OBSAH OBSAH... 2 ÚVOD... 3 VZNIK A HISTORIE:... 3 DRUHY SPORTŮ... 4 SPORTOVIŠTĚ... 5 ÚČAST DÍVEK A ŽEN... 5 MARATONSKÝ BĚH... 6

Gymnázium Buďánka Seminární práce – dějepis vedoucí práce - Jindřiška Šafková školní rok - 2005/2006

OLYMPIJSKÉ HRY DNES I V MINULOSTI

Ludmila Marečková

Prima C

OBSAH

OBSAH ...................................................................................................................................... 2 ÚVOD ........................................................................................................................................ 3 STAROVĚKÉ OLYMPIJSKÉ HRY ............................................................................... 3 VZNIK A HISTORIE: ............................................................................................................... 3 DRUHY SPORTŮ ..................................................................................................................... 4 SPORTOVIŠTĚ ......................................................................................................................... 5 ÚČAST DÍVEK A ŽEN............................................................................................................. 5 MARATONSKÝ BĚH............................................................................................................... 6 NOVOVĚKÉ OLYMPIJSKÉ HRY ................................................................................. 7 OLYMPIJSKÁ MYŠLENKA.................................................................................................... 7 BARON PIERRE DE CUBERTIN............................................................................................ 8 OLYMPIJSKÁ VLAJKA A DALŠÍ SYMBOLY .................................................................... 8 VLAJKA ................................................................................................................................ 8 OHEŇ..................................................................................................................................... 9 POUŤ OLYMPIJSKÉHO OHNĚ .......................................................................................... 9 HESLO ................................................................................................................................. 10 PŘÍSAHA............................................................................................................................. 10 HISTORIE NOVODOBÝCH HER ......................................................................................... 10 SPORTY................................................................................................................................... 10 LETNÍ OLYMPIJSKÉ HRY – SEZNAM SPORTŮ........................................................... 10 ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY – SEZNAM SPORTŮ........................................................... 11 ZIMNÍ HRY ............................................................................................................................. 11 PRVNÍ ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY – CHAMONIX ........................................................ 12 AMATÉŘI A PROFESIONÁLOVÉ ....................................................................................... 12 VÝZNAMNÉ HRY A ÚČAST ČESKÝCH SPORTOVCŮ .................................................. 12 1896 ATHÉNY .................................................................................................................... 12 1948 LONDÝN .................................................................................................................... 13 1952 HELSINKY ................................................................................................................. 13 1964 TOKIO ........................................................................................................................ 14 VÁLEČNÁ PŘESTÁVKA (1936-1948) ................................................................................. 15 OLYMPIJSKÉ MUZEUM V LAUSANNE ............................................................................ 15 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 25 SUMMARY ............................................................................................................................. 26 ZDROJE ................................................................................................................................... 27

Ludmila Marečková – Olympijské hry

2

ÚVOD Cílem této práce není encyklopedický výčet faktů, ale stručné seznámení s tématem, které každé dva roky zaujme většinu světa a má téměř tři tisíce let dlouhou tradici. Já sama jsem zažila šestero her, a snad s výjimkou těch prvních si na všechny pamatuji. Také bych se ráda podělila o svoji návštěvu olympijského muzea v Lausanne.

STAROVĚKÉ OLYMPIJSKÉ HRY VZNIK A HISTORIE: Zakladateli olympijské myšlenky byli staří Řekové. Jejich původ je prastarý, avšak bezpečné zprávy o nich pocházejí z roku 776 př. Kr. a od tohoto data je počítán počátek olympijských her i začátek zaznamenávání jmen vítězů, není však jisté, že se hry nekonaly nikdy předtím. Uskutečňovaly se vždy po čtyřech letech a to v čase prvního úplňku po letním slunovratu. Z původních kultovních ceremonií postupem času vznikly gymnastické hry těch příslušníků rodu, kteří byli před přijetím mezi dospělé. Původ olympijských her není historicky doložen, sahá do bájesloví a vypravuje o něm několik pověstí: olympijské hry založil bůh Zeus na oslavu vítězství nad svým otcem Kronem v zápase o vládu nad světem, a nebo podle dalších byl zakladatelem Héraklés - buďto po svém vítězství nad elioským králem Augiášem, anebo jim dal vznik závodem se svými bratry o olivový věnec. Jevištěm olympijských her bylo údolí Olympie v peloponéské Elidě. Střediskem dění, byl oltář Diův s jeho obrovskou sochou, jež byla dílem Feidiovým. Počátek slavností byl ryze náboženský a zahájily jej slavné oběti v posvátném háji Altidě. Pak teprve mohly samotné závody začít. První historické hry v Olympii prý založil, či spíše obnovil élidský král Ífitos. Trápily ho krvavé bratrovražedné boje v Řecku, které spolu s morem, který zasáhl Peloponés v 9. století př.n.l. a vyhubily téměř celou Helladu. A tak poslal posla do delfské věštírny pro radu, jak moru zabránit. Věštírna mu odpověděla, že má dát obnovit hry v Olympii. Olympijské hry vedly tedy k utužení jednoty hellenské a především k povznesení státu peloponéského – Sparty. Aby král zajistil bezpečí Olympie a her, kvůli neustálým válkám mezi Řeckými kmeny, uzavřel se spartským králem Lykurgem smlouvu, která říkala, že Olympie je posvátné a nedotknutelné území, na které nikdo nesmí vstoupit se zbraní. V době přípravy a konání her, včetně cesty na hry a zpět, po tři měsíce, se vyhlašoval obecný mír mezi všemi řeckými kmeny, smrtí se trestaly jakékoli násilné činy, a dokonce i popravy zločinců, cizím slovem ekecheiriá - „zdržení se rukou od zbraní“. Ve více než tisícileté historii starověkých olympijských her byla tato smlouva porušena snad jen třikrát. Úmluva byla napsána na posvátný disk, který byl uložený v Héřině chrámu v Olympii. Olympia bylo posvátné místo pro kult boha Dia, na soutoku řek Alfeie a Kladeje v severozápadní části Peloponésu. Uprostřed Olympie byl posvátný háj Altis s chrámem boha Dia a bohyně Héry. V sousedství pod Kronovým vrchem byl olympijský stadion Na pořadu olympijských her byla původně jediná disciplína - běh na vzdálenost 192,70 m. Postupně


3

přibývaly další disciplíny - běh na střední vzdálenost, vytrvalostní běh, zápas, pětiboj, jízdy vozů s koňským čtyřspřežím, volný zápas, jízda na koni, závody běžců v plné zbroji (ale bez zbraní). Na olympijských hrách se někdy i předčítala literární díla a vystavovaly se obrazy. Zpočátku směli závodit pouze svobodní občané řeckého původu, později i cizinci. Závodník se musel celých 10 měsíců připravovat a absolvovat měsíční trénink v místě konání her spojený také s dietou. Vítězové jednotlivých disciplín byli odměňováni olivovým věncem, měli právo dát si postavit své sochy, rodné obce jim prokazovaly čestné pocty. Olympijské hry se téměř 1200 let konaly pravidelně každé čtyři roky a dohromady jich bylo 292, až do roku 393 n. l., kdy byly zrušeny ze stejného důvodu, jako vznikly: kvůli bohům. Po letech bojů se totiž začalo na území Řecka prosazovat křesťanství a císař Theodorius I., jenž považoval hry za pozůstatek pohanství, rozhodl o jejich zrušení.

DRUHY SPORTŮ Hlavní částí her byly fyzické zkoušky zdatnosti a statečnosti. Na prvních olympijských hrách se závodilo pouze v jediné disciplíně – v běhu na délku jednoho stadionu, což je 192 metrů. Na 18. hrách se program rozšířil o pětiboj zvaný pentathlón, který si pro svou všestrannost získal největší oblibu. Skládal se ze skoku do dálky, běhu na jeden stadion, hodů diskem a oštěpem a zápasu. Na 23. hrách (roku 688 př.n.l.) byl zaveden box Na 25. hrách se poprvé v pořadu objevila jezdecká disciplína – závod čtyřspřeží. Později k ní přibyl ještě rychlostní závod jezdců na koních. Na jedněch olympijských hrách dokonce v závodě dvojspřeží zvítězil císař Nero, ale nebyl to rovný boj – jeho soupeři raději přitáhli otěže, protože věděli, že kdyby vyhráli nad císařem, byli by potrestáni smrtí. Na 33. hrách pak nejtvrdší disciplína celých her – pankration, který byl něco mezi boxem a zápasem a bylo při něm dovolenu prakticky všechno. Na 65. hrách (roku 520 př.n.l.) byl pak ještě přiřazen běh těžkooděnců. Muži v této disciplíně běhali přes stadion v plné zbroji. Tato soutěž měla připomínat důležitost vojenského výcviku. Řekové vyznávali kromě atletických a dostihových disciplín i další sporty jako je třeba plavání, skoky do vody, veslování a míčové hry – ty se však součástí olympijských her nikdy nestaly. Hry, které dosáhly největšího rozkvětu kolem roku 350 př.n.l. prudce změnily svůj ráz po dobytí Makedonie Římany v roce 146 př.n.l. Byly zpřístupněny všem a zároveň se objevily další olympijské disciplíny, jako třeba závod vozů, gladiátorské zápasy a boj mužů proti zvířatům.


4

SPORTOVIŠTĚ V Olympii, kde se konaly první hry, bylo posvátné místo pro kult boha Dia, na soutoku řek Alfeie a Kladeje v severozápadní části Peloponésu. Uprostřed Olympie byl posvátný háj Altis s chrámem boha Dia a bohyně Héry. V sousedství pod Kronovým vrchem byl olympijský stadion o rozměrech 212 x 29 m s běžeckou dráhou dlouhou 192,70 m pro 20 běžců, dále budova gymnasia, budova Palaistry (v obou budovách byly tělocvičny, šatny, bazén, později ubytovny pro atlety a trenéry) a hipodrom (dráha pro závody na koních a vozech). Východně od gymnasia bylo posvátné místo prytaneion s věčným ohněm, kde se konala hostina na počest vítězů a bulenterion, v němž závodníci a rozhodčí skládali olympijskou přísahu. Soutěže prvních novodobých olympijských her probíhaly většinou na stadionech pod širým nebem a to včetně soutěží v gymnastice. Na druhých OH v Paříži se dokonce závodilo v Boloňském lesíku a plavalo v Seině. První olympijská vesnice byla postavena na třetích OH v Saint Louis. Od čtvrtých olympijských her v Londýně byla zahájena tradice výborné organizace a velkorysého uspořádání, které se dodnes vyvíjí.

Moderní atletický stadion.

ÚČAST DÍVEK A ŽEN Hry byly původně přístupné pouze svobodným řeckým občanům. Závodník nesměl být obviněn z těžkého zločinu. Přísná nařízení zakazovala přístup do Olympie během her hlavně ženám. I přes tento zákaz však Calipatura, matka jednoho z atletů, porušila tento zákaz a v přestrojení za muže se na stadion vydala. Tato lest však byla prozrazena a Calipatura byla odsouzena k smrti. Později však byla omilostněna vzhledem k honosnému původu. Od této doby se však museli soutěžící dostavovat na stadión nazí, aby se podobným prohřeškům předešlo. Ani mnozí pozorovatelé nesměli být oblečeni. Pokud ano, pak jen do půl těla.Všem, kteří zákaz porušily, hrozila smrt. Je nutno podotknout, že závodníci soutěžili nazí a tudíž


5

bylo ženám zúčastnění her odepřeno. Z výtvarných památek je však zřejmé, že ženy také závodily a to především v závodě v běhu. V roce 736 př.n.l. byli zaznamenáni i soutěžící z cizích zemí a v hledišti se od tohoto roku také objevovali cizinci.

MARATONSKÝ BĚH Vznik maratónu – legenda a skutečnost Název a délka trati se odvozují z legendy o řeckém běžci jménem Feidippidés, který měl po bitvě u Marathonu, datované historiky na 12. srpna 490 před naším letopočtem, nést zprávu o vítězství Athéňanů nad Peršany z Marathónu do zhruba 35 km vzdálených Athén a tam se slovy „Νενικήκαµεν“ – „Zvítězili jsme“ vyčerpáním zemřít. Historik Hérodotos, který žil v 5. století př. n. l., tedy nedlouho po marathonské bitvě, se zmiňuje o výkonu běžce Feidippida, vyslaného nedlouho před rozhodujícím střetnutím z Athén do Sparty s prosbou o vojenskou pomoc. Do cíle, vzdáleného 1240 stadií (240 km) tehdy Feidippidés dorazil již následujícího dne jen aby nesl obratem domů zprávu, že Sparťané nemohou z náboženských důvodů vyrazit na pomoc dříve, než za několik dní skončí svátky na počest boha Apollóna Karneia. První písemná zmínka o poslovi z Marathónu do Athén se objevuje až na konci 1. století n. l. u Plútarcha, který připisuje běh do Athén muži jménnem Thersippos nebo Euklés. O sto let později jmenuje Lúkiános jako marathónského běžce jistého Filippida. Protože se zdá velmi nepravděpodobné, že by téměř současník Hérodotos tak zajímavou epizodu ve svém díle pominul, lze mít za to, že příběh o běžci z Marathónu do Athén si vytvořila až fantazie autorů, žijících o několik století později. Ani historický Fiedippidés však nezůstává zapomenut, od roku 1983 se na jeho počest každoročně v září koná Spartathlon, 246 km dlouhý závod z Athén do Sparty. V 19. století, které bylo dobou romantického obdivu ke starověkému Řecku, byla mezi vzdělanci populární i pověst o marathónském běžci. Anglický básník Robert Browning ji například roku 1879 ztvárnil v básni Feidippidés. S myšlenkou uspořádání maratónského běhu přišel jako první francouzský filolog Michel Bréal, na něhož hluboce zapůsobila návštěva památných míst v Řecku. Seznámil s tímto nápadem svého přítele Pierra de Coubertina a ten jej v roce 1894 zavedl do programu připravovaných olympijských her. Po několika zkušebních kvalifikačních bězích se první maratónský závod uskutečnil v rámci programu I. olympijských her na "původní" trati z Marathónu do Athén 10. dubna 1896. První oficiální maratón na našem území byl pak uspořádán 25. října 1908 na trati mezi Smíchovem a Dobříší. K nejznámějším a největším maratónským běhům současné doby patří maratón v New Yorku, maratón v Chicagu, maratón v Londýně a Berlíně. Poprvé v historii se běžel maratónský běh na vzdálenost 42 kilometry a 195 metrů na čtvrtých OH v Londýně. Prodloužení vzniklo náhodně, když organizátoři ke 26 mílím z Windsdoru do Shepherd’s Bush přidali ještě 385 yardů na stadiónu, aby byl cíl přesně pod lóží královny Alexandry. Tato náhodou vzniklá vzdálenost se později stala pravidly stanovenou délkou maratónského běhu.


6

Existují mnohé další závodů v běhu, a mezi ty s dlouhou tradicí patří třeba Velká Kunratická,

jejíž 50. ročník navštívil v roce 1983 předseda Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Juan Antonio Samaranch. Můj dědeček, dlouholetý účastník tohoto závodu, si od něj nechal své startovní číslo 964 podepsat.

NOVOVĚKÉ OLYMPIJSKÉ HRY Rozvoj sportu ve druhé polovině 19. století si vynutil vznik národních sportovních svazů a prvních mezinárodních federací. O jejich sjednocení se zasloužil francouzský baron Pierre de Coubertin. Pokusil se nejprve sjednotit sportovní svazy ve své zemi a pak i v zahraničí. 25. listopadu 1892 poprvé veřejně vystoupil s myšlenkou obnovit antické hry, z jeho podnětu se uskutečnila 16. června 1894 v Paříži mezinárodní konference. Na tuto konferenci vyslalo třináct zemí své zástupce, dalších 21 zemí písemně ohlásilo souhlas s jejím usnesením. Konference na návrh Řecka rozhodla uspořádat první novodobé olympijské hry v roce 1896 v Aténách. Spojujícím článkem se stal Mezinárodní olympijský výbor, jehož hlavním úkolem je dohled nad pořádáním olympijských her, určování jejich pořadatelů, programu apod. Sídlo Mezinárodního olympijského výboru je ve švýcarském Lausanne, stejně jako museum historie, upomínek a památek z olympijských her, které jsem sama navštívila, potom co jsem si vybrala toto téma seminární práce.

OLYMPIJSKÁ MYŠLENKA Olympijské hry sjednocují národy v čestném sportovním boji. Společnou myšlenkou všech účastníků je udržení světového míru. Také ve starověkém Řecku se během her nesmělo válčit, a dokonce byly zakázány i popravy zločinců. Olympijskou myšlenku zformuloval Pierre de Coubertin ve svém díle „Antický ideál“ tělesné krásy a duchovní dokonalosti (kalokagathía), posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických OH ožívají v nové formě při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je vyjádřena v základním článku olympijské charty.


7

BARON PIERRE DE CUBERTIN Coubertin byl francouzský pedagog a historik, zakladatel novodobých olympijských her a Mezinárodního olympijského výboru, který se narodil 1. ledna 1863 v Paříži. Jako potomek staré šlechtické rodiny trávil velkou část svého mládí na rodovém zámečku nedaleko Rouenu v Normandii. Během svého pobytu v Anglii koncem minulého století se na vlastní oči přesvědčil, jak velký vliv má sport na výchovu mladých lidí, zejména je-li současně kladen důraz na osobní odpovědnost, fair play a smysl pro kamarádství. Olympijská myšlenka sportovních soutěží, čestného boje a míru během her na Coubertina silně zapůsobila. Dne 25. 11. 1892 na konferenci v Paříži navrhl, aby po patnácti stoletích byly obnoveny olympijské hry, a to ve formě moderní a mezinárodní. Jeho nadšení se však dostalo konkrétního naplnění až o dva roky později, kdy na kongresu na pařížské Sorbonně (universitě) byl jmenován první Mezinárodní olympijský výbor. Mezi patnácti zakládajícími členy bylo i jméno českého gymnaziálního profesora dr. Jiřího Gutha, s nímž se Coubertin poznal během jeho prázdninového stipendijního pobytu v Paříži.

Pierre de Coubertin zemřel 2. 9. 1937 v Ženevě.

OLYMPIJSKÁ VLAJKA A DALŠÍ SYMBOLY VLAJKA Návrh poprvé předložil P. de Coubertin na 6. Olympijském kongresu v Paříži v roce 1914, a poprvé zavlála na olympiádě v roce 1920 v Antverpách. Belgický olympijský výbor ji věnoval MOV, od té doby se předává jako štafeta vždy dalším pořadatelům. Pět spojených kruhů na bílém podkladu představuje pět kontinentů, spojených olympijskou myšlenkou modrá (Evropa), černá (Afrika), červená (Amerika), žlutá (Asie), zelená (Austrálie)


8

Originál vlajky visí v olympijském muzeu, kde jsme si ho prohlédli a vyfotografovali.

OHEŇ V roce 1928 rozhodl Mezinárodní olympijský výbor aby oheň byl zapálen ve starobylém Olympu, myšlenka však nebyla realizována, na OH do Amsterodamu v roce 1928, ani do Los Angeles v roce 1932 oheň nebyl přenesen z Řecka teprve v roce 1934 bylo na 32. zasedání MOV rozhodnuto zapálit oheň slunečními parsky na Olympu a přenést jej běžci s pochodněmi do Berlína na hry v roce 1936, od té doby se používá originální zapálení ohně čočkou od slunečních paprsků

POUŤ OLYMPIJSKÉHO OHNĚ Každé olympijské hry od počátku doprovází dávná tradice olympijského ohně, který je vždy na dny těchto klání převezen z Řecka do místa her. Například olympiáda v Salt Lake City roku 2002 nebyla výjimkou, a tak byl už 19. 11. 2001 v řecké Olympii zapálen olympijský oheň pro zimní hry 2002 v americkém Utahu. Původně měl být plamen zažehnut tradičně pomocí slunečních paprsků a speciálního zrcadla, ale zatažená obloha to nedovolila - stejně jako před oběma předchozími olympiádami, v Naganu a v Sydney. Řecká herečka Thalia Prokopiuová, představující vrchní kněžku, proto musela použít oheň, který zapálilo slunce při víkendové zkoušce. Prvním, kdo se vydal na cestu s olympijskou pochodní ve tvaru rampouchu, vyrobenou ze skla a kovu, byl řecký běžec na lyžích Lefteris Farfalis. Další pouť pochodně vedla do Atén na Panathénský stadión, kde se v roce 1896 konaly první novodobé olympijské hry. Z Athén pak oheň do Ameriky dopravilo zvláštní letadlo, které bylo pro tuto příležitost speciálně pomalováno. Olympijská pochodeň, která zažehla 8. února při slavnostním úvodním ceremoniálu olympijský oheň, navštívila při své dvouměsíční pouti na osmdesát měst ve 46 státech USA. Cestu štafety více než 11 500 běžců, která nesla 1,35 kilogramů vážící pochodeň na trati dlouhé téměř 22 000 kilometrů zahájil slavnostním


9

přijetím legendární boxer Muhammad Ali, který na OH v Atlantě roku 1996 olympijský oheň zapaloval.

HESLO „Citius, altius, fortius“, v překladu „Rychleji, výše, silněji“, vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok

PŘÍSAHA Skládají ji závodníci i rozhodčí, první slib závodníků byl složen na OH v roce 1920 v Antverpách. Text přísahy přednáší vybraný sportovec pořádající země: Jménem všech závodníků slibuji, že vystoupíme na olympijských hrách jako čestní soupeři, poslušni pravidel, která je řídí, s přáním zúčastnit se jich v rytířském duchu pro slávu sportu a čest našich družstev. Text přísahy, kterou pronese jeden z rozhodčích pořádající země: Jménem všech rozhodčích a činovníků slibuji, že na těchto olympijských hrách splníme nám uložené úkoly ve vší nestrannosti, s úctou k řádům a věrni zásadám sportovního ducha.

HISTORIE NOVODOBÝCH HER První novodobé olympijské hry se konaly v Athénách v dubnu 1896. Až do roku 1924 probíhaly pouze letní olympijské hry, na kterých později vystupovali i zástupci zimních sportů, jako je krasobruslení a hokej.

SPORTY LETNÍ OLYMPIJSKÉ HRY – SEZNAM SPORTŮ atletika badminton baseball basketbal box cyklistika - dráhová, silniční, horská kola fotbal gymnastika - sportovní, moderní, skoky na trampolíně házená jachting jezdectví judo


10

kanoistika - rychlostní, vodní slalom lukostřelba, moderní pětiboj plavecké sporty - plavání, skoky do vody, synchronizované plavání, vodní pólo pozemní hokej softball sportovní střelba stolní tenis šerm taekwondo tenis triatlon veslování volejbal - halový, plážový vzpírání zápas - volný styl, řeckořímský zápas pouze pět sportů bylo na programu všech olympijských her od roku 1896 - atletika, plavání, sportovní gymnastika, šerm, veslování

ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY – SEZNAM SPORTŮ biatlon boby bruslařské sporty - krasobruslení, rychlobruslení, rychlobruslení na krátké dráze curling lední hokej lyžování - sjezdové, běh na lyžích, skoky na lyžích, severská kombinace, snowboarding, akrobatické lyžování saně

ZIMNÍ HRY Olympijských soutěží se chtěli zúčastnit i lyžaři a další sportovci, kteří se věnovali zimním sportům, a to v létě nebylo možné. Proto se téměř třicet let po obnovení olympijských her začaly pořádat také zimní olympijské hry. Konaly se každé čtyři roky a to vždy ve stejném roce, jako letní olympijské hry. Ty první byly tedy roku 1924 v Chamonix. V letech 1992 a 1994 byly zimní olympijské pořádané hry dva roky po sobě. Od té doby se letní a zimní olympijské hry střídají po dvou letech. Pod patronací Mezinárodního olympijského komitétu se na úpatí hory Mont Blanc uskutečnil jako předehra 8. letních olympijských her v Paříži Týden zimních sportů, který byl pro svůj úspěch na 8. olympijském kongresu v Praze v roce 1925 zpětně uznán jako první zimní olympiáda. Jeho uspořádání předcházela složitá zákulisní jednání se zástupci severských zemí, kteří se obávali negativního dopadu na jimi pořádané Nordické hry. Akce se zúčastnilo 294 sportovců z šestnácti zemí. Naši republiku zastupovalo 27 sportovců, z nichž tři do bojů o medaile nezasáhli. Soutěžilo se v rychlobruslení, krasobruslení (tehdy zvaném ozdobné bruslení), ledním hokeji, curlingu, jízdě na bobech, běhu na lyžích, skocích a severské kombinaci. Ludmila Marečková – Olympijské hry

11

Poprvé se v zimních sportech ve skutečnosti soutěžilo v Londýně 1908. Londýn měl v té době i zimní palác, proto se na program her dostalo i krasobruslení, první zimní olympijský sport. Hry byly rozděleny do dvou částí: letní vyvrcholila v červnu, zimní v říjnu.

PRVNÍ ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY – CHAMONIX Týden zimních sportů z roku 1924 byl tedy uznán za první novodobé zimní olympijské hry. Zápolilo se v pěti sportech (klasické lyžování, hokej, rychlobruslení, krasobruslení a boby). Hokejový turnaj se proměnil v nevídanou exhibici Kanaďanů. Borci z celku Toronto Granites své soupeře doslova „spláchli“ a domů se vraceli s jednoznačným vítězstvím a úctyhodným celkovým skóre 110:3 z pěti utkání. Při cestě za zlatem převálcovali i československé hokejisty, a sice potupným výsledkem 30:0.

AMATÉŘI A PROFESIONÁLOVÉ Největší rozkvět olympijských her byl v 5. stol. př. n. l. (tzv. klasické období). V té době byly skládány i ódy na vítěze (epiníkie). Od 4. stol. př n. l. závodili na olympijských hrách stále častěji profesionálové (athlétés), příslušníci nižších vrstev vycvičení v jedné disciplíně (atlet), množí se i případy korupce. Od 3. stol. př n. l. soutěžili na olympijských hrách i závodníci neřeckého původu z Egypta, Malé Asie, Sýrie. V novodobé historii her bylo zpočátku povoleno soutěžit v olympijských hrách jen amatérům, džentlmenům. Toto vyloučení profesionálů způsobilo mnoho diskuzí. V r. 1912 vítěz olympijského pětiboje a desetiboje, Jim Thorpe, byl vyloučen když bylo objeveno, že hrál poloprofesionální baseball. Byl rehabilitován až na soucitném základě MOV v roce 1983. Švýcarští a rakouští lyžaři bojkotovali olympijské hry zimy 1936 na podporu svých učitelů lyžování, kteří neměli povoleno závodit. Postupně se stalo zřejmé, že pravidla musí být změněna. Například, mnozí atleti ze států východní Evropy byli oficiálně zaměstnaní vládou. V 70. letech byly požadavky na amatérismus vynechány z olympijské charty. Tato změna byla možná nejlépe ilustrovaná americkým družstvem hvězd složeným z dobře placených NBA hráčů, které vyhrálo olympijskou zlatou medaili v košíkové v roce 1992. V r. 2004 jediným sportem, ve kterém žádní profesionálové nesoutěží je box, ale někteří boxeři přijmou peněžní odměny od svých národních olympijských výborů.

VÝZNAMNÉ HRY A ÚČAST ČESKÝCH SPORTOVCŮ 1896 ATHÉNY Předsedou organizačního výboru se stal korunní princ Konstantin. Jeho zásluhou byl po tvrdém vnitropolitickém boji premiér nucen podat demisi. Hry se pak staly věcí celého řeckého národa. Peníze na uspořádání byly získány veřejnou sbírkou a vydáním pamětních poštovních známek. Nejbohatší Řek, bankéř Jorge Averof financoval obnovu panathenajského stadiónu v Aténách. Her se zúčastnilo 14 národních výprav, 241 sportovců - pouze mužů. Na pořadu bylo 43 soutěží v 11 sportech (atletice, cyklistice, jachtingu, plavání, sportovní


12

gymnastice, sportovní střelbě, šermu, veslování, vzpírání, tenisu a zápasu). Jiné prameny uvádějí až 311 sportovců. Rozdíl je způsoben nejednotnou metodikou započítávání náhradníků a sportovců, kteří nakonec nestartovali. Navíc některé soutěže na těchto hrách byly určeny výhradně domácím závodníkům.

1948 LONDÝN Krátce po skončení 2. světové války začal úřadující předseda Mezinárodního olympijského výboru se snahou po obnovení jeho činnosti. Usiloval o uspořádání XIV. olympijských her a organizaci navrhl svěřit Londýnu. Kongres MOV na jaře 1946 tento návrh schválil. Londýn se stále ještě nevzpamatoval z těžkého bombardování. Přestože se Britská olympijská asociace rozhodla využít většinou již existujících zařízení, byl to těžký úkol. Finančních prostředků nebylo nazbyt a byl i nedostatek základních potravin. Sportovci bydleli ve vojenských stanech a narychlo upravených školních třídách. Organizace her byla prostá, ale účinná. Dlouhé roky válečných hrůz nepoznamenaly jejich sportovní úroveň. Pozvání na hry neobdrželi sportovci Německa a Japonska, tedy původci války. Naopak měli pořadatelé zájem o účast sovětských sportovců. Protože však SSSR dosud neměl Národní olympijský výbor a necítil se ani sportovně připraven, účast odmítl. Her se zúčastnilo 4064 sportovců (z toho 385 žen) z 59 zemí.

1952 HELSINKY Hry XV. olympiády se staly vzorem prostotou a současně účelností olympijských zařízení a vynikajícím sportovním ovzduším. Organizátoři využili většiny zařízení, která byla připravena pro XII. olympijské hry, které se měly konat v Helsinkách v roce 1940. Pouze je zmodernizovali. Využili i navržených plakátů, cen a dalších materiálů. Když hry v Helsinkách končily, vystoupila skupina novinářů a odborníků s návrhem, aby všechny další olympiády pořádala pouze Skandinávie. Tak skvělá byla finská organizace. Poprvé se na hrách objevili sportovci Sovětského svazu, jejichž národní olympijský výbor byl přijat do MOV v roce 1951. Hned se stali spolu se sportovci USA nejúspěšnější výpravou. Zazářily především jejich gymnastky, které s přehledem zvítězily v soutěži družstev. Her se zúčastnilo 4925 sportovců (z toho 518 žen) z 69 zemí. Na programu byly soutěže v 19 olympijských sportech (atletika, box, cyklistika, jachtink, jezdectví, kanoistika, košíková, kopaná, moderní pětiboj, plavání, pozemní hokej, skoky do vody, sportovní gymnastika, sportovní střelba, šerm, veslování, vodní pólo, vzpírání a zápas) a ve 2 ukázkových sportech (baseball, házená). Umělecké soutěže byly rozhodnutím Mezinárodního olympijského výboru z programu vyřazeny a nahrazeny uměleckými výstavami. Celkem se soutěžilo ve 151 olympijských soutěžích a ve 2 ukázkových. Ženy startovaly stejně jako na OH 1948 v šesti sportech. K velkým změnám došlo v některých sportech v počtu soutěží, zejména ve sportovní gymnastice žen. Ludmila Marečková – Olympijské hry

13

Hry byly pro Československo jedny z nejúspěšnějších v historii. Zisk 7 zlatých medailí se podařilo zopakovat jen v roce 1968 v Mexiku. Komunistická propaganda toho využila ke zdůrazňování předností sjednocené tělovýchovy. Hrdinou her se stal Emil Zátopek se 3 zlatými medailemi, v běhu na 10 000 m, 5000 m a v maratónu. Další zlatou přidala Dana Zátopková v hodu oštěpem, Josef Holeček v kánoi jednotlivců na 1000 m, Ján Zachara v boxu a čtveřice veslařů, Stanislav Lusk, Jan Jindra, Jiří Havlis a Karel Mejta s kormidelníkem Miroslavem Korandou. K tomu přivezli naši reprezentanti 3 stříbrné a 3 bronzové medaile. O jednu z nich se zasloužilo družstvo sportovních gymnastek v čele s Evou VěchtovouBosákovou.

1964 TOKIO Věra Čáslavská zvítězila v přeskoku, kladině a víceboji a o čtyři roky později opět triumfovala v Mexico City.


14

VÁLEČNÁ PŘESTÁVKA (1936-1948) Poslední olympijské hry v Berlíně (1936) zneužili nacisté k propagandě a kvůli rozpoutání 2. světové války se další olympijské hry konaly až roku 1948 symbolicky v Londýně. Symbolicky proto, že Velká Británie představovala zemi, která na začátku války jako jediná ze západních demokracií nepodlehla nacistické agresi a nesla tíhu válečných operací. Navíc, Londýn byl německým bombardováním silně poškozen.

OLYMPIJSKÉ MUZEUM V LAUSANNE (formou vlastního vyprávění) V polovině prosince 2005 jsme jeli za maminkou do Francie, kde už měsíc a půl pracovala na universitě v Lyonu. Táta vymyslel cestu přes Lausanne, protože tam dva měsíce předtím byl na jednání Mezinárodní letecké federace (FAI), která si pronajímá jednací místnosti od Mezinárodního olympijského výboru a chtěl nám ukázat, co si sám prohlédl.

Auto jsme zaparkovali před vstupem do krásného olympijského parku a hned jsme se u něj vyfotili.


15

Cestou k olympijskému ohni…

…jsme předběhli Emila Zátopka.


16

Snažila jsem se přeskočit rekord ve skoku do výšky, ale ani jsem se ho nedotkla. Později jsme zjistili, že v parku je mnoho podobně vyznačených olympijských atletických rekordů.

V muzeu je zákaz fotografování, ale pro potřeby této práce táta u recepce dostal kartičku s povolením.

V muzeu je několik kinosálů, a v první z nich jsme se podívali na pořad o historii sportu, kde jsme se dozvěděli, jak se sport vyvinul z pravěkých rituálů,


17

prohlédli jsme si i promítané malby na stěně jeskyně, a zjistili jsme , že i tam je zaznamenaný tento vývoj.


18

Součástí olympijské tradice je i zapalování olympijského ohně na posvátném řeckém Olympu. První z pochodní, ve kterých se oheň přenáší do dějiště olympijských her, je zapálena slunečními paprsky soustředěnými zrcadlem do ohniska. I tohle zařízení jsme našli v olympijském muzeu.

Z pochodní ze všech novodobých olympijských her se nám nejvíc líbily pochodně ze Sydney (na obrázku uprostřed), představující Sydneyskou operu. Viděli jsme dokonce pochodeň z nadcházejících zimních olympijských her v Torinu. Nadcházejících, protože v době naší návštěvy zbývalo do her přesně 54 dní a 3 hodiny.


19

Byly tam také vystavení maskoti, zápalný šíp z Barcelony a spousty sportovního náčiní.


20

Zjistili jsme, že disky se za téměř 3000 let skoro nezměnily, zatímco třeba tyče ke skoku se asi za 50 let změnily k nepoznání.


21


22

Líbila se nám také kompletní sbírka všech medailí, letních i zimních.


23

Škoda, že jsme tam nemohli pobýt pár dnů a že neumím anglicky a francouzsky, protože s tamější knihovnou bych měla tuto práci napsanou hned.

Když jsme vyšli ven, byla už tma, ale přesto jsme si ještě doprohlédli ostatní rekordy a obdivovali krásnou pohyblivou sochu


24

Naposledy jsme se podívali přes jezero a vydali se na další etapu cesty do Lyonu.

ZÁVĚR Mnozí, včetně mých rodičů říkají, že se z olympijských her vytrácí původní myšlenka, a stává se z nich velké divadlo. Pocity sportovce, účastníka her, jsou ale asi podobné pocitům jeho dávných předků. Každý se snaží být nejrychlejší, nejsilnější, zkrátka nejlepší a ve chvíli vítězství prožívá štěstí. Na Kateřině Neumanové to rozhodně bylo v Torinu vidět.


25

SUMMARY Olympic Games remind us the oldest values of Europe. Fair play was the main principle then, and is still today after almost three thousand years. Also, the equilibrium between body and mind is an important feature in the modern society. These values still exist but now many people try to neglect them. The modern Olympic Games were founded to bring these values to life every four years and they do so in spite of their present commercial background. Olympijské hry nám připomínají nejstarší evropské hodnoty. Čistá hra byla tehdy a je i dnes, po téměř třech tisíciletích, jejich hlavním principem. Další významnou lidskou vlastností byla i rovnováha mezi duší a tělem, která je také důležitá v dnešní společnosti. Tyto hodnoty stále existují, ale mnoho lidí se snaží je opomíjet. Moderní olympijské hry byly založeny proto, aby všem tyto hodnoty každé čtyři roky připomněly, a to i přes jejich nyní zcela komerční pozadí.


26

ZDROJE Rozum do kapsy, Albatros, Praha, 2002 Malý encyklopedický slovník od A do Ž, kolektiv autorů ČSAV, Praha, 1972 18. olympijské hry – Tokio 1964, Karel Bureš a Oldřich Žurman, Praha, 1965 www.prague-info.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/olympijske_hry www.gymnastika.cstv.cz/OH/Historie/ www.cs.wikipedia.org/ www.olympijske-hry.navajo.cz/ www.maturita.cz/referaty www.referaty.ireferaty.cz www.krysa.cz


27

OBSAH OBSAH... 2 ÚVOD... 3 VZNIK A HISTORIE:... 3 DRUHY SPORTŮ... 4 SPORTOVIŠTĚ... 5 ÚČAST DÍVEK A ŽEN... 5 MARATONSKÝ BĚH... 6

Recommend Documents