3/12
...ohlédnutí za Synodem V červnu proběhl jubilejní Synod Jednoty bratrské. Proč jubilejní? Protože i na tomto setkání si pastoři i vedoucí církve připomněli 555. výročí vzniku Jednoty bratrské. Evald Rucký měl na začátek Synodu velice hluboké slovo, které neslo titul: “Jen tiší obdrží zemi za dědictví”. Jbulletin Vám toto slovo nyní přináší ve stručné podobě, se všemi odkazy z Písma, ze kterých Evald vycházel. Na Synodu bylo slovo rozdělené do pěti vzácných dědictví, doplňováno ještě vstupy Petra Krásného a Petra Pospíšila – převážně o duchovním boji v různých souvisejících oblastech. Tyto vstupy v textu nenajdete celé – pouze zmínky o nich. Pokud byste ale měli zájem o nahrávku z tohoto dopoledne, s důvěrou se obraťte na svého správce sboru, který by ji měl mít k dispozici v nezkrácené podobě.
SYNOD 2012 Matouš 5. 5: Blahoslavení tiší (mírní/pokorní), neboť oni dostanou zemi do dědictví.
Jedině jako dospělí dokážeme čelit výzvám podobným, jaké měl svatý Pavel:
JEN TIŠÍ OBDRŽÍ ZEMI ZA DĚDICTVÍ!
• • • • •
Před třemi lety (bylo to 20 let od pádu komunismu) jsme společně vyslovili, že stojíme na prahu dospělosti. V tom roce jsme také vyhlásili duchovní boj proti mocnostem materialismu, ateismu a humanismu. Víme, že Otcovým záměrem je porazit tyto „siláky“ autoritou Kristova života v nás a způsobem, jakým jako Tělo Kristovo žijeme. Proto jsme také loni vnímali, že se stáváme „smykem okovaným“. Bůh skrze nás provádí svůj soud:
útoky ze strany náboženských lidí ve zradách a v opuštění od přátel v útocích na životy našich bratří v řešení soběstačnosti církve v poslání zjevit autoritu Krista tomuto národu (modlitby jinak „nový okovaný smyk“, modlitby za vládu, soudy, policii, školství, vnitro apod.)
Žijeme v nádherné době. Je to doba, kterou žádný z našich předků nezažil, máme občanskou svobodu, nejsme pronásledováni a můžeme svobodně šířit evangelium.
Jako dospělí křesťané nyní stojíme v centru Evropy, na křižovatce geografické i na křižovatce duchovní a jsme konfrontováni nečekanými výzvami. Evropa se však mění a vzdaluje se od Boha. Mocnosti utvářející životní styl tehdejšího římského impéria opětovně usilují o vládu nad Evropou, a tak dopadnou na celý kontinent stejné Boží soudy jako tehdy. A bude to velice brzo! Víme, že doba této svobody a blahobytu nebude trvat dlouho. Ďábel hledá cestu, jak udržet tuto zemi ve svém područí a jak se tohoto současného dospívajícího Kristova Těla zbavit. Bude se nás snažit obelstít, oslabit, dostat nás na naše hříšné sklony, získat nás na naše neproměněné způsoby myšlení, cítění a jednání
a uvést nás pod náboženství, jak to můžeme vidět mnohde okolo sebe.
...ohlédnutí za Synodem • • •
Ježíš oznámil, že dědictví obdrží tiší! Tichost – pokora. Nejvyšší ctnost v české Jednotě bratrské. Jak vypadá ztišený člověk? Charakteristika tichého: • Zlomený člověk vydaný cele Kristu. Žije v porozumění sebe-ukřižování. Takový člověk poznal sám sebe a pře stal si hrát na hrdinu. Vědomě kapi tuloval. • Vědomí dennodenního zápasu. Každé ráno začínám u kříže, Ježíš je moje jediné východisko pro denní život.
Hlad po Slově a Božím hlasu. Kristův Duch ve mně mluví a já ho zcela zřetelně slyším (Sk. 20.32). Poslušnost tohoto hlasu (I. Kor. 4.1). Roste vnitřní autorita, roste ve mně Kristova víra, stávám se modlitebníkem, který proklamuje Kristovy výroky.
Toto dědictví nejde po rodové linii. Kristova genealogie je nadpřirozená. Abraham začal u Melchisedeka (je připodobněn Božímu Synu). Jemu se poklonil. A Melchisedek mu požehnal, protože nižší přijímá požehnání od vyššího. Ježíš o sobě řekl: „V něm je můj původ!“
Efezským 1. 11: V Kristu jsme se stali dědici.
Židům 7. 3: Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; a tím je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy.
Tichost je znakem dospělosti. Naopak hlučnost a soustřednost je znakem nedospělosti. Galatským 4. 1: Můj výklad je tento: Pokud je dědic nezletilý, neliší se v ničem od služebníka, ačkoliv jest pánem všeho; je podřízen poručníkům a správcům až do doby určené otcem. Tak bylo i s námi: dokud jsme byli nezletilí, byli jsme podrobeni v službu živlům světa. (Míní se přírodní síly, slunce, měsíc, jež určovaly židovskou bohoslužbu.) Dědictví, z kterého dospělý v Kristu žije: 1. Jsme potomstvem Abrahamovým, dědicové podle slibu daného Bohem Abrahamovi
Jan 8. 39–44: „Naším otcem je Abraham,“ řekli jednomyslně Židé. „Byl by vaším otcem,“ odpověděl jim Ježíš, „kdybyste ho svými životy následovali. Chcete mne zabít, přestože vám říkám pravdu, kterou mi sdělil Bůh. Abraham by tak nejednal. Projevujete se jako děti svého skutečného otce… Kdyby Abrahamův Bůh byl opravdu vaším otcem, milovali byste mne. V něm je můj původ. Nepřicházím sám od sebe, ale on mne k vám posílá. Proč nechápete, co říkám? Protože váš otec je ďábel a vy děláte, co vám našeptává. Jeho lži od počátku přinášejí smrt a nic jiného, protože v něm není ani trochu pravdy. Nemůže si pomoci, lhaní je jeho přirozenost. A je původcem každé lži.“
Skutky: 3. 24–25: Samuel a všichni další proroci mluvili často o době, kterou my právě prožíváme. Vy jste syny těch proroků a máte dědický podíl v úmluvě mezi Bohem a Abrahamem. Bůh přece Abrahamovi slíbil: „Tvůj potomek bude požehnáním pro všechny národy země.“ Římanům 4. 12–18: Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním. Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou. Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech. Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu. Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na
...ohlédnutí za Synodem nem nejvyššího! Bůh tě zahrnul do rodokmenu Božího lidu, který se nerodí z naplněné sexuální potřeby mít potomka, ale na základě Božího slibu. A jsi ukotven v lásce toho, který má v rukou celý svět, tedy i vše zlé, co přišlo na zem jako důsledek lidského selhání. Následoval vstup Petra Krásného o tom, že toto dědictví je vlastně nepředatelné. Každá generace si jej musí uchopit sama, být hladová a přijmout to. 2. Jsme součástí všech svatých ve světle víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“ On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
Galatským 3. 26–4.3: Neboť všichni jste syny Božími skrze víru v Krista Ježíše, všichni z vás totiž, kteří byli pokřtěni v Krista, oblékli na sebe Krista. .. Jste-li pak Kristovi, tedy jste potomstvo Abrahamovo, dědicové podle slibu.
Římanům 4. 24–25: Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás. I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše, který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.
K čemu toto dědictví je:
Kristova genealogie v historii naší církve:
Jsi vložen do Smlouvy, která byla uzavřena 400 let před vydáním Zákona. Toto dědictví má za výsledek, že můžeš i při své lidské nedokonalosti žít život Božího syna Ježíše. Jsi tedy Sy-
Nebo ty věci, které před sebou máme, jsou pravé z Písma svatého a z víry obecné křesťanské, a tak z Boha pošlé, neb i svědectví jim vydávají, Písma svatá, Bohem vdechnutá, řeči prorocké, i Pána Krista,
Efezským 1. 18: ... a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých.
i apoštolské, kterážto Písma od všech křesťanů jsou přijatá. Jan Blahoslav: O původu Jednoty bratrské Odkudž dověrnost býti má a jest, že původ Jednoty Bratrské i kněžství, jehož se v ní užívá, z Boha jest? Že sou se ujali o Boží při, a to předsevzali, což od apoštolů skrze mnohé a mocné skutky a divné stvrzeno i zvláštními jejich životy zapečetěno jest, totiž tu víru obecnou křesťanskou. Nebo oni všecky vtipy a rozumy lidské s učením apoštolským se nesrovnávající, ovšem odporné opovrhše, samým se zákonem Božím řídí a zpravují; kdož tedy říci může, aby to z Boha nebylo, což Boží pře hájí? Nebo poněvadž to, což věci Bohu nelibé boří, z Boha jest a svůj původ mívá, ovšem té věci, kteráž Boží věci vzdělává, ne odjinud původ jest než z Boha… Jan Blahoslav viděl u svých starších předchůdců sklony k luteranismu a raději se vrací k základům položených Lukášem Pražským (druhá generace). Duchovní linie tehdejších českých otců a apoštolů pokračuje.
...ohlédnutí za Synodem O necelých 200 let později v Ochranově: Když se hrabě Zinzendorf vrátil 4. 8. zpět, vlastně teprve důkladně seznámil sbor s historií česko-moravských Bratří, která byla většině lidí prakticky neznámá. Exulanti sice měli povědomí, ale ne skutečný přehled. Kristián David vzpomíná v Ochranovském diáři: „A protože to vše bylo podle našeho smyslu a podle zařízení našich pořádků a řádu, … viděli jsme Boží prst a jeho zázrak a byli jsme současně pod oblakem milosti otců pokřtěni jejich duchem a jejich ohněm do jednoho těla“ Židům 12. 1 a 2: Nuže tedy my, když máme kolem sebe tak veliký oblak svědků, odhoďme všecku přítěž a hřích, snadno nás obklopující, a podstupme vytrvale závodní běh, který je nám určen; hleďme při tom na Ježíše jako na vůdce a dokonavatele víry, jenž místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbal na potupu a nyní jest usazen po pravici trůnu Božího.
českých apoštolů. Svými životy psali apoštolské skutky ve středověku i v novověku. V tomto ohledu jsi dnes pro Boha klíčovější než současní vládci a panovníci. Jsi naplněním jejich modliteb. Jsi dědicem jejich modliteb, které v nich vyslovil Kristus. Následovaly vstupy Petra Krásného a Petra Pospíšila o boji proti duchu zlodějství a proti lichvě.
K čemu toto dědictví je:
3. Jsme svobodni především od sebe samých
Patříš do slavného rodu těch, kteří již před tebou vedli zápasy o tuto zemi. Oni jsou obrazem a příkladem života
Římanům 6. 16: Což nevíte, že propůjčujete-li se za služebníky a k poslušnosti, jste služebníky toho, koho posloucháte, ať
je to hřích – pak je z toho smrt, či ať je to poslušnost k spravedlnosti? „Služebník“ je vlastně otrok, služba je otroctví: křesťan je svobodný, a přec otrok.
Následoval vstup Petra Krásného o smrti individualismu a životě Těla.
1. Korintským 7. 22: Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův.
4. Jsme synové Boží stejně tak jako Kristus, a tedy i spolu s Kristem přímými účastníky v boji o její záchranu
Koloským 3. 11: Potom tu už není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus. K čemu toto dědictví je: Jsi svobodný od pout svého ega. Je ti poskytnuta pomoc, abys neupadal zpět do pasti své egocentrické duše. Denně to potřebuješ vědět, denně se sebou musíš bojovat. Promysli si, kde tě dostávají tvé hříšné dráhy (náladovost, peníze, sex, intrikaření, lenost, spoléhání se jen na praktické schopnosti a dovednosti apod.). Patříš do Těla, kde Hlavou je sám Kristus. Nemusíš žít ve výčitkách svého svědomí. Znáš význam svého poslání a dovoluješ Kristu, aby skrze tebe žil!
Galatským 4. 7: Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha. (Boží skrze Krista) Zjevení Janovo 21. 7: Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 1. Korintským 3. 22–23: … ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí – všechno je vaše. Vy pak jste Kristovi a Kristus Boží. 1. Korintským 15. 21–28: Na počátku dějin člověk svou neposlušností způsobil, že se lidstvo dostalo pod vládu smrti. Kristus, prototyp nového člověka, tuto vládu smrti zase zlomil. My jsme od svých předků zdědili smrt jako nevyhnutelný úděl; kdo však přijme za svůj Kristův život, bude sdílet jeho úděl i ve vzkříšení z mrtvých.
...ohlédnutí za Synodem Všechno má svůj pořádek: nejdříve vstal Kristus, při jeho druhém příchodu pak přijdou na řadu ti, kteří k němu patří. Kristův boj o vítězství nad silami zla a smrti zatím stále ještě pokračuje; smrt sice už prohrála, ale ještě není docela zničena. Až Kristus zlomí moc všech svých nepřátel a své království odevzdá Bohu Otci, dějiny se uzavřou. Bůh totiž svěřil Kristu veškerou moc nad celým vesmírem – samozřejmě s výjimkou sebe sama. Až tedy Kristus zvítězí nad posledním odpůrcem, tehdy přijde ke svému Otci a složí mu všechnu svou moc k nohám, takže nakonec bude svrchovaným vládcem zase sám Bůh. Zjevení Jana 19. 12–21: Pak jsem uviděl otevřené nebe a hle, bílý kůň; a jezdec, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý. To je ten, který vynáší spravedlivé rozsudky a vede spravedlivý boj. Jeho oči jsou jako naskrz propalující plamen, jeho hlavu zdobí mnohonásobná královská koruna. Na čele má napsané jméno, které nikdo nezná než on sám. Je ztělesněné Boží Slovo. Oděv má zbrocený krví. Následuje ho družina jezdců na bílých koních, v pláštích z bělostného plátna. Z jeho úst vychází ostrý meč, kterým přemáhá národy. Nastolí novou vládu své spravedlnosti a jako vi-
nař tlačí hrozny v lisu, tak ve spravedlivém hněvu vykoná soud nad bezbožnými. Na boku svého pláště má napsáno: Král králů, Pán pánů. Dále jsem viděl anděla, stojícího v plném slunci. Svolával mrchožravé ptáky, kteří létali nad ním: „Poleťte sem, budete hodovat na Božích nepřátelích, králích, vojevůdcích, bojovnících, koních i jezdcích, svobodných i otrocích, slabých i mocných!“ Tu jsem viděl, jak se pozemští vládcové a jejich armády střetli s jezdcem a jeho vojskem. Šelma a lživý prorok, (který jí přisluhoval a svými zázraky mnohé svedl, aby přijali znak té šelmy a klaněli se její soše) skončili v moři plamenů. Jejich armády byly pobity mečem jezdce na bílém koni a ptáci se vrhli na těla mrtvých. K čemu toto dědictví je: Podobně jako Ježíš, dnes On v tobě vede slavnou bitvu o vítězství nad ďáblem. Stal ses součástí linie Božích bojovníků. Znáš právní základ tohoto boje. Vedeš slavnou bitvu o záchranu této celé planety! Následovaly vstupy Petra Krásného a Petra Pospíšila o tom, že jsme vlastnictvím dědictví a že jsme především v právu.
5. Jsme lidé s vlastnictvím věčného života, kteří obdrží v budoucnu novou schránku pro ducha života 1. Petrova 1. 4: Teď patříte do jeho rodiny, čeká vás tedy skvělé dědictví, které nepodléhá žádným změnám ani nemůže být zkaženo. Je pro vás připraveno v nebi. 1. Korintským 15. 36–58: Odpověď roste na tvé vlastní zahrádce. Když semeno zapadne do země, vzejde z něho
nová rostlinka – ono samo však tím „zemře“, zanikne. Co ze semene vyklíčí, ani zdaleka se mu nepodobá: zasel jsi suché zrnko pšenice nebo něčeho jiného, ale životu skrytému v tom semeni dá Bůh novou, nádhernou podobu, nový tvar, jaký sám určil. Z jednoho semene vyroste to, z jiného ono. A zrovna tak, jako jsou různé druhy semen a rostlin, liší se navzájem těla živočichů: člověk, zvíře, ryba, pták – co druh, to jiné tělo. A od pozemských bytostí a tvarů liší
...ohlédnutí za Synodem se zase nebeská tělesa na obloze krásou docela jiného druhu – a dokonce i mezi nimi vidíme rozmanitost: jinak svítí slunce, jinak měsíc a jinak zase hvězdy, a z nich každá má svůj osobitý třpyt. Tak nějak si můžeme představovat i vzkříšení z mrtvých. Tělo, které obdržíme při vzkříšení, bude jiné než to naše dosavadní; toto zemře, tamto bude žít věčně. To, které se pohřbívá, podléhá rozkladu a budí odpor. To, které vstane, bude se skvít nadzemskou slávou. To nynější je slabé, to budoucí bude plné sil. Z umírajícího těla odchází život biologický, přírodní, vzkříšené tělo bude oživeno Duchem Božím. Jako biologický život musí mít svou hmotnou schránku, tak i život duchovní obdrží své tělesné sídlo. Mojžíš nás učí, že Adam, první člověk, se stal živou bytostí; Kristus je však víc než to – je duchem života. Nejdříve máme tedy lidské, živočišné tělo, teprve později nám Bůh dá nové, “duchovní“ tělo. Adam byl stvořen pouze z pozemského materiálu, zato Kristus přišel z říše, která převyšuje vše hmotné. Pozemský člověk je téhož druhu, jako byl Adam, vzkříšený bude bytostí podobnou Kristovi. Zdůrazňuji vám, milí bratři: naše pozemské tělo z masa a kostí není způsobilé pro Boží říši, protože naše kvality
nejsou ani zdaleka takové, aby si zasloužily nesmrtelnost. Prozradím vám jedno nádherné tajemství: zemřeme jen někteří, ale všichni obdržíme nové tělo. Až z nebe zazní signál posledního soudu, v jediném okamžiku se naše tělo promění. Zesnulí křesťané vstanou v novém, nesmrtelném těle a my ostatní, pokud budeme ještě naživu, všichni najednou dostaneme zrovna takové tělo, skvělé a nezničitelné. Tak se konečně stane skutečností dávné prorokovo vidění: Vítězství je dovršeno, smrt slavně navždy zničena! Kam ses poděla, ó smrti, a kam zmizel tvůj náhončí? Náhončím smrti je míněn hřích – a ten má svou sílu ze zákona. Bůh nám však prostřednictvím Ježíše Krista umožnil nad obojím zvítězit a za to mu nikdy nemůžeme být dost vděčni. Vítězství je naše, bratři, zůstaňte pevní a nenechte se zviklat v usilovné spolupráci na Božím díle. Můžete si být jisti, že nic z toho, co jste vykonali pro Pána, se vaší smrtí neztratí. K čemu toto dědictví je: Máš věčný život! Je pro tebe připravené nové tělo. Máš slavnou budoucnost. A toto ti dává odvahu čelit strachu před smrtí.
Židům 2. 5–18: Budoucí svět, o kterém mluvíme, nebude podroben andělům, ale Ježíši a lidem, kteří v něho uvěřili. V Písmu se o Ježíši říká: „Kdo je člověk, že na něho pamatuješ a že se o něj tak staráš? Jen na krátko jsi ho postavil níž než anděly, ale pak jsi ho obdařil slávou a ctí a všechno jsi mu podrobil. Nic nebylo vyňato z jeho pravomoci.“ Zatím ještě nevidíme, že by mu bylo všechno podrobeno. Zato je zřejmé, že Ježíše, který byl na chvíli menší než andělé, Bůh opatřil slávou a ctí, protože
za každého z nás vytrpěl smrt. A bylo správné, že Ježíš – skrze něhož a pro něhož bylo všechno stvořeno – přivedl mnohé do slávy. Tato záchrana se uskutečnila skrze jeho utrpení. Všimněte si, že ten, který vede, i ti, kteří jsou vedeni, mají stejný původ. Ježíš se nestydí nazývat je svými bratry, protože říká: „Budu svým bratrům ohlašovat tvé jméno. Budu tě oslavovat spolu s jinými.“ A jindy říká: „Spolehnu se na Boha.“ A dále: „Hle, já a děti, které mi dal Bůh.“ Protože sourozence spojuje tělo a krev, stal se i Ježíš člověkem, aby svou smrtí zlomil moc ďábla, který ovládá smrt, a osvobodil ty, kteří procházejí životem zotročeni neustálým strachem ze smrti. Je přece jasné, že pomoc, kterou Ježíš přinesl, neplatí andělům, ale Abrahamovým potomkům. Proto se nám musel ve všem připodobnit, aby se stal před Bohem naším milosrdným a důvěryhodným prostředníkem a smírcem. Protože podstoupil pokušení, může pomáhat těm, kteří procházejí zkouškami. Po dalším vstupu Petra Krásného Evald stručně zhodnotil posledních deset let od vyhlášení vize a vedl synod k vděčnosti za projevy Boží přízně:
...ohlédnutí za Synodem lia lidem okolo nás. Prosazujeme v naší zemi spravedlnost a právo.
• • • • • • • • •
Porozumění Těla Kristova Smlouva s Hospodinem Vznik apoštolské služby Vznik 9 nových sborů Zjevení o žití Ježíšova Ducha v nás, který je Synem zaslíbení a Dědicem Oslava 550 let a vstup do veřejného života Nová díla, nové školy, nové aktivity a s nimi i velké množství nových přátel Druhá a třetí generace ve službě Vypořádání se s mocenským bojem
• Nové kvalitní vztahy ve světové Unitas Fratrum Poslední kapitolou byly duchovní výzvy do dalšího období. Tyto výzvy přednesl celý synod jako modlitební deklarace: •
Vůči lidem v moci postavené v naší zemi tak, aby nás jako lidské autority chránili od vzpoury a anarchie, za pokojné šíření dobré zprávy – evange-
•
Vůči dědictví našich předků – jsme jejich potomci a hlásíme se o jejich modlitby. Připojujeme se k jejich životnímu stylu, kdy je teologie úzce spojená s praktickým životem a vzájemným soužitím v církvi. Jsme tak Kristovou podanou rukou ke konání znamení, divů a zázraků pro všechny naše přátele, kteří žijí v blízkosti našich sborů a přijímají naši službu. Budeme k životu v Kristu povolávat všechny Zůstávající a Přicházející, kteří jsou v blízkosti našich sborů.
•
Vůči jejich majetku, který si dnes ve jménu Ježíše (jako jejich potomci) žádáme na Otcovo dílo a rozvoj díla Páně v dnešní době. Rozvíjíme hodnoty Božího království okolo sebe a byli jsme připraveni pomáhat chudým a potřebným.
•
Vymezujeme se vůči mamonu spojeným s korupcí, s propojením politických stran s lobbingem. Místo prokletí jako důsledek zlodějství obnovíme i v církvi kvalitní podnikání s biblický-
mi etickými pra vidly. Povedeme boj proti mocnosti lži, svými modlitbami budeme mě nit kletby v autoritě Ježíše v požeh nání. Zastavujeme lichvu a vyhlašuje me léto milosti i „odpuštění“ všem dlužníkům. •
V Libereckém regionu jsme uzavřeli duchovní smlouvu mezi Romy a bílými. Vedeme duchovní boj za to, aby se Romové v naší zemi cítili bezpeční a zároveň vyšli z prokletí svého etnického a rodového dědictví.
• Vůči celé světové UF, aby se ve všech svých provinciích vracela k biblické zbožnosti a k hodnotám svých otců. • Za ostatní církve, aby i ony nesly zna ky biblické čistoty a víry vůči naší spo lečnosti odvrácené od Boha. Jubilejní Synod v Rokytnici nad Jizerou mimo jiné schválil novou Ústavu Jednoty bratrské. Ta je v tuto chvíli již registrována na Ministerstvu kultury ČR a je dostupná v plném znění na našich webových stránkách.
… co se děje NASTAVIT VÝHYBKU V ŽIVOTĚ MLADÝCH ANEB KŘESŤANÉ NA ŠKOLÁCH! Petr Horáček
Když mi bylo 15 či 16 let, začal jsem pociťovat, že se mnou, se světem a možná ještě s něčím nad námi, o čem nemáme tušení, je něco nějak zásadně v nepořádku. Boha jsem vědomě nehledal a moje rodina se o něj nezajímala po několik generací zpět. Nemohl jsem proto tušit, že to je On, kdo stále zoufaleji chybí v mém životě. Můj příběh ukazuje něco, co platí obecně pro životy mladých lidí: jsou na rozcestí jako vlak, který hledá směr. Pokud se pro jejich budoucí život má stát něco zásadního, toto je ta pravá chvíle. Výhybky najdete obvykle hned blízko nádraží. Nastavují se tam, kde se vlak rozjíždí! Malý kus železa nepatrným pohybem přesměruje rozjíždějící se kolos na další kolej – když se budete dívat z dálky, v první chvíli vlak jede ještě zdánlivě stejným směrem. Ve skutečnosti je ale již na nové koleji a po chvíli možná s údivem spatříte, že zamířil úplně jinam. Přesně tak to bylo v mém životě. Můj tatínek působil ve veřejných funkcích
a v KSČ, ale protože byl poctivý, odsunuli jej po roce 1968 do role pomocného dělníka. Byl přesvědčeným ateistou a komunistou (ale naštěstí 4 měsíce před smrtí uvěřil Kristu). Také já jsem byl ve svých 21 letech, než jsem konečně přijal Krista jako Spasitele, předsedou Socialistického svazu mládeže na své vysoké škole. Ale něco se v mém životě stalo již dva roky předtím – výhybka byla přehozena a vlak začínal nabírat nový směr… Jak k tomu došlo? Díky přednášce na střední škole. Ředitel školy, vcelku jednoduchý chlapík, komunista-poctivec, se nám jednou pokusil vysvětlit, jak je ta Bible špatná a křesťanství zpátečnické. Chudák netušil, s jak silnou výbušninou si nevědomky zahrává. Jak byl upřímný, Bibli si celou nejprve přečetl (mimochodem, už jste četli celé Písmo?). Z přednášky si již nic konkrétního nevybavuji, než pocit, že se setkávám s úplně jiným světem, jiným královstvím. V následujících letech jsem sám od sebe hledal Boha a křesťany.
Nebyl velký problém mi svědčit. Když jsem na vysoké škole zjistil, že mám ve třídě věřící spolužačku, sám jsem ji vyhledal a podrobil „křížovému výslechu“ ohledně její víry. Můj vůbec první kontakt s křesťanstvím byl, že jsem jednoho dne zaklepal na dveře evangelického kostelíku v Praze. Když vyšel farář, požádal jsem jej, zda mohu dostat Bibli. „Kdo Vás poslal?“ „Komunisté,“ řekl jsem. Dnes jsme více než 20 let po sametové revoluci. Naštěstí nemusíme spoléhat na to, že mladým lidem na školách budou sloužit ateisté (i když náš Bůh je mocen si i z kamení vzbudit syny Abrahamovy). Můžeme to totiž udělat sami. Stále prožíváme zázrak, že křesťané jsou s přednáškami z oblasti etiky a primární prevence ve školách široce zváni a vítáni. Všimněte si, jak zvláštní duchovní situace vládne v naší zemi: národ Jana Husa si nechce nechat diktovat, co se ve školách smí a nesmí. Po revoluci společnost odhodila břímě čtyřiceti let a možná i staletí pobělohorského útlaku. Křesťané dostali přístup přímo do školního vyučování. Jsme možná nejateističtější národ světa, ale zároveň máme svobodu ke křesťanské práci na školách, která ve světě nemá obdobu.
Nadace Mezinárodní potřeby, v níž pracuji, se proto poměrně rychle po svém vzniku začala věnovat finanční podpoře práce křesťanů na školách. Inspiroval nás silný příklad služby Tomáše Řeháka. Vše, co jsme tehdy měli, jsme vrhli do této práce. První lektory ACETu (ACET je občanské sdružení, na jehož půdě vyrostl nejznámější křesťanský program přednášek na školách) jsme podpořili v roce 1999 a od té doby prošlo týmem podpořených lektorů 37 skvělých služebníků. To, co lektoři na školách dělají, není evangelizace. Je to skutečná pomoc světu v praktické nouzi. Ale funguje to jako zápalný oheň: v osobě lektora se mnoho lidí poprvé naživo setkává s křesťanem, vnímá jeho osobnost, která je jakoby „z jiného světa“ – a Bůh v jejich srdcích nastavuje neviditelné výhybky. Nezřídka se stává, že si studenti vyžádají ještě další hodinu s lektorem navíc, přestože si ji musí nahradit – natolik je pro ně setkání s tímto člověkem zajímavé. O čem křesťané na školách přednášejí? Především o tom, v čem mladé tlačí bota: partnerské vztahy, sex, vztahy v rodině, vztahy v kolektivu. Další prostor
… co se děje dostávají témata závislostí: alkohol, kouření, drogy. Jindy přijde řeč na téma rasismu, sekt, světových náboženství. Někteří lektoři si svá témata připravují sami, ale většina využívá osvědčené podklady od ACETu, Etických dílen, případně některých méně známých organizací.
NOVÉ VÝZVY Zdá se, že přednášková práce křesťanů na školách vstoupila v tomto roce do zvláštní etapy, která nás všechny volá k účasti. Nikdy předtím nepůsobilo na školách v ČR tolik křesťanů, jako je tomu letos. Z různých koutů republiky se naší nadaci letos ozvalo celkem 15 služebníků, připravených vstoupit do škol. Nevycházeli jsme z údivu nad tímto velikým „lovem ryb“. Jako v Novém zákoně, také nám přispěchali na pomoc přátelé: spřátelená F-nadace přiložila ruku k dílu. Některé nové služebníky začala finančně podporovat v práci naše nadace, jiní dostali podporu od F-nadace. Neumím odhadnout, kolik mladých lidí osloví všichni podpoření křesťanští lektoři během roku společně, ale bezpochyby se bude jednat o číslo v řádu nad 100 000.
Toto mocné působení si zaslouží naši pozornost, naše modlitby, naše chvály Bohu, který koná své dílo. Jeho ruka otevřela dveře k této službě a Jemu patří čest a díky. Možná také někoho z Vás, kdo čte tyto řádky, Bůh povolává do této práce? Zvláštním tématem jsou finance: všichni ti, kdo pracují na školách, potřebují finanční podporu, nejsou to zaměstnanci škol. Tu práci nelze konat komerčně a z veřejných zdrojů na ni lze získat jen omezené prostředky. Je to na nás, věřících, abychom jejich práci finančně podpořili. V minulých letech jsem jako ředitel nadace, která také podporuje vzdělání chudých dětí v rozvojových zemích, někdy prožíval těžké chvíle. Často bylo snazší získat od dárců milion korun pro chudé děti ve světě než 100 000 Kč pro působení mezi naší mladou generací. Ale mladí v naší zemi to potřebují. Nedávno jsem během přednášky na střední škole o partnerských vztazích a budování vzájemné důvěry a respektu mezi partnery mimoděk zaslechl, jak jedna dívka za mnou říká své kamarádce: „Tak tohle je něco, co vůbec neznáme, co?“ Přál bych Vám zaslechnout tu hloubku beznaděje a ztracenosti v jejím výroku: lektor zde vypráví o něčem, co dívky
nikdy nemůžou a nebudou mít… Mluví o světě, který dívky nikdy nespatří…? A přece je zde naděje: i ti, kdo od Božích cest zabloudili velmi daleko, mohou poznat velkého Pastýře, který dokáže najít ztracenou ovci. Všichni lektoři jsou zapojeni do následných volnočasových aktivit, které se konají ve spolupráci s jejich místními sbory a společenstvími. Mladí lidé jsou kromě přednášky ve škole zváni na další příležitosti, akce a setkání. Je naděje, že i oni budou moci poznat ten pravý zdroj skutečného života. Možná i Vy, čtenáři tohoto článku, můžete být součástí tohoto velkého lovu ryb. V minulosti nesli největší část břemene podpory práce křesťanů na českých školách naši zahraniční partneři. Je čas, abychom si my, věřící, vzali zodpovědnost za svou mladou generaci. Díky Bohu se formuje stále silnější základna českých dárců pro přednáškovou práci na českých školách. Pole bílé ke žni je veliké, zdá se až nezdolatelné – ale nenechme se mýlit. Jaká může být Vaše role ve službě křesťanů na českých školách? Možná Vás Pán povolává přímo do díla, možná můžete přispět svými dary, a tak spoluvytvářet podpůrnou ruku
ke službě jiných. Nastavujme společně výhybky v životě naší mladé generace! Nadace Mezinárodní potřeby podporuje v programu přednáškové práce na školách v současnosti 17 lektorů z celé ČR. Z Jednoty bratrské jsou v týmu lektorů: Patrik Müller (Liberec), od roku 2004, skvěle obdarovaný lektor zejména pro základní školy; Roman Kladivo (Liberec), od roku 2006, výborný zejména pro střední školy; Miloslav Fanta (Mladá Boleslav), od roku 2006. Všichni tito tři lektoři patří mezi průkopníky přednáškové činnosti, ovlivnili svou službou tisíce mladých lidí a jejich služba je povzbuzením a inspirací pro mnohé další služebníky. Mgr. Petr Horáček je výkonným ředitelem Nadace Mezinárodní potřeby (www.mezinarodni-potreby.cz). Je členem a starším sboru Církve bratrské v České Třebové.
...ohlédnutí
ZÁKLADNÍ ŠKOLA BRÁNA V minulém školním roce dostaly děti na Základní škole Brána v Nové Pace za úkol zpracovat slohovou práci na téma prázdniny. Vedení školy nám poskytlo dvě z nich. Jedná se o práce žáků 4. a 5. ročníku, které se vyznačují nejen zajímavým dětským projevem, ale také dětským vnímáním okolí. Připomeňme si tímto nedávnou slavnostní konsekraci Jana Klase za biskupa UF a podívejme se na událost očima naší příští generace. Slohové práce vám Jbulletin přináší přetištěné z originální podoby.
...historie ŠESTÁ GENERACE MÍŘÍ DO POLITIKY Zde pokračuje seriál
„Dějiny Jednoty bratrské v datech“. Pokud chcete mít ucelený obraz o této historii, můžete tento časopis sbírat. Upozorňujeme, že pro texty platí autorská práva a stejně jako u ostatních textů tohoto časopisu je zakázáno je bez souhlasu Jednoty bratrské v České republice šířit v jiné formě dále.
1601, 11. května byli na bratrském synodu v Mladé Boleslavi povoláni za seniory Bartoloměj Němčanský a Jan Lanecius.
1606–1609 dynastické a politické krize habsburského soustátí využívá česká evangelická šlechta k posílení svých pozic.
1602 znovu obnoven Vladislavův Svatojakubský mandát proti pikartům z roku 1508 (z popudu nejvyššího hofmistra Kryštofa Popela z Lobkovic). 1602 zavření sboru v Mladé Boleslavi – dva poslaní císařští komisaři zabírají bratrský dům i školu.
1606, 8. února v Ivančicích umírá bratrský biskup Zachariáš Ariston. Bratrské paměti o něm píší, že se trápil velikým zármutkem za vpádu Bočkajovců na Moravu (1605), kteří zapálili celou řadu bratrských modliteben, znásilnili ženy, povraždili Bratry, ženy a dívky odvlekli do zajetí. Do toho na Moravu přišla morová rána. Zachariáš Ariston nakonec sám umírá na tuberkulózu.
1603 se uskutečňuje konference mezi Rudolfem II. a evangelickými stavy na zemském sněmu – rytířský stav zamítl povolení berní na válku s Turky a Václav Budovec jeho jménem žádá náboženskou svobodu pro souvěrce, přiznávající se k České konfesi z roku 1575. 1604 proběhne bratrský synod v Žeravicích, kde je zavrženo Turnovského pro-luterské stanovisko o Večeři Páně a přijato učení kalvínské (že jde jen o symbolickou přítomnost těla a krve Páně v eucharistii).
1608, 22. března v polském Ostrorogu umírá také bratrský biskup Šimon Theofil Turnovský ve věku 64 let. Je pohřben v bratrském kostele mezi oltářem a severním sloupem. Bratrské paměti o něm hovoří: „Odešel v něm muž ve svém povolání učitelsko-duchovním horlivý, příkladný, biskup neúnavný, slovem v každém ohledu ctihodný.“ 1608, 30. srpna v Lipníku na Moravě byli zvoleni za seniory bratři Matěj Ri-
...historie
Rudolfův majestát (originál)
Jana Brože. V říjnu 1609 se stává bratrským biskupem (některé údaje hovoří až o roku 1614).
binus a Martin Gratianus. Nyní bylo v Jednotě bratrské 6 biskupů.
losem zvolen a povolán Jan Cruciger. Jednota bratrská má nyní 5 biskupů.
1609, 29. dubna je na místo seniora Jednoty bratrské, bratra Zachariáše Aristona,
1609 přichází do Mladé Boleslavi bratr Matouš Konečný. Za pomocníka má
1609, 9. června je vydán Rudolfův majestát. Rudolf II. ve snaze zajistit si podporu českých protestantských stavů ve sporu s bratrem Matyášem a udržet si alespoň českou korunu, zaručil písemně svobodné a nerušené vykonávání evangelického náboženství. Za základ je prohlášena Česká konfese z roku 1575. Žádná z obou stran, katolická a evangelická,
se nesmějí vzájemně hanět a pronásledovat kvůli náboženství. Šlechta a města mohou svobodně stavět kostely a školy na své půdě. Žádný pán nesmí nutit poddané ke své víře. Stavy mají rozhodovat o obsazení konsistoře, která by kromě ordinace evangelických duchovních bděla nad kázní a vírou. Také univerzita přechází do rukou stavů, které si k obhajobě svých práv zvolí defensory, jež pak císař v úřadu potvrdí. Evangelíkům se mělo nadále říkat společným označením utrakvisté. Majestát se stal základním článkem zřízení zemského. Jako doplněk mající zabránit novým sporům učinili katolíci a utrakvisté mezi sebou tzv. porovnání. Začalo se ihned se zřizováním společné lutersko-bratrské církve české. Je zřízena nová společná dvanáctičlenná konsistoř: 6 kněží luteránských, 3 bratři z Jednoty bratrské (Matěj Cyrus, Jan Cirillus Třebíčský a Jan Korvín) a 3 členové univerzity. Administrátorem se stává luterán (Eliáš Šúd ze Semanína). Seniorem je v té době bratr Matěj Cyrus. Univerzitní profesoři byli
...z historie 1612, 22. října v Ivančicích umírá bratrský biskup Jan Cruciger. Místo něj byl do úřadu seniora povolán Jiří Erastus. Nyní je v Jednotě bratrské 6 biskupů – Lanecius, Gratianus, Konečný, Cyrus, Turnovský a Erastus.
zpravidla laici. Ordinaci (vysvěcení na duchovního) vykonávali administrátor a senior. Examinován (zkoušen) je ten, k jehož straně se examinand přiznává. Ustanovení farářů od jednoho z obou na vyznání patrona. Jinak si každá strana zachovala své vlastní učení, obyčeje a řády i plnou svobodu ve výchově kněží. Nicméně nastal proces sbližování a vzájemných ústupků (zejména ze strany Jednoty bratrské).
1616 proběhne bratrský synod v Žeravicích – jako norma pro budoucnost je přijat spis Ratio disciplinae ordinisque ecclesiastici in Unitate fratrum Bohemorum (O kázni a církevním řádu v Jednotě bratří českých), vyjadřující Spisy Matouše Konečného
1609, 4. prosince je Betlémská kaple dána do správy Jednotě bratrské a Matěj Cyrus se zde stal kazatelem. 1609, 1. července umírá bratrský biskup Bartoloměj Němčanský, rodný bratr Jana Němčanského, rovněž bratrského biskupa. Na jeho místo byl ustanoven a potvrzen bratr Matouš Konečný. 1611, 27. března umírá bratrský biskup Jakub Narcissus.
1611 byl za seniora povolán bratr Matěj Cyrus, správce pražský v Betlémské kapli. 1612, 22. května umírá v polském Ostrorogu bratrský biskup Matěj Rybiński. Místo něj byl povolán a ordinován senior Jan Turnovský, synovec Teofila Turnovského.
vůli a přání zachovat si svéráz, svou disciplínu a církevní organizaci i po úplném sjednocení s ostatními evangelíky. Tento řád byl opětovně schválen na synodě v Lešně 1632 a poté vydán tiskem. Na tomto synodu byl dne 26. dubna vysvěcen bratr Jan Amos Komenský na kněze Jednoty bratrské. 1618, 16. března v Praze umírá v Betlémské kapli bratrský biskup Matěj Cyrus, její správce. 1618, 11. května se stává správcem Betlémské kaple Jan Cyrillus Třebíčský, který je pak 15. května místo Matěje Cyra povolán v Brandýse nad Labem a poté je v Mladé Boleslavi ordinován na seniora. 1619, 26. srpna bratrský senior Jan Cyrill Třebíčský, člen konsistoře pod obojí, společně s administrátorem Jiřím Dikastem korunoval Fridricha Falckého za českého krále. Příště: Sedmá generace odchází do emigrace
...nová Hesla HESLA JEDNOTY BRATRSKÉ 2013 V těchto dnech vychází již 140. ročník Hesel Jednoty bratrské! Jde o verzi na rok 2013 a vycházejí dokonce ve třech verzích. Hesla klasická – tedy útlá knížečka s verši na každý den. Dále pak již známá verze s diářem, která poslouží všem, kdo chtějí mít své denní plánování a každodenní čtení Slova na jednom místě. Novinkou je letos verze Hesel so slovenským diárom! Název mluví sám za sebe – jedná se o českou verzi Hesel s diářem ve slovenštině! Všechny verze můžete objednávat buď e-mailem (
[email protected]), telefonicky (484 843 731) nebo pomocí objednávkového formuláře, který je k dispozici na stránkách www.jbcr.info. Hesla již neodmyslitelně patří k duchovnímu odkazu Jednoty bratrské. Vznikla již v roce 1728, aby byla každodenním povzbuzením. Tiskem začala vycházet nepřetržitě od roku 1730.
V roce 1740 byla poprvé přeložena do francouzštiny a angličtiny, o dva roky později do holandštiny. 1758 se poprvé objevují v češtině. Spolu s misionáři se rozšířila nejen po Evropě, ale i do zámoří a postupně byla překládána i do dalších jazyků. Dnes vycházejí celkem v 50 jazycích v Evropě, Africe, Americe i Asii. Každý den je systematicky kombinován starozákonní a novozákonní text. Starozákonní verš – heslo – je losován ze souboru asi 1800 citátů. Toto losování probíhá v Ochranově, kde tradice vznikla. Novozákonní verš – vyučující text – je k heslu vybírán. Tento text někdy heslo doplňuje, jindy rozvíjí nebo k němu stojí v kontrastu. Další charakteristikou Hesel jsou denně dvě čtení z Bible. Ranní čtení sleduje události církevního roku a večerní čtení je chronologickým čtením jednotlivých biblických knih. Při převodu Hesel z německého originálu používáme různé dostupné české překlady.
...co nás čeká PLÁNOVANÉ AKCE CEKON 2012 17.–18. listopadu 2012 se v Liberci uskuteční také Celocírkevní konference JB s názvem: „Misson impossible“. V letošním roce společně vykročíme do nových 555 let a na toto období potřebujeme být správně zabezpečeni. O tom bude i téma letošní konference.
DOUŠKA ŠÉFREDAKTORA Tímto číslem Jbulletinu se s vámi loučím. Ne – nikam neodcházím :). Pouze předávám některé své dosavadní povinnosti svému nástupci. K 1. 10. 2012 končím ve funkci zástupce JB pro styk s médii a mimo jiné tedy i ve funkci šéfredaktora Jbulletinu. Proč? Především proto, že mě Ježíš volá do nových věcí. Práci mediátora nedělám na plný úvazek, pracuji ve Sboru Jednoty bratrské v Praze a právě má zdejší práce se rozvinula natolik, že jsme se s vedením církve dohodli na předání mých celocírkevních povinností někomu dalšímu. Věříme, že se oblast PR v Jednotě posune dále a že ten, kdo nastoupí po mně bude moci dělat více, než jsem ve svém omezeném čase stihl já. Věříme, že tato změna bude k dobrému a těšíme se, co vše nám Ježíš v této oblasti ještě připraví a otevře! Pozorně sledujte web www.jbcr.info!
©2012 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Richard Kraus, zástupce pro styk s médii,
[email protected], 777273478; grafická šablona: Erik Černý; sazba a grafická úprava: Ester Rut Vognerová; korektury: Noemi Kriegelová. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.
