od sv. Františka občasník choceňské farnosti červen 2012

od sv. Františka  občasník choceňské farnosti  červen 2012 Vážení přátelé, rád bych využil příležitosti konce školního roku, abych poděkoval katechetům naší farnosti za jejich obětavou práci ve školách, v kostele i při víkendových akcích. Děkuji také všem jejich pomocníkům z řad mládeže i dospělých. Dále děkuji chrámovému sboru pod vedením pana Jiřího Kunčického za mnohaletou činnost, která obohacovala naše slavnostní bohoslužby až doteď, kdy sbor v této sestavě končí. Děkuji ještě jednou i všem, kteří se podíleli na obnově farní zahrady. Upravená plocha bude brzy zatravněna a na podzim budou podél plotu vysazeny trvalky a alej ze šesti listnatých stromů. Dosud neupravená část přijde na řadu v příštím roce. Nadále sháníme sponzory na financování tohoto projektu. Všem farníkům přeji pohodové léto s dny relaxace na pěkných místech, s dobrými lidmi a v blízkosti Boží. Jiří Pešek

Ze života farnosti KALENDÁŘ FARNÍCH AKCÍ 5. 7. v 18.00 28. 7. – 4. 7. 12. 8. v 10.30 2. 9.

poutní mše sv. v Bošíně farní tábor poutní mše sv. na Hemžích farní den

POZVÁNÍ NA DVOUDENNÍ POUTNĚ - POZNÁVACÍ ZÁJEZD DO JIHOZÁPADNÍCH ČECH Na dny 31. 8. - 1. 9. 2012 (pátek-sobota) se připravuje dvoudenní zájezd. Z programu zájezdu: návštěva a prohlídka poutních míst Sepekov, Lomec, Bavorov, dále hrad Zvíkov, města Písek a Prachatice (zde nocleh v hotelu), zámek Kratochvíle. Duchovní doprovod přislíbil P. M. Šiffel. Cena zájezdu bude asi 1230,Kč, v ceně doprava a nocleh se snídaní. Další podrobnosti budou na nástěnce v kostele, přihlášky u p. Heleny Houdkové tel. 724 923 674, příp. mail [email protected] Helena Houdková

OHLÉDNUTÍ ZA NOCÍ KOSTELŮ 2012 V pátek 1. června 2012 se Choceň zapojila do celostátní akce nazvané Noc kostelů, která měla umožnit široké veřejnosti více poznat náboženskokulturní dědictví generací našich předků. V našem městě se kromě děkanského kostela sv. Františka Serafínského otevřel i evangelický kostel a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie na Hemžích. Kdo přišel, jistě nelitoval, protože byl připraven bohatý program k vidění i ke slyšení. Evangelíci připravili čtení 2

z Bible s hudebními vstupy a možností osobních setkání. Katolíci se zas zaměřili na kulturní poklady svých posvátných prostor, které mohli návštěvníci obdivovat v tichosti i za zvuků hudby klasické i moderní. Nechyběly odborné výklady ani hra pro děti. Zvláště krásným příspěvkem byla expozice uměleckých dílek žáků místní ZUŠ, kteří se nechali inspirovat barokním interiérem děkanského kostela. Rád bych touto cestou poděkoval zvláště paní učitelce Kaňkové, která připravila výstavu žáků ZUŠ, panu Březinovi za působivé osvětlení, panu Hofmanovi z muzea za fundované výklady a panu Duspivovi za koncertní vystoupení na loutnu. Děkuji i všem katolickým a evangelickým farníkům, kteří jakýmkoliv způsobem přispěli k zdárnému průběhu letošní Noci kostelů. Těším se na další spolupráci. Jiří Pešek

PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ

3

BIŘMOVÁNÍ

ROK S APOŠTOLY V průběhu školního roku se děti seznamovaly s jednotlivými apoštoly a prožívaly s nimi evangelní události. Poznávaly, že navzdory lidským nedokonalostem a povahovým rozdílům tvořili apoštolové společenství, středem kterého byl Kristus. Děti sledovaly, jak se postupně proměňoval a prohluboval vztah apoštolů k Ježíši – od prvotního nadšení až po setkání se zmrtvýchvstalým Kristem. Z každého apoštola si děti mohly vzít příklad a vzor do každodenního života. Například z apoštola Matouše, který po setkání s Ježíšem přestává dělat věci, jež Bůh neschvaluje, nebo z apoštola Jakuba Menšího, který ve svém listě píše, že víra se musí projevovat skutky. 4

Vyvrcholením celoročního projektu byla pouť k Panně Marii, Matce ustavičné pomoci, při níž si děti ještě jednou připomenuly důležité okamžiky ze života apoštolů. V příštím školním roce bychom chtěli pokračovat v poznávání Božího slova a zaměřit se na události Starého zákona. Ráda bych poděkovala všem, kteří nám pomohli projekt zrealizovat, zejména P. Jiřímu za jeho vstřícnost, ochotu a pomoc při různých akcích. Martina Krsková

ZPRÁVA O UKONČENÍ ČINNOSTI CHRÁMOVÉHO SBORU Po staletí byly význačné svátky církevního roku zdůrazňovány hudebním doprovodem pěveckého sboru. V Chocni jako i všude jinde. Fyzický sbor, který si při vystoupeních mimo mateřský kostel říkal Sbor při chrámu sv. Františka Serafinského v Chocni, ovšem postupně zestárnul. To bylo způsobeno absencí příchodu nových stabilních členů. Proto jsem se rozhodnul činnost tohoto sboru ukončit. Vedla mě k tomu i naděje, že v situaci, kdy již nebude možno říct „zatím to funguje, tak je to dobré“, bude nutné se situací zabývat a sbor bude vzkříšen s novými členy a novým sbormistrem. Dovoluji si uvést jen dvě poznámky: Církevní hudba, jak vznikla v posledních pěti stech letech a jak se ji pokoušel i předkládat chrámový sbor, snad jen s potřebou většího přiklonění se k chorálním základům a dotvoření na tradici navazující moderní hudby, tvoří nedílnou součást naší křesťanské kulturní tradice a její případné opuštění pokládám za krajně nešťastné. Chrámový sbor se vždy pokládal za součást místní církve, nacvičování skladeb za přípravu a jejich provedení za součást liturgie. Přestože jsme v činnosti nalézali i osobní potěšení, pokládali jsme naši činnost především za službu Bohu. Jako takovou ji tedy pokládáme před oltář a věříme, že v ní budou mladší generace pokračovat. Jiří Kunčický, bývalý sbormistr chrámového sboru 5

Sbor při chámu sv. Františka Serafínského v Chocni v zámeckém parku v Cholticích (2010)

PRÁZDNINY NANEČISTO Vždy, když se blíží červen, blíží se i konec školního roku a s ním i Prázdniny nanečisto! Tuto akci pořádá naše farnost již několik let. Letos byly Prázdniny nanečisto naplánovány na 10. června, ale protože nám počasí příliš nepřálo, byly o týden odloženy, tedy na 17. června. I přes tuto nepříjemnost byla účast překvapivá, přišlo 80 dětí, které si mohly vyzkoušet různé aktivity. Prázdniny nanečisto byly letos zaměřené na řemesla, a proto si děti vyzkoušely, jak pracoval zbrojíř, myslivec nebo pokojská. Děti jako každý rok procházely 18 stanovišť a po jejich splnění na ně v cíli čekala sladká odměna a občerstvení po namáhavém odpoledni. Na další Prázdniny nanečisto se děti mohou těšit opět za rok v červnu:) Maruška Dykastová 6

Letní příloha (nejen) pro rodiny Z PASTÝŘSKÉHO LISTU K VII. SVĚTOVÉMU SETKÁNÍ RODIN Milán 30. května – 3. června 2012 Milé sestry, milí bratři, … Je důležité nezapomínat, že rodina je oblastí, která patří k nejcennějším darům lidstva. Z hlediska společenského poznání nemá dnes rodina žádnou jinou alternativu. Kde jinde se může člověk naučit odpovědnosti? Kde jinde může lépe zrát než v rodině, která je založena na láskyplném, stabilním a rovnoprávném vztahu muže a ženy? Všechna jiná výchovná zařízení jsou úspěšná jen do té míry, do jaké dokážou fungující rodinu napodobit. Naše budoucí společnost, a je tím myšlena občanská společnost, bude natolik svobodná, spravedlivá, vlídná a tolerantní, nakolik rodiče dokážou dobře vychovat své děti. To nemůže udělat nikdo jiný. Přes toto všechno se obvykle o rodinu začne někdo zajímat, až když je před rozpadem. Individualismus a touha po osobním prospěchu, příznačné pro naši dobu, činí rodiny stále křehčími. A prvními oběťmi se pak stávají děti, protože jsou zbaveny opory v jednotě rodičů. Jsou to známé věci a zaměřuje se na ně řada nejen církevních dokumentů, ale i profánních studií. Jak to vypadá s rodinou dnes? Je zajímavé, že podle nedávno zveřejněné statistiky devadesát procent obyvatel naší země jako největší hodnotu svého života touží najít vhodného partnera a vydržet s ním v jednom manželství. Pro fakt, že je realita jejich manželství jiná, je uváděno mnoho důvodů. Patří k nim nedostatečná komunikace v rodinách, chybějící pozitivní vzory ve vlastní rodině, přesvědčení, že cesta k úspěšnému životu a osobnímu prospěchu podporovanému společností vyžaduje individualismus, neústupnost, tvrdost, dokonce i určité formy násilí. A tak jsme svědky toho, jak má nakonec stále méně mladých lidí odvahu se na někoho vázat, založit rodinu a dát život dětem. Bojí se ztráty svobody i zajímavého zaměstnání, které je synonymem pro zajištěnou životní úroveň a je považováno za jediný způsob seberealizace a naplnění vlastní identity. Dalo by se říct, že mnoho lidí touží po cíli, ale nejsou ochotni jít po cestách, které k tomuto cíli vedou. Na základě toho, co bylo řečeno, chceme vyjádřit poděkování a uznání všem, kteří se nebojí 7

uváženě vstupovat do manželství a nebojí se mít děti, i když s příchodem dětí do rodiny se radikálně mění nároky na oba rodiče, zvláště na matku, která ve většině případů přebírá hlavní tíhu péče. Zaměstnavatel dává rodičům pro výchovu dítěte jakousi „dovolenou“. Je zvláštní, že i mnoho lidí považuje toto nové, v porovnání s nasazením v zaměstnání mnohem náročnější vytížení, za jakousi dovolenou. Vážíme si rodičů, kteří chápou rodičovskou péči jako nenahraditelnou pro dítě i pro jeho lidské zrání. Proto mají odvahu spokojit se s nižší životní úrovní a investovat (čas i peníze) do dětí. Založení rodiny považujeme přinejmenším za rovnocenné úsilí, jakým je budování profesní kariéry, a práci pro rodinu za stejně přínosnou jako práci placenou. Nebojte se investovat do budoucnosti a žijte naplněni nadějí, že i okamžité nepohodlí a s ním spojená oběť přinese dobré ovoce. Početí a výchova dětí je jedinečným a nenahraditelným zdrojem skutečné prosperity společnosti i vás samých, i když to naše současná společnost většinou takto neoceňuje. Tématem letošního Světového setkání rodin v Miláně je „Rodina, práce a slavení.“ Toto téma se dotýká vztahu muže a ženy, jejich přebývání ve světě práce a prožívání jejich vzájemného vztahu v rodině, které je vyjádřeno slovem slavení. Chce se tedy zabývat naléhavou otázkou současné rodiny, aby se stávala „základním místem, kde se láska žije a kde se k lásce vychovává“ (Benedikt XVI.), a současně obstát ve shonu každodenního života. Obětavá láska rodičů pečujících o každé své dítě není v první řadě nějakým výkonem, ale projevem vztahu k dětem. Právě rodiče jim nenahraditelným způsobem pomáhají vytvářet vlastní vztahy ke světu, který je obklopuje, a samozřejmě také k Bohu. Rodina se stává plodnou, když chrání rytmus každodenního života mezi prací a slavením, mezi něhou a láskou, úsilím a nezištností. Také vzájemným odpouštěním utvářejí rodiče životní styl svých dětí. (Pokud se o těchto věcech chcete dovědět víc nebo se za ně modlit, jsou vám k dispozici Přípravné katecheze k VII. Světovému setkání rodin, které najdete na internetových stránkách www.rodiny.cz.) Sestry a bratři, děkujeme každému z vás, kteří přijímáte péči a starost o dobro rodiny jako dar i jako nejdůležitější úkol svého života, a také vám, kteří se za to modlíte. Žehnají vám biskupové naší vlasti. 8

VIGILIE Mám-li si představit Ráj, vybavuje se mi mé dětství 2. 6. 2012 Odpovědi Benedikta XVI. na otázky během vigilie Světového setkání rodin, Milán 1. Cat Tien (děvčátko z Vietnamu) Ciao Papeži! Jsem Cat Tien a pocházím z Vietnamu. Je mi sedm let a chtěla bych Ti představit svoji rodinu. On je můj tatínek, Dan, a moje maminka je Tao, a to je můj bratříček Binh. Ráda bych věděla něco o Tvé rodině a o tom, jak to bylo, když jsi byl tak malý jako já. Svatý Otec: Díky Ti, drahá, a díky rodičům. Srdečné díky. Zajímají tě tedy vzpomínky na moje dětství. Bylo by jich hodně. Řeknu jich jenom několik. Pro rodinu byla u nás vždycky podstatná neděle, která však začínala již v sobotu odpoledne. Otec nám četl nedělní čtení ze mše z jedné knihy, která byla v té době v Německu velmi rozšířená a kde byla také vysvětlení jednotlivých textů. Tak začínala neděle: radostnou atmosférou jsme vstoupili do liturgie. Druhý den jsme šli na mši. Bydleli jsme nedaleko Salzburgu a byli jsme tedy obklopeni hudbou – Mozarta, Schuberta, Haydna – a když začínalo Kyrie, bylo to, jako by se otevíralo nebe. Doma pak byl přirozeně velký společný oběd. A hodně jsme zpívali. Můj bratr je velký muzikant, již jako malý chlapec pro nás všechny skládal hudbu, takže zpívala celá rodina. Tatínek hrál na citeru a zpíval. Ty chvíle jsou nezapomenutelné. Potom jsme také společně cestovali, chodili na procházky. Bydleli jsme 9

nedaleko lesa, a tak bylo moc krásné vyjít do lesa, kde jsme si hráli a prožívali různá dobrodružství. Jedním slovem: byli jsme jedno srdce a jedna duše, s množstvím společných zkušeností, i v dobách velmi špatných, protože byla válka, před tím diktatura a pak chudoba. Avšak tato vzájemná láska, tato radost i nad jednoduchými věcmi byla mocná, takže jsme dovedli přemáhat a snášet i to špatné. Myslím, že velmi důležité bylo právě to, že i nepatrné věci přinášely radost, protože byly výrazem radosti srdce druhých. A tak jsme vyrůstali v jistotě, že je dobré být člověkem, protože jsme viděli, jak se Boží dobrota odrážela v rodičích a sourozencích. A popravdě řečeno, pokud bych si měl trochu představit, jak to bude v Ráji, vybavuje se mi vždycky čas mého mládí a dětství. V tomto kontextu důvěry, radosti a lásky jsme byli šťastní, a myslím, že v Ráji to bude podobné jako v mém dětství. V tomto smyslu doufám, že až půjdu na „onen svět“, půjdu „domů“.

2. Serge Razafinbony a Fara Andrianombonana (snoubenci z Madagaskaru) Serge: Svatosti, jsme Fara a Serge, a pocházíme z Madagaskaru. Poznali jsme se ve Florencii, kde jsme studovali, já strojařinu a ona ekonomiku. Jsme zasnoubeni čtyři roky a sníme o tom, že jakmile skončíme studia, vrátíme se do své vlasti, abychom byli platní svému národu také svojí profesí. Fara: Rodinné vzory, které převládají na Západě, nás nepřesvědčují, ale jsme si vědomi, že také mnohé tradice naší Afriky je zapotřebí určitým způsobem překonat. Cítíme se stvořeni jeden pro druhého, a proto se chceme vzít a založit rodinu. Chceme, aby byl každý aspekt našeho života orientován hodnotami evangelia. Mluví-li se však o manželství, Svatosti, je tu slovo, které nás přitahuje a zároveň budí bázeň více než jiné: slůvko „navždy“. Svatý otec: Drazí přátelé, děkuji za vaše svědectví. Provázím vás modlitbou na cestě vašich zásnub a věřím, že založíte rodinu na evangelních hodnotách, rodinu „navždy“. Poukázali jste na různé typy manželství. Máme „mariage coutumier“ v Africe a západní typ manželství. Popravdě řečeno, až do konce 19. století převládal také v Evropě jiný model manželství než dnes. Manželství bylo nezřídka uzavíráno mezi určitými klany a usilovalo se o záchovu klanu, otevřenou budoucnost, uchování majetku apod. Klany hledaly mezi sebou páry v naději, že se k sobě budou hodit. Tak tomu bylo i v našich zemích. Vzpomínám si, že tak tomu bylo i v jedné malé vesničce, 10

kde jsem chodil do školy. Ale od devatenáctého století nastoupila emancipace jednotlivce, osobní svobody. Manželství se už nezakládá na vůli druhých, ale na osobní volbě; předchází mu láska, následují zásnuby a pak manželství. V té době jsme byli všichni přesvědčeni, že je to jediný správný model a že láska sama je zárukou onoho „navždy“, protože láska je absolutní, chce všechno a tedy i veškerý čas – trvá navždy. Bohužel, realita taková není vždy. Je zřejmé, že zamilovanost je krásná, možná ne vždy tak trvalá jako cit; netrvá navždy. Je tedy jasné, že přechod od zamilovanosti k zásnubám a pak k manželství vyžaduje určitá rozhodnutí, vnitřní zkušenosti. Jak jsem řekl, cit lásky je krásný, ale musí být očišťován, musí procházet cestou rozlišování, to znamená, že musí dojít také na rozum a vůli. Musí dojít ke sjednocení rozumu, citu a vůle. V obřadu uzavírání manželství se církev neptá: «Jsi zamilován?», nýbrž «Chceš?», «Jsi rozhodnut?». Zamilovanost se tedy musí stát pravou láskou a zapojit vůli a rozum do procesu, kterým je zasnoubení, očišťování, prohlubování, aby pak opravdu celý člověk se všemi svými schopnostmi, spolu s rozumovým rozlišováním a silou vůle řekl: «Ano, to ať je můj život». Často myslívám na svatbu v Káni. První víno je překrásné, tedy zamilovanost. Netrvá však navždy, musí přijít druhé víno, musí kvasit, růst a zrát. Definitivní láska, která se stane skutečně „druhým vínem“ je krásnější, lepší než první víno. To je třeba hledat. Tady je také důležité, aby nikdo nebyl izolován. Je zde On a Ona, ale také farní společenství, církev, přátelé. Toto všechno: správná personalizace, společenství života s druhými, s rodinami, které si vzájemně pomáhají, je velmi důležité, a jedině v tomto zapojení celého společenství, přátel, církve, víry a samého Boha roste víno, které bude navždy. To vám přeji. 3. Rodina Paleologos (z Řecka) Nikos: Kalyspera. Jsme rodina Paleologos. Pocházíme z Athén. Jmenuji se Nikos a moje manželka Pania. Naše dvě děti Pavlos a Lydie. Před lety jsme spolu se dvěma společníky investovali všechno, co jsme měli, do malé firmy věnující se informatice. Přišla těžká ekonomická krize, klientů drasticky ubylo a ti, kteří zůstali, stále více oddalují platby. Stěží dokážeme zaplatit dvěma zaměstnancům a na nás, společníky, zůstává jen nepatrně. Každým dnem ubývá prostředků na obživu našich rodin. Naše situace je jednou z mnoha, mezi miliony dalšími. Ve městě chodí lidé se svěšenou hlavou. Nikdo nikomu nedůvěřuje, nedostává se naděje. 11

Pania: Přestože věříme v prozřetelnost, jen s námahou si dovedeme představit budoucnost svých dětí. Jsou dny, Svatý otče, kdy se ptáme, co dělat, abychom neztráceli naději. Co může říci církev těmto lidem, jednotlivcům i rodinám, kterým se nedostává perspektiv? Svatý otec: Drazí přátelé, díky za vaše svědectví, které zasáhlo moje srdce i srdce nás všech. Co můžeme odpovědět? Slova nestačí. Měli bychom učinit něco konkrétního a všichni trpíme tím, že nemůžeme dělat nic. Mluvme nejprve o politice: mám za to, že by měl ve všech stranách posílit smysl pro odpovědnost, aby se neslibovaly věci, které nemohou být uskutečněny, aby se neusilovalo jenom o hlasy voličů, ale byla přijata odpovědnost za blaho všech; aby se pochopilo, že politika je vždycky i lidskou a mravní odpovědností před Bohem a lidmi. Jedinci pak samozřejmě trpí a musí snášet danou situaci často bez možnosti se bránit. Nicméně, můžeme také říci: Každý se snažíme dělat, co je možné, myslet na sebe, na rodinu a na druhé s velkým smyslem pro odpovědnost a s vědomím, že oběti jsou nezbytné, aby bylo možné postoupit vpřed. Za třetí: co můžeme dělat my? To je otázka, kterou si v této chvíli kladu. Možná, že by mohlo pomoci partnerství mezi městy, rodinami, farnostmi.. V Evropě máme síť různých partnerství, kulturní výměny, které jsou jistě velmi dobré a užitečné, ale možná, že je zapotřebí partnerství jiného typu, totiž aby jedna konkrétní rodina na Západě, v Itálii, Německu, Francii přijala odpovědnost za pomoc jiné rodině. Podobně farnosti a města, která by v konkrétním smyslu skutečně poskytovala pomoc. Můžete si být jistí, že já a mnozí jiní se za vás modlíme, a tato modlitba nespočívá jen ve vyslovování slov, ale v otevírání srdce vůči Bohu, který dává kreativitu při hledání řešení. Mějme naději, že nám Pán pomůže, že Pán bude pomáhat stále. 4. Rodina Rerrie (USA) Jay: Žijeme blízko New Yorku. Jmenuji se Jay, pocházím z Jamajky a jsem účetní. Moje manželka Anna je pomocnou učitelkou. To je našich šest dětí od 2 do 12 let. Z toho si můžete, Svatosti, dobře představit, že náš život je neustálým během proti času, plný shánění a komplikací různého druhu. Také u nás ve Spojených 12

státech je jednou z priorit udržení si pracovního místa a k tomu je třeba nehledět na pracovní dobu a často tím trpí právě rodinné vztahy. Anna: Jistě, ne vždy je to snadné. Máme dojem, Svatosti, že instituce a podniky neusnadňují harmonizaci pracovní doby a rodinných rytmů. Představujeme si, že ani pro Vás není snadné smířit nekonečné závazky s odpočinkem. Máte nějakou radu, která by pomohla při hledání této nezbytné harmonie? Jak pomoci rodinám žít ve víru tolika podnětů ukládaných soudobou společností, aby sváteční čas prožívaly podle Božího Srdce? Svatý otec: To je velká otázka. Myslím, že rozumím tomuto dilematu mezi dvěma prioritami: zásadním prvenstvím pracovního místa a prioritou rodiny. Jak obě tyto priority smířit? Mohu se pokusit o nějakou radu. Zaprvé: existují podniky, které poskytují určité výhody pro rodiny – při narozeninách apod. – a uvědomují si, že dopřát nějaké volno je v posledku výhodné i pro podnik, protože to posiluje lásku k práci, a tedy i samotný podnik. Chtěl bych proto vyzvat zaměstnavatele, aby mysleli na rodiny a na to, jak napomáhat tomu, aby tyto dvě priority byly sladěny. Za druhé: zdá se mi, že je třeba hledat určitou přirozenou kreativitu, což není vždy snadné. Každý by měl přinášet do rodiny alespoň nějaký drobný prvek radosti, pozornosti, sebezapření, aby rodina byla spolu, a tak aby byly přijímány a překonávány noci, temnoty, o kterých jsme mluvili. Myslet na ono velké dobrodiní, kterým je rodina. I uprostřed velkých starostí přijít každý den s něčím krásným, nalézt smíření oněch dvou priorit. A potom neděle, svátek, doufám, že den Páně je v Americe dodržován. Domnívám se, že neděle jakožto den Páně je také velmi důležitá jakožto den člověka, abychom byli svobodní. To byl podle příběhu o stvoření původní úmysl Stvořitele: aby jeden den byli všichni volní. V této svobodě jednoho pro druhého, pro sebe, jsme svobodní pro Boha. Myslím, že bráníme-li neděli a svátky jako Boží dny a tím i dny lidství, bráníme tím svobodu. Přeji vše dobré. 13

5. Rodina Araujo (Brazílie) Maria Marta: Svatosti, stejně jako ve světě, dochází také u nás v Brazílii k rozpadům manželství a tyto případy narůstají. Jmenuji se Maria Marta, on je Manoel Angelo. Jsme spolu 34 let a již máme vnuky. Jako lékaři a rodinní psychoterapeuti se setkáváme s mnoha rodinami a vidíme, že v konfliktech mezi manžely narůstá těžkost odpustit a přijmout odpuštění. V různých případech jsme se setkali s přáním založit nová manželství, něco pevného také pro děti, které se rodí z nových svazků. Manoel Angelo: Některé z těchto znovu sezdaných párů by se chtěly přiblížit k církvi, ale když vidí, že nemohou přistoupit ke svátostem, jsou velmi zklamáni. Cítí se vyřazeni, poznamenáni neodvolatelným rozsudkem. Tato velká soužení hluboce zraňují ty, kterých se dotknou. Tyto rány se stávají součástí světa a jsou to také zranění naše i celého lidstva. Svatý otče, víme, že církvi tyto situace velmi leží na srdci. Jaká slova a jaká znamení naděje jim můžeme poskytnout? Svatý otec: Drazí přátelé, díky za vaši velmi nezbytnou práci rodinných psychoterapeutů. Díky za všechno, čím pomáháte těmto trpícím lidem. Problém rozvedených a znovu sezdaných skutečně patří k velkým bolestem dnešní církve. A nemáme jednoduché recepty. Utrpení je velké. Můžeme jen povzbudit farnosti i jednotlivce, aby pomáhali těmto osobám snášet utrpení rozchodu. Řekl bych, že je přirozeně velmi potřebná prevence, to znamená prohlubovat od začátku zamilovanost do hlubokého, zralého rozhodnutí; dále doprovázet manželství, aby rodiny nikdy nebyly samotné, ale byly na své cestě skutečně doprovázeny. A pokud jde přímo o tyto lidi, musíme říci – jak jste řekli – že církev je má ráda. Tato láska však musí být vidět a cítit. Myslím, že je velkým úkolem farnosti, katolického společenství, udělat vše, co je v jejích možnostech, aby tito lidé cítili, že jsou milováni, přijímáni, že nejsou „mimo“, třebaže nemohou přijmout rozhřešení a eucharistii. Musí nahlédnout, že i tak žijí plně v církvi. A pokud snad není možné udělit absoluci ve zpovědi, je důležitý stálý kontakt s nějakým knězem, duchovním vůdcem, aby mohli vnímat, že jsou 14

vedeni a doprovázeni. Je také velmi důležité, aby pocítili, že eucharistie je opravdová a přijatá, pokud jsou ve společenství s Kristovým Tělem, neboť i bez „hmatatelného“ přijetí svátosti, můžeme být duchovně sjednoceni s Kristem v Jeho Těle. Je důležité to pochopit a skutečně najít možnost, jak prožívat víru se Slovem Božím, se společenstvím církve a nahlédnout, že jejich soužení je pro církev darem, protože tím slouží všem, i obraně stabilní lásky a manželství. Toto utrpení není pouze fyzické a psychické, ale má v církevním společenství svůj smysl, protože poukazuje na velké hodnoty naší víry. Myslím, že jejich utrpení, pokud je skutečně vnitřně přijato, je pro církev darem. Je třeba, aby věděli, že právě tak slouží církvi a jsou v jejím srdci. Přeložil Milan Glaser

HOMILIE Budovat společnost s lidskou tváří 3. 6. 2012 Homilie Benedikta XVI. při mši sv., Milán Ctění bratři, vážení státní představitelé, drazí bratři a sestry, dnes dopoledne při slavení eucharistie prožíváme velkolepé chvíle radosti a společenství. Spolu s Petrovým nástupcem se sešel velký zástup tvořený věřícími mnoha národů, který podává výmluvný obraz jedné a všeobecné církve, která je založena na Kristu jakožto plod misijního poslání, jež svěřil Ježíš svým apoštolům, jak jsme to právě slyšeli v evangeliu: „Jděte, učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna a Ducha svatého“ (Mt 28,18-19). Srdečně zdravím kardinála Angela Scolu, milánského arcibiskupa, a kardinála Ennio Antonelliho, předsedu Papežské rady pro rodinu, hlavní strůjce tohoto VII. světového setkání rodin, jakož i jejich spolupracovníky, pomocné milánské biskupy a další preláty. S radostí zdravím také všechny přítomné státní představitele. A vroucně dnes objímám především vás, drahé rodiny. Díky za vaši účast! Ve druhém čtení nám apoštol Pavel připomněl, že jsme ve křtu obdrželi Ducha svatého, který nás jakožto bratry pojí s Kristem a jakožto děti nás vztahuje k Otci, takže můžeme volat: „Abba! Otče“ (srov. Řím 8,15.17). Tehdy nám byl darován zárodek nového, božského života; stali jsme se členy církve, rodiny Boží „sacrarium Trinitatis“ – jak ji definuje svatý Ambrož – a „lid sjednocený působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého“, jak učí Druhý vatikánský koncil. Liturgická slavnost Nejsvětější Trojice, kterou dnes slavíme, nás vybízí rozjímat o tomto tajemství, ale podněcuje nás také v úsilí žít společenství s Bohem a mezi sebou podle trojičního vzoru. Jsme povoláni 15

přijímat a předávat ve svornosti pravdy víry; žít vzájemnou láskou vůči všem, sdílet radosti i bolesti, učit se žádat a dávat odpuštění a pod vedením pastýřů uplatňovat různá charismata. Jedním slovem: bylo nám svěřeno poslání budovat církevní společenství, které se má stále více stávat rodinou, schopnou odrážet krásu Trojice a evangelizovat nejenom slovy, nýbrž jakýmsi „zářením“, tedy silou žité lásky. Nejenom církev, ale také rodina založená na manželství muže a ženy, je povolána být obrazem Jediného Boha ve Třech Osobách. Na počátku totiž „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy «Ploďte a množte se!»“ (Gen 1,27-28). Bůh stvořil lidskou bytost jako muže a ženu s toutéž důstojností, ale také s jejich vlastními a komplementárními charakteristikami, aby si byli vzájemně darem, vážili si jeden druhého a uskutečňovali společenství lásky a života. Láska je tím, co činí z člověka autentický obraz Trojice, obraz Boha. Drazí manželé, životem v manželství se neobdarováváte nějakou věcí nebo činností, nýbrž celým svým životem. Vaše láska přináší plody především vám samotným, protože toužíte jeden po dobru druhého a uskutečňujete je, přičemž zakoušíte radost z přijímání i dávání. Dále je plodná ve štědrém a zodpovědném plození dětí, ve starostlivé péči o ně a v jejich pozorné a moudré výchově. A nakonec je plodná pro společnost, protože rodinný život je první a nenahraditelnou školou sociálních ctností, jako je úcta k druhým, vděčnost, důvěra, odpovědnost, solidarita, spolupráce. Drazí manželé, pečujte o své děti a ve světě ovládaném technikou jim s důvěrou a klidem předávejte důvody života a sílu víry, ukazujte jim vznešené cíle a buďte jim oporou v jejich křehkosti. Avšak také vy, děti, stále pěstujte vztah hlubokých sympatií a starostlivé péče o svoje rodiče a také vztahy mezi sourozenci ať jsou příležitostí růstu v lásce. Plán Boha s lidským párem dochází naplnění v Ježíši Kristu, který povznesl manželství na svátost. Drazí manželé, zvláštním darem Ducha svatého vám Kristus dává účast na své snubní lásce a činí z vás znamení své lásky k církvi: věrné a úplné lásky. Budete-li s vírou přijímat tento dar každodenním obnovováním svého přitakání silou plynoucí ze svátostné milosti, bude také vaše rodina žít láskou Boží podle vzoru nazaretské Svaté Rodiny. Drahé rodiny, žádejte často v modlitbě pomoc Panny Marie 16

a svatého Josefa, aby vás učili přijímat Boží lásku tak, jako ji přijali oni. Žít vaše povolání není snadné, zejména dnes, avšak láska je podivuhodná skutečnost, která jediná může proměnit kosmos, svět. Máte před sebou svědectví mnoha rodin, které ukazují cesty růstu v lásce, tzn. pěstovat stálý vztah k Bohu a podílet se na církevním životě, pěstovat dialog, respektovat hledisko druhého, mít ochotu sloužit, mít trpělivost s nedostatky druhých, umět odpouštět a žádat o odpuštění, překonávat inteligentně a pokorně eventuální konflikty, harmonizovat výchovu, zachovávat otevřenost vůči druhým rodinám, být pozorní k chudým a počínat si zodpovědně v občanské společnosti. Všechny tyto prvky vytvářejí rodinu. Žijte odvážně a buďte si jisti, že v míře, do jaké budete s pomocí Boží milosti žít láskou jedni vůči druhým a vůči všem, stanete se živým evangeliem, opravdovou domácí církví (srov. Familiaris consortio, 49). Chtěl bych nyní oslovit také ty věřící, kteří i přesto, že církevní učení o rodině uznávají, byli stiženi bolestnými zkušenostmi nezdaru a rozvodu. Vězte, že papež a církev vás ve vašem snažení podporují. Zachovejte jednotu se svými komunitami, diecéze zajisté podnikají vhodné kroky umožňující vaše přijetí a přiblížení. V knize Geneze Bůh svěřuje lidskému páru celé stvoření, aby je chránil, pěstoval a vedl podle Božího plánu (srov. 1,27-28; 2,15). V tomto ukazateli Písma svatého můžeme spatřovat poslání muže a ženy, kteří se ve spolupráci s Bohem podílejí na přetvoření světa prostřednictvím práce, vědy a techniky. Muž a žena jsou obrazem Boha i v tomto drahocenném díle, které mají vykonávat s toutéž Stvořitelovou láskou. Vidíme, že v moderních ekonomických teoriích často převažuje utilitaristické pojetí práce, produkce a trhu. Boží plán a sama zkušenost však ukazují, že jednostranná logika vlastního užitku a maximálního zisku nemůže přispívat k harmonickému rozvoji, k dobru rodiny a k vytváření spravedlivější společnosti, protože vede k vyhrocenému konkurování, silným nerovnostem, k ničení životního prostředí, k závodům v konzumu a nepříjemnostem v rodinách. Utilitaristická mentalita se dokonce přenáší do osobních a rodinných vztahů, které pak redukuje na nejistý souběh individuálních zájmů, a tak ohrožuje pevnost sociálního tkaniva. Poslední prvek. Člověk jako obraz Boží je povolán také k odpočinku a svátku. Vyprávění o stvoření končí těmito slovy: „Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal. Bůh požehnal sedmému dni a posvětil ho“ (Gen 2,2-3). Pro nás křesťany je neděle svátečním dnem, dnem Páně, týdenní Paschou. V tento církevní den Pán svolává ke stolu Slova a eucharistické oběti společenství jako dnes nás, aby nás nasytil Sebou a abychom vstoupili do Jeho lásky a z Jeho lásky žili. Je to den člověka a jeho hodnot: sdílení, přátelství, solidarita, kultura, kontakt s přírodou, hra, sport. Je to den rodiny, 17

ve kterém se smysl pro svátek, setkání a sdílení snoubí také v účasti na mši svaté. Drahé rodiny, neztraťte uprostřed sevřeného rytmu naší doby smysl pro den Páně! Je to oáza, v níž je možné se zastavit, okusit radost ze setkání a utišit naši žízeň po Bohu. Rodina, práce, svátek: tři dary Boží, tři dimenze naší existence, musí nalézt harmonickou rovnováhu. Je důležité sladit pracovní dobu a požadavky rodiny, profesi a otcovství i mateřství, práci a svátek, aby byla budována společnost s lidskou tváří. Upřednostňujte v tom logiku bytí před logikou vlastnění. Ta první buduje, ta druhá ústí do zkázy. Je třeba vychovávat se k víře, zejména v rodině, v opravdové lásce, která přichází od Boha a spojuje nás s Ním a právě tak „nás proměňuje v «My», které překonává naše rozdělení a utváří z nás jedno, a to až do té doby, kdy na konci Bůh bude «všechno ve všem» (1 Kor 15,28)“ (Deus caritas est, 18). Amen Přeložil Milan Glaser

POZVÁNKA Pouť rodin Pro tento rok 2012 výjimečně a se svolením pana biskupa Vojtěcha Cikrleho, vyhlašuji hlavní diecézní poutí Pouť rodin, kterou spolu s věřícími z ostatních diecézí uskutečníme 18. srpna ve Žďáru nad Sázavou v návaznosti na Celostátní setkání mládeže. Biskup Jan Dopolední program proběhne u zimního stadionu a vyvrcholí mší svatou v 11.00 hodin, kterou bude celebrovat Mons. Vojtěch Cikrle. Po obědě za dobrovolný příspěvek bude následovat bohatá nabídka poutních katechezí pro rodiny, manžele, děti a mladé. Hlídání dětí od 3 do 14 let bude zajištěno v areálu kláštera. Pouť rodin zakončí v 15.30 hodin v areálu kláštera biskup Vojtěch Cikrle. Organizátoři prosí o vyplnění předběžné nezávazné přihlášky na webových stránkách https://zdar2012.signaly.cz/ v rubrice Pouť rodin. 18

VÍKEND DĚTÍ V BUDISLAVI Poslední školní víkend strávila část dětí z naší farnosti společně na chalupě v okolí Toulovcových maštalí. Je to již tradiční součást práce s dětmi v průběhu roku. Tentokrát se program uskutečňoval ve dvou liniích – pro mladší a starší děti. Obě skupiny se zabývaly životem prvních křesťanů. Mohly se inspirovat příběhy z knihy Quo vadis od Henryka Sienkiewicze. Děti plnily nejrůznější úkoly, soutěžily spolu. Trávily společné chvíle u jídla, na zahradě i u fotbalu. Vše se odehrávalo v krásné přírodě s mnoha skalami. Zlatým hřebem víkendu byla večerní mše svatá v rokli při svíčkách, kterou jsme si připomněli bohoslužebná shromáždění prvních křesťanů. Nedělní dopoledne probíhalo ve znamení her a poté zbýval již jen společný úklid a odjezd. Mladší děti odjely autobusem, starší odjely do Chocně na kole. Myslím, že víkend se vydařil a dětem se líbil. F. Filip

Okénko pro děti Ahooooj děti, prázdniny už jsou za dveřmi, tak se už jistě moc těšíte na různé výlety a prázdniny u babiček.  Až někdy ale zůstanete doma, můžete třeba vyrábět. Na obrázku jsou čtyři světci, které taky najdete u nás v Chocni v kostele. Buď je můžete vystřihnout, vymalovat a nalepit zezadu izolepou na špejli a zapíchnout například do květináče nebo pověsit na zeď do pokojíčku. Nebo tento obrázek svatého můžete použít jako šablonu pro výrobu ozdoby na sklo. A víte, kteří svatí jsou na obrázku? To si zjistíte v tajence. 19

1. AKŽENA 2. AJAAANANAEAPAOAMAUACAKAYA 3. RBOOB NBSJF 4. BHFJKRNGATONJTTKDIPWSKQELYK

1.

3.

2.

4.

Liduš Luxová 20

KLÍČ: 1. Jdi pozpátku, 2. Škrtni lichá písmenka, 3. Posuň o písmenko dopředu, 4. Dvě vynechej a to třetí to je.

Informace CHARITA POMÁHÁ DOSLOUŽIT PACIENTŮM DOMA Pan Ladislav Kubáček z Ústí nad Orlicí zemřel ve věku 64 let. Do poslední chvilky se o něj starala jeho manželka, které byla nápomocna charitní služba domácí hospicové péče. O zkušenosti s touto službou vypráví paní Věra Kubáčková: Můžete nám říci něco z historie manželova onemocnění? Loni v červnu ho začala hodně bolet záda. Dostal od lékaře léky, které mu ale nezabraly. Chodil na rehabilitaci, ale potom to bylo ještě horší. Ani rentgen plic a páteře nic neukázal. Na neurologii doporučili vyšetření CT, kde zjistili zhoubný nádor na plicích a metastázy v páteři. Pak to šlo celkem rychle. Po operaci páteře a zpevnění obratlů se stav zhoršoval a postupně přestával chodit. V září jsme ještě jezdili na ozařování, to ale nepomohlo. Začaly k nám také dojíždět sestřičky z Charity a třikrát týdně s ním cvičily. Manžel měl ohromnou vůli a snahu. Prvního listopadu úplně ochrnul na dolní polovinu těla. Pak se dostal do nemocnice, kde ležel přes měsíc. Už po týdnu mi ale sestra v nemocnici řekla, ať se rozmyslím, zda manžela po jeho propuštění z nemocnice dám do LDN, nebo do hospice, anebo se o něj budu starat doma. Hned mě také ujistila, že pokud si na to netroufám, není to žádná ostuda... To pro vás asi muselo být těžké období… Ano, byla to asi ta nejtěžší doba vůbec. Doslova rána z čistého nebe – manžel se z naprostého zdraví stal během dvou měsíců ležícím člověkem. Nejhorší bylo, když přestával chodit. Tehdy k nám ještě nechodily sestry z Charity, byla jsem na všechno sama, nemohla jsem ho dostat na vozík, viděla jsem jeho bezmoc… Musela jsem se také rychle rozhodnout, co dál, a nebyla jsem na toto rozhodnutí vůbec připravená. Ošetřující praktický lékař mě zrazoval od toho, abych si manžela brala domů… I když mi dcera pomáhala, v tu chvíli je člověk na všechno sám - musí spoléhat hlavně na sebe, zhodnotit své možnosti a síly. Laik bez jakékoliv předchozí zkušenosti s domácí péčí se v takové situaci rozhoduje velmi těžko. První, co mě napadlo, byly obavy, jak to zvládnu… Nebylo to jednoduché … 21

Jak se tedy stalo, že jste se nakonec rozhodla vzít si manžela domů? Vrchní sestra charitní ošetřovatelské služby, paní Kaplanová, mě povzbudila a nabídla pomoc. Říkala mi, až budou manžela propouštět z nemocnice, ať si ho vezmu domů, že jsou schopní se o něj postarat. Toto její ujištění jsem měla často na mysli, když jsem o všem přemýšlela, a to mi také pomohlo v konečném rozhodnutí vzít si manžela domů. Měla jsem s „charitkami“ pěkné zkušenosti, když k nám chodily s manželem cvičit. Rozhodla jsem se tedy, že to zkusím, a kdybych to nezvládla, budu hledat jiné řešení. Jak jste se vyrovnala s pochybnostmi, které každé takové rozhodnutí provázejí? Tyto obavy pramení většinou z nevědomosti. O službě Charity se moc neříká a neví. Ideální by bylo, kdyby lékař v nemocnici nabídl možné varianty včetně toho, ať si člověk zajde na Charitu, tam zjistí, o jakého pacienta se mohou postarat, a pak ať se člověk rozhodne… Já jsem také dopředu nevěděla, co všechno jsou sestřičky z Charity schopné dělat. Manžel měl třeba zavedenou cévku. Při jeho propouštění z nemocnice mi bylo řečeno, že bude muset jednou měsíčně do nemocnice, kde mu cévku vymění. Byla jsem velmi mile překvapena odborností sestřiček z Charity – i cévkování zvládaly samy a ušetřily manžela strastiplných cest, které by jen zhoršovaly jeho zdravotní stav. Přistupovaly k manželovi velmi citlivě. Např. mytí prováděly většinou na posteli, ale když chtěl manžel osprchovat, přijely dvě a na toaletním křesle ho zavezly do koupelny, kde ho rychle osprchovaly, aby nemusel dlouho sedět. Dále jsme si půjčili od Charity polohovací postel a invalidní vozík, to je také velká výhoda. Jaký byl další vývoj manželova onemocnění? 7. prosince pustili manžela z nemocnice domů. Pořád se držel a připadalo mi, že se ten zhoubný vývoj zastavil. Byl sice ochrnutý na dolní polovinu těla, ale horní polovinou těla nám pomáhal, jak se dalo. Každé 2 hodiny jsem ho musela otáčet, protože měl jednu nezhojenou proleženinu. Byl to velký bojovník. Ani jednou jsem neslyšela, že by se litoval. A vždycky se moc těšil, až přijdou sestřičky z Charity. Bylo to pro něj i pro mě vítané rozptýlení a samozřejmě jejich péče byla vynikající. Stejně tak mám moc pěkné 22

zkušenosti s MUDr. Stieberovou z Centra bolesti, která manželovi do posledka pomáhala a jevila opravdový zájem. Sestřičky k nám chodily třikrát denně. Mohla jsem jim zavolat v kteroukoliv dobu a radily mi se vším, co jsem potřebovala. Konzultovaly zdravotní stav s lékařem, přivezly léky, staraly se. Byly pro mě oporou a jistotou. Ke konci se manželovi špatně dýchalo a sám mi řekl, ať zavolám sestřičky. V pátek přivezly kyslík, ještě v sobotu s námi manžel komunikoval a v neděli 15. dubna zemřel… Máte za sebou zkušenost s odchodem blízkého člověka. Co byste o tom řekla závěrem? Kdo to nezažil, těžko si to umí představit… Manžel byl rád, že mohl být doma, a já zase, že jsem mu mohla doma dosloužit. Celá rodina se s ním mohla rozloučit, a to nás stmelilo. Jsem vděčná všem sestřičkám, které k nám chodily. Služba domácí hospicové péče má velký smysl… Kontakt: Petra Kaplanová Tel. 731 402 340 e-mail: [email protected]

NABÍDKA SPECIÁLNÍCH POMŮCEK Oblastní charita Ústí nad Orlicí nabízí k zapůjčení speciální pomůcky pro handicapované občany, které jim umožňují a usnadňují pohyb v přírodě. Jedná se o elektrický skútr, tandemové kolo, tandemovou tříkolku, kolo se sedačkou pro handicapovaného a odlehčené invalidní vozíky. Pomůcky pořídila Oblastní charita díky partnerství v projektu „Orlické hory pro všechny“, který je výsledkem spolupráce místních akčních skupin MAS ORLICKO, MAS NAD ORLICÍ a MAS POHODA venkova. Všechny výše uvedené pomůcky je možné si zapůjčit v Regionální půjčovně kompenzačních pomůcek v Letohradě, Na Kopečku 356, tel. 731 598 830 nebo 465 620 249, e-mail: [email protected] Bližší informace naleznete na www.uo.charita.cz 23

Toto číslo sponzoruje:

Autojeřáby Zajišťování nákladní silniční dopravy

Internetové stránky farnosti www.chocen.farnost.cz Uzávěrka dalšího čísla Drobečků je 9. 9. 2012. Příspěvky prosím doručte na adresu [email protected], Zuzaně Siegelové, Martině Krskové nebo panu faráři. Díky! Výrobní náklady na jeden výtisk po odečtení sponzorského daru činí 10 Kč. Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele. Zodpovědné za jednotlivé rubriky: Lída Luxová (děti), Zuzana Ropková (mládež). Drobečky připravili: Josef a Zuzana Siegelovi, Jiří a Martina Krskovi.

24