 1977-1993, La Tuffiére − obecní budova a kulturní sál Corpataux-Magnedes, architekt: 2b architectes, NB.ARCH, 2007- 2010 (dole)

č e rv e n 2013 | 117

Nové staniční budovy pro sedačkovou lanovku, Carmenna, Arosa, architekt: Bearth & Deplazes Architekten AG, 2001 (nahoře), voliéry v Bois-de-la-Bâtie Petit-Lancy, architekt: group8, 2006-2007 (dole), lávka pro pěší, Combe des Epines, architekt: Geninasca Delefortrie SA, 2001-2002 (naproti).

118 national geo graphic t r av e l e r

Christian Kerez). Vyznačuje se trans­ parentností, vertikálním navršením prostorů, přičemž tělocvična byla umís­ těná na vršek budovy. Velmi zajímavým počinem v poloze revitalizace industri­ álního dědictví je oživení železničního viaduktu od studia EM2N. Basilej jsme zmiňovali na  začátku jako jednu ze tří možných vstupních tras do Švýcarska. Je to nádherné město, kde sídlí jedna z nejuznávanějších architek­ tonických kanceláří v celosvětovém kon­ textu Herzog & de Meuron. Navštívit můžeme Rehab Basel, Central Signal

Tower, St Jakob´s Tower and Stadium, Campus Novartis, galerii Beyeler Foundation a další stavby, které potvr­ zují, že Švýcarsko je zemí architektuře zaslíbenou. Na závěr si tedy položme otázku: Jaká je tedy „udržitelná“ švýcarská architek­ tura? Je to zkrátka architektura s velkým „A“ a není to pouze zásluha architektů, nýbrž celé společnosti, což předjímá její hodnotu. Pokud společnost staví na tra­ dici, kvalitě, respektu a transparentnos­ ti, pak to nikdy nemůže dopadnout jinak než dobře.

Se švýcarskou architekturou se mohli zájemci seznámit v  rámci letošního Švýcarského jara v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Ta představila dvě putovní výstavy, které jsou jakýmsi letmým pohledem na  současnou architektonickou produkci ve Švýcarské konfederaci. Výstava s  názvem Swiss Posi­ tions/33 přístupů k trvale udržitelnému způsobu stavění je souborem fotografií 33 klíčových projektů švýcarské architektury za posledních dvacet let, které se dotýkají tématu udržitelného rozvoje. Realizace jsou rozděleny do šesti kategorií: rekreace, infrastruktura, Alpy, venkov, město a předměstí. Odlišné zaměření budov si vyžádalo různé přístupy architektů z  hlediska stavebních technologií, použitých materiálů, ekologie a ochrany životního prostředí. Výsledkem je vůči přírodě šetrná architektura s  výraznými estetickými kvalitami. Mezi architektonickými studii zastoupenými na výstavě jsou i velká jména švýcarské architektury, například Herzog & de Meuron, Buchner Bründler, Diener & Diener Architects, Gion A. Caminada, Bernard Tschumi nebo Peter Zumthor. Výstavu Distinction Romande d´Architecture 2010 připravilo Sdružení DRA, které se zabývá mapováním a prezentací architektury Romandie, tedy frankofonní oblasti Švýcarska. Francouzština je úředním jazykem nebo převažuje v šesti kantonech země: Fribourgu, Juře, Neuchâtelu, Vaudu, Wallisu a  Ženevě. Autoři výstavy zdůrazňují, že zatímco pro ně samé jsou stavby francouzské, německé a italské oblasti odlišné a  svébytné, v  zahraničí jsou vnímány jako „jednotná švýcarská architektura“. Výstava představila tři desítky nejzajímavějších staveb, mezi nimiž jsou výrazně zastoupeny školy a veřejné stavby a důraz je kladen na vztah stavba – uživatel, udržitelnost, kontextuálnost a tradiční materiály. č e rv e n 2013 | 119

Text Petr Buček

Magický LuZern

myslí i na vozíčkáře 120 national geo graphic t r av e l e r

Kapličkový most v Lucernu je nejznámějším symbolem města. Málokdo z turistů si nechá ujít procházku z jednoho konce na druhý. Věž ze 14. století sloužila jako vězení, později v ní sídlil archiv.

Luzern je možná nejmagičtějším městem Švýcarska. Leží na břehu velkého jezera obklopený alpskými vrcholy, v centru má historické dřevěné mosty a nad nimi staré hradby. Navíc je přátelský i pro vozíčkáře – ostatně jako mnohá další místa v této alpské zemi. k v ět e n 2013 | 121

K

romě krásného historického centra má Luzern také Zlatou cestu. Mezi Čechy, kteří město ležící uprostřed Švýcarska na­ vštíví, je tento půl- až celodenní výlet velmi populární. Během putování po Zlaté cestě se přenesete o dva tisíce metrů výš, pojedete lanovkou, zubačkou i lodí. Švýcarsko je hrdé na své kvalitní a různorodé dopravní prostředky. Tady je vyzkoušíte skoro všechny během jed­ noho dne. Z Luzernu se vyjíždí autobusem do městečka Kriens. Nízkopodlažní au­ tobusy mají rampy, které vozíčkáře vyzvednou na palubu. V  Kriensu se přestupuje na lanovku. S elektrickým vozíkem lze najet až do gondoly, majitele mechanických vozíků pomáhá přenést obsluha. Následuje cesta na vrchol hory Pilatus s jedním přestupem – do velké kabiny. Cestou se kocháte výhledy na okolí, to hlavní však přichází nahoře. Vrchol Pilatus leží 2 132 metrů nad mořem a za jasného dne z něj můžete obdivovat 73 alpských vršků. Okolo jména hory se točí řada pověstí a legend. Vrchol jako by podepíraly vel­ ké pylony, proto Pilatus. Později se však jméno začalo spojovat s římským kru­ tovládcem Pilátem Pontským, jehož tělo má být podle legendy pohřbené nedaleko hory. Říká se, že kdekoliv jinde ho dříve pohřbili, místo smetla vlna bouří a jiných rozmarů počasí. Nahoře v Alpách však takové vánice a nárazové větry nikoho nepřekvapí, a proto Pilátovo tělo údajně 122 national geo graphic t r av e l e r

našlo poslední spočinutí právě zde. Aby však nikdo Piláta nerušil, zakazovala městská rada Luzernu až do 16. století jakékoliv výstupy na tuto horu plnou tajemství. Kromě Piláta si obyvatelé Luzernu svou magickou horu spojovali také s  draky, čarodějnicemi a kouzelníky. Není divu, protože ze směru od vysoké hory přicházejí dodnes na Luzern s nad­ mořskou výškou 435 metrů přívaly dešťů, sněhu a bouří. A drak se stal oficiálním symbolem tohoto alpského vrcholu. Pilatus si můžete vychutnat také z restaurace na vrcholu hory, v teplých dnech se sedí na terase. Vrchol je pří­ stupný celoročně. Z magické hory nejstrmější zubačkou Co následuje potom, není jen prostý ná­ vrat zpátky do Luzernu, protože Zlatá cesta je okružní. To znamená, že se jede jinudy a příznivci dopravních prostřed­ ků všeho druhu si přijdou na své. Zlatá trasa vede po asfaltu, vzduchem, po kolejích i po vodě. Asfalt a vzduch překonávaly dopravní prostředky smě­ rem nahoru na Pilatus, nyní je na řadě ozubená železnice. Ta však jezdí jen v teplé části roku. Dolů z dračího, čarodějnického a hrů­ zovládcova kopce sjíždíme nejstrmější ozubenou dráhou na světě. Nevracíme se do Kriensu, nýbrž do Alpnachstadu. Cesta dolů trvá 40 minut a nabízí další kochání alpskou krajinou.

Nástup vozíčkáře do ozubené lanov­ ky je nutné domluvit předem, nejlépe už cestou nahoru. Koleje ozubené železni­ ce stojí od sebe v rozestupu pouhých 80 centimetrů. Na čtyřech a půl kilome­ trech své délky překonává nadmořskou výšku 1 635 metrů. Nejstrmější část má 48procentní sklon. Cesta trvá dlouho, protože vlak jede dolů maximálně rych­ lostí devět kilometrů za hodinu. Údolní stanice ozubené železnice stojí ve městě Alpnachstad. Tady čeká vý­ letníky na Zlaté cestě poslední přestup. Další dopravní prostředek už žádné pře­ výšení a klesání nepřekonává. Je jím loď, parník na Vierwaldstätterském jezeře. Výletníky čeká hodinová plavba po krásné vodní hladině obklopené Alpami. Nalodění je bezproblémově bezbariérové. Loď má restauraci, když je venku pěkně a Pilát nesesílá dolů hromy a blesky; doporučujeme strávit plavbu venku. Ostatní velká švýcarská jezera – Curyšské, Ženevské nebo Neuchatelské – nesou název svého největšího pobřež­ ního města. Vierwaldstätterské jezero napovídá, že na jeho březích leží hra­ nice čtyř kantonů. Tři z nich jsou his­ toricky nepřehlédnutelné. Uri, Schwyz a Unterwalden se v roce 1332 spojily, aby daly vznik pozdějšímu Švýcarsku. V Evropě se dnes stěží najde stabilnější uskupení, přestože spojuje lidi různých jazyků a odlišných tradic. Když most hořel, Švýcarům tekly slzy Zanedlouho to bude 20 let, kdy z větší části shořela hlavním památka a nej­ větší symbol Luzernu. 18. srpna 1993 Švýcaři nevěřícně pozorovali plameny nad dřevěným mostem Kapellbrücke (Most u kaple). Místní dodnes vzpo­ mínají na smutek, který požár vyvolal. Most přes řeku Reuss vytékající z  Vierwaldstätterského jezera posta­ vili jako součást městského opevnění už v roce 1333. Tento 170 metrů dlouhý most s vodní věží, který nad řekou udělá dvě zatáčky, je jedním z nejdelších za­ střešených dřevěných mostů na světě s typickými truhlíky naplněnými kvě­ tinami. Ačkoliv na most vedou z každé strany schody, vozíčkáři na něj vyjedou: na bočnici schodů je elektrická rampa. foto: petr buček (nahoře a naproti nahoře), swiss-image.ch/Andy Mettler (naproti dole)

Hodiny na radniční věži (nahoře). Lucern leží na břehu Vierwaldstätterského jezera, mosty vedou přes řeku Reuss, která tu opouští jezero. Kapličkový most byl dlouhá staletí součástí městského opevnění. Proto není úplně rovný. Dnes patří mezi dva nejdelší dřevěné kryté mosty v Evropě. Protože na něj vede několik schodů, pro vozíčkáře tu mají elektrické rampy (naproti).

č e rv e n 2013 | 123

K jejímu oživení stačí euroklíč, který je možné si zapůjčit na místech uvedených na malé cedulce. Půjčovna je například na vlakovém nádraží. Stejnou rampu lze použít pro přechod dalšího historického mostu v Luzernu, Spreuerbrücke. Zdobí jej stejně jako jeho vyhořelý slavnější pro­ tějšek deskové obrazy. Kulturní centrum a dopravní muzeum Když se v  Luzernu zeptáte, co máte kromě historických mostů a starého městského centra navštívit, pošlou vás místní před svou chloubu moderní ar­ chitektury. Pošlou vás do KKL. To je zkratka pro kongresové a kulturní cen­ trum. Stojí nedaleko nádraží na břehu jezera. Původně mělo dokonce stát na jezeře, plány se však změnily a zvítě­ zila úspornější varianta. Koncertní sál pojme 1 840 posluchačů a jeho akustika je prý fenomenální. Na programu bývá především klasická hudba.

Kdo má raději historii, vyrazí do Starého Města, které je plné ma­ lebných náměstíček s  domy, jejichž omítku pokrývají zajímavé fresky. Milovník dopravních strojů zase zamí­ ří do švýcarského dopravního muzea (Verkehrshaus) – nejnavštěvovanějšího muzea v zemi. Připomíná důmyslně po­ stavenou megahračku vhodnou pro lidi od tří do 99 let. Každý rok sem přijde milion návštěv­ níků a na ploše 20 000 m2 se nenudí ani náhodou. Obdivují například historické vlaky. Švýcarsko je hvězdou na železnič­ ním nebi a zdejší vlaky opravdu stojí za to. Malí i velcí návštěvníci si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, být řidičem rychlovlaku či pilotem velkého letadla. Co ještě zažijete? Zavzpomínáte na dobu, kdy jsme si všichni hráli s elektric­ kými vláčky. Zdejší kolejiště je ohromné. Dopravní muzeum si neprohlédnete za hodinu nebo za dvě, klidně v něm stráví­

Jak se dostat do Luzernu

Autem je to z Prahy do Luzernu 750 kilometrů, sedm hodin jízdy. Cesta vede přes Rozvadov, Norimberk, Heilbronn, Stuttgart a Curych. Z Brna je to devět hodin jízdy, nejlepší je zvolit cestu přes Prahu. Do Curychu létá z Prahy ČSA a letecká společnost Swiss International Air Lines. Přímo z letiště se do Luzernu dostanete vlakem. Z Curychu je to hodina cesty. Vlakem se do Curychu dostanete z Prahy přímým vlakovým spojem. Pokud chcete po Švýcarsku cestovat vlakem, informujte se na Swiss Pass.

te celý den. Vystavují tu 3 000 objektů… Muzeum je samozřejmě bezbariérové. Tento článek vyšel v časopise „Můžeš“ zaměřeným na handicapované.

Vrchol Pilatus v nadmořské výšce 2 128 metrů nad mořem je oblíbeným cílem výletu návštěvníků Luzernu.

124 national geo graphic t r av e l e r

foto: swiss-image.ch/Andy Mettler (dole), jaroslav jiřička (naproti)

Luzernský karneval patří k nejvyhlášenějším ve Švýcarsku. Byznysmeni odloží obleky a kravaty, řemeslníci montérky… Celé město se baví.

č e rv e n 2013 | 125

A co ještě na závěr doporučuje odborník?

Alena Koukalová vede již řadu let českou pobočku Švýcarské centrály cestovního ruchu. Švýcarsko má proto tak říkajíc v náplni své práce, avšak alpská země je pro ni i velkým soukromým koníčkem. Kdo jiný by tedy na závěr měl doporučit několik osobních tipů, které byste při svém putování rozhodně neměli opomenout? 1) Stein am Rhein Kouzelné městečko ve východním Švý­ carsku s  bohatě zdobenými fasádami domů, pitoreskními restauracemi a ob­ chůdky. Život je spojený s Rýnem, mladí do něj v létě skáčou z mostu za bohatého povzbuzování diváků. Po Rýnu se můžete také vydat na vyhlídkovou plavbu lodí. Ideální zastávka také pro cyklisty krou­ žící kolem Bodamského jezera. 2) Appenzell Městečko, kde dodnes udržují staré tra­ dice. Na místní hlavní třídě můžete ješ­ 126 national geo graphic t r av e l e r

tě teď potkat místní, jak chodí bosi. Až tady v centru města navíc ucítíte vůni kravského chléva. Referendum tu dosud probíhá hlasováním na náměstí. Život tady plyne jako med, sladce a pomalu. Typickým produktem Appenzellu jsou kované ozdoby a perníčky plněné mar­ cipánem. 3) Val Onsernone Jedno z magických údolí Ticina. K nej­ krásnějším městečkům patří Berzona spojená se jménem spisovatele Maxe Frische, který tady žil. Z posledního mís­

ta v údolí se můžete vydat k starobylým lázním. 4) Muzeum Jeana Tinguelyho v Basileji Jean Tinguely vytvořil mnoho jedineč­ ných plastik sestavených většinou z před­ mětů, které už dosloužily. Jde často o roz­ měrné pohybující se plastiky. Návštěvník je tak brzy vtažen do jedinečného ma­ gického světa. K nejznámějším objektům kromě muzea patří Heureka v Curychu na břehu jezera, kašna v Basileji a ve Fri­ bourgu. Muzeum je i zajímavé architek­ foto: swiss-image.ch/Martin Ruetschi (nahoře), ST/swiss-image.ch (naproti)

tonické dílo, a pokud tady budete v létě, můžete přímo pod ním vstoupit do Rýna a doplavat odtud do centra Basileje. Oble­ čení si dáte do plastového batůžku a po­ plave tak s vámi. 5) Curyšské jezero I největší město Švýcarska žije s jezerem. Co všechno to konkrétně znamená? Malá okružní plavba po jezeře (1 hod.) je zahr­ nutá v ceně jízdenky na veřejnou dopra­ vu. Od Národopisného muzea vyplouva­ jí také lodě, které mají několik zastávek na Limmatu a pak pokračují až na jezero do zastávky Zürich Horn, kde najdete i vynikající restauraci. I tyto plavby jsou součástí jízdenky MHD. Přímo ve městě jsou na březích jezera pláže, kam se jdou lidé vykoupat při polední pauze nebo se tam sejdou hned po práci. Jakmile je jen trochu hezky, zaplní se parky okolo je­ zera lidmi, kteří tu odpočívají, povídají si, sportují. Všechny pláže i parky jsou přístupné zdarma. Na podzim se na lo­ dích na jezeře koná proslulá výstava vín Vinea-Expovina. A pokud si chcete vy­ chutnat pohled na jezero, pak doporuču­ ji rozhlednu na Uetlibergu nebo výhled z věže Grossmünsteru. 6) Vyhlídka z katedrály sv. Petra a Pavla v Ženevě Staré Město v Ženevě má samo o sobě je­ dinečnou atmosféru a určitě si procházku tady dopřejte. Nejlépe spojenou s poseze­ ním v některé z četných restaurací a ka­ váren. Vstup do muzeí je v Ženevě také zdarma. Katedrála na vás zapůsobí svou majestátností již na první pohled. A až vstoupíte, nezapomeňte se podívat také na věž, výhled stojí za to. Před vámi bude ležet nejen Ženeva, nýbrž i celé Ženevské jezero.

ta, kde je vyznačena okružní trasa, kterou si může každý sám projít. Minout byste neměli Lindenhof, Frauenmünster s okny od Chagalla, Grossmünster, Niederdorf a samozřejmě proslulou Bahnhofstrasse. Tady byste měli zajít ke Sprünglimu a dát si alespoň nějakou sladkou maličkost. Zážitkem je posezení v kavárně v 1. pa­ tře s jedinečnými zákusky. Pokud máte na Curych více času, nezapomeňte také na návštěvu Curych West – bývalou in­ dustriální část Curychu, kde dnes najdete spoustu obchůdků, trendy klubů a restau­ rací i úžasnou tržnici. 8) Valle Maggia Pro mě asi nejkouzelnější údolí v Ticinu. Klidné údolí kamene bez zástupů turistů začínající ve vesnici Ponte Brolla vinoucí se podél stejnojmenné říčky. Z kamene jsou také vybudovány všechny místní stavby včetně střech. Věřte, že se tady dá strávit celý týden a zdaleka nestih­ nete objevit všechno. Tak alespoň moje hlavní srdeční záležitosti: v létě koupání v řece Maggia přímo ve stejnojmenné obci, dojdete tam od  prodejny Coop, kostel v Mognu od Maria Botty, odtud je to už jen kousek do Fusia, vesnice na kon­ ci světa, autem však můžete jet ještě dál až k jezeru Lago Naret. Pro zajímavost převýšení mezi vesnicí Maggia a 40 kilo­ metrů vzdáleným Lago Naret je rovných 2 100 metrů. Cevio s místním muzeem, ale také úžasnou zahradou plnou land art (najdete na kraji obce pod svahem). Bosco Gurin vystavěný Wallisany, a tedy v úplně jiném stylu, 80 metrů vysoký vodopád

ve Forogliu, kamenné domečky posazené mezi obrovské balvany ve Val Bavona. 9) Pěší túra Monte Lema – Monte Tamaro Při tomto přechodu, který zvládne kaž­ dý turista zvyklý na pohyb v horách, vás čekají neuvěřitelné výhledy na obě je­ zera Lago Maggiore i Lago Lugano, ale i na walliský masiv Monte Rosy s nejvyšší horou Švýcarska Dufourspitze. Na závěr vás pak ještě čeká jedinečný kostel od Ma­ ria Botty. Pokud nejste mimořádně zdatní turisté, doporučuji usnadnit si přechod výjezdem lanovkou na  Monte Lema a sjezdem dolů z Monte Tamaro. Obě místa jsou dostupná veřejnou dopravou. V každém případě si na přechod rezer­ vujte celý den. 10) Via Spluga Vícedenní přechod ze švýcarského Thusis až do italské Chiavenny vás provede podél Rýna, soutěskou Via Mala, ke kostelu St. Martin do Zillis, do lázní Andeer kolem soutěsky Rofla a do dříve významného městečka Splügen, odtud se už vydáte přes průsmyk do italské Isoly. Kouzlo celé ces­ ty spočívá v tom, že můžete jít od kem­ pu ke kempu nebo od hotelu k hotelu, podle toho, jaké ubytování si zvolíte, jen nalehko a zavazadla vám budou z mís­ ta na místo převezena, navíc dostanete na cestu oběd a také mapu. Můžete si objednat i průvodce. Ani bez něj se však neztratíte, jen se možná dozvíte daleko víc o místním kraji a lidech. Taková dovolená stojí za vyzkoušení.

7) Curych Curych jako největší město Švýcarska byste také neměli vynechat. Pokud jste tady poprvé a nemáte moc času, zajděte hned na nádraží. To je i tady jako v mnoha dalších švýcarských městech doslova srd­ cem města, kde se konají i vánoční trhy, filmová představení a také se tady najíte a nakoupíte tu i o víkendu a ve svátek. Vy se však vydejte do informační turistické kanceláře, která je přímo ve vstupní hale. Tady si můžete vyzvednout i plánek měs­ č e rv e n 2013 | 127

11) Báječná kombinace vláčků a lanovek Pokud máte rádi vláčky, neměl by vám uniknout okružní výlet z Martigny. Vy­ jedete z nádraží Martigny směrem jako Mont Blanc Express až do zastávky Le Chatelard. Tady přestoupíte na otevře­ nou pozemní lanovku, která vás doveze až k malému muzeu parních vlaků a také dalšímu přestupu, tentokrát na rozkošný vyhlídkový vláček, kterým po vrstevnici dojedete až k poslednímu přestupnímu bodu na kabinkovou pozemní lanovku – a ta už vás dopraví k přehradě Lac d´E­ mosson s nádhernými výhledy. Zpět se vrátíte stejnou cestou. 12) St. Ursanne Středověké městečko vám bude připadat jako kulisa vybudovaná pro film, ale není to tak. Pokud budete mít štěstí a bude se tady právě konat trh, nebude vrcholné­ mu zážitku chybět vůbec nic. Navštívit musíte i místní jedinečný kostelík a také doporučuji některou z kaváren. Od měs­ tečka se můžete vydat pěší trasou podél řeky Doubt. Zajímavostí pro nás je socha českého kazatele sv. Jana Nepomuckého na mostě přes řeku. 13) Městečka v oblasti jezer Na březích Neuchatelského a Murten­ ského jezera najdou romantické duše opravdové poklady. Zase úplně jiné Švýcarsko. Zastavte se v Murtenu, Es­ tavayer le Lac nebo Landeronu. Budete okouzleni pitoreskní atmosférou pohád­ kových městeček. Všechna tři zvládnete pohodlně v jediném dnu, ale všechna stojí za návštěvu. 14) Promenáda z Montreux k hradu Chillon Druhou cestu můžete zvládnout plavbou lodí po Ženevském jezeře. Tato prome­ náda je nádherná od jara do podzimu. Užijete si ji již v březnu, pohled na blan­ kytné jezero a zasněžené hory v pozadí přes květy tulipánů a narcisů je nádher­ ný. Určitě nepřehlédněte sochu Fredyho Mercuryho. Květiny se tady v průběhu roku vyměňují, a tak je stále co obdivovat. Sám hrad Chillon je nejnavštěvovaněj­ ším hradem Švýcarska. Při prohlídce tady dostanete do ruky české texty a hrad si můžete projít bez doprovodu průvodce. 128 national geo graphic t r av e l e r

Cesta trvá asi 40 minut i s přestávkami na fotografování a je zcela pohodlná. 15) Procházka po ledovci Les Diablerets Pokud nejste zdatní vysokohorští turisté a pohyb po ledovci pro vás není běžnou záležitostí, pak vás možná tento výlet zau­ jme stejně jako mě. Nahoru vás vyveze la­ novka. Určitě si prohlédněte i budovu její horní stanice, navrhl ji proslulý architekt Mario Botta a má připomínat ďábelské vidle. Pak vystoupejte po schodech na vy­ hlídku Sex Rouge a po té již lanovkou na ledovec. Tady se můžete svézt rolbou nebo se vydat na přechod ledovce pěšky. Dojdete až k významně zdviženému ka­ mennému palci. 16) Restaurace Peppino ve Villars Pokud se vydáte do  tohoto alpského střediska, zajděte i do restaurace Peppi­ no v hotelu Eurotel Victoria. Vaří tady francouzský kuchař, který se každé ráno vydává do okolních luk a lesů a nejrůznější nasbírané byliny pak komponuje do svých kulinářských specialit. Jestli máte rádi ne­ tradiční gastronomické zážitky, nesmíte tuto příležitost minout. Pokud se v hotelu ubytujete, můžete se dokonce zúčastnit kurzu vaření s bylinami.

17) Rýnské vodopády u Schaffhausenu Největší evropské vodopády jsou jen kou­ sek za malebným městem Schaffhausen. Pokud přijedete autem, zaparkujte u hra­ du Murten a odtud se vydejte dolů k řece na železniční most, po kterém přejdete na druhou stranu a podél vodopádů do­ jdete až k místu, odkud se můžete vydat na plavbu lodí k ostrůvku s nezbytnou švýcarskou vlajkou, která je rovněž vel­ mi působivá. Procházka tam a zpět bez plavby lodí vám zabere 2-3 hodiny pod­ le vašeho tempa a počtu fotografických zastávek. 18/ Grimselpass Jeden z nejpůsobivějších švýcarských prů­ smyků. Výlet sem doporučuji až koncem léta, kdy už budou spolehlivě roztáté kry na jezeře a plně vynikne jeho neuvěřitel­ ně smaragdová barva. Nahoře se můžete ubytovat i najíst v areálu hospicu. Můžete si prohlédnout i expozici o přečerpávací elektrárně. A pokud máte čas, dopřejte si i prohlídku přehradní hráze a jeskyně krystalů, která byla při stavbě objevena. Nedaleko odtud je i nejpříkřejší lanovka ve Švýcarsku Gemselbahn. Její kapacita je omezená, proto není ani moc propagova­ ná, však zážitek určitě stojí za to. foto: swiss-image.ch/Beat Mueller