O MYŠÍCH A LIDECH STEINBECK JOHN ŽIVOT AUTORA John Steinbeck se narodil 27. února 1902 v kalifornském městečku Salina. Finanční poměry jeho rodiny nebyly příznivé a tak musel již jako školák vypomáhat na farmách v sedmnácti letech odešel na studia na univerzitu v San Franciscu, kde se věnoval historii a anglické literatuře. Po čase přerušil studia a odešel znovu do zemědělství seznámit se s životem drobných rolníků. Ve vysokoškolském diplomu neviděl životní cíl, a tak v roce 1925 definitivně univerzitu opustil. Nakonec odešel do New Yorku jako reportér, rozhodnut stát se spisovatelem. Žurnalistiky však brzy zanechal a pracoval jako pomocný zedník, námořník na nákladním parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Je nositelem Pulitzerovy ceny, National Book Award a Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1962. Zemřel 20. prosince 1968 v New Yorku. Hlavním tématem Steinbeckova díla je negativní postoj člověka k moderní civilizaci. Své sociální romány a novely situoval do prostředí lidí na okraji společnosti. Jeho hrdiny jsou tedy tuláci a povaleči, lidé bez domova a práce, ale také bez starostí. Nevidí je ale negativně, spíše o nich píše s jistými sympatiemi, s pochopením pro jejich slabosti a prohřešky. TVORBA Hlavním tématem Steinbeckova díla je negativní postoj člověka k moderní civilizaci své sociální romány a novely situoval do prostředí lidí na okraji společnosti jeho hrdiny jsou tedy tuláci a povaleči, lidé bez domova a práce, ale také bez starostí nevidí je ale negativně, spíše o nich píše s jistými sympatiemi, s pochopením pro jejich slabosti a prohřešky. Mezi díla autora, ve kterých líčí těžký život amerických nižších vrstev, patří například Pláň Tortilla, Na Plechárně nebo Hrozny hněvu. - román Hrozny hněvu je považovaný za jeho nejvýznamnější román (obdržel Pulitzerovu cenu), vypráví o rodině vyhnané z pronajaté půdy. Tito lidé jsou donuceni odstěhovat se z Oklahomy. Je to jakási výpověď o podmínkách sezónních dělníků, kteří přicházejí za prací do Kalifornie. Steinbeck je autorem i moderní parafráze na biblický příběh o Kainu a Ábelovi s názvem Na východ od ráje. Je rovněž autorem cestopisu Toulky s Charleym za poznáním Ameriky MOTIV: Autor měl mnoho profesí (hlavně jako dělník), což ho inspirovalo v tvorbě. Rovněž jsou pro něj typická díla zasazená do oblasti Kalifornie. Jeho hrdinové jsou obyčejní lidé, většinou zemědělci. Finanční poměry jeho rodiny nebyly příznivé a Steinbeck už jako školák vypomáhal na farmách. Jeho díla jsou zasazena do období krize. Se svými hrdiny soucítí, nebo se znal s lidmi, jako jsou oni, a na vlastní kůži zažil jejich bídu. O DÍLE - dílo bylo napsáno v roce 1937 - odehrává se ve 30. letech 20. století v těžké době, kdy americká společnost zažívá hospodářskou krizi - Dílo je americkou prózou 1. poloviny 20. století. Vzniklo v souvislosti se spisovatelovým angažmá ve Federálním spisovatelském projektu v roce 1935, který byl zaměřen na získání pracovních příležitostí pro spisovatele.
OBSAH Hlavními postavami zde jsou dva kamarádi George a Lennie. Lennie Small byl duševně postižený muž, ale zato měl sílu jako medvěd. Jenže měl taky jednu úchylku - miloval všechny hebké věci a rád se jich dotýkal, ale bohužel si přitom neuvědomuje svoji sílu, a tak zvířátka jeho intenzivní hlazení nepřežívají. Lennieho se ujal kamarád George Milton. Oba dva se vydávají na farmu, kde se seznamují s ostatními pracovníky. George a Lennie mají sen, že si za vydělané peníze pořídí vlastní domek s hospodářstvím a Lennie se bude starat o králíky. Na ranči, kde právě pracují, se seznamují s mrzákem Candym, který chce společně s nimi koupit ranč, díky Candyho financím tak sen George a Lennieho nabývá reálnějších představ. Curley, syn majitele farmy, je ženatý, ale jeho žena s ním není moc šťastná. Proto často vyhledává společnost dělníků, což její manžel nesnáší a podezřívá dělníky poměru s manželkou. Navíc Curley Lennieho provokuje a při souboji, který Curley vyprovokoval, mu Lennie zláme ruku. Lennie nechce lidem, ani zvířatům ubližovat, ale kvůli svému mentálnímu postižení si neuvědomuje svou obrovskou sílu. A tak se stane, že jednoho dne potkává Curlyho žena Lennieho ve stodole. Ten se jí svěří, že má v oblibě hebké věci. Dovolí mu tedy pohladit si její vlasy. Lennie je však tiskne tak silně, až Curleyho žena začne strachy křičet. Lennie, celý vyděšený, ji nechtěně zlomí vaz... Uteče se schovat k řece, jak mu kdysi poradil Georgie, když bude v problémech. Když Curley zjistil, co Lennie udělal jeho ženě, vydal se ho zabít. Avšak George Lennieho vyhledá dříve, chce ho ušetřit od bolesti, krutého zacházení, lynčování a pomalé smrti, a tak jej v okamžiku, kdy spolu mluví o svém snu, střelí do hlavy... HLAVNÍ POSTAVY: George - hodný, obětavý, toužící po spokojeném životě. I když se na Lennieho často zlobí a vyčítá mu, že se o něho musí starat, má ho ve skutečnosti velice rád. Lennie - působí dobráckým dojmem, je velmi pracovitý - "udělá, co se mu řekne". Je bohužel hodně naivní a hloupý, chová se jako malé dítě a ze spousty věcí nemá rozum. Mám svůj sen o šťastném životě, ale ten se bohužel nevyplní. Ačkoliv to asi není jeho záměr, chová se místy docela sobecky a také umí citově vydírat. To se ale asi dá přičíst jeho mentálnímu postižení. Curley - žárlivý, zakomplexovaný, agresivní mladý muž, snažící se vynutit si autoritu. Curleyova žena - krásná, vyzývavá, ne příliš inteligentní. Pod slupkou svůdné ženy se však skrývá osamělá bytost, které chybí láska a která musí žít život, o jaký nestojí. ÚRYVEK Z KNIHY: „Co tu sakra vřískáš?“ promluvil George mírně. Lennie si klekl. „Viď že mi, Georgi, neodejdeš. Já to vím, že ne.“ George topomě popošel a přisedl k němu. „Ne.“ „Já to věděl!“ vykřikl Lennie. „Takovej ty nejsi.“ George mlčel. „Georgi!“ „Co je?“ „Já zas něco proved.“ „Ale co na tom.“ A George se zas odmlčel. Na slunci byly už jenom nejvyšší hřebeny. Stín v údolí byl modrý a pokojný. Z dálky se ozvaly hlasy mužů, kteří na sebe volali. George otočil hlavu a poslouchal volání. „Georgi,“ promluvil Lennie. „Co je?“ „Pustíš se do mě?“ „Pustit se do tebe?“
„No přece jako vždycky. Víš přece: ,Nemít na krku tebe, shrábnu svejch padesát dolarů...'“ „Jsi ty ale, Lennie, chlap zatracenej! Kdyby se stalo nevímco, to si nepamatuješ, ale moje slovo si pamatuješ každý.“ „Tak ty tedy nespustíš?“ George se sebral. „Kdybych já byl sám,“ začal toporně, „to by se mi jinak žilo.“ Mluvil monotónně, nikde žádný důraz. „Našel bych si práci a neměl bych žádný mrzutosti.“ A přestal. „Tak dál!“ pobízel ho Lennie. „Vždycky na konci měsíce...“ „Vždycky na konci měsíce bych shrab svejch padesát dolarů a šel bych do... bordelu...“ a zase přestal. Lennie se na něho podíval, jako kdyby se nemohl dočkat. „Tak dál, Georgi! To už se se mnou víc vadit nebudeš?“ „Ne“ „Tak to já můžu jít. Jestli o mě nestojíš, já se hned seberu a půjdu tady do těch hor a najdu si tam ňákou jeskyni.“ George se znovu sebral. „Ale kde! Jen tu hezky zůstaň se mnou.“ „Povídej mi zas jako jindy,“ loudil chytrácky Lennie. „A co ti mám povídat?“ „O těch druhejch a o nás.“ George začal: „Takovej člověk, co chodí jako my po rančích, nemá žádnou rodinu. Nastřádá si pár šesťáků a zas je rozfofruje. Je na tom světě jako kůl v plotě...“ „Ale s náma je to jiný!“ vykřikl blaženě Lennie. „Povídej teď nás.“ George chvilku mlčel. „Ale s námaje to jiný,“ začal potom. „Protože...“ „Protože já mám tebe a...“ „A já zas tebe. My přece máme jeden druhýho, a tak se jeden stará o druhýho,“ rozjásal se Lennie. Volným prostranstvím zavál lehký večerní vánek, listí zašelestilo a po zelené tůňce vypluly proti proudu větrné vlnky. A znovu se ozvalo volání mužských hlasů, tentokrát mnohem blíž než předtím. George smekl klobouk. „Sundej si, Lennie, klobouk,“ vyzval ho vratkým hlasem. „Ten vzduch dělá dobře.“ Lennie sňal poslušně klobouk a položil ho před sebe na zem. Stín v údolí zmodral ještě víc, rychle přicházel večer. Po větru se k nim z houští donesly praskavé zvuky. „Povídej, jaké to bude,“ žadonil Lennie. George už chvíli poslouchal ony vzdálené zvuky. Na chviličku nabral schopnost jednat. „Koukej se, Lennie, přes řeku, a já ti budu povídat, ty to budeš mít skoro před očima.“ Lennie otočil hlavu a zahleděl se přes tůňku a na zšeřující se svahy Gabilských hor. „Budeme mít malé hospodářstvíčko,“ začal George. Sáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl Carisonovu lugerovku; odklápí pojistku a ruka i pistole ležely na zemi za Lennieho zády. Díval se na jeho zátylek, na místo, kde se páteř spojovala s lebkou. Od řeky ve směru proti proudu zavolal nějaký muž a jiný muž na to odpověděl. „Tak dál!“ pobízel Lennie. George zvedl pistoli a jeho ruka se chvěla; spustil zas ruku na zem. „Tak dál!“ vyzýval Lennie. „Jak to bude. Budem mít malý hospodářstvíčko.“ „Budem mít krávu,“ vyprávěl George. „A možná prase a slepice... a dole u vody budem mít... políčko s vojtěškou...“ „Pro králíky,“ zavýskl Lennie. „Pro králíky,“ opakoval George. „A ty králíky budu opatrovat já.“
„A ty králíky budeš opatrovat ty.“ Lennie se slastně zahihňal. „A budem mít všecko, co hrdlo ráčí.“ „To se ví.“ Lennie otočil hlavu. „Tohle, Lennie, nedělej. Koukej se hezky přes řeku, jako bys to hospodářstvíčko měl skoro před očima.“ Lennie poslechl. George pohlédl dolů na pistoli. Tu se v křoví ozvalo praskání pod čímisi kroky. George se obrátil a zahleděl se tím směrem. „Tak dál, Georgi. Kdy se do toho pustíme?“ „Už brzo se do toho pustíme.“ „Já a ty.“ „Ty... a já. Všecky budou na tebe hodný. Nebudou už žádný maléry. Žádnej žádnýmu nic zlýho neudělá, ani mu nic neukradne.“ „Já myslel, že se na mě, Georgi, zlobíš!“ „Ale kdepak. Kdepak, Lennie. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lennie.“ Hlasy se už přiblížily. George zvedl pistoli a poslouchal. „Pusťme se do toho už teď,“ prosil Lennie. „Kupme si to hospodářstvíčko hned.“ „I to víš, že hned. Musím. Musíme.“ A George zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul a ruka nabyla pevnosti. Stiskl spoušť. Do kopců zarachotil třesk výstřelu a přirachotil zase dolů. Lennie sebou škubl a pak se pomalu složil dopředu na písek, a už ležel a ani se nezachvěl. George se třásl a díval se na pistoli; pak ji odhodil dozadu, na břeh, proti proudu řeky, k hromádce starého popela. Křoví jako by se nyní všecko rozhalasilo a rozpraštělo se pod běžícíma nohama. „Georgi!“ křičel Slimův hlas. „Kde jsi, Georgi?“ Ale George seděl strnule na břehu a hleděl na svou pravou ruku, která odhodila pistoli. Hlouček vyrazil na volné prostranství, Curiey vpředu. Na písku uviděl ležet Lennieho. „Tak už ji dostal.“ Přistoupil k Lenniemu a podíval se na něho a pak se ohlédl na George. „Akorát do týla,“ poznamenal klidně. Slim šel rovnou k Georgovi a přisedl si k němu; seděl až u něho. „I pusť to z hlavy,“ domlouval mu. „Člověk někdy musí.“ Ale nad Georgem už stál Carison. „Jak jsi to udělal?“ „Zkrátka jsem to udělal,“ odpověděl George malátně. „Měl moji pistoli?“ „Měl. Měl tvoji pistoli.“ „A tys mu ji sebral a popad jsi ji a oddělal jsi ho.“ „No asi.“ George to téměř zašeptal. Stále byl ještě zahleděn na svou pravici, která před chvilkou držela pistoli.“
LITERÁRNÍ ŽÁNR: Epické, prozaické dílo - novela, která se velmi blíží dramatu vzhledem k častému využití dialogů. KOMPOZICE: Základním kompozičním rysem novely je její maximální sevřenost, k níž přispívá logická výstavba zápletky a zúžené spektrum postav. Děj končí na místě, kde začínal (u řeky). JAZYK:
Příběh je postavený na dialozích; autor zde užívá hovorovou češtinu a slang. Dílo má formu vyprávění, stavba textu je jednoduchá a přehledná, neobsahuje úvahy, vykresluje dobu 30. let 20. století v Americe. Psáno v er-formě. Autor zvolil zajímavý kontrast mezi příjmením Lennieho Small=malý a jeho tělesnou silou. HLAVNÍ MYŠLENKA: Autor zachycuje, jak se lidský sen může v okamžiku rozpadnout. Píše o důležitosti přátelství, o samotě a také o lásce. V této novele velmi dobře zachytil Ameriku třicátých let, například rasismus a odměřené vztahy bílých k černochům. Snaží se poukázat také na vztahy mezi ostatními dělníky, které jsou velmi povrchní, což bylo dáno jednak neustálým pohybem z místa na místo a jednak absencí jakéhokoliv vyššího ideálu či hodnoty, jež by dovolovala navazovat přátelství na hlubších principech než jen večerní házení podkov či společná sobotní pitka, a tak každý žil v osamění a jen sám pro sebe. NÁZEV: Název O myších a lidech byl přejat z básně R. Burnse - Polní myšce (v ní básník vypráví, že jednou vyoral radlicí na poli myš i s jejím doupětem a pak rozjímal o jejím osudu: …Však, myško, také my to známe, jak ostražitost často klame; — plán nejlepší, jímž hlavu láme si člověk, myš — co z všeho zbude? — strasti samé a bol a tíž.
A přec tvůj osud přešťasten! Ty pouze víš, čím zraní den: zrak můj však zpátky obrácen, ó, teskno tam! A přede mnou? — já hádám jen a hrůzu mám!
George a Lennie, stejně jako Burnsův člověk a myš, se těší přemoudrým plánem, který se neuskuteční. Lennie je ten šťastnější- zastává v této paralele úlohu myši, kterou trápí jen zlo přítomné či uspokojuje přítomná radost, umírá blaženě s vidinou domova a milých králíčků, skutečně tragickou postavou je tak Georgie - se smrtí Lennieho v něm odumírá schopnost dál snít o teplém domově a nezávislé existenci. (navzájem se potřebovali) ZAJÍMAVOSTI Ještě v témže roce, kdy kniha vyšla, ji John Steinbeck zdramatizoval. První česká verze tohoto příběhu byla právě divadelní (za tu dostal JS v r. 1938 cenu newyorských divadelních kritiků), která vyšla v roce 1946 v překladu Vladimíra Vendyše. Prvotní románovou verzi přeložila Zdenka Wattersonová v roce 1947, a už v předmluvě upozorňuje na nepřesnost překladu názvu "O myších a lidech", který mj. autor převzal z básně Burnse. Její zdůvodnění překladu názvu "Jejich je království nebeské" má svoji logiku, ale dějiny překladatelství ukázali, že Vendyšův název "O myších a lidech" akceptuje více českých nakladatelů, a tak se používá dodnes. INSPIRACE Zfilmováno ve stejnojmenném filmu - USA, 1992 Režie: Gary Sinice Hrají : John Malkovich (Lenny), Gary Sinice (George), Sherilyn Fenn (Curleyova žena), Casey Siemaszko (Curley).
