NOVÉ IMPULZY VE VÝZKUMU BOHUNICIENU Petr ŠKRDLA
1. Úvod Problematika přechodu od středního k mladému paleolitu se kontinuálně těší velkému zájmu badatelů z celého světa. Zajímavosti tohoto tématu nepochybně přispívá i fakt, že v tomto období došlo v Evropě k nahrazení původních neandertálců anatomicky moderními lidmi. Na Moravě, přesněji v širším prostoru brněnské kotliny, byla doložena přítomnost specifické kultury, kterou na základě technologických a typologických atributů štípané kamenné industrie i absolutní datace můžeme považovat za tranzitní mezi středním a mladým paleolitem a která byla nazvána podle eponymní lokality BrnoBohunice bohunicienem (Valoch 1976; Oliva 1979; Svoboda 1980). Bohunicien zapadá do širšího rámce tzv. tranzitních kultur, které jsou mozaikovitě rozptýleny po celé Eurasii (obr. 1; 2) [e.g. Svoboda – Bar-Yosef (eds.) 2003]. Rád bych se zastavil u významu použitého slova tranzitní. Tímto termínem, respektive jeho českým ekvivalentem přechodný, označujeme období mezi dvěma stavy, tj. konkrétně mezi středním paleolitem a mladým paleolitem. Užití tohoto termínu ovšem není zcela bezproblémové, protože predikuje přechod od něčeho k něčemu novému, tj. kontinuitu. Podobně někteří autoři (Kuhn et al. 1999) přistupují i k termínu počátek mladého paleolitu, protože není zřejmé, zda-li tranzitní industrie představují opravdu počátek mladého paleolitu a přispěly k jeho rozvoji, nebo představují jen slepou uličku, a naopak konec středopaleolitického vývoje, který neměl dalšího pokračování, a navrhují proto neutrálnější termín iniciální mladý paleolit (IUP). Nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo byl nositelem tranzitních kultur, zda-li ještě poslední neandertálci, nebo již anatomicky moderní lidé. V případě bohunicienu je za současného stavu bádání tato otázka neřešitelná. Důvodem je vyhýbání se jeskynním polohám, a naopak preference zakládání sídlišť v otevřeném terénu, s čímž souvisí následný geologický vývoj, kdy byly horizonty se zbytky po pobytu nositelů bohunicienu (osteologický materiál, mezi kterým mohly být i zbytky fosilních lidí) postiženy pedogenezí (spojené s odvápněním), a došlo tak k zániku většiny osteologického materiálu. Pro studium zmíněné problematiky tak mohou sloužit pouze nepřímé argumenty, mezi něž patří nejen cizorodý charakter industrie bohunicienu na Moravě, afinita k podobným industriím Předního východu a zasazení do období, kdy podle genetických studií došlo k osídlení Evropy anatomicky moderními lidmi. Jinými slovy, pokud budeme akceptovat hypotézu „Out of Africa“ (cf. Stringer 1994), bohunicien představuje možného kandidáta, který může dokládat difúzi (zejména technologický transfer, případně i genetický transfer) mezi Předním východem a střední Evropou v onom kritickém období. Výzkum bohunicienu na Moravě byl realizován v několika periodách. První periodou bylo rozpoznání zvláštnosti industrie na Červeném kopci a v Ondraticích (Valoch 1976; Svoboda 1980). V 80. letech následovaly výzkumy na Stránské skále (Svoboda 1991; Valoch et al. 2000). Na přelomu tisíciletí byl realizován nový projekt na Stránské skále ve spolupráci J. Svobody a O. Bar-Yosefa a všechny do té doby známé výsledky ze zmíněné lokality byly předloženy v obsáhlé monografii [Svoboda – Bar-Yosef (eds.) 2003]. Na počátku nového milénia byl v roce 2002 realizován záchranný archeologický výzkum na lokalitě Bohunice (Škrdla – Tostevin 2005) a v roce 2008 pak výzkum nové stanice bohunicienu v Tvarožné (Škrdla et al. 2009). Posledním objevem 175
Obr. 1. Osídlení bohunicienu na Moravě a v okolních zemích.
Obr. 2. Osídlení bohunicienu v prostoru brněnské kotliny.
176
je intaktní poloha na známé lokalitě Líšeň-Čtvrtě (Škrdla – Matějec 2009), případně objev uhlíkatých čoček a ojedinělých artefaktů v intaktních sedimentech na lokalitě Želeč-Holcase (lokalita je známa spíše pod nepřesným označením Ondratice I. V následujících řádcích předkládám stručný souhrn nových metodických přístupů (datace, studium sídelních strategií, 3D skenování a analýza skládanek), nových lokalit a nových poznatků, které byly publikovány po vydání monografie o Stránské skále a jsou rozptýleny v řadě příspěvků v nejrůznějších domácích i zahraničních časopisech.
2. Nové metody 2.1. Datování bohunicienu Ze Stránské skály [souhrnně Svoboda – Bar-Yosef (eds.) 2003], Bohunic 2002 (souhrnně Richter et al. 2009) a Bohunic-Kejbal (souhrnně Valoch 2008) byly získány série radiokarbonových dat. S výjimkou dat ze staršího výzkumu K. Valocha z Kejbal, která tvoří konzistentní sérii okolo 40-42 kya BP, stojí za pozornost značný rozptyl výsledků AMS datování ze Stránské skály (1997-2000) i z Bohunic 2002, tj. v rozmezí 34-41 kya BP. V Bohunicích 2002, kde byl kladen důraz na analýzu vertikálního rozptylu dat a jejich vazbu na vertikální rozptyl artefaktů, bylo zjištěno, že data nejsou ve vertikálním směru seřazena od nejstaršího po nejmladší a naznačují možné sekundární redepozice v rámci nálezového horizontu (cf. Richter et al. 2009, Fig. 2). Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k využití dalších datovacích metod. D. Richter provedl měření opticky stimulované luminiscence (OSL) na vzorcích z Bohunic 2002. Získaný výsledek 58,7 ± 5,8 kya (Richter et al. 2009) je starší než radiokarbonová data a může dokládat určitý podíl příměsi staršího materiálu v nálezovém horizontu. Taktéž L. Nejman ve spolupráci s R. Grünem a E. Rhodesem odebral vzorky na OSL ze Stránské skály a Bohunic a získal sérii dat v rozmezí 40-50 kya (nepublikováno). Termoluminiscence (TL) je metoda, která datuje přímo přepálené artefakty a výsledkem je kalendářní věk bez nutnosti kalibrace jako v případě radiokarbonové metody. Pokud se datují artefakty, a ne okolní sediment, odpadají i nejistoty ohledně sedimentace nálezového horizontu, které je nutné vzít v potaz v případě použití OSL. Výsledkem datování série 11 přepálených artefaktů z Bohunic 2002 je vážený průměr 48,2 ± 1,9 kya (Richter et al. 2008), což je hodnota, která je blízko maximálním hodnotám radiokarbonových dat po kalibraci podle aktuální kalibrační křivky (cf. CalPal Hulu-2007; Weninger et al. 2007; Weninger – Jöris 2008).
2.2. Studium sídelních strategií Studium sídelních strategií vychází z tradic moravské archeologie (např. Absolon 1938; Klíma 1961; Oliva 1984; Valoch 1985; Svoboda 1994). V poslední době byly tyto postupy sumarizovány a krajina rozdělena do několika krajinných typů, které byly preferovány konkrétními kulturami (Svoboda 1995). Na toto členění, v souvislosti s nástupem geografických informačních systémů, navázala definice problematiky sídelních strategií na Uherskohradišťsku (Škrdla 2005; 2006) a její aplikace na další regiony (Vyškovsko – Mlejnek 2006; Kroměřížsko, Zlínsko a Holešovsko – Pěluchová Vitošová 2009; Moravská brána; Krumlovsko – Nerudová 2008). V současnosti je tato metoda využívána k vyhledání nových lokalit bohunicienu v prostoru brněnské kotliny a jejího zázemí. Model, který byl vytvořen na základě polohových informací z dosud známých lokalit bohunicienu, ukazuje na preferenci dominantních poloh na okraji brněnské kotliny (Červený kopec, Stránská skála, LíšeňČtvrtě, Želešice II), případně dalších návrší v rozmezí nadmořských výšek 270-350 m.
2.3. 3D skenování a studium skládanek Poměrně nová metoda (G. Tostevin, dosud nepublikováno) spočívá ve využití 3D skenování a vytváření digitálních modelů každého jednotlivého artefaktu, skládání těchto artefaktů zpět do původních jader ve virtuálním prostoru (ve virtuálním prostoru lze skládat již složená jádra, dosud nelze nahradit klasické ruční skládání nějakým algoritmem) a jejich detailní analýza tamtéž. V roce 2008 bylo oskenováno první složené jádro a v roce 177
2009 většina důležitých sekvencí ze Stránské skály. V současné době probíhají digitální úpravy modelů artefaktů a v průběhu následujícího roku či let budou vytvářeny virtuální modely skládanek (jde o časově značně náročný proces). V budoucnu by mohly být oskenované modely v komprimovaných videosouborech vystaveny a veřejně dostupné na internetu.
3. Nově zkoumané lokality 3.1. Bohunice, výzkum 2002 Výzkum v Bohunicích proběhl již v roce 2002, ale detailní zpracování získaného materiálu a datování odebraných vzorků probíhalo v následujících letech. Cílem analýz bylo testování hypotéz týkajících se přítomnosti listovitých hrotů a jejich vztahu k levalloiské části industrie. Jelikož polohy všech nalezených artefaktů i dalších předmětů byly zaměřovány pomocí totální stanice a celý objem sedimentu (Sonda A) byl plaven a poloha (těžiště) plavených vzorků byla taktéž zaměřována, bylo možné analýzy provést i s ohledem na vzájemnou polohu artefaktů. Byl tak sledován rozptyl surovin, jednotlivých technologických atributů (levalloiské polotovary, bifaciálně opracované artefakty) i nástrojů (Tostevin – Škrdla 2006). Žádná z těchto analýz neprokázala přítomnost více oddělitelných nálezových horizontů ani kumulaci některého typu artefaktů v horní či spodní části nálezového horizontu. Nálezový horizont se jeví jako homogenní a přítomnost více sídelních fází s odlišnými surovinovými, technologickými či typologickými preferencemi není možné odlišit. Přítomnost charakteristických úštěpků vznikajících při oboustranné plošné retuši (BTF, cf. Škrdla – Tostevin 2005) a jeden větší ztenčující úštěp přiložený na plošně retušované drasadlo dokládají plošné retušování přímo na lokalitě (Škrdla – Tostevin 2005, obr. 13:9). Datování 8 vzorků uhlíků bylo provedeno W. Daviesem v Oxfordu a výsledky měly značný rozptyl. Proto byly použity také metody OSL, IRSL a TL (viz výše).
3.2. Tvarožná-Za školou Lokalita je situována 6,4 km východně od Stránské skály, na k severu mírně ukloněném svahu rozsáhlého návrší, v nadmořské výšce 265-270 m. Systematickým a dlouhodobě opakovaně prováděným povrchovým průzkumem lokality byla získána zajímavá kolekce artefaktů (obr. 3), kterou je možno přiřadit k bohunicienu (souhrnně Škrdla 2007). Za pozornost stojí surovinové spektrum, kterému dominují rohovce typu Stránská skála a Krumlovský les (v povrchové kolekci jsou tyto dvě suroviny ve vyrovnaném poměru, ve stratifikované převažuje rohovec typu Stránská skála, který tvoří přibližně 60 % kolekce), doplněné křídovými spongiovými rohovci, radiolarity a eratickými silicity (posledně jmenované tři suroviny dohromady tvoří pouze 10 % souboru). Industrie je charakterizována absencí bifaciální redukce a aplikací levalloiské metody na všechny typy surovin. Již v první zprávě o lokalitě (Škrdla – Kos 2002) bylo konstatováno, že na povrchu řady artefaktů jsou krusty vysráženého uhličitanu vápenatého, což by mohlo signalizovat přítomnost artefaktů v intaktních vápnitých sedimentech. Proto byly nalézané artefakty zaměřovány pomocí ručního GPS přijímače a po dobu několika sezón byl sledován jejich rozptyl. Následně byla v místě výskytu artefaktů na povrchu pole, a zejména na okraji jejich rozptylu, vyhloubena série 15 sond s cílem ověření jejich stratigrafické pozice. Některé ze sond, které byly vyhloubeny na lokalitě v letech 2006-2008, zachytily ojedinělé artefakty a umožnily vymezit plochu asi 200 m,2 kde se dochovaly artefakty v intaktní poloze. V létě 2008 byl v místě s nejvyšší hustotou nálezů proveden větší odkryv, který zachytil bohatý nálezový horizont (Škrdla et al. 2009). Pod vrstvou ornice, jejíž max. mocnost nepřesáhla 30 cm, probíhala nestejně mocná poloha spraše. Rozhraní ornice/spraš bylo ostré, což svědčí na intenzivní erozi a následné naorávání intaktních sedimentů. Mocnost spraše na zkoumané ploše kolísala od 0 do 25 cm. Pod spraší následovala poloha půdního sedimentu, jehož maximální zachycená mocnost byla 1 m, nebylo sice dosaženo baze, ale zvrstvení a přítomnost podložních neogenních vápnitých pískovců při bázi naší sondy naznačuje, že mocnost půdního sedimentu není o mnoho větší. Ve svrchní části tohoto půdního sedimentu byly přítomny artefakty štípané kamenné industrie. Půdní sediment byl porušen strukturou mrazových klínů, které byly vyplněny spraší. V průběhu výzkumu byly shromažďovány veškeré předměty (zejména valouny) z nálezového horizontu. Analýza velikosti valounů a artefaktů štípané kamenné industrie pomůže v analýze geneze a případných postdepozičních proměn nálezového horizontu. Výzkumem byla získána 178
Obr. 3. Výběr industrie z Tvarožné.
kolekce přibližně 350 artefaktů z plochy 3 × 6 m. Materiál je v současné době analyzován. Předběžně je možné říct, že kolekce s výjimkou surovinového spektra odpovídá údajům pro povrchovou kolekci a v souboru je přítomna řada charakteristických produktů levalloiské techniky. Pokračování výzkumu je plánováno na rok 2010.
3.3. Líšeň-Čtvrtě Lokalita byla vždy považována za povrchovou, a přestože je známo, že v její severní části jsou v podloží spraše, sondáže s cílem nalezení stratifikované polohy s artefakty dosud nebyly úspěšné (cf. Svoboda 1985). Proto bylo překvapením, když Petr Matějec oznámil nálezy fosilních koňských zubů (Equus germanicus; za určení jsem zavázán Miriam Nývltové Fišákové) v doprovodu artefaktů štípané kamenné industrie (často s krustou vysráženého uhličitanu vápenatého) z prostoru jihovýchodně od kóty Čtvrtě. Protože jsou fosilní zuby i krusty uhličitanu vápenatého na povrchu artefaktů indikátorem existence intaktních vápnitých poloh, bylo v roce 2008 přistoupeno k opakovanému (nejprve povrchovému) průzkumu okolí místa nálezu. Posléze (v průběhu podzimu a zimy 2008) byla v místě nálezů fosilních zubů vyhloubena série sedmi sond s cílem ověřit statigrafickou pozici nálezů (Škrdla – Matějec 2009). V roce 2009 proběhl na lokalitě větší odkryv. Pod ornicí byla zachycena nerovnoměrně dochovaná vrstva spraše, která překrývala vrstvu půdního sedimentu s nálezy štípané kamenné industrie, kterou řadíme obecně k počátku mladého paleolitu, s největší pravděpodobností k aurignacienu. V menší míře se dochoval i osteologický materiál, byly nalezeny i hrudky hnědého barviva a provrtaná ulita fosilního plže. Intaktní sedimenty byly zjištěny na větší ploše, a nelze proto vyloučit, že se v budoucnu podaří zachytit i stratifikovanou polohu bohunicienu. 179
3.4. Nižný Hrabovec Nižný Hrabovec leží na východním Slovensku, v severním výběžku Východoslovenské nížiny, která je severozápadním směrem od lokality úzkým údolím Topľy napojena dále na Prešovsko. Vlastní lokalita je situována na strategickém návrší nad levým břehem Ondavy, v nadmořské výšce 160-180 m (relativní převýšení nad současnou hladinou Ondavy je 45-65 m). Lokalita byla objevena a povrchově zkoumána Peterem Zubkem v letech 1987-1997 (Bánesz – Zubko 1992). Opakovaná sondáž nezachytila artefakty v intaktních vrstvách (cf. Kaminská et al. 2000; Kaminská 2003). Detailní analýza štípané kamenné industrie (Kaminská 2003) vedla k rozpoznání více sídelních fází: středního paleolitu (drasadla), bohunicienu (vyspělá levalloiská technika), aurignacienu/epiaurignacienu (vysoká škrabadla, rydla, retušované čepele, gravettienu/epigravettienu (kombinace škrabadlo/rydlo a několik rydel). V roce 2008 jsme se zaměřili na reanalýzu levalloiské části souboru (Kaminská et al. – v tisku). Levalloiská technologie byla aplikována pouze na suroviny lokálního a semilokálního původu, konkrétně na hnědé až zelené silicifikované jílovce (určení A. Přichystala, někteří geologové je nazývají hnědé rohovce; Vass – Elečko 1977) a černé menilitové rohovce. Zdroje prvního typu suroviny jsou situovány ve vzdálenosti 25-30 km, druhé suroviny ve vzdálenosti 50-60 km (Kaminská et al. 2000), ale oba typy surovin lze najít i ve štěrcích v bezprostředním okolí lokality. Levalloiská technologie byla bezpečně rozpoznána na několika jádrech, která byla těžena ze dvou protilehlých podstav (obr. 4:29-31, 33). Většina jader je nevýrazná a byla opuštěna buď ještě ve fázi přípravy, nebo byla opuštěna naopak ve velmi vytěženém stavu. Prokazatelně levalloiská produkce je zastoupena sériemi charakteristických čepelí a úštěpů s připravenou fasetovanou patkou (obr. 4:1-28). Na jejichž dorsální straně jsou patrny negativy předchozích úderů vedených z protilehlých podstav. Levalloiské artefakty (s výjimkou drobných úštěpů) jsou výrazně prodloužené a jejich poměr délka/šířka dosahuje hodnoty 2,44. Prodloužení je často dáno i charakterem suroviny, která je dostupná ve zploštělých valounech, které byly těženy z úzké hrany (podobná těžba je známa jak ze Stránské skály, tak z Boker Tachtitu, Škrdla 2003a,b). Přestože jde o povrchovou kolekci, podařilo se k sobě přiložit několik artefaktů. Dvě skládanky stojí za bližší pozornost. První sestává ze dvou na sebe přiložených levalloiských hrotů s pečlivě fasetovanými patkami (obr. 4:27) a dokládá sériovou produkci těchto artefaktů, která je známa z Bohunic (Demidenko – Usik 1993, Fig. 4) nebo ze Stránské skály (Škrdla 2003a, e.g. Fig 9.15:a). Opakované fasetování patky pro odražení následujícího hrotu mělo za následek jeho zkrácení a vznik charakteristického schodu v bočním pohledu. Negativy na dorsální straně artefaktů jsou jednosměrné (ve směru odražení hrotů), ale směr nejdistálnějšího negativu není zřejmý. První (podle pořadí, ve kterém byl odražen) hrot má místní retuš při pravém proximálním konci (obr. 4:25), druhý při levém (obr. 4:26). Tato sekvence představuje sériovou produkci hrotitých polotovarů, což je charakteristický rys bohunicienu. Druhá zajímavá složená sekvence sestává ze dvou přiložených čepelí, které byly odraženy z plochého valounu (obr. 4:24). Obě čepele byly hrotité, ale hrot první (obr. 4:23) byl odlomený a na hrotu druhé (obr. 4:22) je příčná retuš (může se jednat o recentní poškození a artefakt mohl být velmi prodloužený levalloiský hrot). Distální konec první čepele je částečně korový (nebo spíše se zbytkem přední hrany jádra) a chybějící (levá při orientaci existujících čepelí bulbem dolů) čepel/hrot byl na základě negativu odražen z protilehlé podstavy, zatímco přiložená čepel/hrot (vpravo) byl odražen ze stejné podstavy. Posledně zmíněný artefakt (obr. 4:22) může být poměrně přesně rekonstruován na základě negativu na první čepeli. Jeho hrotitý tvar byl docílen odražením dvou artefaktů z protilehlé podstavy. Tato sekvence představuje bidirekcionální produkci hrotitých polotovarů, což je charakteristický rys bohunicienu. Při porovnání operačního řetězce industrie z Nižného Hrabovce a Stránské skály (Škrdla 2003a) je patrna řada shod. 1) Surovina. Na obou lokalitách se využívaly lokální suroviny. 2) Přípravná fáze. Zatímco na Stránské skále byly hlízy a bloky suroviny zbaveny kůry, připravena přední hrana a dvě protilehlé podstavy, v Nižném Hrabovci tato fáze není doložena. Přestože připravená jádra s přední hranou a dvěma protilehlými podstavami i čepele z hran jader byly nalezeny, nelze je spolehlivě přiřadit k bohunicienu. 3) Produkční fáze. Přestože v Nižném Hrabovci vlivem povrchového charakteru kolekce nelze do detailu technologický postup rekonstruovat, na základě řady charakteristických artefaktů a dvou složených produkčních sekvencí je doloženo bidirekcionální formování frontální plochy jádra, pečlivá příprava (facetování) úderové plochy a sériová produkce cílových polotovarů (levalloiských hrotů) – tedy charakteristické atributy bohunické technologie známé ze Stránské skály. 180
Obr. 4. Výběr industrie z Nižného Hrabovce.
181
4) Typologie. Spektrum nástrojů v Nižném Hrabovci je odlišné, což je pravděpodobně způsobeno kumulativním charakterem kolekce. U řady nástrojů je obtížné rozhodnout, zda-li patří k bohunicienu. K bohunicienu může náležet moustérský hrot a příčná retuš na levalloiských polotovarech. Na základě výše uvedené analýzy je možné značnou část souboru z lokality Nižný Hrabovec přiřadit k bohunicienu. Specifické moravské suroviny nebyly na lokalitě nalezeny. Podobně nebyly na Moravě nalezeny specifické východoslovenské suroviny užívané v Nižném Hrabovci. Za pozornost ale stojí ojedinělá přítomnost ukrajinského andezitu, která by mohla ukazovat na kontakty z ukrajinskými lokalitami bohunicienu. Alternativu k bohunické klasifikaci souboru, zejména s přihlédnutím k přítomností středopaleolitických elementů, je ukrajinská lokalita Yezupil, vrstva 3, kde jsou přítomny levalloiské elementy, ale která je termoluminicencí datována 155 kya (Sitnik 2000).
3.5. Želeč-Holcase V roce 2009 byl proveden průzkum skryté plochy při západním okraji ondratické pískovny. Lokalita, přestože byla dříve nazývána Ondratice I (cf. Valoch 1967; Svoboda 1980), katastrálně spadá pod obec Želeč (Oliva 2004), traťový název je Holcase (její část, která ležela na katastrálním území Ondratic, je dnes z větší části odtěžena). Při průzkumu osypů obnažených profilů byly nalezeny ojedinělé patinované artefakty vyrobené z moravských rohovců. V místě jejich nálezu byla provedena zjišťovací sondáž a byly očištěny dva profily. Přestože žádné artefakty v profilech nalezeny nebyly, byla zdokumentována statigrafická situace, kde pod vrstvou vápnité spraše leží komplex půdních sedimentů ve svrchní části více hnědý a ve spodní části spíše do oranžova zbarvený (tedy obdobné stratigrafické schéma jako v případě klasických profilů na Stránské skále a v Bohunicích). V půdních sedimentech (zejména na rozhraní zmíněných barevných horizontů) byly četné uhlíky, které místy přecházely až do popelovitých čoček (obr. 5). Na lokalitě je plánován zjišťovací výzkum, jehož cílem bude ověřit vztah ojedinělých artefaktů nalézaných na osypech k jednotlivým horizontům půdního sedimentu.
Obr. 5. Profil s čočkami uhlíků v půdním sedimentu v Želči.
182
3.6. Ostatní problematické nálezy Možné doklady bohunicienu byly nově získány i na několika lokalitách ve středním Pojihlaví (Škrdla – nepublikováno). Na setkání zájemců o archeologii v Holešově jsem měl možnost zhlédnout drobnou kolekci artefaktů z Ratají (nebo z nejbližšího okolí). K detailnějšímu studiu se mi je bohužel zapůjčit nepodařilo, stejně tak snaha o získání přesné polohy místa nálezu nebyla nálezcem akceptována. Za důležité ale považuji alespoň základní popis vybraných nálezů, které jsem zachytil na fotografii (obr. 6). První z nálezů je plošně retušovaný listovitý hrot. Druhý artefakt je levalloiský hrot se širokou bází a minimálně jedním protisměrným negativem na dorsální straně artefaktu. Poměr délka/šířka je 44-39 [mm] (1,1), takže spadá do kategorie úštěpových hrotů. Třetí artefakt je levalloiská čepel. Zmíněné tři artefakty byly vyrobeny z nějakého moravského rohovce, jehož bližší určení není podle fotografie možné. V kolekci byly přítomny i další paleolitické artefakty, které byly vyrobeny i z eratického silicitu (např. čepelové škrabadlo a retušovaná čepel).
Obr. 6. Soubor z Ratají.
Další ojedinělý levalloiský hrot s pečlivě připravenou (fasetovanou) patkou byl identifikován v souboru J. Diviše ze Lhoty (lokalita I) u Lipníku nad Bečvou (Škrdla 2009). Dorsální negativy mají směr jak dostředný, tak protisměrný, i ve stejném směru jako je směr odražení hrotu (konvergentní). Jelikož poměr délka/šířka hrotu je 42/29 [mm] (1,45), metricky spadá do kategorie hrotů úštěpových. Výše popsanými charakteristikami se odlišuje od prodloužených, většinou protisměrně sbíjených hrotů, které jsou charakteristické pro bohunicien. 183
4. Závěr Intenzivní snaha o revizi stávajících kolekcí a aplikaci nových metod (Tostevin 2003; Tostevin – Škrdla 2006; Nejman 2008) analýzy přispěly k prohloubení znalostí o industrii bohunicienu, o homogenititě bohunických kolekcí a o jejich vztahu k ostatním industriím počátku mladého paleolitu. Ve srovnání s lokalitami dílenského charakteru na Stránské skále se bohužel na ostatních lokalitách (Bohunice, Tvarožná, Nižný Hrabovec) nepodařilo detailně rekonstruovat technologický postup výroby polotovarů skládáním (Tostevin – Škrdla 2006; Kaminská et al. – v tisku). Studium geografického rozšíření bohunicienu, jehož lokality se intenzivně koncentrují zejména v prostoru brněnské kotliny, obohacují doklady přítomnosti této kultury i vně brněnské kotliny (Tvarožná, Rataje), ale zejména na východním Slovensku (Nižný Hrabovec), tj. směrem k ukrajinské Kuličivce. Terénní revize lokalit bohunicienu přispěla k objevení artefaktů v intaktních sedimentech na lokalitách v Tvarožné, Líšni a snad i v Želči (u posledně jmenované lokality není dosud zřejmé, zda-li nevýrazná industrie patří k bohunicienu), které byly dosud známy pouze jako povrchové. Aplikace nových predikčních metod zatím nepřispěly k objevení dosud neznámých lokalit. Aplikace různých datovacích metod upřesnila chronologickou pozici bohunicienu. Cílem běžícího projektu bude snaha o nalezení dalších lokalit bohunicienu na Moravě, následně jejich výzkum, analýza materiálu a datování.1 SUMMARY It was an intensive effort for a revision of current collections and application of new methods (Tostevin 2003; Tostevin – Škrdla 2006; Nejman 2008) that had helped deepen knowledge of industry of the Bohunician, of the homogeneity of Bohunician collections and of their relation to other industries of the beginning of the Upper Palaeolithic. Unfortunately, in comparison with localities like Stránská skála (chipped stone industry shop character) there was no detailed reconstruction of the technological process of making a semi-finished product by an assembling at the other finding places (Bohunice, Tvarožná, Nižný Hrabovec) (Tostevin – Škrdla 2006; Kaminská et al. – in press). A study of a geographic extension of the Bohunician, whose localities are intensively concentrated in the area of the Brno basin, also enriched evidences of that culture presence outside the Brno basin (Tvarožná, Rataje), mainly in the eastern Slovakia (Nižný Hrabovec), i.e. towards Ukrainian Kuličivka. A terrain revision of up today „superficially known“ Bohunician localities helped find artefacts in intact sediments of Tvarožná, Líšeň and Želeč finding places. Yet, it is not obvious if the last mentioned finding place at Želeč has the Bohunician industry, as well, that´s because of its featurelessness. A new predictive methods application haven´t already assisted in discovering of unknown localities. Bohunician chronological position was specified by an application of various dated methods. But still it is an effort of finding out the next new Bohunician archaeological sites in Moravia, their exploration, material analyses and the dating that are objects of ongoing project. Translated by Kateřina Semrádová
Literatura Absolon, K. 1938: Výzkum diluviální stanice lovců mamutů v Dolních Věstonicích na Pavlovských kopcích na Moravě. Pracovní zpráva za první rok 1924. Brno. Bánesz, L. – Zubko, P. 1992: Štiepané kamenné artefakty v okolí obce Nižný Hrabovac, AVANS 1990, 16-18. Demidenko, Y. E. – Usik, V. I. 1993: The problem of changes in Levallois technique during the technological transition from the Middle to Upper Paleolithic, Paléorient 19/2, 5-15. Kaminská, Ľ. 2003: Úloha prírodného prostredia pri formovani paleolitického osídlenia severného okraja Východoslovenskej nížiny, Východoslovenský pravek 6, 9-43. Kaminská, Ľ. – Kozłowski, J. K. – Kazior, B. – Pawlikowski, M. – Sobczyk, K. 2000: Long term stability of raw materials procurement systems in the Middle and Upper Paleolithic of Eastern Slovakia: a case study of the Topla/Ondava reiver valleys, Praehistoria 1, 63-81. Kaminská, Ľ. – Škrdla, P. – Kozlowski, J. K. – Tomášková, S. v tisku: Nižný Hrabovec: A site with evolved Levallois technology in Eastern Slovakia. Eurasian Prehistory.
1
184
Příspěvek vznikl s podporou projektu Grantové agentury AVČR, č. IAA800010801.
Klíma, B. 1961: Současný stav problematiky aurignacienu a gravettienu, Archeologické rozhledy 13, 84-121. Kuhn, S. L. – Stiner, M. C. – Güleç, E. 1999: Initial Upper Paleolithic in south-central Turkey and its regional context. Mlejnek, O. 2006: Srovnání pohohy mladopaleolitických lokalit na Vyškovsku na Brněnsku. Manuskript závěrečné práce. ÚA FF MU Brno. Nejman, L. 2008: A Re-interpretation of Early Upper Palaeolithic Assemblages from Stránská Skála The Differences between the Aurignacian and the Bohunician Assemblages, Přehled výzkumů 49, 23-45. Nerudová, Z. 2008: Sídelní strategie v oblasti Krumlovského lesa ve starší době kamenné, Památky archeologické 99, 5-34. Oliva, M. 1979: Die Herkunft des Szeletien im Lichte neuer Funde von Jezeřany, Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. 64, 45-78. Oliva, M. 1984: Aurignacká stanice u Divák (okr. Břeclav), SPFFBU E 29, 7-26. Oliva, M. 2004: Vyvinutý szelitien z locality Ondratice Ia – Malá Začaková, Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. 89, 59-81. Pěluchová Vitošová, L. 2009: Mladopaleolitické sídelní strategie Kroměřížska, Holešovska a Zlínska. Manuskript magisterské práce. ÚA FF MU Brno. Richter, D. – Tostevin, G. – Škrdla, P. – Davies, W. 2009: New radiometric ages for the Early Upper Palaeolithic type locality of Brno-Bohunice (Czech Republic): comparison of TL, OSL, IRSL and 14C dating results, Journal of Archaeological Science 36, 708-720. Richter, D. – Tostevin, G. – Škrdla, P. 2008: Bohunician technology and thermoluminiscence dating of the type locality of Brno-Bohunice (Czech Republic), Journal of Human Evolution 55, 871-885. Sitnik, O. 2000: Serednij paleolit Podillja. National Ukrainian Academy of Science. Lviv. Stringer C. B. 1994: Out of Africa: A Personal History. In: Nitecki, M. H. – Nitecki, D. V. (eds.): Origins of Anatomically Modern Humans. New York: Plenum Press, 149-174. Svoboda, J. 1980: Křemencová industrie z Ondratic. K problému počátků mladého paleolitu. Studie AÚ ČSAV Brno 9/1. Praha: Academia. Svoboda, J. 1985: Průzkum v okolí Stránské skály, Přehled výzkumů 1983 (1985), 21-22. Svoboda, J. 1987: Stránská skála. Bohunický typ v brněnské kotlině. Studie AÚ ČSAV Brno 14. Praha: Academia. Svoboda, J. 1991: Stránská skála. Výsledky výzkumu v letech 1985-1987, Památky archeologické 82, 5-47. Svoboda, J. 1994: The Upper Paleolithic settlement of the Vyškov Gate. Regional survey, 1988-1992, Památky archeologické 85, 18-34. Svoboda, J. 1995: Palaeolithic landscapes of Moravia: A mosaic of occupation strategies, Geolines 2, 7-9. Svoboda, J. – Bar-Yosef, O. (eds.) 2003: Stránská skála: Origins of the Upper Paleolithic in the Brno Basin. American School of Prehistoric Research Bulletin 47. Dolní Věstonice Studies 10. Peabody Museum of Archaeology and Ethnology, Harvard University, Cambridge. Škrdla, P. 2003a: Bohunician Technology: The refitting Approach. In: Svoboda, J. A. – Bar-Yosef, O. (eds.): Stránská skála. Origins of the Upper Paleolithic in the Brno Basin, Moravia, Czech Republic. American School of Prehistoric Research Bulletin 47. Peabody Museum of Archaeology & Ethnology, Harvard University. Cambridge, 119-151. Škrdla, P. 2003b: Comparison of Boker Tachtit and Stránská skála MP/UP Transitional Industries, Journal of the Israel Prehistoric Society 33, 33-69. Škrdla, P. 2005: The Upper Paleolithic on the Middle Course of the Morava River. Dolnověstonické studie 13. Brno: AÚ AV ČR. Škrdla, P. 2006: Mladopoleolitické sídelní strategie v krajině: příklad středního Pomoraví, Přehled výzkumů 47, 33-48. Škrdla, P.: Lhota (k. ú. Lhota u Lipníku nad Bečvou, okr. Přerov), Přehled výzkumů 50, 232-233. Škrdla, P. – Kos, P. 2002: Tvarožná (okr. Brno-venkov), Přehled výzkumů 43, 144-147. Škrdla, P. – Tostevin, G. 2005: Brno-Bohunice. Analýza materiálu z výzkumu v roce 2002, Přehled výzkumů 46, 35-61. Škrdla, P. – Tostevin, G. – Nývlt, D. – Lisá, L. – Mlejnek, O. – Přichystal, A. 2009: Tvarožná. The results of 2008 excavating season, Přehled výzkumů 50, 13-26. Škrdla, P. – Matějec, P. 2009: Brno (k. ú. Líšeň, okr. Brno-město), Přehled výzkumů 50, 217-222. Tostevin, G. B. 2003: Attribute Analysis of the Lithic Technologies of Stránská skála II-III in their Regional and Inter-regional Context. In: Svoboda, J. A. – Bar-Yosef, O. (eds.): Stránská skála: Origins of the Upper Paleolithic in the Brno Basin, Moravia, Czech Republic. American School of Prehistoric Research Bulletin 47. Peabody Museum of Archaeology & Ethnology, Harvard University, Cambridge, 77-118. Tostevin, G. – Škrdla, P. 2006: New excavations at Bohunice and the question of the uniqueness of the type-site for the Bohunician industrial type, Anthropologie 44/1, 31-48. Vass, E. – Elečko, M. 1977: Tvar valúnov a genéza pozdišovskej štrkovej formácie, Mineralia slovaca 9, 43-65. Valoch, K. 1967: Die altsteinzeitliche Statione nim Raum von Ondratice in Mähren, Časopis Moravského muzea, Sci. soc. 52, 5-46. Valoch, K. 1976: Die altsteinzeitliche Fundstelle in Brno-Bohunice. Studie Archeologického ústavu ČSAV v Brně 4. Prague: Academia. Valoch, K. 1985: Paleolitická stanice v Hostějově (o. Uh. Hradiště), Časopis Moravského muzea, Sci. soc. 70, 5-16. Valoch, K. 2008: Brno-Bohunice, eponymous Bohunician site: New data, new ideas. In: Sulgostowska, Z. – Tomaszewski, A. J. (eds.): Man – Millennia – Environment. Studies in honour of Romuald Schild. Institute of Archaeology and Ethnology, Polish Academy of Sciences. Warsawa, 225-236. Valoch, K. – Nerudová, Z. – Neruda, P. 2000: Stránská skála III-1. Ateliers des Buhunicien, Památky archeologické 41, 5-13. Weninger, B. – Jöris, O. – Danzeglocke, U. 2007: CalPal-2007. Cologne Radiocarbon Calibration & Paleoclimate Research Package. http://www.calpal.de/. Weninger, B. – Jöris, O. 2008: A 14C age calibration curve for the last 60 ka: The Greenland-Hulu U/Th time-scale and its impact on understanding the Middle to Upper Paleolithic transition in Western Eurasia, Journal of Human Evolution 55, 772-781.
185
