Nový zvěřinec v Biomedicínském centru

číslo

146–147

12–2/2014–15

Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni

Plzeň – zahájení EHMK 2015 str.: 2

Vzpomínka na zakladatele Sokola str.: 38

Foto J. Novák

Nový zvěřinec v Biomedicínském centru

Movember 28. 11. 2014

str.: 30

str.: 32

Obr. 5: Vybavení operačních sálů a experimentální JIP

Plzeň – zahájení EHMK 2015 Byli jsme při tom Sobota 17. ledna 2015 byla dnem, kdy vyvrcholily několikaleté přípravy k ojedinělé události v historii západočeské metropole – Plzeň vykročila do roku, po který se stala Evropským hlavním městem kultury. Již v pátek odpoledne se uskutečnila vernisáž výstavy Ateliér Jiřího Trnky představující dílo tohoto plzeňského rodáka a velikána filmové animace a loutkářství. V předvečer zahájení se pak Plzeň připojila k celosvětové oslavě narozenin umění Art’s Birthday, kterou tradičně v České republice připravuje Český rozhlas. Oslavu existence umění zahájila ve večerních hodinách explosivní performance v galerii VESTŘEDU a pokračovala v industriálním prostoru Papírna Plzeň, kde se odehrála série několika koncertů propojující hudební oblasti, které by se za běžných okolností neměly možnost setkat.  Hlavním dnem, kdy se město slavnostně otevřelo světu jako kulturní metropole, však byla sobota. Již poměrně brzy odpoledne se na čtyřech shromaždištích setkaly tisíce Plzeňanů a dalších návštěvníků města, aby poté vytvořily čtyři symbolické Prameny. Čekání zpestřoval program, který účastníky zahřál, pobavil a připravil na cestu do centra. U jednoho z „pramenů“ na náměstí T. G. Masaryka se sešlo také okolo 150 posluchačů a zaměstnanců plzeňské Lékařské fakulty. Zúčastnili se i zahraniční studenti, kteří sami jedno z hesel na transparenty navrhli. V průvodech bylo možno vidět účastníky z více než padesáti základních škol, zájmových sdružení a dětských domovů se svými výtvory, partu nadšenců s mopedy, z řady zájmových a sociálních spolků, kulturní spolků, taneční souborů, také klienty sociálních organizací, Divadlo Alfa, sportovce a sportující mládež reprezentující více než dvacet druhů sportů, vůz DinoParku, historické vozy MHD, ČSAD a hasičského záchranného sboru, pivo-

2

varské vozy, vůz plzeňského rozhlasu a mnoho dalších. Poté, co projela vozidla od náměstí Míru se průvod od „pramene“ na náměstí TGM rovněž připojil a spolu s dalšími třemi průvody, symbolizujícími čtyři plzeňské řeky, zamířil na náměstí Republiky. Na jednom z transparentů naší Lékařské fakulty se veřejnost seznámila s letošním jubilejním 70. rokem založení fakulty, na dalším zahraniční studenti odpovídali na otázku „Do you want to be a doctor? This is the right place tu pursue the dreams.“ Na posledním pak studenti hrdě hlásili „Lékařská fakulta UK v Plzni – kultura ducha i těla“. Náměstí se postupně ze čtyř směrů zaplnilo tisíci dychtivých diváků, zvědavých na „show“, jaké jim pořadatelé připravili. Ti z účastníků zahajovacího ceremoniálu, kteří se nepřipojili k žádnému z průvodů, zaplnili přilehlé ulice a dění na náměstí sledovali na velkoplošných obrazovkách.

Velká část večera pak byla koncipována jako překvapení, odehrávající se nad hlavami lidí a kolem nich. Původní skladbu ke slavnostnímu momentu zkomponoval jeden z nejvýraznějších českých současných skladatelů a dirigentů Marko Ivanovič. Lidé na náměstí mohli sledovat záběry z 11 obřích projektorů, které promítaly na stěny okolních domů, katedrálu i dvě velká plátna příběh města. Před očima jim tak proběhly důležité okamžiky z historie Plzně, bombardování za války i osvobození, život za komunismu, i podzim 1989. Diváci pohlédli do tváří slavných rodáků a dalších osobností klíčových pro Plzeň, jako byl Jiří Trnka, Josef

Skupa, František Křižík, Miroslav Zikmund, Adolf Loos a další. Hudba s obrazy, které projekce vykreslila na fasády domů kolem náměstí a stěnu katedrály, změnila prostor v jednu velkou scénu. Šlo o největší videomapping, který byl kdy v České republice realizován, od výtvarníků ze studia 3dsense. V těchto kulisách se představilo více než osmdesát domácích a zahraničních umělců. Provazochodec David Dimitri svým vystoupením nad náměstím Republiky nadchl tisíce diváků. Se zatajeným dechem mu drželi palce, aby vše dobře dopadlo. sledovali rozvážnou chůzi po laně, napjatém mezi věží kostela Nanebevzetí Panny Marie Františkánského kláštera a ochozem věže chrámu sv. Bartoloměje. Artista přes ne právě ideální počasí za drobného deště urazil 240 m dlouhou trasu se čtyřicetimetrovým převýšením bez zjevného zaváhání. Další hlavní postavou příběhu byla obří loutka, která měla několik symbolických významů. Kromě odkazu na plzeňskou tradici loutkářství to byly především její proměny. Z postavy rytíře, inspirované Řádem německých rytířů, prvních farářů katedrály sv. Bartoloměje, se přerodila v  anděla - jako jeden ze symbolů města, ale i pro Plzeňany důvěrně známého andělíčka plnícího jejich tichá přání.

Dívka, která na loutku třikrát vystoupila, symbolizovala Múzu, ale také Světlo a Zvuk – dva hlavní elementy, bez kterých by naše vnímání Umění nebylo možné. Zároveň loutka postupně rozezněla troje zvony, které v průběhu historie zvonily na katedrále, a připomněla tak jejich pohnutou historii. K tolik očekávanému prvnímu rozeznění nových zvonů v katedrále sv. Bartoloměje došlo v 18 hodin, kdy provazochodec Dimitri právě dorazil do cíle svého putování. Zvony, které padly za oběť II. světové válce, se na své místo vrátily po dlouhých 70 letech jako výraz sounáležitosti Plzeňanů, kteří se společnými silami zasadili o jejich obnovu. Rozezněly se nejen v Plzni, ale jejich hlas se současně ozval ve všech farních kostelech plzeňské diecéze, a také v dalších českých městech (např. Praha, Hradec Králové, České Budějovice, Litoměřice, Brno, Olomouc, Ostrava, Sobotka a další) i v zahraničí (např. Essen, Pécs, Košice, Riga, Winterthur, Frisanco aj.). Zvuk zvonů je hlasem srdce každého kostela i katedrály, města či obce, jsou spjaty s historií města a mají na ní podíl. Zvony na kostele sv. Bartoloměje během historie zničily dva požáry a dvě války, jejich příběh kopíruje evropské dějiny, které prošly Plzní. Navrácení zvonů na věž spojené s titulem

Evropského hlavního města kultury dokládá víru obyvatel ve společné duchovní hodnoty, jež jsou vlastní všem evropským národům, uvedl již před Slavnostním momentem plzeňský biskup Mons. František Radkovský. Zhruba 45 minut dlouhé představení plynule přešlo v koncert, pro 25 tisíc přímých účastníků zahajovacích ceremoniálů zazpíval plzeňský rodák Jiří Suchý, po něm i skupina Lucie. Oslavy pokračovaly až do noci, přesunuly se do muzeí, galerií, kulturních sálů, hospod i klubů, které se otevřely.  Na závěr pár ohlasů v cizojazyčných médiích…  „Plzeň předvedla show nabitou adrenalinem. Tisíce diváků na centrálním náměstí Republiky zadržely dech, když se provazochodec Dimitri zastavil v polovině cesty,“ píše Die Welt v článku s názvem Plzni, otevři se! „Všechny hlavy se neustále otáčely, člověk nevěděl, kam se dívat dřív. Ze všech stran a koutů přicházely nové zvuky a výjevy,“ popsal zahajovací ceremonii žurnalista Jürgen Herda na serveru Oberpfalznetz.de. „To, co syn hollywoodského režiséra Miloše Formana vykouzlil za 20 milionů korun (pozn.20 mil.Kč je rozpočet celého zahájení ve 3 dnech) na zdech domů, je zralé na Oscara,“ nešetřil chválou na uměleckého šéfa projektu Petra Formana. … a osobní poděkování Petra Formana: Chtěl bych poděkovat tomu množství lidí, kteří na zahájení pracovali, že jsme vše dotáhli do konce. Zároveň děkuji lidem z města a kraje, kteří nám dali při tvorbě důvěru a nijak nás neomezovali. Text a foto JN

Mikulášská nadílka s Horou Zvoneček radostně zvoní, letos k nám tak jako loni přijde svatý Mikuláš. Ale co když jste zrovna kolem 6. prosince v nemocnici, co když je vám tak kolem sedmdesáti, či osmdesáti, a už žádného Mikuláše nečekáte. Leda tak anděla v podobě sestřičky, která pomůže pacientovi vstát, umýt se, či mu donese prášek na bolest, když to bolí jako čert!

na rtech přišli, tak také z pokoje odešli. Ale ani doktoři a sestřičky nepřijdou zkrátka, mikulášská skupinka zaťuká na sesterně, či lékařském pokoji na vrátka. Pro ně diplom mají, perníček jim také dají, děkují jim tímto gestem velmi moc, že svou andělskou prací přinášejí lidem pomoc.

Adventní prohlášení Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze Čas Adventu je časem zamyšlení, smíření a naděje, proto se Vědecká rada Univerzity Karlovy v Praze obrací k širší veřejnosti s přáním, aby se zamyslela nad směřováním naší společnosti, nad tím, zda budeme preferovat rychlý dílčí prospěch, nebo vklad do budoucnosti, kterým jsou investice do vzdělání, vědy a výzkumu v lékařských, přírodovědných i humanitních oborech. Vánoční zvěst přeje pokoj lidem dobré vůle. O pokoj i dobrou vůli je však třeba aktivně usilovat, dát jim přednost před lidskou neslušností a lhostejností. Naše společnost potřebuje usmíření mnoha protivenství sociálních, rasových, náboženských a zvláště politických. Napomoci tomuto usmíření cítíme jako svoji povinnost, jež úzce souvisí s posláním univerzity, vzdělávat a kultivovat lidské duše. A naději, ať v obecně lidském či vyšším pojetí, potřebujeme všichni. Bez ní ztrácí každé lidské konání svůj smysl. S přáním radostného a duchovního prožití vánočních svátků a všeho dobrého do nového roku Vědecká rada Univerzity Karlovy v Praze 18. prosince 2014 

A do tohoto běžného životního koloběhu v nemocnici vchází nečekaný roj čertů, zástup andělského chóru a s nimi i svatý Mikuláš, a to po celý týden, kdy slavíme svátek sv. Mikuláše, aby stihl navštívit všechny pacienty, neb celý rok se již na ně těší. Mikulášský sbor zpívá koledy, vinšuje pacientům „Štěstí, zdraví, pokoj svatý“. Zdaleka se nesou do nemocničních pokojů, aby nastal alespoň na chvíli „Čas radosti a veselosti“, neb se blíží ta doba, kdy „Štědrý večer nastane“. Mikuláš a andělé obletují postele, každému svůj úsměv dají, na chvíli se u pelesti zastaví. Nemají však prázdné ruce, vždyť většina z nich dává své srdce. A i na koledu hmotnou se nezapomíná, každý nemocný už zdobený perníček třímá. A i diabetici nejsou ošizeni o malý dáreček, pro ně je přichystán z domácích křížal balíček. Čerti svými řetězy rámus dělají, na pacienty si však pod rukou biskupa Mikuláše nic nedovolí. Trochu pouští zlostí síru, když vidí, jak nemocný své utrpení snáší v míru… Jak s písní

Za tímto úžasným projektem stojí jedna úžasná slečna, bývalá studentka naší fakulty, Lucie, která je nyní pastorační asistentkou pod Biskupstvím plzeňským. Letos to měly na starosti tři aktivní mladé ženy – studentka 4. ročníku Marie Klimecká, absolventka LFP UK, MUDr. Markéta Balcarová a studentka ZČU Monika Malkusová. Všechny zmíněné ženy patří do společenství Od srdce k srdci, které je tvořeno studenty z HORY (vysokoškolský křesťanský klub). Celá akce začíná přípravnou fází, a to přípravou koled, domluvou s odděleními, přípravou převleků, které zajišťuje vždy Lucie, a roucha na Mikuláše propůjčuje P. Pavel Petrašovský, studentský kněz, a v neposlední řadě pečením, zdobením a balením perníčků. Perníky nám letos napekli a dodali štědří dárci z Plzně, některé babičky z domova důchodců, manželé Balcarovi a Kristýna Průšová. Do pečení se zapojil i cech zdravotnický (což jsou studenti nejen medicíny z Hory) pod vedením Marie Klimecké. Nakonec jsme perníčky nazdobili a zabalili při jednom z programů na Hoře po studentské středeční mši, na kterém se podílelo vícero studentů. Každý rok se rozhodí sítě na vysokoškolském

3

katolickém společenství Hora a chytají se případní dobrovolníci, kteří se mohou napsat do časových bloků podle svých rozvrhů. Od loňského roku se k nám přidala i velmi početná skupina prváků ze Střední zdravotní školy a Vyšší odborné školy zdravotnické v Plzni pod vedením MUDr. Hedviky Bartoškové, které tímto patří velký dík. Z Hory se vytvořilo letos několik skupinek po pěti a více členech, kteří se společně vydali na místo určené ověšeni převleky, křídly, řetězy, košíky, perníky a berlami. Jejich cesta končí ve Fakultní nemocnici Bory i Lochotín, v nemocnici Privamed, či v domově pro seniory Longevita u CAN a v Křimicích. Hlavně se navštěvují staří a dlouhodobě nemocní na odděleních, jako je geriatrie, LDN, hemodialýza, plicní, onkologie a podobně. Jako dobrovolníci to neděláme pro peníze, ani pro kredity, ani pro pomyslné body. Odměnou nám je radost v očích, slzy dojetí, stisk ruky a potěcha duše. Sama za sebe musím říct, že už od prvního ročníku jsem nevynechala ani jeden rok, abych se mohla účastnit mikulášské nadílky. Pokaždé jdu převlečená za čerta, co hraje na housle, pokaždé jsem obohacena lidmi, se kterými se na odděleních potkám, pokaždé mi tato vzácná setkání dají smysl mému studiu na naší fakultě, pokaždé zjistím, že je třeba se nejenom učit z knih pro budoucí povolání, ale i empatii, komunikaci a otevřenému srdci pro staré, nemohoucí, ztrápené a nemocné lidi. A jelikož je to úžasný projekt, kterého si nesmírně vážím, chtěla jsem se s vámi o něj podělit a pozvat vás na příští ročník Mikuláše 2015. Foto: Sr. Rafaela Veronika Slavíková OP, Monika Malkusová

Zpívání vánočních koled 2014

4

Při úterním odpoledni 16. prosince 2014 proběhla tato tradiční akce, pořádaná v předvá-

nočním čase, kterou jsme v tomto roce poprvé uspořádali před branami Fakultní nemocnice na Lochotíně. Kromě studentů medicíny se zapojili i náhodní kolemjdoucí, kteří za doprovodu hudby zpívali klasické i méně klasické vánoční písně. Lucie Hajná (za tým IFMSA CZ Plzeň)

z charitativního prodeje předávají zástupci Lions Clubu organizaci Tyfloservis, která pomáhá nevidomým a slabozrakým lidem. 

Vánoční strom splněných přání Ve Fakultní nemocnici v Plzni byl i letos uspořádán Vánoční strom splněných přání. Pěti pacientům Dětského hematologicko-onkologického oddělení s jejich přáními a čtyřem pacientům, kteří leželi na oddělení Dlouhodobé intenzivní péče bylo možno kýmkoliv zakoupit konkrétní dárek, který byl ve Vánočním stromě podrobněji popsán. Byla však uvedena i oddělení, kde leží dlouhodobě seniorští pacienti, z nichž mnozí jsou imobilní. I na takové pacienty je správné myslet a s pomocí veřejnosti darovat na jednotlivá oddělení pomůcky, které usnadní pacientům jejich pobyt v nemocnici. Kliknutím na jednotlivé ozdoby na stromečku bylo možno zobrazit konkrétní přání dětských pacientů nebo oddělení. Předání dárků dle pokynů dárců zajišťovalo Oddělení pro komunikaci s veřejností.

Plzeňští „Lioni“ nabízeli svařák u Branky popatnácté Každý rok láká Plzeňany ke krátkému předvánočnímu zastavení stánek s prodejem svařeného vína U Branky. Nechyběl ani před posledními vánočními svátky. Plzeňský Lions Club začal s prodejem svařeného vína ve středu 17. 12., a výtěžek, stejně jako v minulých letech, byl určen na pomoc nevidomým a slabozrakým lidem. Svařené víno nabízeli členové Lions Clubu Plzeň-City už popatnácté. Zájem je každý rok veliký, jen v loňském roce se podařilo prodejem svařeného vína získat 55 tisíc korun. Letos, stejně jako loni, bylo připraveno celkem 800 litrů svařáku z moravského vína.  „Předvánoční svařené víno je opět víno z Moravy od pana Michlovského. Cena zůstává stejná – 35 korun za jeden kelímek, tedy za dvě deci,“ zval na prodej předvánočního svařeného vína za Lions Club Plzeň City prim. MUDr. František Lošan. V dalších dnech čekal navíc návštěvníky stánku i doprovodný program. „V pátek od 15 hodin bude vyhrávat skupina hudebníků pana Oty Hellera vánoční koledy, to už je také tradice. Letos se přidá i dámský klub Lions Clubu Bohemia, který bude nabízet ochutnávku sladkého vánočního cukroví,“ dodal primář Lošan.  Svařené víno bylo možno zakoupit každý den od 9 do 19 hodin až do 21. prosince. Výtěžek

„Lidé podle mě ocení, že svařák děláme poctivě přímo na místě, máme dobrý základ, to jest kvalitní víno, a také vědí, že to neděláme na kšeft,“ vysvětloval popularitu „občerstvení“ u stánku Lionů  Ing. Čestmír Koželuha z Lions clubu, který již mnoho let zajišťuje veškeré technické zabezpečení prodeje. Ochotní prodavači, mezi nimiž mohli zákazníci poznat i naše kolegy MUDr. Lukáše Bolka, Ph.D., MUDr. Petra Dominika a dokonce i prof. MUDr. Pavla Těšínského, DrSc., už během druhého dne „udali“ přes 200 litrů vína, a věřili, že do neděle prodají i poslední kapku z 800litrové zásoby. Příznivé počasí se snesitelným zimním mrazíkem, ale bez nějakých plískanic, a také příjemná vůně skořice, linoucí se ze šálků popíjejících, lákala

mnohé kolemjdoucí také ochutnat. Tyfloservisu, zajišťujícímu kompenzační pomůcky pro nevidomé, tak Lions Club Plzeň přispěje stejně jako loni na činnost částkou okolo 80 tisíc Kč. (r), Foto JN

Před 100 lety na západní frontě: nevídaná vánoční družba Území nikoho mezi zákopy měřilo jen padesát až šedesát metrů. Byla to zóna smrti, plná padlých těl. Po šesti měsících od vypuknutí válečného konfliktu dospěla válka na západní frontě do pevných a takřka nehybných linií osazených sítí zákopů. Na Štědrý den roku 1914 z nich na mnoha místech vyšli vyčerpaní a špinaví muži, zmožení vražděním a strachem. Vyšli do prostoru mezi nepřátelskými liniemi, kde byla dosud smrt téměř jistá.

„Vy jste Anglo-Sasové, my Sasové,” podávali ruce němečtí vojáci Angličanům.

ní padlých, případně na společné mše za jejich duše. Někde vojáci neopustili vlastní zákopy a klid zbraní využili jen k oslavám na „vlastním území“, k oddechu, případně k provedení běžných civilních činností, na které nebyl v průběhu bojů čas. Když včerejší nepřátelé vyšli ze zákopů a potkali se mezi nimi, vyměňovali si nejdřív zaražené pohledy, ale pak zvítězila úleva z bezpečí a oddechu. Sdíleli jídlo, cigarety, nescházel rum, koňak ani whisky. Bruce Bairnsfather z 1st Battalion the Royal Warwickshire Regiment byl v civilu zručným kreslířem-karikaturistou. Využil návštěvy německých zákopů i k tomu, aby se seznámil s jejich rozložením a strukturou. A hned začerstva o tom podal zprávu vedení. „Onoho dne mezi námi nebyl ani atom nenávisti, ale na naší straně ani na okamžik nepolevila vůle válčit a bít je. Bylo to jen jako přestávka mezi koly přátelského boxerského duelu,“ si poznamenal. Jak surreálně příměří probíhalo, tak se i uzavřelo. Zbraně se ozvaly mnohde hned druhého dne, jinde až mezi svátky, někde se vojákům podivuhodné příměří podařilo prodloužit až do Nového roku. Na mnoha místech musela velení vojáky, kteří onu protiválečnou zkušenost zažili, rozptýlit do jiných jednotek a do zákopů přivést novou krev, někde dokonce přišly ke slovu pohrůžky vojenskými soudy. Podobné Vánoce se tak už v průběhu války nikdy neopakovaly.  (r)

byla letos velmi úspěšná. Za jeden den se podařilo vybrat 12 020 Kč. Následující pondělí 1. 12. byl přímo Světový den boje proti AIDS. V Plzni, jako i v jiných městech ČR, se ve spolupráci s Českou společností AIDS pomoc zapojila do boje proti AIDS i Městská hromadná doprava a vypravila preventivní tramvaje. Tramvaj v Plzni jezdila od 14 hodin do 18 hodin na všech linkách. Cestující se měli možnost zdarma svézt a koupit si od studentů červenou stužku. Tento projekt se konal v našem městě poprvé a úspěšně. Pro Českou společnost AIDS pomoc se nám podařilo v tramvaji vybrat 3 080 Kč. Večer od 18 hodin se konala beseda s názvem Můj život s HIV v kulturní kavárně Jabloň. Pozvání přijal, jako minulý rok, lektor a člen představenstva České společnosti AIDS pomoc Max Blanck. Beseda měla dobré ohlasy a tímto moc děkujeme lektorovi, že za námi do Plzně přijel.

World AIDS Week 2014 Tento projekt se zaměřuje zejména na prevenci a šíření informací mezi širokou veřejnost. Vizí projektu je, obeznámit populaci s riziky a možnostmi infekce virem HIV. V letošním roce jsme se rozhodli tento národní projekt ještě více rozšířit, a to tak, že během dvou týdnů probíhalo šest akcí.

Snímek z legendárního fotbalového utkání Uprostřed vší té zkázy si přišli na „území nikoho“ připomenout, že jsou navzdory dosavadním jatkám stále lidskými bytostmi. „Vším jsme byli unavení, a tak jsme opustili frontové linie a bloumali k Němcům. Když se mlha vyjasnila, viděli jsme, že Němci dělají totéž, samozřejmě neozbrojeni,“ napsal britský voják své rodině o „věci, o níž si nikdy nedokázal představit, že by se stala“. Nebyl to ojedinělý záblesk lidskosti uprostřed válečného zmaru. Na západní frontě se bez ohledu na rozkazy nadřízených (a zpravidla proti nim) zapojilo do příměří na sto tisíc britských a německých vojáků. K nejrozsáhlejším kontaktům mezi nepřáteli došlo v okolí městečka Ypres, respektive v úseku St.Yves – Neuve Chappelle, na úseku dlouhém asi čtyři  kilometry. Zde byly vzájemné kontakty nejužší mimo jiné i proto, že část německých vojáků před válkou v Británii pracovala a uměla anglicky. Na jiných úsecích se dočasné příměří omezilo na oboustrannou možnost evakuace raněných ze země nikoho, dohledání a pohřbe-

 Projekt byl zahájen v pondělí 24. 11. 2014 přednáškou na téma Vývoj epidemiologické situace HIV/AIDS v ČR. Pozvání přijal pan profesor Pazdiora, přednosta Ústavu epidemiologie Fakultní nemocnice Bory. Přednáška byla odbornějšího charakteru, zaměřená zejména na aktuální informace. Účast byla nemalá, odhadem přišlo 80 studentů převážně z druhého a třetího ročníku. V úterý 25. 11. následovala veřejná sbírka Červená stužka organizovaná Českou společností AIDS pomoc. Dobrovolníci z řad studentů prodávali v ulicích Plzně červenou stužku, jako symbol boje proti AIDS. Troufám si říci, že sbírka

V úterý 2. 12. probíhala osvětová akce s názvem Jsem v tom s Lékaři bez hranic. Tato organizace je mezi studenty oblíbená a přihlásilo se mnoho dobrovolníků. Letos byla akce zaměřená na studenty středních a vysokých škol, aby se zvýšilo povědomí o AIDS a o tom, jak důležité je se chránit. Dobrovolníci rozdávali kondomy a letáčky na naší fakultě i před fakultami Západočeské univerzity. Na závěr tohoto projektu proběhla ve středu 3. 12. party nesoucí název Feel safe. Na konání této akce se s námi podílel další fakultní spolek, a to Medici v Akci. Ceny do soutěží věnovala společnost Primeros, tímto moc děkujeme. Výtěžek ze vstupného, který činil 3 900 Kč, opět putoval na konto sbírky Červená stužka. Celkově se letošní projekt World AIDS Week velmi zdařil, aktivně se zapojilo téměř 40 dobrovolníků z řad studentů Lékařské fakulty v Plzni a společně jsme dokázali vybrat pro Českou společnost AIDS pomoc 19 000 Kč. Nyní nám nezbývá nic jiného než poděkovat všem zúčastněným, bez jejichž pomoci by se projekt neobešel, a doufat, že příští rok bude stejně úspěšný, či ještě lepší. Podaří se nám

5

prodat více stužek a hlavně, co nejvíce rozšířit osvětu. Magdalena Kůsová, lokální koordinátorka projektu.

3. prosinec – Mezinárodní den osob se zdravotním postižením Ze šetření u osob se zdravotním postižením, které v roce 2013 již po druhé v historii realizoval ČSÚ ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR, vyplynulo, že z celkového počtu obyvatel bylo 1 077 673 osob se zdravotním postižením. Nejvyšší počet osob se zdravotním postižením se vyskytoval ve věkových kategoriích 60–74 let a 75+, přičemž jejich podíl na celkovém počtu zdravotně postižených osob činil 58,6 %. Poměrně silně byla zastoupena i věková skupina 45 až 59 let (19,2 %).

6

Od historicky prvního šetření, které se uskutečnilo v roce 2007 (údaje roku 2006), se zvýšil počet osob se zdravotním postižením o 0,3 procentního bodu (z 9,9 % na 10,2 %), výrazně více pak u žen – o 0,6 procentního bodu (z 10,0 % na 10,6 %). U mužů bylo zvýšení podílu poměrně nízké – pouze o 0,1 procentního bodu (z 9,8 % na 9,9 %). Zdravotně postiženou je osoba, jejíž tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti či duševní zdraví jsou odlišné od typického stavu a lze oprávněně předpokládat, že tento stav trvá déle než jeden rok. Odlišnost od typického stavu musí být takového druhu či rozsahu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění dané osoby. Jaký je rozdíl mezi zdravotním postižením a nemocí? Zásadní rozdíl podle Světové zdravotnické organizace tkví v tom, že nemoc je léčitelná, zatímco postižení je neléčitelné. I chronickou nemoc lze pokládat za postižení. Světová zdravotnická organizace v roce 1997 změnila pojmy užívané od roku 1980 (poškození - impairment, omezení - disability, postižení - handicap) a v Mezinárodní klasifikaci postižení tak uvedla jejich nové znění od roku 1998: poškození (impairment), aktivita (activity) a  participace (participation). Úprava termínů vychází z nového pohledu na osoby s postižením, kdy se stále více zohledňuje účast těchto lidí na životě ve společnosti. V souvislosti s narůstající integrací osob s postižením do společnosti přispívá nový přístup ke klasifikaci posti-

žení k samostatnějšímu způsobu jejich života. V roce 2001 vydala Světová zdravotnická organizace Mezinárodní klasifikaci funkčnosti, postižení a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health), která se označuje zkratkou ICF a nahradila původní verzi klasifikace postižení ICIDH. Nový přístup podle klasifikace ICF se u osob s postižením zaměřuje namísto jejich vad a poruch na stav funkcí a tělesných struktur, do popředí už neklade jejich omezení a postižení, ale možnosti a schopnosti konat aktivity a středem pozornosti se již nestává pouze vlastní handicap těchto osob, ale možnost jejich spoluúčasti (participace) na společenském životě. Zásadní v komplexní péči o vozíčkáře má léčebná rehabilitace, která vhodně využívá prostředků tělesné výchovy a sportu. Mnoho osob se zdravotním postižením potřebuje pěstovat tělesnou výchovu a sport stejně nutně jako zdravá populace k udržení optimální fyzické a psychické kondice. Cílem tělesné výchovy a sportu těchto osob je všestranný harmonický rozvoj osobnosti po stránce fyzické i psychické. Mezi základní cíle tělesné výchovy tělesně postižených patří: - rozvoj základních pohybových schopností a dovedností, jako jsou obratnost, síla, vytrvalost, udržení rovnováhy, prostorová orientace, rychlost reakce, zvládání jízdy na vozíku ve smyslu „vozíku jako součásti těla“, manuální zručnost, hygienické návyky - osvojení žádoucích regeneračních a kompenzačních metod (psychorelaxační techniky, automasáž, kompenzační cvičení, posilování a strečink) - formování psychických vlastností, volního úsilí, schopnost koncentrace, zvládání emocí, adaptace a kooperace, vyrovnávání se s konfliktními situacemi, kompenzace pocitů méněcennosti

- překonávání sociálních bariér, přijetí sociálních rolí, navazování kontaktů uvnitř subpopulace zdravotně postižených, společenské kontakty zdravých a postižených, pozitivní příklad pro dosud nesportující, možnost výměny zkušeností a informací, propagace dosažených výsledků, sportovní diváctví - předcházení vzniku takzvaných civilizačních chorob. Bez nadsázky lze říci, že tělesná výchova a sport přispívají k možnosti žít plnohodnotný život včetně aktivního zapojení do pracovního procesu, rodinného a společenského života. Sportovní úspěšnost vhodně kompenzuje pocity méněcennosti, zbytečnosti a poruchy seberealizace. (*) (r) (*) Krubová K.: Tělesná výchova a sport zdravotně postižených. Diplomová práce. MU Brno, 2007

27. leden - Mezinárodní den památky obětí holocaustu Holocaust je slovo pocházející z řečtiny a lze přeložit jako „zničení ohněm“ nebo „zápalná oběť“. Nejpřesnějším pojmem pro genocidu Židů za Druhé světové války je hebrejské slovo Šoa.

Německý policista střílí jednotlivé židovské ženy, které přežily masovou vraždu v ghetu Mizocz na Ukrajině (z dokumentace Výboru pro vyšetřování nacistických válečných zločinů). V uvedeném ghetu bylo povražděno 1700 osob židovské národnosti. Represe proti Židům v Třetí říši začaly křišťálovou nocí na podzim roku 1938. Už předtím platily norimberské zákony, které ale i sami Židé chápali jako úchylku jednoho volebního období. Původním cílem nebylo Židy fyzicky zlikvidovat, ale jen je donutit k emigraci. První výrazné vlny židovské emigrace z Německa nastaly již po roce 1933. Po zabrání Rakouska a Československa počet Židů na území říše výrazně stoupl. Vypuknutí války veškeré emigrace znemožnilo. byly později znemožněny začátkem války. Po pádu Francie Hitler začal plánovat, jak naloží s jejich impériem. Uvažovalo se dokonce o tom přesunout židovské obyvatelstvo na Madagaskar, který byl francouzskou kolonií. Po prohrané bitvě o Anglii taková možnost padla, světová moře totiž ovládalo britské loďstvo a masový transport do zámoří tak nepřicházel v úvahu. Proto pro válečný plán Barbarossa ještě před přepadením Sovětského svazu byly zřízeny speciální jednotky SS. Ty pak postupovaly za frontou a zajišťovaly genocidu obyvatelstva zejména židovského a romského původu. Nacistickému vedení se však i takové vraždění přímo v terénu zdálo být pomalé. V lednu 1942 na konferenci ve Wannsee hledalo způsob co nejefektivnější likvidace Židů. Výsledkem bylo zadání německých firmám na zkonstruování co nejvýkonnějších krematorií, která byla stavěna u koncentračních táborů. Výsledkem pak byl nacisty ve všech okupovaných i spojeneckých zemích uplatňovaný holocaust, který si vyžádal 6 milionů obětí z řad židovského obyvatelstva. 27. ledna 1945 příslušníci Rudé armády osvobodili nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Ten byl největším německým vyhlazovacím táborem, na jehož území bylo za pomoci vraždícího plynu Cyklonu B, hladovění, tvrdého pracovního režimu a absence zdravotnické péče zavražděno přes milion lidí.

27. leden byl v roce 2005 vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů za „Mezinárodní den památky obětí holocaustu“. Návrh na vyhlášení dne památky obětí holocaustu podal Izrael, Spojené státy, Austrálie, Kanada a Rusko. Návrh podpořilo i dalších jednadevadesát členských zemí. Lidé celého světa si během něj připomínají památku přibližně šesti miliónů židovských obětí během holocaustu za druhé světové války. Obrovské oběti přinesli i obyvatelé Československa. Celkový počet umučených v koncentračních a vyhlazovacích táborech, popravených, padlých v boji, obětí leteckých náletů a dalších obětí se odhaduje na 360 tisíc, židovských obětí holocaustu bylo okolo 270 tisíc. Po skončení války snad nebylo v Československu rodiny, která by mezi svým příbuzenstvem nepostrádala někoho, kdo se stal obětí válečných událostí, mezi studenty pak některého svého kamaráda či kamarádku židovské národnosti. Sedmdesáté výročí osvobození Osvětimi a desáté výročí vyhlášení Mezinárodního dne památky obětí holocaustu by tak mělo být připomínkou této temné kapitoly evropských dějin. O tom, že povědomí o holocaustu pomalu ale jistě vyprchává svědčí nejnovější průzkum Evropského židovského kongresu. Ten odhalil, že téměř 60 % mladých Britů neví nic o smrti 6 milionů Židů během holocaustu. Čtvrtina dotazovaných se přitom domnívala, že by se Holocaust mohl opakovat během jejich života. Podobný průzkum u českých studentů proveden nebyl.  (r)

XXXIII. Světový kongres sportovní medicíny, Quebec City (Kanada) 18.-21.6.2014 Canadian Academy of Sports Science and Medicine byla ve dnech 18. až 21. června 2014 pořadatelem XXXIII. World Congress of Sports Medicine. Kongresová jednání se odehrávala v Kongresovém centru v Quebec City. Heslo kongresu „From Prevention to Performance“ zdůrazňovalo šíři témat, jimiž se kongres zabýval – od významu pohybové aktivity v prevenci zdravotních poruch po zdravotní aspekty vrcholové sportovní výkonnosti. Pořadatelé nabídli 14 workshopů ve třech blocích. Probíhaly simultánně, takže nebylo možné zúčastniv se více než jednoho v každém bloku. Také jedenáct satelitních sympozií bylo zařazenou souběžně do tří bloků. Uvádím několik z témat, která na kongresu zazněla: Personalized exercise medicine for prevention and performance (C. Bouchard), The growing athlete: prevention and performance (L. Micheli), Exercise and chronic disease (G. Matheson), Clinical issues for the female athlete across the lifespan (J. Alleyneová), Prevention and treatment of airway disorders in athletes (M. Belzielová), Cardiac screening

in sport (F. Pigozzi), Anti-doping whence to where (A. Pipe), Assessment of foot and ankle (D. Boyerová), Shoulder controversy – clavicular fracture dislocation (R. McCormack), Advances in fracture care and impact on athletes (A. Marshall), Concussion in sport (W. Meeuwisse), Mechanical patterns of low back pain (H. Hall) a další. Na kongresu jsme prezentovali posterové sdělení „Selected hormonal changes in ultra-marathon runners and in winter swimmers“ (autoři: J. Novák, V. Zeman, O. Topolčan, J. Racek, J. Šmejkal, Š. Svobodová aj. Kinkorová). Souběžně s kongresem probíhala v kongresových prostorách hotelu Hilton, sousedícího s kongresovým centrem, zasedání představitelů FIMSu a následná plenární schůze členských zemí. V úvodní zprávě předseda FIMS prof. Dr. Fabio Pigozzi zdůraznil, že od svého založení v r. 1928 při OH ve Svatém Mořici ve Švýcarsku uběhlo 86 produktivních let, během nichž byl FIMS zdrojem odborných informací a oporou v práci tisíců sportovních lékařů na celém světě. FIMS v současnosti zahrnuje 117 členských organizací ze všech kontinentů a má těsné vztahy k mnoha mezinárodním sportovním organizacím včetně Mezinárodního olympijského výboru IOC a Světové antidopingové agentury WADA. FIMS se podílí na vědeckém výzkumu a vzdělávacích programech, podporuje jednotlivé členské a regionální organizace a každé dva roky organizuje světové kongresy. Prof. Pigozzi také informoval o zřízení nového sídla FIMSu ve švýcarském Lausanne. Plenární schůze rozhodovala také o místě konání kongresu FIMS v r. 2018. Své návrhy představili dva uchazeči – Rio de Janeiro (již podruhé) a Praha. Plénum rozhodlo ve prospěch Ria, prezentace Prahy byla důstojná a určitě má šanci při některé další kandidatuře. Světový kongres v r. 2016 se uskuteční v Istanbulu. Kanadští pořadatelé poskytli účastníkům příležitost k aktivnímu pohybu – v rámci pětikilometrového běhu v rekreačním areálu Parc des Champs-de-Bataille na dohled od historické citadely. Nejednalo se o závod, ale každý z účastníků dostal možnost alespoň částečně kompenzovat „sedavé zaměstnání“ při kongresových jednáních pohybovou aktivitou v příjemném parkovém prostředí. Na trati jsem nezabloudil, nebyl jsem poslední ani nejmladší, a příjemně vytrávilo.  J. Novák

Konference Applied Electronics 2014 Biomedicínské aplikace Plzeň 9. 9.–11. 9. 2014 Na Elektrotechnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni se od 9. do 11. září 2013 konal již 19. ročník mezinárodní konference „Applied Electronics 14“. Mezi hlavní cíle konference patří prezentace nejnovějších výsledků z oblasti elektroniky. Předsedou konference byl prof. Ing. Jiří Pinker, CSc. Vyzvanou přednášku na 19. ročníku konference přednesl prof. Franco Malbore-

ti z univerzity v Pávii (Itálie) na téma Rychlé analogově-číslicové převodníky založené na nanometrové CMOS technologii. Prof. Malboreti je světově uznávaným odborníkem v oblasti rychlých analogově-číslicových převodníků (tj. elektronických obvodů, které se používají pro převod analogových signálů na digitální).

Prof. Franco Maloberti (vlevo) a prof. Pinker Po této úvodní přednášce bylo zahájeno jednání v sekcích, které probíhalo od 9. 9. do 10. 9. 2014. Celkem bylo přijato a předneseno 73 příspěvků z různých oblastí aplikací elektroniky, které byly rozděleny do 6 sekcí. Konference se zúčastnili odborníci z celé Evropy i ze vzdálenějších zemí, např. z Brazílie, Egypta, Indie, Íránu, Japonska, Kanady, Pákistánu, Turecka a USA. Poslední den 11. 9. se konala exkurze do elektrárny v Písku a výlet do Třeboně. V sekci „Lékařská elektronika“ bylo předneseno deset referátů. Přinášíme jejich stručnou charakteristiku. Kysela M., Dolezal I. (Technická univerzita v Liberci): A motion detection system of the patient in the bed using the NiTi pressure sensors. (Detekční systém pohybu pacienta na lůžku pomocí tlakových senzorů NiTi.) Byla popsána aplikace NiTi (Nikl-Titan) vodičů použitých pro konstrukci levných tlakových snímačů pro sledování pohybů pacienta na lůžku včetně měřicí elektroniky a návrhu integrovaného přístrojového a programového vybavení pro záznam dat. Celý systém umožňuje detekci polohy pacienta na lůžku, pohybové aktivity pacienta (např. křeče) a detekci dýchání pacienta. Hargas L., Koniar D., Hrianka M., Durdik P., Banovcin P. (Univerzita v Žilině): Moving Object Searching Based on Virtual Instrumentation. (Hledání pohybujícího se objektu pomocí virtuálních přístrojů.) Bylo popsáno zařízení a základní přístupy k problematice analýzy pohybu mikroskopických biomechanických objektů, např. řasinek epitelu dýchacího aparátu. Pro řízení systému a snímání dat bylo použito virtuální přístrojové prostředí (LabVIEW). Videosekvence byla testována na 60 FPS (snímků za sekundu), systém lze ale provozovat až do 500 FPS. Stork M., Tolar D. (Západočeská univerzita v Plzni): Wireless Electronic Systems for Physiological Parameters Measuring. (Bezdrátové elektronické systémy pro měření a přenos fyziologických údajů.) V příspěvku byly popsány 2 typy systémů pro přenos fyziologických signálů. První systém umožňuje přenos na vzdálenost až několik km a je určen například pro testování sportovců při různých pohybových

7

8

aktivitách (přenos tepové frekvence, ventilace a obsahu O2 a CO2 ve vydechovaném vzduchu). Druhý systém je určen pouze pro přenos na krátkou vzdálenost cca 10 m např. v místnosti, je ale založen na miniaturních vysílačích s velmi malým odběrem, kterých může být větší počet. Vysílač je navržen jako univerzální modul, který lze doplnit různými senzory např. akceleračním, teplotním, tepovým atd. Vysílače lze umístit na různých místech těla testované osoby. Byly např. provedeny testy s měřením teploty na 4 místech pacienta po dobu 24 hod. Data z obou systémů se prostřednictvím přijímačů ukládají do počítače kde je lze dále zpracovávat. Stork M.1, Vancura J.2 (1Západočeská univerzita v Plzni, 2Lékařská fakulta UK v Plzni): Hidden Pacemaker Pulses Detection Based on Wavelet and Hilbert-Huang Transform. (Detekce skrytých pulzů kardiostimulátoru pomocí transformací Wavelet a Hilbert-Huang.) Byly popsány metody pro detekci skrytých pulzů od kardiostimulátoru v EKG signálu. V signálu EKG po průchodu přes filtry EKG systému jsou značně potlačeny úzké pulzy od kardiostimulátoru, zvláště pokud mají malou amplitudu. Bylo proto vyvinuto programové vybavení, kde lze polohu i amplitudu pulzů od kardiostimulátoru detekovat, i když jsou v původním zobrazeném signálu EKG neviditelné. Programové vybavení bylo vyvinuto na Elektrotechnické fakultě Západočeské univerzity ve spolupráci s Lékařskou fakultou UK v Plzni. Kutilek P.1, Hejda, J.1, Socha V.1, Vlckova K.1, Cerny R.2z (1Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT v Praze, 2 Neurologické oddělení, LF UK v Praze): Method for Evaluation of the Relative Position of the Head and Shoulders in Neurological Practice. (Způsob vyhodnocení relativní polohy hlavy a ramen v neurologické praxi.) Pro studium stability držení těla a pohybů hlavy a ramenou byly vyvinutým měřicím systémem a programovým vybavením měřeny a analyzovány úhly (vzájemné polohu hlavy a ramen) v klidu i při pohybu testované osoby. Cílem práce bylo vyvinout techniku pro přesné měření relativních úhlových pohybů a pro měření nativní polohy hlavy a ramenou v 3-D prostoru s přesností na 1˚. Viteckova S.1, Kutilek P.1, Kauler J.1, Svoboda Z.2 (1Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT v Praze, 2Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci): Fuzzy Expert System for Determining the Human Gait Phase. (Expertní fuzzy systém pro určování fází lidské chůze.) Expertní fuzzy systém (systém vyhodnocení založený na fuzzy logice) používá data o nulové poloze momentového bodu (ZMP) pro automatické určení fází pohybu. Zjednodušený model lidského těla byl vytvořen pro výpočet ZMP polohy, která je vstupem do expertního systému. Informace o typu chůze je výstupem zařízení. Výsledky u 22 probandů ukazují, že navržená metoda pro vyhodnocení fází chůze je správná. Systém je určený především pro rehabilitaci. Lozek M., Havlickova N., Havlik J. (Katedra teorie obvodů, ČVUT Praha): Adaptive Mechanical Model of Cardiovascular System. (Adaptivní mechanický model kardiovaskulárního systé-

mu.) Příspěvek umožňuje simulaci a měření funkcí kardiovaskulárního systému. Model obsahuje řadu hydraulických ventilů, pum a senzorů průtoku. Výsledky simulace jsou porovnávány se skutečnými hodnotami a parametry modelu, jsou adaptovány tak, aby bylo dosaženo nejlepší shody modelu se skutečností. Dijemeni E. D.1, D. Roberts2 Dijemeni E. D.1, D. Roberts2 ( 1Oddělení biomedicínského inženýrství, Imperial College London, UK, 2Lékařská fakulta a zubní lékařství, University of Bristol, UK): Desktop Based Real Time Oxygen Auto-Ventilation and Gas Monitoring System For Homecare Respiratory Application. (Stolní analyzátor kyslíku pracující v reálném čase pro monitorování dýchání v domácí péči.) Systém se skládá ze čtyř dílčích systémů: monitorování kyslíku, měření ventilace, monitorování zemního plynu a část pro přenos dat. Pomocí oxymetru se měří arteriální úroveň nasycení kyslíkem a srdeční frekvence pomocí stolního počítače přes rozhraní Bluetooth. Na základě saturace kyslíkem se pak reguluje přívodu kyslíku z generátoru k pacientovi. Dobias M., Stastny J. (Oddělení teorie obvodů, ČVUT Praha): Subband Optimization for EEG-based Classification of Movements of the Same Limb. (Subpásmová optimalizace na bázi klasifikace EEG signálu při pohybu stejných končetin.) Příspěvek zkoumá vliv pohybu na EEG signál při pohybu pravého ramene a pravého ukazováčku. Automaticky se provádí hhledání dílčích pásem v rozmezí 5–45 Hz. Jsou využívány klasifikátory založené na skrytých Markovových modelech. Výsledky ukazují, velkou variabilitu u jednotlivých osob a závislost na nastavení u elektrod. Dále se prokázalo zlepšení výsledků klasifikace rameno/prst při použití Laplaceovy filtrace. Jilek J.1, Stork M.2 U(1Carditech, Culver City, California, USA, 2Západočeská univerzita v Plzni): Wrist cuff method determines mean arterial pressure in dual-cuff blood pressure system. (Zápěstní manžeta určuje střední arteriální tlak při měření krevního tlaku u systému se 2 manžetami.) Jde o novou automatickou metodu určení měření středního arteriálního krevního tlaku založenou na principu pažní a zápěstní manžety. Dle provedených testů tato metoda dosahuje při měření krevního tlaku podstatně vyšší přesnosti než metody používané u současných přístrojů s jednou manžetou. Kromě krevního tlaku přístroj automaticky vyhodnocuje také hemodynamické parametry (např. srdeční výdej, celkovou rezistenci krevního řečiště a systémovou arteriální poddajnost), což umožní lepší diagnostiku příčin hypertenze a tím cílenou léčbu hypertenze. Tematický okruh konference „Aplikovaná elektronika“ je velmi široký, je však nutno podotknout, že náplň příspěvků, i když se zdá značně vzdálený od tématu aplikované elektroniky, vždy elektroniku v nějaké formě musí obsahovat, např. jako řídicí, měřicí nebo telemetrický systém. Příští - již dvacátá výroční konference „Aplikovaná elektronika“ se bude konat v Plzni ve dnech 8 a 9. září 2015. Zájemci mohou najít informace o konferenci na adrese: http://www. appel.zcu.cz/. M. Štork

XXI. kongres ČSARIM, Olomouc 2. - 4. 10. 2014

Strach pacientů, kteří se připravují na diagnostický nebo operační výkon, se velmi často týká podání anestezie. Odborníci se ale shodují, že tyto obavy jsou zcela zbytečné a vycházejí z dávno překonaných představ o účincích látek tlumících bolest či vědomí. Současná péče o nemocné v oboru anesteziologie je šitá na míru, je mnohem šetrnější k lidskému organismu a také bezpečnější, přestože dnes často operace podstupují i čerství novorozenci nebo naopak lidé ve velmi vysokém věku. „Poslední čtvrtstoletí vývoje našeho oboru se odehrálo na pozadí zásadních celospolečenských změn, a tak jako v celém zdravotnictví se i v našem oboru změnilo téměř vše. Pacientům i lékařům se v systému, který se vymanil ze státního monopolu, otevřely nové možnosti. Nemocní se mohou svěřovat zdravotníkům, kterým jsou dostupné všechny potřebné odborné informace, moderní léčiva i přístroje,“ říká prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a prezident kongresu, který se uskutečnil 2. – 4. 10. 2014. Od roku 1989 podle jeho slov počet operací uskutečněných v ČR narostl o 40 % při takřka nezměněném počtu obyvatel. „Rozloučili jsme se s mnoha překonanými postupy či léčivy a otevřel se nám přístup k novým postupům, které přinášejí našim pacientům větší komfort i bezpečnost, stejně jako větší účinnosti léčby. Svou roli v nárůstu počtu výkonů hraje nejen rozvoj operačního léčení obecně, ale i rozšíření operativy do obou věkových extrémů. Růst a rozvoj oboru nepochybně souvisel i s rozšiřováním dostupnosti intenzivní a resuscitační péče. O rostoucí kvalitě péče svědčí, že ačkoliv jsou operováni nemocní velmi staří, i velmi útlého věku, jsou vyvíjeny další velmi razantní operační postupy a pacienti trpí řadou přidružených chorob, udržuje se stálá, s ostatními rozvinutými zeměmi plně srovnatelná úmrtnost v období okolo operace,“ vysvětluje profesor Karel Cvachovec. „Velmi důležitou součástí naší práce je i léčba chronické bolesti. Pro řadu nemocných představuje naprosto nezbytnou péči, díky níž se může významně zlepšit kvalita jejich života,“ podotýká doc. MUDr. Milan Adamus, Ph.D., přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Olomouc a předseda organizačního výboru kongresu. Přivítání účastníků se ujal prezident XXI. kongresu ČSARIM prof. Cvachovec. Ocenil pilnou práci organizačního výboru vedeného doc. Adamusem a vědeckého  výboru, který připravil nabitý program pod vedením prof. Černého. Záštitu nad touto největší národní anesteziologickou akcí roku převzal hejtman Olomouckého kraje ing. Rozbořil, primátor Statutárního města Olomouce JUDr. Major, děkan Lékařské

fakulty UP v Olomouci prof. Kolář a ředitel FN Olomouc dr. Havlík. Tradiční částí kongresu je i ocenění významných publikací uplynulého roku a vzácných osobností české anesteziologické scény. Počtovu cenu za nejlepší původní práci v časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína za práci Vliv kombinace pronační polohy a vysokofrekvenční oscilační ventilace na výměnu krevních plynů na experimentálním modelu syndromu akutní respirační tísně získal dr. Žůrek a kol. Držitelem Kalendovy ceny za nejlepší knižní publikaci s oborovou tematikou se stal dr. Michálek se svou knihou The I-Gel Supraglottic Airway, na které se podílel jako spoluautor s dr. Donaldsonem. Ocenění převzal spolu s některými spoluautory, kteří byli přítomni vyhlášení: dr. Liz Morris a dr. Málek. Nejlepší publikací v časopisu s IF roku 2013 se stal článek Leptin Deficiency Promotes Central Sleep Apnea in Patients With Heart Failure, který byl publikován v časopisu Chest Journal a autorskému kolektivu dr. Čundrle ml. přinesl Keszlerovu cenu. Pořadatelé pro příští rok avízovali novou kategorii nazvanou Nejlepší původní práce v oblasti anestezie a perioperační medicíny, ověnčenou jménem nestora anesteziologie v českých krajích - doc. Bořivoje Dvořáčka. Tradiční je také ocenit osobnosti, které přispěly k rozvoji oboru, vybočily z určité rutiny a přispěly k tomu, že se obor dál vyvíjí. Uznání za celoživotní práci v oboru a významný přínos k jeho rozvoji získal spiritus agens Colours of Sepsis  dr.  Roman Kula. Čestnými členy ČSARIM se stali dr. Daniel Nalos, organizátor Žaludových dnů a laureát Ceny Josefa Hlávky 2010, dr. Ivan Herold, šéfredaktor časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína, a dr. Jan Šturma, který byl také pověřen přednesem výroční Lemonovy přednášky. Věnoval ji vzdání pocty svým učitelům medicíny a přiblížil tak nejen tyto zajímavé osobnosti, ale také samotné začátky oboru anesteziologie u nás. Nositelkou Zlaté medaile České lékařské společnosti JEP se stala již všemi oceněními společnosti ČSARIM ověnčená doc. Jarmila Drábková. Ve svém poděkování zavzpomínala na počátky oboru, který pomáhala tvořit: „...a to je neobyčejný osud a já jsem ráda, že jsem se ho dožila a že jsem se ho dožila se zlatou medailí!“. Posledním bodem slavnostního zahájení bylo představení publikace „Intenzivní medicína“. Autor prof. Ševčík s hrdostí představil „Tři a půl kilového novorozence“. S tvorbou rozsáhlé 1200stránkové publikace mu pomáhal kolektiv spolueditorů: prof. Matějovič, prof. Černý, prof. Cvachovec a doc. Chytra. Tuto knihu, která se nepochybně stane českou biblí oboru, použijí brzy stovky lékařů při přípravě na atestaci, a proto hlavní editor nezapomenul na varování ve valašském nářečí: „Zkúšky sú jak ženské, nemožete je udělat všecky a už vůbec ne napoprvé”. Blok přednášek Edukační lekce zahájil dr. Hruda z Brna přednáškou Klinická fyziologie a farmakologie kardiovaskulárního systému, ve které se zabýval relativně nově objevenou funkcí glykokalyxu na vnitřní vrstvě kapiláry. Zmínil se i o žilním návratu, funkci srdce a o šroubovitém uspořádání srdeční sva-

loviny. Následoval dr. Máca, který nám připomněl anatomii a fyziologii respiračního systému. Z farmakoterapie vyzdvihnul možnost inhalační aplikace antibiotik, která pomalu ale jistě nabývá na důležitosti i přesto, že doposud nedisponujeme širší škálou antibiotik určených k inhalačnímu podání. Slovo převzala dr. Kieslichová z Prahy, která přednesla Klinickou fyziologii a farmakologii jater a ledvin, zejména se věnovala jejich detoxikačním funkcím. Pokračoval dr. Beneš z Plzně, který ve své poutavé a edukativní přednášce shrnul anatomii, fyziologii a farmakologii vegetativního nervového systému. Na závěr se ujal slova druhý předsedající dr. Horáček z Prahy, který nás obeznámil s třemi přístupy hodnocení ABR, na jejichž vývoji se spolupodílelo mnoho českých lékařů. Blok Intenzivní medicíny zahájil dr. Beneš (Plzeň) na téma EGDT (Early Goal-Directed Therapy) u pacientů v těžké sepsi. Shrnul management parametrů a výkonů – saturace venózní krve, střední arteriální tlak, centrální venózní tlak, laktátová „clearance“, náběr hemokultur, včasné nasazení antibiotik a iniciální tekutinovou resuscitaci – které se významně podílejí na snížení mortality pacientů v těžké sepsi. Další přednáška o profylaxi hluboké žilní trombózy v intenzivní péči vyzdvihla ekonomickou i medicínskou výhodu rutinní mechanické a farmakologické tromboprofylaxe nad screeningovou kompresivní ultrasonografií s následnou léčbou diagnostikované asymptomatické hluboké žilní trombózy (DVT). Mimo jiné byly diskutované rizikové faktory a konsekvence nerozpoznané DVT a na závěr bylo celé auditorium vyzváno, aby se v případě polymorbidního pacienta s jaterním nebo ledvinným selháním neostýchalo kontaktovat klinického farmaceuta při rozpacích s volbou a dávkováním nejlepšího léku. Dr. Hájek přednesl téma léčby fibrilace síní (FiSi) v perioperační a intenzivní péči. Z jeho obsáhlého, avšak věcného sdělení zaujme fakt, že se FiSi vyskytuje až u 46 % pacientů se septickým šokem (Meierhenrich et al., 2010). Proto dále zmínil ovlivnitelné spouštěče FiSi na jednotkách intenzivní péče a v neposlední řadě různé způsoby léčby - urgentní a plánovaná elektrická kardioverze, farmakologická kardioverze, radiofrekvenční a chirurgická ablace – a nový léčebný preparát vernakalant. Dr. Zyková dále zmínila screeningové testy pro diagnostiku deliria v klinické praxi jako je CAM-ICU (The Confusion Assessment Method for ICU) a ICDSC (Intensive Care Delirium Screening Checklist) a možnosti léčby hyperaktivního deliria. Dr. Hanousek se ve své přednášce Emergentní laparotomie - na co vše myslet? zaměřil na problematiku urgentní laparotomie. Uvedl také víceré důvody, proč se tomuto tématu věnovat, mezi kterými zmínil 15% mortalitu a při perioperačních komplikacích v rámci dlouhodobého přežívání zkrácení života až o 70 %. Řešení problémů vidí v neprodlené identifikaci a resuscitaci pacienta (WHO checklist), nasazení antibiotik, neprodlené určení diagnózy, včasné zahájení operace, řízená infuzní terapie (67% pokles mortality, 25 % méně reoperací, o 3 dny kratší hospitalizace) a pooperační in-

tenzivní péče. Doc. Adamus vystoupil se svým tradičním tématem Svalová relaxace v anestezii – up to date 2014. Podání MgSO4 značně snižuje onset time před podáním rokuronia ve srovnání s jeho perioperačním podáním. Blíže se věnoval sugammadexu, jeho značné ceně, různým indikacím a bylo doporučeno podávat sugammadex pouze monitorovaným nemocným. Zmíněný byl také fakt, že kortikoidy snižují délku účinku rokuronia. Jak působí anestetika na mozek a co vlastně o tom víme? „We turn the button and they turn to sleep“ … I takové myšlenky se objevily na prezentaci dr. Čumlivski „Anestetika a mozek – měníme naše paradigmata?“, který hned ze začátku porovnal naši víru, jak si myslíme, že celková anestezie funguje a jaká je realita. Ve všeobecnosti zmínil mechanismus účinku CA a zvýraznil latentní účinky na CNS. V rámci výzkumu působení CA se v dnešní době využívá fMRI a EEG. Dr. Čumlivski demonstroval útlum EEG použitím sevofluranu a propofolu. Zdůraznil rozličný účinek ketaminu v závislosti na velikosti dávky, kde při jeho opakovaném podávání u dětí vede k poškození hippocampu, a zmínil optimální hloubku celkové anestezie spoléháním se na klinické sledování, sekundární vegetativní projevy a monitorování funkce cílového orgánu. Budoucnost vidí v pochopení účinku na celulární a molekulární úrovni, vývoji terapeutických strategií a vývoji nových léků. Co bychom měli vědět o drénech, nám prozradil dr. Neoral z Olomouce. Při drenáži dutiny břišní zásadně vyvádíme drén mimo operační ránu na nezbytně dlouhou dobu a vyvarujeme se umístnění drénu k anastomóze. Zvláštní aspekty drenáže u NPB a stále častější trendy jako zavádění pod kontrolou US/CT atd. byly zmíněny následně spolu s indikacemi drenáže brišní a hrudní. Autor poukázal na nejčastější chyby při hrudní drenáži. Další blok odstartoval přednáškou dr. Štětky o febrilii a jak k ní přistupovat. Febrilie je definována jako vzestup tělesné teploty jádra nad 38,3°C. Na jednu stranu je brána jako fyziologický proces vedoucí obecně k aktivaci imunitního systému, ale na druhou stranu mimo jiné zatěžující organismus zvýšenou potřebou kyslíku, konkrétně o 10 % VO2 na 1°C. Až 90 % pacientů se sepsí hospitalizovaných na ICU je febrilních. Je však nutno rozlišit mezi infekční a neinfekční etiologií. Arbitrární hranice byla stanovena na 39°C, kdy nad tuto hranici se předpokládá infekční etiologie – např. katetrová sepse, klostridiová kolitida, sinusitida, abdominální sepse – a pod tuto hranici etiologie neinfekční – např. posttransfuzní febrilie, akalkulózní cholecystitida, intoxikace, plicní embolie, nádorová onemocnění. K terapii lze využít paracetamol, metamizol – a externí chlazení.  Následovalo pojednání dr. Chroboka o poruchách polykání u kriticky nemocných. V první polovině se věnoval fyziologii procesu polykání, klasifikaci dysfagií, jednoduchým testům na zjištění dysfagie – např. GUSS (Gugging Swallow Screen) pro hodnocení středním zdravotnickým personálem nebo „bedside swallowing evaluation“ klinickým logopedem. V druhé polovině prezentoval mnohá videa diagnostických metod – videofluoroskopie

9

10

a FEES (Fiberoptic Endoscopic Evaluation of Swallowing). U většiny kriticky nemocných na ICU se dysfagie vyskytuje a zvyšuje tak morbiditu a mortalitu pacientů. Dr. Škulec se ve třetí přednášce věnoval podpoře oběhu během KPR a po ní ve světle EBM (Evidence Based Medicine). Proběhlo a probíhá nesčetně studií srovnávajících různé metody podpory oběhu se snahou o nalezení těch, které zvyšují šanci a zkracují ROSC (Return Of Spontaneous Circulation), na dojezd pacienta do nemocnice, na lepší neurologický outcome, a těch, které snižují pravděpodobnost následných komplikací po KPR. Konkrétně se věnuje farmakům používaným při KPR, preparátům pro tekutinovou resuscitaci a metodám pro mechanickou podporu oběhu. Na závěr s úsměvem dodává, že „EBM po ROSC je tabula rasa“.  Jako poslední v tomto bloku byla přednáška dr. Bělohlávka o kardiogenním šoku s důrazem na to, co pacientům nabízíme vždy a co jen někdy. Nebezpečím je, že po STEMI se kardiogenní šok rozvíjí za 5-6 hodin, po nonSTEMI za 48–96 hodin, a v obou případech je spojen s velmi vysokou mortalitou přes 50 procent. Standardní péčí pro všechny pacienty je antiagregační a antikoagulační léčba, vazopresory a inotropika, komplexní intenzivní péče, mechanická podpora oběhu, PCI (Percutaneous Coronary Intervention) a následná standardní ambulantní péče. Jako možné rozšíření péče přichází v úvahu MV-PCI, aortokoronární bypass, IABP (Intraaortic Balloon Pump) a následná specializovaná ambulantní péče. Naši angličtinu prověřila vzácná návštěva. Z Innsbrucku k nám dorazil dr. Fries s Moderními přístupy řešení závažného krvácení během anestezie. Zvýraznil potřebu individuálního přístupu, především užívání trombelastografických metod v klinické praxi, která nám umožní vystopovat přímo chybějící faktor. Terapie se pak soustředí na hrazení ztrát konkrétního koagulačního faktoru, nejčastěji se jedná o fibrinogen. Z pohledu zastavení krvácení je to účinnější metoda než terapie několika jednotkami čerstvě mražené plasmy. V Rakousku už vědí, že „méně je někdy více…“ Následně se slova ujal dr. Kletečka. Jeho prezentace na téma Neuroprotekce v anesteziologii - máme dělat u každého pacienta? radila držet střední arteriální tlak nad 55 mmHg, zároveň neklesnout o 30 % tlaku pacienta. Dále je důležité se postarat o glukózu. Podstatná je pre- a perioperační kontrola hemoglobinu. Naopak se vyvrací potřeba hypotermie během neurochirurgických zákroků. „Pane doktore, já po každé anestezii zvracím,“ s těmito slovy přišla k řečnickému pultu dr. Jindrová  s tématem PONV a PDNV. Že nevíte, co tyto zkratky znamenají? Jedná se o pooperační (anebo po propuštění do domácí péče vzniklou) nauzeu a zvracení. Typickým pacientem, který takto trpí, je mladá žena, nekuřačka s pozitivní anamnézou a trpící mořskou nemocí. Při anestezii takto rizikových pacientů se vyhýbáme inhalačním anestetikům, oxidu dusnému, opiátům (hlavně morfinu a fentanylu). Paní doktorka nám prezentovala vhodná a doporučovaná antiemetika (ondansetron, dexa-

metason, droperidol, aprepitant, scopolamin, propofol) a neopomenula i nefarmakologickou prevenci (adekvátní hydratace, monitorace TOF a stimulace n. medianu, akupunktura bodu P6 a zejména zázvor - 1g 1 hodinu předem). Dr. Mach se popral s tématem anestezie rizikového pacienta. Dle studie EuSOS v EU 60 dní po operaci umírá 4 % pacientů (ovšem s velikými regionálními rozdíly, těmto smutným statistikám vévodí Litva, na druhém pólu je Island). Dr. Mach nás tímto dovedl k zamyšlení, co se děje s pacientem v dalších dnech po operaci a zdůraznil „šestý smysl”, který každý anesteziolog získává svými zkušenostmi. Poslední blok v sále Codex odstartoval doc. Gabrhelík se svou poučnou a poutavou přednáškou o NSAID. Zdůraznil jejich nežádoucí účinky a důležitost jejich používaní po co nejkratší dobu a v co nejnižší dávce. Dr. Mixa z Prahy se věnoval pooperační bolesti u dětí. Vysvětlil nám odlišnosti dětského a dospělého věku - nezralost žaludeční sliznice u dětí a tedy nutnost nižší p.o. dávky léku a zároveň nižší absorbci při i.m. a s.c. podání kvůli centralizaci oběhu. Dotknul se i problematiky užívání opioidů kvůli nezralosti hematoencefalické bariéry. Doc. Michálek z Prahy si v rámci přednášky o intervenční léčbě bolesti položil otázku „k čemu všemu se může anesteziolog připlést“. Svou přednášku zpestřil i názornými videi. Dnešní den zakončil dr. Lejčko z Plzně, který nám ve svém výkladu o bolesti představil Tapentadol s duálním účinkem (µ agonista a inhibitor reuptaku noradrenalinu), Metylnatrexon a Targin, který řeší problematiku obstipace. Hned z rána jsme se šli podívat, jaké postupy volí přední české kapacity v oblasti anestezie. Blok zahájil dr. Kotulák přednáškou o rizikových předoperačních EKG, v níž kladl největší důraz na prevenci a diagnostiku MINS (myocardial injury after noncardial surgery), kdy až 42 % pacientů splňuje kritéria pro infarkt myokardu. Na EKG je třeba hodnotit objem levé komory a hlavně QTc, to je signifikantně vyšší u pacientů s perioperační srdeční příhodou. Poté nastoupil dr. Štourač s tématem postpunkční bolesti hlavy, která je nejčastější a nejzávažnější v porodnictví. Jako účinná prevence při nechtěné punkci dury se ukázalo ponechání intrathékálního katetru v místě vpichu. Krevní záplatu doporučuje aplikovat v množství 20 ml a až při přetrvávajících obtížích – po více než 24 hodinách. O tom, co dělat v případě známek IM při výkonu, který nelze ihned ukončit, mluvil dr. Vaněk. Při rozvoji hypotenze v první řadě doporučuje volumoterapii a až při nedostatečném zlepšení aplikovat noradrenalin, také zmínil použití antiagregační (ASA) a antitrombotické (UFH, LMWH) terapie. Dr. Ročeň se zabýval pro a proti intervenční terapie při stenóze karotid před velkou břišní operací a také nezbytností zakročení proti rizikovým faktorům. Závěrem promluvil dr. Křikava o anestezii při tříselné kýle. Ve stručnosti lze říct, že při otevřené operaci se doporučuje lokální anestezie a při laparoskopické technice anestezie celková. Regionální, subarachnoideální ani paravertebrální nejsou doporučeny. Druhý den kongresu a blok Rok v přehledu odstartoval dr. Horáček, který nás ve své přednáš-

ce Anesteziologie obeznámil s výsledky studií o β blokátorech, o použití koloidů a o kontraindikacích použití u septických stavů a popálenin při akutní krevní ztrátě, kde nestačí krystaloidy. Dr. Novák z Plzně nás informoval o moderních postupech v intenzivní medicíně optimalizaci timingu zahájení nutriční intervence. Dr. Hutyra shrnul ve své kardiologické přednášce problematiku a terapeutické možnosti plícni embolie, akutního koronárního syndromu, akutního srdečního selhání a arytmií. Následoval dr. Máca s problematikou ARDS, při kterém zdůraznil signifikantní pokles při pronační poloze pacienta. První blok v Sále Scriptum ukončil zajímavou přednáškou Urgentní medicína a KPR dr. Truhlář. Porovnal dosažení operátora ZZS při volání telefonního čísla 155 (12 sekund) a 112 (minuta) a na závěr nám představil sanitky se zabudovaným CT v USA, Norsku a Německu. Zahájení dalšího dne přednášek v sále Codex se neslo v duchu recruitment manévru, kde jsme se seznámili s cíli úkonu jako zvrat atelektáz, zvýšení oxygenace, eliminace CO2 a zlepšení plicní poddajnosti. Dověděli jsme se, kdy provádět manévr, jaké jsou jeho komplikace, možnosti provedení a praktická doporučení. Dr. Dostál doporučuje provádět recruitment manévr 1–2 min. max. 1x a upozorňuje na komplikace při nitrolební hypertenzi a celkovou reakci oběhu na zvýšení tlaku v dýchacích cestách.  Následovalo sdělení dr. Herolda. Smysl neinvazivní ventilace vidí v zabránění nutnosti orotracheální intubace. Akutní kardiální plicní edém (ACPE) a chronická obstrukční plicní nemoc (COPD) jsou hlavní indikace použití neinvazivního přerušovaného přetlaku a CPAP použitím různých typů masek - total face mask/ full face mask/ helma. Zárukou úspěchu je tzv. 6S: správná diagnóza, správná selekce a načasování, správné technické vybavení a prostředí a správný team. Byly také zmíněny kontraindikace jako neprůchodnost DC, oběhové problémy, nedostatečný kašel a poruchy v rámci CNS. Jedním z nejčastějších rizik je infekce. Všeobecně platí: čím menší tlak, tím lépe. Tipy pro úspěšnou terapii a důležité úlohy v podání aktivního zvlhčení vzduchu zakončily tuhle přednášku. Ze začátku své následující přednášky dr. Zvoníček rozdělil hrudní drenáž na akutní a neakutní a zmínil relativní a absolutní kontraindikace při poruchách srážení krve a totální adhezi plic. Pomocí velice instruktivních obrázků demonstroval místo punkce - bezpečný trojúhelník (m. pectoralis major, m. latissimus dorsi, 5. mezižebří) a také nutnost UZV detekce struktur jako bránice, jater, sleziny a samotné tekutiny. Časté nejasnosti jsou ve velikosti použitého drénu, ale dr. Zvoníček nedoporučuje používání drénu s trokary. Celkový postup rozdělil na incizi dostatečně velké rány a následné použití zahnutého tupého peánu při preparaci jednotlivých struktur a disekce pleury, zavedení drénu pomocí peánu/prstů a kontrola hloubky. Nakonec fixace drénu na kůži a provedení kontrolního RTG. V první fázi nedoporučuje odsátí víc než 1,5 l. Extrakce drénu po 12–24 h. bez sání, extrakce v expíriu a následná komprese rány/ sutura. Lehce zmínil sací systémy, komplikace

a opět zvýraznil doporučení tupého zavádění drénu, čímž zakončil svoji prezentaci.  Co je paliativní péče, jak je vymezená zákonem a jaký je právní pohled na paliativní, marnou a neúčelnou léčbu, nezahajování péče - i to byly jedny z témat přednášky dr. Černé Pařízkové. V krátkosti dr. Černá Pařízková zdůraznila, že tato problematika nesmí být zaměňována s eutanazií, nýbrž jako neprodlužování umírání. Základní předpoklady jsou indikace rozhodnutí (na základě anamnézy, prognózy, nereagování na léčbu a vyčerpání možností), konsensus v týmu, informování rodiny a administrativní záležitosti. Důležité je informování rodiny, co se bude dít: vysazení orgánové podpory, popř. její nerozšiřování, neresuscitování resp. možnost zástavy oběhu a stanovení smrti v přítomnosti rodiny. Časté otázky jsou, jestli je dotyčný vnímá, jestli trpí, jak dlouho to potrvá, je dobré být velice empatický a připraven na takové dotazy. Pozornost je potřeba věnovat také monitoraci stavu pro řešení případného dyskomfortu. Na konci přednášky byla krátká debata o kontroverznosti DNR z pohledu medického a právnického.  Poslední dopolední přednáška dr. Židkové informovala o alternativách léčby bolesti na ICU kromě zlatého standardu - opioidů. K dispozici nám byly nabídnuty farmakoterapie, regionální anestezie, psychologie, empatie, polohování a rehabilitace. Z farmakoterapie se blíže zabývala paracetamolem, ketoprofenem, metamizolem, ketaminem, Neodolpasse (diklofenak + orfenadrin). Jako takehome message byl zmíněný fakt, že vnímání bolesti každého pacienta je individuální, je potřeba sledování a hodnocení, nutnost předcházení analgezie před bolestivým výkonem, zvážení použití neopiátových analgetik s výhodou snížení dávky a NÚ opioidů. Za uvážení taky stojí kombinace opioidů s gabapentinem nebo karbamazepinem a použití hrudní epidurální analgezie po operaci břišní aorty a u pacientů s traumatickou frakturou žeber. Prof. Cvachovec blok zahájil možnostmi anesteziologa ovlivnit výsledek operace. A to jak výběrem anestezie (celková, regionální atd.) či udržením normotermie a normoxemie v průběhu výkonu, tak i zajištěním dostatečné hloubky anestezie a náležitou hydratací. Při popisu měření srdečního výdeje dr. Hanousek představil několik různých technik: od Dopplerova monitorování či analýzy pulzní křivky (PiCCO) přes NiCO, NICOM až po metodu Masimo. Tyto neinvazivní metody jsou jak bezpečné, tak spolehlivé - hlavně při hodnocení trendů. Velmi prospěšné jsou zejména při použití u vysoce rizikových pacientů. Dr. Vymazal zhodnotil „ERAS… veni, vidi… vici? aneb poslání, strategie… úspěšný business?”; tedy co nám chybí ke zlepšení pooperační péče. Hlavní chybou je neochota používat to, o čem víme, že je správné. Ať již z důvodu lenosti změnit zavedené postupy nebo z neznalosti způsobu, jak nové metody aplikovat do praxe. Poslední přednášející bloku byl dr. Doležal, který hovořil o využití ultrazvuku v hodnocení dýchacích cest. Přednáška nabitá otázkami si právem zasloužila být oceněna napjatou pozorností přednáškového sálu nabitého anesteziology.

Je trendem poslední doby, že ultrazvukové vyšetření proniká do stále dalších zákoutí medicíny. Vyšetření DC a orofaciální oblasti se v posledních letech významně rozšířilo. Lze takto například velmi přesně odhadovat velikost endotracheální rourky u dětí a při pochybnostech i kontrolovat správnost jejího umístění, provádět UZ navigovanou perkutánní dilatační tracheostomii nebo kontrolovat pohyblivost hlasivek po ORL zákroku. Závěrem lze tedy říci, že v rizikových okamžicích je toto velice rychlý, jednoduchý a bezpečný způsob, jak si s nastalou situací poradit. V dalším bloku jako první přistoupila k řečnickému pultu dr. Vávrová. V její prezentaci Neobvyklá příčina peroperační zástavy oběhu, se z dobrého úmyslu dezinfikovat ránu peroxidem vyvinula vzduchová embolie s letálním koncem. Jeden mililitr peroxidu vodíku se v ráně může metabolizovat na deset mililitrů kyslíku. Nezbývá než doufat, že se dokončí nastavený trend a peroxid bude vytlačen jinými preparáty. V následující přednášce dr. Kubrichta Neobvyklá příčina kvadruparézy ukázala, že i v moderní medicíně může několik lékařů v řadě přehlédnout kritické hodnoty draslíku, vzniklé dehydratací a podáváním amiodaronu. Pacientka byla odeslána obvodním lékařem s pracovní diagnózou kvadruparézy na neurologii. Naštěstí vše dopadlo dobře, přivolané ARO konzilium kvůli zhoršení pacientky si všimlo kritické hodnoty 7,4 mmol/l. Indikovaná dialýza zachránila pacientku bez trvalých následků. Obrázek lamy na posledním slidu prezentace byl nasnadě. Dr. Říha z IKEMu nás v přednášce „Dostatečná, nebo nedostatečná svalová relaxace?” upozornil na ochrannou funkci arteficiálních srdečních pacemakerů a jejich nechtěnou aktivitu při použití unipolární vysokofrekvenční koagulace. Nepomohlo ani přiložení adekvátně silného magnetu, který měl pacemaker vypnout. Tato možnost byla právě u tohoto modelu programově vypnuta. Nezbylo než situaci vyřešit přivoláním kardiologa, který zařízení přeprogramoval. Dr. Syrovátka nás v rámci přednášky Obezita, dušnost a náhlá příhoda břišní šokoval 30% mortalitou na akutní akalkulózní cholecystitidu vzniklou jako reakce na kardiochirugický zákrok. Při poslední přednášce se vrátil dr. Kubricht s Opioidy a stropovým efektem. Na příkladu pacientky demonstroval, že dávkování opioidů závisí na přítomnosti a intenzitě nežádoucích účinků, není daná maximální denní dávka. Musíme sledovat dechovou frekvenci, stav vědomí a reakci pacienta na farmakologickou terapii (dle VAS). Dobré je ověřit si, jestli si pacientka nebere v průběhu hospitalizace i svoje léky, a slovy dr. Kubrichta „prohledat šuplíčky”. V přednáškovém bloku Historie oboru se dr. Gimunová rozhovořila na téma hraběte Leopolda I. Berchtolda. Tento významný šlechtic financoval záchranný dům v Praze, vyplácel odměny těm, co někomu zachránili život, dále organizoval kupříkladu plavecké kurzy. Roku 1807 zřídil, na popud obětí napoleonských válek, nemocnici v Buchlovicích s 52 lůžky, kde ošetřovali mimo civilních nemocných i raněné vojáky. Zavedl kontrolu smrti po 12 hodinách od úmrtí. Za své četné zásluhy získal od vídeň-

ské univerzity titul čestného doktora medicíny. Dr. Gimunová se zmínila i o Leopoldovu synovi Leopoldu II. Berchtoldovi, který šel ve stopách svého otce a nadále se staral o buchlovickou nemocnici. Dvacet let po úmrtí Johna Bonici se k němu vrátil dr. Málek. J. Bonica, původně anesteziolog, byl velice důležitým algeziologem. Za druhé světové války byl jmenován vedoucím anestezie ve Fort Lewis. V roce 1953 napsal svou první knihu „Bonica´s Management Of Pain”, jejíž již 4. vydání vyšlo v roce 2010. Založil International Association For The Study Of Pain a zbytek svého života věnoval práci na studiu léčby bolesti. MUDr. Maurice Remeše nám přiblížil dr. Vetešník. MUDr. Remeš, rodák z Olomouce, vystudoval ve Vídni, poté nastoupil opět doma v Olomouci na místo sekundáře na chirurgii. Roku 1895 založil svou soukromou praxi, v roce 1900 přijal místo drážního lékaře státních drah. Později sepsal Dějiny Olomoucké Chirurgie do roku 1945, v nichž také popsal první provedenou etherovou anestezii na Moravě, bylo to 4. 2. 1847 v brněnské nemocnici U sv. Anny. Nového ducha do moravskoslezské anestezie přinesl prim. MUDr. Dostál, proto nám o něm povyprávěl dr. Čundrle. Prim. MUDr. Dostál se významně podílel na rozvoji ostravské nemocnice na Fifejdách i systému záchranné služby v Moravskoslezském kraji. Dr. Drábková s námi prošla příčinu úmrtí mnoha slavných osobností. Od Achilla (mnohonásobná řezná a bodná poranění) přes Karla IV. (příčina neobjasněna) a Mozarta (akutní revmatická horečka spojená s uremií) až po Elvise (barbituráty a další látky), Marilyn Monroe (barbituráty), Fredieho Mercuryho (HIV) či Michaela Jacksona (i.v. propofol). Blok zakončila srovnáním televizní a reálné účinnosti KPR, v Baywatch zachrání až 75 % pacientů! Závěr konference nemohl patřit nikomu jinému než předsedovi výboru ČSARIM prof. Karlu Cvachovcovi, který se ohlédl za uplynulými třemi dny v číslech. Ze 1117 účastníků se konference účastnilo 692 lékařů, 274 nelékařských zdravotnických pracovníků, 21 studentů a 130 dalších partnerů a vystavovatelů. Bylo zde předneseno 96 přednášek pro lékaře, z nichž převážnou většinu si vám dovolujeme zprostředkovat v naší reportáži, a 40 pro nelékařské zdravotnické pracovníky v celkem 27 sekcích. Představilo se zde 40 autorů e-posterů, mohli jste se zúčastnit 2 workshopů a 6 firemních sympozií. Dále poděkoval prof. Vladimíru Černému za vytvoření velmi kvalitního odborného programu. Ten také vyhlásil 3 nejlepší volná sdělení letošního ročníku: 1. Prášil a kol. (Olomouc) 2. Kolář a kol. (Praha) 3. Kletečka a kol. (Plzeň) Další poděkování patřilo doc. Milanu Adamusovi za skvělou práci organizačního výboru. Prof. Cvachovec nás poté pozval na  následující ročník kongresu, který proběhne 24. - 26. 9. 2015 v Plzni. Reportážní tým AKUTNĚ.CZ (Martina Kosinová, Hana Harazim, Olga Smékalová, Zuzana Markuseková, Karolína Steinerová, Marek Kovář, Marek Kubík, Petr Kozák, Petr Štourač).

11

PEDIATRIE PRO PRAXI, II. kongres pediatrů a dětských sester Plzeň, 10. - 11. 10. 2014

12

Kongres se konal v plzeňském Parkhotelu v polovině října 2014. Prezidentem akce byl prof. MUDr. Josef Sýkora, Ph.D., z Dětské kliniky LF a FN v Plzni. V rámci kongresu byla přednesena následující sdělení. Psychiatrická onemocnění s převahou somatických příznaků (MUDr. Jiří Koutek, Ph.D., Dětská psychiatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha). Některé pedopsychiatrické poruchy mají ve své symptomatice různé somatické příznaky, které mohou v některých případech nebo v některých fázích onemocnění převažovat nad příznaky psychickými. Somatizace psychických obtíží je u dětí častější než u dospělých, důvodem je menší schopnost registrovat a prožívat na vědomé úrovni své emoce. V širokém pojetí psychosomatický přístup znamená reflektování vzájemného ovlivňování psychického a somatického, genezi chorob, tak při jejich léčbě. Vzhledem k výskytu somatických obtíží bývá dítě nejdříve vyšetřeno pediatrem, který vyloučí organickou příčinu. Somatické symptomy mohou byt přítomny u neurotických a úzkostných poruch, jako jsou panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha, fobická porucha, a pro děti typická separační úzkostná porucha v dětství. U disociativní poruchy a poruch somatoformních jsou somatické příznaky v popředí klinického obrazu. Specifickou problematiku představují předstíraná onemocnění a Munchhausenův syndrom. Poruchy příjmu potravy ať již ve formě mentální anorexie nebo mentální bulimie patří mezi primárně psychiatrická onemocnění, mohou však vést k závažným změnám somatického stavu. Spolupráce pediatrie a pedopsychiatrie je též potřebná u neorganické enurézy a enkoprézy. Shrnutí pro praxi: 1. Řada somatických obtíží dítěte může mít psychický podklad. 2. Lékařem prvního kontaktu bývá pediatr, který musí vyloučit organickou příčinu. 3. Somatické vyšetření by mělo byt úplné, nemělo by však být nadbytečně nebo neindikovaně opakované, neboť přispívá k upevnění somatického symptomu. 4. Po vyloučení organické příčiny je indikovaná psychologická a pedopsychiatrická péče. Poruchy příjmu potravy u dětí a adolescentů (MUDr. Petra Uhlíková, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha). Poruchy příjmu potravy (PPP) představují řadu nemocí, které se vyskytují od útlého dětství až do dospělosti, nejčetnější výskyt je ve skupině adolescentů a mladých dospělých. V současné době Mezinárodní klasifikace nemocí rozlišuje dvě základní diagnózy, mentální anorexii a mentální bulimii, a jejich atypické formy, ale moderní pojetí PPP tato onemocnění chápe jako kontinuální spektrum poruch od restriktivní mentální anorexie přes purgativní formu, mentální bulimii, různé

formy přejídání až po obezitu. S jídelní patologií se pojí některé další poruchy typické pro dětský věk. Patří k nim například infantilní ruminační porucha, pika, emoční porucha spojená s odmítáním jídla, syndrom vybíravosti v jídle, syndrom pervazivního odmítaní, posttraumatická porucha krmení a také syndrom nočního ujídání, řazený mezi dětské poruchy spánku. Diagnostikování PPP u dětí je složitější než u dospělých, protože děti obtížně vyjádří své emoce a nespokojenost s vlastním tělem. Amenoreu nelze u dětí v prepubertálním věku použít jako diagnostický příznak, podobně není nutný pokles váhy, ale nedostatečná výživa se může projevit zpomalením nebo zástavou somatického vývoje, především stagnací váhy v poměru k tělesné výšce. U dětí se proto pro hodnocení stavu výživy využívá podrobnější somatické vyšetření, založené na poměru výšky, hmotnosti a posouzení celkového somatického vývoje včetně vývoje pohlavního vzhledem k věku. U větších dětí mohou poruchy příjmu potravy dlouhodobě unikat pozornosti zvláště v případech, kde prvotním impulsem poruchy je reakce na poznámky okolí k váze dítěte a dítě nemoc skrývá. U mladších pacientů je častější mentální anorexie, mentální bulimie je ve skupině dívek před nástupem menarche vzácná, i když zvracení jako příznak je běžné. Nápadné by mělo být ubývání hmotnosti, zejména pokud se dítě vyhýbá jídlu, provokuje zvracení nebo nadměrně cvičí, nepřiměřené vnímání a přesvědčení dítěte týkající se jeho hmotnosti nebo postavy, stesky na somatické obtíže (nechutenství, bolest břicha, zácpa) bez jasné příčiny. Následky poruch příjmu potravy u dětí jsou závažnější v tom, že zasahují do vývoje organismu a mohou být celoživotní. V období dospívání jde o třetí nejčastější psychiatrické onemocnění s vysokou úmrtností. U třetiny pacientů má onemocnění chronický průběh s předčasným úmrtím vlivem metabolického rozvratu, častou příčinou úmrtí je suicidium. Léčba PPP jako multifaktoriálně podmíněných duševních poruch musí být komplexní, diferencovaná, s individuálním postupem. Významnou odlišností v porovnání s dospělými pacienty je nezbytné navázání terapeutického vztahu nejen s nemocným dítětem a dospívajícím, ale také s jeho rodiči. Rozumíme dětské nespavosti? (doc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D., Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze). Nespavost se projevuje prodlouženým usínáním (> 20 minut) nebo opakovanými nočními probouzeními a denními příznaky, které jsou důsledkem nedostatečného spánku. Denní příznaky zahrnují únavu, ospalost, sníženou pozornost, zhoršení paměti, školních výkonů a nálady, v některých případech i hyperaktivitu. Nespavost se vyskytuje u 10–30 % dětí v závislosti na věku, nejčastější je u kojenců a batolat. Na insomnii lze pohlížet jako na symptom, který může být způsobený různými faktory. U malých dětí a dospívajících je nejčastější příčinou nesprávný spánkový režim s nevhodnými návyky, které brání navození nepřerušovaného spánku. U předškolních a školních dětí je insomnie spojena s psychickými příčinami, ale může být také projevem jiných

poruch spánku – syndromu neklidných nohou a zpožděné fáze spánku. Výskyt nespavosti je častý u dětí s psychiatrickými a neurologickými onemocněními. Základem diagnostiky je podrobná anamnéza zaměřená na denní režim dítěte, průběh usínání a spánku. Při podezření na jiné onemocnění (psychiatrické nebo jinou poruchu spánku) se pak provádí další vyšetření. Prvním krokem v terapii je dodržování pravidel spánkového režimu a psychoterapeutické přístupy. Možnost farmakologické léčby je v dětském věku výrazně limitovaná, neboť chybí oficiální doporučení a žádný lék není pro děti v této indikaci schválen. V praxi jsou používaná antihistaminika, benzodiazepiny, antidepresiva, atypická neuroleptika a melatonin. Velký preventivní význam u kojenců má poučení rodičů o spánkovém režimu. Vzácná onemocnění v praxi (MUDr. Alena Zumrová, Ph.D., Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol, Centrum hereditárních ataxií FN Motol). Prevalence vzácných onemocnění je nižší než 1 : 2 000. Minimálně polovina vzácných onemocnění se může manifestovat již v dětském věku. Tyto choroby často ohrožují život, nebo mají chronicky invalidizující povahu. Celkový počet vzácných onemocnění se v současné době udává mezi 5–8 tisíci samostatnými klinickými jednotkami. Většina je způsobena genetickými vadami, dalšími příčinami mohou být vlivy prostředí v těhotenství nebo později, často v kombinaci s genetickou predispozicí. V souladu s koncepcí Evropské unie ohledně vzácných onemocnění byla v České republice ustanovena Národní strategie pro vzácná onemocnění na léta 2010–2020. Vybrané vzácné choroby v kazuistikách – klasifikace, diagnostické postupy, terapie a psychosociální aspekty (MUDr. Alena Zumrová, Ph.D., Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol, Centrum hereditárních ataxií FN Motol, Ing. Jiří Zumr. Katedra informačního a znalostního inženýrství VŠE v Praze). Podstatná část vzácných neurologických onemocnění spadá mezi neurodegenerativní neurometabolická/neurogenetická onemocnění. Jejich klasifikace se velice různí podle odbornosti autorů, takže orientace v této problematice je obtížná. Péče o pacienty se vzácnými chorobami je nutně multidisciplinární. Povídání o Hunterově syndromu (MUDr. Martin Magner, Ph.D. Klinika dětského a dorostového lékařství, 1. LF UK a VFN, Praha). První příznaky se objevují nejčastěji již v kojeneckém věku a jsou často nespecifické, zejména kraniofaciální dysmorfie ve smyslu hrubých rysů obličeje, hepatosplenomegalie, kontraktury velkých i malých kloubů, makrocefalie. Je porucha růstu, soudkovitý hrudník, deformity páteře. V cca 2/3 případů je přítomno postižení CNS (opoždění vývoje, často s regresem). Prakticky konstantní jsou i specifické kostní změny – dysostosis multiplex. Při podezření na diagnózu je nutné dítě odeslat na specializované pracoviště s dostupnou diagnostikou – biochemickou detekcí glykosaminoglykanů v moči s elektroforetickým průkazem vylučování heparan- a dermatansulfátu, a měřením aktivity iduronat-2-sulfatázy v izolovaných leukocytech nebo kultivovaných fibroblastech. Vý-

znam časné diagnostiky podtrhuje dostupnost enzymové substituční terapie. Možnosti homeopatické léčby rýmy (MUDr. Alexandr Fesik, Akademie klasické homeopatie). Léčebné postupy vycházejí z teorie konstituční homeopatické typologie. Přinášejí pacientům rychlou úlevu, protože zmírňují otok nosní sliznice. V homeopatii se k léčbě rýmy nejčastěji užívá homeopatikum Allium cepa, které je vyrobeno z potencované cibule kuchyňské. Takto homeopatie umožňuje léčit rýmu v každém jejím stadiu, v každém věku pacienta, libovolně dlouho a bez nežádoucích účinků. Homeopaticky vedená léčba se osvědčila u velmi malých dětí, u těhotných a kojících žen. Kašlající dítě v primární péči (Jarmila Seifertová, PLDD Kladno). Kašel se dělí na akutní, subakutní a chronický. Nejčastější příčiny akutního kašle jsou infekce horních a dolních cest dýchacích, inhalace dráždivých látek, zánět paranazálních dutin a aspirace. Nejčastější příčiny chronického kašle: parainfekční a postinfekční kašel, chronická rhinosinusitis (syndrom zadní rýmy), obstrukce v nosohltanu (adenoidní vegetace), astma bronchiale, reflux GERD, chronická bronchitida, psychogenní kašel. Kašel léčíme racionálně kauzálně dle zjištěné etiologie. Nelze-li zjistit etiologii, léčíme dle příznaků symptomatologicky. Kašel z pohledu dětského alergologa (MUDr. Václava Gutová, ÚIA FN Plzeň). Základem správné diagnózy a odhalení příčiny kašle je pečlivá anamnéza osobní i rodinná. Nejčastější příčinou kašle u alergika je astma bronchiale. V dětství se často může projevovat „jen“ chronickým mírným kašlem – tzv. astmatický ekvivalent. U těchto pacientů bývají plicní funkce zcela normální, ale jsou přítomny známky alergického zánětu v dýchacích cestách. U pacienta alergického i nealergika může ale být příčina chronického kašle i infekční, anatomická, funkční porucha GIT motility, vrozené vady dýchacích cest i příčiny psychické. Příčiny kašle se navíc mohou u dítěte kombinovat. Diagnostika i léčba pacienta s chronickým kašlem vyžaduje mezioborovou spolupráci. Kašel jako symptom vzácněji se vyskytujících infekcí – pohled infektologa (doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc., Infekční klinika LF UK a FN Plzeň). Kašel je symptomem řady infekčních i neinfekčních onemocnění dýchacích cest. Význam zánětu a koncept laryngeální hypersenzitivity (LHS) v patogenezi kašle se potvrdil v nedávno provedených studiích. LHS dovoluje porozumět širokému spektru syndromů spojených s kašlem a umožňuje nové léčebné postupy s využitím behaviorální léčby a farmakoterapie. Kašlací reflex může být poškozen při: pareze/plegii/dlouhodobé inaktivitě/ chirurgickém výkonu na abdominálních a dýchacích svalech, při poškození r. internus (n. laryngeus superior) nebo aferentní větve reflexního oblouku (např. při spolknutí cizího tělesa a jeho zaklínění v recessus piriformis, nebo po jeho chirurgickém odstranění). Test funkčnosti kašlacího reflexu lze provést inhalací nebulizovaného capsaicinu. Při řadě bakteriálních, virových, mykotických a některých

parazitárních onemocněních je kašel spolu s horečkou hlavním příznakem. Kašel a jeho psychogenní podtext (PhDr. et Mgr. Blanka Šestáková. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, LF UK a FN Plzeň) Obecně kašel patří mezi respirační poruchy na různé bázi etiologie: alergické, imunitní, neimunitní. Vždy je nutné počítat se spoluúčastí emočních vlivů. Různé průzkumy dokázaly, že existují spouštěče vštípených psychosomatických mechanizmů, které ovlivňují nástup kašle nebo dušnosti. Dnes se velmi často diskutuje o tzv. konverzním kašli. Spouštěčem je hlavně úzkostnost, strach, panika. Dalšími zkoumanými aspekty jsou vztahové konflikty mezi matkou a dítětem, nebo konflikt kolem dětského pláče. Kašel může mít různé podoby, které se modifikují dle psychosomatického spouštěče. Při hledání osobnostních rysů, které jsou potencionálními spouštěči různých typů kašle nebo dušnosti se opakovaně objevoval trs stálých osobnostních rysů: panic fear = panický strach, který zahrnuje strach, bezmocnost. Při dalších psychologických rozborech se ukázalo, že reakce na stresové situace jsou jejich stálým osobnostním rysem a nejsou závislé na věku, ani na délce choroby. V praxi je nutné přistupovat k léčbě kašle komplexně, tzn. odhalit psychosomatické spouštěče. Pouze medikamentózní léčba nestačí, je nutné tyto spouštěče eliminovat a potom je úspěšnost léčby vyšší. Kontaktní dermatitida u dětí (MUDr. Stanislava Polášková, Dětská kožní ambulance Dermatovenerologické kliniky VFN a UK, Praha). Jedná se o neinfekční zánětlivé dermatózy s pestrým, ale charakteristickým klinickým obrazem kožního zánětu – se zarudlými makulami, papulami, vezikulami, případně až mokváním, deskvamací a při chronickém průběhu s lichenifikací. Podle průběhu rozlišujeme KD na akutní, subakutní a chronické. Z hlediska etiologie rozeznáváme kontaktní iritační dermatitidu (KID) a kontaktní alergickou dermatitidu (KAD). Nejčastějšími alergeny u dětí jsou nikl, pryskyřice a parafenylendiamin. V diferenciální diagnóze uvažujeme hlavně o atopické dermatitidě a seborhoické dermatitidě, případně psoriáze a dalších „ekzémových“ onemocněních. Léčba KD spočívá v odstranění příčiny, obnovení funkce EB pomocí emoliencií a odstraněním zhoršujících faktorů. K urychlení hojení a odstranění subjektivních příznaků používáme zpočátku lokální kortikosteroidy. Exantémy u dětí – mohou překvapit? (MUDr. Zuzana Blechová, Ph.D., I. Infekční klinika 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, Praha). Exantémy patří v dětském věku k častým parainfekčním projevům. Letos došlo v ČR opakovaně k případům spalniček, jež se klinicky projeví zejména u neočkovaných či nekompletně očkovaných dětí a dospělých. Morbiliformnímu exantému typicky předchází několikadenní období katarální, které může připomínat adenovirovou infekci. Spalničky patří vzhledem ke své závažnosti mezi onemocnění s povinnou izolací. Nicméně nejobávanějším exantémem je rash předcházející diseminovanou intravaskulární koagulopatii při meningokokcemii. Zásadním problémem je perakutní průběh těchto onemocnění, při

nichž se nelze spoléhat na rychlou diagnostiku C reaktivního proteinu jako podpůrného ukazatele bakteriálního zánětu. Hemorrhagické exantémy během sepsí jsou typické nejen pro gramnegativní patogeny, bývají embolizačními projevy u stafylokokových sepsí. Scarlatiniformní exantém může být u dětí jedním z kritérií pro vzácný, leč závažný Kawasakiho syndrom nebo syndrom toxického šoku společně s multiorgánovými projevy. Psoriasis vulgaris u dětí (MUDr. Štěpánka Čapková, Dermatologické oddělení pro děti, FN v Motole, Praha). Nejzávažnější prognóza vývoje psoriázy je tam, kde onemocnění propuklo již v útlém věku a zároveň má stejnou chorobu někdo blízký v rodině. Než zahájíme léčbu, pátráme u každého dítěte po individuálních provokačních vlivech. Lokální léčba dětské psoriázy vyžaduje značné zkušenosti. U dětí je relativně vysoký průnik léků tenkou a jemnou kůží a jejich vstřebávání je proto snazší, s vyšším rizikem nežádoucích účinků než u dospělého. Světloléčba není příliš vhodná v předškolním věku, a i později ji musí řídit odborník na fototerapii. Spíše využíváme přirozenou fototerapii a doporučujeme pobyt u moře. Celková léčba je rezervovaná pro nejtěžší formy. Diskutuje se o možnostech a bezpečnosti biologické léčby u dětí. Dětský lékař by měl včas odhalit a odléčit všechny bakteriální a virové infekce, které jsou významnými provokujícími a spouštějícími faktory tohoto závažného celoživotního onemocnění. Součástí kongresu byl též workshop Aby rozpor v názorech nepřerostl v osobní konflikt vedený MUDr. Radkinem Honzákem, CSc. MUDr. Barbora Nussbaumerová, Ph.D.

XXII. Západočeské pneumoonkologické dny 16. – 17. 10. 2014, Darová (II) (Dokončení článku z minulého čísla) Pešek M.: Účinnost biologicky cílené léčby u podtypů EGFR senzitivních mutací. Mutace genu pro receptor EGF jsou známy jako prediktor účinnosti inhibitorů tyrozinkinázy gefitinibu, erlotinibu a afatinibu. Výsledky klinických studií zpravidla hodnotí efekt léčby TKI ve vztahu k nejčastějším mutacím genu EGFR, tedy delečním mutacím na exonu 19 a bodovým mutacím přítomným na exonu 21. Tyto mutace představují 85 – 90 % všech zatím známých mutací genu EGFR a obvykle jsou zmiňovány jako TKI senzitivní mutace i jako indikátor léčby uvedenými léky v 1. léčebné linii. Byly diskutovány v literatuře publikované rozdíly v účinnosti jednotlivých TK inhibitorů u podtypů EGFR mutovaných karcinomů plic. Prognosticky nejméně příznivé podskupině paci-

13

14

entů s mutacemi na exonu 19 se vlivem cílené léčby TK inhibitory nabízejí lepší vyhlídky než nemocným s ostatními dosud známými mutacemi genu EGFR. Rozdíly ve výsledcích publikovaných studií mohou být zapříčiněny např. rozdílnými komparátory, pokud jde o chemoterapii, ale mohou být ovlivněny i kuřáckým statusem nemocných či jejich rozdílným stavem výkonnosti. Červinka A.: Ošetřovatelská péče o pacienty na NIV. Neinvazivní plicní ventilace zajišťuje tzv. podpůrnou ventilaci. Jedná se o asistovanou výměnu plynů v plicích fungující na principu přetlakového systému. Je nedílnou součástí léčby v prvopočátcích hyperkapnického respiračního selhání, a proto ji také upřednostňujeme před nutností zahájení léčby OTI a UPV. U těchto pacientů je rovněž důležité zvládnout ošetřovatelskou péči, která je vysoce specializovaná. Sestra monitoruje nejen FF, laboratorní výsledky včetně ABR, který je pro nás nejdůležitějším ukazatelem. Neinvazivní plicní ventilace je šetrnější a pro pacienta komfortnější zvládnutí akutního hyperkapnického respiračního selhání v prvopočátcích záchytu. Zvardoňová Maříková V.: Druhy drenážních systémů – možnosti jejich využití na PNE – JIP. Klinika pneumologie a ftizeologie ve FN Plzeň provádí již řadu let zavádění hrudních drénů s možnostmi využití různé drenážní techniky: jedno–lahvový systém, dvou–lahvový systém, jednorázová hrudní drenáž. V současné době rovněž jsou využívány i sonograficky navigované pleurální punkce, kde se zavádí tenké drény a pig–taily. Tyto drény mají široké spektrum využití při léčbě pleurálních nemocí. Drén se zavádí do pleurálního prostoru a umožňuje odsátí krve, hnisu či vzduchu. Většina hrudních drénů je zaváděna do čtvrtého mezižeberního prostoru na přední axilární čáře. Toto místo umožňuje drenáž krve a vzduchu. U pneumotoraxu se využívá rovněž i zavedení hrudního drénu punkční metodou, jehož výhodou je možnost napojení tenkého drénu na Heimlichovu chlopeň, s jejíž pomocí dochází k rozvinutí plíce. Efekt léčby je provázen i zvýšeným komfortem pro pacienty. Růžičková Kirchnerová O., Teřl M.: Astma v těhotenství. Astma je nejčastější chronické onemocnění komplikující těhotenství. Špatná kontrola astmatu v těhotenství představuje pro matku i dítě větší riziko než

eventuální nežádoucí účinky farmakoterapie. Přednáška byla věnována problematice diagnostiky a léčby astmatu v těhotenství a možnostem racionální farmakoterapie. Ráczová J.: Podpora psychiky nemocného při respirační tísni. Respirační tíseň je běžným příznakem několika medicínských poruch, mohou postihovat kardiovaskulární nebo respirační systém. Objektivními projevy je tachypnoe, zatahování jugulární jamky, zvýšené úsilí dechových svalů a ortopnoická poloha. Vnímání intenzity je individuální. Při léčbě respirační tísně stojí v popředí snaha odstranit její příčinu, to je možné za předpokladu, že je správně diagnostikovaná. Při léčbě se používá kyslíková terapie, inhalační terapie, bronchodilatační terapie, mukolytika, diuretika. Nedílnou součástí léčby je individuální přístup. Šalplachtová L.: Asistence sestry při zavedení CŽK (centrálního žilního katétru). Zavedení CŽK je nedílnou součástí práce sestry na oddělení JIP. K tomuto výkonu se přistupuje v případě, že u pacienta nelze zajistit periferní žilní vstup, či u pacientů, kteří jsou napojeni na UPV z důvodu rozsáhlé intravenózní léčby, při které je nutné měření CVP. Dále se jedná o pacienty s potřebou realimentace parenterální cestou. Nedílnou součástí je informovanost pacienta o výkonu – podepsání tzv. informovaného souhlasu. Novinkou je možnost využití sonografické kontroly před a po zavedení katétru sloužící ke kontrole správnosti uložení. I přes tuto inovaci je stále nutná RTG kontrola. Tušlová R., Bartošová J.: Kryoterapie v bronchologii. Otcem rigidní bronchoskopie byl Gustav Killian, který v roce 1897 odstranil cizí těleso z pravého horního bronchu. K zdokonalení rigidního bronchoskopu došlo v roce 1902 ve Spojených státech, když Chevalier Jackons použil přímé elektrické osvětlení. Koncem 60. let byl v Japonsku Ikedou sestrojen první flexibilní bronchoskop. Jeho použití se rozšířilo počátkem 70. let. Tím také došlo k rozvoji různých metod v bronchologii. Kryoterapie je stará metoda, která v posledních letech nachází významnější roli. Podstatou kryoterapie je působením extrémně nízkých teplot navodit úmrtí nádorových buněk. Při této metodě se používá tekutý dusík nebo oxid dusný o teplotě -60 až -80 °C. Kryoterapie je indikována u nemocných, kde je nádorová obstruk-

ce způsobena především endobronchiálním růstem tumoru. Neklová L.: Paliativní péče z pohledu sestry v pneumoonkologii. Mezi stěžejní potřeby pacientů v paliativní péči překvapivě nepatří, vyjma řešení bolesti, ty fyzické, ale zejména psychosociální a spirituálně-duchovní, kterých může být celá řada. V tomto směru hraje zásadní úlohu nelékařský profesionál, jenž je schopen uvedené potřeby správně rozpoznat. Aby to bylo vůbec možné, musí kromě ošetřovatelských vědomostí a schopností disponovat i specifickými komunikačními dovednostmi. Kvalitní paliativní péče, spokojený onkologický pacient, spokojený personál. K dosažení tohoto cíle je však mimo jiné zapotřebí, aby sestra dokázala dobře komunikovat, správně diagnostikovat, porozumět, pochopit a respektovat preferenční potřeby pacienta, jejichž uspokojování je zásadní pro jeho důstojný a kvalitní život v kontextu paliativní péče. Valtrová M.: Kyslíková terapie v domácím prostředí. Kyslíková terapie v domácím prostředí je určena k léčbě nemocných s chronickou respirační nedostatečností vzniklou na podkladě plicních i mimoplicních onemocnění doprovázených hypoxémií. U pacientů s léčebně neovlivnitelnými primárními nádory plic, hrudní stěny a mediastina, případně s metastazujícími nádory do plic, které vedou k respirační nedostatečnosti, je dlouhodobá domácí oxygenoterapie považována za nedílnou součást paliativní léčby. Dlouhodobá domácí kyslíková terapie je indikována u nemocných při stabilizaci základního onemocnění a po vyčerpání všech dostupných léčebných prostředků. Stabilizací onemocnění se rozumí období, kdy nedochází ke změnám stupně objektivních obtíží, klinického stavu, ventilačních a respiračních parametrů. Indikace se provádí na ambulantním nebo lůžkovém pneumologickém pracovišti na základě splnění standardem stanovených kritérií. Léčba kyslíkem v domácím prostředí je pacientům zprostředkována většinou pomocí kyslíkového koncentrátoru, kapalného kyslíku nebo tlakové kyslíkové lahve s integrovaným ventilem. Kyslík je aplikován obvykle pomocí kyslíkových brýlí, při průtoku O2 nad 2 litry za minutu je doporučován zvlhčovač kyslíku. Minimální denní doba, po kterou má být kyslík inhalován, je 16 hodin, přičemž jednotlivé pauzy nesmějí být delší než 2 hodiny. Pozitivní vliv domácí dlouhodobé oxygenoterapie se projevuje zlepšenou kvalitou života pacientů a tolerancí zátěže, sníženou morbiditou a potřebou hospitalizace. Larsson R. A.: Práce sestry ve spánkové la-

boratoři. Centrum pro dýchání a spánek při klinice pneumologie ve FN v Plzni provádí diagnostiku a léčbu poruch dýchání ve spánku. Začátky vyšetřování se datují již k roku 1994, kdy začala fungovat dvoulůžková spánková laboratoř v oddělených prostorách oddělení JIP. Nejčastější diagnózou, se kterou se setkáváme ve spánkové laboratoři, je obstrukční spánková apnoe. Jedná se o opakované uzavírání dýchacích cest způsobující zástavy dechu během spánku a tím pokles saturace kyslíku. Tato porucha pak může výrazně zvýšit riziko vzniku závažných chorob. Diagnostika poruch dýchání ve spánku se provádí noční monitorací pomocí videopolysomnografu nebo jednoduchého polygrafického systému. Karasová J.: Bronchomotorické testy ve funkč­ní laboratoři z pohledu sestry. Bronchomotorické testy dělíme na bronchodilatační a bronchokonstrikční. Bronchodilatační testy provádíme při zjištění obstrukční ventilační poruchy a zjišťujeme okamžitou reverzibilitu obstrukce způsobenou hlavně spasmem hladkých svalů dýchacích cest. Jsou indikovány v diferenciální diagnostice chronické obstrukční nemoci a astma bronchiale, k výběru nejvhodnějšího bronchodilatačního léku. Bronchokonstrikční testy mohou být nespecifické (inhalační, zátěžové) a specifické (alergeny, látky z pracovního prostředí). Bronchokonstrikčními testy zjišťujeme bronchiální hyperreaktivitu dýchacích cest na exogenní nebo endogenní podněty, charakterizovanou přechodným zúžením dýchacích cest. K získání objektivních a validních výsledků je nutné, aby vyšetření prováděl kvalifikovaný personál za současného dodržení standardizovaných postupů a v neposlední řadě je důležitý správně připravený a poučený pacient. Pittrová K.: Bariérová ošetřovatelská péče. Bariérová ošetřovatelská péče se uplatňuje u nakažlivých infekčních onemocnění, které je dle znění zákona č. 258/2000 Sb. a vyhlášky č. 440/2000 Sb. zařazeno do Seznamu infekčních nemocí, při nichž je nařízena izolace na lůžkových zařízeních. BOP je zavedení režimových opatření a používání postupů, kterými bráníme přenosu infekce mezi pacienty, na blízké osoby pacientů a ošetřující personál. Zahrnuje souhrn hygienických zásad, používání ochranných pomůcek a striktního dodržování správných ošetřovatelských postupů. Péče o tyto nemocné je usnadněna i správným architektonickým řešením respektujícím zásady bariérové péče. Správné znalosti BOP umožňují sestře správně edukovat nemocné i jejich rodiny a výrazně tak minimalizovat možnost přenosu infekčního onemocnění.

Vojtěchová K.: Výživa onkologického pacienta. V boji s onkologickým onemocněním plic disponuje moderní medicína mnoha prostředky. Jedním z nich je správná výživa. Je prokázáno, že pacient v dobrém výživovém stavu zvládne lépe protinádorovou terapii a má lepší prognózu. Váhový úbytek až kachektizace u nemocných s onkologickým onemocněním se objevuje nejčastěji u nádorů plic, slinivky, jícnu a žaludku. Menší nebezpečí ztráty hmotnosti hrozí u nádorů prsu nebo varlat. Ztráta váhy je vyvolána mnoha faktory. U onkologicky nemocných dochází ke změnám chuti, pocitům plnosti a předčasné sytosti, poruchám polykání spojených se suchostí v ústech. Onkologickou léčbu doprovází též pocit nechutenství, nevolnosti, v krajním případě i zvracení. Váhový úbytek i oslabení imunity. Strava onkologických pacientů je nezbytnou součástí účinné léčby. Prvním opatřením je včasná úprava diety, zabezpečující kvalitní a plnohodnotnou výživu. Cílem je zabránit snížení hmotnosti pacienta, v optimálním případě zlepšení jeho výživového stavu. Pánková J.: Extravazace cytostatika. Extravazace je proces, při kterém tekutina (léčivo) omylem unikne do okolní tkáně. V názvosloví léčby rakoviny to znamená neúmyslnou infiltraci chemoterapie do okolní tkáně. Většině extravazací lze předejít systematickou prevencí. Ta spočívá ve správné a trpělivé edukaci pacienta, případně jeho doprovodu. Diagnostiku a způsoby léčby extravazace musí ovládat všichni zdravotníci, kteří se podílejí na ošetřování pacientů s probíhající chemoterapií. Riziko extravazace se zvyšuje u pacientů s křehkou kůží a cévami (senioři, pacienti dlouhodobě užívající kortikoidy). Rovněž i u pacientů s kanylou umístěnou nestabilně, s dlouhodobě opakovaně prováděnými odběry a kanylacemi, dále se sníženou citlivostí (diabetes, periferní neuropatie, NCMP) a zmatení a utlumení, nebo jinak nespolupracující nemocní (persona simplex). Následkem extravazace je tkáňové poškození. Jeho rozsah je závislý na typu látky, její hustotě, lokalizaci extravazace a potenciální době účinkování látky. Typy cytostatik jsou klasifikovány jako ulcerogenní, tj. vezikanty s vyšším či nižším potenciálem toxicity, a iritanty, způsobujícími zánětlivou reakci. Důležité je upřesnění diagnózy. Některá chemoterapeutika, byť správně podaná, mohou způsobit lokální příznaky, podobající se extravazaci. Řešení extravazátu je řízeno obecnými postupy závislými na druhu cytostatika. Spočívá v rychlém zásahu proškoleného zdravotnického personálu, který má přístupný extravazační kit. Dále je vhodná symptomatická léčba, podání ověřeného antidota

a řádné zdokumentování extravazace. Protinádorová léčba může způsobit řadu vedlejších účinků, ke kterým patří i extravazace. Prevence, určení a správná léčba vedlejších účinků cytostatik je důležitou oblastí onkologie. Trhlíková Š., Břízová Š.: Centrum pro závislé na tabáku Plzeň (posterová sekce). Centrum pro závislé na tabáku při Klinice pneumologie a ftizeologie FN Plzeň obnovilo svou činnost v roce 2010. V současné době nabízí nejen komplexní poradenství při odvykání kouření, ale nově i preventivní akce formou přednášek pro žáky základních a středních škol. K 31. srpnu 2014 prošlo naší ambulancí 189 klientů s dominantním zastoupením mužů (65 % muži, 35 % ženy). Pozornost se zaměřovala na vyhodnocení dostupných údajů od registrovaných klientů, jako je věk, první zkušenosti s tabákem, a věk při zahájení pravidelného kouření, míra závislosti, důvody abstinence, preference metod, které mohou být nápomocné při odvykání kouření, a v neposlední řadě úspěšnost léčby. Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., přednosta PNE kl. FN Plzeň

18. kongres o ateroskleróze, Špindlerův Mlýn 11. – 13. 12. 2014 Ve dnech 11.–13. prosince 2014 se konal ve Špindlerově Mlýně tradiční, již 18. kongres o ateroskleróze pořádaný Českou společností pro aterosklerózu (ČSAT). Prezidentem kongresu byl doc. MUDr. Michal Vráblík, Ph.D., (III. Interní klinika 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze). Jednotlivé bloky kongresu byly věnovány farmakoterapii se zaměřením na aterosklerotický proces (bloku o perorálních antidiabetikách předsedala prof. MUDr. H. Rosolová, CSc., z II. interní kliniky LF a FN v Plzni a přednesla sdělení „Antidiabetika a aterokardiovaskulární riziko“, dále rizikovým faktorům a markerům aterosklerotického procesu, novinkám ve farmakoterapii a diagnostickému významu ultrasonografie karotid v detekci preklinické aterosklerózy. Spolupořadatelem kongresu byla Česká hepatologická společnost ČLS JEP. V jejím programovém bloku se přednášející společně zabývali významem jaterních funkcí v metabolismu plazmatických lipidů, v procesu aterogeneze nebo v účinnosti a bezpečnosti farmakoterapie používané v kardiovaskulární prevenci. Česká společnost pro aterosklerózu vybrala článek s názvem „Endoglin is not expressed with cell adhesion molecules in aorta during atherogenesis in apoE-deficient mice” publikovaný v časopise Histology and Histopathology jako nejlepší práci věnovanou atero-

15

skleróze za rok 2014. Ocenění převzaly PharmDr. Jana Rathouská, Ph.D., a Mgr. Kateřina Ježková (Katedra biologických a lékařských věd Farmaceutická fakulta UK Hradec Králové) z rukou předsedy ČSAT doc. Vráblíka. Článek se zabýval sledováním výskytu některých proteinů v myší aortě během aterogenního procesu s důrazem na sledování výskytu endoglinu coby potenciálního antiaterogenního markeru. Součástí kongresu byla schůzka spolupracovníků projektu MedPed - Make early diagnoses to Prevent early deaths in Medical Pedigrees (včasným stanovením diagnózy zabránit předčasným úmrtím v postižených rodinách), na němž aktivně participujeme. Projekt MedPed je zaměřen na závažné geneticky podmíněné poruchy lipidového metabolismu, a to především takové, které vedou k předčasným úmrtím v důsledku akcelerovaného rozvoje aterosklerózy. V této fázi projektu je největší pozornost věnována familiární hypercholesterolémii. Příští kongres ČSAT se bude konat ve dnech 3. – 5. 12. 2015 tradičně ve Špindlerově Mlýně. MUDr. Barbora Nussbaumerová, Ph.D., II. interní klinika

Sjezd České lékařské společnosti JEP Praha, 28. 1. 2015

16

V přednáškovém sálu Ústřední vojenské nemocnice v Praze se 28. ledna 2015 sešli delegáti lékařských společností a spolků České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Mandátová komise záhy po zahájení sjezdu mohla s uspokojením konstatovat, že ze 125 pozvaných delegátů se dostavilo 125 delegátů, tedy že účast byla stoprocentní. Ti zastupovali 116 odborných společností, 39 spolků lékařů a téměř 35 tisíc individuálních členů. Při tom celkový počet členství v organizačních složkách ČLS JEP k 30. 11. 2014 dosahoval 87 233  členů. Sjezd zahájil úvodním slovem dosavadní předseda prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. Poté předal slovo prof. MUDr. Tomáši Zimovi, DrSc., který sjezdu předsedal a celé jednání bravurně řídil. Sjezd vyslechl zprávu o činnosti přednesenou prof. Blahošem a následně ji schválil, stejně tak jako zprávu o hospodaření, přednesenou prof. Švihovcem. Sjezd dále schválil přijetí některých odborných společností, k přijetí některých se však postavil záporně. Sjezd schválil nové předsednictvo pro funkční období let 2015 – 2018. To bude pracovat v následujícím složení: Předseda: prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc. Čestný předseda: prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. Statutární místopředseda: prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc. I. místopředseda: prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c. II. místopředse-

da: prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA. Vědecký sekretář: prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. Pokladník: prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA. Členové předsednictva: prof. MUDr. RNDr. Jiří Beneš, CSc., prof. MUDr. Petr Broulík, DrSc., MUDr. Otto Herber, doc. MUDr. Debora Karetová, CSc., prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., MUDr. Alena Šteflová, Ph.D., MPH, prof. MUDr. Jan Švihovec, DrSc., a prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA. Revizní komise bude pracovat ve složení: Předsedkyně doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc. Místopředseda: prof. MUDr. Jan Hořejší, DrSc. Členové: prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., doc. MUDr. Alena Měchýřová, CSc., a prof. MUDr. Pavel Calda, CSc.

Při volbě do vrcholných orgánů ČLS JEP došlo ke kuriózní situaci, kdy mezi dvěma kandidáty se shodným počtem obdržených hlasů rozhodoval v souladu s volebním řádem los. Novému předsednictvu sjezd uložil řadu úkolů, mj.: ustavit komisi, která se bude zabývat nevědeckými a tzv. alternativními léčebnými a diagnostickými metodami, prosazovat požadavek na zpoplatnění expertní činnosti, aktivně vystupovat v komunikaci s médii, prosazovat oprávněné zájmy odborných společností při jednáních se státní správou, prosazovat, aby administrativní činnost vykonávaná zdravotníky byla přesunuta na jiné pracovníky ve zdravotnictví, dále pracovat na systému celoživotního vzdělávání a jednotné evidenci vzdělávacích akcí atd. V rozhovoru pro Tempus Medicorum* uvedl dezignovaný předseda prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., následující: Jaké jsou podle vás největší problémy ČLS JEP? Určitě to, že je málo vidět. ČLS, respektive její vedení se musí vyjadřovat ke všem důležitým otázkám. Bohužel média vytvořila za posledních dvacet let poměrně negativní obraz medicíny, a to, že se tomu málo bráníme a málo vyvoláváme pozitivní obraz, je naše chyba. Problémy máme i v komunikaci s odbornými společnostmi. V souvislosti s odbornými společnostmi se často hovoří o úbytku jejich členů. Je situace opravdu tak závažná? To rozhodně není, počty členů se stále zvyšují, za poslední dva roky asi o 1000 na skoro

39 000 členů. Vznik nových společností mě trochu trápí. Myslím, že delegáti sjezdu stav dobře pochopili a sami tak upravili neujasněnou koncepci vzniku nových společností. A co odstředivé tendence některých odborných společností, které z ČLS JEP vystoupily, nebo o tom uvažují? Některé velké a bohaté společnosti odešly v době, kdy pořádaly velký mezinárodní kongres a na tom vydělaly. ČLS nebyla tehdy dostatečně decentralizovaná a ekonomicky průhledná. Dnes jsou signály, že by některá společnost chtěla odejít, minimální, a naopak, pokud vím, některé významné společnosti diskutovaly i o návratu. Nyní trochu obecnější otázka. V jakém stavu je podle vás česká medicína? Myslím, že v ne úplně dobrém. Obecně se českým pacientům v průměru dostává dobré péče. Sáhnete-li na konkrétní chorobopis či zprávu, zjistíte horší věci. České zdravotnictví je extrémně antiliberální a svazuje rozhodování lékařů a zdravotníků. Začíná být svázáno s takovou administrativou, že na její provozování nedokážou zdravotníci svými výkony vydělat. I česká lékařská věda má trochu horší výsledky než srovnatelné země. Je to ve financování a organizování vědy. Asi se shodneme, že jedním z největších problémů našeho zdravotnictví je nedostatek lékařů a jejich stárnutí. Současný systém specializačního vzdělávání je vůči mladým lékařům přímo nepřátelský a je vedle malých platů a porušování zákoníku práce v souvislosti s pohotovostními službami hlavním důvodem, který vyhání mladé kolegy do zahraničí. Kde vy vidíte největší slabiny současného systému specializačního vzdělávání? Těch slabin je hodně. Určitě chybou bylo zrušení dvoustupňových atestací, respektive schématu základního a nástavbového oboru. Určitě bych nechtěl být léčen někým, kdo se stal rovnou specialistou. Těch hlavních základních oborů je ve světě maximálně kolem pětadvaceti. Odchod lékařů do zahraničí je velký problém a nedávno jste v Tempusu přetiskli můj článek o atestacích, a tak bych se nechtěl opakovat. Je to ale klasický příklad zcela zbytečné administrativy a komplikovanosti. Kvanta papírů, které předkládají nemocnice k akreditaci výuky, jsou zcela zbytečná a pravděpodobně jsou zbytečné i tak podrobné akreditační náplně a možná i ty akreditační komise. Neurazte se, ale podle mého názoru se na vzniku současné krize spolupodílely i některé odborné společnosti nastavením nesplnitelných kritérií a nerealistických náplní oborů, které jsou navíc nerovnoměrně nastavené u jednotlivých oborů. Ano, v tom máte naprostou pravdu. Je logické, že zřídí-li se nějaký malý a víceméně zbytečný atestační obor, tak jeho představitelé logicky věc maximálně zkomplikují, aby obhájili svou existenci. Jeden z úkolů, uložených novému vedení ČLS JEP, byl již splněn. V novém předsednictvu byla ustavena nová pracovní skupina k nevědeckým a tzv. alternativním léčebným a dia-

gnostickým metodám. Jejím vedoucím je prof. RNDr. MUDr. Jiří Beneš, CSc., který uvítá jakékoli podněty z odborných společností. (r) Foto JN * Sojka M.: Komunikace s komorou už váznout nebude. Tempus Med. 2015, č.2, s. 18-19

než v posledních letech, ale i tak se již všichni těší na další akci podobného typu, ať již v podobě vědeckého semináře v Plzni během letošního podzimu, či jako již tradičně v příštím roce na Javorné. Mgr. Pavel Pitule, Ph.D.

VI. farmakogenomické dny

Winter Glio Track Mítink

Javorná, 5. – 7 . 2. 2015

Velké Bílovice, 13. – 14. 2. 2014

V příjemném prostředí šumavské vsi Javorná se v únoru konal již šestý ročník setkání řešitelů série navazujících grantových projektů zaměřených na výzkum kolorektálního karcinomu a propojených skrze hlavního iniciátora, dr. Václava Lišku z Chirurgické kliniky Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Plzni. Kromě pracovníků Chirurgické a Onkologické kliniky FN v Plzni či zástupců Biomedicínského centra LF UK v Plzni přijel i rekordní počet účastníků z pražských laboratoří dr. Pavla Součka (Státní zdravotnický ústav) a dr. Pavla Vodičky (Ústav experimentální medicíny AVČR). Vědecký program tak probíhal za účasti téměř čtyř desítek posluchačů včetně řady pregraduálních studentů.

Jde o tradiční akci zaměřenou na nejčastější mozkové nádory – gliomy. Organizuje ji přednosta Kliniky radiační onkologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Masarykova onkologického ústavu v Brně, profesor Pavel Šlampa, CSc. Z plzeňské FN a LF UK se akce zúčastňuje obvykle několik lékařů (dr. Tomáš Svoboda, ORAK, dr. J. Polívka, Neurologická klinika, ing. J. Polívka, Ústav histologie a embryologie a Biomedicíncké centrum, doc. V. Přibáň, Neurochirurgická klinika). V letošním ročníku jsme měli úvodní přednášku z problematiky, které se dlouhodobě věnujeme. Podrobněji o mítinku v převzaté zprávě profesora Šlampy. Jiří Polívka

Novinky z Glio mítinku 13. - 14. 2. 2015

Společné foto všech účastníků setkání. Páteční program po přivítání všech účastníků pokračoval čtyřmi úvodními přednáškami, stěžejní část večera se ale konala po přednáškovém bloku v podobě bohaté diskuze, během které se nejen hodnotily současné výsledky projektů, ale především formulovaly a oponovaly nové myšlenky pro budoucí směřování společných výzkumných aktivit, s jasnou tendencí soustředit se především na ty oblasti, které by mohly co nejrychleji najít uplatnění v praxi a pomoci jednotlivým pacientům. Následující den se účastníci věnovali sportovním aktivitám, od společné procházky až po lyžování. Pohybem na čerstvém vzduchu se tak připravili na další část setkání, při níž v sobotu večer zaznělo deset přednášek, které představily nové výsledky a přinesly opět komplexnější pohled na otázky spojené s transportem a inaktivací léčiv v nádorových buňkách či poškození DNA při vzniku malignit. I druhý večer byl zakončen skupinovou diskuzí, věnovanou především faktickým otázkám spojeným s řešenými projekty. Společné setkání v přátelské atmosféře opět posunulo vzájemnou spolupráci. Řada účastníků v této době přesouvá svoji vědeckou činnost pod záštitu Biomedicínského centra, takže setkávání v příštích měsících bude jednodušší

Během víkendu 13. - 14. února 2015 proběhl ve Velkých Bílovicích 8. ročník Winter Glio Track mítinku, kterého se účastnilo takřka 50 odborníků z celé republiky zabývající se problematikou mozkových nádorových lézí. Pořádající Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ věnovala letošní setkání tématu zajištění a zhodnocení standardní léčby pacientů s nádory mozku v naší republice. Dále bylo jednání také zaměřeno na novinky v diagnostice a léčbě primárních mozkových nádorů. Mezi účastníky setkání byli neurochirurgové, radiační a kliničtí onkologové, radiodiagnostici, patologové, neurologové a molekulární biologové. Meziooborového setkání se účastnili i zástupci Slovenské onkologické společnosti. Páteční večerní jednání bylo zaměřeno na diskuzi k zajištění adekvátní péče o pacienty s mozkovými nádory v ČR. V úvodním sdělení prof. Petera z Hradce Králové, předseda Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky (SROBF), zhodnotil současnou situaci v léčbě mozkových nádorů po odborné a organizační stránce. Léčba mozkových nádorů může být plně zabezpečena pouze v rámci Komplexního onkologického centra (KOC). Statut KOC zajišťuje mezioborové stanovení optimální léčby v rámci jednání společných komisí, dostupnost zobrazovacích technik (CT, MR, PET), neurochirurgické zákroky a pooperační léčbu radioterapií, systémovou terapií, molekulárně biologické testování, neurologické sledování a také realizaci výzkumných projektů. V rámci KOC je zajištěna péče psychologa, sociálních pracovníků, rehabilitace. Vznik neuroonkolo-

gických center mimo síť KOC je kontraproduktivní. Léčba a péče o nemocné s mozkovými nádory je určena Standardy Neuroonkologické sekce České onkologické společnosti. Další diskutující na toto téma, prof. Šlampa (MOÚ Brno), seznámil přítomné s dlouholetou (více než 12tiletou) zkušeností s mezioborovou spoluprací u pacientů s mozkovými lézemi v Brně, což bylo vícekrát prezentováno v rámci různých odborných setkání a tento model převzaly takřka všechny neuroonkologické týmy KOC. Navíc zdůraznil, že vznik dalších pracovišť s ozařovacími přístroji neodpovídá dlouhodobé koncepci SROBF. První den jednání byl doplněn edukačně výbornou přednáškou z molekulární biologie nádorů mozku autorů ing. Polívky a jeho otce (Plzeň), ve které zhodnotili současnou úroveň a možnosti tohoto oboru v zahraničí a v podmínkách ČR. Přednášející nastínil také možnosti budoucího vývoje a vyslovil tezi o novém členění mozkových nádorů podle molekulárně biologického testování, tedy opuštění tradičního dělení na high a low grade gliomy. Přednáška vyvolala živou diskuzi, neboť výzkum další léčby mozkových nádorů bude pokračovat nejspíše naznačenou cestou. Večerní program zakončili dr. Malucelli (Ústí n. L.) a dr. Kazda (MOÚ Brno), kteří se s posluchači podělili se svými zkušenostmi ze stáže na Mayo klinice v USA. Oba potvrdili srovnatelnou úroveň standardní léčby mozkových lézí s naší republikou, rozdíly jsou především v počtu zaměstnanců, organizaci jejich práce, dále v počtu a úrovni vědeckých prací. Hlavní přednášející druhého dne, prof. Žaloudík (ředitel MOÚ), se sice léčbou mozkových nádorů cíleně osobně nezabývá, ale prezentoval podrobnou statistiku onemocnění mozkovými nádory vycházející z údajů Národního onkologického registru (NOR). Také on, ze své pozice ředitele MOÚ a senátora hovořil o zajištění standardní léčby pacientů s mozkovými nádory v KOC v současnosti na ekvivalentní úrovni. Závěrem zdůraznil, že budování nových center s neúplným přístrojovým vybavením a s nezkušeným personálním obsazením není vhodné. Prof. Štěrba a dr. Zitterbart (Klinika dětské onkologie, Brno) seznámili posluchače s chystaným zapojením ČR do studie v léčbě dětského meduloblastomu. U těchto nemocných bude ještě ve větší míře kladen důraz na molekulárně-biologický profil, podle kterého bude stanovena např. i dávka záření. Diskuzi vyvolal také příspěvek zástupce PTC Praha, dr. Vinakuraua, především sdělením, že toto pracoviště neplánuje a ani nemá nasmlouváno se zdravotními pojišťovnami následné sledování pacientů po ozáření protonovým svazkem. Sdělení dr. T. Nováka (FN Praha-Motol) potvrdilo na vlastním souboru pacientů s anaplastickými astrocytomy lepší léčebné výsledky při pooperačním použití konkomitantní chemoradioterapie s temozolomidem proti samostatné pooperační radioterapii. Také věk pod 50 let a výborný celkový stav (PS) jsou důležité prognostické faktory u tohoto onemocnění. Pracoviště ÚVN Praha prezentovalo ústy dr. Bradáče své zkušenosti s MR spektroskopií v případě

17

upgradingu u low grade gliomů. Senzitivitu tohoto vyšetření zjistili na vlastním souboru pacientů v 83 % a specifitu v 94 %. Obdobné téma také na vlastním souboru prezentoval doc. Jančálek z FN U sv. Anny v Brně. Dr. Pospíšil (MOÚ Brno) posluchače seznámil s možnostmi radioprotekce při radioterapii technikou VMAT lineárních urychlovačů, která patří v této problematice k nejlepším technikám radioterapie, a navíc je v ČR dostupná. Nutností je samozřejmě fúze CT a MR plánování radioterapie. Využití PET vyšetření při plánování cílových objemů radioterapie bylo obsahem přednášky dr. Kazdy (MOÚ Brno), což bylo také náplní jeho roční stáže na Mayo klinice v Rochesteru. Závěr odborného jednání patřil rozboru několika kazuistik z mezioborového pohledu (dr. Třebický, RÚ Praha) a diagnostickou kazuistiku výborně prezentovala dr. Luxemburgová (Jablonec n. Nisou). Pavel Šlampa

Přednáškový večer Oddělení léčebné rehabilitace 29. 10. 2014

18

Pět přednášek bylo na programu přednáškového večera Oddělení léčebné rehabilitace 29. října 2014. Uvádíme souhrny jednotlivých vystoupení. MUDr. H. Hladová, Bc. P. Marešová: Plantární fasciitida – první zkušenosti s léčbou rázovou vlnou. Plantární fasciitida je zánětlivé onemocnění plantární fascie a úponu krátkých flexorů prstů nohy na patní kost. Chronický tah za patní kost vede k tvorbě kalcifikací. Plantárně vzniká calcar ossis calcanei, dorzálně calcar ossis avis. Patní ostruha může být dlouho klinicky němá s náhodným rtg nálezem. Léčbu zahajujeme, jakmile ostruha začne negativně ovlivňovat přilehlé svaly, šlachy a provokuje bolest v okolí paty. Na vznik plantární fasciitidy, patní ostruhy se podílí přetěžovaný vazivový a svalový aparát nohy  s nedostatečným přísunem živin, nedostatečným odtokem odpadních látek, nedostatečným okysličením svalové a vazivové tkáně. V klinickém obraze nacházíme  palpační bolestivost  a zduření v oblasti plantární aponeurózy, Achillovy šlachy, zkrácené krátké flexory nohy, deformity prstů nohy. V konzervativní léčbě se využívá  léčebný  tělocvik, fyzikální terapie, obstřiky kortikoidy, terapeutické ozáření, aplikace  růstových faktorů. Ve sdělení byl předložen  soubor 11 pacientů s plantární fasciitidou a patní ostruhou, u pacientů byl sledován léčebný efekt rázové vlny doplněné LTV. Léčbu rázovou vlnou u pohybového ústrojí naše pracoviště začalo využívat od r. 2014. Jedná se o metodu šetrnou, časově nenáročnou, s vysokou účinností a s minimálními nežádou-

cími účinky. Terapie spočívá v působení  radiálních rázových vln na  nemocné místo. Generátor mění vzduchovou vlnu na akustickou radiální vlnu, kterou hlavice aplikátoru přenáší z okolí bolestivého místa do hloubky tkáně. Dochází ke zlepšení  mikrocirkulace a metabolismu. Vlny krom analgetického efektu  umožňují rozpouštění vápenatých fibroblastů, podporují produkci kolagenu a snižují napětí v tkáni. Obvykle je třeba 4-6 aplikací. Pozitivní efekt této terapie umocňuje využití LTV. Naše první zkušenosti s aplikací RV u plantární fasciitidy a  patní ostruhy potvrdily až 80% úspěšnost léčby. Výsledek léčby RV byl  dlouhodobý v případě komplexního přístupu k dané problematice. MUDr. Pousková, E. Bednářová: Robotický systém ARMEO - první zkušenosti. Zařízení Armeo Spring  představuje antigravitační non-robotickou ortézu, která umožňuje odlehčení paretické horní končetiny a která může asistovat lidské HK v sedmi druzích pohybu: flexe/extenze, abdukce/addukce a zevní/vnitřní rotace v ramenním kloubu, flexe/extenze v loketním kloubu a supinace/pronace, flexe/extenze v zápěstí a úchop prstů. Využívá aktivně asistované terapie ve 3D prostoru v prostředí virtuální reality. Používán je zejména u paréz pro aktivní pohybový trénink, rozsah pohybu lze snadno přizpůsobit individuálním možnostem pacienta. Soubor funkčních cvičení záživnou formou motivuje pacienta k intenzivnímu cvičení. K hlavním indikacím patří DMO, CMP, RS, mozkové obrny, traumatická poranění mozku a míchy, snížená svalová síla v rozmezí 3 až 1 dle svalového testu, neuromuskulární onemocnění, stavy po implantaci endoprotézy ramenního kloubu a další. Byla dokumentována kazuistika pacienta po TEP ramenního kloubu. MUDr. H. Sobotková, J. Knězová: Ojedinělé diagnózy v ambulantní rehabilitaci v dětském věku. Vzácná onemocnění mají incidenci menší než 5/10 000 (tj. méně než jeden postižený na 2000 jedinců). Existuje více než 8000 různých vzácných onemocnění, souhrnný počet pacientů v populaci ale není zanedbatelný. Vzácná onemocnění se nejčastěji diagnostikují záhy po narození, postihují 4–5% novorozenců a kojenců. Vývojové vady jsou zřejmě nejvýznamnější skupinou diagnóz, které lze prenatálně diagnostikovat. Byly uvedeny následující dvě kasuistiky: Prader - Willi syndrom je vzácné genetické onemocnění. Projevy PWS jsou způsobené poruchou funkce hypotalamu a liší se v závislosti na věku pacienta Výskyt je sporadický. Prevalence je stejná u dívek i u chlapců. Kauzální léčba neexistuje. Typické rysy: hypotonie, hypogonadismus, obezita, porucha funkce endokrinního systému a centrálního nervového systému. Jednalo se o dítě z první rizikové gravidity (těžký polyhydramnion), porod 38+2, porod vakuumextrakcí, následně zjištěn hydrocefalus a subdurální hematom oboustranně supra i infratentoriálně, indikována NCH operace

- VP shunt. Pro alternující konvergentní strabismus korekce brýlemi. Rehabilitace spočívala v aktivaci psychomotorického vývoje, nácviku funkce a opory HK a nácviku jemné motoriky, stabilitě v pronaci, byl aplikován Bobath koncept, cvičení na válci, rovnovážné cvičení, stimulace vzpřimování a cvičení na míči. Loweho syndrom: podle tří hlavních postižených orgánových systémů (oči, mozek a ledviny), je onemocnění známé jako okulo-cerebro-renální syndrom. Onemocnění patří do skupiny metabolických osteopatií. Syndrom má odhadovanou prevalenci 1:500 000 lidí. Ve fenotypu je typické vysoké, prominující čelo a prominující uši, tenké a řídké vlasy, je přítomna kongenitální katarakta. Dítě ze 3. rizikové gravidity (1xSA, 1x přerušení těhotenství pro M. Down), porod 38+2 operativně S.C., PH 4050 g, 56 cm. Ve věku 1 měsíce hospitalizace na DK pro neprospívání, hematurii, proteinurii, bakteriurii, další sledování nefrologem. Neurologický nález:  CTP hypotonický syndrom, faciální dysmorfie.  Pro cataracta cong. opakované oční operace, umělá nitrooční čočka bilaterálně. Molekulárně genetickým vyšetřením  potvrzen v.s. Loweho syndrom. Rehabilitace: reflexní lokomoce dle Vojty, Bobath koncept, cvičení na míči, senzomotorika, posílení HSSP, cvičební jednotka pro VDT a plochonoží, strečink a facilitace aker DK. Závěr: U řady vrozených vývojových vad je možné upravit prenatální, perinatální i postnatální péči takovým způsobem, že je do velké míry eliminován negativní vliv příslušné vady. Kilianová K.: TOS (thoracic outlet syndrom) – kasuistika. Jedná se o úžinový syndrom, kde dochází k útlaku nervově - cévního svazku  při jeho průchodu strukturami tvořícími horní hrudní aperturu. Vzniká  tak motorická, senzitivní a vegetativní symptomatologie. Etiopatogeneze TOS: chronickým přetěžováním pohybového aparátu dochází ke strukturálním změnám (hypertrofie, otoky, retrakce vaziva) a tím ke zmenšení prostoru v úžině. Většinou se tak děje na základě poruchy řízení motoriky, která se projevuje nesprávnou koaktivací svalů a změnou distribuce svalového tonu. Diagnostika TOS se provádí na základě klinického  obrazu a pomocí přístrojových vyšetřovacích metod: RTG (Cp. hrudníku), MR (C/Th a paže), CT angiografie, DUSG (a. subclavia) a EMG. Terapie TOS je rehabilitační a operační (resekce 1. žebra). V terapii je nutné se zaměřit na kvalitu svalových souher, postavení klíčových kloubů a správnou posturu. V práci byla prezentována pacientka s TOS po opakovaném operačním řešení TOS a uvedeny možnosti RHC: individuální LTV  L ramene,  pasivně, s asistencí, aktivně, mobilizace L lopatky, masáž jizvy, stabilizace L lopatky, centrace ramene, LTV Cp. + měkké techniky, nácvik dechové vlny, LTV na neurofyziologickém podkladě (posilování HSS - senzomotorika, prvky DNS, VRL, PNF, SRT. Elektroléčba: izooplanární interference, lassero-

terapie na jizvu, LTV v bazénu. Individuální psychoterapie, relaxace - autogenní trénink. Ergoterapie: škola zad, ergotesting. MUDr. J. Teplá: Rehabilitace u poruch temporomandibulárního kloubu. Byly rozebrány příčiny vzniku a možnosti léčby dysfunkce temporomandibulárního kloubu. Dysfunkce TM kloubu se může projevovat bolestí hlavy, bolestí v dutině ústní, poruchami sluchu i závratěmi. Potíže mohou být i součástí dalších nemocí, jako je lymeská boreliosa, revmatoidní arthritis nebo fibromyalgie, vertebrogenní algický syndrom C páteře. Tito nemocní jsou ošetřováni i na rehabilitačním oddělení nebo ambulanci. Na stomatologické ambulanci se ošetřují nemocní s potížemi vzniklými při přetížení TM kloubu, při změnách okluse u defektního chrupu nebo při luxaci v TM kloubu. Po traumatu mohou být způsobeny tyto potíže reflexní kontrakturou, která je přechodná. H. Hladová, foto JN

Morfologický večer 5. 11. 2014 Dne 5. listopadu 2014 se uskutečnil v posluchárně Šafránkova pavilonu tradiční Morfologický večer, kterému předsedal prim. MUDr. Stanislav Kos, CSc. V průběhu večera bylo předneseno pět sdělení pracovníků Ústavu anatomie a Ústavu histologie a embryologie. Morfologický večer zahájil předsedající prim. MUDr. Stanislav Kos, CSc., a připomněl, že zasedání plzeňských morfologů se koná v den narození prof. MUDr. Jaroslava Kosa (5. 11. 1917). První přednáška (Fiala P., Valenta J.: Vzpomínka na prof. MUDr. Jiřího Heřta, DrSc.) byla věnována mimořádné osobnosti morfologa, který posunul zásadním způsobem českou osteologii kupředu. Heřtovy objevné práce o regulaci růstu dlouhé kosti do délky a o vlivu mechanických faktorů na růst kosti publikované na konci 60. let jsou citovány ve světové literatuře dodnes. V době normalizace musel Heřt fakultu opustit a přeškolit se na závodního lékaře v Chomutově. Po roce 1990 byl po nucené pauze přizván ke spolupráci s mateřským ústavem a bylo tak možno navázat na osteologická témata postavená zejména na biomechanické analýze zákonitostí orientace osteonů v dlouhých kostech člověka a jejich vlivu na pevnost kosti. Prof. Heřt byl také vynikající pedagog a znamenitý stylista. Od konce 90. let se s velkým zaujetím věnoval kritice paranormálních jevů a kritickému rozboru alternativní medicíny a publikoval řadu knih s touto tematikou.

Za svou rozsáhlou vědeckou i pedagogickou činnost a pevné morální postoje byl po zásluze jmenován Českou lékařskou komorou Rytířem českého lékařského stavu v březnu 2013. V závěru svého vystoupení doc. Fiala připomněl nedávné úmrtí dalšího bývalého morfologa, prim. MUDr. Václava Nováka, CSc., který zemřel 26. 10. 2014 ve věku 82 let v Domažlicích. Začínal na ústavu anatomie, věnoval se studiu vaskularizace chrupavky člověka, publikoval 10 odborných článků a obhájil zde také kandidátskou disertační práci. Touha po klinické práci jej přivedla na plzeňskou kliniku, kde jako výborný chirurg působil až do roku 1975. Po svém úspěšném ročním působení (v roce 1968) na prestižní University of Colorado v Denveru se vrátil s pevnými základy pro výzkum v novém oboru transplantace orgánů a podstatnou měrou se podílel spolu s prof. Podzimkem a prof. Opatrným na programu transplantace ledvin. V roce 1975 nastoupil na místo primáře chirurgického oddělení ve Stodě a posléze od r. 1983 vedl až do důchodu jako primář chirurgické oddělení nemocnice v Domažlicích. V následujícím sdělení (Chacón Gil P., Horák A., Fiala P.: Dehiscence canalis nervi facialis. Variabilita a klinický význam) referovala MUDr. Pavla Chacón Gil o výsledcích endoskopické analýzy frekvence a lokalizace dehiscencí kanálu lícního nervu a jeho průběhu stěnou 90 spánkových kostí. Dehiscence byla nalezena především ve 2. úseku průběhu nervu (v 81,25 % případů), v oblasti, kde kanál lícního nervu přesně kopíruje tvar zadní stěny středoušní dutiny. Nálezy dehiscence komplikují četné exostózy a velká tvarová variabilita vnitřních ploch středoušní dutiny (zejména na jejím stropu a dně). Na vzniku dehiscencí se podílejí lokální defekty v procesu enchondrální osifikace i nekompletní formování vazivové vrstvy obalující n. facialis. K vzniku exostóz pravděpodobně přispívají i tlakové poměry ve středoušní dutině. Každá středoušní dutina může tak pro svou vysokou morfologickou variabilitu vnitřních povrchů připravit osteologovi nemilé překvapení. Jako další zazněla přednáška Mgr. Terezy Kubíkové ( Kubíková T. : Histopatologická detekce poškození ledvin prasete při sepsi ), ve které autorka seznámila posluchače s dosavadními výsledky studie autorského kolektivu (Kubíková T., Matějovič M., Králíčková M., Tonar Z.). Při experimentu byl sledován účinek rekombinantní alkalické fosfatázy při sepsi vyvolané u prasat. Jedné skupině byla podávána, kontrolní skupině nikoliv. Ke sledování změn v odebraných vzorcích ledvin byly použity imunohistopatologické metody s protilátkami: anti-cleaved PARP,

anti-PGC1 alpha, anti-cytochrome c, anti-iNOS. Statistická analýza získaných dat ukázala signifikantní rozdíl mezi skupinami u markeru PGC1α (p < 0,05) a u markeru cleaved-PARP. Tento experiment je přínosný pro další sledování účinků léků na organismus při sepsi. Histologická kvantifikace byla podporována projektem ED2.1.00/03.0076 z Evropského fondu pro regionální rozvoj a projektem Univerzity Karlovy PRVOUK P36. V další přednášce (Švejda J., Zajíc T. : Extraar tikulární aparát kolenního kloubu. Topografie a  klinický význam) MUC. Jan Švejda poukázal na význam posteromediálního komplexu vazů, který je součástí extraartikulárního aparátu kosterního kloubu. Cílem práce bylo zhodnotit složité topografické poměry, stavbu a variabilitu komponent posteromediálních struktur a srovnat vlastní nálezy s výrazně rozdílnými literárními údaji. Studie postavená především na standardní preparační technice 22 kolenních kloubů poukázala na velkou tvarovou i poziční variabilitu struktur posteromediálního komplexu, zejména lig. collaterale mediale a jeho povrchové i hluboké složky. Tento vaz hraje významnou stabilizační roli v mechanice kolenního kloubu. Poloha tohoto vazu i složitá topografická situace jsou pak důležitými údaji pro aloplastiku kolenního kloubu. V poslední přednášce (Kolínko Y.: Stereologické hodnocení krevního řečiště mozečku a středního mozku) Mgr. Yaroslav Kolínko, Ph.D., hovořil o objemových a strukturálních změnách cerebella myší. Práce „Stereologické hodnocení krevního řečiště mozečku a středního mozku“ vznikla na ústavu histologie a embryologie naší fakulty za finanční podpory fondů UK a ERDF. V práci byl prokázán pokles objemu kůry a bílé hmoty mozečků u myší Lurcher ve srovnání s kontrolami a také pokles numerické (54,4 %) a délkové hustoty (64,9 %) cév v jednotlivých vrstvách mozečků. Výsledky této práce hrají důležitou roli při studiu degenerace mozečku s použitím zvířecího modelu kmenu Lurcher. V závěru předsedající prim. MUDr. S. Kos, CSc. kladně zhodnotil přednesená sdělení i výběr zajímavých témat, která významně spojují morfologii s klinickými obory. Pavel Fiala

Přednáškový večer Infekční kliniky 12. 11. 2014 Večer Spolku lékařů ČLS JEP v Plzni, který se konal dne 12. listopadu 2014, připravili pracovníci

19

20

Infekční kliniky. Předsednictví se již tradičně ujal předseda plzeňského SL ČLS JEP doc. MUDr. J. Motáň, CSc. První, kazuistické sdělení autorů Bebjak A., Virtová S., Braunová J., Sedláček D., Bergerová T. s názvem „Od biliární koliky k bioprotéze“ se týkalo typického, ale zároveň vzácného sledu komplikací invazivního pneumokokového onemocnění, historicky známého jako Austrianův syndrom (meningitida, endokarditida, pneumonie). 71letá pacientka byla přijata pro biliární symptomatologii při rozvíjející se pneumonii dolního pravého laloku. Postupný rozvoj poruchy vědomí nás vedl k diagnóze hnisavé meningitidy pneumokokové etiologie. I přes včasnou a účinnou terapii se stav dále komplikoval invazí do intervertebrálního disku a endokarditidou. S ohledem na etiologii, typicky s destrukcí mitrální chlopně, byl nutný kardiochirurgický výkon. Pacientka byla po třech měsících hospitalizace propuštěna domů v celkově dobrém klinickém stavu. Ve druhé, rovněž kazuistické, přednášce autorů Matoušková D., Štruncová V., Baxa J. s názvem „Retroperitoneální rezistence u 67letého muže“ jsme se dozvěděli o diferenciálně diagnostických nesnázích při vyšetřování cestovatele s progredujícím tumorózním útvarem v břiše, diagnostikovaným nakonec jako liposarkom. Další sdělení autorů Váchalová J., Buriancová K., Pazdiora P. „Noroviry na Infekční klinice FN Plzeň“ bylo věnováno aktuální problematice výskytu norovirových gastroenteritid u dětí a dospělých. Sdělení se týkalo podstaty onemocnění, způsobu přenosu, klinického obrazu a odpovídajících laboratorních nálezů, včetně způsobu identifikace viru ze stolice. Pacienti jsou na Infekční kliniku přijímáni především k parenterální rehydratační léčbě při intoleranci perorálního příjmu, délka hospitalizace je průměrně tři dny. V léčbě střevních infekcí mají prioritu dietní opatření. Vzhledem k vysoké nakažlivosti a rezistenci viru na běžné dezinfekční prostředky jsou noroviry častým původcem nejen komunitních, nýbrž i nozokomiálních nákaz. Následující sdělení autorů Repatá P., Sedláček D., Nechutná M. „Činnost zdravotnického personálu při výskytu vysoce nakažlivé nemoci“ shrnulo naše zkušenosti s přípravou personálu, zdravotnického materiálu i s dosavadními nácviky, zaměřenými na péči o nemocné s příznaky vysoce nebezpečné nákazy (VNN). Naše celoroční snahy byly iniciovány vyhláškou MZ a dalšími předpisy, reagujícími na výskyt epidemie eboly ve třech zemích západní Afriky. Pracoviště Infekční kliniky (pro areál FN Bory) a Emergency (pro areál FN Lochotín) jsou připravena a vybavena k poskytování okamžité péče v případě výskytu VNN, ale také poskytují osobní ochranné pomůcky (OOP) a konzultace jiným oddělením a klinikám.

V posledním sdělení se D. Sedláček zabýval Novými přístupy k léčbě HIV/ AIDS. V rámci všeobecně přijatého trendu kombinované antiretrovirové terapie, spočívajícího v blokování HIV1 v různých místech replikačního cyklu, jsou v současné době upřednostňovány takové postupy, které umožňují nemocným nejvyšší adherenci léčby. Samozřejmé je podávání všech léků v jedné denní dávce a nově již dokonce v jedné tabletě (Single-Tablet Regimen, STR). Také nově zaváděné přípravky ze skupiny inhibitorů HIV integrázy, vyznačující se malým množstvím nežádoucích účinků a zvýšenou odolností proti rezistentním mutantám HIV-1, jsou zařazovány do první linie léčby ve všech mezinárodních doporučeních. Infekci HIV sice dosud neumíme vyléčit, ale u vysoce adherentních nemocných se stala dobře léčitelným chronickým onemocněním. Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc.

Přednáškový večer Kliniky zobrazovacích metod 18. 11. 2014 Dne 18. listopadu 2014 se uskutečnil Večer kliniky zobrazovacích metod, kterému předsedal MUDr. Milan Choc CSc. Úvodním slovem a první přednáškou zahájil toto setkání přednosta kliniky prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. Přednesl sdělení na téma 10 let zkušeností s celotělovou magnetickou rezonancí (spoluautoři Ferda J., Kastner J.). Celotělové vyšetřování pomocí magnetické rezonance je nejčastěji užíváno k hodnocení postižení skeletu mnohočetným myelomem. Velkou výhodou tohoto typu vyšetření je komplexní pohled na postižení skeletu bez nutnosti zatížit pacienta radiační zátěží a zároveň vysoká senzitivita při hodnocení infiltrace skeletu patologickým procesem. Přednáška byla zaměřena především na nové možnosti vyšetření pomocí 3T magnetické rezonance. Jako druhý vystoupil prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D. s přednáškou Molekulární postupy zobrazení karcinomu prsu na 3T magnetické rezonanci a PET/CT (spoluautoři Kastner J., Ferdová E., Zedníková I., Ňaršanská A., Hes O.). Sdě-

lení bylo zaměřeno na nové možnosti vyhledávání karcinomu prsu pomocí 3T magnetické rezonance. Zvýšení senzitivity a specificity vyšetření spočívá především v možnosti přesnějšího hodnocení perfúze tkání, difúze molekul vody ve tkáni a spektroskopického hodnocení zastoupení metabolitů ve vyšetřované tkáni, PET/CT doplňuje primární staging onemocnění o posouzení přítomnosti vzdálených metastáz. MUDr. Hynek Mírka, Ph.D. přednesl třetí sdělení na téma Perkutánní radiofrekvenční ablace jaterních nádorů (spoluautoři Buriánek V., Korčáková E., Štajdlová K., Třeška V., Skalický T., Sutnar A., Liška V., Brůha J., Fichtl J. a Votavová M.) Shrnul své zkušenosti s touto metodou, která umožňuje velmi efektní léčbu drobnějších maligních jaterních nádorů perkutánním přístupem pod kontrolou výpočetní tomografie či ultrasonografie a je stále častěji využívána k léčbě maligních jaterních nádorů, primárních i sekundárních. Metoda je pacienty obvykle dobře tolerována, provádí se v analgosedaci, bez nutnosti celkové narkózy a lze ji dle potřeby opakovat. Přednáškový večer ukončil prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., svou přednáškou na téma Praktická aplikace astrofyziky v PET/CT (spoluautoři Ferdová E. a Mařík K.). V tomto sdělení velmi poutavým způsobem srovnal fyzikální jevy objevující se ve vesmíru s fyzikálními principy, které se používají při vyšetřování prostřednictvím PET/CT. Každé sdělení bylo následováno krátkou diskusí. MUDr. Eva Korčáková

Přednáškový večer Dermatovenerologické kliniky 26. 11. 2014 V tradičním listopadovém termínu se v Šafránkově pavilonu konal přednáškový večer Spolku lékařů ČLS JEP, který připravila Dermatovenerologická klinika LF UK a FN Plzeň. Večeru předsedala a diskusi řídila MUDr. E. Pohořalá. Na programu bylo celkem 5 přednášek. První sdělení přednesla prof. MUDr. P. Cetkovská, Ph.D. (spolupracovala MUDr. Komorousová) na téma „Pemphigoid“. Jde o autoimunitní puchýřnaté onemocnění s často závažným průběhem, protože se kožní změny objevují u starších pacientů a provázejí jiná systémová onemocnění. Autorky upozornily na diagnostické možnosti opírající se o průkaz autoprotilátek imunofluorescenčním vyšetřením a shrnuly léčebné možnosti. Druhé sdělení bylo na téma „Erysipel a možnosti léčby“, které přednesla MUDr. A. Duranovič. Erysipel je časté opakující se kožní

infekční onemocnění. Choroba má závažný průběh, zvláště u starších pacientů, pacientů imunosuprimovaných a pacientů, kteří mají jiná interní onemocnění. Autorka analyzovala údaje pacientů s erysipelem hospitalizovaných na klinice v posledních pěti letech. V přehledu uvedla nové léčebné standardy používané v zahraničí. MUDr. B. Divišová, Ph.D., uvedla kazuistiku „Melanosis circumscripta“. Jde o formu melanoma in situ s typickým klinickým vzhledem. Nález je častý u starších osob a autorka na konkrétním případu dokumentovala jiné léčebné možnosti, než je chirurgické řešení. Jde o použití kryodestrukce, erbiového laseru či lokálních imunomodulátorů za zcela jasných podmínek. Tuto terapii by měl zvažovat pouze dermatolog se zkušenostmi v oblasti diagnostiky a léčení melanocytových lezí. MUDr. K. Blümlová přednesla téma „Syfilis – současná situace v regionu“. Autorka podala přehled pohlavně přenosných infekcí doplněný obrazovou dokumentací a uvedla konkrétní čísla k výskytu těchto chorob v Plzeňském kraji. Syfilis se i nadále řadí k onemocněním, na která je třeba myslet v diferenciální diagnostice kožních nálezů nejen na genitálu, ale i jinde na kůži a sliznicích, a to zvláště s přibývajícím počtem nemocných druhého stadia choroby. Autorem poslední přednášky„Kožní granulomatózy“ byl prof. MUDr. K. Pizinger, CSc. V prezentaci byly uvedeny méně obvyklé případy tzv. orofaciální a genitální granulomatózy. Autor shrnul nové pohledy na zařazení tohoto onemocnění, klinické nálezy, histopatologické obrazy a léčebné možnosti. Na závěr večera proběhla diskuse k jednotlivým přednáškám. Prof. MUDr. Karel Pizinger, CSc.

Přednáškový večer Neurologické kliniky 3. 12. 2014 Večer Neurologické kliniky se konal tradičně v adventním čase dne 3. prosince 2014. Předsedal mu prim. MUDr. Milan Choc, CSc. Odborný program zahrnoval 5 sdělení. Prvním bylo Juvenilní myoklonická epilepsie autorů H. Vacovské, G. Rytířové a P. Sobotky. Jedná se o mimořádně významnou problematiku specifického typu záchvatových onemocnění, která tvoří 5 – 10% epilepsií. Má genetickou predispozici a vyznačuje se triádou záchvatů – myoklonickými, generalizovanými konvulzivními a absencemi. Jde o celoživotní onemocnění, v minulosti s velmi tristní, v současné době však s příznivou prognózou při včasné diagnostice a správně vedené léčbě. Maximální důraz je kladen na spolupráci s nemocnými. Problematika JME má na Neurologické klinice v Plzni dlouhou tradici díky paní asistentce Zdeňce Salcmanové, CSc. (1932 – 2008). V závěru přednášky H. Vacovská zmínila ocenění celoživotní práce paní asistentky Salcmanové na světovém epileptologickém kongresu v roce 1999 profesorem Janzem, největším světovým expertem v problematice JME.

Progresivní supranukleární paralýza je vzácné, velice závažné neurodegenerativní onemocnění s typickými projevy (extrapyramidová hypokineticko-rigidní symptomatologie s pády, kognitivní deficit, okohybné poruchy). Autor sdělení MUDr. O. Slach na příkladu nemocného mimo jiné zdůraznil význam spolupráce s pečovateli - rodinami nemocných v průběhu tohoto infaustního onemocnění. K. Krakorová se na klinice věnuje mozečkovým degeneracím. Ve svém sdělení Cerebelární degenerace typ 6 se kromě stručného přehledu problematiky věnovala jednomu z typů, který je typický relativně pozdní manifestací mozečkové symptomatologie, což vede často k mylným diagnostickým úvahám. Kazuistika referované pacientky je kromě významu zavzetí cerebelárních degenerací do diferenciální diagnostiky mozečkových syndromů mimořádná tím, že se jedná o první pozorování cerebelární degenerace typu 6 v České republice. Délka uzávěru jako faktor úspěšné rekanalizace střední mozkové tepny intravenózní trombolýzou autorů V. Rohan, J. Baxa, L. Černá, P. Ševčík, M. Friesl, J. Polívka jr., J. Polívka a J. Ferda byla dalším sdělením. Jde o výsledky několikaleté vědecko-výzkumné práce multioborového týmu, kde nejvýznamnější je spolupráce s Klinikou zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň. Jedná se o pečlivě zpracovaná perfektně dokumentovaná data a výstupy souboru 80 nemocných s uzávěrem střední mozkové tepny (M1). Práce byla publikována v prestižním odborném tisku (Stroke, Journal of the American Heart Association, 2014, 45:2010-2017). Jedná se o vůbec první publikaci českého neurologického pracoviště v tomto časopise. Poslední sdělení se rovněž týkalo cévní problematiky. P. Ševčík, V. Rohan, P. Potužník, L. Černá, J.  Hommerová, P. Duras, V. Buriánek, P. Schmiedhuber, F. Šlauf, J. Polívka: Mechanická trombektomie u akutního ischemického iktu. Opět jde o mezioborovou spolupráci s Klinikou zobrazovacích metod v rámci Komplexního cerebrovaskulárního centra FN Plzeň. Mechanická rekanalizace je perspektivní léčebná metoda, expandující v indikovaných případech léčbu při selhání intravenózní trombolýzy tepenného uzávěru (především kmene střední mozkové tepny a bazilární tepny). V KCC FN Plzeň je tato metoda standardním léčebným postupem. Večer Neurologické kliniky měl tradičně vysokou úroveň, a i v předvánočním čase připoutal pozornost početného publika. MUDr. Jiří Polívka, CSc.

Přednáškový večer Stomatologické kliniky 10. 12. 2014 Ve středu 10. prosince 2014 se v Šafránkově pavilonu konal Večer Stomatologické kliniky,

kterému předsedal prim. MUDr. M. Choc, CSc. Na programu bylo pět přednášek. 1. Dermoidní a epidermoidní cysty ústní spodiny (Hauer L., Hrušák D., Andrle P., Hostička L., Jambura J., Pošta P., Genčur J.). Uvedené léze jsou relativně vzácné vývojové neodontogenní cysty nejasného původu. Většina je diagnostikována ve 2. a 3. dekádě života, vzácně jsou přítomny již od narození. Z klinického hlediska se dělí na cysty sublinguální, submentální a laterální. Autoři prezentovali tři případy těchto lézí: dermoidní cystu jazyka a podjazykové krajiny u 14letého chlapce, dermoidní cystu jazyka, podjazykové a podbradové krajiny u 28leté ženy a 6 roků trvající submandibulární cystu u 19letého muže. Chirurgický přístup pro exstirpaci je určen velikostí a lokalizací těchto cyst. U větších lézí je indikováno vyšetření USG, CT a MRI. Úplné odstranění vede k vyléčení bez recidiv. 2. Handicapovaný a fobický pacient v zubní ordinaci (Šafářová M.). Nedílnou součástí stomatologické péče je i ošetřování pacientů s handicapem; jedná se o práci časově i psychicky náročnou. Zvláštní péči vyžadují především pacienti mentálně retardovaní, pacienti se zvýšeným dávivým reflexem a pacienti fobičtí. Většina z nich přichází buď na vlastní žádost nebo s doporučením praktického zubního lékaře s požadavkem sanace chrupu v celkové anestézii. Pro hladký průběh ošetření se však osvědčilo i perorální podání sedativ z řady benzodiazepinů. Ta pacienta nejen zklidní, potlačí strach, ale v některých případech způsobí i amnézii na výkon. U hůře spolupracujících pacientů autorka volí anesteziologem vedenou analgosedaci, u zcela nespolupracujících pacientů pak celkovou anestézii, která je krajním řešením. Na několika kazuistikách autorka prezentovala úspěšnost uvedeného přístupu. 3. Úrazy stálých zubů (Jambura J., Hauer L., Hrušák D., Hostička L., Andrle P., Pošta P., Genčur J.). Úrazy stálých zubů patří mezi častá poranění v orofaciální oblasti. Ošetření izolovaných úrazů zubů spadá plně do kompetence praktického zubního lékaře. Základní vybavení pro zhotovení a nasazení dentální dlahy ( flow kompozitum, drát) má být dostupné v každé zubní ordinaci. Odesíláním pacienta na vyšší pracoviště se zbytečně prodlužuje doba, po kterou je zub v abnormálním postavení , případně mimo ústa pacienta nebo má otevřenou dřeňovou dutinu ; tím se zvyšuje riziko horšího definitivního výsledku léčby. Pravidelné klinické a RTG kontroly jsou nedílnou součástí terapie dentálních úrazů. Na pěti různých kazuistikách poranění tvrdých zubních tkání a závěsného aparátu zubů autoři prezentovali postupy a výsledky léčby podle nejnovějších doporučení Mezinárodní asociace dentální traumatologie.

21

4. Agresivní vs. chronická parodontitida (Makoňová H.). Parodontitis postihuje nemalou část populace, a to ve formě chronické, méně často agresivní. U poměrně vysokého procenta pacientů zůstávají prvotní projevy onemocnění neodhalené a diagnóza je stanovena až v okamžiku rozsáhlejšího poškození parodontu. Zejména to platí u agresivních forem, přičemž destrukce parodontu může být poměrně rychlá. Autorka prezentovala na dvou kazuistikách diagnostiku, vyšetření, léčebné postupy a prognózu u obou forem parodontitidy. 5. Pacient s farmakologicky navozenou zvýšenou krvácivostí v ordinaci PZL (Pošta P., Hrušák D., Hostička L., Andrle P., Hauer L., Jambura J., Genčur J.). Stále větší část populace trpí onemocněním kardiovaskulárního aparátu, což je i indikací pro antitrombotickou léčbu. Ta má za následek omezení krevní srážlivosti a tím i riziko zvýšené krvácivosti po stomatochirurgickém ošetření. Naopak při vysazení léčby je riziko život ohrožujícího tromboembolismu. Autoři uvedli kasuistiku ženy léčené Warfarinem, připravené ke stomatochirurgickému výkonu převodem na nízkomolekulární heparin. Pro rozsah a atypické projevy zvýšeného krvácení po extrakci byla hospitalizována na Stomatologické klinice. Po sérii laboratorních vyšetření byla zjištěna abnormální aktivita faktoru VIII a prodloužení APTT, jehož příčinu se nepodařilo objasnit; panel lupus antikoagulans byl negativní. Před propuštěním byla již pacientka bez krvácivých projevů, agregace trombocytů byla v normě, von Willebrandtova choroba nebyla prokázána. -jak-

Přednáškový večer Radiologického oddělení 17. 12. 2014

22

Večer Radiodiagnostického oddělení FN Plzeň-Bory proběhl 17. 12. 2014 a řídil jej MUDr. Jindřich Šebor. Večer zahájila přednáška MUDr. Marcely Pěchotové Méně obvyklé nálezy v mamologii. Autorka po krátkém teoretickém úvodu seznámila posluchače se základními znalostmi o primár-

ním a sekundárním angiosarkomu. Hlavní část přednášky byla tvořena třemi kazuistikami pacientek, kterým byl diagnostikován tento raritní tumor. Cílem sdělení bylo upozornit na nemoc, která může být spojena s radiační terapií a zřejmě se bude objevovat stále častěji. Musí na ni myslet klinik, radiodiagnostik i patolog. Práce MUDr. Jana Bulky Lze důvěřovat odhadu složení renálního konkrementu pouhým měřením denzity při CT vyšetření na běžném přístroji byla vedena snahou ověřit, zda pouhé měření denzity močového konkrementu při CT vyšetření může vést k odhadu jeho složení a tedy udat směr strategie léčby. Výsledky zkoumání 82 pacientů s urolitiázou ukazují, že určit složení konkrementu touto cestou možné není. MUDr. Martin Haas seznámil posluchače s vlastními zkušenostmi z krátkodobé práce s moderním doplňkem klasické skiagrafie ve sdělení Tomosyntéza z pohledu lékařského, radiačního i ekonomického. Tento způsob vrstvového zobrazení připomíná standardní tomografii, kterou však v řadě ohledů předčí. Prokázal svoji životnost v každodenní praxi a je ekonomicky zdůvodnitelný. Prezentovány byly aplikace traumatologické, ortopedické, revmatologické, plicní a jiné. Přednáška MUDr. Václava Havla (spoluautor Z. Chudáček) Embolizace krvácivých komplikací po ortopedických operacích – kazuistiky byla věnována případům dvou nemocných, u nichž radiointervenční řešení pomohlo při terapii složitých a protrahovaných komplikací u ortopedických náhrad. Ani sama embolizace nemusí být jednoduchým výkonem a vyžaduje zkušenost a trpělivost provádějících lékařů. MUDr. Lukáš Růžička a spoluautoři (Z. Chudáček, M. Hora, K. Kalusová, T. Ürge, I. Trávníček, V. Eret, J. Ferda a O. Hes) prezentovali ve sdělení Retrospektivní analýza renálních cyst v CT obraze v korelaci s operačním nálezem problematiku hodnocení cystických ložisek ledvin v CT obraze u pacientů s diagnózou papilární renální karcinom, kteří byli operováni na Urologické

klinice v Plzni. Soubor 67 pacientů autor retrospektivně zařadil do jednotlivých skupin podle Bosniakovy klasifikace a potvrdil tak přínos tohoto rozdělení při náhodném nálezu cysty v ledvině. Zároveň ale uvedl, že ani tato klasifikace není stoprocentní. Autor poukázal na nutnost opatrnosti při náhodném nálezu denzní cysty během CT vyšetření. Večer uzavřela přednáška primáře oddělení MUDr. Zdeňka Chudáčka, Ph.D. (spoluautor M. Hora) Radiofrekvenční ablace tumorů ledvin. Přednáška byla přehledem současného stavu problematiky a prezentovala vlastní zkušenost autorů na jedenácti výkonech. Finančně náročná metodika se uplatňuje selektivně především u starších pacientů, kteří stojí o aktivní léčbu tumoru ledviny. Je spojena s velmi malým množstvím komplikací a poněkud vyšší je u ní, při srovnání z resekčními výkony, procento recidiv. Správná indikace a provedení výkonu, stejně jako další sledování nemocných vyžadují perfektní mezioborovou spolupráci. Foto JN  Zdeněk Chudáček

Program seminářů I. interní kliniky FN v letním semestru 2014/2015 Semináře se konají v posluchárně I. interní kliniky v I. podzemním podlaží FN Plzeň- Lochotín vždy v úterý od 15.00 hodin, pokud není uvedeno jinak. Uvádíme plánovaný program: 31. 3. Farmakologická polypragmazie v současné medicíně (doc. MUDr. K. Urbánek, Ph.D. (Ústav farmakologie LFUP a FN Olomouc) 8. 4. Večer I. interní kliniky (Šafránkův pavilon – od 18 hodin) 21. 4. Syndrom spánkové apnoe jako rizikový faktor kardiovaskulárních a metabolických onemocnění (doc. MUDr. J. Polák, Ph.D. - 2. interní klinika FN Královské Vinohrady Praha) 5. 5. Hemodialyzovaný pacient ve všech souvislostech (prof. MUDr. Dusilová-Sulková, DrSc. (Hemodialyzační středisko FN Hradec Králové) 19. 5. Klinickopatologický a diferenciálně diagnostický seminář 2. 6. Nová doporučení pro diagnostiku a léčbu plicní embolie (prof. MUDr. R. Rokyta, Ph.D. (Kardiologické oddělení FN Plzeň) 16. 6. Střevo jako imunitní orgán, lidský mikrobiom (prof. MUDr. H. Tlaskalová-Hogenová, DrSc. (Mikrobiologický ústav AV ČR, 1. LF UK Praha) Semináře jsou pořádány v rámci celoživotního vzdělávání lékařů dle stavovského předpisu ČLK č. 16. Jsou zařazeny do centrálního registru akcí ČLK a ohodnoceny 2 kredity. Velmi srdečně zveme všechny internisty a další

lékaře z Plzně, západních Čech i odjinud. prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D., přednosta I. IK

Program seminářů II. interní kliniky FN v letním semestru 2014/2015 Semináře se konají v posluchárně pavilonu 4, FN Plzeň-Bory, vždy ve středu od 14 hodin, není-li uvedeno jinak. 19. 3. Celostátní seminář Českého institutu metabolického syndromu ve spolupráci s II. interní klinikou: Kombinační léčba a životní styl v prevenci kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu (*) 8. 4. Zavedení vysoce senzitivního troponinu T ve Fakultní nemocnici Plzeň (D. Rajdl, ÚKBH) Změny v metodách Ústavu klinické biochemie a hematologie (V. Petříková, ÚKBH) 29. 4. Večer Komplexního kardiovaskulárního centra (Šafránkův pavilon – od 18 hodin) 6. 5. Klinickopatologický seminář (P. Mukenšnábl, Z. Kratochvíl) 13. 5. Léčebna tuberkulózy a respiračních nemocí Janov. Obstrukční plicní nemoci a jejich komorbidity (S. Kos) 20. 5. Možnosti a limity současné onkologie (J. Fínek, Onkologická a radioterapeutická klinika) 3. 6. Současné názory na primární a sekundární prevenci kardiovaskulárních chorob (J. Bruthans, Pracoviště preventivní kardiologie 1. LF UK Praha) (*) Symposium ČIMS se koná v Kongresovém a společenském centru SECESE Plzeňského pivovaru. Vybrané akce mají charakter postgraduálního vzdělávání a účastníci obdrží certifikát o účasti. MUDr. Zdeněk Kratochvíl prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.

v příjmové ambulanci – na co myslet? Co vyšetřit? (Konzultant: MUDr. D. Čechurová) 9. 6. MUDr. M. Královcová: Identifikace septického pacienta (Konzultant: MUDr. J. Raděj) prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D., přednosta I. IK doc. MUDr. Jaromír Eiselt, Ph.D., zástupce přednosty pro výuku

Microvascular neurosurgical workshop 3. – 5. 12. 2014, České Budějovice Na Akademii Věd v Českých Budějovicích se 3. – 5. prosince 2014 konal tradiční Microvascular neurosurgical workshop. Šlo již o osmý ročník tradiční komorní akce, které se dosud zúčastnilo více než 140 mladých neurochirurgů a plastických chirurgů z 12 zemí světa. První den workshopu byl věnován  videopřenosu operací mozkového bypassu a karotické endarterektomie s možností komunikace mezi operatérem a participanty během výkonu. Druhý a třetí den pak proběhl Hands-on s nácvikem mikrochirurgické techniky cévního bypassu v laboratorních podmínkách. Tato, pro mladé rezidenty mimořádně atraktivní část, byla ve čtvrtek 4. 12. 2014 doplněna vpodvečer o Cerebrovaskulární sympozium, určené kromě rezidentů i širší lékařské veřejnosti. Workshop proběhl pod záštitou České neurochirurgické společnosti, Lékařské fakulty UK v Plzni a Nemocnice

Zakončení projektu OPVK – Molekulární genetika Plzeň 26. 8. 2015 V úterý 26. srpna 2014 se řešitelé projektu OPVK (co je to za zkratku?) sešli v hotelu U pramenů, aby byli přítomni slavnostnímu zakončení. Dostavili se též vzácní hosté – prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., vládní zmocněnec pro vědu a výzkum, prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., proděkan pro vědu a výzkum LF UK v Plzni, doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., prorektorka pro studijní záležitosti Univerzity Karlovy a doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D., rektorka Západočeské univerzity v Plzni. Po zahájení přednesl prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc. souhrnné Vyhodnocení průběhu a výsledků projektu molekulární biologie. O Konferenci ISOBM (co je to za zkratku??) Zakopané 2015 informovala přítomné presidentka konference Magdalena Chechliňská. Doc. RNDr. Judita Kinkorová, Ph.D., z Technologického centra ČAV v Praze podala přehled Projektů EÚ HORIZON 2020. Setkání řešitelů a hostů zakončila diskuse a občerstvení v příjemném prostředí roudenského hotelu.  (r) Fotogalerie na str.: 51

Plenární zasedání OS ČLK Plzeň - město 26. 2. 2015

Program seminářů pro lékaře v tréninku a rezidenty

Videopřenos z operačního sálu s komentářem lektorů a možností průběžné komunikace s operatérem.

Uvádíme program seminářů pro lékaře v tréninku a rezidenty I. interní kliniky LFUK a FN Plzeň v letním semestru akademického roku 2014/2015. Semináře se konají v seminární místnosti I. interní kliniky, vchod B, I. podzemní podlaží, FN Plzeň-Lochotín, vždy od 14 hodin. Délka semináře je 30 minut. 14. 4. MUDr. L. Valešová: Hyponatremický pacient v příjmové ambulanci – příčina? Jak léčit? (Konzultant: MUDr. M. Krčma, Ph.D.) 28. 4. MUDr. M. Kačer: Otrava alkoholy – identifikace, dif.dg., léčba (Konzultant: MUDr. I. Novák) 12. 5. MUDr. J. Kotyza: Chronické srdeční selhání – přehled léčby a novinky (angiotensin-receptor blocker + neprilysin inhibitor, ARNI) (Konzultant: MUDr. G. Štěrbáková, Ph.D.) 26. 5. MUDr. K. Zítková: Pacient s deliriem

Hands-on. Výuka mikrochirurgické techniky v laboratorních podmínkách České Budějovice a.s. Za FN Plzeň se jako lektoři workshopu a přednášející představili doc. MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D., a doc. MUDr. Jan Mraček, Ph.D., z Neurochirurgického oddělení, a MUDr. Patrik Richtr z Oddělení plastické chirurgie.  V. Přibáň

Dne 26. února 2015 se konalo ve Velkém sále Měšťanské besedy plenární zasedání Okresního sdružení České lékařské komory Plzeň - město. Toto zasedání bylo zároveň shromážděním volebním. Úvodem předseda OS, prim. MUDr. Jindřich Šebor, uvítal všechny přítomné včetně hostů: Ing. Stárkovou, radní Plzeňského kraje pro oblast zdravotnictví, MUDr. Kubka, prezidenta ČLK, Dr. Vlnaře, předsedu OS České stomatologické komory Plzeň - město, a Ing. Karáska, vedoucího odboru zdravotnictví KÚ v Plzni. Prim. Šebor uvedl, že v současnosti má OS ČLK Plzeň - město 1952 členů – lékařů a je tak čtvrtým nejpočetnějším okresním sdružením v České republice. Poté přednesl zprávu o činnosti OS za rok 2014. Po stručném vystoupení předsedkyně volební komise, MUDr. Bejčkové, následovaly volby předsedy OS pro příští volební období. Naprostou většinou hlasů přítomných členů byl předsedouOS ČLK Plzeň-město zvolen opět prim. MUDr. Jindřich Šebor. Následně proběhly volby dalších členů představenstva, volby do revizní komise, čestné rady a volba delegátů na celostátní sjezd ČLK (jejich výsledky budou zveřejněny dodatečně).

23

V dalším průběhu schůze byly předneseny výroční zprávy předsedů Revizní komise, Čestné rady, zpráva o hospodaření a návrh rozpočtu na rok 2015. V diskusi vystoupila Ing. Stárková, která upozornila na neřešení otázky Lékařské první pomoci. Navrhovaná koncepce soustředění LPP do zdravotnických zařízení – především nemocnic – vyvolala živou diskusi s upozorněním na to, že by to znamenalo finančně nákladnější variantu (spojenou s dopravou nemocných do těchto zařízení), přetěžování lékařů na ambulancích nemocnic, zbytečné laboratorní a přístrojové vyšetřování banálních případů v nemocnicích atd. – Prezident ČLK dr. Kubek rovněž nepodpořil myšlenku soustředění první lékařské pomoci do nemocnic a doporučil variantu, kdy by se na vyšetřování a základní ošetření v rámci první lékařské pomoci podíleli především praktičtí lékaři, kteří by se v těchto službách střídali. Vždyť obor „praktické lékařství“ je konkrétním specializačním oborem, který má ve vínku právě diagnostiku a terapii nemocných v rámci první linie. Samozřejmě bude třeba to spojit s finančním oceněním těchto praktiků (např. zvýšením kapitační platby, anebo i jinak). Ambulance nemocnic by měly sloužit především těm nemocným, u nichž je indikována či zvažována hospitalizace. - Dále se diskuse týkala spolupráce farmaceutických firem se zdravotnickými zařízeními i jednotlivci a některých dalších problémů. Plenární zasedání zakončil staronový předseda OS ČLK – Plzeň-město, prim. MUDr. Šebor, přesvědčením, že lékařská péče bude trvale na vysoké úrovni a že práce lékařů bude společností i nadále pozitivně hodnocena. J. Motáň

Promoce nových docentů 9. prosince 2014

24

Dne 9. prosince 2014 proběhly ve Velké aule Karolina slavnostní promoce nových docentů Univerzity Karlovy, kde docenti obdrželi své diplomy. Celkem bylo za Univerzitu Karlovu promováno 35 docentů. Lékařská fakulta v Plzni měla na promoci dva nové docenty, kteří byli jmenováni již k 1. 7. 2014: doc. RNDr. Marie Hubálek Kalbáčová, Ph.D. (habilitována

v oboru Anatomie, histologie a embryologie, název habilitační práce: Interaction of cells with nanomaterials) a doc. MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D. (habilitován v oboru Chirurgie, název habilitační práce: Chirurgická léčba extrakraniálního uzávěru vnitřní karotidy v terapii a prevenci mozkové ischemie) (r)

Představujeme nové docentky Doc. MUDr. Jitka Švíglerová, Ph.D. Je mi ctí i radostí představit vám nově jmenovanou docentku, paní doc. MUDr. Jitku Švíglerovou, Ph.D. Když přemýšlím o rubrice „Představujeme Vám“, říkám si, že je to alespoň pro mě jedna z nejmilejších aktivit redakční práce. Baví mě poznávat lidi, dozvídat se víc a porovnávat vlastní dojmy s fakty. U paní docentky Švíglerové to pro mě byl obzvláštní zážitek. Znala jsem ji totiž nejdříve jako virtuální vzor autorky e-learningových kurzů. Její studijní materiály mi byly velkou inspirací, aniž bych věděla, jak autorka vlastně vypadá (pozn.: nejsem absolventkou plzeňské LF). Až jednou na obědě se při přímé konfrontaci ukázalo, že osoba mnou podvědomě zařazovaná do ansámblu knihovny je asistentkou Ústavu fyziologie:) Od té doby jsme se setkaly mnohokrát a měla jsem možnost i drobné spolupráce. A tak doufám, že se mi podaří představit tuto milou, nenápadnou tvář naší alma mater nějak nově i vám. Doc. MUDr. Jitka Švíglerová, Ph.D., je plzeňskou rodačkou, na LF v Plzni promovala v roce 1992. Titul Ph.D. získala v roce 2006 obhajobou dizertační práce na téma Kontraktilní funkce a sympatická inervace diabetického srdce laboratorního potkana. Výzkumné téma rozvinula ve své habilitační práci Kontraktilní funkce myokardu a jejich nervová regulace ve zdraví a nemoci – 1. 2. 2014 byla jmenována docentkou v oboru Lékařská fyziologie. Paní docentka byla a je řešitelkou celé řady grantů, jako junior researcher je zařazena i do týmu nově vzniklého Biomedicínského centra. Přednáší i vede praktika, o jejích pedagogických kvalitách svědčí i přední umístění ve fakultní studentské anketě. Doc. MUDr. Jitka Švíglerová, Ph.D., je vdaná, má dvě děti. Syn (25 let) studuje matematiku, dcera (20 let) studuje zubní lékařství. Osobní zájmy: sport (běh, koloběžka, lyžování), četba, zahrada, hra na klavír. A psychoterapie. • Jitko, je možné nějak „v kostce“ představit Tvou habilitační práci? Habilitační práce se zabývala studiem kontraktilních funkcí myokardu a jejich nervové regulace, a to jak za fyziologických, tak za patologických stavů. Jedná se o chronické selhání ledvin a diabetes mellitus a jejich komplikace (uremická kardiomyopatie a uremická autonomní neuropatie, diabetická angiopatie, diabetická kardiomyopatie a kardiovaskulární autonomní neuropatie).

U zdravých i nemocných zvířat jsme věnovali zvláštní pozornost pohlavním rozdílům v morfologických a funkčních parametrech kardiovaskulárního systému. • Před asi dvěma lety mě zaujalo, že´s v té době vyjadřovala jako jedna z mála radost ze stavby nové budovy LF. Teď jste už uživateli – jaké máš první dojmy? Pracuje se Ti lépe? Nové je nové, ale na hodnocení je alespoň pro mě ještě brzy. • Vím, že Tvoje dcera studuje v Plzni zubní lékařství. Vnáší Ti přímý kontakt s „uživatelem“ nový vhled do pedagogické práce? Změnila´s u sebe něco na základě těchto podnětů? Díky přímé konfrontaci s medičkou v jednom bytě se spíš zabývám otázkou, která mě i některé kolegy napadá opakovaně. Zda, díky velkému množství nových informací, nevítězí ve výuce kvantita nad kvalitou. Student pak nedostane pevný základ, na kterém by mohl stavět ve vyšších ročnících. Množství informací roste, ale kapacita mozku medika je přibližně stále stejná. • Tvůj profesní rádius je ale širší. Můžeš nám říci něco o své psychoterapeutické praxi? Chyběl mi kontakt s pacientem, ale nechtěla jsem se vzdát práce na fakultě. Před cca 15 lety jsem absolvovala pětiletý výcvik skupinové psychoterapie ve Skálově institutu, a pak několik kratších výcviků. Od roku 2004 vedu psychoterapeutické skupiny v psychiatrické ambulanci. Před 3 lety jsem využila nabídku pracovat jako lektor ve Skálově institutu v Praze – pro mě je to velká čest a hlavně cenná zkušenost. • Osobně mám pocit hlubokého deficitu základních znalostí psychologie (způsobů komunikace, osobnostní typologie apod.) v populaci obecně, ale o to více u našich studentů i lékařů. Mýlím se? Nechci generalizovat a paušálně odsuzovat. Mezi lékaři jsou velké individuální rozdíly. Myslím, že osvojení základních pravidel komunikace s pacientem by mělo patřit do výbavy každého budoucího lékaře. Nakonec je to ale stejně o ochotě konkrétního člověka se těmi pravidly řídit. • Vím, že se s některými kolegy z fakulty připravujete na týmový běh Vltava Run, který se bude konat v květnu 2015. Kolik a jak poběžíte? Jak trénuješ? Jedná se o štafetový týmový závod od pramene Vltavy do Prahy, cca 350 km, maximální počet lidí v týmu je 12. Zatím je v týmu 8 kolegů a studentů LF, zbytek „nefakultní“ běžci včetně mého manžela. Pokud přežijeme a kolegové budou souhlasit, vytvoříme cílovou fotku i do Facultas nostra. • Tak to se osobně budu těšit! A hned si jdu vzít svůj potravinový doplněk na klouby:) Na závěr, ať máme podklady k dalšímu případnému bilancování: Jaké máš další profesní cíle? Pedagogické cíle: dokončit některé rozpracované studijní materiály. A hlavně více diferencovat sylabus pro všeobecné a zubní lékařství, mám dojem, že naše požadavky na budoucí zubní lékaře převyšují to, co budou ve své budoucí praxi skutečně potřebovat. Výzkumné: osvojit si nové metodiky, se kterými máme nebo budeme mít možnost pracovat v Biomedicínském centru: měření vápníkových přecho-

dů v kardiomyocytech a telemetrické měření EKG a krevního tlaku. Přeji mnoho úspěchů a moc díky za čas i ochotu ke sdílení.  Lada Eberlová

Z jednání Akademického senátu LF UK v Plzni 25. 2. 2015 Jednání zahájil předseda AS prof. MUDr. Filipovský, CSc. K zápisu z minulého jednání AS nebyly vzneseny žádné připomínky. Ing. Klečková seznámila AS s výsledkem hospodaření LF v roce 2014 a s ekonomickými výhledy LF a celé UK na rok 2015: Cílem hospodaření LF je snaha o vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. V provozní části rozpočtu (bez grantů) byly náklady fakulty 257 274 tis. Kč + výnosy 259 300 tis. Kč; kladný výsledek hospodaření činí 2 026 tis. Kč. Nejvyšší objem nákladů představují mzdové resp. osobní náklady (72,6 %), dále odpisy (7,69 %), ostatní náklady (5,69 %) a energie a služby (6,81 %). Stěžejní příjmové položky jsou příspěvek MŠMT (42,92 %) a vlastní příjmy (42,72 % - příjem ze studia zahraničních studentů a první ročník kurzů celoživotního vzdělávání). Fondy (fond odměn, fond rezervní, FRIM, fond stipendijní, fond sociální, fond účelově určených prostředků, fond provozních prostředků) – představují další zdroj krytí potřeb fakulty. Oproti roku 2013 fondy navýšeny o 27 033 tis. Kč. Úbytek oproti roku 2013 vykazuje stipendijní fond (-1 173 tis. Kč), který je tvořen poplatky za překročenou dobu studia a za studium na druhé vysoké škole. Klesající trend je způsoben větším objemem výplaty prospěchových stipendií, účelových stipendií a stipendií doktorských studijních programů. Na fakultě byla v roce 2014 realizována či zahájena řada výběrových řízení v celkovém objemu cca 380 000 tis. Kč. Podle objemu zakázek i podle počtu řízení je na čelním místě OP VaVpI. Specifika v roce 2015 na LFP: Hospodaření v roce 2015 bude ovlivněno dopadem 2. fáze aktualizace vnitřního mzdového předpisu, dopady nezpůsobilých nákladů realizace VaVpI a provozem nových center LF (kalkulované provozní náklady Biomedic a UniMeC 8 400 000). Riziky pro řízení rozpočtu na rok 2015 jsou nezpůsobilost VŘ OPVK a OPVaVpI, sankce OP VaVpI z nesplnění monitorovacích indikátorů projektů OP VaVpI, „nejistá“ výše vlastních příjmů a výsledek podání žádosti v Národním programu udržitelnosti, který má přispět ke krytí provozních nákladů Biomedicu. Příležitostí je vnitřní evaluace fakulty, tj. vnitřní měření a hodnocení výkonu. Na rok 2015 vyplývá z dosavadní komunikace pro naši fakultu mírně vyšší objem dotačních prostředků. Specifikem tohoto roku je stěhování ústavů v rámci Procháskova a Pavlovova ústavu a opravy prostor ústavů i významné společenské události – 70. výročí fakulty a organizace sjezdu lékařských fakult ČR a SR. Specifika v roce 2015 na UK: Pro rok 2015 došlo v rámci UK k úpravě pravidel tvorby rozpočtu s cílem přiblížit se pravidlům tvorby rozpočtu MŠMT. Rozpočet bude projednáván

v březnu v Kolegiu rektora a na jednání AS UK. Ing. Klečková v následné diskusi zodpověděla otázky, týkající se uvedené problematiky. O perspektivách rozvoje infrastruktury LF referovali Ing. Kočí a Ing. Vais. Ing. Kočí: Projekt UniMeC byl ukončen k 31. 12. 2014, realizace projektu Biomedicínského centra bude ukončena k 31. 6. 2015, po tomto termínu projekt přechází do fáze udržitelnosti. K 16. 2. 2015 bylo zahájeno výběrové řízení na zhotovitele stavby posluchárny, kompletní dokončení stavby je plánováno na 2. čtvrtletí 2016 a výuka by mohla být zahájena v posledním čtvrtletí roku 2016. Současný stav infrastruktury LFP je do budoucna neudržitelný. Ve výhledu do roku 2020 je nutno plánovat alternativní řešení cestou výstavby nových objektů v kampusu UniMeC a opuštění všech stávajících, nebo celkové rekonstrukce hlavních budov fakulty (Pavlovův a Procháskův ústav, Šafránkův pavilon) nebo kombinace obou variant. Je třeba provést analýzu stavu a potřeb fakulty, následně odhad nákladů na rekonstrukci a vybavení stávajících objektů a odhad provozních výdajů, dále odhad nákladů na výstavbu a vybavení nových objektů a odhad provozních výdajů, zjištění prodejnosti stávajících objektů, rozbor kladů a záporů jednotlivých variant a hledání zdrojů financování (OP Výzkum, vývoj a vzdělávání; rozvoj materiálně technické základny VVŠ, resp. UK v Praze). Předložené výsledky budou podkladem k diskusi vedení LF, Akademického senátu a akademické obce. O dalším postupu rozhodne vedení fakulty. Ing. Kočí předložil AS harmonogram zahrnující jednotlivé kroky od analýzy stavu a potřeb LFP na jaře 2015, přes výběrové řízení na projektanta, podání žádosti o dotaci OP VVV v lednu 2016 až po realizaci projektu rekonstrukce/výstavby v letech 2016–2020. Ing. Vais doplnil: UniMeC – ze studie proveditelnosti vyplývá, že nelze měnit některé indikátory, např. počet metrů vybudovaných ploch. Z toho vyplývá, že budova UniMeC musí být po dobu následujících 5 let /do 31.12. 2019/ užívána pro původní účel, tj. výuku, výzkum a provoz ústavů. Výstavba UniMeCu není tedy náhradou, ale rozšířením stávajících ploch. Do budovy UniMeCu se uskutečnilo přestěhování pěti teoretických ústavů (Ústav farmakologie a toxikologie, Ústav patologické fyziologie, Ústav fyziologie, Ústav biologie, Ústav biofyziky), ke stejnému datu se váží další závazky – uvolněné prostory využijí ty ústavy, které mají v současné době nedostatek ploch, a zbývající volné prostory budou využity pro rozšíření Střediska vědeckých informací. Všechny objekty LF budou i po realizaci nových investičních záměrů trvale sloužit pro potřeby LFP. Uvolněné prostory Pavlovova ústavu jsou plánovány využít pro SVI, Ústav soudního lékařství, Ústav mikrobiologie, laboratoř virtuální reality Psychiatrické kliniky, ambulanci Ústavu tělovýchovného lékařství, učebnu modelů a redakci časopisu Facultas nostra; prostory Procháskova ústavu umožní rozšíření Ústavu anatomie, Ústavu histologie a embryologie a Ústavu lékařské chemie a biochemie. V současné době probíhá sběr návrhů na opravy a stavební úpravy opouštěných prostor. Procháskův i Pavlovův ústav musíme po dobu pěti let využívat; v případě

prodeje by nám byla snížena dotace. AS projednal otázku zřízení Neurochirurgické kliniky. Doc. MUDr. Přibáň, Ph.D., uvedl, že na pracovišti dosavadního Neurochirurgického oddělení odvedly velkou práci čtyři generace neurochirurgů, z nichž zmínil především prof. Ledinského, prof. Mračka a prim. Choce, který se svým týmem zavedl nové mikrochirurgické postupy. Pracoviště má v současné době dva habilitované lékaře, absolventů doktorandského studia je osm. Doc. MUDr. Přibáň, Ph.D., požádal členy AS o schválení zřízení Neurochirurgické kliniky. AS schválil zřízení Neurochirurgické kliniky LFP jednohlasně. AS dále projednal úpravu názvu Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Doc. MUDr. Kasal, CSc., seznámil členy AS s vývojem oboru a připomněl, že problematika úpravy názvu byla v AS diskutována již několikrát. Od roku 2009 byl přejmenován obor Anesteziologie a resuscitace na obor Anesteziologie a intenzivní medicína. Změna názvu oboru odráží dlouhodobý proces, kdy anesteziologové rozšiřovali své aktivity i mimo operační sály. Klinika provozuje pět akreditovaných programů v rámci jednoho pracoviště: anesteziologie a intenzivní medicína, nástavbový obor intenzivní medicína, obor algeziologie a paliativní medicína, obor urgentní medicína a obor klinická psychologie. Ve funkci přednosty kliniky doc. Kasal žádal opakovaně vedení LF i FN o změnu názvu kliniky, naposledy v září 2013. Ve FN byl od poloviny roku 2014 přijat název KARIM, na LF zůstává stále název ARK. Doc. MUDr. Kasal, CSc., požádal Akademický senát o odstranění této administrativní nesrovnalosti. AS jednohlasně schválil změnu názvu ARK na KARIM. AS vyslechl informaci o fungování Centra informačních technologií (Ing. Paveza, Mgr. Navrátil). Ing. Paveza připomněl loňské sloučení několika pracovišť IT odborníků (SIT, OVAVT, AVC) na LFP do Centra informačních technologií (CIT), jehož hlavními záměry bylo vytvoření jednoho stabilního, zástupného a zkušeného týmu IT pracovníků, podpora IT oblastí nad rámec běžného provozu, zlepšení plánování technického rozvoje a ekonomiky a dlouhodobý rozvoj IT služeb v souladu se strategií fakulty. A jaká je situace dnes? V Biomedicínském centru byla vybudována nová serverovna a byl proveden významný upgrade serverové techniky a telekomunikačního systému. Byl zprovozněn centrální dohledový systém, který monitoruje běh všech systémů vč. zvěřince. Vzhledem k ukončení podpory výrobce WINDOWS XP v loňském roce došlo k výměně cca 150 počítačů za nové. Praktikárny UNIMEC jsou nově vybaveny. Dochází ke standardizaci výpočetní techniky za účelem jednotné správy a ekonomických úspor. CIT aktivně spolupracuje s UVT UK (účast v komisi IT, zapojení do společných projektů). Z hlediska organizačního zajištění byla provedena kapacitní analýza, která měla za cíl zmapovat pracovní činnosti v CIT tak, aby byly pokryty dostatečnou kapacitou, byla zajištěna zástupnost, doplněna chybějící odbornost a bylo porovnáno naplnění činností jednotlivými pracovníky. Funkcí zástupce vedoucího byl pověřen Mgr. Martin Navrátil.

25

26

Mgr. Navrátil: CIT zajišťuje garanci výuky dle studijního plánu a pokračuje v projektech pro rozvoj e-learningu a testování. Plánuje rozvíjení E-publishingu, elektronického testování na tabletech na pracovištích a obrazových přenosů. Závěr: Došlo ke zlepšení vzájemné komunikace, tým je stabilizovaný a je otevřen spolupráci s akademickými pracovníky. O  jednání AS UK informovali MUDr. Beneš, Ph.D., doc. MUDr. Holubec, Ph.D., Ing. Polívka a MUDr. Miklíková. Ing. Polívka sdělil, že na zasedání Ekonomické komise AS UK byly schváleny nové principy přerozdělování peněz. Na zasedání AS UK 23. 1. 2015 vznesl prorektor pro vědu doc. Konvalinka návrh na zřízení univerzitních center START (ustavení nových výzkumných skupin na 3 roky pod vedením excelentního vědeckého pracovníka). Návrh nebyl AS UK schválen. Rektor UK bude návrh znovu předkládat s pozměněnými kritérii. 6. února proběhlo volební zasedání AS UK. Doc. MUDr. Holubec, Ph.D., doplnil, že návrh nebyl schválen těsně (17 pro, 21 proti, zbytek se zdržel hlasování). Uvedl, že i když návrh bude znovu podáván, stále není zcela jasný zdroj financování. Informoval členy AS, že dochází k řadě změn v oblasti IT UK (přechod na jednotný web UK, struktura komunikace vč. elektronické spisové služby, dojde ke změnám stránek AS UK). Díky zlepšené elektronické komunikaci nebude nutno dojíždět na zasedání jednotlivých komisí do Prahy. AS se seznámil s prezentací zahraničních studentů. Studentka Johanna Nowak představila ISMAP (International Students Medical Association Plzeň). Anglicky mluvící studenti mají zájem o zlepšení komunikace v akademické komunitě a rádi by se integrovali v akademickém životě. Domnívají se však, že na anglickém webu je málo aktuálních informací a většina informací je dostupná jen v češtině. Uvítali by prezentaci naší fakulty používáním reklamních předmětů fakulty (trička apod.), ale e-shop je jen v češtině. Problémem, zejména pro studenty prvních a druhých ročníků, je objednávání jídla v menze. Čeština je pro studenty těžká a v české nabídce se špatně orientují. ISMAP nabízí pomoc v překladu jídelních lístků do angličtiny. Na závěr pozvala studentka Nowak přítomné na mezinárodní studentský trh 13. - 15. 3., na kterém chtějí zahraniční studenti prezentovat svoji kulturu. V diskusi zaznělo, že zahraniční studenti rozumí základům českého jazyka, ale např. jednání AS je pro ně obtížné. Prof. MUDr. Filipovský, CSc., vyjádřil názor, že zahraniční studenti češtinu studují a skládají z ní dvě zkoušky. Komunikace v češtině je pro ně velmi důležitá pro kontakt s českými pacienty. Ing. Klečková sdělila, že informace na webové stránky v angličtině jsou vkládány dle potřeb studijního oddělení, zatím není žádná koncepce širší podoby a redakční úpravy stránek. Doc. MUDr. Holubec, Ph.D., vznesl dotaz, jaká je či může být úloha Ústavu jazyků v překladu obsahu na českých stránkách do angličtiny. Závěr: Otázka koncepce překladu webových stránek do angličtiny bude projednána na Kolegiu děkana. Příští jednání AS se bude konat ve středu 29. dubna 2015.

Jitka Nováková, prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc. (redakčně upraveno dle zápisu z jednání AS)

Prvé letošní promoce absolventů plzeňské Lékařské fakulty Dne 5. února 2015 se uskutečnily v pražském Karolinu prvé letošní promoce absolventů plzeňské Lékařské fakulty. Po hymnách, proslovu děkana fakulty prof. MUDr. Borise Kreuzberga, CSc., a souhlasu prorektorky Univerzity Karlovy doc. MUDr. Mileny Králíčkové, Ph.D., předal promotor prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., v 9.00 hodin lékařské diplomy absolventům studijního programu „všeobecné lékařství“. Diplomy obdrželi: Skalický Adam, Botsyurko Ruslan, Čadová Karmila, Fiala Lukáš, Fialová Veronika, roz. Havlíčková, Hájková Petra, Holinková Eliška, Kodytek Svatoslav, Kotápišová Adéla, Kotková Alexandra, roz. Kuznetsová, Krejčová Dana, Mariaš Filip, Ondrová Tereza, Pavlovičová Eva, Plšková Lenka, Potužáková Barbora, Rada Martin, Rinnová Eliška, Roubíková Kateřina, Sadílková Alexandra, Světlíková Jana, Šemberová Tereza, Škripko Michal a Trelová Růžena. V 10.30 hodin předal promotor doc. MUDr. Jaroslav Slípka, CSc., diplomy absolventům studijního programu „všeobecné lékařství“. Diplomy obdrželi: Grubhoffer Marek, Hlušička Jiří, Hutárová Michaela, Jandíková Petra, Jelínek Jakub, Kloučková Hana, Kučera Michael, Lukešová Lucie, Málek Vít, Pospíšilová Štěpánka, Rodrová Silvie, Tomášková Eva, Vrátilová Alena, Weiguny Miroslav a Zemanová Jana. Mezi absolventy studijního programu „zubní lékařství“, kteří dále obdrželi lékařský diplom, byli: Bardová Kristýna, Doležal Petr, Hofman Jan, Honzáková Markéta, Kollerová Tereza, Peterková Zdeňka, Prekopová Petra, Streckerová Justýna, Svobodová Lenka a Švejková Jana. -jak-

Vítězství práce naší studentky na Celostátní studentské vědecké konferenci Ve dnech 20. – 21. 11. 2014 se studentka naší lékařské fakulty Kristýna Bajcurová (6. ročník) zúčastnila Celostátní studentské vědecké konference, kterou hostila naše sesterská Lékařská fakulta v Hradci Králové. Naši fakultu reprezentovala příkladně a její přednáška LISA – nový software pro volumetrii jater byla oceněna prvním místem v sekci lékařské klinické obory. Práce vychází z dlouhodobé potřeby Chirurgické kliniky LF UK a FN Plzeň, týkající se zobrazení jaterní segmentace - volumetrie a predikce

regenerace jaterního parenchymu po rozsáhlé jaterní resekci. Na práci se významnou měrou podíleli specialisté Kliniky zobrazovacích metod. Vlastní příprava softwarového zázemí vznikla ve spolupráci s Fakultou aplikovaných věd Západočeské univerzity. Autorce a spoluautorům [Ing. Miroslav Jiřík (FAV ZČU), MUDr. Hynek Mírka, Ph.D. (KZM LFUK), Ing. Miroslava Svobodová, Ph.D. (CHK LF UK), MUDr. Jaroslav Ludvík (KZM LF UK), MUDr. Václav Liška, Ph.D. (CHK LF UK), prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. (CHK LF UK)]. Gratulujeme k významnému výsledku, který demonstroval mezioborovou spolupráci a možnost úspěšného přenosu teoretických poznatků do klinické praxe. prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. as. MUDr. Václav Liška, Ph.D. (Pozn.: Rozhovor s laureátkou jsme přinesli ve Fac. nostra č. 142-143 na s. 24-25)

Jáchym Wiesner nositelem ceny Anděl  Kolega Jáchym Wiesner je posluchačem 2. ročníku naší lékařské fakulty. Naše redakce nedávno obdržela od paní Mgr. Evy Weinfurterové, vedoucí Oddělení sociální péče Fakultní nemocnice Plzeň, pochvalný dopis, jehož podstatnou část otiskujeme: Jáchym se věnuje dobrovolnické činnosti ve FN Plzeň–Bory. Pravidelně dochází za mladým pacientem, který je po vážném úrazu dlouhodobě hospitalizován ve FN. Je mu nejen velkou oporou v jeho nelehké situaci, ale podílí se i na jeho dalším vzdělávání a náplni volného času. Vztah Jáchyma a mladého pacienta je velmi hezký a kamarádský. Jáchyma, jako jistě velmi vytíženého studenta 2. ročníku LF UK, a jeho dobrovolnické aktivity si velmi vážíme. Věříme, že i pro jeho budoucí profesi lékaře je dobrovolnická činnost v rámci FN přínosem a zúročí ji při studiu i v pozdější praxi. Jsme rádi, že se naši pacienti mohou setkávat s takto motivovanými studenty – dobrovolníky, kteří jim věnují svůj čas a to nejlepší ze sebe – svoji lidskost.  Jáchyma Wiesnera jsem za jeho dobrovolnické aktivity nominovala na cenu Anděl, kterou obdržel v prosinci 2014. Informace, poděkování a fotografie studenta spolu s naší další oceněnou dobrovolnicí Mgr. Evou Zennerovou je zveřejněna na webu FN Plzeň:  http://www.fnplzen.cz/dokumenty/andel.pdfV některém z příštích čísel Facultas nostra přineseme s oceněným posluchačem rozhovor.  (r)

Vzpomínka Redakce obdržela od pana Bešty, bratra našeho někdejšího studenta, prosbu o uveřejnění vzpomínky na jeho bratra. Se stálou bolestí v srdci vzpomeneme 20. března již 20. výročí tragického úmrtí našeho syna MUC. Lubomíra Bešty.

Byl to student 6. ročníku fakulty s výborným prospěchem. Po studiu se chtěl věnovat chirurgii, ale to mu již nebylo přáno. Lubomír byl všestranně založený, aktivně sportoval, hrál fotbal, rád cestoval. Těm, kdo si na něho vzpomenou, děkují rodiče, Alda a Mančina. (r)

je důležitá pro prostorovou paměť – orientaci v prostoru a navigaci jedince v životním prostoru. Místní neurony byly zkoumány ve stovkách prací experimentálně i v simulacích na modelech.

Nobelova cena za fyziologii a medicínu

2014 Letošní Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu získali John O’Keefe společně s MayBritt Moserovou a Edvardem I. Moserem za objev buněk, které v mozku tvoří základ systému pro určení polohy. Letošní laureáti objevili v mozku jakousi obdobu GPS, jež nám dovoluje orientovat se v prostoru. Tím zároveň odhalili buněčnou podstatu jedné z mnoha vyšších kognitivních funkcí mozku. John O’Keefe, který se narodil ve Spojených státech a v současnosti působí na londýnské univerzitě UCL, odhalil první součást našeho „vnitřního GPS“ již v roce 1971. (*) Při pokusech s potkany tehdy zjistil, že když je hlodavec v určitém bodu v místnosti, aktivuje se u něj určitý typ nervových buněk, které označil jako „místové neurony“ (place cells). Byl přesvědčen, že díky nim potkan přesně ví, kde se v prostoru nachází. Přes počáteční skepsi se nakonec prokázalo, že v důsledku aktivity těchto buněk si mozek vytváří vnitřní nervovou mapu daného prostředí. O čtyřiatřicet let později MayBritt a Edvard Moserovi z univerzity v norském Trondheimu identifikovali další typ nervových buněk, tzv. neurony prostorové mřížky, které vytvářejí systém různě „hustých“ prostorových souřadnic umožňujících pomocí určování vzdálenosti přesné hledání cesty v prostoru.

John O’Keefe John O´Keefe se narodil 18. listopadu 1939 v  New Yorku do rodiny irských imigrantů. Po ukončení střední školy Regis High School na Manhattanu získal bakalářský diplom na City College of New York (Bachelor of Arts, B.A.). Magisterský stupeň vzdělání dokončil v roce 1964 na montréalské McGill University (Master of Arts, M.A.). Na McGillově univerzitě pokračoval v postgraduálním studiu biologické psychologie na oddělení psychologie, které završil pod vedením Ronalda Melzacka v roce 1967 (Ph.D.). Týž rok zahájil postdoktorální pobyt na University College London. Na tomto pracovišti poté prožil celou vědeckou kariéru. V roce 1987 byl na londýnské univerzitě jmenován profesorem. Má americké i britské občanství. Společně se studentem Jonathanem Dostrovským objevil místové neurony (česky také místopisné, polohové, souřadnicové neurony, angl. place cells), když systematicky analyzovali vnější faktory ovlivňující aktivaci jednotlivých hipokampálních neuronů. Řada publikací o místních neuronech byla vysoce citována. Kromě toho napsal s Lynnem Nadelem knihu, v níž navrhli funkční roli hipokampu v tvorbě kognitivní mapy, která

O’Keefe využil techniky snímání nervových vzruchů z neuronů pomocí elektrod zavedených do přesně vybraného místa v mozku. Zkoumal aktivitu neuronů v oblasti dorzálního hypothalamu označované jako CA1. Záznam aktivity neuronů byl nečekaný. Podle toho, jak se sledovaný laboratorní potkan pohyboval, aktivovaly se mu v CA1 hippokampu neurony. Dané buňky byly aktivní pouze v okamžiku, kdy se potkan ocitl v určitém místě. O’Keefe nazval tyto neurony „place cells“ a byl přesvědčen, že jejich aktivita odráží fakt, že potkan ví, kde se právě nachází. Objev místových neuronů narazil na silnou skepsi. Přední experti na poli neurofyziologie považovali výsledky O’Keefových experimentů za artefakt a byli přesvědčeni, že potkan se orientuje přednostně čichem. O’Keefe ale postupně všechny námitky vyvrátil a i v jeho případě se potvrdila zkušenost, kterou formuloval německý filosof Arthur Schopenhauer: „Všechny zásadní objevy procházejí třemi stadii. V prvním jsou zesměšňovány, v druhém zuřivě popírány a ve třetím přijaty jako naprostá samozřejmost.“ Dnes už nikdo nepochybuje, že různé místové neurony se v hippokampu aktivují při pohybu různými místy prostředí. Kombinace aktivity u mnoha místových neuronů vytváří v hippokampu vnitřní nervovou mapu, která reprezentuje zcela konkrétní prostředí. Jiný vzor aktivity místových neuronů máme aktivován doma v kuchyni, jiné místové neurony se nám aktivují cestou do práce a další vzor aktivity místových neuronů se nastolí v hippokampu, když dorazíme na pracoviště. Náš hippokampus obsahuje mnoho takových map vytvořených na různých místech v různých časech různými kombinacemi aktivity místových neuronů. Specifická série v aktivaci místových neuronů reprezentuje jedno jediné, jedinečné prostředí. O’Keefe prokázal, že mapy vytvářené místovými neurony nejsou v hippokampu stabilní, ale mohou se měnit v procesu označovaném jako „remapping“ a že tento proces podléhá učení. Jakmile se nějaké místo „naučíme“, pak zůstává mapa stabilní až do dalšího „remappingu“. Místové neurony jsou tedy místem, které sehrává velmi důležitou roli při ukládání informací o různých lokalitách. Díky nim se dokážeme orientovat na místech, která jsme navštívili před mnoha lety a která jsme si uchovali v paměti.

May-Britt Moserová May-Britt Moserová se narodila 4. ledna 1963 ve  Fosnavågu. V roce 1990 absolvovala psychologii na univerzitě v Oslo. Na stejné vysoké škole pokračovala v postgraduálním studiu neurofyziologie, které zakončila roku 1995 obhajobou práce Strukturální korelace prostorového učení v hippokampu dospělých potkanů pod dohledem školitele profesora Pera Andersena. Mezi lety 1994–1996 strávila postdoktorální pobyt s Richardem Morrisem v Centru neurověd Edinburské univerzity. Následně se stala hostující postdoktorální asistentkou v laboratoři Johna O’Keefea na londýnské University College. V roce 1996 se vrátila do Norska, kde byla na  Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu jmenována docentkou pro obor biologická psychologie. Roku 2000 se stala řádnou profesorkou v neurovědách na téže univerzitě. V roce 2002 byla zakládající spoluředitelkou Centra pro biologii paměti při NTNU a o pět let později vznikl Kavliho institut pro systémovou neurovědu. Vědeckým cílem Kavliho institutu je příspěvek k porozumění neuronálních okruhů a systémů. Tým se zaměřuje na prostorovou reprezentaci a paměť. V roce 2014 s manželem Edvardem Moserem obdržela Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když objevili mřížkové neurony[5] (česky také mřížové neurony či buňky trojúhelníkovitých mřížových vzorů, grid cells), v mozku odpovědné za určování polohy, a mající vztah k orientaci v prostoru. May-Britt Moserová je členkou Královské norské společnosti věd a písemnictví, Norské akademie věd a písemnictví a Norské akademie technologických věd.

Edvard Ingjald Moser Edvard Ingjald Moser se narodil 27. dubna 1962 v  Ålesundu. Rodiče přišli do Norska v 50. letech z Německa. Matka pocházela z Essenu a otec z města Kronberg im Taunus. Rodina nejdříve žila v Haramsøye, kde otec pracoval jako stavitel varhan. Následně se přestěhovala do Hareidu a poté do Ålesundu. Stejně jako jeho manželka absolvoval psychologii na Univerzitě v Oslo (Universitetet i Oslo) v roce 1990. Na stejné vysoké škole pokračoval v postgraduálním studiu neurofyziologie, které zakončil v prosinci 1995 obhajobou práce Potenciální změny oblastí v gyrus dentatus během prostorového učení u potkana. Stu-

27

doval také matematiku a statistiku. Na začátku vědecké dráhy pracoval pod vedením profesora Pera Andersena.

28

Mezi lety 1994–1996 strávil rovněž postdoktorální pobyt s Richardem Morrisem v Centru neurověd Edinburské univerzity. Následně se stal hostujícím postdoktorálním asistentem v laboratoři Johna O’Keefea na londýnské University College. V roce 1996 se vrátil do Norska, kde byl na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v  Trondheimu jmenován docentem pro obor biologická psychologie. Roku 1998 se stal řádným profesorem v neurovědách na téže univerzitě. V roce 2002 byl opět spolu se svojí chotí zakládajícím spoluředitelem Centra pro biologii paměti při NTNU. O pět let později vznikl Kavliho institut pro systémovou neurovědu. Spolu s manželkou odhalili něco, co May-Britt Moserová přirovnává k systému poledníků a rovnoběžek pro určování zeměpisné polohy. Na začátku tohoto objevu bylo zjištění, že některé aspekty orientace v prostoru se zdály nezávislé na hippokampu. Moserovi nakonec obrátili pozornost k entorhinálnímu kortexu, kde našli neurony, které se spontánně aktivovaly během volného pohybu laboratorních potkanů prostorem. Pozoruhodné bylo, že se tyto neurony aktivovaly vždy, když potkan dospěl do určitého místa, bez ohledu na to, jaké bylo jeho okolí. Místa prostoru, kde se potkanovy neurony z entorhinálního kortexu aktivovaly, vytvářely systém rovnostranných trojúhelníků, které se skládaly do dokonalých šestiúhelníků. Vytváří se tak jakási pravidelná prostorová síť podobná síti z poledníků a rovnoběžek. Zatímco základní „buňka“ tvořená poledníky a rovnoběžkami má tvar čtyřúhelníku, základní jednotka sítě vytvořené neurony prostorové mřížky má trojúhelníkový tvar. Systém neuronů prostorové mřížky dovoluje měřit vzdálenosti, které jsme urazili v prostoru. Pro mapy vytvořené místovými neurony v hippokampu slouží jako „metr“. Zatímco místové neurony v hippokampu vytvářejí mapu poplatnou konkrétní konstelaci prostředí, pak neurony prostorové mřížky vytvářejí síť souřadnic, která si konkrétního utváření prostředí nevšímá a je na něm nezávislá. Je to podobné, jako když jsou na mapě zachyceny konkrétní hory, údolí, řeky a jezera, a my z takové mapy snadno vyčteme, kudy máme jít a co nás čeká na naší cestě. Systém poledníků a rovnoběžek nám neříká nic o utváření okolní krajiny, ale dovoluje nám určit přesnou polohu zeměpisnou šířkou a délkou bez ohledu na to, zda se nacházíme uprostřed lesa nebo na širém oceánu. Neurony prostorové mřížky se aktivují v různých místech entorhinálního kortexu s různým „měřítkem“. Zvíře si tak vytváří různě „husté“ prostorové souřadnice. Některé měří vzdálenosti na centimetry, jiné třeba na metry. Pokud použijeme analogii May-Britt Moserové se systémem poledníků a rovnoběžek, tak máme v entorhinálním kortexu systém měřící polohu nejen ve stupních zeměpisné šířky a délky, ale

také podrobnější systémy „navigace“ měřící v obloukových minutách nebo v obloukových vteřinách. Manželé Moserovi prokázali, že neurony prostorové mřížky tvoří komplexní systém s dalšími typy neuronů entorhinálního kortexu, jako jsou neurony směru hlavy a hraniční neurony. Neurony směru hlavy byly objeveny už v 80. letech minulého století a fungují jako kompas. Aktivují se, když zvíře otočí hlavu určitým směrem, bez ohledu na to, v jakém místě se samo nachází. Hraniční neurony se aktivují, když zvíře zaznamená překážku při pohybu v uzavřeném prostředí. Hraniční neurony nám tak například dovolují vnímat prostředí v místnosti omezené jejími stěnami. Neurony prostorové mřížky, neurony směru hlavy a hraniční neurony jsou napojeny na místové neurony v hippokampu a vytvářejí tak komplikovaný navigační systém. Informace získané během dne o prostoru a pohybu v něm se během spánku revokují. U spících zvířat dochází k aktivaci místových neuronů i neuronů prostorové mřížky stejným způsobem, jakým k němu docházelo při skutečném pohybu zvířete prostředím. Tento proces zřejmě napomáhá ukládání získaných informací do paměti. Výsledky výzkumu na potkanech byly brzy potvrzeny i při studiu funkcí lidského mozku. Člověk má rozsáhlé struktury hippokampu a entorhinálního kortexu, které obsahují jak místové neurony, tak i neurony prostorové mřížky. Pokud člověk často řeší problémy spojené s orientací v prostoru, jsou příslušné nervové struktury hippokampu a entorhinálního kortexu posíleny. To je zřejmě vysvětlení pro nález zvětšeného hippokampu u londýnských taxikářů, kteří byli dlouhá léta nuceni hledat nejvhodnější cestu mezi tisíci lokalitami ve městě bez mapy a dalších navigačních pomůcek. Hippokampus a entorhinální kortex s místovými neurony a neurony prostorové mřížky patří ke strukturám, které bývají jako první postiženy při neurodegenerativních onemocněních, jako je Alzheimerova choroba. Proto patří k prvním symptomům těchto onemocnění problémy s orientací, nerozeznávání známých míst a další podobné obtíže. Manželé Moserovi jsou příslušníky následující generace neurologů, a cenou oceněná práce spadá do 90. let a prvního desetiletí 21. století. I oni se věnovali experimentům s hlodavci (ty jsou nejen díky O’Keefově práci jedním z hlavních neurobiologických modelů). Norští výzkumníci k poměrně velkému překvapení svých kolegů zjistili, že nikoliv. Objevili v související části mozku další skupinu neuronů, jejíž funkce je spojená s hipokampem (leží v povrchové kůře ve spánkovém laloku, která je hlavním dodavatelem vysoce předzpracovaných informací do hipokampu). Nazvali je anglicky „grid cells“, tedy „mřížkové buňky“ nebo „neurony prostorové mřížky“, protože síť bodů pokrývá celé naše okolí (v případě zkoumaných potkanů tedy celou jejich „arénu“). Velmi zjednodušeně řečeno, O’Keefe objevil způsob, jak si mozek označuje důležitá místa na mapě, manželé Moserovi pak našli, jak vypadá kódování souřadnic pro tuto mapu. V praxi

je celý systém ještě složitější, třeba proto, že existují i další typy buněk (třeba sledujících jen pohyb hlavy čili směr pohledu) a oba zmiňované systémy i zbytek mozku jsou složitě propojené a vzájemně se ovlivňují mnoha způsoby.  Klíčovým přínosem objevu ovšem je, že sledování prostorové paměti umožňuje propojit dva jinak velmi vzdálené světy: fungování jednotlivých buněk na jedné straně a chování celého organismu na straně druhé. (r)

O vědě a vědcích na ČT2 Od pátku 5. 9. 2014 vysílala ČT2 postupně osm dílů cyklu O vědě a vědcích. Jednalo se vždy o prezentaci některé z fakult Univerzity Karlovy. Jako první se představila pod názvem Hledání medikamentů Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové, následovaly postupně 12. 9. 2014 3. Lékařská fakulta UK (Mozaika znalostí), 19. 9. 2014 Fakulta tělesné výchovy a sportu (Okouzleni pohybem) a 26. 9. 2014 Lékařská fakulta UK v Plzni pod názvem Podpora života. V prezentaci plzeňské Lékařské fakulty vystoupilo několik odborníků s výsledky své vědecké práce. Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc., představil nemocnou s jaterními metastázami karcinomu prsu. Aplikace nejnovějších vědeckých poznatků dnes umožňuje poskytnout šanci na vyléčení i 15–20 procentům nemocných s dříve inoperabilními jaterními nádory. Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D., představil experiment na prasátku, u nějž byl uměle vyvolán septický stav. Závažnost tohoto problému vyplývá ze skutečnosti, že každou třetí až čtvrtou vteřinu někdo na Zemi na sepsi zemře. Hloubku poznání patologických změn u pokusného zvířete ovlivňuje kvalita monitorace. Doc. MUDr. M. Králíčkovou, Ph.D., zaujala problematika spojená s časnou embryologií, zejména molekulární komunikace mezi embryem a děložní sliznicí matky. Televizním divákům také přiblížila základní výzkumný proud, jímž se bude zabývat UniMeC, a tím je náhrada a podpora životně důležitých orgánů. Na modelových prostorových zobrazeních předvedl doc. MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D., vývoj i problematiku regenerace tkání. Aplikace kmenových buněk do umělých tkání může povzbudit regeneraci vlastních tkání. Prof. MUDr. B. Kreuzberg, CSc., diváky ujistil, že většina toho, v čem bádáme, nachází své praktické aplikace u pacientů Fakultní nemocnice. Významná je u řady projektů i mezinárodní spolupráce. V závěru děkan naší fakulty prof. Kreuzberg zdůraznil, že přes rychlý vývoj medicíny sice nikdy zcela nad všemi chorobami nezvítězíme, smyslem však je prodloužit život co nejdéle v uspokojivém zdravotním stavu. Uvedenou televizní prezentaci lze najít na webu LF Plzeň. V dalších pokračováních se v tomto seriálu ještě představily Pedagogická

fakulta UK, projekt Biocev, Fakulta sociálních věd UK a 2. lékařská fakulta UK. Projekt O vědě a vědcích bude mít ještě své pokračování. (r)

První operace s 3D endoskopickou technologií ve FN Plzeň Fakultní nemocnice Plzeň má za sebou první zkušenost s 3D endoskopickou technologií při neurochirurgickém zákroku. Lékaři Neurochirurgického oddělení spolu s kolegy z ORL kliniky provedli operaci podvěsku mozkového 3D endoskopem. Používání nové technologie bude pro pacienta znamenat větší bezpečí při operacích i jejich účinnější dopady.

Lékaři první úspěšnou operaci provedli v závěru roku 2014. Nový přístroj se dá využít při všech neuroendoskopických výkonech, například při přístupech na spodinu lební skrze nosní dutinu, dále při přístupech do mozkových komor a při operacích periferních nervů. „Na Neurochirurgickém oddělení FN Plzeň se ročně provede cca 70 endoskopických výkonů. Zásadní přínos této techniky je v dokonalém prostorovém zobrazení operačního pole. Operace je pro pacienta bezpečnější a zároveň radikálnější ve smyslu například odstranění nádoru,” informovala FN Plzeň. Jako první vyzkoušeli lékaři technologii na pacientovi s vadou zraku. „Operace trvala čtyři a půl hodiny, včetně přerušení provedením intraoperační MRI. Průběh výkonu byl v tomto případě standardní, a i když jsme operovali s 3D technikou poprvé, vše proběhlo bez komplikací,“ shrnul zákrok neurochirurg Petr Vacek. Pacient byl hned první den přeložen na standardní oddělení s normálním neurologickým nálezem. Zákrok byl úspěšný i ve smyslu zlepšení poruchy zraku a pacient mohl po šesti dnech od operace domů. (r) FOTO: FN Plzeň

Propagace vědy má v ČR svou soutěž FameLab Věděli jste, že existuje síto na plyny? ... že mají strnadi různé dialekty? ... že izomery boranů jsou klíčovou součástí vývoje laserů budoucnosti? Tyto informace a mnohé další jste měli možnost se dovědět loni v květnu na akci s názvem FameLab 2014. Jednalo se o soutěž mladých vědců, ve které je cílem srozumitelně vysvětlit

své vědecké téma za tři minuty. Nejlépe tak, aby tomu porozuměl i laik, a pokud možno se ještě pobavil. Možná se to zdá být jednoduchým úkolem, ale opak je pravdou. Uchazeči o účast v této soutěži se mohli přihlásit do 23. 2. 2015 na adresu [email protected]. Nabízím svou zkušenost. Loni pro mě vše začalo nijak důležitě vyhlížejícím emailem z děkanátu zvoucím všechny vědce na soutěž v propagaci vědy (Famelab). Byla bych ho smazala, kdyby mě nezaujala větička: Vítězové regionálního kola pojedou na víkendový kurz prezentačních dovedností (Master Class). „To by se mi hodilo na výuku histologie i konference!“ napadlo mě a začala jsem nad tím skutečně přemýšlet. Neodradilo mě ani to, že nikdo z kolegů se ke mně nechtěl přidat. Vyrazila jsem tedy jen s podporou přítele na regionální kolo do Prahy. Zde se sešlo jedenáct podobně nervózních lidí z celého spektra vysokoškolských oborů, kteří měli chuť podělit se o své téma. Zjistila jsem tak, že vytvořit software pro překladač není vůbec jednoduché a málem jsem praskla smíchy při uvádění nepodařených příkladů. Historka o elektronech a jejich dírách sice přišla moderátorce sexistická, ale dle mého názoru hezky ilustrovala jejich vzájemný vztah. Jiná slečna nás přesvědčila, že architektura má také svou vědu a lidé by o tom měli vědět. Výčet všech informací by byl moc dlouhý, proto ho zkrátím.

Celý večer byl velmi zajímavý! Na závěr pak porota vyhlásila pět lidí, kteří postoupili do finále, a já byla mezi nimi. Byla jsem nadšená, protože si myslím, že pro výuku studentů se každý kurz prezentačních dovedností velmi hodí. O pár týdnů později jsem tedy jela na kurz do krásného zámku v Liblicích, který patří akademii věd (AV). Nevěděla jsem, že AV něco podobného vlastní, ale musím uznat, že se má čím chlubit. Mimo luxusního ubytování a výborného jídla bylo všechno ostatní také skvělé. Kurz byl celý v angličtině a vedl jej člověk z British Council (BC), slavný popularizátor vědy. BC jich po celém světě má jen osm, aby se zajistila kvalita a konstantnost výuky, tedy jen oni objíždějí všechny státy světa a pořádají pro finalisty FameLab kurzy. A opravdu bylo poznat, že se pán vyzná. Celý víkend jsme vždy absolvovali kratičkou přednášku, a pak zkoušeli různé prezentační dovednosti, intonaci, mimiku, gesta, postoj, pohyb a také ticho. Divili byste se, jaký má efekt, když se dobře použije. Mimoto se všech jedenáct finalistů (byli jsme vybráni ve dvou regionálních kolech) ukázalo být velmi milými a zajímavými lidmi. Tedy netrvalo dlouho a stala se z nás dobrá parta.

Národní kolo tak už pro nikoho z nás nebyla soutěž, spíše dobrá příležitost se znovu vidět a popovídat si. Kmenové buňky – náhradní díly pro každého, to byl název mého vystoupení. Vše jsem si nacvičila, ale stejně mě nakonec na jevišti přemohla tréma a třásl se mi hlas. Bylo tam zkrátka příliš mnoho cizích lidí, ještěže studenti mi cizí nejsou. Národní kolo jsem tedy nevyhrála, ale mám zkušenosti k nezaplacení a nové skvělé přátele jako bonus. Letos, v roce 2015, se soutěž koná zase. Až vám přijde email, zkuste si ho před vyhozením přečíst a trochu se zamyslet, nebo na něj nečekejte a přihlaste se sami! Pokud je vám do 35 let, pořád se počítáte mezi mladé vědce, nezáleží na množství titulů, a proto máte možnost zažít toto malé dobrodružství. Nic horšího, než že získáte velmi cenné zkušenosti a pár dobrých rad, se vám nestane. A pokud už věkový limit nesplňujete, nevadí, můžete se přijet podívat, i to za to stojí. M. Miklíková

Pozn. red.: Soutěž FameLab se snaží objevit nové vědce, kteří dokáží ostatní lidi přimět k tomu, aby vnímali svět z jiné perspektivy... a to během pouhých tří minut! Pro vědecké pracovníky po celém světě je stále důležitější umět vědu zpřístupnit veřejnosti, a pokud možno zábavnou formou. Díky soutěži FameLab získávají mladí vědci důležité dovednosti, jak atraktivním způsobem přiblížit svoji práci nevědecké veřejnosti. Popularizace vědy jednak boří tradiční vnímání vědce jako podivína v bílém plášti, který se věnuje nesrozumitelným věcem, a jednak odůvodňuje financování vědy z veřejných prostředků. Soutěž FameLab® je dnes jednou z nejvýznamnějších soutěží v popularizaci vědy na světě. Cheltenham Festivals a British Council společně organizují mezinárodní finále soutěže FameLab, které se koná každoročně v červnu na vědeckém festivalu v anglickém Cheltenhamu. Během spolupráce těchto dvou institucí se od roku 2007 soutěž rozrostla v mezinárodním měřítku; do dnešního dne se soutěže zúčastnilo více než 5000 mladých vědců z 21 různých zemí. V mezinárodním finále soutěží vědci z Evropy, Asie, Ameriky a Afriky. Vítězem se stane ten, kdo je schopen vědu popularizovat zajímavě, srozumitelně a charizmaticky.  Podmínky pro účast v soutěži FameLab: soutěžícím musí být minimálně 21 let, soutěžící

29

musí pracovat v České republice ve vědeckém zvířat, a na část, která je stavebně připravena oboru, technickém oboru, medicíně nebo ma- pro vybudování bariéry. V konvenční části je 1 tematice. Zúčastnit se mohou mladí vědci ze chovná místnost stabilně vyčleněná pro chov soukromého i veřejného sektoru. králíků (36 klecí) a další 4 místnosti umožňující Soutěže se mohou zúčastnit výzkumní pra- variabilní uspořádání chovné technologie pro covníci činní na poli vědy, techniky, matema- chov zbývajících výše zmíněných druhů zvířat. tiky, medicíny a také učitelé vědeckých oborů Zázemí konvenční části chovu tvoří karanténní s vědeckým vzděláním, lidé pracující v apliko- /izolační místnost, 5 laboratoří, sklady a techvané vědě, medicíně, technice a matematice nické zázemí. Sídlí zde i personál zvěřince. a vysokoškolští studenti vědeckých oborů, V bariérové části chovu jsou k dispozici tři matematiky či technických oborů (starší 21 prostorné chovné místnosti a jedna laboralet).  toř. Po vybudování personální a materiálové Obsah prezentace musí být vědecky přesný. propusti bude tato část sloužit především pro Pokud je zvolené téma kontroverzní nebo neníObr. 1:chov cenných zvířat v SPF kvalitě. Chovná místnost pro králíky vybavená klecovou technologií Bioscape jednoznačné, prezentace musí zohledňovat i opačný názor na věc. Prezentované vědecké téma by mělo být zvoleno tak, aby bylo pro diváky vhodné. Soutěžící by při prezentaci měl diváky i členy poroty inspirovat a nadchnout pro vědu. Měl by vyzařovat charizma, což je těžko popsatelná, leč nepochybná vlastnost každého popularizátora. Vítězem se stane ten, kdo přednese vědecké téma jednoduše a poutavě, ten, kdo je schopen vědu nejen popularizovat, ale kdo umí pro vědu nadchnout. Jazykem prezentace je čeština nebo slovenštiObr. 2 : Jedna zeze4 chovných místností v konvenční části chovu. Variabilní uspořádání umožňuje 4 chovných místností v konvenční části chovu. Variabilní na. Mezinárodní finále probíhá v angličtině. chovatJedna v nádobách Bioscape myši, potkany, případně křečky, pískomily a morčata uspořádání umožňuje chovat v nádobách Bioscape myši, potkany, Časový průběh soutěže FAMELAB ČR 2015: 7. března – 1. regionální kolo, Praha; 21. případně křečky, pískomily a morčata března – 2. regionální kolo, Zlín; 10. – 12. dubna – školení MasterClass pro finalisty: Liblice; 3. května – české národní finále FameLab 2015, Praha; 2. – 7. června – FameLab 2015 mezinárodní finále, Cheltenham, Spojené království.

Život mezi nemocnými s Alzheimerovou chorobou

Měla jsem možnost přijít do dlouhodobějšího kontaktu s nemocnými s Alzheimerovou chorobou v Domově sv. Aloise při každodenních návštěvách manžela a pozorovat projevy a průběh nemoci. Choroba je funkčně definovaná jako pomalé zhoršování až ztráta krátkodobé paměti a vede nakonec ke ztrátě paměti vůbec. Domov je pro 36 nemocných. Drtivou převahu tvoří ženy starší 70 let. Nejvíc jsem přicházela do kontaktu s 12 nemocnými na druhém patře, s ostatními při pořádaných zábavách nebo při pobytu na zahradě. Úvodem několik ukázek neobvyklého chování. Neklidné stolování v jídelně. Sestry roznášejí k obědu teplé jídlo. Sedm neObr. Obr. 3: Velkokapacitní mytíchovných chovných nádob 3: Velkokapacitnímyčka myčkapro pro mytí nádob Velkokapacitní myčka pro mytí chovných nádob Ve středu 14. ledna 2015 proběhlo v novém mocných sedí spořádaně u stolu a čekají. Jedna další nemocná opakovaně vstává. Pohybuje se zvěřinci Biomedicínského centra LFP úspěšné sice bez opory, ale s určitou nejistotou v udržořízení „o udělení oprávnění k používání pokusvání rovnováhy. Snad 10 – 15krát je usazena, ale ných zvířat“ (po staru „akreditace“), které nám bylo uděleno na následujících 5 let. Výuce a zeběhem minuty vstane a motá se mezi sestrami jména pak výzkumu budou sloužit 2 stavebrozdělujícími jídlo. Nakonec své jídlo konzumuje ve stoje. ně oddělené prostory: sekce pro malá zvířata Druhá nemocná sedí podmračeně se zkřížený(myši, potkani, křečci, morčata, pískomilové ma rukama na prsou. Začíná jíst, když už všichni a králíci) nacházející se v II. podlaží budovy 2, a sekce pro velká zvířata (prase, ovce, koza) v I. ostatní spolustolovníci končí. Někdy si dá připodlaží. nést další plnou porci, ale jídlo nakonec vrátí, aniž se ho dotkne. Když je odneseno, domáhá V sekci proprovelká zvířata 3 chovné s celkem kotci, se znovu své porce. Obr. 4: V sekci velká zvířata jsou jsou 3 chovné místnosti s místnosti celkem 16 kotci, ve kterých16 lze ustájit prasata, ovce a kozy. ve kterých lze ustájit prasata, ovce a kozy. Při jídle ze sebe někteří strávníci strhávají Obr. 4: V sekci pro velká zvířata jsou 3 chovné místnosti s celkem 16 kotci, ve kterých lze ustájitochranné papírové ubrousky i části oděvů, háprasata, ovce a kozy. V sekci pro velká zvířata je připraveno ve třech zejí je na zem, nebo máčí v polévce nebo čaji. chovných místnostech celkem 16 individuál- Nechtěné návštěvy v pokojích sousedů. ních kotců pro ustájení prasat, ovcí a koz. Rov- Na ty přicházejí chodící nemocní většinou něž v sekci pro velká zvířata jsou stavebně od- během dne, ale někdy i v noci. Někteří zakledělené čisté prostory, ve kterých se nacházejí 2 pou, jiní lomcují dveřmi, pokud jsou zavřené. velmi moderně vybavené operační sály a expe- V místnostech, kde momentálně nikdo není, rimentální jednotka intenzivní péče s veškerým přemísťují věci, natáhnou si cizí svetr, nebo si technickým zázemím. odnesou brýle nebo jinou věc do svého poObr. 1: Chovná místnost pro králíky vybavená klecovou technologií Bioscape Chovná místnost pro králíky vybavená klecovou technologií Bioscape V rámci tohoto řízení rovněž bylo uděleno koje. Jedna nemocná přišla do manželova pooprávnění k používání pokusných zvířat v tzv. koje bez zaklepání téměř o půlnoci, rozsvítila Sekce pro malá zvířata je dále stavebně roz„příručních“ zvěřincích při Ústavu patologické a bez váhání si vlezla do druhé prázdné podělena na konvenční část pro otevřený chov

Nový zvěřinec v Biomedicínském centru

30

fyziologie a při Ústavu farmakologie a toxikologie. Se spuštěním provozu nových zvěřinců došlo i k personální obměně týmu zajišťujícího dohled nad pokusnými zvířaty. Osobou odpovědnou za péči o pokusná zvířata a zároveň předsedou Odborné komise pro zajišťování dobrých životních podmínek pokusných zvířat byl jmenován vedoucí zvěřince ing. Pavel Klein, Ph.D. Dalšími členy Odborné komise jsou MUDr. Vilém Kuntscher, Ph.D., MUDr. Václav Liška, Ph.D., a MUDr. Karel Ježek, Ph.D. Určeným veterinárním lékařem je MVDr. Zuzana Satinská. Zejména díky špičkovému vybavení operačních sálů v sekci pro velká zvířata se náš nový zvěřinec může právem řadit mezi nejmodernější evropská pracoviště tohoto druhu. Pevně věřím, že se nám společnými silami podaří tento potenciál co nejlépe využít pro rozkvět Biomedicínského centra a celé naší Fakulty. Pavel Klein, vedoucí zvěřince

stele. Jiná se dokonce vyčůrala do cizí postele. Jednotlivci rádi manipulují se zámky, kohoutky od vodovodu nebo zámky ve dveřích, nebo rozsvěcují světelné vypínače. Takovým způsobem byl vyvolán i požární poplach. Ten byl vyhlášen stisknutím příslušného tlačítka v 11 hodin v noci a dvakrát také ve dne, jednou v dopoledních a jednou odpoledních hodinách. Poprvé skutečně přijeli hasiči a začaly se evakuovat pokoje, než se zjistilo, že jde o planý poplach. V průběhu času nemocní tyto projevy spojené s pohybovými aktivitami ztrácejí. U některých nemocných se mění způsob řeči. Může mít charakter přechodného řečnění, které však nedává smysl, nebo jde o dlouho trvající brebentění. Někteří nemocní opakují své věty do omrzení, např. „Dejte mi něco dobrého“, i když je nemocná bezprostředně po obědě. Jednu dobu se chodbou ozýval stereotypní nápěv „Až já budu velká“ se zachováním rytmu i melodie. Po společenské stránce se jen někteří nemocní pozdraví při příchodu do jídelny. Jiní poděkují za pozdrav nebo přání dobré chuti, jiní ne. Většinou sami nezačínají rozhovor. Jiní štěbetají při pobíhání, aniž očekávají nějakou reakci z druhé strany. Jiní se obracejí na člověka s nesmyslnými dotazy. V jídelně si často sedají na jiná místa, než mají určeno. Přes opakovaná upozornění oslovují své spolustolovníky nesprávnými jmény. Při odchodu z jídelny ztrácejí orientaci a ptají se, kam mají jít. Ženy se někdy kamarádí s druhými klientkami, sedají si k nim a hladí je. Někteří ruší společné výukové akce, jako čtení, písničky a hádanky. Jedna nemocná při společném televizním programu hlasitě předčítá psaný text. Ojediněle se některá nemocná bezdůvodně směje nebo pláče. Dlouhodobá paměť může být poměrně dlouho zachovaná. Dvě nemocné jsem znala už z období několika desetiletí jako duševně zdravé v odpovědných zaměstnáních, a na tuto dobu si pamatují. Během měsíců jsem pozorovala u některých nemocných vyhasínání až ztrátu některých funkcí, jako řeči, společenského chování, pohyblivosti a rovnováhy. Práce ošetřujícího personálu je obtížná jak po fyzické, tak psychické stránce. Ležící nemocní potřebují veškerou tělesnou péči. Jiní se mohou pohybovat jen na vozíku, z něhož se někdy pokoušejí nečekaně vstát a hrozí jim pád. Někteří potřebují alespoň podpůrný doprovod do jídelny, koupelny a WC. Někteří musí být krmeni a pobízeni do jídla. Jiní naopak vyžadují až nadbytek jídla a v nestřeženém okamžiku jsou připraveni odpomoci svému sousedovi od zbytku jeho jídla. Někteří musí dostávat léky nebo potřebují doprovod k lékaři nebo do nemocnice. Za hezkého počasí jsou dopravováni do zahrady včetně ležících. To vše klade velké nároky hlavně na páteř ošetřujících. Udělá-li sestra něco příjemného, je „zlato“, v opačném případě „baba Jaga“. Někteří nemocní odmlouvají nebo ironicky až hrubě odpovídají. Ztráta krátkodobé paměti může být v takové situaci i výhodná. Jak vyjádřila jedna ze sestřiček: „Mají to těžké, a my také.“ Prof. MUDr. Alena Linhartová, DrSc.

INFOTOUR pro studenty prvního ročníku 2014 Stejně jako v posledních pěti letech, se i letos v předvečer začátku akademického roku konala INFOTOUR - důležitá informační akce pro nově příchozí studenty 1. ročníku. Jednalo se o interaktivní procházku po Plzni, kterou v úterý 30. září 2014 odpoledne jako tradičně zorganizoval Medicus Pilsensis, z.s. ve spolupráci se Sdružením studentů stomatologie ČR. Naši noví kolegové se sešli u jednotlivých kolejí, odkud se odebrali do posluchárny Šafránkova pavilonu, kde byli seznámeni s organizací studia na naší fakultě, informováni o možnostech stravování a cestování, o Akademickém senátu LF a o mnoha dalších podstatných záležitostech. Poté se rozdělili do menších skupinek a pod vedením starších studentů si udělali procházku po budovách Lékařské fakulty včetně nového Univerzitního centra, dále po nemocnici na Lochotíně a centru Plzně. Všude jim byly opět poskytnuty důležité informace týkající se jejich budoucího studia. Rádi bychom poděkovali všem účastníkům INFOTOUR, kterých se v rámci Všeobecného lékařství sešlo rekordních 185, a hlavně ochotným studentským průvodcům, bez kterých by se akce nemohla uskutečnit. Tým Medicus Pilsensis, z.s.

Měli jsme možnost udělat krátký rozhovor se Štěpánkou Třebovou, studentkou prvního ročníku, která nám sdělila své dojmy. Odkud jste se dozvěděla o Medické Beánii? ,,Dozvěděla jsem se o tom od starší sestry a potažmo z facebooku. Přišla jsem, protože mi všichni starší říkali, že o to rozhodně nesmím přijít, a protože tam šli všichni ostatní, a nechtěla jsem být černá ovce.“ Jak se Vám tato událost líbila? ,,Akce se mi líbila, bylo skvělé, že jsme se víc seznámili se spolužáky. Akorát co se týče organizace, ne vždy jsem zaregistrovala probíhající soutěže, příště by to chtělo asi podrobnější program, co se bude dít“. Co byste řekla příštím prvním ročníkům? ,,Určitě by měly přijít, stojí to za to.“ Jsme rádi, že jsme slyšeli takto pozitivní ohlas a samozřejmě, je vždy co zlepšovat. Co se týká soutěží, ne vždy je možné mezi stovkami lidí něco ohlásit. Velmi děkujeme všem, kteří se na tomto zúčastnili a těšíme se na nový rok. Tomáš Zajíc

Vizita 21. 10. 2014: Jak se stát lékařem v Německu?

Fakultní burza skript 2014 V úterý 7. října 2014 se v atriu Šafránkova pavilonu konala každoroční Burza skript, kterou zorganizoval studentský spolek Medicus Pilsensis, z.s. Studenti se na chvíli stali obchodníky a prodávali, nakupovali a vyměňovali své učebnice, poznámky a jiné výukové materiály. Dorazily stovky studentů napříč všemi ročníky, od prváků lačnících po svých prvních vysokoškolských skriptech, až po absolventy, kteří předávali své knihy další generaci mediků. Myslíme si, že poslání Burzy bylo opět naplněno – usnadnil se přístup k nejrůznějším studijním materiálům. Tým Medicus Pilsensis, z.s.

Medická Beánie 15. 10. 2014: Slavnostní večer s ceremonií Jako již tradičně každý rok byli studenti 1. ročníku přivítáni na Lékařské fakultě v Plzni tím, že složili přísahu na ,,Čiháka“. Tato událost se konala 15. října 2014 v Pantheon Music Clubu v Plzni. Akci pořádalo studentské sdružení Medicus Pilsensis, z.s. za přispění Medici v Akci. Večer začínal ve 20:00 a byl plný soutěží a her. Nechyběla ani tombola, kde studenti měli šanci vyhrát mnoho zajímavých cen.

Studentský spolek Medicus Pilsensis, z.s. si pro začátek letošního školního roku připravil netradiční vizitu. Tentokrát jsme nezvali naše plzeňské profesory, ale lékaře ze zahraničí. Tato beseda se konala 21. října 2014 od 19:00 Šafránkově pavilonu. Naše pozváni přijali dva lékaři pracující v Německu - MUDr. Filip Košťál a Dr. med. Sebastien Zahnweh. Lékaři přijeli z německého Regensburgu, kde se věnují interním oborům a pracují ve firmě SisDoc Consult. V první části přednášky si studenti vyslechli základní informace ohledně života v Německu, pracovních příležitostí a vzdělávání lékařů. V druhé části došlo na diskuzi, která byla velmi živá. Po přednášce jsme si udělali rozhovor se dvěma studenty, kteří se přednášky zúčastnili: ,,Beseda byla zajímavá, škoda jen, že se nedostal ke slovu Dr.med.Zahnweh. Bylo to způsobeno jazykovou bariérou, kterou se nikdo ze studentů nepokusil překonat. Ještě nejsem rozhodnut o svém budoucím povolání, přemýšlím o tom dlouhodobě, ale vlivem argumentů MUDr. Košťála se zase o trochu více přibližuji německým hranicím. Nebudeme si nic nalhávat, je to kvůli penězům a společenské prestiži. Z besedy jsem si odnesl ná-

31

sledující: Doktoři nevypadali ztrhaně, v Německu není náznak diskriminace při přijímacích řízeních či kariérním postupu, a diplom Univerzity Karlovy je považován za rovnocenný s těmi německými na rozdíl od většiny ostatních východních zemí.“ Tolik uvedl Lukáš Kužel, student 4. ročníku. Druhý rozhovor jsme uskutečnili s dalším studentem 4. ročníku, Karlem Hanouskem. ,,Vzhledem k tomu, že o práci v zahraničí přemýšlím již delší dobu a několikrát jsem v zahraničí pracoval, na tuhle besedu jsem se těšil především kvůli tomu, že jsme se měli dozvědět o osobní zkušenosti zúčastněných. Co mě asi nejvíce potěšilo, byla věcnost a stručnost prezentace, která ale zároveň podala, alespoň pro mě, ty nejdůležitější odpovědi, týkající se práce v Německu. Zároveň jsem byl rád, že jsme nemuseli poslouchat sladké řeči nějakého „Helmuta“, který sem přijel pochytat pár oveček se záměrem vydělat nějaké peníze. Bylo zajímavé poslouchat člověka, který před několika lety, stejně jako my dnes, zvažoval všechna pro a proti pro práci v cizí zemi. Až vyrostu a budu velký kluk, určitě bych chtěl nějaký čas pracovat v zahraničí. Ať už v Německu či v jiné zemi. Přestože jsem patriot jako ,,řemen“, moc rád to zkusím i v jiné zemi. Mam rád výzvy, chci poznat jiný přístup k pacientům, jinou kulturu. Prostě chci poznat něco nového, a buďto s tím budu spokojen anebo se utvrdím v tom, že všude dobře, ale doma nejlíp. Ale na to musí každý přijít sám a já se na to poznání těším, ať už bude jakékoliv. Když to tak shrnu, tak tato přednáška byla asi jedna z nejpřínosnějších, na které jsem za ty roky na medicíně byl.“ Medicus Pilsensis, z.s. velmi děkuje těmto studentům, kteří věnovali svůj volný čas a své zážitky nám předali. S MUDr. Košťálem plánujeme další besedu na letní semestr a doufáme, že bude stejně velká účast jako tentokrát. Jak můžete vidět z fotografií, studenti si museli sedat na zem nebo dokonce stáli! Chtěl bych poděkovat celému týmu Medicus Pilsensis za hladký průběh této akce. Tomáš Zajíc

Veletrh vysokých škol – Gaudeamus 2014 Ve dnech 5. – 8. listopadu 2014 se na brněnském výstavišti konal veletrh vzdělání Gaudeamus, na kterém se studenti středních škol seznamují s možnostmi dalšího vzdělávání, které jim umožňují české i zahraniční univerzity. Naše fakulta také měla na veletrhu své zastoupení, do Brna jsme přijeli ve složení dva studenti ze spolku Medicus Pilsensis Jan Razima a Tomáš Zajíc, a dvě zástupkyně studijního oddělení – Mgr. Martina Buriánková a Zdeňka Tykalová. Naším úkolem bylo informovat uchazeče o podmínkách přijímacího řízení, seznámit je ve stručnosti s naší fakultou a s městem Plzeň, přiblížit jim studijní obory, předměty a základní organizaci studia. Středoškoláci si od našeho pultíku kromě informací odnesli i propagační materiály, informační letáky a velmi hezkou knížku o současné medicíně v Plzni. Náš stánek byl součástí celé expozice Univerzity Karlovy, jež měla 17 pultíků umístěných do kruhu. Toto číslo odráží množství fakult,

32

takže Univerzita měla kompletní zastoupení. Uvnitř tohoto kruhu, do kterého vedly 4 mezery mezi stánky, byla umístěna expozice s názvem Věda pro život. Tam se v určitých časových intervalech střídali zástupci jednotlivých fakult se zajímavými vystoupeními, která ukazovala uchazečům vědu v její nejzábavnější formě, tedy hrou. My jsme si pro Vědu pro život připravili ukázky chirurgického šití, kdy jsme oblečeni v operačním oděvu zapůjčeném Chirurgickou klinikou šili rány na modelových fantomech, které nám zapůjčil Ústav patofyziologie. Ukazovali jsme základní chirurgické nástroje, předváděli různé typy stehů i uzlení a odvážní uchazeči si šití mohli samozřejmě vyzkoušet. Nutno říci, že naše prezentace měla tak velký úspěch, že nás Česká televize požádala, jestli by mohla natočit krátký rozhovor. Abychom se mohli věnovat své práci, rozhovoru se ujal místopředseda Akademického senátu Univerzity Karlovy, Bc. Martin Holý, který v živém vstupu České televize představil naši expozici společně s ostatními kolegy, kteří se na místě nacházeli. Živý vstup lze zhlédnout v archivu České televize po zadání následujících údajů do vyhledávání: Studio ČT24 4.11.2014 10:28. Následně si nastavit čas na 20:00. Myslím, že na veletrhu se nám podařilo nasytit hlad středoškoláků po informacích, ukázat jim naši fakultu v dobrém světle a v neposlední řadě je i v rámci Vědy pro život vzdělat. Věřím, že někteří z nich se připojí k akademické obci Univerzity Karlovy, která je již nyní tvořena 51 000 studenty na 17 fakultách a tvoří v České republice největší vzdělávací instituci. Tomáš Zajíc, Univerzita Karlova

Národní jazykový test 18. 11. 2014 Ve středu 18. listopadu 2014 se ve večerních hodinách do Šafránkova pavilonu dostavilo 63 z přihlášených 67 zájemců. Z nich bylo 57 českých studentů, 6 studentů studuje v angličtině. Zastoupení jednotlivých ročníků bylo následující: 2. ročník 11 %; 3. ročník 19 %; 4. ročník 35 %; 5. ročník 29 %; 6. ročník 6 %. Poměr posluchačky: posluchači byl 40 : 23. V testu neuspělo 8 vesměs českých uchazečů. Nejvíce bodů z testu získal NG 95 b. Konstantinos Pikramenos (5. ročník) – 95 bodů (maximum 100 bodů), z českých uchazečů František Lepič (4. ročník) – 92 bodů.

Nejvíce bodů za aktivitu získal Jakub Figueroa (2. ročník) – 41 bodů (maximum 100 bodů). Nejvíce bodů celkem získali shodným součtem 119 bodů Jiří Holomíček a Barbora Hofmanová (oba 6. ročník).

Na klinickou stáž vycestuje 23 posluchačů, na vědeckou stáž 4 posluchači.

V blízké době bude zveřejněn kompletní žebříček umístění v Národním konkurzu na naší fakultě pod anonymními identifikačními čísly. Děkujeme všem za účast, vyjíždějícím studentům gratulujeme a těšíme se na vás opět za rok! 

National Language Test 18. 11. 2014 WHEN: 18.11.2014 18.30 ŠAF NUMBER OF REGISTERED: 67 NUMBER OF PARTICIPANTS: 63 (6 ENG, 57 CZE) YEAR OF STUDY:  2nd year 11 %, 3rd year 19 %, 4th year 35 %, 5th year 29 %, 6th year 6 % WOMEN x MEN: 40 x 23; FAILURE RATE: 12,7 % (8 CZE); THE HIGHEST SCORE – TEST (max. 100): ENG 95 (Konstantinos Pikramenos, 5th year); CZE 92 (František Lepič, 4th year); THE HIGHEST SCORE – ACTIVITIES (max. 100): 41 (Jakub Figueroa, 2nd year). THE HIGHEST SCORE – TOTAL: 119 (Jiří Holomíček, 6th year + Barbora Hofmanová, 6th year). NUMBER OF EXCHANGES: PROFESSIONAL 23/ RESEARCH 4. Thank you all for participating. Congratulations to outgoing students. And we are looking forward to see you next year!  Monika Černá & Anna Třebová, tým koordinátorů stáží IFMSA CZ Plzeň

Výsledky doplňovacích voleb do studentské části AS LF Doplňovací volby do studentské části Akademického senátu LF UK v Plzni a Akademického senátu Univerzity Karlovy proběhly bez větších komplikací. Volební komise tak po sečtení hlasů mohla konstatovat, že se celkem k volebním urnám dostavilo 391 oprávněných voličů. Ti odevzdali 377 platných a 14 neplatných volebních lístků. Ve volbách do AS UK uspěli MUDr. et Mgr. Michaela Miklíková s 264 hlasy (absolutní vítěz voleb) a Ing. et Ing. Jiří Polívka s 200 hlasy. Ve volbách do AS LF UK v Plzni uspěla Johana Nowak (3. ročník, anglická větev, všeobecné lékařství) s 65 hlasy. S ostatními kandidáty, kteří se do senátů nedostali, se počítá jako s potencionálními náhradníky. Jménem celé volební komise bych

rád poděkoval všem, kteří si našli čas a zúčastnili se voleb. Josef Brychta, předseda volební komise  

muži, tak i ženy. Výzvu přijalo i několik studentů ze Západočeské univerzity. Celý závod se nesl v duchu retro, takže všichni účastníci byli oděni do retro svršků.

V sobotu 13. prosince 2014 zaplnil okolí Procháskova pavilónu vozový park ČT 1 s filmovým štábem režiséra Jana Hřebejka. Šlo o jeden z natáčecích dnů připravovaného šestidílného televizního seriálu „Kriminálka Plzeň“, který začne ČT 1 vysílat v hlavním vysílacím čase od září letošního roku. Jako interiér byly využity architektonicky zajímavá vstupní hala pavilónu s vitrínami anatomického ústavu a pitevní trakt ústavu soudního lékařství. Herecké obsazení je divácky atraktivní. Již první díl bude pro labužníky kriminálního žánru šťavnatým filmovým steakem. Od soudního lékaře jako odborného poradce se požaduje, aby způsob zavraždění osoby a dialogy soudní lékařky (Barbora Kodetová) s vrchním komisařem policie (nejčastěji Martin Stránský) odpovídaly co možná nejpřesněji realitě. Nutné je zdůraznit, že všechny případy byly vymyšleny, nestaly se. Námět: Martin Bezouška a Martin Froyda. Scénář: Martin Bezouška. Kamera: Asen Šopov.

Fakultní pijavice 2014 Ve dnech 2. 12. – 4. 12. 2014 se konala již tradiční událost Fakultní pijavice pořádaná organizací IFMSA Plzeň. Jedná se o nábor nových dárců krve z řad mediků, a letos slavila opravdový úspěch. Přišla nejen spousta studentů naší lékařské fakulty, ale dokonce i lidé, kteří nemají s naší univerzitou nic společného. Akce probíhala opět na Transfuzním oddělení plzeňské Fakultní nemocnice Bory a během pouhých tří dnů přilákala téměř 70 lidí! Sečteno a podtrženo, účast na letošním 7. ročníku Fakultní pijavice byla obrovská a dokazuje, že medikům není lhostejné dění kolem a že si najdou mezeru v rozvrhu na to, aby udělali něco pro ostatní. Krev je naprosto nenahraditelná a není nic snadnějšího, než obětovat pár mililitrů za cenu toho, že tím můžeme někomu zachránit život.

Letos jsme na naše studenty opravdu hrdí a věříme, že rok od roku čísla zúčastněných porostou a Fakultní pijavice tak bude slavit další a další úspěchy. Jedná se o naprosto ojedinělý projekt typický pro naši fakultu a je skvělé, že se čím dál tím víc zapisuje do podvědomí studentů a veřejnosti. Na závěr bychom ještě jednou chtěli poděkovat všem, kteří se na Fakultní pijavici podíleli, velký dík patří také transfuznímu oddělení a největší dík patří Vám všem, kteří jste přišli darovat. Lenka Kukrálová, koordinátorka Fakultní pijavice

Movember 28. 11. 2014 V pátek 28. 11. 2014 v odpoledních hodinách proběhl SURVIVAL závod v rámci celosvětového projektu Movember, osvětové a charitativní akce, zaměřené především na prevenci typicky mužského onemocnění rakoviny prostaty. Tomuto projektu,  probíhajícímu v měsíci listopadu, se již třetím rokem aktivně věnujeme. Jelikož je nedostatek pohybu spojený se zvýšeným rizikem onemocnění - je tím pádem Movember dobrou záminkou se hýbat! Závodu, který zahrnoval běh předem připravenou tratí pod vedením ÚTV LFP se celkově zúčastnilo 8 týmů po šesti studentech, a to jak

Prosím ticho! Kamera! Akce!

Po úvodní řeči a vysvětlení veškerých pravidel závodu odstartoval od kolejí na Bolevecké první tým. Týmy měly za úkol se orientovat pomocí map, které obdržely před startem. Trasa činila pět kilometrů a vedla od studentských kolejí přes Biomedicínské centrum a hydrometeorologický ústav až téměř k Boleveckému rybníku a nazpátek. V průběhu trasy čekaly na účastníky různorodé překážky, jako například šplh, plazení se, běh polem, kutálení pneumatiky do kopce a mnoho dalších. V cíli měli závodníci navíc také za úkol vyluštit tajenku, která podle našeho názoru velmi zahýbala celkovým pořadím. Na třetím místě se umístil tým Turbo, druhé místo vybojoval tým PSA a vítězem závodu se stal A-team ve složení: Matyáš Lochman, Jan Navara, Adriena Veselá, Martin Soukup, Ondřej Troup a Veronika Vrobelová. Vítězné týmy byly obdarovány věcnými cenami. Tento článek bych ráda završila poděkováním všem sponzorům, kteří nám darovali ceny pro vítězné týmy, všem účastníkům závodu a také dobrovolníkům a aktivním členům naší organizace, kteří na místě pomáhali, a zejména Mgr. M. Červenému a celému ÚTV Lékařské fakulty za ochotu a pomoc s organizací! Lucie Hajná (za tým IFMSA CZ Plzeň) Foto T. Ťupa Fotogalerie v příštím čísle

Miroslav Dvořák Ústav soudního lékařství

ISMAP’s International Fair 13. 3. 2015 The first ISMAP’s International Fair took place on the 13th of March at SAF, and we dare to say it was a success! We had several stands, each representing a different nationality from our student community (Portuguese, Greek,

33

German, British, Italian and Czech), with food, music and a great atmosphere.

We would like to thank everyone who cooperated with this project, this would never have been possible without you. If you have missed it, you can check the pictures at our facebook page (www.facebook.com/ismap.lfp). Ines Pina (ISMAP)

Program Univerzity třetího věku První ročník Univerzity třetího věku (U3V) pokračuje v letním semestru 2014/2015 následujícími přednáškami: 10. 3. Prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc.: Soustava trávicí a dýchací 24. 3. RNDr. Karel Fajfrlík, Ph.D.: Onemocnění přenášená klíšťaty 7. 4. Doc. MUDr. František Lošan, CSc.: Význam klinické genetiky pro prevenci vrozených vad a dědičných onemocnění 21. 4. Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.: Kardiopulmonální resuscitace I. 5. 5. Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.: Kardiopulmonální resuscitace II. 19. 5. MUDr. Markéta Haschová: Alergie a alergeny životního prostředí 2. 6. PhDr. Mgr. Blanka Šestáková: Psychologie v denním životě 16. 6. MUDr. Jana Langmajerová: Význam pohybové aktivity ve vyšším věku Mimořádná akce pro zájemce U3V: návštěva histologických sbírek 5. 5. 2015 a 19. 5. 2015 na Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni. Přednášky se konají vždy v úterý od 14:45 hod. ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na Lékařské fakultě UK v Plzni, Alej Svobody 31. V. Stříbrná Program Akademie třetího věku V letním semestru školního roku 2014/2015 čeká posluchače Akademie třetího věku (A3V) následující program:

34

3. 3. Tomáš Mráz, DiS.: Novinky v léčbě chodidla 17. 3. Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.: Významní lékaři světové medicíny spojení s českými zeměmi 31. 3. Prof. MUDr. Pavel Těšínský, DrSc.: Šedý zákal a jeho léčba 14. 4. Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc.: Co dnes víme o infekci HIV/AIDS 28. 4. Prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.: Preventivní kardiologie 12. 5. Doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.: Kmenové buňky a regenerativní medicína 26. 5. MUDr. Jiří Růžička, Ph.D.: Hyperbarická medicína 9. 6. JUDr. Jaroslava Nováková: Práva pacientů dle současné legislativy Přednášky se konají vždy v úterý od 14:45 hodin ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, Alej Svobody 31. V. Stříbrná

Program Klubu aktivního stáří Účastníci letního semestru akademického roku 2014/15 mají na programu následující témata: 3.3. Ing. Antonín Vacík: Šumava 14.4. RNDr. Jindřich Duras, Ph.D.: Voda v krajině a její ochrana 12.5. Ing. Arch. Jan Soukup: Vývoj církevních staveb v historii Evropy 9.6. Mgr. Miloslava Rutová: Kineziologie ONE BRAIN Při Klubu aktivního stáří ještě navíc fungují každé pondělní odpoledne jazykové kurzy v angličtině a němčině ve třech stupních pokročilosti  pro 54 posluchačů a během sezóny chůze s holemi, jak je vystaveno na webových stránkách fakulty. Přednášky se konají ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu vždy od 13.00 hodin. V. Stříbrná

Jak poznáte predátorský časopis? Většina predátorských časopisů vykazuje tyto společné znaky: • poměrně agresivní oslovování potencionálních autorů prostřednictvím e-mailu • minimální překážky při publikování zaslané práce - přijmou vše, za co se zaplatí • žádné, či  fiktivní recenzní řízení • nedodržování publikačních standardů • zneužívání názvů známých časopisů (mírně název modifikují) • uvádění jmen známých vědců v redakčních radách bez jejich souhlasu • stejná redakční rada pro více titulů Jak ověříte, že časopis, ve kterém chcete publikovat, není predátorský? • pokud deklarují IF, ověřte si jeho existenci v databázi JCR • podívejte se do seznamu predátorských časopisů;  nakladatelů  zneužitých titulů

Seznamy nemusí být úplné! V případě nejasností SVI jako obvykle nabízí autorům svoji podporu! PhDr. Dana Zdeňková ředitelka Střediska vědeckých informací

Psychodermatologie v ambulantní praxi „Kůže je zrcadlem naší emoční pohody. Často se však rozhodneme nevšímat si psychologicko-etiologického pozadí a léčíme pouze kožní změny. Divíme se pak, proč je naše léčba neúčinná?“ (G. Lazarus, 1986) (1) V ambulantní praxi se často setkáváme s problémem, že ne u všech kožních pacientů, kteří mají stejnou diagnózu, je léčba lege artis úspěšná. Důvodem mohou být psychosociální problémy a poruchy chování pacientů, které zůstávají v pozadí a nejsou v průběhu stanovování diagnózy, léčby i prevence kožních onemocnění řešeny. Důležité je se rozhodnout, zda budeme se svými pacienty hovořit i o jiných než kožních problémech. Ještě před několika desetiletími bylo slovo „psychosomatický“ považováno za výmluvu lékařů, kteří nedokázali najít příčinu té či které nemoci. (2) Dnes je ale jasné, že nemoci těla, jejichž příčinu můžeme naleznout v duši, skutečně existují. Psychosomatický přístup v medicíně definoval Lipowski (1986) jako klinickou a vědeckou disciplínu, která se zabývá: vztahy mezi biopsychosociálními faktory a fyziologickými funkcemi, interakcí psychosociálních a biologických faktorů v průběhu všech nemocí, biopsychosociálním přístupem v péči nemocného, psychologickými, psychiatrickými a behaviorálními metodami v prevenci a léčbě a rehabilitaci somatických nemocí. (1) Psychosomatika se rozvíjí více a více a propojenost mezi tělem a duší se objevuje stále častěji v různých oborech. Ani dermatologie není výjimkou. Na první pohled se zdá nepochopitelné, proč by vyrážka nebo vypadávání vlasů měly mít něco společného s psychickými problémy nebo starostmi. Jak ale zdůrazňují odborníci, nepochopitelné je to jen proto, že se málokdy zamýšlíme nad okolnostmi, které nemoci předcházely a neptáme se sami sebe, zda náš způsob života odpovídá nárokům, které klademe na své tělo i duši. (2) Řada kožních onemocnění má dokonce i v názvu spojitost s psychikou, např. psychogenní kopřivka, psychogenní purpura, neurogenní pruritus, herpes simplex psychogenes, zvýšené pocení v důsledku větší emoční zátěže (hyperhidrosis). (3) Faktem je, že psychosomatická kožní onemocnění postihují častěji citlivé lidi, zejména ty, kteří mají sklony k úzkostem, nadměrným obavám nebo depresím. Slabší typ nervové soustavy se ale může projevit i opožděním citového a sociálního dozrávání nebo silnou závislostí na rodině. (2) Klasifikace psychodermatóz představuje četná úskalí a neustále se vyvíjí na základě nových poznatků o ultrastruktuře kůže a psychoneuroimunologii. Podle klinických studií trpí více než 30 % kožních pacientů psychosociálními obtížemi, nízkou kvalitou života a poruchami

chování. U pacientů s akné vulgaris upozorňují studie na srovnatelnost sociálních, psychologických a emočních problémů s pacienty trpícími diabetem, asthma bronchiale, artritidou, bolestmi zad či epilepsií. Četné klinické studie věnované kvalitě života nemocných byly provedeny i u pacientů s psoriázou. Lupénka je velmi časté onemocnění, její výskyt v populaci České republiky je srovnatelný s výskytem diabetu, výrazně ovlivňuje kvalitu života nemocných. Závěry jsou srovnatelné s onkologickými pacienty, s pacienty, kteří trpí kloubními záněty, hypertenzí, diabetem, depresivní poruchou či kardiologickými obtížemi typu angina pectoris. V psychodermatologii usilujeme o kombinaci somatopsychického přístupu s psychosomatickým, aniž bychom opomíjeli systémové pojetí dermatovenerologie. Známé jsou výroky psychosomaticky orientovaných dermatologů: Šamberger nazval kůži „vzorným cvičištěm psychogenních dějů“, Witkower a Russel přirovnávali kůži k „malířskému plátnu, na kterém se zobrazuje psýché“, podle Borelliho se „psychické a somatické vlivy promítají a kumulují v kůži“. (1) Ostatně již Demokritos poukazoval na skrytý význam svědění: „Škrábání při svědění způsobuje slast, kterou lze vystupňovat až k největší milostné rozkoši“.(3) Hlavním nástrojem psychosomatického přístupu, a to nejen v dermatologii, je rozhovor. Vyzveme pacienta, aby nám sám sdělil, proč přichází, co si o svých kožních obtížích myslí, a jaký má názor na své onemocnění. Diagnosticky cenná je neverbální komunikace. Všímáme si výrazu v obličeji pacienta, jeho gestikulace, způsobu prezentace kožních projevů zda se pacient kůže dotýká, nebo se naopak dotyku vyhýbá. Dermatolog by měl projevit ochotu pomoci, empatii, schopnost naslouchat obtížím pacienta, povzbudit ho, ocenit jeho aktivní spolupráci a zároveň je velmi důležité, uvědomit si i vlastní pocity vůči nemocnému. Při citlivě vedené psychosomatické anamnéze se postupně vyvíjí osobní vztah, který by měl vyústit v léčebné spojenectví lékaře s nemocným. Vždy záleží pouze na pacientovi, kdy je vhodná chvíle opustit hlavní téma – kožní obtíže. Většinou se tak stane až po opakovaných návštěvách a navázání vzájemného vztahu. Zkvalitnění dermatovenerologické péče spočívá v rozpoznání vlivu psychosociálních činitelů na vzniku, průběhu nebo exacerbaci dermatózy, ale i naopak v rozpoznání zpětného účinku kožního onemocnění v psychosociálních postojích a chování pacientů.(4) Na konci rozhovoru pacienta podrobně somaticky vyšetříme a vysvětlíme postup kožní léčby. Cílem se stává komplexní léčba, zahrnující mimo jiné i mezioborovou spolupráci, např. s klinickým psychologem či  psychiatrem, kdy se snažíme nejen o zlepšení kožního nálezu, ale i o zvýšení kvality života kožních pacientů. Důležité je vědět, že subjektivní prožívání nemocného nebývá přímo úměrné závažnosti kožního onemocnění. Zajímavé je, že pacient mnohdy vnímá minimální klinické projevy jako velmi závažné. Interindividuální variabilita souvisí s věkem pacienta, s dobou trvání a lokalizací kožních změn, s rodinným či sociálním zázemím a schopností adaptace. U kožních pa-

cientů můžeme často pozorovat: snížené sebevědomí, pocity viny a zklamání, snížený slovní kontakt, zvýšené sebepozorování, narušení sexuality a vnímání vlastního těla, somatizaci psychických problémů, nevraživost vůči okolí, poruchy úzkostné, depresivní i obsedantně-kompulzivní. Mnozí kožní pacienti žijí v sociální izolaci, a to poměrně dlouhodobě. Zároveň v důsledku choroby bývají narušeny mezilidské vztahy ať už v rodině, ve škole, v práci a z důvodu snížené sociální aktivity pacienta může dojít i ke ztrátě zaměstnání, což je samo o sobě velká emoční zátěž. Někteří psychodermatologičtí pacienti trpí halucinacemi, bludy či suicidálními myšlenkami. Primární psychické poruchy a poruchy osobnosti se mohou vyskytovat u pacientů trpících např. dermatitis artefacta, ale i u neurotických exkoriací, onychofagie, trichotillomanie. Sekundární psychické poruchy se vyvíjejí u pacientů se závažně probíhajícím kožním onemocněním, např. acne cystica a conglobata, generalizovaným atopickým ekzémem, periorální dermatitidou, rosaceou, maligním melanomem atd. Jak již bylo řečeno, důležitá je komplexní léčba s mezioborovou spoluprací, často s využitím psychofarmak, např. antidepresiva, která působí primárně analgeticky a antipruriginózně. Velmi přínosná a stěžejní je psychoterapie, která cíleně ovlivní duševní i tělesný stav pacienta, ať už je to individuální, rodinná či kognitivně-behaviorální psychoterapie. Dále se využívají různé relaxační postupy- autogenní trénink, relaxační cvičení, obojí se osvědčilo u pacientů s lupénkou, alergiemi, atopickým ekzémem a některými genodermatózami. Cílem psychoterapeutické intervence je dovést pacienty k tomu, aby přestali být zaměřeni na projevy svého kožního onemocnění a aktivitu vložili do rozvinutí osobního potenciálu k plnohodnotnému uplatnění v širším sociálním prostředí. Psychologické vyšetření a psychoterapie jsou vhodnou možností ovlivnění kvality života pacientů trpících chronickým kožním onemocněním. Nely Drozdová seminární práce předmětu Psychiatrie v 5. ročníku LFP  Literatura: (1) http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/ psychodermatologie-v-ambulantni-praxi-166556 (2) http://www. mesicnikzdravi.cz/200608/zrcadlo.htm (3) http://www.podkridly. eu/kuze-s-nami-zije-biologicka-versus-psychosomaticka-medicina/ (4) http://www.lirtaps.cz/psychosomatika/psomweb2006_4/ konf_predn_pankova.htm; http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/psychosomaticka-onemocneni-v-dermatologii-173133; https://psychosomatika.cz/clanek/nektere-moznosti-psychoterapie-v-somatickych-oborech/; http://www.ncbi.nlm. nih.gov/pmc/articles/PMC3890931/

Hodnocení nemocnic 2014 V rámci celostátního hodnotícího projektu „Nemocnice ČR 2014“ byly nemocnice komplexně hodnoceny ze čtyř klíčových oblastí: Spokojenost a bezpečnost hospitalizovaných pacientů, Spokojenost a bezpečnost ambulantních pacientů, Spokojenost a bez-

pečnost zaměstnanců nemocnic a Finanční zdraví nemocnic. Cílem je sestavit žebříček nemocnic České republiky dle míry spokojenosti a nově také bezpečnosti pacientů a zaměstnanců. Vyhodnocení projektu probíhá za pomoci strukturovaných postupů vycházejících z metodiky strategického nástroje pro měření výkonnosti organizací – Balanced Scorecard. Výstupy tohoto projektu poskytujeme zpětně manažerům nemocnic, aby mohli snadněji pracovat na zkvalitnění zdravotní péče v České republice. Pokračování projektu „Nemocnice ČR 2015“ bude probíhat od 1. února do 31. srpna 2015. Oblast „Spokojenost a bezpečnost pacientů“ (hospitalizovaných) (jsou uvedeny 2 kategorie nemocnic: kategorie Fakultní nemocnice a kategorie Nemocnice ČR) 1. místo: Fakultní nemocnice v Motole a Litomyšlská nemocnice, a.s. 2. místo: Ústřední vojenská nemocnice Praha a Nemocnice Podlesí a.s. 3. místo: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a SWISS MED CLINIC s.r.o. Oblast „Spokojenost a bezpečnost pacientů“ (ambulance): 1. místo: Ústřední vojenská nemocnice Praha a Litomyšlská nemocnice, a.s. 2. místo: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a Thomayerova nemocnice v Praze-Krči 3. místo: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a Vítkovická nemocnice, a.s. Oblast „Spokojenost a bezpečnost zaměstnanců nemocnic“ 1. místo: Ústřední vojenská nemocnice Praha a Litomyšlská nemocnice, a.s. 2. místo: Fakultní nemocnice Hradec Králové a Nemocnice Podlesí a.s. 3. místo: Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s. Finanční zdraví nemocnic (kategorie Fakultní a speciální nemocnice) (kategorie Nemocnice ČR) 1. místo: Fakultní nemocnice v Motole a Nemocnice České Budějovice a.s. 2. místo: Masarykův onkologický ústav a Nemocnice Český Krumlov, a.s. 3. místo: Institut klinické a experimentální medicíny v Praze a Nemocnice Mělník, a.s. Skokan roku (nemocnice, které zaznamenaly meziročně největší přírůstek v počtu hlasů za pacienty a zaměstnance): 1. Mělnická zdravotní, a.s., Nemocnice s poliklinikou Mělník 2. Thomayerova nemocnice v Praze-Krči 3. Krajská nemocnice Tomáše Bati a.s.  (r)

Nejudálost v českých dějinách Mezi ankety s méně obvyklým obsahem patří určitě ta, která se na veřejnost obrátila v období mezi 8. a 30. květnem loňského roku. Každý mohl vyjádřit svůj názor na nejvýznamnější událost v českých dějinách, ale také na další „nej“ související s různými oblastmi lidského konání. Mezi nejvýznamnější události, k nimž se účast-

35

níci ankety mohli vyjádřit, byly zařazeny následující: Zrušení nevolnictví (1781), sebeupálení Jana Palacha (1969), Pražské jaro (1968), vznik české hymny (1834), ukončení 2. světové války (1945), založení Květů (1834), upálení mistra Jana Husa (1415), Zlatá bula sicilská (1212), sametová revoluce (1989), zvolení T. G. Masaryka prezidentem (1918), poprava 27 českých pánů (1621), ukončení 2. světové války (1945), bitva na Bílé hoře (1620), založení automobilky v Mladé Boleslavi (1895), vznik Velké Moravy (822), Karel IV. českým králem (1346), založení Karlovy univerzity (1348), atentát na Heydricha (1942), příchod Cyrila a Metoděje (863), vznik Československa (1918) a další. Porota zasedala ve složení: Mgr. Michal Horáček, Ph.D. (autor desítek populárních písňových textů, novinář, spisovatel, básník, hudební producent a v neposlední řadě vystudovaný antropolog), Marta Kubišová (její Modlitba pro Martu ze seriálu Píseň pro Rudolfa III. se při okupaci v roce 1968 stala symbolem národního odporu. Byla jednou z mluvčích Charty 77. Zpívat znovu začala v listopadu 1989. Je mj. držitelkou medaile Za zásluhy a francouzského Řádu čestné legie). PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. (vystudoval historii a národopis na Univerzitě Karlově, působil v Československé akademii věd a v Národním muzeu v Praze. V současné době je jedním z nejprodávanějších českých spisovatelů). Kateřina Janků-Baďurová (bývalá úspěšná reprezentantka ve skoku o tyči. Na MS v japonské Ósace (2007) vybojovala výkonem 475 cm stříbrnou medaili. V roce 2010 oznámila ukončení kariéry. Je šéftrenérkou atletiky oddílu Dukla Praha). Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. (Ve své době byl nejmladším jmenovaným profesorem v ČR. V letech 2005 – 2012 děkan I. LF UK, od 1. 2. 2014 rektor Univerzity Karlovy.) Jako nejvýznamnější událost v českých dějinách byl prohlášen vznik Československa v r. 1918. Na stránkách naší Facultas nostra se čtenáři mohli seznámit s bližšími informacemi o většině z výše uvedených událostí, další ještě připomeneme. Může nás těšit, že založení naší Univerzity Karlovy a také volba jejího zakladatele císaře a krále Karla IV. jsou události řazené mezi ty nejvýznamnější v našich dějinách. Informaci doplňujeme o další „nej“. Vítězem v kategorii Český vynález a objev je klasifikace krevních skupin Janem Janským (1906), vítězem kategorie Kulturní událost je dílo režiséra, výtvarníka, loutkáře a původní profesí reklamního grafika Karla Zemana (1910–1989). (r)

100 let od otevření Panamského průplavu Nás ve střední Evropě nikdy vážněji problém propojení Atlantského a Tichého oceánu netrápil, avšak země na americkém kontinentu a evropské velmoci, které měly od raného novověku v této oblasti své kolonie, snily o této možnosti od okamžiku, kdy první Evropan překročil panamskou šíji a na vlastní oči spatřil nedozírné pláně Pacifiku. Tím objevitelem byl v roce 1513

36

Vasco Nuňes de Balboa, který za pomoci místních domorodců překonal nástrahy tropického pralesa a zdolal 80km širokou pevninskou šíji oddělující oba oceány. O dvacet let později byl na příkaz španělského krále Karla V. proveden první průzkum, jehož cílem bylo posoudit možnosti vybudování vodní cesty napříč pevninou. Jeho výsledkem však bylo konstatování, že takový projekt je velice náročný a ve své době neuskutečnitelný. V roce 1550 zvažoval možnost vybudování průplavu portugalský mořeplavec Antonio Galvao, ale skutečně seriózní výzkum, zda by bylo možné průplav postavit, začala španělská vláda provádět až v roce 1770. Technické možnosti však reálné úvahy o provedení díla umožnily až o více než jedno století později. To už se začali překonáním Středoamerické pevninské šíje zabývat také Američané. Jejich důvody byly prosté - možností, jak přepravit zboží napříč Spojenými státy, až do konce 19. století mnoho nebylo. První variantou byla zdlouhavá námořní cesta okolo nejjižnějšího cípu jihoamerického kontinentu. Jenomže obeplutí Hornova mysu skýtalo značné riziko, a tak se ukázalo být mnohem výhodnější dopravit zboží podél tichomořského pobřeží do panamské šíje, překonat zhruba 80 km po souši a potom pokračovat v cestě jinou lodí. V 19. století navíc nastal velký cestovní boom. V Kalifornii vypukla zlatá horečka (1848) a tisíce osadníků z východu hledalo nejschůdnější cestu, jak se dostat na západ. A protože napříč severoamerickým kontinentem tehdy ještě žádná železnice nevedla, jako nejschůdnější řešení se ukázala být panamská šíje, která v té době ještě patřila Kolumbii. V květnu roku 1850 proto začaly stavební práce na železniční trati, která by umožnila co nejrychleji překonat úzký pevninský pruh mezi oběma oceány. Po všech možných problémech, které skýtala stavba v prostředí panamské džungle na břehu řeky Chagres, byla železnice slavnostně otevřena před 160 léty 24. února 1855. Po 80 km dlouhé trase denně proudilo zboží z Jižní Ameriky do Spojených států a do Evropy. Opačným směrem zase cestovaly tisíce lidí, budoucích zlatokopů, takže železnice hned od počátku prosperovala. Myšlenka na vybudování vodní cesty mezi oběma oceány však nebyla zapomenuta. Na začátku 80. let 19. století se jí začal zabývat Francouz Ferdinand de Lesseps, úspěšný stavitel Suezského průplavu. Pro své krajany byl Lesseps „Velkým Francouzem“. Po vybudování 175 km dlouhého kanálu na úrovni hladiny moře v egyptském písku představil na mezinárodní konferenci geografické společnosti v Paříží další gigantický plán – nový průplav, tentokrát přes Kolumbijskou provincii v panamské šíji. Při cestě z New Yorku do San Francisca tato zkratka ve srovnání s plavbou okolo Hornova mysu by ušetřila více než 13 000 km! Trasa nového průplavu měla sledovat existující železnici. Prokopat 80km dlouhou vodní cestu na úrovni moře by prý v Panamě neměl být žádný problém, vždyť jde vlastně o poloviční Suez. Ferdinad Lesseps a zástupci Světové společnosti mezioceánského průplavu připluli do Panamy v roce 1881. Doprovázeli je zeměměřiči,

námezdní dělníci a lodě naložené bagry, sbíječkami, lokomotivami, dynamitem, mapami, nivelačními přístroji, kompasy a barometry. Desetitisíce dělníků z 97 zemí světa přivedl do Panamy příslib slušných platů. Byli mezi nimi hlavně chudí obyvatelé antilských ostrovů, Indiáni ze středoamerických zemí, ale i Španělé, Řekové, Italové, Irové nebo Číňané. Do Panamy utíkali před zákonem i zločinci, a dobrodružství tam hledali bohémové a světoběžníci z Evropy. Dělníci čelili divočině stejně krásné jako nebezpečné. Zraňovali se o trávu, která řezala kůži jako žiletka. Pracovali v neustálém strachu z jedovatých hadů, zažívali dusivé vedro, trápilo je bahno, blechy, klíšťata, pavouci a moskyti. Jeden nekonečný den za druhým. K tomu se přidaly tropické lijáky a záplavy - hladina klikaté řeky Chagres mohla stoupnout během 24 hodin až o 13 metrů! I přesto se dělníci pustili do mýcení široké cesty napříč šíjí. Džungli káceli ručně, což byl sám o sobě nadlidský úkol. Francouzští geodeti provedli kontrolní měření a vypočítali objem zemních prací. A potom se začalo kopat. Nikdo však nevěděl, co s řekou Chagres, jejíž tok bylo třeba několikrát překřížit. Morálka lidí byla vysoká a technická zařízení určená pro tento obrovský stavební projekt byla do té doby nevídaná.

Panamský průplav Každý měsíc připlouvali další dobrovolníci a mnozí z nich umírali jako ve válce. Decimovaly je neštovice, hadí uštknutí, zápaly plic nebo otravy jídlem. Své vykonaly i náhodné výbuchy nitroglycerinu. Nejčastěji však dělníci umírali na malárii a obávanou žlutou zimnici. Francouzská nemocnice nedaleko Panama City měla sice dobré vybavení, ale v oknech chyběly sítě, a květiny chránily před nájezdy mravenců kameninové nádoby s vodou. Nikdo netušil, že jde o ideální prostředí pro množení komára tropického, který je přenašečem žluté zimnice. Nebezpečnost tohoto zdánlivě nevinného tvora tehdy ještě nebyla známa. Obecně se soudilo, že příčinou žluté zimnice stejně jako malárie jsou nebezpečné výpary z tropické vegetace a hnijících odpadků. Během osmiletého působení Francouzů (1881 až 1889) pracovalo na stavbě průplavu asi 45 000 mužů. Dvacet tisíc jich zemřelo. V nemocnici umírali tři ze čtyř pacientů. V roce 1886 přicestoval Lesseps na jednu ze svých četných návštěv a jednoznačně prohlásil, že i navzdory všem problémům bude průplav dokončen. Jeho inženýři však znali fakta – náklady prudce rostly a práce se zpožďovaly vinou sesuvů půdy. Čím déle kopání pokračovalo, tím více ho zbývalo. O počtech mrtvých už raději nikdo nehovořil. „Ti, kdo nevěří v úspěch, nikdy ničeho

nedosáhnou“, pronesl Lesseps svou oblíbenou větu. Nebyl to počet obětí, co nakonec Lessepse zastavilo, ale v roce 1889 jeho společnosti došly peníze. Jednalo se o největší finanční krach v historii, kvůli kterému dokonce padla vláda. Ukázalo se, že takový projekt je na soukromé financování příliš velký. Bez ohledu na kouzlo a optimizmus Ferdinanda Lessepse, bez ohledu na obětavost a nadšení dělníků. Chybou bylo také prosazování průplavu na úrovni mořské hladiny. Lesseps se tvrdošíjně snažil zopakovat svůj egyptský úspěch za zcela odlišných podmínek. Další nezanedbatelnou příčinou francouzského neúspěchu byla skutečnost, že jejich pokus přišel příliš brzy. Technologie stejně jako lékařská věda nebyla v té době ještě na potřebné úrovni. Koncem ledna 1901 nastoupil na místo prezidenta Spojených států Theodore Roosevelt. Jeho zásluhou se výrazně zvýšila podpora projektu Panamského průplavu, prosazovaného americkými podnikateli. Dalších patnáct let bylo v okolí opuštěného nedostavěného průplavu velmi turbulentních. Spojené státy odkoupily od Compagnie Nouvelle du Canal de Panama kolumbijskou koncesi na zbudování průplavu. Panama začala usilovat o nezávislost na Kolumbii, k níž do té doby patřila jako jedna z provincií. Když vázla ratifikace dohod k další výstavbě průplavu, vše vyvrcholilo vyhlášením panamské samostatnosti, kterou Kolumbie nedokázala zpochybnit. Panamu totiž vojensky podpořily Spojené státy. Hájily tím pochopitelně i své zájmy, což se záhy po vyhlášení samostatné Panamy promítlo do podepsání smlouvy, která zaručovala USA kontrolu 16 kilometrů širokého pásma okolo Panamského průplavu. USA vyplatily Panamě jednorázový poplatek 10 milionů dolarů a poskytly příslib placení každoročního poplatku ve výši 250 000 dolarů. Roku 1904 obnovili Američané budování průplavu. Na počátku panovaly stejně špatné podmínky jako za francouzské éry výstavby, dělníky kosila žlutá zimnice, malárie a další nemoci. Když však v roce 1905 nastoupil na místo hlavního inženýra 52letý železniční inženýr John Stevens, zastavily se zemní práce a začalo se budovat logistické zázemí a infrastruktura, která znamenala zlepšení životních podmínek pro dělníky i samotné inženýry. Další důležitou věcí, kterou John Stevens udělal, byla finanční podpora asanačních opatření, která navrhl vojenský lékař William Gorgas. Realizace těchto návrhů postupně zbavila Panamskou šíji žluté zimnice a malárie. Jen sítě do oken stály 90 000 dolarů, vykuřovaly se domy, zaváděla se kanalizace, dláždily se vozovky i chodníky, budovaly se vodovody, voda se stáčela do lahví a vysoušely se močály, aby se zabránilo množení komárů. John Stevens změnil původní plán, který uvažoval stavbu v úrovni moře, a vysvětlil jej prezidentu Rooseveltovi. Byl naplánován systém zdymadel napájený z budoucího přehradního jezera. K odvozu zeminy byla položena nová železnice. Američané přivezli výkonná parní rypadla. Koleje byly posunovány nejprve lidskou silou, posléze je přesunovaly speciální stroje. Pracovalo se bez přestávky, ploché vagóny

s jednou postranicí vozily zeminu na obrovské zemní hráze v Gatumu a k moři, kde byly budovány vlnolamy. V prosinci 1905 oznámil dr. Gorgas, že Panamské pásmo je bez žluté zimnice. V tu dobu na stavbě pracovalo 24 000 dělníků. V listopadu 1906 přijel Theodore Roosevelt na třídenní inspekční cestu. Práce pak bez přestávky pokračovaly do 20. května 1913, kdy se parní bagry setkaly u Culeibry v konečné výkopové hloubce. Do stěn posledního ze šesti zdymadel byl poslední kubík betonu nalit 31. května 1913. Soudobé zprávy konstatovaly, že v roce 1914, když se Panamský průplav otevíral, bylo jeho okolí zdravější než území Spojených států. První zkušební plavba se konala v říjnu 1913, a zkušební remorkér Gatum tak otestoval funkčnost průplavu. Slavnostní otevření průplavu se konalo 15. srpna 1914 a parník Ankon přejel z Atlantiku do Pacifiku. Do plného provozu byl ovšem průplav uveden až po první světové válce v roce 1920. Výstavba průplavu stála Američany 352 000 000 dolarů, spolu s francouzskou investicí činila 639 000 000 dolarů, což odpovídá 7 miliardám dnešních dolarů. Výstavba si od roku 1904, tedy za americké éry, vyžádala dalších 5 609 lidských životů. Poplatky jsou v průplavu stanovovány podle tonáže. Rekordní mýtné ve výši 331 000 dolarů zaplatila výletní loď Disney Magic. Nejmenší poplatek zaplatil údajně Richard Halliburton, když plaveckým stylem “ouško” proplaval kanálem, stálo ho to 36 centů (Pozn.: o R. Halliburtonovi jsme psali ve Fac. nostra v č. …./20..) 7. září 1977 tehdejší panamský vůdce Omar Torrijos a americký prezident Jimmy Carter uzavřeli dohodu s cílem postupně předat oblasti kolem panamského průlivu Panamě. Poslední fáze této dohody vypršela 31. prosince 1999. Od roku 2000 je průplav plně pod panamskou správou. Je otevřený pro všechny lodě, Spojené státy si vymínily, že na neutralitu průplavu budou dohlížet. Od roku 2010 probíhají práce na rozšíření průplavu, které mj. umožní proplouvání kanálem i lodím s vyšší tonáží. Rozšíření průplavu bylo odsouhlaseno panamským referendem z 22. října 2006. Celkové náklady mají dosáhnout 5,25 miliardy USD. V r. 2013 průplav podle statistik zdolalo na 13 660 plavidel, která přepravila téměř 210 milionů tun nákladu. Předpokládá se nárůst přepravy na 510 milionů tun v roce 2025. Oba průplavy dohromady by mohly v budoucnu dosáhnout maximální udržitelné kapacity 600 milionů tun ročně. Panamský průplav platí za úžasné technické dílo, u nějž každý návštěvník cítí obdiv nad tím, co dokáže člověk vytvořit. Do dnešního dne proplulo Panamským průplavem téměř milion lodí – denně jich je v průměru čtyřicet. Cesta jednoho obrovského plavidla skrze šest velkých 304 metrů dlouhých plavebních komor, které vyrovnávají šestadvacetimetrový rozdíl hladin mezi Pacifikem a Atlantikem, trvá, pokud nemusí čekat „ve frontě“, asi osm až deset hodin. Zemina, která byla při stavbě kanálu vybagrovaná, by údajně stačila na stavbu Velké čínské zdi v celé její původní délce a navíc by mohli

stavitelé ještě přistavět 1600 kilometrů. I po téměř sto letech od otevření je Panamský průplav stavbou, která fascinuje a která ve svém oboru nemá dodnes ve světě obdoby. (J. Novák)

William C. Gorgas (1854 – 1920) „vyléčil“ panamské pásmo William Crawford Gorgas http://en. wikipedia.org/wiki/ Order_of_St_M ichael_and_St_ George se narodil 3. října 1854 jako první ze šesti dětí Josiaha a  Amelie Crawfordových v Toulminville v Alabamě. Po absolvování medicíny na University of the South and Bellevue Hospital Medical College byl Dr. Gorgas přijat v červnu 1880 do US Army Medical Corps. Jako vojenský lékař sloužil postupně u tří vojenských posádek ve Fort Clarku, Fort Duncanu a Fort Brownu v Texasu. Během služby ve Fort Brownu v letech 1882 až 1884 prodělal žlutou zimnici (yellow fever). Zde také potkal svoji nastávající Marii Cook Doughtyovou, s níž se v r. 1885 oženil. V r. 1898 po skončení španělsko-americké války se stal velícím zdravotním důstojníkem v Havaně. Zde plnil hlavní úkol, jímž bylo vymýtit žlutou zimnici a malárii. Gorgas navázal na zkušenosti jiného armádního lékaře majora Waltera Reeda. Ten čerpal z praxe místního lékaře Carlose Finlaye. Nakonec se W. Gorgasovi podařilo prokázat, že přenašečem žluté zimnice jsou komáři. Úspěšně dosáhl významného snížení rizika nákazy. Byl poté pověřen uplatnit své zkušenosti v dalších destinacích s tropickým klimatem – na Floridě, v Havaně a nakonec v r. 1904 v oblasti Panamského kanálu. Ve funkci velícího zdravotního důstojníka zavedl rozsáhlé sanitární programy, zahrnující vysoušení bažinatých rybníků a močálů, vykuřování, zavádění moskytiér a bezpečné veřejné zdroje nezávadné vody. Tato opatření významně ovlivnila další výstavbu Panamského průplavu, nemocnost a úmrtnost na žlutou zimnici a malárii významně poklesla. Willliam Gorgas byl v letech 1909 až 1910 prezidentem American Medical Association. V r. 1914 byl jmenován Surgeon General of the Army. V témže roce obdržel spolu s G. W. Goelhalsem Medaili veřejného blaha (Public Welfare Medal) od National Academy of Sciences. V r. 1918 opustil armádní služby, když dosáhl „povinného” penzijního věku 64 let. Králem Jiřím V. byl dne 3. června 1920 v Queen Alexandra Military Hospital krátce před svou smrtí povýšen do rytířského stavu. Zemřel 3. července 1950 ve věku 65 let. Po slavnostním ceremoniálu v londýnské St. Paul’s Cathedral byly jeho ostatky převezeny do Spojených států a spočinuly na Arlingtonském hřbitově ve Washingtonu. (jn)

37

Vzpomínka na zakladatele Sokola: Miroslav Tyrš (1832 – 1884)

38

Miroslav Tyrš se narodil 17. září 1832 v rodině lázeňského a panského lékaře dr. Jana Vincence Tirsche na děčínském zámku. Jeho otec i matka Vincencie Tirschová, rozená Kirschbaumová, pocházeli z Čech, avšak z německy mluvícího prostředí. Původní Tyršovo jméno tomu také odpovídalo: Friedrich Emmanuel Tirsch. Rodina žila v Děčíně pouhé čtyři roky. V roce 1836 se MUDr. Tirsch nakazil tuberkulózou. S rodinou se odstěhoval k příbuzným do Döblingu u Vídně, kde ještě téhož roku zemřel. Tyršova matka zemřela o dva roky později v Kropáčově Vrutici, kam se předtím se synem uchýlila. Na tuberkulózu v útlém věku zemřely i obě Tyršovy sestry. Malý Tyrš byl tedy od svých šesti let vychováván v české vlastenecké rodině svého strýce z matčiny strany v Kropáčově Vrutici na Mladoboleslavsku, později ve Stránově. V roce 1841 se přestěhoval do Prahy ke svému druhému strýci Antonínu Kirschbaumovi a začal studovat. Zprvu docházel do dvoutřídní triviální školy u Maltézů, a pak na malostranské gymnázium. Zde se začal zajímat o studium antické kultury. Od dětství měl chatrné zdraví, a proto na radu svého lékaře začal v Praze cvičit. Našel tak v tělesném cvičení a péči o tělesné a duševní zdraví smysl života. Navštěvoval tělocvičný ústav Schmidtův a později ústav Jana Malýpetra. Revoluční události roku 1848 tehdy šestnáctiletého Tyrše ovlivnily natolik, že se rozhodl přestoupit na akademické gymnázium, které bylo více vlastenecké. Odtud pak odešel studovat na přání příbuzných na právnickou fakultu Karlovy univerzity. Práva jej moc nebavila, a tak přešel na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy university, kde roku 1855 složil rigorosum z filosofie a estetiky a získal doktorát. Jako estét a umělecký historik rovněž hojně publikoval, avšak akademické kariéře se začal věnovat teprve na sklonku svého života. Během studií jeho cílem bylo všestranné vzdělání, navíc se věnoval také studiu matematiky a na lékařské fakultě i anatomii. V roce 1855 studia ukončil. Z existenčních důvodů se stal vychovatelem synů továrníka Bartelmuse v Novém Jáchymově u Berouna. S továrníkovými syny cvičil, ve volných chvílích pracoval na českém tělocvičném názvosloví. V nedaleké myslivně se seznámil s Jindřichem Fügnerem. V roce 1860 byl v Praze promován na doktora filosofie a rok poté, po pádu Bachova režimu se do Prahy odstěhoval. Zpočátku projevoval mnoho různých zájmů, nesoustředil se na určitý vědní odbor. Do Riegrova naučného slovníku

zpracoval několik filosofických hesel. Žil skromně z nevelkého platu cvičitele soukromého tělocvičného ústavu. Přesto koncem 60. a začátkem 70. let hodně cestoval. Na podzim r. 1868 navštívil Francii, Anglii a Německo. Účelem této cesty bylo seznámení se s pěstováním tělesné výchovy sv těchto zemích a zároveň také poznání uměleckých památek. V r. 1869 navštívil mezinárodní uměleckou výstavu. Na jaře roku 1862 byl jedním ze zakládajících členů tělovýchovného spolku Tělocvičná jednota Pražská, u jejíhož zrodu stáli J. Mánes, J. Neruda, J. E. Purkyně, K. Světlá i jiné významné osobnosti. Tyrš zde byl domovním správcem a náčelníkem. Později dostal spolek název Sokol Pražský na návrh pedagoga Emanuela Tonnera. Tyrš začal zakládat podobné jednoty mimo Prahu. V roce 1863 již u nás bylo asi 20 tělocvičných jednot s přibližně 2000 členy (Pozn.: v r. 1863 byl založen i Sokol Plzeň). Tyrš vypracoval českou tělocvičnou soustavu i metody, přičemž využil své velké znalosti fyziologie, filosofie i estetiky. Vytvořil a propagoval v jednotách nejvyšší morální zásady – vytrvalost, kázeň, kolektivismus, lásku k vlasti, k práci. Hlavní důraz kladl na výchovu mládeže. (*) V letech 1862 až 1864 byl prvním tělovýchovným náčelníkem Sokola Pražského. Roku 1863 navrhl vytvoření Sboru pro vzájemnost československých spolků tělocvičných. Rakousko-uherské úřady mu tento záměr nepovolily realizovat, byl dokonce i policejně vyšetřován. V šedesátých letech 19. století několikrát kandidoval ve volbách za mladočechy a byl dokonce zvolen do českého zemského sněmu. Stal se pak i poslancem říšské rady. Spolu s dalšími kolegy navrhl uspořádat první slet Sokolů již roku 1866, i tento záměr byl úředně zakázán. Když bylo v roce 1871 vydáno první číslo časopisu Sokol, uveřejnil v jeho úvodu stať Náš úkol, směr a cíl. V době příprav oslav 20. výročí založení Sokola navrhl uspořádat v r. 1882 veřejné cvičení s průvodem Prahou. Prvotní svůj návrh pak rozšířil na uspořádání sjezdu všech sokolských jednot z Čech a Moravy s přizváním bratrských spolků ze světa, který se uskutečnil na Střeleckém ostrově a je pokládán za První všesokolský slet. Tyrš byl tím, kdo v období úpadku Sokolstva v letech 1873 až 1880 bez oddychu burcoval duch sokolských jednot. Tam, kde při ztenčené členské základně hrozil zánik jednoty v přesvědčení, že nestojí za to takovou jednotu udržovat, Tyrš nabádal: „Nikoli tak, stojí to za to, bratři! Povždy to za to stojí, setrvati při praporu věci dobré a prospěšné, při věci národní v nejlepším srozumu slova toho, za žádných okolností není slušno se vzdáti, povždy to stojí za to, setrvati jako zárodek budoucnosti lepší a utěšenější. A této budoucnosti dostane se nám najisto v době nedlouhé.“ (**) Pro Sokol v únoru 1882 vydal Základy tělocvi-

ku. Stanovil také sokolské zásady (síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů). Tato práce, nazývaná později i Tyršovou soustavou, předložená cvičitelskému sboru Sokola Pražského, byla základem sestav pro sletová cvičení. Miroslav Tyrš žil dlouho hlavně pro Sokol, ale zabýval se i nadále estetikou a výtvarným uměním. Stal se předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy a také byl v porotě pro sochařskou výzdobu Národního divadla. Kvůli studiu výtvarných technik cestoval několikrát do zahraničí. Od roku 1881 působil na české technice jako docent dějin umění výtvarných. Přednášel pak i na Karlo-Ferdinandově universitě. Úřady mu pak podmínily možnost učení na univerzitě rezignací činnosti v Sokole. Roku 1884 po těžkém rozhodování podmínku splnil, v Sokole rezignoval a byl jmenován mimořádným profesorem univerzity. Po smrti svého přítele a spoluzakladatele Sokola Jindřicha Fügnera v roce 1865 se velmi sblížil i s jeho rodinou a v roce 1872 se oženil s Fügnerovou dcerou Renátou. Svatba s Renátou, o 17 let mladší, byla umožněna po delším vztahu, když ke sňatku dala svolení jak matka, tak její poručník. Již v r. 1869 se u Tyrše objevily první příznaky jeho nervové nemoci, s kterou se odjel léčit do Švýcarska. V době svého jmenování profesorem se částečně i pod tlakem, který pro něj znamenala nutnost dělení svých zájmů mezi tělocvičný spolek a akademickou kariéru, Tyršovy deprese a psychické obtíže začaly prohlubovat. Při svém druhém ozdravném pobytu ve svých 51 letech zemřel tragickou smrtí – utonul v říčce Ache u osady Habichen v Tyrolských Alpách. Jeden z jeho nejvěrnějších žáků, dr. Josef Scheiner, tehdy ještě student práv, pozdější Starosta ČOS, vylíčil osudné místo tak, jak je sám osobně poznal (***): „Od místa, kde byl Tyrš posledně viděn, vine se více srázných stezek kol skalnatého břehu až k soutěsce u Habichen, kde jen odvážná noha stoupati může. Břeh stává se čím dále tím sráznějším, je tu spousta s bujným rozmarem přírody rozmetených balvanů, stavících se proti valícím se přívalům vodním. Tam někde událo se ono hrozné neštěstí, jež nás zbavilo drahého nesmrtelného druha a vůdce; tam někde za temna nočního, stoupaje po srázné cestě, sklouzl a zřítil se v hroznou propast v tajemný proud vod, které s příšerným hukotem pohltily jej v lůno své. Pád ten, podle všech okolností, byl náhlý, okamžitou smrt vzápětí mající; vlny vysoko se zdvihly nad balvany, uchvátily kořist svou v loupeživém objetí a nesly ji závratnou rychlostí divým proudem svým.“ Tyršovu mrtvolu hledali po dva týdny nejen místní obyvatelé, ale na pozvání Renáty Tyršové z Prahy přispěchavší zástupci Sokola J. Scheiner a J. Rixi. Převoz tělesných ostatků nebyl v horkých letních dnech povolen, Tyrš byl tedy se všemi poctami prozatímně pochován v Oetzu. Teprve 30. října byla rakev převezena do Prahy a 9. listopadu 1884 uložena na Olšanských hřbitovech. Ve smutečním proslovu pronesl náměstek náčelníka Sokola dr. F. Čížek: „Památka Tvá ve vděčné památce národa žíti věčně; národ

nezapomene nikdy zásluh, které sis u něho získal. Žilť jsi jen a jedině pro národ svůj. Símě, jejž jsi zasil, mohutně vzrůstá, a my Sokolové budeme ho dále pěstovati a Tvůj drahý odkaz v srdcích svých chovati, dokud i nám bíti nepřestanou.“ Miroslav Tyrš je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech po boku své ženy a tchána, spoluzakladatele Sokola Jindřicha Fügnera. Od tragické smrti prof. Miroslava Tyrše uplynulo 125 let. Přestože byl Sokol ve své nyní již více než 150leté historii čtyřikrát zakázán, naposledy na téměř 40 let v období komunismu, čítá v současnosti Česká obec sokolská téměř 190 tisíc členů a hraje významnou roli v nabídce pohybových aktivit široké veřejnosti. J. Novák (*) Martínková A., Klír M., Swierczeková L.: Miroslav Tyrš (1832 – 1884). Archiv sportu a TV, inventář č. 60, NAD č. 120 (**) Bartoš J.: Miroslav Tyrš. Sbírka ilustrovaných monografií. Praha 1930 (***) Bm: Smutné výročí. Sokolský věstník 45 (51), 1947, s. 422

Prof. Dr. Edvard Beneš (1884 – 1948) druhý čs. prezident Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 v Kožlanech na Rakovnicku jako Eduard, nejmladší syn (desáté dítě) rolníka Matěje Beneše (1843–1910) a jeho manželky Anny Petronily (1840–1909), roz. Benešové. V mládí studoval nejprve na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1896–1904); bydlel tehdy v domě rodiny Oličovy, spřátelené s jeho přítelkyní a pozdější ženou Hanou Benešovou (tehdy Annou Vlčkovou). Po maturitě studoval dále na Filosofické fakultě pražské University Karlo-Ferdinandovy, od roku 1904 pokračoval ve studiích ve Francii na Sorbonně a Svobodné škole politických nauk (Ecole libre des sciences politiques, dnešní Institut d’études politiques de Paris), v roce 1907 pak v Berlíně. V Paříži se roku 1906 zasnoubil se svou pozdější ženou Hanou a změnil si křestní jméno z Eduarda na Edvard. Francouzská studia Edvard Beneš završil roku 1908 na právnické fakultě v Dijonu doktorskou prací (téma Problém rakouský a otázka česká. Studie o politických bojích slovanských národů v Rakousku), tento diplom mu však pražská univerzita neuznala. V roce 1909 pak v Praze složil rigorózní zkoušky a získal titul doktora filosofie (práce na téma Původ a vývoj moderního politického individualismu). Tři roky vyučoval na obchodní akademii v Praze; současně se pokoušel studovat práva (nejprve na české, pak na německé právnické fakultě), studia však nedokončil. Čestný doktorát práv obdržel až v roce 1945. Od roku 1912, poté, co se habilitoval v oboru filosofie, přednášel jako docent na Filosofické fakultě University Karlo-Ferdinandovy. Za Rakouska neměly ani česká

univerzita ani její Filozofická fakulta svou vlastní budovu. Přednášky i semináře se tedy musely konat na různých místech v Praze, proto Beneš přednášel v Krakovské ulici, v Klementinu či v Kaulichově domě. Po začátku první světové války organizoval Beneš vnitřní odboj, soustředěný v tzv. Maffii - českém výboru odboje proti Rakousko-Uherské monarchii. Zajišťoval spojení odboje s T. G. Masarykem ve Švýcarsku. 1. září 1915 odešel do zahraničí, kde spolupracoval s Masarykem a se Slovákem Milanem Rastislavem Štefánikem, tehdy francouzským leteckým důstojníkem. Pro úspěch celé revoluční akce, tedy pro rozbití Rakouska-Uherska a dosažení samostatnosti Čechů a Slováků („československého národa“) byl důležitý fakt, že Masaryk, Beneš a Štefánik měli ze svých dřívějších pobytů nejen v zemích Dohody, ale i v Americe, Rusku a v jiných zemích potřebné znalosti poměrů o celkové politické situaci ve světě. Dr. Edvard Beneš byl sice ze tří hlavních vůdců československého odboje nejmladší, ale získal mnoho zkušeností za svého předchozího pobytu ve Francii, za několikaměsíčního pobytu v Londýně a také za ročního pobytu v Německu několik let před válkou. I po dočasném návratu domů se věnoval dalšímu soustavnému studiu poměrů v cizině. Po příchodu do Paříže organizoval Beneš zahraniční protirakouský odboj a reorganizoval kurýrní službu pro spojení s Maffií. Uspořádal cyklus přednášek o Slovanstvu na pařížské Sorbonně a propagoval československý politický program řadou článků ve francouzských novinách. V roce 1916 se podílel na ustanovení Československé národní rady, v níž zastával místo generálního tajemníka. Společně se Štefánikem získal souhlas dohodových mocností se zakládáním československých vojenských jednotek a přispěl tak ke vzniku samostatných Československých legií ve Francii, Rusku a Itálii, které se úspěšně zapojily do bojů první světové války. Důležitým výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání Československé národní rady jako představitele nového státu Francií, Velkou Británií a Itálií. Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě Karla Kramáře. Z Francie domů se však vrátil až v září 1919 po svých úspěšných jednáních na Pařížské mírové konferenci, kde zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a Polsku. Pro pozdější zahájení jednání o smlouvě s Maďarskem pověřil dalším zastupováním Československa Slováka Štefana Osuského. Edvard Beneš také pomáhal zakládat Společnost národů, byl jejím místopředsedou, členem Rady a v r. 1935 předsedou. Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na poválečnou evropskou velmoc Francii, s níž v roce 1924 Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a na země Balkánu, Rumunsko a Jugoslávii, s nimiž smluvně vytvořil obranný systém, tzv. Malou dohodu. V letech 1921–1922 zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády, poslancem parlamentu byl v letech 1919–1926

a  1929–1935. Byl členem a místopředsedou tehdejší České strany národně sociální a významně ovlivňoval její politiku.

Dr. E. Beneš s chotí Hanou v r. 1934 Po abdikaci T. G. Masaryka a po obtížných parlamentních jednáních byl E. Beneš zvolen 18. prosince 1935 druhým prezidentem Československé republiky. Ve stejném roce uzavřelo Československo Benešovým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem (po jeho přijetí do Společnosti národů) a s Francií. Vojenskou pomoc Sovětského svazu v případě konfliktu smlouva vázala na předchozí pomoc Francie. Po přijetí mnichovského diktátu 5. října 1938 abdikoval a 22. října 1938 odletěl nejdříve do Velké Británie, později odcestoval do Spojených států amerických, kde přednášel na univerzitě v Chicagu. Dne 19. března 1939, 4 dny po vpádu nacistů do zlomeného Československa, měl slavný projev v rozhlasovém vysílání, který zakončil těmito slovy: „Musím tedy skončit provoláním k americkému lidu. Prosím a žádám ho, aby nepřipustil takovéto koncepce a ideje, jaké dnes chtějí ovládat Evropu, v této svobodné zemi. Protože se blíží velká bitva, v níž půjde o vítězství ducha proti meči, musí v ní hrát Spojené státy velkou roli. Připrav se na tuto bitvu a buď silný, lide demokratický! Všem spravedlivě myslícím mužům a ženám na celém světě připomínám heslo svého milovaného národa: Pravda vítězí!“ Přesídlil poté do Londýna a zaslal protest proti německé okupaci Čech a Moravy vládám hlavních světových mocností. Stal se vůdčím představitelem československého zahraničního odboje. Aby bylo možné vytvořit exilovou vládu, znamenalo přesvědčit Francii a Velkou Británii, aby odvolali Mnichov. To se mu podařilo, a tak mohla roku 1940 vzniknout československá zahraniční vláda. Ministrem zahraničí se stal Jan Masaryk, který byl dlouhá léta Benešovým tajemníkem. Čs. exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání Beneš dosáhl 18. července 1941, kdy ji Sovětský svaz i Velká Británie uznaly definitivně. Jako vedoucí představitel zahraničního odboje se Beneš účastnil diskuzí o budoucím osudu sudetských Němců v ČSR. Sám nejprve navrhoval pouze menší úpravy hranic a částečný transfer německého obyvatelstva. Tyto jeho návrhy byly odmítnuty vojenským odbojem v protektorátu, pod jehož vlivem se diskuze o budoucím odsunu Němců radikalizovaly. Benešova vláda postupně prosadila u spojeneckých velmocí odsun většiny sudetských Němců, což

39

40

mocnosti potvrdily na postupimské konferenci. Edvard Beneš se v exilu snažil budoucí ČSR pojistit spojeneckými smlouvami s hlavními spojeneckými mocnostmi. Kromě smlouvy s Británií a Francií šlo zejména o novou smlouvu se SSSR uzavřenou v prosinci 1943. Tato smlouva se stala následně předmětem silné kritiky, zda neposouvala ČSR příliš do sovětské sféry vlivu. Během pobytu v Moskvě Beneš také začal jednat s představiteli exilové Komunistické strany Československa o poválečné podobě Československa. Na jaře 1945 Beneš odcestoval přes Moskvu na osvobozené území republiky. V dubnu ve slovenských Košicích jmenoval první poválečnou vládu a 16. května přijel do Prahy. 28. října 1945 byl potvrzen ve funkci prezidenta a následně znovu zvolen prezidentem Československa dne 19. června 1946. Po dobu okupace a neexistence parlamentu vydávala exilová vláda prezidentské dekrety, jež Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval a po němž jsou v zásadě nepřesně nazývány jako „Benešovy dekrety“. Benešovy dekrety, či též dekrety presidenta republiky, je označení dekretů vydaných v exilu prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem během druhé světové války a krátce po jejím skončení na osvobozeném území Československa po dobu, kdy nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc skrze Národní shromáždění. Prezident vydal ústavní dekrety s právní silou ústavních zákonů a dekrety, které mají sílu zákona. Ve Sbírce zákonů bylo publikováno 98 dekretů prezidenta. Všechny ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky byly po válce 5. března 1946, ratihabovány Prozatímním Národním shromážděním. Tato ratihabice byla a dosud je některými právníky a historiky považována za oficiální počátek nového, poválečného právního řádu, který v zásadě přetrvává dodnes. Po obnovení Československa vznikla nová politická situace. Existovaly sice nadále různé politické strany, byly však sdružené v Národní frontě. V parlamentních volbách 1946 dosáhly Komunistická strana Československa a z části Komunistická strana Slovenska velkého úspěchu (na Slovensku vyhrála volby Demokratická strana). Připadlo na ně 114 poslaneckých mandátů z celkového počtu 300 míst v Národním shromáždění, tedy 38 %. V důsledku toho byl předseda KSČ Klement Gottwald jmenován a zvolen novým předsedou československé vlády. To vše, spolu se vzrůstajícím vlivem Sovětského svazu v zemi, ztížilo prezidentu Benešovi jakékoliv manévrování pro záchranu demokracie a udržení nezávislosti československého státu. Komunisté během svého postupu k absolutnímu uchopení moci neváhali porušovat ústavu, platné zákony, nerespektovali usnesení vlády, porušovali zásadní principy demokratického státu. Již od konce války budovali své pozice v bezpečnostních složkách, až je zcela ovládli. Vytvářeli sítě agentů, informátorů a tajných členů KSČ v ostatních stranách NF s cílem je ovládnout. Během vládní krize pak nepokrytě přistoupili k politickým čistkám, propouštění ze zaměstnání, omezovali svobodu tisku a shro-

mažďování, zatýkali funkcionáře ostatních stran atd. Velkou roli v tomto procesu sehrály Akční výbory NF, které byly vytvořeny zcela protizákonně a jejichž činnost byla v naprostém rozporu s ústavou. Totéž platí o vytváření Lidových milicí jako ozbrojené složky jedné politické strany - KSČ. Tyto aspekty zcela jasně určily charakter převzetí moci komunisty jako protiústavního puče. Výsledkem pak byl z pohledu komunistů tzv. Vítězný 25. únor 1948. V té době byl už prezident Beneš velmi vážně nemocen. Velké zdravotní problémy jej pak provázely po celou dobu pobytu v Londýně, kde působil coby předseda československé exilové vlády. Po návratu do osvobozeného Československa propukla u Edvarda Beneše Ménierova choroba – prezident trpěl silnými migrénami, závratěmi, omdléval, měl poruchy řeči. Od počátku roku 1948 musel chodit o holi, trpěl záchvaty silných bolestí hlavy a občasnou ztrátou řeči. V pozadí potíží byla především hypertenzní choroba provázená aterosklerózou. V březnu 1945 a v červenci 1947 utrpěl dokonce ataky mozkové mrtvice. V té době bylo nesnadné najít prostřednictvím doma vyráběných farmaceutických produktů rovnováhu v dávkování léků. To ostatně vedlo dřívějšího Bnešova ošetřujícího lékaře dr. Klingela k žádosti, aby směl v květnu 1948 odjet do Anglie, kde by nakoupil léky pro svého pacienta. Povolení - projednávané dokonce až ve vládě - dostal, ale využil jej k emigraci. Jediní, kdo se za Beneše v tzv. únorové krizi roku 1948 otevřeně postavili, byli studenti, kteří byli následně surově zbiti na Nerudově ulici. V květnu 1948 se prezident Beneš ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou československou ústavu, kterou bylo zlikvidováno demokratické státní zřízení. Měsíc poté, 7. června 1948, abdikoval na úřad prezidenta, jeho nástupcem se pak stal Klement Gottwald. Dne 3. září roku 1948 Edvard Beneš zemřel ve své vile v Sezimově Ústí. 8. září vystrojil komunistický režim Edvardu Benešovi státní pohřeb. Bohužel, jen málo z jeho obdivovatelů se mohlo zúčastnit. Komunisté se obávali demonstrací, Prahu hlídalo několik tisíc příslušníků Lidových milicí.  Přesto došlo k nepokojům a zatýkání. Beneš měl být na dalších 40 let zapomenut. Ohledací list prezidenta Beneše sepsal obvodní lékař v Sezimově Ústí MUDr. Jan Fiala (1912– 2008), rodák z Žatčan (*), který se později stal ošetřujícím lékařem a přítelem rodiny Hany Benešové, vdovy po prezidentovi: „Pana prezidenta jsem znal ještě jako živého. Kdyby ve městě zemřel císař, museli by pro mě poslat. Byl jsem jediný lékař v Sezimově Ústí. Ve dne v noci jsem měl velkou klientelu. Přijelo pro mě tenkrát prezidentské auto. U vchodu do vily krátce po skonu prezidenta stáli vojáci a ve vile se shromáždila generalita vojska a četnictva. Univerzitní profesoři MUDr. K. Henner a MUDr. K. Hynek z Prahy předali obvodnímu lékaři písemnou zprávu s diagnózou: Arteriosklerosis univ. familiaris. Několik důstojníků v prezidentské kanceláři sledovalo diktát do úmrtního protokolu. Když obvodní lékař Jan Fiala přesně nevěděl jméno okresu, do kterého patřilo rodiště prezidenta

Kožlany, přistoupil generál četnictva k mapě a nahlásil mu: Rakovník. S ohledacím listem byl prezident převezen do táborské nemocnice k balzamaci, kterou provedl plzeňský rodák profesor Heřman Šikl se spolupracovníky podle své vlastní metody. Státní pohřeb v Praze se konal 8. září a pohřeb do hrobky v Sezimově Ústí týden po smrti, tedy 10. září. V čele průvodu, který kráčel kolem řeky Lužnice a zahradou, šel arcibiskup Josef Beran. Prezidentova nemoc se na konci života projevovala údobími krize a rychlého zotavení. Už po jednání s Klementem Gottwaldem 25. února 1948 byl prezident dopraven do Sezimova Ústí ve stavu mimořádné vyčerpanosti. Hana Benešová přivolala primáře interního oddělení táborské nemocnice MUDr. Mariana Jelínka. Existovala malá naděje, že se prezident dá více do pořádku. V polovině srpna se k němu tajně v přestrojení za uklízečku dostala švédská hraběnka a novinářka Posse-Brázdová, která  jej přemlouvala k léčbě ve Švýcarsku. Edvard Beneš dal údajně svůj slib. V té době ho už ošetřovala vrchní sestra z neurologické kliniky Miluše Kapsová, která se dříve starala také o prezidenta T. G. Masaryka. Při zlepšení choroby se Edvard Beneš vždy rád procházel svou zahradou. Na konci srpna prohlížel ovocné stromky, které sám sázel a večer vyprávěl vzpomínky na mládí v Kožlanech. V noci se však dostavil mrtvičný záchvat a upadl do bezvědomí. Univerzitní profesoři Henner a Hynek dleli u lůžka nemocného až do 3. září, kdy prezident ve svých čtyřiašedesáti letech 1948 v půl sedmé večer skonal.

Socha Dr. E. Beneše před budovou MZV na Loretánském náměstí v Praze Život Edvarda Beneše byl neodlučně spjat s nejvýraznějšími dějinami Československa. V dubnu 2004 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zákon 292/2004 Sb. tvořený větou „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“ V Plzni našeho druhého prezidenta, od jehož narození uplynulo 130 let, připomíná Benešova základní a mateřská škola na Doudlevecké třídě a také třída Dr. E. Beneše, u níž je situován areál Fakultní nemocnice Plzeň-Bory. Rovněž první škola, která sídlila v dnešním Pavlovově ústavu, se nazývala Zemská vyšší rolnická škola Dr. Edvarda Beneše.

Prezidentu Dr. Edvardu Benešovi bývá i dnes vytýkáno, že jsme neměli před Mnichovským diktátem „kapitulovat“, ale jít do války za všech okolností. Své stanovisko vysvětlil v Pamětech (*), když popisoval jednání s představiteli KSČ v Moskvě v prosinci 1943: Vyložil jsem podrobně všechny důvody svého tehdejšího postupu: situaci, do které nás přivedlo tehdejší jednání Anglie a Francie, postup, jaký tehdy zvolil Sovětský Svaz, zjevně nenávistný a nepřátelský postup Polska v dohodě s Maďary, přímá, písemně stvrzená hrozba Československu se strany Anglie a Francie o jejich postupu v případě, že bychom do války přece jen šli; vyložil jsem dále, jaká byla tehdy naše situace vnitřní a postup koalovaných stran politických; přípravy u některých domácích činitelů k otevřené zradě vnitřní a tehdejší mé velké pochybnosti o postupu části našich agrárníků, našich luďáků a našich Němců vůbec; konečně naše některé slabiny vojenské (nedostatky v opevnění na rakouské hranici, prolínání naší armády ne dost jistými Němci v mužstvu i ve štábech atd., atd. ..... Uzavřel jsem svůj výklad konstatováním, že jsme udělali všechno, abychom do války mohli jít. Dvakrát jsme mobilizovali, skoro celý národ jsme k válce připravili, a že do poslední chvíle jsme byli v září 1938 hotovi do války se vrhnout….. Za situace, jež se pak vyvinula, jsem nakonec došel k přesvědčení, že řešení, k němuž jsem se rozhodl, tehdy, bohužel, z možných jen zlých řešení, bylo to nejlepší…. Beneš E.: Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Praha, Orbis 1947  (J. Novák)

Vzpomínka na pokus o rozloučení s prezidentem Benešem v Plzni K sepsání této krátké vzpomínky mne nepřímo přiměli plzeňští archiváři. Pan dr. Douša mne po skončení mého působení na radnici vybídl k sepsání pamětí. K podrobnějšímu vylíčení událostí v září 1948 mne přiměly i údaje v pozoruhodné knize Ivana Martinovského a spol. Dějiny Plzně v datech. Hlavním motivem však je v tomto „osmičkovém“ výročním roce připomenutí represivních událostí v Plzni, souvisejících s pohřbem zemřelého prezidenta. Smrt Edvarda Beneše byla pociťována jako symbolická tečka za koncem demokratické společnosti a oficiální smuteční akce organizovaná komunistickým režimem byla jen falešným divadlem. Proto jsme se, studenti klasického gymnázia, rozhodli v den pohřbu 8. září 1948 uctít památku zemřelého položením smutečního věnce u pomníku T. G. Masaryka. Od osvobození r. 1945 jsme si zvykli pokládat zde kytice při příležitosti státních svátků a významných výročí. V květinářství pod divadlem jsme vyzvedli smuteční věnec a ve skupince asi 15 studentů jsme šli po chodníku Klatovskou třídou k Masarykovu náměstí. Zde jsme byli zastaveni hlídkou SNB s upozorněním, že přístup k pomníku s kladením květin je zakázán. Dosta-

li jsme se do obtížné situace, co dělat se smutečním věncem. Protože spolužák Ota Rösch začínal konfrontačně diskutovat s policistou, převzal jsem věnec a nepříjemné dilema jsme vyřešili nápadem položit jej v gymnáziu k pamětní desce obětí nacistického režimu. Vrátili jsme se tedy zpět a proplétali se po chodníku mezi chodci směrem do Husovy třídy, kde na rohu Škodovy ulice (nyní Kardinála Berana) byla budova našeho gymnázia (nyní objekt Západočeské univerzity). Když jsme zahnuli doleva kolem evangelického kostela a procházeli kolem budovy č. 3 (její pikantní historie stojí za krátké zaznamenání: za protektorátu sídlo nacistické NSDAP s hnědou fasádou, říkalo se jí „ hnědý dům“, po válce zlověstný objekt obsadili komunisté, obarvili na rudo a zřídili krajský výbor KSČ, pro Plzeňáky „ rudý dům“; nyní zde sídlí děkanát Lékařské fakulty UK), vyhrnula se z vrat tlupa komunistů a zatlačila nás do chodby. V té chvíli mi byl jasný náš další osud. Vzpomínám, jak jsem naši studentskou skupinku šokoval výrokem, že máme po studiích a půjdeme k lopatě. Spolupráce KSČ s policií byla velmi pohotová. „Zelený anton“ nás dopravil na nábřeží do policejní budovy zvané gestapo. Zatčených a vězněných nás bylo celkem osm. Pro pořádek i pro budoucí historiografii považuji za nutné uvést jména: tři studentky po maturitě připravující se k zápisu na medicínu: Dana Bystřická, Jindra Hrušková a Helena Linertová, tři oktaváni: Josef Baudyš, Zdeněk Mraček, Ota Rösch, septimán Pavel Naxera a sextán Karel Voleník. Odpoledne a večer jsme byli jednotlivě podrobeni výslechům. Zřetelná byla snaha vyšetřujících vykonstruovat z naší činnosti demonstrativní akci skupiny pochodující po ulici za vyvolávání protistátních hesel. Dalším zájmem bylo pátrání po případné existenci nějaké organizace ve škole. Výslechy probíhaly bez fyzického násilí, jen na počátku se mne důrazně zeptali, zda vím, co je to rána na solar plexus. Pár facek, myslím, dostal Ota Rösch, jemuž se podařilo na chvíli vyhecovat vyšetřovatele přiznáním, že na gymnáziu vznikla v poslední době tajná organizace, která má asi dvacet členů v čele se studentem Herinkem, a výpověď uzavřel udáním, že jde o Svaz československé mládeže (Pozn.: jednalo se o prokomunistickou mládežnickou organizaci). Všichni pak dostali policejní trest 5 – 8 dní za pobuřování. Nejvyšší sazbu, 10 dní, jsem obdržel snad proto, že jsem nesl věnec s nápisem na stuhách „Vaší demokracii věrni zůstaneme“, neboť jsem byl jako starosta oktávy považován za organizátora akce. Z pobytu ve vězení několik zajímavostí charakterizujících tehdejší dobu a poměry. V cele se mnou byl také čerstvě zatčený soudruh, člen KSČ, který káral u Masarykova pomníku nějakého občana za protirežimní výroky, sám se však stal podezřelým agentovi StB (Pozn.: Státní tajná bezpečnost). Nešťastný uvězněný komunista, plačtivý, co tomu řekne žena a soudruzi, se stále domáhal spojení s tajemníkem KSČ. V noci se skutečně dostavil na policii komunistický funkcionář a zařídil propuštění uvězněného soudruha. Několik dnů jsem pak společně trávil se stresovaným a nešťastným sokolským činovníkem, snad se jmenoval Mudra, který mi

při mém propuštění svěřil moták. Místo domova jsem však byl eskortován ve dvojici s dalším vyšetřovancem ke krajskému soudu. Vedli nás v poledne, za zvědavé pozornosti občanů, ulicí Pražskou, Perlovou a Veleslavínovou do vězení v Dominikánské ulici. Zde jsem poznal, jak represivní aparát nového režimu pracuje na plné obrátky. Na cele pro jednoho jsme byli čtyři. V noci jsme tři spali na betonové podlaze se slaměnými podhlavníky a starými dekami. Prádelní hrnec sloužil jako záchod. Spoluvězni byli tzv. kopečkáři z Prahy a Ostravy, chycení na Šumavě. Při nacpávání slamníku jsem se seznámil s jugoslávským partyzánem, prchajícím před Titem (za několik let jsme se opět setkali u jednotek PTP na stavbě kasáren v Brně–Řečkovicích). Můj případ se naštěstí dostal do rukou rozumného a pravděpodobně i nebojácného soudce. Usoudil, že není co vyšetřovat a trestat, a tak jsem byl po čtyřech dnech propuštěn (i ten moták se podařilo se zpožděním doručit). Náš osud tím však nekončil. Krajský akční výbor národní fronty nás vyloučil ze studia na všech školách. Začala nám nová životní etapa, koncem září jsme nastoupili na práci ve sladovnách Plzeňského Prazdroje. Měli jsme při tom ještě štěstí, že se vše odehrálo v měsíci září. Na počátku října vstoupil v platnost nový zákon s politicky motivovanou ostrou represí. Při výročích se díváme zpět a bilancujeme. Zpět se mají dívat hlavně ti staří, bilancování by se měly účastnit mladší generace. Připomenutím této mnoho let staré události jsem chtěl podat osobní svědectví o čtyřicátých létech a začátcích represivních akcí, které v krátkosti přešly v neomezený rozsah komunistické státní moci. Prof. MUDr. Zdeněk Mraček

Vita brevis – ars longa: Jiří Wolker (1900 - 1924) Jiří Wolker se narodil 29. března 1900 v Prostějově v domě č. 22 na nynějším náměstí T. G. Masaryka. Podle slov jeho pozdějšího profesora na gymnáziu Antonína Dokoupila zdědil po otci „houževnatou pracovitost, pořádkumilovnost a společenský takt“, po matce „živou obrazotvornost, veselou, prostou mysl, dobrotu srdce a něhu“. O jeho vlastnostech vypovídá také grafologický rozbor písma – temperamentní, citově založený, lhostejný k předsudkům, družný, upřímný, sdílný. Rozhodný, věcný, tvořivý. Klidné a láskyplné rodinné prostředí, umělecké ambice a společenská aktivita rodičů, kulturní atmosféra rodného města a bouřlivé zážitky z válečných let patřily k největším vlivům, které působily na talentovaného chlapce. Měl výtvarné i hudební nadání, hodně četl, recitoval, hrál ochotnické divadlo, sportoval. Psát začal už v dětství. Na gymnáziu založil studentský časopis Naše kvarta a přispíval do přerovské-

41

42

ho Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Své básně uváděl pod pseudonymem J. Ker. Jednu ze svých prvních výpravných básní s názvem Klytia věnoval své největší studentské lásce Marii Horákové. Básníkova matka dívku charakterizovala takto: „...děvče neobyčejně hezké a půvabné, živého, strhujícího temperamentu, které pobouřilo nejedno jinošské srdce té doby... Toto patnáctileté děvčátko bývalo rozmarné v projevech svých citů a příliš opojeno úspěchy u mladých hochů, kteří se za jeho půvaby plašili. Svou přízeň a náklonnost věnovalo rozmarně hned tomu a zas onomu. Ač Jiřího mělo rádo – bylť Jiří chlapec svižný jako struna, urostlý, hezký, vtipný a obratný – přece týralo ho svou přelétavostí a nestálostí, takže Jiří býval duševně často rozerván, zlomen a nešťasten.“ Mařence věnoval také druhý ze svých deníků, které si psal během pobytu na skautských táborech na řece Sázavě u hradu Lipnice poblíž Německého (Havlíčkova) Brodu. Tam trávil prázdniny v letech 1916 a 1917. Velký vliv na zájmy a vývoj mladého básníka měli jeho profesoři na prostějovském gymnáziu: překladatel Jan Kamenář, básník a literární kritik dr. Štěpán Kožušníček, novinář a spisovatel Antonín Dokoupil a hudební kritik dr. Vojtěch Měrka. Po maturitě odešel Jiří Wolker na přání rodičů studovat práva na Karlovu univerzitu v Praze. Některé předměty mimořádně studoval i na filozofické fakultě. Proto litoval, že ho neosvobodili od placení školného: „... musím se nyní velmi uskrovniti ve výběru přednášek a vzíti si jen ty nejnutnější. Kdyby to bývalo vyřízeno příznivě, byl bych chodil na tolik skvostných přednášek! Nevíš, jak mi je bolestné vylučovat teď přednášky filosofické, do nichž jsem chodil přímo nadšeně, a zapsat si jen ty suchopárné právnické.“ Tolik J. Wolker v dopise otci v listopadu 1919. Ve třetím pololetí byl též posluchačem tehdejšího ministra zahraničí dr. Edvarda Beneše (Idea československého státu, O sociologii) a dr. Zdeňka Nejedlého (Vědecká teorie hudby). V časopisech Kmen, Cesta, Den, Orfeus, Červen, v plzeňském Pramenu začal publikovat různé recenze a kritiky, ale hlavně své literární práce, které mu často pomáhaly i ve finanční tísni. „Ve včerejším Kmenu měl jsem básně i prózu. Mám v té redakci dobrý zvuk, uveřejnili to, sotva jsem to tam dal. Připsal jsem si dalších sedm hodin týdně: Foerstra nauku o harmonii, Chudobu: Shelley a Foustku: seminář sociologický, čímž stoupl počet mých hodin téměř na padesát. Zaplatil jsem si tyto hodiny z peněz (akorát na to padly), které mi vyplatila Cesta za moje uveřejněné básničky. Za takové peníze, myslím, nikdo si je nezaplatil.“, psal J. Wolker matce začátkem února 1920. Už během skautských pobytů trpěl Jiří často nachlazením a angínami. Ani úporný kašel mu však nezabránil v kuřácké vášni – cigarety mu např. na tábor posílala i matka. Také v Praze často churavěl. O jedné návštěvě u lékaře sděloval začátkem března 1920 matce: „Ten mi nejdřív vynadal, že jsem ten chronický katar tak zanedbal, a huboval i na ty lékaře, o nichž jsem mu vykládal, že mě léčili, neboť nedělali nic správného... Maminko, odpusť mi, prosím, že dělám vám zase vydání, ale bylo mi k vzteku i k pláči, když v ty první jarní dny, kdy všichni vesele běhali ulicemi, já jsem

se musil plížit jako stařec – rekonvalescent s odporně bolící hlavou a vysíleným tělem. Byl bych tolik rád, kdybych si toho lékaře mohl zaplatit ze svého, ale teď to momentálně nelze. A je mi nutno se vyléčit, neboť – jak i lékař říkal – zameškalo-li se mnoho, bylo by možno zameškat i docela.“ O způsobu svého života sděloval Wolker v listopadu 1920 Antonínu Dokoupilovi: „Žiji  v Praze letos docela jinak než loni. Nechodím do divadel a koncertů tolik co loni, ale vytvořil jsem si kruh dobrých přátel, takovou debating society a je nám dobře, když večer v tom mém umouněném pokojíku dělíme svět a sobě chleba.“ V říjnu 1920 byl v Praze založen Umělecký svaz Devětsil, jehož členy byli např. V. Vančura, J. Seifert, V. Nezval, J. Hořejší, F. Halas, J. Voskovec, F. Muzika a další. Wolker vstoupil do Devětsilu v březnu 1922. V časopise Var publikoval vlastní studie, polemiky a literární kritiky, přednášel, ale už v lednu následujícího roku pro názorové neshody z Devětsilu opět vystoupil. Na Moravě vznikla v únoru 1921 Literární skupina, vydávající měsíčník Host. Členy pražské redakce Hosta se na krátkou dobu (září 1921 – září 1922) stal i Jiří Wolker spolu s A. M. Píšou a Z. Kalistou. V březnu 1921 složil Wolker úspěšně první státnici a hned poté začal připravovat k vydání svou první básnickou sbírku Host do domu, která vznikala od jara 1920. V červnu 1921 vyšla u plzeňského nakladatele Karla Beníška s obálkou Jana Zrzavého. Prostota a novost vyjadřování, konkrétnost a překvapivost básnických obrazů vzbudily velký ohlas veřejnosti i kritiky. Básník sám na to reagoval v srpnu 1921 v dopise Z. Kalistovi: „Kritikové téměř všichni mé knize nerozuměli. Chválí-li něco, chválí něco zcela podřadného, haní-li něco, haní tak nevědomě a neujasněně, že to slouží ponejvíce k hanbě jejich.“ Vývojovým článkem mezi sbírkou Host do domu a následující sbírkou Těžká hodina se stala rozsáhlá báseň o 140 verších Svatý Kopeček, vydaná v časopise Červen v květnu 1921. Prostá realistická báseň byla inspirována především Wolkerovými prázdninovými pobyty právě na Svatém Kopečku u Olomouce. V květnu 1922 pobýval Jiří Wolker s přáteli v Bašce na ostrově Krk u Jaderského moře. Zde ho podle některých zpráv postihlo první chrlení krve. Sám o tom napsal: „Ploval jsem na znak, vlny mnou houpaly a naráz jsem pocítil podivné, nakyslé teplo v krku. Má krev slabě pobarvila jasně modrou vodu. Lékař mne prohlédl, kroutil hlavou a řekl: Tuberkulosa!“ (*) Už při předchozím lékařském vyšetření (v listopadu 1921) zaznamenali lékaři u Wolkera tuberkulózu hrtanu, ale jeho rodiče ani on o tom nebyli informováni a žádná léčba nebyla zahájena. V říjnu 1922 vyšla v nakladatelství Václava Petra a Karla Tvrdého v Praze druhá Wolkerova sbírka Těžká hodina s obálkou Josefa Čapka. Kritika označila autora za nejsilnější zjev tehdejší mladé generace a jeho sbírku řadila mezi vrcholné básnické činy roku. Těžká hodina obsahuje 22 epických básní. Zabývá se lidským utrpením a prací, kterou autor chápe jako překonání osamění i jako možnost přerůst svou smrt a zanechat po sobě trvalou památku. V prosinci 1922 se v pražském Tylově divadle v Nuslích konal večer poezie a prózy Jiřího

Wolkera za účasti autora a jeho matky. Přednesené básně a drama Nejvyšší oběť sklidily bouřlivý ohlas. V únoru 1923 vydal nakladatel František Svoboda Wolkerovy divadelní hry pod názvem Tři hry. Jejich význam je ve srovnání s poezií mnohem menší, podobně tomu je u jeho povídek a pohádek, vydávaných v letech 1920–1922. V dubnu 1923 Jiří Wolker onemocněl. Příteli Píšovi tehdy napsal: „Včera jsem byl na rentgenu v Olomouci a nález dopadl velmi vážně: tuberkulóza plicních hrotů a laloku, nervóza žaludku, zánět sedacích nervů (ischias) – tedy dost pro tři lidi. Bez odkladu nechat práce a odjet se léčit do sanatoria. ...a to nejmíň na čtyři měsíce. Odložit o rok státnici, nestudovat, nečíst, nepsat – ó hrůza!...“ Musel tedy odložit studijní i literární plány a v půlce června se začal léčit ve Vysokých Tatrách. Ani v sanatoriu v Tatranské Poljance neustal Jiří Wolker v tvorbě, korespondoval s přáteli a publikoval v pražských časopisech a novinách. Projevy své choroby trpěl Wolker nejen fyzicky, ale neméně strádal duševně. Nemoc ho odloučila od milované dívky, Máničky Koldové, kterou poznal v Prostějově začátkem roku 1923. Svou lásku, stesk a touhu vkládal do nesčetných dopisů i do veršů. Ještě v Prostějově koncem dubna 1923 jí psal: „Mám takovou malou skřínku na zámek, kterou mám stále u postele. V ní mám Vaše relikvie a odpoledne, kdy všichni odejdou, protože musím 2 hodiny spát, otvírám své poklady jako lakomec a snažím se ze všech těch věcí, na nichž ulpělo trochu Vás, – sestavit Máničku. A když se svět se mnou zatočí v horečce, když všechny žíly jako by pukaly řeřavou krví, – tu si rozprostírám Váš krásný šáteček přes hlavu, a tak se mi zdává, že ty prsty, které tolik hodin nad ním prodlely v práci, – že vstoupily do kapesníčku, že leží mi s ním na tváři, že mě hladí...“ Začátkem listopadu, kdy v Poljance ztrácel naději na uzdravení, jí napsal: „...nepište mi! Každé Vaše psaní by mě bolelo, jako každá vzpomínka na Vás mě bolí... neboť ...si uvědomuji, že ztráceti lásku je krutější než ztratiti ji, že ztráceti život je krutější než ztratiti ho.“ Příteli A. M. Píšovi napsal o pár dnů později: „Přerušil jsem všechny styky ze zevním světem. Snad víš, že jsem měl doma děvče, které na mě čekalo. Bylo to takové sedmnáctileté, čisté a krásné stvoření, které bylo tak cudné, že by mi bylo dalo na požádání vše, co bych byl od ní žádal. Čekalo na mě a psávalo mi krásné, naivní dopisy a já jsem si ji zde v daleku a v nemoci zamiloval ze vší síly své. Těšil jsem se na ni přímo bláznivě, srdce, které tu pět měsíců jsem věznil, toužilo strašně po kousku lásky. Teď jsem jí musel napsat, ať už nečeká a ať hledá si štěstí jinde. Musel jsem se jí zříci, neboť tak, jak jsem, byla by mi jen velikou bolestí, a nemám přece právo od mladého, zdravého a hezkého děvčete žádat, aby čekalo na neduživce, který bůhví kdy se pozdraví tak, aby mohl přijít k ní. Když jsem ten dopis psal, zdálo se mi, že se zříkám celého světa, ale muselo to být.” Svou bolest z této ztráty projevil v básni Umírají Pobyt v Tatranské Poljance se protáhl do konce roku, přestože občas docházelo k dočasnému zlepšení. Boj se zákeřnou chorobou byl však v tehdejší době marný. V prosinci propukl tuberkulózní zánět mozkových blan. V poslední den roku byl Wolker převezen do Prostějova, kde 3. ledna 1924 v 9 hodin ráno nemoci podlehl. Pohřbu v sobotu 5. ledna odpoledne se

zúčastnili kromě blízkých a přátel např. básníci J. Hora, M. Majerová, K. Biebl a J. Seifert. Wolker si v předtuše své brzké smrti napsal vlastní epitaf: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět, a pro spravedlnost jeho chtěl se bít, dřív však než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let!“ Vila na Svatém Kopečku u Olomouce, kde básník žil a tvořil, dnes nese název vila Jiřího Wolkera (Bellevue) a je kulturní památkou. (JN) (*) Kühndel J.: Wolkrovou síní. Praha, V. Petr 1949

Připomínka válečných hrdinů Busty dvou českých válečných hrdinů – parašutistů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše – byly v úterý 7. října slavnostně odhaleny u činžovního domu Pod Záhorskem 1 v Plzni. Právě v tomto domě se počátkem roku 1942 Gabčík s Kubišem ukrývali u policejního inspektora Václava Krále. V květnu téhož roku pak provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po vyzrazení jejich úkrytu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resolově ulici za něj spolu s dalšími parašutisty zaplatili životem nejen oni, ale i celá Králova rodina, která v období stanného práva popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu.

Operace Anthropoid, která měla za cíl odstranit říšského protektora Reinharda Heydricha, se k našemu regionu váže i v další souvislosti. Původním cílem seskoku parašutistů, kteří před tím prodělali náročný výcvik ve Skotsku, byly Ejpovice. Vinou špatně navigace však výsadkáři skončili až u Prahy u obce Nehvizdy, teprve pak se vydali do Plzně, kde měli k dispozici hned několik kontaktních adres. Volba padla na ulici Pod Záhorskem... Secesní činžovní dům Pod Záhorskem 1 patří rodině Bukovských, která zde nechala před sedmnácti lety umístit pamětní desku připomínající hrdinství i oběť policejního inspektora Krále. „Když jsme se s bratrem poprvé dozvěděli, že se v našem domě ukrývali parašutisté Gabčík s Kubišem, říkali jsme si, že by stálo za to jejich plzeňskou „stopu“ nějak připomenout,“ vzpomenul majitel dvoupatrového secesního činžáku Pavel Bukovský. Rozhodli se nechat odlít bronzové busty, jejichž autorem je jejich otec Stanislav Bukovský, a umístit je na fasádě domu po stranách vzpomínkové desky. Busty odlila pražská firma Otakar Příhoda - ArtMetal. Výrobu bust v hodnotě sto tisíc korun uhradil Městský obvod Plzeň 1 a věnoval je rodině Bukovských. „Připomínat si hrdiny naší minulosti je zejména dnes velmi důležité. Naše společnost

potřebuje mít morální vzory,“ uvedl starosta MO Plzeň 1 Mgr. Miroslav Brabec a podotkl: „Jsem rád, že veřejnost bude mít možnost připomenout si kromě parašutistů také statečnou rodinu Králových. Datum odhalení pomníku jsme vybrali i s ohledem na připomínku dne jejich popravy, která byla vykonána 24. října 1942.“ Zapomenuta nebyla ani rodina Králových. Přesně 72 let po zatčení Královy rodiny se 17. června 2014 u domu shromáždili mladí muži v historických vojenských uniformách. Hrdinství inspektora Václava Krále tu od té doby nově připomíná jeho busta. „Už dva dny po atentátu dva gestapáci stáli u branky do zahrady domu jakousi stráž pro případ, že by někdo z té rodiny chtěl utéct. Další dva pak odváděli Václava, jeho manželku Pavlu i sedmnáctiletou dceru Helenku. Nikdo z nich se už do domu nikdy nevrátil,“ sdělil současný spolumajitel domu Pavel Bukovský, jak mu vše popsala žena, která událost viděla na vlastní oči. „Byl to hrdinný čin celé rodiny, nikdo z nich nikdy nikoho neprozradil. Právě odhalený reliéf je plastový, není z bronzu. Jsme, bohužel, realisté,“ uvedl v červnu lochotínský starosta Brabec, jak ochránit pomníček před sběrači kovů. Záměr vybudovat pamětní desku zpočátku narážel na velký problém - dlouho nikdo neměl fotografii Václava Krále, podle které by se dala jeho podobizna udělat. Až v r. 2013 se podařilo získat jeho vážný portrét. Zajímavé historické setkání se uskutečnilo v pondělí 24. l1. 2014. Zájemci se mohli zúčastnit exkurze do domu v ulici Pod Záhorskem 1, kde se za války Jozef Gabčík s Kubišem skrývali v bytě statečného policejního inspektora Václava Krále. Na exkursi navázala přednáška v Kulturním centru ve Frišově vile na Lichotině, nazvaná Plzeňské stopy parašutistů Gabčíka a Kubiše aneb Preludium a finále likvidace Reinharda Heydricha. Kromě některých úkrytů parašutistů, kteří v Plzni mimo jiné zajišťovali  neúspěšný letecký útok proti Škodovce, byla představena činnost inspektora Václava Krále, který za odbojovou činnost zaplatil i s celou rodinou cenu nejvyšší. Historik Lukáš Kopecký představil také rodinu ze Soběkur u Přeštic, která ukrývala parašutistu Josefa Valčíka. Dům Pod Záhorskem č. 1 je dnes trvalou připomínkou hrdinství Čechů a Slováků v odporu vůči nacistické porobě v období 2. světové války.  (r), foto JN

Křest almanachu „Kočkování“ 2. 12. 2014 V původním gotick o - re n e s a n č n í m , klasicistně upraveném nárožním domě v Pražské 13 je umístěna komorní výstavní síň „13“, administrativní zázemí galerie, veřejná knihovna a také přednáškový sál Západočeské galerie v Plzni. Právě ten byl v úterý 2. 12. 2014

svědkem křtu almanachu tematicky zaměřených prací členů Střediska západočeských spisovatelů „Kočkování“. Před zaplněným sálem večerem prováděla Markéta Čekanová. Každého z 18 autorů, jejichž dílka (básně, fejetony, povídky) almanach obsahuje, moderátorka představila a současně vyzvala k přednesu alespoň úryvku formou „autorského čtení“. Při něm se představily také dvě autorky profesně spjaté s naší Lékařskou fakultou. PhDr. Tamara Kopřivová z Ústavu jazyků přednesla báseň „U nás doma“, prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc., úryvek z povídky „Dětství s kočkami“.

 Program zpestřovala pěvecká vystoupení dětské skupiny GUTTA, která byla stejně jako všechna autorská čtení odměněna pokaždé pochvalným potleskem.

Publiku byla představena i autorka ilustrací a poutavého obrázku na obálce Romana Štryncl. Vlastní akt křtu almanachu provedl na závěr náměstek primátora města Plzně Mgr. Martin Baxa. Návštěvníci si almanach mohli po skončeném ceremoniálu zakoupit za zvýhodněnou cenu.  (jn), foto JN Kočkování. Almanach prací členů Střediska západočeských spisovatelů v Plzni. Vydavatel: Karel Havlíček, Praha 2014, 80 stran

Čtyři útlé publikace



43

 Brněnské nakladatelství Tribun EU vydalo čtyři útlé publikace, v nichž však zájemci o danou problematiku najdou řadu cenných informací. Jedná se o tyto tituly: Personalizovaná medicína (Autoři: J. Kinkorová, O. Topolčan a Š. Svobodová), Biomarkery v onkologii (Autoři: J. Kaušitz, O. Topolčan, M. Karlíková, Š. Svobodová a další), Klasifikace nádorových onemocnění (Autoři: M. Roušarová, Š. Svobodová, O. Topolčan, J. Kinkorová) a Autoimunitní onemocnění endokrinního systému (Autoři: I. Šterzl, V. Zamrazil). Publikace byly vydány v rámci Operačního programu VK CZ.1.07/2.3.00/20.0040. (r)

O čem také přemýšlejí naši medici 2014

44

Již po sedmnácté vydala Psychiatrická klinika LF a FN v Plzni sborníček textů psaných studenty 3. ročníku v rámci předmětu Lékařská psychologie a etika. V předmluvě editor sborníčku doc. MUDr. Jiří Beran, CSc. napsal: „Zdá se mi, že už vzniká riziko opakování těch samých témat. Nebylo by divu, spektrum námětů není nekonečné. Byť by se témata opakovala, jejich zpracování může být rozmanité, jelikož autoři textů se každoročně mění. Pokud připustíme, že by tomu mohlo tak být, pak právě nová ztvárnění vypovídající o autorově/autorčině zaujetí pro zvolený námět mohou přinést čtenáři docela pěkný zážitek. Poděkování patří as. Mgr Petře Buňatové, as. MUDr. Tamaře Hálkové, as. Mgr. Daně Chmelařové, as. MUDr. Jiřímu Podlipnému, Ph.D., as. MUDr. Janě Pražákové a as. MUDr. Věře Vobořilové.“ Uvádíme stručnou charakteristiku jednotlivých esejů. Aldejohann Laura: „A personal Review of Adolf Adler´s hypothesis of the influence of siblings on the development of an individual based on personal experience“. Adolf Adler was a psychotherapist from Austria and founder of the „individual Psychology“. Starting with the first borne child of a family, Adler explains, that the major crux of the matter of these kids is experiencing the change of growing up as a lonely child in their first years of life and being the only center of attention until the second kid is born. This experience triggers the reaction that they try to get back the attention, e.g. by behaving like the baby as well. Soon they will have to realize their plan is not going work out. This may cause them to change their pattern of behavior either into the rebellious and problematic kid in the family, or to the opposite by building up a calm and

inside nature. Coming to the second and any child born later, Adler´s theory states they are constantly feeling being in a competition with the older ones and thus under the pressure of succeeding. When it comes to the youngest Adler states that they are the most spoiler ones and they have the safety of never losing their position. The influence of siblings seems to be constant fights and competition. Thus Adler considers these arguments kids have with their sisters and brothers for their good. It makes a kid grow, create and form its personality. And I have to agree. I never thought there would be fundamental differences about attitude to life and responsibility within the society between people with siblings and lonely children. The easiest example is the holiday planning. While the ones with sibling trying to find compromises and planning in a way everyone is happily agreeing to the trip, the lonely children are often, unconsciously, sticking to their own plans and it has also happened they would rather leave the group to fulfill their ideal plans. Boučková Martina: „Potrat.“ Když žena neplánovaně otěhotní, věřím, že rozhodnutí podstoupit tento zákrok není úplně jednoduché. Každá žena má právo rozhodnout, zda se stane matkou nebo podstoupí interrupci. Při rozhodování zda žena zákrok podstoupí, však musí vzít v úvahu i hrozící rizika jako je nebezpečí zánětu, jehož následkem může být neplodnost. Jsou ženy, které si s nějakou antikoncepcí nelámou hlavu a když otěhotní, prostě si skočí na potrat a vše je podle nich vyřešeno. Takové chování vůbec neschvaluji. Jsem ráda, že jsem nikdy tak vážné rozhodnutí učinit nemusela. Daučíková Eva: „Nádor, běh na dlouhou trať.“ Mojí babičce diagnostikovali meningeom. Babička byla zdravá, jednou ráno se probudila a prostě ji nefungovala pravá strana těla. I přes veškerou nepříznivou prognózu, kterou nám lékaři sdělovali, jsme věřili tomu, že babička bude chodit a bude mluvit. Ze začátku vypadala, že ani nemá chuť do života. Zásadní zvrat, alespoň v našem případě, přišel, když babičku odvezli z nervového na rehabilitační oddělení. Konečně se začala radovat z toho, že operaci přežila. Cvičení dopoledne i odpoledne. Viděla výsledky svojí snahy. Na intenzivní péči za ní ještě chodila psycholožka. Na oddělení pravidelně chodila slečna se psem cvičit canisterapii a bylo přesně vidět, který den pracovali s babičkou. Pacienti vidí pokrok. Ví, že když zítra udělá o jeden krok navíc, tak že bude právě o ten jeden krok blíž k tomu, aby mohl jít domů. Není úplně lehké být někomu oporou v těžkých časech, mnohem důležitější je vůbec naše přítomnost a fyzický kontakt. Vždyť chytnutí ruky je přece jen to minimum, co pro pacienta můžeme udělat. Fernandes Andrea: „Great expectations.“ When we go to the hospital we place our life in someone else´s hands, we readily establish a relationship of trust with the person who is in front of us, that person being either a nurse, a doctor or other person from the health care staff. I myself had experienced some situation in which my family and I trusted a doctor which made a mistake or could at least have done a better approach to the situation. Now I face

some controversial questions in my mind: “Until which point should we trust in health care staff?” Now I´m going to deal with this possibility of making mistake in my future, especially in the beginning of my career. When I become a doctor I want to have trust based relationship with my patients. I also hope they feel that they may rely on me and that I can fulfill their expectations in the best way. Grubský Přemysl: „Přijímání závažné diagnózy u pacientů.“ U mojí babičky asi před 10 lety byla diagnostikována pokročilá fáze diabetu s nutností aplikace inzulínu čtyřikrát denně. Kromě toho ji byla doporučena příprava arteriovenózní spojky, tzv. šantu, pro hemodialýzu. Jako první se projevuje šok a popření diagnózy. Pacienti zareagují razantním popřením tvrzení lékaře či dokonce zpochybněním jeho fundovanosti. Další fází v pořadí je hněv a vztek na okolí. Obviňování lékaře za zanedbání péče. Babička se rozhodla zpochybňovat úroveň vzdělání lékařky, která ji navrhla výše popsané úkony. Když situace dále trvá bez řešení, tak přichází na řadu vyjednávání a smlouvání s osudem. Dříve nebo později se dostaví pocity smutku nebo deprese. Poslední z fází bych nazval smíření. Představuje smíření se svým osudem a pomyslný padající kámen ze srdce. Jakmile si člověk uvědomí, že i přesto může vést celkem plnohodnotný život, je to výhra nejen pro něj, ale i pro jeho okolí. Pacientům se otvírá možnost začít svůj život znovu, ale trochu jinak. Mojí babičce se naštěstí podařilo smířit se s její situací a žít tak, jak ji momentální stav dovoluje. Hajimirsadeghi Omid: “Who should get to have the surgery?” Knee ligament injury is treated with surgery. We are economically limited. We need to choose and make decision on who should have it. According to this system in Sweden all patients´ background history (age, gender, education or economy) is equal but it´s the severity of illness, which should is considered when evaluating on who should get the treatment. Weakest patient are therefore prioritized. Henlin Ladislav: „Stáří jako přirozený vývoj života.“ Dříve jsme si starších lidí mnohem více vážili. Byli pro nás cenným zdrojem informací, protože si pamatovali. Na tyto „živé zdroje“ zapomínáme a nebereme je vážně. Dnes vnímáme staré lidi často jako přítěž, kterou musíme nějakým způsobem tolerovat. Stáří je přirozenou etapou našeho života. Neměli bychom nad ním zavírat oči. Ať už chceme nebo nechceme, jednou budeme staří i my. Jüttnerová Tereza: „Sesterská praxe – proč ano, proč ne? Aneb vztahy mezi doktory, sestrami a mediky.“ Sesterská praxe představuje dobrý úmysl se špatnou organizací. Možná by si i sestry měly vyzkoušet, jak to mají doktoři někdy komplikované. Někdy asi každý vyventiluje svoji špatnou náladu na někom jiném. Na mé praxi to takto probíhalo skoro každý den. Tro-

chu mě mrzí, že na naší škole není předmět základy ošetřovatelství. Jedno oddělení bylo, co se týče chování sester k medikům (alespoň ke mně) naprosto příšerné. Alespoň přednáška o povinnostech a náplni práce sester by byla přínosná pro nás mediky. Získala jsem náhled na to, jak by se měl zdravotnický personál chovat vzhledem k jinému zdravotnickému personálu a k pacientům. K nedorozuměním dochází úplně všude. Důležitá je verbální i neverbální komunikace a hlavně asi empatie, neměl by to odnést pacient. Lepič František: „Sport, psychika a zdraví.“ Sportování má úzký vztah k životnímu stylu. Sportovec poznává svoje tělo a učí se mu rozumět. Má větší tendenci hlídat své stravovací návyky. Spousta lidí snažících se žít zdravě se také snaží věnovat se nějakému sportu pro jeho zdravotní benefity. Pohyb má jistě i obrovský vliv na psychiku. Spousta lidí volí pohyb jako možnost relaxace po těžkém stresu v práci, při studiu a podobně. Důležitá je schopnost překonávat sám sebe. Trénované tělo má větší výdrž, vydrží větší zátěž a je leckdy schopno fungovat i za extrémních podmínek ve srovnání s netrénovaným jedincem. Práh bolesti bývá často u sportovců posunut. Aktivní lidé si často udrží pozitivní přístup k životu až do pozdního věku a s grácií překonávají nástrahy života. Cítí se a vypadají mladší. Pro pozitivní efekt není nutné běhat maratón.. Lékaři by se tedy neměli bát doporučit kupříkladu krátké procházky rizikovým skupinám. Pechancová Monika: „Pochybení lékaře.“ Pro jakéhokoliv člověka, tedy i pro lékaře je těžké přiznat chybu sobě, natož kolegům, pacientovi nebo veřejnosti a nést odpovědnost se všemi možnými důsledky. A jak je tomu v zahraničí? Rozdíl oproti českým lékařům spočívá v tom, že zahraniční lékaři jsou podle mého názoru ochotnější přiznat svoje pochybení a napravit ho. Poláčková Ester: „S tím se smiř!“ Nemoc a utrpení jdou ruku v ruce. A medicína musí léčit obojí. Léky vyléčí symptomy a obtíže. Ale co s utrpením, když za něj nikdo nemůže, když jsou v něm trpící sami. Nezbývá nic jiného než nechat pacienta utrpení prožít, umožnit mu projít všechny fáze, podpírat ho, aby nerezignoval, nepadl, posloužit mu nejen léčbou, ale i doprovázením psychickým, duševním a duchovním, ukázat mu, jak může být aktivní ve svém uzdravování, nechat mu naději, ale zároveň ho učit smířit se s utrpením, nechat mu čas na rozjímání o smyslu a vině. Staňková Markéta: „Memento mori.“ Asi každý člověk někdy přemýšlel o tom, co po smrti přijde. V dnešní době si lidé nejsou ochotni přiznat, že stáří a smrt jak se říká si přijde pro každého. Jedna z mála věcí, které můžeme sami pro sebe udělat je smířit se před smrtí s vlastním životem a vyrovnat se se skutky, které jsme za život stihli nebo nestihli vykonat. A co je ještě těží, smířit se s tím, že všichni jednou umřeme. Kniha Jana Udo Holeya Kdo se bojí smrti? pojednává o autorově setkání se smrtí. Díky této knize jsem začala přemýšlet o tom, jak musí být těžké pro umírající pacienty v nemocnici vyrovnat se s bolestí, umíráním a smrtí, a že je zapotřebí se těmto pacientům snažit pomoct

k tomu, aby odešli v klidu. Pomoci jim smířit se s tím, že umírají, a snažit se, aby jejich blízcí byli poblíž v těžkých chvílích. Třebová Anna: „Už víš, co chceš dělat?“ Někteří studenti mají jasně vytyčenou cestu již od dob zmíněné základní školy, jiní si nejsou jisti ani po složení poslední státní zkoušky. Každý obor má svá specifika. Celkově se medicína dá rozdělit na klinickou a vědeckou. Většina studentů dává přednost klinické medicíně. Klíčová kritéria ovlivňující rozhodování studenta, kam směřovat svoji budoucnost.Na vrchol žebříčku patří osobní předpoklady a stejně důležité jsou vlastní preference. Je zde celá řada pragmatických otázek vhodných ke zvážení: „Co očekávám od svého běžného dne jakožto lékař? Jak moc se chci během života dále vzdělávat? Kolik času chci strávit v práci? Bohužel život není ideální a některým absolventům nezbude nic jiného, než nastoupit tam, kde jsou ochotni je přijmout, přestože jejich plány zprvu vypadaly jinak. Editory sborníku jsou Mgr. Petra Buňatová a doc. MUDr. Jiří Beran, CSc. Vytiskl jej Typografik Centr – Václav Fencl v nákladu 200 výtisků. Zájemci jej si mohou přečíst v knihovně Střediska vědeckých informací LF UK v Plzni v Pavlovově ústavu. Texty neprošly jazykovou úpravou, a tak předpokládejme, že gramatické chyby typu „pacientovi stížnosti“ či „plány vypadali jinak“ jsou jen překlepy a nikoliv neznalostí českého pravopisu. (JN)

Chcete vědět více o Lochotínu? Maják Plzně za výrazné podpory Městského obvodu Plzeň 1 vydal novou velkoformátovou publikaci o historii Roudné a Lochotína s přesně 555 současnými i dobovými snímky, mnohdy unikátními a dosud nepublikovanými. Rozsah celobarevné publikace je 172 stran a čtenáři se v ní setkají například s kostelem a hřbitovem Všech svatých, malebnou čtvrtí Roudná, kdysi věhlasnými Lochotínskými lázněmi s parkovou úpravou a přilehlou vilovou čtvrtí, která se představí se svými nádhernými zahradami i na ojedinělých leteckých snímcích z doby kolem roku 1920.

Autoři publikace P. Mothejzík (vlevo) a L. Mácha

Slavnostní uvedení a křest publikace za přítomnosti autorů proběhlo v Lochotínském pavilónku 16. prosince 2014. Přítomní si mohli na místě publikaci zakoupit za výrazně zvýhodněnou cenu 200 Kč, knížka je stále ještě k dostání v řadě plzeňských knihkupectví.

Plzeňský Císařský sál (Pilsen-Kaisersaal) a lázeňská restaurace stály v cestě současné Karlovarské třídy naproti Procháskovu ústavu.

Náměstek primátora pro kulturu Mgr. M. Baxa byl potěšen věnovaným výtiskem Tak jako se v minulosti nevyhnula demolici řada pozoruhodných staveb v nedalekém okolí lochotínského areálu naší fakulty, jako např. lázeňský areál či Císařská dvorana, kam ještě někteří ze současných zaměstnanců v období prázdnin chodili na obědy, tak demolice postihuje některé cenné stavby i nadále. Nevyhnula se jí dokonce ani vila U Kalašů na Roudné pod Mikulkou s nádhernou věží s plastickými ornamenty, kamennými vázami a litinovým zábradlím, která po letech chátrání byla právě v minulých dnech zbourána. Už proto si publikace „Roudná a Lochotín napříč staletími“ zaslouží naší pozornosti. Vyšla v nákladu 1500 výtisků, Vznik knihy, jejímiž autory jsou Pavel Motejzík a Lukáš Mácha, finančně podpořil první městský obvod. Publikace, kterou autoři připravili bez nároku na honorář, není prvním počinem dvojice vztahujícím se k Lochotínu. Díky jejich iniciativě se na své místo v Lochotínském parku vrátilo tzv. Chotkovo sedátko či postava legendárního poustevníka.

Text a foto JN

45

Plány Fakultní nemocnice Plzeň Ředitel Fakultní nemocnice Plzeň MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., představil u příležitosti sta dní ve funkci v prosinci loňského roku plány nemocnice na rok 2015. Nejzásadnějším projektem je výstavba nového pavilonu chirurgických oborů. „Pět let starou studii začínáme aktualizovat. Finanční rozměr je v rozmezí 1,5 až 2 miliardy korun,“ uvedl ředitel Šimánek. FN Plzeň se stane první nemocnicí v ČR, která pořídí diagnostickou techniku PET/MR v hodnotě 110 milionů korun. Pro zkvalitnění péče na Emergency je připraven projekt nákupu nového CT a MR za 80 milionů korun. Pro areál FN Bory se na jaře plánuje zprovoznění nové magnetické rezonance. A konečně na jaře by měla být zahájena výstavba nového heliportu a parkovacího domu na Lochotíně.  (r)

Je to pouhý vandalismus? Plzeň má od 30. 10. 2014 Lavičku Václava Havla Vedle evropských měst jako je Barcelona či Dublin má již i západočeská metropole Lavičku Václava Havla, jejímž autorem je český výtvarník Bořek Šípek. Plzeň je tak po Praze, Českých Budějovicích a Hradci Králové čtvrtým českým městem, jež se může Šípkovým dílem pyšnit. Nedílnou součástí Lavičky Václava Havla je státní symbol - lípa, která byla také shodou okolností v plzeňské aleji Svobody tehdejším prezidentem Havlem vysazena, a to krátce po sametovém převratu, kdy mu při vysazování stromu asistovala americká velvyslankyně.

Odhalení Lavičky Václava Havla v Plzni

46

Do plzeňských Šafaříkových sadů, kde se slavnostní odhalení Lavičky 30. října 2014 konalo, se dostavila i mecenáška umění Meda Mládková v doprovodu europoslance Jiřího Pospíšila. Dagmar Havlová se z pracovních důvodů omluvila. Zahajovací projev patřil primátoru Martinu Baxovi. „Já mám z toho, že teď budeme odhalovat Lavičku Václava Havla, obrovskou radost, a aby ty emoce ve mně nepřevýšily, tak jsem si raději pro tuto příležitost řeč napsal,” prohlásil úvodem primátor. Následně přirovnal minulý komunistický režim k tvrdé totalitě z Orwellova utopického románu 1984 a v souvis-

losti s tím připomněl: „Právě ve jménu života v roce 1975, v době hluboké bezmoci a dusivé apatie, psal Václav Havel dopis Gustávu Husákovi, ve kterém kritizoval stav normalizované společnosti plné strachu, zbavené svobody a sebereflexe.“ Svůj projev zakončil slovy: „Pane prezidente, scházíte nám.“

Podle předsedy správní rady Knihovny Václava Havla Jana Macháčka měl objekt sloužit zejména k dialogu, jímž se budou lidé sedící na Havlově lavičce obohacovat. „Ten dialog má sloužit k tomu, aby jeden druhého poslouchal,“ řekl úvodem svého vystoupení a pokračoval: „Václav Havel byl také velkým Evropanem, napsal spoustu projevů a textů o tom, jak by si Evropu představoval, a nepochybně v základu toho, co Evropa potřebuje, viděl právě ten dialog. Když se podíváme, jak si dnes Evropa stojí, ať už ekonomicky nebo v rámci krize, tak je to zase trochu dialog hluchých.“ O tom, kdo přišel s nápadem vytvořit objekt nesoucí odkaz bývalé hlavy státu, promluvil samotný autor Bořek Šípek: „To si vymyslel náš velvyslanec v USA Gandalovič. Prý že by bylo hezké, aby se Havel připomenul na různých místech v Americe, většinou na území univerzity a že by tam před každou knihovnou měla být vysazena lípa a pod ní postavena lavička,” prozradil zaposlouchanému auditoriu, načež vysvětlil, proč objekt nazývaný Lavička tak nevypadá: „Přemýšlel jsem o tom, že když si dva lidé sednou na lavičku, tak koukají oba dva paralelně někam do dálky, mezi nimi už se toho tolik neodehrává. Když si člověk nevidí do očí, tak to není ono. Tak jsem tu lavičku v podstatě rozřízl a z lavičky vznikly dvě židle.” Posléze promluvil o významu kulatého stolu, jenž je součástí objektu, přičemž si zavzpomínal: „Ten stůl je tam proto, že mám takovou krásnou vzpomínku, jak jsem seděl s Havlem na zahradě a bavili jsme se, popíjeli jsme víno a vždy, když jsme chtěli gestikulovat, tak jsme jej rozlili. Proto je tam ten stoleček, aby se ty skleničky daly odložit.“

Od slavnostního otevření Lavičky Václava Havla uplynulo v Plzni jen několik málo

dní a již se stala terčem útoku neznámého vandala. Byly zničeny skleněné doplňky typické červené srdce a zelené koule. Škoda byla v řádu několik tisíc korun. Město objednalo nové doplňky, ani ty však dlouho nevydržely. Není vyloučeno, že umělecké dílo Bořka Šípka zůstane bez těchto artefaktů. Podle vyjádření nyní již bývalého primátora města Martina Baxy jde o neomluvitelné vandalství. S tím se v Plzni bohužel setkáváme na mnoha místech, nakonec útokům vandalských sprejerů neodolaly ani fasády budov naší Lékařské fakulty. U Lavičky Václava Havla však může jít i hlubší záměr – ničit vzpomínku na prvního prezidenta samostatné České republiky. V Evropském hlavním městě kultury by se to stávat nemělo. (jn)

Lochotínský park se obnovuje Ve druhé polovině 18. století žil v Plzni lékař, který se jmenoval Bernard Říha (1740–1794). Svým pacientům kromě jiného ordinoval i pití minerálních vod. Jednoho dne přišel do jeho ordinace pacient, dlouho léčený bez úspěchů, a najednou byl, jako zázrakem, zcela zdráv. I vyprávěl panu doktorovi, jak jeho neduhům učinilo konec konzumování vody z jednoho pramene na Lochotíně. Doktor Říha si nechal zázračnou vodu přinést, podrobil ji mnoha rozborům a ty jej přesvědčily o léčivosti lochotínské vody. A tak začal přemýšlet o založení lázní. Stačil však už jen těsně před smrtí vysadit kolem pramene čtyři stromy jako upomínku, že „Lochotín chová veliký poklad v sobě. Nechať potomci na blízku těchto stromů hledají a onen poklad naleznou“. Málokdo si však vyložil Říhova slova správně. Většina se pokoušela vykopat zlato a jiné poklady, a teprve až purkmistr Martin Kopecký (1777–1854) ve 30. letech 19. století správně pochopil slova v závěti. A protože velmi miloval své rodné město, usilovně přemýšlel, na čem by bylo možné založit slávu města v době, kdy nebylo ještě potuchy ani o pivovaru ani Škodovce. Tehdy si vzpomněl na závěť doktora Říhy. Právě v lázeňství spatřoval velkou šanci, jak z Plzně učinit světoznámé město, obdobné Karlovým Varům.

Se svými přáteli založil okrašlovací akciovou společnost pro výstavbu lázeňského komplexu na Lochotíně, nejstarší svého druhu v Čechách. Ze získaného kapitálu, do něhož přispěl také nejvyšší purkrabí českého království hrabě Karel Chotek, se zakoupily pozemky pro jádro budoucího

parku, zahájila se výstavba lázeňských budov a již v roce 1834 byly lázně uvedeny do provozu. Postupně se prováděly rozsáhlé terénní a sadové úpravy dřívějších pastvin a kamenolomů na svahu Lochotína. Velmi náročná byla úprava koryta potoka pod dnešním Lochotínským pavilonkem. V postranních křídlech pavilonku bývalo pět kabinek s dřevěnými káděmi pro koupele, střední Síň přátelství sloužila k odpočinku a konverzaci hostů. Nedaleko stály další dvě stavby pro rašelinné koupele a přípravu jídel. Přes potok byly postaveny tři můstky, horní pak sloužily k vyhlídce na vodopád. Ústředním prvkem parku se stala romantická poustevna vtesaná do skály, kterou doplnil pamětní pískovcový sloup a drobný vodopád s vodní nádržkou vroubenou kapradinami. O něco později byl nad poustevnou vystavěn dřevěný altán - Chotkovo sedátko, z něhož se otvíral krásný pohled na Plzeň.

V západní části parku byl železný hudební pavilon. Na východní straně sahal park původně až k výšině u pozdější porcelánky, na níž byl postaven sloupkový gloriet císařovny Karoliny. Podle dobových zvyklostí byly v parku rozmístěny různé figury, jako např. Karkulka, vlk, poustevník nebo švarný cigán. Nad samotným léčivým pramenem, který byl v později pojmenován Kopeckého pramen, byla postavena kamenná kolonáda v pseudoklasicistním stylu. Pramen byl podchycen a využíván pro pitné kúry, část pak byla převedena do lázeňské budovy, kde sloužil pro vanové koupele. Dekorativně vedené vycházkové cesty lemovaly stromové aleje, které poskytovaly příjemný stín lázeňským hostům a současně umožňovaly průhledy parkem a dálkové pohledy na panorama Plzně. Nechyběly ani náročnější zahradní úpravy, letničkové záhony, trvalky, okrasné keře. Ty se nacházely zejména v blízkosti lázeňských budov. Ačkoli se Kopecký usilovně snažil o propagaci lázní, původní předpoklady se nenaplnily a zájem o lochotínské lázně ze strany hostů se nezvyšoval, a to i přes to, že z města jezdil na Lochotín každou půlhodinu dostavník. Tím upadl Akciový okrašlovací spolek do finanční tísně a plánované doplňkové aktivity, jako bylo divadlo, akademie nebo čítárny už nemohly být realizovány. Bez hostů chyběly finance na údržbu parku a zvelebení jeho nehostinného okolí. Ke všemu se už od počátku objevovaly problémy s vydatností pramene. Proto byla vyhloubena hluboká studna a do původně léčivého pramene byly svedeny i okolní, nekvalitní prameny. Výsledkem byla silně železitá voda, jejíž barva i chuť se výrazně zhoršily a léčivý účinek se vytratil úplně.

Finanční potíže vyvrcholily v r. 1849, kdy byl akciový spolek donucen areál prodat Měšťanskému pivovaru založenému 7 let předtím. Pivovar postupně lochotínské sady rozšířil z původních 5 ha až na 71,2 ha a pečlivě je spravoval až do doby znárodnění v r. 1945. V místě pod Lochotínským pavilonkem byla r. 1884 odhalena busta Martina Kopeckého, kterou olemovala ozdobná mříž, později pak květinový záhon. Dřevěné lávky přes kamenné koryto nahradily železné mostky. K dosavadním lázeňským budovám byl přistaven tzv. Císařský sál, určen pro koncerty a taneční zábavu. Roku 1892 byl naproti Lochotínskému pavilonku vystavěn nádherný tropický skleník, a vzniklo tak uzavřené intimní nádvoříčko s mlatovým povrchem, vodním bazénkem a bohatou květinovou výsadbou v podobě ornamentálních letničkových záhonů. Z lázeňského komplexu jako první vzala za své noblesní kamenná lázeňská kolonáda v pseudoklasicistním stylu, zvaná templ. K lázním jezdil nejprve dostavník, ale od r. 1899 mohli návštěvníci využít revoluční novinku „tranway hnanou silou elektrickou“ od Františka Křižíka a Václava Brožíka. I když byly tramvaje po válce nahrazeny trolejbusy, na Lochotín se 1. září 1980 vrátily. Toho se však Císařský sál s restaurací ani tropický skleník již nedočkaly, vše bylo zbořeno r. 1979 při rozšiřování Karlovarské třídy. Kopeckého pramen, vytékající v areálu dnešní nemocnice Privamed, byl navíc při stavbě sídliště Vinice sveden do kanalizace. Po znárodnění Měšťanského pivovaru v letech 1945–47 přešel do správy města celý Lochotínský park. Lázeňské budovy byly užívány pro různé účely, zejména pro městský Dům pionýrů a Park kultury a oddechu, bývaly tu vánoční nadílky, májové oslavy, společenské dny pro důchodce. Postupem času se ze vzdušného parku stal neudržovaný les. V současné době již probíhá několik let naplánovaná obnova Lochotínského parku. Plánuje se odstranění 150 nemocných nebo poškozených stromů a náletových dřevin, které jsou už často velmi nebezpečné svému okolí. Jde hlavně o náletové a drobnější stromy a některé trouchnivějící větší stromy. Dotace zahrnuje i obnovu porostů, tedy novou výsadbu, také obnovu cest, obnovu architektonických prvků a výměnu mobiliáře. Celkem je potřeba 29 milionů korun, dotace z toho pokryje 85 procent. Měly by vzniknout i velké plochy pobytových trávníků, celý prostor bude sloužit v podstatě stejně jako Borský park, jen na opačné straně města a na okraji největšího plzeňského sídliště. Opravy se dočká i hudební pavilon, stabilizuje se Chotkova skalka a dokonce by mělo vzniknout odpočívadlo s Artušovým stolem. Chybět nebude vodní prvek v podobě dvou rybníčků u silnice Pod Vinicemi.   Text a foto JN

někdy sloužit jinému účelu, než výuce budoucích zemědělských odborníků. Pro výstavbu byl určen pozemek tehdejšího „Dětského parku“, sloužícího jako parkové zázemí rozrůstající se krajské metropole. Stavba podle Zápalova projektu rychle pokračovala a v roce 1924 byla dokončena.

Nová školní budova měla soustředit výuku zemědělství do jedné budovy. Nejprve šlo o školu soukromou, od roku 1938 se stala školou státní. V období druhé světové války byla škola v roce 1942 přestěhována do obecné školy v Bolevci a v budově školy na Lochotíně byl zřízen lazaret německé nacistické armády. V Bolevci škola fungovala až do školního roku 1943/44. Následně byla škola německými úřady uzavřena úplně a studenti byli rozděleni do okolních okresů k vykonávání zemědělské práce. Až ve školním roce 1945/46 se škola mohla vrátit do budovy na Lochotíně. Dostala také nový název Zemská vyšší rolnická škola, později pouze Vyšší rolnická škola dr. Edvarda Beneše. V roce 1950 budovu Vyšší rolnické školy dr. Edvarda Beneše převzala plzeňská lékařská fakulta. Škola byla následně přestěhována do Březnice. Účel školy byl definován ve výroční zprávě školy z let 1926 – 1937 takto: Účelem vyšší školy hospodářské v Plzni jest vychovávati zemědělské podnikatele t.j. vlastníky a nájemce zemědělských statků a pak i úředníky velkostatků a odborných úřadů, korporací a organisací zemědělských.

Pavlovův ústav je „starý“ 90 let Když v r. 1923 významný plzeňský architekt Hanuš Zápal projektoval budovu Vyšší hospodářské školy, určitě nepředpokládal, že bude

Do třídy smělo být přijato maximálně třicet žáků. Výjimečně se svolením zemského správního výboru třicet pět. Přednost měli samozřej-

47

mě ti, u kterých se předpokládalo, že se stanou podnikateli v oblasti zemědělství ve vlastním nebo i najatém statku. Studenty se mohli stát jak chlapci, tak dívky. Oproti dnešním dokladům, které žáci předkládají při žádosti o studium, byl tehdejší proces o poznání náročnější. Nejprve bylo potřeba předložit průkaz o dosažení věku patnácti let, dále vysvědčení zachovalosti, vyhotovené domovskou obcí a potvrzené okresní správou politickou, že nepokračují ve studiích po přerušení. Dalším dokladem bylo předložení vysvědčení, že uchazeč absolvoval čtyři třídy gymnázia, reálky nebo reálného gymnázia s prospěchem, který je opravňuje nastoupit do páté třídy (kvinty) nebo absolvoval s dobrým prospěchem školu občanskou, dvouletou školu zemědělskou nebo jí podobně zaměřenou školu. Nutné bylo také prohlášení rodičů nebo jejich zástupců, že dovolují uchazeči na škole studovat a vlastními náklady budou uchazeče vydržovat na studiích. Posledním dokladem k přijetí bylo lékařské vysvědčení od školního nebo úředního lékaře. Uchazeč musel složit přijímací zkoušky, které se skládaly z češtiny a z počtů s měřictvím. Probíhaly vždy v červenci a září. Přijímací zkoušky byly kombinované, tzn. písemné a ústní. Uchazeč, který vykonal písemné zkoušky s obou předmětů s prospěchem dobrý, byl od ústní zkoušky osvobozen.7 Kromě hospodářské školy se zde nacházela ještě škola rolnická, mlékařská a pokračovací škola zahradnická. Uspořádání budovy je známkou velmi moderního pojetí výuky v druhé polovině 20. století. Pro studenty byly zřízeny i učebny věnované studiu astronomie a klimatologie. Sami učitelé školy měli možnost zakomponovat do tvorby projektu způsob výuky, řešení kabinetů a dalších potřebných prostor. Dějepis zde přednášel významný plzeňský městský archivář Fridolín Macháček. Text a foto JN

a dřevin. Tuto událost připomíná před Pavlovovým ústavem ve směru ke Karlovarské třídě sloup s česko-německým nápisem Založeno 1883 – Angelegt 1883. Když architekt Zápal projektoval budovu tehdejší Vyšší hospodářské školy, řadu vzrostlých stromů do stavby zakomponoval. Ačkoliv se dnešních dnů některé tyto stromy již nedožily, Dětský park nám dodnes připomínají tři duby ve směru do Lidické ulice a tři lípy ve směru do Karlovarské třídy. Text a foto JN

Máme „nové“ tramvajové stanice Od 15. prosince platí v Plzni přejmenování mnoha zastávek MHD. Veřejnost tutop skutečnost přijala v klidu, žádné problémy ani stížnosti dopravní podnik v souvislosti s přejmenováním nezaznamenal. Nové názvy místo mnohdy desítky let vžitých pojmenování odstranily zkratky, dlouhá nelogická pojmenování nebo odkazy na budovy a instituce, které už neexistují. Cílem je mimo jiné výrazně zlepšit vyhledávání spojení v jízdních řádech na internetu. Na změnu jmen si cestující v Plzni zvykali už několik týdnů předem, kdy se při ohlašování stanic v tramvajích, trolejbusech i autobusech kromě dosavadního jména hlásila i jména nová. Ke změně v pojmenování došlo i v bezprostřední blízkosti areálu Lékařské fakulty na Lochotíně. Pojmenování stanice „Lékařská fakulty-Karlovarská“ nese nyní název „Zoologická zahrada“, stanice „Lékařská fakulta-Lidická“ se nyní nazývá jen prostě „Lékařská fakulta“.

48

Před tím, než byly na Lochotíně vybudovány objekty sloužící dnes Lékařské fakultě, bylo celé toto území nezastavěné. Ještě ve druhé polovině 19. století se jednalo vlastně o periférii dosti na tehdejší poměry vzdálenou od centra města. Po vzniku lázní a Lochotínského parku bylo otázkou, jak zvelebit protilehlé prostory – tedy vpravo od výpadovky na Karlovy Vary. V roce 1883 tak došlo k založení Dětského sadu s parkovou výsadbou mnoha ušlechtilých stromů

Ač Evropské město kultury, i s takovými individuy se musí Plzeň vyrovnat. Bude-li pachatel dopaden, možná by se nám rodilým Plzeňanům ulevilo, že se jedná o nějakého mimoplzeňského závistivce. Moc pravděpodobné to ale není…..  Text a foto JN

Jarní seminář o bolesti 28. 4. 2015 V úterý 28. dubna 2015  v 16.00 hodin se v Šafránkově pavilonu koná Jarní seminář o bolesti s názvem Chronická bolest a léčení opioidy. Přednášet budou prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., FCMA, doc. MUDr. Jiří Kozák, Ph.D., MUDr. Ivan Vrba, Ph.D., MUDr. Jan Lejčko a MUDr. Jitka Fricová, Ph.D. (r)

Stáž v Indonésii, univerzita

Co připomíná sloup před Pavlovovým ústavem?



ní velikosti vyvedené skulptury tygra a pumy, umístěné na střechách krytých nástupišť. Nápadné upozornění na blízkost zoologické zahrady v podobě tygra neušlo bohužel pozornosti zatím neznámého vandala, který neváhal přinést si žebřík, po něm se dostat na přístřešek a plastového tygra zřejmě kladivem značně poškodit natolik, že musel být demontován a dopraven do opravny. V ní na „uzdravení“ počká několik týdnů.

Muhammadiyah Yogyakarta 8. - 23. 8. 2014 

Nové pojmenování „Zoologická zahrada“ asi nikoho z cestujících tramvajovou linkou č. 4 či autobusovou linkou č. 41 nemýlí a vystoupí správně před Pavlovovým ústavem. Cestující do Zoologické zahrady, kterých je určitě během roku více, ohlašovaná stanice upozorní, že mají vystupovat, ačkoliv k cíli své cesty to mají určitě dále, než ti, jejichž cílem jsou budovy naší fakulty. To bylo vlastně také hlavním cílem přejmenování této stanice - název „Zoologická zahrada“ navede turisty k nejčastějšímu turistickému cíli ve městě lépe než dosavadní ten dosavadní „Lékařská fakulta, Karlovarská“. Na zoologickou zahradu začaly krátce po změně názvu stanice upozorňovat také v nadživot-

Welcome party Již v létě loňského roku jsme si se spolužačkou Martinou Michaličovou pohrávaly s myšlenkou zúčastnit se zahraniční stáže. Během zkouškové období upadl tento nápad do zapomnění, ale po roztání chmurných myšlenek o učení jsme se rozhodly, že do toho půjdeme. Sehnaly jsme veškeré podklady a poznatky o místě, které nás

zaujalo nejvíce - Indonésie, Yogyakarta - International Dental Summer School. Velkým zdrojem informací pro nás bylo Sdružení studentů stomatologie ČR, jehož jsme členky. Postupně jsme začaly náš nápad rozšiřovat mezi kolegy a kamarády jak z naší, tak i z ostatních lékařských fakult. Ohlasy byly velké, nicméně skutečnou realizaci se rozhodlo dotáhnout do konce podstatně méně jedinců. Ve výsledku jsme byli skupinka čítající šest osob. Po zaplacení poplatku to bylo jasné - jedeme do Indonésie!

baj, kde jsme jeden den poznávali krásy města. Poté jsme se vydali do hlavního města Indonésie Jakarty, ve kterém jsme zůstali dva dny. Následoval odlet na Filipíny –  ostrov Cebu, odkud jsme se vypluli lodí na malý ostrůvek Bohol, který je proslulý nejmenšími primáty na světě zvanými nartouni. Také jsme během naši okružní jízdy po ostrově navštívili přírodní areál Chocolatte Hills a farmu s hady.  Cestování po Filipínách jsme završili výletem na ostrov Boracay, který je známý dlouhou bílou pláží s azurově modrou vodou. Tam jsme našli hlavně relaxační vyžití v podobě opalování a koupání v moři. Poslední let směřoval do Singapuru, který jsme během dvou dnů velmi svižně procestovali s cílem vidět vše podstatné - Marina bay, Sentosa park, botanické zahrady, Riverside a Chinatown. Tyto destinace nebyly ale hlavním cílem naší stáže, jednalo se spíše o soukromou dovolenou. Využili jsme tak možnosti procestovat více států, když už byl absolvován let do takové dálavy. Nakonec jsme zamířili letadlem zpátky na indonéskou Jávu do cílové destinace Yogyakarty, kde se letní stáž konala v termínu 8.–23. srpna 2014.

Dentalní pomůcky a nástroje

který se stal naším domovem po dobu čtrnácti dnů. Jednalo se o nádherný komplex s několika bazény, stylovou výzdobou a malebnými zákoutími s množstvím sošek Buddhů. Po vydatném odpočinku se konala welcome party, kde jsme si vyslechli program letní školy. Došlo také na seznamování účastníků, kteří byli převážně z evropských zemí (ČR, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko, Itálie, Polsko), ale také ze vzdálenějších koutů světa (Malaysie, Irán, Indie). V průběhu večírku nás uvítalo vedení univerzity Muhammadiyah Yogyakarta a externí lektoři. Druhý den patřil prohlídce místní soukromé kliniky, kde jsme kromě jiného byli seznámeni se systémem zdravotnictví v Indonésii. V následujícím týdnu jsme měli možnost vyslechnout si řadu zajímavých přednášek, které byly doprovázeny praktickým cvičením. Velmi nás zaujala prezentace na téma 3MIX ošetření. Pracovní postup spočívá ve smíchání tří druhů antibiotik (minocyklin, metronidazol, ciprofloxacin) spolu s propylenglykolem a makrogolem. Takto připravená směs se aplikuje k infikované zubní dřeni, kde by měla následně léčit zánět. Další přednáška byla zaměřena na ART techniku ošetření. Je to metoda zahrnující exkavaci kariézního ložiska, následné leptání a překrytí skloionomerním cementem. Místními lékaři jsme byli také zasvěceni do tajů alternativní medicíny, zejména akupunktury a bylinkové ,,JAMU” terapie.

Dobrovolnická činnost Dobrovolnická činnost Návšetěva soukromé základní školy

Naše ordinace

Děti při nácviku správné techniky čištění zubů Školení dětí o dentální hygieně

Workshop Při spřádání velkých plánů padl návrh, abychom při této příležitosti procestovali některé okolní země. Shodli jsme se na Filipínách a Singapuru. Jak se později ukázalo, byla to skvělá volba. Naše cesta z Prahy odstartovala 24. 7. přes Du-

Naše zubařské křeslo Na letišti již čekalo několik aut s milými kolegy z Indonésie. Odvezli všechny účastníky do hotelu Pondok Gajah (v překladu Sloní chýše),

Naší hlavní činností na letní škole byla dobrovolnická práce. Ta spočívala v ošetřování místních obyvatel v menších vesnicích. Po provedení základního vyšetření (měření tlaku, glykémie, preventivní prohlídka DÚ) byli pacienti odesláni s konkrétním problémem k všeobecnému lékaři nebo k nám, medikům. Měli jsme za úkol provádět základní výkony jako extrakce, pečetění fisur u dětí, ART ošetření. K dispozici nám byly vyšetřovací nástroje, extrakční kleště a páky, anestézie, materiály (SIC Fuji). Roušky a rukavice zde byly samozřejmostí. Jako ordinační „křeslo“ posloužila plastová židle, vedle které se nacházel odpadkový koš. Místo lampy jsme si museli vystačit s baterkou :) Dorozumí-

49

vání mezi námi a pacienty probíhalo prostřednictvím základních vět a slov v indonéštině. Po dobu dobrovolnické činnosti bylo ošetřeno přes 600 pacientů.

lest. BUKA MULUT – Otevři ústa. TERIMA KASIH – Děkuji. Program letní školy nebyl pouze vzdělávací, ale zahrnoval i několik dní poznávání památek a místních kultur. Prožili jsme kempování ve volné přírodě, odkud bylo možné podnikat výlety po okolí. Jedním z prvních míst, kterým nás kolegové provedli, byl Sultánský palác. Následovala prohlídka vodního hradu Taman Sari, ohraničeného několika bazény, v minulosti sloužícími ke koupeli princů a princezen.

Borobudur

Oběd pařát Prambanan

Sarin water castle Kempování v přírodě

50

Dalším úkolem, který nás čekal, bylo navštívit několik zdravotnických center. Hlavní náplní bylo vážení a měření děti. V několika případech jsme perorálně aplikovali vitamin A. Zavítali jsme také do škol a školek, abychom zde demonstrovali správnou techniku čištění zubů. Měli jsme k dispozici modely chrupu, velké kartáčky, ilustrovanou pohádku o zubu a spousty dalších plyšových pomůcek na názorné ukázky pro nejmenší. Edukace probíhala opět v indonéštině. Indonéská kuchyně byla celkem jednotvárná - rýže či nudle (Nasi goreng) k snídani obědu i večeři, také hodně ovoce. Celkově se jednalo o místní produkty. Maso je zde příliš drahé, bývá nahrazováno sójou ve formě tofu nebo tempehu.  Jídla byla také dosti pálivá. Jednou nás čekalo překvapení v podobě obědového balíčku, jehož obsah jsme se neodvážili sníst  smažené slepičí pařáty. V rámci praxe bylo nutno se seznámit alespoň s několika nejpotřebnějšími výrazy v indonéštině. Pro případné další návštěvníky této země uvádíme ta slovní spojení, která byla důležitá hlavně při ošetřování dětí v rámci dobrovolnické práce: SIJAPA NAMA MU? – Jak se jmenuješ? BERAPA UMURMU? – Kolik je ti let? SAKIT – Bo-

Poznávací tour po městě jsme završili návštěvou hlavní čtvrti Malioboro, která byla lemována obchody. Nacházel se zde i kousek České republiky - obchod Baťa. Následující cesty směřovaly k buddhistickému chrámu Borobudur a hinduistickému Prambananu. Tyto dva monumentální komplexy jsou hlavními cílovými místy turistů na Jávě. Asi nejdobrodružnější pro nás byla cesta jeepy na sopku Merapi, která je stále aktivní. Naposledy zažila erupci v roce 2010. Zajímavá pro nás byla návštěva muzea pozůstatků, kde jsme si mohli prohlédnout řadu zdevastovaných předmětů a kostry živočichů, kteří se stali oběťmi sopečného výbuchu. Poslední výlety zahrnovaly adrenalinové sjíždění místní divoké řeky na raftech a návštěvu zoo, kde jsme měli příležitost projet se na slonech. Neminulo nás ani kulturní vyžití. Dech beroucí bylo zhlédnutí Ramayana baletu. Vyzkoušeli jsme si dokonce místní techniku batiky na látku. Velmi zábavný večer byl prožit na téma International night, kde studenti všech zemí představovali svou vlast a nabízeli tradiční pokrmy a nápoje. Pobyt na této neopakovatelné stáži jsme završili na Farewell party, kde byly promítnuty fotky z letní školy. Indonéští studenti nás obdarovali upomínkovými předměty a na závěr se konal ceremoniál s předáním diplomů. Vše se zdařilo a bylo to jedinečné. Naby-

ti zážitky a zkušenostmi jsme se 25. srpna 2014 vrátili šťastně zpět do České republiky. Barbora Brožová, Martina Michaličová 5. ročník, zubní lékařství, LF UK v Plzni Foto: archiv autorky

Poznání E. Gibbona i dnes aktuální Edward Gibbon se narodil 8. května 1737 v Putney u Londýna v zámožné rodině. Už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu. O rok později přestoupil na katolictví. To v tehdejší době způsobilo skandál, musel Oxford opustit. Otec jej poslal do Lausanne ve Švýcarsku ke kalvinistickému faráři, pod jehož vlivem se opět vrátil k protestantismu. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se S. Curchaudovou, Edward pak zůstal po celý život svobodný. V r. 1758 se vrátil zpět do Anglie. V letech 1760–1762 sloužil v místní milici. Napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denisem Diderotem a Jeanem le Rondem d’Alembertem. Pak odjel do Říma, kde se rozhodl, že napíše dějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce v r. 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu. V únoru r. 1776 vyšel první díl The History of the Decline and Fall of the Roman Empire, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne. Do Anglie se vrátil po 10 letech. Trpěl hydrokélou varlete a vzhledem k tehdejší módě těsně padnoucích obleků se jeho stav stále horšil. Prodělal řadu operačních zákroků, žádný s trvalým výsledkem. Po těch posledních se dokonce rozvinula peritonitis, na níž 16. ledna 1794 v Londýně zemřel. Je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších britských historiků. Ve svém stěžejním díle popsal dvacet jevů, které předcházely zániku Římské říše. Můžeme si je uvést jako varování, které by nás mělo ve 3. tisíciletí upozornit ve smyslu „Takhle raději ne!!“ Co tedy Gibbon s odstupem doby Římanům vytýkal: 1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací. 2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců. 3. Senioři jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče. 4. Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy. 5. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze záko-

nem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři. 6. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity. 7. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará. 8. Úroveň vzdělání rapidně klesá. 9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše. 10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí. 11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá. 12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně. 13. Léty osvědčené mechanismy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají. 14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil. 15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány. 16. Šíří se cynismus. 17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce. 18. Do země přichází velké množství cizinců. 19. Politikové nadbíhají lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry). 20. Občané stále na všechno nadávají. Tolik Edward Gibbon v roce 1775 o příčinách pádu Říše Římské ... (r)

Životní moudra • Nic nemá na dítě lepší vliv než jeho pochvala. (Richard Brinsley Butler Sheridan) • Ačkoliv žijeme dnes, přec staré chválíme časy. (Publius Ovidius Naso) • Za starých časů muži studovali pro sebe, dnes muži studují, aby učinili dojem na jiné lidi. (Konfucius 551–479 př. n.l.) • Štěstí se jen trousí, ale neštěstí sype. (František Ladislav Čelakovský – Mudrosloví) • Zklamání je nejpůsobivější prostředek, jak přivést lidi na správnou cestu. (Jean Dutourd) • Hlupáka se neptej, poví sám. (Kalmycké přísloví) • Co tě nezabije, to tě posílí. (Friedrich Wilhelm Nietsche) • Schopnost snášet nedostatky je větší, než ochota je odstraňovat. (Reinhard K. Sprenger) • Jediný způsob, jak mít přítele, je být přítelem. (Ralph Waldo Emerson) • Láska není to, co se líbí, ale co nevadí, že se nelíbí. (Archiás) • Hudba je výrazem vášnivé a nešťastné duše. (Hector Berlioz) • Vyřknutá pravda rodí nenávist. (Latinské přísloví) • Hloupost je nemoc ducha a lenost nemoc

těla. (Luccius Annaeus Seneca) • Lidstvo je rodina, která se sotva seznámila. (Theodore Zeloin) • Velké řeky tiše plynou, malé šumem běží. Tak právě nejhorší pisálkové mívají největší měchy a bubny. (F. L. Čelakovský – z Mudrosloví) • Jaký je rozdíl mezi velbloudem a člověkem? Velbloud vydrží týden nepít a pracovat, u člověka je tomu obráceně. (Odpozorovaná moudrost) • Není nutné být moudřejší, než je nutno. (Philippe Quinault) • Být moudrým není žádná věda, je to totiž kumšt. (Gabriel Laub) • Přátelství je láska bez citu, láska je přátelství bez rozumu. (Charles Pinot Duclos)

• Láska objevuje na milované stále nové věci. (Vincent van Gogh) • Je lepší rozsvítit byť jen malou svíčku než proklínat temnotu. (Konfucius) • Škoda, že být starý, je jediný způsob, jak žít dlouho. (Ferdinand Marie Vicomt De Lesseps) • Pomluva nepřítomných je hlavní částí našich rozprav. Kdyby se lidstvo sešlo na jediném místě, nebylo by o čem mluvit. (Jan Neruda) • Aequam servatementem rebus in adversis. Zachovávejte klidnou mysl ve věcech nepříznivých. (Latinské přísloví) • Corruptisima rés publica plurimae leges. Nejvíce zkorumpovaný stát má nejvíce zákonů. (Latinské přísloví)

Zakončení projektu OPVK – Molekulární genetika Fotogalerie k článku na str.: 23

Sgrafita Mikoláše Aleše na domě v Nerudově ul. (Jan Žižka a husité) • Tři zlé věci v domě: kouř, štěnice a zlá žena. (Dánské přísloví) • S hloupostí i bohové bojují marně. (Friedrich Schiller) • Je-li osel velký osel, myslí, že je kůň. (Španělské přísloví) • Zneužívání alkoholu je to jediné, co staví člověka nad zvíře. (George Barnard Shaw) • Jsem stejného názoru s moudrým, pokud promluví přede mnou. (William Congreve) • Než si pravda nazuje boty, lež může oběhnout půlku světa. (J. Callaghan) • U hlupáků jazyk předhání myšlenku. (Isokratés) • Přítel, to je jedna duše, jsoucí ve dvou tělech. (Aristoteles) • Podvod poznáme nejlépe podle toho, že vypadá přehnaně pravdivě. (Karl Kraus) • Mlčet je známka moudrosti, ale jen mlčet žádná moudrost není. (Židovské přísloví) • Opravdová moudrost je v poznání nevědomosti. (Sokrates) • Hluboká moudrost vyrůstá ze silných pochybností. (Čínské přísloví) • Čtyřicátník nevyžaduje věrnost, ale cítí se bezpečněji, když jeho přítelkyně má vážnou známost. (Milan Kundera) • Uvidíš-li, jak lev cení tesáky, nemysli si, že se směje. (Arabská moudrost) • Musíš se mnoho učit, abys poznal, že málo víš. (Michel Eyquem de Montaigne) • Když opravdu milujete, je třeba naučit se odpouštět, a rozlišit podstatné od nepodstatného. (Walther von der Vogelweide) • Poklona je jako mince. Má dvě strany. (Čínské přísloví)

51







Imatrikulace 22. 10. 2014 K fotogalerii v č. 144-145, s. 60 Foto V. Dlouhý

52

FACULTAS NOSTRA - Zpravodaj LF UK v Plzni · Redakční rada: doc. MUDr. J. Beran, CSc., MUDr. L. Eberlová, Ph.D., prof. MUDr. J. Kilian, DrSc., MUDr. V. Křížková, Ph.D., MUDr. J. Novák, MUDr. B. Nussbaumerová, Ph.D., za AVC V. Dlouhý a T. Ťupa Grafická úprava: Euroverlag s.r.o. - Michal Vondryska · Vydává: LF UK v Plzni pro vnitřní potřebu. Adresa redakce: MUDr. J. Novák, Ústav tělovýchovného lékařství LF UK, Lidická 6, 301 66 Plzeň. ([email protected]). Náklad 1000 ks. Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou · http://www.lfp.cuni.cz/FacultasNostra/