Vysoké uèení technické v Brnì Brno University of Techology
Fakulta strojního inženýrství Ústav konstruování / Odbor prùmyslového designu Faculty of Mechanical Engineering Institute of Machine and Industrial Design / Department of Industrial Design
Provozní grafika Piktografické systémy
Pojednání ke státní doktorské zkoušce Discourse on the Dissertation Thesis
Autor práce: Ing David Vodrážka Author
Brno 2007
Vysoké uèení technické v Brnì Brno University of Techology
Fakulta strojního inženýrství Ústav konstruování / Odbor prùmyslového designu Faculty of Mechanical Engineering Institute of Machine and Industrial Design / Department of Industrial Design
Provozní grafika Piktografické systémy
Pojednání ke státní doktorské zkoušce Discourse on the Dissertation Thesis
Autor práce: Ing David Vodrážka Author
Vedoucí práce: Doc. Ing. arch Jan Rajlich Supervisor
Brno 2007
Obsah
Obsah
Obsah 1.0 Úvod 1.1 Úvod do problematiky 1.2 Cíl práce
2.0 Ergonomie 2.1 Zrak, Oko 2.1.1 Zrak 2.1.2 Oko 2.2 Barevné vidìní 2.3 Základní pojmy barevnosti 2.4 Vnímání barev 2.5 Vztah mezi tvarem, významem a barvou 2.6 Vnímání barev vzhledem k pozorovateli
3.0 Skladba znaèky 3.1 Bod 3.2 Linka 3.3 Køivka 3.4 Základní geometrické tvary 3.5 Skladebné postupy 3.6 Skladebné principy
4 4 4
5 5 5 5 6 7 8 9 9
10 10 10 10 10-11 12-13 13-14
4.0 Zlatý øez
15
5.0 Pravidlo tøetin
16
5.1 Vyvážení plochy
16
6.0 Šipky
17
7.0 Užití figur, znakù, symbolù
17
7.1 Významové vazby v piktogramu
8.0 Historie a vývoj piktogramù 8.1 Øeè, piktogramy, ideogramy, písmo
18
19 19
9.0 Cíle disertaèní práce
20
10.0 Závìr
20
11.0 Pøehled norem
20
Literatura
21
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
3
1.0 Úvod
Úvod
Vizuální komunikace, její první náznaky se objevují již v pøedhistorickém období lidské civilizace, avšak až 20. století dalo vzniknout nové formì vizuální komunikace. Ze všech smyslù èlovìk pøijímá nejvíce informací pomocí zraku. V naší globální civilizaci proto v poslední dobì stoupá tlak na požadavky mezinárodnì srozumitelné formì komunikace. Lidstvo se tak paradoxnì vrací zpìt k prapùvodní formì sdìlování obrazem. Vedou k tomu však zcela jiné pohnutky než-li døíve. Potøeba rychlého, pøehledného a hlavnì internacionálnì zrozumitelného jazyka. Koøeny vizuální komunikace sice sahají do dávné minulosti lidstva, prakticky se zaèalo rozvíjet zejména prostøednictvím dopravních znaèek až poèátkem dvacátého století. Globální rozšíøení do vìtšiny oborù lidské èinnosti a vznik prvých mezinárodních konvencí se datuje od šedesátých let. Tehdy vznikly prvé pøehlednìjší slovníky a náznaky jednotících pravidel - gramatiky. Tyto pøedpoklady byly posléze nazvány vizuální gramotností, která postupnì nabývá na významu ve vzdìlání èlovìka.Konvence se zabývají urèováním konkrétních struktur (figur, znakù a symbolù) pro jednotlivé sdìlované obsahy a obecným vymezováním barev a tvarù tabulek pro specifikaci tìchto obsahù. Zabývají se také problémem èitelnosti a otázkami testování srozumitelnosti. Uživatel konvenèního systému pak nechá vytvoøit grafikem strukturu v potøebném stylu. Autor musí respektovat konvence užití barev, tvarù tabulek a èitelnosti. Zrakové nehláskové sdìlování je pro svou mezinárodní funkci unifikováno International Standard Organization (ISO). Z mezinárodních norem ISO vyplývají pak jednotlivé národní normy, u nás ÈSN. Podobnì by z norem ISO mìly vyplývat evropské normy (normy EU).
1.1 Úvod do problematiky Disertaèní práce na téma Informaèní grafika, piktografické systémy svým zaøazením zcela spadá do oblasti kreativní èinnosti. Cílem práce je vytvoøení nového designové prvku v odvìtví vizuální komunikace. Pøedpokladem pro návrh takového souboru znakù je široká odborná znalost tématiky. V prùbìhu studia na Prùmyslovém designu FSI VUT v Brnì byly v atelierové vyuce položeny základy znalostí z oboru grafického designu a vizuální komunikace. Tyto vìdomosti bylo ovšem nutné velmi rozšíøit, jako pøedpoklad tvorby nového komplexu znakù. Koneèný výstup práce je autorské ztvárnìní dané tématiky, který ovšem musí respektovat ergonomické, kulturní, etické, estetické a normované základy pro tvorbu piktogramù.
1.2 Cíl práce Cílem disertaèní práce je navrhnout ucelený komplex znakù (piktogramù) ve vztahu k fakultì strojního inženýrství v Brnì. Výstupem bude katalog obsahující jednotlivé prvky, jejich možné kombinace a návrh orientaèního systému.
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
4
2.0 Ergonomie
Ergonomie
2.1 Zrak, Oko 2.1.1 Zrak Zrak je smysl, který umožòuje vnímat svìtlo a rùzné jeho barvy. Pro èlovìka je to smysl nejdùležitìjší, asi 80% všech informací vnímáme zrakem. Zrak je zamìøen pøedevším na vnímání kontrastu, tím i kontur. Zrak proto dovoluje vidìní kontur pøedmìtù, jejich vzdálenost a významnì se podílí na orientaci v prostoru. Smyslovým orgánem je oko (oculus), je složeno z oèní koule a pøídatných orgánù. Vlastní svìtloèivná vrstva oka, sítnice, obsahuje foto-receptory, vysoce specializované svìtloèivé buòky, tyèinky a èípky. Ty jsou zanoøeny v pigmentovém epitelu, který zajišuje jejich výživu a svìtelnou izolaci. Èlovìk má v každém oku pøes 100 miliónù svìtloèivých bunìk. Vlastní vnímání svìtla je založeno na citlivosti zrakových pigmentù (napø. rodopsin) na svìtlo. Svìtlem se zrakové pigmenty rozkládají, èímž zahájí øetìz chemických reakcí, které vedou k pøevedení signálu na elektrický potenciál - vzruch, který pøenáší informaci do zrakových center mozku. Èást rodopsinu - retinal, je derivát vitamínu A. Pøi jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná syntéza vìtšiho množství pigmentù), výsledkem je šeroslepost. Fotoreceptory jsou citlivé na svìtelné vlny v rozsahu 400 – 760nm. Absolutní práh citlivosti je 10-17 J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu. K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné èásti oka tvoøící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, èoèka, sklivec), který soustøeïuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. Pøi poruše akomodace se na sítnici nemùže vytvoøit ostrý obraz a výsledkem jsou refrakèní vady (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus). Zraková ostrost je schopnost odlišit dva body v prostoru. Závisí na schopnosti optického aparátu zaostøit paprsky na sítnici, ale také na prùhlednosti oka, intenzity osvìtlení a hustotì a zapojení fotoreceptorù v daném místì sítnice. Minimální zorný úhel ve žluté skvrnì, kde je nejvìtší množství èípkù, je 1 úhlová minuta - vzdálenost obrazù na sítnici je pak pouhých 5um, mezi dvìma podráždìnými svìtloèivými buòkami je jedna nepodráždìná.
2.1.2 Oko Oèní koule je uložena v oblièejové èásti lebky v oènici.V hrotu oènice vystupuje z oka zrakový nerv a vstupuje tepna pøivádìjící krev pro celé oko, vstupují také nervy pro svaly v oku. Tyto útvary jsou uložené v tukové tkáni. Oèní koule má, pøibližnì kulovitý tvar (nejdelší je pøedozadní smìr – oèní osa) a její stìna je rozdìlena do tøí vrstev: povrchová (bìlima, rohovka), støední cévnatá (cévnatka, øasnaté tìlísko, duhovka) a vnitøní (svìtloèivná sítnice). 1. Spojivka (tunica conjuctiva) – sliznièní blána sytì rùžové barvy,ohybem pøechází na o èní kouli a kryje zpøedu bìlimu až po okraj rohovky.Prostor mezi spojivkou víèek a oèní koule se nazývá spojivkový vak. 2. Øasnaté tìlísko (corpus ciliare)-paprs8 1 èitì uspoøádaný val z hladké svaloviny. 9 2 Na povrchu má èetné výbìžky, na nìž je 10 3 tenkými vlákny zavìšena èoèka (stahy 11 svalstva mìní zakøivení svalstva - ako4 12 5 modace èoèky).Z krve protékající vláse13 6 ènicemi øas. tìl. se tvoøí komorový mok. 14 7 3. Duhovka (iris) -má tvar kruhového terèíku z hl. svalstva uprostøed s kruhovým otvorem - zornice , zøítelnice (pupila). Paprsèitì nebo kruhovitì uspoøádaná svalovina rozšiøuje nebo zužuje zornici. V duhovce jsou pigmentové buòky jejichž množství a hloubka uložení urèují její barvu(modré mají pigmentu nejmíò, hnìdé a èerné nejvíc ). Tato pigmentová obr. 1 stavba lidského oka vrstva zabraòuje ,aby paprsky vnikaly do oka jinudy než zornicí.
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
5
4. Zornice 5. Èoèka (lens) – zavìšena na øasnatém tìlísku, 4 mm silná, prùhledná dvojvypuklá (bikonvexní) spojka s více zakøivenou zadní plochou. Její funkcí je lámat paprsky, aby s e sbíhaly na sítnici = pøesné vidìní. 6. Komorová voda (aquaeus humour) - je to èirá tekutina a produkují ji výbìžky øasnatého tìlíska. Komorová voda vyplòuje obì komory oèní. Komorová voda se podílí na výživì rohovky a èoèky. 7.Rohovka (cornea) - není prostoupena cévami a je inervována. Je vyklenutìjší než bìlima (podoba hodinového sklíèka).Pøi dotyku rohovky se vybavuje nepodmínìný reflex sevøení víèek. Onemocnìní astigmatismus – špat né zakøivení rohovky, dvojité vidìní. 8. Bìlima (sclera) - je tuhá, bílí vazivová blána (u dìtí namodralá, ve stáøí zažloutlá od kapének tuku). Tlouška se pohybuje kolem 0,3 – 2 mm a zaujímá 4/5 povrchu o. koule. Do bìlimy se upínají okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv a v pøedu pøechází v rohovku. 9. Cévnatka (chorioidea) - hlavní úlohou cévnatky je výživa vnìjších vrstev sítnice, tyèinek a èípkù. Zevní plochou sousedí s bìlimou, na vnitøní plochu naléhá sítnice a v pøedu pøechází cévnatka v øasnaté tìlísko. Je protkána velkým množstvím cév a obsahuje velké množství pigmentu. 10. Sítnice (retina) je jemná nìkolika vrstevná blána silná asi 0,2 – 0,4 mm. Smyslovými buòkami sítnice jsou tyèinky a èípky. 11. Žlutá skvrna - místo nejostøejšího vidìní 12. Sklivec (corpus vitreum)–vyplòuje vìtšinu vnitøního prostoru oèní koule, je to rosolovitá prùhledná hmota 13. Zrakový nerv (nervus opticus) - vysílá nervové impulzy do mozku 14. Slepá skvrna – místo kde vystupuje z oèní koule zrakový nerv, je bez tyèinek a èípkù.
Ergonomie
2.2 Barevné vidìní Vnímání barev zajištují èípky. V lidském oku existují tøi druhy èípkù, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které urèují jednotlivé barvy. Èípky vnímající èervenou, zelenou a modrou barvu tedy zajištují vnímání všech barev. Normální vidìní je trichromatické. Vlnová délka
Viditelné svìtlo o vlnových délkách 400 - 740 nm je svìtlo, na které je citlivé lidské oko. Vnímaní viditelného spektra je však individuální. Viditelné svìtlo a blízké infraèervené záøení je absorbováno a emitováno elektrony v atomech a molekulách, když pøecházejí mezi energetickými hladinami. Tato èást elektromagnetického spektra se také oznaèuje jako svìtelné spektrum. Jednotlivé barvy, vyskytující se ve svìtelném spektru se nazývají spektrálními barvami a odpovídají jim urèité intervaly vlnových délek elektromagnetického záøení.
Frekvence
625 až 740 nm ~ 480 až 405 THz 590 až 625 nm ~ 510 až 480 THz 565 až 590 nm ~ 530 až 510 THz 520 až 565 nm ~ 580 až 530 THz 500 až 520 nm ~ 600 až 580 THz 430 až 500 nm ~ 700 až 600 THz 380 až 430 nm ~ 790 až 700 THz
400
500 obr. 3 rozsah viditelného spektra
600
IR
èervená
oranžovoèervená
oranžová
žlutá
zelenožlutá
zelená
zelenomodrá
modrozelená
modrá
modrofialová
fialová
UV
obr. 2 rozsah a vlastnosti viditelného spektra
700
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
6
1,00
Ergonomie
relativní citlivost
R 0,75
G 0,50
0,25
B 0,00 500
400
600
700
vlnová délka (v nanometrech) obr. 4 citlivost oka
2.3 Základní pojmy barevnosti Tón - Jedná se o oznaèení pro barevný vjem urèený pøevládající vlnovou délkou spektrálního svìtla.Po sobì jdoucí: èervebá, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová, kde jsou mezi nimi plynulé pøechody (tj. žlutozelená,zelenožlutá a pod.) Tón neutrální - oznaèuje barvy bílá, šedá, èerná, jsou to tzv. achromatické barvy (nìkdy nazývané nebarvy)
Sytost - Stupeò v jakém se jeví urèitý arevný tón.100 % sytost mají barvy spektra. Bílá, šedá a èerná mají sytost 0 %. Svìtlost (jasnost) - je vlastnost barvy, odpovídající intenzitì svìtla,která se zdá být povrchem vyzáøena (odražena). Barevný odstín - je urèitý stupeò svìtlosti a sytosti barvy urèitého tónu.
a) ve svìtlosti - napø. svìtlá barva se jeví v tmavším prostøedí svìtlejší b) v sytosti - málo sytá barva je v prostøedí barvy sytìjší ještì v sytosti oslabována, nebo sousedstvím barvy komplementární je její sytost zvyšována.
+
svìtlost
Barevný kontrast - je dán obecnì stupnìm rozdílnosti obou sousedních nebo následných barev. Pùsobením kontrastu se vjemy barev navzájem obmìòují:
pocit vzruchu
pocit tepla
teplé
pocit chladu
studené
-
obr. 5 podvìdomé vnímání barev
sytost
obr. 6 odstíny v barevném kruhu
+
pocit klidu
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
7
Ergonomie
analogické barvy
komplementární barvy
trojné
ètverné
obr. 7 vazby mezi barvami Analogické barvy - jsou barvy které spolu bezprostøednì sousedí na barevném kruhu.Dohromady tvoøí harmonický barevný celek s menším kontrastem. Komplementární barvy - jsou barvy vyskytující se pøesnì naproti v barevném kruhu. Tato kombinace barev poskytuje vyšší kontrastní pomìr. Trojné, Ètverné - kombinace protilehlých barev na barevném kruhu , které pomocí trojúhelníku èi ètverce vytváøejí vzájemné zajímavé barevné kombinace.
2.4 Vnímání barev druhotný obsah
prvotní obsah barva
konvenèní
psychologický
jas,neurèitost, prázdnota
èistota,vìènost, støízlivost,svoboda, snižování hmotnosti,monotónost, hygiena,øád,orztráta viny ganizace blízkost
temnota,smrt, zánik,tajemství, síla
smutek,deprese, bída,konec
hmotnost,menší tvar,odpoèinek
šero,uvolnìní, skrytost,únik
beznadìj,deprese, izolace
neèistota,nejistota, neurèitost, obavy chudoba, prùmìrnost
síla,vzrušení, krev,neštìstí
pohyb,aktivita, teplo,hluènost
aktivizace,napìtí, zvýšení tepu a dechu
životnost, èinnost,boj, láska,vášeò
prostor,dálka, voda
touha,snìní, vlhkost,studenost
pasivní,volnost, klid,koncentrace, snižuje hluk
mír,oddech, pøíkaz, svoboda,moudrost, pozornost vážnost
slunce,veselost
dráždivost, pøitažlivost
povzbuzení, aktivita,zvyšuje hluk
štìstí,hojnost, moc,vìda, opravdovost
výstraha, nebezpeèí
pøíroda,mládí, nadìje,pošetilost
rovnováha,jistota, osvìžení,bezpeèí, klid
vyváženost, oddech,chlad
pasivita,trpìlivost,nadìje
bezpeèí
oheò,žár, aktivita
výraznost, záøivost,teplo
zdraví,sdílnost, vzruch
ctižádost,boj, slunce,radost, slavnost
uzavøenost, houževnatost
vìènost,zemì, klid,pevnost, hmotnost
útlum,klid
solidnost,reálnost, domov
tajemství,nádhera, melancholie, pohádka,øád vznešenost
uklidnìní, ticho
vážnost, uspokojení, dùstojnost
smutek,pasivita, nádhera
klid, rovnováha
smutek,trest, nadìje,závist
bílá
èerná
fyziologický
citový
šedá
èervená
modrá
žlutá
zelená
oranžová
hnìdá
purpur mystika,magika, hlubka
tradièní
zlo,prázdota, nièení,choroba, dokonalost
fialová
obr. 8 vnímání barev èlovìkem
neutrální
zákaz, nebezpeèí
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
8
ustupující
Ergonomie
ustupující Odstíny studených barev jako zelená a modrá, ustupují barvám teplým. Pùsobí ménì agresivnì a prvek ve studených barvách od pozorovatele opticky odstupuje. Naproti tomu barvy teplé jako èervená oranžová opticky z obrazu vystupují smìrem k pozorovateli.
vystupující
Èervená pùsobí agresivnì
vystupující
obr. 9 optické pùsobebí barev A
Žlutá pùsobí mìkèeji
obr. 10 optické pùsobebí barev B
2.5 Vztah mezi tvarem, významem a barvou Sdìlovaná informace reprezentovaná urèitým znakem nebo figurou, je možné podpoøit èi potlaèit barvou. Jednoznaènost sdìlení pro pozorovatele je dána nejen jeho tvarovou formou, ale i strukturou a barvou objektu. Lidské podvìdomí výchazí ze zkušeností, které získává po celou délku svého života. Usnadòuje mimo jiné i chápání a rozlišování objektù. Objekt podpoøený vhodnou barevnou kombinací, usnadòuje jak jednoznaènému porozumìní významu znaèky, tak i minimalizuje možnost nesprávného výkladu sdìlované informace. Ukázka je na následujícím diagramu. Pokud forma odpovídá obsahu sdìlení a na druhé stranì, pokud je s ním v protikladu.
obr. 12 forma a obsah jsou v souladu
obr. 11 forma a obsah jsou v protikladu
2.6 Vnímání barev vzhledem k pozorovateli
osa pohledu
A
D
C
E
° 80 0° 9
130°
E
180°
10 0° 12 0 ° D
C
° 60
40°° B 45
AB
A. zelená, B. èervená, C. modrá, D. žlutá, E. bílá obr. 13 vnímání barev v zorném poli
Zorné pole je oblast vidìní, kterou mùžeme vidìt bez pohnutí oka. Centrální pole vidìní je ohranièeno kuželem o vrcholovém úhlu 12,5° pro polohu v sedu a 15° pro polohu pozorovatele ve stoje. Pøedmìty v tomto poli se nám jeví jako zøetelné. Ostøe vidíme pouze to, na co se díváme. S úhlovou vzdáleností od osy pohledu se naše zraková ostrost snižuje. Úhel odklonu od osy pohledu má také vliv na vnímaní barev v našem zorném poli, jak znázoròuje obrázek.
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
9
3.0 Skladba znaèky
Skladba znaèky
Každá znaèka se skládá z jednotlivých figur a znakù jejich vzájemných vazeb, které se navzájem ovlivòují. Jejich vazby ovlivòují celkové vnímání znaèky. Jako základní skladební formy se využívá bodù, linek, køivek, nebo ploch.
3.1 Bod Základní tvarový prvek. Jeho velikost je vùèi ostatním elementùm zanedbatelná.Tím že bod je v ploše definován pouze svýmy souøadnicemi, pøitahuje k sobì pozornost pozorovatele.
3.2 Linka Linka je definována svou délkou a orientací.Pomocí její orientace je možné docílit klidu, èi dynamiky v obraze. Linka mùže sloužit i k rozdìlení plochy na nové celky a docílit tak jiného významu znaèky. Horizontála: Pùsobí staticky, klidnì je symbolem klidu a vyrovnanosti. Pomocí horizontály docílíme v obrazu pocitu klidu a vyrovnanosti popø. stability Vertikála: Pùsobí d ynamicky, umocòuje pocit výšky a lehkosti. Pozorovatele poutá výraznìji než-li horizontála. Šikmá linka: Pùsobí nevyrovnanì, nejednoznaènì. V pozorovateli vyvolává pocit nejistoty.
3.3 Køivka Vzniká nepøímoèarým pohybem bodu v prostoru. VZužívá se k posílení pocitu pohybu, náhodnosti, neklidu a její rùzné varianty na podporu rùzných významù (napø. soustøedìní, proudìní, napìtí apod.). Køivky organické: Bez jasné opakující se geometrické konstrukce. Pùsobí lehce díky asociaci s pøírodnímy tvary. Køivky geometrické: Jejich tvar má racionální jasnì konstruovaný pùvod.
3.4 Základní geometrické tvary Základní geometrické tvary tvoøí stavební kámen pro zrakovou komunikaci. Rùzné tvary tabulek upravují význam obsahu znaèky. Používání tìchto tvarù vychází z konvencí jejich užití. Pro každý tvar je pøirozenì pøiøazen urèitý význam.
oznámení
oznámení smìru
pøíkaz
zákaz
výstraha zrušení obr. 14 pøehled konvenèních významù základních geometrických tvarù A
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
10
Pravoúhlý ètyøúhelník: ètverec, obdélník vymezuje plochu, pùsobí staticky.
Skladba znaèky
Používá se k oznámení neutrální informace - vyplnìn bílou barvou.
Používá se k oznámení bezpeèí - vyplnìn zelenou barvou barvou.
Používá se k pøíkazu - vyplnìn modrou barvou.
Pìtiúhelník: Pìtiúhelník ve tvaru šipky naznaèuje smìr. Pozorovatel se podvìdomì soustøedí smìrem, kterým šipka ukazuje. Šipka také naznaèuje možný pohyb tímto smìrem.
Používá se k oznámení neutrální informace o smìru. - vyplnìn bílou barvou.
Trojúhelník: Pùsobí sevøenìjším dojmem jako ètyø èi pìtiúhelník. Vzbuzuje pocit rizika, nebezpeèí.
Používá se k výstraze - vyplnìn žlutou nebo èervenou barvou.
Kruh: Opticky celistvý uzavøený útvar. Pozorovatel ma tendenci soustøedit svùj zrak a pozornost dovnitø smìrem ke støedu kruhu.
Používá se k pøíkazu - vyplnìn modrou barvou.
Používá se k omezení - vyplnìn pomocí èervené barvy.
obr. 15 pøehled konvenèních významù základních geometrických tvarù B
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
11
3.5 Skladebné postupy
Skladba znaèky
Pùsobení bodu v ploše: Jednotlivì i v kombinaci s dalšími body na sebe poutají pozornost.
obr. 16 pùsobení bodù v ploše Kolmé linky i objekty k horizontále jsou pøirozenì vnímané jako stabilní vzhledem k zemské pøitažlivosti. Vzhledem k významu pravého úhlu v praktickém životì je èlovìk schopný rozpoznat malé odchylky o kolmosti. Úhlopøíèné linie pùsobí na pozorovatle dynamicky. Pøedmìt umístìný na rovinì s odklonem od horizontály, èi objekty v ostrém úhlu vùèi horizontu vzbuzují pøirozenì pocit pøedpokládaného pohybu
obr. 17 vnímání pohybu objektù Objekty s širší podstavou než je jejich výška pùsobí stabilnìji oproti objektùm jejiž výška je vìtší než šíøka. Pøedmìty s vìtší základnou a opticky níže položeným tìžištìm mají pro pozorovatele opticky vyšší stabilitu.
obr. 18 vnímání stability objektù Pùsobení køivek a linek závisí na jejich vzájemné poloze, kdy rùznobìžné linky i køivky pùsobí vzrušivì a svým zpùsobem chaoticky - jejich vzájemné prùniky jsou náhodné.Oproti tomu rovnobìžné pøímky pùsobí klidnì až nudnì, nebo jejich další prùbìh je pøedvidatelný. Subìžné køivky v sobì spojují obì výše zmínìné vlastnosti.
POJEDNÁNÍ k SDZ
obr. 19 pùsobení pøímek a køivek
Piktografické systémy
12
Tmavé plochy a pøedmìty pùsobí na pozorovatele tìžce, pøipomínají svou výplní plnou tìžkou hmotu. Oproti tomu svìtlé objekty pùsobí jakoby prázdnì a lehce.
Skladba znaèky
obr. 19 pùsobení tmavých a svìtlých objektù Tmavá výplò plochy nad svìtlou pùsobí také tìžce. Pøipomíná oblohu zataženou mraky, èi pøedmìt volnì zavìšený v prostoru. Oproti tomu svìtlá výplò plochy umístìná nad tmavou vytváøí dojem lehkosti jako svìtlá prosvìtlená obloha nad horizontem, èi tìžký tmavý pøedmìt položený na podklad.
obr. 20 pùsobení vzájemné polohy tmavých a svìtlých objektù
3.6 Skladebné principy Stejnì jako skladebné postupy urèující širokou škálu používání jednotlivých figur a znakù existují i skladebné principy, které na rozdíl od postupù (pùsobení jednotlivých forem) pøesným zpùsobem vymezují použití a opakování motivù ve znaèce. Princip symetrie - skládá jednotlivé prvky v prostoru podle jedné èi více os a docílí tak jisté harmonie v obraze, kdy se navzájem vyvažuje pravá i levá èást zorného pole. Pravpùvod je vidìt i ve stavbì lidského èi zvíøecího tìla, kdy symetrická skladba pùsobí na podvìdomí atraktivnì.Symetrii lze rozdìlit do dalších podskupin jako jsou zrcadlení, rotace, posunutí. Velmi dobrá ukázka využití toho principu je napøíklad v architektuøe. zrcadlení
rotace
POJEDNÁNÍ k SDZ
posunutí obr. 21 princip symetrie
Piktografické systémy
13
Princip rytmu: Je postaven na pravidelném opakování urèité vlastnosti prvkù, objektù èi rozložení plochy. Na rozdíl od principu symetrie se nejedná pouze o opakování geometrické formy obrazu, ale nejèastìji jde o rozmístìní rùzných, nebo dokonce schodných struktur ve stejné vzdálenosti od sebe. Vizuální rytmus je možné kombinovat i užitím schodných barev na objektech rozlièných tvarù a velikostí. Rytmické opakování urèitého prvku, nebo prvkù v obraze proto pùsobí dynamicky a poutá pozornost pozorovatele, který je tak podvìdomì nucen pøeskakovat okem z prvku na prvek.
Skladba znaèky
obr. 22 princip rytmu Princip kontrastu: je založen na srovnání dvou odlišných kvalit. Princip kontrastu dává vzniknout vnitønímu napìtí uvnitø znaèky. Jednotlivé složky jsou v protikladu a však celkové vyznìní znaèky mùže být vyvážené, pokud jsou protichùdné prvky v rovnováze. Jako pøíklad je možné uvést:
jasový
spektrální
velikostní
barevnì sytostní
tvarový
emotivní
významový obr. 23 princip kontrastu
Princip stupòování: je postaven na základì postupné zmìny jednoho prvku v obraze.
POJEDNÁNÍ k SDZ
obr. 24 princip stupòování
Piktografické systémy
14
4.0 Zlatý øez
Zlatý øez
Výraz zlatý øez (latinsky sectio aurea) oznaèuje pomìr o hodnotì pøibližnì 1:1,618 ( 0,618). V umìní je pokládán za ideální proporci mezi rùznými délkami. Nejen v minulosti, ale i dnes hraje nejvýznamìjší roli v mnoha umìleckých disciplínách a to od samého poèátku hledání ideálních estetických parametrù a proporcí. Základní pøedlohou byla sama pøíroda a až pozdìji došlo k jeho geometrické konstrukci, jak je uvedeno níže. Na jeho podstatì je založena vìtšina umìleckých dìl z minulosti. Zlatý øez vznikne rozdìlením úseèky na dvì èásti tak, že pomìr malé èásti k vìtší je stejný jako pomìr vìtší èásti k celé úseèce. Hodnota tohoto pomìru je rovna iracionálnímu èíslu:
=
1+ 5 2
1,6180339887 4989484820...
a
b
bc ab
c
ab ac
=
0,618...
obr. 25 pomìr zlatého øezu Již nejménì od renesance využívají zlatý øez umìlci ve svých dílech, zejména ve formì tzv. zlatého obdélníku, ve kterém se zlatý øez vyskytuje jako pomìr stran. Znaèení zaèal na poèátku 20. století používat Mark Barr, pøièemž jej zvolil na poèest øeckého sochaøe Feidia (cca 490–430 pø. n. l.), který podle historikù ve svých dílech zlatý øez hojnì využíval. Obèas se používá také oznaèení z øeckého tome = øez. Zlatý øez má mnoho zajímavých vlastností,napøíklad se vyskytuje v pravidelném pìtiúhelníku nebo je to limita pomìru mezi dvìma následujícími èleny Fibonacciho posloupnosti. Obdélník, jehož pomìr stran odpovídá zlatému øezu, lze rozdìlit na ètverec a obdélník, jehož pomìr stran opìt odpovídá zlatému øezu.
a
a
b
obr. 26 konstrukce "zlatého trojúhelníku"
a
b
c
d
pokud vezmeme libovolné èíslo a 0 > 1 pak øady,
a i+1=
1 a i -1
a i+1=
1 +1 ai
konvergují ke zlatému øezu.
b´ c´
obr. 27 zlatý øez v pravidelném pìtiúhelníku d
Další geometrickou konstrukci je možné provést pomocí Euklidovské konstrukce zlatého øezu. Pøedpokládejme, že máme pravoúhlý trojúhelník s odvìsnami o délce ab=2x a bd=x. Pomocí pøenesení délky bd na pøeponu získáme bod e. Pøenesením vzdálenosti ae na odvìsnu ab získáme bod c, který nám rozdìluje odvìsnu na 2 èásti právì v pomìru zlatého øezu.
e
a
c
b
obr. 28 zlatý øez v Euklidovském trojúhelníku
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
15
5.0 Pravidlo tøetin
Pravidlo tøetin
Pravidlo tøetin výchazí z respektování pravidel kompozice, kdy je plocha rozdìlena svislými, nebo vodorovnými pøímkami do segmentù. Pravidlo tøetin mùžeme rozdìlit do dvou skupin: a) Rozdìlení podle rovnobìžek na 3 obrazové plány b) Rozdìlení podle 4 prùseèíkù pøímek Jak je patrné z ukázky, rozložení kompozice je tvoøeno pomocí "neviditelné" møížky, které rozloží obraz na 9 obdélníkù se 4 prùseèíky. Pravidlo tøetin je podobné zlatému øezu. Pomìr 2/3=0,666 což se pøibližnì rovná podílu zlatého øezu a to 0,618. Konstrukce pravidla tøetin je ovšem jednodušší a proto si našla své místo v kompozici. Je užíváno pøedevším v oboru fotografie, kde již vìtšina hledáèkù polo-profesionálních, nebo profesionálních pøístrojù je vybavena møížkou pro porovnání scény z hlediska pravidel tøetin.
obr. 29 rozdìlení plochy podle tøetin
Pokud se zamìøíme na ukázku, je zde na první pohled patrné hned dvojí užití pravidel tøetin. Zámìrem autora je poutat pozornost na ústøední objekt v kompozici (v tomto pøípadì dívka), jež je umístìn pøesnì do prùseèíku pøímek. Ikdyž je vzhledem k formátu ústøední motiv velikostnì v kontrastu, pøeci jen poutá pozornost jako první. Dalším užitím pravidel tøetin je možné naznaèit na jednotlivých plánech fotografie. Pøedpokládajme, že prvním plánem je písek pláže, druhý tvoøí voda a v posledním tøetím plánu máme ostrov v pozadí. Toto rozložení tvoøí dohromady harmonickou kompozici s zcela jasným a dostateènì zdùraznìným ústøedním motivem dívky v popøedí umístìné podle pravidel tøetin.
obr. 30 rozbor fotografie dle tøetin
5.1 Vyvážení plochy Stejnì jako pravidla kompozice jakékoliv obrazové informace se i k vyvážení plochy piktogramu pøistupuje dle daných pravidel. Vyvážení prostoru nebo plochy piktogramu v horizontálním i vertikálním smìru se mùže øešit z hlediska jasového, tonálního, tvarového, barevného apod.. Vyvážení jednotlivých èástí zorného pole uvnitø obrazu vzniká vyvážením protichùdných kvalit v piktogramu. Tak jako neznámémý objekt, èlovìka èi zvíøe si prohlížíme od shora dolù resp. od hlavy k nohám pøi pohledu na grafický symbol postupujeme od horní èásti smìrem dolù. Ve vìtšinì kultur je také ètení zažito konvencemi z levé strany smìrem doprava a od prvních øádek v horní èásti listu smìrem k posledním v èásti dolní. Z toho vyplývá i obecný stereotyp sledování objektù od levého horního rohu diagonálnì smìrem k pravému dolnímu rohu. Pøestože pøi podrobném pozorování objektu jsou zrakové dráhy velmi individuální, pøi prvotním bleskovém prohlédnutí postupujeme úhlopøíènì od horního rohu k rohu dolnímu. Aby se naše oko pøi prvním orientaèním prohlédnutí nového prostoru èi obrazu dobøe zorientovalo, je vhodné klást významovì dùležité elementy, nebo jakékoliv hmoty do pravého dolního rohu. Obraz poté pùsobí utìšeným dojmem a vytvoøí tak situaci pro pozornìjší vnímání detailù v obraze. Taková skladba mápøedpoklad pùsobit na pozorovatele klidnì a harmonicky.
obr. 31 nevhodné umístìní motivu
POJEDNÁNÍ k SDZ
obr. 32 vhodné umístìní motivu
Piktografické systémy
16
Šipky Užití figur, znakù, symbolù
6.0 Šipky Šipky patøí mezi obecnì nejpoužívanìjší symboly Jejich použitím mùžeme znázoròovat rùzmé jevy vázané ke smìru, souøadnicovým soustavám apod.. Užití šipek vymezuje mezinárodní norma ISO 4196. Smìr pohybu ve vztahu k pozorovateli Užívá se k orientaci pøi pohybu èlovìka nebo dopravních prostøedkù v prostoru. Pøíklad smìrovky, únikové cesty, semafory ap. Tvar má název "belgická šipka". Smìr pohybu ve vztahu k souøadnicovému systému Užívá se k vyznaèení pohybu nebo polohy ve vymezeném souøadnicovém systému, napøíklad na grafech, rùzných výkresech, monitorech, pøi nastavení èi programování poloh a pohybù rùzných strojù apod. Pøíklad psací stroje, poèítaèe, skenery, mikroskopy, obrábìcí stroje ad. Tok materiálu Užívá se k vyznaèení smìru toku materiálu èi tekutin na schématech, pøímo na potrubí èi jiném zaøízení, na ovladaèích a sdìlovaèích pøístrojù. Funkce Šipkou se znaèí funkce, které vedle dalších charakteristik mají i charakteristiku smìrovou. Šipka tedy vždy znaèí proces složitìjší než jenom samotný pohyb. Pøíkladem mùže být nanášení látky, èistìní, sekání trávy, tisk apod. Rozmìry Znaèení pro ovladaèe, sdìlovaèe nebo indikátory pøístrojù a další užití s výjimkou technických výkresù, kde platí zvláštní normy. Jde napø. o nastavení rozmìrù pracovní plochy na monitoru poèítaèe, velikosti papíru nebo obálky vkládaných do tiskárny apod.
x
x
Tvary šipek pro odlišné smìry (v dané poloze se použije typ šipky, který odpovídá sdìlovanému významu): Smìrové varianty "dozadu", "dopøedu", "doprava" nebo "doleva" vyplývají vìtšinou z daného kontextu užití ( umístìní ) šipky. Pokud není možné kontext využít, je tøeba zvolit pomocný doplnìk, napø. text apod. obr. 33 významové obsahy šipek
7.0 Užití figur, znakù, symbolù Je-li možné nìjaký jev pøímo jednoduše zobrazit, používá komunikace figuru. Není-li možné daný jev pøímo zobrazit, použije se znak nebo symbol, který je vybrán na základì historických souvislostí nebo srovnávací systémové analýzy. Znaky nebo symboly se pak užívají na základì nezávazné spoleèenské konvence nebo na základì konvencí rùzného typu dosahu a závaznosti. K závazným konvencím širokého dosahu patøí mezinárodní normy ISO, Které jsou obdobou pravidel pravopisu hláskové øeèi. Zabývají grafickými symboly vèetnì šipek, barvami a tvary tabulek.
b/ použije se figura, pro kterou je domluven druhotný význam struktura se nazývá symbol význam ukázkového symbolu: WC muži
1.smyslovým pøipodobnìním struktura se nazývá figura význam ukázkové figury: postava muž
i
2. dohodou autora s adresátem (nebo širší spoleèenskou dohodou) a/ použije se struktura nepod. realitì struktura se nazývá znak význam ukázkového znaku: hláska "i"
i
c/ použije se znak, pro který je domluven druhotný význam struktura se nazývá symbol význam ukázkového symbolu: informace
obr. 34 figura, znak, symbol
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
17
7.1 Významové vazby v piktogramu
Užití figur, znakù, symbolù
Výzanmové kombinace: Figury, znaky i symboly lze vzájemnì kombinovat a vytváøet tak složené prvky s jinými, napø. složitìjšími obsahy.
zvuk + plynulá regulace
list
+
list
+
list
=
regulace zvuku
=
složka listù
obr. 35 významové kombinace
Významové variace: U figur, znakù i symbolù je možné vytváøet jejich významové variace tak, že do jejich ploch vkreslíme jiné figury, znaky nebo symboly.
potravina
+
tekutina
=
tekutá potravina
obr. 36 významové variace
Významové mutace: Vložení figury, znaku nebo symbolu do tabulky umožòuje mutaci neutrálního významu symbolu na výstrahu, pøíkaz, zákaz apod.
pozor!
+
kráva (zvíøe)
=
obr. 37 významové mutace
pozor zvíøata! POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
18
Historie a vývoj piktogramù
8.0 Historie a vývoj piktogramù 8.1 Øeè, piktogramy, ideogramy, písmo Podmínkou vzniku øeèi a pozdìji písma byla praktická èinnost lidí a spoleèenský charakter práce, který vyžadoval vyjadøování a zaznamenávání myšlenek a skuteèností. V dlouhých etapách vývoje lidstva nadešel èas, kdy ústní pøedávání zpráv a myšlenek nedostaèovalo. Èlovìk vzal do ruky nástroj, aby zanechal zprávu pro další generace. Pøi sledování vývoje písma a tisku rozeznáváme dvì hlavní období, která jsou od sebe neoddìlitelná a navzájem se doplòují.Každé z nich mìlo podíl na souèasném stupni vývoje lidské spoleènosti: Pøedhistorické období – vznik pøedchùdcù písma – kresby – piktogramy – ideogramy. Historické období – vznik ruènì psaných, kreslených nebo jinak utváøených písem, vznik kovových tiskových písem a tisku, vznik nových tiskových technik v 19. a 20.století a moderní písmová tvorba. Piktogramy – zjednodušené kresby, jejich smysl je jasný i bez znalosti jazyka. Pozdìji z nich vzniká obrázkové písmo. Nìkteré národy zùstaly ve vývoji písma na této úrovni až do 19.století. Známý je piktogram z roku 1849, zaslaný Kongresu USA, ve kterém Indiáni žádají vrácení loviš. Ideogramy – symboly.V kulturnì vyspìlé oblasti Mezopotámie a Støedomoøí se v období otrokáøského øádu zaèaly vyvíjet obrázkové ideogramy pro urèitý pojem, který bylo možno vyjádøit mluvenou øeèí. Pøedpokladem pro pøeèetní ideogramu byla znalost pojmu, který vyjadøoval. Podobnì se u jiných národù zaèaly používat uzlové znaèky (Inkové, Aztékové). Místní oznaèení (navršené kameny), znaèící hranice pravìkých loviš, vruby do stromù, barevné znaèky i tetování jsou symboly, jejichž správný význam nekdy tìžko chápeme. Lidstvo v hojné míøe používá tìchto symbolù dodnes. Co jsou symboly (loga) firem? Pouze snaha o grafické ztvárnìní, zjednodušenou identifikaci a snaha o „vyznaèení lovištì“. Co jsou rùzná tetování na lidském tìle? Snaha øíci ostatním „toto jsem JÁ, toto je MOJE tìlo“. Vývoj se však nezastavil. Z piktogramù a ideogramù se v pøíhodných podmínkách zaèalo tvoøit písmo. Nejprve slovní, které se dále vyvíjelo, pøes slabikové k hláskovému. Písmo- písmem rozumíme znaky, které mají služit k trvalému zaznamenávání myšlenek a skuteèností. Je èasovì i místnì nezávislé na osobì sdìlujícího. Pøedpokladem pro pøeètení písma a porozumìní obsahu je nejen znalost písem (znakù), ale i znalost øeèi (jazyka), v níž je písmo napsáno.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
10.
8.
11.
Jak již bylo øeèeno v úvodu. Koøeny vizuální komunikace sice sahají do dávné minulosti lidstva. Prakticky se zaèalo rozvíjet zejména prostøednictvím dopravních znaèek až poèátkem dvacátého století. Globální rozšíøení do vìtšiny oborù lidské èinnosti a vznik prvních mezinárodních konvencí se datuje od šedesátých let. Tendence ve stylu navrhvání piktogramù je možné ilustrovat napøíklad na znaèení spotoviš olympijských her, jak je naznaèeno na ukázce.
9.
12.
obr. 38 oficiální znaèky sporotviš olympijských her 36 - 96 [25]
1. 1936 Berlin 2. 1968 Mexico 3. 1972 Munich 4. 1976 Innsbruck 5. 1980 Moscow 6. 1984 Los Angeles 7. 1984 Sarajevo 8. 1988 Seoul 9. 1992 Albertsville 10. 1992 Barcelona 11. 1994 Lillehammer 12. 1996 Atlanta
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
19
9.0 Cíle disertaèní práce
Cíle disertaèní práce Závìr
Na základì získaných znalostí z oboru vizuální komunikace vzniká soubor piktogramù v podobì skic, které dále budou sloužit jako pøedloha finálního výstupu katalogu zpracovaného ve 2D vektorové podobì k prezentaci a následné reprodukci. Cílem prvotního návrhu je nalezení vzájemných vztahù mezi navrhovanou sadou znakù a subjektem na který se informaèní systém aplikuje. Odhadnout míru stylizace, formálnost pro daný subjekt a nejvhodnìjší výtvarné ztvárnìní znakù. Jako finální výstup by mìl sloužit katalog se souborem pùvodních znakù. Jeho souèástí by mìl být podrobný rozbor konstrukce znakù,jejich vzájemné výtvarné vazby a spoleèné grafické prvky. Koneèný výstup by mìl také obsahovat návrh orientaèního systému , kombinování jednotlivých znakù a øazení do širších celkù. Katalog bude vypracován jako samostatná publikace. Koneèná podoba katalogu: 1. Rozbor spoleèných prvkù jednotlivých znaèek 2. Modulární zpùsob navrhování a jeho použití 3. Konstrukce znaku podle spoleèných grafických prvkù 4. Návrh piktogramù v základní nebarevné formì 5. Vymezení barev a tvarù tabulek 6. Vzájemné vazby mezi znaky a jejich variace, kombinace a mutace 7. Použití znaèek spoleènì s tabulkami v barevné formì 8. Kombinace smìrových prvkù spoleènì se znaèkami 9. Zpùsob kombinování znaèek do vìtších celkù 10. Návrh orientaèního systému (ad. 7.,8.,9.) 11. Seznam všech obsažených znaèek a jejich definice
10.0 Závìr Pojednání k SDZ v sobì sdružuje jen ty nejzákladnìjší nutné znalosti a postupy k tvorbì nové znaèky. Problematika je celkovì mnohem širší a jednotlivé èásti øešení vyžadují samostaný pøístup a hlubší analýzu. S pøihlédnutím k souèasnému neutìšenému stavu informaèní grafiky na pùdì FSI VUT Brno si práce klade za hlavní cíl pozvednutí úrovnì tohoto informaèního systému.
11.0 Pøehled norem Bezpeènost a ochrana zdraví mezinárodní norma ISO 3864 Elektrotechnické pøedmìty a zaøízení mezinárodní normy ÈSN IEC 345550, 345555, 345556, 34557 Kanceláøské stroje výbìr z mezinárodních norem ÈSN IEC 345550, 345555, 345556, 34557 a oborová konvence Ošetøování látek a odìvù mezinárodní oborová konvence Potraviny pøipravovaná mezinárodní norma ISO Pøírodovìda odborná konvence Silnièní doprava ÈSN DZKP Silnièní motorová vozidla mezinárodní norma ÈSN ISO 300110 Sport a tìlesná kultura prozatím bez norem Veøejná doprava výbìr z norem ISO 7001, 3864 Veøejné informace mezinárodní norma ISO 7001 Životní prostøedí pøipravovaná mezinárodní norma ISO
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
20
Literatura [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
Literatura
Lidwell W.,Holden K.,Buttler J., Universal principles of Design, RockPort, Massachusetts, 2003, ISBN 1-59253-007-9 prof. Ing. Chundela L. DrSc., Ergonomie, ÈVUT, Praha, 1990 Fassati T., Slovník zrakového mimoslovního sdìlování, Academia, 1994 American Institute of Graphic Arts, Symbol Signs, National Techical service, 1974, PB 239-352 Gilbertová S., Matoušek O., Ergonomie Optimalizace lidské èinnosti, Grada, 2002, ISBN 80-247-0226-6 INSTITUT INFORMAÈNÍHO DESIGNU, [online], URL: http://www.institut-informacniho-designu.cz/ Dabner D., Grafický design v praxi, SlovArt, 2004, ISBN 80-7209-597-8 Doc. Ing. Jaroslav Jarema, CSc., Organizácia a riadenie designu ( design management), Košice, 1991 Ing Král M., Ergonomie a její užití v technické praxi èást 1, VAVA, 1994, ISBN 80-85798-35-7 Ing Král M., Ergonomie a její užití v technické praxi èást 2, VAVA, 1994, ISBN 80-86168-04-2 Ing. Lorko M. CSc, Ing. Jambrichová Z., Ergonómia, Fakulta výrobných technologií, Prešov, 1998, ISBN 80-7099-392-8 Graphic Design Associates, Locos words (part), Kodansha Itd., 1974 RubínováD., Ergonomie v prùmyslovém designu ve strojírenství, konference EES, Praha, 2000 Jírovská I., Diplomová práce: Užití zlatého øezu, 1995, [online], 2005 URL: http://www.volny.cz/zlaty.rez/ GRAHAM, L., Basics of design layout and typography, New York, DELMAR, 2001 Dreyfuss H., Symbol source book, Van Nostrand Reinhold, New York, 1972, ISBN 0-442-21806-0 Klimeš, L. - Slovník cizích slov. 4. vydání. SPN, 1987 Kuwayama Y., Trademarks and symbols of the world volume 3., Rockport, 1989, ISBN 0-935603-30-1 Kolesár Z., Kapitoly z dejín dizajnu 1. diel, Slovenské centrum dizajnu, Bratislava, 1998, ISSN 1335-034X Rubínová D., Disertacní práce, Brno FSI VUT, 2003 Kolesár Z., Kapitoly z dejín dizajnu 2. diel, Slovenské centrum dizajnu, Bratislava, 2000, ISBN 80-967005-7-X ColorMatch 5K, [online], Kim Jensen , 2001, [2004-10-17], URL: http://www.colormatch.dk BlackCofee, 1000 Icons, szmbols + pictograms, Rock Port, China, ISBN 4-7661-1692-5 Johnson P., Umìní dìjiny - nový pohled, Academia, Praha, ISBN 80-200-1320-2 URL: http://www.signweb.com/index.php/channel/7/id/1363
POJEDNÁNÍ k SDZ Piktografické systémy
21
www.uk.fme.vutbr.cz