Oldich. sýkora, Na obranu Rukopisu královédvorského 502; S93

sýkora,

Oldich

Na obranu Rukopisu královédvorského

PG 502;

S93

-' v/ !(v^

«««»

v VV V V v

\^

« v v >^ v \' \' N^, vv vy >^

w vv vv v v w vv

NA OBRANU iiídpi

fÍESKÉ

mmmi

A

INTELUGENCI NA UVÁŽENOU iHinAvA

OLDICH

SEYKORA.

Y.

V PRAZE 1893. Gyrillo-Methodjská knihtiskárna a nakladatelství (V. Kotrba).

Oen-a,

©O

Isr.

v ''

NA OBRANU

mm KSK:

Ml

INTELLIGENCI NA UVAŽENOl" l'UUAVA

OLDICH

Y.

SEYKORA.

^m V flSK

F»FtAi^E 1803.

A NAKLAD CYItlLLO-METUODEJSKli KNIHTISKAUSV (V

KOTRBA).

F6-

h3>

N

budou vypravovati nebesa sám B h soudcem jest. I

spravedlnost" jeho, nebo

Žahn

50., v. 6.

;

Vci, kteréž

tu

otiskuji,

byly

pvodn

otištny jako feuilletony v asopisu „cech".

hromadu podávám veejnosti

Sebral jsem všecky ty feuilletony v a nyní

každá

jako staC

celek

byla

je

feuilletonem

jedním a já

podávám tu týmž poadem, jak bylo vycházelo v „echu". Pro jsem uvádl pi svých výkladech vše

píklady jen ojedinlé tuji

pi

a

pro pesn

neci-

svých dokladech a výrocích píslušná

spisv a památek, toho dvod tam též uvedeno, jest uveden ve stati VI. pro vci, kteréž tu veejnosti podávám, jsou místa knih

i

;

jen

ukázkou Nemám

obrany mé.

— tuto knížku vydávaje — vru

vroucnjšího pání, než abych

tenáe pe-

svdil,

prof. dr.

b a u e r

že

dopustil se

—

politování nejhodnjší,

vystoupiv proti

G esvou újmu —

jmenovit pan

RK

na

ano žalostné

tak,

chyby,

jak byl vystoupil.

Pravím

s

klidnou myslí: dokazovati, že

Eukopis Královédvorský

jest pa-

dlán, jest poínáním nejen z míry nevdeckým, nýbrž i tolik, kolik jest dokazovati že pravda jest lží. Co bude svt svtem,

nikdo pravím nikdo nedokáže, že RK jest padlán uenec, který se toho odváží, jen sám sob vykope hrob. Nesmrtelná esC a sláva tomu z našich zlatých praotcv, který jest autorem ryze :

;

eského

— duchem

pisu Královédvorskéko

Na

Král

islovem — Ruko!

Vinohradech, dne

Oldich

13.

V.

srpna 1892.

Seykora.

30.

ervna

1892.

„as", orgán realistv, kdykoliv se zmíní o Ftukopise Královédvorském, pokaždé tak uiní zpsobem, jako by RK byl falsem notorickým, i jakoby námitky odprcv byly bývaly tak vítzný, že každá další obrana již umlknouti musí. V pedposledním ísle „as" opt otiskuje jakousi zprávu

RK

nadepsanou „O nebezpené pravd a Rukopisu Královédvorskéml ", ve kteréžto dosti dlouhé zpráv mluveno j est výhradn o strategii, kdežto slovo „Rukopis Královédvorský" vysloveno tam jest pouze v této závrené že vážený vdecký orgán „ ... ale nmecký, že „Gottingische gelehrte Anzeigen" vnují tmto vývodm devatenáct

vt

:

to ukazuje, že skumilitarismus nmecky došel již k dogped kterými v „íši myslitel" bude museti vda se zastaviti práv tak, jako díve ped dogmaty katolickými, a stran, to jest zajímavé,

ten

matm,

—

8

jako dle pání jistých

mla

zastaviti

ped

— pán

pravostí

u

nás

vda

se

EK!"

Milerád používám této píležitosti, abych tedy ukázal na vc ve vdeckém svt naprosto neznámou t. j. na neobyej-

veejn

nou nepravdu, jíž se ve v deckém boji nejvážnjší odprce RK, o "RK dopustil totiž pan prof. dr. Jan Gebauer tato ne ;

pravda jest tím kiklavjší, že vyšla z úst práv pán Gebauerových. Pravím však výslovn, že pi slovech „dopustil se neobyejné nepravdy" nikterak ovšem nemám na mysli snad zúoaysloojt pán Gebauerovu, jak by snad nkdo z mých slov mohl vyísti; mám na. mysli prost nepravdu, kteréž se pan Gebauer byl dopustil bezdky. Pan Gebauer jest nejvážnjším odprcem RK, nikoliv „zdrcující tíží" svých námitek, nýbrž svou vdeckou autoritou. Pan Gebauer vnuje studiu staré eštiny všecek život; tm, kteí znají vdeckou autoritu pán Gebauerovu a sami neznají budto vbec pranic ze i z RK nebo znají velice staré eštiny málo, již pouhá autorita pán Gebauerova naprosto postaí, „aby absolutn nevili" RK, když tak íká pan Geve pravos bauer. Díve však, nežli ukáži na vc, o kterou mi jde, drobným píkladem ukáži, jak neobyejn zlé postavení mají obráncové RK,

:

— když

vyvracejí

naeum

v

1886

r.

9

—

námitky odprcv. Athena praný postavilo též

totiž

zlobný

že 8 výslovnou poznámkou, svém Slovníce toto adj. zlobný cituje pouze z RK. Upozornil jsem tehdy veejn (ve svém spisku Ad RK.), že adv. vyškytá se v Hanušovu Výboru 1863; mimo to Šafaík tentýž rukopis, který adj.

Jungmann

ve

zlobn

Hanuš

ped

otiskl

ve Výboru,

byl otiskl již rok

ís. es. Musea 1862 Za rok však po mém úpozoru sám ješt pan Getím v

i

berlínském Archivu fiir slavische Philologie 1887 pes to prese vše praví, že Ale slova zlobný stará eština nemla. ne dosti na tom. O rok pozdji, tedy roku 1888 týž „Archiv fiir slav. Phlg." otiskuje staroeský rukopis ve Lvové nalezený, jejž nazývám Rukopisem Baworowským, a v této památce vyškytají se také slova „zlobná osidla". Vyvrací tedy sám Archiv z r. 1888 pana Gebauera z Archivu r. 1887. Véc, o kterou mi dnes jde, ta jest Pan Gebauer své námitky na pravost RK, námitky urené pro vdecký svt mimoeský, zahájil v citovaném Archivu námitkou na pravopis RK, ka, že pravopis RK tak jak jest, „ist absolut nicht im Stande, z. B.

bauer

den

v

8ing.

Nom. slunce und

gen.

slunce

zu unterscheiden; der Nominativ slunce wird slunce ge?chrieben der Gen. hat ;

"

;

—

10

—

slunce gelautet und solíte nach dem sonstigen Habitus der KH. s 1 u n c i e gescbrieben werdeu aber gescbriebenes cie und es wiirde der bedeutet in der KH. sluncie geschri ebene Genitiv slunce

—

e

ausgesprochen werden

se

!

Jsem pesvden a myslím každý tená mnon, že není osoby na všem široširém

svt,

která

touc

by,

tyto

ádky

pán

Gebauerovy, nosti

pochybovala o jejich správJá však o pravd tam vyslovené.

i

odpovídám I. By v jakémkoli rukopise bylo snad na tisíc cie =r a jen jednou geo. sluncie, žádný uenec nebude ísti slunce, protože

e

i

slunce

nic není.

II. Vc, která vane z pán Gebauerova píkladu slunce, má své místo pouze tam, kde slovo samo o sob stojí. Ccu-li na p. ve Svatovítské Alexandreid slovo myessecz

bez ohledu na jeho souvislost ve mám právo ísti dle

stojí,

Alex

—

budlto

mšec

—

anebo

vt,

v níž

pravopisu po-

mšec;

však souvislost onoho slova s ostatní vtou, poznám, že na dvou místech v Alex. zoruji-lí

slovo

myessecz

jest

m

š e c, ale

na dvou

mšec

jiných místech v tétež Alex. že jest t. m s i e c t. j. jenž v tétéž j.

msíc,

:

— památce mimo

11

to jest

— psán

„myesyec" a

i

„myessyec". Jasná III. v

i

c

i

pravda mých slov, že by nkteré památce bylo snad tisíckráte

e z= u n c

a jen jednou

e

s

1

u n c

i

e,

toto

musí býti teno slunce a nikoliv slunce (jak žádá p. Gebauer), tato jasná pravda vynikne i z toho píkladu s

1

i

e

V Alex. vyškytá jež musí býti

se

48kráte slabika r s i e, jako ie, v tétéž památce pouze

e

vesms tena

avšak zárove se jednou vyškytá slovo

pirsie

i

(tedy

tatáž

však nesmí nikterak býti ctno p i r e i p i nýbrž p i r š i e, t. j. prše (pršeti). V jiném rukopise tétéž Alex., kdež pravopis jest jiný, zase vyškytá se (jak jsem napoítal) 408kráte slabika slabika

r s

r z y e,

jež

i

e),

které

vesms musí

býti

ie;

tena

i

avšak tamtéž je dvakráte i slovo 8 k r z y e a jednou d r z y e (tedy tytéž slabiky rzye); skrzye není s k ani 8 k i e, nýbrž skrze (skrze) a d r z y e není ani d r (drie) ani drzé (drzie), nýbrž d r ž i e (držeti). Myslím, že není lovka na svt, jenž by tu íci chtl, že písa Alex. ist absolut nicbt im Stande napsati prše i skrze i drží, denn das geschriebene r s i e (rzye) atd. IV. Pan Gebauer praví „geschriebenes cle bedeutet in der KH. und es wiirde :

e

:

—

~

12

der 8 1 u n c i e geschriebene genitiv slunce ausgesprocben werden !" Konstatuji, že v originále RK jest tiuáctkráte n a-

psaná slabika ciezicé

(cie)

a sice

kolem prav ruc i e, šestmezc i etmá, stihajúciecb, v Polscie, sedmmezcietmá, kniežeciema slovy, knižecie slova, tesajúc i e ED, búic e klády, v smže kroc e, hojúciema oima, osmmezcietmá, zakrakoc i e. iním závrek Že by pan Gebauer zúmysla mluvil nepravdu, ekl jsem už, naprosto nemám na mysli. Že by vsak pan Gebauer citovaných 13 slov etl se slabjkou jako slunce nevím. Tedy pan e Gebauer o tchto 13 cie iz (cie) v RK neví a zde stojím ped otázkou, jak pan Gebauer studuje v RK, když ve sporu o RK ani potuchy nemá o tom, co v RK jest na tinácti (jak jsem napoítal) místech.

podachu

si

i

i

:

—

—

c

II.

18.

ervence

1892.

RK í prese všecku zášf a nenávist a zarytos i zavilosC našich národních i RK zapísáhlých nepátel, i prese všecky až nepochopitelné eknu „omyly" vážných

—

(mnoho

jich není)

—

odprcv,

i

prese všecku

— surovost

planých

—

13

posmvav

a vždy

jest

bude pece jen nejskvostnjší, nejpoetitjší duchem i slovem naší a nejestjší literární památkou, pravým písemným ryze skvostem nade vše skvosty; ale nikomu, komu jde opravdu jen o pravdu a vdu a kdo zná nesprávnosti páu Gabaue-

—

—

eským

rovy ve sporu o RK,

nikterak

nemže

práv pan (iebauer

lhostejno, že

býti

vystou-

RK

bez té náležité pípravy, jaká zvlášt nutná pi RK, nýbrž i pi panu Gebauerovi. Celkem již nyní mohu íci, že pan Gebauer takka vbec, o neví, o tom alespo ve sporu o RK hlásá, že neexistuje, teba že jest pravdou nepopiratelnou, že jeder neue Fund von Handschrifcen (jak o starých eských rukopil

proti

jest nejen

em

—

—

pisech praví Briickner v Úvod k Buhm, Studien) oder, in den meisten Filllen, von Handschriftepresten, bringt nicht nur neue Abschriften bereits bekannter Werke, soodern oft

neue Werke, ja eroffoet manchmal den auf ganz neue Gebiete von

Ausblick Stoffen.

Pan Gebauer RK také vytýká, že má okolo 400 odchylných „e" místo „" a dokládá: „Ve 2 tetin stol. XIV. a do které

okolo té doby, toto pravidlo, rozvití

pokud

a v plné

síle.

je

Na

se klade

RK,

jest

známe, v nejvtším p. v nejstarší ásti

—

—

14

Passionálu Musejního není odchylek více než 1 na 1000 pípadúv a podobn v Mastikái, v Žaltái Wittenberském, rukopise Hradeckém, Modlitbách a j. velmi zídka se vyskytuje odchylka; ano jsou i ze stol. XV. rukopisy, které téhož pravidla šetí daleko nad míru své doby^^ na p. Nový Zákon Koz r. 1425, Životy sv. Otcv z po. stol. XV., mnohé ásti sborníku Kruml. z první polovice XV. atd. asi

;

ekv

Podle toho žádáma, aby v

pimen

RKském

téhož

šeteno ale nenalézáme toho, nebo má RK. v té píin okolo 400 odchylek. Na p. v Jahodách v pochládece místo v pochládec (pro století XIV. odchylka taková, jako kdybychom nyní ekli na strome místo n a strom), vzech místo vzch (opt jako kdybychom nyní ekli místo vch), pravidla

bylo

;

:

vch

a

t.

d.«

Tak mluví bohužel uenec, jakým chce býti

pan Gebauer,

který z toho, že nkde vyvozuje i

nutnos

strome"

nosti psáti

jest

i

pan Gebauer, napsáno jest „na týž

výslov-

„na strome"; ani tedy rozdíl mezi a mluviti není panu Gebauerovi alespo ve sporu o RK jasný. Pan Gebauer pranic alespo ve sporu o RK nedbá, že staroeské písemné památky

— —

—

—

—

15

—

nebyly psány pro filology XIX veku, nýbrž i uesoukromou pro potebu soukromou doby tehdejší, bez ohledu, budou-li uenci a universitní profesoi po staletích spokojeni ili nic, sice by nevytýkal písai RK, že

,ml

vdli

se o to njak postarati", abychom jak to i to ísti. (Ath 1866. 199.).

Písa vždy svému pravopisu rozuml (práv jak i dnes pravopisu zase svému rozumí na p. starý lovk, jenž píše švabachem) tak,

a

starostí

ILU8Í,

tenáovou

býti musilo a tak bylo a vždy bude Otiskuji na p. rukopisek

aby porozuml

;

a jest i dnes. z archivu „Spolenosti

pátel starožitností eských": „Aby Kon Bili Silni. Dáweg gim dwa nfkb ti koeni iedelin to in dyss sau nowy dni ale spilnosti pydknemu a ekni dej pan Buch dobreg weer Požehneg y tikrát ekni in no rame patris f et fili t ^^ sspíritus f santi

budess mit Kane

Kdyby

ti

amen

witrhni poslunci tak a dobe ti potahnau. naliyl konum že byty

silni

nkdo

žrát nechtli Když no weg Mnesic dva neb ti dni di na kižovatka nakopeg tam zemné zmicheg gj sesoley a dawey do žlabu lízat

a kdybyto nechtli lízat kup šop hrnec deg zaneg cochce vzmi toho wbroku ze žlabu ze zankau todobahna tak do twemu dobytku usskodil pjde kdobé nco se wipuit

nepuujmunic.

—

16

—

a nebo

Nebo wezmi

nebozes kde ge wosika wiwrteg diru a wsyp tobo obroku doti dirí zasspuDtug dobe dubovim kolíkem nebude žádného. Ouri murifukti."

To

pece doby nové,

také eština a k tomu eítina tedy doby, kdy pec „umní písaské" již ani není umním. Dnes také neíkáme (ve mluv spisovné) k místo k nmu, nekdom. m. sic nkdo, m. nechtli, m. msíc (. mnsíc), m, zem, za n e j m. za nj, m. nco, a pec tyto tvary jsou napsány ve piloženém vzorku k tomu napsány jsou tam vedle správných .1

nmu

kon

kon,

mne

nechtli

zemné

nco

slov 8

„é".

Písa „umlý" ovšem správn

si

všude píše „", ale písa „neumlý", to jest na p. S lidu, píše jak umí a rozumí i spchá, a pak musí býti starostí tenáovou, aby porozuml též.

RK (zv), zv arodji

Avšak písa

kvt

píše také tvary

(kvt),

(kestné), devši (usvdvši)

na

p.

kestené

(arodji), u s v ea naproti tomu docela správn i dle pana Gebaucra zase má „" také tam, kde dle dávné a jisté datd.

—

vtipné nauky pán Gebauerovy o staroeském „e" a „é" —- stará eština dle starobulhar-

:

17

štiny

má „"

psati

„"

falsator tedy nedovedl naani atd., ve slovech kvt, ale ve staroeském lokále Polsce ve staroeských lokálech ostatn upo atd. dovedl je správn napsati zoruji, že v originále RK jest psáno jednou podruhé z v , i že dosud máme tvary na p. kvetu,

zv

;

pochládece, kroc, ;

zvra ník,

Mlník, arodjarodenice, zdevnlý, za-

tékati (zatékati), nevdl, povdl, já sem to íkal tem lidem, pro jen chodili do

tch

les,

atd..

Konstatuji prosté, že ve

echách pod dolním š.,

t

msto

m.

v ti

jezd

okolí až dosudlidíká „" jako na p. pšinka m.

a v

„e" místo

p p e

východních

Litomyšlí,

pt,

m.

msto, mesícm.ms..

ua strome m. na stroni

kterážto dialektická individualita eské však dnes už vymírá A. V. íSembera ve své monografii „Vysoké Mýto" (r. 1845) „W mluv o vci této také se zmiuje ka obyvatel Mýtských pozorovati jest nkteré zvláštnosti wyslowají „e" po retních hláskách místo „é", na p. pet neb tet (pt), (bžet) k w e t y (kwéty) frtoch (frtoch) medenec (médenec).** Také na T u r n o v s k u týž je zjev, na p. my máme m e d e n c e dva jeden železnej e d e n e j (uvádím jen k Sembea druhej atd.,

ei

:

bžet

:

m

Ka obranu RK.

2

:

-

18

— RK

m

se e d e n c i). O této i jiných týkajících zvláštnostech mluvy lidové pan alespo ve sporu Gebauer ovšem nemá

rovu

o RK ani potuchy, vru jen studuje

— u

—

nebo svou eštinu svého

psacího

stolku. Jak spolehlivým badatelem vbec pan Gebauer jeat, drobným píkladem ukáži tímto

V RK

není sice

verbum

naseti

ale

pan Gebauer za sporu o RK praví, že stará slovesa n á š e t i (cf. noeština vynášeti); konstatuji prost: 1. že siti

—

v

nemla

Passionálu musejním

t.

j.

v

d-

památce, o níž pan Gebauer publikon ával uené studie, vyškytá se „na smrí

ležité

s

sívají; 2 že v jednom ze starších roníkv as. . Mus. ve pepise ze staroeského pekladu Písma svatého jest duch božie nášese sé nad vodami (Štítný má: vznášal sé na

eské

jubilejní že jsem na 1891. v oddlení retrospektivním v originále staroeského pekladu bible Olomúcké, ktepamatuji-li se dobe rážto bible pod sklem ve skíni byla rozevodách)

;

3.

výstav

r.

—

—

s

vena, sám in originali etl nášieáe duch božie nad vodami; a posléze konsta4. že pan Gebauer toto imperfektum tuji ;

slovesa „naseti",

o

nmž

ve

sporu

o

RK

— praví,

že

19

— sám

ho stará eština nemla,

uvádí v jedné ze svých dívjších publikací t. j. ve Sborníku vdeckém musea král.

eského.

III.

3.

srpna

l.S;)2.

Pan Gebauer btudiu staré eštiny a evbec vnuje všecek svj život. Pan Gebauer jest prý znalcem staré eštiny tak,

štiny

že ekne-li pan

dlán, tedy

jest

Gebauer, že RK jest RK padlán. Naprosto

pane-

rozluštitelnou hádankou jest mi psychologický dvod, který pana Gebauera k vý-

piml

stupu proti RK. Touba po

Možná,

ale

pak

jisté to,

vd a po

emu

pravd?

pan Gebauer

ve sporu o RK íká „vda", není vdou a zde íká ePr^^áa", není pravdou. Postupem asu ne ukáži, ale dokáži, jak ne-

to,

emu

jednal, dav se do RK a jakým RK jest práv pan Gebauer. Kletbou, pravou kletbou pán Gebaijerovou práv ve sporu o RK jest, že svou eštinu optuji studuje u svého psacího stolku a nevšímá si mluvy lidu, Býti si p. Gejejíž výtryskem jest i RK. 2*

správn pan Gebauer

neznalcem

—

—

—

—

20

bauer vdom tohoto fakta, ml by klí, kterým by otevel sebránku s rozluštním vtšiny jazykových hádanek v E.K.

Pan

Gebauer nezná ze staré eštiny nalezl jsem ve staroeské památce otištné v jednom ze starších roníkv Oas. . Musea „p r o j a s n i e slovesa „projasovati"

;

:

kterú svtlostí".

Štítném pr oj as ni Pan

Mimo

jest

nkolikráte

ti (pehl.

:

o

sloveso

projesnil).

Gebauer nezná ze

participia perf. pass. v RK. jest „srazem" t.

v

to konstatuji, že ve

staré eštiny na „— em" (na p. j. nynjší „sražen");

originále Passionálu Musejního, nmž pan Gebauer vydal uené studie,

m

nalezl jsem docela jasné „k r e s t jsem" t. j. asi ve smyslu vera ješt byl jsem po hanem, ale dnes už jsem (Ša:

poktn

faík uvádí nkolik takový ze Štítného nalezl jsem :

Pan Gebauer

participií

v opisu

;

lovkem uinm). staré

eštiny

dlužen (dlužný; cf. naše: povinný). V RK jest „dlužná ob

povinen,

nezná

ze

adj.

bohóm"

obÉ jest bohóm dlužná (povinna, uutna). Nedbám staroeských vazeb: dlužná jest

t.

j.

dobrá hospodyni uiti svú

ele

dlužen bohu, co hospod;

komuž

ctí,

tomu est

dejte;

kohož

cnosti

:

coj'

jste dlužní

jste

s

dlužní

21

s

toho

báti.

bojte;

onomu

dlužen jest

na-

kak jsú dlužni initi prav (to vše ve Ctítném), ale uvádím z téhož Štítného: „(Bohu) na všaký as chválu d 1 u ž n ú vzdávati máme" (cf. nutnou, povinnou chválu vzdejme) a u „vší milosti ulna k nému, vzdával jemu d 1 u ž n ú chválu" cf. tedy vrátiti;

;

dlužná

ob

ob

jest

:

bohm, dlužno

jest

bohm (hospodyn dlužná jest ele cnosti), dejme bohm dlužnou

dáti

uiti

ob, dlužná

jest chvála

Bohu chválu dlužnou ... Pan

Bohu,

vzdejme

.

Gebauer pipouští

sice,

že

p-

vodní

tvar slova „otec" byl ;,ot" (cf. na chlap— ec nalezl jsem ve XIV. vku

p.

;

vrabata t. j. vrabec, vrabata) ale pan Gebauer pochybuje, že se onen pvodní tvar „ot" udržel v eštin ješt v dob pozdjší. Nalezl jsem v listin z r. 1515. také

:

vrab.

tyto verše

;

„Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice

kamenem stavl msto Pardubice pan Vilém jeho o t vysoce urozený, z Pernštejna a na Helfenšteju psaný." Verš 2.

a

4.

1. a 3. mají po 13 slabikách, verš mají po 11 slabikách; patrn tedy

na tomto míst tvar

trm;

listina jest

„ot"

—

otištna

zavinilo mev jednom ze

starších

Slovo ale

—

„Archaelogickýcb památek".

není sice v RK, nýbrž v RZ, tímto píkladem ukázati chci, že

„ot"

já

pan

roníkv

22

i

Gebauer

nezná

dobe „Archaeoloe-

gických Památek", které pro studium štiny také nejsou bez významu.

Gebauer

Pan

praví,

že

slovo

„pan-

alsCollectivumim Altbohm. nicht nachgewiesen und nicht wahrscheinlich; pan (íebauei zná ze staré eštiny pouze panstvo iz panství a naprosto nezná Coílectivum panstvo =z páni. V RK také jest „panstvo" := páni a Jungmann ve svém stvo"

jest

pi slov „panstvo" (zz mimo obecnou mluvu nynjší

iSlovníce

—

RK, což

jest okolnost pro

RK

páni) cituje

—

pouze

patrné

„pi-

Z toho, že Jungmann pro „panstvo" (= páni) cituje pouze RK, nic jiného nevysvítá, nežli že Jungmann onoho slova nikde v písemných památkách nenalezl, sice by je byl uvedl. Že slovo pantžující". Není.

(=z páni) v dávné eštin skuten toho jasným dokladem jest na p. Život sv. Anežky z r. 1643, kdež tu „v pítomnosti sedmi biskuplv a bratra krále i královny, jakož i panstva i obecného lidu"" Jdu však do eštiny ješt více eském nazpt a nalézám v pekladu eské kroniky Eneáše Sylvia, kte

stvo

bylo,

tištný :

tištném

;

—

23

—

eský peklad poídil M. Koná z Hor. 1510, také toto místo: „Puštn kuo .... jdúce po nm (=: za ním)

rýžto

díškova jest

panstvo

a

lid

obecný".

A

posléze z pa-

mátky pocházející z let ca 1470 (napsána krátce po r. 1467) nalézám: „a z panstva zemaastva pro né sobe mnoho rozhnval", kterážto památka i^est otištna v jednom ze starších roníkv as. C. Musea. Z toho tedy, že Jungmann ve svém Slovníce cituje coU. „panstvo" pouze z RK nic jipravím nevysvítá, nežli že Jungného mann slova toho z jiných památek neznal poznamenávám však výslovné, že mám i

—

—

adu

dokladv pro

dávné eštiny, zde jsem uvedl pouze ti píklady z riizných coll. „panstvo"* z

století.

Tím jsem ovšem nedokázal, že coll. „panstvo" bylo také ve století XIV.; dokážu toho však ihned. Nemoha se široce rozepisovati, tenáe prosím, aby sám bedliv srovnával místa, která tu otisknu, i pozoroval jednotlivá slova otištná tu s vtším anebo menším drazem. Vci, které uvedu, jsou ze Štítného. >Stítuý píše:

e

„Skonav o jerarchii prvé, již o druhé mluviti budu. I j~ú první andlé v té druhé jerarchii ježto latin slovu dominationes, jakoby ekl panující; neb zpósobem božím nékak jako panstvo mají nad nižšími

~

24

—

njak jako panství mají nad nižspis.). K tomu kuoru stav svtského panstva móž býti pipodobnán, neb (tedy:

ší nai

;

má

pozn.

býti vzpanilé mysli, a má

mocn

panovati. A tak z toho poadu najprv a zvlášt J8Ú ciesai, jelikož ke všemu svtu, králi

k

páni panstvích. I

svým zemiem,

vtší v svých

že jakož

ziezenie.

pod onmi,

slovu, jsú v

svatém

ti

menší

nebo

jest to bóžie

andlé, ježto tróny k nimž jsme

uené

písm

pirovnali, takéž tito ve kóru, jichž podobenstvie nese zde na svte, jsú pod tróny. Protož

tvrtém panstvo páni mají tak panovati atd." K tomu pidávám: Štítný v tomto citovaném míst praví: „K tomu kuoru stav svtského panstva mož býti pipodobnán". Mluv o tetím kru v první hierarchii Štítný praví: „K tomu andlskému tetiemu kuoru zvlášt duchovní sudce, ježto podle knih duchovních práv súdie, mohu býti pi podobnáni".

A mluv o pátém kru praví: „Pátý kuor andlský, a druhý z poadu prvého, slovu latin principatus, jakoby esky jmli jmé, ježto prvnie miesto pod panujícím v duostojenství držie.

K

nati obecné 8 t

v o

tiei,

tm

mohu pipodob-

rytiestvo

a vlády cbohobojné (neb netolik pasovaní ry-

ale

i

vše

panošstvo

slušie k stavu

;

—

—

25

a takéž vládyctvo aryhrdé k tém dáblom, ježto J3Ú '7padli z toho kúru atd." Tedy: I. panstereotypní: páni stvo, II. rytístvo a rytíi i obvyklejší: páni a rytístvo.

rytieskému)

tiestvo

zlé

.

.

.

.

Pi tom upozoruji vbec má asto

výslovn, že stará vedle sebe tvary na stvo z= coUectivum i necollectivum; na pohanství i pohani píklad pohanstvo i ve Štítném panstvo nz panství i páni.

eština

—

~

Nedbám, že ve asto collectiva na

staré eštin

jsou (na p. rytístvo, žákovstvo, kacístvo,

— stvo

vládyctvo, panošstvo, pohanstvo, kesanstvo, komonstvo, knžstvo, ptactvo, chlapstvo, židovstvo, Saracenstvo), ale mám nevývratnou víru, že nikdo rozumný a spravedlivý nebude souhlasiti s p. Gebauerem (by i pan Gebauer byl sebe vtším uencem, autoritou a znalcem staré eštiny), že „panstvo" als CoUectivum není im AltbiJhm. nacbgewiesen a že toto slovo není ve staré eštin wahrscheinlich. Pravili to pan Gebauer pece, tedy to praví ne na škodu RK, nýbrž na škodu svou. Pi tom optuji, že jsem i pro „panstvo" citoval Stítuého, p. Gebauer totiž, jak známo, chce vydati „Slovník staroeský" a píše „staroeské gramatiky" pravím docela klidn, že staroeský slovník a staroeské gramatiky ;

—

—

26

nejdkladnjší

bez n é h o

nejsou

staroeský slovník

EK

užití

vd

známosti Š t í tnaprosto spolehlivá a staroeské gramatiky bez

díla

jsou

i

híchem

spáchaným

na

a pravd.

IV.

10.

srpna 1892.

Pan Gebauer o verši v RK, „tako krupo hnschu" praví, že zde „po sob" ist ebensounrichtigund unsinnig im Altbohmischen wie

je

po

sob

im Neubohmischen oder wie inden wortlichen IJbersetzungen: Jemanden nach sich jagen persequi

aliquem

post se."

Jiní

odprcové RK, jakožto a

její

sob"

ducha

i

pak

mén

znalci staré

ducha mluvy

lidové,

uení

eštiny o „po

„Jiná podobná chyba „Jaroši." níž skladatel

zase praví toto

:

es. originálu, k sveden byl tuším napodobením Alx V., již však se dovedli uchrániti pekladatelé, je ve v. 79.: (Tatare) na kesany lúto vyrazichu, tako krupo ie po sobie hnachu, že je jak plachý rozprnuchu. Jungmannv výklad tohoto „po sob" není dosti uritý,

zv

:

—

27

—

zdá se, že míní zz. nacheinander. To je neobvyklé. Básník, tuším, jak z celého kontextu sebou „tak je vysvítá, chtl íci ." a pekladatelé tak místo ono hnali, že pojímali, Svoboda 734.: jagten grimmig sie pgdzi przed Smolerj 474. vor sich her

ped

.

.

:

:

eský

výraz: sob^ goebi, uderza atd. „hnali je po sob" nemá smyslu. Básník mél tedy bud položiti: „tak je

ped

hnali" anebo „tak se po nich {zz za nimi) hnali". Skladatel Jaroši, mél tuším na mysli verše z Alx. V. 1362.; (Každý) chté po nich prvé utéci, ib. 1405. pospl atd." ale a ktož mohl, ten po

sebou

nm

napodobuje

je pochybil".

Odpovídám Nikdo

soudný

tuto námitku proti

nebude

žádati,

abych

RK

vyvracel jinak, nežli výkladem významu pedložky po v „po sob", leda že bych nkde ve staré eštin nalezl místo, kde by byla nejen tatáž vazba po sob hnachu) nýbrž i tatáž s i( ... je tuace; kdybych to však nalezl, zase by páni odprcové jist ekli, že to talsator RK Pedevším tedy pravzal práv odtamtud. mimo jiné vím, že pedl, „po" mla rzné významy také význam zas instr.

—

—

Na p. uvádím z rzných památek když ji z msta ven vediejhu, mnoho pohanstva p o :

— ní

—

28

jiné p o sob vodíš ; Liubuše jdiechu bez uzdy pustí, páni po koni pojedu; ;

kó

okromo na kome

jezdieše, druhá vodieše pisel Saul prázdný k< mládenec na vži jide, na púší p o královna zamekši (zz zamkši) vži p o nm,

diewka

po

niej

;

nm

vrati

s

;

;

nepietele jecbu sé utiekati, potom

mnozí

Sizinius p o svéj p o nich sú táhli hospodyni do kostela tajn vsel. ;

Toto jmenovité zz

z

a jest

(Hanka

i

v

jest

proto

uvádím,

tch památkách, falsatorem RK)

že p o které Hanka znal již ped

myslím, není moudrého uence dstojno, by „tušil", že padlatel ono „po" padlal po dvou „po" práv z Alexandreidy; vždy je mohl padlat i na p. podle versv dol(W s hory pokoti, liška „bán upoti", kteréžto verse bžiec po

RK, tak

že,

s

nm

Hanka

s

—

otiskuje ve svých Star. sklad,

—

ped

nálezem RK.

O

to však

mi nejde.

Pan Gebauer, mluv v jedné ze svých dívjších publikací o staroeském „e" a „", mezi píklady tam uvádí též: když to matei povdéchu, s pláem pobieze a kúc rr pobže, aor. k inf, bhnúti bie;

ziechu zz

bžchu,

aor.

Pan Gebauer tedy JBBt

aorist

k

inf.

k

inf.

praví,

bžeti". že

pobže

bhnúti. To není

— pravda.

—

29

P«n Gebauer „pobže"

praví, že tvaru

Aor.

slovesa

musí

býti

:

b

h n ú

bže;

t

i

to,

myslím, proto

tu snad nerozumí.

vždy jest a vždy

pedpona „po" má

tu

jinou platnost než aby snad pomáhala aor. Aorist k inf. bhnúti vždy jest a vždy musí práv tak, jako na p. ze staré býti eštiny u b ž e jest aorist k ubhnuti a p r i b ž e jest aorist k pibhnuti. P o b ž e a citojest aorist k infin. vané tvrzení pán Gebauerovo jest jen pou-

bže

pobhnúti

hým

omylem

pán

Gebauerovým.

Nemysli

však nikdo, že si tu poínám, jako sporu o RK poínají odprcové RK že popírám existenci

neho

ve

si

proto, že o

t.

j.

tom

již na p. Gebauerovi mám výstražný píklad (o p. Masarykovi ani nemluvím) a pak i jest úpln lhozde „pobže" stejno ve vci, pro kterou potebuji, je-li „pobže" aoristem k inf. „bhnúti" i snad k inf. „bžeti" i „bhati" i dokonce k inf. jiného verba, tak že bych o tom aoristu mohl mleti. Konstatuji tento nesprávný aorist pán Gebauerv proto jen,

nevím

;

nikoliv,

neobyejn

aby

si jej

tená

dobe zapamatoval;

RK dležité, že pan Gebauer si zcela libovoln (bezdky) utvoil ješt také jiný aorist tak, že se mu pak vc výborn hodila proti RK, a to není hezké. Zde se o této vci nemohu zmio* ukážií ve

vci pro

;

—

30

—

že tomu druhému aorÍ3tu pán Gebauerovu musí býti volmo nevolmo vnováoa zTláštní sta. Stará eština tedy mla aer. „pobže" k inf. pobhnúti. Co jest toto pobhnúti? Já zde potebuji jen ten vý znám. který pozoruji na pr. ve vtách: lovk vezdy na vše siehne, dobrého spieše Nebo pob h n e, ve zlém pak s nehne. první svobodn pojdu na súd nadéjíce s oplat, ale tito pob h n ú sudu, bojiece váti proto,

—

s

muky a skryjí s v jeskyniech a v skalách. By zástup pohanský iedek (v bitv pozn. spis.), obrátí sé týlem \ pedek, za malý as pi (zz pry) pob h ú (nikoliv pobhnou, ani pobží, nýbrž p obhli t. j. utekli) tam k Eufratskému behu. Mimo to nalézám, že nepítel (v bitv) jest ,na pob z e" dále a tak s tiem proti nepátelóm hrdinsky oboichu s a jich vítzsky pop u d c h u tak, že v tom jistém bžení v té vod Morav, strachem a

vné

—

—

:

:

;

i

úžasem jako bez smysla ztopilo z

nežli

Veleslavína

pobhlec od pak pipojuji „když

bž e

to

meem :

jsúce, viece

—

zbito.

Cf.

i

Julianus Apostata, víry

kesanské).

pán Gebauerv

s

to

.

jest

Na konec vty:

pláem

." obhla) a kúc Nyní uvedu tenáe do Rudého .

jich

na p.

aorist z

matei povdchu,

(zi p

s

po-

.

moe

:

— vyjití

židv

z

„Tedy

psáno:

—

31

Egypta. V Písm svatém stojí šli synové Izraelští propo suše a

stedkem moe

vody

;

po jim byly jako ze po pravé levé stran. A hoDÍce je Egypstí, vešli za nimi do prosted moe, všecka i

jízda Faraónova, vozové i jízdní jeho. (ExoToho potebudus, kap. 14, v. 22 a 23).

jeme nezbytn na jasnou porozumnou tchto míst: I. R. 1417: „a vzezev Hospodin na stany egyptské i podvrátil kola vózov,

zabil

a

v hlubiou

Protož

vcchu

i

Egyptští:

ped Isrrahelskými,

n

vojsko jich

vnesena bíchu

utecmy

nebo Hospodin

nám" (Exodus, kap. 14, tedy pímé pokraování prve citovaných veršúv 22. a 23.) H. R^k 1465: „protož ekli sú Egyptští: ot (rz od) I z r a h e 1 e, nebo Pán bojuje za „Tedy proti oám". A posléz: HL R. 1421 bojije za v.

24 a 25

proti

;

utecme

n

:

bžmy

vececbu Egypcsi po Israheprotiv nám". nebo Buoh bojuje za 1 o v i, (Všecky tyto ti pepisy jsou otištny v jed:

nom

ze

Mus

e a.)

starších

Pozoruji

asopisu

C.

situaci:

stedkem moe, po

ze

roníkv

n

prožidé jdou suše vody jim byly jako Egyptští po levé Btrané ;

po pravé i vtáhnou za židy do prosted moe; na Egyptské tu dopustí pohromu a Egyptští ;

Bh

—

32

— ped

Izraelem! roku 1417 volají: utecme a r. roku 1465 volají utecme o d Izraele 1421 volají po Izraelovi Egyptští mohli utíkati i bžeti? Na právo na levo také ne, tam bylo ne, tam bylo moe též moe; dole byla zem, nahoe vzdušný ped nimi byli židé a když Egyptští prostor židy i o d žid, nepochtjí utéci béhnou pece z a nimi, jmenovité, když v postupu tedy Egyptským brání Egyptští mohli utíkati pouze nazpt. Co tedy znaí b ž m y po Israhelovi? Má zde toto „po" týž význam „z a" jako v prve citovaných píkladech ze staré eštiny ? Egyptští mohli utíkati pouze nazpt. Nahlédl jsem i do Vulgáty a zím; fugi:

:

!

bžme

Kam

I

;

;

ped Bh

;

:

amus Israelem.

(eské

texty jsou

pe-

klady textu latinského ) „Fugiamus Israelem" pak nic jiného není, nežli naše „utecme ped Israelem" tak že ani studium situace tu není nutno proto, že když chci

ped nkým tuji

—

z a

utéci,

ním

;

nepobhau pece

— op-

to by bylo unsinnig.

23.

srpna 1892.

Co tedy jest „bžmy p o Israhelovi" ? Ve mluv lidu dosud žije rení: se-

— dti

33

—

po koních. „Sedti po koQÍch" v koáe) znaí sedti na tom

píklad

dadle, které jest ihned za kozlíkem, ten,

kdo na tomto sedadle

ním

obrácen zády.

sedí, jest

Jest

(na se-

tak že

ke ko-

možno

sice,

nkdo

zná „sedti po koních" ve výzoamu „sedti na sedadle hlavním t. j. tváí ke koním", avšak faktem nevyvratiteljest, že lid rením „sedti po koba ních" rozumí „sedti ke koním zády" toto rení .sedti po koních" jest peneseno dnes už i na sám vlak; „sedti ve vlaku po koních* jest sedti v coupé na sedadle zády k lokomotiv. Ostatn sám Jungmann „Po koních sedti, ve svém Slovníce praví totiž tváí o d koní pry, rúckwárts im Wagen sitzen" a v Sychrov fraseologii jest i na p. „Radji pšky piijdu, nežli bych po známo, že ne každý snese koních sedl" jízdu sed zády ke koním (i ve vlaku, šedé zády k lokomotiv). „Po koních sedti" tedy jest: sedti tváí o d koní pry, býti ke ko-

že

ným

;

:

;

ním

obrácen zády.

Co znaí pedložka „po" ve rení „sedti p o koních" ? Prosté „z a" ? Nemyslím sedni cf. sedím kde? za komi (instr.) :

;

si

kam?

koních,

t.

po koních t. mi na mou íia

kon (acc.) sedím jak? po sedni si jak? zády ke koním proto také každý j. zády ke koním otázku, co jest „sedti po koních"

za j.

obranu RK.

;

;

;

3

—

34

—

„sedti za komi" (vždy DÍkoliv tvái ke koDÍm sed, sedím také za komi), nýbrž „sedti zády ke koním," tak že nemyslím ani na „kde?" ani na „kam?", ný brž na „j a k ?"

odvtí

Pozorujme nyní verš „tako krupo je po hnachu". Zde nestaí pozorovati pouhý verš pedcházející a verš tento, i s ním následující, nýbrž dležitou vcí jest i zde, abychom poznali všecku situaci. Jaká

sob

i

tedy je situace v „.

.

.

.

do

Kestné

RK ?

ad s

voji postavichu.

svti uejmchu a bnachu bez uma v ady pohan 8 takú pýchu, jakú sílu jmchu.

s

Tu

ni

prvý boj

v

hromadu 8 r

a z

i

:

stely dšíchu jako pieval s mrakór, ošepóv lom jako rachot hroma blsket meev jako ohe bú. jarobujnú sílu druha druz („jedna druhé") pjstúpati

Ob

stran

bráni

P

o

h any

j

u ž

m

n o ž

s t v

i

e

h n á i

juž by jim

(Tatarm)

byli

....

kesan š e,

(kesané)

odoleli,

by nepišli arodji v nov, pinesúce ty tti rozepené.

— Tateré

s

35

—

vele zapolechu,

kesany luto vyrazichu, tako krupo je po sob hnachu, že je jak zv plachý rozprnúchu.** na

—

Pedstavuji si tedy situaci píkladem ukázáno tak: V Praze se strhne boj kesanv s Tatary kesané pimjí Tatary na útk Tatai utíkají kesané za nimi

—

smrem

—

—

;

;

eskému Brodu

k

nou nejde)

tu

;

pespinesou

(o distanci

arodjové

tatarští

ped

tím pedpovvítzství Tatarm) a utíkající Tatai, ttiny spativše, vzpamatují se, novou sílou se vzmuží, obrátí se, oboí se na kesany a nyní zase Tatai ženou kesany nazpt smrem ku Praze kesané, eObrátivše se týlem v ped" utíkají tak, že se záhy rozplachá, Je-ii tedy citované práší jak „bžmy p o Israhelovi" z= p o bžmy Israhele (cf. p o bhnúti), tedy „po" zz (o d) i „týloTi v ped" a píslušný z á d y k by význam tako krupo je verš t. j. majíce kesany hnachu po p o sob, p o Tatarech obrácené (cf. sedti p o koních). Ostatn, kdo se pi píslušných versích RK zamyslí maje situaci na mysli

kouzelné ttiny

(které

dly

;

zv

—

RK

—

ml

:

sob

—

snad

hnali

je

hnáni.

pi po (Cf.

„po

sob"

sob: i

:

též ucítí:

Tatai

prve byli sami

hnáti p o

sob (kam ?)

:

z

a

:

— sebe Cacc.)

na p, v

:

stf.

—

36

zase

(zase) z=

Witt

otvráceni zz nazpt retrorsum). Jdu však dále. Žalt,

nazpt)

bute zase

:

V památce,

pvodním

kterou

pravopi-

sem pepsal, výkladem opatil a tiskem roku 1880 vydal sám pan Gebauer, t. j. v Žaltái Wittenberském (v Canticum Annae) tu po cbleb sé usadili. Nerozumím tomu, nahlédnu tedy do výkladv pán Gebaurových, abych se pouil, a zde zím „p o chleb 5". Nemaje usadili pro paaibus Ann. originálu s latinským textem onoho cantica :

:

s

—

pozoruju

sáoa

„situaci"

se silnými

stali

díve

sytí

tedy,

že

se t.

j.

sil-

;

To

je dvojice slabí jsou nasyceni jsou

jsú."

—

pemoženi 2.

laní

chleb chleb

se

usadili.

—

Soudím

p o se usadili" =i usadili „p o ku chlebu zády (cf. sedti po koních) postili se (cf. do stí, do sytá, do sysatt,

tosti,

abstinere)

„ped" RK :=

v

silni

1.

„Luiše

jest a

mociú. Naplnní dili, a laní nasyceni

protiv:

:

nemocní opásali s dieve, p o chleb s usa-

ných pemoženo

cibo postiti se satiare význam „po" Má-li tu vsak (pro panibus), pak po satis,

:

;

sob

d sebou je hnali. O to však nejde. Pan Gebauer v Archivu fiir

praví,

že

p

e

„po

slav.

Phiig

sob" istebensoun-

—

37

—

richtíg und liiisinnig im Altbohmíschen wie im Neubóhmischen oder wie in den wórtlichen Uber-

setzungen: Jemanden nach s jagen, persequi aliquem post

i

ch

se"

„(Tatai k ehnaliizza sebou hnali", nesmysl a nekrasa, jež a v „Pouení"

dokládá:

8any)po8ob

nepotebují výkladu."

Jdu

tedy

a v tomtéž Žaltái Witt, jejž pvodním pravopisem pepsal výkladem opatil a tiskem r. 1880 vydal sám pan Gebauer, tu v žalmu také toto místo „Ale nynie (Bože) o t e h n a 1 jsi i pohanil si ny

ješt

dále

,

:

Obrátiljsiny zase ponepietelech našich — dal jsi ny jako ovce krmiem a v vlastiech rozprášil (nás).

si

ny".

Nerozumím tomu, nahlédnu tedy do výkladv pán Gebauerových, abych se pouil, a zím, že pan Gebauer o této pedložce

mlí.

„po"

Pro

?

ve Srých výkladech naprosto Ne7Ím. Nahlédnu tedy do Vul-

abych poznal text, z nhož „obrátil ny zase p o nepietelech našich" jest peloženo, a zím ve Vulgát: Avertisti nos retrorsum (nazpt) post i n i m icos nostros. Katolickou církví schválený peklad Písma svatého má Obrátil jsi nás zpt nepátely našimi Bible krágáty,

jsi

:

ped

;

)

— má

—

38

nás nazpt ; Bible jsi Odvrátil jsi nás zpátkem ped neprátely našimi, (Cf. ze Žaltáe též Nepátel mých dal jsi mi hbet, a ty, kteíž lická

Obrátil

:

má

Melantrichova

:

:

mne

nenávidli, rozptýlil

jsi

Z toho ze všeho soudím, že „tako krupo je po hnachu" nemusí býti pravé unsmnig a nekrasa. Že však pan Gebauer pi pedložce „po" v „po sob" vbec ne-

sob

pemýšlel, faktu

doklad

toho jasný

zím

tomto

v

:

Pan Gebauer praví: „Sloveso p o 8 t tíve st. znamenalo 1= couvati, na p.

pati

v Triatramu

:

sta

v

eštin nové

stupovati se: t.

mu

8

v

je

významem

bauer tedy vati",

druzé

postúpati

novoeským."

Gebauer

p a t i zz e n „couvati". V Triatramu jest ovšem j

:

praví,

Pan

brání

Ge-

bylo „couže

post-

To není pravda. „I sta mu s (Mopostúpati, neb

že musi viec sedati juž

roltovi) žalost,

nemožése

v sou-

postoupiti, poV RK te

že „p o stupati"

ví,

ale pan

(Moroltovi,

význam ku pedu.

druha (strana)

j.

s

musí postúpati. Naproti tomu

boji) žalost, že

;

nemožéše nikaméž

jeho síly by tu na mále. Tristram uhoni jeho (Morolta) vskore atd. ", tedy dále,

zcela jasné: ale

práv

tak,

v konkrétním

stoupati

nazpt

(„couvati"),

„p o b é h n t i" má pípad význam „obrátiti se jako

:

39

nemu zády a bžeti pry, nazpt, odbhnouti" a jindy zase má význam našeho „pobžím", pobž", tak se vc má také postúpiti", kte8 verbem „postúpati, rýžto rozdíl ovšem vzí práv v rozdílném významu pedložky „po". Prosím tenáe, aby laskav sám pozoroval k

Citoval

pán

jsem v první ásti Gebauerovu vtu

tohoto vý-

„Když to matei povédchu, s pláem pobže a kúc ukázal jsem, iz; pobže, aor. k inf. bhnúti" že „pobže" není aor. k inf „bhnúti", nyní tedy sám donýbrž k „p o bhnúti" pluji této vty, která zní (z Passionálu Musejního) „A když to jich matei povdchu, s hrozným pláem p o bže (zr odbhla) kiiec a kúc Kde muoj milý pán ? Kde jest muoj milý hospodá ? Tehda on jie zaslyšav, proti jiej (proti ní) s pláem kladu

:

;

;

:

:

pobže

naše: pobž!)"; v tu dobu a zvláše dti, i se psem (aor.), až p o Šimonovi, kiiec, p o jeho jako vlka z msta vyhnachu (též (cf.

lidie^to vidvse,

z Pass.

Mus):

bh

Mus.). A nyní (taktéž z „ó dievko urozená, daj

P

s

a

s s.

pemluviti po nasiej viee postup a budeš po ciesaovej prvnie na mém dvoe" a (z Pass. Mus.) „Mj srdce silné, neb vz to, ež tebe tito misti netoliko nepe:

—

40

—

tob

postúpiec, svú krev po pro Jesu Krista prolí". „Tu Posléze uvádím (Živ. Karla IV.) pak oba (král franc. a král angl ) stany roz*

bádají, ale

:

ale král na meziech Hannonských p o s t ú p i i táže pry, ostaviv pole*' a z tétéž památky králi franskému s ním a o malý kousek díve „s m i i s v mnobých vcech po jeho vuoli postúpi", tedy „postoupiti ku pedu" i „couvnouti" vedle sebe v tétéž památce. Patrno tedy, že pan G e b a u e r vru

bista

;

anglický

ml

vdti

by

pati" jest

stoupati" také jest

—

necha

RK

v „postústoupati" i „do zadu že ve staré eštin „postúpati" „stoupati ku pedu" a ne jen

„ku

—

pedu

„couvati".

VI. 30. srpna 1892.

nežli svými lánky postoupím ve kterou jde, budiž mi laskav doabych uiniti sml nkolik po-

Díve vci,

o voleno,

známek.

Pedevším poznamenávám, že tyto lánky jsou ureny intelligentním laikm ve sporu jsou jen pouhou ukázkou obrany o EK mé a jsou psány tak strun, jak nejstrunji možno; z té také píiny uvádím pi ;

;;

41

svých výkladech a dokladech píklady jen ojedinlé, protože myslím, že postaí (dle pomru) jeden dva ti píklady. Jak struné jsou mé lánky psány, toho jasným dokladem jest výklad o pedložce „po" ve verši „tako krupo je po sob hnachu", kterýžto výklad jsem vtsnal do dvou feuilietonv, akoliv látky na onen výklad až posud mám do feuilletoniiv asi dvanácti i patnácti myslím však, že ve vci, o kterou pi „po" šlo, dostaí i to, co jsem byl uvedl. Svou látku o RK definitivn zpracuji teprve popeje-li mi zdraví tehdy, až budu se studiem sporu o KK buto cele hotov i hotov tak dalece, že

—

Bh

—

má obrana RK bude zaokrouhleným celkem

;

dnes mi zatím jen o to jde, abych laikm píkladem ukázal také já zase zpsobem svým, že jmenovit a práv pan G e b a u e r není ve sporu o RK ani znalcem RK ani uencem; rozumí se, že o panu Gebauerovi mluvím pouze potud, pokud jde o RK. Pan

Gebauer pi svém „studiu" RK pobloudil jeho mysl již ani není schopna mysleti jinak než myslí; pan Gebauer má již pravou fixní ideu. že RK jest falsum a tu jest ponikoliv pro RK, nýbrž pro pana Gemoc bauera vru tžká. Vdecké bludy sice nejsou vzácností, ale šasten, kdo svj blud nejen pozná, nýbrž i uzná.

—

—

— ekl že k

42

—

ve svém lánku prvém, zatímnému mému výodprcm RK piml mne „as",

jsem

nynjšímu

již

—

—

stupu proti téch odprcv orgán; piml mne „as" k mému zatímnému výstupu svými nepestávajícími urážkami

Pro pesn dech

spisv

a

i

výrocích

památek

RK.

necituji

pi

píslušná t.

j.

svých dokla* místa knih i

pro pesn

necituji

svazky a stránky a sloupce i ádky nebo verse, toho dvodem jest: 1. pátelé RK asi sotva by kontrolovali mé výroky, jmenovité když nemají po ruce vcí, o které jde. ve sporu o RK velice snadno íci, 2. jest že to i ono není, ale obtížnji jest pak ukázati, že to i ono jest pravím-li tedy nyní zase já, že to i ono jest, nechaf nyní zas odprcové RK hledají, k d e to jest ostatn odprcové já hledal, kde to „není" mají práci nesmírn usnadnnou již tím, že jmenuji alespo pramen. Že si tímto zpsobem ve své eventuáln zatímné obran RK poínati budu, to jsem koncem bezna ;

—

;

1890 pi své pednášce o RK v Umlecké besed pražské nepokryt oznámil jednomu z tch odprcv RK, kteí proti RK byli psali v „A.thenaeu".

Také poznamenávám, že já otázkou RK „hýbati" bu'iu potud, pokud budu živ, protože RK jest památkou pravou, mimo to

—

43

— #»

však

i

památkou

skvostnou

,

památkou

ryze eskou duchem i slovem, památkou z míry dležitou a tedy zasluhuje nejvroucnjší obrany nejen z lásky k RK, nýbrž i z piety k našim praotcm,

vd

z úcty ku a pravd a z respektu ped idealismem. Pro Alexandreidu i pro Rukovru pis Hradecký nebo pro Maatikáe bych se nenamáhal tak, jak se namáhám pro RK, pro tento nejdrahocennjší literární skvost našich praotcv, skvost, jemuž u ná3 nic není rovno. Úelem pak mých lánkv ovšem na prosto není, abych byl tak dtinským i

dobrosrdeným

a domníval se snad, že jimi pana Gebauera pivedu na pravou cestu ve sporu o RK snad já. Já alespo pro svou osobu si myslím, že pan Gebauer jest pro RK vbec již ztracen na dobro, což vysvitne z tohoto fakta

:

Za sporu o RK pan Gebauer napsal „Dne 18. prosince, když pistupoval

:

k referátu o zkouškách

kyselinou solnou a perušil se p. prof. Blohoubek a otázkou zdali obrátil se ke octovou,

ím

mn

uv-

:

pravost RK jestli že se jemu podaí, podati toho dkaz. ž s íNa to odpovdl jsem, že s e m v

,

j i

j

b

i 1

str.

(v

Athenaeum

163 a 197)

v

únoru a

tak

uiniti,

v

1

beznu 1866 jestli že

— dkaz

—

44

bezpeny..."

ao koubude sek dále paa Gebauer praví „Zkoušení má se díti se všech stran, t. se strany jazyka, obsahu, písma a hmoty, a má-h KK pi té zkoušce obstáti, musí obstáti po stranách tchto všech, t. j. na žádné stran nesmí se proti nalézati podstatné svdectví :

—

nmu

nepíznivé.

K tomu mlo by pak piješt svdectví, svdící pímo, že RK je z doby staré *) ale svdectví toho chtl bych nevyžadovati a spokojil bych se i uznával bych RK za pravý, kdyby se zkouškami všestrannými teba jenom tolik ukázalo, že odnikud není proti nmu svdectví nepíznijíti

;

vých."

Mimo

tyto

výslovné sliby pán

Gebauerovy v únoru a v beznu r. 1886 uinné, nalézám ješt na že pan Gebauer v ervenci r. 188G napsal: „Platná bude obrana: a) když se dokáže, že vci, jež v RK a RZ vytýkám jako odchylky

p

,

od jazyka staroeského, nejsou odchylkami, nýbrž že jsou správné b) když zpsobem pravdpodobným vysvtlí se shoda jazykových odchylek rukopisiáv s chybnými priory jiné je Hankovými. Všeliké marné", což pan Gebauer potom ješt sem tam optoval. .

.

.

bránní

*)

chtél

Jakým zpsobem by pan Gebauer ukázati

pímo,

že

Gebauer nepraví.

RK

je z

XIV.

stol.,

realista

pan

:

— Ale musel,

když pan Gebauer uznati námitky na RK inné byly jasné a urit vyvráceny, pan

dv

neomyln, Gebauer napsal „Dejme tomu, a

prcv. vost

obhájcové vyvrátili námitky odJe tím obhájena a dokázána praže

dkladn všecky

KKského

jest jen

—

1888,

r.

že

šastn

45

to,

Nikoliv ? že námitky

Nýbrž

!

odprcv

dokázáno byly ne-

správné."

Nebudu zatím

pán

filosofii

vídám

nešastnou pouze odpo-

rozebírati tuto

Gebauerovou,

:

Uiním adu námitek (jakýchkoli rozumných, nerozumných) na pravost mé všecky námitky Passionálu Musejního je tím jsou šastn a dkladn vyvráceny dokázána pravost Pass. Mus. ? Nikoliv Nýbrž dokázáno jest jen to, že mé námitky byly nesprávný, Patrno, že mohu ad absurdum pivésti víru v každou památku. II. Pan Gebauer pijde mi dluhu platit stovkou. Uiním adu námitek na pravost stovky všecky mé námitky jsou šastn a dklada vyvráceny; je tím dokázána praNikoliv Nýbrž dokázáno vost bankovky ? jest jen to, že mé námitky byly nesprávný, III. Je zjištno, že ve st. památce Ev. 8V. Jana jsou tužkové linky. Je tím dokásv, Jana? Nikoliv! zané nepravost Ev I.

a

a

;

;

I

;

!

!

—

—

46

Nýbrž dokázáno jest jen to, Jana ty tužkové linky jsou. chceli

tlivcovou,

Ev.

Jana

Bv.

i

i

dále

že

Ev.

v

Je vcí

viti

ve

sv.

jedno pravost

•

nic.

z námitek odprvyvrácena námitka ni jediná. Je tím dokázána nepravost RK ? Nikoliv Nýbrž dokázáno jest jen to, že z námitek odprcv nebyla vyvrácena námitka ni je-

IV.

cv RK

Dejme tomu, že není

!

diná.

V. Mám démantový prsten (pan Masaryk by v „aesthetickém" rozboru této vty Není démantových prstenv, jist napsal nýbrž jsou jen prsteny s démanty). Mám tedy démantový prsten. Pan Gebauer tvrdí, Nemoha po dobrém, že prsten jest jeho. pan Gebauer po zlém chce prsten ode mne vrhne se na mne Já však pana dostati Gebauera tak šastn a dkladné odrazím, že pan Gebauer na nový útok ani pomý:

:

šleti

nemže.

má

A zde

pan

Gebauer

„Je tvým odrazem mého útoku že jest prsten tvj ? Nikoliv Nýbrž dokázáno jest jen to, že útok byl slabý." Proto také v naší spolenosti, kterou ovládá spoleenský ád i ád právní,

právo íci dokázáno,

:

mj

platí § 19. ob. zákona vznese-li pan Gebauer rozepi o prsten na s o u d a jsou li tu všecky jeho dvody, na základ kterých sám si iní nároky vlastnické, :

—

—

47

šastn a d k a d n vyvráceny, vc odbyta. Pan Gebauer ovšem ješt — mže že tom — chce

jest

1

tvrditi,

li

pece

po-

i

jest

lovk

jen vlastníkem prstenu, jen že

poestný, který spor o prsten zná, panu Gebauerovi viti nebude. pana nepivede-li Jak pravím Gebauera ve sporu o RK na moudejší cestu, my obráncové RK toho nedokážeme, a nejdby i bychom kladnji vyvrátili všecky námitky pán Gebauerovy a jeho soudruhv.

Bh

:

nejšastnji

VIL 1892.

2. z4rf

V RK

jest

i

u n a a sice »lepá nocú pod lunu za

slova

Kublajevna jako luna kdaž za nimi luto ;

I

;

:

ttiem

v noci

luna

výmyslem Hankovýro (Hanka jest falsatorem RK). Jakž nálezem RK Hanka složí a vydá ne ? tiskem písniku „Luna jasn svítí" „p ot o m" (jakoby mezi „Luna jasn svítí" a RK již na svt pranic nebylo) objeví RK a zde bieše".

Také slovo

toto jest

Ped

jest

—

luna meíc

t.

j.

slovo,

kteréž

ani

stará ani dávná eština nemla patrn proto, neví. Obráncové že pan Gebauer o

nm

uvádli

z

JuLgmannova

RK

Slovníku

:

„Když

^.

—

48

—

sem chtl do kterého domu drú nebo oknem, vstúp na lunu mésínú, ihned sem tam byl po též lun msíné ven sem vystúpil a na lunu mésínú, rozkídliv ruce i noze, vsésti chtl". Tyto píklady jsou z Gesta Romanorum a tato Gesta (ukázky) jsou pozdji otištna (s onmi píklady) v „as. . Musea". Odprcové liK na tyto doklady namítali, že luna zde není „msíc" ;

;

patra proto, že to vysvítá z kontextu i Jungmannova Slovníku (v Gesta Rom. o kou-

z

sek dále jest paralelní „poprslek msícový"). Co jest pvodn „luna" a jak vzniklo asi gluna zz msíc", jasn myslím vysvitne z tohoto fakta v jedné ze svých starších J. Jireek publikací pi „Krále západní tu vyložiti teba na knížata ruská" pod ;

vt

poznamenává:

„Pi

arou

této píležitosti

pipo-

mínám

že se mi slovo „záchod" ve smyslu „západ" jinde posud naskytlo na dvou místech: jednou v písni moravské od Paskova :

sluneko nad záchodem" (Sušil str. 374), po druhé v kodexu Mikulovském z let

„Už

je

1406, kdež se v Ecclesiastiku 43, 7 dí, „že luna menšie na záchod" (minuitur in consumatione). V staroslovanstiné, novobulharštin, srbštin a polštin též se „záchod" užívá ve smyslu „západu".*)

s

*)

Záchod

~ západ jest totiž

i

v

RK

;

pozn. spis

u

:

—

49

—

—

—

Shánl jsem se pro slovo luna po kodexu Mikulovském, ale marné. Nahlédl J3em tedy do Vulgáty a ve Vulgát zní correspondentní místo „A luna signum :

luminare quod minuitur consumatione. Mensis secundum no-

diei festi,

in

men

eius est."

V

B.bli Kralické:

n^dyž mu

svtla ubývá na schodu msíc, tak jakž jemu íkají, nazývá se." Tedy 1 um i n a r e (svítiti =: svtlo) quod minuitur in consumatione =: lima (bez pídavku: :

m-

síná) že

s

záchod

na

menší

(cf.

luna

lumen, hix). Pi tom výslovn upozoruji na prve citované Mensis eius (scil. lunae) est. Slovo „luna" v RK jest i tím z míry na pováženou, že JuDgmano cituje pouze Hankovo „Luna jasné svítí". Jakž ne?

secundum

:

nomen

Ukázal

:

jsem

již

pi svém když

„panstvo", co znaí,

výklad o slov Jungmann to i neuvádí. Tak se

ono slovo ve svém slovníce vc má i se slovem „luna =z msíc". Ze Hanka, chudák, slovo „luna zz msíc" sotva asi vj myslel, toho z míry jasný doklad zím zase v tomto faktu V jednom ze starších :

roníkv

Památek" v rubrice „Hora Kutná r. 1555. Máme ped sebou knížeku, jejíž nápis zní Kázanij (tištno švabachem pozn. spis ) vinéné Létha M. D. L. VI Na Horách „Archaeol. „Rozmanitosti" tu:

;

Na obranu RK.

:

A.

—

50

Kuthnácb, v Wysokého Krupobitij, a

bitij,

Kostela o HromoSkrze Keze Hradce, ty asy d:

Bauech:

Mathausse z Králové Tisstno w Prostjow v Kasspara Aorga 1556." Pak jest uvedeo zaátek z tohoto spisku a v tomto zaátku tu : „V nedlí na pondlí mezí hodinou vosmou a devátou, když šlo na den sv. Tomáše biskupa 29. dne mence Decembrís, a tehdáž luna neb na pln byl (atd.)". Uvážíme li, kolik tisíc a tisíc tištných i uetištných vcí od r. 1556 do r. 1817 existuje, a uvážíme-li, že ani potuchy nemáme o tom, co kdo z našich eštínáv (tedy i Hanka) ped r. 1817 ítal, jist panu Gábaueroví a jeho soudruhiim ve sporu o RK soustrast vyslovíme pi slov „luna". Pan Gebauer jeat viibec ve sporu o RK uencem politování hodným. Ignoroval bych pana Gebauera, kdyby nešlo o Rukopis Královédvorský, o památku, kterouž bych kojil kdyby to šlo každé eské novorozeátko, aby všecka nová eská generace do sebe vsála toho ryze eského ducha, tu energii a sílu, poesii a prese krásu, kterýmiž pevaluou vtšinou všecky námitky uených i neuených tvorv a zviášf „aesthetického" rozboru pán Makana.

msíc

i

—

—

—

—

—

sarykova

RKým

— RK

každé

dýše,

eské

kojil

bych, pravím,

novorozeátko

práv

—

51

—

dob, kdy nibilísmus a atheismus, naturalismus a pseudorealismus, aoarcbisQQus a pseudoBOcialismus tou svou hrubou neotesanou nohou na smr uálapávají již i poslední zbytky nejušlechtilejšího idealismu. v

na svt nesmí íci, že proti panu Gebauerovi vystupuji ve sporu o RK z pohnutek jiných nežli z tch ideálních, abych hájil drahocenný RK nevinn týraný i pravdu Optuji, že pan Gebauer jest neja vdu. vážnjším odprcem RK práv svou autove sporu o RK ritou, o jejíž nicotnosti pán Gebauerovi slepí ctitelé ani potuchy

Nikdo

—

—

nemají.

Pan Gebauer však má i ten vru do nebe volající hích na svdomí, že svým výstupem proti RK mrou vrchovatou pispl hanobiti a zhanobiti eský národ práv u našich vných a zapísáhlých nepátel. Poznal jsem to sám již nkolikráte na své vlastní uši práv v Nmecku ba také za plavby po imposantním jezee bodamském jsem se o tom bohužel pesvdil, ve chvíli, kdy mysl i duch a srdce takka tonou ve krásách a velebnosti Pírody.*) ;

Odboil jsem ponkud; není

divu.

)

Za hovoru na jezee bodamském byl mi pan Gebauer pojmenován „echischer Universitát;profe38or Neubauer oder wic er heisst". 4*

— Pan Gebauer,

RK

(já

o

nich

62

—

mluv

o

promluvím

r o

p

u ž c

pozdji

í

ch

též)

téže stránce 2. zní ádek 19.: Slovo první jest necelé, má býti koncem slova, jemuž je pedek „odíznut" (vykladatelé doplují to p rvý den

praví:

uí

„Na

den boío.

:

bojováno).

jak veliká je prázdná proítora mezi ezem a u í. Nikde v celém RKém není mezery tak veliké uvnit téhož slova Jak vyložiti velikou prázdnou prokterou vidíme zde V Výklad pravd storu, podobný není tu možný jioý než tento (nyní pan Gebauer pokrauje s tímtéž drazem, jak i já zde naznauji co je zde však vytištno proložené, pan Gebauer otiskuje ležaté; co já zde otiskuji tun, práv tak otiskuje také pan Gebauer):

Vizme,

;

tun

písa

psal na proužku již oíznutém, psal pu oíznutí; psal smrem od ezu a nechal mezi ezem a

prvními literami tohoto ádku prázdné prostory mnohem více, než jí jest kde jinde v RK é m

uvnit slova celého také zde býti mlo."

a

než by

jsem si tento píklad pán námitek dnes proto jen, že chci již dnes také píkladem ukázati na proužcích (zvlášf o nich mluviti budu.

Vybral

Gebauerových

:

—

—

53

pravím, pozdji) na novou Gebauerova studia RK

Odpovídám Protože

musí svou

i

památkou pravou,

jest

neobyi^ejná proatorka

vpolou

ped

„uí" míti

píinu. Jest-li ona proslo va (pr— vý) ne m ož n a,

pak píina

té

prostorky

nežli že to,

co

teno

cem

pán

totiž

RK

pirozenou

storka

stránku

nemže

jest

„uí",

býti jiná,

není kon

nýbrž ásticí samostatnou ona prostorka ped slovem vysvtlí.

slova,

ímž

se

Proto pak, že „vi" nic není a „vy" se sem naprosto nehodí, jest pirozeno, že vykladatelé RK dosud nesprávn vykládali (pr)vý den bojo(váno). Každý sám se miiže

pesvditi, že

v

RK

(ja'io

kách) „u" a „n" vyhlíží

neb

dokonce

v jiných

asto naopak

památ-

i namnoze

(místo „u" „n" jest „u")*), tak že ona ástice v RK, o kterou tu jde, není (pr)vý, nýbrž ni: ni den bojo cf. v RK: Váleno prvý, váleno de vterý, vícezstvie nikamo nekleni; bylo tedy již dva dny bojováno bez rozhodnutí vítzství. ástice pak „ni" jest ryze pravidelná staroeská ástice ii: a n i. stejné

i

jest „n" a místo

;

de

s

tenám

z

*; že mám pruvdu, nejlépe vysvitne toho, že na proužcích je „skupiua písmen", kterou

Nebeský de „linhem", pan Vrátko te y,liuhem" a pan Gebauer „budto linhem nebo liubem."

—

—

54

Pan Gebauer tedy musí opustiti dosavadní výklad „(pr)vý den" a mU8Í pijati výklad mj, t. j. „ni den", je li proatorka ve slov „pr vý" nemožná.

VIII. 15.

záí 1892.

Také slova posleda a prorada jsou prý známkou nepravosti padlaného RK.

Nemám 8

1

B 1

e

d

e d a

pímého dokladu

sice

a,

ale

protože

se vztahující

po

vc

ku p o> budu potebovati pí

prorada, zmiuji

slov

pro slovo

hlavní

se též

o

slov

tom.

Není

I.

slov,

totiž

pochyby,

pi tvaru

že

posleda máme

slova

mluv

jež ve

na mysli tvar lidu již ode dávna žijí

(doklady též v eštin staré) a z jejichžto dlouhé ady na p. uvádím nezpsoba, neposeda, nenasyta, nemrava, neodbyta, neposlucha, nepozora, neústupa, nemotora, nestyda ošusta, otrapa, protiva, ožrala, ošklivá, ohyzda, ospala, pobuda, vej pravá, dareba, ohava louda, kulhá, kokta, brepta, mluvka, ten lovk lživý jest ležka (ze st. eštiny cf. mluvk») a k tomu ke všemu na p. i vévoda, též piívoda (pvodce v horách ždárských). :

;

;

;

:

;

:

;

:

— lí.

Dosud,

—

55

jakožto

lépe doklad bylo k k posledou, což

svém Slovníce. k posledou

analogický

tvar

p o i

s

1

e d a

Jungmann

iní ve

není správno

Ale

to

jen

vulgárním

i

uvádno ;

jet

rozšíeným

tvarem „k posledu" práv tak, jako mutatís mutandís na p. k veóerou, do polou, v polou, z prvou, do vrchou a snad i pochy1 o u (naklonn ze mluvy lidu v severních echách, as. Mus. 1864.) pi tom poznamenávám, že Jungmann uvádí také „P os 1 e d a slov též od tverák na dobrou noc udílený políek." ;

.

;

III. V RK jest „i kehdy docházéše posleda vojev" ; kdo chce tedy ku tvaru p ouvésti a n a 1 o g o n, musí uvésti s 1 e d a n o h s 1 e d a, kteréžto slovo jest už v Hájkové kronice a Veleslavínovi.

—

V RK

kde Vesto radí ke na milosf a nemilost Vratislav jak tur jarý skoil. Vestone za silná paže uchvátil a vzkikl „Proradol Skvrno kesan vná! V zá« hubu chceš vrci dobré ludi ?!" Pan Gebauer nezná staré eštiny prorada ze zrádce. Já také ne známe prorádc, zrádce, proradnik, proradný, a staroeské je scéna,

sfanm, aby

se vzdali Tatari^m

;

~

;

prorada a

nikoliv

:

známe jen jako naše

zrádce.

Proto

pan

zrada Gebauer

mii

— pro RK místo p r o r a d

žádá

—

prorádc i zrádce

:

Odpovídám

56

a. :

prorada v RK jeat proradný (ve steštiné adj. proradný jest) asi tak jak ohava i nerudá z nerudný. z ohavný Dejme,

I.

utvoeno

že

z

MuhutnéjsíC

silou

výrazu

vždy

vyzní

:

„Ohavo! skvrno kesan vná!" než „Ohavný!" i „Ohavní e! skvrno kesían vná!" Tot jasno. A práv tak i

„Prorado!* Ale pro .proradný: prorada"

a pouhou domnnkou nedokazuji pranic. IL Stará eština má: radný a proraditi a prozraradný rádce a pro-rádce stestina má též rada (muž, který diti rada a nebylo by tedy nemožností radí), pro-rada. Ale to jest jen má pouhá kombinace a tou taktéž nic nedokazuji. III. V RK jest p r o r a d o t. j. vocativ k nominativu prorada. RK jest památkou pravou, tedy jest i tvar p r o r a d o (proNámitku pán rada) tvarem správným. Gebauerovu i v této vci totiž zavinili jen vykladatelé RK, kteí vykládali prorada =: zrádce. Já totiž nesouhlasím s tímto výkladem a pravím, že v RK prorada, o které jde, jest ryze slovem za naše zrada.

nemám diíkazv

;

;

;

:

:

pravidelným

staroeským

!

—

trapná žízniú.

„Nevmožno nám déle žížniú nevzmožno pro žíz vojevati

Komu

zdravie,

!

—

57

V RK totiž jest: Kestné padáchu

:

komu drah

trati,

živótek,

tomu v Tatarech milosti zdáti !" Tako chu jedni. Tako druzi „Trapnje shynúti žízniú mea !" „V porob nám bude vody dosti Za mnú, kto tak smysle!" vece Vesto. !" „Za mnú! za mnú, koho vy žíz trápí Tu Vratislav jak tur jarý skoi, !

Vestoa

za siln paži chváti, skvrno kesían

d: „Proradol

vná

!

V záhubu

chceš vrci dobré ludi ? Ot Boha nám milost zdáti chvalno, ne v porob ot sveepých Tatar Nerodte, bratie, spti v pahubu! Petrpchom nejlútjej vedro, Bóh ny sílil v rozháralé póldne, Bóh nám sesle pomoc úfajúcím Zastyte s, mužie, takých eí, sé hrdinami zváti chcete !

1

a

!

Vykládám

:

Vratislav penesl abstractum na osobu, t. j. na Veston, zradu 2. nebo Vratislav apostrofuje Ad 1. eština od jakživa penáší absynu muoj milý, má kráso, stracta na osobu 1.

budlto

zrado!

:

!

— má útcho se

;

ó kráso

i

Rudolte, viero naše,

rozpome

nadje všech vících,

spasiteli

;

ó jediná

—

58

všech dóstojných má láska jediná;

chválo

Vaše Milost;

ty'8

dvic

!

píteli,

má spása; oznamuji (knz na kazateln) laskám vašim Ad 2. t. j. apostrofa zrady Vedle ab-

ty's

:

stracta

zrada

zrado!

jest

abstr.

skvrno:

(vykládám) skvrna kesan (snad narážka na zradu Jidášovu), ni* koli Vestou. Vratislav po nešastných slovech Vestoových (Za mnú Za mnú !) apostrofuje zradu: „Zrado bídná zrado ty skvrno kesan a teprve snad nyní houkne Vestoovi do tváe: „V záhubu chceš vrci dobré ludi?l", naež ihned zas jest

vná

I

!

!

vná!"

kesany „Nerote, bratie, spti pahubu I" Jest však ovsem úplné též možno: „Zrado! skvrno kesan vná v záhubu chceš, bídná zrado, vrci dobré lidi ? !" Pi tom na mysli totiž míti též musíme, že ku zrad ped Vestonm vybíoslovuje

:

v

I

také již jiní (viz cit. z RK) a tedy proto pak hrdinný Vratislav praví : !" „Zastyte s, mužie, takých IV. Domnívám se, že tu s p í s e abstr. zrada peneseno na osobu práv tak, jak zeli

práv

eí

ihned následující

skvrno.

Zím

tutéž individualitu mluvy lidové, svitne z tohoto fakta:

tu totiž

která vy*

-

59

—

Mám (již nkolik let) obyejnou dvoukrejcarovou jarmarení písniku. Nikdo rozumný nebude tvrditi, že autorem té jarmarení písniky jsem snad já i že dokonce snad vznikla pod dojmem RK. Je to plod V té písnice se op„poesie" lidové vuje, jak mladý rytí Vnislav unesl Juliánu, dceru rytíe Sukoráda. Sukorád se rozlítí, pronásleduje uprchlíky, dostihne je. „Milý 8 milou na koníku (cf Jahody v RKém) na polední prchají . tam nahoe v tmavém doubí, tam se milý s milou snoubí, písahu ;

.

.

si obnovují, vrnost do smrti slibují. V tom jak Vnislav Julku líbá, houkne otec milen-

in

:

Zahy

meem krev se

zrádo, zrádo

zasvíij

leje,

iní

padla druhá

—

erná, umi Padla rána

—

vrah se smje lid. Pi tom

(atd.)"Tak se vyjaduje poznamenávám, že jsem již pi své pednášce o RK koncem bezna 1890 v Umlecké besed pražské pítomné tehdy (i nepítomné) odprce RK výslovné upozornil,

že

si

do

libosti

RK také

posmch

mohou

tropiti

dokonce „hájím jarmareními písnikami". Ta písnika jest mi totiž vru tisíckráte milejší, nežli všecka od zeleného stolku uenost všech odprcii ve z toho, že

již

i

sporu o RK. V. Pan

Gebauer musi ustoupiti od vý

kladu dosavadního

t

j.

„prorada

zz.

zrádce"

:

— a

musí

—

60

=

pijati výklad xnu]

ryze pravidelné

t. j. „prorada staroeské p r o r a d a

za naše zrada.

Také

Hanka

poznamenávám,

(Hanka

že

jest falsátorem

by

byl

si

RK) docela

6ám ze sebe, utvoil z brusu nové „prorada zz zrádce", akoliv práv H jmenovit v onch památkách, ze kterých dle výslovného oznaení odprcv RK byl Hanka pro RK erpal, ml asto a pravideln prorádc, zrádce a prorada z= zrada. Tím ovšem nedokazuji pranic, ale jen to libovolné,

slovo

—

konstatuji.

RK

padlán

byl

v

dob

našeho národ-

ního probuzení a vlastenení. Hanka jest falsátorem RK) prý si tedy v

(Hanka

RK

také

zavlastenil. „V

obsahu

svobody

stenectví,

nejsou ve

Pravíí pan Gebauer pronikají idey národního vla-

stenectví politické

Idey

drazn

tyto via

ozývá se u Dali-

humanita kesanská u Štítného atd

mila,

ale

a humanity.

stedovku neznámy, naopak

pece všude

kdežto v

RK

tu je spolu ráz

jest

pi tom

Odpovídám jen

V RK

eského •)

urit.

jsou

toto

;

stedovku,

ráz moderní."

*")

:

turnaje na dvoe který na tyto turnaje

líeny

knížete,

Pan Masaryk „vlastenei í"

RK vytýká zvláš

—

—

61

páoy eské. Pánové mají jména, terminologie turnajv jest dcerka knížete má

byl pozval

ská s

k

á,

jméno

eského eské, eský knize

byl

e-

e-

též

eské

kteí z nich mu budou nejlepší služby konati, kdyby vznikla válka s nebof „vezdy nám súaedó pravil kníže; ano jeden aby zvdl,

rytíe pozval,

Nmci, Nmci" eský

tch eských pánv honosí se: „Pradd mój zbi divá tura, otík zahna N m c e v z

i

sbory!"

a

pece

vlastenec

Hanka

(Hanka jeat falsatorem RK) napíše ve vlasteneckém Rukopise Královédvorském, že pi tch e s k ý ch tur-

bový

eského knížete eská eskému rytíi — vítzi v — na hlavu vstavila duvnec To napíše vlastenící falsátor

RK

dob,

najích na

dvoe

princezna s k ý ch turnajích v

strom

e-

kdy lípa

Slovanv

Nmcv.

a

za posvátný za národní strom

platila

dub

—

dub a lípa na p. as. Mat. Mor. 1879.) Myslím, že by „vlastenící falsátor" z let 1817, z let našeho národního probuzení a vlastenení, byl jistojist napsal vnec z lípového listi i leda vnec nebo tak nco, ale ni(O

u Slovanv a

véci

Nmcv,

této cf.

:

vavínový

koli

:

vnec

z

dubového

listí.

;

—

62

IX. 3C.

opt

Dnes o

pán

RK. Pan Gebauer

nemla kou pouhé

totiž

že steština

praví,

ponvadž

a

interjekce „ajta!"

prý

RK, tedy jest „ajtal" známnepravosti RK. Pan Gebauer žádá

1"

„ajta

na novou a též neGebauerovu ve sporu

ukáži

hezkou vlastnost

záí 1892.

jest v

„aj!".

Odpovídám I.

V RK

:

pouhé „aj" na tchto míZáboju aj, skoichu vsici

jest

— — — — — Slavoji brate — brate, Ludel — — prudkost vyrazi Ludkem — — bratie zhovadilý — vraže — Záboji brate — brate, šerý — vzhoru tamo k hradu vrch — tecte; — k hradu k hradu; — pod nimi postaví s muž k muž — — ie prúd Pražan pes zdi tee — vúcej a vyjde duša ?ániem — — vsia Praha tu leže huby Polené oružie mlie v jutniem spaní; — vládyky sené rány skú chvátajú; — — — Bohem dáno vícestvie

stech

:

Aj, ty

;

aj, vystúpichu z úvala k Záboju ; Slavoji brate; aj, Záboji brate;

aj,

;

aj.

aj,

aj,

;

aj,

;

aj,

ty

;

aj,

;

voji

aj,

aj,

;

z

aj,

;

aj,

les

aj,

;

;

ty

aj,

aj,

aj,

;

aj,

;

;

aj,

aj,

;

aj,

;

aj,

aj,

aj,

aj,

jesti

;

aj,

—

— —

—

63

aj, obcháze junoše kol aj, ty slunce, otvoi lovc; knz káže poslu aj, aj, slunéko nastojte, Vneslav aj. aj. oba spadesta; srazem s násep aj, hle, na vznojeném

ty

lese širý

—

hrada;

;

aj, ;

—

;

— —

;

—

mráek.

nebi

„A-jta"

II.

místech

jest v

EK

zase

na tchto

:

Kehdy paže jejú bieše dorostla i jejú protiv vrahóm i dorostáchu druzí bratieci, ajta, V8i(ci) vyrazichu vz vrahy. ,Záboji brate, ty udatý lve, neupúsej

umy

bui i

i

Ajta,

u vrahy!"

otvrže Záboj šít, tako

v ruce mlatem, i v druhej meem, v proráže dráhy u vrazech.

pie I

slunci

tažechu

(voji)

pes

ves

po ddinách vých hlasóv.

i

po ddinách

den

i

po

s

vale dým sténáníe žalosti-

tamo k pachrbu. Ajta,

Vele tmír z peda peskoiti

zad udeiti na hrad, vele hradbu. Ajta, drva vysoko rostlá v hustot pod skalú, piklonichu k pevnej hradb. z

Bháše

jelen po horách, po vlasti popo horách, po dolinách krásná parohy nosi, krásnýma parohama hustý les proráže, po lese skákáše hbitými nohami. Ajta, junoše po horách chodívá.

skakova,

Noc

;

s

pvalíše pes

pólnoci,

pokroíše

64

A

k jutru šedošeru.

Olde

t a,

j

knz

knz

Vyho

vece

Olde „Ty ny vedi Vece Vyho zlým Polanóm! Po tvém slov pójdem právo v levo, bud! v prd, budí v zad, :

proti v

Vzhoru Vzmužte chrau všé potky luté brost bujných srdec!" Ajta, knz vz prapor v mocnu ruku. Netužte, kmetie, netužte, juž vám tra!

!

vika

tako Osenie

dlúho

vstává,

kopytem.

Rue

vše.

s

(vše)

sé

stupaná

cuziem

promnie s Ajta, promníse. íud v hromadu zve.

zelená,

Beneš Herraanóv tajno „Pomstu! Pomstu!"

—

—

„všem volá Sasótn pleniúcím!" Ajta, hnvy uchvátichu stran. krutostiú vterý, prvý, váleno Váleno nikamo nekleni. Ajta, rozvícestvie Tatar mnostvie. množie

ob

de

de

s

s

Kestné poechu lutým

davem

hnáti.

Tateré je Jaroslav jak

utiekati,

Ajta,

orel let.

Zejmo

ze skupiny I, že falsator z jasprávnou interjekci „aj" kého dvodu tedy vytvoil by si falsator sám ze sebe nesprávnou interjekci „ajta" ? Nevím, tínad to byl uinil z nerozumu, snad z liboviile, snad pro metrm, snad z bujnosti (aby badatelé mli co luštit) i snad III.

dobe

znal

z jiné

ješt píiny.

;

—

65

—

v RK není i n t e rStojím totiž ped veršem Již ve „ajta, vale dým po dédiaách". svém spisku Ad RK poukázal jsem práv na toto „ajta, aé vale d/m po ddinách". jak by dojiata každý Pro není v RK dým rozumný falsator napsal »ajta vale po ddinách", když „ajta" jest interjekce ? V. Pan Gebauer praví a tonem dojem-

IV.

jekce

Tvrdím, že

„ajta".

s

—

ným

ujišuje,

dnve

nežli proti

že

—

se

RK

dkladn vystoupil.

s

!

pipravil,

To není by špetku

pravda. Míti pan Gebauer i dobré vle, aby byl RK spravedhv, byl by pan Gebauer studoval „interjekci" ajta. Chybu zde opt zavinili doaavadní vykladatelé RK a pan Gebauer, vzdor své uenosti a autorit, onu chybu prosté pejal. Konstatuji totiž, že jako ve starých eských památkách vbec,

vi

piln

RK

tak i v origioále tivního spsobu psaní

dle tehdejšího primi-

jsou jednotlivá slova tak v hromadu, že asto na prvý pohled zdá se, a nkdy jest i vru tak, že vše psáno jedním dechem. Jednotlivá slova jsou ve staroeských památkách (také tak sražena, že po v RK) stránce grafické asto iní celek a tená nkdy namáhav musí luštiti onu sraženinu slov i písmen Takovou sraženinou jest

psána

tsn

tsn

>'a

obranu RK.

5

—

66

—

RK

i „ajta", kteréž nic jiného není nežli .", tedy prostá a správná interta jekce „aj!" (jak žáilá ze steštiny pan Gebauer) a slvko „t a".

v

„a.j,

.

.

Vykládám

totiž

:

V originále RK je3t aj (skupina I.) a „ajta" (skupina II.). V RK „ajta" jest

pouze

tam. kde má význam aj, tu není ajta, kde bychom žá dali prosté aj. Naproti tomu zase pouhé aj v RK jest všude tam, kde má místo prosté aj. Nikde v RK není na pr. „ajta, Záboji" i „ajta, Slavoji". V RK však také nikde není ani jediné místo, kde by možno bylo Í3ti ajta, tu Slovem „ajta" v RK nic jiného není, nežli naše aj, tu (aj, tehdy i tak néco) tenáe prosím, aby laskav sám pozoroval obe zde tištné skupiny I. a II a pesvdil se, že mám pravdu, pravím li, že „ajta" jest „aj, tu .... (i tak nco)" struný totiž výklad slvka „ta" i vše ostatní, co k pán Gebauerovu „aita" potebuji, ponechávám na píšt. Žádným zpsobem však v RK není interjekce „ajta!" a praví-li to pan Gebauer pece, tedy tak praví pouze na škodu svou a nikoliv na :

.

.

.

V RK nikde

:

:

:

.

.

.

.

.

.

.

—

;

škodu RK.

—

67

—

X. íjna 1892.

18.

Konstatoval jsem tedy, že v RK nikde na p. „ajta, Záboji" i „ajta, Slavoji" a že v ÉK nikde nic není jako na p. ajta, tu se dje i tu se stalo to nic není jako

a to; ,,ajta",

(i

v

RK všude,

tak nco); že v RK jest »aj ta".

kde

jest

imputované

má

smysl: „aj. tu ... slovem: konstatoval jsem,

toto „ajta"

„aj,

.

ta

.

.

."

.

a

nikoliv

Co jest asi toto sliivko »t a" ? Z nkolika svých nojslének o tomto sliivku dnes uvádím jen tuto Stará eština mrou pehojnou užívá rení „v ta doba" (plurál) t, j. naše: v ty doby, v ty asy, tehdy, na p. „\tubchu :

:

jedni slúpi velicí stklenní, jimžto svatý Petr

s

svými uéenníky stoje divieše. V ta doba pojide ná žena poestná žebíci". Toto „v ta doba" jest mutatia mutandis patrn týmž tvarem, jako známé na p. mraka, oblaka, hora, luka, sádka, patka, kižovatka, Hradana i mén známé na p. Senomata archiv Rakovnický, mluva (ves Senomaty, prosté tabulce u pražlidu) stromka (na ských Olšan), Dvora (na tabulce vesnického povozu jsem uzel), ervánka. Vedle „v t a 8

n*

::;

—

68

—

v t a doby, ano doba" steština raá také Ve ruluv lidu pravé a jme i: v ta dobu. :

novit pi urení asa pedložka jest vynev tu dobu chávána V ty asy iz: ty asy v ten as rz ten as novou zz tu dobu nedli (v — ), novej rok (na o ); toho píklady jsou pehojný a známy. Ale však :

;

;

;

—

,

—

mluv obecné nejen pedložka, nýbrž i „doba, as, chvíle (atd )" jest vynecháváno; toho jasným dokladem jest nejlépe naše steské t u t. j. v tu dobu, v tu chvíli i práv mluva obecná libuje si vždy a všude ve strunosti a krácení a komolení práv pi slovech Domnívám užívaných. se tedy, že i t a snad jest asi zkrácené „v ta doba" (v t a doby, v ta dobu), jako tu jest místo „v tu dobu" i „v tu chvíli". Mám-li pravdu tímto výkladem ili nic, vyslovuji pouze na tom ovšem nesejde myšlénku. A práv tak, jako my máme „tu" ve

:

asto

;

místní (aj, tu vece, aj, tu leží); asové cf. naše patrn „ta" asové místní t a m a slovácké t a na p. ve slovníku ku i

jest

i

i

;

:

slováckým

Speviim

Sáma Chalúpky

jest

— Tam zz dort." Moravané pak íkají: tahle =z tamhle. — Pan Gebauer — musím íci — zuby „Ta

=

dahin.

;

nehty se drží iaterjekce „ajta!".

Uvádím I.

:

Jungraann

ve

svém

Slovm'ce

píše

—

69

— =

„AYTA, (*AITA)

Aita (r. ay et t) ay. Rk. Kral. 2. Aita kniez wzie prapor. Ib. et. saep " Naproti tomu však ástici „Ta" Jungmann ve Slovníce píše n*TA, místo neb dobu znamená, den Ai ta Ort oder die Zeit auszudriicken, da. uece Vihon kniezu Oldrie (t. ay tu wece atd). Rkp. Kr. 2. Ai ta kniez wzie prapor. Ib. Ai ta sie uali dim po diedinacb. Ib 42. Ta drak pišed do msta. Píkl. z kron. ms. Slovacia hodie in usu. gá z tato pjdem, t. odtud to, von hier, von da. Pjs. dahin. Baiz, 61. si. 35. Pijdúce ta, t. tam,

Wjho

wece

pi

:

Ke

—

Ta Perfectam actionem significat. § umel, er starb (bio). Sic. Ta ho našli, sie haben jhn aufgefunden. Plk. § z= pry, w g Ta gii gehe weg. Ib. (sic.) Ta já puojdem, ta ga atd., t. pry. Pjs. sic,

—

I

(Šaf)." lí.

Šafaík

citoslovci uvádí

ve :

Poátcích

svých

„aj,

ai

lile,

aj

ta,

mezi na p.

brate, aj*ta wece Wýho, aj hle mráŠafastati pak o píslovcích ík v týchž Poátcích píše „ta (tehda, tam): jakž to ekla, ta je neuzechu. Pass (= Passionál musejní; pozn. spis.); aj ta wece RK (~ Ruk. Královédvorský; pozn. spis.)." aj

ek. RK". Ve

:

Hanka

jeit falsatorem RK) vydání RK r. 1819 vedle pii vodního staroeského textu RK má III.

v

(Hanka

prvním svém

svj

— text z

70

—

Qovoeský, v uémž jest peloženo: Ay

RK

každé

„ajta"

na piklad

tu;

z or.ginálu vrné pepsané „aita Jaroslau iak orel lelie" Hanka na druhé stran své knížky pekládá „A.y tu Jaroslaw gak orel letl". Tak, pravím, Hanka roku 1819.

sám

RK. IV. bembera ve svém spisku „Kdo seKralodvorský rukopis r. 1817?" píše:

pekládá psal

„ajta" z

Slova do roku 1815 neznámá, ježto se jediné v básních Svobodových tehda sepsaných a v epických básních Kralodvorského Rukopisu. První takové slovo do ve spisech eských a viibec slovanr. 1815 ských neslýchané jest interjekce „Ajta". Vyskytuje se ponejprv ve Svobodové Sonaté „1.

shledávají

Dominikovi Kynskému Jungman vysvtloval tenáiim Ody Svobodovy na mír Evropy slvko „Ajta" latinským Ecce (Slovesnost 1820. str. 9.) a Hanka v prvním vy1819. dání Kralodvorského Rukopisu r. :

slovy: „Aj tu". V slovníku svém nepivádí Jungmann k této interjekci ani jediného dokladu ze spis eských, le z Kralodvorského

Rukopisu."

)

*( Semberovi Svobodovo „ajta"

stala se tu nehoda, že zde uvádí i815 (RK byl objetou z roku

1817), ale pale vo rvláátuím dodatku k toroiito svému spisku koDBtatDJe Šcmbera, že v citovaoé z roku

Ud

— V.

RK)

71

—

Haaka (Hanka jest svých Starobylých

falsatorem

Skládáních prvním svým otištním RK r. 1818, pravopisu RK a (r. 1819) podává ukázku „Ai ta kniez wzie" tedy nipíše tam:

-

ve

ped

koliv: aita. O tom všem (I— V) pan Gebauer buto ví, ale nedbá, anebo neví. Neví-li,

—

pak

tvrzení

slušn

pán

eeno

—

neslušností

jest

Gebaurovo, že se pan Gebauer

svdomité pipravil, nežli vystoupil proti RK ví- li pan Gebauer o vcech, o které tu (I— V.) jde, pak pravím: Pan Gebauer, od povídaje v „Athenaeu za sporu o RK, na psal o jednom ze svých vynikajících odpSr diirazem „Pan X cilv i 8 naznaeným (jména z úcty k onomu odprci neuvádím pozn. pisatele tchto lánkii v „echu".) dopouští se hrubé nepravdy ovšem kdyby si tou nepravdou nepomáhal, nemohl by provésti založený na ní dkaz ad absurdum; ale v tom práv záleží X—ova vina, že buduje svj na :

,

.

.

.

podložené nepravd

pkn

dkaz

a to velmi ne-

methodu.

charakterisuje jeho že si tak pomáhají nkteí pseudokritikové ale do pana profesora (G ) nikdy jsem se nenadal poínání takového."

Vím,

;

181&

p o

vbec r.

1817.

není „ajta" » že „ajta" vyškytá se leprve

:

—

72

—

iním závrek Když sám pauem Gebauerem

RK

objevený

1818. v ukázce RK a pak r. 1819. v prvním pepisu celého RK jasn a neomyln ukazuje, co jest jeho padlané „ajta" v jeho vlastuím falsifikátu, pak pan Gebauer musí pijati vlastní výklad falaator

již

falsatorijv tedy

svou

r,

a

pak

pan Gebauer musí

interjekci „ajta"

zavrhnouti*

XI. 16. listopadu 1892.

Pan Gebauer slavnostn ujišoval, žo díve nežli proti RK vystoupil, studiu RK vnoval péi svdomitou nejen c o n t r a, nýbrž i p r o. To není pravda. Pipouštím, že pan Gebauer snad až dosud myslí i že dosud snad

pesvden,

že studiu a náležitou, ale nevnoval. Pan Gebauer vidí v RK velmi mnoho vcí, které tam nejsou, a nevidí tam vci, které tam jsou a to není hezké pi takovém uenci a pi takovém zoalci staré eštiny, jakým jest, i chce býti práv pan

jest až

RK

vnoval

i

péi slušaou

;

Gebauer. Véc, o které promluvím ve stati dnešní, v podstat jest už sice v mém spisku Ad

— RK

z

nati

doešním výkladem tam ve všem táž jest. Pi tom pozname-

zdokonaluji; vc

ten výklad

hlavní,

všudy

že výzpyt, o který dnes jde v mém Ad RK, jest vývý-

neváhám,

a o který

zpytem

z

zpytv

o

šlo již

mých nejdležitjších RK, alespo dle úsudku mého.

Tvrdím

urit,

—

ale

1886.,

r.

73

totiž

že

dnes

RK

v

naprosto

už

není pedložka „iz"

(z) a t o jest velice dležité. Odkazuji totiž na svj ká RK a pravím :

(nám alespo zuámý) tvar je to naší nynjší pedložky .z" byl „iz" totéž „iz". které nkteí Slované dosud mají iním rozdíl mezi pedložkou ve své ei. ze Záheba, a mezi „iz", na p. iz Zagreba pedponou „iz", na p. izjavi zjeviti i vyNejstarší

;

:

:

V RK

—

dle do na tyech jest „iz" savadního mínní 1. ot zad na skalnatý lom místech, a sice loma vše kamenic na Nmce vrbu; iz voj k úvalu, iz úvala vzhoru 2. i blížíše v dúbravu les vaním iz úvala 3. aj, 4. vyrazichu jak by hory s horami válely jako ohe z zem tamo k chlumku iz Tatar pemnožstvie. druhé a tetí První „iz" jest v Beneši tvrté „iz" v Jaro„iz" jsou v estmíru slavu. Mimo tato tyi „iz" však pedložka napoítal „z" jest v RK vyjádena ješt jevit,

Izbraslav

Zbraslav.

:

—

:

s

;

ie

;

;

;

—

—

74

—

—

39kráte pedložkou „z", Skráte jsem tvarem „ze" a Skráte fonetickým „s" t. j. „z", které, jsouc vysloveno, jest jest

:

pak S

napsáno

i

rna

na

;

zní

„8"

atak

v originále IIK

pr.

lesa vystupuje skála,

místo

:

Z rua lesa takovým pravopisem totiž píše písa „neumlý" a „písaem neumlým" jmenovit jest lid každého národa, tedy ;

eského. Za svého studia RK stanul jsem i pi za sporu tomto „iz" v RK, akoliv o stanul jsem u tohoto o RK ani ei nebylo i

nm

;

„iz"

v

RK* netoliko

pedložka

„iz"

RK

pouze

v

jinde

ve

a

že substantivná

proto,

vdomí

dle dosavadního v

EJ (Evang.

sv.

památkách

staroeských

jest

Jana) a nikde,

nýbrž stauul jsem u tohoto „iz" v RK jmenovit proto, že mi na mysl pišlo, že toto „iz" vbec ani není starodávnou pedložkou „iz", nýbrž „—i z ". ekl jsem již díve, že i staré eské památky jsou psávány takka jedním dechem,

—

jednotlivá slova i celá jejich jež nkdy velice pelivé a nkdy velice namáhav musí býti

tak že

ada

luštna. v

asto

jest jedinou slitinou,

Tak

originále.

se

vc má

Pátráním

pak

i

tmito

s

zjistil

—

„iz"

jsem, že byla jich

ve všech transkripcích RK a slušná ada, jež jsem prohlížel, „iz loma" nepepisuje žádný transskriptor každý pe ;

—

—

75

ot zad na skalnatý lom i z loma zárove pokamenie na Némce vrh znamenávám, že „i" v RK jest netoliko naše „i", nýbrž a astji naše „a", tedy „i z loma" jest naše „a z lomu"; pan Vymazal peTím zpsobem zbyly mi tu pisuje i 8 loma. ti „iz" t. j. iz úvala I, iz v RK pouze

pisuje

v

:

;

:

úvala II., iz Tatar. Pátrav dále, poznal jsem, že J. Jireek voji rozdlil též iz úvala I. t. j. blížíse k úvalu i z úvala vzhoru k úvahu a zbyly rol tedy v RK pouze z úvblu vzhru dv „iz* t. j. iz úvala II. a iz Tatar. Posléze jsem poznal, že Šafaík ve svých Poátcích zná z RK pouze jediný píklad

s

:

:

;

pradávné pedložky

„iz",

a sice viz Tatéž iz úvala II „iz* ze všech

tar; rozdlil tedy Šafaík že mi v pouze jediné

tak

RK t.

zbylo j.

i

o všem promluvil jsem

z

,

ty

Tatar. O tom ponkud obšírnji ve

svém Ad RK. Poslední pak „iz" t. j. i z kládal jsem tenkráte ve svém

T

a

Ad

t

a

r

RK

vytak,

jakoby ke chlumku byli vyrazili i Tatai to jakoby k chlumku bjlo vyrazilo i z Tatar pemnožství. Ale to není správno. Pozdjším usilovným pemýšlením o iz Tatar (neboí jsem vždy cítil, že onen výklad mne v mém vnitru neuspokojuje) pišel jsem totiž k výkladu tomuto

jest

:

ad

:

—

76

—

Píslušné inísto RK, jehož zde jest potebí, toto jest I

k výkladu

u povodniu sicb Tatar lútých

kolébáse

s

s

voj

kesfaa stedem,

drúce k smu chlumku, na nmž Máti Božía divy tvoí. Vzhoru, bratí, vzhoru vola Vueslav, uderi svým meem ua šít stiebrn i chorúhvú výš nad hlavu toi. Vše vzmuži, vše v Tatary vnoi. Srazichu v jednu sílu silnú, vyrazichu jako ohe z zem tamo k chlumku iz Tatar pemnožstvie. úsilno

!

s

s

—

—

Vykládám

:

Stedem vojv

tatarských,

jež

krajinu

povode, drali se keaané ke chlumku. Chlumek byl již z obvodu tatarských vojiiv a chlumek byl cílem ke-

zaplavili

jako

sanv.

Dostanou-li se kesané ke chlumku, dostanou se také z té tatarské povodn. Vneslav dodává kesanm statenosti. Kesané se vzmuží, vrazí v Tatary, srazí se v jednu sílu silnou, vyrazí (jako ohe ze zem) tamo k chlumku a z Tatar pemnožství (i z Tatar pemnožství) t. j. kesané obklíení Tatary srazili se v jednu sílu silnou, vyrazili (jako ohe ze zem) tamo k chlumku a (vyrazili) z Tatar

—

—

—

—

;;

77

Kesané

peninožství.

chlumku a

srazili se v

(jako

vyrazili

silnou,

ohe

ze

jedou

sílu

zem) tamo

Tatar na nádraží; nco vyvedu; zízenci dráhy se shihají, obklopují mne a dorážejí na mne; jsem v úzkých spásu zím jen v útku tam jsou otevená vrata, dostanu li se k vratm oteveným, snad mám vyhráno i vzmužím se, vyrazím (jako ohe ze zem) k tam vratm a z nádraží. Ostatn pozorný tená pozná, že mým výkladem ani se nemní smysl píslušného místa z RK s dosavadním „iz" =: „z" t. j. vyrazili (jako ohe ze zem) tamo k chlumku z Tatar k

Tatar premnožatví

z

pemuožství).

Cf.

(i

z

na píklad: Jsem

;

tm

—

tm

pemnožství jediný formální rozdíl ten jest, vykládám vyrazili tamo k chlumku a (tím též) z Tatar pemnožství. Také pi pouhém „z" (iz) postrádám snad i spojení veršv na píslušném míst RK t. j. mám ;

já že

:

„srazili se v

ohe

jednu

vyrazili (jako

sílu silnou,

zem) tamo k chlumku

z Tatar pemnožství", kdežto bych pi pouhém „z" (iz) snad oekával „srazili se v jednu sílu

silnou,

ze

vyrazili

(jako

ohe

ze

zem) tamo

k chlumku a vyrazili z Tatar pemnožství", jak jest pi výkladu mém srazili se v jednu :

sílu silnou,

vyrazili (jako

k chlumku a pemnožství).

z

ohe

ze

zem) tamo

Tatar pemnožství

(i z

Tatar

—

78

—

Bu

jak bu, každý soudný jist pozná uzná, že výklad jest naprosto pirozený a 60 ipso tedy pravdpodobný.

mj

i

XII. 25. lístopada 1892.

Mj

s

výklad: „Srazichu v jednu sílu vyrazichu jako ohe z zem tamo k chlumku i z Tatar pemnostvie" iz Tatar) jest výkladem nejen pri(místo (ne nuceným), nýbrž i docela rf zeným správným. Nezní to sice a skromn, ale jest to pravda. „Staroslovanská" pedložka „iz". o kterou pi „iz Ta* tar" jde, není v RK odvodnna niím na svt pedložku „iz" v RK zeli pvodní vykladatelé proto jen, že znali pedložku „iz" ve slovanštin vbec, a pozdjší vykladatelé proto, že znali leda ješt pedponu „iz" pi nkolika slovesech (izjavit) i pi

—

silnú,

—

:

jedin

;

dvou pi tech jménech vlastních (Izbraslau).

Celkem

bylo „iz"

RK,

ve staré

eštin známo

EJ

(Evangelium sv. Jana), z listin otištných v Erbenových Regestech, ze Glo83 Rehoských a dle Šafaíka „snad v AJx. i stely i(z) saraostla, totiž z vzí

jen

z

:

v 8".

z

:

—

—

79

V ErbeQOvých Regestech jsou však pouze vlastní jména: Izbud a libraslau z r. 1115 a Isdata z r. 1183; I?g)relik a Izuestouicih jsou prý falsa.

Ve Glossách ehoských pak není též pedložka „iz" (ped substantivem), nýbrž 9kráte pouhá pedpona, na p. ani jednou

8ia. V Alx (Alexaudreis) také není „Taky sye píslušné totiž verše jsou tu krzyk byl stworzyl And kouy wlyesknye ryechzy Ameczy wodyeny skrzyechzy And zluczyst negedna strzyela Wynde yssamostrzyela" t. j. buco „z luiš nenejedná stela vyjde i (z) samostíla" t. j. nejen z luiš vyjde nejedná stela, nýbrž nejedná stela vyjde i ze samostíla i snad spíše: „z luiš nejedná stela vyjde, i samostela" t. j. nejen z nejedná stela vyjde, nýbrž vyjde i nejedná samo stela (stela vymrštná ne z lu.št. nýbrž v vá-

izjavi

^iz"

;

—

—

;

—

—

:

luiš

leného pístroje). Bud! jak bud, v Alex. také není pedložka „iz". Zbývá tedy „iz" jen

RK a z EJ, akoliv jsem „iz" nalezl též ve slov „izmizáše" v Život Jospfové dle transkripce pán Vrfátkovy v as. Ces. Mus. 1862. t. j. a ženskými znameními izmizáše z

:

(druhý rukopis má: znameními hmyzáše tetí rukopis znamením hmyzáše) nemaje však originálu, toto „izmizáše" pouze kon-

;

;

:

statuji

jmenovit

proto,

že se

o

nm

ani

i

—

80

—

sám pan Gebauer ve své obran „pedložky v EJ (r. 1881 ) ani slovem nebyl zmínil;

iz"

pro? vdl.

bezpochyby

Zbývá

proto,

pravím,

tedy,

že

pouze

RK

Podle podle

ném

o

RK

tyi

originálu jaou v snad^ všech transskriptorúv

ne-

a EJ. „iz"

mimo

;

J.

a Šifaíka jsou v RK tri „iz" Jireka isou v RK „iz" podle Šafaíka jest v RK jediné „iz" („iz Ta-

Jireka podle

dv

J.

;

;

,iz",

podle mne není v RK ani jediné nýbrž ona všecka tyi^ „iz" z= „

z

Mimo

tar")

—

",

;

—

Tatar" jest

to

v

konstatuji, že

RK

v básni

Safaikovo

„Jaroslav"

„iz

a že

díve

tato báse „Jaroslav" nemohla býti napsána nežli r. 1241, protože jest v ní líen boj u O.omouce r 1241 kdyby tedy ;

pvec

„Jaroslava"

byl

ihned po bitv

svou

báse

(ale nenapsal),

napsal bylo by

„iz" teprve z r. 1241. Mimo to „Jaroslav" jest tak eenou nejmladší básní RK a bylo by v ní tedy „starodávné iz", kdežto tak eené nejstarší básn RK jsou bez „iz" \hec všecek ostatní RK by pes 50 z a ze proti jedinému a k tomu „nejmladšímu" „iz" v „iz Tatar"

Safaíkovo

;

ml

;

naprosto není ani pravdpodobno ani správno. A potebovati

to

básník v „Jaroslavu" snad „iz" pro metrm byl by jist užil rozšíené ped-

(slabiku),

—

81

práv tak, Zárove pravím,

ložky „ze"

RK,

—

jak uinil v ostataíin že nikterak nechci

íci snad, že prastará eština vbec nemla pedložku „iz", pouze tvrdím, že „iz" není v

RK. Éekl jsem také,

že tento

mj

výzpyt,

RK není pedložka „iz", jest (alespo po mém úsudku) z mých nejdležitch výzpytv o RK vbec. Vc jest celže totiž v

kem

tato

:

Bylo koncem bezna 1886, když jsem nabyl pesvdení, že v RK není pedložka „iz", nýbrž všude „ i ". Poznav to, z vnoval jsem pozornost Evang. sv. Jana. Toto EJ, prý nejstarší eská památka, bylo památkou totiž jedinou, kde bylo „iz" jako pedlo/-ka ped substantivem O tomto EJ prof. Sembera tvrdil, že jest falsum a pan toto EJ r, 1881 obšírným spisem proti prof. Šemberovi hájil a dokazo-

—

—

Gebauer

val,

pak,

že

EJ

vzav

jest

toto

památkou

pravou.

Já

EJ tehdy (koncem bezna

nm

11 „iz" 1886) do ruky a poznav v jako pedložku substantivnou a 2 „z" v násloví místo oekávaného iz", usoudil jsem, že EJ jest falsum. Usoudil jsem, že f a I s a t o r EJ t j. Hanka (Hanka jest íaisatorem RK), sraženi n é „i z" v R K, taktéž (jako jiní) se domníval, že jest v RK „staroslovanské" i

nerozumv

Na obranu RK.

Q

M

— „prastaroeské" Hauk a

že tedy

i

z

—

82

:=

z (ze)

— právo

usoudil jsem,

;

na

základ

nijak nepochopeného vRK — tím spíše dal samé „i z' substantivné pedložky „i z" do ^nejstaršího eského zlomku

tohoto

EJ". (z

nepravos EJ usoudil jsem Hankou nijak nepochopeného

Tuto onoho

„iz"

v

že sám pan G e(uenec prvého ádu, autorita non

RK) vzdor tomu

bauer

plus ultra, nejlepší znatel staré eštiny atd.)

obšírným spisem proti prof. Šemberovi d okazoval r. 1881 pravosti EJ, Má víra v nepravost EJ byla tenkráte (koncem bezna) tak pevná, že jsem J V, Fricovi (s nímž jsem se byl toho dne sešel nejdív a jemuž prvnímu jsem byl vše vyprávl) byl k jeho poukazu na pán Gebauerovu

obranu EJ

odvtil,

viti nebudu, by

Za

nkolik

i

v

já že ve pravost ní

msícv

mická zkouška EJ kázala,

EJ

vil

což uznal jfst falsum.

i

EJ

všecek svt.

potom

chedo-

skuten

sám pan Gebauer,

že

Ve svém spisku Ad RK 1886 zmínil jsem se o této vci též a veejn jsem juž tam pojmenoval J. V. Frice jako svdka, a sice jej proto, že byl veejn znám a též prvý, s nímž jsem o vci byl mluvil. Ten i

— krát

byl J. V. Fric

mrtev

;

nemohu

83

—

ješt

živ,

dnes jest už

se tedy dnes dovolávati

sv-

dectví J. V, Frice, ale konstatuji, že jsem se svdectví J. V. Frice v této vci dovolával koncem bezna zase r. 1890 veer

Umlecké besed

pražské, kdež jsem v litepednášku o RK a kdež také tenkráte J. V. Fric jako pedseda liter, odboru byl pítomen a pravdu mých slov o této vci byl pede všemi posluchai potvrdil. Že tomu vru tak, dosvdí mi zase jist hodnovrný svdek pan M. Lerch, len eské Akademie a docent matheraatiky na vysokých technických školách pražských, jenž byl oné mé pednášce v Uml. besed též pítomen a jenž se mi není tomu dávno za soukromé rozmluvy sám ze sebe laskav byl nabídl, že mi tehdejšího (v Um. besed) J. V. Fricova svdectví kdykoliv a kdekoliv ochotn potvrdí. v

rárním odboru

ml

vd

—

—

Slovem: Hanku pan Gebauer oznajako padlatele RK EJ. Jest to možná? Není. Domnívaje se, že jsem mluvil dosti srozumiteln, ponechávám tenái, aby si

uje

i

závrky ve vci, o kterou jde, laskav uinil sám. Já jen tuto staC koním poznámkou, že jest pi takovém uenci, jakým jest i jakým chce býti pan G eb a u e r, opravdu práv tak smutno jako

jednotlivé

6*

:

:

—

že pau Gebauer faleáué památky památky že šlape nohama. že obma pan Gebauer rozumí

žalosÍQO, hájí

—

84

a pravé

Zejmo,

stejn pkné.

XIII. 9.

prosiflce 1892.

V IIK jest i slovo vražba. Pan Gebauer zatratil í slovo toto, ka mimo jiné, že das Wort vražba=:Mord ist im Buhmischen nicht uachweisbar a že statt man und

dessen sagte

To

ssgt

man vražda.

Gebauer.

praví pan

Moje filosofie pi mém studiu KK a tedy také pi slov vražba jest však velmi krátká Protože RK jest památkou pravou, tedy jest i slovo vražba slovem pravým jestliže pak m y tomuto slovu nerozumíme, tedy jest to chybou naší a nikoli chybou RK. Úsilno tedy jsem studoval a pemýšlel a vypemýšlel jsem a vystudoval :

;

toto

Na porozumnou

vci, o kterou jde, a bedliv pozorovati všecku situaci, pro kterou slovo vražba jest rozhodno. a r oPíslušné a jisté k kesanv s Tamísto z boje

musíme

pedevším

—

ásné

tary

—

v

RK

zní

!

—

85

!

!

—

Dc

sS rozhoHeva na poledoe. KPit^né padáohu (rapnú žízoiú,

vyprazeoá útta otvierécha pievše chrápavé k

MateH

Božiej

;

amdlá zraky obracécha, žaloitivo rukama lomícba,

k Niej ot

8 7á

zem

do oblak teikno zHecba.

gNevzmožno nám déle šízniú trati Nevzmožoo pro iíz vojevati Koma zdravie, koma drah ži\ótek, tomn v Tatarsch milosti zdáti !*

cba

Tako

jedni; tako drczí: „Trapnéje shrnuti žíiniú mea V porob nám bude vody dosti Za mnú Kto tak smysle!' vece Vestc, ,Za miú! za mnú! koho vyžízlrápíl' !

!

Ta Vratidav jak Veitca za silc

d

:

Prorado

V zábtbu

!

tur jarý skoi,

paži chváti,

Skvrno ketfan

voá

cbcei vrci dobré lodi?!

Ot B )ba nám milost zdáti cbvalno, ae v porcb ot sveepých Tattr Neete, brate, spti v pahobo ! I

Petrpchcm

najlotjej vedro,

Búh ny sílil v rozháralé fó'dne, Bóh nám seile pomoc úfajúcím Zaaljte s, možie. takých Hf, 1

a s

hrdinami zváti chcete

!

I

— Pobynem

li

—

86

iíznid na sm c h n m c ,

(tom)

1

smít aé (tato) bnde

vzdámy>lí

s

Bohem

zamena;

me5iem našich Trahóv,

sami

T ražbu

Mrzkost

jest

nad sob spáchá m y 1

poroba Hoipodino, hiech v poroba samochtieo dáti síja Za mnú pojte, mnžie, kto tak smysle

Za mnú!

ped

stolec

Máte

Božiej

!

!**

svtj.

Jide za niem množstvie k kaple

hcv

o Hospcdine, v svcjem povyš ny v krajinách nad vrahy

^VstfiD, i

!

Vyslyš hlasy k Tob volajúce OkJúóeni srny Intými vra\iy.

Vypros ny i

1

a osidl

daj sv'a^en'e ú!

cb

HlascEOicú

!

krutých Tatar

robám našim.

Tob

vzdámy.

PctH v zemiecb našich nepátely

shla

je n

vk

a

—

vky ^kcma!'

na vsnojeném nebi mráek! zahnóie hrom Btrašný taa po všem nebi bitky rázráz bijú v stany Tatar hojný pievel pramen chlumský zživi. Aj hle

!

Vzdojú vti chmuráSe s

—

— — — — :

Na že

Blova

prvý

pohled

znáti

„pohynem-li"

ze a

všeho,

„8mrt"

87 spolu korrespoadují a že spolu korrespondují též slova „vraho v" a „vražba". Vta pak „vzdámy li se meiem našich v r a h ó v, sami v r a ž b u nad sobu spáchámy" zuí po našinsku „vzdáme-li se menašich sami vražbu na Zde tedy jde o to, 1. jaký sob spaseme jest spolu korrespondujících obou slov „vrah" a „vražba" a 2 jakým tvaslovo „vraž ba" jest. Pan Gebauer místo vražba žádá vražda zi Mord. J. Jireek vykládá „vražba" dle staropolskébo slova „wrožba" =: krevní msta i= Blutrache. S tímto J. Jirekovým výkladem však nebude ovšem nikdo souhlasiti, nesouhlasí s ním tedy ani pan Gebauer a má dobe. Proto také otiskl jsem všecko píslušné místo z Jaroslava RK, jen aby tedy každý sám poznal, že o njaké krevní mst tu skuteu nemže být ani ei. Bedlivý však pozorovatel taktéž pozná potom ukáži), že tu též ani o (a já to (Mord) není ei, a proto v RK není vražda, nýbrž vražba. Praví li však pan Gebauer neobyejn naivn, že das Wort v r a ž b a iz o r d ist im Bohmischen nicht nachweisbar statt dessen 88g'e man und sagt man vražda, tedy konstatuji, že Hanka (Hanka jest falsatorern RK)

m

:

vrahv,

význam

rem

vražd

M

;

:

-

88

— „vražda" ped r. 1817,

ryze pravidelné staroeské slovo

dobe

velmi

jak ukazují jeho

ped

znal

již

Starob. Ski., kdež Hanka otiskuje památky, ve se vyskytuje nejednou;

RK .vražda"

nálezem

kterých

nelze tudy pravd podobn domnívati se, že by padlatel v dob, kdy známos o staré eštin byla ješt v plénkách, byl vymyslil si nazdabiih slovo pro týž pojem, pro který v památkách pravých astji po ruce slovo již hotové, zaruené a správné. Vraž ba jest vbec nco jiného nežli vražda a z toho, že dosavadní vykladatelé RK vražbu vykládali jako vraždu, pece nikterak nenásleduje, že pan Gebauer smí prost pejati chybu cizí a z cizí chyby pak initi výtku RK. To vru není jednání a u pana a, jeuž má býti badatelem naprosto samo-

ml

v-

Gebauer

decké

statným,

takové

„studium"

zvlášt

není hezké.

Jireek o slov v r a ž b a praví J. „Posud žádný z vykladateliiv slovu tomu nerozuml, maje za to, že jest tu mýlka, totiž že

místo

vraž ba

ísti sluší

vražda,

akoli se tím myšlénka básn nikterak nevysvtluje. Tak vykládal vra?.bu Jungma^n tak Výbor I. a všickni pekladatelé. Zejména hr.

a

J.

M

Thun

Thun vražbu pekládá Selbstmord, užíval

pomoci Palackého

i

Šafaí-

— kovy,

89

tedy prvních

staré eštiny."

doby zoatelv Jireek v r a ž b u

za jeho

Potom

J.

RK stotožuje se staropolskou atd. z \vrožbou:= krevní msta, Blutrache, avšak o tvaru slova vraž ba J Jireek nic nemluví význam, se (k telství

;

jen ve slov „vražba" zí asi týž který zí ve steském „zavražditi

nkomu)" proti

odpovídaje

J.

t.

j.

asi

nkomu.** Jirekovi

Phlg. praví zase

že das altpoln.

(bez

„ponouti nepáPan Gebauer pak,

v

Archivu

wrožba

u.

sw.

wáre

willkommener Behelf klárung der Wortform Jar(o8lav),

polnische konnte.

wenn sie Bedeutung

hier

e

zu

a

že

slov vražba nerozumí

die

alt-

haben pak v

Gebauer

ani jeho

n

vražba im

auch

„Blutrache"

pan

i

Er-

Zmatek nad zmatek. Ze všeho zmatku poaze to jest jasno, že vražba není Blutrache

slav.

fiir

naznaeného drazu),

RK pi

významu ani

jeho tvaru.

Vražba

jist nic jiného není (pokud jde zatím jen o tvar), nežli substantivum verbale utvoené ze slovesa píponou b a. eština od jakživa libuje si v takovýchto substantivech Zs staré eštiny z dlouhé ady soba, jen uvádím na p. nám již nezryklá seba, litba, kradba, kolba, pišba, chodba (chze, chození) a každému pak jist známo

—

:

;

—

—

90

prosba, hrozba, služba, tužba, p. ezba, ežba, palba, malba, honba, honitba, modlitba. Takových slov jest na sta (V Dj-

jest na

:

datcích ke SI. Jurgoi.

i

:

pršba.).*)

V r a ž b a tedy jest substantivum verbale utvoené ze slovesa píponou ba a slovesem tímto jest buto vražiti:vraž

—

:

i

t

i

i

t

i

vražditiivražda ž-b a, uebo Tražd ba ili foneticky \ražba.

v r

:

:

:

To jest velmi dležité. Ve

mluv

obecné totiž hláska „d" souhláskami v uritých pípabývá vynechávána; totéž platí o píbuzném „t". Píšeme na p. (vyjíždka atd.), avšak ve mluv obecné zcela mechanicky vyslovíme: pejiáka (vyjiska atd,) te li nkde oko na p. slovo ž d b á n, mluvidla mechanicky vysloví ž b á u 76 h m o ž d t bylo by hmoždba hraožba mezi dech

dvma

pejíždka

;

;

i

i

:

:

;

*) Malá a snad ne nezajímavá vzpomínka: Na Jablonského pohrlu šel jsem spaném olí\rk(u, nynjším docentem slavistiky na eské université a zvl" ueným cdpúrcem Rí. Tehdy za hovoru jsem vyslovil své podivení nad cillivosfí eštiny, která píponou —ba tvoí substantiva ze sloves nejen z koene, nýbrž i z iníiniiivu po odvržení poubého „i". Pan Polívka dal se mi do smíchu co prý mi to napadá. Uvedl jsem tedy mimo medlitba honba a honitba; pan Polívka, nynjší docent slavistiky na eské uuiveráité, již se pak nesmál.

—

—

::

91

pojezdný

Ruk

1888

Pbilg.

ušknouti

cf. i st. hniezdce Baworowáký, Archiv fur slav.

pojezný

:

(hnízdo):

:

hniezce (dc

ástka

;

;

:

dále

uštknouti hrstka hráka jisba jizba (ad sb c)

áska

:

;

:

:

;

;

st. jistba zb cf. na pr. sbor zbo v Rak Bawor. v ruk z Boží pomocí, z Bobem (z lidu) v archivu Spol. pát. starož. es. zmíchej zbílkem) Ješutboice Ješitboice Ještbo-

jestli

:

jesli

;

:

:

;

:

:

;

:

;

:

;

Jeatboice Jesboice JezboiCe (ves na Cbrudimsku); na svém vlasním (vlastním) dvoe (v ruk. z lidu, archiv Spole. pátel atd ). Zvlášt však uvádím z D a 1 e m i a rice

:

:

:

1

wiesbamy a

a vieásby

t.

vštby. Spisovný

j.

vštbami

tvar

a

b a jest vlastn substantivum verbale ze slovesa v é-

seti: vš-eti u

Hanák

:

vsba

to prkno,

(Jung v

nmž

v

SI.

a

:

v é š b a

kolíky

:

devné

jsou vražené k povšování šatii a jiných vcí.) avšak fonetický tvar jest subst. verb. ze slovesa vštiti: všt-

vsba

;

iti

:

vštba :fonet.

všba

(totéž

pi témž

tvaru „vštba" mutatis mutandis) Jde jen to, jest li fonetický tvar v r a ž b a (m. vraždba) v RK odii-

ním

vodnn. Jest, jest

práv

a sice

velikolep odvodnn

hojnými

a

vzácnými

in

dividualitami pravopisu fonetického v RK t. j. pravopisu, jakým píše .písa

neumlý"

;

a

neumlým

písaem

každého lid.

Ostatn znám

p a

ž

d

i

eštin dva

b

ž

a

a,

pažiti

1.

t

a

v r

jest

v

(více

jsem

:

pažba

sice:

(pažení)

(podpažditi)

i

jmenovit

jest

na vlas tytéž tvary

nevypemýšle)) jako

—

optuji,

národa,

dlažba:

92

:

paždba

pažba;

a 2.

foneticky

:

(podlaha dlažika) dlažba 2. dlážditi (dláždní) dlaždba fonet. dlažba („a" krátko; cf. na pr housti kradba pákrásti hudba toužiti tužba

pažba

1.

;

d

1

a ž

i

t

i

:

:

;

:

:

;

liti

:

:

palba).

dražba, draždba

:

Cf.

:

;

i

:

dražiti

;

(vydražovati)

fonet.

Rozumí

se

:

drážditi bylo by dražba. samo sebou, že vražditi

kdežto ze

:

také vzniklo ze vražiti vsutým „d" práv tak, jako pažiti-pažditi a dlažiti-dlážditi. O tom i o jiném ad) v r a ž b a písté.

XIV. 23, prosince 1892.

V r a ž b a tedy nic jiného není, nežli ba utvoverbale substantivum píponou ze slovesa vražiti: vraž iti ené vražba (cf pažba, dlažba, dražba, tržba, držba, služba, tužba, íhati ižba již ze za. X 7. vku, stíhati atižba v Rosové gram. z roku 1672) nebo ze slovesa

—

buto

:

:

:

;

—

93

—

vražd-ba . foneticky: bych ovšem na potvrzenou fonet. tvaru „vražba" uvésti veledležitou fonetickou skipci RK (o niž jsem psal již ve svém Ad RK 1886), avšak tato vc i pi nejvtší strunosti vyžadovala by sama nejmén dva feuilletony; proto pak, že fonet. pravopisu RK budu pozdji proti panu Gebauerovi zvlášt dobe potebovati, tedy ponechávám si velediíležitv rozbor fonetické skipce RK na dobu pozdjší v tchto výkladech zvlášt a na místo vhodné.

vražditi

Jdu

znam:

:

Mél

vražba.

dále.

St.

nepítel

vrah má

piívodn

vý-

nepítel úhlavní, nepítel na život a na smrt, nepítel krvežíznivý, latinsky bývá pekládáno hostíš nynjší pak nepítel bylo i st. nepítel fnepietel) inimicus. Dokladiiv tu neteba. Teprve pozdji, ale již dávno ve XIV. vku, st. vrah jest i naše vrah t. j. vražedlník, akoli vedle toho ateština již ode dávna mla též vražedlník a vražedlný Štítný pak má již i r, což od konce vku XIV. jest (mordé, mord, mordovati) vbec obligátní. Dokladv ani zde neteba. Jen ješt pidám, že st. „vrah hoatis" udrželo se v eštin daleko pes XIV. vk. V kronice ve Stokholmu objevené (as. Mus.) z pol. vku XVI. jest na p. Vrsovští, t.

j.

:

:

;

:

mord

:

.

:

—

94

— vní vrahové,

knížat svých ustaviní a pro své zrady od Oldicha

zmordováni. Mám tedy

vrah

na mysli st.

li

pítel

knížete

a

(hostis)

pi tom nkoho",

i

ti

že naše „nevražiti"

ne

naše sloveso

domnívám

^ne vrazi

skuten,

na

"z:

jsou

bylo

se

pvodn

t. býti i státi se nepítelem" a j, význam nynjšího „nevražiti" byl teprve postupem doby seslaben. Ku tvaru „vrah, cf. na p. práh (práh), pražiti, vražiti" opražiti t, j. prahem opatiti (cf. Jungm. SI); a k rozdílu tvaru, ale k témuž významu (cf. vražiti a nevražiti) uvedeno bud

„vražiti

že

:

urvalec a neur válec, svár a nešvár. tedy vražba utvoeno ze vražiti t. j. býti i státi se nepítelem, pak vražba =: zase:

Je-li

t. nepátelství.*) Tímto j. výkladem si tedy vysvtluji snad správn vznik významu, jaký má staropolská atd. wrožba t. j. krevní msta, pi emž zárove ovšem upozoruji na „opovdné nepá-

vražení

telství",

*)

fehde.

Práv

seho „ne

tóchto vražení"

Kdož

pochyboval,

by

doí tu,

na

což

rozdíl

že n a-

bud uvedeno, ve varšavslém list Przeg.ad katolicki . 47. pí zpravil, že nkolik vynikajících Ang',ianv protestantských vrátilo se do církve katolické: Nawrócenia tp, a szcsei

góiniej lorda Doningtona, budza Londynie wielkie w r a / e n i e.

w

(protestantském)

J

—

—

95

pvodn .nepátelství" vbec toho že vzniklo „nepátelství „krevní msta" ?

„wrožba" bylo a teprve

z

opovédné"

—

steština verbum vra nepítelem? Nevím, protože jasného a pesného dokladu nemám pro toho dokladu nemám, zatím jest vcí Ze stóeštiny znám pouze ono slovedlejší.

Jdu

žiti

:z:

dále.

i

býti

Mela

státi

se

;

vražiti (z pekladu Písma svatého), peloženo jest z lat. augurari (cf. augur u Éímanv), ímž si zase vysvtluji veso

jež

slovácké slovo (JuDgm. Si) vražba t, j. áry a eo ipso vražebník, vražebnice: kouzelník, arodjnice. S tím souv si steaké slovo vraže zz sors, šfastný osud, lós, odpov orakula, a dekouzla,

ru

s,

nikoli

i

knžstvo, nýbrž

1Ó3.

Slovesa vražiti (býti atd. nepítelem) tedy dosud nemám, a sice snad proto dosud nemám, že snad práv v tch památkách, které jsem až dosud proítal, slovo toto vbec není, i jest, ale tu jako

pan Gebauer

t.

j.

nepozorn, anebo nemám

toho slova proto, že ho steština vbec nemla. Myslím však, že mla. Die althohmische Sprache kennen wir theils aus ihren erhaltenen und bekannt gewordenen DenkDrálern, theils daraus, was sich wissenschsflich erschliessen lii^st, praví pan Ge-

—

96

—

bauer a má pravdu (jen že sám se tou pravdou ve sporu o RK. neídí). Místo slovesa vražiti (býti atd. nepítelem) znám ze staroeštiny znalcm

známé

sloveso

(tvar)

vražditi,

t.

j

ni-

koliv „mordovati", nýbrž: býti atp. nepíte-

Djkladúv neteba. Toto pak vražditi lem). (tak alespo zejmo) nic jiného není, nežli vražiti se vsutým „d", jak ostatn i náš íká, íkaje nevražditi na nkoho, 1 i d (na mne) nevraždí. Vražditi pak on na vzniklo ze vražiti práv tak, jako ua p.

mn

ze dlažiti; a pažditi (podpažditi) paže a naše i st paždie, pod-

dlážditi

z pažiti (cf

paždie)

domov

opažil

:

;

cf.

dievím a

též

:

kiviti

podlaží! podlahu kivditi, jakož

a

z dialektických zas forem uzdím, zdetel, podezdele, kondejšiti (konejšiti), podzemek (pozemek), podmlázka (pom'.), knze Vácslava faráe nkdy Peldimovského („h"

i

vysuto, vsuto „d"), ehož mnohem více píkladv nalézti lze v textech, ve mluvnicích a slovnících, as. C. Mus. (Podeí) a^ ve

mluv

lidu. Já tu jen ješt pidám z Žalt. Klem. „Krev brozduú pil" paral. text (as. . Mus.) z Bible z roku 1417 gkrevhroznovú

a pidám i citát, jenž není vyat ani ze mluvnice, ani ze slovníka, ani z as. Mus, ani ze Žalt. Klem., totiž: „Sklad trvandlivé Obuvi": tak ísti lze na tapil",

.

—

—

97

bulce ua sklenných dvéích jakéhosi pana mistra obuvnického na Král. Vinohradech, Táborská ulice . 9, nové, pízemí, kterýžto nápis do dnes vídám „loco citato".*) Jdu dále. Mám li však na mysli vra hizv r a ž e d 1 n í k (cf. st. vražda mord), tedy tu se slovem vrah korresponduje slovo vražditi (mordovati). Z tehoto vražditi vznikne tvar vraždba . onet. vražba práv tak, jako z onoho prvéjšího vražditi, které ze steštiny známo uvádného vražiti jest místo z domyslu Tam vraždba (fonet. vražba) zz vražení vra(nepátelství), zde vraždba =: :

žd ní

(nikoli vražda). Pi tom upozoruji, že v Pass. Mus. jest (Lucrecius) ,v svaté Beatrici dvór provtživ" (dal kláti sv. Beatrici ..,): a v cizé's se sbožie nevrn uvázal" t. j. :

s

meem

ovraždilsis

vraždou

se pokálel, lpí

jsi

(a loupež)

;

cf.

vražda

:

na

tob

ovražditi se,

vražda žena

:

oženiti se.

Jdu jichžto *)

dále.

pímém

Píslušné verše

z

RK,

v je-

sousedství je slovo „vražba",

Písa Žalt Wit. pekládá laetari tvary s, uzdravovati sé, což iní prý dle pana

z uzdraviti

Gebauera proto, že ve pedloze, pomocí jejíž prý etl vzdradovati s (m. vzradovati s) „kteréžto formy vloženým „d", vzdrad- místo vzrad-

pekládal,

zdraly m. zralý " myslí pan Gebanor, (srov

Na obranu RK.

ap)

byly písai r,epovédomj"

7

—

98

—

zní: „Pohynem-li žízniú na

chlumc, smrt

zamena

;

s

(smrt vzdámy-li

s me

vrahóv,

sami vražbu

Zdá

že

se,

ob

paralelní, že v

sm

(na tomto)

tato) bude Bohem

nad

i

e

sob

m

našich

spáchámy."

tyverší jsou o smrti, proto vykládají „vražda" a pe

poloviny

obou

cit.

e

jest

také vykladatelé pekládají smysl (sami kladatelé nkteí samovražda (sebevražbu) výslovn slovem na p. selbstmord, ,8uicide (angl.). vražda) vražba =: krevní J. Jireek pak, vykládaje: msta, ovsem praví: „nelze za to míti, aby hrdina chtl íci, že by kesané vzdáním 86 nepátelm sebe byli chtli zavražditi", ale to není správno. Proto to není správno, v RK 1. c. není že o vzdání se nepátelm, nýbrž o vzdání se ineiem našich vranepátel (vzdámy-li hóv) a potom „spáchati sám na sob vraždu" není vždycky „sám sebe (svou rukou) za:

pedn

3

:

vražditi,

zabíti". Cf.

:

1.

e mem

Jdu po

trati,

mne

pe-

vlak a usmrtí mne. Lidé eknou „Sám 8Í to udlal, že ho vlak pejel pro nedal pozor." 2. Píbramská katastrofa z r. 1892. V šachtách hoí, na sta horníkv jest v nebezpeí, hrdinní mužové se na záchranu svých soudruhv spouštjí do hoícÍ3h šachet. Zahynou, jsou vytaženy jejich mrtvoly Druzí to vidí, nedbají toho, spustí se a zahynou též. Tetí taktéž. Zde pece nelze mluviti

jede

;

;

— o

99

samovražd a pece

— sami

horníci hrdinní

smrt pivodili. 3 Vojna. Tisíc našich uiní útok na deset tisíc nepátel. Naši jsou po biti. Sami si zpsobili, že byli povraždni, nebo mohli i mli vdti aneb alespo dbáti veliké pravdpodobnosti, že tisíc bude od deseti tisicúv pobito. Naši nepovraždili sebe sami, svou rukou, naši byli povraždni si

svévoln

nepítelem ale naši do bitvy, byli povraždni, ;

proto

sami na

naší

spáchali.

sob

dali se

a

práv

vraždbu

—

válka vbec jiného není, nežli vraždní, vraždba ; vraždba pak obsahovati jednu, dv, ti vraždy sto vražd tisíc vražd ; cf. seba není seknutí, nýbrž tedy

také

v

Bitva, vojna,

RK

—

nic

mže

.

.

.

.

sekáni.

XV. 80. prosince 1892.

(Konec výkladu

:

v r a ž

b

a.)*)

Ze všeho, co jsem dosud o vražb pravil, jmenovit zejmo jest, že vražba mže býti

e

*) Pedešle jsem nechal v míst, kde iest o vsutém „d", též „cf. kiviti a kivditi", ale to vodn v tch místech patilo k výkladu o „vrah, chybu jsem zavinil já vražiti, vražda, vražditi" nejasným škrtáním v rukopise.

p-

;

#

:

:

—

IQO

—

dvojím tvarem (pravidelným ze vražiti i fonetickým ze vražditi) a že mže míti dvojí

význam pítelem

i

(vražiti

vražditi

~

býti atd. ne-

vražditi zz mordovati)

;

t.

j.

buto

nepátelství (hostie) nebo vraždní, vraždba. Také jsem ekl, že ve píslušných versích spolu slova vrahóv a vražba korrespondují, a konstatoval jsem vc známou t. j. že st. vrah bylo pvodn hostis a pak vražedlník. Fonetický tvar vražba m. vraždba jest odvodnn fonetickým pravopisem RK a dosvden mutatis mutandis tvary v š b a m i a v 8 b y (místo vštbami a vštby) z Dalemila. Zárove jsem ukázal že jest a jaký jest rozdíl mezi „vražda" a „vraždba" (vraždní) a konstatoval jsem dva na vlas podobné tvary jako jest vražba t, j. pažba a

dlažba. Nyní tedy

jde

o

jaký

to,

význam

ty

má ve píslušném versí RK. A tu pedevším konstatuji vc

slovo vražba

dosud pi RK nikým nepovšimnutou (a na kladu draz) a vc pro spor o RK ve

to

lice

pozoruhodnou. Dosavadním

Totiž

vykladatelm

tyverší, ve kterém „Pohynera li žízuiú na chlumc, smrt (smrt tato)

slušné

sm

s

zamena

vzdámy-li hóv, sami yražbu nad ;

s meiem sob

stailo pívražba (na tomto)

jest

bude Bohem našich vra-

spáchamy." Pak

—

—

101

„Mrzkost jest p onásleduje ihned verš b a Hospodinu, hiech v porobu samo chtiec dáti síju," Pozornjší pozorovatel pozná, že po o poo smrti jest :

r o

e

ei

rob .

mem

To mi vadilo. »Vzdáme-li se našich vrahv, sami vražbu na sob

spaseme. Mrzkost jest poroba Hospodinu, (atd ). Vzdáti se a tím spáchati na sob „vraždu" a poroba od jakživa jest rozdíl. Nesouhlas, který se tu v RK musí míti svou píinu (pemítal jeví, jsem) proto, že RK jest památkou pravou a protože není chybou RK to, co jest chy-

mem — —

bou naší t. j. chybou našeho neporozumní. A tu jsem poznal onu vc na podiv zajía práv tato vc pispla k tomu, že jsem ono místo z Jaroslava, jež jsem byl celé z citoval v prvé ásti svého výkladu slova „vražba", byl tam nazval mí-

mavou

RK

z RK arokrásným, nebo pekrásný obsah a pekrásná forma

stem dali

mi dohromady arokrásu. Dosud totiž odpov hrdinného

slava na zrádné

Vestov byla ch n o u odpovcJ.

úmysl V š e

Odpov

Vrati-

ei kesanv

a na zrádný považována za p oAle to není pravda.

Vratislavova

odpov

podrobná kovo ono místo,

v

RK jest

na celé básní-

kde ných úmyslech jedné ásti

jest

e

kesanv

o zrád(i

Ve-

! ! !

— Odpov

stone).

102

— do

Vratislavova

nej-

menších podrobností korrespon* duje buje

avuritém poádku

sevzta-

básník RK

napsal o zrádných úmyslech kesanv. Pro kladu draz na slovo básník, vysvitne pak z jediného ádku ve píslušných verších RK. Poznamenávám také, že ono místo, kde jest o zrádných úmyslech kesanv, budu nazývati Vratia slavovu zase „Vratislav", a nevykládám, k

e

místu,

jež

„Kesfané"

odpov

konstatuji:

nýbrž

Kesané. I.

1.

2.

Nevzmožno nám déle Nevzmožno pro žíz

3.

Komu

4.

tomu

zdravie,

žizuiú trati

I

vojevati

komu drah

^ivótek,

v Tatarech milosti zdáti II.

Tako échu

jedni, tako druzí. III.

Trapnje shýnutí t-

shynúti

nouti žízní starší

trapnje

žízniú

žízní trapnji

žízniú

mee

jest

mea

j.

mea

=: zhynouti zz zhy-

(genit. compar.)

me

trapnjší nežli ty) := zhynouti

tebe zz nežli

(cf.

je

žízní

!

103

meem

nežli zhynouti tak vykladatelé a pekládali pejiný smysl zde není, tedy nikoli kladatelé snad: trapnji jest zhynouti žízní krvea mysliti pi tom snad na žíznivý; vždyí tento výklad naprosto v kontextu nedává smyslu. Tedy Jíl.

jest

trapnjší

vykládali

;

již

;

mee

me

:

1.

2.

zhynouti žízní trapnjší jest nežli zhynouti meem. IV.

V porob nám bude vody

dosti

V.

„Za mnú

Kto tak smysle

!

1"

vece

Vesto, „Za mnú! za mnú!

Koho

žíz

vy

trápí

!"

Vratislav. (Tu Vratislav jak tur jarý skoi, Vestoa za siln paži chvátí, dé: „Prorado! Skvrno kesan vná! V záhubu chceš vrci dobré ludi?!"*) *) Ve Bíém dívjším výkladu slova „prorada" konstatoval jsem proti panu Gebaueroví, že „prorada" zde není padlané „zrádce", nýbrž ryze pravidelné staroeské prorada zrada, a že „zrada" jest buto apostrofou zrady i abstractum penesené na osobu. Uvádím dodaten zajímavý píklad Královna milovala Apollona. Apollon odiíždí do svého

—

domova.

Louí

se

s

královnou

ka;

(text)

„A když

—

104

Ad)

I.

svou podrobnou odpov na zaíná odpovdí na verš I. 4., tedy

Vratislav

ásf

I.

na verš poslední z ásti I. t. j. na verš „tomu v Tatarech milosti zdáti" (NB. co jest výklad míij). není tištno proložen Vrat. tedy odpovídá: Jakže? Tomu v Tatarech

milosti

zdáti?

OtBoha nám

mi-

lost zdáti chvalno, ne v porob ot sveepých Tatar!" Zí", že Vrat.

—

Vrat. pokrabyl všecek verš I. 4. opáil juje zdola nahoru, tedy odpovídá na verš I. 3. (komu zdravie, komu drah živótek):

Komu zdravie, komu drah živótek? To nazýváte brati ušetením zdraví, uše tením živótka, když budete milosti zdáti Jakže?

v

Tatarech? Škoda, bratí, že znáte Tatary! ušetení zdraví, pkné ušetení ži-

Pkné vótka

Nerodíte,

hubu! dvojverší

—

z

brati

Nyní Vrat. ásti I. t.

t

e,

spti vpa-

odpovídá na druhé na verle I. 1. 2. j.

A když tu na zemi a po n eštastná! ó nemiloati litá! Chceš, mne všeho ostala?! Utécby ostati, jenž jsem pro vétic nemám než té vidúci. Že jsem t zvolila, 8 tebú chci jeti a s telú chci vezde hýli (atd.). Sám Hanka již r. 1819 též pepisuje „prorddo!" bude as, tehdy po

e

ctn

posli" (atd.).

královna uslye, omdlevši lete dobré chvíli okevši vece.„Ó

nevro

t

—

~

zrado! O tom

pan Gebaaer

též neví.

— Pi zadním

105

dvojverší

— I.

3

4.

zaal

Vrat

zdola nahoru, pi dvojverší pedníni I. 1. 2. Vrat. jde shora dol tedy ad) I. 1 (nevzojOŽuo uám déle žíiniú trati): Ženám nevzmožno žízniú trati déle? Bratí! P e t r;

pchom

najlutjej vedro,

petr

píme tedy také již i zbytek vedra mírnj sího. 12. (nevzmožno pro žíz vojevati)

—

Bóh nás sílil vrozha ralé póldne, Bóh nám sesle po moc úfaiúcím. Nuže, nevolejte, bratí Nevzmožno?

dv

nevzmožno! nevzmožno! ale radji ujte v Boha, v toho Boha, u nhož nen nemožností nižádných! (I. 1. 2. možno spojiti

v jedno.)

Ad) II Básníkova vložka, tedy nikoli slova kesanv Básník sám praví: „tako (ekli: íkali) jedni, tako druzí." Kladu zde draz na plurál a na slovo chu: ekli, íodpovídá totiž i na tuto básníkali. Vrat. kovu vložku, a sice: „Zastydte s,

chu

mužie

(plurál),

takých

a s

í

(korres-

hrdinami chu), zváti chcete!" Tím tedy vysvtluji, pro jsem prve draz kladl na slovo „básponduje

:

sník".

Ad) III Toto místo odpovdi Vratislavovy jest naprostým rozvedením píslušných veršv

—

106

—

trapnji shynúti žízniú mea III.) zhynouti žizní trapnjší jest nežli 2. zhynouti meem. Vratislav odpovídá: Pravíte, bratí, že zhynouti žízní (III. 1.) jest (III. trapnjší nežli zhynouti 2.) Pátelé, smrt jako smrt! Ale (ad III. 1.: Pohynem-li žízniú shynúti žízniú)

(Kesané, t.

:

1.

j

meem

:

sm

chlume , na tato bude Bohem (ad

mea:

2:

III.

zhynouti

s meiem

my-li

vražbu nad

8aiiii

smrt

s

(smrt

zamena

Kdežto

meem):

v z d á-

našich vrahóv

sob spáchámy!

Ad) IV.

Kesané:

v

porob nám bude vody

Mrzkost jest poroba Hospodinu! Hiecb v porobu samochtiec dátiáíju!*) Zíti, že po Vrat.

dosti

:

e

ei

o smrti proto jest o porob, ponverše „Mrzkost atd." jsou speciální odpovdí na verš „v porob nám

vadž

Kesanv

bude vody

dosti".

Ad) V.

Kesané (Vesto) smysle!"

) ísti:

vece Vesto.

Verš

má

o slabiku

:

„Za mnú „Za mnú! více;

!

kto tak za mnú!

tedy eluano snad

dá. Ve

verši pi^edch. „vzdámy-li sé (atd)" slabika zase schftzí, proto pidáváno „sé", jež v originále není.

I

:

—

107

—

koho vy žíz trápí!" zz malomyslnost a Jakže ? Za tebou ? zrada. Vrat. odpovídá Za tebou?! Ó prorado skvrno kesfan vná! V záhubu chceš vrci dobré lidi? (následuje Ne za ním, Vrat.) Ne ne, bratí ostatní !

:

!

e

ale

!

mnú

za

smysle

pojdte, mužie, kto tak

Za mnú!

jako já!

Matee

lec

ped

sto-

Božiej!

=z opak malomyslnosti a zrady, t. j. svrchovaná, ryze kesfaneká dvra v Boha a v jeho svatou

pomoc. Pravím klidn: básník, který pekrásný obsah a pekrásnou formu spojil zpsobem

naznaeným tak, jako básník RK> jest umlcem v pravém a nejkrásnjším toho slova smyslu, jest pvcem v pravd Bohem posvceným

iním závrek Není

li

vražbazz nepátelství jest vražba fonetickým

tedy

(hostis),

tvarem

m. vraždba. svých úhlavních Vzdáme-li se nepátel, sami úhlavní nepátelství (vražbu) na sob spaseme t. j. sami si zpsobíme, sami zaviníme, že se nám stane to, co na nás spáchají naši úhlavní a krvežízniví ne-

mem

1.

pátelé. 2.

Vzdáme

sami vraždbu níme,

že

li

na

budeme

mem

svých vrahv, spaseme, sami zavitedy povraždni, pobiti

se

sob

;

—

108

— «>•

sami se (svou rukou) povraždíme, jak myslil J Jireek. Jest ovšem možná, že jsem svými výklady nevystihl to, co jsem vystihnouti chtl nikoliv:

ml *),

anebo

jen aby že pan

postaí i výklady tyto, zde zejmá byla pravda, Gebauer nestudoval RK svdoale snad

alespo

i

mit.

XVI.**) 25. ledna 1893.

V UK

také

jest

usvdevsi.

e

ZvlásC

upozoruji, že zde bude též o tom pán Gebauerovu nesprávném aoristu, o nmžto Látky na pemýšlenou zbývá ješt s dovýzcam slov „vzdámy-li s." vražba: Že v pojmu ilovesa vražiti fvrah hosti s) eo ipso jest i pojem zabití (zavražditi), to vysvítá ne-li z mého výkladu (vrah nepítel na život a na smrt, nepítel krvežíznivý), *)

statek, jmenovité také **) Dodatek ad) :

:

z pojmu stó. pvodního „vrah" (ihcstis); „Co nenávist ? vraždy ástka". Ostatn již

tedy jist ct.

též

:

Nauný

z r. 1872 (vražda) uvádí, že vražba dosud u Chorvatv 1. samo zavraždní; 2. pokuta za to placená. Mohl tedy pan Gebauer, (jenž r. 1887. J. Jirekovi na jeho staropolskou atd. „vrožbu krevní mstu" odvtil „wáre ein willkomener Behelf zur Erklárung der Wortform vražba") již roku 1872 vdti to, co nevdl ješt ani SI.

jest až

:

r.

1887.

n

:

)

—

109

—

promluviti byl jsem slíbil juž pi výklad pedložky „po". K usvdevši druží se v RK též usvdróže usvdla, usvdevši opadla. 1 a Též usvdla jest falsum. Usvdla jest menší falsum, usvdevši jest hrubé falsum. Usvdla :

mže

býti

„odchylka

dejme tomu nedleusvdevši jest

žitá" (m. usvadla), za to však

nach allen Seiten hin unrichtig. totiž pi RK „pipustí alespo á-

Kdo prý stenou

falsifikaci

Hankovu

(to je to;

pozn.

nalezne vzor pro usvdla i usvdevši v rukopise Hradeckém, jejž Hanka znal objevením RKého, te se „(bohatec) div hoem neusvéde", tvar správný (aor slovesa usvadnúti kdo má na mysli aor. u 3 v d e a nezná dostaten staroeského tvarosloví, ten a takový, jestliže falsifikuje, snadno podle nepochopeného vzoru utvoí chybné tvary a usvdevši"; part. pak von usvadnúti miiaste usvdši lauten, zu usvdti, wenn spis.),

:

ped

;

—

usvdla

es ein» solches

Verbum

gegeben

híitte

(mit

der Bedeutung marcescere) wiire die richtige

Form

usvdevši.

Odpovídám: I. Usvdla místo jedin správného usvadla byla by práv tak hrubá a libovolná pehláska, jakoby kdyby pan Gebauer na p. místo vata napsal vta, nebo místo vada

napsal vda. sporu o RK

Pan

—

—

110

—

Gebauer

vbec má

rozdíl mezi odchylkou a

chybou

nkdy

ale

velmi praktické,

alespo ve

velmi ;

nejasný

je to

sice

vždy velmi ne-

hezké, býti aorist II. Že by usvde m u s i 1 o k usvadnúti, to není pravda, to si pan Gebauer jen tak vymyslil a nyní myslí, že

Usvde pro pak

to jest pravda.

usvde

tvar

mže

býti aorist

pak jest pehlasovaný místo: usvade.

k „usvadnúti",

Pravidelný aorist

ne?,

ale

k usvadnúti jest a

m

u

s

í

usvade.

Na míst všech výkladv a jmenovit na míst všech výkladv o pebýti

hlásce va

též

:

v

(vá

lluk. Hrad.,

vie)

:

z

uvádím,

nhož

že byl pan

vtom Gebauer

neusvde, zase na jiném míst jest bez mal hoem neusvade, vsckerna túhú z s v a d e.*) uvedl

aor.

:

*) Pan Josef Truhlá (též odprce RK) praví o pam&tce ze XIII. vku: „Vedle pravidelné provedeného pehlášení hlásky „a" nacházíme pedhistorický archaismus „posnaceni". Tnto archaismua jest v památce naší velmi pouný. Zde nelfe pedpokládati, že by tyl písa starší rukopis ped sebou, a pec stojí tvary pehlášené a neprehlášené pokojn vedle sebe, pokojn pravím proto, že nemyslím, ^e by se vyskytl, kdoby o pravosti památky této pochyboval. Pravou protivu onoho ar-

ml

chaismu tvoH forma „swiedomím" (instr.), kdež se nachází súžení teprv o 200 let pozdji zobecnlé". Upozoruji: „Pedbistorický archaismus" -svaený

—

—

111

III. že pan Gebauer ani pi nauce o pehlásce není uencem naprosto spolehlivým, toí dnes myalím nejjasnji vynikne^ na p. z pán Gebauerova výkladu v Zalt. Witt. tu, kdež pan Gebauer part. n at i e b I 7 dává k inf. natáhnuti. To není pravda. N a t i e h y patí k inf n acie hnuti práv tak, jakož aor. tže (o nmž za sporu též byla e) nepatí k táhnuti (akoliv to pan Gebauer tvrdí), 1

nýbrž k tiehnúti

k táhnuti

;

jest aor. táže,

k smrti na na p, každý den tiehnu slunce k sob všecko tiehne, mhlu i vlažnost k sob pitiehne na vinu vztiehnem podtiehni svój kuu nepietel pitiehl pohané potiehnú k Jesus krátké devo s dlúbým tieb aor.

„silný"

:

tah.

Cf.

;

;

;

nm

mj

;

;

cé

;

•

;

nieše, až

pítže

nie táhnieše

k

krátké k dlúhému zlosti

;

steštin astji, též veku XI7. v Korcn.

liška

;

mysle-

bán k sob

ano i ve Karla IV. To pak, co pan Josef Truhlá o tom „prcdb. crchaismu" a o tch „200 letech" byl napsal, budto jest pravda, nebo to není pravda. ení-li to pravda, pak pan Josef Truhlá nemá takové prolhané vci

jest ve 2.

po],

v Pass. Mus.,

ádu

psáti, to není vdecké, to není hezké. Nebo to jest pravda a pak zásada tam vyslovená musí platit i pro RK Ve steštin, ne šmahem, jest vedle sebe nkdy také rozdíl: všichni svtí (subat, resp. zeaubstantisované adj.) a svatí apoštolé

—

(adj

).

— pitaže ství

;

;

král táže po

meškánie

bez

hrubé

112

a

ryze

—

nm táhl proti hrab nm táhli. Tétéž nevdecké chyby ;

po

pau Gebauer dopouští se i jinde, Nebudu ovšem pana cf. i List. filg. 1879. Gebauera nutiti, ale pan Gebauer musí initi rozdíl mezi inf. tiehnúti a táhnuti, jakož i mezi tvary k táhnuti a k tiehnúti pan Gebauer tohoto rozdílu initi musí, byf i ho neinil ani Miklosi ani pan Jagi (též odp. RK). Naproti tomu zas ani staroeští (nepadlaní) písai neprehlasovali vždy tak, jak by si véda pán Gebauerova byla vždy pála tof zase vynikne na p. z pán Gebauerova výkladu v Žalt. Witt. „optva w opietwu tvar správnjší byl by ovsem o p a t v a, Dat optv". tu pi táhnuti tiehnúti jde, tená píkladem pozná (táhnuti)

;

;

—

:

;

— O

:

severních ecbách íkají (seoQ tam i jinde slyšeti) t í s 1, my íkáme tásl; tísl není ku tásti, ku tásti je tásl tísl jest ku tíšti; musíš tu slámu protíst (st. tiesti). IV. Jak si výrobu padlaných participií pedstavuje pan Gebauer ? Nevím. Snad že Hanka k aor. pipjal -v š i a bylo to ? Snad. Na pováženou však jest, že panem v

;

usvde

(iebauerem uvedený aor. (hoem) neusvde Bohatci mnou uvedený aor. (hoem) neusvade že jest v Desatero. Obojí pak,

jest v

— Boh. v

Des.,

i

obojí,

a

m

o

t

t

é ž

jsou

Boh. 8v.

tomtéž

v

St

Ruk. Hrad.

Hanka

Des.,

i

I.

—

113

Ski,

ped

otiskuje

nálezem

RK. Mél tedy Hanka po ruce ve Ski.

s v ý ch St. usvde a usvade (a aoristy zsvade). Není pravdpodobno, že

dva

I.

:

k tomu by Hankovy :

oba aoristy byly k usvadnúti usvade bylo mu jist lehí, usvde tžší. Hanka, když byl slabý v tvarosloví, k „usvadnúti" do RK volil aorist práv tžší, to jasn nechápu a

stejn jasný,

Pro

chápati ani netoužím. V. Myslím, že i sám pan Gebauer myslí, že i Hanka trochu myslil pi fabrikaci toho svého nešastného .usvdevši". Aorist patí ke slovesu, tot jasno. Hanka sám nálezem RK rozdluje ve St. Ski. I. (mimochodem) steské sloveso na šeateru tídu nelze tedy mysliti, že by Hanka pi pán Gebauerov ' aor. neusvde byl na mysli

ped

:

ml

jiné itfinitivy, nežli:

1.

usviesti;

2.

usvditi i 4. usvdeti (cf. slyšeti a sedti); 5. usvdati dovati (vati).

núti

;

3

;

;

VI.

po

RK

Hanka

r.

1816.— 1817.

takové vci, že

si

jich ani

usvd-

usvédti 6.

usv-

vyšoural

sám pan

Gebauer

ješt ani do r. 1886—1887 1893 ze staré eštiny nevšiml, akoliv mohl a ml. Nelze tedy myaleti, že by Hanka byl „usvdevši" vyrábl jen tak ze

resp.

Na obrana UK.

«

-

114

—

vzduchu. Pro píslušná participia ku slo* vesm na -iti, -ati, -ovati Hanka v památkách, ze kterých dle výslovného naení pán Gebauerova byl erpal pro RK, dokladv zde neteba. vzorv celé ady na p. vzory K inf. u 8 v d e t i pak

ml

;

ml

(nevyerpávám všech)

:

ujev,

dojev, zaklev, K u8v

ujevše, spílevše, uzevši, uslyševši.

-

dti: povdv,

vzvdvši, zdvši, pojmvši, vidvši (v RK jest: pvše, pl.).

trpvši,

K usvdnúti:

leh, klek,

pibhše,

vytrh, dosah,

lekši

poklek, vzlek,

s, protáhši s.

K usviesti:

pivedše, ekladše, vyved, pišedši, nalezši. Tvar inf. usviesti proto Hankovi imputuji, že m. zvdti, a v RK také jest i „zviesti" „dobhu" m. dobhnu, „výtrže" m. vytrhne, což neomyln ukazuje k „Hankovým" infi(vytrhnitiviim bieci (bh-nú-ti) a vytrci pad(nú)ti pásti ; 8d(nú)ti nuti). Cf. st. leh(nú)ti léci vrh(DÚ)ti vrci (dlouhé siesti ek(DÚ)ti éci K event. r) Hanka na p. vzory: zapomanuvše, oslnuvše (Hanka ve St. Ski. I. uvádí ke tidé ni hnuti) a jmenovit, jak pan Gebauer ví, ze Štítného m. panem GeDomnívám se bauerem žádaného p a d. Hanka spisy Štítného znáti ovšem že mohl, protože Hanka žil po Štítném a Štítný nálezem RK.

sndše,

upekše,

:

:

;

;

;

:

padnuv

ped

:

usvdnuvi

:

ml

,

:

:

:

:

-

:

115

—

VII, Hanka vbec ani nevdl, že panem Gebauereni uvedený aor. neusvde Hanka tento jest vbec njaký a o r i a t.

neusvde, podle nhož prý padlal gUsvdevši" do RK, ve Slovníku St. Ski. I. i= neilsám vysvtluje aor.

„Neusvde

:

futurum.

svadne", tedy VIII.

K

v

Ruk.

sede

(orig.

jest

neusvde,

aor.

Hrad.

o

(Bohatec)

které jde,

rým

:

aor.

syede) Hanka tento aor. sšde transkriboval však Hanka ovsem ve St. Ski. I opravuje tiskové chyby, ale v nich toto „sed" opraveno není opravu tuto Hanka uinil teprve ve St. Ski. II. r. 1818. V celém pak sv. I St. Ski. není ani jediný aor. sede, kdežto v RK jsou správné aor. sede, osde. Nedokazuju tím nic, jen to kon:

;

:

sed.

;

statuji.

iním závrek Nelze mysliti, že by tvrce RK k usvdi usvdeti neb usvdti byl participium perfecti utvoil ze tetí osoby núti

futura.

RK

Takovým

jist nebyl.

„uencem"

tvrce

—

—

116

XVII. 6.

(Pokraování

:

února

1893.

usvdevši.)

Pan Gebauer, uenec prvého ádu, neví, nerozumí, nechápe, co jeat usvdevši, k jakému slovesu patí a k jakému infinitivu. K usvadnúti pan Gebauer žádá usvédái a k usvdéti, wenn es ein solches Verbum gegaben hátte, žádá usvdevši. Konstatuji prosté, že pan Gebauer vytýká RK „circa a že pan 400 odchylných e m. z této impoGebauer part. santní hromady „circa 400" jen svévolné a

"

usvdevši

nešlechetn vyluuje; vyluuje buto proto, že pan Gebauer na svou vlastní nezapomenutelnou summu „circa 400" snid pi usvdevši zapomnl jako ca smrt, anebo proto, že se usvdevši panu Gebauerovi

mnohem

lépe hodí proti RK, nežli usvPan Gebauer však nemá nejmenšího práva, aby usvdevši vyluoval z „circa 400

devši.

odchylných

e m.

"

a iní-li to

pec

a iní-li

bona fide a nikoli fide malá, tedy tím pan Gebauer jen nový doklad poskytuje k mému tvrzení, že pan Gebauer ve sporu o RK již ani není schopen jasn mysliti, to

že jeho kalena.

badatelská

mysl

jest

vru

za-

;

:

9

—

117

—

Pan Gebauer tedy usvdevši musí zahrnouti do svých „circa 400 odchylných e m. ", tak že pak pro poet „odchylných v RK" máme pro pana Gebauera e m. pesnou sice, ale pro vdu ponkud neobvyklou inathematickou formuli circa :

400 4Že

1.

ve vci,

o kterou

pravdu

tu jde,

mám, toho dkaz tento jest 1. V RK jest imperativ pej. K jakému

Pej a k jakému infinitivu V paáoo: peí) nic jiného však není. nežli peí napsané místo píeí t. j.

slovesu patí (v orig.

pj

(pti, zpívati). Toho jasným dkazem jest faktum, že ihned v pímém sousedství tohoto píeíes, peí v orig. RK psány jsou tvary píe^nu, píeníem, píeuce, píeníem a jinde v RK píeíu, pítwse, píesn, píeníem, wzpíechu, kuropíeníe. V RK jest imperativ (orig. 2. speí). K jakému slovesu patí a k jakému infinitivu? vsak nic jiného není, nežli speí napsané místo spíeí t. j. (spti, sprchati). Vedle tohoto speí totiž v orig RK psáno zase jest spíeíe, spíeíe, :

:

spj

Spj

spj

:

spíeíe, spíetí, 3.

Taktéž

pospí etí, spíecha, spíechase. v orig.

RK

psáno

jest

na p.

:

krát vedle piet, piet (pt =z 5) ; uence (vnce) vedle uíenec, wíenec, uíencíena obe straníe (ob stran) vedle obíe straníe

p e

t

;

t

—

— kdež v obé

obé straníe,

a

(3krát)

118

jest íe

u e r 8 (2krát) vedle zuíers d e 8 o t vedle desíet, duadesíet (zv) s e m o k t u e s e vedle ktuíechu (kvésti) s e h odluhe vedle vedle pravidelného síenoo prueí pole vedle vterei políe 8 i e h o w ;

zkomoleno

z

;

;

;

;

;

podasta

8Í

ruce,

tamo

si

ruce wzech, w z e, vedle w z e

podámy

vedle podachu si rucie (ruce) ; í e, wzesta, wzesta, wzechu secíe vedle síecz 8 í e czne rány seku, v též na skále si uíecí, posiekachu ;

wz

;

vt

8

í

e d e

(aer.

k

(aor.

k sedti)

v též

;

:

a e

žalostivo

siesti),

vt

veer kuropnie :

s

í

d

í

e

edíech,

do s e díech ; 8 í e díech, dále: wsedni, waedachu, sedu, sediese, sedíe, wsedasta, wsedasta vedle wsíede, osíeda, sedaníe, sedaníu vedle též síedíe, síedla ; k emuž síedaníe (2krát), síedaní (2krát) drsewce vedle pravidelke všemu cf. také zíznu (2krát) vedle zízníu ného draíewce dlúho

:

;

:

;

(2krát)

w—

;

howedce

a

s

nadepsaným

í

mezi

e.

k v e t ó v (cf. 4. V RK jest i psáno náš spi(cf kvetu a kvtu) sovný tvar arodj a lidový tvar arodeník, krestané a (cf. arodjnice) ve kesanský, což sem tam i knihách pozdjších, a k tomu cf. za Zamsprosták, sproberkem ve vých. echách :

;

;

arodj

kestené

tištno

:

stáctvi;

rumenci

(rumnci).

Pi

tom

119

v

upozoruji na památku Million, kdež m. psáno ve, na p. povdl, devený; cf. naše: nevdl, povede), nohy mi zdevnly. Ostatek, co schází do „circa

400'"',

uvá-

dti neteba. Chce-li však pan Gebauer mermomocí „usvdevši" vyluovati ze svých „circa 400", já v tom panu Gebauerovi brániti nebudu pan Gebauer projevil ve sporu o RK tolik až chorobné svéhlavosti a umínnosti, že v této vci jest mi jist jeho svéhlavos ;

i

úpln

lhostejná.

—

—

Zjev, který jsem tu 1. 2. 3. 4. naznsi), vyškytá se více nebo mén ve všech nejen staro ských památkách, nýbrž ve všech eských skriptech vbec, t. j. od nejstarší doby až do dnešního dne Léta Pán 1893 a vyskytovati se bude, co bude svt svtem. Jen že pan Gekauer o steských památkách uí, že památky ze 2. tetiny vku XIV. šetily -pravidla mrou nejpísnjší. Dobe, odpovídám: ;

Památky

ped

2. tetinou -pravidla šetí a nešetí zárove. To pan Gebauer neupírá a upít ani nemže, a pan Gebauer vc tu tím vysvtluje, že v této dob -pravidlo ješt se vyvinovalo. Dobe. Nedbám, že v památkách z této doby jsou jednotlivá slova nkdy psána a é- & \e druhé pa« I.

z

doby

vku XIV. pán Gebauerova

—

-

jsou psána s e i naopak, ale že v tétéž památce totéž slovo npsáno 8 -e- a po druhé s -*, na p.

matce

ím

120

že

to,

kdy jednou

krotcze

uzrzye, krotczye a po druhé uzrze, sirdczye (gen.) a sirdcze (gen ) ?

?

Výklad

jest

ovšem pirozený: pozornji

mén mechanickém

písa

pozorný, pozornjší píše písa pozorný. Pi psaní písa i n y n j š í a výtený písa snadno nkdy napíše neku-li e- m. --, píše

mén

písa „neumlý".

Vyslovím jist 8

li slovo

pi myšlénce na

--

mch,

tedy

pedstavuji

si

-e-

a nikoliv háek s e-; napíšu -li tedy jist díve napíšu -e- a pak

hákem

mch,

teprve jotaci

t.

j.

háek nad

Co

-e-.

si

pedstavovali

steští písai vyslovujíce slovo ovšem nevím, ale když psali slovo nejdíve napsali jotaci a pak teprv -e- t. j mye- (mie-). Ve slovech však 8 -- odjakživa jest hlavní vcí -e- a práv proto na p. i nyní „písa neumlý' na p. lid, promiscue píše na p. kon a kon; msíc a msíc, jak jsem byl již ukázal ve stati II. tchto výkladv, a nikdy kon', m'8Íc. Písa svému pravopisu, pravím, vždy rozumí, a jen starostí tenáovou býti musí,

mch, mch,

:

aby porozuml taktéž. II.

památky

Pan Gebauer z 2.

tetiny

praví, že

vku

práv steské

XIV.

šetily

-

— -

121

—

pravidla mrou nejpísnjší. Je li to pravda, tedy z toho nic jiného nenásleduje, nežli že písai, jejichž památky z oné Joby se nám zachovaly, psali velice pozorné, šetíce velice pozorn výslovnosti své doby. Pan Ge-

bauer

(i

jiní)

klade

RK práv

do

doby

pece ješt

toho

nikterak nenásleduje, že RK skuten do této doby patí. Že jej do této doby klade pan Gebauer, tomu se ovšem nedivím, to se pece panu Gebauerovi více nežli výten hodí práv pro jeho -pravidlo. Ale pan Gebauer za vzor památek s -pravidlem klade mimo jiné též Pass. Mus. („nejst. ás") a Žalt. této, ale z

Witt. O Pass. Mus, pak pan že tu „není odchylek více

Gebauer

praví,

1 na Gebauer dojista laskav promine, ale já panu Gebauerovi, akoliv jest uencem I ádu, naprosto n ee— že pan Gebauer ona

1000 pípadv."

než

asi

Pan

vím,

—

—

Mus. poítal; tak svdomitým pra covníkem pan Gebauer není. Pan Gebauer patrn jen íci chce, že v Pass, Muss. jsou odchylky velice vzácný. A tam jsou, v Pass.

pece

t.

j.

vznikly v té chvíli

nepozorným mecha-

nickým psaním. Co se pak vzorného Žalt. Witt. týe, tu jen konstatuji, co pan Gebauer sám byl ve svém vydání Žalt. Witt napsal. Napsal „Po souhláskách retných bývá psáno e m. . Jiné odchylky Ž W. :

—

— od staroeského jsou

nemnohé

—

patí

Ž.

W.

v této

e a

i

j—

V

asi 60).

píin

celku

ku památkám

draz pozn. W. ku památkám nejpísnjším, tu ony od

Patí'li tedy

píin

v této

mkkém

když se sem poía mezi nimi nejastjší

nejpísnjším spis.)"

o

pravidla

(asi 90,

patrné omyly) a ve slabikách je tají

—

122

(miíj

;

Ž.

chylky jist jinak vysvtliti nelze, nežli že v té chvíli, kdy byly spsobeny, vznikly mutatís mutandis pi psaní tak, jak vykládám. 2. tetiny vku XIV. -pravidlo bohužel mizí. e Za to však nemizejí odchylná m. e vyškytají Odchylná m. se ve skriptech vku XV., XVI., XVIÍ. práv tak, jako v 1. tetin vku XIV. Ze e své sbírky tchto odchylných m. dnes jen uvádím na p. artikule cechu kupeckého a kramáského v Hradci Králové nad Labem (v mé knihovn) Psáno r, 1G69, psáno na pergamene, písmo rázné. Pravidla é o správném šeteno tu mrou nejpísnjší, a pece tam jest ve množství slov s pravidelným —ie~ též vedle (— nie) psáno a vedle chtli ( ie též svt, nejmén, ) psáno chtli; asné, dopouštl, kdež —i jest vynecháno e a jen teka nad znaí jotaci. e— m. IV. Odchylné trvá i ve

III.

pán

——

Od konce

Gebaurovo

— —

— —

.

——

——

—

— —

— —

budoucn

—— —

budoucn

—

— —

—

123

—

skriptech vku 18. a 19. až do dnešního dne. Ze své sbírky z této doby dnes jen

uvádím

:

Ve

1.

vku

své

mám

knihovn

foliant,

tisk,

XVIIL,

sbírka velezajímavých katolických kázání, tituluí list a listy konené schází, stran zachovalých na 300, mluva dialektickými tvary a zvláštnstB etnými kami. *) Na desce této knihy jest rodinná poznámka z r. 1850, v níž psáno mn, Ann; vedle toho: na cest, hodin. Paní, která tuto poznámku psala dosud žije, znám ji, ujistila mne, že jakživa neíkala na cest, hodin, ale že to tehdy napsala, že prý ani neví jak. 2. K novému roku 1893, tedy ped tymi nedlmi, obdržel jsem dopis od dámy neobyejn vzdlané, k nejpednjším spolez

:

:

enským kruhm pražským její

dopisu,

v

nmž

náležející,

pravidla o

písn

a

titul

— —

bylo

ctný

seteno, byl napsán Vele a milý pane Kostelecký **) Znám tuto dámu, mluvívám s ní a vím urit, že neíká velectný. :

!

:

Též tiáténo pravideln

*)

:

kestan, kestanský

;

BproBták, sproBtáek p 1 a v b e c, p 1 a v b c i pravidelné k emuž cf. dialekt okolo VodDoco, nkdo, njaký. **) K DTj bývalý literární pseudonym ý k mé býviílé literární beíletr. innosti s tímto pseudonymem tehdy spojené. ;

:

an

njaký,

— —

;

—

124

—

Daešního dne, co tyto ádky píši, dne 30. ledna 1893 byl mi v redakci „echa" pjen korresp. lístek z venkova a zde tu knbtiskárua, srden, v Ounín (osada) naproti tomu metodejská, ctný, 3.

t.

j.

:

;

:

Písa tohoto lístku pravopisu jist rozuml a tedy jen starostí správy Cyrillomethodjské knihtiskárny musilo dnes býti, aby porozumla taktéž to proto pravím, že pan G e b a u e r, uenec I. ádu, písai RK vytýká, že se „nepostaral o to", abychom vdli, jak to v Cuníne.

zdeluji, snážne,

svému

;

i

ono

ísti.

A

posléze poznamenávám, že Jak. Malý vydal r. 1872 úhlednou knížeku 8 jasným tiskem „Struný obraz jazyka ského", kdež erné na bílém jest vyti„Co nová forma ujalo se adjekti

tiskem

e

štno.

vum utvoené asu (v

inného pestupníka minuv 8 tvoi vší)". V d e v s í. Zde mi vru zstává rozum státi. V d e v š Co je to ? K jakému slovesu to patí a k jakému infinitivu ? K v d t pece jest lého

i

z

d e

í,

i

i

i

i

1

i

a z toho zase pftce jest adj. v i d v š í. íkali jsme v echách r. 1872: vidti? íkal tak Jak. Malý^? napsal tak Jak Malý v rukopise ? part.

i

v

i

d

v š

i

i i

i

í

snad saze vidti ? korrektor tiskárny ? Nevím, nic nevím, pouze domýšlím

íkal

:

:

— se,

—

125

Jak. Malého i d e v ší neumírajícím bratrem pán Ge-

že toto tajuplné v

vru

jest

bauerova

usvdevši. XVIII. 8.

února 1893.

(Konec výkladu „usvdevši".)

Volmo nevolmo na chvíli odboiti mumám, co íci chci o panu Gebauerovi a verbu vadnouti. Pan Gebauer sím, ícilí

jedné ze svých zvláš kací kdysi pravil totiž v

,

Podobn

mohláska

i

významu kmenová

,

jaká jest to

zajisté

sa-

mj draz pozn. promn vadnouti

dále

;

význam pi i ;) uditi, tásti v trousiti, táhnouti

stužka atd

publi-

mní kmenová

se

(zde

spis.

v

uených

promna

?

v tuhý,

Podle

stupování,

samohláska

ale

odporuje

tomu, závažnjší než

nebo

„á" v táhnouti jest „u" v tuhý a nelze tedy íci, že táhnouti se v tuhý, byl by to zjevný odpor proti definici se všech ostatních pípad saté. Tento pak od-

stupovalo

por

zstane

ešitelným,

tak dlouho nerozpokud

se nepipustí hypo-

—

126

—

these Dosovek a neekne*): kmenové „a" (á) ve vadnouti, tásti, táhnouti jest stídtrgs-, tgg ), nií stbulh. g (v g „u" pak (neb ou) v uditi, trus (trousiti) a tuhý jest Btídnicí za stb. s^ ; stb. % jest závaž<

,

nejsi než g

;

mní

se tedy v

píkladech zárove

onch eských

rozmnožením

s

a sosí-

významu na povrchní pohled kmenová samohláska závažnjší v mén zálením

važnou

.

.

.

atd."

Nedbaje, že pan Gebauer viibec porád studuje na povrchní pohled, od-

nkud

povídám

:

Pan Gebauer tedy

myslí, že hláska

aspolu korespondují; pi tom jest panu Gebauerovi bez hypothese o starobulh. stídnicích záhadou nerozluštitelnou, jak -a- ve vadnouti mohlo se „stupovati" v -u- v uditi. Já zase myslím, že základním živlem obou sloves, vadnouti a uditi, jest živel vdtento pak živel v-d jeví se ve vadnouti jako v(a)d-, kdežto v uditi jeví se jako u()d-. Vznikem hlásky a- ve vadnouti zmnily se pojmy, avšak jejich základní píbuznost vru

ve vadnouti a -u*

v uditi

— — ;

*;

Pan Gebauer obráncm

bájí „theoriemi neplatí.

ad

hoc

RK

složenými"

vytýká, že RK a to že nic

;;

— Zámna

zstala.

-v-

a -u* známa

na

pr.

pak hlásek

pece

ale proto

sice jest,

—

127

uvádím

:

nádiuka, slauný, Jaroslau, rožnouský, due, douce, dlue (Krkonošsko),

leu, kreu,

duka,

moe

diu,

aušak

dlouka,

u u vzenie) v

moe

:

;

moi

v

m—

(do

cf

;

moi,

u

:

jidechu

[šli]

milst. boj-(e)7-ati boj-u-ju mil'U-ju; vzíti v(e)zmouti uzmouti (0)7 ati ubral, krásti ukradl bráti (rozdílno „vz" žije jako „uz"): (v illyrštin pedl, vaditi (cf. váznouti) :udice; vázati: uzel; (k tomu cf. na p. pol. wgzel a naše pavza : pauza pa'uza powíjjZ ; vaz, paveza pavuza.*) ;

:

:

:

:

:

;

:

:

:

:

Vznikem

dje 86 se dje

tu týž

:

pak

vru

;

hlásky -a- ve vadnouti slovotvorný proces, jaký

Cf na p. živel v jazyce vbec m-r- (badatelé uvádjí sanskr. koen: ma-): míti, mru, smrt; umírati; maiti, zmar; moiti, mor, Morana mra, tlaí ho mra, mra moí. mra moroucí a sem také kladu, a na to kladu draz, rení mermomocí. ;

;

*) Ad) vaditi udice, týž hláskový zjev v-dcf. : ca. 30 hlásek tytéž hlásky neznai vždy totéž eknu (abeceda) a z toho v jedootlivé prý jen ca. 1000 (cf Pott ). ca. 80,000 slov ; „V-d-"- tedy není vždy totéž; cf vdaná dáma není zvadlá nebo dokonce uzená dáma, ani na udici chy:

:

ei

—

—

koen

;

cená, nýbrž v-daná

;

cf.

dial.

a

moravské

:

vydaná.

—

128

—

r m o mocí i doPo mém výkladu „mermomocí" jest kompositum ^ou tvamermo a mocí, cf. rení mocí mermo. rftv vykládám m r (mo) M e r m o jest

Badatelé vykládají konce 1 e r m o m o :

—

c

í.

:

—

mru, mor

(cf.

tedy

m

:

:

p

m

e r

m o,

—

atd.)

a

jest

—

eufonickým „e", týmž tvarem jako povstno, pošeptmo s

darmo, homo, (fonet. pošepmo, na p. v Gott. Boh.), letmo, padmo, navazmo, bodmo, bodmo, okromo, volmo nevolmo, svismo, kolmo, bormo, doljest (cf. darmo darem; letmo. bormo dolmo horem dolem) mo letem tolik, jakobycbom ekli asi ú m o r e m (a zde bychom asi ekli (ú)m o r m o), tak že amermomocí" jeví se mi jako mocí, emuž také jasn a zeteln odpo-

na

:

Mermo

:

:

:

;

:

:

úmornou

vídá

pojem

t.

usilovnou mocí,

j.

úmornou

tím cf živou mocí. Jak by mocí 8 k pojmu slova „mermomocí" (mocí mermo) „úaaornou i usilovnou mocí" pišlo t. j. m r m o i dokonce 1 e r m o, vru nerozumím a myslím neporozumí nikdo. Každým zpiisobem však jest jisto a jasno, že pán Gebauerovým výkladem ;

:

„vadnouti uditi" hláska -v- z vad- a tím z vadnouti se nadobro ztrácí v uditi ne boí jako z vgd vzniká vad(aouti), tak zase :

i

;

pán

z

v

:i

d-

Gebauerovy

nutn

vymyšlené „strídnice" by vzniknouti m u s i 1 o vud(iti)

:

— i

vúd(iti),

pece

zní

kdežto

129

—

sloveso,

uditi. Kam

se

o

které

jde,

podlo „v"?*)

Jako však pan Gebauer „na povrchní pohled" studoval vadnouti a uditi, práv tak pan Gebauer na „povrchní pohled" studoval též

usvdla

a

usvdevši.

Pan Gebauer nezná ze steštiny verba z toho usvdnúti a uevdti. Já také ne vsak pece nikterak nenásleduje, že tchto verb steština nemla nezná pan Gebauer ze staré eštiny ješt velmi velmi mnoho a Tvarv k usvdnúti a k usvdti já taktéž. ;

;

nemám

a jiné nic mi tu nejsou platný (cf. Žalt Witt. a v Pass. imperí. vdŽe však niech a v Dal. imperf. vadnieše). slov usvdla a usvdevši nelze tak halabala odbyti, jako po svém „dlouhém uvažování" a „svdomité píprav" iní pan Gebauer, tato prostá jsou toho myslím dkazem fakta I. Uvádím sedm klasóv uvadlých a horkostí zavadlých, sedm klasuóv uvadlých a horkem zaschlých, sedm klasuóv uvadlých a vtrem žhúcím zatrúcených, ruce jeho

na

pr. v

:

uvadnu, v tuhách vadnu Voltairv

(cf

túhú schniese),

„L' etymologie est une ne font rien et les conBonnes fot peu de chose": etymologie jest ona vda, ve kteréž samohlásky neznamenají nic a souhlásky skoro nic. Na obrann RE. 9 *) Cf.

science,

o

les

vtip:

voyelles

:

— kuože

pisvadne,

kostem

k

—

130

jeho

bolestí

(Pekládáno: marceacere: srdce usvadlo. welk, diirre marceo welken, verwelken nám tedy nabízí asi pojem sein). Zde se uschnouti, horkem uschnouti. jeho u v d í, peloženo II. Bóh vtvie mnohé jest z nich u v é d i 1 z arefaciet dorren, trocknen ; arefacere (arefecit areo trocken, diirr sein šiti arere durstig v RK trapná žíz sein cf. vadnouti žízní útrobu krto smáhše smáhnouti, osmáhnouti uditi). Zde se nám tedy nacf. k pojmu: ;

:

;

;

:

:

:

;

;

;

;

pojem

bízí asi

dti -iti,

(svrbti,

p.

na

cf.

usušiti,

:

Každý

ni.

dojista páliti)

i

s v

a

:

biíku

;

s

i

t

i

(

ti,

mysliti,

a upiti velmi svdí (vzsvdí) závistí (Štítný) švih prudce mršie, a po hoviti,

d

hovti a ruka mne svdí po chudý urozený vsvdí

mysleti

úpti

horkem usušiti. zná verbum sv-

;

biiek, jehož velmi svdie).

.

nm

Zde se nám

páliti. asi nabízí pojem IV. Viz Jungm. SI.: „Vy uiniti, aby švadlo, vypáliti, jako mráz, verbrennen (von d. Frost) welken machen. (mj diiraz pozn. spis.) vysvdil osení (V e 1 e 8 1.) vinice pobil, a :

svditi:

Mráz

;

Mráz

což potom a

vysvdil vysvdil i

led.

hlavy pustilo, to do ostatka pohubil. Byl vehký mráz, a vinice, na vodách stojatých byl Tvrdá mnoho štpóv vysvéz

zima

:

—

;

131

—

dila.

Zima

mnoho štpílv

mluve

lidu)".

(Cf.

reo

rosten,

:

frigo

vyavídila

(ve

quod

tor-

idem

:

im feuer braten

•,

frigeo

frost

-

leiden, kalt sein, frieren.)

V. Lid náš,

ekne zem,

uschne

kvtina vedrem

li

mra

zvadla zvadnou-li kvtiny lid nás ekne mráz je spálil to vyniká jmenovit ze známého rení lido vého i nelidového mráz kopivu ne :

;

:

:

spálí.*) VI.

V RK

jest

:

Ach

ty

róže,

krásná

emu si rann rozkvedlá ? rozkvetavsi pomrzla? pomrzavsi usvdla ? usv

róže,

dvši opadla?" Nenabízí

se

nám

tu asi po

zvadnouti mrazem, mra zem býti spálen? Snad. Jižt Jung

jem

t.

:

mann

tuto

možnost

ucítil,

d i t i, *ávíditi, vysvditi usvadnu, RKp. Král. 114 factitivum ex svdnu) zz mráz. brennen, jucken "

napsav (cf.

j.

:

„Své

'usvdnu

—

est igitur svditi

;

páliti,

ku p. jako

iním závrek Tyto drobnosti zatím Nechci nic jiného dokázati, tuji 8 drazem, že na

jen nežli,

usvdla

konstatuji.

op-

a to a

usv

Pravé dnes, co tjto ádky píši, t. j. dne 8. obdržel jsem dopis, v také tu „ale jelikož náležím k ušlechtilým rostlinám, nepochybné exotickým, tedy „mráz" (narážka na nemoc pozn. spis.) nespálil". *)

t.

m

nmž

,

m

:

:

— d

v 8

i

132

RK nesmi

v

lehkomysln, uenec pan G

e b a u e

pohlíženo tak „dlouhém po

býti

jako

to

„svdomité

a

uvažování"

— píprav"

iní

r.

XIX. 24. února 1893.

Svdomitost pán studia touto

vbec

také

jest

Gebauerova

charakterisovaná

vcí

Ped

Star. Ski.

t.

nálezem j.

památek. Co nebo co tam

RK

vydal

Hanka

sv.

I.

otisky nkterých steských bylo v originálech porušeno scházelo, to Hanka pi své

transkripci buto vynechal anebo doplnil sám, dav tyto doplky do závorek; význam pak tchto závorek Hanka ve St. Ski. I, výslovn oznámil, že „co jest mezi závorkami (), doplnil vydavatel".

ka

Ve St. Ski. štna leg. o sv.

jest

na

prvém míst

oti-

Prok. z Ruk. Hrad. V originále schází list, Hanka ve St. Ski. I. tento list doplnil a doplnk dal do závorek, uinil tedy t. zv. „interpolaci". Pan Gebauer však skuten myslil až do r. 1881, kdy pan Patera byl vydal novou transkripci Leg. sv. Prok. (Ruk. Hrad.), že ona interpolace Hankova k originálu, akoliv

pati

—

—

133

byla v závorkách a toto si svdomitý pan Gebauer stále a stále až do r. 1881 myslil pes to, že také Výbor I. (r. 1845) v otisku Leg, sv. Prok. onu interpolaci byl položil taktéž do závorek. Tato nevdomost pán Gebauerova byla pak za sporu o RK diile;

žita, proež pan Gebauer napsal, kovo oznámení o závorkách jest ve

že

Han*

St. Ski. I.

„na míst takovém, že zstávalo nepovšimnuto... (mj draz pozn. ;

spis.)

Výbor

otiskl interpolaci

i

Mn

závorky, ale

bez vysvtlení závorek samému vyvc až po vydání rukopisu Hradeckého 1881". Rozumí se samo sebou, že z toho, že Výb. I. bez ohledu na pana Gebauera otiskl závorky bez explikace, nikterak pece ne.

.

.

jasnila se

následuje, že si Výbor Hankovy poznámky ve St Ski. I nevšiml. Hankaí i Výbor atji, ano velmi asto kladou do závorek dc-

a

plky,

a

pece má

pan Gebauer,

uenec

I.

ádu,

mže

a vdti i dovtípiti se, co že takovéto závorky Že by však poznámka Hankova ve St. Ski. I. byla na

znaí.

smla

míst, aby mohla i „zstávati nepovšimnuta", to prost není pravda. To pan Gebauer jen tak íká, aby íci nemusil, že již dávno mohl a ml vdti, co zvdl teprv od pana A, Paterý r. 1881. To pan Gebauer jen tak vbec

takovém

:

—

—

134

íká, aby íci nemusil „Byl jsem nepozora, Pan Gebauer se prost byl jsem nedbala." stydí íci, že onu Hankovu dležitou po:

známku peskoil. Pan Gebauer nepraví „Hankova poznámka jest na takovém míst, pan Gebauer praví si jí nevšiml", „Hankova poznámka jest na takovém míst, pozn. spis.) že zstávala (patrn všemi nepovšimnuta". Tak se ovšem vymlouvá že jsem

:

;

každý uenec i neuenec i každý školáek, který se pravdu piznati stydí. Prosím, rozevete St Sk). I. tam, kde Na levé jest ona poznámka Hankova stránce jest všeho všudy pt ídkých vytištných ádkv a stejné velikým tiskem, jako všecek text, též ona Hankova poznámka, která ke všemu ješt jest oznaena znakou NB. t. j. nota bene t. j. p o

zoruj dobe. A hned vedle této na stránce pravé zaíná o sv. Prokopu a již na této stránce

stránky

levé

Leg. jsou

doplky v závorkách interpolace pak zaíná na str. 3. a koní na str. 4. Zíti tedy jasn, že sám pan Gebauer navzdor NB. te tak, jako dámy ítávají romány t. j. t

i

;

peskakují celé stránky a to není hezké ani pi dámách, neku-li pi takovém uenci, jako jest anebo jako chce býti pan Gebauer. NB: Pan Gebauer jest „realis ta", pan Gebauer tedy má mluviti pravdu, ;

— má

pan Gebauer

V

Hankov

této

odkud

neví,

„Chybil jsem a již tak njak.

:

o

interpolaci,

Hanka

ji

ped

tedy

I,

Ski.

íci

—

neudlám", anebo

to vícekráte

vbec

135

RK,

níž se

ve St. také jest: (sv. v zákone. V RK vzal,

Prokop) 8 snahu ítal pak jeF.t Výhe tamo snahu chváta[(Upozoruji v RK snahu, což mže být i fones snahu.) tické 8 snahu; kdežto v Prok. Odprcové RK s panem Gebauerem v ele, posmívají se ; pan Gebauer tragicky, pan Josef Truhlá komicky. Jungmann pak nálezem dne 17. dubna 1817 (tedy „Bratr Antonín RK) psal Markovi :

:

:

:

:

ped

:

slovo snaha, kteprvní jste (od Srb li ?) svém však Slovníce potom Jung-

vera

našel

rého

tuším

užili."

mann

Ve

to

i

pkné

Vy

1838 „snaha" cituje z bible jakési, r. 1425 a z Bruncvíka. Pan Josef Truhlá slovo „snaha" nazývá tu „zajímavým slovíkem". Upozoruji tedy, že v listin z r, 1439, jež jest rozdílná od li„s e vší stiny Jungm. z r. 1426, také tu snahu a s pilností písem knzi proboštovi" (cf na p. z XV. vku pokoje vždycky zaNedokazuji chovati mli sme s snažností). tím nic, jen toto „zajímavé slovíko" konstatuji. A kde že jest ona listina z r. 1439?

pak

r.

z listiny z

:

:

Snad nkde

v

Amsterodame kdesi ve sklep

—

—

136

otištna vas.

zakopána? Nikoliv. Jest

. Mu

8.

V RK

RK

1859.

r.

jest

:

c

h y

ž

i

c

Hanka

e.

ped

h y ž e. Nemána dochyže. chyžice, sud psaného dokladu pro Kostelce nad ale konstatuji, že jsem Orlicí (vých. .) slyšel jasné a neomylné: pi k y. Též jsem byl ujštn c h ý ž i mých poptávkách, že též okolo Hluboké Tam jsem však slyšeti lze chyže, chýže. ješt nebyl. Nedokazuji tímto nic, jen to zaznamenávám. Ale na toto kladu zvláštní draz Hanka v památkách, ze kterých pro RK erpal, má astji a pravidelnji: chýše; Chýše (chýše) mytak vbec ve steštin. slím jest tvar spisovný a chyže tvar liznal moravismus

:

c

:

samu

:

:

dový. náiní) vrše

)

i

analogii: Vrš (rybáské Kostelci nad Orlicí slýchal jsem vrže; ve Skuhrov u Solnice (vých.

Uvádím

:

V

byl jsem nkolikráte

svdkem, když dl-

ze strýkovy továrny lapali pstruhy, a Kdák sou ty druhý tu jsem slýchal na pi. vrže? Hod mi sem tu vrš Podej mi sem vrži! Jakžiu sem takový vrže nevídal (jeníci

:

1

dna

totiž byla

dravá

;

na Skuhrovsku

:

ví-

Mimo leal atd. atd.). to na Kyšperecku (Supí hora, vých. .) íHovoil kají s k r e j ž e zz skrejše, skrýše. jsem kdysi s paní z Kyšperku, ta íkala s k r e j ž e. ekl jsem, vyslovuje li „skrejže" sedal,

dal,

:

slyšal,

—

—

137

odvtila do jako „kníže" i jako „kaše" skrejže; slova: že že- jako kníže tak již mluvím od dtinství a tak se u nás :

—

— —

íká

;

babika nám asto vyprávla pohádky

o loupežnících

veskrejžích

a vždycky

(Tato paní také dosud skrejže. jasn a neomyln íká s v t é z t cf RK a stestinu vbec ve s^eštiné tvar

íkala

:

:

i

i

i

;

;

zvítziti jest pouhou výminkou ) *) V RK jest nkolikráte a pokaždé iti (tvary k udeiti) a nikdy — — Gbauer ješt

lide .

Pan

1888 praví „Staroesky íkalo se udeiti, moravaky pak íká se uderi a v RKém je vždy uderi i to mže býti od Hanky, nebo Hanka vdl, dosvdil to že moravsky se íká uderi r.

:

—

—

;

^

o

sob roku 1838 (mj draz

v

opravách

pozn. spis.) Slovníku, na poslední stránce tvrtého dílu, a to

vdti

;

pi Jungmannovu

ped

také

RKého (mj draz

;

pozn.

mohl objevením

spis.).

„eský Jih" ze dne 18. t. m. otiskuje liroku 1610 v mstském archivu táborském chovanou a v otisku tom jest i Chýžce. Upozoruji však pozdjší badatele, že v originále oné listiny jest Chyšce (Cbysscze), pi emž *)

stinu z

redakci „ep. t. Schléeovi v Táboe, resp. p. t. správ mstského archivu táborského za to, že mi originál oné listiny byl se zvláštní ochotou laskavé zaslán do Prahy k nahlédnutí

npímuý

a vrouc!

ského Jihu"

a p.

dík vzdávám

t.

panu Ant

•

: ;

— Odpovídám

O

I.

—

:

Hanka ped rokem 1817 co dosvdil r. 1838, nebudu. To bych se nad

tom, že

mohl

znáti

o tom

hovoiti

pán

138

to,

Gebauerovou

nešfastnou filosofií zbyrozh'to3toval. Pan Gebauer ped r. 188G— 1888 resp. ped 1893 také ze steštiny znáti rzné diiležité vci a neznal jich.

tené

mohl

V RK

jest všude udeiti. tu-li památku, ve kteréž jest šeteno r a pijdu li z istá jasná na udeiti nic nevím), jist si pomyslím (o nmž písa se zmýlil. Pijdu li v tétéž památce dále na druhé udeiti, jist si pomyslím to je zvláštní, opt chyba práv v udeiti. Pijdu li tamtéž na tetí udeiti, tu jist se II.

njakou

——

:

již

zastavím

a

zamyslím

se.

Pijdu

li

na tvrté udeiti, tu se tomuto udeiti již jist povede tak, jako ve známé veselohe „Rohovinu tverrohému", t, j. tvrté udeiti již nepustím; výsledek tu bude dialekt, in:

i tak nco. Mám ped sebou památku

dividualita III.

ste-

nikdo nepochybuje jest otištna v Archivu. Zde tu astji uderim, uderi, uderi, udeiti. Ale to nic není. Proto to nic není, protože v této r památce jest a psáno vbec skou, o jejíž

pravosti

——

——

;:

—

—

139

promiscue na p. na moi, k hoi, na moi, k hoi, uderi, udei, udeiti, udeiti, ;

IV. Medikové (lékai)

eská vda lékaská

úder

názvosloví Slova úder

:

pece

již

sice

v

úder

mi

zavedla

dosvdí, že do eského

(udeenina, udeení)

ve svém SI. ode dávna žije v ústech

*)

nemá

Jungman

1

i

a d u a

Krkonošsku

(Podkrkonošsku) udeenina); ujistil mne dotaz, dp. fará, rodák krko-

(udeení,

mj

tom, na nošský. V. Konstatuji prost, že udeiti (nikoliv udeiti) ve mluv žije 1 i d u v echách, a sice v Krkonošsku (tam též i k o u r zz kou). Na místé pak všech jiných dokladv a výkladv prost konstatuji, že tuto vc již r 1864 zjistil viká P. Kouble, krkonošský rodák, jenž v Krkonošsku žil a psobil a jenž o pod-

dosud

:

eí

tamnjším dal píspvky do Cas. C Mus. 1864 (cf. tituly lánkv a záhlaví listv),

„Zpervu

kdež se

v s

W

1 í

„Obraty" píše rubrice pak se tak s ep a 1 i,

*) Prof. e i s s byl velice pecliv o ryze euké názvosloví lékaské Zavádl i staroeské názvy. Navrhl jsem také prof Weissovi pro d i ag n o 8 u ilovo „rozsudek"; prof. Weissovi se slovo to libilo, avšak odvtil, abychom to slovo již nechali právníkm, s ímž jsem z prvu nesouhlasil

a

pak

souhlasil.

;

—

140

—

že jeden druhého (mj draz Nnped se vadili, spis) Lderil. pak se tak dali do sebe, že jedeu druhého

skípli,

—

pózu.

udejl " Ovsem,

C. Mus. „na tazstávalo nepovšimnuto". Konstatuji však výslovné, že P. Kouble slovo udeil otiskuje výslovn s na hlásce r. NalezámH tedy „moravismus"

kovém

to jest v Cas.

místé. že to

drazem

udeiti

také

pímém

v

kde

RK

byl

—

v

Cechách,

sousedství

a té

k

tomu

krajiny,

nalezen.

Gebauer o této vci neví, nedivím, pranic nedivím, ale že o této vci, jest otištna v as. C. Mus., neví pan Gebauer práv jakožto slavený „nejlepší znatel eštiny a její historického vývoje", tot hanba, tot skandál a igno VI.

tomu

Že pan

se

a

rantství zárove. To pravím panu Gebauerovi veejn, tváí ve tvá, muž proti muži, proto že nestrpím, aby náš ryze eský nejdrahocenjší literární skvost nade vše skvosty a posvátný odkaz našich otcv byl tak hanoben, jako pro svou nevdomost iní pan Gebauer a jeho družina. Pan Gebauer jest „realista", pan Gebauer nám „nerealistm" vyítá, že „nedovedeme snésti pravdu", pan Gebauer tedy jakožto „r e a-

lista" j

a

k, jest

tuto

mou pravdu

jeho vcí.

—

jisté

„snese",

;

—

— Pan Gebauer

ním,

a urazilo

-

141

praví:

by

„íkáme hýbati

nkdo

kdyby

nás,

ekl, že vítr hýbe strom (m. stromem) vazba s Akkusativem jest pi hýbati a

rovnž tak pi pohýbati, pohybovati novovký germanismus (etwas bewegen). V RK te se vsak (Lumír) biese :

pohýbal Vyšehrad i vs vlasti Instr.), chyba novoeská."

(Akk. místo

—

Odpovídám

:

„Vítr hýbe stromem" ukazuje, že pan Gebauer, jenž poesii vbec nerozumí, si pi

RK

versi z

hrad

i

vše

„Lumír vlasti"

že se Vyšehrad

i

zpvem situaci

vše vlasti

pohýbal Vyšepedstavuje tak,

kej klaly. To

Pohnul stolem požár Národního divadla pohnul celou Prahou i vší vlastí (instr ) požár Národního divadla pohnul celou Prahu i všecku vlas (acc. lidé asi sotva.

Cf.

:

;

;

;

slzeli

a

plakali).

Ostatn

konstatuji,

že

(Výbor IL) tu: „ V VsC, aby pti vcem srozumti mohla, podstat vcí totiž to píin, kteráž by hýbala lid" (acc). Pochybuji, že se ten lid kejklal jako pán Gebauerv strom, když v

památce

—

z r.

:

ok.

1460 ;

jím ten pán Gebauerv vítr hýbe. Praví li tedy pan Gebauer, že „hýbati nco" jest germanismus tedy to pan Gebauer nemá íkati, to není hezké „hý-

novovký,

;

bati

nco"

jest

germanismus juž dávno?ký,

—

142

—

leda že by mnou uvedené „hýbati lid" nebylo utvoeno dle .etwas bewegen", nýbrž cf. dle „movere aliquid", tedy latinismus stedovké: „že Budjovští za píinou té pednosti nco movírovati chtjí." O tom však rozhodovati nechci, protože nejsem a ani nechci býti takovým uencem, jako jest pan Gebauer, jenž hanobí RK proto jen, že ;

panu

Gebauerovi

naprosto scházejí po-

tebné vdomosti, správn. mluvím.

diti

aby o

RK

dovedl sou-

O panu Masarykovi

ani

ne-

XX. 3.

bezna

1893.

Picházím k pán Gebauerov námitce, sám pan Gebauer praví, že jest nad jiné dležitá. O námitce této pan Gebauer výslovn praví, že jí piítá nioc dkaznou t. j. že námitka tato již sama o sob dokazuje nepravost RK. Jde tu o sloo níž

veso zamiesiti. Této námitce ostatní

odprcové

diiležitost

a také

pan Gebauer

RK se

pikládají

strany

i

všichni

takovou

obráncv

RK

na tuto námitku myslím pohlíženo tak, že snad nechybím, s n a ž n -1 poprosím ty

jest

i

:

:

:

— toucí,

aby vit

si

143

—

kteí mé výklady trplivé stopují, laskav neobtžovali práv a jmeno-

výkladm

následujícím

o slovese z a-

miesiti

vnovati pozornost zvláštní, nipro pana Gebauera ani pro mne, nýbrž

koliv

pro KK.

Pan Gebauer

v

Pouení, ureném eské

intelligenci, pravi

„„V Alexandreid vuje se

ským.

o

souboji

Areta

padl

svato-Vítské vypraAretou, vdcem pera báse praví k tomu s

zástup z a m i e tebdy s biecbu u vojšt lítí si, t.

j.

tebdy

se zamísil

(totiž

(=

s

i,

—

po pádu Aretov)

se zamíchal,

v

zástup

nepoádek

se

vojšt lítí (zlí, krutí) asové. je Nominativ množný k jednotV rukopisném originálu je to

uvedl), byli ve

Tvar

si

nému as. psáno

tehdy sye zastup zamyesy, byechu v woystye lyty czyesy.

„Hanka vydal Alexandreidu svaío-Vítskou tiskem r 1818 a z jednoho psaní jeho (otištného v asopise esk. Musea 1870, 218) víme, že tisknouti ji poal ped 3. srpnem 1817. Veršm zde vyteným neroz-

uml.

Zejména nerozuml

slovu

psanému

:

:

— „czyesy" (iz si, „eši" a vytiskl

,

—

144

asové);

biechu u vojšt

lítí

vykládal

je za

eši, lítí cechové!

zz byli u vojšt (perském I) Vzav pak psané czyesy za iz eši. ^soudil, pedcházející slovo, ježto se s eši rýi muje, musí míti koncovku -ši, a etl i vytiskl tedy zamyesy zz zamši. že

—

„Tím zpsobem ovšem chybné

s

Hanka

dostal

—

zástup tehdy biechu u vojšt

zamši eši

lítí

o význam slova

tení

—

„zamši ti".

a šlo ješt Slova takového není ani v eštin ani jinde bylo by teba vyhledati ve slovanštin, a dáti mu význam njaký takový, jaký by se podle smyslu na tomto míst hodil. Hledal tedy Hanka a hádal, a ustanovil (ve slovníku pipojeném k vydání Alexan-

—

dreidy),

zamšiti

že

zamšiti zase

s

chybn. „Úhrnem:

je=i

zz zaškarediti

zaškarediti, se,

— ovšem

„zamšiti

iz: zavzniklo z mylného domnní Hankova a existovalo okolo 16. záí 1817 (kdy nalezen byl RK) jenom u Hanky (totiž jenom v jeho hlav a v jeho opise Alexandreidy).

škarediti"

je

slovo

chybné,

'

— „V tom 1817) a v

146

nalezl týž

nm

zamšichu

te

s

— Hanka

RK

záí

(16.

se totéž slovo tikráte: voji

psáno za-

rkp.

(v

miesichu),

s

zamši

chám

krutým

jich

hnvem

(zamiesi),

vrah zamái zraky (zamíesi). „V originále je na tch místech psáno zamiesi-, a to ovšem mohlo by se ísti také zamiesi-; ale teme-li tak, nedostáváme dobrého smyslu. Pesvdme se o tom :

estmíru vyzývá vdce

své vojsko ku potrestání Kruvoje, a aby je více roznítil, líí, kterak Kruvoj nevrn jednal po této a úinkem jejím, praví báse RK, v

;

eí

s

„zamiesichu

teme-li to

voji"

„zamiesichu

;

s

voji

=: za-

mísili se, zamíchali se", tedy nevidí se,

pro

vojové „zamíchali" (po eí, která je mla povzbuditi a roznítit), teme-li však „zamšichu voji rz zaškaredili se vojové", tedy máme smysl docela

by

se

byli

—

s

dobrý; v

Jaroslavu jsou Tatai

na útku

ped

kesCany, a proto „zamiesi

s

chám

jich

krutým

hnvem"

„zamiesi

;

", dostaneme verš nesmyslný, zz chám zamíchal se hnvem, — teme-li

Na obranu RK.

s

XQ

;

—

146

teme-li však „zamši krutým hnvetn", tedy docela dobrý

— s

v Jelenu vypadl vrah

=: zaškaredil se smysl opt

máme

Da jinocha a

„zamiesi zraky"

„zamiesi zraky =: zamíchal máme zase smysl neuspokojivý, —

teme-li zraky"}

kdežto

;

tením

edil zraky"

=

m š i zraky zaška smysl zcela dobrý se do-

„z a

opt

stává.

„Ve všech abychom

žádá,

tedy volili

pípadech RK smysl tení „zamši"" a vý-

„zaškarediti". Sloveso „z a m š i t i z= zaškarediti" poznali jsme nahoe jako chybu, které se dopustil Hanka ve své Alexandreid, jako tvar, jenž ped 16 záím 1817 existoval jen u Hanky a nikde jinde, a v RK, nalezeném 16. záí 1817 od téhož Hanky vyskytuje se totéž sloveso zase! Hankv chybný pepis Alexandreidy a Hankou nalezený RK shodují se tedy v tom, že oba mají chybné sloveso „zamšiti zz zaškarediti", sloveso, které do 16. záí 1817 neexistovalo nikde jinde než jen u Hanky. Kterak vysvtliti tuto shodu ? Vysvtlení rozumné zajisté není možno jiné, než že chybné „zamšiti iz zaškarediti" na obou místech, v Hankové pepisu Alexan-

znam =:

—

dreidy

i

v

RK,

je

pvodu

stejného,

že

"

— oboje pochází ko

v y.

—

147 z

;

téže hlavy Han-

Do pepisu Alexandreidy

dostalo se

pímo jak se do RK? Odpovd: též Hankova samým. Nebo

chybné toto sloveso z hlavy Hankovy pepisovatelem Hankou samým. Ale

dostalo

Hankou

:

Alexandreida vyšla až r. 1818, jeho sloveso š t i zz zaškarediti" nebylo ped „z a m objevením RK nikomu známo proto tedy nelze nikoho vsunouti mezi Hanku a RK, nikoho, kdo by byl sloveso to od Hanky proto nelze jinak pejal a do RK vložil než míti Hanku za bezprostedního pvodce slovesa .zamšití =z zaškarediti" v RK, t. j. voliti výklad že byl RK ú a s t e n." Dále pak pan Gebauer ješt praví i

;

;

pi

Hanka

:

padlání

:

„Hanka chybným tením

pozn. spis. ;) dostal sloveso z a m š i t i a chybným výkladem dal mu význam „zaškarediti" slovesa toho v jazyce eském a žádném jiném není a nikdy nebylo, je to sloveso nebývalé a Hankou chybné smyslené. Potom vyskytuje se stejné objeví se RK a v sloveso tikráte nkdo, že se v RK vyvinulo samo sebou a bez souvislosti (v Alex.

;

nm

Uví

8

Hankou?""

—

Toto vše napsal pan Gebauer a povídám

já

od-

:

To všecko dohromady není pravda.

—

148

—

dohromady existuje pouze Gebauerovu nešastném Pouení pán Gebauerov nešastné hlav.

To všecko v

pán a v

atd.

Pedevším upozoruji, významu, v Alex.

a

nerozuml

slovu c z y e

j e š a vytiskl eši" zz byli u echové!* i

:

není bez

to

pan Gebauer praví

že

„Hanka

:

s y,

vykládal

u vojst (perském !)

„biechu

vojšt

lítí

lítí

Hanka

n e o t i s k 1 nýbrž (písmem e s s i" := švábským) „bchu v wogsst Ijtj a nikoliv bchu u vojšt lítí eši, tedy Konstatuji,

„biechu u vojšté

,

tak

že

že

lítí

„eši"

eši",

není

„eši".

pouhým pohledem do 223. pesvditi se mže. Co jest „eši"?

každý str.

St.

O tom H.

Ski.

Nkdo snad namítne, že tu jest u Hanky tisková chyba m. eši. Tato námitka padá ; proto padá, že Hanka „eši" neopravuje ani ve St. Ski. ani potom snad ješt ve St.

n

ni

akoliv Hanka opravuje i titrné takové tiskové chyby a práv ve sv. H. ti mne; moho mnoho; chyby jako: synn synu dádlu áblu. Ski.

,

i

—

mn

—

—

;

Nkdo

snad namítne, že tiskárna nevelké švábské „". I tato námitka padá, protože ve St. Ski. jsou vftbec tištna velká

mla

(C 8 hákem), a taktéž v samotné zaátek vt lovk asto

švábská Alex.

:

,

.

.

.

.

.

— Nkdo

snad namítne, že Hanka

v

Alex.

iména otiskoval s malými za. písmeTaké padá. Hanka vbec ve St. Ski.

vlastní natni.

jména

všecka

a všude

vždy

v Alex.

i

—

149

otiskuje

vlastní

velkými za. písmenami, Aleksander, Darius, Reci,

s

v Alex. na p. Saraceni, Egypt, O jiné pak :

Hamon,

atd.

námitce

bych

vru

ne-

vdl.

Pro

tedy

Hanka

otiskl

„eši"? Domnívám

nikoliv

Hanka

se,

„eši" že

a

se tu

ku slovu „eši" zachoval snad jako se byl zachoval ve St, Ski. i k nkterým jiným sloviim t. j. k tm, jimž v originálech nerozuml a jež tedy do St. Ski. transkriboval tak aby si z nich

práv

byl

tak,

každý tená sám vybral, co mu libo. Tak na p. Hanka práv ve St. Ski. H. pepitnikonym a ve slovníku pozdji suje pidaném ku St. Ski. H. vykládá „T n ik o n ý zr snad tovaryš, který seká maso?" :

:

;

i

s

k á-ž

e,

jež

ani nevykládá

pozdji

Hanka a teprve

pidaných

ve v

Slovníku vbec „omylech tisku"

„opravuje" v „ukáže" sineptalalom. o plém, což Hanka ani nevysvtluje ani neopravuje. Ve St. Ski. HI. pak na p, otiskuje trysczieli, trisczevše, t r i 8 c z a 1 o, pi emž v 1. a 2, otiskuje „s" stojaté, v 3. pak „s" kroucené a v 1., 2., 3, ,cz" (c ? což jinde pi ?) ;

—

150

—

tam neiuí; ve Slovníku vsak vykládá „T r y b c a t i iz zle uiniti". Sem též kladu ze St. Ski. III. nahý raczy, což Hanka pak v „omylech tisku" opravuje v ,nohy ruce". transkripci

pozdji

:

Do této tídy slov tedy, pravím, snad patí též Hankovo pepsané „eši", ímž Hanka snad samotnému tenái ponechati chtl, aby si toucí pi slov ^esi" myslil co chce, teba na Cechy. Každým zpíÍ8obem vsak jest pozoruhodné, že ve St. Ski. H není „eši", akoliv to pan Gebauer 8 obdivuhodnou uritostí tvrdí, nýbrž jasné a neomylné „eši", což po Hankovi z r. 1818 otisiuje r. 1845 sám též Výbor I.,

eši

eši;

jenž taktéž tiskne a nikoliv a to jest velice pozoruhodné. Teprve dodave vysvtlení slov poznamenává Výbor

ten

zpsobem na telným udatné

„C

:

lidi,

tehdejší

e š

i.

Lítí

dobu ovšem omluví eši, appelative za

jací

tehdáž

tedy

myslím

slovutní

byli

e-

chové."

Jasn

„eši"

vdom

nechav tenái,

otiskl

pravím,

že Hanka malým „", po aby si toucí sám zíti,

s

mu libo. Bu však jak bu, pan Gebauer nesmi tvrditi, že Hanka transkribuje „eši", ímž pán Gebauerovy výkiky údivu a hrzy odpadnouti musí, myslil, co

—

161

—

ovšem i 8 píslušnými, vlastn nepíslušnými vykiníky. Jak pan Gebauer nco podobného

tvrditi

mže, vru

nechápu.

XXI. 22.

bezna

1893.

Pedešle jsem tedy ukázal, že pan Ge bauer naprosto nemluví pravdu, když praví, že Hanka z Alexandreidy pepsal „eši". Nyní pak pistoupím k vlastnímu výkladu verba z a m i e s i t i. Svou práci tu rozdluji na pt ástí: I. Úvod. II, Jak verbum „zamiesiti s" v Alexandreid vykládá pan Gebauer. III. Jaký význam verbum „zamiesiti s" v Alexandrid skuten má. IV. Jaký význam verbum „zamiesiti (s)" má v RK. V. Slovo

závrené. I.

Úvod.

Všecek

spor o „zamiesiti" otáí se verba „zamiesiti s" v Alexandreid.

okolo

Hanka

toto

„zamiesiti

s"

v

Alex.

nesprávn pepisuje „zamšiti s" a vykládá „zaškarediti se".

Pan miesiti

i

v

Gebauer

s"

správn pepisuje

„za-

a vykládá je jako „zamíchati se

nepoádek

se uvésti".

— Pan

prof.

dr.

152

J.

K

— a

1

o u

s

e k

ve své

obran RK proti panu Gebauerovi vyslovil však pesvdení, že verbum „zamiesiti s" v Alex. nemá významu hmotného t. j. nemá Gebauerova významu „zamíchati se i se uvésti", nýbrž má význam penesený; pravíC pan Kalousek, že „v Alexandreid i v RK zamiesiti znamenajíc nstojí v smysle peneseném,

pán v

nepoádek

s

jakož slova kaliti, mútiti, jaký stav mysli turbare, confundere i jiná v jiných eech mají prvotný smysl podobný (míchati), a vesms také se penášejí na mysl lidskou. Polské zamiesza a ruské užívají se ;

mša

penesen". Dále pak pan Kalousek praví, že „ten význam — jako u jiných slov tomu blízkých a podobnou historii majítéž

—

byl rozmanitý a miiže se rozlinými cích slovy vyjadovati. Nejsnáze sloveso zamiesiti, pechodné i zvratnó, mohlo by se vyložiti

slovem

pohnouti,

ší

v dalším

nebo terminem vzrupak výk'adu pan Kalousek vbec st. verbum „zamiesiti* srovnává a v uritých pís verbem zarmoutiti padech, t. j. podle event, kontextu, pikládá st. verbu zamiesiti vbec i význam z j at i"

;

iti, rozlítiti. výkladem pán Kalouskovým ve vci tí hlavní (význam penesený) projevil pak svj souhlas i pan prof. Fr. X. Prusík a trojí

— „zamiesiti (s)" „smísiti,

z

v

—

153

RK

poádku

vbec jako pomásti",

vykládá

pivésti,

jednotliv pak jako „zakaliti, zaškarediti" a jako „rozlítiti se, rozvztekliti se,

rozzuiti

se".

Já pak ve svém spisku Ad RK z roku 1886. uinil jsem též zmínku o verbu „za miesiti", ale zmínka ta jest také jen povrchní a k tomu jest napsána beze všeho studia verba „zamiesiti s" v Alexandreid.

A

to byla chyba,

jsem

veliká chyba,

a já se té

nestudoval verbum „zamiesiti s" v Alexandreid) dopustil proto jen, že mi tenkráte ješt ani ve snách nepipadlo, že pan Gebauer, „mistr jazyka eského" a universitní profesor staré eštiny, ani verbu „zamiesiti s" v Alexandreid naprosto nerozumí Spoléhal jsem na

chyby

(že

pán Gebauerv

totiž

tenkráte

výklad,

že „zamiesiti

s"

znamená „zamíchati se i v nepoádek se uvésti", a dle toho také jsem v soulad uvésti chtl i verbum „zamiesiti (s)" v RK. Pes to prese všecko jest i mj tehdejší výklad jist rozumnjším, nežli výklad pán Gebauerv, pi emž poznamenávám, že jsem ze svého tehdejšího v

Alex.

povrchního výkladu nco pec až po dnes podržel (ostatek pak zahodil). Proto pak, že jsem svým pozdjším studiem verba „zamiesiti s" v Alexandreid

—

—

154

jasn a neomyln poznal, že ono „zamiesiti s" není pán Gebauerovým ^zamíchati se i v nepoádek se uvésti", uznati dnes musím veejn, že jsem tenkráte svým výkladem kivdil i panu Gebauerovi i panu Kalouskovi. Panu Kalouskovi jsem kivdil tím, že jsem jeho hlavní myšlénce, vyslovené o verbu „zamiesiti s" (význam vbec penesený), nevnoval valné pozornosti proto, že pan Kalousek není „mistrem staré eštiny", a panu Gebauerovi zase jsem byl

vil

ukivdil tím, že jsem

v

uenost Dnes panu Gebauerovi, konstatuji,

ve

ani slova

a

to

výslovn

RK nevím viibec pokud sám se do nej-

sporu

potud,

jeho staroeskou

o

menších podrobností nepesvdím o pravd i nepravd pán Gebauerova tvrzení, necha se ta pán Gebauerova tvrzení týkají koliv. Jenže pravideln (a pi námitkách na RK vždy) pesvdím se o pán Ge-

eho-

bauerov nepravd. Svým pak pozdjším studiem verba „zamiesiti s" v Alexandreid poznal jsem, že

pan Kalousek

skuten

ml pravdu

ka, že „zamiesiti se" v Alexandreid má význam penesený, akoliv ostatní výklad pán Kalouskv (a jmenovit pán Prusíkiiv) nesouhlasí s tím, studoval já. Pi

co

tom

jsem pozdji byl vyvšak budiž výslovn

—

155

-

uvedeno, že pao Kalousek jakožto neodborník projevil i pi verbu „zamiesiti se"

dvtipu,

více

tisíckráte

nežli

projevil

pan

verba

„za-

Gebauer jakožto odborník.

K

diakladnjšímu

s"

Doiesiti

pak

studiu

Alexandreid pivedla mne joienovit namanuvší se mi

v

pozdji

ím

že jeden tená Alexanotázka, to, dreidy v „zamiesiti s" (zamísiti se) zí „zaškarediti se", druhý tená „zamíchati se ve smyslu hmotném", a tetí tená zase ve významu peneseném". „zamíchati se I poznal jsem, že význam veršúv z Alexan„Tehdy zástup zamiesi, biechu dreidy u vojsté lítí si" vru nelze jinak zodpovdíti, nežli ádným zodpovdním tchto otázek: 1. Kdy se ten zástup zamieail?

s

:

2.

Který

zástup

i jaký

zástup se za-

miesil ? 3.

4. 5.

Pro

ty zlé, kruté 6.

se ten zástup zamiesil

?

Jak se ten zástup zamiesil ? Ve kterém i v jakém vojsku

Pro

asy ? 7 Jaké

asy byly

byly

?

v

tom

vojsku

ty

zlé,

kruté

to byly ty zlé, kruté

asy

?

Že pan Gebauer o tomto jisté rozumném a nutném požadavku ani potuchy

:

—

156

—

nemá, to jasné, urit a neomyln vysvitne z výkladu dalšího. Tolik chtél jsem poznamenati v Úvod k vlastnímu výkladu verba „zamiesiti".

—

XXII. 23.

bezna

1893.

Mjme

nyní na mysli onch sedm otázek, které jsem sám sob dal pi studiu dvojverše „Tehdy se zástup zamiesi, biechu u vojšt lítí si" a které jsem byl uvedl

práv na ty zní 2.

:

sil? 5.

—

Ve

—

4

Otázky

„Kdy

Který

miesil?

lánku pedešlého.

konci

1

—

se ten zástup zamiesil ? zástup se zazástup i

jaký

3. P r o se ten zástup zamieJ a k se ten zástup zamiesil?

—

kterém i vjakém asy

—

voj^sku byly

byly v tom vojsku ty zlé, kruté asy ? 7. J a k é to byly ty zlé, kruté asy ? To na mysli majíce, pozorujme nyní ty zlé,

11

kruté

?

6,

P

r o

—

Jak verbum „zamiesiti s"

v Alexandreid vykládá pan Gebauer. Konstatuji,

tuace

jest:

naproti sob.

že v

ecké

Alexandreid tato sia pohanské voje stojí

Králem eckým

jest

Alexander,

—

167

—

nejpedn ším šlechticem pohanským jest Aretas, Alexander a Aretas utkají se v souboji,

po nedlouhém

pemožen

—

a

padne,

pak zápase Aretas jest jsa Alexandrem zabit.

po versích „(Aretas) spade, kó A tu mu potce, v samém srdci kopie pkla"

s s

—

„Tehdy básník Alexandreidy ihned praví biechu u vojšté h'tí ési", zástup zamiesi naež následuje líení bitvy mezi Éeky a pohany. První zmínku o tomto „zamiesiti s" pan Gebauer íqí v únoru r. 1886 PravíC „Hanka do roku 1817 byl se seznámil se :

—

:

staroeskou Alexandreidou zlomku sv.-Vítzáte se v. 1564 vešken

ského. Tam stup zamiesi

s

:

zamyesy, rým ési, zz: asové), t. j. zástup ae zamísil, se zamíchal, v nepoádek se uvedl (srov. Jungm. 8.

(v

rkp.

:

v.)."

Pedevším tedy a jen tak mimochodem poznamenávám, že pan Gebauer tu z orig. Alex. cituje

,v e š k e n

s

zástup zamiesi", zástup

„tehdy

akoli v

orig. Alex. jest

zamiesi".

Tuto pak chybu pan až do omrzení také ješt

optuje

s

Gebauer

dubnu, ervenci a v íjní* 1886, a opravil ji teprve r. 1888 v berlínském Archivu fiir slav. Phijg. O to vsak mi nejde, to jen konstatuji. Co vsak vysvítá z tohoto pán Gebauerova „výkladu" verba „zamiesiti s" ? Pan Gebauer v

— praví

s

zástup

1.

:

—

158

zamiesi

t.

j.

zástup se

To jsme tedy tam, kde jsme byli díve. Pan Gebauer praví 2 zástup se zaTáži se míchal. jak se ten zástup zamí3. zástup se uvedl chal ? Pan Gebauer praví v nepoádek. Táži se jak si pan Gebauer zamísil.

:

:

:

:

pedstavuje,

ten zástup uvedl

že se

v

ne-

To nám bezpochyby vysvtliti má Jungmanv Slovník, na njž na verbum z a m s i t nás pan Gebauer odkazuje. Pohleme tedy do Jungm. SI. na verbum

poádek

?

í

z a

m

í

s

i

t

i.

JuDgmann (n o n

síti

píše*)

.

.

.

m í s i t i, "'zamzamíchám, ol et. zamšuji, zamíšeti „Z a

:

zamšiti)

zamsám,

sic.

—

—

i

.

.

.

.

.

.

rozhrnouti, smísiti, promíchati... Lík zamíchati. Zamísiti tsto, mouku. Do toho zamíchati. Nco do neho zamísiti. A když by chtl pustiti ...

ovati

:^

sob perem, nebo aby prve zamiesel. mísiti,

húbú (houbou)

zamíšeti

ztropiti.

Ten

—

Zamísení.

zz

do oka, §Tr. z a-

nepoádek

rek svého života bieše, tu mezi nepátely tak zamieše (=: zamíšel, zamíchal), že práv jako ped sokolem vrány též padachu ped uím na vše strany." (Nyní následuji citáty z RK a citát 2 Kollárových znlek; pozn. spis.) *)

nmecké

V uvedeném

pravý

citátu

vynechávám koncovky,

výrazy a citáty pramtnfiv.

:

—

159

—

Myslím, že z uvedeného vru tžko uhodnouti, co si pan Gebauer asi myslí pi svém „výkladu" slov „zástup se zamísil, se zamíchal, v nepoádek se uvedl", i když jeho „výklad" sebe pelivji srovnáme s citátem Jungmannovým. Nco jiného jest lík, tsto, mouka, a nco jiného jest vru zástup. zamiesil" a Nco jiného jest „zástup nco jiného jest „búbú do oka zamiešel". Zbývá tedy Jungmannovo „zamísiti, zamíšeti nepoádek ztropiti" a pán Gebauerovo „zamísiti se n: v nepoádek se uvésti".

s

~

Myslím na jisto, že práv tuto vc pan Gebauer ml práv zde na mysli. Tu však neúprosn optuji svou dotrnou otázku jak si pan Gebauer pedstavuje, že :

nepoádek?

se ten zástup uvedl v ne jako na p. pi tverylce kolony, když se popletou a smíchají a v nepoádek uvedou. Jdu tedy dále. Podruhé pan Gebauer o „zamiesiti s" mluví v dubnu 1886. z Alex. Praví „V Alexandreid zlomku sv.-Vítském te se zástup zamyesy, biechu 1564: vesken u vojst lítí czyesy. ísti tu jest: vešken zástup z a m i e s i (^ zamísil, zamíchal, srov. Jungm. Slov. s. v.), biechu u vojšt

Pece snad

s

s

lítí

s

i

(zz

lítí, zlí

a

s

o v

é).

s

—

V

Alex-

andreid není zamiesiti ve významu peneseném, nýbrž ve významu hmotném

~

160

—

souboji s Aretem, zamiesi", Ftolomaeus a Klitus vystupuji do boje atd. zz srov. ten rek tak mezi zástup se zamísil nepátely zamieše, že jako ped sokolem vrány též padáchu ped ním. Tristr. 289)."

(Alexander utkal se Aretas padl, zástup

v

„s

;

:

To tedy praví pan Gebauer. Pedevším konstatuji, že bauer

opt

odvolává na

ník (zamísiti) a že tu pan mluví o „uvésti se v

nýbrž

pestává na

am

se tu

pan Ge-

Jungmanuv Gebauer

Slovne-

již

nepoádek",

„výklad"

:

zamísil

h a 1 8 e. To jest pozorubodno. Dále pak uvádím, že co pan Gebauer praví o „významu hmotném" a „peneseném", jest odpovdí na páné Kalouskovo v „Osvt" vyslovené pesvdení, že „zamiesiti se" v Alex není „zamíchati se ve smyslu hmotném", nýbrž že znaí „njaký stav mysli". 8 e,

z

í

c

Zárove

konstatuji, že pan Gebauer verbum „zamiesiti ve smyslu duševnem" nezná ze steštiny, proež vybízí pana Kalouska, aby mu nkteré takové „zamiesiti s" prý ze steštiny ukázal. (Pan Kalousek však nepímo odvtil, aby si je pan Gebauer vyhledal sám, že prý jest odborník.)

s

Co se pak týe tohoto dubnového pán Gebauerova „výkladu" verba „zamiesiti s", tu zíti, že pan Gebauer vtu „rek tak mezi nepátely zamieše (atd.)"

skuten

— „srovnává" to

m

—

vtou „zástup

s

uinná

jest

161

s

zamiesi". Ale

Pedn

svévolnost.

„z a-

pece nco naprosto

jiného „zamiesi nežli a za druhé v Trizamieše", stramu jest „mezi kdežto v Alexandrid jest holé „tehdy s zástup zamiesi". Myslím, že i nejprostší laik pozná i uzná, že skuten naprosto není správno, vtu „rek tak mezi nepátely i

e 8 e"

jest

s"

nepátely

nepátelé padaly zamíchal (zamíšel), že jako vrány" uvádti jakožto pomocný výklad zástup zamísil". Jdu tedy ku „tehdy s

vt

dále.

Po tetí pan Gebauer

s"

z Alex.

optuje

to,

ervenci

v

co byl napsal

píše o

1886, již

„zamiesiti tu jen

ale

díve

v

únoru

a v dubnu.

Po tvrté pan Gebauer

s"

píše o

„zamie-

íjnu 1886, a tu také jen optuje to, co byl napsal již v únoru, dubnu a ervenci nového tu pan Gebauer nepidal nic mimo delší polemiku s panem Kalouskem, ale ta nám tu není nic platná. Tento tedy tverý „výklad" verba „zasiti

v Alex.

v

;

miesiti

s"

z

Alex

prese

všecku diiležitost

pan Gebauer podal ve Athenaeu r. 1886. Pi tom tenáe prosím, aby si z tchto pán Gebauerových „výkladv* sám laskav vybral vci, o kterou

šlo,

vdeckém

vci,

kterými

Ha obranu UK.

lze

jasn a urit zodpov\ \

:

— dti

kteroukoliv

162

— sedmi

uvedených

z

otázek. Další pak pán Gebauerv vdecký výklad verba „zamiesiti se" z Alex. uvedu

píšt.

XXIII.

bezna

31.

1893.

Po páté

pan Gebauer verbum „zamieArchivu fiir slavische Philologie 1888. Praví šiti

a"

vyložil v

„tehdy s zástup z a m i e biechu u vojšt lítí ési,

s

—

i,

wortlicher tJbersetzung „da (namlich Aretas im Zweikarnpfe mlt Alexander gefallen war) ist die Krieg39chaar in UnorduuDg gerathen, bose (grimraige) Zeiten waren im Heere", Zur Erklárung ist beizufiigen, daas s i der Nom, plur. zu a s in

:

nachdem

zz tempus ist; zamiesiti ist iz „vermischen umriihren" identisch damit ist ;

zamíchati; zamíchati,

beides,

z

a

m

i

e s

i

t

i

nnd

wird namentlich auch angewendet, wenn ausgedriickt werden soli, daas in eine Schaar von Individuen Unordnung gebracht wird also z a m e s i t i =i „m ;

i

:

—

163

—

Uuordnung bringen", zamiesiti „in UQordnuDg gerathen"."

Všimnme

nyní

si

tohoto

siz

zvláší

ue-

ného výkladu. Pedevším se jasn, urité a neomyln dovídáme, k d y se ten zástup zamieail zamiesil Áretas im se nachdem Zweikampfe mit Alexander gefallen war. Potom se dovídáme, že zamiesiti jest po ;

nmeku

vermischen,

umriihren

a

že jest

zamíchati.

verbem

Dále se dovídáme, že zamiesiti und zamíchati wird namentlich auch angewendet, weon ausgadriickt werden soli, dass in eine Schaar

identické

s

von Individuen Unordnunggebracht wird Zde však na pedevším

pro

svého tvrzení

doklady

prosto nechápu pan Gebauer práv tohoto

nedoložil píslušnými staré eštiny. Hle

ze

pan Gebauer neostýchá se vyítati panu Kaže pro svj výklad „zamiesiti s" neuvádí žádaých dokladv ze steštiny, ale sám beze všech doklad vykládá, co mu libo. A potom jde o to, aby zjištn byl význam verba zamiesiti ve verši „tehdy sé zástup zamiesi" pan Gebauer pak „vykládá", že st. zamie3Íti znaí namentlich auch in eine Schaar von Individuen Unordnung bringen, also zamiesiti znamená, dass eiue Schaar voa Individuen in Unordnung gerathen ist, a jakožto doklad louskovi,

:

s

;

s

:

—

164

—

svého tvrzení pan Gebauer uvede leda verš zástup zamiesi", tedy verš, práv „tehdy

s

hádáme

o který se

dovídáme se z pán Gebauerova zvláš ueného „výkladu", uloženého v Archivu flir slav. Philg., že also zamiesi ti := „in Unordnung bringen", zamiesiti z: „in Unordnung gerathen". Pardonujíce však pán Gebauerovo nešfastné „also", jež pan Gebauer jakožto výslednici svého zvláš vdeckého „výkladu"

A

posléze

:

s

byl obdržel

nieho, opt

z

tujeme svou otázku

pedstavuje,

:

jak

dassi

a

opt op-

pan Gebauer eine Schaar von Insi

in Unordnung Pan Gebauer tuto otázku zodpovdti musí. Celkem pak zíti, že pan Gebauer tímto svým pátým „výkladem" vrátil se ku svému výkladu prvému t. j. k „výkladu": v nepo-

dividuen gerieth?

ádek

in

der Alexandreis

se uvésti.

pak

a poslední „výklad" verba Alexandreidy pan Gebauer pedložil ve svém Pouení, kdež praví „V Alexandreid svato-Vítské vypravuje se o souboji Alexandrovu s Aretou, vdcem perským. Aretas padl a báse praví k tomu tehdy zástup zamiesi, biechu u vojšt lítí si, t (totiž po pádu Arej. tehdy tov) zástup se zamísil (~ se zamíchal, v neŠestý

zamiesiti

s

z

:

s

—

—

165

—

poádek

vg vojšt lítí (zlí, byli 8e uvedl) asové." Zíti, že tu paa Gebauer též zamíchati se, v nepoádek se „vykládá"

krutí)

—

uvésti.

:

Tot tedy všecek pán Gebaueriív „výklad" verba zamiesiti sé v Alexandreid, toho verba, jež ve sporu o RK jeati tak dležito, že mu pan Gebauer pikládá moc

dkaznou. Nuže konstatujme nyní z pán Gebauerových výklad všecky odpovdi na mých daných sedm otázek. Otázka 1. zní Kdy se ten zástup zaOdpovd: nachdem Aretas im miesil ? Zweikampfe mít Alexander gefallen war (Archiv) po pádu Aretov (Pouení). Otázka 2. zní Který zástup i jaký :

— ;

:

zástup

se

zamiesil?

Aretv (pohanský);

—

Odpov:

pravíí

pan

zastup

Gebauer:

utkal se v souboji s Aretem, , Alexandr Aretas padl, zástup zamiesi, Ptolomaeus a Klitus (Kekové pozn. spis. ;) vystupují do boje atd z= zástup se zamísil (výklad dubnový) nachdem Aretas im Zweikampfe mít Alexander gefallen war, ist die Kriegschaar íd Unordnung gerathen (Archiv) Aretas padl ... po pádu Aretov zástup se zamísil (Pouení). Nebude pece v nepoádek se uvádti zástup ecký, když padne vdce nepátelský, vdce perský ilí pohanský.

s

;

;

;

— Otázka miesil ?

vdce

zní

:

Proc se patrn :

ten zástup zaproto, že jeho

Aretas padl.

Otázka miesil

3.

— Odpov

—

IGO

?

4.

zdí

:

— Odpov

Jak

se ten zástup za-

Pan Gebauer praví

:

:

zamísil se, zamíchal se, v nepoádek se uvedl, ale nepraví, jak se ten zástup zamísil i zamíchal i v nepoádek se uvedl. Stál zástup v adách a po pádu Aretov zamíchaly se ty ady tím zpsobem, i v ne-

poádek

zpsobem, že jednonedbajíce vojenské discipliny, smíchali se v nepravidelný chumá? Ci nebyl ten zástup v adách, nýbrž v chumái, a po pádu Aretové petvoil se ten chumá v chumá nový, v chumá jiný ? Ci míní pan Gebauer zmatek ? Dojista nemíní sice ve zmatek by byl alespo jednou napsal „zástup se zamíchal se uvedl. Co je to tedy ili v nepoádek se uvedl ? Nevím, naprosto nevím a pan Gebauer jist také ne. tliví

se uvedly tím

vojáci,

:

:

Otázka

5.

zní

:

Ve kterém i

—

v

jakém

Odpov: vojsku byly ty zlé, kruté asy ? o tom pan Gebauer ani nemluví, ale moé se zdá, že míní, že vo vojsku pohanském. Otázka 6

zní:

Pro

byly v tom voj

— Odpov

sku ty zlé, kruté asy o tom pan (Jlebauer též ani nemluví, leda by myslil, že proto, že Aretas padl. :

:

:

— Otázka kruté

7.

asy?

—

zní

167

:

—

Jaké

Odpov:

bauer taktéž ani nemluví,

to

o

—

byly

tom

ty zlé,

pan Ge-

výsledek pán

Ge-

bauerových „výkladiiv'' vflrba „zamiesiti v Alexandreid.

sie"

To

tedy

jest

Aby pak tená poznal, jaký rozdíl jest mezi výkladem pán Gebauerovým a výkladem mým, tedy mnou daných sedm otázek zatím povšechn zodpovím dle výkladu Pravím svého.

Kdy

1.

Alexandr,

Když

se ten zástup zamiesil?

král

a

vdce ecký,

v souboji

zvítzil nad Aretem. 2.

miesil

?

Který zástup i jaký Zástup ecký.

zástup se za-

Pro

3 se ten zástup zamiesil Protože Alexandr, král a vdce ecký, hned jak báse výslovné dí, n a první potkání zabil Areta, nejlepšího mezi pohany, jak báse taktéž výslovn praví. :

4 Jak se ten zástup zamiesil? ekové, uzevše hrdinský a vítzný slavný in svého krále a vdce, jenž ihned na

prvním potkání zabil nejlepšího hany, tímto rozDÍtili se

ným

mezi

po-

vítz-

píkladem svého vdce

krále.

í^,

— 5.

byly

Ve

ty zlé,

—

168

kterém i kruté asy

jakém

v

vojsku vojsku po

Ve

?

hanském.

Pro

byly v tom vojsku ty zlé, kruté rrotože roznítivše se práv tun hrdinským a vítzným slavným Alexandra, hrdinsky inem svébo pak udeili na pohany. byly ty zlé, kruté asy ? 7. Jaké to Byly to vru zlé, kruté asy ve vojsku pobanské II, nebo pohané byli pak v ntistavší bitv t na dobro pobiti a byli úpln na hlavu poraženi. 6.

ekové,

asy?

vdce

ui

XXIV. 20.

dubna 1893.

s

Veiš

„tehdy zástup zamiesi" pan Gebauer tedy vykládá „tu se A zá stup z m í c h a 1 t. j. uvedl s e v n ep o ádek", já však vykládám „tu se zástup roznítil". Oba výklady, pán Gebauerv a mj, jsou velice rozdílný, tedy jsme patrn studovali každý velice jn-ik, pi'i li panu Gebauerovi ve sporu o RK vbec mže býti o njakém studiu Mou však povinností nyní jest, abych ukázal, j.tkou cestou jsem k výkladu svému pišel j:i. Tím zodpovím otázku

rétv

.-v

Alexandrv

a

e :

:

—

169

—

Jaký význam verbum

III.

sé" v Alcxaudreidé

Tuto 1.

pak úlohu

má.

rozdluj; takto:

zase

Poznámka povšechná.

„zaiuiesiti

skutcn

Výklati verše

2.

tehdy sé zástup zamiesi. 3 Výklad verše biechu u vojšté lítí 4. Paralely z jiných památek. 5. Pehlídka výkladu pán Ge* bauerova.

:

si

1.

Poznámka povšechná.

Pan Gebauer zná verbum „znmiesiti" ve významu hmotném t j. ve významu zamíchati", na p. brambory zapouze

,

míchati. Význam však slov, jimiž oznaujeme jakékoli vyrušení mysli (duše, ducha) z rovné váhy, není piivodním významem

tchto

slov,

seným.

nýbrž jest významem

pene-

význam tchto

siov jest

Piivodní

práv onen

význam tak zv. hmot;iý. t j. význam, který se piivodn vztahuje ku hmo tám a teprve ze hmot jest peues q i na lidské vnitro a na abstracta vbec. Na p. Brambory zamíchati naproti tonui Ten tím sporem zamíchal. Kivý strom, ki'ivá hl, kivá zed!, kivá cesta polní na proti kivá mysl, kivá cesta života. Slotomu ;

:

;

;

:

veso pohnouti: hnouti nkoho k

pohnouti

nemu

pohnut (dojat)

;

stolem

;

po-

byl jsem velice

když jsem to etl

;

v

dávné

;

—

170

—

eštin

samo pouhé „pohnouti se" i „rozhnvati se" dokladv zde Pouze pro neteba, viz na p. Jungm. SI, všeobecnou zajímavost uvádím z r 1694, že pak

znaí také

;

Kutnohorští žádostí,

šli

horlený

k

nejv.

purkrabí

Exc pan purkrnbí

ale J.

na pány stavy

jakousi

a

byl

roz-

na Kutnohorské Kutnohorští se tedy radili, ím by tu h o r(t, j, rozhorlení) 1 1 v o s t purkrabího ukrotili, protože J Exc. tuze proti nim pohnuta bjti ráí; uradili se, že mu koupí víno a tak tím ák ho ukrotíme; víno kou pili, dali je Jeho Excellenci a úadnik pak Kutnohorským oznámil, že J. Exc. již jasnjší mysle býti ráí, že tam s veselou i

;

i

jíti

mohou

e

Takových slov má každá s dostatek a já pouze na p. ukazuji Plésti punochu, plésti košík neple mne (nema mne) plésti se do (cf. v Dal. plete a neumje) jsem už tak popleten, že ani nevím, co dlám tot njaký popletený lovk: na mysli popletený. Voda ve (pi varu) moe ve (pi boui) všecko ve ve. Mléko kypí z hrnce, tsto kypí všecko ve kypí. Hrní hnte blinu to mne :

;

neho

s

:

;

;

mn

;

;

;

mn

velice

;

hnte.

Vztekati

se,

Tlaiti. vztéci

Zakalená mysl. kvašený lovk.

Na

se

Tisknouti,

Vztekem

utiskovati. se svíjeti.

mysli pomatený. NaRoztržitý. KolíVrtkavý.

—

171

—

savý. Váhavý. Váhati. Rozvažovati. Pemítati.

RozVykrucovati. Dopáliti se. Vzplanouti. Rozohniti se. Rozpáliti se. Vznenítiti 86. pak nic jiného není, nežli šený. hnutí (hnouti), prudké pohnutí mysli.

Hnv

Vzpomene

hnv

nkdo pi slov

si

na

slo-

veso hnouti? Pochybuji. Ano, Jungmann tles nebeských: motus; uvádí: smísilost zz tempecf, též (Jungm.)

hnv

ramentum. Takových 8

dostatek,

uvádím

nmecké

lístcích

lze ísti:

riihrte Eier"

e

pravím, každá od jakživa, a ,iá na p. jen

slov má,

a

jsou

Na

ruhreil

geriihrte naše

jídelních

Eier.

„Ge-

míchaná

(sma-

proti tomu „der Mann ist není naša „ten lovk jest velice zamíchán", ani „ten lovk jest velice v nepoádek uveden", ani dokonce „ten lovk jest velice usmažen", nýbrž: (Neten lovk jest velice pohnut, dojat. dávno byl ve mnichovských „Fiiegende" vtip

žená) vejce. sehr gerúhrt"

Na

sna

o tomto dvojím

„riihren".)

Ze steštiny z nepehledné ady pouze na p, uvádím Ciesai, u viee blúdíš neblúdili smyslem viece. Hnv vztoí lov:

kem

(Štítný)

;

Vystiípil byl

padl na zemiu. Ciesar Srdce jej v tle hrajieše dosti.

Ciesa

hnvy

s v

svého smysla, chce až vztéci.

z

tak utšenej radobu veáken

sé v tu

—

172

—

potese, jakoby sé chtl povztéci.

hnv

Vzplane

exarserit ira ejus. Myslí vrtieše. jeho Smích váleti nVikláše sé úmysl králóv. kým. Mužík závistivý a oa svéj mysli velmi kivý (Tristram v Zalt. Witt. Kivý =: in:

:

;

impius).

justus, falsus,

udei. Dievka vznieti stanu. Vzvýšil

jsi

Dušika

mysl

plá

v

svého

v

se

srdce

praviciu stiskujiciech jeho,

sn

vzveselil (j)8Í všecky neprátely jeho. Ve vám mete? (cf. muto mátlo. Zda-li

s

s

de

hlínu miesti, ve staroném. leim cleibin, leim clecken. i jedna (žába) kalu miesti, ve stnm. texte i 8 c h i n.) Rozhoilo jest sirdce ge mé (iníiammari, exardescere). Rozžže hnv jeho. Jmenovit však uvádím, a to jest nejvíce dležité, steské verbum mútiti, zaniútiti. Toto sloveso má dvojí význam hmotný a penesený (duševny). Píklady toho jsou ve steštin nespoetné a já jen sil

by celý

texte

Nesm

:

:

s

m

;

s

—

:

uvádím Jenž zamucujes hlubokost moskú (a hned potom smútie sé národové). Zaniútily J8Ú s hory. Ješer svým smrdutým Q.. "hem vše povétie zamútiese (potom: ihn-,: \ s vše povétie zakalilo). Tak sé onen piese'. kalí, mút s, vniž (=: jako) moe samo Hrom mútí oblaka. Zamútily sú vody. >.íimútí Hospodin púši (pouš): commovebit dominus desertm. — Naproti torau :

:

s

;

—

173

—

(Sv. Petr vypráví dvma mužm, na p, jakým zpsobem sv. Klimeot setkal se s matkou svou): To tato dva uslyševše, za:

mútivše se u velikém obdivu, takto mluviesta: ó Hospodine! Pravé li sú tyto jest srdce vci, ili sen jest? Zamútilo mé pro stracb. Josef lekl se a zamútil se v e 1 i k ú bázní. Rozpáleného v z 1 o s ti, zamúcujícieho. Krev sé v mnichovi (t o uh o u) zamúti (zarmúti). Toto pak staroeské m ú t i t i žije d osud v našich elovech na p. smutek,

s

s

smutný, zármutek, zarmoutiti, kterýžto pojem také

již od jakživa žije i ve šteštin, na p. Co nám hoe iníš, že nás tak velmi mútieš ? Zamútil i mú dušiu, :

tob

žalovati

mušiu.

pro

Králová,

s

tvé

srdéko

smúcie ? (Svatá) Maria laskavá, všech smutných útcha pravá (Leg Kat.). Páde smutná k jeho tlu. (Kateina má se provdati, Kateina nechce) od toho asu poe králová smutiti (cf. naše smutnti). velmi nezamucovala, ale vše mile Proto :

:

s

ot Hospodina pijímala. Uzevše, co s stalo, smútichme s velmi. Bratie to vidúce, zamútili sú se velmi pro ten zámutek otce

svého. zl.

Pas.

(Jiný rukopis :

zl. Klem. zamúcenie.

Žalt.

t

Uslyš :

má

:

zarmútili

)

Žalt.

Hospodin v den smutka Uslyš t Hospodin v den

:

—

—

174

Jmenovit však uvádím na malou p o* Žalm 46. ve Vulgát zní (verš) 2. Deus noster refugium, et virtus,

rovnanou:

adjutor in tribulationibus, quae invenerunt nos inimis. 3. Propterea non timebimu3, dum turbabitur terra, et transferrentur montes in cor maris. 4. Sonuerunt,

turbatae šunt aquae eorum conturbati šunt montes in fortitudine et

;

Fluminis ímpetus laetiíicat civitatem

eius.

5.

Dei

sanctificavit

;

8Ímu8.

vebítur; culo.

taberaaculum suura Altismedio ejus non c o m m o* adjuvabit eam Deus mane dilu

Deus

6.

in

Conturbatae

7.

inclinata šunt

mota

suam,

e s

Žalt. Witt.

zem, 4

vk) má:

3.

s

sú

hory. 6. jsú vlasti

2.

pomocník

s zamútí

když

izamútily

zamúceny sú 7. zamúceny

šunt gentes et dedit vocem

;

terra.

(XIV.

smutciecb.

v

t

regna

vody

jich,

nezamútí s. .

,

.

h n u

a

1

s

zem.

jest

má: 2 spomockdyž se búiti a zakalily se vody jich,

Bible benátská (1506) ník

vzámutciech.

bude zem. z

7

b ú

e n y

4 jsú

hory.

zarmúcenijsú

8 e jest

3.

G,

nepohne

národové ...

zem.

Bible Melantrichova (1561)

mocník

se.

hnula

vzámútcích

3.

má:

když se

2.

spo-

bau-

— iti

bude zem.

jeho,

se.

b a u

z

1

1

zakalily

a

4.

y

—

175

se

hory. jaau

6.

zarmauceni

7.

se

vody

nepohne

národové..

.

hnula se zem. Bible Králická (1579-1593) má: 2. ve všelikém saužení pomoc 3. by( se pak i zem podvrátila. 4 a kormaut 1 y se vody jeho a hory se rozrážely. i

6.

—

7 pohnula rozplynula se zem.

nepohne.

se

se

království ... Bible pak

nynjší (Frenclova) má: spomocník v z á r m u t c í c b. 3. byf s e pak i zem podvrátila 4. a kalí se 2

vody

otásají se hory. 6. ne7 Zbouili se náro pohnula se zem.

jejich,

pohne dové ...

Avšak

se. i

pvodní

mútíti

význam

(hmotný)

Na

Slovensku mútit =z vrtti smetanu mutovnik zi mútit vodu kaliti másnice. podmásnice vodu ala aa mi zamútila voda od tch baranoch mutná voda (po dešti). Dobrovský pak ve svém Slovníce (1802): Abquerlen zatepati die Suppe mit einem Ei polévku Jmenovit 8 vejcem zatepati, zamautiti. však uvádím z pivovarnictví r m u t, der Mosch (cí. miechen) do kotle nalíti *) když sme první rmut vaili, já ekl, slovesa

žije

dosud.

:

;

—

;

:

;

:

;

:

:

:

mutu

;

*)

lid m. rmut. V jedSpolenosti pátel starož.

„Mut" vyslovuje také

nom rukospisku

z

archivu

-

—

176

mn

slad nelíbí (Dr. Winter) když rmuty vyvaili, pustil mistr beku na chmel (dr. Winter). S tímto pak „rmut" cf. za3e naše „rmoutiti" a „zármutek". že se

;

srae

si nkdo pi našich slovech smutek, rmoutiti, kormoutiti, zármutek" na jakékoliv míchání, kalení, vrtní Htd ? Pochybuji

Vzpomene

„smutný,

Zvlášt však uvádím k verbu „miesiti", že na

p.

„Svt

tento,

a

nic

má,

Štítný v

nmž

istého,

ale

což

kal

i

Kott

cituje

:

neád

jest

a inieška vším", kdežto

se

Život Karla IV (2 pol. XIV. vku) tu ,0n klel otce našeho, otec pak náš zase v

:

ta mieška trvala jeho z msta dobe pes dv lét mezi otcem naším a žákovstvem tiem. Mieška bieše mezi kostelem ímským a mezi déveeeným biskupstvím. Bleše mieška a válka mezi

vyhna

;

U

nimi."

Štítného

mieška

tedy

jest

praobyejná „míchanice (cf rmut), kdežto v Život Karla IV. mieška nic jinéhe není, nežli vru naše dosavadní rozmíska. ekne nkdo mimo snad pana Gebauera, že ve steském slov mieška ze Zív. Karla IV. a v našem slov rozmíska eských

nalezl

rove

pán Gebauerovým

-e-

m

8

-(•).

jsem

i

tiite,

t.

j,

rtut

ueštastným

(tey záodchylným

;

—

—

177

pene-

ve smyslu Myslím, že neekne. Tolik chtl jsem všeobecn pouze po znamenati, pravím výslovn pouze poznámenati, díve nežli pistoupím k výkladu zástup zamiesi". verse „tehdy Pi tom pak toucího zvlášt prosím, aby pi výkladech dalších stále pi verbu „z a m i e s i t i (s é)" laskavé na raysli analogické sloveso „zamútiti (s )", kteréžto sloveso ve steských textech bývá také pekládáno z latinských verb, jmenovit movere, commovere, turbare, conturbare *), tribulare, kterážto latinská verba vesms mají taktéž význam netoliko tak zv hmotný, nýbrž nežije sloveso .míchati"

seném?

:

s

ml

i

penesený.

XXV. 21.

dubna 1893,

Jaký význam verbum „zamiesé" v Alexandreid skuten má.

Ad)

siti

2.

III.

Výklad verše: tehdy

s

zá-

stup zamiesi. Verš

*) Cf. vitts

a

:

vyložiti,

neturbíruj

nezaínali

my opt

s

zástup zanaiesi" nelze nežli studiem píslušv Alexandreid samé. Ale pí-

„tehdy

ovsem jinak ného textu

mne

;

abychom žádné no-

staium publicum

neturbírovali v possessí naší turbírováni nebyli.

Nii ol.ianu

RK.

a

12

—

178

—

slušným textem tu není dostatené už známé

s

dvojverší „tehdy ani toto dvojverší

—

zástup zamiesi si", spolu s pedcházejícím

hením

souboje Alexandra s Aretem, nýbrž písluší sem z Alexandreidy vše to, co o které jde, jakkoli souvisí. 8 dvojverším, Z té píiny nutno pelivé a pozorn ísti všecku Alexandreidu, h sice nkolikráte ísti jmenovit i proto, aby tená také náležité

do ducha básníkovy mluvy do zpiijakým básník vyjaduje své myšlénky. Já zde ovšem všecku Alexandreidu citovati nebudu, máC skoro 2500 veršv, avšak nutn uvésti musím vše to, co samo pro sebe tvoí onen celek, jehožto ástí jeát práv dvojverší „tehdy s (atd.)" tená pak i sám pozoruj a zkoumej laskavé já vykládati budu pouze vci nejpotebnjší, pi emž do citovaného textu budu své vysvtlivky klásti do závorek Ze všeho však nejdíve pozná menávám, že st. slovo „zástup" znaí i zde vžil se

i

sobu.

;

to,

co

latinské „exercitus".

Dokladv

ne-

teba. Dále poznamenávám, což jsem vlastn už dávno ml poznamenati, že v Alexandreid jest Alexandr králem eckým, jeho vojsko jest nazýváno Reky, kdežto vojsko nepátelské jest nazýváno jmenovit pohany. Zvlášt však prosím, aby toucí sám laskav zvlášt pozoroval vci s menším anebo vtším dúra/em otištné.

:

:

— Píslušné

místo

ecké

proti

sob

Alexandreid

v

tam zaíná, kde ped jde,

—

179

bitvou, o kterou

tedy

nám

a pohanské vojsko juž stoji na i u sebe. A tu básník Alexan-

dreidy praví

Juž

na

špici

(svého vojska) práv stáše

král

ecký (Alexandr)

kdež boje e k á 8 e,

zpoiediv každého k tomu, v kterém kídle býti komu, a

3

á

m (Alexandr)

ped

zástupem v

ele,

k bojoví hotov dosple.

Zde tedy zíti, že Alexandr stojí v ele svého vojska, svých ekv, a básník

výslovné

Alexandr

že

praví,

stojí v ele ped zástupem. tenáe, aby si toto slovo „zástup" zapamatoval.

Prosím,

dobe

že Alexandr

S tím pak,

zde

ele

bitvou stojí v svého zástup u, naprosto souhlasí též ono místo na zaátku Alexandreidy, kdež Alexandrv uitel, rzné vychovatelské rady a pokyny dávaje Alexandrovi, také byl Alexandrovi ekl

ped

„Ped zástupem první s lidí nepokrývaj a když

svých

;

tvoji,

tu rád

každý

ped

vlkem

srsí,

tob toho

stojí

s

:

bývaj, toho uzie

když pastý

stádo rozprší".

:

— Alexandr tedy

»ped

byl

180

dbal

:

—

tohcto napomeDutí a

zástupem

—

první".

Alexandreidy pak ibned pokrauje

Podle

nho

Básník

:

(podle Alexandra)

s

pravé

strany

bchu

vítzi stávaní syn Permenióv Nykanor a jeho bratr Polykanor za tím Zenos, Ptolomeus, Perdikas, Klytus, Tydeus, to všecko jinoše mladé vlade. a každý Po tch pak na levej stran,*) ;

zástupem

kdež poátek každý rán, Permenio bieše postaven, požitý muž, však nezbaven

;

za tím jeho syn Pylota. To pak bieše lepšie rota tu bieše Antigon Kraterus, a po tch vítz Severus. jakž ti praví, to ti biechu, jež zástupy vládniechu.

Alexandr

ped *)

Upozoruji

;

šim

na onu i si od tuch na

:

jenž

stojí

v

ele

cf.

výílovn ua význam pedložky k tomu ovsem i další

všecku situaci,

„po"

„z

tedy,

zástupem svým, má pi sob svou

(toto) stranu".

levo.

Srovnej také

s

na-

:

— ech tu

—

181

svou generalitu, své podvúdce, z nichžto každý ádne zase menším zástupem svým.

1

/tíátvo,

vojenskou,

své

Tehdy král

maleko

o

(Alexandr)

kopie dosáhna,

povztáhna

své šlechtice u p o m a n u, zr na (o)qu i na si (tuto) stranu,

cht

poznati jich útrobu, ním miení (kak) v tu dobu neb co které srdce miení, v kteréj voli neb ve chtní, to vše znáti na vezní. kto

8

;

Pány prosbu ochouje (Alexandr) a chuzším dary slibuje. Zatiem maleko postoje, prvé než dojedu boje. „Ktož ste", vece (Alexandr), „sm pozváni,

panosstvo páni, vaši ddové pedci,

chuzšie

i

i

rozliní sú na to svdci, jsú nepokoj vezdy steli pro néžto jsú vzli a jakž jsú byli i

es

takéžbudtei

ddové,

vy vnukové,

kHŽdý nasvój rod vzpomaua. Dnes

vám

jest

es

v ruce dána

!

—

a jedno

182

—

(=z jen)

budete c h

t

i

e

t

i

svú šlechtu rod pomuieti. Dnes jest juž as pišal toho, jehož sem žádal pemnoho i

;

dnes

nepokoj bude krácen a vás každý pobohacen :

mn a

dobrého slova pejte

sob

vše zbožie

Pati každý na (t.

kakC

s

j.

mjte

!*)

na ony) voje

'ny (=z

na voje poliauské),

uzlativše stojie

!

Snad

jsú sé na jhru vybrali a ne proto, by boj brali Vizte, kakC na nich zlato hoi,

pro néžto dnes budu v hoi, kdyžto pro kois vzvláie a komi jé nahý vztlaie Kak stojie sebe široce Vizi, že sú na poskoce. Což mluvi, dobré poznat?,

j

1

!

až skrze jich štíty zlaté, železná kopie proskoie a jich srdce krve utoie.

*) S tím souhlasí jiuá rada Alexandrova vychovatele, totiž, aby Alexaudr vždy ve válce hledl koist nechati svým vojm. Vie zaátek Ahxindreidy.

:

—

183

:

—

Ješt bych k vám mluvil že potiehnú

ale strach,

viece,

k ece.

Pospésmyž, juž ti sršie dieve, než pry rozprsie !

s

e

Alfxandr

jem

ml

tedy

!

ped samým

bo-

ku svým šlechticm,

eí

ele

stáu Alexandr svou své panoš itvo a šlechtice (sviíj zástup), uporaínal je na hrdinství jejich dédiiv a výslovné svým panošm a šlechticm na srdce kladl že dnes jest v jejichžto

roznítiti hledl

es

zasev

mená, aby k a

jejich ruce dána, to zna stiteni a hrdinní.

byli

tak (Alexandr) kopie navrže, (zz vpadl) v neprátely

spade

b r ž e (drive,

než kdy kámen Taký kik

vrh

brzeji), z

prak

a hróza taká

by u vojiech stranu obú, jakož zdáše v tu dobu, by juž veš svt boil tu kik taký stvoil. And koni v teskn ehcí, a mei od odéní skehcí, ande z luiš nejedná stela vynde samostéla nikdy z pievala i jednoho

s

s

s

b

i

nespadne kropí tak mnoho

a.

:

—

184

—

b

Juž trub nic neslyšeti, pro prach nebe nevidti.

Tehdy na prviiiem pohnání, kdež lepši stáchu pohani, kdežto

kdež

s

tam

8

s

korúhvy stkviechu,

štíty

zlatem iskniechu,

král

ecký (Alexandr) o b o

i,

s na svém oi, pate, by s éstný (= estný) nahodil, jehož by s kopím hodil. Yznimaj

Sta

s

mu (Alexandrovi)

stná

píhoda

—

potka jej syrský vévoda Aretas bé jmenovaný naj lepší mezi pohany. Ten (Aretas) jmieše na helm kámen

—

pyrop. jeož svietí vniž (=z jako) plamen

potká krále eckého (Alexandra),

Ten (Aretas)

prvú ranú kopie svého ho (Alexandra) prosd stíta

s

hodi

zet Král

:

kopie, však neuškodí.

(A

1

e X a n d r) bé

mu (Arctovi) brzo oplatí

a

rychle mu živótka ukráti,

neb jakož jej rychle potka nejme ped ním živótka:

— pláty,

štít,

—

185

b r n é

j

m

u

(Alex-

andr Aretovi) prote, OD (A r e t a 8) spade, kón s é mu potce,

v

samém

kopie

srdci

pkla.

sé zástup zamiesi. lití ési Biechu u v o j š t

Tehdy

jenž stál v ele svého na pohany. Bysteji, kámen z praku vržený, Alexandr nežli vpadl mezi pohany a toužil, aby se mu do ráoy nahodil njaký vynikající váleník

Alexandr

zástupU:

tedy,

zahájil útok

do rány nejlepší Aretas Alexandr utká Aretem v souboj a zvítzí. Aretas

pohanský.

Padl

mu

mezi pohany, se

s

;

Alexandrem zabit.

jest

To uzí

zástup

Alexandrv; je to týž zástup, o n m ž byla na samém zaátku ito

e

váného místa

z

Alexandreidy,

ecký, v jehož ele Alexandr byl stál na zaátku cito-

totiž

zástup

vaného místa

se

z

Alexandreidy. Z a

tedy Rekové. Éekové

totiž,

m

i

e s

i

1

i

kteíž po-

eí

vzbuzeni byli již Alexandrovou ped bojem, uzevše hrdinský a vítzný in svého krále a jenž ihned na první

vdce,

potkání pohany,

skolil

radostí

nejlepšího a

mezi

nadšením zamiesiii

!

—

i

t

8

i

—

ve svém srdci, ve mutatia mutandis z a m úslovem roznítili se vítzným

svém vnitru,

se ve

své mysli t

186

:

(cf.

)

:

a mnohoslibným

píkladem svého vdce

a krcále. Rozumí se, že také možno íci vzpláli, rozohnili se i podobn. Pi tom pak ješt jednou výslovn optuji radu Alexandrova vychovatele: „Ped zástupem první bývaj, svých sé lidí nepokrý-

když

a

vaj;

každý

tob

to

stojí:

uzie

tvoji,

když pastý

tu

ped

rád vlkem

s

toho Myslím,

stádo rozprší.* že obšírnjších výkladv zde neteba. A také myslím, a tot vécí hlavní, že nikdo rozumný a soudný nebude souhlasiti 8 výkladem pán Gebauerovým, že srš),

A

r e t

ei

nmž

zástup, o „ee zamíchal

v

není,

t.

j.

tam vbec ani v

nepoádek

se

Spíše snad, když pan Gebauer už mohl mermomocí chtl vykládati vykládati, že zástup Alexandrv se zamíchal I zamísil do voje pohaDského t j. že obé vojska se smíchala smísila; to sice veršem „tehdy zástup zamiesi" naprosto není (proto vyjádeno ani formáln ani také žádný vykladatel tak nevykládá),*) ale uvedl".

špatn,

s

vcn

*)

kouský (totiž (io

Cf.

:

U

Hradce Králové stály prusl^ý a rapruský voj se zamíchal

naproti sobe voje raiiouského)

voj

;

;

—

187

—

pan Gebauer byl by mohl tento svj výklad „odvodniti" zase tím, že zamíchati und zamiesiti wird namentlich auch angewendet, wenn auegedrúckt werden soli, dass eine Schaar von Individuen mit einer anSchaar von Individuen vermischt deren wird.

XXVI. 28.

Ad) siti

3.

s"

dubna 1893.

Jaký význam verbum „zamieAlexandreid skuten má.

III.

v

Výklad verše: biecbu 1 í

t

í

8

u

vojšt

i.

ekové pravím

ekv

:

se tedy roznítili. A nyní práv následkem tohoto roznícení

nastaly ve vojsku pohanském líté asy, zlé kruté a^y. Roznícení, rozohnéní Rekové pak totiž tak ádili ve vojsku po banském, že pohané byli pobiti a byli úpln na hlavu poraženi. Tento pak povšechný výklad verše „biechu u vojšt lítí si" odvodniti lze opt jen z textu Alex-

tém

andreidy t. ]. z textu, který po verši ^biechu u vojšt lítí si" ihned následuje. Básník Alexandreidy totiž praví i

— Biechu u vojšt Ptolomeus

lítí

And i

séo (n: ten)

—

188

—

ési,

Klilem (ekové)*) on s zlatým štítem s

i

jakžto dva lvy hladovitá nebo dva vlky uesytá prosd stáda ovee sviezé — takéž ona dva vítze obrátita na koho

s

tomu žívótka ukrátit a. Neb když

Klitus

(ek)

s

Artoíllem (pohan),

sn

i on na oi ilém .... jakž druh 8 druhem

s

spadesta

Tak

s

koma pes

tvrd

sešla

srazi,

vazy.

bsta,

jakž za umrlá ležiesta, vlasti sob .... Inhed Klitus (ek) v tu hodinu, jakž málo ho mdloba minu, dieve než on (pohan) oprav

nemohúce

s

pistúp mu prvé nežli

s

(pohanovi) blíže k hlav: (pohan) nadviže, (Rek pohanovi) m e-

hlavu jemu

em

stiže,

By boj tvrdý s každé strany mezi Itky pohany, i

až MazeuB pohan vytee

nepátelm kie.

proti *)

Via pedešlý výklad verse „tehdy v texta osoby jmenovány.

tam jsou

s (atd.)"

;

—

—

189

Ten (pohan) na prvniem svém potkání

kÓ7

pt

do smrti raní: o jednoho kopie pkla, v druhého nóž do psti vekla,

ttieho

meem

uhlavi,

tvrtého mlatem unavi, na pátého s navráti, toho

s jmu i

8

konm

pevráti.

když uzé Filota (É e k), hto svých (eKv) života by na Mazea (pohana) tam pomnieni. Prvé, nežli u nho by (=z byl)

Tu

deset pohan mlatem zb Od tch

s

tam

pi

i.*)

obrát (ek),

me

vítzsky svój vychvát, tu mu (ekovi) šest (pohanv)

s

namí, vsickni biechu rytiei

ti

t

i

j

e

j

ve zlý cas

;

potkách u,

Filotasóv (ek)

me

poz

nachu

:

nedlúho o nich ostúpa,

me

až do jilec vnichskúpa, a v sedmém mee otehna. Tu jej (eka) pohanstvo obehna. .... V ten as budiese bez nho, by nebylo otce jeho (ekova) *)

hanv.

Tedy za

pt ekflv

bylo

:

zabito

deset po-

;

—

190

—

ten (otec) s Kráterem a s 8

CeDOsem a Antigonem

pispchu

;

Volkonem (ekové),

(též liekové)

brzo k Filot (na pomoc)

což si jich Blýchíil v tý rot, v tom pobití i v tom hluku,

ten každý (jmenovaný ecký hrdina) sám na svú ruku k ó v (pohanv) blíž do sta 1 o v z a bi,

však své

síly

neposlabi ....

S druhé strany tu blíž stále bratr Filotóv (liek), jenž boj bráše, seka tu

lidi

na

(pohany) zde onady;

výtže jinoch mladý (pohan),

jemuž Eodinius diechu, zlý mu as (pohanovi) pijde, poh'echu neb jakž potka Nikanora (iz tk) na krátce sob obora, kopím jemu štít obrazi, však ho nise nepokazí. .... Hnvy s Nikanor (ek) smúti*) brzo s (Nikanor) jemu (pohanovi) oplati beze všeho pomeškáníe

!

—

pustí *)

v

RK

me

Upozoruji

sporné:

hnvem

po levý stran, :

hnvy

zamiesi

s

se smútiti; cf. chám jich krutým

—

— pocen

ot

pepustí

191

—

oka levého až do oka druhého.

Stáše také blíž ot toho zástup vévody jednoho, jenž Neguzar (pohan) slovieše

;

.... (ten) kopím bodá na prostranie, v tieskni

ten obrati seka

tu krev

tee jako eka.

A

ran

mlatem nožem

s

kam

;

uzé Filota (ek) že proti jmu mdlé ta rota, ande krvaví jdu potoci, když to

hna tam a cht svým (ekúm) pomoci. K Neguzaru (pohanovi) s píhoda, staí 8é mu (ekovi) dobrá píhoda (a contrario: zlý as): udei jej (pohana) v helm po vrchu, až jiskry vysoko vzprchú

neudeil bieše

;

lehce,

pnjide meo z helma skéhc tak ho (pohana) bieše dosáhl ;

.

.

.

(ek) krut;

ruku mu

(pohanovi) po loket ut. Neguzar (pohan) velmi smúti ješt 8 tú 8 poslední ruku oboí po Filoté^ ... an mu Filotas po-

—

s

s

st (ek

hanu Neguzarovi af al)

druh

ruici.

;

—

192

;

—

(Bezruký Neguzar) v nepátely kón obori, v svém neštstí i v svém hoi hnav i polom tyry s sob i

a

sám

tu

spade pro mdlobu.

Juž bieše neznáti tváí z lidí tu pro potok krvavý, juž každý dól krví natekl, prach s krví spekl a druhde

s

s oné strany, sekli pohany.

avšak viece

otadžto

By zástup pohanský iedek, obrati s tylem v pedek; pobhú, za malý as

pi

tam k eufratskému behu

kakž jich koli (pohanv)

mnoho

však

k

sei

bylo,

jich málo zbylo.

Zíti tedy myslím jasné, j a k ekové ádili ve vojsku pohanském. Boj byl ovšem tvrdý 8 obou stran, ale ekové, rozoíceni byvše vítzstvím svého vdce a krále Alexandra, sekali pak a rubali pohany tak, že jakžkoli pohanv na zaátku mnoho bylo, na konec jich k sei málo zbylo. Rozumí že se však, a já to nyní pravím výslovn, lítí si" slovo ve verši „biechu u voj znaiti vojsko „vojsko" (u vojšt) oboje; ale já výklad, že „u vojšt" znaí

st

mže

voj

pohanský,

opírám jmenovit též o ito-

:

—

103

—

váná a v textu drazu (pohané eka ve

otištná slova z 1 ý zlý as potkachu,

as

as

zlý

trario

:

pohanovi^ pijide stala se

t.

j.

pišel,

a conBud!

ekovi dobrá píhoda).

pak jak bud, domnívám se, že tená sám a beze všech z pedloženého textu zbytených výkladúv poznati dlouhých i

si" —

jsou zlé kruté asy že „lítí po vítzství Alex(zle kruté chvíle), jež androvu v nastavší po tom bitv byly ve Jiný, ímvojsku (jmenovit) pohanském. koliv odvodnný výklad slov „lití asové",

mže,

—

alespo po úsudku mém,

není

možný.

XXVII. 2i.

dubna 1893.

Díve nežli postoupím, konstatovati musím s upímným potšením V práv vyšlém spoleném I, a II. svazku i3. . Musea na r. 1893 pan prof. IgQ.

Mašek,

B.

svdomitý a

odedávný

a

jist velmi

zasloužilý badatel, publikuje na

obranu RK lánek, jehož lOVa stránek vnováno jest verbu z a m i e s i t i. Konstatuji (jak

jasn

a

neomyln

vysvítá

obou prací), že my oba, šli jsme každý

úpln

druh

o

i

ze srovnání

pan Mašek a

druhu nevdouce,

Na obranu RK.

já,

svou cestou a že jame

13

—

194

—

'

—

—

ve vci hlavní sese oba u cíle tkali: také pan Mašek — byf jiným zpsobem — vykládá: 1. zástup ecký; i

s

zamiesiti

v Alexandreid znase v mysli pohnouti (vz rušiti se, rozjaiti se) 2.

mená

siln

:

Rozumí se, že publikací pán Maškovou pranic nemní se na rozvrhu výkladiiv mých, kterýžto podrobný rozvrh jsem byl výslovn oznámil už v tchto svých výkladech divjšícb. Dle toho rozvrhu zbývá mi tedy, jak jsem byl již dív oznámil, ješt zodpo-

vdti

:

Ad)

III.

s"

miesiti

v

(Jaký význam verbum „zaAlexandreid skuten má):

4.

Paralely z jiných památek.

5.

Pehlídka výkladu

význam

Jaký

IV.

(s)"

má

v

pán

verbum

závrené. ovšem tam, kde

o pán náležitou se mi hoditi bude;

pistupuji

ku svým výkladm

Pi tom poznamenávám, uiním

lánku vždy

nyní pak

dalším sé"

již

že

zmínku

:

Ad) siti

„zamiesiti

RK.

V. Slovo

Maškovu

(lebauerova.

III.

v

Jaký význam verbum „zamie-

Ahxandreid skuten má.

;

— 4.

Paralely

z

195

:

—

jiných památek.

Nespokojil jsem se pozorováQÍm pouze toho textu, jehožto ástí jsou oba sporné si"; verše ntehdy sé zástup zamiesi nespokojil jsem se tedy pozorovííním pouhé Alexandreidy, nýbrž pozoroval jsem i paTakových ralely (vojna) j i n ý ch památek. paralelných míst ve s t e s k ý ch památkách nalezl jsem vru dosti, jen že bez verba

—

Dnes pak z tch paralel „zamiesiti s". uvádím pouze paralelu jedinou, (Fontes 111., Výbor I.) protože jest, alespo po úsudku mém, pozoruhodná; a sice:*)

ped

bitvou): diem krátce pomni, že'8jmél dobrého otce

(Král mluví

«... Klimbere mladý

!

(cf. z Alexindreidy Vaši ddové i pedci jsú nepokoj vezdy steli, pro nžto jsú i vzli; a jakž jsú byli ddové, takóž butTte i vy vnukové, každý na svój rod vzpomana; dnes vám jest v rac dina, aé jedno (=_ jen) budete cbtieti svá Šlechtu i rod pomnieti.) :

es

es

jehož nikdo zlým nevinil a mnoho dobrého inil a 8ám'á také rytie smlý, mladý, dobrý druh dosplý. *)

Transkribuji,

teaon pítž

texte.

vynechávaje všecku zde zby-

— Véd

196

mne

(zi vím), že

než ufám, že

—

mne

neodvedeS, dovedeš,

kdež pokusí svého mee." K králi vece (Klimberk) „Nemjž pée :

Tvé a

s

slovo, jak'8 ekl, zÓBtane

tak libost tvá stane.

Popros Boba za svú duši (atd.)." Jakž to vece, tak zdrzieše (Výbor I. Fontes Jíl zdrže) pan Henrich po zdviže, 8 ním ctn dobré družiny mnoho, jeho hesla volajíce,

s

s

—

nm

v srdci tuto mysl majíce: že( nelze podle svého hospody

(i= pána)

dojíti smrtelné škody. Nepietelé sob stesk, když „Supov kídle" blesk,*) pod nimaž tan rytie drahý kiieše své heslo: „Z Prahy!", i hna v nepátelský hluk (zz zástup) bez rozpáí jako kluk (zz: stela), dlaje rytieské skutky, svým nepátelóm na smutky, dávaje jim hrozné rány, nelituje ruku obú, co kde jima polapieše. Zde i d&Ie jsou, na místé jmen pánv, jmenováoy jejich zuaby. *)

výclí

jecluotli-

:

—

—

197

to všecko bylo zkaženo,

zseeoo

i

rozraženo.

Jeho dobrodružstva

s

snažichu ti

tu

vždy viece

vsickni, ktož podlé

byli,

nho

hledajíce jeho;

srazichu noži,

(: hrdinítví) z ri e c e

s

nepátely,

s

mei, pamtliv,

8ekúp,^bodúc ze vší síly. Tu „Crvená Róze" ktvieše. drzieše (?), pod níž rytie husté cesty v nepáteléch

s

to£ náleží ctné

Tu

in

hrdin.

svietieše „Zlaté Kolo",

pod nímž nebieše u pólo mladému dobrému druhu zpodjieti tak práci tuhu,

Klimberkovi šlechetnému, svém život udatnému, jenž, netbaje nic o

vrn

slúžil své

pomn

na otce, na

nepátelm

bieše

každého, kam bil, sekl, (cf.

lítí ného

£

z s i"

ádní

škod,

hospod

bodl,

(=: svórou pánovi),

dda:

bda:

s v

obrátil,

hlavy mlátil. „biechu o voját

Alexandreidy a itrned potom následující líení hroz* ve vojsku pohanském.) :

ek

;

— A paa Valkún

z

—

198

Poešína,

vda,

že boj ctná novina, da nejednu prudká ránu,

vždy

s

bodá po svém pánu

(~ za svým pánem) Z lložalovic Ješek mladý v dobrých inech nemoškáše, vždy 86 po svém pánu bráe. „Dvoje kídle", pod

tma

dva vlastná bratry,

tu té íleminkové chátry

porazista velmi mnoho. Také pan Vilém, Dalibor, ti hnaita v nepátelský sbor mužn, beze všeho strachu, 8 nim až dobí mnozí hnachu

:

Friek, Tý, Benešek (atd.), každý tam pospšn hoáse.

Arberké

s

ctn vzpomanu,

po svém pánu jako v/planu (cf. niiij výkkd z Alexandreidy: zástup ecký uzev hrdinský a vítzný in svho pána (Alexandra),

po svém pánu se

roznítil,

t.

„po svém pánu jako

j.

v/planul").

pan Tegl z ieda (atd.) všichni bnachu v húf protivný, druh nad druha viece silný, nelitujíc smrtelné škody,

stojíc podlé své

hospody (rz pána)

-

199

—

dláše rytieské iny; pan Bolek (atd.) uemeškaje po nich lunu ( svým nepátelÓQQ na škodu, :

pomn

ml

že

linul)

8VÚ dobru úrodu (zi otce šlechetného,

rod),

jenž podlé rytieátvie svého inil dobodružsky (hrdinsky) všady, v silných bojiech i onady .

.

.

To tedy jest ona paralela, kterou jsem chtl dnes. tená pak, jenž po ruce

uvésti

má pedešle

otištné citáty z Alexandreidy, snadno pozná shody také ty, o kterých jsem Nedokazuji se tu nebyl zmínil výslovn. vsak touto paralelou nic, jen ji zaznamenávám, leda že by tato jediná paralela byla jen bezdným píspvkem ku konstatování nevývratné pravdy, že nejen RK, nýbrž i Alexandreis i každá jiná písemná památka nepamátka mohla by „shodami" uii

nna

býti

smsnou alespo

tak, jak

smšným

vci iní také sám pan Gebauer, jenž pi svém chorobném a zlomyslném názoru na KK na p. naproti „tas je hnáše se

i

v této

bojiše" jako shodu uvádí — — „il timor gli caccia, uTassa (zemel 1595), Gerusalorae liberata"! —

z

:

—

200

—

XXVIII. kvétna 1893.

3.

Ad) HI. 4.: Paralely

z jiných

památek

platnost má ve vci, o kterou tu jde, srovnání našeho steského textu Alexandreidy s jinými texty tétóž

Mnohem vtší

Alexandreidy

;

pedevším

s

Walterovou

la-

tinskou, jejížto pouhým zpracováním jest Alex. naše. Pravím výslovné zpracováním, :

snad pekladem a dokonce ne pekladem slovným toC ostatn již z toho vysvítá, že Alex naše jest rýmována. Jak pak asi volné jest ono zpracrvání Alex. naší, to lze již poznati na p. i z píslušného lánku v as. Mus. 1847 II. a jmenovit z pán Prusíkovy publikace Cea. Alex. tedy nikoli

;

.

pramenové

atd.

Walterovu pan prof. Ign. vyšlém lánku místo, jež i pan

1891. latinskou Alex. uvádí B. Mfl>šek ve svém v

. .

M.

Mašek uvádí

Píslušné

také

práv pak

a o které tu

jmenovit

jde, takto zní (já cituji s jiným diírazem nežli pan Mašek íslice vkládám do textu proto, že jich budu potebovati) ;

(Aretas padne) largoque foramine manans purpurat arva cruor. I regem cla-

—

more fatetur

—

—

201

altisoDO vicisse suum, primmque tulisse primitias belli faustum sibi praedicat omen graeca phalanx, laetosque ferunt ad sidera plausus. — II.

Densanturcunei. —

conspicui

—

io tauros

quantum geminos

Clitus et

III.

Ptolemaeus

in

armis

IV. tanta levitate feruntur in hostes,

rapit ira

leones

To štící

zní v

mém peklade

:

(Aretas padne) a ze široké rány prýkrev barví pdu. I. zástup (t. v y a o k o z n j. jáj í c í

—

kikem

ecký m

projevuje, že jeho král zvítzil, a že on první sklidil první ovoce bitvy, to se slávou prohlašuje (ecký zástup) z a znamení sob štastné a radostný vysýlá do nebes potlesk. sotem nadšeným)

—

—

II. S r a z í 8 e v o j e. Ptolemaeus ve zbroji se s takovou lehkostí ženou pátel, jako do (stáda) uchvácená dvojice lvv .

*)

PaD Mašek po tomto

„po páda Arttov

er.hý

.

III.

stkvoucí

Clitus a

—

IV.

do (ad) nebýkv zuivostí se

.

.*)

citátu latinském praví: zástup jásá, že jtho král

:

:

— Naše zde

pak

302

— staroeská

Alexaodreis

má (Aretas padne) áé zástup zamiesi biechu u vojšt lítí ési. Aode Ptolomeus s Klitem, sén (zz ten) i on a zlatým štítem, i jakžto dva lvy hladovitá atd.

Tehdy

:

—

pochod myšlének

Pozorujme nyní básni takto v

latinské

eské,

i

vyjaduji

což

Aretas padne. Latinská: I regem clamore fatetur altisono viciase suum, primumque tulisse primitias belli faustum sibi praedicat omen graeca phalanx, tosque ferunt ad sidera plausus.

Tehdy

ská:

s zástup Densantur

II.

voje, totiž v lítí

ési.

—

Ptolemaeus

boj).

zemiesi. cunei

eská:

Latinská: in

armis

—

(t.

lae-

eská:

j.

Latinsrazí se

biechu u vojšt III.

conspiui.

Clitus et

eská:

v prvnfm souboji na samém pobitvy zvítzil, vidí v tom dobré znamení konen(5iua výsledku celé bitvy a blucn chválu tleská svému králi. Toto bohaté líóení fatetur, praedicat, feruDt plauBus jest bá8Dick}'m projevem mysli 8 i 1 n p o h n u t ý ch, v z r u á e n ý cli, r o z j a en ý cli." Pan Mašek se vsak ve svém lánku neobírá vcmi, jimiž Ee tu obírám já.

Alexandr haed

átku

:

—

("'

—

— And tým

Ptolomeus

štítem.

-

—

203

Klitmu,

s

i

su

Latinská:

i

on

s zla-

IV. tauta le-

eruQtur in hostes, iu taurum tum gemÍDos rapit ira leoues etc. O e

vitate

jakžto dva lvy hladovitá atd. Domnívám se tedy, že

svým

veršem

m

i

i

e 8

skuten slovy

Itiira

leones nad

krále

a

vyjádil

od

slovil

ekv

s

tehdy r e t.

vdce

j.

tiuaas

eoký

zástup

k á

:

autor za-

co latiuský vy1 a m o r e až a uadšení

to,

m c radost

g

e

vítzstvím

jejich

Dejme vsak, že mi nkdo ekne: '„Není eský svým veršem tehdy sé

pravda;

zástup zamiesi vyslovil slovy

odpovím by

:

vyjádil

to,

co latinský

densantur cunei."

Pozorujme tedy

:

1.

úpln peskoil

že

osUý

Pak byl

ekv

radost a nadšení nad Alexandrovým vítz3tvím 2. pozorujme slova: densantur cunei; 3. pozorujme slova: tehdy zástup za;

s

miesi Ad 1. Zdá se býti naprosto pravd nepodobno, že by eský byl naprosto vynechal a naprosto ignoroval místo tak c h a* rakteristi^cké, jako jest vylíený dojem, jejž na Ryky uinilo dležité vítzství jejich krále a vdce hned na samém poátku rozhodné bitvy. Myslím, že by také eský byl jakýmkoli zpsobem naznail budto

—

204

—

dojem, kterýž ono dležité vítzství AlexandroTO uinilo na eky, Debo dojem, kterýž oneo dležitý Aretúv pád uinil ua pohany. Slovena, nezdá se býti pravd podobno, že by eský básník byl naprosto peskoil véc tak charakteristickou a výrazné vysloveuou v básni latinské.

Ad

=

2.:

densantur cunei. Denso,

dicht an einander fiigen, dicht mádícht zusammen fiigen c u n e u ^ Keil; ei zz ein Dreieck ; spitzige KrieggOrdnung ; ílauííen Volks, dick in einander ; die keiiformige Stellung oder Schlachtord-

are chán,

;

nuDg der Soldaten (cf. fáXxY; bezeichnete zuerst die Glieder oder Reihen der Streiter iiberhaupt, dann bei den Macedoniern eine gCAvisse Schlachtordnupg, wo die Soldaten einem dicht geschlossenen Viereck, das die Komer eigentlích cuneus nennen, die Scbilde neben einander gehalten, auf den Feind eindrangen), Densantur cunei tedy myslím nic jiného není, nežli že se ecké a pohanské šiky i vojska srazila v ež a se, že se obé vojska vespolek smí sila v nastaváí sei a eži: Aretas padl, Rekové se roznítili a oba voje, ecký a pohanský, zahájily pak ež t. j. kruté dali se do sebe. Jinými slovy jako nejprv Alexandr a Aretas utkali se spolu v boj, tak potom utkaly se ve hromadný boj voj ecký a •

;

m

:

—

obou

Srážka

pobaaský.

—

305

vojv

a

t í

m

na<

se ovsem byla hrozná biechu u vojst lítí si. Že by zde „densantur cunoi" bylo njakým ímským (eckým, macedonstavší

:

ským) speciíícky vojenským terminem techniže by tedy „cunei* znaily jen šiky ecké, kteréž densantur t. j. zmnily na povel svou posici (ta myšlénka se mi totiž namanula), to nemyslím; již proto ne, že po densantur cunei ihned následuje výpad Ptolomea a Klita do voje pohanského a ná-

ckým a

vbec. poznamenávám,

sleduje ihned bitva

Zárove

že k „densantur cunei" nalézti lze mutatÍEi mutandis paralely také na pr. v Aeneidé i v Iliad,

kdež v II. XVI. na pr. pi boji o mrtvolu Sarpedonovu ísti lze: (obé nepátelská vojska) ix

d /

£

(7

ú

u

3

Ad miesi.

t/,

P a

a 3.

)s

o v

oeivbv

',

:

'jÍ7:j'.

aiJ.^1

7.a~aTi_3-v/;w-'

ájsavxs.;

tehdy

sé

zástup

za*

ve stati XXV. ekl, tmito slovy naprosto není vyjádeno, že se ecký zástup zamíchal i zamísil do slovy však taktéž voje pohanského. naprosto není vyjádeno ani to, že se snad voj pohanský zamíchal i zamísil do voje eckého. Témi slovy konen také naprosto není vyjádeno ani to, že se zamíchala i zamísila vojska ob. „Zástup zamiesi" jest si n g u I a r „densantur cu-

Jak jsem

již

Tmi

s

;

-- 206 jest

iiei"

—

plurál. Kdyby eský básník

chtl veršem „tehdy

byl

s

zástup zamiesi" vy* jáditi, že obé vojska dala se do sebe t. j. že se pohaoské a ecké zástupy smísily i „zamísily", tedy byl by d u t n musel tehdy zástupy zamiesi chu íci nebo by byl užil duálu pro zástup (plurál ecký a pro zástup pohanský). eský básník však výslovné praví „tehdy zástup zamiesi" a my pece nebudeme mysleti, žo slovem „zástup" oznail ecké a pohanské voje dohromady t. j. že pro vojsko ecké a pohanské užil spoleného oznaení „zá* stup". Já alespo jsem toho pevného mínní, že „zástup" ve verši „tehdy atd." jest

s

:

;

s

vru týž

ecký

s

„zástup",

v

jehožto

ele byl stál Alexandr ped samou bitvou (viz mj dívjší výklad), a jonž v básni latinské 1. c. jest vyznaen slovy „g r a e c a f a I a n x" (siogalar). Jsem tedy toho pevného mínní, že ecký zástup se zamiesil ve svém vnitru, ve svóoa srdci, ve své mysli.

XXIX. 12.

kvtna

1893.

Druhá Alexandreis, které jsem si všiml, jest Lamprechtova rozvláná Alexandreis staronmecká (vyd. Maasmanu 1837). Ta má

:

—

207

—

(Gualtherus) déj latinskou Walterorou ovšem spolený, ale forma jest jiná. Z eské Alexandreidy zbylo nám ca. 2460 versv tíslabinýcb, Gualtherova má, jak jsem napoítal, 5107 hexametrv, Lamprecbtova 7302 veršv 6— S-lOslabiQýcb.*; V Alexandreid pak Lamprechtové jsem výslovnébo snad souboje Alexandra s Aretem nenalezl proto jsem toho souboje tam nenalezl, že tam vbec není, anebo jest, ale já bo naVýslovn však upozoruji lézti neuml **) na souboj Alexandra s Mennesem, o nmž psáno v Alexandreid Lamprechtové. Masa* 8

;

mann 79 Tetí srovnal

tem)

s

pak Alexandreis, kterou latinskou a eskou (souboj

jest

Eschenbachova

staronmecká

s

jsem Are-

Alexandreis též ta má 1888)

(vyd. Toischoer

;

na vlas dvacet osm tisíc veršv, Are tas yak tam sluje „Aréthas, eía richer heiden, von Syria (v A s i i) der werde •

vogt v

(fojt:

A kníže atd.)". (transcripce Toischne-

místodržite),

Alexandreid

té

tu

rova)

*)

Massmann dobe numeruje

ale v záhlaví

básu má

verše

do 730 í, chybu

íslici 8962, kteroužto

však opravuje ve své piedmluv. **)

od

Lamprecbtova velmi znan formou Jména jsou vtšinou jiná.

latinské.

liší

se

—

208

—

(Alexandr dal Aretovi ránu) von der lot sia herze brach fcígen man Areihpn šach von dem orse*) úf den cle. d;'i

daz

deu Asíánen we.

tet

„Mace do" wart do 8Íe ructen viirbaz

g e s ch r in den

i

t.

stít.

der wart do vil Což zní v pekladu mém

w

o

(",

:

h a r

t.

—

smrt ránu): mu (Aretovi) 8rdce zlomila. S oe na zem spadnout zíti bjlo Areta To Asianiuil (Alexandr

zpsobilo

bol.

kieno

pili

dal Aretovi

(i)

Ach, ten (boj) byl pak

v boj.

velmi tvrdý

en sobil

Z toho

.Macedo!" tu bylo dále v ped postoulítí

(cf

dojem,

jaký

Aretv

s

i).

vyznazptená pak se pi

zde zase jest

zíti, že

na voj A

pád.

ret v

tom laskav rozpome, že již pedešle jsem byl konstatoval pravdnepodobnost, aby pi události

tak

jako

dležité,

jest

vítzství

Alexandrovo i pád Aretv, eský básník byl ve svém jist poetickém vzoru latinském úpln peskoil dojem, jakýž na lísky ui-

~

*) Ora Icl; cf váno: ors angl. hcrse; ;

Jireck

or

;

(1.

svém

ve 1

c.

VII.

R'ik,

esky: o, stcsVy cf.

Zel.

též

nm.:

Rosj.

psá-

—

J,

a Kr. 1879 pepijuje

:

:

—

209

—

vítzství Alexandrovo i na pohany, zase pád Aretúv. Latinská tedy má 1. Vítzství Alexandrovo 2. Éekové se roznítí. 3. Densantur cunei ... 1. Vítzství Alexandrovo. 2. Tehdy sé zástup zamiesi. 3. Biechu u vojst lítí si. 1. Porážka Aretova. 2. Daz tet den Asiaien we, „Macedo!" wart do geschrit 3. Sie ructen \urbaz in don stric (Streit), ówt), der wart dó vil hart. Patrno tedy alespo to, že básník nnilo

—

—

eská:

—

—

—

Nmecká:

—

vyznail dojem Konen uvádím

mecký

voje Aretova

:

Staroeská

Alexandreis, o které byla sluje Alex. Svatovítská, protože jest obsažena v rukopise, kterýž nazván jest Rukopisem Svatovítským. Mimu však teato rukopis Alexandreidy svato-

dosud

e,

stále

nám

zachováno ješt nkolik Alexandreid taktéž staroeských, ale to jsou malé nepatrné úlomky, trosky, zbytky, a místo, o které vítské

jest

jiných rukopisv nám

jde,

tam

schází,

ehož

upímn

lituji.

Jdu dále. Námitku, že eský básník veršem „tehdy zástup zamiesi" snad vyslovil to, co latinský byl vyjádil slovy „densantur cunei", uinil jsem, jak tená dobe ví, sob. toucí vbec již dávno jist poznal,

s

jásám

Na

nliiBna

RK.

J^

:

— že já

mitky

210

—

sám pi svém studiu RK inívám násám sob tam, kde pravdpodobn

mohl, že taková námitka se strany jiného, a že námitky ty pak rozebírám. Jdef mi pec o vypátrání pravdy aneb alespo podobnosti a nikoliv o to, abych nco hájil iak bud. Tak svdomit a poctiv však pan Gebauer si n e p o í n á naopak, pan Gebauer nejen že se keovit chytne každé lapálie, která se mu nahodí (a pak jen proto se mu hodí, že pan Gebauer bud jak bud chce dokazovat nepravosti RK), nýbrž pan Gebauer se takové lapálie zuby nehty drží potud, pokud vydrží; a pan Gebauer dlouho vydrží Námitku tedy „densantur cunei" uinil jsem já sám sob a nyní tedy dokazuji, že jest velice pravd nepodobno, aby eský básník Alexandreidy byl úplné peakoil dojem, o kterýž pi Alexandrovu souboji s Aretem jde a jehož

oekávati byla by

bych

možná

i

pravd-

bu

;

—

—

nepeskoila báse ani latinská ani Eschenbachova nmecká. Pi tom pak konstatuji tuto

vc Pedešle jsem

vyslovil,

že se

mi

pi

„densantur cunei" namanula myšlénka, ne znaili slova „densantur cunei" njaký specificky ímský (ecký, macedonský) vojenský termín a ihned jsem pidal, to že nemyslím, a také jsem ihned ekl, pro tak

:

211

neBmýálím (proto žo ihned následuje výpad Ptolemea a Klita). Byl jsem však v nahodilém hovoru s panem prof ígo. B. M ak e m nyní laskav upozornn, že termín „densare cuneos** existuje a že má celkem význam téhož vojska šiky, :

rozestoupeny, srazily se dohromady cf. mutatis mutandís n a mužstvo v šiku postavené se rozep . Btouplo, t. j. muž od muže stojí na p. na dva kroky pak se mužstvo, muž k muži, srazí tak, že mužstvo v tom šiku pak vedle sebe (densare stojí tsn ili dicht an einander líigen). Ze pak cuneus jest i ímský vojenský termín, to jsem ze slovDÍka byl vycitoval již pedešle. Znaí li tedy „densantur cunei" v Alex. skuten, že „srazily se (k sob)" šiky jen ecké, t. j. že zmnily na povel svou posici (jak jsem byl naznail již pedešle), pak ovšem vc, o kterou mi pi densantur cunei jakož rady, zase

kteréž

byly ;

:

,

;

hust

ekv

eském peskoení latinské radosti jde, tím lépe a jasnji vy-

niká

proto,

i

pi

pi densantur

že námitka,

kterou

jsem byl

sám sob, prosté odpadá. Pak totiž deoitivn odpadá mnou smyšlená námitka, že eský básník dal

s

„tehdy zástup zamiesi" vyznail co latinský slovy „densantur cunei". Zá-

veršem to,

cunei

rove

konstatuji,

že

mi

pan

Mašek

se

—

213

—

vzácDOU laskavostí u ochotou i jeduotlivé píklady b „densaro cuneos" v latinských autoích nabídl k úplné disposici, zaež panu Maškovi i zde veejn svj dojista upímný a vroucí dik vzdávám.

Bu

však jak bu, jisto jeat vru toby dle výkladu pán Gebauerova byl eský básník úplné peskoil i ignoroval ve svém latinském vzoru místo tak význané, tak cbarakteristické, tak dležité a tak vru krásn a (jak poeticky naznail pan prof. Mašek) bohat vylíené, jako jest radost a jásot a roznícení po vítzství jejich vdce a krále Domnívám 86 tedy skuten, žs Éekové v té radostné a povzbuzující chvíli se ne „uvedli v nepoádek", nýbrž zamiesili ve svém nitru, ve svém srdci, ve své mysli. lik,

že

tém

ekv

—

—

XXX. 17.

kvtna

1893.

Souboj Alexandra s Aretem jest v laAlexandreid vylíen na samém zaátku III. knihy a s ním korresponduje Alex. Eschenbachovy souboj Alexz nm. andra s Aretem pedešle zde citovaný. Mimo však souboj Alexandra s Aretem jest v t ét é ž latinské Alexandreid na samém za-

tinské

— átku

zase knihy V.

213

souboj Alexandra

sAristomenem. cem Alexandrovým

—

Ve kaize

III,

odpr-

jeat Aretes Sjriae

prae-

odprcem Alexandrovým Jsou to dv rzné jest lodus Aristomenes. osoby a dva rzné souboje na dvou rzných fectu3, ve knize V.

podoba

rzných dobách. Ale

místech a v

obou soubojv (z III. knihy a z V. knihy) opravdu jest pozoruhodná, jmenovité u vespolnéni srovnání obou soubojv Alexandreidy latinské,

eské

nmecké.

a taktéž

latinské utkají se AUxandr a Aristomenes, jenž na slonu sedí, v souboj Alexandr slona proklál (Aristomenes ^adne) a latinský

V

;

básník praví

:

—

„Nostra e3t victoria, nostra estl" irgeminant Graecí. Persae glomerantur in

missiliumque frequens

unum

regem circumvolat imber ....

pak následuje vzájemná krutá ež obou nepátelských vojv. Tedy Alexandr zvítzí I. ekové II. Peršané se jako svinou v jejásají. diné klubko. III.: Stel déšC hojný obletuje krále*) a po té nastane vespolná ež obou :

:

:

:

vojsk. *)

na

„8

Upozoruji pana Gebauera a jeho soudruhy

h o d u"

.

latinská

Alexaiulreis

^

má

missi-

—

214

—

V rozvláné pak Alexandreid Eschenbachové vor zagheit die geíriteo

.Macedó!" sie alle.schriten und das der sic waere ir.... V nmecké pak Lamprechtov

sporem takto

souboj není souboj s Aristomonom) vyjáden (transkripce Masa-

(to

jest

mannova):

Do peren bere gesacb daz si si

ir

berre tot lach,

ne uerzageten njwit

umbe

daz,

fahteu^Ue dste baz wando do beguuden striteu di bere uon beiden siten und gemischete sih zesamene mit grimme di meDlp^c.

do hub sich erist der wicb. da uerlos maníc man den lib di grunen wisen worden rot der more lach da uile -tot 80 tetiz ouh*) der criechen ....

da was di grimmiste not... da wart uil liede getan.... liumque

froquens

rfgem

circumvolat

imber;

RK

má: 8tíé'y dsicba (dštily) jako pj-iev*! s mrákúv (c též mraky stl tu s hory ua Tatary). :

*)

A. Zieinaua

80 tet 02 oucb.

ve

SI.

pri „tuou' transkribojc

:

— To

esku

zní po

(Poruš uzevše,

—

215

peklade

v

Porovy

padne).

mrtev

že

jejich

leží

zmalomyslnly pro (ba (lépe

naopak) všichni statenji), když

mém

v

voje

pán,

n e-

to nikterak,

bojovali tím boj se daly

voje s obou stran a s nepátelstvím ukrutným smísilo se dohro*

mady

množství; tu nastal teprv boj: tu mnohý muž, zelené nivy byly erveny (od krvp), mouenínv mnoho tu mrtvých leželo a Kekúv též ... tu byla nejkrutjší bda...., tu mnoho život

ztratil

;

zpsobeno hoe

bylo

mj

výklad

verše

:

biechu

(cf.

u vojšt

lítí

8 i).

Pozorujme

:

OJprce Alexandrv, Následuje dojem

p^dne.

zde Poruš nazvaný, voje Porova, na-

ež

v boj

silo

se vespolek množství:

obou stran a smíbegandeu striten die here uon beiden siten und gemischete sih ze samene di se daly voje s

menige.

toucí na prvý pohled zde poslov, pravím drazné shodu slov: zamiesi sé z eské Alex. Svatovítské pH prvém souboji s Arctem a gemischete sih ze samene z Lamprechtovy nmecké pi druhém souboji s Pórem. Ob Alexznává

1

shodu

:

—

—

216

audreidy jsou naprosto rozdíloy, též rozdílná jsou obé místa, o která jde, nelze tedy pece nikterak mysleti, že by SvatoLamprechta i Lampvítsliý byl kopíroval Kopii Svatovítského recht Svatovítského. pan Gebauer by ovšem jistojisté tvrdil tehdy, kdyby souboj s Aretem byl v UK, ale zde Lamprecht však kopii pece tvrditi Lelze. nepraví „(Poruš padne) smísilo se vespolek množství", Lamprecht píše zcela jinak a jmenovit výslovn pak .ká, že v boj se daly voje s obou strana smísilo se množství. Veršem „tehdy zástup zamiesi" vc tato však iinpro4o není eena to zvlášt jasn pozná ten, kdo si pete Svatovítskou a pozná, emu Svato

s

;

íká zástup,

vítský

emu

i

voj

v o j o u vojš t é lítí si). Slov zástup a voje Svatovítský totiž užívá proraiscue pro prátely zvláš i pro nepátely zvlášf slovo pak voj-

a

emu vojska

ska

(vojsko;

biechu

vojsko) užil pouze ve verši naFakta, žo versi „tehdy zástup zamiesi" nepikládá významu „ob vojska se smísila" ani sám pan Gebauer, mistr ja(sing

;

s

znaeném.

zyka proto,

eského, ovšem se že pan Gebauer,

ského, lik

projevil

nevdomostí,

autorita

i

zde

ve

že

tu

nedovolávám

mistr jazyka RK sporu o

mi

skuten

pán jest

eto-

Gebauerova

niím

práv

:

—

217

—

tak, jako jest mi niím jeho autorita i pí výkladu, že „zástup se uvedl v nepoádek";

vbec niím bude mi

i

zde

pán

Gebauerova

autorita potud, pokud pan Gebauer jasn a urit (jak poádnému realistovi písluší), nevyloží, který zásiup a j a k atd se uvedl v

„nepoádek".

Jdu

dále.

staroeských

zlomkúv AlexZe andreid jediná Alex. Budjovická zachovala nám souboj s Aristomenem a zde tu (Alexander v souboj utkal se) jeiniem slovutným

pohanem

s

z lodie,

s

Aristomanem.

A tea (Aristoman) sedl na velblúd vítzsky s kopím pud, a král (Alexandr) na svém Bucifale

b

k).

(Alexandrv

(Slovutný pohan dal první ránu) pak velblúda (pohanova) hodí podlé plece (?) v samém hrudi . . velblúd pevrátí Inhedž( zz ihned) vyvrátí vuužkoli když javor ot moci vtrové, tak to tlo velblúdové uini lom, k zemi spadna :

král (Alexandr)

s

.

s

„Snadná,"

s

kik Elci,

;

snadná

— Btane

s

nám

když s králi By boj tvrdý

—

218

cs

i

chvála

ta est' stala!" s

obú stranu

Kdo pak vbec všecko líen

jest

Budjovický

(atd.)...

místo,

souboj

v s

nmž

Aristo-

nmž líen Aretem, ten jist a neomyln i zde pozná shody a pec obé steské Alexandreidy a oba souboje jsou taktéž rzný. Já ovšem onu celkovou shodu probírat juž nebudu, postait mi prosté konstatování Budjovického souboje 8 Aristomenem, aby zíti bylo, že ani Budjovický nevynechal dojmu, jejž Alexandrovo vítzství bylo v souboji s Aristomenem uinilo na k y. Jen domnnku vyslovím, že to, co Budjovický zde rozvedl slovy „Snadná, kik ílci(atd)", zase Svatovítský tam vyslovil veršem „tehdy srovná s místem, Svatovítský souboj

menem,

jest

v

s

e

s

zástup zamiesi" (c. verbum z a m ú t i t i), a že to, co Svatovítský tam vyznail veršem „biechu u vojšt lítí si", Budjovický zde snad charakterisoval veršem „by boj tvrdý 8 obú stranu".

Dejme

však,

verba „zamiesiti

sto

že

s"

nesprávný

Gebauerovi

tená

z

pec

všecek mj výklad jest napro-

v Alex.

—

vtší koncease panu nemohu pak

uiniti

—

uvedených paralel

jist

aám

by poznal, že verš „tehdy zamiesi" pak uic jiného by

s

zástup

znaiti

nemohl, nežli že se buto ecký zástup zamísil do voje pohanského, nebo pohanský zástup do voje eckého, neb obé vojska že smísila se vespolek, nebo že spojily se i smísily se vespolek šiky ecké nebo pohanské (cf. „densantur cunei"), akoliv z toho ze všeho veršem „tehdy sé zástup zamiesi"

tak, jak ten verš jest — iiic není vyjádeno. Slovem niím neodvodnný pán Gebauerv „výklad"

—

:

že „zástup uvedl se v nepoádek",

kladem ryze

nevdeckým,

jest

jest vý-

výkladem

absurdním.

Pan Gebauer, mistr jazyka eského, prost ani verši „tehdy zástup zamiesi" naprosto nerozumí.

s

XXXI 30.

Ad) siti

5.

s"

kvtna

18í).S

Jaký význam verbum „zamieAlexandreid skuten má.

III.

v

Pehlídka výkladu

pán

Gebauerova. Úelem

této pehlídky jest, abych konjmenovit dvojí véc. První vc. Pan Gebauer od zaátku 1886 až do svého „Pouení" z roku 1888,

statoval r.

:

— v

Dmž

RK,

podal

„vyložil"

220

—

summu svých výkladv proti verbum „zamieaiti sé" (z Alex.)

šestkráte

a stále a neustále ^vykládal" se uvésti (in U n o r dKonstatuji, že pan Gen u n g geratheu). bauer tento svj stály a neustálý „výklad" zpsobem pak „doplnir* a „opravirs a sice v soukromém v

nepoádek

nepozorovaným

byl po skonpresid*«ntu eského musea knížeti Schwarzen

dopise,

jejž

pan Gebauer

ení sporu

nmž

bergovi bem

a v pan Gebauer zpsoaž chorobným presidenta musea žádal,

aby Rukopis

—

zaslal

odstranil.

Královédvorský svj

Tento

musea

z

vru nepíetný

dopis pan Gebauer byl pak, jak sám praví, „pinucen" uveejniti, což uinil v Athenaeu 1889; dopis má datum ze 14. listopadu 1888.') že

Konstatuji,

svém, optuji, psal (bez

pan

Gebauer v onom

soukromém

dopise byl na-

.Vešken

naznaených drazv):

pan Gebauer presidentu musoa optuje svou starou chybu ra. tehdy; pozn. (zde

moje)

s

zástup zamiesi

t.

j.

novo-

esky: všechen zástup (vojska) *)

listé"

Toto datum

nékdy, datuji „nazpátek"' totiž

Buad vÍTohodno. jak známo, dležité

jest

„R

e a-

dopisy

—

221

—

se zaraísil (a vedl dek, ve zmatek)."

Na vc

vnepoá*

se

jsem narážel juž ve stati jsem probíral všecek š esterý „výklad" pán Gebauerv, ka: „i míní pan Gebauer zmatek? Dojiata nemíní, sice by byl alespo jednou napsal ve zmatek se uvedl". Tento zmatek pan Gebauer propašoval teprve po skonsporu, patrné poznav, že svj s esterý „výklad": (zástup „v n e p o r áXXIII.,

tuto

když

:

ení

dek

se uvedl")

—

udržeti

nemže. Pi

tom opét a opt optuji, že pan Gebauer i v samotném „odborném" Archivu fiir slav. Philg. mluví jen o Unordnungu. Zmatek jest

Verwirrung.

Ale svou potutelnou „opravou" pan Gebauer pišel z dešt pod okap. Co jest zmatek ? Na míst všech zbytených výkladúv odkazuji jmenovité na Juogmannv Slovník a sám pravím práv i slovo zmatek má význam budto hmotný nebo neb obojí zárove. Cí. na p. V tom archivu je z m a t e k listiny jsou nesrovnány. Ten lovk má :

penesený

:

:

v

hlav

zmatek.

ve Fairviewu

vznikl živých

pedstavení osvtlením strašný tísni

V

kostele

methodist

výbuchem

prachu pi beDgálským

obraz

s

zmatek; v nastalé bylo deset žen a dítek ušlapáno. (Zma*

:

—

:

222

—

smyslu obojím.) Taneníci taní ve tverylku, popletou figuru, nastane zmatek: taneníci „míchají se" tam a sem a nevdí co a jak. *) Jsem ženichem, nevsta hosté se sjíždjí, já nejest už ustrojena, pijdu: zpsobil jsem zmatek. In Anbetracht der coufessionellen und Nationalitiits-verhiiltnisse llogarns verursacht der Entwurf (t. j. pedloha o státních matri kách) mehr V e r w i r r u n g, als er Gutes schalíen will (Vaterland 1. kvtna 1803).tek

•

Atd.

Co tedy jest pán Gebauerovo ^lAstup uvedl se v nepoádek, ve zmatek"? Nevím, a pan Gebauer, myslím, také ne. Jisto jest jen tolik, že pan Gabauer, mistr jazyka eského, svj stálý nepoádek post :

festm nepozorovan

opraviti

hledl zmatkem

a já to zde konstatuji na veliký neprospch pana Gebauera, mistra jazyka eského-

Druhá vc. o 8v.

Katein

.na mluví k

jest

Ve stokholmské legend toto místo

i

:

(Sv. Kate-

cisai)

*) Cf. verš

z Alex.

;

voj

pak

som

i

tam

s

mieSe (dubnový Krok 1893 vjklúdá: mátl se, pletl se, zmaten táhl). Zárove uvádím k materiálu Legenda o sv. Doroté má „uslyšav to od uio kniežo, z toho jomu siln' hnv bioše tak 8o tohdy velmi hnviv mi eše, až luby skripiešo" což patrn jmi eše, tak se hnviv ml. :

:

B

—

:

— Bludný ciesau

!

223

—

cele

tob povdieti tcQ Buoh, jehož u pamti jmám v nhožto já vím, to chci

i

toho nade všecko

co

jest

vcí

i

mi,

stvorenie,

jemuž nic úsilno nenie uiniti což chce koli, všecko jest po jeho voli; on jest cesta pravdy práv, ten živý Buoh, mocný v sláv, jediný jest bez poátka i vždy bude bez ostatka to ty vz za jisté ten Buoh od panny isté, Marie Matky, narodil a hiech, jenž ludi uvodil v pekelnú Ijuí, ten on vzpáil a nám spasenie ozrail i svú vlastní krví vykúpil, muky trpl, na kíž vstúpil, umel i pohiesti dal a pak tetí den z mrtvých vstal, svú vlastní mocí vzkiesiv, :

vn,

;

s

s

tam

v

tvých

s áblech

silné

zamieiiv potom vstúpil na nebesa v tle plné Božstvie nesa tu kraluje

vn

bydlí."

;

:

—

224

—

Túzával jsem se rzných osob i „realico si pedstavují pi slovech „Pán Ježíš svou vlastní mocí se vzkísiln zamiesil". siv, v áblech Ani jednou nedostalo se mi jasné, Každý jen vycítil, že a urité odpovdi Pán Ježíá v áblech siln .zamíchal", ale jak „zamíchal", to vyíci neuml nikdo jasn, pesn a urit. Podle pana Gebauera vykládati bychom musili

stv",

pesné

:

nutn

v

áblech

siln nepoádek zpso-

bil. Táži se: jaký nepoádek? Byli áblové v adách a ady se pak siln ^pocuchaly" ? nebyli v adách, ale áblové se siln pomíchali tak, že siln zmnili svá místa ? zpsobil Pán Ježíš v áblech

i i

zmatek? Zpsobil jaký to byl zmaHmotný i duševny i obojí? li,

tek?

Pozorný

tená

z Lpg. Kat. jest

že cit. místo parafrasí Vyznání

pozná,

vlastn

víry (prdessio fidei) a já z podobných eských míst uvádím na p. „Vmež v jednoho svého Boha otce i v jediného Krista syna jeho jenž pro ., lid zemský s nebe dol s t ú p i 1 z Marie Panny na svt narozený ... v cizím hrob jest po smrti pochován, do pekel stúpil své vrné vykaupil, ábla oblaupil« (ze 16. vku, Ze stestiny M.). pak uvádím: ráil za ny smrt podjieti, ne:

.

.

.

. .

.

.

.

.

.

.

—

225

cht áblu moci Cht

— prieti

—

(páti)

pak ves svt vykúpiti, na smrt své tlo

obrati, tiem

dáblovu mocukráti,

že

ábel

svú chytrostí pehtil, Bóh to svú múdrostí navrátil, vykúpil také, že stvoenie všelikaké tudy pekla jest zbaveno a ot áBóh ves svt výkupil, tudy bla oištno. pak oblúpil. (Jungman ve z Bible Král SI. pi oblaupiti cituje také Zdali vás Tytus podvedl, in marg(ine) ob-

což

ábla

:

laupil.)

Pi tom pi všem namanula otázka,

pro

pan Gebauer

ve

se mi

ovšem

svých „vý-

nezavadil kladech" ani o z a m i e s i t i Leg. o sv. Katein. I neváhám íci, že bez pochyby proto, ponvadž pan Gebauer z

ani

veledležité Legendy

Katein náležit ji

ve svých pracích

Pan Gebauer

asto

sv.

o

nezná, akoliv cituje.

jak jsem byl ukázal již ve stati III., zná ze seštiny slovo panstvo pouze ve významu panství a naprosto je nezná též ve významu páni.

V

RK

jest

totiž,

panstvo

s

významem

páni

a pan Gebauer, mistr jazyka eského, praví, že panstvo jest als Collectivum *) Na pedešlé stránce tam, kde k verši z Leg. Kat. „v áblech siln zamiesiv" uvádím „andoga", má slovo „stúpil" býti vytištno zcela bez drazu a draz má býti na slovech ob laupil".

„ábla

Na obranu RK.

1

5

—

236

—

Altbohm. nicht nachgewiesen und nicht wabrscheinlich.

im

Konstatuji tedy, o 8 v.

že

Katein

vším panstvem

práv jest

v

Legend

Ciesarovna

:

s

e

ostala na rad sedieie.

bieše

hrad,

8 Porfyrem v tajnej (Pan Gebauer, jak známo, chce vydati monumentální slovník staroeský.) P. S. Ve kvtnovém (vydáno dne 15. t, m.) Athenaeu 1893 vyskytl se na obzoru pán Gebauerovy uenosti nový výklad

verše

Pan

„tehdy V.

s

FJajšhans

zástup zamies i".

svému

proti

totiž

vlastnímu panu mistru Gebauer

o vi vykládá verš

práv

„i

zamiesichu

s

voji"

jak jsem panuV. Flajšhansovi juž dne 3 kvtna t. r. tak,

byl ukázal já pi

své námitce „denpravi pan Fiajshans, že santur cuuei" „rástup zamiesi" v Alex. znamená to, co v iat. Al(x. „densantur cunei" t. j, zástup so zamíchal t. j. do všeobecného boje se dal. Nuže, kde zstal mistrv dek", mistrv „U n o r d n u n g", mistrv ;

s

„nepoá-

„zmatek"

propašovaný

Tím koním

III.

ásC

? *)

a

se o výklad verba zamiesiti

Bovi

píšt pokusím (s)

v

ÍIK,

*) Rozumí 80 pi poctivém panu V. Flajšhausamo sebou, že svou chlapeckou poklonu uinil

:

;

227

XXXII. 9.

ervna

Majíce na mysli hlavní vci dosavadních, pozorujme nyní

IV.

1893.

výkladv

Jaký význam verbum zamiesíti (s) má v RK. V RK

verbum

jest

tech

zamiesiti

(s)

na

místech v estmíru, v Jaroslavu a v Jelenu. Dle toho rozdluji zase tuto výkladu na ti díly 1. I zamiesichu voji (estmír). 2 Zamiesi chám jich krutým hnvem (Jaroslav). 3. Zamiesi zraky zlobu zápolena (Jelen). :

s

:

s

1.

I

zamiesichu s v RK zní

ás

voji.

Píslušné místo

(Kruvoj jest padouch.) a z I i s 9 stmír na Kruvoj(e), z sirokú práú zloba

I

z

s

výkladm mým;

mu

pravit do slova „(Prof. Ign. B. Mašek v Cas. Muh. 1893) dokládá se také „obšírné" rozpravy pana O. V. Seykory v echu rozprava ta je taková -- inu taková, jaká práv jen v echu vyjíti." Myslím však, že pan Fiajšhans spíáe snad mleti, nežli svou poznám' kou prozraditi, že ani pan Flajšhan^ naproti mým vývodm nemže s místa. Ostatn pan Flajšbans i

:

.

mže ml

—

dne ló. kvtna v Athcnaeu vykládá práv jsem dne 3. kvtna v echu byl vyložil už

lak, jak já.

:

—

—

228

rozeve

po všech po údech.

„Voj(í)ni!''

vece, „z jutra záhe

rozpálímy krutost

všiu.

Pohovte zemdleným údom." Stojá hory v právo, stojá hory v levo, na jich vrcholí na vyaokéj zírá jasné slunéko.

Horami

zd

otsud,

horami tam otud

tah

voje,

bitvu v

sob

nesu.

tamo k hradu, hradu na skále, tamo, kdé Kruvoj vzí Vojmír(a) i jeho lep dce, „Aj,

jež zaje v husté lese

tamo pod sed skal, í pohané Neklau(a) knz(e). Kruvoj Neklánu obce (slíbil) vieru podáše vrnu rukuj obak hlasem tiem i ruku tú uvádieše bieda na lud. i

Aj, vzhoru k vyšu hradu! Aj, k hradu voj(i) tecte!" I zamiesichu se voj (i) i

hrnuchu

s

k

hradu

po slovech udatna

jako

1

e d o v

i

t í

m

r

a c

stmíra i.

Verš pak, o který jde, v originále RK jest napsán í z a m i e s c h u s í e v o í a pan (jiebauer, mistr jazyka eského, praví í

:

— „V

;

zami 6 s dobrého

i

—

mohlo by

teme-li

ale

;

—

tch místech psáno

na a to ovsem

originále je

miesi-

v

229

tak,

se

zaísti také

nedostáváme

Pesvdme

smyslu.

estmíru vyzývá vdce

se o tom: své vojsko ku po-

Kruvoje, a aby je více roznítil pozn. sp^s.), líí, kterak Kruvoj nevrn jednal po této a úinkem voji" jejím, praví báse RK, „zamiesichu teme li to „zamiesichu voji zz zamísili se, zamíchali se", tedy nevidí se, pro by se byli vojové „zamíchali" (po ei, která je mla povzbuditi a roznítiti [mé drazy, pozQ spis.]). teme-ii však „zamšichu voji zaškaredili se vojové", tedy trestání

(mj draz;

ei

;

s

~ s máme smysl

s

;

—

docela dobrý

(mj draz,

pozn. spis.). To praví pan Gebauer a praví to za sporu o RK nkolikráte a pokaždé to praví se svéhlavostí vru moudejších vcí hodnou.

Odpovídám Proti

pan

tvrzení,

Gebauer

vzbuditi

a

sám

že

po

ei,

praví,

roznítiti,

mla

jak

která,

voje

p oa jmenovit že

ihned po slovech „A.j, vzhru na hrad Na hrad voji, žete útokem 1" verš „i zaška* edily se voje" dává smysl docela dobrý, !

proti

takovému

všem široširém se

ei

mluviti

svt

tvrzení

není ovšem na

obrany pražádné. Tuto nedostává, rozum klesá a

— všíckni

mají

;

230

vtipové a domnievánie nedostatek protož o tom psáti pestaneme *) a

poznamenáváme

jen

Dejme,

ten bum

—

:

sku-

že ve verši, o který jde,

neomyln jest Ilankovo verzaškarediti se. Tu zamšiti s a

t.

j.

pan Gebauer, smýšleti zdrav, nutn by íci mu sil asi tak: „Po ei, která mla voje roznítiti a jmenovit ihned po slovech voji, Aj, k hradu, vzhru k hradu „Aj, voji" ve smyslu tecte !" verš „i zamšichu „zaškaredily se voje" do estmíra se sice naprosto nehodí, je to irý nesmysl, ale to jest vcí Hankovou a ue naší. Faktum 1

s

jest,

že v

estmíru Hankovo verbum

mšiti zz zaškarediti"

jest a

„za-

vinou

není

Hanka užil na míst zcela Hanka verbum „zamšiti" chtl v estmíru udati, Hanka je tam udal a my tedy obírati se musíme tím, že Hanka verbum „zamšiti s" do estmíra dal.

naší,

že je zde

nevhodném.

Patrn Hanka kalkuloval: „Muvoj že-li se zamšiti zástup v Alex., mohou se voje zamšit t

i

v

estmíru;" RK

že

pak

j.

situace

naprosto

rozdílná, práv následkem ehož vznikl nesmysl „zaškaredily se voje", za to ovšem v

Alex

*)

a

v

jest

HunuS, Výbor 70.

— taktéž

nemžeme

—

231

my.

My

se,

pravím, obí-

musíme faktem, že Ilankovo „zamšiti" v estmíru jest." A pan Gebauer by ješt pidati mohl „Takových Hankovských nesmyslv, jež vzoikly neporozumním z padélatelovy pedlohy, jest ostatn v RK, jak jsem byl nevývratn dokázal, celá ada " — Tak asi ml pan Gebauer mluviti a pan Gebauer byl by jisté tak mluvil, kdyby že Hanka ve svém vlastrati

:

vdl,

ním nejprve jším vydání RK z r. 1819 sám transkribuje „Izamšila

Toho se ml pan Gebauer a ne svého nesmyslného „dobrého smyslu". Autoritou panu Gebauerovi zde musí býti sám Hanka, týž Hanka, jenž verbu zamiesiti z Alex. nerozuml práv tak, jako mu nerozumí pan Gebauer, týž pan Gebauer, jenž verbu zamiesiti v RK nerozumí práv tak, jako mu nerozuml Hanka. Svj k svému. se vojska".

držeti

tená

pak,

jenž

si

pete

všecek RK,

to pozná, jist také že RK na všech jiných místech vru tisíckráte rozumjí si poíná, nežli jak v estmíru smýšlí pan Gei

baur.

Uvádím

z

RK. na

p

.

:

hnvi uohvátichu

l.Aj, ta krutostiú

ob

vzbúichu

stran,

sé

rozezlených muž.

v

útrobách

—

—

232

Rozohni chu zraky sob

protiv 2. 1

I 3.

hy Tatarovóm ustúpati. vzjieti sé národ Tatar lutých.

gV zh or

s

Vše

Tak

bratí, vzhoru!"

volá Vneslav.

u,

v z

m

se

vyjaduje básník RK.

u ž

ei

vše v Tatary vnoi.

i,

Pan Gebauer

však

také

úinkem

této a báse RKského, báse praví „ hradu!

miesiti

estmírovy

I zamiek hradu, p o jako ledovití studiu tohoto „za-

(psáno

ei

t.

dle j.

je

i hmotný, voje,

estmír

8 e.

:

jestliže se voje

úinkem

orig.)

tím veršem ozna-

li

en duševny úinek

me-li

estmírovy

zamiesichu

Gebauer praví: „po a

ei

dj

jeli tím veršem oznaen jenž se stal práv potom, když domluvil, a jejž obdržíme, tesé voji zz z a

Pi tom výslovn upozoruji,

jejím"

vyu

s

i

Práv však pi s" pravé o to jde,

zamiesichu

byl

Ale

voji".

hrnuchu udatna stmíra,

voji

slovech mraci".

s

vzhoru k

Aj,

praví

Aj, k hradu, voji, tecte!

s

sichu

„po

praví:

jejím,

zamiesichu

:

na

jejú

strašivo.

že

o

léto

nco

ei

dále

a

mísily že

pan

úinkem

íká

jen

„p o

— ei"; RK I

táži se

mluvil", této

ei

„

I

.

.

.

— „po

má:

pak

slovech".

„potom, když estmír donebo „úinkem ei", nebo „po a úinkem jejím" ? Také pomi-

;

je to

mlením

nouti

233

.

:

nelze, že

pi

studiu veršúv

Aj, k hradu, voji,

zamiesichu

s

tecte!"

voji

hrnuchu sé k hradu po slovech udatna Cstmíra jako ledovití mraci" i

nikdo

s

i

íci

uritostí

„po

jestliže se k verši

nemže,

tvrditi

slovech

udatna

vztahují oba verše pedcházející verš voji" „zamiesichu i verš

stmíra" t.

j.

i

s

„hrnuchu sé k hradu*, i vztahuje !i se ke slovm „po slovech udatna stmíra" pouze verš „i hrnuchu k hradu". Báse praví: „Aj, vzhru k hradu Na hrad, voji, žete útokem!" I zamiesily se voje a hrnuly se k hradu po slovech udatného estmíra jako ledovití mraci".

s

!

Bud! jak

bu,

jisto jest

vru

tolik,

pán

že

ei

Gebauerovo tvrzení „po této jejím, praví báse RKského, a zamiesichu voji", jest pouhým pán Gebauerovým výmyslem, necha jeho slova

úinkem s

apraví

ei

báse RKského"

(atd.)"

nebo

vztahují k „po této k „zamiesichu (atd )".

s

—

—

234

Báse

pak, optuji ku vci hlavní, praví „í síe voí" a o to jde, dujeli tímto veršem ozoaen ševny (cf. „zaškaredily se voje") i prost (t. j. zamísily se voje).

práv úinek

zamíesíchu

dj hmotný

XXXIII. ervna

16.

Konec

výkladu

s

miesichu V jiné

originále

To zde

síe".

—

verse

i

:

z a-

voji:

RK si

psáno

—

steaké památce,

„zamiešichu Cf. na p.

RK

z

1893.

jest

„zamíesíchu v každé

jako

vbec

možno

ísti

s" nebo v L^g.

buto

„zamiesichu s". zamyes^w, sygye

Kat. sirokey, anebo v Žalt Witt. na pr. smyesily, sicz (sýc, sejek), šili (síly), Co jest syla (síla), vsyma (ušima), wasich. :

vsilno,

(šíje),

pravd podobnjší anebo co jest správuo, o tom pokaždé v takovém rozhodnouti tedy

—

musí

z

tenáv. V našem

dvtip

dvojí

tení

:

jedin

pípad

—

kontextu pouze pak pípad máme zamiesiti,

1.

2

za-

miešiti.

Pan Gebauer

si

vybral horší tení za

miešiti z dvojího

dvodu

:

1.

kovo

zamsiti

z

nesmyslné

mu

zde HanAlexandreidy

:

—

236

—

„dává smysl docela dobrý" a 2, , nevidí se, by se byli vojovó zamíchali po ei,

pro

která je mla povzbuditi a roznítiti". Hlavního však a nejplatnjšiho diivodu, totiž Hankovy vlastní transkripce „zamšiti" z r. 1819, pan Gobauer (jak jsem byl uvedl juž pedešle) a nedbá ho proto, že o

nedbá

nm

neví.

Nuže pozorujme nyní zase my

opt

vším

a prosté praví „.

.

Aj, I

opt na pamf

:

Pedebáse

uvádím, že

Aj, vzhoru k vyšu hradu! k hradu voji tecte !"

.

zamíesíchu

síe

voí

hrnuchu s k hradu po slovech udatna Cstmíra i

jako ledovití mraci.

Kde je zde výslovn oznaeno, slušným veršem jest vyjáden

že pídu-

úinek

ševny

?

Nikde,

Potom

bum

konstatuji, že pan Gsbauer ver„zamiesiti (zamísiti se)" pekládá

s

Ale m i e s i t i se. není vždy míchati s tím významem, jaký mu pan Gebauer svévolné zde pikládá proto jen, aby tená myslil, že se ty voje zamíchaly jako se na p. míchají brambory nebo povidla. Uvádím zamísiti tsto a zamíchati

verbem

zamíchati

i mísiti

„úinkem" ei :

—

236

—

tsto peka tsto již z a m í s i 1 a to zamísené již a vykyuuté tésto :

já

jsem

zamí-

chal (když to tésto upravichu, hrnec kvasnic v nalichu, um^esivše, jidúk stolu); a pitie mé s pláem miesiech (Melantrich má: jsem smšoval) pohani, jižto byli z židovské zem utekli, vidúce Judu ot sebe

n

;

otluena (odlouena), k Nikanorovi

miesili: gregatim se

cebant; mnohé ei

s

Nicauori

p

m

r i

i-

s-

a odpovdi raúdré

s

jsem u m i e s i 1 ktož sudí, radji s pravdu trp odsúzenie, nežli Potom aby lidi si* by co pimiesil kivdy. kovali neb zídili, každú rotu pod své korúhve, a potom, aby se ihued hnuli a tak v táhli ... a jiní aby se sil i, ani jim pekáželi, ani se kam odtrhali* iakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve sšikováoy budu, aby tak táhli v svém se šiku a pohromad, jedni k n e m í 8 e j í c e. mísiti tytéž dva i hlavní významy, jako na p. lat. m i b c e r e v tyto

kniežky

;

—

n

nmí

druhým

Má

ecké (|j.(^yco), tedy jmenovit y vu [/ mischen, vermischen, mengen; verkniipfen, verbinden, vereinigen. Proto tená dobe uiní, když na míst pán Gebauerova „zamíchati" bude si užívati tvaru z a m í 8 i t i. Zárove uvedu, co r. 14G7 královn Jan byl napsal vratislavský biskup Jost z Rosenberga (Výbor II ). Psalf onen

a

i;.

í

i

— eský knz .Každé

eském

A

bychom

—

království tehdy takto v

královstvie,

hyne. v

o

237

sob

rozdlené,

:

za-

by sé pohriechu naplnilo, kdytoho dopustili, abychom s é

to

se

sob rozdlá

na

s

nkolikero Cechové

hubili

neku na dv, ale c, se smiešejíc, sami tomu by sé a kazili ;

cizozemci nasmieli (nasmáli) a rádi by nás dorazili a zemi roztrhli, jehož toho Buoh uchovaj 1"

Vedlo by mne však píliš daleko, kdybych jednotlivosti pán Gebauerovy námitky rozebírati chtl do podrobná ostatn toho pi vci hlavní ani poteba není a já tedy na základ všeho, co jr.em až dosud vbec byl o verbu zamiesiti napsal prost pravím toto ;

:

Nemoha í-lí verš

„i

duševny 1.

Je

oznaen

ei 8

na

li

s

úinek

voji"

dj

voje,

nic

jiného

iti

nemže, vnitru,

zna-

uriti,

hmotný, mu-

alternativu: veršem

„i

zamiesichu

duševny úinek

významem

svém

pravdpodobn

zamiesichu i znaí-li

sím pipustiti

pomoc-

bez pravdpodobných

ných výkladv

tedy zde

platí

peneseným podle

zdravého

nežli že voje

ve

svém

srdci,

se

s

voji"

estmírovy

„zamiesiti

a

s"

verš

ten znazamiesily ve

rozumu ve své

mysli,

— t.

rozuítily

j.

238

— rozohnily

se,

vzplály (i podobné), pan Gebauer ve

jak byl své

pímo naznail

je

ka mla povzbuditi

Zárove však a — a práv zde

s

—

:

se

sám

námitce d epo ei, která

a roznítiti. drazem upozoruji též

na

to,

že slovy roznítiti

vykládám

se atd, pouze

bum zamiesiti s.

(„opisuji") verZamiesití vbec a nic jiného

s

zamiesiti práv tak, jako zamútiti zamútiti s a nic jiného. jest

již

jeu

s

s

jest jen te-Ii tedy kdo na p. písek se mútí, hrom mútí oblaka, ještr smrdutým dechem zamútil povtí, krev se ve touhou po milostném dobrodružství zamútila, pro se tím :

mn

neštstím

mútís,

padná znamy

žalostí

se

zamútiti atd.,

tená

tedy každý

slova

téhož

musí sám si najíti p ínaše, kterými rzné výverba „(za)mútiti'' chce vy*

jáditi

a vysvtliti ili „opsati" slovy n aaby smysl dle kontextu, byl náležit vystižen Cf. sta XXIV,

šimi

tak,

Ostatn konstatuji, že sám pan Uebau^or práv toto „zamiesiti 8 0" z estmíra byl již r. 1874 ve íilolg. listech vykládal jako verbum „zamiesiti s" s význa-

mem vbec

podivuhodn

peiiesiiýiii ovšeu). asté metáme rfosy vdeckého ;

—

—

939

ímýšlení uejbou práv u pana Gebauera od jikživa nikterak vzácný. *) 2.

voji"

Je

s

veršem „i zamieaichu že po slovech udatna po tom, když estmír byl do-

však

li

naznaeno,

stmíra,

t.

j.

dj

hmotný, tedy prost nastal zde platí verbum „zamiesiti s" s významem mluvil,

t.

zv.

hmotným nemže,

ten

a verš

tedy nic jiného

zamísily se voje (cf. miij výklad v Ad RK 1886). Pozorujme: RK praví Horami zd odsud, horami tam otud tah voje atd. Po tom estmír „Vzhru svou eí rozncuje voje a koní na hradí Na hrad, voji, žete útokem!" a znaiti

:

.

.

nežli:

i

.

:

nyní

básník

zamísily

prost konstatuje: se

voje

a

hrnuly

I

se

k hradu, po slovech udatna stmíra, jako ledovití mraci t. j. rzné voje, b u dl t o která sem byly pitáhly horami zde otsud a horami tam odtud, pak se zamísily ve:

*) Pan Flajšhans, filosof, ve kvtnovém Athenaeu 1893 „odpovídaje", ac netázán, psmi prof. Ign. B Maškovi, nazývá pán Gebauerv výklad z roku 1874 (nsk njž byl též pan Mašek upozornil), výkladem „20 let starým" a tím „omlouvá" pán Gebauerovu vrtkavos; ale pan Flajšhans, jako pravý „realista", nic Eedbá, že pan Gebauer byl 10 lety. O al)onen výklad zmnil juž surdnosti pak naivní myšlénky, že 20 let starý výzpjt nic nemusí býti správný proto, že jest 20 let tarý, mluviti ovsem nebudu.

ped

— spolek

t.

vespolek

j.

—

240 88

\

smísily,

spojily,

a

spolen pak útokem

hnaly na hrad, anebo: voje po slovech udatna stmíra na hrad !" vespolek se zamísily i

pišedší

„Vzhru

smísily se

tím,

(hrnuchu

sé),

že se ku hradu hrnuly nastala

sm-

ímž ovšem

sice

jako vzniká a prudkém hrnutí bylo rozdleno na

pi každém hromadném

množství, jež díve Pi tom zástupy. 8 konstatuji také ješt, že ve kvtnovém AtheuReu 1893 pan V. Fiajšhans i proti svému uiteli panu Gebauerovi pi

drazem

verši

se

rzné

zamiesichu

„i

s

raožnos výkladu:

se voje (resp. zamísily se; pipouští snad proto, ne že

dám

já ve

snad,

že

svém Ad

již

RK

JuDgmann

pipouští

voji" i

zamíchaly moje);

pozn,

tak vyklánýbrž proto

již

1886, ve SI. píše

:

„i

za-

zamísila

se vojska". Stojí-li však pan Gebauer pes to na svéjT), vojové" dává „zaškaredili že se v estmíru smysl docela dobrý, tu( zde ovsem koní úloha filologova a zaíná úloha miesichu sé

——

voji ii:i

psychologova.

XXXIV. 22.

eryna

1893.

Ad) IV. Jany význam verbum zamiesiti (sé)

má

v

RK.

— 2.

241

—

ZamieBischám

krutým

jich

hnvem.

Píslušné místo 8 Tatary

v

RK

toto jest:

V

boji

kesanv

by(lo) Tatarovótn ustúpati. národ Tatar lutých, I vzjieti

zamiesi

s s chám

jich

krutým

hnvem

.

.

.

a pan Gebauer, mistr jazyka eského, praví: „v Jaroslavu jsou Tatai na útku ped chám jich kesany, a proto „zamiesi

s

krutým hnvem" teme li „zamiesi s é", dostaneme verš nesmyslný zi chám zamíchal se hnvem, teme-li však „zamši se z= zaškaredil se krutým hnvem", tedy máme smysl docela dobrý". ;

—

Pedevším konstatuji, že RK nepraví Tatai jsou na útku, a proto zamiesi nýbrž RK s chám jich krutým hnvem praví Tatai jsou na ústupu i v z j t se národ Tatar lítých, zamiesil chám jich krutým hnvem. Vložený pak :

—

—

:

í

;

i

1

s

—

verš „i vzjítil se národ Tatar lítých" proto jest velmi dležit, protože práv v souvislosti 8 ním i verš „zamiesi chám" nabývá náležitého svtla. Ovšem, panu Gebauerovi onen verš pekážel, proto jej vynechal, a to není hezké. Pozorujeme-li totiž oba verše v souvislosti, poznáme pi pán

s

Na obranu «K.

\Q

.:

—

—

242

Gebauerovu „zaškarediti se" ihned na prvý pohled úpadek básníkova .'íeDÍ: I vzjítil

zaškaredl

se se národ Tatar lítých, ch á m jich krutým hnvem. Národ Tatar 1 lítých tedy se v z í t a jejich chám, pouze „zaškaredil" a jejich T&dce se k tomu se pouze „zaškaredil" hnvem. To teprve není hezké atak nehezky, jako pan Gebauer, se autor RK ani nevyjadoval a nevyjádil se tak vbec nii

j

krutým

kde 1.

RK. Na p. jen uvádím

v

hnvy

Ajta krutostiú

:

uchvátichu stran,

ob

vzbúichu

s

v

útrobách

rozezlených muž.

Rozohnichu protiv 2.

I

z a z

z si

sob 1

i

zraky jejú

strasivo.

s

stmír na Kruvoj(e)

rok prs

zloba

rozeve v

3.

á

š

e

s

mu

po všech po údech. na hrad Kruvoj vaniem býka,

váse chrabrost 4.

5.

I

rozlúti

Kstné

s

v

svoje ludi.

Ludk.

poechu

utiekati,

Tateré je lutým davem hnáti. Aj, ta Jaroslav jak orel let ... rozkacen hna jako lev ... z 1 u t i s , vz Tatary tri.

.

.

—

„i

mu sil

by

vzjítil

se

zdrav,

Gebauer

pan

tedy

Mysliti

nutn

—

243

tak: „Po verši Tatar lutých" verš

íci

asi

národ

„zaškaredil se chám

jich krutým hnvem" nedává v RK sice smyslu docela dobrého, je to uepirozeiiá slabota výrazu, ale my obírati se musíme faktem, že v RK verbum ^zamsiti =: zaškarediti" jest". A pan Gebauer byl by takto jist

kdyby

mluvil,

vdl,

že

Hanka

(jenž:

eeno, pi svém „zamšiti

mimochodem

zaškarediti" z Alex. myslil

snad

i

'

na za-

smušiti) sám ve svém vlastním

nejprvnéjším vydání RK

z

1819

r.

pepsal: zaméšil musí se

býti

svým

—

sám RK, z

sám

abnormálním „výkladem". „Hanka podle paoa Gebauera napsal

—

Hanka

RK

Autoritou zde se. falsator a ne pan Gebauer

sám

své

vlastní

pak pepsal zaméšil

z Alex. ukázal,

Hanka ohledu

na

tedy to,

c o

Hanka

sám

jeho zamšiti s , bez býti autoritou

jest

mu3Í hodí

se,

zamíesi síe

li

se

zamšiti

do

RK

ili nic.

Pan Gebauer však také praví, že „zas chám jich krutým hnvem" s významem „zamíchal se chám jich kru> tým hnvem" jest nesmysl. Ovšem že jest, myslí-li pan Gebauer, že ten chám tím krutým hnvem z a m í ch a 1 se tak, miesi

;

—

—

244

jako se na p.

vaekou

kasika

i

pozná

Avšak uzná,

i

míchává krupicová

prostý souduý

že

zamiesil ve svém

tená

jisté

krutým hnvem vnitru, ve svém

chám

se

srdci, ve své mysli, slovem ve svých útrobách se „zamíchal" ili vzkypl ili vždyC pece pojem pohybu event. vzbouil :

;

gmícháni" jest vbec nejobyejnjším obrazem duševního rozruchu a já na doklad jen uvádím na p. Sirdce mé zamútilo náhlé smrti, aby jest ve mn. Boje nepipadla, mútieše hryzením svého svdoraio a zevnit trsiese na tle. Viz, Hospodine, neb se rmútí bicho mé a zarmútilo se jest*) pevráceno jest srdce mé ve samé, neb jest plné hokosti v ní. Z katolických kázání pak z minulého vku schváln uvádím utišení „ poádné, skrze které lidská mysl prázdna

s

;

s

s

vnit

mn

na

s

;

—

:

skormau-

všelikého vnitrního (cf. mútiti z= movere) a z b a u r e n í nebo kde jest skormaucení a zbauení mysle, tu nemže býti žádného pokoje, žádného

jest

cení

poádného

utišení; než medle kde jest vtšího le kde hnv, nenávist a žádost pomsty panuje ? takové ne-

skormaucení,

na pr. Žalt. Witt. zamútilo sé jest oko mé, ncój (Melantrich má: zarmautlo se v rozhnváaí oko mé, duše má i život mj). *> Cf.

v

h né

v

•

dušmáabuch

—

245

—

skrocené nárivosti nakládají s srdcem lidským, co vtrová s moem, vlnobitím ho nadýmají, sem tam pomítají, váecko v

nm

iní hnv a nenávist s srdcem lidským, ustaviné ho zmítá, na opak pevrací, podívejte se jenom všecko v bauí sami na njakého hnvivého a mstitedlnébo spatíte ? že ziirivce, a medle co na jest v stálém baulívém pohnutí svítí oima jako divoký kocaur, sliní jako divoký kanec

bau)

:

tolikéž

—

nm

nm

:

—

nm

ta žlu, která v nedává mu ani spáti." Též uvádím na velicí vtrové, žichu a u vinné

p

moe

:

poád ve „když

s

a kyše,

rozmno-

nadýmáše

s

hory vody

vy-

zdviháse,

z nichžto vlny vycházejí zbzeleného v r ú c e" k tomu: „káza ji inhed v kotel vsaditi, ve v r línaproti tomu »v ci e m oleji vaiti" e C každému sirdce po jazyku svému". „když vysoké pijede, Dále na moe tehdy z b ú i s tak veliké p o v é t i e z protivného vtróv dýmánie" naproti tomu: „Nestor, uslyšav poselstvie, veškea zmniv tvá svú, na Antenora horlivým zrakem vzhlede a v tato slova jemu hnviv

lelé,

z

—

moe

—

:

—

:

—

rens zbúi uprchlivos odpovd".

Sv. Jmenovit vsak uvádím Josef cítil v hejhati se :

z autrpnosti

sob

;

—

246

— —

všecky vnitnosti.

Kdyby

jste

pak

vidli, že vašeho otce, matku, bratry, sestry žádný do hrobu poestn donésti nechce, že z umrlí truhly píkrov shazuje, že víko vy vracuje, aby se psi o mrtvé tlo hrysli a tahali, není-li

pukalo srdce?

pravda že by se v vás bolestí že by se v vás pohybo-

valy všecky vnitnosti;

že by jste

úpnlivé íkali aj já nedopustím mého ta* tíka, mau matiku, mého bratra a sestru :

tak

nepoestn Pedstavte

vám

tu

však

si

práv a jmenovit

krutém hnvu. Zdaliž sám sebou nenabízí obraz

lidské vnitro se

pohbíti.*)

pi

„zamíchání nejte laskavé

se" lidského všecko

:

so

Srov

vnitra.

hnvem

ve

mn

ten lovk se vztekem zrovna svijí všecko se ve hnvem vaí, ve, bouí, kypí taktéž cf. hnvem se tásti ciesa. hiiévy v tu dobu vešken potese hnvy

obrací

;

mn

;

;

:

s

vpsken

;

tepotáše hov vz^oí lovkem S drazem však ukazuji na verš ;

(Štítný).

Oba priklady

jsou z r. 176^ a vzaty jsou o níž jsem ee byl zmínil ve stati XVII. Zárove zdo opravuji: místo „stran zachovalých nu 300" má ve stati té býti „listiiv rachovaljrh na 3C0" zmýlili jsem se sám, nesvádím to tedy ua chv^i' tiskovou, jako v k-^tnovém „Athenaeu" Í89J pi panu Gobaucrovi iní „realista" pan V. FlajšhauB. *)

ze Kbirky kázání,

;

— z Alex.,

zornil

247

—

na kterýž j?em byl pod arou udojuž ve stati XXVI Nihiivy

s

:

kanor

smiíti

—

uvésti,

kaliti,

vrtti,

:

mútiti

zz

míchati

a

v

pohyb

podobn

Endinius (viz sta XXVI) udeil totiž na Nikanora a kopím jemu štít obrazil pro to se Nikanor smútil a petáhl pak Endinia meem tak, že mu peal obliej od oka levého do oka pravého. Zíti, že Nikanor hnvem „zamiesil se ve svých útrobách", že se Nikanorovi v té chvíli hnvem „zahejbaly všecky vnitnosti" pi tom cf. st. mútiti zz: movere, commovere, turbare, conturbare ve smyslu hmotném i peneseném, k emuž viz jakýkoliv kloudnjší slovník. Co se pak týe rozdílu pedložek za-mútiti a s-mútiti, cf. zase na pr. Apollona, kdež v jednom vydání jest královna zamúti a ve druhém smúti sé. ;

hnvy

;

s

Pan

Gebauer praví, že (po versi „i T z j t 1 se národ Tatar lutých" !) rení „zaškaredil se chám jich krutým hn vem" dává sicysl docela dobrý; já pravím, že je to celkem nesmysl. Pan Gebauer praví, že „zamiesil se chám jich krutým hnvem" jest nesmysl já pravím, že práv to dává smysl velmi dobrý. í

i

;

že tímto zpiisobem se s panem Gebauerem nepohodneme do smrti. Nechám tedy další tahanice s panem Gebauerem a

Zíti tedy,

—

248

—

vcí každého jednotlivce, Alex. „hnvy Nikanor smúti" peloží po nasinsku, tak jest vcí každého jednotlivce, jaké sloveso naše zvol si zase na míst „zamiesiti s" v Jaroslavu Jde jen o to, aby to bylo rozumné. Já vy pravím

jak

Jako

:

verš

8Í

kládám: 1

v z

„.

t

í

j

i I

jest

s

z

.

.

.

Tatarm

bylo

se národ Tatar

ustoupati lítých,

roz

nítil se,

rozohnil

chám

krutým hnvem". Slovesa ta proto ponvadž se jimi již od jakživa vznik i výbuch hnvu vbec.

jich

zde volím,

vyjaduje

rozpálil se

se,

Jetich siln hnviv

bieše,

velmi z nho ohe žžieše jako z výhn od kováe, tak prehrozdné jdiechu záe. :

V

Zalt. Witt.

na p. ísti

lze

rozhoí

:

s

jako ohe hnv tvój (Melaotrich: rozpálen nezažehl všeho hnvu svého (Mel. bude) v krátce hnv nerozpálil) když rozžže když by se rozpálil jeho (Bible Melantr. v náhle hnv jeho ), pi emž cf. (ranou již jindy uvedené) st. „hnvem z ar s ;

:

s

;

:

dl "

(~

rozpálil se)

n e opisuji ^r o z

celé

tedy

zlat. verš,

„ira

o

com motus"; který

jde,

slovy

krutým hnvem", neb'>f „zamiesiti sé krutým hnvem" vlastn 1

í

t

i

I

se

jest zz rozlítiti se.

Cf.

na p.

:

„král h n

-

-

249

—

vem roznícený"

a hned potom tamtéž o z 1 í c e n ý".*) verš „zamiesi chám jich Slovem krutým hnvem" nic jiného není, nežli do z a m í s i 1 se ve svém srdci, ve slova své mysli, ve svém vnitru, v útrobách, krupráv tak mutatis mutandis, tým jako zase Nikanor se ve své mysli, ve svém srdci, ve svém vnitru, v útrobách byl hoévy ili zamútil a jako v Žalt. Witt. s m ú t i 1

„všechen

týž král

r

s

:

:

hnvem

zamútil s

jest

hnve bruch

v

mój.

XXXV. 7.

Ad)

hnvem"

„zamiesi

s

ervence 1893.

chám

jich

krutým

:

*) Vzato z drobounké kuížky (v mé knihovn) „Dychtivý pautníek na brad pražský k hrobu sva» týho JmaNepomucbóho pospíchající", tistao v Praze, bez udání roku (v textu j-st jmenován r. 1729j a na destice psáuo švabachem „Ta ka'S8ka ge Jana Kraulika zbrangsa dybigl Stratil prosy abi gemu zas nawraczena byla ge Kaupena v Rocze 1779." ;

V

této kn žce, akoli? jest tišténa a jest jen asi o ',2 vtší tež RK, také jsou tato (vedle správných --) odchylná -e- místo -pkn, trplivosti (2krá), dvuji, budaucne, vzlášte, chudob, udliti, potš, nejmilosrdnjší, vného, svtlo, nenávid Is, posvtil, ncchtels, ochotné, tclo. pokorné živote, obti, dekování. :

-

—

250 --

Pan Gebauer praví teme«li z a m i e s i dostaneme verš nesmyslný iz chám zaNebudu se ovšem již míchal se hnvem. :

8

,

panem Gebauerem

píti o jeho smysl a „zamiesi sé chám jich krutým hnvem", pouze pravím, že to pan Gebauer jen proto íká, protože tu nijak neiní rozdílu mezi duchem eštiny staré a duchem eštiny nové. A jen o vci této promluviti chci. Práv pi verši „zamiesi chám jich" uznávám totiž za dobré výslovn na to upo8

nesmysl

verše

s

zorniti,

že

máme

ped

sebou

památku

staroeskou

a že stará eština nevyjadovala se ve všem všudy tak, jako dnes my, ani že se dnes my vo všem všudy vyjadujeme tak, jako eština stará. To jasn a neomyln každý ví, kdo se probírá staro esitými texty, a ten a takový jist mi i pisvdí, že ve steštinš lze hojné nasbírali pro mé tvrzení dokladiiv nejen velice charakteristických a vdecky zajímavých, nýbrž i komických. „Zamíchati se hnvem" dnes jest ovšom „nesmysl", ale je to „nesmyslem" práv jen v eštin nové; duch eštiny staré se takovým „nesmysliim" ne-

vyhýbá

nikterak.

Kdybychom

pak

byli

zvykli

dnes íkati „zamíchati se hnvem", tedy by nám toto rení jist nepipadalo jinak, nežli jak dnes nám na p. pipadá

"

.>

251

mne tlaí" a vedle toho mne tlaí". Svdomí a bota jest rozdíl a pece nás nkdy oboje stejn krut

rení „Bvdomí „bota veliký

tlaí. Nám

„zamíchati se krutým hnvem" ovsem zní „nesmysln", protože íci dnes my „zamíaiti se (i zamíchati) krutým hnvem", ekli bychom nco zvláštního, nco bylo by to tak neobyejno, neobvyklého ž a 1 o s t s e jako bychom na p. i ekli ;

í

:

smísiti i

v

truchlosti býti smí-

šen. Naproti tomu nikdo jist u

vty

„to

mne

velice

jame zvykli užívati verba ve smyslu hmotném, nýbrž

Jsme zvykli

se nezastaví

hnte",

protože nejen

hnísti i

peneseném. rení

užívati toho verba ve

mne

„to

rení

velice hnte" práv tak, jako „hrní hnte hlínu"; pi tom

ve cf.

s

na p. aby (drlavá z eštiny staré korona) vhntla jeho (Kristov) hlav t. j. každýC sám ví, kdef jej hnte vtlaila stevíc jeho (Štítný) kterážto (pe) hnte i

:

;

;

ústavn

(n ustavin)

srdce

s

mé

teskností.

na míst „zamiesití i zamíchati se krutým hnvem" jsme zvykli íkati na vzkypti krutým hnvem, akoli verba p. kypti užíváme též na p. o mléce. A krutý hnv a mléko také jest rozdíl. Dnes íci nkdo na p. „válel jsem se smíchem", neekl by nic neobyejného,

My

:

—

zvykli

protože jsme

—

252

íkati „váleti se smí-

cbem" práv tak, jako jsme zvykli íkat pi tom však zase i „váleti tsto na nudle" ;

smích váleti nkým a smích nkým zvykli jsme íkati pobíjeti**, kdežto my na p. „šindelem pobíjeti stechu". krutým hne* Z toho, že „zamiesiti vem" bylo možno íci ve staroeštin, z toho pece ješt nikterak nenásleduje, že íkati cf.

st.

:

s

jedt

možno

dnes „zamíchati se

tým hnvem".

kru-

Alexandreid také hnvy smútil, ale z toho pece ješt nenásleduje, že i dnea možno íci to jsem Práv pak na verbu se hnvem smoutil Nikanor

se

v

:

o

máti ti tená

i mi^že jasn poznati, cbám jich krutým „zamiesi hnvem" jde O verbu mútiti promluvil jsem 8Íce myslím juž s dostatek a 8 dostatek jsem sice myslím juž ukázal, co jest st.

pi

s

verši

mútiti,

že na

ale dnes výslovn i na to ukazuji, M.) p, ve slovníku z r. 1424 (.

fremere pak jest fremuit z= zamútil se murren, brausen, brummen, tosen, rauschen, wiithen, toben ungeduldig, zornig, grimmig sein. Ano v ú M. nacházím i „rozbor" nkolika týchž textv, z nichžto ve 3 rukop. ;

:

;

.

jest

„vecechu

ce

n i textu

k

nmu:

byli

:

sme

zam

lí-

kdežto v prvotisku téhož byli sme se roz„vecechu k nmu velmi** tedy prosté zamútiti velmi**,

hnvali

:

;

—

253

—

rozhnvati se cf. rovno našemu uvedené fremuit ii: zamútil se. Tím ovšem nedokazuji nic, jen to konstatuji, a já konstatuji to zde proto jen, že jsem tak uiniti za dobré uznal práv pi verši „zamiesi chám jich krutým m". Eení „zamíchati se krutým hnvem" jest ovšem „nesmysl", ale je to „nesmysl"

tam

jest

:

prv

;

:

hnve

s

dnes práv

tak,

jako

jest

i

dnes

„ne-

smyslem" rení Štítného „hnv vztoí lovkem". Také toto rení jest už dnes neobvyklo a ten, kdo by rení toto vykládati ml, ml by zde na vlas tutéž práci, jakou máme práv i pi výkladu slov „za* mi es i ti se krutým hnvem". Dnes by také bylo „nesmyslem" a bylo by jisté smšné, kdybychom na p. místo „sm-

smsné",

sek" psáti chtli „obilí a pece tak jest psáno i na za. vku XVII. (. M.), tedy ani ne v eštin staré. A co íci o rení Jošta z Rosenberga „abychom

.

s

v

sob

„nesmysl"

s

?

neku na

dvé, ale na sejíc, sami se Cetoto smiešejic kazili" ? Není Neni, alespo ne v dob, do

rozdéléc,

nkolikero chové hubili a

smie

kteréž toto Joštovo smiešejic patí. krutým Já ve rení „zamiesiti

s

hn-

vem" nezím „nesmyslu", necha ono rení v RK jest ojedinlým v celé bteské literatue. Z toho, že rení to by nebylo dolo-

— ženo odjinud,

254

—

pece ješt

duje, že v užíváuí nebylo,

nikterak nenásleanebo že ho ne-

práv básník RK, A jest nkdo na všem široširém svt, kdo by s pravdou íci mohl a sml, že zná všecku staroeskou literaturu ? Myslím, že toho sám o sob neekne ani pan Gebauer, mistr jazyka eského a vynálezce své abnormální „normáloi sta* ro eštiny", týž pan Gebauer, jenž ješt r. 1881 byl napsal: „Uznávám, že jsou v eském EJ tvary podivné, s podobou z histoa rie jazyka eského jinak nedosvdenou neznámou ale není dokázáno a nelze tvrditi, že by to byly tvary v jazyce staroužil

—

eském nemožné

a nebývalé

;

skutené

jejich

bývalosti ovšem nelze z památek známých Viidokázati, ale nelze jí také popírati.

—

bec pak

mám

na pamtí, že

z

eštiny

ped

sklonkem XIII. století známe velmi málo, že každá nov objevená památka starší ním neznámým a netušeným nás pekvapuje, že ani památky pozdjší co do jazyka dostaten dosud prozkoumány nejsou, že i v jazyce památek a zejména peklad jiných nepopirateln starých a pravých, vyskytuj se dílem tvary podivné a nejasné, dílem pa trne hrubé chyby, vzniklé neumlostí a ne pozorností, a že také v nejstarších památ kách jiných jazykv mnoho jeat nejasného a dosud nevysvtlitelného."

—

255

—

Ovšem, t o pan Gebauer napsal tehdy, když se mu to hodilo pi jeho obran padlaného EJ, jemuž pan Gábauer

—

byl

rozuml tehdy práv

tak, jako dnes roz-

umí RK. Ale však já ve rení „zamiesiti s krutým hnvem" nezím „nesmyslu" ani tehdy, nechat! mj výklad onoho rení jest správ*

ným

ili nic.

Na konec pak uvádím, co ve svém s naznaenými lánku v . , M. 1893 drazy byl ekl pan prof Iga. B, Mašek. „Vzhleekl, a to jest jist pozoruhodno dem k tomu, že chán, jenž posud všude i

:

vítzn postupoval, jemuž podlehla Polska Uhry, vidí své zástupy ped hloukem kesanským ustupovati, jest následek zaškaredil se krutým hnvem — opt, abych to mírn Rus,

i

:

ekl, velmi slabý. Ale prof. Gebauer praví, že i tu je smysl „docela dobrý"."

XXXVI. 13.

Ad) IV. (s)

má

v

:

ervence 1893.

Jaký význam verbum zamiesiti

RK:

— 3.

—

256

Zamiesi zraky zlobu zapo léna.

V

IIK jest:

Nenie juž junoše v horách

na zd

podskoi

:

Istivo lutý vrah,

zamiesi zraky zlobu zápolena,

tžným mlatem

uderi

u prsi

(zabije jinocha)

a pan Gebauer, mistr jazyka eského, praví. „v Jelenu vypadl vrah na jinocha a .zateme-li „zamiesi zraky zi miesi zraky" zamíchal zraky", máme zase smysl neuspokojivý, kdežto tením „z a m š i zraky zz zaškaredil zraky" opt smysl zcela dobrý se dostává." V Archivu pak fiir slav. Pbilg. pidává „. so bekommen wir wiederum den Unsinn der Feind vermischte oder ;

—

:

.

.

:

brachte z

ehož

miesiti"

in

Unordnung

vbec

Myslím, že

die Blicke",

pan Gebauer na st. „za-

zíti, jak

pohlíží.

již

úplné postaóí, když pr

a nejstrunji odpovím

st

:

Také toto zamiesi Hanka r. 1819 pezamši. Toho si pan Gebauer ovšem též nevšiml, nedrží ee tohoto zamšiti Haokova, nýbrž i zde drží se výkladu pisuje

svého,

že „zaškaredil

zraky zlobou zapá-

—

—

257

Ale tak ne lene" dává smysl zcela dobrý. motorn se básník RK vbec ani nevyjadoval. I myslím tedy beze všech dlouhých a zbytených výkladúv a rozkladv, že pi svým redané situaci v Jelenu básník ním „zamiesi zraky" skuten nic jiného neekl, nežli že lítý vrah pi svém zákenickém výpadu divoce zamíchal zraky (divoce) zakoulel zlobou t j. naše zapálenýma. Cf. toiti oima, kroutiti oima, vyvalovati oi (lev) hrozný zrak oí v y 1 a u p i 1 (XV. vk) (lvova) hrozná tvá

RK

oima

:

:

;

;

na

t

oi vyvrátí (XV. vk);

k tomu:

takáj ]'ho (jeho) svtlost ostúpi, jakože pi blsketu takém nelze by tam hnuti z r a-

k em.*)

Zárove však, a práv zde, pi výkladu verse „zamieai zraky zlobu zápolena", uvádím 8 drazem,**) že pan Gebauer ve své námitce, kterouž jsem byl otiskl již ve stati *) Na Sušická (ekl mi pan docent M. Lerch), v Milínové a Hlavovicích íkají v kamnech nž vymíslo t. j. vyhoelo do poslední jiskiky. Cf. st. misati mizeti popel až do pýrie zmisati nechá (Melantrich na p. má zde: zmizeti); též cf, co pan Jan Lego uvádí v M. 1876 z okolí brnnského amisovt»ti =: misati =: ochabovati, menšiti se zvi. v síle a prudkosti. :

—

;

. .

:

**) Véci, o kterou tu jde, dotkl se také již pan dr. Fr. a RZ 1888.

RK

Na obrana BK.

ásten

povšechn ve svém

a

Bakovský

17

:

—

—

258

Alexandreidu

vydal B Hanka Bvato-Vítskou tiskem r. 1818 a z jednoho pBaní jeho (otištuého v asopise eského musea 1870, 218) víme, že tisknouti 1817" (mé 3. ji drazy póza. moje.). Z t o h o pak pan Gebauer vyvozuje svou povstnou „shodu", že nálezem RK Hanka v Alex, prý otiskl a vyložil „zamšiti zz zaškarediti se", pak prý týž Hanka objeví RK a z d e

XX.ipiše:

poal ped

srpnem

;

ped

s

teme Hankovo statuji však,

dopustil

se

že

i

tikráte.

Konvci pan Gebauer a naprosté ne-

zamšiti

v této

hrubé

pravdy.

Konstatuji, že z psaní otištného v M. 1870, 218 nic nevíme, že Hanka „poal Alexandreidu tisknouti ped 3 srpnem 1817" (RK byl objeven 16, záí 1817). Z psaní otištného v 1870, 218 víme. a o tom se každý pouhým pohledem

. .

.

do že

M

. . M. 1870 218 sám pesvditi miiže, Hanka sám Dobrovskému dne 3. srpna

1817 psal:

.Velmi

bych rád,

kdyby bylo

možná exemplá Starobylých Skládání

(totiž

pozn. moje ;) Vaší Dstojnosti poslati, proto že se Díl opt (totiž Star. Ski. pozn. moje ;) sázeti abych vdl, co by pipomenuto býti mohlo." Konstatuji tedy Není pravda, že Hanka poal Alex. tisknouti „ped 3. srpnem 1817", to si pan díl L,

druhý

;

poíná,

-

259

-

Gebauer jen tak vymyslil „ped 3. srpnem 1817" poali (alespo dle výroku Banková poali) teprve sázeti Díl druhý S t a r. S k 1. Ve Star. Ski. II. na prvém míst jest „Maria Magdalena", jež zaujímá „Ped 3 srpnem ISn** poali str 1.— 47. tedy teprve jen sázeti „Marii Magdalenu" ;

a

ne

Ski.

II.

tisknouti Alexandreidu,

konstatuji,

1817,

na

na

jest

jejž

str.

jež

151—264.*)

ve Star.

Zárove

srpna pan Gebauer nadobro zfalšoval

že

v tomtéž dopise

neprospch RK,

z

3.

sám Hanka

látku na II. sv. Star. Ski. a praví: to všecko bude

pi tom v

uvádí

sám

druhém

dílu tištno. Konstatuji dále, že II. sv. Star. Ski. sestává ze dvou nestejn velikých ástí, a 268, a sice z textu, jenž zaujímá str. 1 z explikací, jež jsou postaveny text a jež zaujímají (i s titulními listy) Pedmluva tchto exphkací stránek XLIV.

—

ped

*) Paa Gebauer v Ath. 1886. 153 praví, že ve Star. Ski. II. jest Alex na míst posledním. Ale Na míst posledním tam jest ani to není pravda. „Vzdechnutí k Pann Marii" na str. 265 -268. Pan Gebauer totiž, jenž Star, Ski. vbec velice nedbale „studoval" (jak jsem byl ukázal již i ve stati XIX.), budto ani neví, že poslední % arJík textu (str. 26j— 268j chybou knihaskou jest ponechán pi konci ásti úvodní, aneb neví o „Vzdechnutí" ve Star.

Ski.

II.

na konci.

— má datum

260

—

Února 1818.

1.

s

Sporný

verš

zástup zamši" jest na „tehdy o Hankovu zastr, 223. Má-li tedy býti RK, musil hy onen tiskový mšiti arch Star. Ski. II., v nmž jest obsažena býti vytištn nejdéle dne str. 223 (zamši) Kon16. záí 1817 t, j. v den nálezu RK. statuji, že str. 223 jest v archu se sazeskou signaturou T/T2 a že tento arch koní stránkou 232 Musilo by tedy podle filosofie pán Gebauerovy prvních 232 stránek Star. Ski. II býti vysázeno a vytištno od „ped do 16. záí 1817, 3. srpnem 1817" nejdéle tedy celkem nejdéle za šest nedl, kdežto posledních 36 stránek textu a XLIV. stránek explikací bylo by vysázeno a vytištno od z Alex.

e

ped

16.

záí

1817

nejmén

stránek

V pedních II

,

nejmén do

Pedmluvy),

(datum

pak

.vysázených

za

1.

osmnáct

232 stránkách a

února 1818

posledních

tedy

vytištéDých*^

80

nedl. Star. Ski.

za

šest

Alexandreidy obsaženo 81 Star. Ski stránek v 80 pak stránkách za osmII., vysázených a vytištných náct nedl, jest 45 stránek Alexandreidy. Z toho následuje, že sama Alexan dre^s byla vysázena a vytištna dávno

nedl",

jest

z

;

po nálezu RK. Konstatuji také, že takto jest upraven T e x :

II. t

sv.

Star. Ski.

obsahuje stránky

— 1

— 268

261

—

(íslice arabské). Tiskové archy mají

sazekou signaturu písmennou, jež zaíná Liché archy mají po 16 A/Aj a koní Z stránkách, archy sudé (V2 archy) po 8 stránkách, aršík poslední (Z, V* aršík) má 4 stránky. Z toho ze všeho následuje, že text Star. Ski, II. tvoí celek sám pro sebe. Explikace, ped text postavené, mají XLIV. (íslice ímské) První arch stran (I.) a jest bez s gnatury (lichý) má stránek 16 druhý arch (sudý) má stránek 8 sazeské a má siguaturu 2 ; tetí arch (lichý) má stránek 16 a má sigaaturu 3/3*; tvrtý arch (% aršík) má 4 strany a má signaturu První tiskový arch tchto explikací 4 obsahuje (i s listy titulními) stránky (I.) až XVI. a zde jest otištna Pedmluva s datem VIII., 1. února 1818, a sice na str. III.

— ;

—

od

IX pak „Grammatické pipomenutí", koní až v archu druhém ns str.

str.

jež

druhém

XVIII. Od str. XIX. v archu jež koní až dále jest i „Vysvtlení", na str. XXXIV. Ve v archu tím archu dále jest i „Poznamenání od pana Dobrovského na vysvtlení zatmlejších slov v I. díle", kteréž v tomtéž archu teTato vysvtlení, tím koní na str. XXXIX

te

tetím

o

nž Hanka nepímo

byl

žádal

ve

svém

srpna 1817, Dobrovský Hankovi byl poslal 25. srpna 1817, jak víme z

dopise

z

3

.

—

—

262

.

M. 1870. 8tr. 313/314 (Cf. též Hankv v . M. 1870, 217.). 7. ce. 1817 Ve tetím pak archu dále (na tétéž str. XXXIX) jest i „Vynecháno v prvním dílku", ímž tetí arch koní. Ve tvrtém pak archu (V4 aršík) jsou „Omyly tisku". Z toho dopis

ze všeho

kace

zase

tvoí

následuje,

skuten

byly

že

celek sám vysázeny

též

expli-

pro sebe a že a vytištny p o

sazb

a tisku ásti textové *) Posléze konstatuji v tomtéž II. sv. Star. Ski., jež pan Gebauer uvádí proti zamiesiti v RK, Hanka ve Pedmluv z 1. Února 1818 oznamuje tenástvu, že ve Králové D?oe byl nalezl to jest otištno v tiskovém archu explikací na str VI /Vil Ve pak tiskovém archu na str. X/XII. Hanka již otiskuje (Oldicha) ukázku z a teprve v archu tetím, na str XXXIII., jest :

RK

prvém

;

druhém

RK

Hankv výklad škarediti se.

;

zamšitis

iz zaZ toho zase jasn a nenásleduje, že Hanka ani svj v ý-

omylné k 1 a d „zamšití

:

B

iz zaškarediti se"

ne-

*) Poznamenávám výslovn, že jsem bí svj exemplár Star. Ski, II. (ást pedmluvnl) schválné z pSvodni vazby rozebral, tuhým klíbem slepený hbet vjatku pa^ v horké vodé rozmoil a archy pelivé rozebral, není-li tam snad njaký pllepek

lista

i

jiná faleš.

:

:

— ped

iní

nálezu Gebauer

RK,

nálezem

RK

—

263

Zárove

nýbrž

že

pan

Hankova

listu,

Archivu fúr

slav.

ee tohotéž zfalšováni

o které jde, Philg

dopouští

dávno po

konstatuji,

i

v

pravím tedy nyní pravý opak toho, co tvrdí pan Gebauer; pravím: Nikoliv z Alex. do RK, nýbrž z do I

nežli

RK

Hanka pejal svj výklad „zamšiti s zz zaškarediti se".

Alex.

A neváháme zárove uinil bezpochyby

i

že

íci,

práv

nepochopeného verše „zamiesi

zraky

Hanka

tak

základ

na z

Jelena:

zlobu zápolena".

Pozorujme

Hanka „Tehdy lítí

s

eši".

eši

Alex

pepisuje dvojverší béchu u vojšt Pan Gebauer praví, že Hanka z

zástup

zamši

—

a dle toho si upravil rým zaAle Hanka neetl eši, nýbrž a rozluštní slvka toho ponechal tenái, jak jgem byl ukázal již ve stati XX. Pravím tedy zase já, že Hanka etl zamši a dle toho si upravil rým eši. Slvko „eši" Hanka nechal bez výkladu, kdežto „zamši" vyložil teprve dávno p o nálezu RC, *) pro-

etl mši.

eši

*)

to

Že Hanka teprv

i

po otisku textu vykládal,

patrio na p. i z téhož II. bv. Star. Ski, ze slova „tnikonym^vj), jež Hanka pak se slovníku

— tože i zde, v a jmenovit

RK,

264

— etl zamšiti Práv pak zraky" pi dané

byl tikráte

zamši zraky.

nepochopené

„zamsi Hanku svedlo

situaci v Jelenu

k výkladu,

„zamšiti

8é =z zaškarediti se" i v Alex., a ten výklad Hanka projevil pak ve tetím archu dávno po nálezu svých úvodních explikací ke Star. Ski. H, jejichžto Pedmluva má datum 1. února že

tedy

RK

1818.

A

pan Gebauer (viz jeho náže eloveso „zamšiti zz zaškarediti" do 16. záí 1817 existovalo j e n u Hanky a nikde jinde, tedy já zase konstatuji, že opis Alexandreidy existoval již „opisem" Hankovým", což jasn a neomyln vysvítá jmenovit z Hankova dopisu z 3. praví-li

mitku),

ped

„A

srpna 1817 tu, kde Hanka píše sem k Pallasovi nkolikrát nadarmo jíti musel, predce sem to vymohl, že sem nejen Alexandra, ale i všecky kusy z rukopisu v. 4 srovnal (bylo mnoho chyb a celé verše vynechané)". :

Slovem: nic není pravda, co pan Gebauer praví též o Hankovu pomru k „zamšiti" a pan Gebauer, muóeník vdy a pfpituje

„tnikoDý"(^) ; slovo „iská-že" (str. 15.) též vbec nevysvtluje. Cf. též ze Star. Ski. III. „ttyscati" ve slov. a v textu

tari

— pravdy,

si

tu

265

—

vru nepomže

ani zfalšová-

ním Hankova dopisu. Pán Gebauerovy „kombinace" ve píin asového pomru Hankova „zamšiti" z Alex. k RK jsou absurdní, ponvadž nevyvratitelným faktem jest, že Hanka sviíj výklad „zamsiti

s zi zaškarediti

se"

po nálezu EK,

—

otiskuje dávno

Tím koním výklad verba zamiesiti (s) RK, akoliv by velice zajímavo bývalo všimnouti si též, jak verbum zamiesiti (s) v RK pekládali rzní pekladatelé RK. Ale vc tato sama o sob vyžadovala by pov

jednání

delší

(já

si

srovnání to

uinil) a

pece bych tím ješt nedokázal nic jasné a urit. Odkazuji tedy alespo na Polyglottu RK,

kdež

nkolik pekladv

jest

uvedeno.

XXX vn. 20.

Picházím k poslední verba zamiesiti, ku dílci V.

Slovo

ervence 1893.

ásti

výkladu

závrené.

Odstavec pak tento rozdluji pouze na kapitolu jedinou, na kapitolu

— Pan Gebauer

a

266

Plá Jeremiášv.

V Písm

svatém, v textu latinském, ve verš 13 kap. 1. z Pláe Jere miásova takto zní: De excelso misit ignem expandit in ossibus meis, et erudivit me

Vulgát,

:

rete pedibus meis, convertit me retrorsum: posuit me desolatam, tota die

moerore

c o n f e c t a m.

Septuaginta má: ai.7zír:xv:/i

v

xup,

toT;

zoiq zccí

oieTiáiaas Bíztuov

Ta

Bwy.s

o-íao).

ccttso'.?

[J-e.

'E^

[j.o'J

auroO

'ó(]/ou;

v.y.vq^oiyi^í auxb.

xTZáozpv^ié

[;.ou,

^aviajj.évyjv,

oX-^v

tyjv

[).z

elq

r,\>ApT/

ošuvwi^-évrjv.

Septuaginta má

(cf

Vulg

mea deduxit ddit m.d., t

De eum

)

;

d.

v

pekladu latinském

exc. suo

:

exp.

r.

p,

m.

in ossa

i.,

m.

:

c.

m.

r.

:

moerore confectam. HebraeoX. Pagnini

Transl. ex D. e. m. i. in ossibus meis et domiexp. r. p, m., redire natus est ipse igais po3uit m. d., t. d. fecit me retrorsum

má:

:

:

moerentem. Nova ex Hebraeo tralat. in ossa tabli má: D e. m i.

ipsorum exp. retrorsum p. m. d.,

est unicuiqae

domiaatus

m., convertit

me

Fr V amea, et

:

:

r.

p.

t.

d.

moerentem. Nám

tu vsak

poslední, o

vtu:

pjde jmenovit jen o vtu posuit me desolatam, tota

:

— m

die r e

—

n

confctam

o e r o r e

m

e

t

zz

—

267

8X-^v

ty)v

tota die

:

igt;.épav

w

o Bu v

m [;.

o e-

é v/] v.

óouváto jest: Schmerz verursachen, beSchmerz empfinden, sich betriibea oder ángstigen. M o e r o r jest zármutek, tiiiben

;

—

truchlos, truchlivos, veliký bol, žal, hoe Conficere: ... verderben, a podobné. verzehren, zerstoren, schwáchen, abmergeln, (zmoiti, vyhubiti, za-, z-), zu Grunde richten, con* ruíniren fici dolore durch Schmorzen abgemattet sich kiáoken, werden auch bloss corifici

memoerorconficit;

:

:

:

;

daher gelt,

coijfectus

schwach,

:

abgemer-

betriibnissvoll,

corpora

et

animo

;

cf.

též

slovník Forcelliniiiv : „Homo miser, et cum corporis morbo, tum animi dolore confectus. CoLficere item pro delere, consumere ígoes conficiunt silvas. Ettranslate (pe:

nesené)

:

meus

me

lacerat et corficit.

moeror

quotidianus

Confici desiderio, curis,

dolore, lacrimis," což ostatn i ped Forcellinim uvádjí též i jiné slovníky. Nuže pohleme, jak vtu „— tota die frigore,

moeror

e

coufectam

(tota die

moeren-

m)" pojímají peklady eské; zárove prosím toucího, aby citáty laskav sám si t

e

srovnával. Bible Lenzova z r. 1888 (illustr. Doré) má: obrátil mne zpt: uinil mne zpustlého, celý den žalostí

zmoeného.

,

—

—

268

Bible Ddic, sv, Jana celý den žalostí

z

1888

r.

—

:

zmoeného.

Bible Frenclova z celý den

1864

r.

uinil

:

mne

umoe-

žalostí

opuštnou nou.

Bible pražská (dle pv. králické) z r. 1863: obrátil mne zpt, obrátil mne v pucelý den neduživá jsem (( f. sich stinu ;

kránken).

Bezdkova den

z

1862:

r.

—

proež celý

;

neduživá jsem. Pražská arcib. z r. 1857 obrátil uinil mne zpustlého, celý den :

zpt lostí :

zmoeného.

Pražská arcib.

žalostí

1851

r.

—

:

celý

,

ž a-

den

zmoeného.

Kyaecká

mne

obrátil

z

mne

1848:

z r.

v pustinu

neduživá jsem. Kyaecká

z

—

1842:

r.

mne zpt,

tbrátil

(proež)

;

celý den

den ne-

celý

duživá jsem. Bible D. 10) :

—

z

r.

1831

celý dea

Ostihomská

z

1829

r,

ma

j

5.

sem.

(slovácká)

:

d žalosu zmoeného.

obráfil celí

ma

(musejní sign. VI.

neduživá

spátki

;

položil

na puš£inu,

Pražská Draského z r. 1821 stril mne ca zpátky, uinil pustinau, a po všechny dny chadnaucího. Berlínská z r. 1813 Obrátil mne zpt, :

:

— obrátil

mne

—

269

v pustinu

proež

;

duživá jsem. Prešpurská

den

z

r.

1808

neduživá jsem. Berlínská z

1807:

r.

:

celý

den n

— (proež)

— proež

e-

celý

celý

den

neduživá jsem. zr 1804: obrátil zpustlého, celý den

Pražská Procházkova

mne zpt

mne

položil

:

žalostí zmoeného (neb ným, ustavin neduživý m ) Prešpurská obrátil

mne

z r.

zmoe-

1787: obrátil mne zpt, (proež) celý den

v pustinu,

neduživá jsem. z r. 1780: obrátil zpustlého, celý den

Pražská (arcib. Petr)

mne zpt

žalostí

mne

položil

:

vymoeného.

Svatováclavská, ložil

mo

mne

z

sv.

r.

zpustlau, celý den

1771

:

—

:

po-

žalostí vy-

e n a u.

Hallská obrátil

mne

z r.

1766

obrátil

:

mne zpt,

(proež)

v pustinu,

den

celý

neduživá jsem. Svatováclavská, ložil

mo

mne e

n a

sv.

z

r.

zpustlau, celý den

1712:

—

:

po-

žalostí

v y-

1658

má

u.

Komenského Manuálník

z

r.

pouze: „obrátil mne v pustinu". kterou mi jde, tam už není.

Vta, o

: :

—

—

270

Bible Veleslavínova z r. 1613: a obrátil Položil mne opuštnau a celý den

mne zpt.

žalostí

zhubena u.

Králická

mne zpt,

(III.

neduživá Králická Králická

z

z

:

obrátil

celý

1596:

r.

neduživá jsem. vyd.) sv.

(I.

1613:

r.

v pustinu,

vyd.)

(II.

(proež) celý den

proež

vyd.)

mne jsem.

obrátil

z

1587:

r.

den

— —

neduživá jsem.

celý den

Melantrichova z r. 1570: a obrátil mne zpt. Položil mne opuštnau, a celý den ž a-

lostí

zhubena u.

— —

Melantrichova z r. 1561 opuštnau, celý den žalostí zhubenau Melantrichova z r. 1557 opuštnau, a celý den žalostí zhubenau. Melantrichova z r. 1556/7: celý den :

:

—

,

žalostí zhubenau. Melantrichova

žalostí

z

r.

1549

:

—

,

celý

den

zahubena u.

Norimberská položil

zahubenau tisku

:

Kobergerova z r. 1540: celý den žalostí (v orig. patrným omylem

mne opuštnau žádostí zah.).

Pražská Severínova z Kápí Hory z r. 1537: celý den žalostí zahube-

—

nau. Pražská Severínova

z

Kápí Hory

z

r.

— 1529

—

:

:

položil

—

271

mne opuštného

celý den

žalostí zahubeného. Benátská

z

r.

—

1506:

celý

zahubeného

lostí

Kutnohorská

z

r.

1489

—

:

den ža-

den

celý

žalostí zahubeného. musejní

Pražská,

1488

—

:

25. A.

sigo.

z

1,

r.

žalostí zahube-

celý den,

ného. To tisky. pisy:

od r. 1888 až po Dále uvádím z XV.

vše,

1488, jsou

r.

vku ruko-

Rukopis papírový v universitní knihovn siga. XVII. A. 36 celý den

pražské,

—

:

;

žalostí zahubeného.

—

Rkp. perg. univ. sgn. XVII. A. 37 zpt, položil osamlý, celý

den

m

m

obrátil

:

truchlostí pohynulý. Rkp. perg

univ. sgQ.

(Biblí

XVII

A. 7

Pernštýnská z celý den :

—

r.

1471)

truch"

lostí pohynulý. Rkp. pap. 8gQ.

1.

C.

3.

z

—

:

r.

1462 v den

celý

knih. musejní

truchlostí

pohynulý. Rkp.

Z

pap.

výsosti pustil

a nauil

mým, mlú,

m

obrátil

jest,

m

celý den

univ. jest

sgo.

ohe

XVII.

rozprostel jest jest

zpt,

B.

11.:

mých sie nohám

v kostech položil

m

osa-

truchlostí pokaze

••i^-"^

—

272

— peklad

nú NB, Tof doslovný Vulgáty; cf. citát.

Rkp. perg^m. (Bible Hodjovská) univ. 30 Z vysokosti položil . osamélú, celý den truchlostí po-

8gn. XVII, A.

m

.

;

.

kažen ú.*) R!íp. perg. (Bible siga.

A

24

7.

Krumlovská) v museu,

celý den

:

truchlostí po-

kaženu Rkp. perg, (Biblí Kladrubská) univ. sgo. XVII. A. 29 celý den t r u ch 1 o 8 t í :

—

pokaženu. Ríp. perg. univ. aga. XVII. A. 28

:

—

truchlostí pokaženu Ctibor Tovaovský z Cimburka (žil ve 2. a 3. tetin vku XV.) celý den

v „Hádánie pravdy a lži" (vnovaném králi Jiímu, kraloval r. 1458 —1471 tištno ;

r.

1539,

univ.

Z vysoká

sgn, 54.

seslal

jest

B. 36): cituje: v kosti mé, a

ohe

mých, a obrátil mne za sebe zz zpt zz retrorsum], a položil osamlá celý den v t r uchlosti smíšenu (tisk z r. 1539: smí rozprostel síti zase [t. j. za se

noh

~

esenú).

Bible Táborská, rkp. perg. XVII, A. 10,

ást t.

j.

opis

z

r,

univ. sgn.

okolo 1425:

Z

vy-

*) V orig. bylo pvodn „píkažený", a!c spodní „y" jest vjradována, tak že zbyl jen vršek „y" „v" u pokaženu.

—

:

-

—

273

soka seslal jest ohe v kostech mých a narozprostel sie nohám mým, uil

m m ;

obrátil

zase.

Položil

m

osamlé,

den truchlostí silliešené sen). NB doslovný

celý

smíe-

(r>rig'

— slovo za To slovem — peklad Vulgáty c

f.

;

citát. Rkp. perg. v museu,

m osamlé,

položil

celý

ego,

1.

C. 5.

:

—

truchlostí

den

smíesseno; zejmé „o", psáno jak „o"). Rkp. pap. (Knihy prorocké), univ. sga. XVII 33 S vysoká poslal jest ohe y kostech mých a nalezl a rozprostel zase, puložil sie nohám mým, obrátil truchlo (sic), veš den truchlostí smíešno (orig. smyessyeno.) *)

smie^eno

(orig.

nkdy

ale „e"

.

m m

:

;

m

K

biblím pak dalším, roztroušeným po Olomouci, Litov Mikulov, micích, Drážanech, É(m, S/éisku, pístup mi dosud možný nebyl.

svt, na p.

—

Tím vyvracím zení, že st.

i

pán

miesiti

Gabauerovo tvrmlo význam jen

tím koním i své výklady verba gzamiesiti" a „na základ § 19. tiskového zákona ze dne 17. prosince 1862 . 6. íš,

hmotný

;

V

*) orig. jeit i v laátka verše ihned následujícího opt tapsáno zcela nemístn tru ch lest i, což pak erven petrženo.

Na obranu EK.

18

— zák. z

tímto

r.

1863"

vbec

274

-

posýlám

panu Gebauerovi

opravu: pravda, že Hanka

poal

ped

Není

tuto

Není

Alexandreidu tisknouti

pravda,

3.

srpnem.

s

že Hanka verbum zamšiti nálezem RK. v Alex. otiskuje pravda, že Hanka výklad z Alex. „zamšiti zi zaškarediti se" podává ped nále-

ped

Není

s

N e n í p r a v d a, že mezi zamAlex a RK nelze nikoho vsunouti mimo Hanku. Není pravda, že Hanka transkribuje eši. Není pravda, že za* zem RK. šiti

v

miesiti

s

se uvésti.

má

v Alex.

význam

:

v

nepoádek

Není pravda, že verš se voje" dává v RK smysl

„i

za-

docela pravda, že verš , zaškaredil se chám jich krutým hnvem" dává v RK smysl docela dobrý. Není pravda, že verš „zaškaredil zraky zlobou zapálené" dává v RK smysl zcela dobrý". A není praTda, že škaredily dobrý. Není

st. miesiti mlo význam jen hmotný. Slovem: Co pan Gebauer o zamiesiti praví

naproti

RK, to všecko do-

hromady ncuí pravda Výslovn

též

pipomínám,

RK

že

námitka,

iní „svým" pán Gebauerovou námitkou pvodní. Také tuto námitku byl ped panem Gebauerem uinil už A. Vašek ve svém Filg dúk. 1879 str 8 a 39/40 a r.

kterou pan Gebauer zamiesiti, není

proti

—

275

1880 též A. V. Sembera

RK ?

psal

Gebauer

str.

totiž,

— ve

svém

Kdo

se

jazyka eského pan ve pemnohém jiném,

25. Mistr

jako

pouze prost kopíruje své pedchiidce, ano pan Gebauer po Vaškovi prost pejal sám „vý-

tak

i

zde

i

klad", že v Alex. verbum si t v nepoádek uvésti". i

—

„zamie-

Také konstatuji, že kdyby pan Gebauer samostatnému studiu RK vbec a verbu zamiesiti zvlášt, byl vnoval alespo padesátý díl tch myšlének, jež pan Gebauer vnuje svému nesmírnému a marnému záští jmenovit proti svému bývalému a jist (i bez mé chvály) svrchovan zasloužilému uiteli panu prof M. Hattalovi, tuC by se byl pan Gebauer se svým mistrovstvím jazyka jisté neocítil v tch žalostných kondo kterých se byl dostal práv svým z míry záštiplným a lehkovážným, nemotorným a ryze nevdeckým výstupem proti RK viboc a proti verbu z a m i e s i t i zvlášt. Nyní mže vyvraceti zase pan Gebauer.

eského cích,

XXXVIII, 27.

ervence 1893.

Na poátku svých výkladv ekl jsem, že promluvím též o p r o u ž c í ch RK. Také jsou padlány t.

proužky RK

:ii'í..<*:'--Aij^T>t:'.r-.'MkM

—

276

—

ony dva úzké zbytky z celých listv, jež na svj celý tucet celých listv RK byl patrné pidal nádavkem. Podrobnému pak studiu proužkv a námitky s tím souvislé byl se vnoval pan prof. Ign. B. j.

padélatel

Masek

s

tak

neúmoraou

pilností

a vroucí

takou svdomitostí a zdarem, že vlastn nic jiného nezbývá, nežli tenáe prosté odkázati na pán Maškovy záslužné práce v as. Mus. 1889 182—263 a 1893. 225 235; já jen uiním nkolik poznámek *) a konstatuji, že na dva zvlášt dležité výzpyty pán Maškovy, jež podle zdravého rozumu lidského samy a pímo

láskou a

s

.

—

svdí

proužkv, i „odpovdi" hned již

o pravosti

ve své

r.

pan Gebauer 1889 zstal

panu Maškovi odpovd dlužen a pes to, že pan Mašek letos byl vyzval, pan Gebauer se stále tváí, jako by neslyšel. Mlení takové jest arci nejlepším vysvdením nejen pro výzpyty pán Maškovy, než

opt

jej

i

pro charakter

pán Gebauerv.

V. Flajšhans, nemoha a nespon posmivá se pán Maškov neúmorné píli, vzbuzené j(n nejvroucnjší láfkou ku pravd a a k posvátnému odkazu našich otcftv. Posmch mladistvého pana V. Flajšhanse jest plodem srdce snad „realistického", snHd velmi „realistického", ale plodem srdce šlechetného jist *)

umje

Známý pan

vyvraceti,

alt

vd

není.

—

277

—

Svj „proužkový dkaz" odprcové RK veejn nazvali .dkazem pro každého" a v soukromí jej nazývali „dkazem pro blbce", což ostatn rnepímo naznaili i ve svých publikacích. Tmito pak „blbci" byli jsme v první mínni ovšem my, obráncové RK, od shry až dol po mne. Slušnost a zdvoilost tedy žádá, abych i já ducha-

ad

plným autorm duchaplného „dkazu pro blbce" vzdal náležitý hold a v pední ovšem generálu panu Gebauerovi, jenž se nám pi svém zdrcujícím „dkaze pro blbce" objevuje ve funkci z brusu nové, ve funkci (ovšem nepísežného) inženýra, geometra a vynikajícího mistra postihovae. Pi tom však ihned a jen mimochodem konstatuji, že od povstného a zvlášt zdrcujícího „dkazu pro blbce", jakoby linky na proužcích, býti prodlouženy, „roz^

ad

bihaly se do

pili celáe

nekonena",

byli již

ustou-

inženýi a geometi z kanpán Gebauerovy a Masarykovy, kteíž ony „nekonené linky" byli sami vymili; patrn tedy dalo se ono zdrcující mení, zahájené na samý konec vítzné porážky RK, juž pi vítzn jásajícím šampaském, kdy takto jinak i nejstízlivjší geometr na konec vidí každou linku již nejmén dvakráte. Samy sebou tedy roz-

bhly

i

sami

se

ty

ti

„rozbhnuté linky"

a

nám

tu

—

278

—

po nich nezbylo nic, le upomínka 8 ironickým úsmvem na rtech. Prý psal falsator na proužcích juž po toho dkazem odíznutí píslušných listv hlavn prý jest, že jest málo liter p r eTato námitka jest „pro blbce" í z n u t ý ch. Pan Gebauer jako stvoená. ;

skutené

sám

konstatuje,

na samém jakoby byly

kraji

že falsator nkteré ezu byl napsal

peíznuty,

vzbudil zdání,

litery

kuse,

tedy tak, aby

že popsané proužky byly tedy a že

peíznuty skuten proužky

ty

jsou

skuten zbytkem

lístkv

celých.

Falsator byl tedy tak prohnaný, že nám nejen „zachoval" 12 lístkíiv celých, nýbrž povsil nám na nás lehkovrný vlastenecký nos i 2 úzké proužky, jen aby potomní obráncové RK, „blbci", skuten myslili, že ostatek RK rozstíhal si naposledy sám Jan Žižka z Trocnova, „na šípy", ovšem. Ano, tento prohnaný falsator byl i tedy tak prohnaný, že na proužcích pak i napodobil celých listv, a sice tím napodobil, že na kraji ezu psal i litery kusé tak, aby vzbudil zdání, že li tery celistvé byly ženy; jen že tch „pestíhnutých liter" „nastihal" nešastník málo, velmi málo, tak málo, že tento neobyejné prohnaný muž

pestihnutí

skuten pestí-

— patrn

byl jako na

—

možoý

pozdjší

Eozumí

se však

zdravý

rozum

pamatoval

i

liter,

„dkaz

byl

jisté

nejprostší

by chtl imitovat

proužky, který

i

pochopí a uzná,

na napodobení a

na každý

blbce",

pro

samo sebou, že

peíznuté tých

—

smr zapomnl

lidský

který

že fdlsitor,

279

který

i

pi tom

peíznu-

„pestíženými"

lite-

rami skutena i projevil snahu, aby vzbudil zdání, že proužky byly peíznuty skuten, že by ten padlatel a takový padlatel byl již odstižené proužky prost popsal až na samý kraj a p a k byl by proužky sám pistihl (byí i jen o árku), jen aby „peíznuté" litery byly peíznuty I nejprostší rozum po a

skuten

pirozen.

pistižení

chopí a uzná, že prosté proužkiiv nabízí

popsaných

ne

tu

již i

neku li pasebou, tak prohnanému, jakým osvdil dlateli Nkdo ovšem práv falsator RK, se namítne, že falsator byl by se erstvým ezem starého pergamenu snad prozradil; ne dbaje však, že tu staí prostinké umounní ezu (Hinka beztoho viibec neml isté ruce), výslovn pipomínám, že tuto námitku vyvrátil sám pan Gebauer, ka, již naped že listy, o které jde, „bud již byly oíznuty, „blbci"

samo

bud! oízl je z

než

poal

píiny njaké sám padlatel, Zárove a drazem upo-

psáti".

— zoruji i

na

280

—

„realismus"

pán Gebauerov

v této

a na

vt

filosofii,

jež

jest uložena,

pi tom konstatuji, že pan Gebauer, jenž pi svém „studiu" patrn originálu proti proužkm byl proužkv ani nevidl, a

i

vystoupil 8 tou nedbalostí a povrchností, 8 tou lehkomyslností a nesvdomitostí, jako viibec. Zárove též odkaproti všemu zuji na krásný a jasný, zetelný a fototypický snímek proužkiiv, jejž pan Masek pikládá ke své studii v

RK

znan

zvtšený

,

M. 1889, kdežto pan Gebauer tenám svým pedkládá snímek nejen nezvtšený, nýbrž i nejasný: cf, na p. str. 3.,

.

podél jejíž celého ezu, vci zde i

nejdležitjší,

dosti široký

od kraje zvtšena.

otištn stín, ímž vzdálenost písmen zvlášt jest na snímku tom

ezu

Nemén duchapln poíná bauer

tedy ve

jest

si

pan Ge-

pi svém praktickém provádní

své velikolepé sice, ale nepraktické filosofie poi

stihovaské. Každý prý mže sám se pesvditi, že na na fototyp. snímku 5, stránky RK, stíhá li papírovou tu stránku nžkami, pokaždé obdrží polovici (i více) liter pestížených. Pro pak ne ? a jméno vité, stíhá-li práv jako pan Gebauer. Jen že tyto a takové „zkoušky" vbec jsou pro proužky RK holé absurdnm, jsou ne-

p

—

281

—

smyslem. Rovný stih papíru nžkami vždy a vždy se rovná pímce, na proužcích není pímkou,

jest ostrý

ale

stih

pi

emž

ovšem ani nedbám, že papír není pergamen. Konstatuji dále, že pan Gebauer ke všemu ješt „stíhá" pravítkem t j. položí

RK

si

na íototypickou celou stránku pozoruje a zkoumá,

pravítko a pak

pátrá a hledá, zpytuje a a dloubá, kolik

luští,

hloubá

liter

hádá a bádá,

mu

to

jeho

„pestihlo" a kolik „nepestihlo". Nuže vyzývám pana Gebauera, aby vzal pravítko, pikládej je pesn a písn, poctiv a svdomité, spravedliv a bez mení licomrného, na á d n ý fototyp. snímek proužkúv RK tak, aby pravítko to pi samém kraji na konci proužku dotýkalo se ezu skuteného pak pan Gebauer též obdrží ez, jenž se rovná pímce, a pak pan Gebauer uzí, že tu jest na vlas

pravítko

i

;

tentýž zjev, jako pi jeho pravítkovém „stíhání" na celých stránkách RK. Ostatn pan Gebauer jako

doktor

filosofie a generál „r e a 1 iby alespo tolik vdti, že jeho postihovaské umní vbec bylo by jen tenkráte plátno, kdybychom stíhali i ezali lístky pergamenové s tím též alespo ásten doplnným textem, jaký byl na stránkách k proužkm píslušných, a kdyby8 tli

v"

ml

;

— chom

se

na vlas

pí tom

282

— stih i ez na proužcích RK.

snažili uioiti

tentýž, jako jest

Absurdnost však „analogických" stijasn panu Gebauerovi dokázal pan prof. Mašek, a pán Masarykovy objednané výpoty o „pravdpodobnosti" ani zde nelze bráti vážn, jakož viibec celého pana Masaryka nelze bráti vážn *) Hlavním však úelem mých ádkv dnešních jest, abych se zmínil též o povstném pán Gebauerovu „bud to linheni nebo liuhcm". Je to na proužku 2. v . 20. ona „skupina liter", kterou Hanka a Nebeský etli „linhem", Vrtátko spíše „liu-

hv

*)

Byl jsem ovšem nucen,

práv

tak jako

i

paa

Ma'"ek, následovati pana G.bauera v jeho pravítkovém „stíhání". Na t é t é ž pak 5. str. RK, o níž obdržíme polopan Gebauer tvrdi, že ný ch, lze uiniti vici (i více) liter pravítkový ez takový, že ve všech B3

pokaždé

pe stiže

obdržíme litery celé, nejen filoaífii pán Gebauerovo,

ádcích

máme-Ii než

i

na

mysli

proužky,

chž dalžího textu neznáme. Pouze „I" v . 13., jež obdržíme z „h", jest velmi tenké (a suad i pojest ezem sledoí „i" v r. 26.). „d" pak v . 15.,

jej

a

zasaženo, na proužku pece dá „d" celé. „Rez" ten, jejž jsem zkoušel i papírovými proužky knihaským nožem sríznutými, musí jití tak, aby „u" v „chasu" bylo zakryto. Docíliti pak lze „eza" (3. r.) cele toho tím, že pravá strana biška „d" ^e „wladíkí" v 1. . jest dotena a první nožka „w" ve „cwala" v . 83. jest jemn peata tak, že obdržíme „ci" „k" v . 33. jeví se jako „1".

Á

—

283

—

a pan Gebauer „buto linhem nebo liuhem". *) Pan Mašek pak te „linhem" a vyslovuje celkem domnnku, že je to ze-

hem"

štná koncovka nmeckého jména osobního na

Mn však neustále pipadá, že jméno na „— ling", by koncovkou — linhem poeštnou, nehodí

„— liog".

nmecké i

s

vlastní

do RK. Pokusil jsem se tedy též o výklad a výklad ten zde prost podávám Pi samém kraji ezu jsou dv k sob piražená písmena, z nichž první teno jest Tak i já tu, akoliv 1 a druhé í, tedy li by snad mohlo býti teno též „(8)tí", ponvadž „t" ve spežce „st" (cf. i na tomtéž proužku . 26) jest psáno tak, že po odíznutí „s" zbývá „1" 8 píslušnou pínou spojovací árkou ve prosted jakési pak stopy po takovétéž árce jsou i v „li" vi ditelny i na fototyp, snímku a jmenovit na velké fotografii v museu. Ostatn jest pro se

;

*)

se skuten, že pánové Gebauer, a soudraii nepipadli na myšlénku, že jest jen tajnou taškáskou šifrou p a-

Divím

Masaryk

linhem

dlatelv,

proužk? vloženou; takové pí& Atheneum samo má pojednání rukopise nmeckém, kdež pípad podobný se vydo

pady nejsou vzáony o

též aféru Meissnerovu), Divím se skutedy nevykládají „Lia(da) že odprci H(anl£a) e(t co)m(pagnie)", anebo tak njak Takových, mutatis mutandií, absurdoích myšlének vyslovili odprci celou adu. Linda jest soudrah Hankv.

škytá

ten,

(.cf.

RK


— mj

výklad

i

„(3)tí"

284

—

úpln lhostejno, je li tam teno býti mže budlto

(jež

nebo sty nebo s Po „li" pak

„li"

stí

ti).

jest prostorka mezi „í" a následujícím „ii(n)" nežli mezi „1" k „(0)0" pak opt jest a „í" „í" k „1" v „li" následující h tak, jako

vtší

piraženo

;

;

pak

Obdržíme

po »h" následuje e

lí|uhe nebo lí|nhe

RK

tedy

:

jak jsem bývá „u" a „n" byl ekl juž ve stati VII, psáno pro miscue práv tak, jak i my píšeme, jmenovit rychle píšíce. Já však tu

lj|ulie ili

v

i

;

totiž,

uh.

li

Svým pak

jsem k po tení dosavadních asi jest snad nepochopená árka nad „e" písa RK, jako staroe. árkou tou totiž pravideln oznauje písai vbec, eští studiem pisel

že hlavní vadou

znání,

:

i

m

zkratku a tudy teno jest „hem". Ale árkou takovou oznaovali steští písai tato též zkratku n a

skuten

jest

i

v

zkratka na dvou

RK

^

a sice ve slovech: na Jelenu) a ve slov Beneši) Proto pak, že práv

stech,

na (v

(v

ha liv

=:

hua

jako

jest

a nikoliv

hen, nýbrž

slovo

ha c h u han, tu he hne a tedy 1

psáno o

zz

otehnachu

:

otehnachu

mí*

uan

t

e

t.

i

j.

niko-

i

|

uh e

— tu

nikoliv

po

mém

285

-

lijuhen, nýbrž Ú3udku

jest

uhne, což

-li

konec

jenž

verše,

pi daném kontextu proužku

s

býti na p. uhne i podobné anebo

mohl by doplnn t

e li

pak teba

„stí"

cesty t. j. bud, tení

i: s

bud jak

Ale

jest

:

neprie(pi

jinak s

cesty).

„-li

uhne"

odvodnno samotným RK,

hodí

verbum uhnuti (s) jest ryze pravidelným steským slovesem. Svým pak výkladem necha jest pravý ili nic, ovšem nic jiného ukázati nechci, nežli že pan Gebauer musí si odvyknouti svou se do kontextu,

a

trestuhodnou nectnost, prohlašovati za nesmysl a za falsum vše, emu pan Gebauer neví a na mu jeho schopnerozumí, o nosti naprosto nestaí. Výklad mj, pravím, nejen jest samotným RK, nýbrž jest i dle samotného kontextu proužku pravdpodobný a tudy možný; cf. s o usedství „záhadného" liuhem: pro-

em

odvodnn —

o 1 e(3lavu) uí den b o j o(váao) nepiete)li uhne. Pan Gebauer ovsem „konstatuje", že text proužkv, (úz-

ti

—

w B (s

kých proužkv!) nedává žádného souvislého smyslu ergo falsum, ale nezapomeme, sažena

blbcm.

v

že

i

nám'tka

„dkaze",

jež

tato

uren

jest objest

—

—

286

—

XXXIX. 4.

Ve

stati

XIV.

slíbil

srpna 1893.

jsem, že promluvím

skipci RK na míst v tchto výkladech zvlášt vhodném. Prosím však, abych byl svého slibu laskav zbaven proto, že dnešním lánkem též o veledležité

juž

koním

totiž mínil

fonetické

své výklady.

jsem

v

V dob

tchto

svého slibu výkladech roze-

brat i kterousi partii pán Gebauerových námitek, jež tvoí celek a jejichžto pouhou ástí jest i námitka, jež nadobro padá práv výkladem fonetické skipce RK pozdji pak, místo jmenované partie vybral jsem si verbum zamiesiti pro jeho „velikou dležitos", a tím jsem byl zamnil piivodní svj program. Odkazuji však výslovn na svj spisek Ad RK 1886, kdež jsem fonetickou skipci RK byl probral již dosti obšírn, tak že ten, komu libo snad a milo, náležitého pouení jiaté doide i tam. Ješt pak díve, nežli výklady své ;

skoním,

uvésti chci proti panu Gebauerovi zvlášt pozoruhodné a myslím i zajímavé vci, z nichž jedna týká se slova p a dSvj výrok B t v o a druhá verba hýbati. totiž, že panstvo jest als Collectivum im Altbohm. nicht nachgewiesen und

dv

: ;

-

287

—

akoli jest ve walirsclieinlich, steštiné celá ada kollektiv na -stvo, pan Gebauer uinil v Archivu fiir slav. Philg. r. 1887. Konstatuji tedy prosté, že za niclit

ti

roky potom

tomtéž Archivu (fiir 1890 jest otištna steská v

Philg ) r. cizincem tehdy

slav.

památka a že

v

i

jide (iz šla) (I.)

v

této památce na

cizin nalezená „když

ísti lze:

chvíli krácenie

a okolo nie

panny ipanie všeliké,

komor-

rozliné služebnice, jdiechu okolo nie (II.) p
i

I. panny i paní všeliké panny p á n i všelicí. Vyvrací tedy pana Gebauera sám Archiv. Ve stati XIX. uvedl jsem zase, že pan Gebauer o verbu hýbati píše „Éíkáme h ýa urazilo by nás, kdyby b a t nkdo ekl, že vítr hýbe strom (m. stromem) vazba s Akkusativem jest pi h ý-

korrespondují

II.

:

i

:

ním,

i

;

bati

a

rovnž

tak

pi

p o h ý b a

t

i,

po-

hybovati (etwas

novovký germanismus bewegeu). V RKém te se však

(Lumír) bieše pohýbal Vyšehrad vlasti (Akk. místo Instr.),

—

ivs

chyba

novoeská". Konstatuji tedy prosté, ?e ve steském noha žaltái ísti lze „ne píchod! :

mn

—

—

a ruka hiešníkova ueliýbaj

pyšnosti

má

Klim.

(Žalt.

288

:

mne

ruce hiešných nehýbajtež

Toto pak neliýbaj mne jest v pakterou pvodoím pravopisem pepak poznámkami, výkladem a slovpsal, níkem opatil a r. 1880 tiskem vydal

m

n ú). mátce,

—

sám

i)an

bcrský.

Jest to žaltá Witten Dále konstatuji, že toto „n e h ýslov* ve

Gebauer.

svém vlastním pidaném, pepi*

baj mne" n

k

í

k pak

u,

suje

Žalt. Witt.

sám pan Gebauer, a sice „hýbati

i

bez naznaeného drazu) tak: movere, sož se hibe Puer. 79

mne

35.

•

;

nehybay

12."

Zárove uvádím, že když jsem kdysi pi nahodilém hovoru vyprávl panu prof. M. Hattalovi své mínní o tomto pán Ge-

mne pan tuf „nehýbaj mne", Hattala výslovné upoz' rnil, že v panem Gebauerem žádané z RK „jako Lumír, bauerovu

vt

ký

slovy (1)

Vyšehradem by

se

emž

i

(3)

tyi

pníem i

pohýbal (2) bieše všemi vlastmi (4)" setkaly

instrumentály,

pi

mi pan Hattala zárove uvedl analogii,

kde kumulace tchtýž pádv taktéž jest zamezena. Zaznamenávám zde tuto pán Hattalovu myšlénku b jeho laskavým dovolením jmenovit i proto rád, že myšlénka ta dosud nebyla nikým vyslovena. Ostatn konstatuji, že pan Gebauer se onomu na-

—

289

—

hromadní ty inatrumentálúv až nápadn sám vyhýbá, nebo ani v Archivu f. si. Phlg. ani v Pouení neuvádí, že Lumír

i

a péniem bieše pohýbal Vyšehrad i vše vlasti, nýbrž pokaždé mluví tak, že k Vyšehradu a ku všem vlastem pirovnává strom, ku zpvu pak Lumírovu pirovnává vítr. Každým zpsobem však zíti, že ^hýbati nco" není pouze „chyba novoeaká", nýbrž dávno i „chyba staroeská" a již k tomu „chyba", jež vyškytá se práv ve

slovy

pán Gebauerov, a nejen pán Gebauerovu

vlastní publikaci

nýbrž slovníku.

v textu

i

ve vlastním

Eozumí se však samo sebou, že kone svou prostou ukázku pán Gebauerova mistrovství jazyka eského, nevyerpal jsem všecku látku, naopak pouze ást. Celou radu vcí bych ješt na srdci a nejen vcí pouze pana Gebauera se týkajících, nýbrž i námitek pán Masaryko vých, námitek, jež rozdluji pan Masaryk jist laskav promine, vždy pan Ma saryk miluje pravdu na hloupé, hloupjší a nejhloupjší. *)

nepatrnou

ml

—

—

a rží v RK jest prý ncBmysl. rže nekvetou prý zárove, Jarní fialky ovšem nekvetou s ržemi zárove, Cf. též koledu v e 1 i k o ale letni fialy ano. *)

protože

Kytice z

fial

fialky

3a obranu RK.

a

]^9

—

290

—

K oámitkám pak pán Masarykovým uvedu pouze jednu véc a uvádím ji práv zde proto, že mj doklad jest jisté pozoruhodný. Ve své knihovné totiž mám KosmoSigmunda

grafiii

900

z

Puchová

tedy 1800 stranami)

listy,

(foliant z

s

ca.

roku 1554,

a sice komentovanou. tená totiž, jenž ve „Kronice" etl od a do z, vžil se v etbu tžkou, hrubou, že pi tom rukou takj písmem neumlým, inil k textu etné k om e n t á e byl to tená prostý, tená z lidu a dle toho vyhlížejí i jeho poznámky, Pisel li zajímavé. jež jsou asto nemálo na p. ve své .Kronice" na místo, kde njaký lotr za své vzal, tu náš dobrý tená ihned in margine vyslovil svj naprostý sou hlas velmi strun sice, ale jist jak náleží pádn: „Dobe tak" nebo „Vem ho ert" aneb i „Tu máš". Vyvedl-ii pak nkde v cizí zemi nkterý zvlášt velký pán. na p. král, nco, co se našemu tenái tu vyslovil zase zase naprosto nelíbilo, svj nesouhlas a pipsal s píslušným d;

no ni: drobné

rže, kvésti nemže." To nejsou jarní, to jscu naprosto jiaé, letní

„fiala,

fiallíy

fialy plné

i

plané, jež

s

ržemi kvetou árovf

jsou nejen známy, nýbrž i oblíbeny. Já sám mám ješt nytí doma takovou kjtici íial, jež fialami (ue fialkami) nazývá nejen zahradník, jak jsem se predvdi', n)brž práv sám lid, jík jsem se též pesvédcil. a jež u lidu

)

—

291

—

spektem na pr, „Ten král byl lump I" Paa Masaryk pak vytýká RK té, že nkolik na p. slov tam napsáno s dvojím rr :

— —

hrrdlo, a praví,

že falsator tím

roval Ruk Hradecký. V mé grafii její tená na listé 390a kde

e

,

jen tedy

kopíKosmo-

komentoval

o dvou žeoách

spolu tu hovoících, z nichž jedna byla téhotna k nim pijde žena tetí a vrazí hlavy žen tak dohromady, že ta žena thotná, ulekši se takového vespolek hlavami sražení, plodu svému zaamení dala A tená Kosmografie „To bila k tomu pipsal o té žen tetí wostuda pro to dala (izdlála dlala) abi gidal (zr jí dal) pes piTsty pár." (Cf. výslovnost samohlásky „r" zz rr Arci že o správnosti dokladu tohoto k až d ý se u mne pesvditi miiže. Na konec optuji, že mi ani ve snách nepipadá, že bych svou obranou snad k lepšímu názoru na RK chtl pana Geoauera a jeho soudruhy pivésti snad já. Nepodailo se jiným a mnohem záslužnjším i

místo,

jest

;

:

=

nepodaí

obránciím,

se

mn

a

nepodaí

se

nikomu. Vždy náelníci z nepátelského pluku ve pravost RK viti nebudou dle výslovného tehdy,

prohlášení

by

kladn piircv

i

pán

bychom

vyvrátili

Gebauerova

šastn

všecky

proto že by tím

ani

d-

a námitky od-

prý nic jiného ne-

—

292

—

bylo dokázáno nežli že jejich námitky byly nesprávný. Ostatn jest RKému i nám jist naprosto lhostejno, ví-li pánové ti a ti ve pravost RK ili nic. Vždy už dávno víme, a „netajíme sob", abych domluvil ústy A. J. Vrátka z r. 1871, „že stojíme naproti odprcm, kteí zejmým empirie a zdravého rozumu podati se ne* chtjí. My víme, že nám initi jest s protivníky zarytými, závistí a nenávistí oslepenými, kteí s drzou nestoudností, proto že 8 vdomou neznalostí, v zápas se pouštjí, ano až i cti se odíkajíce podezíváním, zkracováním anebo zase holým upíráním sob pomáhají. My známe, že v houfu literárných odprc našich jsou lidé, ježto by slovanského Olympu, na z jasného velkolepé i pvabné zjevy pokladu Králové dvorského v neskonalé kráse se skvjí, jménu eskému rádi uinili horu Golgothu. Náš úmysl jest k utvrzení sebe samých a ku pesvdení protivníkv, jimž platný

—

dvodm

nmž

nepestal býti dvodem pravda zstává pravdou, dvody

dvod

a

svtlá

pesnými

vci samé dokázati, že nemožné jest, aby aálezce rukopisu Královédvorského byl jeho skladatelem." Píšt pak již jen statí povšechn závrenou dopovím, co mi povšechn dopoješt zbývá. z

vdt

:

—

293

—

XL. 9.

srpna 1893.

V RK jest uritá zkratka „r a" a odprcové RK palaeografickými ústy pán MaBarykovými hlásali: falsum! Ve svém však spisku Ad RK, jenž vyšel dne 6. íjna

odpovdl jsem panu Masarykovi by laskav pokati si neobtžoval, až pan Patera vydá fotogr. snímky rukopisv, 1886, „.

.

.

posledn

jež byl lezl.*)

v

Brn

a v

.... potom pozná, že

Rajhrad jest v

na-

eském

rukopise práv tak palaeograficky možná pro mrak, bn pro bra, etc, jako jest v eské památce palaeograficky „možno" c 1 pro král a c z pro kíž (obé v Ruk.

mk

Rajhr.)."

Athenaeum pak v palaeografických úzkostech svých ústy pana Josefa Truhláe v prosincovém Athenaeu 1886 odv„že v nejnovjším Umuení p. Páterov není žádných palaeografických zvláštností naproti písemnictví latinskému, nýbrž že staroeský písa co do zkratku sob oblíbených s koUegy svými latinskými se tilo,

úpln

*) Originály rukopisíiv tch mi totiž pan A. Patera po svém návratu z Rajhradu laskav bjl dal v museu k disposici.

"^

—

294

—

shoduje. (Draz pán Truhlá?.) Nemají tudíž ohránci KK a Z. žádného práva dovolávati se v palaeografických úzkostech svých nejnovjšího nálezu p. Páterova, jakkoli jinak opravdu vzácen jest. Nálezce sám iní tak ovšem velmi netroufale, ale obránci hurtovnšjší, o palaeograíii vdí, tím smleji namlouvají obecenstvu, jako by z nálezu tohoto njaká spása vzejíti mohla

ím mén

ohroženým rukopism". Rozumí se samo sebou, že mého úpozoru nedbal z odprcv RK vbec nikdo a že zkratce „ra" z pán Páterova nálezu byla pozornost vnována teprve tehdy, když památka ona byla otištna v M. A tu pan Gebauer, pinucen byv, loyaln a po tiv uznal sice, že námitka na „ra" jest vyvrácena, ale aby ieho boles a boles jeho pátel nad tím piznáním byla snesi-

. .

•

pan Gebauer pi svém vzácném piznání ihned se do

telnjší,

loyalním a poctivém pustil

hrubé nepravdy nové:

byla námitka jen jen pro úplnost,

nepiítal

moci

námitce

té

dkazné.

nikdo

prý

Zatím

Athenaeum bylo té námitce vnovalo význané a drazné místo a též

rázem

volalo,

že zkratka ta jest

laeograficky ovšem

velmi

prý to prý

vedlejší, uvedená

nemožná.

dobe vdom,

že

však

zvláštní s

—

Jsem

pán

d

-

p asi

Ge-

20;

bauerova filosofie, alespo ve sporu o RK, nepatí ani do vdy ani do pravdy, nýbrž do polepšovny, ale myslím, že i sám pan Gebauer jist ví, že co by bylo v RK panemožno, to že samo selaeografícky bou bylo by v RK dkazem podvrženosti. Piznati se k cbyb, jest vbec velmi slabou stránkou pán Gebauerova muennictví pro

vdu

a pravdu.

Vc

pak tuto proto uvádím, abych nikoli jako pan Gebauer, nýbrž pímo a poctiv, by i ne lhostejné, uznal chybu, které jsem se byl ve svých výkladech zbyten dopustil já tam, kdež uvádím verbum naseti. Na chybu tu jsem pisel sám a též ji sáoa opravuji. Na zaátku svých výklad, v „echu" tištných, ve stati II. na konci jsem totiž napsal, že pan Gebauer o verbu naseti vý praví, že tohoto verba stará eština nemla a já z toho pak uvedl zvlášt pádný píklad pán Gsbauerovy badatelské

slovn

nespolehlivosti jest pro spor o v

RK

není,

a

vbec.

Verbum

RK úpln jiných

samo

sice

lhostejno, protože

píkladv pán Ge

bau«rovy naprosté nespolehlivosti badatelské tená jisté jinde v mých výkladech najde ale tím se má chyba, jež není lhostejná, nikterak vru nemenší. Konstatuji, že pan Gebauer n e praví výslovné, že verba ^nášeti" sice s dostatek,

mi naprosto

—

296

—

ve zvláštoích pak stará eština nemla otiscích svých výkJadv hledl jsem chybu tu zmírnit tím, že jsem tam slovo „výslovn" byl vynechal, avšak jsem verbem .naseti" byl panu Gebauerovi ukivdil, neboí již z toho, že pan Gebauer pi tétéž vci v Archivu fiir slav. Philg. ;

patrn

vbec

verbum „nášti" uvádí mezi temi píklady steských sloves (jak jsem ze svých pehozených zápiskv teprve pozdji byl poznal), jisto jest, že pan Gebauer verbum „nášeti" zná. Prosím tedy, aby ve stati II. odstavec o n á š e t i byl všecek vynechán, pi emž uvádím, že k mému výkladu o naseti byla mne svedla, a snad neprávem svedla, pán Gebauerova stylisace v Pouení. Není však mou vinou (ale tím této své chyby naprosto nijak neomlouvám), pan Gebauer ve že svých publikacích vbec navykl si psáti tak, aby v uritých pípadech vždy ote-

vená tiká

ml

zadní dvíka. Nepoestná tak tato jest pi panu Gebauerovi známa

každému,

kdo se obírá jeho publikacemi a veejn byla pi panu Gebauerovi konstatována a jemu vytena jmenovit též pány prof. drem J. Kalouskem, prof. M. Hattalou a prof. drem J. Kvíalou. Aby pak tená tuto pán Gebauerovu taktiku mohl sám posouditi, tedy zde uvádím pípad, jejž pan prof. Hattala byl podrobn rozebral již taktika ta

—

297

—

Svtozoru 1887 a jenž týká se práv EK. Pan Gebauer totiž r. 1885 vydal rozpravu o staroeském sklonní zájmenném a tam praví bez naznaených drazúv: „Z rkp.

Te i

Zelenohorského a Královédvorského dklad neuvozuji. Jazyk jejich, na mnoze do dia* lektu ukazující a odchylný od staré eštiny normální, hodlám rozebrati spolu s jinými jejich stránkami ve spise zvláštním jako jsem to uinil asi tím ve spise „Staro8 Evangeliem sv. -Janským eský zlomek Evangelia sv.-Janského a fílo logická svdectví o jeho pvodu" 1881." Spisem tímto pan Gebauer totiž hájil Evg. sv. Jana. Ve „Hlase Národa" však

zpsobem,

—

—

ze dne 22. ervence 1886 týž pan Gebauer hlásal (domluvím slovy pán Hattalovými) proti velikému dobrodinci svému, prof J. Kvíalovi, že prý slovy výše vytenými z jeho Staroeského sklonní zájmenného

RK

„slíbil jazyk a

—

Zho jen

rozebrati

nikoli brániti Myslím,

teba; proberu sofii

jen i

ve spise zvláštním." že dalších výkladv zde ne pravím, že jindy jinde zvláš

pán

Gebauerovu nepoestnou RK vbec.

filo-

ve sporu o

mám

za svou povinnost upozorpromluvil jsem o adj. dlužen, jak jsem pozdji poznal, tak úsené, že by se snad zdáti mohlo, že pan

Taktéž

niti,

že ve stati III

,

298 adj. dlužen ze st. eštÍDy vbec Konstatuji, že jest pouze o tom významu adj. dlužen, jako jest v dlužná obí bohÓJi. Dále opravuji, co jsem byl ve stati

Gebauer o

e

neví.

RK

:

XXIV. poznamenal pod arou oslov tuté z památky v archivu Spole pátel starož

nm

nmž

jsem byl chybn ekl, že také v Gebauerovo nešastné odchylné -e- m. --. Ve slov tom totiž ona odchylka není a já se (proto, že jsem „tuté" citoval z pamti) zmýlil jiným slovem z tétéž památky t. j. slovem skípje, jež 1, c. jest psáno: skipiegy, skípj, skípje. Ve stati XX ke konci tu, kde jest o „nahý raczy", opravuji zase slova „omy lech tisku" veslová „omylech starého rukoo

jest

pán

e

pisu".

Ve z orig.

ale

chybn

mezcietmá

— ciemi,

pak

stati

RK

ve m.

na konci

stati

té

c

rukopise

i

toutéž,

i

jsem

uvedl

o

(cie);

e zz

otištno sedm kniežeeiema m.

jest

sedmez—

,

kaižecie m, kniež

ovšem chybou v

I.

slova, v nichž

—

,

pi

napsal-li

emž

jest

jsem tik já

vysázel-li tak typograf

Jiných

pak nevýznamných chyb tiskových i svých uvádti nebudu. Zi to výslovn na to poukazuji, že jsem ve stati V. prooalavil též o „po chleb s usadili" ze Žalt Witt. (Canticum Annae) a že jsem tam výslovné i

vt

— pravil

:

textem"

299

—

latinským „Nemaje originálu s Nepoteboval jsem však ori

(atd.).

•

ginálu, nýbrž byla by mi úplné, jako jinde v mých výkladech, postaila Vulgáta ale ;

ani té jsem ve chvíli, psal,

neml práv

co jsem onu staC byl

po ruce.

Také nkolik doplkúv ml bych pipojiti, ale pestávám pouze na konstatování dležitého fakta,

že ástici

RK

„a

j

t

a" z

RK

1886 ve Slovníku pepisuje „a j ta" též pan Fr. ZikreJB, což jsem uvésti mél juž ve píslušné stati výkladúv svých. Rozumí se ovšem samo sebou, že pan Gebauer, muenník vty a pravdy, nebude dbát ani transkripce „aj ta" jako nedbal pán Zákrejsova rozluštní verba „úpti" v estmíru. ve svém

vydání

r.

Veejnosti podávaje své struné a za tímué výklady, o nic jiného neprosím a nežádám, než o posouzení spravedlivé bez ohledu na osoby. Nestavím osobu proti osob, ani mi nejde o to, abych pi svých výkladech pravé j á ml „pravdu" bez ohledu na pravdu stavím myšlénku proti myšlénce, domnnku proti domnnce, faktum proti faktu, vývrat proti námitce. Nikdo ne mj na mysli, že ve sporu o RK jde jen o ;

—

300

—

í nepravdu nkolika vespolek se proucích osob, nýbrž každý mj na mysli, že jde nejen o nejnádhernjší a nejdrahocennjší literární skvost eského národa a o posvátný odkaz našich otcv, nýbrž i o literární památku nesmírné dležitosti netoliko pro nás a pro Slovany, než i pro vzdpravdu

lanost vbec. Nikdo nemysli, že jest úpln lhostejno, jeli pravý ili nic. Pi tako-

RK

vých názorech pak i my bychom právo mli po tom toužiti, abychom na p. místo Národního divadla mli spíše njakou poádnou národní jídelnu, místo Musea poádný uzenáský krám, na míst eské Akademie pohodlnou národoí ložnici a na míst Ústední Matice školské dobrý akciový národní pivovar.

vnuje studiu Pan Gebauer

Pan Gebauer štiny všecek život.

uinil velmi dobe,

kdyby steské

staré

by

evšak

památky

vlastní traaskripce zaal své proítati znova, ale pozornji nežli dosud, tak aby své velice kusé vdomosti dle možnosti doplnil pi tom vzdej se pan Gebauer ryze nevdecké domnnky že ve steských mrtvých textech obráží se staroi

;

,

všecka

eská mluva živá. vsak velmi dobe

e vného

teskou

i

v

Pan Gebauer uinil by tom, kdyby svou ma-

de-

nestudoval jen u svého psacího stolku, nýbrž nkdy, na

—

301

—

piklad o prázdninách, nestydl se a zašel i si do rzných konin své vlasti mezi prostý 1 i d a svou mateskou mluvu studo-

živého pramene. Nemén i u uinil by pan Gebauer, kdyby chvílemi zašel si i do rzných archivv a zde rzným listizvláštní pozornost vnoval nám, jež akoli jsou z vku XV., XVI. val tak

dobe

i

pece dosti pomocné látky poskytují studiu eštiny staré práv pro to, že se v nich asto obráží jen mluva lidu.*) Pan Gebauer studiu staré eštiny, praA vím, vnuje všecek život. jeho studia? Kulturní zloin, jehož se pan Gebauer dopustil nejen na KK a na XVII, i

výsledek

jeho i

na

Bohem posvceném

samým

vd

a pravd,

nýbrž

i

básníku na své vlastní

*) Ve své knihovn mám Purgkrechtní registra pro miscue panství vamberskýho z r. 1592 a psáno: Steyskal a Zdeyskal. Forma Zdeyskil lest studiu verba stupati vítanou pomckou pri v (travika stupaná ; koni stupachu vrahy), jež stoupati a pan Gebauer pokládá za stupati pravi tedy, že „stupati" v tom smyslu, jako v RK, naše z d ujest falsum. Ale stupati v RK jest p a t i ; cf. st. tupati noh, k tomu cf tepati, tá-

Um

RK

— ~

—

pati (sti.

dupati; ke též analog. i

psaná

tonouti), - z d-

s t-

st.

:

forma

Jungmanu

i

k

t

lidu).

=

ápati též mora?, tápati strava a zdrava cf. na p. ;

o

a

naše

Stupati

z

g do

RK

;

(výslovnost

ostatn

též

sám Hanka vykládá r= sdopati a ne

stupati (stoupati).

— vlasti; na

302

—

své vlasti proto, že

práv pan

mrou

vrchovatou pomohl a pispl práv v cizin hanobiti, nflsvdomité a nešlechetn pispl práv v cizin hanobiti nejnádhernjší a nejdrahocennjší literární památku eskou, rjze eskou slovem i du chem, jež eskému národu byla k srdci pirostla práv proto, že RK jest posvátným odkazem našich otcv. Pan Gebauer není zdárným synem svého národa, sice pi svém tak zv. vdeckém peby byl

Gebauer

i

svdení psal práv dvorském slušnji,

o

Rukopise Králové-

šetrnji, slechetnji a lidštji, kdyby cítil, co by pro eský národ znamenala skutená ztráta RK. Ale RK

pežil všecky boue svých zapísáhlých i nezapísáhlých nepátel, a pes živé mrtvoly i svých odprcv nynjších klidn si RK pešel dále a klidn vždy si pejde, kdykoli se mu tito vzácní pes uenci, peueuci a nedoucenci do cesty na-

klidn

n

manou

Na konec vzdávám nelíený a nejvroucnjší dík p. t. každému, kdož mi za doby mých publikací byl jakýmkoliv spsobem projevil svou sympathii.

t

:

Hlavní obsah

aj,

panstvo 22, 225, 286. po sob 26, 41.

ta 6V, 299.

(c) 9, 298. dlužen 20. 297. •cie-

dubový vnec -e--

18,

116,

postúpati 38-40. projasuiti 20. prorada 54, 103 pod proužky 52, 53 pod 275.

61.

pod

249

arou, fialy

289 pod arou,

hýbati

(pohýbati) 141, 286, 287. chyžice (ohyže) 136, 137

•rr- 2tíO/291.

snahu 135. stupati 301 pod arou, udeiti 137*

pod arou,

usvdev.ši 16, 108. vražba84, 108 pod arou,

iz 72.

linhem:

liuhem 53 pod

arou. 282.

zamiesiti 142.

zlobný

luna 47.

NB. Na

str. 20.

arou, arou.

budiž

Alexandreis Svatovítská kapitoly Svatovítské.

9.

„Kestm sem" jest

rukopisem

(m. jsem). z

knihovny

—

'^

--^ --

—

I

Práv

ijoal vycházeti

pozor-ULliod-iiý spis! Kde ;

{est

reformace?

Kn pedložené otázce

11,1

základu

studií liistorikýcli

^

I

všem povrážlivým lidem I

odpovídá

I

Dr. Karel

!

Coua '

Lev ehák.

1 sešitu

^'

kr.

.'JO

Ku hojným oljjednávkám doporuuje

se

^j)

Cyrillo-Methodjské knihkupectví (Gustav Franci) v Praze,

I.

(|,\

.U<-

KNIHTISKÁRNA ^š--

^>^>

C YRTLLO -3IE (V.

oŽSi

THOD JSK A

KOTU HA)

v Praze, Ostrovní ulice

.

1508-11.

ilojioi^uéiijc sf

eskému

obecenstvu k pesnému, vkusnému a levnému provedení tiskopis všech dnih. Menši práce v cizícli eich pevedou se správn na jazyk eskj'. Hojný

výbr

písem.

Solidní práce.

KnlIitUUArnn OvrllIii-MHtlio.lfMskA (V.

Kiitrl
PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

r:-.M

I L(

5022 S93

^^'Á

DO NOT REMOVE FROM

THIS POCI

OF TORONTO

LIBRAR

Sýkora, Oldich Na obranu Riikopisu

královédvorsklho

I«