O Jarušce a Mišákovi

O Jarušce a Mišákovi .•.

Michal Krejčík

*f PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

fiasko distribook

O Jarušce a Mišákovi podle lidové zkazky úplně volně, že už to volněji nešlo, napsal Michal Krejčík

Bylo nebylo. V malebném království Klokoty vládl král Hrouda III., který měl dceru. Princezna Jaruška velice rychle vyrostla do krásy, a když dospěla do věku blízkého věku mladistvých, královský otec si ji povolal, aby s ní promluvil o budoucím osudu země. „Milá dcero, léta mi pomalu přibývají a já bych rád odešel do důchodu. Tohle sedavé zaměstnání,“ zavrtěl se král na notně nepohodlném trůnu, „mi strašně huntuje záda. Jako své jediné ratolesti bych ti tedy měl předat žezlo a korunu, leč klokotský trůn může obsadit toliko muž. Máš-li se stát královnou, musíš se nejdříve vdát, a proto bych chtěl slyšet, jak se tváříš na možnost svatby.“ Princezna Jaruška se roztomile uchichtla a ukázala dvě řádky bílých zoubků. Svého chrupu si Jaruška patrně velmi cenila, neboť jej cenila téměř na každého. Ráda se smála a navíc jí úsměv ohromně slušel. „Mluvíme o vážné věci, dcero,“ pokáral ji král. „Zajímá mě, zda nemáš nějakou vážnou známost. Odpadlo by tím to přiblblé zabíjení draků, nošení živé vody a chytání Ptáka Ohniváka. Už minule, když jsem před 22 lety v Třeboňských bažinách zabíjel draka kvůli Tvé mamince, seřvali mě Greenpeace, že prej vybíjím ohrožený druh. Co se spustil provoz místní papírny, vodu v okolí lze jen těžko označit za živou, a když můj děd vdával svou druhorozenou dceru - tvou pratetu - málem od Ptáka Ohniváka shořela polovina hradu. Takže by mi vcelku ulehčilo práci, kdyby sis vybrala nějakou vhodnou partii sama. Slyšel jsem něco o tvých pletkách s hrabětem Osolsobě z Osolsobě...?“ „Tomu jsem už dala kopačky,“ ušklíbla se princezna a pohodila svými krásnými vlásky. „Dala kopačky? Neměla bys takhle rozhazovat. Rodinný ani státní rozpočet není nafukovací a nejvyšší komoří mi referoval, že klesá vývoz našich nejvýznamnějších surovin. Borůvek a listí. Takže nerad vidím, že kupuješ hraběti nové boty. Jakoby neměl na vlastní...“ „Ale otče,“ naoko se čertila princezna, „to se jen tak říká rozchodu.“ „Nu dobrá,“ pokrčil rameny král, „vypíšeme tedy výběrové řízení. Rozhodně jsi nejhezčí investiční celek v zemi; nápadníci se jen pohrnou.“ Jak král Hrouda III. řekl, tak se také stalo. Do širého okolí nechal rozhlásit, že ten, kdo splní rozmarné přání princezny Jarušky, které osobně zadá, dostane ji za ženu spolu s celým královstvím. Poslové vyrazili i do dalekých krajin a objížděli kraje německé, francouzské, italské, ba i do Portugal se novina o klokotském klání dostala. Záhy se tedy do zámku začali sjíždět nejurozenější hrabata, knížata, markrabata, falckrabata, ratatata, baroni, knížata, vévodové, velkovévodové, vojvodové, vejcovodové a rovněž i nejbohatší obchodníci z Antverp i Florencie. Ale přestože nápadníci přímo překypovali urozeností, chrabrostí a zájmem o překrásnou Jarušku, neuspěl po celý týden ani jediný. Král se rozhodl promluvit dceři do duše znovu a tak si ji povolal do audienčního sálu. „Milá dcero, námluvy běží již sedmý den a ty, namísto aby ses snažila vybrat si ženicha, systematicky devastuješ výkvět evropské aristokracie. Řekni mi upřímně, to se Ti ani jeden z princů nezamlouvá? Víš, jak dlouhý mají mnozí z nich rodokmen?“ „Jenže kromě rodokmenu mají dlouhý taky vedení. Z toho věčného křížení a vdávání mezi sebou nekouká nic dobrého. Vzpomeň si, jak dopadli Habsburkové. Nemíním se vdát za kdejaké zdegenerované individuum jen kvůli rodokmenu. Všiml sis třeba, jak na mě včera princ Hubert XLII. von Schwarzburg und Sondershausen významně mrkal svým třetím okem? Přece bys mě neuvrhl do náruče takového panáka!“

2

PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

„No dobře, ale jenom proto, že se Ti nelíbí, nemusíš jim dávat tak kruté úkoly!“ „Kruté úkoly? Vždyť si to ti trumberové dělají sami!“ opáčila Jaruška. „V pondělí málem uhořel princ Alfonso da Lues y Syfilis, když hledal jehlu v kupce sena,“ namítl rozhněvaně král. „Vzal si do stohu pochodeň, aby lépe viděl,“ pokrčila rameny Jaruška. „Chrabrý rytíř Ferron z Iridia málem utonul při pokusu přeplavat řeku pod zámkem,“ tasil další argument král. „Kvůli rytířské cti si odmítl svléknout brnění. Navíc si nechal i svých 37 vyznamenání a medailí. A ještě něco jsem o něm slyšela...,“ špitla polohlasem princezna, přestože kromě ní a krále v síni nikdo nebyl. „Že prý se vůbec nemyje. Prý jen obden zajede do automyčky aby mu umyli plechy.“ „Uznávám, že ani mně se ten plechový ženich nezamlouval. Navíc, v našem království v zimě solíme silnice, takže by mu brzy zkorodoval spodek,“ zlomyslně poznamenal Hrouda. „Ale co arcikníže Tupôu de Ment e Cretenza? Teprve dnes se probral z bezvědomí. Jaký úkol jsi zadala jemu?“ „Jakmile přišel, řekla jsem mu, aby koukal, kde nechal tesař díru. Leč vzal mou poznámku doslova a v tesařské dílně dostal omylem po hlavě. Koukal se moc zblízka.“ „Nevybírej dlouho, abys nepřebrala. Nebudeme to protahovat,“ ukončil rázně rozmluvu král. „Námluvy nesmí skončit nezdarem, znamenalo by to mezinárodní skandál. Takže se přestaň vymlouvat a do týdne si vyber nápadníka. Jinak ho určím sám,“ pohrozil káravým tónem. Náhle se zvedl z trůnu a šeptl: „Zrovna jde další nápadník, vytratím se zadním vchodem. Úkol pak řekni komořímu, aby ho dal vybubnovat jako obvykle.“ S těmito slovy se vladař po anglicku vytratil ze sálu a Jaruška s cizincem v audienční síni osaměli. „Mišák, rytíř z Újezda a Klánovic,“ představil se mladík. „Ale Tebe já přece znám!“ blesklo náhle Jarušce. „Chodila jsem s tebou na kurs etikety a dvorských intrik v Praze!“ „Jsem rád, že si mě pamatujete, spanilá princezno. Já na Vás od té chvíle nemohu zapomenout. A tak když jsem se doslechl o tom klání, ani na okamžik jsem neváhal,“ vyznal se Mišák. Zadíval se na princezniny zářících oči, překrásný úsměv, černé vlásky i svůdnou šíji. Jaruška se začervenala a hned Mišáka pokárala: „Nesvlíkej mě očima! Nejdříve musíš splnit můj rozmarný úkol. Nerada bych, abys neuspěl. Docela se mi líbíš, ale musím Ti dát stejně obtížný úkol jako všem ostatním. Kdyby se rozneslo, žes byl zvýhodněn, uražení neúspěšní princové by nám vyhlásili válku. Ale teď mě zrovna nic nenapadá,“ zamyslela se nebezpečně krásná ale i nebezpečně chytrá Jaruška. Vtom se zpoza trůnu vyloupl zlatý retriever, kterého z poledního lenošení (kterým vyplňoval čas mezi ranním a večerním lenošením) vyrušil neustálý ruch v sále. Pes se chystal odejít odpočívat jinam, ale předtím ještě přišel pozdravit Jarušku. Položil jí hlavu do klína a nechal se drbat za ušima. „To je náš Brit,“ chlubila se Jaruška, „to je náš hradní miláček!“ „Brit, říkáš? A umí anglicky, když je to Brit? “ zavtipkoval starý srandista Mišák. „Ne, ...ale...můžeš ho to do zítřka naučit,“ zavtipkovala pro změnu Jaruška. „Ano, to bude Tvůj úkol! Nauč našeho Brita do zítřka anglicky!“ Mišákovi ztuhl úsměv na rtech. Mírně zezelenal, zapotácel se, ale neomdlel. „Že ´sem radši nedržel hubu,“ pomyslel si a úporně přemýšlel, jak z té šlamastyky ven. Náhle mu však svitla očka. „Ani Řím nebyl postaven za jeden den, spanilá princezno. Ty sama ses učila anglicky několik let, stejně jako sebenadanější žák. Při vší úctě si nemyslím, že se z Britouška přes noc stane polyglot. Ale dejme tomu, že pod mým vedením tři slovíčka do zítřka zvládne!“

3


„Dobrá tedy,“ přikývla Jaruška, „zítra v poledne tu přede všemi předvedeš, která tři anglická slovíčka jsi ho naučil. Uspěješ-li, vezmu si tě za muže.“ Princezna vzala Britovi hlavu do dlaní a podívala se do jeho chápavých očí: „Běž Britoušku, budeš se učit řeči. Aspoň se zabavíš a nebudeš se z rozjívenosti válet ve hnoji jako obvykle.“ Brit seběhl od trůnu dolů, olízl Mišákovi ruku a šel s ním do zámeckých zahrad pilovat výslovnost. Když nechal král vybubnovat, jak kuriózní a přetěžký úkol zadala princezna neznámému rytíři, ve všech hospodách a putykách po celém království to do pozdního večera hučelo jako v úle. Všichni probírali rytířovi šance na úspěch. Všichni byli neuvěřitelně zvědaví, jak celá věc dopadne. Jedni říkali, že rytíř uteče, aby nemusel přiznat svůj neúspěch. Druzí, že vše je dopředu domluvené a za psa bude převlečen králův rádce. Jiní se zas dušovali, že podle důvěrných a z a r u č e n ý c h zpráv, se rytíř spřáhl s ďáblem, který mu dal magickou sílu ke splnění úkolu. S přibývajícími pivy nabubřely fámy během večera do neskutečných rozměrů, takže kolem půlnoci již bylo nad slunce jasné, že rytíř na šibeničním vrchu vzývá Temnotu, rituálně obětoval 666 jehňat a obcoval s rádcem převlečeným za psa, přičemž se zpod stolu v krčmě přihlásilo i několik očitých svědků. Druhý den v poledne proto praskal královský palác ve švech. Každý se chtěl podívat, jestli se taková blbina dá vůbec splnit. Po debaklech předchozích nápadníků všichni čekali další povedenou klauniádu. Dvorní dámy v bohatých róbách s překrásnými šperky se mačkaly s urozenými pány ze všech koutů země. Do davu proniklo i několik prostých šťastlivců, kteří měli lokty ostřejší než několik stovek zvědavců, kteří zaplnili hradní nádvoří. V první řadě špalíru postávali též nápadníci Alfonso, Ferron a Tupôu, kteří se sice již vzpamatovali ze svých šrámů, nicméně chtěli osobně shlédnout vystoupení svého soka. Svou uraženou ješitnost dávali všem náležitě najevo a král Hrouda III. musel vynaložit všechen svůj diplomatický um, aby zachoval dobré vztahy s jejich zeměmi. Náhle proběhla davem vlna vzrušení. Od schodiště se nesl napůl obdivný i napůl udivený hukot lidu. Mišák s Britem po boku si razil cestu do sálu. Když po dlouhém červeném koberci vkročil do královské síně, Alfonso, Ferron a Tupôu jen zvedli opovržlivě obočí a utrousili povýšenecké: „Ts!“ Mišák došel až pod trůn a uklonil se královskému otci i Jarušce. Král pokynul ceremoniáři, jenž udeřil těžkým obřadním žezlem do parket a zahlaholil do ztichlého sálu: „Včerejšího dne ráčila Její Nejjasnější Jasnost princezna Jaruška zadati svůj úkol. Rytíř Mišák z Újezda a Klánovic měl do dnešního dne naučit nejmilostivějšího královského psa Brita de Tab d`Or tři anglická slovíčka. Pokud dnes dokáže, že svému úkolu dostál se ctí, stane se manželem princezny Jarušky a zároveň králem klokotským. Nuže rytíři,“ pokynul ceremoniář Mišákovi, „počni ve své presentaci.“ „Ohó,“ zasmál se hurónsky a trochu nuceně princ Alfonso, „jak směšné, naučit psa anglicky! Hahahahaha!“ Rytíř Ferron se okamžitě přidal a začal se tak smíchy natřásat, až se mu povolovaly matky na brnění. Navíc díky své zbroji vydával zvuky, připomínající pád podomního prodavače hrnců ze schodů. Král ovšem všechny utišil rázným pohybem ruky. Mišák potichu poděkoval a obrátil se na Brita, který seděl způsobně na rudém běhounu, čekaje poslušně na pokyn. Mišák máchl na psa pravým ukazováčkem a prostředníkem a rozkázal: „Štěkej!!!“ Brit ukázkově štěknul: „Haf!“ Mišák se se spikleneckým úsměvem obrátil na krále. Ten se však nespokojeně zavrtěl na trůnu a houkl: „No a?! Tohle uměl už dávno!“ „To jistě, ale dovolím si tvrdit, že Vaše Veličenstvo špatně poslouchalo. Račte se přesvědčit,“ řekl Mišák a podal králi česko-anglický slovník. „Brit právě řekl half [ha:f], tedy polovina anebo též půl.“

4


„Mmm, no...inu... vskutku!“ broukl král, když nalezl příslušné heslo ve slovníku. Sál uznale zahučel a Jarušce zazářila kukadla a tváře jí hořely nedočkavostí. „Dovolím si tedy pokračovat s druhým slovíčkem. Maestro! Sólo!“ řekl Mišák a pokynul dvornímu kapelmeisterovi. Ten se chopil svých houslí a rázem se sálem linula kaskáda trylek, staccat a vysokých tónů. Brit se nejdřív nervózně olízl, pak se vztyčil, a když už mu ty nepříjemně vysoké zvuky lezly pěkně na nervy začal bez ohledu na houslistovy umělecké kvality hlasitě výt. „Hau! Hau! Hauuuuuuuúúú!“ Mišák mávl rukou na kapelníka, aby přestal, a lišácky se opět obrátil na krále. „Takhle vyje celé dny, když se nudí. A pak ještě kouše do smetáku a cupuje pantofle. Nechceš mi snad namluvit, že i hau něco znamená?!“ zabrblal nedůvěřivě Hrouda. „Vaše Nejjasnější Milost tuší správně! Brit právě řekl how [hau]: 1. jak? 2. proč? 3. zač? 4. co?“ „Ke všem čertům, je to tak!“ zahalekal král, když dočetl řádku na straně 267. A v sále to obdivně zahučelo podruhé. „Nuže rytíři, máš však předvést ještě jedno slovíčko. Jsem vskutku zvědav a žádostiv,“ pobaveně poznamenal král. V nastalém tichu se Mišák výhružně nad Britem napřímil, naklonil se nad něj a díval se mu přímo do očí. Brit nejdříve nechápavě couval, ale když narazil ocasem na první řadu špalíru, bojácnost se v něm proměnila v odhodlání. Zlostně nakrčil čumák, vycenil zuby a naježil se. „Rrrrrrrrrraf!!!“ prořízlo napjaté ticho v síni. Mišák se vítězoslavně obrátil na krále a na všechny kolem: „Slyšeli jste všichni?! Ano?“ Všichni včetně princů ochotně avšak nechápavě přitakávali. Jen princezně Jarušce došlo, která bije. Než stačil Mišák i král cokoli říci, vysvětlování se ujala sama: „Brit právě řekl rough [raf] tedy 1. drsný, hrubý 2. nerovný, kostrbatý 3. chlupatý, ježatý 4. bouřlivý (sea moře) 5. neotesaný, neurvalý 6. necitelný 7. nepořádný 8. nouzový (obvaz)!“ Vyskočila z trůnu, seběhla radostně k Mišákovi a políbila ho. „Zvítězil jsi. Můžeš si vzít svou sladkou odměnu!“ „Ano, je to tak!“zahlaholil král a vztyčil se z trůnu se slovníkem v ruce. „Mišáku, splnil si svůj úkol! Dostojím svému královskému slovu!“ A v sále to obdivně zahučelo potřetí. Alfonso, Ferron a Tupôu se zmohli jen na další `ts!` a se zvednutými nosy odcválali uraženě do svých krajin. Sál však vybuchl v nadšení, které se přeneslo do předsálí a po schodech až na hradní nádvoří. Celý hrad jásal a trubači hned slavnostně roztrubovali na všechny strany radostnou novinu. Celé království slavilo ten den dlouho do rána. A zakrátko byla svatba. Veliká a slavná, že se o ní ještě dlouho v kraji mluvilo. Stoly se prohýbaly pod nejrůznějšími dobrotami a sklepmistr nenechal nikoho ani na chvíli na suchu. Během hostiny se Hrouda III. naklonil ke svému zeti a poznamenal: „Doufám, že svou zemi budeš spravovat poctivěji, než jsi splnil svůj svatební úkol. V životě nejde všechno tak lehce očůrat.“ Král Mišák I. přikývl na důkaz souhlasu a vládl prý spravedlivě a moudře, neboť měl po svém boku chytrou Jarušku. A pokud se nerozvedli, vládnou spokojeně dodnes. A tak zazvonil zvonec a pohádky je konec. Potom přišel kostelník a pohádky je koneč..k!

konec 5


Děj, osoby i okolnosti jsou fiktivní. Jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná a nezamýšlená. I když na každém šprochu je pravdy trochu... Všechna práva vyhrazena. © Michal Krejčík, leden 2000 ilustrace © Michal Krejčík, leden 2000 Autorský náklad 2 výtisky. Vydání druhé, duben 2004

*f distributed by FIASKO DISTRIBOOK, 2000 6


O Jarušce a Mišákovi

Recommend Documents